MORAVSK¥ KRU ML OV I V Moravsk˙ Kr u ml ov I V
Transkript
ANTHROPOS St udi es i n Ant hr opol ogy, Pal aeoet hnol ogy, Pal aeont ol ogy and Quat er nar y Geol ogy, Vol. 29, / N. S. 21 /, 2009 PETR NERUDA – ZDE ÑKA NERUD OVÅ eds. PETR NERUDA – ZDE ÑKA NERUDOVÅ eds. MORAVSK¥ KRU M L OV I V Vï CEVRSTEVNÅ L OKALI TA ZE ST”E DNï H O A P OÇÅTKU ML ADÉ H O PALE OLI TU NA MORAVë Moravskÿ Kr u ml ov I V MULTI L AYER MI DDLE AND E ARLY UPPER PAL AE OLI THI C SI TE I N MORAVI A MORAVS K¥ KRU ML OV I V MORAVSKÉ ZE MS KÉ MUZE U M BRNO 2009 MORAVSKÝ KRUMLOV IV – VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV – MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA 8. EXPERIMENTÁLNÍ ANALÝZA ROHOVCŮ Z KRUMLOVSKÉHO LESA Petr Neruda Významnou roli při prehistorickém osídlování oblasti Krumlovského lesa sehrával výskyt místního rohovce, který se zde nachází především jako součást terciérních mořských písků. Jeho přítomnost neunikla pozornosti pravěkých lidí, kteří ho využívali od paleolitu až do doby železné. Na sledovaném území byly rozlišeny původně dvě, v současnosti tři základní variety tohoto silicitu. První dvě se vyznačují tmavým až černým pouštním lakem (varnish) a hojnými nehtovitými vrypy na povrchu valounů. Varieta Krumlovský les I má nafialověle či namodrale šedou barvu silicitové hmoty s vysokým obsahem jehlic hub, které jsou místy nahromaděny do světlých šlír nebo pásků. Varieta Krumlovský les II představuje velmi kvalitní silicit nahnědlé barvy, makroskopicky jen obtížně odlišitelný od silicitů z glacigenních sedimentů nebo od jiných silicitů polské provenience. V obou variantách jsou poměrně často přítomny až několikacentimetrové inhomogenity, představující odlišně silicifikovanou horninu (Přichystal 1984; 1994, 44). Posléze byla definována ještě III. varieta rohovce; valouny nebo částečně oválené úlomky mají černý povrch, silicitová hmota má temně šedou až šedočernou barvu. V oblasti Krumlovského lesa se tato varieta vyskytuje jen málo, charakteristická je pro bádenské štěrky pod Hády v Brně (Přichystal 2002, 69). Vedle těchto dvou nejčastěji zastoupených variant se spoře objevují i tzv. rohovcové brekcie. Charakterem se jedná o varietu II, v níž jsou makroskopicky pozorovatelné výrazně barevně odlišné inhomogenity. Jde o druhotně – silicitovou hmotou – zpevněné drobné ostrohranné úlomky rohovců (Přichystal 1994, 47). Výchozy rohovcových brekcií byly objeveny v tzv. revíru II a VII (definice Oliva – Neruda – Přichystal 1999, 246, sq.). Nově byla také popsána zcela nová varianta rohovce světle šedé barvy, s hrubší pórovitou, ale velmi homogenní strukturou (Neruda – Nerudová 2005, 282; Fig. 12). Terénním průzkumem regionu Krumlovského lesa bylo nalezeno několik míst se zvýšeným výskytem rohovcových hlíz, které byly na povrch vyzvednuty z podložního terciérního písku buď orbou, nebo erozí. Rohovec typu Krumlovský les je na základě archeologických nálezů považován (zejména jeho varieta II) za kvalitní a očekávalo se, že bude v oblasti výskytu snadno nalezitelný v relativně hojné míře a uspokojivé kvalitě. Ukázalo se však, že se jednotlivé zdroje lišily kvantitou výskytu a zejména kvalitativními znaky suroviny (velikostí, zbarvením, vnitřní strukturou, mírou poškození apod.). Proto jsme přikročili k testování rohovců z různých míst, abychom mohli srovnat jejich kvalitu z jednotlivých zdrojů a stanovili makroskopické charakteristiky, které mohly ovlivňovat výběr suroviny pravěkými lidmi. 91 Z vytipovaných míst Krumlovského lesa jsme odebrali větší množství vzorků a provedli jejich zhodnocení zejména metodou experimentálního štípání. Následně byly rohovce rozděleny do několika kategorií (spíše z hlediska technologického než petrografického) a byly určeny determinační znaky, které umožňují předem makroskopicky odhadnout jejich kvalitu a použitelnost pro další štípání. Mezi znaky, které mohou naznačovat kvalitu vnitřní hmoty suroviny patří barva a struktura povrchu, přítomnost petrosilexů a zvuk při poklepu. 8.1 VÝSLEDKY EXPERIMENTÁLNÍHO ŠTÍPÁNÍ Z výsledků experimentálního štípání se zdá, že barva povrchu odráží do určité míry vnitřní strukturu suroviny (zejména v kombinaci s dalšími znaky). V případě valounů, které mají na povrchu nehtovité vrypy (obr. 1A, C) a vykazují opracování povrchu vodou v souvislosti s jejich redepozicí (sekundární povrch), pak obecně platí, že výrazně černý či tmavě hnědý (tmavě šedý) povrch znamenal jemnější surovinu s lepší štěpností. Naopak světlejší odstíny povrchu, které přecházely až do světle šedé nebo v extrémních případech až do jakési nažloutlé barvy, ukazovaly na hrubší vnitřní masu suroviny a její horší štěpnost (obr. 1B). V krajních případech se struktura hmoty blížila jemnějším křemenům. Jako nejméně vhodné se ukázaly ty valouny, na jejichž povrchu docházelo k barevnému přechodu od výrazně černé až po světle nažloutlou barvu, protože při štípání se změna kvality (zrnitosti) materiálu zřetelně projevovala nerovnoměrným šířením síly (obr. 1B). V případě, že kůra hlíz nebo valounů vykazuje znaky primárního povrchu (cf. písčitá kůra, členitost), pak barva kůry nereflektuje vnitřní strukturu suroviny a výše uvedené znaky neplatí. V těchto případech ale byly většinou suroviny kvalitní a velice vhodné ke štípání (obr. 1D, H). Někdy se podařilo najít valouny s černým povrchem a s barevně pestrými přechody od okrových, přes červené až po fialové tóny uvnitř hmoty suroviny (obr. 1E). Zrnitostně odpovídaly takové formy téměř výhradně kvalitním jemnozrnným materiálům, uvnitř však byly zpravidla poškozeny prasklinami (viz dále). S barvou přímo souvisí i přítomnost inhomogenit, které se projevují jako světlé oválné skvrny na povrchu hlíz a jasně kontrastují s tmavší barvou jemnozrnné suroviny (ta je ale světlejší, než u rohovců KL bez petrosilexů). Tyto světlé skvrny označují místa se změněnou strukturou, která negativně ovlivňuje šíření síly úderu, takže mohou při odbíjení nastat problémy se zaběhnutím úštěpu nebo s ovlivněním pravidelnosti odbíjené formy (obr. 1B). Jestliže se inhomogenity pro- 8. EXPERIMENTÁLNÍ ANALÝZA ROHOVCŮ Z KRUMLOVSKÉHO LESA IV Petr Neruda Obr. 1. Variabilita rohovce typu Krumlovský les. A – pouštní lak s nehtoviými vrypy; B – hrubá surovina indikovaná světlými plochami; C – mrazové rozpukání rohovce; D – kvalitní varieta se světlou, hrubou kůrou; E – barevná kvalitní varieta; F – struktura porézní variety; G – přechod jemnozrnného a hrubozrnného rohovce; H – jemnozrnná, kvalitní varieta se světlou kůrou. Fig. 1. Variability of the Krumlovský les type chert. A – warnish; B – coarse grained chert indicated by light coloured spots; C – frost fraction inside the chert; D – fine grained chert with the light, coarsed grained cortex; E – coloured fine grained chert; F – structure of the porous chert; G – fine and coarsed grained chert on one piece; H – fine grained chert with the light cortex. 92 MORAVSKÝ KRUMLOV IV – VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV – MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA jevují na povrchu ve velkém počtu a velkých rozměrech, pak bývá surovina nepoužitelná v celém svém objemu. Nejčastěji tomu bylo u světleji zbarvených povrchů. Občas se stává, že se petrosilexy objevují až uvnitř hmoty bez barevnostních změn kůry, takže se jejich vliv projeví až v určitém stupni redukce výchozí suroviny (křišťálové uzavřeniny apod.). Přesto byl tento znak jedním z nejdůležitějších, neboť umožňoval předem vytřídit nekvalitní variety rohovce. Tak jako je barva povrchu určitým indikátorem zrnitosti materiálu (byť ne vždy přesným), tak i struktura povrchu prozrazuje mnohé o jeho vnitřní stavbě a zejména poškození podpovrchové části suroviny. Vnitřní pukliny patří mezi nejzávažnější problémy, které musí štípač řešit zejména v případě, že primární velikost suroviny není velká. Systém křížících se puklin může zcela znehodnotit jinak kvalitní valoun. Ukázalo se totiž, že i jemnozrnná varianta rohovce typu Krumlovský les (varieta II) byla uvnitř hlízy tak poškozená puklinami, které ji rozčleňovaly na drobné ostrohranné polyedry, že z hlediska výroby polotovarů či nástrojů byla téměř nepoužitelná (obr. 1C). Charakteristickým znakem rohovců typu Krumlovský les jsou nehtovité vrypy na povrchu hlízy (obr. 1A, C). Jsou to pozůstatky po nárazech při transportu hlíz do mořských třetihorních sedimentů ze zvětralin po jurských a křídových horninách (Oliva – Neruda – Přichystal 1999). Údery valounů o sebe způsobily, vlivem kuželovitého šíření síly úderu, že se pukliny navzájem kříží a degradují podpovrchovou vrstvu silicitu (obr. 1C). Hlouběji jsou poškozeny kvalitnější varianty, u kterých se síla úderu šíří uvnitř materiálu snadněji. K tomu se přidružilo zvětrávání teplotními výkyvy, které mohlo formou mrazových puklin proniknout celou hmotou suroviny. Tento jev známe např. i u glacigenních silicitů (Ostravsko). Mrazovými puklinami jsou často poškozeny i samotné paleolitické industrie, ale k jejich degradaci mohlo dojít i později (například ve stadiálech posledního glaciálu), takže dnes se nám mohou jevit vady výrazněji, než tomu bylo v době jejich vzniku. Pokud byly nehtovité vrypy na povrchu velmi drobné nebo měly tendenci se vytrácet, pak ani poškození masy suroviny nebylo rozsáhlé. Přesto však až zvuk při poklepu ukázal, do jaké míry je hmota uvnitř poškozená. Vnitřní popraskání pod povrchem neindikuje sice nepoužitelnou surovinu, protože při dostatečně velkých výchozích rozměrech bylo možné poškozenou povrchovou vrstvu preparací odstranit, ale přece jenom značně limituje technologické možnosti jejího zpracování. Zvuk se ukázal dosti signifikantním znakem pro posouzení vnitřní kvality suroviny. Charakteristický nakřáplý zvuk indikoval vnitřní pukliny, v lepším případě rozdělující vnitřní masu na velké mnohostěny, které byly dále zpracovatelné (srovn. viz kap. 11). Výjimečně se vnitřní pukliny projevily až v průběhu štípání a nebyly odhaleny ani tímto akustickým testem. Hrubý povrch naznačoval výrazné podpovrchové poškození suroviny, které se při dekortikaci hlízy/valounu projevilo rozdrolením na velké množství ostrohranných zlomků. Většinou byl materiál rozpukán dokonce v celém svém objemu a byl pro další použití nevhodný, což bylo pozorováno i u velkých bloků či valounů, jejichž průměr dosahoval až 50 cm. Méně často byla surovina poškozena do hloubky jen asi 5 cm 93 od povrchu. Hrubší varianty rohovce byly vůči prasklinám rezistentnější, ale materiál z takových hlíz byl často natolik hrubý, že byl zpracovatelný pouze za použití tvrdého (kamenného) otloukače. Nebyl tedy vhodný k výrobě bifaciálních nástrojů nebo prizmatických jader, protože užití měkkého otloukače či prostředníku bylo velice nesnadné a nepříliš efektivní. Akustický test je tedy jedinou „vnitřní“ sondou do hloubky materiálu, neboť je schopen odhalit přítomnost vnitřních puklin, které nemusí být vždy na povrchu postřehnutelné. Na základě dosavadních výsledků můžeme stanovit ideální sled znaků, které indikují kvalitní materiál. U valounů se sekundárním povrchem (opracovaném vodou) je důležitá co nejpravidelnější struktura bez velkých nerovností, s malými nehtovitými vrypy nebo zcela bez nich. V případě přítomnosti pouštního laku jsou žádoucí tmavé odstíny a barevná jednolitost, která reflektuje surovinovou homogenitu. Za těchto podmínek by měla surovina vydávat zvonivý zvuk při poklepu a neměla by obsahovat hrubé inhomogenity. Takové ideální hlízy či valouny rohovce se naleznou spíše výjimečně a jsou zpravidla menších, těžko použitelných rozměrů. Mnohem častější jsou hlízy sice s černým, ale značně nerovnoměrným a rozbrázděným povrchem, který s vysokou pravděpodobností indikuje vnitřní roztříštěnost materiálu, byť jemnozrnného charakteru. Zbývá pak určitá možnost, že se uvnitř materiálu najde větší zlomek upravitelný na nástroj nebo spíše na jádro, ze kterého bude možné těžit polotovary víceméně podle představ tvůrce. 8.2 ŠTĚPNOST ROHOVCŮ A VHODNÉ METODY JEJICH EXPLOATACE S ohledem na charakter známých archeologických inventářů jsme aplikovali metodu přímého tvarování nástrojů i různé metody exploatace polotovarů z připravených jader diskoidního, levalloiského a čepelového typu. U první metody byl nejkomplikovanějším prvkem tvar výchozí suroviny. Pro formování bifaciálních kusů (např. pěstních klínů, klínových nožů nebo listovitých hrotů) je oblá forma valounů značně nevhodná. Metoda střídavého sbíjení z obou ploch, typická pro bifaciální produkci, byla aplikovatelná jenom ojediněle, většinou pouze tehdy, když byl za polotovar zvolen masivní úštěp. Inicializace suroviny byla možná jen přímým úderem pomocí tvrdého otloukače. Většinu hlíz s nerovnoměrným, otlučeným povrchem bylo velice obtížné upravit, tj. oprostit je od nekvalitního materiálu. Tím, že se povrch hlízy spíše odroloval než štípal, bylo nemožné použít nově vzniklou plochu (negativ) jako podstavu pro úder vedený do protilehlé plochy. Nerovnoměrný povrch negativu, který se tak vytvořil, způsobil značnou difuzi úderu, jehož síla se rozptylovala a šířila se hmotou značně chaoticky. Úštěpy se většinou zastavovaly o praskliny orientované příčně ke směru úderu. Při obětování většího objemu původního valounu, bylo řešením odbíjení masivních úštěpů. Síla úderu se pak šířila více do hmoty materiálu a byla schopna často překonat i různé vnitřní kazy. Problematické bylo i využití měkkých otloukačů k formování finálního tvaru bifaciálního předmětu zejména u hrubozrnných variant rohovce. Použití měkkého otloukače většinou 8. EXPERIMENTÁLNÍ ANALÝZA ROHOVCŮ Z KRUMLOVSKÉHO LESA IV Petr Neruda vedlo spíše k jeho zničení i při dodržení všech předepsaných postupů. Tomu se přizpůsobili štípači v szeletienu, kteří vytvořili specifický postup výroby listovitých hrotů, alespoň tedy ve starší fázi szeletienu, kterou máme doloženu absolutními daty ve Vedrovicích V i Moravském Krumlově IV (Neruda – Nerudová 2005; Nerudová – Neruda 2004; viz kap. 7). Postup spočíval ve využití masivních vrchlíků nebo přirozených zlomků valounů, u nichž byla štípáním zformována záda, z nichž probíhalo ztenčování polotovaru s minimální redukcí velikosti opracovávané suroviny. Ze subjektivního hlediska je výhodnější těžit rohovce z Krumlovského lesa debitážovou metodou, která je založena na odbíjení úštěpů z připravených jader. Po odbití série dekortikačních úštěpů z povrchu hlízy bylo možné získat homogenní blok suroviny, který se dal s jistými omezeními těžit. Nebylo vždy snadné dosáhnout žádaného tvaru, neboť se při preparaci jádra projevovaly v podstatě tytéž problémy se zastavováním preparačních úštěpů jako v případě předcházející metody. Jako nejvýhodnější a nejekonomičtější se ukázal diskoidní princip přípravy jádra, který je asi nejméně závislý na kvalitě suroviny a umožňuje její těžbu prakticky bez preparace konvexity. Ta je udržována vhodně voleným postupem těžby. I to je zřejmě důvod, proč diskoidní jádra převažují v szeletienských souborech z Krumlovského lesa. Podobně nebyla obtížná ani aplikace levalloiské metody, která se ale v archeologických inventářích, vyrobených z místního rohovce, objevuje spíše sporadicky. Dostředné sbíjení, charakteristické pro preparaci konvexity těžní plochy, umožňovalo do jisté míry odstraňovat vady předcházejících úderů, zejména značně nepříjemné římsy, vzniklé zastavením odbitého úštěpu o vady v materiálu. Křížovými údery bylo možné takovou nerovnost regulovat. Samotné vytvoření levalloiského jádra pro preferenční úštěp bylo poměrně jednoduché oproti odbití finálního úštěpu. Zde začala sehrávat negativní roli kvalita suroviny, protože odražení cílového produktu je náročné na pravidelné šíření síly úderu. Druhou nevýhodou byla značná redukce výchozích rozměrů valounu. Pro vytvoření vhodných konvexit těžní plochy bylo potřeba odstranit relativně velké množství materiálu, takže následné reparace konvexit, které jsou pro další pokračování nezbytné, se stávaly problematickými. I v případě čepelových jader jsme se potýkali s problémem vnitřních termických puklin v materiálu a globulárním tvarem, který je obtížné formovat do pravidelné hrany, definující směr budoucí těžby. Čepelová metoda exploatace jádra je doložena v oblasti Krumlovského lesa z aurignacienu a neolitu, a v poněkud zjednodušené variantě i v szeletienu. Szeletienští štípači využili přirozenou konvexitu valounů tak, že po odbití vrchlíku – vytvoření jednoduché podstavy – vedli sérii paralelních úderů z jedné podstavy (subprizmatická metoda). Vzhledem k tomu, že většinou nebyla připravena vodící hrana jádra, pravidelnost odbitých polotovarů není velká a málokterý produkt lze klasifikovat jako čepel sensu stricto. Lepších výsledků jsme dosáhli vytvořením vodící hrany, vhodné pro inicializaci těžní plochy. Využitím masivních úštěpů bylo možné vytvořit vhodný tvar jádra s vodící hranou, 94 z něhož lze odbíjet pravidelné čepelové polotovary. U těchto forem jader bylo navíc možné připravit i protilehlou podstavu, která umožňovala kontrolovat konvexitu těžní plochy. Technologický postup s vodící hranou využívali aurignacienští lovci např. na lokalitě Vedrovice Ia, odkud jsme remontážemi doložili sekvence čepelí, odražených z hranolových jader (Neruda – Nerudová 2005), která byla perfektně vypracována na mimořádně kvalitních kusech rohovce. A nemuselo se jednat jenom o jemnozrnné materiály. V jednom případě byl využit homogenní, porézní rohovec, který však neobsahoval inhomognity, takže se síla úderu mohla šířit pravidelně, přestože je materiál poměrně hrubý (obr. 1F). Původně to byl naprosto jedinečný kus suroviny, zejména co se týče výchozích rozměrů, protože dochované, ale neúplné čepele dosahují délky 20 cm. Značným problémem bylo použití prostředníku k oddělování čepelí. Tato technologická komponenta z organického materiálu vyžadovala odpovídající kvalitu suroviny, tj. jemnozrnné variety bez inhomogenit. Použití organického otloukače přímým způsobem se ukázalo výhodnější z hlediska životnosti organického nástroje, ale pravidelnost odražených čepelí a jejich celistvost byla nižší než při použití prostředníku. Nejdokonaleji byla čepelová metoda aplikována v neolitu a v době bronzové. V obou případech byly používány mimořádně kvalitní rohovce. V mladší době kamenné byla distribuována varieta II, která je charakteristická nahnědlou barvou a jemnozrnnou strukturou (patinované kusy připomínají polské silicity). Ojediněle se tyto materiály objevily i v paleolitickém inventáři v Moravském Krumlově IV. Čepele z doby bronzové, nalezené v Šumicích, jsou naproti tomu vyrobeny z kvalitního brekciového rohovce a byly odráženy z plochých jader, přičemž konvexita těžní plochy je tak malá, že v podélném průřezu jsou čepele téměř rovné. 8.3 TOPOGRAFIE ZDROJŮ ROHOVCE V průběhu experimentů, které jsme prováděli v rámci výzkumů lokalit Vedrovice Ia, Moravský Krumlov IV a pravěkých těžebních revírů v Krumlovském lese, jsme zaměřili několik hlavních výchozů rohovců (obr. 2). Ukázalo se, že se tyto zdroje liší dostupností i kvalitou převažujících variet rohovce. Zóna 1 se nachází v okolí lokalit Vedrovice I a Ia. Rohovcové valouny jsou obsaženy přímo v terciérních píscích, které jsou místy překryty mocným souvrstvím kvartérních sedimentů (Vedrovice Ia – 7 m; Oliva 1993; Havlíček et al. 1997). Na některých místech, kde jsou nadložní sedimenty erodovány, vystupuje surovina na povrch a lze ji snadno dobývat. Převládají valouny do velikosti 50 cm v průměru s výrazným nehtovitým zbrázděním povrchu. Ty, které jsou získány přímo z písků, obsahují ještě poměrně velké množství vlhkosti, takže jsou relativně snadno štěpné. Podíl vnitřních trhlin není tak výrazný jako na jiných zdrojích. Ojediněle se vyskytly i rohovce s porézní, hrubší strukturou (viz Vedrovice Ia; obr. 1F). Podobné charakteristiky vykazovala i zóna 2, která se nachází na východním okraji Vedrovic nad fotbalovým hřištěm. Vlivem recentní zemědělské činnosti byla na západních MORAVSKÝ KRUMLOV IV – VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV – MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA Obr. 2. Krumlovský les – lokality na katastru: 1 – Vedrovice, 2 – Jezeřany, 3 – Maršovice, 4 – Moravský Krumlov. Z1–Z7 – zkoumané zdroje rohovce. Fig. 2. Krumlovský les Region – sites on cadastres: 1 – Vedrovice, 2 – Jezeřany, 3 – Maršovice, 4 – Moravský Krumlov. Z1–Z7 – tested raw material sources. svazích pod lokalitou Vedrovice VII vytvořena umělá akumulace valounů nejrůznějších rozměrů a kvality. Primární dostupnost suroviny je tedy obtížné posoudit, ale morfologie terénu naznačuje, že valouny byly asi relativně snadno dostupné v místních erozních zářezech. Některé z hlíz dosahovaly až několikametrových rozměrů. Tyto velké kusy ale byly obvykle skvrnité na povrchu, což indikovalo značný podíl petrosilexů. Dalším výrazným postižením byly mrazové pukliny uvnitř materiálu. Specifický zdroj se nachází cca 700 m SV směrem od zóny 2 na ploše mírného svahu (obr. 2: Z3). Zde vystupují velké bloky rohovcové suroviny, která je tvořena ostrohrannými úlomky, takže připomíná brekcie. Pojivo a vnitřní struktura je poněkud odlišná; nejedná se tedy o brekciové rohovce sensu stricto. Ostrohranné zlomky jsou v surovině převážně jemnozrnné a kvalitní, ale celá masa má většinou tendenci rozpadat se podél jejich stěn, což je způsobeno jednak špatnou tmelící hmotou, jednak mrazovými puklinami. Zdroj byl v paleolitu dostupný, ale vzhledem ke své horší kvalitě nebyl zřejmě využíván. Kvalitnější zdroje se nacházejí dále k SV v jižním, východním a severovýchodním okolí kóty 346 (obr. 2: Z4). Jižně od kóty jsou uloženy štěrky, které jsou z více než 80 % tvořeny poměrně kvalitními valouny rohovce typu Krumlovský les, převážně varianty I. Tyto valouny pak byly snadno dostupné, ale pouze za předpokladu, že byly vykopávány alespoň formou povrchového dolování (pravěký revír I; Oliva – Neruda – Přichystal 1999). Tento zdroj se zde těžil v postpaleolitickém období, podobně jako nedaleké výchozy ve východním a severovýchodním okolí kóty 346 (revíry II a III; Oliva – Neruda – Přichystal 1999), kde probíhala intenzivní exploatace zejména v době bronzové. Původní pleistocenní krajina se proto nedochovala a nelze tudíž posoudit dostupnost silicitů v průběhu paleolitu, ale jistě víme, že se zde dochovaly rohovcové balvany a hlízy nejlepší kvality, jakou z oblasti Krumlovského lesa známe. Je tomu zejména proto, že místní suroviny neprodělaly delší sekundární transport v sedimentech, jak o tom svědčí makroskopické znaky na povrchu rohovců. Navíc se mezi postpaleolitickou industrií našlo velké množství patinované štípané industrie, kterou jsme vyčlenili jako pozůstatek samostatné paleolitické lokality Moravský Krumlov III. Mimo běžné valouny se zde nacházejí i rohovce s jakousi primární (cf. písčitou) kůrou, které bývají velmi jemnozrnné a nejsou tak postižené vnitřními puklinami. Jejich přítomnost zřejmě souvisí s vhodnými podmínkami, které umožnily depozici vyvětralých hlíz jurského rohovce bez delšího transportu, jak tomu bylo v případě valounů např. v zónách 1 a 2. Poměrně hojně je zde zastoupena II. varieta rohovce typu Krumlovský 95 8. EXPERIMENTÁLNÍ ANALÝZA ROHOVCŮ Z KRUMLOVSKÉHO LESA IV Petr Neruda les, která představuje tu nejkvalitnější surovinu v oblasti. Běžně se ale jednalo jen o menší partie v rámci valounu, tvořeného šedomodrou hmotou varianty I. Tyto variety známe z archeologických inventářů, např. z Moravského Krumlova IV, vrstev 1 a 2. Díky vhodným úložným podmínkám se v místě zón 3 a 4 vytvářely i klastické horniny, reprezentované především ortokvarcity, v některých případech makroskopicky velice podobných křemencům typu Tušimice. Zvláštností byla vnitřní uzavřenina jemnozrnného rohovce (obr. 1G). Další klastickou horninou jsou rohovcové brekcie. Jsou tvořeny ostrohrannými úlomky tmavě šedých rohovců o velikosti od několika milimetrů do 2–3 centimetrů, které jsou tmeleny světle žlutou afanitickou základní hmotou stejného typu jako je ve sluňácích (Přichystal 1994, 47). Zóna 4 představuje nejvydatnější známý zdroj kvalitní varianty této suroviny. Další zdroje se prakticky kryjí s ostatními pravěkými těžebními revíry IX, IV–VIII (Oliva – Neruda – Přichystal 1999). Některé z nich ale asi nebyly v průběhu svrchního pleistocénu exploatovatelné. Povrchově výrazný je výchoz rohovců v zóně 5 na západním okraji pravěkého revíru V, vzdálený cca 300 m západně vzdušnou čarou od Moravského Krumlova IV (obr. 2:Z5). Zde se nacházejí mimo jiné obrovské, několikametrové bloky silicitu, který ale svojí kvalitou není příliš vhodný ke štípání. To nepřímo potvrzuje i fakt, že se v těchto místech nenacházejí doklady pravěké těžby, která se soustředila na zdroje v terciérních píscích, situované jen 200 m níže po svahu (obr. 2:Z6). K obnažení těchto zdrojů přispívá i vodoteč, která erodovala hluboké údolí, omezující lokalitu Moravský Krumlov IV z jihu. Podle dokumentované stratigrafie (kap. 6) se zdá, že k prohloubení údolí došlo až někdy v průběhu mladšího viselského glaciálu, ale v době szeletienského osídlení už mohlo sehrávat důležitou roli při extrakci valounů. Kvalita suroviny sice není lepší než ta ze zóny 4 (pravěký revír II), ale mohla být jistě uspokojivá. Prozatím ovšem nevíme, odkud byly valouny a hlízy s primárním povrchem získávány. V okolí stanice ani v údolí dosud nalezeny nebyly. Nepříliš výrazné zdroje se nacházejí ještě severním směrem (obr. 2:Z7). V těchto místech jsou terciérní písky dochovány minimálně, takže se zdá, že přítomnost valounů rohov- ců je zde sekundární. Charakter těchto zdrojů dodnes nebyl podroben analýze. Geomorfologickým průzkumem se podařilo najít i desky silicikrust, jejichž využití ale nemáme v Moravském Krumlově IV doloženo. 8.4 ZÁVĚR Experimentální štípání rohovcové suroviny původem z východních svahů Krumlovského lesa ukázalo, že běžný názor o dostupnosti kvalitní a dobře exploatovatelné suroviny není tak jednoznačný. Analýza odhalila limitující faktory místních rohovců. Srovnáním debitáže z paleolitických stanic z katastrů Vedrovic, Jezeřan, Maršovic a Moravského Krumlova si můžeme všimnout, že i paleolitičtí lovci se potýkali s problémy, které jsme detekovali v rámci experimentů, a je s podivem, jakým způsobem si uměli s těmito faktory poradit. Nelze ovšem vyloučit, že neznáme všechny zdroje a že ještě nalezneme nové výchozy s kvalitními rohovci. Vzhledem ke zjištěným vlastnostem suroviny se jako nejefektivnější jeví technika úštěpového či čepelového sbíjení jádra, která je schopna řešit i problémy způsobené kazy v materiálu. Přesto je použití bifaciální techniky a výroba listovitých hrotů v oblasti Krumlovského lesa významněji zastoupena než aurignacienská technologie sbíjení jader. Listovité hroty jsou zde téměř výhradně vyrobeny z místního rohovce, přičemž z poměrně velkého počtu listovitých hrotů je jen malé procento opravdu kvalitních, povedených kusů, na kterých se neprojevují různé kazy materiálu. Většina bifaciálně upravených předmětů na sobě nese zřetelné známky obtíží, s jakými se museli jejich tvůrci potýkat (zlomení předmětu po mrazové puklině, nepravidelné části a nehotová místa v okolí inhomogenit apod.). Často nacházíme použití této techniky i na takových kusech suroviny (zejména na valounech), které svým tvarem téměř zcela vylučují, aby byly upraveny např. na listovitý hrot, i když negativy na povrchu jasně svědčí, že k takovému pokusu došlo. Zdá se, že to ukazuje na nějakou pevně zakořeněnou tradici, která se snažila využívat surovinu bifaciálním způsobem, i když k tomu nebyla zcela vhodná. Zároveň je nutné zpochybnit názor, že to byla právě jenom surovina, která sem přitahovala a svou „kvalitou“ udržovala szeletienské lovce v oblasti Krumlovského lesa. SUMMARY 8. EXPERIMENTAL ANALYSIS OF CHERTS FROM KRUMLOVSKÝ LES REGION The local chert, mostly originating from the Tertiary marine sands, played an important role in the prehistoric colonization of Krumlovský les (Krumlovian Forest). Three basic varieties of this chert have been described to date (Přichystal 1984; 1994, 44). Variety I is typified by the presence of desert varnish and nail-like scratches cuts on the pebble surfaces. The inner mass has violescent or blueish colour with a high content of sponge needles. Variety II is brownish in colour and resembles erratic silicite. Both varieties often contain inhomogeneities up to several centimetres in diameter. Variety III is characterised by a grey to black-grey colour. It is more often present in Baden gravels deposited under Hády in Brno (Přichystal 2002, 69). In addition to these varieties, chert breccia (sharp-edged chert fragments cemented by a silicic matrix) also appears sporadically. Terrain surveys of the Krumlovský les region recorded several locations with higher concentrations of chert pebbles or nodules brought up to the surface from the underlying Tertiary sands by agricultural ploughing or erosion. On the basis of archaeological findings, the Krumlovský les chert is considered a high quality material (especially Variety II) and it was expected that good quality material would be obtainable relatively easily. However, it has been found that sources differ in quantity and quality (size, colour, inner structure, degree of damage, etc.). For this reason, we experimentally tested cherts from several sites which 96 MORAVSKÝ KRUMLOV IV – VÍCEVRSTEVNÁ LOKALITA ZE STŘEDNÍHO A POČÁTKU MLADÉHO PALEOLITU NA MORAVĚ MORAVSKÝ KRUMLOV IV – MULTILAYER MIDDLE AND EARLY UPPER PALAEOLITHIC SITE IN MORAVIA enabled us to compare the quality of different materials originating from different sources and we determined the macroscopic characteristics which may have been the selection criteria for prehistoric people utilizing this material. 8.1 Results of the Experimental Knapping Properties which may be indicative of the quality of the raw material include colour and texture of the surface, presence of petrosilex and tap sound. Pebbles with surface nail-like scratches (evidence of redeposition) and distinctly black or dark brown (dark grey) surface colour generally indicate more finer grained raw material (Fig. 1A, C). Light shades or even white or yellowish spots indicate coarser texture of the silicic mass (Fig. 1B). These characteristics do not apply in the case of nodules and fragments with sandy cortex or without desert varnish as such pieces usually represented high quality chert (Fig. 1D, H). The surface colour of nodules or pebbles also relates to inhomogeneity in the shapes of crystal druses or other silicic rocks. On the surface they appear as pale spots (Fig. 1B) but the inhomogeneities are often not visible on the surface and are only detected after the inside of the rock is exposed. From a technological point of view they are a problem for knapping because their presence alters the fracture path. Surface structure was an important criterion of quality. The characteristic nail-like scratches were caused by knocking against other rocks during their redeposition. The layer under the surface is characterized by a network of criss-crossing fissures which reduces the quality of the raw material and tends to crumble upon knapping attempts. To circumvent this problem, it was necessary to strike off large flakes in order to reach the higher quality material inside. Sound appeared to be a significant criterion for assessment of the interior quality of the raw material. A characteristic husky sound indicated inner cracks, dividing the inner mass into many polyhedrons which could be processed further. The cracks could originate either due to dynamic force or thermic load. In the case of larger pieces, it was possible to use smaller frost affected fragments for further technological processing. Based on the present results, we can determine an idealized sequence which indicates raw material quality. The most important property for pebbles with a secondary surface (smoothed by water) is an even structure with minimal irregularities and minor (or absent) nail-like scratches. When desert varnish is present, dark shades and colour consistency are more desirable as they reflect raw material homogeneity. Under these conditions the raw material should emit a clear sound when tapped and no major inhomogeneity is expected. 8.2 Suitable Methods of Exploatation Using our previous experience with known archaeological collections we applied a method of direct fashioning of tools as well as blank exploitation methods from prepared discoid, Levallois or blade cores. A limitation to applying the bifacial method was presented by the round shape of the chert pebbles. It was practically impossible to apply the common “zig-zag” method of artefact shaping except perhaps when the blank was a massive flake. This method is contingent on the availability of large blanks. The Szeletians adapted to this contingency by inventing a special method of leaf point production; this is documented (at least for the early Szeletian) by absolute dates from Vedrovice V and Moravský Krumlov IV (Neruda – Nerudová 2005; Nerudová – Neruda 2004). This technique utilizes large flakes or natural pebble fragments. The surface is fashioned by chipping and blank thinning; this process reduces blank thickness while reduction of overall size of the piece is minimal (see Chapter 11, Fig. 11). From our subjective point of view, it seems more advantageous to exploit the Krumlovský les cherts using the debitage method where flakes are struck from prepared cores. After striking off a series of decortification flakes from the nodule surface, a homogeneous block of raw material was obtained which was suitable for further reduction (within certain limits). The discoid method was unequivocally the most economical process which, with adherence to certain technological steps, permitted maximum exploitation of the material (however, it was difficult to predict the blank shape). Such conception allows working of the raw material without convexity preparation; the convexity can be controlled during reduction. This may be one reason why discoid cores are common in the Szeletian collections from the Krumlovský les region. Application of the Levallois method was not difficult with this raw material however, it only appears sporadically in these collections. This can also be explained by the fact that large blanks are needed for preparation of convex surfaces on this raw material. Useable chert pieces are usually not large so the amount of debitage, which we can obtain from Levallois cores, is rather limited. The blade cores also suffered from the problem of interior thermic cracks and globular form which is difficult to shape into regular edges and which then determines the direction of future reduction. In the Szeletian industry we see a simplified application of parallel blank reduction from unidirectional cores. It takes advantage of the natural convexity of pebbles. This technique was (experimentally) employed mainly when working on flattish pebbles, irregular nodules or large flakes. The classic prismatic method known from Aurignacian or Neolithic collections is based on the removal of a crested blade, rejuvenation of the striking platform and the use of the opposite striking platform to control the distal convexity of the worked core surface. This method was experimentally applied to flat pebbles, irregular nodules and massive flakes. 8.3 Topography of Chert Sources We mapped several major chert outcrops while surveying the general area of Vedrovice Ia, Moravský Krumlov IV and prehistoric mining districts in Krumlovský les (Fig. 2). The outcrops differ in accessibility and the quality of the dominating chert varieties. Easily accessible sources are found on the northern and eastern edges of Vedrovice. Cherts are present mainly as pebbles. In zone 1 they are present in Tertiary sands, which are eroded in places, allowing access to the raw material (Fig. 2:Z1). In zone 2, the outcrops are strongly affected by anthropic activity, but it is likely that it was possible to obtain the pebbles from the abundant erosional exposures (Fig. 2:Z2). The zone 3 (Fig. 2:Z3) cherts were easily accessible on the surface even during the Palaeolithic period, but their quality is so poor that they were probably not utilized for knapping. Good quality sources were recorded in zone 4 (Fig. 2:Z4). Gravel deposits containing good quality cherts of varieties I and II and clastic rocks represented by chert breccias and orthoquartzites were recorded to the northwest of spot height 346 m a.s.l. (prehistoric district II; 97 8. EXPERIMENTÁLNÍ ANALÝZA ROHOVCŮ Z KRUMLOVSKÉHO LESA IV Petr Neruda Oliva 1993). Cherts with remnant cortex and without nail-like scratches or desert varnish are abundant at this location so it can be expected that they have not been secondarily transported. This is reflected in their good quality. Due to the post-Palaeolithic human inteference in this region, it is not possible to accurately assess how the raw material was acquired during the Palaeolithic however, a large number of patinated artefacts were found in the Bronze Age mine shafts. This suggests that the Palaeolithic people knew this raw material source existed. There are several outcrops in the immediate vicinity of the Moravský Krumlov IV site (zones 5, 6 and 7); this material is of lower quality than in zone 4, but easily accessible. This could be the reason for repeated (possibly short-term) occupations of these sites by Palaeolithic people. LITERATURA / REFERENCES (Havlíček et al. 1997) Havlíček, P. – Neruda, P. – Oliva, M. – Smolíková, L. 1997: Geologický a paleopedologický výzkum na archeologické lokalitě Vedrovice Ia, Zprávy o geologických výzkumech v roce 1996, 109–111. Praha. Neruda, P. – Nerudová, Z. 2005: The development of the production of lithic industry in the Early Upper Palaeolithic of Moravia. Archeologické rozhledy 57, 263–292. Nerudová, Z. – Neruda, P. 2004: Les remontages des gisements szélétiens en Moravie, République Tchèque. Anthropologie XLII/3, 297–309. Oliva, M. 1993: Zahájení výzkumu paleolitické stanice Vedrovice Ia. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 77, 11–22. Oliva, M. – Neruda, P. – Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa. Památky archeologické 90, 229–318. Přichystal, A. 1984: Petrografická studie štípané industrie. In: E. Kazdová (ed.): Těšetice-Kyjovice I. Starší stupeň s moravskou malovanou keramikou. 205–212, Brno. – 1994: Zdroje kamenných surovin. In: J. Svoboda (ed.): Paleolit Moravy a Slezska. Dolnověstonické studie sv. 1, 43–49. – 2002: Zdroje kamenných surovin. In: J. Svoboda (ed.): Paleolit Moravy a Slezska. 2. aktualizované vydání. Dolnověstonické studie sv. 8, 67–76. 98
Podobné dokumenty
stáhnout soubor
Serpentiny a eklogity různých rozměrů od cm po km ukazují, že brekcie je smíšená s úlomky pláště.
Původní dunity mají v důsledku pozdější hydrotermální proměny uvnitř megabrekcie typický reaktivní
...
Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů
– podélný průřez předmětu vzhledem k jeho ose (kategorie a–e; obr. 2). Obdobně tvar podélného průřezu napoví o stádiu formování předmětu. Hotové artefakty by
opět měly mít plankonvexní nebo čočkovi...
zoologická a botanická zahrada města plzně
představuje nejen jejich zvířenu, ale seznamuje
i s australským domorodým obyvatelstvem
a zdejšími zajímavostmi. Nepřehlédnutelné jsou
atrapy věžovitých termitišť, jež bývají vysoké i několik metrů...
Zhodnocení technologií výroby kamenných nástrojů
pøed 3 milióny let), pøedchùdci èlovìka i èlovìk sám proli sloitou cestou technologických inovací, cestou, na jejím konci stojí objevy a vyuití kovových, plastických
a dalích materiálù, které ...
zpráva o revizním výzkumu jeskyně puklinové v údolí říčky
situovaných jeskyň. Zřejmě z tohoto důvodu započal zmiňovaný amatér vyklízet sedimenty z vnitřní části jeskyně z plochy cca 2×1 metr. V této ploše zcela odstranil holocenní souvrství, jehož původní...
PDF version.
vázána pouze na rohovce ze Stránské skály, ale byla stejnou měrou použita i na rohovce typu
KL a MJR, tzn. že geografická distribuce bohunicienu a szeletienu není v případě Mohelna
vázána na distri...
3452342bsav model (1)
Z6428
PAS.SANGL/DRISS.GR/CL.(1)
Z60143
VERROU SANGLE "T" GR. (4)
Z60216
BOUCHON VIS VALVE ENC GR CL(5)
Z6851
JT BOUCHON V.E. (25)
Z6852
JT ECROU V.E.(10)
Z60055
SUPPORT CLAP. VALVE ENC.02(10)
Z6021...
Analýza družicových a leteckých snímků
značně stejnorodým skalním masívem granitoidu (zde složením mírně kolísajícím mezi
poněkud převládajícím biotitickým monzogranitem a o něco méně zastoupeným
biotitickým granodioritem, jen místy obs...