zpráva o revizním výzkumu jeskyně puklinové v údolí říčky

ISSN 0323-0570
Acta Mus. Moraviae, Sci. soc.
XCII: 79–102, 2007
ZPRÁVA O REVIZNÍM VÝZKUMU JESKYNĚ PUKLINOVÉ
V ÚDOLÍ ŘÍČKY, (MORAVSKÝ KRAS)
THE REPORT OF THE REVISION EXCAVATION OF PUKLINOVÁ CAVE
(ŘÍČKA VALLEY, MORAVIAN KARST)
PETR NERUDA – ZDEŇKA NERUDOVÁ – KAREL VALOCH
MZM – ANTHROPOS
s příspěvky G. Dreslerové, M. Svenssonové a M. Horsáka
ABSTRACT
During 2001 and 2002 years Anthropos Institute of Moravian Museum carried out the rescue excavation of
Puklinová cave, situated in the Říčky valey area of Moravian Karst. A non-license speleology excavation dislocated
the holocene and pleistocene sediments containing fragments of human and animal bones, one dentalium and
two chipped stone pieces.
KEY WORDS: Moravian Karst, Říčka valley, Human tremains, Paleontology, Pleistocene, Eneolithic; RC dating
I. ÚVOD
Jeskyně byla objevena dne 22. února 1953 RNDr. Jaroslavem Dvořákem při exkurzi do
jižní části Moravského krasu a byla jím také pojmenována. Její situaci popsal následovně:
„Nad paleoponory v Kamenném žlíbku jsem nalezl novou jeskyňku, asi 30 m nad úrovní údolí
Kamenného žlíbku. Jeskyňku jsem pojmenoval „Puklinovou“. Ofotografoval jsem ji a zaměřil.
Dnes je pouze asi 3 m dlouhá, je však při stropu vidět další pokračování. Stěny první síňky jsou
hladce erodovány a síňka vybíhá v malý komínek k povrchu. Tato jeskyňka patří geneticky jistě
mezi paleoponory. Je prozatím v nejvyšší terasové úrovni“ (DVOŘÁK 1953).
V následujících desítiletích byla zapomenuta, takže nebyla ani očíslována J. Himmelem
při registraci jeskyní v údolí Říčky. Je možné, že k zájmu o tuto jeskynní prostoru přispěla
zmínka L. SLEZÁKA (2000) o Dvořákově propástce v Kamenném žlíbku, která mohla být
snadno zaměněna za jeskyni Puklinovou. Zpočátku zde zahájili výkop neznámí speleologové, přičemž odkryli mnoho kostí. Dne 12. 2. 2001 je přinesl P. Nováček, člen speleologické skupiny ZO ČSS 6-12 na ÚAPP Brno s tím, že je nasbíral na haldě čerstvého výkopu
před jeskyňkou v Kamenném žlíbku. Pracovník ústavu P. Kos, člen téže speleologické skupiny, kosti posoudil a hned následujícího dne lokalitu navštívil. Provedl kresebnou i fotografickou dokumentaci a z vykopaných sedimentů vysbíral množství osteologického materiálu. Podle archivní Dvořákovy zprávy také jeskyňku identifikoval (KOS 2001, 2006)
a informoval o zásahu v jeskyni dr. I. Baláka na Správě CHKO v Blansku. Rozpoznal, že
mezi kostmi se nacházejí i části lidského skeletu a vzhledem k významu takového nálezu
předal dne l5. 2. 2001 všechen materiál K. Valochovi (ÚA MZM), který dne 17. 2. 2001 zjistil rozsah zásahu do sedimentů a provedl fotografickou dokumentaci. Na vytvořené haldě
před jeskyní nasbíral další zvířecí i lidské kosti. Doklad o přítomnosti člověka zachránil
z vyhozených sedimentů rovněž P. Škrdla z ArÚ AV ČR, který zde nalezl zlomek patinované čepelky z eratického silicitu (hlášení o výzkumu, č.j.: 1868/01) a následně nález předal do ústavu Anthropos MZM.
79
Obr. 1. Jeskyně Puklinová. Stav před výzkumem (podle P. Kosa, 2001).
Fig. 1. Puklinová cave. Situation before the excavation (by P. Kos, 2001)
.
Celá kolekce osteologického materiálu obsahovala zřetelně dvě složky: zvířecí, převážně koňské kosti nesporně pleistocenního stáří a holocenní zvířecí kosti. Stáří antropologických zbytků nebylo zcela jasné, i když se podle vzhledu spíše řadily k holocenní části. Na
základě zjištěné situace jsme považovali za nutné v jeskyňce provést záchranný výzkum.
Dne 19. 2. 2001 požádal K. Valoch Správu CHKO v Blansku o povolení k výzkumu. Za tím
účelem svolal vedoucí správy dr. L. Štefka na den 20. 3. 2001 správní řízení na lokalitě za
účasti zástupců dalších zainteresovaných orgánů a dne 28. 3. 2001 požadované povolení
vydal. Na jeho podkladu pak kolektiv pracovníků ÚA MZM připravil záchranný výzkum.
Tím však záležitost po správní stránce ještě neskončila. Správa CHKO se snažila zjistit
do té doby anonymního původce nepovoleného zásahu do intaktních sedimentů. V říjnu
2001 sdělil J. Himmel Správě CHKO jméno pravděpodobného původce výkopu. V důsledku toho vyvolal dr. L. Štefka dne 13. 11. 2001 jednání na obecním úřadu v Ochozi, k němuž
byl dotyčný pozván. Byl to místní občan Jan Hynšt, starý známý jeskyňář, jenž vypověděl,
že výkop zahájil na podzim 2000 a od ledna 2001 s ním spolupracovali mladí čekatelé člen80
Obr. 2. Vstup do jeskyně Puklinové před výzkumem.
Fig. 2. The etrance of Puklinová cave before the excavation.
ství v ZO ČSS, mezi nimi i P. Kučera, kterého k jednání přizval. Ten totiž přiznal, že spolu
s kostmi ve „žluté hlíně“ nalezl i dentálii, již dosud vlastní. Po vysvětlení právního stavu se
ji uvolil předat ÚA MZM, což také do stanoveného termínu splnil.
II. STAV PŘED ZAPOČETÍM VÝZKUMU
Jeskyně Puklinová byla až do zásahu prakticky neznámou krasovou prostorou, nacházející se v prudkém, jihozápadním svahu Kamenného žlíbku, stranou od ostatních známých a často navštěvovaných jeskyň. Těsně nad ní, prakticky na temeni JZ-SV orientovaného hřebene, se nachází vápencová plošina, s níž je jeskyně propojena úzkým, částečně
zasuceným komínem. Jestliže existoval portálový vstup do zmíněné prostory, pak je zřícený, takže z vlastní jeskyně zbyla jen úzká část necelý 1 m široká, zhruba 2–3 m dlouhá
a cca 4 m vysoká (obr. 1). Současný vchod je orientován přibližně k západu. Předpolí jeskyně je široké cca 3 m, poté terén klesá strmě do Kamenného žlíbku směrem k Dvořákově propasti a Cepově díře (obr. 2). Je možné, že popisovaná prostora tvoří horní trakt níže
situovaných jeskyň. Zřejmě z tohoto důvodu započal zmiňovaný amatér vyklízet sedimenty z vnitřní části jeskyně z plochy cca 2×1 metr. V této ploše zcela odstranil holocenní souvrství, jehož původní úroveň byla znatelná na stěnách jeskyně. Dalšími výkopovými pracemi narušil i pleistocenní sedimenty s paleontologickým materiálem. Celkově došlo k narušení intaktní výplně do hloubky cca 2,5 m. Z nalezené situace bylo zřejmé, že bude nutné
prozkoumat sedimenty na kontaktu s tímto zásahem, tj. směrem ven z jeskyně, kde byla
terénní situace neporušená a kde se mohly nalézat další kosterní pozůstatky člověka.
III. METODIKA A PRŮBĚH VÝZKUMU
Výzkum jsme započali prošetřením sedimentů, které byly vyneseny z prostoru jeskyně
v souvislosti se speleologickým průzkumem. Sedimenty, pocházející z různých vrstev, nebyly naštěstí smíchány, takže jsme byli schopni rozlišit nálezy patřící holocénu od těch, které
81
Obr. 3. Plánek okolí jeskyně Puklinové a schéma čtvercové sítě.
Fig. 3. Map of Puklinová cave surroudings and square metres chart.
stupněm fosilizace odpovídaly spíše pleistocennímu stáří. Postupně jsme vybrali další zlomky lidských a zvířecích kostí, ulity měkkýšů a kosti drobných zvířat. V jejich kontextu můžeme za nejzajímavější považovat nález jednoho patinovaného čepelového škrabadla, avizujícího možné paleolitické osídlení.
Vlastní kopaná sondáž se skládala ze dvou ploch, respektujících čtvercovou sít s hlavní
osou mezi pomocnými geodetickými body Pb01 a Pb02 (obr. 3). Tyto základní body jsme
fixovali v absolutních zeměpisných souřadnicích pomocí měření GPS stanicí (průměrování hodnot na jednotlivých bodech, přesnost mezi 1–3 m). Číslování čtverců vycházelo z jižního bodu Pb02, který označoval nultý bod pro vodorovné měření a údaje ve čtvercové síti
jsme měřili v kladném karteziánském kvadrantu (při pohledu k severu). Souřadnice X a Y
82
Obr. 4. Interiér jeskyně
Puklinové. Na pravé
straně zbytek podélného
profilu.
Fig. 4. The interior of
Puklinová cave. There is a
part of longitudinal crosssection on the right site.
jsme pak přepočítávali k nultému bodu této čtvercové sítě. Vertikální měření pro celou plochu jsme realizovali od bodu, pevně umístěnému na skalní stěně ve čtv. 3/Q v místech, kde
současný povrch dosahoval nejvýše a kde se vnější skalní stěna lomí do prostoru jeskyňky.
Nálezy byly zaměřovány pomocí tří souřadnic, v některých případech byly lokalizovány
pomocnou sítí, která dělí jednotlivé čtverce na díly o rozměrech 50×50, případně 25×25 cm
s označením „a“–„d“ (obr. 3).
První sondu jsme situovali uvnitř jeskynní prostory, přičemž plocha zkoumaných sedimentů se měnila podle sklonu stěn a zahrnovala tak čtv. 2-3/R-S (obr. 4). Prakticky všechny
holocenní sedimenty byly odstraněny amatérským zásahem. Pouze v sedimentech, které
jsme makroskopicky považovali za pleistocenní, bylo možné sledovat průběh vrstev na příčném profilu ve vchodu, krátkém podélném profilu, kolmém na předcházející (obr. 4) a při
zadní stěně jeskynního prostoru. Rozměry zkoumané plochy byly ale natolik malé, že dlouhodobé zakonzervování profilů nebylo možné. Díky nim se nám však dařilo rekonstruovat
stratigrafické podmínky v jeskyňce prakticky od přechodu vrstev 4 a 5. Snižování dochovaných sedimentů se zaměřilo na získání dalších antropologických nálezů, které by přesně specifikovaly stratigrafickou pozici a tím by zařadily i části kostry, zachráněné z výsypky. Téměř
v úplnosti se dochovaly sprašové sedimenty v místě vchodu, kde jsme po jejich prošetření
ponechali příčný profil. Nepodařilo se však v nich najít žádné další pozůstatky člověka.
83
Obr. 5. Pozice sondy před
jeskyní v průběhu
výzkumu.
Fig. 5. A position of
trench in front of the cave
entrance during the
excavation.
V nižších partiích, zejména v zadní části jeskyňky, jsme nalézali množství zvířecích kostí,
a to ve žlutě zbarveném sprašovitém sedimentu s bročky CaCO3 (vr. 5 a 6). Do hloubky 210
cm se kosti nacházely prakticky v neporušeném stavu, zatímco hlouběji byly značně zlomkovité. Červený sediment označený jako vr. 7 osteologický materiál prakticky neobsahoval.
Paralelně s prací v jeskyni probíhal i výzkum stratigrafických podmínek před jeskyní,
kde jsme v pruhu 3/O–Q položili sondu kolmo na skalní stěnu v prostoru vchodu do jeskyně. Prostor uvnitř jeskyně byl od ní oddělen velkými kamennými bloky, takže jsme v těchto místech nechali příčný kontrolní profil (obr. 5). Sedimenty před jeskyní jsme prošetřovali skrýváním v přirozeném sklonu. Při změně sedimentu jsme takto vzniklý povrch nivelovali a zakreslili pozici vystupujících kamenů (s označením těch, které ležely i ve výše uložených vrstvách). Tímto postupem jsme se snažili zachytit případné struktury z kamenů,
které mohly v těchto místech existovat v souvislosti s antropologickým nálezem. Postupně
jsme takto dosáhli hloubky až 3,5 m od nejvyššího místa sondy.
Posledním místem, kde se mohly nalézat další části lidského skeletu, byly zbytky holocenních sedimentů ve vlastním vstupu do jeskyňky, které se ale dochovaly pouze v puklinách. Nejkomplexnější byl sled sedimentů v puklině na levé straně vchodu (při pohledu do
jeskyně) ve čtv. 3/Ra (obr. 6). Průběh vrstev odpovídal situaci nalezené v předpolí jeskyně
84
Obr. 6. Holocenní výplň
pukliny v severní stěně
vchodu do jeskyně.
Fig. 6. Holocene
sediments in the norther
wall of the cave entrance.
a představoval ekvivalent holocenního souvrství 1–4. Ani v této pozici se nepodařilo zachytit další části lidské kostry.
Vzhledem k charakteru prozkoumaných sedimentů se jeví jako pravděpodobná i možnost redepozice nálezů z plošiny nad jeskyní, do níž ústí hlavní komín zkoumané prostory.
V sondě umístěné u tohoto ústí jsme pod tenkou humózní vrstvou našli holocenní B-horizont, který pronikal až do skalních škrapů a který obsahoval zlomky přepálené hlíny. Nepodařilo se však najít materiály (kosti, štípanou industrii apod.), které by mohly indikovat
jejich původní polohu před redepozicí komínem jeskyně.
Při semináři pořádaném CHKO Moravský kras na Macoše v r. 2004 projevili prof.
Marian Pulina a jeho doktorandka mgr. Katarzyna Kasprowska z katedry geomorfologie
univ. v Sosnowci zájem o výzkum v našem krasu a bylo jim nabídnuto pokračování prací
v Puklinové jeskyni. Po kontaktu a dohodě s K. Valochem byla Správa CHKO požádána
o povolení výzkumu, který proběhl v době od 9. 8. do 19. 8. 2005. Tým polských badatelů
pod vedením prof. Krzystofa Cyrka z katedry archeologie univerzity v Toruni tvořili kromě
jeho doktorandů a studentů mgr. Kasprowska jako iniciátorka akce a mgr. Katarzyna
Ochman, doktorandka Instytutu Zoologii PAN v Krakově.
85
Tento nový výzkum navázal na předchozí tak, že paralelně s dřívějším průkopem před
vchodem jeskyně byla v pruhu 4 vytýčena plocha 1 m široká a 2 m dlouhá. Na podkladu
plánku a profilu P. Nerudy byly převzaty základní body pro rozměření sondy i očíslování
vrstev. Vzhledem ke krátkému času výzkumu, z něhož se ještě dva dny pro déšť nemohlo
pracovat, byly na vymezené ploše dvou m2 prozkoumány pouze holocenní vrstvy 1–4.
Nálezy byly celkem velmi chudé. Jejich popisu a analýze se věnuje samostatný článek
v tomto čísle AMM (KASPROVSKA – CYREK – SUDOŁ – OSIPOWICZ).
IV. STRATIGRAFIE
Rekonstrukce stratigrafické situace v místě nálezu lidských kosterních pozůstatků, tzn.
v prostoru jeskyňky, byla značně ztížena předcházejícími výkopovými pracemi, které nesledovaly stratigrafické otázky. V hrubých rysech jsme průběh holocenních vrstev mohli sledovat na stěnách jeskyně, ovšem bez detailního členění. Značně poškozená byla i část sedimentů, které vzhledem k nalezené fauně považujeme za pleistocenní. Malé rozměry jeskynní prostory neumožňovaly zachovat kontrolní profily v dostatečné míře. Přesto je však
možné, díky sondě před vchodem, rekonstruovat průběh vrstev poměrně přesně.
Nejprve se tedy podívejme na stratigrafickou situaci před vchodem do jeskyně. Od stanoveného bodu 0 v nejvyšší části profilu jsme v této sondě dosáhli hloubky okolo 3,5 m.
Celý sled vrstev lze rozdělit do dvou hlavních částí. V horní části se nacházejí holocenní
sedimenty (vrstva 1–4), které obsahovaly velké množství různě velké vápencové suti
z opadu stěn (obr. 7). Tím se značně odlišovaly od pleistocenních vrstev 6–8, které obsahovaly mnohem menší zlomky vápence (obr. 8). Obě tyto hlavní části byly oddělené souvrstvím (vrstvy 5 a 5a), které vykazovalo smíšené znaky, a tudíž nebylo možné jednoznačně rozhodnout o jejich chronostratigrafické pozici.
Obr. 7. Holocenní sedimenty před jeskyní.
Fig. 7. Holocene sediments in front of the cave.
86
Obr. 8. Pleistocenní
sedimenty před jeskyní.
Fig. 8. Pleistocene
sediments in front of the
cave.
Podrobnější charakteristika vrstev je následující (obr. 9):
Vrstva 1 – horní humusová vrstva listovky mezi velkými bloky vápence. Sklon horní hladiny je necelých 20°. V dutinách mezi kameny jsme nacházeli početnou moluskovou faunu
i kosti drobných hlodavců.
Vrstva 2 – tmavohnědá hrudkovitá půda (holocenní B-horizont) se sutí stejné velikostní frakce jako výše.
Vrstva 3 – tmavohnědá hrudkovitá půda nažloutlého odstínu, poněkud světlejší než
vrstva 2, jinak makroskopicky téměř stejné struktury.
Vrstva 4 – rezavě hnědá , místy načervenalá půda s příměsí středně velké sutě. Na bázi
(přechod do vrstvy 5) se objevuje vyšší koncentrace vysrážených bročků CaCO3. Sklon
horní hladiny 14°.
Vrstva 5 – sediment žlutohnědé barvy, ve kterém klesá podíl drobné vápencové suti
(místy zcela mizí), a s příměsí bročků CaCO3 zejména v bazální poloze. Sklon horní hladiny je opět 14°. V podloží jsme vyčlenili vrstvu 5a, která je tvořená stejným sedimentem
jako vrstva 5, ale odlišovala se příměsí středně velké vápencové suti a poněkud menším
sklonem horní hladiny. Jak jsme již uvedli výše, považujeme tyto dva horizonty za přechodné ve smyslu rozdělení profilu na horní, holocenní a dolní – pleistocenní část. Sklon horní
87
Obr. 9.
Fig. 9.
88
Jeskyně Puklinová. Profil sedimenty.
Puklinová cave. Cross-section of sediments.
Obr. 10. Detail pleistocénních sedimentů před jeskyní (vr. 6)
Fig. 10. A detail of Pleistocene sediments in front of cave (layer 6)
hladiny, stejně jako příměs středně velké vápencové suti, se podobá více nadložním vrstvám. Základem sedimentu ale byla již spraš a důležitá je rovněž příměs bročků CaCO3,
které jsou charakteristickým znakem pleistocenního souvrství 6–8.
Vrstva 6 – sprašový sediment s minimální příměsí vápencové suti. Sklon horní hladiny
v jižním profilu je přibližně 6°. Ve vrstvě se nacházely šikmo uložené vrstvy šedého sedimentu, přičemž jejich sklon nerespektoval sklon horní hladiny a pohyboval se okolo 26°
(obr. 9B, 10). Přes ně probíhaly vertikální větvící se trhliny, vyplněné stejným sedimentem,
které zasahovaly i přes vrstvu 7 a 8.
Vrstva 7 – sprašový sediment, v některých místech méně detritický (suťovitý?) než vrstva 6, zbarvený do červena. V sondě před jeskyní nevytvářel v odkrytém úseku jednotný
horizont. V severní stěně je ale uložený šikmo proti sklonu všech vrstev (obr. 4).
Vrstva 8 – sprašový sediment se silným provápněním a tím i světlejší barvou. Sklon vrstvy je stejný jako v případě nadložní vrstvy 6.
Sled vrstev uvnitř jeskyně je doložený méně přesně. Jak jsme již uvedli výše, holocenní
vrstvy byly předcházejícími výzkumy zcela odstraněny. Otisk na stěnách ale dokládal jejich
průběh. Západním směrem se povrch holocenních sedimentů svažoval od nejvyššího místa
ve vchodu dolů do jeskyně se sklonem 16°. Můžeme snad předpokládat, že skladba odpovídala situaci, zjištěné před jeskyní. Mnohem zřetelněji máme doloženu vrstvu 5, která se
v místě vchodu dochovala v mocnosti přes 70 cm. Pod ní se nacházela vrstva 8, v níž jsme
konstatovali torza červeného sprašovitého sedimentu (vr. 7), zejména pak při západní
stěně a v příčném profilu ve vchodu. Na rozdíl od situace před jeskyní zde vr. 7 nevytvářela souvislý průběžný horizont, ale u stěny jeskyně probíhala spíše vertikálně přes vrstvy 5
a 8. Jak ale naznačuje sled vrstev v sondě před jeskyní, je možné, že od určité hloubky pod
povrchem vytváří i tento červený sediment souvislý horizont.
89
V. CHARAKTERISTIKA NÁLEZŮ
Z archeologického hlediska můžeme za nejdůležitější považovat nález lidských kosterních pozůstatků, které snad souvisí s pohřebními praktikami v jeskyních v postpaleolitickém
období. Vzhledem k nálezovým okolnostem je prakticky nemožné rekonstruovat původní
archeologickou situaci ani specifikovat blíže vlastní pohřební ritus. V úvahu přichází jak
chudý rituální pohřeb (nepřítomnost kulturně adekvátní pohřební výbavy), tak sekundární
redepozice z výše umístěných míst nad jeskyňkou, nejspíše pak z amfiteátrové plošiny, do
které ústí jeden z komínků jeskynní prostory. Sondáž zde doložila přítomnost přepálené
hlíny na škrapovém povrchu (mazanice?), což však rekonstrukci nálezové situace nijak
významně nepřispívá. Nelze opomenout anatomickou skladbu nálezů. Vedle zlomků lebky
a čelisti se aspoň zlomky podařilo doložit prakticky celou kostru (viz dodatek č. 1).
Přítomnost člověka v této jeskynní prostoře dokládají kromě antropologických pozůstatků i jedno lehce patinované škrabadlo, zlomek patinované čepelky a třetihorní dentálium, které se podle informace nálezce mělo nacházet na dně vykopané sondy, což by prakticky představovalo hloubku 240 cm v našem systému měření. Všechny 3 předměty jsme
ale nalezli na vyhozených sedimentech, takže jsme schopni přesněji určit pouze to, že
pocházejí nejspíše z vrstvy 5 nebo 6. Ani v jejich případě nelze vyloučit redepozici do
sekundární polohy z výše položené plošiny. Vzhledem k absolutnímu stáří lidských kosterních pozůstatků však můžeme konstatovat, že dokládají jinou, časově oddělenou návštěvu
člověka v okolí jeskyně.
Z intaktních sedimentů pochází nález druhé dentálie, kterou jsme vyzvedli ve čtv. 3/Pd
z vrstvy 6 v hloubce 239 cm od nivelačního bodu 1. Povrch byl pokrytý červeným sedimentem vrstvy 7, v jeskyni nesouměrně rozptýleného a v předpolí rozvlečeného do jazyků
v sedimentu vr. 6 a 8. Tato skutečnost by mohla indikovat, že výše zmíněné nálezy, které
spojujeme s mladým paleolitem, mohou rovněž pocházet ze stejné vrstvy. Problematické na
této korelaci je ale zjištění, že obě dentálie se nacházely prakticky přesně v jedné úrovni
(nadmořské výšce), ač vrstvy vykazují značný přirozený sklon z jeskyně směrem ven (poloha zvířecích kostí v jeskyňce a před ní koreluje se zmíněným sklonem). V jeskyni by se
první dentálium muselo vyskytovat cca o 50 cm výše, případně, vezmeme-li v úvahu polohu první dentálie, pak přirozená poloha dentálie v sedimentech před jeskyní by musela být
přibližně v polovině mocnosti vrstvy 8. Vysvětlení spočívá buďv průběhu sedimentace,
anebo nám ulita indikuje, že se primární poloha nálezů nacházela na již zmiňované plošině a že tyto byly uvolňovány erozí v dlouhém časovém horizontu. Zároveň se zdá, že určitou překážku v sedimentaci představovaly bloky vápence, zaklíněné ve vchodu. Ty mohly
negativně ovlivnit přirozené ukládání redeponovaných vrstev.
Nejpočetnější materiál představovaly zvířecí osteologické nálezy. Pro potřeby zpracování byly rozděleny na holocenní (vr. 1–4) a pleistocenní část (vr. 5–8). Holocenní fauna byla
zastoupena 70 kusy determinovatelných kostí, které nevykazovaly stopy po lidské manipulaci. Jejich depozice v místě před jeskyní je naprosto přirozená (více dodatek č. 2).
Složitější je otázka přítomnosti pozůstatků faunistického společenstva, které můžeme
ekologicky i stratigraficky spojovat s pleistocénem. V rámci paleontologického zpracování
této části kolekce konstatuje R. MUSIL (2003) hlavně převažující zastoupení koní; sob se
objevuje jen ojediněle. Vždy se jednalo o postkraniální skelety, většinou dlouhé kosti, metapodia, karpální a tarsální kosti a prstní články. Z hlediska procesu akumulace počítá jak
s činností člověka (tříštěné kosti), tak i s podílem vlka (ohryzy na kostech). Z hlediska vertikální distribuce fauny uvažuje o dvou horizontech, ve kterých mohlo dojít k antropickému nahromadění kostí s pravděpodobnou alternací s vlkem (doupě?). Značný vertikální
rozptyl nálezů pak vysvětluje intenzívní erozí výše uložených spraší a rychlou sedimentaci
sprašových sedimentů v prostoru jeskyně. Podle našeho názoru právě tento jev dosti komplikuje stanovení charakteru lidského pobytu na tomto místě, protože jednoznačnou intakní antropickou vrstvu nebylo možné stanovit a pravděpodobnost redepozice všech nálezů
je velmi vysoká. Kosti sice opravdu vytvářely dva, do určité míry samostatné horizonty, ale
90
Obr. 11. Nálezy z jeskyně
Puklinové.
1 – dentálie (in situ, čtv.
3/Pd), 2 – škrabadlo,
3 – dentálie, 4 – zlomek
čepelky.
Fig. 11. Finds from
Puklinová cave.
1 – dentalium (in situ,
sqm. 3/Pd), 2 – škrabadlo,
3 – dentalium,
4 – a mesial part of
a bladellet.
vzhledem k charakteru sedimentace jsou úvahy o dvou časových horizontech osídlení
nedoložitelné. Nakonec i R. Musil připouští jako jednu z možností depozice kostí jejich
přemístění z plošiny, ležící nad jeskyní.
VI. DATOVÁNÍ
Chronologické otázky byly od počátku výzkumu složité. Prakticky všechny nálezy byly
kulturně nezařaditelné. Klíčovým problémem bylo stanovení stratigrafické pozice lidských
kosterních pozůstatků, případně jejich absolutní datace. Na základě zbytku sedimentu
uvnitř lebeční kosti se zdálo, že se zde tento člověk pohyboval ke konci ukládání sprašových sedimentů, spojovaných s pleistocénem. Nález dvou ks patinovaných štípaných artefaktů, 2 dentálií i přítomnost zvířecích kostí, které stupněm fosilizace odpovídají pleistocenním ekvivalentům, indikovaly možnou dataci do magdalénienu. Vzhledem k tomu, že
se nepodařilo najít další zbytky lidské kostry přímo v intaktních sedimentech a že některé
zlomky pocházely z haldy z míst s holocenními půdami, jsme však byli nuceni revidovat
naši původní chronologickou představu a připustit i možnou mladší dataci nálezu. Překvapivě se však nepodařilo najít žádné kulturně průkazné předměty, které by odpovídaly možnému postpaleolitickému využití jeskyně.
Vzhledem k ne zcela jasným nálezovým okolnostem byl do laboratoře v Groningen
zaslán na datování zlomek lidské kosti, z něhož jsme získali datum 4 935 ±45 BP (GrA
22840), což po kalibraci odpovídá 3 705 BC, respektive 5 654 BP (kalibrační výpis viz
dodatek č. 3). Toto datum v rámci moravského pravěku odpovídá okruhu eneolitické kultury nálevkovitých pohárů, respektive její starší (baalberské) fázi. Soubor dat ze sídliště
s kanelovanou keramikou v Hlinsku je v průměru o 200 let mladší (obr. 12; PODBORSKÝ ed.
1993, 156). Problémem ovšem zůstává, s kterou konkrétní vrstvou v námi stanovené stratigrafii lze tento nález spojit. V rámci vrstvy 3 se podařilo najít jeden lidský falang ve čtv.
3/Oa, do vrstvy 2 jsou pak zařazeny zlomky žeber ze čtv. 3/P. V místech nálezů byl ale průběh vrstev značně narušený velkou vápencovou sutí a postdepoziční čínností zvířat, využívajících prostory pod kameny jako přirozený úkryt. Vzhledem k charakteru sedimentu
v lebce by ale pravděpodobnější stratigrafická pozice antropologických nálezů odpovídala
spíše vrstvě 3, i když polský výzkum objevil izolovaný artefakt z radiolaritu ve vrstvě 4. Je
však nutné počítat s výraznou redepozicí nálezů mezi kamennou sutí, zejména pak vlivem
91
drobných hlodavců, kteří zde měli hojné nory. Situace se navíc komplikuje i datováním ojedinělých uhlíků z polského výzkumu. Horizont vrstev 3–4a, do kterého klademe antropologický nález, je o 2 000 let mladší (srovn. dataci v článku KASPROVSKA – CYREK – SUDOŁ
– OSIPOWICZ v tomto čísle AMM).
Eneolitické stáří kosterních nálezů nepřímo potvrzuje i malakozoologický rozbor,
podle kterého jsou vrstvy sedimentovány až po období holocenního klimatického optima,
tj. atlantiku, v jehož rámci dochází k přechodu od mezolitu k neolitické civilizaci.
Zařazení lidských kosterních pozůstatků do eneolitu ale znamená, že se v okolí jeskyně
pohybovali lidé nejméně dvakrát, tj. i v průběhu pozdního pleistocénu. Chronologické zařazení je postaveno na pozici nálezů ve sprašových sedimentech, přítomnosti fauny, která
koresponduje s obdobnými nálezy z magdalénienských jeskyní v Moravském krasu a konečně i na přítomnosti již výše zmíněných patinovaných artefaktů a dentálií. Vzhledem
k tomu, že makrofauna není dostatečně citlivá pro rekonstrukci klimatických podmínek,
jsme spoléhali na malakozoologický rozbor. Vrstvy 5–8, které považujeme za pleistocenní,
nejsou faunisticky bohužel bohaté, ale i tak se podařilo určit, že jsou reprezentovány především druhovým společenstvem druhé skupiny (viz dodatek č. 4), která se sice vyskytuje
převážně v lese, ale může osídlit i jiné biotopy, zejména mezofilní (SI(MS)) nebo křovinné
(SIth). Výrazné zastoupení lesního biotopu by mohlo korespondovat s poměrně velkými
dešťovými srážkami, na které usuzuje R. MUSIL na základě výrazné resedimentace sprašových sedimentů (2003, 12).
Absolutní datace této epizody nebo epizod je přesto možná jen určením stáří těch kostí,
které nesou na svém povrchu stopy po činnosti člověka (štípání). Zda však případná data
budou časově zařazovat i další nálezy (kamennou štípanou industrii a dentálie) nevíme, protože nejsme schopni zcela jednoznačně určit proces uložení nálezů, ani rychlost sedimentace.
VII. PŘEHLED POSTPALEOLITICKÉHO OSÍDLENÍ V ÚDOLÍ ŘÍČKY
1. JESKYNĚ KŮLNIČKA (SEMPERVIVOVÁ, MALÁ DÍRAVICA)
Na dně skalní štěrbiny u východního okraje vchodu byl uložen dětský hrob z období
ÚK (zbytky kostry a dvě nádoby). Ve vchodu jeskyně se nacházelo halštatské ohniště
(KLÍMA 1960b, 13). Únětické osídlení jeskyně potvrdil revizní výzkum vedený J. Svobodou
a L. Seitlem (SVOBODA – SEITL 1987, 18). Keramické a osteologické nálezy se nacházely
v tmavé humózní vrstvě (č. 3). Podrobněji zhodnocuje nálezy S. STUCHLÍK (2002), který
kromě výše uvedených zmiňuje ještě nálezy neolitické (pozdní MMK), resp. eneolitické
(jordanovské a další blíže nedeterminovatelné střepy). Středověké osídlení jeskyně dokládají střepy ze 12. až 13. a 15. století (STUCHLÍK 2002, 173).
2. ? BEZEJMENNÁ
Pod jeskyní Kůlničkou, níže ve svahu, naproti výtokům, se nachází bezejmenná jeskyňka. Před 2. svět.válkou v ní objevili a vykopali Hugo Walloch a K. Schirmeisen dětský kostrový hrob s hrncem středodunajské mohylové kultury. Nálezy byly zničeny za 2. svět. války
(STUCHLÍK 1981, 19).
3. JESKYNĚ HADÍ
Holocénu patřily první čtyři vrstvy (1–4) v nichž byly následující nálezy: ve svrchní části
hnědé vrstvy (vr. 3) střepy kultury lineární a nejmladší fáze moravské malované (KLÍMA 1961b,
Tab. XIX). Na skalnaté dno na plošině před jeskyní byl zapuštěn dětský kostrový pohřeb podle
milodarů patřící kultuře únětické. V černé povrchové vrstvě byly nalezeny doklady ze středověku (blíže neurč.; KLÍMA 1961B, 282; STUCHLÍK 1981; BELCREDI 1989, 191).
4. JESKYNĚ PEKÁRNA
Do vrstvy 2, v níž se nacházela světlejší šedavá poloha s horizontem skalní kamenité
destrukce (tzv. halštatská suť), patří blíže nespecifikované nálezy období halštatu. V násle92
Obr. 12. Srovnání dat z jeskyně Puklinové a dalších eneolitických lokalit na Moravě, v Polsku a v Rakousku
(zdroj: web 1–4).
Fig. 12. A comparison of the Puklinová cave calibrated data and datasets from Moravia, Poland and Austria
(source: web 1–4).
dující vrstvě 3 (hnědavě šedá rendzina) se nalezly střepy nádob a jiných památek doby
bronzové (podle S. Stuchlíka ÚK a středodunajská mohylová kultura; STUCHLÍK 1981,28)
a pozdní doby kamenné (jevišovická k.). Pravděpodobně z této vrstvy pochází ojedinělý
nález džbánku, V. Ondráčkem popsaný jako nagyerévský džbánek balkánského typu (ŠK;
ONDRÁČEK 1965, 774; obr. 206:7). Následující poloha č. 4 obsahovala v horní části ještě
eneolitické střepy, ale níže již převážně jen střepy lineární kultury (KLÍMA 1974, 11 sq.;
STUCHLÍK 1981). Několik keramických zlomků je datováno do doby římské (ČIŽMÁŘ 1989,
160). Do mladší doby hradištní spadají nálezy keramiky, esovité záušnice, listovité šipky
a šipky s křidélky (BELCREDI 1989, 175). Mimo výše zmíněných nálezů jsme nalezli zmínku o noži datovaném do období popelnicových polí (ČERVINKA 1932), zoomorfní plastice
MMK, laténských a horákovských nálezech (vše archiv AÚ, nál. zpr. č. j. 183/68).
5. JESKYNĚ ADLEROVA
Podle SKUTILA (1970) se zde nacházely střepy jevišovické kultury (STUCHLÍK 1981, 3);
na jiném místě ale uvádí střepy únětické kultury (STUCHLÍK 1981, 9; obr.11:4). Nálezy se
nacházejí ve sbírkách ústavu Anthropos.
93
Tabulka 1. Využití jeskyní v údolí Říčky.
Table 1. Using of caves in Říčka valley region.
paleolit
LnK
MMK
jeviš.
jord.
KK/NP
ZP
ŠK
ÚK
Vt
SMK
ppole
halštat
øím
?
støed.
†
bezejmenná.
†
?
?
?
Hadí
Pekárna
?
?
?
Adl e r o va
Kř í žo va
Liščí
Ků l n i č ka
Ne to pýr ka
Švéd.
†
Puklin.
abri
Vysvětlivky: spolehlivě určeno, málo průkazná kulturní příslušnost, † pohřeb, kosterní pozůstatky, ? nejisté osídlení.
6. JESKYNĚ KŘÍŽOVA
Ve vrstvě 5, tmavě šedé až černé barvy, promíšené popelem, se nacházely neolitické
střepy (LnK) a kosti. Nad touto vrstvou se nacházela červenohnědá rendzina s ojedinělými střepy a bronzovou jehlicí (vr. 4). Vrstvu 3 představoval recentní humus se středověkými střepy. Z porušených vrstvev (blíže nespecifikováno) pochází stříbrná mince císaře
Aureliana (270–275 n. l.) (KLÍMA 1951, 129–130; ČIŽMÁŘ 1989, 160). Jmenované nálezy
(až na minci) jsou uloženy ve sbírkách ústavu Anthropos.
7. LIŠČÍ DÍRA
Zaznamenány jsou nálezy drobných střepů nádob (eneolitických). Ze starších výzkumů byl publikován nález pravděpodobně eneolitické palice z jeleního parohu. Její pleistocenní stáří J. Skutil zpochybnil vzhledem k neobvyklému tvaru a nejistým nálezovým okolnostem (SKUTIL 1927, 202; obr. 59; KLÍMA 1960a,11). V novější studii S. Stuchlíka je
podrobněji zhodnocen keramický materiál, původně rámcově datovaný do eneolitu. Vyčlenil z něj část spadající do období LnK, starší doby bronzové (ÚK) a doby halštatské. Část
materiálu pochází ze středověku (12. a přelom 15. a 16.století) (STUCHLÍK 2002, 175).
8. NETOPÝŘÍ JESKYNĚ
Přímo z jeskyně nejsou známy žádné doklady pravěkého osídlení (ústní sdělení
P. Kosa), ale z plošiny nad jeskyní údajně pochází kolekce několika pravěkých střepů (ústní
sdělení M. Olivy). I paleolitické stopy jsou zde velice chudé; publikovány jsou odsud pouze
ojedinělé nálezy, nejspíše magdalénienské (KOS 1999, 167; VALOCH – SVOBODA – BALÁK
2002, 31).
94
9. ŠVÉDŮV STŮL
V holocenní vrstvě 2 se nacházely nálezy datované do 15.-16. století, z vrstvy 3 pocházejí halštatské a únětické střepy, vrstva č. 4 poskytla nálezy MMK a LnK (KLÍMA 1962, 26;
STUCHLÍK 1981). Nálezy jsou uloženy v ÚA MZM.
10. JESKYNĚ PUKLINOVÁ
V holocenní vrstvě se nacházela lidská kostra. Podle RC datování spadá nejspíše do
období kultury nálevkovitých pohárů.
11. ČARODĚJOVA DÍRA, ABRI
Nově pojmenovaný, doposud neznámý převis na Říčkách nad Hádkem nad hrází. Ve
výsypce byly nalezeny střepy kultury nálevkovitých pohárů – bolerázský stupeň. Za informace děkujeme P. Kosovi a P. Škrdlovi.
12. OCHOZ, BEZ BLIŽŠÍ LOKALIZACE
– sekeromlat kultury ŠK (ŠEBELA 1999, 117)
– sekeromlat (ČERVINKA 1908, 98)
– na návrší za kostelem lengyelské sídliště (SKUTIL 1947, 86)
13. MOKRÁ
na katastru obce Mokré byly při různých záchranných akcích zjištěny pozůstatky osídlení MMK, horákovské, popelnicových polí, středověké a novověké (nál. zpr. AÚ č. j.
1618/88, 253/99, 1712/00, 713/02, 714/02; ŠEBELA – KUČA v tisku).
Závěr
Záchraně-revizní výzkum jeskyně Puklinové přinesl poměrně zajímavé výsledky, které
jsou v některých aspektech překvapivé. Neočekávaný byl především jakýkoli nález v této
„jeskyni“. Celá prostora se na povrchu jevila pouze jako malá kaverna s několika úzkými
komínky a i poloha na strmém svahu do Kamenného žlíbku se nezdála být příznivá pro
pobyt člověka. Ukázalo se však, že bude dobré v budoucnu věnovat pozornost i archeologicky „druhořadým“ terénním situacím.
Nález antropologických pozůstatků souvisí pravděpodobně s nějakou formou postpaleolitických pohřebních praktik, které jsou v jeskyních Moravského krasu známé. K případnému pohřbu jistě naši předci nepotřebovali jen velkou jeskyni, ale mohli využít i malé dutiny, které dnes nemusí být v terénu ani patrné. Dnes již bohužel neposoudíme, zda nalezené pozůstatky dokládají záměrný pohřeb nebo zda je depozice výsledkem sedimentačních
procesů či činnosti šelem.
Mnohem překvapivější je přítomnost paleolitického člověka v bezprostřední blízkosti
jeskynní prostory. Bohužel ani tady nevíme o mnoho více. Dochovaná krasová prostora
nenabízí prakticky žádné možnosti pro osídlení, a to ani v případě krátkodobého využití,
např. v souvislosti s loveckými praktikami. I v tomto případě musíme počítat s případnou
redepozicí nálezů z vyšších poloh, protože stratigrafie v a před jeskyní ukazuje zřetelně na
rychlou a intenzívní sedimentaci; navíc plošina nad jeskyní je pro osídlení mnohem vhodnější. Vzhledem k poloze dentálií považujeme tuto možnost dokonce za pravděpodobnou.
Každopádně alarmující je jistě fakt, že i v tak malých krasových dutinách můžeme
nalézt zajímavé pozůstatky člověka, a tudíž nemůžeme podceňovat žádnou speleologickou
akci v oblasti Moravského krasu, byť by se nám zdála archeologicky nezajímavá. Předcházející vývoj bádání již využil možností velkých jeskynní a jen ztěží již můžeme očekávat
podobné objevy (možná pod suťovými svahy). Možná trochu paradoxně může vyznít tvrzení, že ve výzkumech právě takovýchto podřadných prostor tkví budoucnost archeologického a paleontologického výzkumu v Moravském krasu; je ale potřeba si uvědomit, že tyto
drobné nálezy nám mnohem spolehlivěji vykreslují případnou strukturu osídlení, než jen
sledování hlavních stanic. Nezbývá proto než doufat, že budoucí výkopové práce v morav95
ských krasových oblastech nebudou utajovány a že v rámci interdisciplinární spolupráce,
která je v současné době jediná možná v cestě za poznáním života našich předků, se podaří odkrýt tajemství ještě mnohých jeskyní.
Práce byla podporována institucionálním záměrem č. MK 000094802.
LITERATURA
BELCREDI, L. 1989: Období středověku. In: L. Belcredi (ed.): Archeologické lokality a nálezy okresu Brno-venkov,
184–197. Brno.
ČERVINKA, I. L. 1908: O pokolení skrčených koster na Moravě, Moravské starožitnosti II, Kojetín na Hané.
ČERVINKA, I. L. 1932: Vorzeitliche Schichten aus der Pekárna-Höhle, in: Absolon, K. – Czižek, R.: Paleolitický
výzkum jeskyně Pekárny na Moravě. Třetí předběžná zpráva za rok 1927, AMM 26/27, 595–598.
ČIŽMÁŘ, M. 1989: Doba laténská a římská, doba stěhování národů. In: L.Belcredi (ed.): Archeologické lokality
a nálezy okresu Brno-venkov, 142–182. Brno.
DVOŘÁK, J. 1953. Zpráva o exkursi do jižní části Moravského krasu dne 22. února 1953. Archiv ZO ČSS 6–12.
KLÍMA, B. 1951: Křížova jeskyně v Moravském Krasu. AR 3, 109–130.
KLÍMA, B. 1958: Zjišťovací výzkum v jeskyních Moravského Krasu. PV 1958, 9–10. Brno.
KLÍMA, B. 1960a: Zjišťovací výzkum v jeskyni „Liščí díra“ u Hoštěnic. PV 1959, 11–12. Brno.
KLÍMA, B. 1960b: Zahajovací výzkum v jeskyni Kůlničce (Mokrá u Brna). PV 1959, 13. Brno.
KLÍMA, B.1961: Archeologický výzkum jeskyně Hadí (Mokrá u Brna). Anthropozoikum 9 (1959), 277–289.
Praha.
KLÍMA, B. 1962: Die Erforschung der Höhle Švédův stůl 1953–1955. Anthropos 13, N.S. 5, Brno.
KLÍMA, B. 1974: Archeologický výzkum plošiny před jeskyní Pekárnou. Studie AÚ ČSAV v Brně, Praha.
KNUSSMANN, R., 1988: Anthropologie. Handbuch der vergleichenden Biologie des Menschen. Begründet von
Rudolf Martin. Band I, 1. Teil. Gustav Fischer, Stuttgart, New York.
KOS, P. 1999: Ochoz (okr. Brno-venkov). Netopýří jeskyně. PV 40 (1997–1998), 167–168, Brno.
KOS, P. 2001. Nálezová zpráva. Puklinová jeskyně v Kamenném žlíbku. Rkp.
KOS, P. 2006: Paleolit. In: Čižmář, M. – Geislerová, K.: Výzkumy. Ausgrabungen. 1999–2004. Brno, 11–12.
MUSIL R. 2003: Osteologický materiál z jeskyně Puklinové, Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce
2002, X. ročník, 8–12, Brno
OLIVA, M. 1989: Paleolit. In. L.Belcredi (ed.): Archeologické lokality a nálezy okresu Brno-venkov, 8–32. Brno.
ONDRÁČEK, J. 1965: Jihovýchodní prvky v moravské šňůrové keramice. AR XVII, 770–782. Praha.
PODBORSKÝ, V. 1993: Periodizace a chronologie eneolitu. In: V. Podborský ed.: Pravěké dějiny Moravy, 154–156.
Brno.
SKUTIL, J. 1927: Prehistorické nálezy v jeskyni „Liščí díře“. PA 35, 201–202. Praha.
SKUTIL, J., 1947: Moravské prehistorické výkopy a nálezy Oddělení moravského pravěku Zemského muzea
1937–1945, AMM 33 (1946), 45–134.
SKUTIL, J. 1970: Pravěk a současná doba dějinná Moravského krasu a středověké osídlení našich jeskyň. In:
K. Absolon et al.: Moravský Kras II, 315–329. Praha.
SLEZÁK, L. 2000: Nové perspektivy speleologického průzkumu v jižní části Moravsského krasu. Estavela 5,
27–28.
STUCHLÍK, S. 1981: Osídlení jeskyň ve starší a střední době bronzové na Moravě. Studie AÚ ČSAV v Brně, Praha.
STUCHLÍK, S. 2002: Postpaleolitické osídlení jeskyně Kůlničky a Liščí jeskyně. In: J.Svoboda ed.: Prehistorické
jeskyně. Dolnověstonické studie 7, 173–176. AÚ AVČR Brno.
SVOBODA, J. – SEITL, L. 1987: Výzkumy v Moravském Krasu v roce 1985 (okr. Blansko, Brno-venkov). PV
1985, 18. Brno.
ŠEBELA, L. 1999: The corded ware culture in Moravia and in the adjacent part of Silesia (Catalogue). AÚ AV,
Fontes Archaeologiae Moravicae, Tomus XXIII.
ŠEBELA, L. – KUČA, M. 2004: Objekt 0-396z Mokré (okr. Brno-venkov) a jeho přínos k datování závěru I. stupně kultury s MMK. In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí. Praha, 271–285.
VALOCH, K. – SVOBODA, J. – BALÁK, I. 2002: Katalog moravských jeskyní s paleolitickými nálezy. In: J. Svoboda ed.: Prehistorické jeskyně. Dolnověstonické studie 7, 25–52. AÚ AVČR Brno.
web 1: http://www.nhm-wien.ac.at/NHM/Prehist/Stadler/LVAS/QAM/14C/Neol_Tab1.html
web 2: http://www.comp-archaeology.org/MondseeC14dates.htm
web 3:http://www.comp-archaeology.org/TRB.htm
web 4: http://www.comp-archaeology.org/BadenC14dates.htm
96
Dodatek č. 1
POSUDEK KOSTERNÍCH POZŮSTATKŮ (M. SVENSSONOVÁ)
K posouzení byly předloženy kosterní pozůstatky, které pocházejí ze speleologického
výzkumu a jsou bez označení vrstev, a dále pak několik kostí, pocházejících z archeologického výzkumu. V převážné většině se jednalo o lidské kosti, většinou fragmentární, okrově
zbarvené a poškozené zejména rozlámáním, takže některé části chyběly; povrchová abraze
byla minimální.
Z lebky zachovány nevelké fragmenty klenby lebeční (6 ks), zachované části švů jsou
otevřené až srůstající, zejm. na facies interior; fragment z oblasti pravé strany šupiny kosti
čelní je poměrně dobře modelován, horní okraj očnice zaoblený, sulcus supraorbitalis.
Z části obličejové zachovány dva fragmenty dolní čelisti, vpravo pouze oblast alveoly RM3
(bez zubu) a úhlu, hlavice odlomena; větev dolní čelisti poměrně široká, svalový reliéf znatelný, vybočení minimální. Levá polovina čelisti je zachována téměř celá, hlavice chybí,
zubní oblouk v rozsahu LI2–LM3, zuby in situ LM1–LM3; abraze zubní na M1 slabá až
střední, na M2 velmi slabá, na M3 počínající, odpovídá nepříliš vysokému věku nositele
(kolem 25 let); slabý nárůst zubního kamene; reliéf těla mandibuly dobře znatelný, nikoli
však extrémní.
Z páteře zachovány zbytky 4 obratlů, všechny z oblasti přechodu krční a hrudní páteře
(1 C, 2 Th, 1 zlomek trnu); kloubní plošky bez náznaků artrózy, jejich stav napovídá nepříliš vysokému stáří nositele.
Z kosti klíční zachovány dva fragmenty, akromiální část je z pravé strany, zatímco sternální část je ze strany levé; stadium osifikace sternální kloubní plošky odpovídá věku kolem
25 let. Pletenec horní končetiny doplňují 3 nevelké fragmenty z lopatky.
Z kostry horní končetiny se zachovaly především fragmenty dlouhých kostí. Kosti pažní
zachovány v podobném rozsahu, i když vlevo chybějící fragment diafýzy nedovoluje její přímou rekonstrukci; máme k dispozici diafýzy a k nim přiléhající zejména mediální části
distálních epifýz, jedna odlomená kloubní hlavice (prox. epifýza) zachována zvlášť, stejně
jako část jedné kladky. Kosti jsou téměř hladké, bez výraznějšího svalového reliéfu, šířka
dist. epifýz naznačena poměrně značná. Z pravé kosti loketní chybí distální část – asi 1/3
kosti, vlevo zachována pouze abradovaná prox. epifýza; kost vřetenní – zachována pouze
proximální polovina z pravé strany. Kosti předloktí jsou dobře modelované s poměrně rozlehlými kloubními ploškami. Dále zachována 3. metakarpální kost z pravé ruky (MC 3 dx.).
Z dolní poloviny těla zachovány kusé zbytky: pravá kost sedací, zlomek distální epifýzy
femuru, zlomek pravé fibuly (prox. epifýza + část diafýzy) a pravý calcaneus; většinou pro
abrazi a celkové poškození nehodnotitelné.
Dále zachovány 2 fragmenty žeber, 1 fragment kompakty dlouhé kosti, 4 fragmenty
neurčitelné – zřejmě ze zvířecích kostí a asi polovina dlouhé zvířecí kosti (femur?).
Z dalších nálezů byly k postraniálnímu skeletu přiřazeny:
– pod označením „j. Puklinová 2001, čtverec 3/0a, vrstva 3, číslo 11“ předložen lidský článek prstu z ruky.
– „j. Puklinová 2001, čtverec 3/P, vrstva 2, sed. B – holocen“ 2 fragmenty s velkou pravděpodobností lidských žeber z levé strany hrudníku.
– „j. Puklinová, 3/Q, vrstva 3, puklina vlevo od vchodu“ předložen spolu se zvířecí čelistí lidský 4. metatars z levé strany (MT 4 sin.) se silně abradovanou hlavicí i bází a dva
nevelké zlomky obratlových výběžků, u nichž nelze vyloučit lidský původ.
Z kosterních pozůstatků z jeskyně, předložených k antropologickému posouzení, plyne
následující:
– pomocí použitých (morfoskopických) metod nelze s určitostí tvrdit, zda předložené
pozůstatky pocházejí všechny z jednoho jedince; lze však shrnout, že všechny náleží
dospělému jedinci, jsou poměrně shodné robusticity a žádná kost (ani její část) se nevyskytuje ve více exemplářích;
– kosti nejsou příliš robustní, svalový reliéf je naznačen, ne však příliš markantně, někte97
Tabulka 2. Druhové zastoupení zvěře v holocenních vrstvách.
Table 2. List of species in Holocene layers.
S o n d a 3 / 0 -P
Vr. 1
Vr. 2
Vchod
Vr. 3
Vr. 3
Hal da
?
9
Cervus elaphus
Ovis/Capra
Canis lupus f. domestica
Canis lupus/Canis lupus f. d.
Meles meles
Lynx lynx
Homo sapiens sapiens
MV-SV
SV
1
7
16
2
4
1
1
3
9
2
3
1
16
1
3
8
26
41
4
14
5
5
69
2
1
2
1
16
1
Σ
2
Zkratky použité:
MV-SV – zvíře velikosti malé až střední (např. zajíc, liška)
SV – zvíře střední velikosti (např. srnec, vlk, ovce)
Tabulka 3. Zastoupení kostí v holocenních vrstvách.
Table 3. Representation of bones in Holocene layers.
Druh/Species
Cervus elaphus
Ovis ammon f. aries / Capra
aegagrus f. hircus
Canis lupus f. familiaris
Canis sp.
Meles meles
Lynx lynx
Homo sapiens sapiens
MV-SV
SV
celkem
neurčeno cranium
Proc.
cornualis
mandibula dens scapula humerus radius ulna pelvis femur tibia fibula os metatarsale metapodium
vertebra
cervicalis
costa sternum celkem
9
9
1
1
1
2
1
2
1
1
1
1
2
1
1
1
2
1
1
2
1
1
1
28
1
1
7
1
ré morfologické znaky jsou spíše mužského charakteru, nejsou však průkazné, a proto
nelze jednoznačně určit pohlaví tohoto jedince;
– podle zachovaných znaků lze předpokládat, že se zkoumaný jedinec dožil věku kolem
25 let;
– nebyly shledány žádné patologické ani degenerativní nebo traumatické změny.
Dodatek č. 2
HOLOCENNÍ FAUNA (G. DRESLEROVÁ)
K osteologickému posouzení byla vyčleněna zvlášť fauna z holocenního souvrství 1–4.
Vedle značně fragmentárního materiálu se špatným stavem zachování se podařilo klasifikovat 71 kostí. Jednalo se převážně o materiál získaný z archeologického výzkumu před jeskyní a malý soubor kostí, zachráněný z výsypky, vzniklé v souvislosti se speleologickým
výzkumem.
Přehled zastoupení fauny podává tabulka 2. Ve vrstvě 1 byl nejpočetněji zastoupený
Meles meles, což zřejmě souvisí s přítomností nory v prostoru výkopu. Vrstva 2 neposkytla
signifikantní množství kosterního materiálu. Ve vrstvě 3 zřetelně dominuje Cervus elaphus,
98
3
1
16
1
3
8
28
71
zejména vezmeme-li v úvahu i hůře klasifikovatelné zlomky kostí, které byly přiřazeny do
skupiny středně velké fauny. Zajímavá je i přítomnost Canis lupus f. domestica.
Tafonomický rozbor (tab. 3) ukazuje, že pouze Meles meles je zastoupený ve vrstvě 1
prakticky všemi částmi kostry, což potvrzuje domněnku o existenci nory v prostoru výzkumu. Ostatní druhy jsou doloženy pouze fragmentárně a ze zjištěných údajů lze vyvodit, že
se člověk na akumulaci kosterních pozůstatků nepodílel.
Dodatek č. 3
KALIBRAČNÍ VÝPIS PRO VZOREK GRA – 22840
CALIB RADIOCARBON CALIBRATION PROGRAM*
Copyright 1986–2005 M Stuiver and PJ Reimer
*To be used in conjunction with: Stuiver, M., and Reimer, P. J., 1993, Radiocarbon, 35,
215–230.
GrA-22840
Puklinova cave
Radiocarbon Age 4935±45
Calibration data set: intcal04.14c
# Reimer et al. 2004
One Sigma Ranges: [start:end] relative area
[3761 BC:3737 BC] 0,227895
[3735 BC:3725 BC] 0,09293
[3715 BC:3656 BC] 0,679174
Two Sigma Ranges: [start:end] relative area
[3891 BC:3886 BC] 0,005786
[3798 BC:3641 BC] 0,994214
Ranges marked with a * are suspect due to impingment on the end of the calibration
data set
# PJ Reimer, MGL Baillie, E Bard, A Bayliss, JW Beck, C Bertrand, PG Blackwell,
# CE Buck, G Burr, KB Cutler, PE Damon, RL Edwards, RG Fairbanks, M Friedrich,
# TP Guilderson, KA Hughen, B Kromer, FG McCormac, S Manning, C Bronk Ramsey,
# RW Reimer, S Remmele, JR Southon, M Stuiver, S Talamo, FW Taylor,
# J van der Plicht, and CE Weyhenmeyer (2004), Radiocarbon 46:1029–1058.
Dodatek č. 4
MALAKOZOOLOGICKÁ ANALÝZA (M. HORSÁK)
Vzorky pro malakologický rozbor byly vybírány makroskopicky probíráním sedimentu
na bílé podložce. Vybírány byly i drobné ulity a fragmenty ulit. Vzorky byly označeny čtvercem a vrstvou, ze které pocházely. Vzhledem k značné nekompaktnosti horních holocenních vrstev je možné, že zejména vrstva 2 byla kontaminována vysloveně recentními
schránkami, které se koncentrovaly v dutinách pod kameny.
Na základě paleomalakologické analýzy nalezených schránek spadá stáří zkoumaných
vrstev někdy do doby až po klimatickém holocenním optimu (atlantik). Nalezená fosilní
společenstva jsou druhovou skladbou shodná s recentní faunou zkoumané lokality a nejsou
v nich obsaženy žádné z vůdčích a charakteristických druhů klimatického holocenního
optima. V epiatlantiku, v období vrcholného rozvoje lesa ve zkoumané oblasti, se po celém
území hojně vyskytovaly pralesní druhy citlivé na lidské zásahy, které v analyzovaném
99
Tabulka 4. Přehled zjištěných měkkýšů a jejich klasifikace do ekologických skupin.
Table 4. List of Molluscs and their classification to ecological groups.
Ekologická
skupina
1
2
4
5
7
Druh
Cochlodina laminata (Montagu, 1803)
Helicodonta obvoluta (O. F. Müller, 1774)
Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774)
SI
Isognomostoma isognomostomos (Schröter, 1784)
Monachoides vicinus (Rossmässler, 1842)
Alinda biplicata (Montagu, 1803)
Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774)
SI(MS) Limax cf. cinereoniger Wolf, 1803
Fruticicola fruticum (O. F. Müller, 1774)
Cepaea hortensis (O. F. Müller, 1774)
Aegopinella minor (Stabile, 1864)
SIth
Helix pomatia Linnaeus, 1758
ST(SI) Cepaea vindobonensis (A. Férussac, 1821)
Euomphalia strigella (Draparnaud, 1801)
SS
Oxychilus cellarius (O. F. Müller, 1774)
MS
Clausilia parvula Férussac, 1807
Ap
Clausilia dubia Draparnaud, 1805
SIp
Helicigona lapicida (Linnaeus, 1758)
1
1
3
3
1
Vrstva (čtv.
2
3
1
1
2
1
2
3 Qd+ 3Ra)
4
5
6
2
7
1
1
1
1
2
8
3
3
2
2
1
1
Vrstva (čtv. P3)
1
2
3
1
1
7
1
9
1
2
1
1
3
1
1
H
4
3
2
4
3
2
2
1
2
1
1
2
1
2
10
1
1
1
2
1
4
2
2
8
1
2
1
1
3
3
2
2
3
1
1
1
2
1
3
2
2
1
5
3
12
materiálu nebyly zjištěny. Takovým plžem je závornatka Macrogastra latestriata, která
v Moravském krasu vyhynula v mladém holocenu (LOŽEK 2000). To též platí i pro další
druhy, které měly své optimum ve stejné době jako prve zmíněný plž a dnes se v dané oblasti buď nevyskytují nebo jsou velmi vzácné (např. Bulgarica cana). Je pravda, že vzorky
nebyly odebrány standardními metodami, čímž může být jejich výpovědní hodnota do jisté
míry snížena. Zvláště velikostně menší druhy nebyly zachyceny. Vzhledem k tomu, že zmíněné indikační druhy klimatického holocenního optima jsou velikostně shodné s druhy,
které byly použitou metodou zachyceny, je pravděpodobné, že jejich nepřítomnost není
způsobena pouze nedostatečným vzorkováním. V takovém případě by to ovšem znamenalo, že všechny zkoumané vrstvy sedimentovaly až po fázi klimatického holocenního optima. S jistotou je však možné potvrdit mladoholocenní stáří vrstev 1–4, kde je patrný nástup
druhu Helicodonta obvoluta, které se v Moravském krasu začal šířit po ochuzení lesních
společenstev právě v období subboreálu (LOŽEK 2000). Ve zbývajících starších vrstvách se
sebraný materiál jeví poněkud nekompletní, zejména v případě vrstvy č. 7 je natolik chudý,
že neříká prakticky nic. Přesto byly ve vrstvě č. 6 nalezeny druhy preferující spíše otevřená
prosvětlená stanoviště (např. Euomphalia strigella), což opět indikuje subboreální období,
kdy do přírodních procesů výrazným způsobem vstoupil člověk.
Ekologické zařazení všech zjištěných druhů (Tab. 1) je až na malé změny podle prací
Ložka a Lisického (LOŽEK 1964; LISICKÝ 1991): První skupina, ekoelement SILVICOLAE
(SI), zahrnuje přísně lesní druhy, které se jen výjimečně vyskytují mimo les (např. nad
horní hranicí lesa). Do druhé skupiny patří rovněž lesní druhy, které se sice vyskytují převážně v lese, ale mohou osídlit i jiné biotopy, zejména mezofilní (SI(MS)) nebo křovinné
biotopy (SIth). Čtvrtá skupina, ekoelement STEPPICOLAE (ST) – druhy suchých
a výslunných stanovišť, porostlých bylinnými formacemi s malým zastoupením dřevin.
Některé druhy této skupiny mohou přežívat i v podmínkách lesostepí - ST(SI). Pátá skupina zahrnuje druhy, jejichž společným znakem je silvifóbie; samostatně je vyčleňován ekoelement SILVISTEPPICOLAE (SS), zahrnující pouze uvedený druh, který žije v křovinách
xerotermních stanovišť a proniká i do řídkých lesů. Zbývající ekologické skupiny suchozemských plžů sdružují druhy, které se vyskytují jak v lese, tak na otevřených stanovištích.
Tvoří přechod mezi lesními a silvifóbními druhy, a dají se rozdělit podle nároků na vlhkost.
Zjištěny byly pouze druhy sedmé skupiny, MESICOLAE (MS), což jsou druhy se středními nároky a často se také jedná o euryvalentní druhy. Zvláště jsou vyčleněny druhy žijící
v lesních i skalních podmínkách (SIp) a druhy s výraznou afinitou ke skalám (Ap).
100
LITERATURA
LISICKÝ, J. M. 1991: Mollusca Slovenska. Veda, Bratislava, 340 pp.
LOŽEK, V. 1964: Quartärmollusken der Tschechoslowakei. Rozpravy Ústředního ústavu geologického. Vol. 31.
ČSAV, Praha, 374 str.
LOŽEK, V. 2000: Chráněná území ve světle své krajinné historie. Moravský kras a jeho přínos k poznání poledové doby. Ochrana přírody, 55/5: 146–152.
SUMMARY
Year 2001 witnessed illegal speleological exploration of a small cave Puklinová. In exploited sediments, there
were found human bones and teeth alongside Pleistocene fauna. Findings were handed over to the Moravian
Museum and having evaluated them, the staff of the Anthropos Institute decided to carry out a rescue
archaelogical research with the aim to determinate the findings age and reconstruct the original site situation.
The research consisted in two trenches fixed in an integral square net. The first probe trench succeeded the
digging inside the cave, where the Holocene sediments had been already removed. That is the reason for the
second trench to be done in front of the cave entrance, where the Holocene holocene soil complex were still
preserved. The research work run during years 2001 and 2002 and it was followed by a survey of Polish colleagues
under the leadership of Prof. Krzystof Cyrek from the Institute of Archaeology and Ethnology, the Torun
University. This new research complemented the previous one by exploring an area 1 m long and 2 m wide in
stripe 4 parallely to the trench done previously in front of the cave entrance.
The stratigraphic reconstruction on the find spot of human remains, it means the cave inner space, was rather
complicated due to foregoing excavation, which had not followed stratigraphic questions. We were able to study
rough features of the Holocene layers on cave walls, but without detailed distinction. A part of sediments, which
we supposed to be of the Pleistocene age. the Pleistocene considering the found fauna, was largely damaged.
Small cave size did not allowed to keep reference profiles in satisfactory extent. Anyhow, it is possible, thank to
the probe in front of the entrance, to reconstruct the layer deposition quite precisely.
More detailed layer characteristic follows (Fig. 9):
Layer 1 – upper humus layer of leaf-mould between big limestone blocks. The angle of bedding is almost 20°.
We found abundant molluscs fauna and bones of small rodents in cavities among stones.
Layer 2 – dark brown cloggy soil (Holocene B-horizon) with stone debris of the same size as above.
Layer 3 – dark brown cloggy soil of yellowish shade, little bit lighter than layer 2, but othewise
macroscopically of the same nature.
Layer 4 – rusty brown, occasionally reddish soil with admixture of middle sized stone debris. On the base
(transition to layer 5), there is higher concentration of precipitated CaCO3 detritus. The angle of bedding is 14°.
Layer 5 – yellow-brown sediment with decreasing presence of small limestone debris (completely missing on
some spots) and with CaCO3 detritus especially in the bottom position. The angle of bedding is again 14°. We set
apart subjacent layer 5a, which consisted of the same sediment as layer 5, but varied in presence of middle sized
limestone debris and smaller angle of bedding. As mentioned above, we understand those two horizons as
transitory in terms of dividing the profile to the upper Holocene and the lower Pleistocene part. The angle of
bedding as well as admixture of the middle sized limestone debris resemble more to superposed layers. The
sediment basic substance was loess with important admixture of CaCO3 detritus, which are a characteristic
feature of Pleistocene measures 6–8.
Layer 6 – loess sediment with minimum admixture of limestone debris. The angle of bedding is approximately
6°. There were layers of grey sediment deposited at an angle, while their declination did not follow the angle of
bedding; it was around 26° (Fig. 10). Across them, there were vertical ramified cracks filled with the same
sediment; they reached both layers 7 and 8.
Layer 7 – reddish loess sediment with less debris than layer 6 on some spots. It did not showed a compact
horizon in the probe trench in front of the cave. It is deposited at an angle of bedding contra the declination of
all layers at the north wall (Fig. 4).
Layer 8 – loess sediment with heavy calcification making the colour lighter. The layer declination is the same
as with superposed layer 6.
In terms of archaelogy, we can suppose as the most important aspect the finding of human bone remains,
which probably relate to cave burial practice in the post-Palaeolithic era. Besides skull and jaw fragments, it was
possible to document, at least with fractions, all skeleton. Regarding the finding circumstances, it is almost
impossible to reconstruct both original archaelogical situation and the burial rite itself in details. We can consider
both poor ritual burial (absence of culture adequate burial outfit) and secondary redeposition from higher place
above the cave, likely from an amphitheatre platform to the cave through chimneys.
The human presence is supported, besides the anthropological remains, by the existence of a lightly patinated
101
endscraper, a fragment of patinated blade and a tertiary tooth shell (dentalium), which had been, according to
information from the founder, probably deposited on the bottom of the excavation probe and thus in fact at the
depth of 240 cm in our measurement system. We found all 3 items on removed sediments and the only thing, we
are able to determine, is the fact they come from layer 5 or 6. Even in this case we cannot negate the possibility
of redeposition to the secondary location from the platform situated above. Anyway, based on the absolute age of
the human bone remains, we may state they document another human visit at another time in the cave vicinity.
Intact sediments offered the second tooth shell (dentalium), which we recovered from square 3/Pd, layer 6 at the
depth of 239 cm counted from level point 1.
The most abundant material was represented by animal osteological findings. They were sorted for the
description to the Holocene (layer 1–4) and the Pleistocene (layer 5–8) part. The Holocene fauna was made by
70 pieces determinable bones, which did not show any traces of human manipulation. Their deposition is entirely
natural in front of the cave.
The more complicated matter is the presence of fauna set remains, which we can relate both environmentally
and stratigraphically to the Pleistocene. In the palaeontological description of this collection part, R. MUSIL
(2003) mentioned predominating horses; reindeers are rare. They were always post-cranial skeletons, mainly long
bones, metapodia, carpal and tarsal bones and phalanges. He considered both human (shattered bones) and wolf
(gnawn bones) activities for the process of accumulation. In vertical perspective of faunae distribution, he
supposed two horizons, where anthropic bone accumulation could be alternated by wolf. Bones really made two,
in a certain way, seperated horizons, but the speculation about two time horizons of settlement is not provable
due to the nature of sedimentation. Finally, even R. Musil admited bone deposition from the platform above the
cave as another option.
Chronological questions were complicated from the very beginning of the research. Practically all findings
were culturally unclassifiable.The clue problem was to determinate the stratigraphic position of human remains
and their absolute dating. Due to the unclear finding circumstances, a human bone fragment was sent to the
laboratory in Groningen and we obtained 4 935 ± 45 B.P (GrA 22840), which corresponds, after calibration, to
3 705 BC respectively 5 654 BP (the calibration log mentioned in Appendix 3). This date matches the Eneolithic
Funnel Beaker (TRB), respectively its older Baalberg phase in the context of Moravian prehistory. Regarding the
sediment nature in the skull, the probable stratigraphic position of the anthropological finding corresponds more
likely to layer 3. Another dating is provided by Poland excavation (KASPROWSKA et al., this volume of AMM).
Classification of human bone remains as Eneolithic means people were present around the cave at least
twice; they were here also during the late Pleistocene. The chronological classification is based on finding position
in loess sediments, on presence of the fauna, which matches similar findings in the Magdalenian caves in
Moravian Karst, and also on presence of the patinated artefacts and shells mentioned above.
102