english synopsis - Časopis stavebnictví
Transkript
2012 Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR 09/12 stavebnictví MK ČR E 17014 časopis Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs stavební materiály a technologie stavba roku: finálová nominace obnova a restaurování brněnské architektonické ikony cena 68 Kč www.casopisstavebnictvi.cz Vážení čtenáři, v první polovině srpna vetoval prezident České republiky Václav Klaus novelu zákona o hospodaření energií. Přes okurkovou sezonu tato událost vzbudila rozruch jen v odborných médiích či patřičných rubrikách. V mediálním souboji na poli masmédií prezidentské veto jasně prohrálo třeba s celospolečensky zásadním problémem přechylování či nepřechylování koncovek ženských příjmení. „Vážená paní předsedkyně, využívám pravomoci dané mi článkem 50 Ústavy České republiky a vracím Poslanecké sněmovně zákon ze dne 19. července 2012, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Zákon mi byl doručen 27. července 2012,“ napsal Václav Klaus v úvodu svého sdělení předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Prezident odůvodnil své veto textem o deseti odstavcích, v nichž rozhodnutí vysvětluje. Na vyjádření pana prezidenta reagovali nejen odborníci z oblasti stavebnictví. „V souvislosti s těmito požadavky se v zákoně zavádějí povinné energetické štítky jednotlivých budov, povinnost zpracovat a předložit průkazy energetické náročnosti budov a jednotlivých bytů při jejich prodeji, výstavbě či rekonstrukci a dále povinné kontroly kotlů a rozvodů elektrické energie a klimatizačních systémů, a to každých pět let. Zákon zavádí také energetické audity a posudky, kvůli nimž vzniknou nové funkce energetických specialistů a tím nová administrativní zátěž uživatelů zákona i státu,“ uvedl Václav Klaus. Marie Báčová z České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě tento argument komentuje: „Povinnost označování energetickými štítky se týká – a to již podle současně platného znění zákona o hospodaření energií – výrobků spojených se spotřebou energie. Stavba není výrobek. Průkazem energetické náročnosti budov dokládá stavebník nebo vlastník budovy splnění požadavků na energetickou náročnost budovy; tuto povinnost obsahuje český právní řád s účinností od 1. ledna 2009. Stejně tak je tomu u kontroly kotlů a klimatizačních systémů či energetických auditů. Tyto úkony mohou provádět podle stávající platné právní úpravy energetičtí experti. Označení této profese mění novela zákona o hospodaření energií na energetické specialisty a upravuje rovněž požadavky na jejich kvalifikaci a odbornou přípravu.“ Václav Klaus v závěru svého vyjádření uvádí: „Svým pojetím a účelem se zákon řadí vůbec k těm nejhorším a svobodné společnosti nejškodlivějším zákonům, o jejichž podpis jsem byl jako prezident republiky kdy požádán. Je překvapivé, že takový zákon předložila tato vláda.“ Miroslav Pech z Hnutí Duha kontruje: „Zákon by srazil domácnostem účty za teplo o desítky procent a snížil naši závislost na fosilních palivech – na uhelných velkodolech i na plynu z Ruska. Snad jen uhlobaroni a bossové ruského Gazpromu mohou být odpůrci tohoto zákona.“ Zatímco první věcný komentář popisuje, kde všude se pan prezident odchýlil od reality tuzemského i evropského právního rámce a jeho terminologie, druhý je výkřikem do tmy (a možná i ze tmy). Právě způsob argumentace a znalost problému odlišuje odborníka od politického demagoga, čímž samozřejmě mířím na pana Pecha, ale kdesi hluboko v mé mysli visí otazník, jestli bych čistě náhodou netrefil i pana prezidenta. inzerce editorial Hodně štěstí přeje Jan Táborský šéfredaktor [email protected] stavebnictví 09/12 3 obsah 6–8 10–14 Stavba roku: finálová nominace Nádrže v Loukově se specifickým zastřešením Patnáctku staveb zařazených do finálové nominace soutěže Stavba roku 2012 charakterizuje slovo rekonstrukce. Téměř polovina aspirantů na tento titul má ve svém názvu právě tento druh stavby. Výroba a zvednutí střešních konstrukcí nádrží na pohonné hmoty v Loukově byla nejzajímavější částí jejich výstavby. Skořepinové kopule o průměru 48 m bylo třeba zvednout do dvacetimetrové výšky. 20–27 62 Obnova a restaurování vily Tugendhat Anketa mezi členy SPS v ČR Obnova jedné z nejvýznamnějších světových architektonických památek se v projektové fázi rodila jen velmi těžko. Výsledek ovšem odpovídá profesionálnímu a někdy až pedantskému přístupu autorů. Svaz podnikatelů ve stavebnictví se v anketě mezi svými členskými firmami zabýval porovnáním vývoje stavebnictví mezi roky 2011 a 2012. Akademie České rady pro šetrné budovy Zájemci o šetrné stavebnictví budou mít od září k dispozici nový vzdělávací program Akademie České rady pro šetrné budovy. Mezi vyučujícími jsou špičky z praxe i akademické sféry. Takto koncipovaný program bude v tuzemsku nabízen poprvé. Vzdělávací program je rozložen do čtyřiceti vyučovacích hodin, které jsou rozděleny do pěti modulů, od úvodu přes ekonomiku, energetiku a materiály až po komplexní certifikace budov. Na závěr jsou zařazeny exkurze do šetrných budov. Mezi vyučujícími jsou například: RNDr. Václav Cílek, CSc., z Geologického ústavu AV ČR, prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc., proděkan Fakulty architektury ČVUT, doc. Ing. Renáta Heralová, Ph.D., z katedry ekonomiky a řízení ve stavebnictví, ČVUT, Ing. Leoš Vrzalík, člen představenstva společnosti 4 stavebnictví 09/12 SKANSKA a.s. nebo Ing. Martin Skalický, předseda představenstva nemovitostního fondu REICO České spořitelny. Vzdělávací program bude nabízen v tříměsíčních bězích. První běh začíná již v září. Výška školného je 16 000 Kč za celý program nebo přiměřená alikvotní část za jednotlivé moduly. Akademie bude probíhat v prostorách soukromé vysoké školy architektury ARCHIP v Praze – Holešovicích. Více informací o vzdělávacím programu najdete na: www.czgbc.org/akademie. 09/12 | září 49 Nízkoenergetické domy a kvalita vnútorného prostredia Dr. techn. Ing. arch. Roman Rabenseifer Ing. Alena Benešová Ing. Patrik Füle 54 Využití recyklovaných šedých odpadních vod v budovách Ing. Bohdan Víra, CSc. 60 Akustické vlastnosti systémů ETICS: připravované požadavky a jejich ověřování Ing. Pavel Rubáš, Ph.D. 3 editorial 4 obsah stavba roku 6 Stavba roku 2012 – finálová nominace 10 Výstavba skladových kapacit – Loukov realizace 16 Pardubický Kosatec jako sudoku téma: stavební materiály a technologie 20 Obnova a restaurování vily Tugendhat: východiska, přístup a výsledek Ing. arch. Marek Tichý Ing. Vítek Tichý 28 Nařízení pro stavební výrobky v detailech Ing. Jiří Sobola 32 Další rozvoj Eurokódů a souvislosti s nařízením č. 305/2011 Doc. Ing. Jana Marková, Ph.D. 36 Technické normy pro stavební výrobky a jejich použití ve stavebnictví – I. díl Ing. Zuzana Aldabaghová 40 Podmínky pro energeticky úsporné domy v České republice Doc. Ing. Josef Chybík, CSc. 62 svět stavbařů 68 historie 72 firemní blok 82 infoservis 90 v příštím čísle foto na titulní straně: vila Tugendhat v Brně, Tomáš Malý inzerce Vidíme věci jinak. Unikátní ocelové konstrukce navrhujeme kreativně a ekonomicky. Naše myšlenky, znalosti a zkušenosti v oboru ocelových konstrukcí umožňují k Vašim přáním přistupovat kreativně a zároveň ekonomicky. Disponujeme rozsáhlým technickým zázemím, vlastním výrobním závodem a technickou kontrolou na nejvyšší úrovni. Spoléhejte na profesionály v oboru. NÁVRH Zimní stadion, Chomutov DODÁVKA A MONTÁŽ Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové SPOLEČNOST JE ŘÁDNÝM ČLENEM ČAOK ŘÍZENÍ STAVEB Konstrukce rozhledny Velký Kamýk, Písek DIAGNOSTIKA Stanice metra Střížkov, Praha EXCON, a.s. Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9 Hangár, letiště Ostrava - Mošnov Tel.: +420 244 015 111 Fax: +420 244 015 340 ELENZ - zauhlování, Ledvice [email protected] www.excon.cz stavebnictví 09/12 5 stavba roku text redakce | foto www.stavbaroku.cz Stavba roku 2012 – finálová nominace Vyhlášení finálové patnáctky soutěže Stavba roku patří tradičně prvnímu týdnu v září. Letošním heslem nominačního kola je bezpochyby slovo rekonstrukce. Hned šest staveb v nominované patnáctce nese název rekonstrukce a navíc je tu ještě těžní věž Kukla v Oslavanech, v jejímž případě jde o konverzi. Samozřejmě to není shoda náhod, ale odraz investičního potenciálu české privátní sféry a hlavně protirůstových opatření vlády ČR ve stavebnictví. To dokumentuje i jediná finálová účast stavby dopravní, která je navíc svým významem spíše regionální. Dalším spíše smutným faktem je jediný finálový zástupce bytové výstavby – pasivní bytová vila Pod Altánem, která je z projektového i technologického hlediska velmi zajímavá. Všechny nominované stavby jsou samozřejmě velmi atraktivní a kvalitní, například krásná rekonstrukce brněnského planetária, ale letošní ročník soutěže Stavba roku, stejně jako minulý, dokumentuje každoroční pokles investičního potenciálu stavebnictví v České republice. ■ ▲ Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem – autor: AB ATELIÉRY f.o., Aleš Brotánek (AO, vedoucí projektant), Jan Praisler; projektant: STARÝ A PARTNER s.r.o.; AO, stavbyvedoucí: Jozef Košarišťan; dodavatel: KONSTRUKTIS, a.s.; investor a přihlašovatel: JRD s.r.o. ▲ Rekonstrukce františkánského kláštera v Hostinném – autor: Libor Sommer; AO, vedoucí projektant: Jan Chaloupský; AO, stavbyvedoucí: Jaroslav Heran, Jan Vachutka; dodavatel a přihlašovatel: Metrostav a.s.; investor: město Hostinné ▲ Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov – autor technického řešení, dodavatel a přihlašovatel: Metrostav a.s.; projektant: ARTECH spol. s r.o.; AO, vedoucí projektant: Miroslav Kroupa; AO, stavbyvedoucí: Ladislav Michálek; investor: ČEPRO, a.s. ▼ Centrum technického vzdělávání v Ostrově – autor: A69 – architekti s.r.o., Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig, Tomáš Koňařík; projektant: RECONSTRUCTION s.r.o.; AO, vedoucí projektant: Václav Bittman; AO, stavbyvedoucí: Tomáš Slepička; dodavatel: Sdružení CTV Ostrov, Metrostav a.s. (přihlašovatel), Tima, spol. s r.o., BAU-STAV a.s.; investor: Střední průmyslová škola Ostrov ▼ Servisní tréninkové centrum – Service Training Center ŠKODA AUTO a.s., Kosmonosy – autor: ATELIER TSUNAMI s.r.o., Michal Ježek, Ivo Balcar, Aleš Krtička; architektonické řešení: 5. NP – Master of Art Jozef Kabaň, Škoda auto a.s.; projektant: S-projekt plus, a.s.; AO, vedoucí projektant: Zdeněk Hřib; AO, stavbyvedoucí: Lukáš Zelený; dodavatel a přihlašovatel: Metrostav a.s.; investor: ŠKODA AUTO a.s. 6 stavebnictví 09/12 inzerce ▲ Fabrika hotel – autor: OK PLAN ARCHITECTS, s.r.o., Luděk Rýzner, František Čekal, Marcela Susedíková, Pavel Hanzlíček; dodavatel: Podzimek a synové s.r.o.; investor: MHA, s.r.o.; přihlašovatel: Podzimek a synové s.r.o. NECHTE SE UNÉST... ▲ Přírodovědné exporatorium – rekonstrukce a dostavba hvězdárny a planetária Mikuláše Kopernika v Brně – autorizovaný inspektor: Brněnské komunikace a.s.; AO, vedoucí projektant: RUDIŠ – RUDIŠ architekti, s.r.o., Martin Komárek, Alena Stehlíková, Martin Rudiš; AO, stavbyvedoucí: Ing. Petr Kadič; dodavatel a přihlašovatel: Skanska a.s., divize Pozemní stavitelství, závod Brno; investor: statutární město Brno ... novou deskou s konzolovým zatížením až 80 kg. ▲ Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků a polotovarů pro strojírenský průmysl – rychlokovací stroj, Ostrava – Vítkovice – autor: ARS VÍTKOVICE s.r.o., Milan Šraml, Jan Malík; projektant: VL Servis s.r.o.; AO, vedoucí projektant: Milan Šraml; AO, stavbyvedoucí: Tomáš Pluta; dodavatel: STRABAG a.s., VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s.; investor a přihlašovatel: VÍTKOVICE, a.s. ▼ Rekonstrukce zimního stadionu v Jičíně – autor: BFB – studio, spol. s r.o., Miloš Mlejnek, Antonín Buchta, B.B.D., s.r.o., Pavel Bejček, Radek Jiránek, město Jičín (investor); projektant: B.B.D., s.r.o.; dodavatel a přihlašovatel: VCES a.s. RigiStabil je konstrukční sádrokartonová deska nejen do dřevostaveb. Jedinečný stavební materiál, který lze na stavbách všestranně použít. V kombinaci se sádrovláknitou deskou Rigidur je určena pro nosné obvodové stěny dřevostaveb. Nosné i nenosné příčky s opláštěním deskami RigiStabil. S deskou se řeší konstrukce se zvýšenými požadavky na mechanickou, protipožární odolnost iv prostorách se zvýšenou vzdušnou vlhkostí. Nižší hmotnost desky a ekonomickou výhodnost ocení realizátoři i investoři. Centrum technické podpory Rigips, Tel.: 296 411 800, E-mail: [email protected], www.rigips.cz stavebnictví 09/12 7 ▲ Silnice I/9 Líbeznice – obchvat – autor: PRAGOPROJEKT, a.s., Zdeňka Heroldová (AO, vedoucí projektant); AO, stavbyvedoucí: Petr Škvařil, Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a.s.; dodavatel: sdružení I/9 Líbeznice – obchvat; investor: Ředitelství silnic a dálnic ČR; přihlašovatel: PRAGOPROJEKT, a.s. ▲ MAIN POINT KARLIN v Praze – autor: DaM spol. s r.o., Jiří Hejda, Petr Malinský, Richard Doležal; projektant: AED project, a.s., Ivan Hodek; AO, stavbyvedoucí: Vlasta Jelínek, PSJ, a.s.; dodavatel: PSJ, a.s.; investor: PSJ INVEST, a.s. (přihlašovatel), Main Point Karlín, a.s. ▲ Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní budova v Praze – autor: architekt Prof. Dipl.-Ing.Ernst Hoffmann, Ziviltechniker GmbH; projektant: Plan & Bau ČR spol. s r.o.; AO, vedoucí projektant: Martin Kovařík; AO, stavbyvedoucí: Jan Bína; dodavatel a přihlašovatel: PP 53, a.s.; investor: Stavební a inženýrská společnost, spol. s r.o. ▲ Rekonstrukce hotelu Gomel, České Budějovice (získala cenu Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR) – autor: ATELIÉR KROČÁK – architekt; projektant: K4 a.s. (HIP: Ing. Jan Korbut); AO, vedoucí projektant: Jaromír Kročák; AO, stavbyvedoucí: Libor Kocman; dodavatel: PSJ, a.s.; investor: Vigano, a.s.; přihlašovatel: Czech Property Investments, a.s. ▲ Rekonstrukce a přístavba administrativní budovy TV Nova, Praha – autor: NIMBUS Architects s.r.o., Jitka Dvorská (AO, vedoucí projektant), Markéta Veselá, Ondřej Strejček, Tereza Cihlářová; projektant: Origon spol. s r.o.; AO, stavbyvedoucí: Zdeněk Štěpánek; dodavatel: TORUS Příbram s.r.o.; investor: CET 21 spol. s r.o.; přihlašovatel: NIMBUS Architects s.r.o. ▲ Zpřístupnění kulturní památky těžní věže dolu KUKLA v Oslavanech – autor: Břetislav Hetmer; projektant: INTERPLAN – CZ, s.r.o.; AO, vedoucí projektant: Břetislav Hetmer; AO, stavbyvedoucí: František Pažourek; dodavatel a přihlašovatel: JMA stavební, spol. s r.o.; investor: STROJÍRNA OSLAVANY, spol. s r.o. 8 stavebnictví 09/12 HLASUJTE! 2. Rekonstrukce františkánského kláštera v Hostinném 17. Rekonstrukce zimního stadionu v Jičíně Vypisovatelé: NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY SVAZ PODNIKATELŮ VE STAVEBNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE ECONOMIA, a. s., ČASOPIS STAVITEL Partnerská záštita: ČESKá KOMORA AUTORIZOVANýCH INžENýRŮ A TECHNIKŮ ČINNýCH VE VýSTAVBě 3. Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov 20. Silnice I/9 Líbeznice – obchvat 36. MAIN POINT KARLIN HLASUJTE O CENU VEŘEJNOSTI od 6. 9. do 4.10. 2012 www.stavbaroku.cz 6. Centrum technického vzdělávání Ostrov 37. Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní budova Najdete nás také na Facebooku! Soutěž je vypsána pod záštitou: předsedy Senátu Parlamentu České republiky, primátora hlavního města Prahy, ministra životního prostředí, ministra pro místní rozvoj, ministra dopravy Generální partner Stavby roku: 7. Servisní tréninkové centrum – Service Training Center ŠKODA AUTO a.s., Kosmonosy Partneři Stavby roku: 40. Rekonstrukce hotelu Gomel, České Budějovice 8. fabrika hotel 47. Rekonstrukce a přístavba administrativní budovy TV Nova Partneři Dnů stavitelství a architektury: Mediální partneři Stavby roku: 12. „Přírodovědné exploratorium“– rekonstrukce a dostavba hvězdárny a planetária Mikuláše Kopernika v Brně 52. Zpřístupnění kulturní památky – těžní věže dolu KUKLA v Oslavanech 16. Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků a polotovarů pro strojírenský průmysl – rychlokovací stroj 53. Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem stavba roku text Ing. Ladislav Michálek | grafické podklady archiv Metrostav a.s. ▲ Pohled na dokončené zásypy nádrží Výstavba skladových kapacit – Loukov Společnost ČEPRO dokončila výstavbu nových skladovacích prostor ve svém areálu Loukov (okres Kroměříž). Tanky, které postavila stavební společnost Metrostav a.s., se začaly plnit palivem v květnu 2011 a zkušební provoz byl úspěšně ukončen v prosinci 2011. Nové nádrže v Loukově rozšířily celkovou skladovací kapacitu ČEPRO o 8 %. Místní areál je největší svého druhu v České republice. Nádrže zlepší skladovací možnosti na Moravě a sníží nároky na přepravu pohonných hmot po místních silnicích. Kromě čtyř nádrží byla součástí výstavby také spojovací technologická chodba, čerpací stanice, trafostanice, rozvodna, potrubní trasy, hasicí a bezpečnostní systémy, komunikace a související stavební a provozní soubory. Výstavba velkokapacitních nádrží byla zahájena v roce 2008. Každá z nich má vnitřní průměr 47,80 m a výšku k vrchlíku střechy 27 m. Nádrže jsou zapuštěné do hloubky 12 m a přesypané zeminou. Střechu každé nádrže o hmotnosti 1450 t tvoří kopule ve tvaru kulového vrchlíku se vzepětím 4,79 m. Byla vybetonována na dně nádrže 10 stavebnictví 09/12 a následně pomocí hydraulického systému vyzvednuta o 20 m výše. Průměrná rychlost zvedání činila 500 mm za hodinu, celé zvednutí trvalo 4–5 dní včetně monitorovacích měření. Rozměry i konstrukčním řešením se jedná o ojedinělé dílo. Pro stavbu bylo přemístěno zhruba 300 000 m³ zeminy, která byla zpětně použita pro zásypy nádrží. Zeminová konstrukce byla protkaná cca 500 000 m² geosyntetických rohoží, aby se dosáhlo rovnoměrných tlaků na stěny nádrží, jejichž vrcholy jsou skryty pod zeminou. Nad zemí jsou vidět jen čerpací stanice, rozvod- na, potrubní produktové rozvody a drobné související konstrukce. Urbanistické a architektonické řešení Stavba zahrnuje čtyři podzemní nádrže o objemu (k maximální hladině) 36 123 m3, jež jsou z bezpečnostních důvodů plněny na 97 % svého objemu, tj. na provozní skladovací kapacitu každé z nádrží 35 000 m3. Celkem se jedná o 140 000 m3 skladovaných pohonných hmot. Dokončená stavba navazuje na stávající skladové kapacity již umístěné na zalesněném pozemku uvnitř areálu. Z hlediska architektonického řešení bylo prioritou maximální začlenění stavby do terénního reliéfu. Nádrže jsou podzemní, s celoplošným vegetačním pokryvem (travním porostem). Podle konfigurace terénu je místně (v návaznosti na provozní komunikace) provedeno opevnění strmých svahů gabionovou konstrukcí. Z terénu vystupují pouze přístupové části budov úložiště (portál vyústění podzemní techno- logické chodby) a dále nadzemní provozní budovy čerpací stanice, rozvodny a strojovny stabilního hasicího zařízení (úložiště hasební látky). Tyto budovy odpovídají průmyslovému charakteru areálu, důraz byl kladen na jednoduchost řešení. Stavba zahrnuje přístupové (provozní) asfaltové komunikace, jež jsou objízdné. Založení nádrží Předkvartérní podloží je tvořeno třemi typy zemin (hornin), na jejichž základě byly definovány rajóny: I. – jílovce, II. – pískovce a III. – střídání jílovců, prachovců a pískovců. Úroveň základové spáry stavební jámy v celém plošném rozsahu do tohoto podloží zasahuje. Na základě podrobnějšího zkoumání geologické stavby území a provedení výpočtů bylo rozhodnuto o umístění nádrží především v rajónech II. a III. Posunutí nádrží do rajónů II. a III. umožnilo plošné založení nádrží na štěrkopískovém polštáři. Rozdíl v deformačních charakteristikách a únosnosti hornin charakterizujících rajóny II. ▲ Příčný řez nádrží a III. je mnohem nižší než mezi rajóny I. a II. Nádrže na tomto rozhraní budou sedat nerovnoměrně, nicméně toto diferenciální sedání bylo řešitelné v rámci plošného založení všech čtyřech nádrží. Cenou za toto uspořádání bylo přiblížení stavby k okraji pozemku a nutnost pilotově zajistit stavební jámu v části jejího obvodu. Mocnost roznášecího štěrkopískového polštáře byla definována na základě výpočtu sedání nádrže. Pro dimenzování štěrkopískového polštáře i pro dimenzování vlastní základové desky byly zohledněny možné zatěžovací stavy v průběhu životnosti konstrukce: ■ z atížení základové desky od vlastní tíhy konstrukce (včetně přenosu sil ze střechy a jejího zeminového pokryvu do základové desky); ■ hydrostatický tlak kapaliny v nádrži (včetně stavu plné, ale nezasypané nádrže, ke kterému dojde při zkoušce těsnosti); ■ její kolísání během provozu. Zajištění stavební jámy pilotovými stěnami V části staveniště se stavební jáma přibližuje k okraji pozemku investora až na minimální vzdálenost 11 m. Jednou ze zadaných podmínek návrhu bylo, že stavba nesmí zasahovat na okolní cizí pozemky (ani pod zemí, např. kotvami). To vedlo k návrhu zajistit stavební jámu pomocí zdvojené pilotové stěny. Přední pilotová stěna (tvořící obrys stavební jámy) má v délce cca 173 m největší hloubku pilot 28 m. V části, kde se okraj pozemku přibližuje nejvíce pozemku sousednímu, je doplněna druhá pilotová stěna. Ta není kotvená a podle tohoto omezení byla dimenzována z hlediska délky pilot a způsobu vyztužení (atypický armokoš). Železobetonové konstrukce Statické působení Před vlastní projektovou činností byla provedena podrobná studie statického chování nádrže, zabývající se spojením styku základové desky a stěny. Pro možné druhy spojení stěny a desky (vetknutí, posuvný kloub, neposuvný kloub) bylo na základě velikosti statických veličin rozhodnuto jako nejvhodnější realizovat spojení ve formě neposuvného kloubu s tím, že aby bylo možné vnést předpětí do stěn, podepření stěn je posuvné ve vodorovném směru. Studie prokázala, že pro zachycení účinků zatížení bylo nutné stěny zkonstruovat jako předpjaté v obou směrech. Samostatnou kapitolou v době projektování se stalo zatížení od zásypů zeminou stěn okolo nádrží, kdy vlivem malé vzdálenosti mezi nimi navzájem, zajištění stavební jámy kotvené pilotovu stěnou a vlivem tvarů zásypů by mohlo docházet k nerovnoměrnému namáhání stěn zemním tlakem. Doprojektování zásypů probíhalo po dokončení nosné konstrukce nádrží a jako finální verze byla vybrána varianta zásypů z geosyntetik s trvalou mezerou mezi nádrží a zásypem v tloušťce 0,3 m. Mezera má zajistit dostatečný prostor pro volné deformace zásypu. Postup výstavby Výstavba vlastních betonových nádrží sestává ze tří základních částí – základová deska, válcové stěny a kopule střechy. Všechny části jsou z předpjatého betonu. Při výstavbě čtyřech nádrží byl volen postup tak, aby stavba probíhala plynule a jednotlivé technologie se přesouvaly vždy postupně na další nádrž. Po předepnutí základové desky následovala betonáž stěn, včetně osmnácti kusů konzol pro zvedání. Poté se realizovala skořepina na bednění umístěném na základové desce uvnitř nádrže, předepnul se její obvodový věnec dvěma 19lanovými kabely a následně se skořepina odbednila mimo oblast věnce. Následovalo předepnutí vodorovnými a svislými kabely stěn a začalo synchronizované zvedání skořepiny o váze 1450 t. Po dokončení zvedání se mezi konzolami doplnil spřahující věnec. Konzoly, věnec skořepiny a stěny vzájemně propojuje betonářská výztuž. Po betonáži věnce se spřahující věnec definitivně připnul ke stěnám pomocí 5 x 18 ks předpínacích tyčí průměru 36 mm, rovnoměrně rozmístěných po obvodu nádrže mezi konzolami, a dopnuly se zvedací tyče. Pro zachycení vodorovných sil od zásypu střechy se dopnuly poslední čtyři kabely ve stěnách v úrovni skořepiny. Závěrečným krokem bylo vyspádovaní klínu nad konzolami sloužící jako ochrana kotev předpínacích tyčí a jako spádová vrstva pro hydroizolaci střechy. Základová deska – dno nádrže Nádrže jsou založeny plošně na základové desce, půdorysně ve tvaru pravidelného osmiúhelníku průměru 51,4 m. Deska má proměnnou tloušťku minimálně 0,6 m (u kalníku) až 0,82 m u stěn s vyspádováním do středu nádrže. Pod stěnami je deska skokově zesílena na 1,2 m. Je dodatečně předepnuta dvanácti lanovými přímými kabely vedenými v přibližném těžišti desky, v osové vzdálenosti 1,5 m. Celkem je ve stavebnictví 09/12 11 ▲ Pohled na výstavbu základové desky – dna nádrže ▲ Celkový pohled na výstavbu čtyř nádrží ▲ Pohled na tažené bednění a vnitřní část nádrže ▲ Zvedání střešní skořepiny ▲ Provádění sklolaminátové výstelky stěny nádrže ▲ Dokončená sklolaminátová výstelka stěny, rozpracovaná poslední vrstva dna nádrže ▼ Pohled na pokládku vysokopevnostních geotextilií ▼ Pohled na zásyp z výšky dvou vzájemně kolmých směrech navrženo 34 + 34 = 68 předpínacích kabelů, uložených v ocelových kanálcích. Kabely jsou napínány jednostranně. Každá základová deska byla rozdělena dvěma rovnoběžnými pracovními spárami na tři díly o přibližně stejném objemu betonu. Deska byla velmi hustě vyztužena, zejména v okrajových zónách, kde se kombinovala nosná a konstrukční výztuž desky pod stěnou. V okrajovém prstenci do desky zasahují též ohyby svislých kabelů stěn, jež propojují stěny se základovou deskou. V bočním bednění desky bylo nutné vynechat kapsy pro kotvení kabelů. Výhodou byl osmiúhelníkový tvar desky umožňující do jisté míry shodné tvary bednění kapes. Postup napínání byl navržen tak, aby nedošlo ke kolizi napínacího zařízení s vyčnívajícími kabely druhé soustavy kabelů. K účinnému předpětí desky bylo nutné zajistit, aby se napínáním stlačila; tzn. bylo třeba, aby se posunula po podloží a stlačila v celé ploše. Koeficient odporu třením byl minimalizován vytvořením kluzné spáry mezi deskou a podkladním betonem. Stěna Stěny nádrží tloušťky 0,6 m jsou navržené jako dodatečně předepnuté horizontálními a vertikálními kabely. Při horním okraji směrem dovnitř nádrže jsou opatřeny konzolami, které se později využily ke zvedání střechy. Zvažovaly se dvě varianty postupu betonáže stěn – buď betonáž do klasického bednění v prstencích složených z několika segmentů stěn, nebo kontinuální betonáž do posuv- ného bednění. Výhodou druhé varianty, která byla vybrána, byla jednoduchost bednění a rychlost betonáže, ale postup byl náročný. Obvod stěn přesahoval 150 m a beton bylo třeba ukládat velmi pravidelně, aby nedocházelo k situacím, kdy část stěny již tvrdla a současně jiná část byla dosud měkká. V dolní části stěny je umístěna řada technologických otvorů. V žebrech bylo třeba zabetonovat kotvy předpětí v přesných polohách. Množství výztuže a kabelových kanálků ve vodorovném i svislém směru bylo velké. Obtížná byla i betonáž horních konzol. Po zaběhnutí všech operací se přes uvedené problémy dosahovalo rychlosti posunu bednění cca 1,5 m za den. Stěny jedné nádrže tak byly vybetonovány cca za 14 dní. K tomu je třeba doplnit dobu na betonáž konzol, kdy bylo nutné bednění zastavit, rektifikovat a pak dobetonovat konzoly. Volba betonáže do posuvného bednění se ukázala jako správná. Dosáhlo se vysoké rychlosti a bezesparé stěny, což se kladně projevilo v těsnosti nádrží. Pro horizontální předpětí byly použity 19lanové kabely. Pro kotvení vodorovných kabelů se po vnějším obvodu rozmístila čtyři svislá žebra. Kabely v jedné vrstvě se napínaly oboustranně a obě poloviny současně, takže při napínání horizontálních kabelů byla v akci současně čtyři napínací zařízení s kapacitou 5000 kN. Současně se napínala vždy jedna vrstva kabelů, aby nedocházelo k nerovnoměrnému namáhání nádrže. Vodorovné kabely jsou pro omezení ztrát třením uloženy v chráničkách HDPE. Celkem se jedná o 2 x 30 vodorovných kabelů uložených v nejvíce namáhaných místech po 0,6 m. Stěny byly založeny na základovou desku bez propojení betonářskou výztuží mezi deskou a stěnou. Při předpínání vodorovných kabelů stěny se průměr nádrže zmenšil cca o 10 mm, proto byla stěna uložena na základovou desku kluzně. Teprve po předepnutí vodorovných kabelů se mohly napnout svislé kabely, které přitáhly stěnu pevně k desce a stlačily kontaktní spáru. Spoj stěny se dnem lze považovat za částečné vetknutí. Svislé předpětí stěn je z dvanácti lanových kabelů stejné kvality jako u horizontálního předpětí. Svislé kabely stěny, jež procházejí od kotvy v horním okraji stěny směrem dolů, obloukem se obracejí a putují zpět nahoru, kde končí opět v horním okraji stěny, se nazývají vlásenkové kabely. Kabely jsou uloženy v ocelových vinutých trubkách a v místě kotvení v základové desce v ocelové válcované trubce jsou ohnuté do tvaru U s průměrem 2 m. Napínání těchto kabelů probíhalo z horní hrany stěn oboustranně, pomocí dvojice napínacích zařízení. Nejnáročnější technologickou operací v této fázi výstavby se ukázalo protažení všech dvanácti lan touto vlásenkovou kotvou. Injektáž se prováděla z nejnižšího místa kabelu cementovou maltou s minimálními objemovými změnami. V místech prostupů stěn bylo použito atypického svislého tyčového předpětí. Skořepina střechy Střechu nádrže tvoří kopule tvaru kulového vrchlíku o průměru cca 48 m, vzepětí cca 5 m a tloušťce 250 mm. Po okraji střechy je navr- žen ztužující věnec, kde je umístěna část předpínacích obvodových kabelů střechy (druhá část je umístěna v horní části stěny). V ploše kopule je pouze betonářská výztuž. Po rozhodnutí o monolitické variantě střechy se zvažoval postup betonáže na vysoké skruži přímo v definitivní poloze nebo betonáž střechy na dně nádrže a její následné vyzdvižení do definitivní polohy a připnutí k horní části stěn. Druhá varianta se ukázala jako výhodnější. Betonáž na nízké skruži umístěné uvnitř nádrže však také nebyla jednoduchá. Sklon povrchu betonu vyžadoval použít beton nižší konzistence, aby nedocházelo ke stékání při jeho hutnění. Betonáž začala u obvodového věnce a pokračovala směrem do středu střechy. Nakonec se nabetonoval ztužující límec středového střešního otvoru. Betonáž probíhala kontinuálně cca 66 hodin za pomocí bádií. Zvedání střešní skořepiny Zvednutí skořepiny probíhalo pomocí 2 x 18 kusů předpínacích tyčí průměru 36 mm. Tyče byly na jedné straně osazeny v obvodovém věnci skořepiny a na druhé straně v železobetonových konzolách šířky 2,2 m a výšky 900 mm, rovnoměrně rozmístěných po obvodu stěn. Na každou konzolu připadají dvě tyče, spojkované po cca 6 m od věnce až nad konzoly ze stěn, kde je umístěno zdvihací zařízení. Požadavek zněl zvedat střechu synchronně. V konzolách byly osazeny dostatečně tuhé chráničky o světlosti do 120 mm, kterými procházejí tyče. Půdorysná velikost konzol se volila tak, aby mezi věncem skořepiny inzerce Liapor - vyrovnávací podsyp suchých plovoucích podlah dokonalé vyplnění podkladní vrstvy podlah odlehčení stropu zlepšení tepelně a izolačních vlastností konstrukce zlepšení akustických vlastností podlahy snadné uložení rozvodů inženýrských sítí www.liapor.cz stavebnictví 09/12 13 a stěnou byla mezera 0,15 m pro eliminování případných nepřesností ve svislosti stěn. Rozměr konzoly zajišťoval dostatečný prostor pro umístění zvedacího zařízení. Provedení konzol vyžadovalo osazení nosné betonářské výztuže (14 ks průměru 28 mm na jednu konzolu) do stěn, kde musela být řádně zakotvena. Mezi konzolami byla osazována betonářská konzolová výztuž průměru 25 mm po 200 mm. Po zatvrdnutí betonu skořepiny se mohlo přistoupit ke zvedání střechy. Úlohou bylo vyzvednout skořepinu o hmotnosti téměř 1500 t, průměru cca 48 m, o ploše srovnatelné s polovinou fotbalového hřiště, a to do výšky přes 20 m. Po porovnání několika technologických variant, které přicházely v úvahu, se střecha zvedala pomocí celozávitových předpínacích tyčí a dutých hydraulických válců. Potom bylo třeba vyřešit několik zásadních technických problémů, například způsob průchodu spojek tyčí hydraulickými válci, dostatečnou kapacitu a tlak čerpadel, sledování geometrie konstrukce a jejího pohybu během zvedání apod. Výsledný postup zvedání byl navržen tak, že na každé z osmnácti konzol rozmístěných po obvodu nádrže se umístily dvě zvedací závitové tyče WR Ø 36 mm, každá o únosnosti cca 1000 kN. Na konzolu byla pro každou dvojici tyčí smontována ocelová konstrukce s převázkami a se stoličkami pro pobírání jednotlivých kroků zdvihání. Průchod spojky tyčí zajišťovaly speciálně navržené a zkonstruované dělené roznášecí desky. Tyče byly rozděleny z montážních důvodů na několik dílů. Spodní část tyče byla zakotvena do věnce skořepiny a zůstala v konstrukci pro definitivní připnutí střechy ke stěně. Hydraulický systém zvedání tvořily tři uzavřené a navzájem propojené okruhy vždy s jedním čerpadlem a dvanácti dutými válci o nosnosti 600 kN pro šest konzol. Z uvedených únosností je patrné, že tyče byly teoreticky využity asi na 42 % únosnosti, hydraulické válce pak na 70 %. Pracovní tlak v okruhu nepřevýšil 530 barů. Vlastní zdvihání probíhalo po jednotlivých krocích velikosti až 150 mm, po kterých bylo nutno vždy dočasně 14 stavebnictví 09/12 podepřít konstrukci na maticích ve stoličkách. Po vysunutí celé tyče i se spojkou nad převázku byla tyč pomocí věžového jeřábu demontována. Průměrná rychlost zvedání dosahovala 1 m/hod, jednu skořepinu bylo možno zvednout včetně všech doprovodných činností za čtyři až pět dní. Během zvedání bylo nutné sledovat pohyb střechy a její deformace. K řízení vlastního zvedání sloužily tři lankové snímače polohy. Zjistilo se tak, že skořepina se zvedá stejnoměrně po celém obvodu. Deformace obvodového věnce byly sledovány v dalších osmnácti bodech a měření se podrobně vyhodnocovala vždy po cca 2 m zdvihu. Po vyzvednutí konstrukce do definitivní polohy byly vyztuženy a dobetonovány části mezi jednotlivými konzolami tak, že vytvořily celistvý obvodový věnec, k němuž se následně připnula dalšími devadesáti tyčemi celá skořepina. Poté byly provizorní roznášecí desky a matice na zdvihacích tyčích nahrazeny definitivními kotevními prvky a i do těchto tyčí byla vnesena požadovaná předpínací síla. Po předepnutí všech svislých tyčí a dokončení betonáží věnce se napnuly poslední obvodové kabely v horní části stěny. Tím byla střecha sevřena mezi stěny a beton věnce i beton ve spáře mezi stěnou a věncem byl stlačen. Zatěžovací zkouška Po dokončení nádrží se prováděla jejich zatěžovací zkouška. Hlavním cílem bylo ověřit založení konstrukce a zjistit reálné sedání při úplném naplnění nádrže. Jako zatěžovací médium se použila voda. Protože zkouška proběhla před instalací laminátového těsnicího systému, stala se tato zkouška i ověřením těsnosti nádrže. Všechny čtyři nádrže se chovaly v podstatě stejně, nebyl patrný výraznější rozdíl v sedání nádrží ani v namáhání stěn. Sedání nádrží od vody naměřené hydronivelací činilo u všech nádrží okolo 18–20 mm. Geodetickým měřením po obvodě základové desky se stanovilo sedání nádrží cca 5 mm. Jednalo se o velmi malé hodnoty sedání. Nádrže nevykazovaly nerovnoměrný pokles ani naklonění. Všechny hodnoty byly v souladu s projek- tem a v normou v daných mezích pro celkové sedání i nerovnoměrný pokles. Vnitřní sklolaminátová výstelka nádrží Ochrana před netěsností a detekce (zjišťování) netěsností nádrží jsou pojaty jako ucelený vakuový systém podle ČSN EN 13160 v třídě I. Podle této normy jsou zjišťovány netěsnosti (tj. potenciální úniky) ztrátou podtlaku v meziprostoru dvoustěnného systému, tzn. že k indikaci netěsnosti dojde dříve, než může skladovaná kapalina uniknout do okolí (jedná se o nejvyšší stupeň zabezpečení podle této normy). Navržený sklolaminátový systém výstelky se skládá z ochranného dvouplášťového obložení a systému indikace netěsnosti. Netěsnost nebo poruchový stav je indikován výstražným signálem (zvukovým nebo vizuálním), který se přenáší do řídicího systému. Vnitřní stěna a dno železobetonové nádrže z betonu C30/37 se opatří dvouplášťovým systémem pro zabezpečení těsnosti nádrže. Jako první se provádí tzv. podkladní (sekundární) sklolaminátová vrstva, jež se laminuje na železobetonové konstrukci nádrže. Jako druhá se provádí (tzv. primární) sklolaminátová vrstva, jež je z jedné strany ve styku s kapalinou a z druhé strany je opatřena nopovou hliníkovou fólií, která tvoří vakuovaný prostor. Každá z vrstev má tloušťku cca 3 mm a obsahuje další dílčí mezivrstvy. Protože maximální objem meziprostoru nesmí překročit 8 m3, je meziprostor obložení rozdělen na dostatečný počet sekcí – segmentů. Dno nádrže se dělí na čtyři sekce. Stěny jsou rozděleny po výšce na sedm sekcí. Jednotlivé sekce jsou vybaveny vždy samostatnou indikací netěsností. K monitorovacím jednotkám je přiveden datový kabel pro přenos signálu (poklesu vakua pod stanovenou mez) do řídicího systému. Nádrže splňují všeobecné požadavky na ochranu před účinky statické elektřiny. Vnitřní povrch nádrže je opatřen vodivým nátěrem napojeným na uzemňovací soustavu. Zemní konstrukce Vyztužené zemní konstrukce zásypů Konstrukce zásypů jsou vyztužené zemní konstrukce využívající výztužná geosyntetika a zásypy z původního výkopku. Geotechnické konstrukce byly navrženy tak, že plně respektují konečné terénní úpravy, napojení na terén a hlavní vazbu na konstrukce nádrží úložiště a technologických objektů. Vyztužené zemní konstrukce nádrží Zásyp je vlastně zemní konstrukce, protkaná cca 550 000 m vysokopevnostních geosyntetik, která zabezpečují, že stěna nádrže po celé své výšce 22 m není vůbec namáhána zemním tlakem. Jsou formovány a předpínány tak, že mezi nádrží a čelem zemního tělesa je vytvořena 300 mm mezera. Ta se v důsledku konsolidace zeminy a doběhu veškerých zatížení zmenší, ale nikdy zemní těleso nedolehne na stěnu nádrže tak, že by mohlo způsobit pro konstrukci nádrže nepřiměřené tlaky. ■ Základní údaje o stavbě Investor: ČEPRO, a.s. Technický dozor investora: ČEPRO, a.s. Generální projektant: ARTECH, spol. s r.o. Generální dodavatel: Metrostav a.s. Hlavní stavbyvedoucí: Ing. Ladislav Michálek Účast na subdodávkách: Stráský, Hustý a partneři s.r.o.; ARCADIS Geotechnika a.s.; Zakládaní staveb, a.s.; Omega – Teplotechna Praha a.s.; SM 7, a.s.; Skanska, a.s.; IDOPS, družstvo; INKO, a.s.; MATOUŠEK CZ a.s.; VAE CONTROLS, s.r.o. Expertní spolupráce: ČVUT v Praze, VUT v Brně Doba výstavby: 02/2007–09/2008 (inženýrská část) 09/2008–10/2011 (stavební část) realizace text Ing. arch. Radim Bárta | grafické podklady Ing. arch. Radim Bárta, Filip Novotný ▲ Terasa 2.NP před tréninkovou kuchyní Pardubický Kosatec jako sudoku Navrhování budovy Integračního centra sociálních aktivit v Pardubicích (ICSA), zvaného Kosatec, připomínalo sudoku. Konkrétní parametry problému byly dané předem, ale až nakonec, po vyluštění všech neznámých, se ukázalo, jestli bylo řešení správné, či nikoliv. V praxi by mohlo dojít k situaci, kdy by po kolaudaci stavby bylo již pozdě řešit revizi původního návrhu. Česká abilympijská asociace byla vzorným stavebníkem a investorem, s jakým se ve veřejné sféře lze setkat málokdy. Přestože osoby sdružené v této organizaci musejí překonávat praktické potíže života s nejrůznějšími hendikepy, dokázal investor přesně a srozumitelně definovat stavební program. Jasně zněla i představa o způsobu užívání stavby a požadavky na 16 stavebnictví 09/12 vlastnosti a standard TZB a rovněž byl stanoven nepřekročitelný finanční limit zakázky. Urbanistické a architektonické řešení Účelem stavby budovy ICSA je připravovat osoby s nejrůznějšími formami vyloučení nebo postižení pro pokud možno nezávislý život. Nejde tedy o žádnou formu ústavní péče, naopak, poskytnutá pomoc a získané dovedností vedou klienty k samostatnému, praktickému jednání. Jasné zadání umožnilo definovat provozní celky stavby a vhodnou typologii, pro kterou nebyl dosud obecně známý žádný vzor. Byly navrženy dílčí skupiny provozu: ■ víceúčelový sál pro 80 osob; ■ chráněná kavárna a chráněná tréninková kuchyně; ■ chráněné dílny a pracovny; ■ úsek administrativy a sociálních kontaktů; ■ tréninkové byty. Každá z těchto skupin může být provozována samostatně, nezávisle na ostatních prostorách. Celá budova je plně bezbariérová. Vedou k ní dvě chráněné únikové cesty se dvěma bezbariérovými výtahy. Situace stavby Stavba se nachází ve dvorní části bývalé tiskárny, uprostřed městské zástavby. Je přístupná pouze úzkým cizím průjezdem, který musel zůstat zachován v běžném provozu po celou dobu výstavby. Pozemek byl téměř zcela zastavěn. Přístup na stavbu byl získán teprve pronájmem sousední opuštěné budovy po dobu jednoho roku a na stavbu se jezdilo pomocí otvoru proraženého v této budově. Stísněné staveniště neumožňovalo situovat pro výstavbu navržené budovy jeřáb, což přinášelo řadu komplikací. K dalším omezením stavby docházelo z hlediska urbanistického, architektonického, požárně-bezpečnostního, hygienického i sousedských vztahů atd., které ve vzájemné provázanosti vytvářely řadu problémů. V této ▲ Interiér víceúčelového sálu ▲ Termické kolektory na jižní fasádě fázi návrhu nebyl ještě určen dodavatel stavebních prací, s nímž by bylo možné vzniklé problémy řešit (k jeho výběru došlo až později, na základě veřejné soutěže). Konstrukční řešení Nosná konstrukce budovy s třemi nadzemními podlažími byla zvolena monolitická železobetonová, tradičně prováděná do bednění, s prutovou výztuží. Jednotlivé poměrně lehké prvky výztuže bylo možné svázat na místě a beton dopravit čerpadly ze vzdáleného místa. Z analýzy staveniště vyplynulo, že větší ocelové prvky nebo předem připravené prefabrikáty nebyly navrhovány, protože by nebylo možné garantovat v daných podmínkách proveditelnost konstrukce. Skelet s obousměrnými průvlaky; příčnými spojitými na rozpon 8,0 a 4,0 m a podélnými spojitými průvlaky na rozpon 6,0 m tvoří 2. a 3.NP budovy. Do průvlaků jsou upnuty křížem armované stropní desky. Toto statické schéma výrazně odlehčuje zatížení na podélném jižním průčelí ▲ Detail pláště kosého nároží budovy, které úhlopříčně překonává parapetními nosníky na rozpon 15,0 m dispozici 1.NP s víceméně samostatnou konstrukcí při jižní hranici pozemku. V průvlacích čtyřmetrového rozponu (po celé délce budovy) se nachází sada prostupů, kterými procházejí hlavní horizontální větve instalací TZB. Svislou nosnou konstrukci 1.NP tvoří zčásti zdivo, zčásti sloupy procházející z vyšších podlaží a trámové stropy na rozpon 9,0 m, doplněné deskami nepravidelných tvarů podle tvaru pozemku. Stabilitu horních podlaží budovy zajišťují ztužující stěny, štíty, výtahové šachty a nosné zdivo přízemí. Stavební řešení Celá přízemní část je obložena režným zdivem z ručních lícových cihel. Průjezd podpírají pohledové betonové sloupy. Podhled je z titanzinkového plechu, který navazuje na fasády horních podlaží. V 1.NP je zastavěna celá jižní fronta dvora s okny pouze do širokého průjezdu, 2. a 3.NP tvoří kosý hranol, který sleduje směr severní hranice oplocení a který (jako slovní hříčka) dal stavbě jméno – Kosatec. Konstrukce úhlopříčně překračuje přízemí a tím vytváří velmi přívětivé osluněné jižní terasy a odstup od sousedních pozemků. Ostrý úhel hranolu s povrchem na koso vedených titanzinkových pásů je doplněn oválnou schodišťovou věží s barevně kontrastním keramickým obkladem. Obvodový stěnový plášť, příčky, podlahy Obvodový stěnový plášť 2. a 3.NP tvoří stěnové panely s jádrem z pěny PUR, použité netradičně jako konstrukční prvek pro finální pohledovou vrstvu pláště z předzvětralého titanzinku z vnější strany a sádrokartonového obkladu z vnitřní strany. Tato koncepce umožnila realizovat velmi tenké stěny při vynikajících tepelně technických parametrech a dostatečných akustických parametrech. Rovněž umožnila provést skryté rozvody silnoproudých i slaboproudých instalací v parapetu. Panel byl použit také pro zakrytí plných železobetonových ztužujících, štítových nebo průčelních stěn – v tomto případě pouze s vnější povrchovou úpravou titanzinkovým plechem. Obvodové zdivo přízemí je z keramických tvárnic srovnatelných tepelně izolačních schopností, ale s vyšší neprůzvučností – použity byly tvárnice HELUZ řady STI. Příčky byly navrženy z pórobetonu. Podlahy jsou těžké plovoucí, téměř všechny s podlahovým teplovodním vytápěním. TZB ■ Pod stropem 1.NP vedou hlavní horizontální rozvody pitné vody, požární vody, hlavní kabely EL a hlavní přívod plynu. Z nich putují přívody ke krátkým vertikálním rozvodům, situovaným ve společném průsečíku přízemí a horních pater. Pod stropem 2.NP jsou od technické místnosti zdroje TV vedeny po celé délce budovy hlavní rozvody teplé vody k rozvodům do 2. i 3.NP. stavebnictví 09/12 17 ■ Od technické místnosti uprostřed 2.NP jsou vedeny hlavní rozvody slaboproudých instalací včetně datových sítí, kamerového okruhu, požární signalizace, zabezpečovací signalizace. Ve 3.NP vedou od kotelny hlavní rozvody (3.NP = zdroj tepla; 2.NP = zdroj TV, dráty; 1.NP – voda, plyn, přívodní kabely; pod stropem v každém podlaží jsou rozvody jiného média, což je zcela neobvyklé, ale v tomto případe logické řešení). ■ Zdroj tepla pro vytápění představují nástěnné kondenzační kotle na zemní plyn. Mohou sloužit jako doplňkový zdroj tepla pro přípravu TV. Samotné vytápění je kromě kuchyně a schodišťové věže provedeno podlahovým teplovodním topením. Potřebný výkon kotelny pro vytápění se pohybuje do 50 kW, ale vzhledem k případnému dohřevu TV byly nakonec osazeny dva kotle výkonu 30–35 kW. ■ Zdrojem tepla pro TV jsou termické solární kolektory na jižní fasádě. Tělesa jsou osazena ve sklonu 75° od vodorovné roviny, takže největší výkon podávají v přechodných obdobích roku, kdy se nachází slunce relativně nízko nad obzorem. ■ Energie se akumuluje v zásobníku o objemu 1000 l. Jelikož hlavní rozvod teplé vody probíhá po celé délce pod stropem 2.NP, veškeré ztráty z cirkulačních rozvodů TV znamenají vlastně rovnoměrně distribuované tepelné zisky využívané pro vytápění stavby. Spotřebu teplé vody bylo obtížné stanovit vzhledem ke skutečnosti, že odběr závisí na předem neznámém a neodzkoušeném způsobu provozu budovy. Navržený zásobník je schopen pokrýt větší množství současně odebrané vody, stejně jako akumulovat s delší časovou rezervou i teplo získané z termických kolektorů. Po ročním provozu se zdá být navržené řešení odhadnuto přesně. ■ Zvláštností budovy je přirozené příčné větrání sálu pro osmdesát osob; vhodným uspořádáním přívodu čerstvého vzduchu sklápěcími křídly oken ze stíněného průjezdu po celé délce sálu lze volit mezi letním a zimním režimem. Odvod teplého vzduchu na nejvyšším místě sálu poskytuje „větrací kapsa“ při jižním průčelí schodišťové věže, prostřednictvím velké větrací klap- 18 stavebnictví 09/12 ▲ Půdorys 1.NP ky s jemnou motorovou regulací polohy, kterou lze z podlahy ručně nastavit podle potřeby. V létě, kdy je větrání nejobtížnější, vzniká nad větrací kapsou přirozený tah stoupavého teplého vzduchu po fasádě schodiště, který podporuje proudění ze sálu přes klapku směrem ven – tah přirozeného větrání v místě ovlivňují i minimální tlakové rozdíly. Akustika budovy Bylo nutno řešit prostorovou akustiku sálu, akustiku uvnitř budovy a ovlivnění okolních obytných budov hlukem z provozu centra. Předpokládalo se rovněž možné využití sálu pro hudební produkci. Prostorová akustika sálu byla upravena třemi hlavními konstrukcemi. Tu první představuje režné zdivo z ručních lícových cihel při podélné stěně sálu, kladených v ložných spárách do malty a ve styčných spárách nasucho na sraz – tím vznikla prostorová struktura dutin, fungujících jako malé rezonátory. V případě druhé konstrukce byly osazeny v horní části stěny dřevěné obklady s mezerami mezi jednotlivými deskami, opět fungující jako akustické rezonátory s odlišnou geometrií. Za třetí, na stropě byly zavěšeny jednotlivé akustické panely, doplňující frekvenční rozsah pohlcených kmitočtových pásem. Výsledkem je poměrně univerzální charakteristika akustických vlastností sálu, umožňující přiměřeně kvalitní živou i reprodukovanou hudbu. Pamatováno je rovněž na indukční smyčku pro postižené se zbytky sluchu. Díky uspořádání stavby, hmotným nosným konstrukcím a běžnému tlumení zařízení vzduchotechniky se neprojevily problémy se zvládnutím stavební akustiky chráněných místností ubytování a bydlení v budově centra. Problémem bylo řešení vnějších vlivů hlučnosti stavby na okolí, zejména kvůli požadavku hudební produkce v sále. Úspěchu bylo dosaženo díky stavebně-fyzikálnímu řešení konstrukcí i geometrickému uspořádání otvorů a akustických překážek bez vlivu na proudění vzduchu přirozeného větrání sálu. Po závěrečném měření hlučnosti ve vnějším prostředí se potvrdily ▼ Stínění oken střešních teras předpoklady výpočtu v akustické studii a byla povolena hudební produkce sálu v denní době, aniž by došlo k překročení hodnot hlučnosti v chráněném prostoru okolních staveb. ■ Základní údaje o stavbě Investor: Česká abilympijská asociace, o.s. Projektant: Družstvo Stavoprojekt, Pardubice Dodavatel stavby: STAKO, s.r.o., Hradec Králové Stavbyvedoucí: Ing. Pavel Svoboda Doba výstavby: 02/2010–01/2011 Celkové náklady: 37,9 mil. Kč bez DPH a 1,8 mil. Kč vícepráce inzerce Tepelná izolace soklu – nové materiály i technická řešení Energeticky úsporné domy, tzn. domy s kvalitním a dostatečným zateplením jsou předmětem častých diskuzí, a to zejména ve spojitosti se snížením nákladů na vytápění. U těchto staveb narůstá na významu řešení detailů a eliminace tepelných mostů. Jedním z nich je i řešení zateplení soklové části. Zateplení soklu Navrhování soklu staveb prochází poměrně zásadním vývojem, a to jak používaných materiálů, tak navrhovaných technických řešení. Sokl by měl být dostatečně pevný, odolný proti působení vody, mrazu a agresivnímu prostředí rozpuštěných solí. V posledních dvaceti letech je nově u soklu vyžadována také dostatečná úroveň tepelné izolace, která má v detailu řadu funkcí. Funkce tepelné izolace soklu: ■ nedochází k promrzání obvodových základů a části terénu pod stavbou; ■ podstatné snížení tepelných ztrát v detailu, tj. zvýšení vnitřní povrchové teploty detailu a tím zamezení vzniku plísní; ■ výrazné omezení kondenzace v detailu napojení základu na zdivo; ■ základová část se dostává do chráněné nezámrzné oblasti a tím se prodlužuje její životnost; ■ zamezení transportu vlhkosti do vyšších částí nad terénem; ■ umožnění souvislého omítnutí pod úroveň terénu; ■ umožnění jednoduchého a spolehlivého detailu ukončení hydroizolace. Jako jednu z hlavních změn v navrhování detailu soklu můžeme uvést například aplikaci hliníkové zakládací lišty u zateplovacích systémů ETICS. Tento prvek byl z nových detailů konečně odstraněn, protože způsoboval řadu problémů (hliník je skoro nejlepší tepelný vodič, tj. lišta je výrazným tepelným mostem, má vysokou tepelnou roztažnost, tj. často dochází k trhlinám v zateplovacím systému, nemá vysokou požární „odolnost“ a je cenově náročný). Současná nabídka izolantů Isover pro sokl a spodní stavu obsahuje jak perimetrické izolace (Isover EPS SOKL, Isover EPS SOKL 3000, Isover EPS Perimetr), tak desky extrudovaného polystyrenu XPS. Isover EPS SOKL 3000 pro ekonomické zateplení soklu Kromě nízké nasákavosti, mrazuvzdornosti atd… je třeba se zabývat také otázkou ekonomiky řešení, tj. optimalizovat poměr cena/výkon. Z tohoto důvodu byla v letošním roce uvedena na trh nová izolační deska Isover EPS ▲ Příklad aplikace izolačních desek Isover EPS SOKL 3000 SOKL 3000. Izolační deska vychází z osvědčené koncepce desky Isover EPS SOKL, tj. formátu 1000 x 500 mm s povrchovou vaflovou strukturou pro vysokou přídržnost lepidel a tmelů. Nová deska Isover EPS SOKL 3000 je určena pro maximální hloubku pod terénem 3 m, což vyhovuje podstatné většině aplikací. Izolační desky Isover EPS SOKL a Isover EPS SOKL 3000 se vyrábějí v tloušťkách 20–200 mm, což umožňuje splnění požadavků i pro energeticky úsporné stavby. Více na www.isover.cz. Nepodceňte tepelnou izolaci soklu a spodní stavby STOP TŮM VYSOKÝM ÚČ ZA ENERGIE! Kvalitní obutí pro Váš dům Isover nabízí tradiční materiály pro sokl a spodní stavbu, a to jak perimetrické izolace (Isover EPS SOKL, Isover EPS SOKL 3000, Isover EPS Perimetr), tak desky z extrudovaného polystyrenu. Isover EPS SOKL 3000 pro ekonomické zateplení soklu Výhody: ■ optimální poměr cena/výkon ■ nízká nasákavost a mrazuvzdornost ■ vaflová struktura pro lepší přídržnost lepidel a tmelů Divize Isover Saint-Gobain Construction Products CZ a.s. [email protected] 800 ISOVER (476 837) www.isover.cz žití ažž 3 m ■ maximální hloubka použití ■ vyrábí se v tloušťkách 20-200 mm, splňuje tak požadavky energeticky úsporných domů stavebnictví 09/12 19 Nejširší nabídka tepelných, zvukových a protipožárních izolací stavební materiály a technologie text Marek Tichý, Vítek Tichý | grafické podklady ateliér RAW s.r.o. | foto Tomáš Malý ▲ Vila Tugendhat v Brně – Černých Polích. Stav po obnově. Obnova a restaurování vily Tugendhat: východiska, přístup a výsledek Ing. arch. Marek Tichý Vystudoval Fakultu architektury v Brně (1990), následně pět let působil v NPÚ – územním odborném pracovišti v Telči. Od roku 1995 soukromá praxe v brněnském architektonickém ateliéru OMNIA projekt, s.r.o. Souběžně se zabývá stavebním restaurováním ve firmě ARCHATT, je soudním znalcem v oboru obnova a restaurování staveb a umělecké řemeslo. E-mail: [email protected] Spoluautor: Ing. Vítek Tichý E-mail: [email protected] Vila Tugendhat byla postavena v Brně – Černých Polích v letech 1929–30. Jedná se o prvořadou památku moderní architektury a bez nadsázky o jednu ze čtyř až pěti nejvýznamnějších a také nejinspirativnějších světových staveb 20. století v oblasti rodinného bydlení. Jako taková vzbuzuje velký zájem odborné veřejnosti i turistů a je vedena na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. 20 stavebnictví 09/12 Dům nechali postavit manželé Greta (1903–1970) a Fritz (1895–1958) Tugendhatovi podle návrhu německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe (1886–1969). V době svého vzniku vyvolal dům v Brně velmi silnou reakci. Brněnská, převážně levicově orientovaná moderna jej nepřijala dobře. Stavebníci vily však byli se stavbou velmi spokojeni a strávili v ní šťastných osm let. Před hrozícím nacistickým nebezpečím manželé Tugendhatovi v roce 1938 opustili republiku. Po okupaci Československa Němci vilu jako židovský majetek zabrali a obsadilo ji gestapo. V té době byl dům účelově přestavěn. Na konci války byla stavba poškozena bombardováním a také při osvobozování utrpěla značné škody. Po válce do roku 1950 sloužila vila taneční škole a do roku 1979 dětské nemocnici. Teprve postupně byla rozeznávána její umělecká a v té době již také památková hodnota, což vedlo v letech 1981–1985 k celkové rekonstrukci stavby přibližně do její původní podoby. Tyto stavební zásahy vilu sice fyzicky zachránily, z hlediska její plné památkové rehabilitace však zůstaly na půli cesty. Ostatně účel, ke kterému byla tímto způsobem vila upravena, tedy na reprezentační a ubytovací zařízení města Brna, ani nic jiného neumožňoval. V roce 1992 podepsali tehdejší předsedové vlád u kulatého jídelního stolu vily Tugendhat rozdělení Československa. V roce 1995 byla vila prohlášena za Národní kulturní památku (NKP) a v roce 2001 za součást světového kulturního dědictví (UNESCO). Pod novým správcem – Muzeem města Brna – započala příprava pro její komplexní plnohodnotnou obnovu. V roce 2004 a 2005 byl Sdružením pro vilu Tugendhat zpracován návrh obnovy, realizovaný teprve v letech 2010–2012. Práce se účastnili také poradci z řad mezinárodních odborníků a domácích restaurátorů. V současnosti je vila včetně dokumentačního centra, které při ní vzniklo, opět přístupna veřejnosti. Význam obnovy Hlavní smysl dokončené obnovy a rehabilitace této významné památky spočívá především ve dvou plánovaných a dosažených cílech: jednak je to významné prodloužení života památky a její záchrana jako dochovaného originálu, a dále je to preparace a rekonstrukce původního stavu budovy tak, jak ji navrhl architekt a jak byla realizována v roce 1930. Nešlo o popření dalšího vývoje a už vůbec ne o zásahy do její velmi rozsáhle dochované originální substance. Jednalo se o očistné kroky a rekonstrukční procesy, které buď ukazují, nebo alespoň evokují skutečný původní účinek geniálního díla. Kromě těchto hlavních dvou efektů lze vysledovat ještě třetí význam. Je jím zcela zásadní prohloubení znalostí a vědomostí o stavbě a jejím vybavení, ale také o jejím užívání jak původními majiteli, tak v letech jejího následujícího dramatického života. Zejména v průběhu stavebních a restaurátorských prací došlo na stavbě k mnoha objevům, souběžně doprovázených řadou doplňujících zjištění a vysvětlení ze zdrojů archivních fondů – zejména rodinných fotografií a do té doby málo prozkoumaného fondu muzea Museum of Modern Art v New Yorku a jinde. Výsledky nových zjištění a sumarizace starších vědomostí jsou nyní dostupné veřejnosti v dokumentačním centru ve vile. ▲ Severozápadní pohled na vilu Tugendhat (model umístěný v expozici v 1. úrovni vily – technické podlaží) Projektová činnost Projektová činnost, v tomto případě spíše dlouholetá průzkumná a dokumentační kampaň, byla intenzivně zahájena počátkem roku 2005. Úplný název projektu, zpracovaného v období od ledna 2005 do září 2006, zní Projekt rehabilitace a restaurování vily Tugendhat. Za tímto účelem bylo vytvořeno sdružení tří brněnských architektonických atelierů: OMNIA projekt, s.r.o., ARCHTEAM a RAW s.r.o. a stavebně restaurátorské huti ARCHATT, s.r.o. Ateliér OMNIA projekt, s.r.o., disponoval hlavními referencemi v oblasti restaurování a projektování obnovy kulturních památek včetně památek v seznamu UNESCO (rehabilitace zámku v Kroměříži, restaurování pláště zámku v Lednici, konzervace pláště Národního divadla v Praze). ARCHATT, s.r.o., působí také v oblasti restaurování technických památek (Plečnikův a Rottmayerův výtah na Pražském hradě). Ateliéry ARCHTEAM a RAW s.r.o. jsou zaměřeny na moderní architekturu, s velkým respektem k meziválečné moderně (funkcionalizmu). Toto složité uskupení dalo vzniknout širšímu projektovému týmu odborníků – jednak architektů a techniků z památkově restaurátorské oblasti, v níž těžiště problematiky pochopitelně spočívá, dále architektů tvořících soudobou architekturu, a také výjimečných specialistů. V týmovém duchu tak byly projednávány jak otázky koncepce restaurování památky, tak také nezbytné, ale významné vstupy současné architektonické tvorby a techniky. Vzhledem k významu akce zpracovali autoři trojstupňovou projektovou dokumentaci a v průběhu realizace pak také dokumentaci výrobní. Prvotním hlavním podkladem se stal stavebněhistorický průzkum zpracovaný týmem odborníků Národního památkového ústavu pod vedením Bc. Karla Ksandra. Tento průzkum však byl v realizační fázi z velké části překonán, což přinášelo značné nároky na aktualizaci některých řešení. Další zdroj poznání představovalo dokonalé zaměření objektu pomocí laserscanningu a fotogrammetrie, dopracované ručně projektantem včetně všech anomálií. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že dům není zdaleka tak přesný a dokonce ani pravoúhlý, jak by se očekávalo. Část tvarových anomálií vznikla samozřejmě postupným přetvarováním konstrukce, avšak významné odchylky jsou již původní. Třetím podkladem byl podrobný restaurátorský multioborový průzkum provedený řadou vysokých škol, vedený a zastřešený prof. Ivo Hammerem, restaurátorem a manželem nejmladší dcery původních stavebníků vily Tugendhat. Také v tomto případě později došlo ▲ Jihovýchodní pohled na vilu Tugendhat (model umístěný v expozici v 1. úrovni vily – technické podlaží) ▼ Jihovýchodní pohled na vilu ze zahrady stavebnictví 09/12 21 odtah chlazení strojovna požitého a vlhčení směšovací vzduchotechniky vzduchu vzduchu komora předsíňka molová komora temná komora sklad s dešťovou vodou uhelna sklad ovoce a zeleniny ohřev vzduchu vzduchový fitlr kotelna prádelna sušárna prádla a žehlírna sklad zahradního nábytku ▲ Jihovýchodní pohled strojovna spouštěcích oken ▲ Půdorys 1.PP. – nový stav vzduchová izolační dutina trezorovna pokoj pokojských sklad spíž pokoj kuchařky ▲ Jihozápadní pohled příprava jídel kuchyň zahradní terasa zimní zahrada hlavní obytný prostor ▲ Severovýchodní pohled ▲ Půdorys 1.NP. – nový stav pokoj vychovatelky garáž hala pokoj správce pokoj chlapců pokoj dcery ložnice paní kuchyň správce ložnice pána ▲ Půdorys 2.NP. – nový stav ▲ Severozápadní pohled ▼ Prostory expozice v 1.PP ▼ Prostory expozice v 1.PP – ukázka návrhu (zdroj: ateliér RAW s.r.o.) 22 stavebnictví 09/12 ▲ Jihozápadní pohled na vilu s vyznačením nově realizovaných šesti základových „studen” vynášejících základy pro zahradní terasu a schodiště (vizualizace, zdroj: ateliér RAW s.r.o.) k významnému upřesňování. Mnohá nová zjištění přinesl průzkum v oblasti interiéru, zpracovaný v rámci již čtvrté – výrobní – fáze projektu PhDr. Ambrozem (např. významný objev původní makassarové stěny). Na výsledku obnovy se také v určité míře projevují rady Mezinárodního odborného poradního sboru (THICOM), zřízeného městem Brnem zejména za účelem zlepšit informovanost světové odborné veřejnosti o dění při této mediálně sledované akci. Z dané koncepce obnovy vycházela studie, která ověřila možnost maximálního návratu k originálnímu stavu domu z období, kdy v něm žila rodina Grety a Fritze Tugendhatových. Všechny pozdější úpravy byly posouzeny již jako účelové a převážně nevhodné. Ve výsledku tak byla navržena rehabilitace, jemné uvolnění památky směrem k její podstatě – konzervace podstaty a pietní doplnění chybějících součástí na základě hlubokého poznání původního provedení. Podstatou se přitom rozumí veškerá materiálová a povrchová hodnota originálu, včetně nánosu vrstvy počátečního užívání (do 2. světové války). Bylo také logicky rozhodnuto, že vila bude vybavena veškerým původním mobiliářem, většinou v restaurátorských kopiích. V diskuzi o odůvodněnosti této koncepce byla předložena zejména tato fakta: ■ Jedná se o autorské dílo Ludwiga Miese van der Rohe, které se řadí k jeho stěžejním evropským realizacím. Pro moderní architekty má až kultovní povahu. Stavba je zapsána v seznamu kulturního dědictví UNESCO. ■ Z originálu stavby se dochovalo výjimečně vysoké procento – téměř veškerý tvar, řada povrchů, významných prvků a vybavení. Převážná část originálu byla ovšem překryta. Přes vysokou míru autenticity nebyl ve stavu před obnovou již výraz stavby zdaleka původní, autorova koncepce částečně ztratila čitelnost. ■ Úpravy z válečných a poválečných let byly devastační. Navíc se v podstatě nedochovaly, protože byly setřeny celkovou rekonstrukcí v letech 1981–1985. Jedinou vrstvou, kterou bylo možné navrhovanou rehabilitací odstranit, se stala právě vrstva z osmdesátých let 20. století. Studie byla dokončena v květnu 2005 a ve své koncepci byla následně schválena orgány památkové péče. V červnu 2005 ještě svolal Národní památkový ústav poradní komisi odborníků, jež studii ohodnotila jako vysoce kvalitní a její celkovou koncepci rovněž schválila. Následovalo vypracování dokumentace pro stavební povolení, která byla zaměřena zejména na oživení památky. Úkolem architektů bylo splnit zadání projektu tak, aby zakomponováním návštěvnického provozu do rehabilitované památky nebyla popřena její původní funkce – bydlení. Cílem je naopak evokovat co nejintimnější zážitek, jako by šlo jen o návštěvu v obydleném domě. Obdobným úkolem pro specialisty bylo technické zajištění souladu restaurované vily s jejím návštěvnickým provozem. Na základě požadavku památkových orgánů došlo k vypracování dokumentace pro provedení stavby, která zdůrazňuje veškeré stavební profese, jejich koordinaci a plnou funkčnost. Za účelem čitelnosti zahrnuje i kartotéku všech prvků (přes 3000 ks), včetně stanovení postupu ochrany a restaurování každého z nich. V rámci tohoto stupně dokumentace se také dořešilo vybavení domu veškerým původním mobiliářem, převážně v kopiích. Koncepci projektu lze ve výsledku shrnout následovně: V rámci projektové přípravy byl o vile Tugendhat zjištěn dostatek informací, které byly relevantní pro pečlivé zpracování projektu. Byl znám tvar, materiál, funkce, vybavení, a dokonce i způsob používání vily v letech 1930–1938. Bylo také známo, jakými úpravami vila prošla v následujících letech. Díky stavebněhistorickému průzkumu, dochované původní projektové dokumentaci, fotodokumentaci, restaurátorským průzkumům, fyzickým nálezům a svědectvím bylo možno velmi přesně definovat jak míru zachování původní substance, tak detaily o tom, co se do současnosti nedochovalo. Na tomto základě byla obnova vily Tugendhat navržena jako restaurátorský počin, zaměřený na plnou rehabilitaci originálu na vědecké úrovni. Dříve zastřený účinek Miesova díla byl obnoven, restaurovalo a rekonstruovalo se tam, kde se nedochovalo. Nedošlo přitom k žádným úbytkům cenných vrstev. Významnou inspirací byla úspěšná rehabilitace Müllerovy vily v Praze od architekta Adolfa Loose, dokončená v roce 2000. V případě stavebnictví 09/12 23 ▲ Interiér hlavního obytného prostoru vily Tugendhat se však pokročilo ještě dále. Plně v ní fungují veškeré instalace, původní vzduchotechnika a další inženýrské sítě. Jsou také zpřístupněny téměř všechny prostory vily, vybavené dokonalými kopiemi původního nábytku nebo alespoň náznakovou instalací (technické provozy). Šlo totiž o to, aby vila působila autenticky – až do té míry, aby se v ní případně dalo bez problému bydlet. Jen tak je možné se spolehlivě vyhnout vzniku muzejního prostředí, namísto prostředí „živého” domu. Proto také bylo třeba vyloučit použití několika původních, dochovaných kusů nábytku, jejichž cena je nevyčíslitelná a které lze právě prezentovat jen muzejním způsobem. ▼ Ohýbané neprůhledné sklo ve vstupní hale 24 stavebnictví 09/12 Příklady ilustrující šíři problematiky a nutnost flexibility řešení ■ Markýzy a rolety Jedná se o původní konstrukce, vybavené novodobými textiliemi a vysprávkami vzpěr. Tyto prvky byly zřetelně deformovány, ale za pomoci háku a dřevěné lišty se občas částečně používaly. Záměrem bylo pouze je restaurovat a uvést opět do podmíněného, částečného provozu. Po demontáži však byla celá konstrukce posouzena jako nebezpečná a bez možnosti záruk funkčnosti. Objevilo se dokonce riziko poškození nosných rámů oken při plném vyložení markýz. Souběžně padl požadavek na UV ochranu interiéru, protože oproti navrženému užití replik se začala jevit jako reálná možnost instalace části originálů (především makassarové stěny a nábytku z majetku rodiny). UV ochranu interiéru lze zajistit buď vhodným okenním zasklením, nebo stínicí technikou. V případě vily Tugendhat byly úpravy zasklení a tím změny jeho světelných i barevných vlastností vyloučeny, a proto bylo rozhodnuto zvýšit požadavky kladené na funkčnost a bezpečnost markýz. Byly proto modelovány možnosti, jak posílit profily pomocí kompozitů nebo zvýšit tuhost vložením příčných prvků. To vše by však přeneslo problém enormní zátěže větrem do okenních rámů a hrozilo by tak riziko jejich možného poškození. Proto byla zvolena cesta snížit namáhání pomocí pohonu a automatického systému. Ten zajišťuje, že se v případě sílícího větru markýzy samy zatáhnou. Příslušné pohony byly umístěny do tubusů navíjení, které se v exteriéru neprojevily. Profily markýz byly z větší části vyměněny za tužší, tvarově však jejich konstrukce zůstala původní. Na zmiňovaném příkladu je zajímavé sledovat, jak se komplet markýz a rolet vlivem nových okolností přesunul z pozice víceméně nefunkčního exponátu na opačnou pozici – tedy ochránce originálu – a jak velký vliv to na tento prvek má. Z originálů prvků zůstala jedna roleta nefunkční jako etalon, a součásti, které byly vyřazeny, jsou uloženy v muzeu vily. ■ Zasklení Ve fázi projektu chyběly spolehlivé, především hmatatelné informace o zasklení vily. Byl sice znám původní výrobce – sklárna Chudeřice u Teplic v Čechách koncernu Mieleig – i jím používaná technologie, k dispozici byla také řada fotografií zasklení, některé svědecké výpovědi a byla známa i tloušťka a rozměry potřebných skel. To však mohlo stačit pouze k odbornému odhadu požadavků na nové sklo. Ve třicátých letech existovaly problémy s názvoslovím a překladem, a to hlavně u neprůhledného skla, které je použito ve vstupní předsíni (ohýbané), ve světelné stěně a v paravánu na hlavní terase. Proto se setkáváme s termíny milchglass, mattglass nebo opalglass. Lze narazit dokonce na opakglass (které lze vyloučit, protože je neprůsvitné) a také triplex vrstvené sklo (které se však vztahuje k lampám). Sklo bylo třeba ve fázi návrhu definovat podle dostupných informací a citu, ale také podle výrobních možností. Bylo navrženo sklo extra čiré plavené, následně leštěné sklo Diamant Saint Gobain a jednostranně leptané matné sklo – obojí bez možnosti kalení. V průběhu prací se splnilo očekávání a byl nalezen střep původního zasklení jednoho posuvného okna, o kterém bylo známo, že bylo rozbito až při rekonstrukci v osmdesátých letech. Mohl tak být proveden přesný chemický rozbor, který potvrdil tehdejšího českého výrobce (sklo není nazelenalé, ale teple bílé, což je pro české sklo typické). Tento nález potvrdil správnost původní volby skla, protože identické sklo po restrukturalizaci českého sklářství není již dostupné a Diamant Saint Gobain se mu čistotou nejvíce přibližuje. U neprůhledného skla se uskutečnila rozsáhlá diskuze s odborníky a poté se porovnávaly možnosti současně dostupných skel podle původních fotografií. Je vysoce pravděpodobné, že původně použitá skla vznikla technikou jednostranného pískování, avšak tato technologie není již ve velké ploše dostupná. Poslední velké pískovací stoly zanikly se zmiňovanou restrukturalizací českého sklářství. Jedinou odpovídající náhradou se stalo opět původně navržené leptané sklo, jehož nevýhodou je oproti pískování neměnná míra zmatnění. Vybraný vzorek však svými světelnými vlastnostmi po zavoskování odpovídá původním fotografiím. Velkou roli v procesu verifikace návrhu sehrály informace Ing. Milana Knapa, technologa, pamětníka z Teplic (zprostředkování zajistila Dagmar Černoušková) a rady Artura Ruegga. ■ Venkovní omítky Jak bylo již v průběhu zpracování projektové dokumentace známo, zejména díky síťovému průzkumu fasády prof. Hammera, jedná se o omítku z 80–90 % originální. Problémem zůstávalo, jak se k originální vrstvě co nejšetrněji dostat, jakým způsobem ji chránit a jak a jestli ji později prezentovat. Návrh poměrně podrobně určil, jak postupovat v různých relevantních případech, avšak konkrétní postup, především v rámci snímání nepůvodních vrstev, zůstal k vyřešení restaurátorovi. Prof. Ivo Hammer sice na cca 2 m2 naznačil, jak lze snímat nepůvodní vrstvy, tento postup však nebyl v celkovém kontextu využitelný. Nakonec byly ve fázi realizace za účasti restaurátorů Antonína Červenky a později především Mgr. Jiřího Fialy pro čištění zvoleny všestranně přijatelné a návrhem předpokládané mechanické metody – jmenovitě jehlování a jemná abraze, případně v kombinaci, podle situace. Výsledkem je fasáda sice o něco méně než zcela očištěná, zato však bez narušení povrchu originálu. Tato fáze ve spolupráci s restaurátory koncem jara 2011 konečně umožnila vytvořit aktuální a konkrétní záměr obnovy vnější fasády a zároveň výrobní dokumentaci této části. Záměr navazoval na velké množství materiálových a tvarových vzorků připravených na fasádě v průběhu jara a přesně specifikoval, kde užít metody překrytí originálu v zájmu jeho ochrany a celistvého vyznění fasády a kde naopak spíše v detailu prezentovat restaurovaný originál jen s ochranným zátěrem. Poměr těchto ploch činí cca 60:40. Záměr byl již konkrétní i v použitých materiálech (jde o silikátové materiály původního typu, s hydraulickými přídavky, bez použití organické chemie). Tomu odpovídá i finální povrchová vápenná úprava, barvená šlemem z bratčického písku, konstruovaná jako první vrstva budoucího údržbového cyklu. Samostatnou kapitolou tvoří praskliny různého charakteru. Řada z nich není trvale sanovatelná a počítá se s tím, že se v budoucnu propíší. Nejvýraznější je prasklina, která se tvoří na přechodu mezi nepůvodním, leč ponechávaným železobetonovým věncem atiky a původní sendvičovou vyzdívkou níže. Po velmi dlouhém váhání bylo upuštěno od vytvoření přiznané spáry. Lepší je však očekávat vznik přirozené praskliny, která bude vlivem zateplení střechy menší, než bývala. Zařadí se tak lépe do kontextu sítě prasklinek v celé fasádě, jež nejsou vůbec nevnímány negativně. ■ Makassarová stěna Návrh plně ve smyslu logiky prezentace Miesovy architektury stanovil, že půlkruhová stěna z osmdesátých let má být nahrazena podstatně lepší kopií podle dostupné původní plánové dokumentace a řady původních fotografií. Ve fázi zpracování projektové dokumentace byla ověřena možnost zajistit makassarovou ebenovou dýhu včetně vzorku. Vzhledem k tomu, že nebyly možnosti testovat chování vzorku při zpracování ve fázi zpracování projektové dokumentace, ze zpětného pohledu lze hodnotit dýhu jako nedořešenou. Jako taková se stala námětem jednání poradního sboru THICOM, kde byla dokonce zpochybněna možnost kopii v současné době provést a uvažovalo se o možnosti retuše stávající stěny. Při jednání později převládl názor, že jde o možnost krajní. Sama stěna z osmdesátých let je rovněž originál a po přesunu do muzea může tvořit zajímavý komplet s kruhovým stolem, jako památka na jednu fázi života vily, která zde ovšem neměla právo zůstat. Při přípravě kopie podle návrhu však nakonec PhDr. Miroslav Ambroz nabídl použít devět nalezených panelů původní stěny, druhotně použitých na jiném místě v Brně, a toto řešení bylo přijato. Použití poškozených a zkrácených panelů není samozřejmě nic jednoduchého, kvalitativně se však rázem jedná o jinou úroveň rekonstrukce. Stále jde o kopii, použití cca 30 % původních dýh však kopii dává punc originálu a vytváří potřebný nárok i na kvalitu svého doplnění. Sada dochovaných panelů byla restaurována v dílně restaurátora Libora Urbánka, který zajistil technologii, jak dýhu opět ohnout, jak ji doplnit v podélném a hlavně v příčném směru a jak nahradit chybějící panely. ▼ Makassarová stěna v hlavním obytném prostoru vily stavebnictví 09/12 25 ▲ Původní linoleum Univalton 1930 vyrobila německá firma DLW (foto: Ing. Vítek Tichý) Pro výsledek prezentace stěny je zásadní povrchová úprava. Použité prostředky i technika úpravy měly velký vliv na odstín a vyznění dýhy, míru plnosti a hlavně lesku, kterým se dostává do kontextu s celým interiérem vily. Právě sladění a do jisté míry i architektonická interpretace původních ušlechtilých povrchů, vyladěných Miesem a Reichovou, při realizaci zaměstnávala zúčastněné nejvíce. Bylo nesmírně zajímavé postupně se sžívat s výtvarným myšlením osobností, jakými byli Mies nebo Reichová. Toto myšlení totiž stavbu posouvá i do role jemného a ušlechtilého výstavního prostoru. množství bylo dokonce městu Brnu věnováno jako sponzorský dar. Návrh původně uvažoval s lepením linolea standardním způsobem na betonovou mazaninu opatřenou vyrovnávací stěrkou. Avšak nález částí podlah opatřených xylolitem v 3.NP vyvolal požadavek orgánů památkové péče aplikovat tuto technologii pod linoleem na všech jeho plochách. Xylolit je totiž teplejší a měkčí než cementová stěrka. To však přineslo podstatný problém – nejednalo se o standardní podklad, s nímž by měly pokládkové firmy zkušenosti a na nějž by poskytovaly záruku kvalitní přídržnosti. Při zkouškách lepení linolea a jeho odtržení se ukázalo, že velmi drahá xylolitová podlaha se tímto zásahem silně poškodí a musela by se pokaždé draze vyspravovat. Přitom životnost linolea při předpokládaném návštěvnickém provozu se odhaduje jen na několik let a poté bude třeba jej vyměnit. Proto nakonec převládl názor spíše myslet na budoucnost než na efektní současnost a linoleum pouze položit bez celoplošného lepení. Ve spojení s prudkými změnami teplot za velkoplošným prosklením ovšem na některých místech dochází k vlnění, odchlipování od okrajů, průchodů sloupy apod. Podle dobových fotografií je však dokázáno, že podobně se linoleum chovalo i v době obývání vily Tugendhatovými. ■ Linoleum Původní linoleum Univalton 1930 vyrobila německá firma DLW, u níž se naštěstí veškeré vzorky a receptury archivují, takže bylo možno speciálně kvůli vile Tugendhat vyrobit jednu šarži linolea tohoto typu. Potřebné ■ Kotelna vily Vila byla od počátku vybavena velmi moderním technickým zařízením budovy. Nacházely se v ní dvě velké a řada menších koupelen s tekoucí teplou vodou a sprchami, kuchyně s plynovým sporákem, spíží a přípravnou, prádelna se sušárnou, plně vybavená temná komora atd. Byla v ní také instalována vzduchotechnika s vytápěním, vlhčením přiváděného vzduchu a dvojstupňovou filtrací. Jak teplá voda, tak teplo pro vytápění a vzduchotechniku se přiváděly z centrální kotelny, umístěné v první úrovni. Kotelna byla vybavena ▼ Interiér koupelny ▼ Prostory kotelny 26 stavebnictví 09/12 Závěrem lze shrnout hlavní výstupy již dokončené obnovy a restaurování, které byly předmětem nákladné a náročné práce posledního přibližně desetiletého období. ■ Fyzická záchrana a ochrana dochované památky Zásadní kroky ze stavebního hlediska směřovaly na nosné konstrukce stavby včetně střechy a teras a také na technické zařízení budovy, zejména ležaté části kanalizace. Stabilita základů a zajištění proti zatékání bude dlouhodobou garancí dobrého stavebnětechnického stavu domu. V případě střechy a teras byla (již neoriginální) konstrukce nahrazena jinou, technicky vyspělejší. Střecha měla ostatně technické problémy již záhy po dostavbě, v roce 1930. Statické zabezpečení vily nenarušilo památkovou podstatu stavby. ■ Prezentace původní podoby Miesovy architektury Tento záměr znamenal očištění domu od nevhodných, ale vratných úprav pozdějších dob. Ochraně originální substance byl zcela podřízen způsob doplnění vily na bázi rekonstrukcí a replik tam, kde bylo známo původní provedení – tedy ve velké většině. Ve zbývajících případech se uplatnila náznaková instalace nebo architektonická retuš. Nic cenného v rámci této koncepce neustoupilo. Vždy, když mělo dojít ke kolizi nové prezentace památky s originálem, byla upřednostněna ochrana originálu. Výsledný stav je tak mimořádně autentický. Renovation and Restoration of Villa Tugendhat – Assumptions, Approach and Result Villa Tugendhat was built in Brno – Černá Pole in 1929–30. It is a first-class monument of modern architecture, without exaggeration one of the four or five most important and most inspiring world buildings of the 20th century in the area of family housing. As such, it arouses interest of both professionals and tourists and is kept at the UNESCO world heritage list. klíčová slova: vila Tugendhat, Ludwig Mies van der Rohe, seznam světového kulturního dědictví UNESCO keywords: Villa Tugendhat, Ludwig Mies van der Rohe, UNESCO world heritage list inzerce LITNÍ KOM A ÍN KV D ÁOTRĚ 1E40K 0,- Kč č 22 (4be0z D0PHK ) ZA I PLUS K O UN LET MP ■ Nová náplň a využití vily Brněnská vila Tugendhat nyní slouží jako instalovaná památka moderní architektury. Znamená to zajistit funkci zpřístupněné stavební památky, na což návrh reagoval. Nové vstupy architektury, související s touto funkcí, jsou navrženy jako čitelné, vložené, kdykoli odstranitelné konstrukce s vysokou kvalitou designu i provedení. Vila tím pádem nabízí vše, co je třeba k jejímu plnému využití – dvě prohlídkové trasy zahrnující převážnou většinu prostor, specializované dokumentační centrum architektury se studovnou, návštěvnickou prodejnu, interaktivní expozice, sociální zařízení pro veřejnost a zázemí zaměstnanců (pokladna, průvodci, vedení, ostraha). english synopsis SCHIEDE L Závěr Základní údaje o stavbě Investor: Muzeum města Brna, příspěvková organizace Projektant: Sdružení pro vilu Tugendhat (brněnské architektonické ateliéry OMNIA projekt, s.r.o., ARCHTEAM a RAW s.r.o. a stavebně restaurátorská huť ARCHATT, s.r.o.) Autorský tým: Ing. arch. Marek Tichý (odborný garant projektu), doc. Ing. arch. Ivan Wahla, doc. Ing. arch. Tomáš Rusín, Ing. arch. Milan Rak, Ph.D., Ing. arch. Petr Řehořka, Ing. Vítek Tichý (hlavní inženýr projektu) Statické řešení: Ing. Jiří Starý Zhotovitel: Unistav a.s. Stavbyvedoucí: Ing. Michal Malásek Doba realizace: 2010–2012 JE ŠTĚSTÍ M ÍT dvěma velkými kotli na uhlí (typ Strebel) a jedním malým, pro ohřev TV. V osmdesátých letech byla přebudována na výměníkovou stanici využívající teplárenského parovodu. Zachoval se však unikátní výtah na popel, shoz na uhlí až z ulice a malá část obkladů stěn. Uchoval se také dostatek informací o původním provedení kotelny. Zastaralá výměníková stanice byla nahrazena moderní, podstatně menší, a vznikl tak prostor rekonstruovat původní kotelnu do podoby exponátu. Aby se vyšlo ze stejné logiky jako u celého domu a aby nedošlo ke vzniku muzejní expozice, byla kotelna navržena jako potenciálně funkční. Jak restaurované kotle Strebel, použité odjinud (restauroval je Ing. Flimel), tak všechny armatury, směšovače a nádrže byly propojeny a kotle napojeny na spalinovou cestu. Jako důkaz se v kotelně jeden den topilo uhlím, a poté byly kotle uzavřeny a rozvod byl pouze přesměrován na nový, v kotelně umístěný parní výměník. Díky tomu je v současnosti ve vile jednou z největších atrakcí funkční rekonstrukce kotelny z roku 1930, vybavená gravitačním shozem na uhlí až z ulice a funkčním výtahem na popel, opět téměř na ulici. Je tak možné udělat si obrázek o původní kotelně, která dokázala bez problémů vilu vytopit i v zimě (odhadovaný výkon činil cca 200 kW). V HODN Vila Tugendhat je po současné obnově ve stavu, kdy jí, při zajištění průběžné budoucí cyklické údržby, nehrozí poškození, a může sloužit svému novému účelu. Stavba je nejen mimořádně autentickou památkou, ale také poskytuje inspiraci všem, kdo o ni mají zájem. ■ stavebnictví 09/12 27 stavební materiály a technologie text Jiří Sobola | grafické podklady archiv autora Nařízení pro stavební výrobky v detailech Prohlášení o vlastnostech Volný pohyb zboží Národní schvalovací systémy Dobrovolně Eta Evropské technické posouzení Zjednodušené postupy čl.36 až 38 CPR Nařízení č. 305/2011/EU (CPR) hEN Ing. Jiří Sobola Pracuje ve zkušebnictví od ukončení vysokoškolských studií. Od roku 1975 působil na různých pozicích ve Strojírenském zkušebním ústavu v Brně, od roku 1989 pak v Organizaci spojených národů pro technický rozvoj UNIDO, posledních šest let do roku 1998 byl ředitelem projektu UNIDO. V letech 1998–2012 byl ředitelem Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p., kde působí jako ředitel pro mezinárodní spolupráci a rozvoj. E-mail: [email protected] Dne 9. března 2011 bylo vydáno nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 pro stavební výrobky (CPR – Construction Products Regulation), které začne platit s plnou účinností od 1. července 2013. Cílem nařízení CPR je odstranit nedostatky již poněkud zastaralé směrnice Rady č. 106/89/EHS z roku 1989 (CPD – Construction Products Directive), zjednodušit uvádění stavebních výrobků na trh, vyjasnit povinnosti jednotlivých hospodářských subjektů a přiměřeným způsobem zavést do této oblasti požadavky nového právního rámce. výrobku, anebo s označením CE, pokud žadatel dobrovolně zvolí cestu přes nařízení CPR s využitím posouzení Eta. Samozřejmě že od okamžiku vydání posouzení Eta musí žadatel povinně plnit všechna další relevantní ustanovení CPR, čili musí se chovat stejně, jako kdyby pro daný stavební výrobek existovala norma hEN. Existencí posouzení Eta pro určitý typ výrobku ovšem nevzniká povinnost pro ostatní výrobce obdobných výrobků použít posouzení Eta pro jejich uvedení na trh. Vzhledem k tomu, že jsou školení o základních změnách v plném proudu, není cílem tohoto článku podat zevrubnou informaci o všech změnách, ale soustřeďuje se na detaily, které by měly být užitečné zejména pro výrobce, jejich zplnomocněné zástupce, dovozce a distributory, kteří uvádějí nebo budou uvádět na trh výrobky, na něž se nevztahují harmonizované evropské normy (hENs – Harmonised European Standards) pro výrobky nové či inovované, nebo které se od těchto norem odchylují. Je to tedy oblast, kde se v současné době využívá Evropského technického schválení ETA ve smyslu směrnice CPD (ETA – European Technical Approval). Tento nástroj byl v minulosti někdy kritizován, i když podle mého názoru často neoprávněně, pro svoji malou operativnost a nákladnost. Ve snaze odstranit vytýkané nedostatky a sladit tuto oblast s novým pojetím u nařízení CPR zavádí toto nařízení nový nástroj, a to Evropské technické posouzení Eta ve smyslu CPR (Eta – European Technical Assessment). Pro účely tohoto článku rozlišujeme European Technical Approval (ETA) ve smyslu směrnice CPD a European Technical Assessment (Eta) ve smyslu nařízení CPR, a to použitím malých a velkých písmen ve zkratkách (přehled zkratek viz str. 31). I nadále bude platit, že stavební výrobek, pro který existuje norma hEN, musí být uveden na trh v souladu s nařízením CPR a dalšími evropskými směrnicemi a nařízeními, pokud se na něj vztahují. Pokud se tedy na stavební výrobek nevztahuje nebo plně nevztahuje norma hEN (podrobněji viz nařízení CPR, čl. 19), může být výrobek umístěn na trh s využitím nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 764/2008, o volném pohybu zboží, nebo cestou národního schvalovacího systému v zemi určení Prohlášení o vlastnostech a označení CE Za zrušením prohlášení o shodě výrobku ve smyslu směrnice CPD (DoC – Declaration of Conformity) a zavedením prohlášení o vlastnostech (DoP – Declaration of Perfomance) ve smyslu CPR stojí principiální změna přístupu k zajištění bezpečnosti staveb. Zhotovitelé stavby a projektanti, kteří jsou za bezpečnost stavby zodpovědní, ztrácejí oporu v ujištění, že výrobek je ve shodě s normou hEN nebo technickým schválením ETA potvrzeném označením CE ve smyslu směrnice CPD, a tudíž že je vhodný pro určené použití. Nařízení CPR jednoznačně přesouvá odpovědnost za volbu správného výrobku na zhotovitele a projektanty, přičemž označení CE u stavebního výrobku dokládá, že prohlášení DoP pro tento výrobek existuje a že ten, kdo DoP vydal, garantuje shodu výrobku s tímto DoP. Pokud tedy není stanovena v normě hEN nebo posouzení Eta závazná úroveň vlastností, může výrobce v prohlášení DoP ve vazbě na normu hEN nebo posouzení Eta uvádět pro specifikovaná použití výrobku různé úrovně vlastností, nebo některé základní vlastnosti nedeklarovat vůbec. Je na zhotoviteli stavby, projektantovi, uživateli atd., aby si na trhu na svoji odpovědnost vybral výrobek s takovými vlastnostmi, které zaručí splnění základních požadavků na stavby. I když prohlášení DoP by mělo být k dispozici spolu s výrobkem, je zřejmé, že vlastní výrobek bude na stavbách vyskladňován a používán v situacích, kdy prohlášení DoP není pohotově k dispozici. Proto musí být u stavebních výrobků stejně jako dosud označení CE doplněno mimo jiné (čl. 9 nařízení CPR) o úrovně a třídy vlastností v souladu s prohlášením DoP. Pokud DoP nebylo nebo nemuselo být vydáno (čl. 5 nařízení CPR), nesmí být výrobek označen CE. 28 stavebnictví 09/12 TRH ▲ Obr. 1. Uvádění stavebního výrobku na trh Případ Žádosti ve vazbě na 1a 1b 1c 1d 2a 2b 2c Doporučené praktické kroky Tyto pokyny ETAG budou použity jako dokument EAD a na jejich Pokyny ETAG schválené Komisí a publikované členskými základě bude vydáno v souladu s nařízením CPR Evropské technické zeměmi, které mohou být použity jako dokument EAD bez posouzení (Eta). Aby byla zajištěna transparentnost a konzistentnost procesu, budou části pokynů ETAG, jež budou použity jako dokument změny jejich obsahu. EAD, vysvětleny a odsouhlaseny s výrobcem a písemně sděleny Komisi. Pokyny ETAG schválené Komisí a publikované členskými zeměmi, které nemohou být použity jako dokument EAD bez změny jejich obsahu. Pokyny ETAG odsouhlasené organizací EOTA, ale dosud Bude vypracován a odsouhlasen dokument EAD v souladu s nařízením CPR s obzvláštním důrazem na čl. 24 odst. 3 nařízení CPR (plné neschválené Komisí. využití technické práce a poznatků zakotvených v pokynech ETAG Pokyny ETAG a jejich dodatky dokončené v rámci organia dohodě CUAP). zace EOTA. Dohody CUAP odsouhlasené organizací EOTA. Návrhy dohody CUAP, dosud neodsouhlasené organizací EOTA. Jestliže výrobek není plně pokryt jakoukoliv harmonizovanou speciŽádosti, u kterých chybí souhlas Komise. fikací (čl. 19.1 a 21.1, 2 nařízení CPR), musí být zpracován dokument EAD. ▲ Tab. 1. Řešení pro Evropská technická schválení (ETA), která nemohla být vyřízena do 1. července 2013 Do 1. července 2013 musí být výrobky uvedené na trh doprovázeny prohlášením o shodě (DoC) a od 1. července již musí být k výrobkům, které budou nově uvedeny na trh počínaje 1. červencem 2013, připojeno prohlášení o vlastnostech (DoP). Diskutuje se o tom, jak prakticky umožnit výrobcům výměnu prohlášení DoC, které k datu 1. července 2013 platnost pozbývá, za prohlášení DoP, jež musí být od tohoto data použito. Pokud nedošlo ke změně výrobku, lze zpracovat prohlášení DoP podle dosud používaných podkladů s využitím návodů, které se na různých úrovních připravují. Evropská organizace pro technickou normalizaci (CEN – European Organisation for Standardisation) připravuje vzory přílohy ZA k harmonizované normě hEN a prohlášení DoP pro různé skupiny výrobků. Stejně tak Evropská organizace pro technická schválení EOTA (European Organisation for Technical Approvals) připravuje pokyny pro využití technického schválení ETA. Pokud je prohlášení DoC vydáno na základě technického schválení ETA, stačí uvést jen odkaz na identifikační číslo ETA a nemusí se uvádět úrovně a třídy vlastností. Ty však musí být uvedeny v prohlášení DoP (u výrobků vyskladněných po 1. červenci 2013), a proto je třeba základní vlastnosti a další údaje z technického schválení ETA použít pro zpracování prohlášení DoP. Totéž platí i pro údaje o vlastnostech připojené k označení CE. V této souvislosti vzniknou jistě potíže s velikostí dostupné plochy. Nařízení CPR sice umožňuje využití elektronických prostředků pro vydání prohlášení DoP, avšak nezbytný pokyn Evropské komise, který by mohl být podle jejího ujištění dostupný před 1. červencem 2013, bude moci být oficiálně zveřejněn až po 1. červenci 2013. Vydávání technického schválení ETA a posouzení Eta v období okolo 1. července 2013: přechod od směrnice CPD na nařízení CPR Je velmi pravděpodobné, že proces přípravy a vydávání technického schválení ETA na základě žádostí uplatněných před 1. červencem 2013 nebude do tohoto data dokončen a bude pokračovat v období plné účinnosti nařízení CPR, kdy směrnice CPD již platit nebude. Proto je třeba přijmout praktická opatření, která by pomohla toto zlomové datum překlenout. Nevyřízené požadavky na vydání technického schválení ETA mohou být 1. července 2013 zařazeny do jedné z následujících kategorií. ■ 1. Žádosti o technické schválení ETA na výrobky, na které se vztahují Řídicí pokyny pro evropská technická schválení ve smyslu směrnice CPD (ETAG – European Technical Approval Guideline): a) p okyny ETAG (odsouhlasené organizací EOTA, schválené Komisí a publikované v členských zemích), jež mohou být použity jako Evropský dokument pro posuzování ve smyslu nařízení CPR (EAD – European Assessment Document) ve smyslu čl. 19 nařízení CPR, bez nutnosti měnit jejich obsah; b) pokyny ETAG (odsouhlasené organizací EOTA, schválené Komisí a publikované v členských zemích), které nemohou být použity jako dokument EAD, protože je nutno je upravit nebo doplnit; c) pokyny ETAG odsouhlasené organizací EOTA, ale dosud neschválené Komisí; d) pokyny ETAG a jejich upřesnění, které dosud nebyly odsouhlasené ani na úrovni organizace EOTA. ■ 2. Žádosti o technické schválení ETA na výrobky, na které se pokyny ETAG nevztahují a pro které platí čl. 9.2 směrnice CPD a je nutno pro ně zpracovat Dohodu o procesu posuzování ve smyslu směrnice CPD (CUAP – Common Understanding Assessment Procedure): e) dohoda CUAP byla zpracována a odsouhlasena v rámci organizace EOTA; f) dohoda CUAP je ve stadiu návrhu a nebyla dosud odsouhlasena v rámci organizace EOTA; g) žádosti o technické schválení ETA, pro které dosud nebyl vydán souhlas Komise s vydáním ETA pro daný výrobek. Všeobecné principy řešení Jestliže žádost o vydání Evropského technického schválení (ETA) nemohla být splněna a toto schválení nemohlo být vydáno před 1. červencem 2013, má výrobce možnost vyjádřit nezávazně svůj úmysl pokračovat ve svém požadavku s tím, že mu bude vydáno Evropské technické posouzení (Eta). Toto svoje předběžné vyjádření by měl adresovat Subjektu pro technické posuzování ve smyslu CPR (TAB – Technical Assessment Body) co možná nejdříve. Samozřejmě že se situace zjednoduší, pokud schvalovací osoba, která řešila technické schválení ETA, byla již nominována jako subjekt TAB. Proces vydávání posouzení Eta však nemůže být z legislativních důvodů zahájen před 1. červencem 2013 a může začít jen na základě formální žádosti o vydání posouzení Eta a smlouvy uzavřené mezi výrobcem a subjektem TAB v době od 1. června 2013. Subjekt TAB by pak měl neprodleně informovat o takové žádosti organizaci EOTA (veškerá dosavadní jednání vedou k tomu, že EOTA bude po 1. červenci 2013 pokračovat jako organizace TAB ve smyslu CPR) a ta bude s maximální vstřícností zabezpečovat komunikaci s Komisí ve smyslu čl. 21 nařízení CPR. stavebnictví 09/12 29 Je technickou specifikací uveřejněnou Není technickou specifikací vydává se Je povinností výrobce Musí doprovázet výrobek v Official Journal EU pro konkrétní výrobek Výrobce garantuje uvedené údaje po dohodě s výrobcem EAD DoP Eta Evropský dokument pro posuzování Evropské technické posouzeníí Základní požadavky charakteristiky Metody, kritéria Zásady řízení výroby Vlastnosti a jejich úrovně Detaily ověřování stálosti výroby Typ výrobku Základní požadavky Prohlášení o vlastnostech Základní charakteristiky Vlastnosti a jejich úrovně Reference Zamýšlené použití Systém ověřování stálosti výroby Vlastnosti Jejich úrovně Zamýšlené použití Vlastnosti Jejich úrovně charakteristiky ▲ Obr. 2. Vztah dokumentu EAD, posouzení Eta a prohlášení DoP Podle čl. 66 odst. 3 nařízení CPR mohou být pokyny ETAG schváleny Komisí po konzultaci s členskými zeměmi (varianta 1a) a použity přímo jako dokument EAD. Pro všechny ostatní případy musí být v souladu s nařízením CPR vydán nový dokument EAD s využitím aplikovatelných částí všech dosud vydaných dokumentů a získaných poznatků. Posouzení Eta pak bude vydáno na základě dokumentu EAD. V případech, kdy bude za účelem dalšího pokračování v režimu nařízení CPR nutno zpracovat dokument EAD, musí být po 1. červenci 2013 uzavřena smlouva mezi výrobcem a subjektem TAB na zpracování dokumentu EAD. Je samozřejmě žádoucí, aby pokud možno všechna technická schválení ETA byla vydána před 1. červencem 2013, protože je zaručena jejich platnost i po tomto datu na dobu pěti let, kterou může omezit jen významná změna výrobku. Rozhodnutí o formátu posouzení Eta, jak je popsáno v čl. 26, odst. 3 nařízení CPR, může být vydáno Komisí na základě přenesení pravomocí ve smyslu čl. 62 nařízení CPR, a tudíž může být vydáno až po 1. červenci 2013. Ve skutečnosti jsou však přípravy a jednání s Komisí o formátu posouzení Eta v plném proudu, aby mohl být tento dokument řádně prodiskutován, předběžně odsouhlasen a používán při přípravě posouzení Eta. Jeho oficiální vydání by pak bylo jen formální záležitostí. Specifická opatření po 1. červenci 2013 Evropská technická schválení (ETA), která nemohla být vyřízena do 1. července 2013, budou řešena způsobem uvedeným v tab. 1. EAD je základním dokumentem, který řeší vztah mezi bezpečností stavby a konkrétním stavebním výrobkem. Stanoví, které základní požadavky na stavby mohou být výrobkem ovlivněny a jaké základní charakteristiky by měly být deklarovány. K nim pak přiřazuje jednotlivé vlastnosti a metody jejich ověřování. Pokud to není hodné zvláštního zřetele, nestanoví úrovně vlastností. Přitom vychází ze všech dostupných informací a dříve vydaných dokumentů. Zejména je třeba dbát na zachování kontinuity s dříve vydanými pokyny ETAG, dohodou CUAP, normami hEN, EN atd. Je také zřejmé, že pro některé výrobky může být dokument EAD relativně jednoduchý, pro jiné zase značně obsáh- 30 stavebnictví 09/12 lý. Nařízení CPR sice stanoví, že náklady na vydání dokumentu EAD nese příslušný subjekt TAB, ovšem většina z nich poskytuje služby na komerční bázi, a proto musí tyto náklady nějakým způsobem rozpustit. Probíhají jednání s Komisí, aby náklady na dokument EAD byly alespoň částečně hrazeny z evropských zdrojů, protože vydávání EAD je součástí evropského harmonizačního procesu. Na základě dokumentu EAD provede příslušný subjekt TAB předepsané úkony (osvědčení o stálosti vlastností, osvědčení o shodě řízení výroby, zkušební/výpočtové protokoly), měření a posouzení podle dohody s výrobcem a jejich výsledek pak zpracuje předepsaným způsobem do posouzení Eta. Tím výrobce získá všechny potřebné informace pro zpracování prohlášení DoP, jehož vydání jej opravňuje k použití označení CE. Základní struktura Evropského technického posouzení Eta Stanovit obsah a strukturu posouzení Eta (formát Eta) ukládá Komisi čl. 26 odst. 3. Z praktických důvodů je žádoucí, aby tento dokument byl zpracován a předběžně odsouhlasen jak členskými zeměmi, tak i Komisí s tím, že jeho oficiální vydání je možné až po 1. červnu 2013. K tomuto datu však musí být připraveno vydání řady posouzení Eta již s využitím tohoto formátu. Od počátku roku 2012 probíhají intenzivní jednání o tomto dokumentu a je pravděpodobné, že bude obsahovat následující kapitoly a okruhy informací: ■ Základní údaje o výrobci, výrobku a místě výroby (titulní strana). ■ Úvod, reference k příslušnému právnímu rámci, omezující podmínky platnosti, ustanovení o zachování důvěrnosti atd. ■ Technický popis typu výrobku a specifikace jeho zamýšleného použití. ■ Identifikační údaje o subjektu TAB, který posouzení Eta vydává, reference k příslušnému dokumentu EAD, popřípadě pokyny ETAG, specifikace možných variant výrobku, doporučení výrobce k instalaci a používání výrobku, podle potřeby pak i údaje o životnosti, životním cyklu a údržbě. ■ Základní požadavky na stavby, které výrobek ovlivňuje, k nim přiřazené základní charakteristiky, návazné vlastnosti a jejich úrovně. Stejně jako dosud se výrobce může rozhodnout, že úroveň některých vlastností nebude deklarována (NPD – No Performance Determined). Zkratka AB CE CEN CPD CPR Název anglicky Approval Body (CPD) CE marking European Organisation Committee for Standardisation Construction Products Directive Construction Products Regulation Common Understanding Assessment Procedure CUAP (CPD) DoC Declaration of Confromity (CPD) DoP Declaration of Performance (CPR) Public Private Partnership for Energy Efficient E2B Buildings EAD European Assessment Document (CPR) ECTP European Construction Technology Platform EK European Commission ENBRI European Network of Building Research Institutes EOTA European Organisation for Technical Approvals ETA European Technical Approval (CPD) Eta European Technical Assessment (CPR) ETAG European Technical Approval Guideline (CPD) EU European Union hEN Harmonised European Standard HLG High Level Group ECTP ILAC International Laboratory Accreditation Cooperation International Standard Organisation Committee on ISO CASCO Conformity Assessment NPD No Performance Determined OJEU Official Journal of European Union SB Alliance Sustainable Building Alliance TAB Technical Assessment Body (CPR) UNIDO United Nations Industrial Development Organisation World Federation of Technical Assessment OrganiWFTAO sations ZA Annex ZA to hEN Název česky Schvalovací osoba (ve smyslu CPD) Označení CE Evropská organizace pro technickou normalizaci Směrnice pro stavební výrobky Nařízení pro stavební výrobky Dohoda o procesu posuzování (ve smyslu CPD) Prohlášení o shodě (ve smyslu CPD) Prohlášení o vlastnostech (ve smyslu CPR) Partnerství pro energeticky účinné budovy Evropský dokument pro posuzování (ve smyslu CPR) Evropská technologická platforma pro stavebnictví Evropská komise Evropská asociace výzkumných ústavů pro stavebnictví Evropská organizace pro technická schválení Evropské technické schválení (ve smyslu CPD) Evropské technické posouzení (ve smyslu CPR) Řídicí pokyn pro evropské technické schválení (ve smyslu CPD) Evropská unie Harmonizovaná evropská norma Řídicí skupina ECTP Mezinárodní spolupráce pro akreditaci Mezinárodní organizace pro standardizaci, výbor pro posuzování shody Úroveň vlastnosti není deklarována Úřední věstník Evropské unie Aliance pro udržitelnou výstavbu (řeší komplexní hodnocení kvality budov) Subjekt pro technické posuzování (ve smyslu CPR) Organizace spojených národů pro technický rozvoj Světová federace pro technické posuzování Příloha ZA k harmonizované normě ▲ Tab. 2. Přehled zkratek a jejich význam ■ Systém nebo systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebního výrobku, reference k příslušnému rozhodnutí Evropské komise, které systém stanoví, odpovědnosti subjektu TAB, úkoly výrobce, popis a metody systému řízení výroby, úkoly oznámených osob atd. ■ Označení CE a příslušné doprovodné údaje o vlastnostech výrobku a jejich úrovních. Závěr Z uvedeného je zřejmé, že přechod od směrnice CPD k nařízení CPR nebude přes všechna ujištění jednoduchou záležitostí, i když řada podkladů vytvořených v rámci směrnice CPD bude platit i v rámci nařízení CPR. Prohlášení o vlastnostech (DoP), jako nejdůležitější dokument, kterým výrobce garantuje odpovědnost za všechny uvedené údaje, si zaslouží mimořádnou pozornost zejména tehdy, pokud došlo k úpravám a změnám výrobku, narostl počet vyráběných variant, změnila se kompozice sestav, byly revidovány nebo aktualizovány technické specifikace a související normy atd. Proto je více než žádoucí začít s přípravou textu s prohlášením DoP co nejdříve a využít k tomu konzultací s odborníky, kteří jsou schopni projednat danou problematiku jak v obecné rovině, tak i s patřičnou odbornou erudicí ve vazbě na specifické problémy dané výrobkové skupiny. Od 1. července 2013 jsou však přesněji stanoveny povinnosti výrobců a jejich zplnomocněných zástupců (např. mají nově povinnost uvádět na výrobku své jméno, přikládat doklady o bezpečnosti výrobku, v případě pochyb o přesnosti údajů provádějí zkoušky) i povinnosti dovozců a distributorů (např. nesou odpovědnost za dopravu a skladování (čl. 11–15 CPR). Namísto odpovědnosti za shodu s přísluš- nými technickými specifikacemi a souvisícími normami však u nich nastupuje odpovědnost za údaje, které deklarovali v prohlášení o vlastnostech (DoP). Zhotovitel stavby a projektant pak vybírá z nabídky deklarací různých vlastností a jejich úrovní takový stavební výrobek, který splní jeho požadavky a bude garantovat splnění základních požadavků na stavby. ■ english synopsis Construction Products Regulation in Details The European Parliament and Council regulation No. 305/2011 was published on March 9, 2011 and will take full effect as of July 1, 2013. The CRP objective is to eliminate the imperfections of the rather obsolete directive No. 106/89/EEC of 1989 (CPD), and to simplify introduction of construction products to the market. klíčová slova: nařízení pro stavební výrobky, směrnice pro stavební výrobky, prohlášení o vlastnostech (ve smyslu DOP), harmonizované evropské normy (hEN) keywords: Construction Products Regulation (CPR), Construction Products Directive (CPD), Declaration of Performance (DOP), Harmonised European Standard odborné posouzení článku: Ing. Alena Šimková, vedoucí oddělení stavebních výrobků, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v Praze stavebnictví 09/12 31 stavební materiály a technologie text Jana Marková Další rozvoj Eurokódů a souvislosti s nařízením č. 305/2011 Doc. Ing. Jana Marková, Ph.D. V Kloknerově ústavu ČVUT v Praze se zabývá výzkumem v oblasti spolehlivosti a zatížení stavebních konstrukcí, pravděpodobnostních metod teorie spolehlivosti a hodnocení rizik. Zúčastňuje se zavádění Eurokódů řad EN 1990 a EN 1991 v ČR a spolupracuje s ČKAIT při konzultační činnosti nebo školeních o Eurokódech. E-mail: [email protected] V Bruselu se 25. června 2012 pod záštitou Evropské komise konala mezinárodní konference CPR Quality Construction Products for Safe Works (Kvalitní stavební výrobky pro bezpečné stavby) [1]. Záměrem konference bylo poskytnout informace o novém nařízení č. 305/2011 o stavebních výrobcích [2], platném od 24. dubna 2011, které nahradí směrnici Rady č. 89/106/EHS [3] a které se bude plně uplatňovat v jednotlivých evropských zemích od 1. července 2013. Nařízení [2] na rozdíl od směrnice [3] není potřebné zavádět do národních právních předpisů, což je výhodnější pro průmysl, protože se ve všech zemích mohou stejným způsobem aplikovat pravidla pro uvedení výrobků na trh. Zavedením směrnice [3] se již podařilo dosáhnout mnoha úspěchů při sjednocování evropského trhu se stavebními výrobky, kdy se vydalo přes 410 harmonizovaných norem a 2900 schválení ETA. Směrnice [3] však přinášela některé nejednoznačnosti, složitosti, netransparentní postupy a nezamezovala v používání národních značek a postupů pro uznávání shody. V některých případech ji členské země nepoužívaly korektně. Trh s výrobky tak nebyl dostatečně efektivní a vznikala celá řada překážek vzájemného obchodu. V roce 2008 bylo proto rozhodnuto revidovat směrnici a zpracovat nové nařízení [2]. Je mnohem obsáhlejší (68 článků a pět příloh) než směrnice [3] (24 článků a čtyři přílohy), oba dokumenty pak ve svých přílohách obsahují základní požadavky na stavby. Po zavedení nového přístupu podle nařízení [2] by již nemělo být národní označování výrobků s ohledem na základní požadavky přípustné. Nové nařízení [2] by mělo zajistit konkurenceschopnější, průhlednější, důvěryhodnější systém a přispět k odstranění dosud existujících překážek. Nově bude upraven dozor nad trhem, kontaktní místa pro harmonizované stavební výrobky, povinnosti výrobců, dovozců a distributorů. Nařízení [2] má lépe zajistit působnost nového přístupu v jednotlivých zemích. Označení CE bude mít jasný význam jako jediné označení 32 stavebnictví 09/12 osvědčující vlastnosti stavebního výrobku podle prohlášení. Nová koncepce je založena na prohlášení o vlastnostech výrobku místo původně používaného prohlášení o shodě. Je povinné pro každý stavební výrobek uvedený v harmonizované normě hEN. Prohlášení o vlastnostech musí obsahovat informaci výrobce o účelu použití výrobku, o jeho základních charakteristikách a o chování alespoň jedné základní charakteristiky. Prohlášení o vlastnostech se také může opírat o výpočet provedený podle Eurokódů, což je v souladu s pokynem L [4]. Bude připravena nová předloha přílohy ZA pro prohlášení o vlastnostech. Zpracují se pokyny, jak zavést v přílohách ZA pro stavební výrobky/ sestavy výsledky výpočtů provedených podle Eurokódů. Projektant může na základě informací o vlastnostech výrobku kvalifikovaně rozhodnout, zda je daný výrobek svými vlastnostmi vhodný do konkrétní, jím navrhované stavby. Nařízení [2] také obsahuje možnost použít zjednodušené postupy, které umožní zamezit nadbytečnému zkoušení. Eurokódy a základní požadavky nařízení Eurokódy se nyní ve své předmluvě odkazují na směrnici [3] a zaměřují se zejména na první dva základní požadavky týkající se mechanické odolnosti a stability a požární bezpečnosti. Koncepce bezpečnosti a hodnocení rizik se v současnosti uvádí zejména v EN 1990 [5] pro zásady navrhování a v EN 1991-1-7 [6] pro mimořádná zatížení. Postupy navrhování konstrukcí na seizmická zatížení jsou uvedena v EN 1998. Požární bezpečností se zabývá EN 1991-1-2 [7] a příslušné části materiálově zaměřených Eurokódů. Nařízení [2] uvádí nově kromě šesti základních požadavků na stavby také sedmý požadavek týkající se udržitelného využívání přírodních zdrojů. Příští generace Eurokódů, která se v současnosti nachází ve stadiu příprav a procesu schvalování, se tak bude také zabývat problematikou trvanlivosti a udržitelnosti staveb, úsporou materiálů a efektivním využíváním existujících staveb. V současnosti se pro EN 1990 [5] připravuje nová předmluva, ve které se uvedou informace o nařízení [2]. Další rozvoj Eurokódů a odpověď Evropské komise na návrh mandátu M/466 Technická komise CEN/TC 250 předložila normalizačnímu výboru CEN a Evropské komisi (EK) návrh mandátu M/466 [8] pro zdůvodnění potřeb dalšího rozvoje Eurokódů a možnost získání finanční podpory. V rámci EK a CEN tak v současnosti probíhá složitý proces analýz a hodnocení návrhu mandátu. EK upozornila, že finanční prostředky, které CEN/TC 250 plánovala na tvorbu druhé generace Eurokódů, nelze v takovém rozsahu poskytnout. Na Eurokódy se tak předpokládá asi 50% finanční podpora. Evropská komise vyzvala CEN/TC 250, aby podrobněji specifikovala priority, které je nezbytné podpořit. Budou se podporovat pouze podrobně technicky popsané a odůvodněné návrhy projektů včetně nezbytného počtu pracovních dnů. Návrhy některých projektů bude možné uskutečnit jen s přispěním jiných finančních zdrojů (stavební asociace, průmysl). Evropská komise nebude finančně podporovat běžné udržování norem (např. opravy některých ustanovení na základě připomínek členských zemí). Evropská komise požaduje větší sjednocení Eurokódů a omezení počtu parametrů NDP (národně stanovených parametrů). V současnosti proto EN 1990 CEN/TC 250 EN 1990 CEN/TC 250 EN 1991 CEN/TC 250/SC1 EN 1991 CEN/TC 250/SC1 EN 1992 CEN/TC 250/SC2 Kontrola materiálů (FPC + IL) Kontrola materiálů (FPC + IL) EN 13670 Provádění betonových konstrukcí TC104/SC2 EN 206-1 beton TC104/SC1 ISO 6934 nebo ETA předpínací výztuž 206-1 ENEN 10080 beton výztuž TC104/SC1 Normy pro zkoušení EN 1992 Kontrola návrhu CEN/TC 250/SC2 (DSL) EN 13670 Kontrola provádění Provádění betonových konstrukcí (IL) TC104/SC2 ISO EN 6934 13369nebo neboETA ETA Prefabrikované dílce předpínací výztuž TC 229 EN 10080 výztuž Normy pro zkoušení Obr. 1. Systém(DSL evropských norem pro návrh Obr. 1. Systém evropských norem pro návrh a provedení staveb z betonu – úroveň kontroly při a provedení staveb z betonu navrhování, IL – ILkontrola FPC – kontrola u výrobce) navrhování, IL –návrh kontrola provádění, FPC –(DSL kontrola u výrobce) ▲ Obr. 1. Systém evropských norem pro a provedení staveb z betonu – úroveň kontroly při navrhování, – kontrolaprovádění, provádění, FPC – kontrola u výrobce) Položka Změny navrhované v EN 1990 [5] Položka Změny navrhované v EN 1990 mezinárodní organizace JRC provádí sběr těchto parametrů, které[5] si ve duplicitě v jednotlivých částech Eurokódů a redukováním počtu parametrů 1 Nová předmluva s návazností na nařízení a na Eurokódy. 1 Nová předmluva s návazností na nařízení a na Eurokódy. svých národních přílohách zvolily členské země. Po naplnění databáze NDP. Při přípravě pokynů se také uváží připomínky členských zemí na 2v příloháchHarmonizace a zmenšení počtu A3 parametrů NDP v přílohách A 2 Harmonizace a zmenšení počtu parametrů NDP A1 a A2 a v nových přílohách se provedou analýzy dat ve spolupráci JRC s CEN/TC 250 a s vybranými základě jejich zkušeností získaných při používání Eurokódů, výsledky až A5 přesunutých z EN 1991-3, EN 1991-4 a EN 1993-3-1. až A5 přesunutých z EN 1991-3, EN 1991-4 a EN 1993-3-1. experty zemí CEN. Proces plnění databáze členskými zeměmi je však mezinárodních vědeckých studií a doplní zásady udržitelnosti. Provede 3 Začlenění zásad navrhování z jednotlivých částí3EN 1991 aZačlenění EN 1993.zásad navrhování z jednotlivých částí EN 1991 a E velmi zdlouhavý, některé země ještě národní parametry nerozhodly, další se konverze norem ISO pro zatížení námrazou a pro zatížení vlnami a vod4 jakosti, zavedení Rozvoj diferenciace 4 Rozvoj diferenciace spolehlivosti a managementu kontrolníchspolehlivosti postupů při a managementu jakosti, zav nemají finanční prostředky na tvorbu národních příloh nebo na plnění ními proudy na nové části Eurokódů. Připraví se podrobnější pokyny pro navrhování provádění staveb, větší navrhování a provádění staveb, větší návaznost na evropské normy proa provádění (kapitola 2 návaznost na evropské n parametrů do databáze. stanovení dílčích součinitelů pro odolnost a pro materiálové vlastnosti, pro a příloha B). a příloha B). Udržitelný rozvoj Eurokódů považuje EK za potřebný, uvážení nozatížení, rozšíří seZpracování pokyny pro pravidel požární bezpečnost a namáhání na únavu. pro robustnost (kapitola 2 a popřípadě n 5 Zpracování pravidel včetně pro robustnost (kapitola 2 a5 popřípadě nová příloha). vých hledisek na bezpečnost a fungování vnitřního trhu pro stavebnictví Na 350. nové Eurokódů spolupracovat technická komise 6 generaci Nové pokynybude pro udržitelnost v souladu s TC 350. 6 Nové pokyny pro udržitelnost v souladu s TC v návaznosti na nové nařízení. Druhá generace Eurokódů by měla také CEN/TC 250 s dalšími technickými komisemi CEN/TC. Spolupráce 7 pokynů Lepší použitelnost C pro uživatele, rozvoj pokynů pro 7 Lepší použitelnost přílohy C pro uživatele, rozvoj pro dílčí součinitelepřílohy pro materiály a zahrnout tyto náměty: také bude probíhat při harmonizaci pravidel pro výrobkyzatížení. a při možnosti zatížení, pro interakci klimatických zatížení, pro interakci klimatických zatížení. ■ hodnocení a zesilování existujících konstrukcí; uplatňování Eurokódů během prokazování základních vlastností výrobků. 8 Mezní stavy použitelnosti pro pozemní stavby (stadiony, doč 8 Mezní stavy použitelnosti pro pozemní stavby (stadiony, dočasné konstrukce, specifické typy ■ požadavky na robustnost staveb; Rozsah zkoušení bývá obvykle v praxi značně omezený, takže je přínosné ■ zlepšení srozumitelnosti a usnadnění aplikace Eurokódů v běžných prokazovat některé vlastnosti výrobků na základě teoretických výpočtů. návrzích; V současnosti již vzniklo v rámci Eurokódů EN 1990 až EN 1999 několik ■ zpracování Eurokódu pro nosné konstrukce ze skla; pracovních skupin pro další tvorbu jednotlivých částí Eurokódů, do kterých ■ začlenění vybraných ISO norem do Eurokódů, zejména pro námrazu již země CEN jmenovaly své členy. Některé skupiny jsou však až třicetia pro zatížení vlnami a vodními proudy. členné, takže jejich spolupráce na jednotlivých částech Eurokódů nebude zřejmě jednoduchá a budou disponovat jen velmi omezenými finančními Každá část Eurokódu, jež se bude zpracovávat, musí mít jasný rozsah prostředky. Proto se předpokládá kromě společných pracovních jednání platnosti, uvádět informace o tom, na které normy pro výrobky bude i spolupráce prostřednictvím videokonferencí, přes skype nebo e-mailem. mít dopad, i seznam referenčních norem (EN, ISO) a výzkumných zpráv a rovněž musí uvádět harmonogram prací. Experti jmenovaní svými národními normalizačními instituty se budou moci do tvorby druhé geNový EN 1990 pro zásady navrhování nerace Eurokódů zapojit. Evropská komise se bude účastnit prací v roli V současnosti dokončila expertní skupina pro EN 1990 [5] návrh dalšího pozorovatele. Povinností CEN/TC 250 bude podávat výroční zprávy rozvoje zásad navrhování, jak je uvedeno v tabulce 1. V předmluvě pro a předkládat výsledky. Řešení se budou účastnit výzkumné organizace zásady navrhování konstrukcí se doplní informace o nařízení [2] a nový včetně organizací JRC, JCSS, IABSE a fib. rozsah Eurokódů. Eurokódy se budou členit do dvou pracovních balíčků: V požadavcích na stavby v kapitole 2 bude nově uvedena problematika ■ I. balíček – Eurokódy pro zásady navrhování, zatížení a geotechnické udržitelnosti. Kapitola 2 se bude odkazovat na přílohu B zaměřenou na konstrukce; diferenciaci spolehlivosti konstrukcí. Tato příloha v současnosti prochází ■ II. balíček – Eurokódy EN 1992·až 1996 a nový Eurokód pro navrhování podstatnou přeměnou, měla by mít normativní statut místo současného konstrukcí ze skla. informativního. Bude diferenciovat spolehlivost staveb ve vztahu k následkům poruchy, ke kvalitě provádění a k úrovni kontroly na staveništi. Příloha Každý balíček bude obsahovat část všeobecnou a část zabývající se dalby měla také uvádět požadavky na kvalifikaci projektantů. ším rozvojem. Součástí druhého balíčku bude také navrhování konstrukcí V současnosti chybí ucelený evropský systém norem pro provádění ze skla. Všeobecná část zahrnuje pokyny pro robustnost a také hodnocení a kontrolu jakosti. Obr. 1 ukazuje jako příklad systém evropských norem, a zesilování existujících konstrukcí. Část zaměřená na další rozvoj se bude který je potřebné použít pro návrh a provedení staveb z betonu. Obdobné zabývat zpřesněním vybraných pokynů, jejich zjednodušením, zabráněním stavebnictví 09/12 33 Položka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 Změny navrhované v EN 1990 [5] Nová předmluva s návazností na nařízení a na Eurokódy. Harmonizace a zmenšení počtu parametrů NDP v přílohách A1 a A2·a v nových přílohách A3 až A5 přesunutých z EN 1991-3, EN 1991-4 a EN 1993-3-1. Začlenění zásad navrhování z jednotlivých částí EN 1991 a EN 1993. Rozvoj diferenciace spolehlivosti a managementu jakosti, zavedení kontrolních postupů při navrhování a provádění staveb, větší návaznost na evropské normy pro provádění (kapitola 2·a příloha B). Zpracování pravidel pro robustnost (kapitola 2·a popřípadě nová příloha). Nové pokyny pro udržitelnost v souladu s TC 350. Lepší použitelnost přílohy C pro uživatele, rozvoj pokynů pro dílčí součinitele pro materiály a zatížení, pro interakci klimatických zatížení. Mezní stavy použitelnosti pro pozemní stavby (stadiony, dočasné konstrukce, specifické typy stropních konstrukcí atd.) a mosty s ohledem na kmitání, průhyby, deformace. Namáhání konstrukcí na únavu, pravidla pro kombinace zatížení. Mezní stavy únosnosti: harmonizace mezních stavů EQU, STR a GEO včetně kombinací zatížení. Pokyny pro nelineární analýzu a použití pro pozemní stavby a mosty, modelové nejistoty. Zásady navrhování a kombinace pro zatížení námrazou, vlnami a vodními proudy. Klimatické změny a jejich vliv na konstrukce. Zásady navrhování konstrukcí ze skla, zesilování polymery FRP a membránové konstrukce. Zapracování připomínek zemí CEN. ▲ Tab. 1. Přehled hlavních změn navrhovaných pro druhou generaci zásad navrhování schéma lze uvést pro stavby z dalších tradičních materiálů, jako jsou ocel, kompozity, dřevo, zdivo atd. Pro provádění dřevěných a ocelových konstrukcí nejsou dosud evropské normy k dispozici. Pokud některé pokyny v Eurokódech chybí, uplatňují se v těchto případech původní, tedy české, obvykle revidované ČSN. Z toho je zřejmé, že se pro stavby z několika různých konstrukčních materiálů musí použít celá řada norem, na jejichž základě se má zajistit, že stavba je spolehlivá, pokud se postaví tak, aby splňovala všechny požadavky a základní předpoklady. Je potřebné poznamenat, že přijatelná úroveň bezpečnosti se zajistí správným způsobem aplikace celé soustavy evropských norem. Základním předpokladem přitom je, aby se v procesu návrhu a výstavby zamezilo výskytu hrubých lidských chyb, a to prostřednictvím managementu jakosti. Systém managementu jakosti není v systému na obr. 1 uveden. Zásady managementu jakosti zatím nejsou v Eurokódech dostatečně popsány, proto se uvedou v rozšířené příloze B [5]. Použitá literatura: [1]CPR Quality Construction Products for Safe Works, Brusel, 06/2012, http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/construction/ legislation/cpr-conf-2012/index_en.htm. [2] Nařízení č. 305/2011 o stavebních výrobcích, Brusel, 2011. [3] Směrnice č. 89/106/EHS o stavebních výrobcích, Brusel, 1989. [4] Pokyn L – Uplatňování a používání Eurokódů, Brusel, 2003. [5] ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí, 2004. [6] ČSN EN 1991-1-7 Zatížení konstrukcí: Obecná zatížení – Mimořádná zatížení, 2007. [7] EN 1991-1-2 Zatížení konstrukcí: Obecná zatížení – Zatížení konstrukcí vystavených účinkům požáru, 2004. [8] M/466, Programový mandát, CEN/TC 250, 2011. Závěrečné poznámky Očekává se, že druhá generace Eurokódů bude obsahovat přehlednější, harmonizované pokyny s omezeným počtem parametrů NDP. Eurokódy se budou odkazovat na nové nařízení č. 305/2011 v předmluvě, kdy se kromě prvních dvou požadavků na mechanickou pevnost a stabilitu a bezpečnost při požáru budou zabývat i novým, sedmým požadavkem na trvalou udržitelnost, na využívání existujících materiálů a staveb. Zvětší se možnosti výrobce prohlašovat vlastnosti výrobků na základě výpočtů provedených podle Eurokódů namísto často nákladného zkoušení. Zavedením nových pokynů pro hodnocení a ověřování existujících konstrukcí a pro jejich zesilování bude umožněno lépe využívat výsledky prohlídek a zkoušek pro ověřování spolehlivosti, pro stanovení zbytkové životnosti a pro navrhování modernizací staveb. V současnosti se v Kloknerově ústavu ČVUT v Praze řeší projekt Leonardo da Vinci, který umožní zájemcům v elektronické verzi zpřístupnit příručky a softwarové pomůcky, jež usnadní hodnocení existujících budov a mostů v ČR i v několika partnerských zemích. Pro kvalitní druhou generaci Eurokódů bude důležité, aby se do připomínkování pracovních návrhů zapojila také odborná veřejnost. ■ Tento příspěvek vznikl v rámci projektu CZ/11/LLP-LdV/TOI/134005 Vocational Training in Assessment of Existing Structures, spolufinancovaného Evropskou komisí. 34 stavebnictví 09/12 english synopsis Further Development of Eurocodes and Connection with the Requirement 305/2011 On June 25, 2012 Brussels hosted the Quality Construction Products for Safe Works international CPR conference under the auspices of the European Council. [1]. It is expected that the second generation of Eurocodes will contain clearer harmonised instructions with a limited number of NDP parameters. Eurocodes will refer to the new requirement No. 305/2011 in the preface dealing with the first two requirements for mechanical strength and stability and fire safety, and moreover with the new seventh requirement for permanent sustainability and using of existing materials and buildings. It will give the manufacturers more possibilities of declaring product characteristics on the basis of calculations conducted in conformity with the Eurocodes instead of testing, which is often quite expensive. klíčová slova: Eurokódy, nařízení č. 305/2011, základní požadavky keywords: Eurocodes, Requirement 305/2011, essential requirements inzerce Produktové inovace společnosti Isotra Pro rok 2012 přichází společnost ISOTRA na trh s řadou produktových inovací. V oblasti venkovního zastínění jsou novinkami venkovní žaluzie Setta a terasové a košové markýzy s kvalitními látkami DICKSON. Inovacemi v interiérovém zastínění jsou nové typy látkových rolet Nemo, Luna a Verra metal v provedení s klasickou látkou nebo s dvojí látkou den/noc. Nová kolekce markýz ISOTRA Nechte se inspirovat designovými trendy a vytvořte si z terasy nebo balkonu příjemné místo pro relaxaci. Nová kolekce markýz ISOTRA nabízí svým uživatelům specifické přednosti v podobě ramen markýz vyrobených ze speciální hliníkové slitiny a širokou kolekci látek Dickson využívající technologii barvení látek ve hmotě zaručující vysokou barevnou stálost. Společnost ISOTRA nabízí čtyři základní varianty provedení markýz: markýzu JASMINA bez nosného profilu, markýzu ISABELA s nosným profilem, kazetovou markýzu STELA a košovou markýzu LAURA. Inspirujte se širokou škálou barev, pruhů a typů látek markýz. Prožijte krásné odpoledne v příjemném stínu markýz ISOTRA. ŽALUZIE ISOTRA CHRÁNÍ VAŠE SOUKROMÍ. www.isotra.cz isotra_1978_inzerce_185x125_final.indd 1 23.5.2012 16:10:39 stavebnictví 09/12 35 stavební materiály a technologie text Zuzana Aldabaghová Technické normy pro stavební výrobky a jejich použití ve stavebnictví – I. díl Ing. Zuzana Aldabaghová V roce 1990 ukončila obor pozemní stavby na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Pracovala v několika projektových a architektonických kancelářích. Od roku 2005 působila v odboru výstavby Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Od roku 2009 pracuje v Centru technické normalizace Výzkumného ústavu pozemních staveb – Certifikační společnost, s.r.o. E-mail: [email protected] Článek podrobně informuje o technických normách týkajících se stavebních výrobků, a to jak z hlediska jejich formálního členění a obsahu, tak z hlediska praktického používání. Pokud budeme na komplexní a široký obor, jakým stavebnictví nepochybně je, pohlížet z hlediska technických norem, které se k němu vztahují, můžeme si přístup určitým způsobem zjednodušit. Hlavní technické normy používané ve stavebnictví jsou: ■n ormy pro navrhování staveb, které jsou nezbytné ve fázi projektové přípravy pozemních a inženýrských staveb; ■ normy pro provádění staveb, které uvádějí pokyny pro přípravu a samotné zhotovení stavebního díla; ■ normy pro stavební výrobky, které stanoví požadavky na výrobky a uplatní se v obou předchozích fázích stavební činnosti. Těmito normami se budeme v tomto článku zabývat. Svůj záměr projeví deklarací takových vlastností výrobku, aby úloha výrobku mohla být v procesu navrhování stavby naplněna. Jestliže se jedná o výrobek tepelně izolační, určený zároveň pro nosné konstrukce, podle stejného principu musí být pro splnění daného účelu deklarovány takové mechanické vlastnosti, aby se výrobek mohl spolupodílet na zajištění mechanické stability stavby (viz základní požadavek č. 1). Zatímco směrnice pro stavební výrobky stanoví základní požadavky na stavby ve vztahu ke stavebním výrobkům, obecné technické požadavky na stavby jsou rozpracovány ve stavebních předpisech jednotlivých členských zemí EU. Technické požadavky na stavby Stavební zákon č. 183/2006 Sb. v § 156 stanoví: Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby, ochranu proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla. Požadavky na stavby uvedené ve stavebním zákoně jsou tedy obdobné jako ve výše uvedené směrnici. V ní však mají přímý vliv na stavební výrobky. Požadavky uvedené ve stavebním zákoně a souvisejících předpisech jsou naplňovány v procesu návrhu a realizace konkrétní stavby na určitém místě, zatíženém specifickými klimatickými vlivy. Technické požadavky na stavby jsou v českých stavebních předpisech dále rozpracovány ve vyhlášce MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, popřípadě ve vyhlášce č. 26/1999 hlavního města Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze a jiných. Nové technické požadavky na výrobky Technické požadavky na výrobky Technické požadavky na výrobky se odvozují od účelu jejich použití ve stavbě a z toho, jaké vlastnosti stavby mohou být charakteristikami výrobku ovlivněny. Pro jednotné odvozování technických požadavků na stavby definuje evropská směrnice pro stavební výrobky CPD (Construction Products Directive) – Směrnice Rady 89/106/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků základní požadavky na stavby: ■ 1. mechanická odolnost a stabilita; ■ 2. požární bezpečnost; ■ 3. hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí; ■ 4. bezpečnost při udržování a užívání stavby; ■ 5. ochrana proti hluku; ■ 6. úspora energie a tepelná ochrana. Pro přiblížení smyslu směrnice se můžeme podívat na příklad výrobce, jenž uvádí na trh tepelně izolační výrobek, který má zajišťovat tepelnou ochranu budovy nebo technického zařízení (viz základní požadavek č. 6). 36 stavebnictví 09/12 Evropská směrnice pro stavební výrobky bude od srpna 2013 plně nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh. Toto nařízení kromě jiných změn, důležitých především pro výrobce a orgány posuzování shody, zavádí nový, tedy sedmý základní požadavek – Udržitelné využívání přírodních zdrojů – který požaduje, aby stavba byla navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, jenž zajišťuje udržitelné využití přírodních zdrojů, a to zejména opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání i použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí. Ke správnému porozumění problematiky stavebních výrobků v technických dokumentech a právních předpisech je důležité porozumět některým termínům, používaným v této oblasti. Stavební výrobek Stavebním výrobkem rozumíme každý výrobek určený výrobcem nebo dovozcem pro trvalé zabudování do stavby. Jedná se o takové zabudování, které je stavební prací, a vyjmutí výrobku trvale mění vlastnosti stavby. Stanovený výrobek Stanovený výrobek je takový výrobek, který představuje zvýšenou míru ohrožení veřejného zájmu, což je většina stavebních výrobků. Tyto výrobky musí před svým uvedením na trh projít procesem, jenž se nazývá posouzení shody. Při posouzení shody se posuzují vlastnosti výrobku vzhledem k požadavkům technických norem a jiných dokumentů a právních předpisů, které stanoví, jakým způsobem výrobce nebo dovozce posoudí shodu a zda bude do procesu zapojena autorizovaná osoba (organizace pověřená posuzováním shody výrobků – certifikační orgán a zkušební laboratoře). Ta po prověření splnění požadavků vystaví certifikát, na jehož základě výrobce vydá prohlášení o shodě. V tomto prohlášení o shodě výrobce deklaruje, že jím vyrobený výrobek splnil stanovené požadavky a může být uveden na trh. Kontrolou, zda se na trh umisťují pouze řádně posouzené a označené stavební výrobky, se zabývají orgány dozoru nad trhem (Česká obchodní inspekce). Určené použití výrobku Určené použití výrobku na stavbě je použití určené výrobcem nebo dovozcem ve vztahu k úloze, kterou má výrobek na stavbě plnit. V technických normách pro výrobky lze použití příslušného výrobku na stavbě nalézt v první kapitole normy, která se nazývá Předmět normy. Na výrobku lze jeho určené použití nalézt obvykle na štítku s označením CE nebo v prohlášení o shodě. Technické normy pro stavební výrobky Technické normy pro výrobky stanoví především požadavky na výrobky. Obsahují výčet vlastností výrobků pro běžné nebo specifické použití. S normami pro výrobky se používají také např. zkušební či klasifikační normy, se kterými pracují především výrobci a orgány posuzování shody a nejsou předmětem tohoto článku. Občas se lze setkat s dělením norem pro výrobky na evropské a na původní české normy. Toto rozdělení je však nepřesné. Pro orientaci, snazší vyhledávání a správný způsob používání norem je užitečné rozumět dělení technických norem pro stavební výrobky na: ■ Normy určené – původní české technické normy, značené ČSN (např. ČSN 73 2603 Provádění ocelových mostních konstrukcí); – evropské normy převzaté do soustavy českých technických norem, značené ČSN EN (např. ČSN EN 206-1 Beton – Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda). ■ Evropské normy harmonizované – evropské normy převzaté do soustavy českých technických norem, značené ČSN EN (např. ČSN EN 15050 Betonové prefabrikáty – Mostní prvky). Evropské harmonizované normy Tyto evropské normy navazují na evropskou směrnici pro stavební výrobky a obsahují ustanovení, která podporují splnění základních požadavků uvedených ve směrnici. Směrnice CPD 89/106/EHS byla v České republice převzata nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. V současnosti je vydáno více než 400 harmonizovaných evropských norem pro stavební výrobky a předpokládá se postupné vytvoření harmonizovaných norem pro většinu stavebních výrobků tak, aby vznikly jednotné technické předpisy pro výrobky a tím byly postupně odstraňovány technické překážky obchodu v rámci EU. Obsah harmonizované normy lze rozdělit na dvě části: ■ hlavní část harmonizované normy; ■ informativní příloha ZA. Hlavní část harmonizované normy Hlavní část harmonizované normy (normativní část a normativní nebo informativní přílohy) s požadavky obsahuje zejména: ■p ředmět normy (určené použití výrobku, případně i s vymezením, pro která použití není výrobek určen); ■p ožadavky na charakteristiky výrobku (pro všechna použití a pro specifické použití); ■ postup zkoušení a četnosti zkoušek; ■n áležitosti označení výrobku (kódové značení, obsah technické dokumentace apod.); ■ požadavky na systém řízení výroby u výrobce; ■ další informace v závislosti na typu výrobku. Technické požadavky na výrobek uvedené formou tříd a úrovní umožňují jednotlivým členským státům, v rozsahu daném harmonizovanou normou, zvolit takové třídy a úrovně, které zohledňují místní klimatické podmínky a zavedenou úroveň ochrany veřejného zájmu. Harmonizované normy mohou také stanovit mezní úrovně vlastností výrobku, které vymezují oblast jeho možného použití a tím zajišťují minimální/maximální mez vlastností pro evropský trh tak, aby nebezpečné nebo nevhodné výrobky nemohly být označeny CE a uvedeny na evropský trh. Pokud životnost staveb ve vztahu k některému ze základních požadavků souvisí s charakteristikami výrobku, obsahují harmonizované normy údaje o životnosti výrobku v jeho určeném použití a jsou uvedeny také metody posuzování životnosti. Údaje o životnosti výrobku tvoří podklad pro výběr správných výrobků ve vztahu k předpokládané ekonomicky přiměřené životnosti stavby. Informativní příloha ZA Druhá část, informativní příloha ZA, má přímý vztah ke směrnici pro stavební výrobky a týká se především posuzování shody výrobku s technickými požadavky uvedenými v první části normy a označení výrobků CE. Právě přílohou ZA se harmonizované normy liší od jiných norem. Pokud se na výrobek vztahují i požadavky jiné evropské směrnice než směrnice pro stavební výrobky, následuje za přílohou ZA příloha ZB, případně příloha ZC (viz např. ČSN EN 13241-1 + A1 Vrata – Norma výrobku – Část 1: Výrobky bez vlastností požární odolnosti nebo kouřotěsnosti, která obsahuje navíc přílohu ZB s ustanoveními podle směrnice o strojních zařízeních a přílohu ZC s ustanoveními podle směrnice o elektromagnetické kompatibilitě). Příloha ZA harmonizovaných norem obsahuje zejména: ■ odkaz na evropskou směrnici, jejíž požadavky jsou v harmonizované normě ve vztahu k vlastnostem výrobku rozpracovány; ■ určené použití výrobku; ■ přehled požadovaných charakteristik, odkaz na příslušné články v první části normy a případně způsob vyjádření charakteristik (třídy, úrovně, mezní hodnoty uvádí vždy v tabulce ZA.1.); ■ postupy prokazování shody, povinnosti výrobce a autorizované osoby (v případě harmonizovaných norem je to tzv. notifikovaná osoba); ■ náležitosti ES certifikátu a ES prohlášení o shodě; ■ náležitosti označení CE a příklad informací doplňujících označení CE. Pro prokázání shody výrobku s požadavky harmonizované normy je v příloze ZA uvedena metoda posouzení shody stanovením jednoho z šesti možných postupů posouzení daných směrnicí pro stavební výrobky. Značení způsobů posouzení shody pro stavební výrobky: 1+, 1, 2+, 2, 3, 4. Způsob 1+ je nejpřísnější, notifikovaná osoba provádí počáteční zkoušky typu výrobku, průběžné zkoušky výrobku, posouzení systému řízení výroby a průběžný dohled a schvalování řízení výroby. U výrobků s malou úrovní ohrožení oprávněného zájmu postačí postup 4, kdy posouzení shody provádí sám výrobce. stavebnictví 09/12 37 V případě zapojení notifikované osoby je po kladných zjištěních vydán ES certifikát, na jehož základě výrobce vydá ES prohlášení o shodě a připojí k výrobku štítek s označením CE. Pokud posouzení shody provádí pouze výrobce, k vydání prohlášení o shodě a označení CE není požadován certifikát. Pro nákup stavebních výrobků a jejich přebírání na stavbě je užitečná znalost alespoň základních náležitostí dokumentů provázejících správně posouzený a označený stavební výrobek. Základní údaje ES prohlášení o shodě Jsou to: ■n ázev a adresa výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce se sídlem v EHP a místo výroby; ■ název, adresa a identifikační číslo notifikované osoby (v případě jejího zapojení do procesu posouzení shody); ■ číslo ES certifikátu (v případě zapojení notifikované osoby do procesu posouzení shody); ■ popis výrobku (druh, identifikace, použití, …); ■ označení harmonizované normy a případně ustanovení, se kterými je výrobek v souladu; ■ zvláštní podmínky pro použití výrobku (v případě použití za určitých podmínek); ■ jméno a postavení osoby zmocněné podepsat prohlášení v zastoupení výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce. Informace na štítku CE Označení CE značí, že dotyčný výrobek byl podroben stanovenému postupu posouzení shody a je ve shodě s příslušnými ustanoveními harmonizované normy. Označení CE může být umístěno na samotném výrobku, na připojeném štítku nebo na obalu. Musí být umístěno viditelně a musí být přístupně orgánům dozoru nad trhem. Výrobce může z obchodních důvodů výrobek opatřit dalšími dobrovolnými značkami kvality, ale jen způsobem, který nesníží viditelnost a čitelnost označení CE a nemůže dojít k záměně těchto neharmonizovaných hledisek s harmonizovanými. Je důležité chápat, že označení CE na výrobcích je „pouze“ označením a znamená, že výrobky jsou v souladu s evropskými směrnicemi. Není značkou kvality ani značkou původu znamenající vyrobeno v EU, nebo v EHP. Údaje uvedené na označení CE: ■ jméno nebo identifikační značka výrobce; ■ poslední dvojčíslí roku, v němž byl výrobek tímto označením opatřen; ■ číslo ES certifikátu (v případě, že způsob posouzení shody jeho vydání vyžadoval); ■ odkaz na příslušnou harmonizovanou normu; ■ popis výrobku – obecné pojmenování, materiál atd. (nemusí být) a určené použití; ■ informace o příslušných charakteristikách, které výrobce na štítku CE deklaruje vyjádřené formou hodnot nebo úrovní a tříd. Pokud norma stanoví více způsobů zjišťování hodnoty charakteristiky (např. zkušební metodou nebo výpočtem), musí být zjištěná hodnota doplněna odkazem na použitou metodu hodnocení (např. na výpočet nosných konstrukcí podle návrhových norem Eurokódů). Informace o charakteristikách mohou být také uvedeny formou kódového značení, jehož složení je uvedeno v harmonizované normě. Na označení CE se lze setkat také se zkratkou NPD (no parameter determined – není stanoven žádný ukazatel), kterou si výrobce může zvolit v případě, že v členské zemi, kde bude výrobek použit, není na uvedenou charakteristiku stanoven požadavek žádného právního předpisu. Tuto 38 stavebnictví 09/12 možnost si výrobce nemůže zvolit v případě, že na danou charakteristiku uvádí harmonizovaná norma mezní úroveň. Normy pro použití výrobku ve stavbě Na harmonizované normy mohou na národní úrovni navazovat tzv. normy pro použití výrobku ve stavbě (někdy nazývané aplikační normy). Norma na použití výrobku uvádí minimální/maximální třídy nebo úrovně vlastností jednotlivých výrobků, které by výrobky při použití na stavbách v České republice měly splňovat, aby nebyl ohrožen veřejný zájem. Při jejich výběru se vychází z rozsahu tříd nebo úrovní daných harmonizovanou normou. Jedná se např. o vlastnosti vyjadřující chování výrobků při zatížení klimatickými vlivy, kde jejich význam závisí na geografické poloze konstrukce, do které budou výrobky zabudovány. Příkladem může být ČSN 72 7221-2 Tepelně izolační výrobky pro použití ve stavebnictví – Část 2: Průmyslově vyráběné výrobky z pěnového polystyrenu (EPS), která v rozsahu charakteristik, stanovených harmonizovanou normou ČSN EN 13163 Tepelně izolační výrobky pro stavebnictví – Průmyslově vyráběné výrobky z pěnového polystyrenu (EPS) – Specifikace, podrobně určuje požadované hodnoty vlastností výrobků z EPS pro použití/umístění konkrétního výrobku ve stavbě. Stejnou úlohu mohou plnit informativní národní přílohy k harmonizovaným normám výrobků. Platnost harmonizované normy Podle ustanovení evropské harmonizované normy lze postupovat od chvíle, kdy je zavedena do soustavy národních norem, ale nelze zároveň s datem vydání prokazovat shodu výrobku s ustanoveními normy a označovat výrobky značením CE. To je možné až po zveřejnění odkazu na tuto harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie (OJEU), kde je uvedeno datum platnosti normy jako harmonizované evropské normy, což bývá cca devět měsíců od vydání normy. Zároveň je v OJEU oznámeno datum ukončení období souběžné platnosti tzv. přechodného období, během kterého je na územích členských států EU možné při posuzování shody postupovat podle původních národních norem a zároveň podle harmonizované normy. Hlavním cílem tohoto přechodného období je umožnit výrobcům a orgánům zapojeným do posuzování shody, aby se přizpůsobili novým požadavkům, které prostřednictvím harmonizované normy stanovuje evropská směrnice. Toto období také mohou využít výrobci a distributoři pro vyprodání zásob výrobků vyrobených podle dříve platných národních předpisů. Po ukončení přechodného období musí být zrušeny původní národní předpisy. Na trh EHP mohou již být uváděny pouze výrobky, splňující technické požadavky harmonizované normy a označené CE. Platnost dříve vydaných národních certifikátů výrobků končí, ať už byla jejich původní doba platnosti jakákoliv. Přestože se v praxi tato zásada uplatňuje s určitou pružností vzhledem k povaze stavebního průmyslu s častými dlouhými lhůtami mezi vypracováním projektové dokumentace stavby a realizací, je třeba, aby se výrobci, ale i projektanti a zhotovitelé s novými technickými požadavky na určitý výrobek seznámili včas. Normy určené Pokud pro stanovený stavební výrobek neexistuje harmonizovaná evropská norma, platí pro něj norma určená, což je buď česká, nebo mezinárodní norma určená na žádost autorizovaných osob a dalších zúčastněných stran ministerstvy a jinými ústředními správními úřady pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády NV č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky. Norem, které jsou určené k tomuto nařízení, je v současnosti více než 700 a patří mezi ně i některé normy pro navrhování, zkušební a klasifikační normy apod., což činí ze soustavy určených norem ne zcela přehledný systém. Členění těchto norem nemá přesně danou strukturu stejně, jak je tomu u norem harmonizovaných, a nelze jednoznačně stanovit obsah takové normy. Platí, že tyto normy vždy obsahují požadavky na výrobek. Další struktura se může lišit. Obvykle norma neobsahuje ustanovení o způsobu posouzení shody a musí se postupovat podle ustanovení NV č. 163/2002 Sb., které tyto postupy jasně stanoví. V tomto nařízení vlády jsou uvedeny úkoly výrobce, a pokud je do posouzení shody zapojena, rovněž autorizované osoby, která v případě kladných zjištění vydá certifikát výrobku, na jehož základě výrobce nebo dovozce vydá prohlášení o shodě. V příloze nařízení vlády jsou uvedeny vybrané typy stavebních výrobků a metody posouzení jejich shody. Obdobně jako u harmonizovaných norem je pro nákup a přebírání stavebních výrobků užitečná znalost obsahu dokumentů provázejících správně posouzený a označený stavební výrobek. Základní údaje prohlášení o shodě Jsou to: ■ identifikační údaje o výrobci nebo dovozci, který prohlášení o shodě vydává; ■ identifikační údaje o výrobku (název, typ, značka, popis provedení); ■ popis a určené použití výrobku; ■ údaj o použitém způsobu posouzení shody; identifikační údaje dokladů o zkouškách a posouzení shody; ■ odkaz na určené normy nebo jiné technické dokumenty, které byly použity při posouzení shody; ■ údaje o autorizované osobě (v případě jejího zapojení); ■p otvrzení výrobce nebo dovozce o tom, že vlastnosti výrobku splňují základní požadavky podle NV č. 163/2002 Sb., popřípadě požadavky jiných technických předpisů, že výrobek je za podmínek obvyklého, popřípadě výrobcem nebo dovozcem určeného použití bezpečný; ■d atum a místo vydání prohlášení o shodě; jméno a funkce odpovědného výrobce nebo dovozce a jeho podpis. Příklad obsahu určené normy – ČSN EN 13488 Dřevěné podlahoviny – Mozaikové parkety Obsah: ■ specifické požadavky na výrobek (charakteristiky, požadavky na vzhled a umístění, zásady oprav a renovace apod.); ■ požadavky na značení; ■d vě informativní přílohy týkající se botanických a obchodních názvů nejběžněji používaných dřevin pro dřevěné podlahoviny a dalších mozaikových sestav; ■ normativní příloha uvádějící klasifikaci. Postupy posouzení shody tohoto výrobku s požadavky jsou stanoveny nařízením vlády č. 163/2002 Sb., stejně jako obsah prohlášení o shodě výrobku. všem českým technickým normám (za poplatek 1000 Kč/rok), spolu s informacemi o jejich změnách, opravách či zrušeních. Pokud je při vyhledání normy v aplikaci ČSN on-line u označení normy uvedena informace harmonizace, z detailních informací o normě zjistíme, zda se jedná o harmonizovanou evropskou normu (uvedením odkazu na NV č. 190/2002 Sb.), nebo o normu určenou (uvedením odkazu na NV č. 163/2002 Sb.). Shrnutí Normy pro výrobky jsou obecně považovány za normy, týkající se především výrobců a případně také orgánů posuzování shody. Ti se podle určeného systému na procesu posouzení shody podílejí. Tyto normy však hrají důležitou úlohu i v dalších fázích stavebního procesu. Tvoří nedílnou součást procesu navrhování stavby, což vyplývá z podstaty směrnice pro stavební výrobky, která určuje základní požadavky na stavby, z nichž následně plyne, jaké charakteristiky musí mít stavební výrobek, aby stavba se zabudovaným výrobkem mohla plnit stanovené požadavky po celou dobu navrhované životnosti. Projektant tedy musí při návrhu stavby zvažovat výběr stavebního výrobku z hlediska požadovaných charakteristik a vhodnosti pro určené použití. Měl by znát princip úrovní a tříd, jejichž výběr je v rozsahu stanoveném harmonizovanou normou na odpovědnosti členských států a zohledňuje zavedenou úroveň ochrany veřejného zájmu. Správným návrhem a výběrem stavebního výrobku může tedy projektant výrazně přispět k bezpečnému a ekonomicky výhodnému návrhu stavby, jejímu provedení i užívání. V procesu zhotovení stavby hrají normy pro výrobky významnou roli např. při výběru a nákupu výrobků podle parametrů uvedených v projektové dokumentaci, při přejímce a kontrole jejich dodání na stavbě, případně při jejich zabudování. ■ Použitá literatura: [1]Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). [2] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. [3] Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky. [4] Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označené CE. [5] Směrnice Rady 89/106/EHS z 21. prosince 1989, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků ve znění směrnice Rady 93/68/EHS a Pokyny ke směrnici. [6] Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se ruší směrnice Rady 89/106/EHS. english synopsis Technical Standards for Construction Products I The article informs in detail about technical standards relating to construction products, both in terms of their division and contents. klíčová slova: Získání informací o normách pro výrobky Informace o harmonizovaných evropských normách jsou nejprve oznámeny v Úředním věstníku Evropské unie OJEU a následně čtyřikrát do roka ve Věstníku Úřadu pro normalizace, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) spolu s informacemi o určených normách. Prostřednictvím webové aplikace ČSN on-line poskytuje ÚNMZ (www.unmz.cz) uživatelům norem možnost elektronického přístupu ke technické požadavky na výrobky, technické požadavky na stavby keywords: technical requirements for products, technical requirements for buildings odborné posouzení článku: Ing. Lubomír Keim, CSc., ředitel Výzkumného ústavu pozemních staveb – Certifikační společnost, s.r.o. stavebnictví 09/12 39 stavební materiály a technologie text Josef Chybík | grafické podklady archiv autora, PROJEKTIL ARCHITEKTI, s.r.o., Skanska a.s. Podmínky pro energeticky úsporné domy v České republice Doc. Ing. Josef Chybík, CSc. Absolvent SPŠ stavební v Opavě a FAST VUT v Brně. V letech 1977–1994 projektant v Obchodním projektu. Od roku 1994 je akademickým pracovníkem FA VUT v Brně. V letech 2000–2006 a od roku 2010 dosud děkanem Fakulty architektury VUT v Brně. E-mail: [email protected] 6000 5000 4000 3000 Česká republika Svět 2000 Se vzrůstajícím počtem obyvatel souvisí také rostoucí spotřeba energie. Jestliže v roce 1971 žilo na Zemi 3,8 miliardy lidí a spotřeba energie činila 7,1 miliard tun měrného paliva, v roce 1990 se počet obyvatel zvýšil na 5,4 miliard a spotřeba energie narostla na 14,8 miliard tun měrného paliva. Za dalších deset let, v roce 2000, již žilo na Zemi 6,3 miliard obyvatel a spotřeba energie činila 16,8 miliard tun měrného paliva. V současnosti již na planetě žije 7 miliard lidí. Za téměř 20 let – v rozmezí let 1971 až 1990 – nastal vzestup počtu obyvatel o 42 % a vzestup spotřeby energie o 108 %. V roce 2000 došlo oproti roku 1990 k vzestupu počtu obyvatel o 16,6 % a k nárůstu spotřeby energie o 13,5 %. Období let 1971 až 1990 je tedy možno charakterizovat jako etapu poznamenanou značným plýtváním energetických surovin. Pozdější roky jsou již ovlivněny tendencemi k energetické úspornosti. Přitom očekávaný nárůst energetické potřeby již nebude v dohledné budoucnosti možno pokrýt neobnovitelnými surovinovými zdroji. Fosilní paliva se postupně vyčerpávají, těží se s rostoucí technickou obtížností, finanční náročností a jejich doprava se uskutečňuje na velmi velké vzdálenosti, často z oblastí a přes území, která nesou stopy zjevné nebo latentní politické nestability. To se týká především ropy a zemního plynu. Stále větší důležitost se bude přikládat obnovitelným energetickým zdrojům – energii slunečního záření, geotermální energii, energii pohybu vody, větru nebo biomase. Na obr. 1 je znázorněno porovnání globální energetické situace s energetickou situací v České republice. Měřítkem se stala spotřeba primární energie před její přeměnou na jiná konečná paliva, vyjádřená v kilogramech ropného ekvivalentu na jednoho obyvatele [1]. Sledované období je zachyceno v rozmezí let 1971–2010. Z grafu je zřejmé, že již zmíněná marnotratná léta 1971–1989 se týkala také České republiky. Posléze nastává pokles spotřeby, což je v ČR dáno známými změnami, které se ve společnosti uskutečňovaly po roce 1989. Pokles se zastavil v roce 1999. Po něm nastal opět vzestup spotřeby. Od roku 2007, pod vlivem ekonomické krize, pak došlo opět k poklesu. Ve světě můžeme sledovat v podstatě pozvolný, ale stálý nárůst spotřeby. Přesto je dosud v ČR spotřeba přibližně čtyřikrát vyšší, než je světový průměr. 40 stavebnictví 09/12 0 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 1000 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 Příspěvek upozorňuje na problematiku rostoucí spotřeby energie a související realitu přizpůsobit navrhování a výstavbu budov na úroveň energeticky úsporných domů v podmínkách České republiky. ▲ Obr. 1. Porovnání spotřeby primární energie v České republice a ve světě v období let 1971–2010, vyjadřené v kilogramech ropného ekvivalentu na jednoho obyvatele [1]. Přístup k řešení energetické náročnosti budov O tom, jakou pozici je možno k již zmíněným obnovitelným zdrojům zaujmout, lze poznat na více evropských příkladech. Dobrou ukázkou a v mnohém je pro česká města inspirativním příkladem město Güssing a okolní obce z rakouské spolkové země Burgenland, kde se podařilo vybudovat zařízení, která město a okolní obce zásobují energií získanou ze zemědělských produktů a tvrdého dřeva (obr. 2). Z podniků vyrábějících v místě podlahové parkety se získává odpad, jenž je primární složkou pro kogenerační spalování, při kterém se současně získává teplo a elektřina. Město se čtyřmi tisíci obyvateli je v současnosti zcela nezávislé na dodávce energie z jiných zdrojů. V České republice se mnohé naděje pro používání obnovitelných zdrojů vkládají především do biomasy. Dosud byla realizována celá řada kotelen využívajících dřevní hmotu zpracovanou do formy briket, dřevních štěpek nebo pelet. V obci Roštín na Kroměřížsku se s úspěchem podařilo zprovoznit obecní výtopnu, ve které se zdrojem tepla stala pšeničná nebo řepková sláma slisovaná do balíků (obr. 3). Na výtopnu s výkonem 4 MW je napojeno 145 domácností, obecní úřad, základní a mateřská škola, sokolovna, sauna i kostel. Přebytky tepla se v květnu a červnu vyhřívá místní koupaliště. ▼ Obr. 2. Kogenerační spalovna dřevní štěpky ve městě Güssing v rakouské spolkové zemi Burgenland ▲ Obr. 3. Výtopna se spalováním slámy v obci Roštín ▲ Obr. 4. Kritéria energeticky úsporných domů Příkladem je i obec Hostětín z Bílých Karpat s výtopnou na dřevní štěpku, kořenovou čistírnou odpadních vod, solárními kolektory pro ohřev teplé vody, solární elektrárnou a moštárnou, ve které se každoročně zpracovává úroda místních jablek. Obec, ve které byl postaven jeden z prvních českých pasivních domů, zaujala i následníka britského trůnu prince Charlese, který byl na jaře 2010 jejím vzácným hostem. získaných ze samotného provozu budovy, jako je např. vaření, žehlení, koupání. Významný tepelný zdroj představují elektrické spotřebiče, kterými mohou být ledničky, televize, počítače a jejich vybavení nebo také svítidla. Jako vnitřní zdroj je možno chápat rovněž osoby a také teplokrevná zvířata, která budovy užívají. Je známo, že člověk ve vnitřním prostředí tráví převážnou část svého života. Uvádí se, že je to až 92 % času stráveného v interiérech budov vedle 8 % prožitých v exteriéru. Proto je tématu vnitřního prostředí potřeba věnovat mimořádnou pozornost. Zvláště citlivé je to v domech dobře tepelně izolovaných a utěsněných, tedy v PD. V každé budově je nutností zajistit přívod čerstvého vzduchu a zároveň vytvořit teplotně optimální stav. S ohledem na poměrně nízký stupeň tepelné ochrany budov s nedostatečně účinnými vrstvami tepelných izolací se teplotní stav zajišťoval a dosud stále zajišťuje výkonnou otopnou soustavou. Obvykle však v těchto domech probíhá výměna vnitřního vzduchu pouze neřízenou ventilací, prostřednictvím prostého otevření oken, popřípadě infiltrací, kterou umožňují netěsnosti ve funkční spáře výplní otvorů. V podstatě je tomu tak dosud i u neefektivních novostaveb a rekonstrukcí. Zvláště v posledních letech, kdy se navyšují ceny surovin sloužících jako energetické zdroje, dochází k radikálnějšímu zateplování obvodového pláště budov a k výměně původních netěsných oken za okna těsná. Zanedbáním principů řízeného větrání vznikají podmínky s velmi nepříjemnými důsledky. V zateplených a utěsněných budovách jsou sice vytvořeny předpoklady pro snížení tepelných ztrát, avšak v nedostatečně větraných budovách vzrůstá relativní vlhkost, objevují se defekty ve formě zkondenzované vodní páry s následným výskytem zdraví nebezpečných plísní. Pasivita domu se vztahuje také k jeho konstrukcím. Z obr. 5 jsou patrny součinitelé prostupu tepla pro konstrukce obvodového pláště NED i PD. Nejen vynikající tepelně izolační schopnosti prvků obvodového pláště s U ≤ 0,18 W/(m2·K), ale i kvalitní okna s U ≤ 0,80 W/(m2·K) se skly s energetickou propustností g > 0,50, která umožňují vstup slunečního záření hluboko do interiéru, můžeme chápat jako prostředky, jež přes svou nečinnost – pasivitu budou stabilně, po celou dobu životnosti budovy zajišťovat kvalitní tepelnou ochranu. Energeticky úsporné domy V současnosti rozlišujeme několik kategorií energeticky úsporných domů – dům nízkoenergetický (NED), pasivní (PD), nulový (ND) a také aktivní (AD). NED a PD se vyznačují tím, že oproti současným domům spotřebují na vytápění přibližně třetinu, respektive desetinu energie (obr. 4). Nízkoenergetické domy V NED jsou tepelné ztráty oproti ještě nedávno běžně stavěným domům významně sníženy. Roční spotřeba tepla na vytápění je nižší než 50 kWh/(m2·a). Do této kategorie patří budovy, jejichž stavebníci projevili vážný zájem snížit spotřebu energie na vytápění a používat obnovitelné zdroje. Množství emisí od stále ještě klasické otopné soustavy, která pokrývá tepelné ztráty, se tím zřetelně zmenšilo. Stupeň tepelné ochrany se zkvalitnil prostřednictvím obálky těchto staveb – především účinnější tepelnou izolací obvodového pláště a zlepšenou jakostí oken. Větrání budovy již není závislé na pouhých netěsnostech obvodového pláště. Je provozováno větrací jednotkou s možností aktivního ohřevu přiváděného vzduchu. Pasivní domy Druhou kategorií je PD. Pojem PD nejen u běžných stavebníků, ale i u mnohých odborníků dosud stále evokuje reakce, které tento typ výstavby z pojmoslovného hlediska považují za chybný, popřípadě nesprávně definovaný. A to i přesto, že se tento typ výstavby na území Česka i Slovenska zdárně rozšiřuje. Snad je tomu také proto, že samotné slovo pasivní mnohdy vyvolává nepříznivé asociace. Jsou jím popisovány trpné, nečinné, netečné, nevšímavé děje. Antonymem je pojem aktivní – tzn. činný, čilý, činorodý – vyjadřující dobré vlastnosti nebo příznivé děje. Není proto překvapivé, že ve spojení s domem někteří lidé jen s obtížemi chápou, proč by budova spojena s takovým přízviskem mohla být člověku prospěšná. Když však název PD významově spojíme s energií a především s jejími úsporami, vyvstávají souvislosti, v nichž prvotní váhání přejde do stavu zvídavého nazírání. Pro tento název, v současnosti již v celé Evropě vžitý, můžeme najít rozuzlení, když si položíme zásadní otázku: Co je základním principem PD? Název lze odvodit od využívání pasivních tepelných zisků a efektivního způsobu hospodaření s nimi. Zisky pocházejí především od slunečního záření a z vnitřních zdrojů tepla ▼ Obr. 5. Kritéria pro NED a PD definovaná pro stavební konstrukce podle ČSN 73 0540-2:2011 Střecha U < 0,16 W/(m2·K) Okna U < 1,20 W/(m2·K) Stěna U < 0,20–0,25 W/(m2·K) Podlaha na terénu U < 0,30 W/(m2·K) Střecha U < 0,10–0,15 W/(m2·K) Okna U < 0,60–0,80 W/(m2·K) Stěna U < 0,12–0,18 W/(m2·K) Podlaha na09/12 terénu stavebnictví U < 0,15–022 W/(m2·K) 41 Závaznost kritéria Nulový Obytné budovy Neobytné budovy2 Blízký nulovému Požadovaná hodnota Doporučená hodnota Požadovaná hodnota podle zvolené úrovně hodnocení Průměrný součinitel Měrná potřeba tepla na Měrná roční bilance a produkce energie vyjádřená v hodnoprostupu tepla vytápění tách primární energie z neobnovitelných zdrojů PEA Uem EA [kWh/(m2·a)] [W/(m2·K)] Rodinné domy ≤ 0,25 Bytové domy ≤ 0,35 [kWh/(m2·a)] Rodinné domy ≤ 20 Bytové domy ≤ 15 ≤ 0,351 ≤ 30 Nulový Blízký nulovému Úroveň A Úroveň B 0 0 80 30 0 0 120 90 Poznámky Uvedená hodnota je doporučená, nejvýše však musí být rovna odpovídající hodnotě Uem,rec. 2 Neobytné budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou 18 °C až 22 °C. Pro jiné budovy není stavěno. 1 ▲ Tab. 1. Základní požadavky na energeticky nulové budovy podle ČSN 73 0540-2:2011 Provozní a konstrukční principy uplatněné při výstavbě i užívání PD zajišťují také kvalitní vnitřní prostředí v letních měsících. Velmi důležitou složkou je v takovém případě regulovaný způsob stínění a schopnost zabudovaného stavebního materiálu akumulovat teplo. To platí i pro konstrukční prvky lehkých dřevostaveb. Je potřebné vytvořit podmínky pro řízené větrání, které do interiéru přivede čerstvý a zároveň teplý, zdravotně nezávadný vzduch. Budova je z tepelně technického hlediska konstruována tak kvalitně, že vzduchem přivedené teplo bude zároveň samo o sobě postačovat pro zajištění tepelné pohody vnitřního prostředí. Stěžejní ideou se stalo, aby větrání kromě hygienicky nutné výměny vzduchu zajistilo také požadovaný teplotní stav. Tím klasická otopná soustava ztrácí původní význam a stává se buď zbytečným prvkem, anebo plní funkci pouhého doplňkového zdroje tepla, který se uvádí do funkce jen v obdobích s klimaticky obtížnými podmínkami zimního období. Přitom se očekává, že zásobování energií převezmou obnovitelné zdroje – v českých podmínkách sluneční kolektory, topidla na různé formy biomasy nebo tepelná čerpadla. Charakteristickou vlastností PD je, že mají nízkou potřebu tepla. Hranicí je měrná potřeba tepla EA ≤ 15 kWh/(m2·a), respektive EA ≤ 20 kWh/(m2·a). Podle TNI 73 0330:2010 je totiž požadavek pro energeticky pasivní bytové domy EA ≤ 15 kWh/(m2·a). Podle TNI 73 0329:2010 je pak požadovanou hodnotou pro energeticky pasivní rodinné domy EA ≤ 20 kWh/(m2·a) a doporučenou hodnotou EA ≤ 15 kWh/(m2·a). PD jsou tak zdánlivě pasivními domy, kterými dochází jen k minimálním tepelným ztrátám. Jejich pasivita je patrna také z termovizního snímkování. Jestliže plochy s vyššími teplotami, což jsou například místa s větší hustotou tepelného toku, se na termogramech projevují živými, teplými odstíny červené barvy, potom energeticky úsporné domy tuto aktivitu postrádají. Vyvolávají dojem méně živých – pasivních barev. I z tohoto pohledu se jeví název těchto budov jako vhodný a adekvátní jeho funkci. Termín PD lze tedy považovat za správný, v Evropě již běžně užívaný. Nedá se předpokládat, že by byl nahrazen novým. Běžně se používá v Německu, Rakousku, Itálii a vžil se i v České republice. Tento pojem není neznámý v Polsku ani v Maďarsku. Na Slovensku nebo občas také v ČR se například používá také označení EPD, tedy energeticky PD. S pojmem PD pracuje také ČSN 73 0540-2:2011. Vedle součinitelů prostupu tepla UN,20, jež jsou definovány jako hodnoty požadované, představuje norma ještě hodnoty doporučené Urec,20 a hodnoty pro PD doporučené Upas,20. Pro tyto konstrukce platí U ≤ UN,20 (Urec,20; Upas,20). Které z hodnot budou do návrhu zařazeny jako mezní, záleží na zvoleném cíli a spolupráci stavebníka s projektantem. S ohledem na požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2010/31/EU o energetické náročnosti budov ze dne 19. května 2010 je již v současnosti potřeba navrhovat budovy se zohledněním jejích požadavků, což znamená v relaci U ≤ Upas,20. 42 stavebnictví 09/12 První takový objekt, tehdy ještě jako prototyp, který uzavřel úvodní etapu výzkumných prací, byl realizován v roce 1991. Jednalo se o třípodlažní bytový dům postavený v Darmstadtu-Kranichsteinu. Se spotřebou EA = 14 kWh/(m2·a) a velmi nízkou provzdušností n50 = 0,22 h -1 dosáhl vynikajících vlastností. V roce 1996 v Německu zahájilo svou činnost tzv. Profesní sdružení levných PD. A již v roce 1997 bylo realizováno první sídliště PD ve Wiesbadenu. Nulové domy Dalším typem energeticky úsporných domů, jež se stávají aktuálními především prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu, jsou nulové domy (ND). Jejich spotřeba se snižuje na pouhých EA ≤ 5 kWh/(m2·a) s tím, že je pokryta především prostřednictvím obnovitelných zdrojů energie, většinou tepelnými čerpadly a fotovoltaickými panely umístěnými na střeše nebo na osluněných stranách svislých konstrukcí obvodového pláště budov (tab. 1). Aktivní domy Poslední představenou kategorií energeticky úsporných domů jsou AD, někdy také označované jako domy plusové. Jsou konstruovány a vybaveny tak, aby byly schopny zcela pokrýt svou potřebu energie EA ≤ 0 kWh/(m2·a) a současně fungovaly s přebytkem. Děje se tak pomocí obnovitelných zdrojů energie, kterými jsou například solární panely. V Evropě je již několik takových domů v provozu. Jako představitele těchto domů lze uvést např. AD Sunlighthouse u Vídně, jehož autorem je architekt Juri Troy, známý v ČR. Trendy směřují od pasivních k nulovým domům V ČSN 73 0540:2011 jsou i pro ND definovány požadavky. Vztahují se k nim dvě základní úrovně hodnocení označené A a B, což je patrné v tab. 1. V hodnocení úrovně A se do energetických potřeb budovy zahrne potřeba tepla na vytápění, potřeba energie na chlazení, potřeba energie na přípravu teplé vody, pomocná elektrická energie na provoz energetických systémů budovy, elektrická energie na umělé osvětlení a elektrické spotřebiče. Úroveň B je shodná s úrovní A, ale bez zahrnutí elektrické energie na elektrické spotřebiče. U menších nulových rodinných domů vzniká podobný problém jako u PD. Obtížněji se u nich dosahuje požadovaných energetických nároků. Proto je třeba, aby průměrný součinitel prostupu tepla byl u rodinných domů nižší. Ten je u rodinných domů Uem ≤ 0,25 W/(m2·K) a u domů bytových Uem ≤ 0,35 W/(m2·K). U rodinných domů měrná potřeba tepla na vytápění může být vyšší než u bytových. U rodinných domů EA ≤ 20 kWh/(m2·a), kdežto u bytových domů EA ≤ 15 kWh/(m2·a). Budovy – významný odběratel energie Budovy jsou významným odběratelem energie. S hledáním konsenzu chtějí země Evropské unie přijmout strategii, která povede k úsporám ve spotřebě energetických zdrojů. Postupně má být dosaženo stavu, kdy všechny novostavby budou realizovány s nulovou energetickou náročností nebo se této náročnosti budou přibližovat. V ČSN 73 0540-2:2011 se uvádí, že se bude jednat o výstavbu budov charakteristických nejen velmi redukovanou potřebou tepla na vytápění, ale také snížením dalších energetických potřeb, jako je chlazení, příprava teplé vody, elektrické energie potřebné pro provoz technického zařízení budov a elektrické energie pro užívání budovy, tzn. domácí a jiné elektrické spotřebiče. K dalším krokům patří přednostní volba obnovitelných zdrojů energie. Obdobný přístup se nevyhne ani rekonstrukcím staveb. Přitom požadavky pro změny staveb mohou být stanoveny odlišně od požadavků na novostavby. Je potřebné si v této souvislosti uvědomit, že požadavky ČSN 73 0540-2:2011 pro budovy památkově chráněné nebo pro stávající budovy uvnitř památkových rezervací, podléhajících například zákonu č. 20/1987 Sb. [2] a pro budovy postižené živelními katastrofami, kterými v tuzemsku mohou být stále častěji se vyskytující povodňové situace, platí ČSN 73 0540-2:2011 přiměřeně možnostem. Nejméně však tak, aby při jejich užívání nedocházelo k poruchám a vadám. Pro stanovení energetické náročnosti budovy a vyjádření její energetické kvality se používá parametr průměrného součinitele prostupu tepla. Pro referenční budovu se podle ČSN 73 0540-2:2011 její Uem,N,20 definuje pomocí vztahu: . . Uem,N,20 = ∑(UN,j Aj bj) + 0,02 ∑Aj [1] Kde: Uem,N,20 průměrná hodnota součinitele prostupu tepla pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou v intervalu θim = 18–22 °C včetně [W/(m2·K)]; požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla j-té teploUN,j směnné konstrukce [W/(m2·K)]; plocha j-té teplosměnné konstrukce stanovená z vnějších Aj rozměrů [m2]; teplotní redukční činitel odpovídající j-té konstrukci. bj Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU Pro budoucnost nejbližších období bude mít značnou váhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2010/31/EU o energetické náročnosti budov ze dne 19. května 2010 s účinností od 9. července 2010. Její aktuální hodnocení přináší například [3]. Tato směrnice podporuje procesy, které povedou ke snižování energetické náročnosti budov s ohledem na vnější klimatické a místní podmínky i požadavky na vnitřní mikroklimatické prostředí a efektivnost nákladů. Směrnice hovoří o tom, že budovy se v Evropské unii (EU) podílejí na celkové spotřebě energie v úrovni dosahující přibližně 43 %. V ČR je uvedené zatížení obdobné, ikdyž se ojediněle uvádí i hodnoty nižší - např. 26 % [4]. Tato spotřeba však stále vzrůstá. Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov proto představují důležitá opatření nutná ke snižování energetické závislosti zemí EU na jejich zdrojích a také na krocích směřujících ke snížení emisí skleníkových plynů. V dlouhodobém závazku EU ke splnění Kjótského protokolu k UNFCCC (United Nations Framework Convention on Climate Change), ▲ Obr. 6. Cíle směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2010/31/EU o energetické náročnosti budov ze dne 19. května 2010 tedy Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu, což je mnohostranná úmluva o ochraně klimatického systému Země, se očekává splnění několika závazků. Prvořadým úkolem je, aby do roku 2020 došlo ke snížení celkové emise skleníkových plynů alespoň o 20 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990 a v případě mezinárodní dohody o 30 %. Dalším úkolem je zvýšení energetické účinnosti, ke kterému má přispět snížení spotřeby energie o 20 %. Tento plán je pro všechny země EU koncipován jako závazný. S tím souvisí zintenzivněný rozvoj, který povede k čerpání energie z obnovitelných zdrojů na úrovni celé EU. Závazným cílem je, aby do roku 2020 bylo dosaženo celkem 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice předepisuje, aby do 31. prosince 2020 byly všechny nové budovy budovami s téměř nulovou spotřebou energie a po 31. prosinci 2018 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie (obr. 6). Pro ČR je v tomto případě ještě nutno mnohé vykonat. Je třeba přijmout opatření s cílem rozšířit počet budov, které nejenže splňují současné minimální požadavky na energetickou náročnost, ale jsou i energeticky účinnější, čímž dojde jak ke snížení spotřeby energie, tak i omezení produkce emisí oxidu uhličitého. Za tímto účelem by členské státy EU měly vypracovat vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie a pravidelně o těchto plánech předkládat zprávy Evropské komisi. Přitom před zahájením výstavby musí být posouzena a vzata v úvahu technická, environmentální a ekonomická proveditelnost vysoce účinných alternativních systémů. Jedná se o místní systémy dodávky energie, jež využívají obnovitelné zdroje, kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, ústřední či blokové vytápění nebo chlazení, zejména využívají-li zčásti nebo zcela energii z obnovitelných zdrojů a také tepelná čerpadla [5]. Jsou to ambiciózní cíle, pro jejichž naplnění se v ČR podmínky teprve vytvářejí. Jejich aplikace je časově sice velmi blízká, avšak zatím se jeví, že nevznikají žádné tenze, které by jejich příchod předznamenávaly. Přitom již v současnosti zahajované projekty by, s ohledem na předpokládanou dobu jejich realizace, jimi měly být ovlivněny. Dispozice energeticky úsporného domu Aby energeticky úsporné domy byly správně navrženy, je potřebné optimálně řešit jejich dispozici. Ta vychází již z vhodné volby geometrie budovy definované poměrem A/V (m2/m3) a orientace prosklených ploch, které se nacházejí v obvodovém plášti. Ve správném návrhu směřují obytné místnosti jihovýchodním až jihozápadním směrem. Přitom velikost prosklených ploch orientovaných k jihu je optimální tehdy, pokud se pohybuje v rozmezí 30–40 % z plochy fasády. Při větších plochách zasklení může být vnitřní prostor ohrožen přehříváním, což se netýká jen letního období. U dobře izolovaných domů může tepelná zátěž od slunečního záření vytvářet prostředí s teplotním diskomfortem i v přechodných obdobích, tzn. na jaře nebo na podzim. Nezbytnou roli sehrávají stínicí prostředky, které jsou správně konstruovány tehdy, pokud umožňují pohyb a z něj plynoucí regulaci. stavebnictví 09/12 43 ▲ Obr. 8. Interiér PD ENERGYbase ve Vídni, v pozadí zimní zahrada ▲ Obr. 7. Dispozice přízemí rodinného PD z řadové zástavby v Židlochovicích Mají přizpůsobovat požadavky uživatele na přijatelnou intenzitu slunečního záření pronikajícího do interiéru budovy. Prosklené plochy k západu a východu se již vyznačují menšími rozměry, nejvíce však 20 % z plochy fasády. Okna k severu jsou zdrojem největších tepelných ztrát. Navrhují se jen v nejnezbytnějších velikostech, k zajištění hygienicky potřebného denního osvětlení. O energeticky úsporných domech se někdy soudí, že díky kvalitní tepelně izolační obálce není již zónování, tzn. uspořádání prostor s přibližně stejnými tepelně technickými i užitnými a provozními nároky, důležité. Přes tyto názory je při navrhování dispozice vhodné považovat zónování za relevantní prostředek, a to především z hlediska funkce objektu. Lze to konstatovat i přes skutečnost, že se dispozice volí s vazbou na teplotní režim, jeho regulaci, potřebnou míru osvětlení a funkční propojení. Podle termické úrovně vnitřního prostředí lze dispozici budovy členit na vytápěné a nevytápěné části. Nevytápěnými prostorami, které se musí oddělit tepelně izolační obálkou, jsou např. sklep, nevytápěné podkrovní místnosti nebo garáže. Proto je snahou, aby obytné prostory s teplotami 20 °C, například obývací pokoje, jídelny, dětské pokoje, popř. obytné kuchyně, byly orientovány na osluněnou jihovýchodní až jihozápadní stranu. Ložnice je vhodné situovat k východu nebo jihovýchodu. Záro- 44 stavebnictví 09/12 veň je potřeba splnit požadavek, aby podle ČSN 73 4301:2004 Obytné budovy bylo u obytných místností zajištěno dostatečné proslunění. K neosluněné severní fasádě domu se mohou přimknout vedlejší vnitřní prostory, tj. šatny, technické místnosti, záchody, chodby, haly, vstupy nebo sklady. Tyto prostory mohou být charakteristické nižšími požadovanými vnitřními teplotami a vytvářet tak teplotně „nárazníkovou“ oblast. Na neosluněnou stranu se především z důvodů zamezení jejich letní tepelné zátěže orientují také pracovny a kanceláře. Je třeba si uvědomit, že koupelna s vnitřní teplotou 24 °C představuje zpravidla nejteplejší částí domu, což může vést k potřebě umístit ji jako zdroj tepla do vnitřní části dispozice (obr. 7). U dobře tepelně izolovaných budov však není pro koupelny tato poloha nutná. Zvláště v NED se před lety uvažovalo o tom, aby se jejich součástí stala zimní zahrada [6]. Ke stavbě zimní zahrady je však zapotřebí přistupovat obezřetně a střízlivě. Jakákoliv přehnaná očekávání nejsou na místě, pokud se týkají energetické bilance domu. Využití předehřátého vzduchu ze zimní zahrady osázené rostlinami může narážet na problémy se zvýšenou vlhkostí a musí se rovněž započítat i spotřeba energie ventilátoru pro přenos vzduchu. S produkcí vlhkosti a kyslíku od rostlin se snad poprvé cíleně uvažovalo při výstavbě a tvorbě vnitřního prostředí v PD administrativní budovy ENERGYbase ve Vídni (obr. 8), která byla uvedena do provozu v roce 2008. Vytápění či temperování zimních zahrad s možností celoročního využití bude pravděpodobně vždy ztrátové, a to i při použití izolačních skel. V letním období při nedostatečném větrání mohou teploty v zimní zahradě dosahovat velmi vysokých hodnot, a prostor se tak může stát prakticky neobyvatelný. Nesmí se ovšem přehlížet, že při řádném návrhu nevytápěné zimní zahrady může při jisté výši investice obyvatelům přinést více kontaktu s přírodou, více světla a neopakovatelné zážitky [7]. Zvláště v teplotních oblastech s intenzivními větry je vhodné budovat u vstupu závětří. To je však potřebné orientovat tak, aby vstup do něj byl pokud možno ve směru chráněném vůči převládajícímu proudění. Zcela nezbytnou a někdy podceňovanou součástí vstupu všech obytných domů tvoří zádveří, které má charakter teplotního filtru mezi vnitřním a vnějším prostředím domu. Technické zařízení energeticky úsporného domu se umísťuje do technické místnosti, jež má být v centru dispozičního uspořádání domu. Tím se předejde dlouhým rozvodům potrubních systémů a tepelným ztrátám při transferu topného média. V technické místnosti se nacházejí zařízení, která umožňují větrání a rekuperaci tepla, a zásobník teplé vody, obvykle napojený na sluneční kolektor, čerpadlo, expanzní nádrž. V některých případech se tato zařízení umísťují do koupelny. Například v rodinném domě v Rychnově u Jablonce nad Nisou má koupelna také funkci technické místnosti s plochou 5,07 m2 (obr. 9). Vedle technického zařízení se zásobníkem teplé vody s kapacitou 615 l je v ní sprcha, umyvadlo, splachovací záchod a pračka. Rekuperační jednotka se nachází pod stropem. ▲ Obr. 9. Půdorys koupelny sloužící jako technická místnost v PD v Rychnově u Jablonce nad Nisou ▲ Obr. 10. Přístřešek pro osobní automobil u PD v sídlišti rodinných domů v SRN Do dispozice energeticky úsporného domu je nevhodné umísťovat nevytápěné místnosti, například spíž. Musí být řešena tak, aby nedocházelo ke vzniku plísní, je tedy třeba zajistit dostatečnou výměnu vzduchu. Ve starých domech se toho zpravidla dosahovalo napojením prostoru na venkovní prostředí a kontinuálním větráním, čímž však nastalo porušení těsnosti obálky budovy. V případě, že stavebník na požadavku spíž vybudovat trvá, je potřeba ji jako chladnou místnost tepelně izolovat včetně těsněných dveří a vybavit řízeným větráním. V dispozici energeticky úsporného domu se rovněž nedoporučuje zřizovat garáže. Tyto místnosti jsou nevytápěné a mají potřebu kontinuálního větrání. Jejich začleněním do půdorysu budovy vzniká řada komplikací, které se projevují mnohdy obtížně a finančně náročně řešitelnými stavebními detaily. Správnou volbou je umístění garáže v samostatném, od vlastní budovy odděleném nevytápěném prostoru anebo v přístřešku (obr. 10 a 11). Kvalita vnitřního prostředí v energeticky šetrných domech Někdy vzniká dojem, že vše, co je s energetickým úsporným způsobem výstavby spojeno, se koná především z důvodu úspor energie. Skutečnost je však jiná. Jedná se o zabezpečení celého komplexu činitelů, jež vytvářejí zdravé prostředí a jsou současně významným prostředkem k udržitelnému rozvoji. Jedním z nich je tepelná pohoda vnitřního prostředí. Tepelná pohoda je stav, kdy člověk nemá ani pocit chladu ani přílišného tepla a cítí se příjemně. Energeticky úsporné domy tento stav navozují. Pohoda vnitřního prostředí je také závislá na kvalitě vzduchu. Na ni má značný vliv koncentrace CO2. Jedná se o bezbarvý plyn, bez chuti a bez zápachu. Vzniká při dokonalém spalování uhlíku za dostatečného přístupu vzduchu, při tlení, hnití, kvašení, spalování paliv v motorech a také při dýchání, což je důležité pro zdravé užívání budov. Přestože se na malé koncentrace CO2 organizmus dobře adaptuje, je důležité se mu vážně věnovat. Zvláště při dlouhé expozici v prostředí, kde je tento plyn nadměrně rozptýlen, může mít až narkotický účinek, který se v organizmu projeví snížením spotřeby kyslíku. Vyhláška 268/2009 Sb. v § 11 [8] požaduje, aby pobytové místnosti měly zajištěno dostatečné přirozené nebo nucené větrání a byly dostatečně vytápěny s možností regulace vnitřní teploty. Pro větrání pobytových místností musí být v době pobytu osob zajištěno minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu n = 25 m3/h na osobu, nebo minimální intenzita větrání n = 0,5 h -1. Přitom jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží právě oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace nesmí v interiéru překročit hodnotu 1500 ppm (parts per million, z angličtiny, česky dílů či částic na jeden milion – výraz pro jednu miliontinu celku; někdy je tento výraz odvozován i z latinského pars per milion). ▲ Obr. 11. Prefabrikovaná garáž u PD v sídlišti rodinných domů v SRN ▲ Obr. 12. Administrativní budova PD INTOZA v Ostravě – Hulvákách Pasivní dům INTOZA v Ostravě V České republice byl v září 2011 dán do provozu dosud největší český administrativní PD. Je jím čtyřpodlažní budova firmy INTOZA s.r.o. v Ostravě – Hulvákách (viz Stavebnictví č. 11–12/2011, pozn. redakce). Autorem projektu je architekt Radim Václavík. Architektonicky zajímavý objekt (obr. 12) má obdélníkový půdorys s rozměry 23,6 x 15 m a užitnou plochu 1300 m2. Dům je vysoký 15,4 m. stavebnictví 09/12 45 ▲ Obr. 13. Detail kotvení římsy pomocí kotevního prvku DOSTEBA UMP-ALU-TRI v PD INTOZA v Ostravě – Hulvákách [9] Tepelné ztráty jsou velmi nízké díky kvalitnímu obvodovému plášti – podlaha na terénu má součinitel prostupu tepla U = 0,126 W/(m2·K), vnější stěna U = 0,118 W/(m2·K) a plochá střecha U = 0,062 W/(m2·K). Konstrukce jsou vytvářeny tak, aby v nejvyšší míře došlo k eliminaci tepelných mostů. Proto se upustilo od mechanického kotvení izolace na obvodovém plášti. Konstrukce, jež procházejí tepelně izolační vrstvou a mohly by se stát tepelnými mosty, např. římsa, žaluzie nebo zábradlí, jsou fixovány kotvami s přerušeným tepelným mostem typu DOSTEBA. Tyto prvky obecně slouží jako fixační díly pro upevnění předstupujících částí fasád, kterými jsou konzoly, římsy, stříšky, nosné části stínění, zábradlí, upevnění nápisů, reklamních poutačů apod. Příklad uplatnění prvku DOSTEBA, který je k tomuto účelu v domě INTOZA konstruován, přináší detail na obr. 13. Projektanti si byli vědomi toho, že zanedbání nebo chybné provedení těchto detailů by při užívání budovy mohlo přinést vážné komplikace a znehodnotit tak úsilí vložené do výstavby a návrhu energeticky úsporného domu. V místech, kde pro potřebné velké tloušťky nebylo možno použít klasickou tepelnou izolaci, např. u překladů oken v místech osazení žaluzií nebo v podlaze lodžií ve 4.NP, byla aplikována velmi účinná desková vakuová izolace. Výplněmi otvorů jsou okna s Uw = 0,85 W/(m2·K), která v příčném profilu mají šířku 86 mm. Aby se stavba vyhnula přehřátí vnitřních prostor od účinků slunečního 46 stavebnictví 09/12 záření, byly z vnější strany oken instalovány regulovatelné žaluzie. Měrná potřeba tepla na vytápění domu podle PHPP (Passive House Planing Package – výpočtový nástroj pro určení energetické bilance budov s velmi nízkou spotřebou energie) činí 11,52 kWh/(m2·a). Dbalo se na to, aby budova vykazovala vysoký stupeň těsnosti. Blower door test vyhodnotil vzduchovou propustnost (celkovou průvzdušnost obálky budovy) n50=0,17 1/h < n50,N = 0,6 1/h. Funkci nuceného větrání zajišťuje vzduchotechnické zařízení, které vytváří semicentrální větrací systém. Je navrženo s přívodem i odvodem vzduchu s rekuperací tepla z odváděného vzduchu. Na střeše je umístěno 48 fotovoltaických panelů, s celkovým výkonem 10,80 kWp. Předpokládá se roční energetický zisk 9,440 MWh. Získaná energie se využije pro vlastní potřebu budovy [10]. Pasivní dům Nadace Partnerství v Brně Od srpna 2011 se v centru Brna, na patě svahu pod hradem Špilberk, realizuje pro Nadaci Partnerství projekt Otevřené zahrady, jehož součástí je pasivní dům poradenského centra. Zhotovitelem stavby je firma Skanska a.s., ▲ Obr. 15. Rozestavěná fasáda s dřevěnými prvky PD pro Nadaci Partnerství ▲ Obr. 14. Vizualizace západní fasády administrativní budovy realizované jako PD pro Nadaci Partnerství (vizualizace: PROJEKTIL ARCHITEKTI s.r.o.) projektantem společnost PROJEKTIL ARCHITEKTI s.r.o. Budova má kapacitu 65 míst, seminární sál se 49 místy a tři jednací místnosti s 24 poradenskými místy. Vzdělávací zahrada o rozloze 2900 m2 je koncipována se dvanácti interaktivními zastávkami. Třípodlažní budova výrazně protáhlého tvaru se organicky zapojuje do terénu, takže některé její části mají charakter podzemních podlaží. Tomu odpovídá i výběr konstrukčního systému. Ta část budovy, která je integrována se zeminou, je vybudována jako stěnový železobetonový systém. Část budovy, která se nachází již nad terénem, má charakter skeletu. Zelená střecha s atikou je na úrovni +9,850. Vegetace se pne také po fasádě, která je k tomu uzpůsobena treláží z horizontálních dřevěných latí (obr. 14). Obvodový plášť je řešen jako difúzně otevřená konstrukce, v nadzemní části opláštěná dřevěným roštem (obr. 15). Střední hodnota součinitele prostupu tepla Uem = 0,209 W/(m2·K) [11]. Stropy mají charakter aktivního betonu. Jsou v něm meandrovitě uložené hadice, které distribuují rozvod kapaliny (obr. 16). Ta má v létě teplotu přispívající k chlazení a v zimě k vytápění prostoru. Budou ji zajišťovat tepelná čerpadla systému země–voda. Potřeba tepla na vytápění budovy byla projektem propočtena na 7,0 kWh/(m2·a). Při výstavbě se důsledně dbalo na izolování konstrukcí na systémové hranici – mezi vytápěnými a nevytápěnými prostory (obr. 17). Ekonomická náročnost energeticky úsporných domů Obecným zájmem, alespoň v začátcích, by měla být podpora pilotní výstavby energeticky úsporných domů. Mohlo by se tak například stát prostřednictvím dotačních titulů. Z evropských zemí může za příklad posloužit Rakousko, kde je výstavba PD velmi rozšířená. Rakouská vláda a navíc také zemské vlády systémem dotací podporují stavebníky, kteří mají o tuto výstavbu zájem. Finanční politika má při budování nových domů v mnoha ohledech sociální charakter. Je vytvořen systém podpor, které motivují mladé rodiny nebo rodiny s nezaopatřenými dětmi k výstavbě těchto domů. Vše je vnímáno jako vklad do budoucnosti. Podpory jsou udělovány jak s ohledem na společenský záměr šetřit neobnovitelné zdroje, tak i s vazbou na sociální skladbu rodiny. Dotace jsou čerpány z více zdrojů, jsou udělovány centrálními spolkovými orgány a orgány zemskými i regionálními. ▲ Obr. 16. Rozložení nosičů média v aktivních stropech v PD pro Nadaci Partnerství (foto: Skanska a.s.) ▲ Obr. 17. Kontakt vytápěné a nevytápěné části budovy PD pro Nadaci Partnerství V ČR podobná pobídková politika k energeticky úspornému způsobu výstavby, alespoň zatím, uplatněna není. Je to chybějící segment, jenž by mohl jako pobídková a motivační složka v cestě za úsporami energie zásadní měrou zkvalitnit výstavbu rodinných a bytových domů. Zablýsknutím na lepší časy byl program Zelená úsporám. Energeticky úsporné stavby jsou považovány za cenově nákladnější, než je tomu u staveb realizovaných s nižším stupněm tepelné ochrany. Například v Německu jsou PD průměrně o 5–10 % dražší než jiné domy. Pokud se jedná o rekonstrukce rodinných domů na standard PD, potom činí nárůst 10–15 %. Zároveň lze počítat s tím, že po několika letech provozu se vložené prostředky mohou buď částečně, nebo zcela eliminovat snížením spotřeby energie. inzerce stavebnictví 09/12 47 ▲ Obr. 18. Program Cepheus – vyhodnocení zvýšených nákladů plynoucích z budování PD v zemích EU v Německu (D), Rakousku (A), Švýcarsku (CH) a Francii (F) V rámci rakouského projektu Cepheus byl krátce po roce 2000 proveden průzkum, který měl odhalit zvýšení investičních nákladů na výstavbu PD. Na dvanácti domech postavených v Německu, Rakousku, Švédsku, Francii a Švýcarsku se navýšení pohybovalo od 2–17 %. Průměr se pohyboval okolo 8 % (obr. 18). Jak však nahlížet na „zvýšené náklady“ v současnosti? V nastalé situaci definované novými požadavky ČSN 73 0540-2:2011 a především Směrnicí Evropského parlamentu 2010/31/EU je potřeba dřívější náhled přehodnotit. Aby požadavky mohly být splněny, stává se nezbytné chápat některé komponenty jako objektivní součásti vybavení domů, dříve považované za nadstandard. Jsou jimi nosiče obnovitelných zdrojů energie – sluneční kolektory nebo tepelná čerpadla, ale také kvalitní obvodové pláště s nízkými hodnotami součinitele prostupu tepla, které jsou dosaženy účinnými tepelnými izolacemi, kvalitní okna se schopností dobře propouštět sluneční záření, doplněná o dobře fungující stínění, a samozřejmě technická vybavení pro větrání, rekuperaci a doplňkový zdroj tepla. Se zajímavým propočtem předstoupil před veřejnost Miroslav Zámečník, člen Národní ekonomické rady vlády NERV. Ve vztahu k energeticky úsporným domům přišel s prognózou, v níž propočetl, že během pětadvaceti let může tento způsob výstavby ušetřit částku 223 miliard Kč, což je přibližně deset miliard Kč ročně. V případě růstu cen energií rychlejšího než o 3 % ročně by tato částka mohla být vyšší. Jako přínos investic udává Zámečník vznik nových pracovních míst. Zvýšenou kvalitu energetického řešení chápe v kontextu zvyšující se kvality bydlení a komfortnějšího způsobu užívání budov. V neposlední řadě se energetické úspory promítají jako pomoc při zajištění energetické bezpečnosti státu. To má souvislost s vyřazením rozvodné soustavy od vlivu přetížení elektrické sítě a následného vzniku kolapsu nazývaného blackout s výrazným výpadkem elektrického proudu, který přeruší energetické zásobování rozsáhlého území. Krátká analýza finančních prostředků potřebných na pořízení energeticky úsporné budovy ukazuje následující skutečnosti. Ceny bytů se v ČR v úrovni května roku 2012 pohybovaly v rámci jejich tržních úrovní v průměrné výši 37 000 Kč/m2. V Praze cena v průměru dosahuje 53 649 Kč/m2, v Brně 35 264 Kč/m2 a v Ostravě 16 320 Kč/m2 (obr. 19) [12]. Jak je tomu u PD? Jejich ceny mohou být od těchto hodnot odlišné. Jsou známy příklady rodinných domů pořízených za cenu nižší, než je uvedená průměrná cena. Například domy z řadové zástavby v Židlochovicích byly vybudovány za 30 000 Kč/m2. Byty se v Židlochovicích však v průměru prodávají za 22 000 Kč/m2. Pokud tuto částku porovnáme s byty z PD v uvedeném místě, potom je u PD navýšení až 36 % z ceny „běžného“ židlochovického domu. Administrativní a školicí centrum firmy INTOZA v Ostravě – Hulvákách bylo postaveno za částku 25 000 Kč/m2. Obytný dům připravovaný developerskou firmou s dvoupokojovými a čtyřpokojovými byty s plochami 55 m2 a 100 m2 je propočten na úroveň 56 000 Kč/m2, což je mírně (o 4,4 %) nad hladinou cen pražských bytů (obr. 19). Je si však nutné zároveň uvědomit, že stavebníci PD získávají kvalitně postavené budovy, s levným provozem a zdravým vnitřním prostředím, což je deviza, která se finančně ocenit nedá. ■ 48 stavebnictví 09/12 ▲ Obr. 19. Průzkum nákladů na výstavbu bytů v tuzemských městech a cena za výstavbu PD Závěr Energeticky úsporné domy v úrovni pasivních nebo nulových domů jsou živou realitou. Existuje již dostatek stavebních materiálů a komponentů, aby se mohly stát běžnou součástí sortimentu nabízených architekty. Zvláště požadavky směrnice 2010/31/EU by se měly stát pobídkovou složkou k tomu, aby Česká republika zachytila trend výstavby domů požadovaných evropskými standardy. Použitá literatura: [1] http://www.google.cz/publicdata/explore [2] Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (památkový zákon), z 30. března 1987 s příslušnými změnami. [3] Babica, F., Chybík, J.: Vliv novely Směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD II) na výstavbu a architekturu budov v ČR. Tepelná ochrana budov, 14, 2011, č. 6, s. 30–32. [4] Mikš, L.: Energetická spotřeba budov – dogmata a fakta. Stavebnictví, 6, 2012, č. 1, s. 62–64. [5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov. [6] Estrich, J.: Od „zahrady v zimě“ k získávání energie v prosklené pobytové místnosti. Stavba, 1, 1994, č. 4, s 32–44. [7] http://www.nizkoenergetickydum.cz/tvar-dispozice-domu [8] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích stavby, ze dne 12. srpna 2009. [9] Administrativní budova a školicí středisko INTOZA, elektronická verze vydaná firmou INTOZA s r.o. [10] www.archiweb.cz [11] http://www.otevrenazahrada.cz [12] http://realitymix.centrum.cz/ english synopsis Conditions for Energy Saving Houses in the Czech Republic The article points out to the issue of growing energy consumption and the relating reality of adapting the design and construction of houses to the level of energy saving houses. klíčová slova: energeticky úsporné, nízkoenergetické, pasivní, nulové a aktivní domy keywords: energy saving, low-energy, passive, zero and active houses odborné posouzení článku: Ing. Jiří Šála, CSc., autorizovaný inženýr v oborech pozemní stavby a energetické auditorství, specialista v oblasti tepelné ochrany budov stavební materiály a technologie text Roman Rabenseifer, Alena Benešová, Patrik Füle | grafické podklady archiv autorů Nízkoenergetické domy a kvalita vnútorného prostredia Dr. techn. Ing. arch. Roman Rabenseifer Vyštudoval Fakultu architektúry STU v Bratislave v roku 1988. Postgraduálne štúdiá ukončil o desať rokov neskôr doktorátom na Fakulte architektúry a územného plánovania TU Viedeň. Počas štúdií pracoval vo viacerých zahraničných architektonických kanceláriách. Od roku 1995 učí na Stavebnej fakulte STU v Bratislave. Venuje sa stavebno-fyzikálnemu modelovaniu budúceho správania sa budov a výskumu v oblasti stavebnej fyziky a environmentálnej kvality budov. E-mail: [email protected] Spoluautoři: Ing. Alena Benešová E-mail: [email protected] Ing. Patrik Füle E-mail: [email protected] V počiatočnej fáze projektu, keď sa uskutočňujú najdôležitejšie rozhodnutia, je vhodné použiť metódy počítačom podporovanej simulácie budúceho správania sa budovy. V súčasnosti sa posudzovanie kvality budov sústreďuje najmä na preukázanie ich energetickej hospodárnosti. Pri kolaudácii stavby sa vyžaduje energetický certifikát, pri žiadosti o stavebné povolenie zasa energetický posudok. Cieľom energetického posudku je preukázať, že plánovaná budova spĺňa energetické a zároveň aj tzv. hygienické kritérium, ktorého cieľom je zamedziť tvorbe plesní na vnútorných povrchoch stropov a stien. Tak energetický certifikát, ako aj energetický posudok, majú za úlohu zabezpečiť základnú kvalitu obvodového plášťa. Pre stavebníka či architekta však má význam poznať aj budúci charakter vnútorného prostredia plánovaného objektu, čo oba zmienené nástroje neumožňujú. Najmä v počiatočnej fáze projektu, keď sa uskutočňujú najdôležitejšie rozhodnutia, je preto vhodné použiť metódy počítačom podporovanej simulácie budúceho správania sa budovy. Počítačová simulácia Počítačová simulácia budúceho správania sa budov, respektíve ich častí, môže byť, v závislosti od množstva okrajových podmienok, ktoré chceme brať do úvahy (napr. teplota vonkajšieho vzduchu, intenzita slnečného žiarenia, rýchlosť vetra), a množstva dejov, ktoré chceme sledovať (napr. tepelná záťaž na vykurovanie/chladenie, teplota vnútorného vzduchu), pomerne jednoduchá, ale aj veľmi komplexná záležitosť. Umenie počítačovej simulácie spočíva najmä v zjednodušení komplikovanej reality na faktory ovplyvňujúce sledované deje tak, aby výpovedná hodnota výstupov bola čo najvyššia [1]. Pri simuláciách potrieb energií a vnútorného prostredia v budovách ide v princípe o výpočty vedenia tepla cez jednotlivé konštrukcie a vnútorný priestor. Na výpočty sa používa softvér, ktorého ▲ Obr. 1. Nízkoenergetický rodinný dom na rovine (návrh: Ing. Patrik Füle) výber závisí od povahy problému a požadovanej presnosti výpočtu. Výpočet sa uskutočňuje pomocou počítačového stavebno-fyzikálneho modelu budovy, ktorý si vyžaduje definíciu (a vhodné zjednodušenie) jej geometrie, zloženia jednotlivých konštrukcií, spôsobu jej využívania a tiež definíciu systémov vykurovania, chladenia a vetrania. Vytvorený model je potom vsadený do konkrétneho prostredia, definovaného najčastejšie referenčným klimatickým rokom danej lokality, v rámci ktorého sa uskutoční výpočet sledovaných udalostí (napr. priebeh teplôt vnútorného vzduchu). Z uvedeného je zrejmé, že simulácie potrieb energií a vnútorného prostredia v budovách si vyžadujú komplexnejší prístup a tým aj viac času, znalostí a štúdia. Generický model nízkoenergetického rodinného domu Vzhľadom na to, že tvorba komplexných stavebno-fyzikálnych modelov je časovo a aj odborne náročná, katedra konštrukcií pozemných stavieb Stavebnej fakulty STU v Bratislave v spolupráci s belgickou softvérovou firmou Physibel vytvorila generický model nízkoenergetického rodinného domu, ktorý uľahčuje prácu so simulačným softvérom. Jeho princíp spočíva v tom, že základná geometria, hlavné konštrukcie obvodového plášťa a najmä systémy vykurovania, chladenia, vetrania a tienenia sú namodelované v simulačnom softvéri a ovládané cez jednoduché rozhranie, v ktorom užívateľ zvolí a definuje relevantné parametre. Rozhranie je vytvorené ako pracovný zošit Excelu, samotný výpočet však prebieha v simulačnom softvéri, pričom sa použijú len tie systémy a parametre, ktoré užívateľ zvolil. Ostatné sa v danom výpočte nepoužijú, ale v modeli napriek tomu zostávajú. Týmto spôsobom je možné rýchlo a prehľadne prepočítať veľké množstvo kombinácií obvodového plášťa so systémami vykurovania, chladenia, vetrania a tienenia a zistiť ich vplyv na kvalitu vnútorného prostredia. Limitom generického modelu je najmä fakt, že je založený na geometrickom modeli rodinného domu so sedlovou strechou a s dvoma teplotnými zónami – prízemím a podkrovím. Skúsenejší užívatelia však tento limit ľahko prekonajú tak, že si s pomocou excelovského rozhrania vytvoria základný model, ktorý potom upravia priamo v simulačnom softvéri podľa vlastných požiadaviek. V tejto štúdii sa použil podobný postup. stavebnictví 09/12 49 Na tomto mieste je treba uviesť, že jeden z najdôležitejších rozdielov medzi stacionárnym a dynamickým, počítačom podporovaným výpočtom energetickej bilancie budov je v tom, že v druhom prípade je nevyhnutné uviesť výkon vykurovacieho, respektíve chladiaceho zariadenia. Tento sa najčastejšie odhaduje na základe výpočtu mernej tepelnej straty, respektíve zisku (chladenie). V prípade domu na rovine sa uvažovalo vo všetkých troch variantoch s výkonom vykurovacieho zariadenia 4 kW tak na prízemí, ako aj na poschodí, v prípade horskej vily bol výkon na prízemí 6 kW a v podkroví 4 kW – tiež vo všetkých troch variantoch. Vo variantoch s chladením sa v prípade domu na rovine počítalo s chladiacim výkonom 4 kW a v prípade horskej vily 2 kW na oboch poschodiach. Výpočty sa vykonali s použitím referenčného roku pre Bratislavu obsahujúcim hodinové údaje teplôt vonkajšieho vzduchu a intenzity slnečného žiarenia. ▲ Obr. 2. a 3. Pôdorys prízemia a poschodia rodinného domu na rovine (návrh: Ing. Patrik Füle) ▲ Obr. 4. Geometrický model domu na rovine s dvoma teplotnými zónami Štúdia nízkoenergetických rodinných domov Štúdia je založená na dvoch študentských prácach, pričom porovnáva typický nízkoenergetický dom na rovine s rodinnou vilou v horskom prostredí. Návrh typického nízkoenergetického rodinného domu na rovine počíta s ľahkou sendvičovou drevenou konštrukciou obvodových stien, pultovou strechou nad poschodím a plochou strechou nad časťou prízemia (obr. 1, 2, 3, 4). Rodinná vila v horskom prostredí je plánovaná ako murovaná stavba so zateplením obvodových stien, s keramickými stropmi a podkrovím s priznanými krokvami (obr. 5 a 6, 7). Vzhľadom na to, aby bolo možné porovnať oba domy navzájom a tiež jednotlivé varianty medzi sebou, vo výpočte sa nezohľadňovala možnosť dodatočného vetrania a vonkajšieho tienenia ako prostriedkov chladenia v letnom období, hoci tak simulačný softvér, ako aj generický model, túto možnosť poskytujú. Do úvahy sa bralo iba tzv. hygienické vetranie s výmenou vzduchu 0,5 h-1 (v prípade výmenníka tepla 0,05 h-1). Výsledky pre letné obdobie (napr. potreba chladenia) preto vychádzajú vyššie pre variantu s výmenníkom tepla. V realite by sa dodatočné vetranie a tienenie s najväčšou pravdepodobnosťou udiali, ale vo výpočtoch predstavujú pomerne veľkú neistotu, keďže absolútne závisia od chovania sa užívateľov budov. V prípade typického nízkoenergetického domu na rovine sa použil geometrický model s dvoma teplotnými zónami (prízemie a poschodie) podľa obr. 4 miernym prebudovaním generického modelu. Geometrický model horskej vily pozostával z troch teplotných zón – prízemia, podkrovia a nárazníkovej, nevykurovanej zóny, obsahujúcej garáž a sklad. Podobne ako v predchádzajúcom prípade bol vytvorený prebudovaním generického modelu. Prízemie a nárazníková zóna sú čiastočne zapustené do terénu (obr. 7). V oboch prípadoch sa simulovali nasledovné varianty prevádzky: ■ A – iba vykurovanie; ■ B – vykurovanie a chladenie; ■ C – vykurovanie s výmenníkom tepla a chladenie. 50 stavebnictví 09/12 Výsledky a ich interpretácia Spomedzi výstupov, ktoré tak simulačný softvér, ako aj generický model, poskytujú a ktoré by najlepšie vystihovali charakter vnútorného prostredia skúmaných budov, uvádzame nasledovné údaje: ■ potreba energie na vykurovanie v prípade všetkých troch variant prevádzky; ■ potreba energie na chladenie v prípade variant B a C; ■ počet hodín s teplotou vzduchu nad 25 °C v prípade všetkých troch variant prevádzky; ■p riemernú mesačnú maximálnu teplotu vzduchu v prípade všetkých troch variant prevádzky, ktorá vychádza z najvyšších denných teplôt počas daného mesiaca. Vo všetkých prípadoch, nielen pri maximálnych teplotách vzduchu, sú zobrazené mesačné dáta pre prízemie a poschodie, respektíve podkrovie, v prípade horskej vily. Grafy 1–4 sa vzťahujú na nízkoenergetický dom na rovine a grafy 5–8 na horskú vilu. Zo získaných výsledkov je zrejmé, že nízkoenergetický rodinný dom na rovine bude mať problémy s letným prehrievaním, čo potvrdzujú najmä grafy 3 a 4 uvádzajúce počtu hodín nad 25 °C a priemernej maximálnej teploty vzduchu. Napriek tomu, že možnosť tienenia okien a dodatočného prirodzeného vetrania sa nesimulovali, a teda výsledné teploty vychádzajú pomerne vysoké, nie je pravdepodobné, že by sa objekt zaobišiel bez nejakého systému chladenia, ak má poskytovať dostatočný obytný komfort v letnom období. Jeho výkon by zrejme mal byť o niečo vyšší než odhadovaný výkon uvedený v príkladoch. Vzhľadom na to, že ide o ľahkú drevenú sendvičovú konštrukciu, dalo by sa tiež uvažovať o nasledovných možnostiach zníženia tepelnej záťaže na chladenie: ■ Vytvorenie masívnejších vnútorných konštrukcií, napr. železobetónových stropov alebo schodiska, ktoré by svojou akumulačnou schopnosťou dom v letných mesiacoch chladili. Nevýhodou tohto riešenia je, že nezapadá do konceptu ľahkej drevenej konštrukcie. Vyžadovalo by si špeciálne detaily, pričom v určitom okamihu by nevyhnutne vyvstala otázka, prečo vlastne neurobiť celú konštrukciu masívnym spôsobom. ■ Využitie podzemného výmenníka tepla, ktorý by v lete mohol slúžiť na zníženie tepelnej záťaže na chladenie vzduchu. Toto riešenie sa používa najmä v kombinácii s rekuperátorom tepla a v danom objekte aj bolo nakoniec navrhnuté. Nevýhodou tejto kombinácie je, že neumožňuje priame vetranie vnútorných priestorov a vyžaduje si pravidelnú údržbu. Na tomto mieste treba uviesť, že výmenník tepla (rekuperátor bez kombinácie s podzemným výmenníkom tepla) použitý v simuláciách oboch budov je definovaný pomocou nízkej výmeny vzduchu. Ide o najjednoduchší spôsob jeho simulácie, ktorý vyhovuje pre účely odhadu potreby tepla na vykurovanie, ale trochu skresľuje potrebu chladenia v letnom období. Výsledné hodnoty v letnom období vychádzajú pri jeho použití vyššie, ako ▲ Obr. 5. Horská vila – pohľad z juhu (stavebný návrh: Ing. Alena Benešová) keby sa používal iba systém čistého vykurovania a chladenia. V realite by výmenník tepla bol v lete vypnutý alebo sa používal na chladenie. Táto skutočnosť však nepriamo poukazuje na ďalší problém spojený s rekuperáciou tepla, a to potrebu optimalizácie jeho chodu. Určite by sa prejavila pri detailnejšej simulácii výmenníka tepla. Vzhľadom na jej prácnosť by ju však bolo vhodnejšie realizovať až v pokročilejšom štádiu návrhu budovy, keď sú známe aj ďalšie podrobnosti, ako napríklad umiestnenie výmenníka v rámci budovy, jeho kapacita, maximálna účinnosť apod. Na rozdiel od nízkoenergetického domu na rovine, horská vila problém s letným prehrievaním, ktoré je štandardným problémom dobre tepelne izolovaných budov [5], mať nebude. Je navrhnutá ako murovaná stavba so suterénom čiastočne zapusteným do svahu, čo samo o sebe znižuje tepelnú záťaž na chladenie. Z grafov je zrejmé, že teploty v prízemnej zóne nedosahujú hodnoty 26 °C ani v letnom období a teploty v podkroví neprekračujú 31 °C. Tienenie okien a dodatočné vetranie podkrovia budú ▲ Obr. 6. Horská vila – pohľad zo severu (stavebný návrh: Ing. Alena Benešová) ▲ Obr. 7. Geometrický model domu horskej vily s troma teplotnými zónami inzerce stavebnictví 09/12 51 3500 Potreba energie na vykurovanie [kWh] Potreba energie na vykurovanie [kWh] Potreba Potrebaenergie energiena navykurovanie vykurovanie[kWh] [kWh] 900.00 900.00 Poschodie AA Poschodie Poschodie BB Poschodie Poschodie CC Poschodie Prízemie AA Prízemie Prízemie BB Prízemie Prízemie CC Prízemie 800.00 800.00 700.00 700.00 600.00 600.00 500.00 500.00 400.00 400.00 300.00 300.00 200.00 200.00 100.00 100.00 3000 2500 2500 2000 2000 1500 1500 1000 1000 500 500 0 0.00 0.00 Jan Jan Feb Feb Mar Mar Apr Apr Máj Máj Jún Jún Júl Júl Aug Aug Sep Sep Okt Okt Nov Nov Podkrovie A Podkrovie B Podkrovie A Podkrovie C Podkrovie B Prízemie A Podkrovie C Prízemie B Prízemie A Prízemie C Prízemie B Prízemie C 3500 3000 Jan Dec Dec Feb Mar Apr May 0 Jan Mesiac Mesiac Feb Mar Apr May June July Mesiac June July Aug Sep Okt Nov Dec Aug Sep Okt Nov Dec Mesiac ▲ Graf 1. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky Obr.▲ raf 5. Horská – porovnanie skúmaných variant prevádzky 12.GHorská vila –vila porovnanie trochtroch skúmaných variant prevádzky (A,B a C) z hľadiska Obr. 8. 8. Dom Dom na na rovine –– porovnanie porovnanie troch troch skúmaných skúmaných variant variant prevádzky prevádzky (A, (A, BB aa C) C) zz hľadiska hľadiska Obr. (A, rovine B a C) z hľadiska potreby energie na vykurovanie zón prízemia a po- potreby(A,B a C)na z hľadiska potreby naavykurovanie energie vykurovanie zónenergie prízemia podkrovia zón prízemia a podkrovia potreby energie energie na na vykurovanie vykurovanie zón zón prízemia prízemia aa poschodia poschodia Obr. 12. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A,B a C) z hľadiska potreby schodia potreby energie na vykurovanie zón prízemia a podkrovia 1100 1100 450 Podkrovie A Poschodie BB Poschodie Poschodie CC Poschodie 900 900 Potreba energie na chladenie [kWh] Potreba energie na chladenie [kWh] Potreba Potrebaenergie energiena nachladenie chladenie[kWh] [kWh] 1000 1000 PrízemieBB Prízemie PrízemieCC Prízemie 800 800 700 700 600 600 500 500 400 400 300 300 200 200 100 100 00 Jan Jan Feb Feb Mar Mar Apr Apr Máj Máj Jún Jún Júl Júl Aug Aug Sep Sep Okt Okt Nov Nov 450 400 Podkrovie Podkrovie BA 400 350 Podkrovie Podkrovie C B 350 300 Podkrovie C 300 250 250 200 200 150 150 100 100 50 50 0 Dec Dec Jan Mesiac Mesiac Feb Mar Nov Dec Apr May July Aug Sepprevádzky Okt Nov – Mar porovnanie dvochJune skúmaných variant Apr May Dec 0 ▲ Graf 6. ▲ Graf 2. Dom na rovine – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky Jan Feb Horská vila June July Aug Sep Okt Mesiac Mesiac zón prízemia a podkrovia Obr.(B 9. Dom Domz hľadiska na rovine rovine ––potreby porovnanie dvochna skúmaných variant prevádzky (B aa C) C) zz hľadiska hľadiska (B a C) z hľadiska potreby energie na chladenie a C) energie chladenie zón prízemia a poschodia Obr. 9. na porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky (B potreby energie energie na na chladenie chladenie zón zón prízemia prízemia aa poschodia poschodia Obr. 13. Horská vila – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky (B a C) z hľadiska potreby potreby energie na chladenie zón prízemia a podkrovia Obr. 13. Horská vila – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky (B a C) z hľadiska potreby energie na chladenie zón prízemia a podkrovia 900 700 900 600 800 500 700 PočetPočet hodínhodín s teplotou s teplotou > 25°C > 25°C [h] [h] Poschodie A Poschodie B Poschodie C Prízemie A Prízemie Poschodie AB Prízemie Poschodie BC Poschodie C Prízemie A Prízemie B Prízemie C 400 600 300 500 200 400 100 300 2000 Jan Feb Mar Apr Máj Jún 100 Júl Aug Sep Okt Nov Podkrovie B Podkrovie A Podkrovie C Podkrovie B 600 500 Podkrovie C 500 400 400 300 300 200 200 100 100 0 50 40 45 35 40 30 35 Mar Apr Máj Jún Júl Aug Sep Okt Nov Dec Mesiac 15 Jan Feb Mar Apr May June Mar Apr May June 33 20 25 Feb Mar Feb Apr Máj Jún Júl Aug Sep Okt Nov Dec Mesiac Obr. 11. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, B a C) z hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu v prízemí a na poschodí July Mesiac July Aug Sep Okt Nov Dec Aug Sep Okt Nov Dec počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí a podkroví Obr. 14. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, B a C) z hľadiska ▼ hodín Graf 8.s teplotou Horská vila porovnanie troch skúmaných variant prevádzky počtu nad–25 °C v prízemí a podkroví (A, B a C) z hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu v prízemí a podkroví Prízemie A 25 30 Jan Feb Jan ▲ Graf 7. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky Mesiac (A, B a C) z hľadiska počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí Obr. 14. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, a podkroví B a C) z hľadiska Prízemie A Poschodie A Prízemie B Poschodie B Prízemie A Prízemie C Poschodie A Poschodie C Prízemie B Poschodie B Prízemie C Poschodie C 45 Jan 0 ▼ Dom Graf na 4. rovine Dom na rovine – porovnanie trochvariant skúmaných variant Obr. 10. – porovnanie troch skúmaných prevádzky (A, Bprevádzky a C) z (A, B a C) z hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu hľadiska 50 počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí a na poschodí v prízemí a na poschodí Mes. priem. max. tepl.max. vzd. tepl. [°C] vzd. [°C] Mes. priem. Podkrovie A 700 600 Mesiac ▲0 Graf 3. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky Jan a C) Febz hľadiska Mar Apr Jún Júl Aug 25Sep Okt Nov Dec počtu Máj hodín s teplotou nad °C v prízemí Obr. 10. (A, DomB na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, Ba na a C) z Mesiac hľadiskaposchodí počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí a na poschodí 15 20 700 Dec Priem. Priem. max. max. mesačná mesačná teplota teplota vzduchu vzduchu [°C] [°C] Počet hodínPočet s teplotou [h] > 25°C [h] hodín>s25°C teplotou 800 Podkrovie A Prízemie A B Podkrovie A Podkrovie B Prízemie C B Podkrovie B C Prízemie C Podkrovie C 33 31 31 29 29 27 27 25 25 23 23 21 21 19 19 17 17 15 Jan Feb Mar Apr May 15 Jan Feb Mar Apr May June July Mesiac June July Aug Sep Okt Nov Dec Aug Sep Okt Nov Dec Mesiac Obr. 15. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, B a C) z hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu v prízemí a podkroví budovy, čo je zvlášť dôležité v prípade navrhovania nízkoenergetických či pasívnych budov, kde sa pozornosť často sústreďuje iba na ich energetickú bilanciu. V pokročilejšom štádiu navrhovania je možné použiť aj detailnejšie simulácie častí vykurovacích systémov, napr. podzemného výmenníku tepla alebo radiátorov (vo vzťahu k jednotlivým stavebným konštrukciám), alebo aj alternatívnych tepelnoizolačných konceptov, s cieľom ich optimalizácie. Použitá literatúra: [1]Aburdene, M. F.: Computer Simulations of Dynamic Systems. Wm. C. Brown Publishers, Dubuque, IA, USA, 1998. [2]Capsol, v. 4.0, Computer Program to Calculate Multi-zonal Transient Heat Transfer, © 2002 Physibel. [3]Mahdavi, A., Espinosa, D., Pont, U., Schuss, M.: Indoor Environment, Obr.16. 16.▲ Dom narovine rovine –celkový celkový ročný priebeh teplôt pri použití varianty A A (zelená (zelená čiara User Evaluation and Energy Use in a “Passive House” Student Obr. Dom ročný priebeh teplôt pri varianty čiara Grafna 9. Dom na –rovine – celkový ročný priebeh teplôt pripoužití použití variznázorňuje priebeh vonkajšej teploty, šedá farba sa vzťahuje na sekundárnu y-os a znázorňuje Dormitory. anty A (zelená čiara znázorňuje priebeh vonkajšej teploty, šedá farba znázorňuje priebeh vonkajšej teploty, šedá farba sa vzťahuje na sekundárnu y-os a znázorňuje In: Proceedings of the International Buildings and časaktivity aktivity vykurovacieho zariadenia, GF== prízemie, prízemie, = poschodie) poschodie) savykurovacieho vzťahuje na sekundárnu y-os a znázorňuje čas aktivity vykurovacieEnvironment 2011 Conference – Visions, Common Practice, čas zariadenia, GF AA = ho zariadenia, GF = prízemie, A = poschodie) Legislation, October 20, 2011, Bratislava, Slovakia, pp. 164–173. [4]Morishita, N., Orehounig, K., Mahdavi, A.: Indoor Environment and Energy Performance of Kindergartens with Different Thermal Design Standards. In: Proceedings of the International Buildings and Environment 2011 Conference – Visions, Common Practice, Legislation, October 20, 2011, Bratislava, Slovakia, pp. 113–123. [5]Zöld, A.: Passive and Low Energy Buildings – In Summer. In: Proceedings of the Building Energy International Conference at the15th Building Services, Mechanical and Building Industry Days, October 15–16, 2009, Debrecen, Hungary, pp. 67–71. english synopsis Low-energy houses and a quality of indoor ▲ Graf 10. Horská vila – Výsek z celkového ročného priebehu teplot pri environment Obr. 17. Horská vila – celkový priebeh teplôt pri použitíteploty, varianty A (zelená At čiara použití varianty A (zelenáročný čiara znázorňuje priebeh vonkajšej šedá the present, the quality assessment of buildings is mainly focused Obr. 17. Horská vila – celkový ročný priebeh teplôt pri použití varianty A (zelená znázorňujefarba priebeh vonkajšej teploty, šedá farba sa vzťahuje na sekundárnu y-os on ačiara znázorňuje sa vzťahuje na sekundárnu y-os a znázorňuje čas aktivity vykurovademonstrating their energy performance. For commencement znázorňuje priebeh vonkajšej farba sa vzťahuje na sekundárnu y-os a znázorňuje cieho zariadenia, GFzariadenia, =teploty, prízemie,šedá A = čas aktivity vykurovacieho GFpodkrovie) = prízemie, A = podkrovie) of building operation, a building energy performance certificate čas aktivity vykurovacieho zariadenia, GF = prízemie, A = podkrovie) is required, for planning application, a design assessment of energy demand is required. The design energy assessment is to pravdepodobne stačiť na dosiahnutie prijateľných 26 °C v letnom období. demonstrate that the proposed building meets the energy and also V prípade horskej vily má najvyššiu prioritu návrh vhodného vykurovacieho the so-called health criterion, which aims to prevent mold on interior systému. Môže ním byť viac-menej akýkoľvek systém, pričom teplovzdušsurfaces of walls and ceilings. The design energy assessment and né vykurovanie, a tým aj snaha o istú formu pasívneho domu, nemusí the energy performance certificate are intended to ensure basic quality of building envelope. However, for a builder or an architect, byť bezpodmienečne najvhodnejším riešením, ak sa použije nejaký iný it is also important to realize the future character of the internal obnoviteľný zdroj energie na dohrievanie teplonosných médií. Predíde environment of the planned facility, which both mentioned tools do sa tým aj problémom súvisiacim s optimalizáciou výmeny vzduchu cez not allow. Especially in the initial phase, when important decisions výmenník tepla, čo naznačujú výsledky varianty C, a s kvalitou vnútorare made, it is appropriate to use methods of computer-aided ného vzduchu (úrovne koncentrácie CO2 podrobne spracované v [3, 4]). simulation of the future building performance. Celkový ročný priebeh teplôt pri použití varianty A zobrazujú grafy 9 (dom na rovine), respektive 10 (horská vila). Záver Uvedená štúdia opisuje možnosti využitia počítačovej simulácie v počiatočnej fáze navrhovania, v ktorej sa uskutočňujú najdôležitejšie rozhodnutia a v ktorej je dobré získať čo najvyššiu istotu, že tieto budú aj správne. Počítačová simulácia umožňuje získať dosť dobrú predstavu o budúcom charaktere vnútorného prostredia plánovanej klíčová slova: simulácia budúceho správania sa budov, kvalita vnútorného prostredia keywords: computer-aided building performance simulation, quality of indoor environment odborné posouzení článku: doc. Dr. Ing. Zbyněk Svoboda, Stavební fakulta ČVUT v Praze stavebnictví 09/12 53 stavební materiály a technologie text Bohdan Víra | grafické podklady VUT v Brně a Asio, spol. s r.o. Využití recyklovaných šedých odpadních vod v budovách Ing. Bohdan Víra, CSc. V roce 1971 absolvoval Stavební fakultu VUT v Brně, obor zdravotně-technické stavby, a v roce 1994 získal aspiranturu na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Pracoval jako projektant v Hutním projektu Ostrava, následně ve VÚV v Praze a v letech 1975–2011 ve společnosti Skanska a.s., dříve IPS, na pozicích ředitele odboru technického rozvoje a investic, technického ředitele a ředitele odboru TR. Je autorizovaným inženýrem v oboru vodohospodářské stavby. E-mail: [email protected] V posledních letech do našeho života stále intenzivněji zasahují technologie, které respektují principy udržitelného rozvoje, využívají obnovitelné zdroje energie i materiálů a usilují o snižování nákladů. V oboru vodního hospodářství je jedním z trendů akceptujících tyto podmínky (zvláště v oblastech, kde je nedostatek vodních zdrojů) využívání recyklovaných šedých odpadních vod pro potřeby v budovách a na přilehlých pozemcích. Opětovné využívání šedých vod je v současnosti již technicky zvládnuté a je i ekonomicky odůvodnitelné. V České republice není dosud využívání upravené šedé odpadní vody rozšířené; většinou se používá v místech, kde osoby nebo organizace mají velmi dobrý vztah k životnímu prostředí. Stoupající cena pitné vody bude tento stav postupně měnit. Využívání vyčištěné šedé odpadní vody v České republice neomezuje žádný zákon, vyhláška ani předpis. Opětovné používání šedých odpadních vod je v různých oblastech světa zavedenou a běžnou skutečností. Jedná se především o země, kde je vysoká cena vody nebo kde jsou omezené zdroje vody. Šedé odpadní vody se využívají např. v Izraeli, Jordánsku, Jižní Koreji, Kanadě, USA, Austrálii, ale také v Německu nebo Velké Británii. V Japonsku je dokonce zpětné využívání šedých vod povinné. Definice a množství odpadních vod Šedé odpadní vody jsou vody z umyvadel, sprch, van, rovněž vody z praček, kuchyňských dřezů nebo myček nádobí. Kvalitu šedých odpadních vod v tuzemsku dosud neřeší žádná norma, proto je třeba podívat se na situaci v této oblasti do zahraničí, kde mají již větší a dlouhodobější zkušenosti s jejím využíváním. Podle DIN 4045 je šedá odpadní voda komunální voda bez moči a fekálií. Šedé vody je možno rozdělit podle 54 stavebnictví 09/12 toho, kde vznikly nebo na co byly po úpravě použity. Podle zdroje můžeme šedé vody rozdělit na čtyři skupiny: ■ neseparované šedé vody; ■ šedé vody z kuchyní a myček; ■ šedé vody z praček; ■ šedé vody z umyvadel, sprch a van. Šedé vody upravené na požadovanou kvalitu, tzv. bílé nebo provozní vody, se mohou použít na splachování toalet a pisoárů, na zavlažování, na mytí podlah, případně na praní prádla. Využití šedých odpadních vod je odvislé od stupně jejich znečištění a od požadavků na jejich kvalitu po úpravě (s tím souvisí i návrh typu zařízení na jejich úpravu). Nejčastěji se zpětně využívají pouze odpadní vody z umyvadel, sprch a van, neboť jejich úprava (čištění) na provozní vody pro splachování toalet a zavlažování je technicky i ekonomicky výhodná. V domácnostech odtéká z umyvadel, sprch, kuchyňských dřezů, van a myček na nádobí přibližně 70 % z celkové produkce odpadních vod. Přitom pouze z koupelen (z umyvadel, sprch a van) odteče cca 33–42 % z celkové produkce odpadních vod. U komerčních budov je odváděno (převážně z umyvadel) cca 27 % z celkové produkce odpadních vod. Potřeba vody na splachování toalet a zálivku, kterou lze aplikovat recyklovanými šedými odpadními vodami v domácnostech, představuje přibližně 30 % z celkové potřeby vody. V komerčních budovách je toto množství dvojnásobné a odpovídá cca 60 % z celkové potřeby vody v dané budově. Z uvedených dat je zřejmé, že produkce šedých vod v domácnostech je mírně vyšší než potřeba vody na splachování toalet nebo na zálivku. U komerčních budov (kanceláře, úřady, školy apod.) je větší spotřeba vody na splachování toalet a na zavlažování než množství vyprodukovaných šedých odpadních vod (u těchto budov je třeba upravenou šedou vodu doplňovat buďto předčištěnou dešťovou vodou nebo pitnou vodou). U nemovitostí typu hotely, vysokoškolské koleje, internáty, lázně, nemocnice nebo prádelny je produkce šedých odpadních vod značně vyšší než spotřeba vody na toaletách a pro zalévání, což umožňuje ekonomicky výhodnější využití recyklovaných šedých vod. Produkce šedých odpadních vod je v průběhu roku přibližně stejná. Využívání upravených šedých vod nezávisí na dešťových srážkách, tzn. že úspor lze dosáhnout i v době sucha. Kvalita šedých odpadních vod Kvalita odpadních vod závisí na zdroji užití. Šedé vody z koupelen a kuchyní jsou mírně kyselé nebo mírně zásadité s hodnotou pH 5–8,6. U komunálních vod se pH pohybuje v rozmezí 7–8; šedé vody z praní jsou zásadité a jejich pH má hodnoty od 9,3–10. Teplota vody ze sprch, van a umyvadel se pohybuje mezi 18 °C až 38 °C. Teplota vod z praček je obvykle vyšší než 30 °C. Barva a zákal šedých odpadních vod z koupelen je vyšší než u vod z praček. Vody z praček obsahují více plovoucích látek. Těch se nachází nejvíce v odpadních vodách z kuchyňských dřezů a myček nádobí. Chemická a biologická spotřeba kyslíku (CHSK a BSK) šedých odpadních vod se pohybuje přibližně v poměru 4:1. Např. u vod ze sprch, van a umyvadel se hodnota CHSK pohybuje v rozmezí 64–8000 mg/l a hodnota BSK5 je v intervalu mezi 19–200 mg/l. S ohledem na to, že šedé vody z kuchyní jsou zatíženy obsahem zbytků jídel (hodnota CHSK činí 26–1600 mg/l a hodnota BSK5 669–756 mg/l), jsou tyto vody pouze podmínečně vhodné na recyklaci, na rozdíl od vod z koupelen, které jsou vhodné pro recyklaci, neboť jejich úprava je technicky i provozně snadnější a ekonomicky výhodnější. Při posuzování jakosti vody pro závlahu se vychází z ČSN 75 7143 Jakost vody pro závlahu. U fyzikálních vlastností závlahové vody se sleduje především mechanické znečištění anorganickými a organickými částicemi a teplota vody. Minerální částice větší než 0,1 mm zanášejí odběrné objekty a potrubí, proto musí být odstraněny. Maximální přípustná velikost splavenin je odvislá od použitého zařízení. Při závlaze postřikem běžným závlahovým zařízením může činit maximální velikost částic 1 mm; při bodové a kapénkové závlaze nemá maximální velikost částic přesáhnout 1/5 až 1/10 průměru výtokových otvorů. Teplota vody v jarním období se má pohybovat mezi 10 až 15 °C, v létě mezi 15 až 20 °C. Maximální teplota může být 35 °C a obecně má být teplota vody vyšší než teplota půdy. Kvalitu upravených (recyklovaných) šedých vod je třeba pravidelně kontrolovat, aby nevzniklo žádné riziko ohrožující zdraví lidí. Na čištění šedých odpadních vod je třeba navrhnout a provozovat účinné a spolehlivé technologické zařízení. Kvalitu recyklovaných vod je možné do doby vydání české normy porovnávat s požadavky zahraničních norem (např. British Standard BS 8525:2010 nebo DIN 4045). Návrh a realizace potrubních systémů V objektech využívajících recyklované šedé vody je nutno navrhnout oddělenou vnitřní kanalizaci pro odvádění odpadních vod z toalet, kuchyní, případně i z praček a zvláštní potrubí pro odvádění šedých vod z koupelen. Sběrné potrubí odvádí šedé odpadní vody na čisticí jednotku. Navrhování a dimenzování sběrného potrubí šedých odpadních vod se provádí podle ČSN EN 12056 a ČSN 75 6760. Potrubí i jímky nebo nádrže musí být odvětrány (nejlépe v návaznosti na větrání splaškového odpadního potrubí). Všechny přepady z nádrží a jímek musí být zabezpečeny proti vniknutí vzduté vody ze stokové sítě alespoň zpětnou armaturou. Upravená šedá voda (provozní, bílá) se shromažďuje v nádrži nebo jímce za úpravnou vod, odkud se čerpá automatickou čerpací stanicí k výtokovým armaturám a splachovačům (podle konkrétní potřeby s dezifekcí nebo bez ní). Vnitřní vodovod musí být oddělený a rozvádět jedním potrubím pitnou vodu a jiným potrubím recyklovanou šedou vodu. Potrubí provozní vody nesmí být přímo spojováno s potrubím pitné vody (požadavek vyhlášky č. 268/2009 Sb., ČSN EN 1717 a ČSN 73 6660). Při volbě potrubního vedení provozní vody je nutná pečlivá kontrola provádění, aby se zabránilo propojení trubního systému pitné vody s potrubím provozní vody, což je hygienicky nepřípustné (několik takových případů je známo ze zahraničí – jejich následkem měli připojení uživatelé zdravotní problémy). Při instalaci potrubí je bezpodmínečně nutno elimininovat jakékoliv pochybení. Potrubí provozní vody se navrhuje, provádí a zkouší podle ČSN EN 806 a ČSN 73 6660. Dimenzování potrubí pro rozvod provozní vody se navrhuje podle ČSN EN 806-3 nebo ČSN 75 5455. Důležité je označit potrubí a výtokové armatury. Zásady pro toto označení a symboly jsou uvedeny v ČSN EN 806-2. Odběrná místa recyklovaných šedých odpadních vod musí být opatřena nápisem Nepitná voda, aby si uživatelé uvědomili, že vodu nelze použít k pití. Značení na místech odběru, kde se používá nepitná voda Rozvodné potrubí upravené šedé vody by mělo být vytvořeno z materiálu v jiné barvě než pro pitnou vodu, případně by mělo být polepeno podélnou lepicí páskou s upozorněním, že se jedná o potrubí provozní vody. Pro rozvod recyklované šedé vody není vhodné měděné potrubí (vyžaduje stabilní hodnotu pH v rozmezí 6,5–9,5) ani pozinkované ocelové potrubí ▲ Značení na místech odběru, kde se používá nepitná voda (má doporučenou hodnotu pH dopravované vody nad 7,5). Nejvhodnější potrubní materiál pro rozvod provozní vody představuje plastové nebo skleněné potrubí. Oba materiály vykazují vysokou chemickou odolnost. V praxi se z ekonomických i praktických důvodů nejčastěji používá plastové potrubí. Potrubí pro rozvod provozní vody má být tepelně izolováno. Technologie úprav šedých vod S úpravou a využíváním šedých vod se začalo již v roce 1970, kdy byly vyvíjeny první systémy v NASA. Pro čištění se použila rozsivková zemina s aktivní uhlíkovou absorpcí. Při návrhu technologie úpravy šedé vody je třeba zohlednit místní podmínky a kvalitu šedé vody. Zařízení pro úpravu šedé odpadní vody musí být navrženo především s ohledem na biologickou charakteristiku odpadní vody, na její množství i na způsob (účel) využití upravené vody. V zásadě je možno metody úpravy šedé vody rozdělit na: chemické, fyzikální, biologické a mokřady (případě jejich kombinaci). Systémy s chemickou úpravou vody Systémy s chemickou úpravou vody mají tři alternativy: ■ princip koagulace s přídavkem hlinitých solí, může být v kombinaci s pískovým filtrem nebo granulovaným aktivním uhlím (používá se hlavně u prádelen); ■ elektrokoagulace v kombinaci s dezinfekcí (používá se u málo znečištěných vod); ■ fotokatalytická oxidace oxidem titaničitým v kombinaci s UV zářením. Systémy s fyzikální úpravou Systémy s fyzikální úpravou lze rozdělit do dvou kategorií: ■ pískové filtry – používají se buď samostatně nebo v kombinaci s dezinfekcí či v kombinaci s aktivním uhlím a s dezinfekcí (dosahuje se jen hrubého vyčištění vody); ■ membránová filtrace – je výkonnější než písková filtrace, protože eliminuje znečištění organickými látkami, odstraňuje rozpuštěné i nerozpuštěné látky a také zákal. Pískový filtr se předřazuje před membránovou filtraci, aby odstranil hrubší části z šedé odpadní vody. Biologické metody Biologické metody využívají schopnost aerobních a anaerobních bakterií rozkládat obsažené látky v šedé odpadní vodě. Biologické úpravy vykazují výborné výsledky při odstraňování organických i pevných látek. Za biologickou úpravnou následuje dezinfekce (např. UV lampou). V systému s membránovým bioreaktorem se dosahuje taková úroveň odstranění mikroorganizmů, že není potřeba systém doplňovat o dezinfekci. stavebnictví 09/12 55 ▲ Schéma koloběhu vody v budově (převzato z řešení TA 01020311 VUT v Brně a firmy Asio, spol. s r.o.) ▲ Schéma čisticí jednotky – MBR (převzato z řešení TA 01020311 VUT v Brně a firmy Asio, spol. s r.o.) Mokřady Mokřady jsou umělé úpravy pozemku s rákosovým polem (Phragmites australis) a jezírkem. Přírodnímu čištění nejčastěji předchází usazování velkých částí unášených šedou vodou s následnou pískovou filtrací. Tato metoda jen v malé míře odstraňuje mikrobiální znečištění. Jedná se o finančně nenáročnou, ekologicky i provozně velmi šetrnou technologii, zabírá však značně velkou plochu v porovnání s předchozími metodami. šedá odpadní voda teplo studené vodě. Předehřátá voda je následně vedena na dohřátí do kotlů nebo do solárních panelů a z nich do zásobníků teplé vody. Získáním předaného tepla šedými vodami se ušetří značné množství potřebné energie na ohřev teplé vody a zkrátí se návratnost vynaložených investičních nákladů. Systém úpravy vod Do úpravny vod se šedá odpadní voda přivádí sběrným potrubím. Po mechanickém předčištění šedá voda přitéká na čisticí jednotku. Po čisticím procesu se upravené (provozní) šedé vody akumulují v nádrži nebo jímce. Z akumulační nádrže jsou vyčištěné vody čerpány po hygienickém ošetření (např. dezinfekcí UV lampou apod.) do sítě provozní vody určené pro splachování toalet, zalévání, případně pro čištění podlah. Úpravny vod musí být navrženy s takovou technologií, aby bezpečně vyčistily přitékající šedé odpadní vody na požadované hodnoty. Technologické zařízení musí být navrženo a dimenzováno tak, aby upravovalo jen takové množství šedých vod, které se spotřebuje v dané budově. Přebytečné šedé vody se vypouštějí do kanalizace. Toto potrubí musí být opatřeno zpětnou klapkou proti vzdutí odpadní vody v kanalizačním řádu. Čisticí zařízení a nádrže nebo jímky lze umísťovat na terén i pod terén podle konkrétní prostorové dispozice. Nádrže musí být vodotěsné (železobeton, HDPE, PP, sklolaminát nebo kovové, opatřené protikorozní úpravou). Nádrže musí být vybaveny přepadem do kanalizace a musí být odvětrané. Nadzemní nádrže jsou výhodné z hlediska nákladů na rekonstrukce. Musí být dobře tepelně izolované a chráněné proti světlu. Podzemní nádrže jsou provozně výhodnější. Pro případ nedostatečného množství produkovaných šedých odpadních vod (např. u komerčních objektů) musí být systém doplněn záložním zásobováním vodou. To je možné zajistit buď z rozvodu pitné vody (ten je třeba provést tak, aby se zabránilo zpětnému toku a nedošlo ke kontaminaci pitné vody v rozvodné síti), nebo upravenou dešťovou vodou, což bývá výhodnější; případně kombinací obojího, pitná voda je v takovém případě dodávána v době sucha. Šedou odpadní vodu lze využít i energeticky, např. pro předehřev teplé upravené vody. Pro získání tepla z šedé odpadní vody je nutno před vtokem šedých vod na úpravnu vod instalovat výměník. Ten musí být z hygienických důvodů dvouplášťový. Ve výměníku předá 56 stavebnictví 09/12 Využití dešťových vod pro provozní vody budovy Je vodohospodářsky, technicky, ekologicky i ekonomicky velmi dobře zdůvodnitelné. Dešťová voda má řadu výborných vlastností – je měkká a neobsahuje minerální látky (po vysušení nezanechává bílou stopu), nezanáší trysky zahradních rozprašovačů, je vhodná na zalévání zeleniny, květin i zahrady. Dešťová voda může obsahovat koliformní bakterie, které jsou významným mikrobiologickým ukazatelem (tyto bakterie se nesmí vůbec vyskytovat v pitné vodě – viz vyhláška č. 2004/252 Sb.). Dešťové vody jsou většinou zachytávány ze střech (vody z komunikací a zpevněných ploch nejsou vhodné kvůli náročnější a nákladnější úpravě při kontaminaci ropnými látkami). Dešťovou vodu lze upravovat biologickými, chemickými nebo fyzikálními procesy, případně jejich kombinací. Nejčastěji postačí úprava dešťové vody filtry, před které se předsadí lapač nečistot (např. listí apod.). Filtry mohou být různého typu (např. filtrační rohože nebo síta) a musí být umístěny na přítoku do akumulační nádrže dešťových vod. V akumulační nádrži dochází k usazování jemně rozptýlených látek. Nádrže se musí pravidelně čistit. Z akumulační nádrže se dešťová voda čerpá do akumulační nádrže upravené šedé odpadní vody. Přebytečná dešťová voda odtéká do kanalizace nebo se vsakuje do terénu. Využívání dešťové vody pro zásobování budov provozní vodou je nejvýhodnější u komerčních budov (úřady, školy apod.), kde je produkce šedých vod podstatně menší než potřeba provozní vody (pro toalety, zalévání zeleně nebo pro úklid). Předpisy a první aplikace v ČR V České republice dosud není vydána žádná norma s podmínkami a doporučeními pro návrh, realizaci a provozování technologie recyklace šedých odpadních vod. Jejich využití není nijak legislativně omezeno a např. stávající norma pro vnitřní vodovody ČSN EN 806 připouští zřizování oddělených potrubních rozvodů pro pitnou a nepitnou, např. recyklovanou šedou vodu – viz ČSN EN 4-806. Na počátku roku 2012 byly zahájeny práce na nové normě ▲ Hotel Mosaic House v Praze – filtr na hrubé nečistoty (foto: Ing. Renata Biela, VUT v Brně) ▲ Hotel Mosaic House v Praze – dezinfekce UV zářením (foto: Ing. Renata Biela, VUT v Brně) ▲ Hotel Mosaic House v Praze – monitorovací zařízení u nádrží (foto: Ing. Renata Biela, VUT v Brně) ▲ Studentské koleje, Potsdamm, Německo – technologická část ČOV – dmychadlo, elektroventily a rozvaděč (foto: Asio, spol. s r.o.) ▼ Membránový filtr pro rodinný dům v Aachenu (foto: Asio, spol. s r.o.) ▼ Zařízení pro recyklaci šedých odpadních vod v rodinném domě v Aachenu (foto: Asio, spol. s r.o.) stavebnictví 09/12 57 ČSN 75 6780 s názvem Využití šedých a dešťových vod v budovách a na přilehlých pozemcích. Norma bude uvádět zásady navrhování, provádění, zkoušení a údržby zařízení pro využití šedých a dešťových vod. Bude popisovat zařízení pro akumulaci, čištění/úpravu šedých a dešťových vod, zařízení pro akumulaci a čerpání provozní vody a doplňování rozvodu provozní vody pitnou vodou. V normě budou také popsány možnosti využití tepla z šedých odpadních vod. Budou v ní uvedeny termíny, definice a navazující normy a právní předpisy. Normu zpracovávají pracovníci Fakulty stavební VUT v Brně a firmy Asio, spol. s r.o. Na červnovém zasedání technické normalizační komise č. 95 byly probrány připomínky k zásadám řešení této normy. Předpokládá se, že norma by mohla být vypracována do konce roku 2012. V řadě zemí byly již řešeny výzkumné úkoly na využití šedých odpadních vod a byly také zpracovány normy pro využití šedých nebo dešťových vod v budovách – např. v Anglii je to norma BS 8525 Greywater systems, v Německu DIN 1989-1 Regenwassernutzungsanlage a DIN 4045 Abwassertechnik – Grundbegriffe. Při výběru vhodného objektu pro sběr a využití šedých odpadních vod vstupuje řada faktorů, jež ovlivňují samotný návrh a vlastní řešení konkrétního případu. Obecně platí, že systémy se sběrem šedých vod jsou ekonomicky výhodné v budovách, kde je vysoká produkce těchto vod. Jedná se většinou o budovy, kde se vyskytuje velký počet osob (např. hotely, administrativní objekty, ubytovny, internáty, koleje, rekreační zařízení nebo lázně), ale také tam, kde se nadměrně produkují šedé vody, např. v prádelnách. Dalším kritériem pro výběr vhodné budovy pro recyklaci šedých odpadních vod může být i využití vyšší teploty šedé vody, která teplo předá ve výměníku tepla předřazenému před čisticí jednotku. Ušetřené náklady na energii zvýší ekonomiku systému. Vhodné je využití šedých odpadních vod v místech s nedostatkem pitné vody z vodovodních řadů nebo tam, kde je vysoká cena za dodávku pitné vody. Britské materiály uvádějí návratnost vložené investice do opětovného využití šedých vod přibližně 7–10 let, což je individuální, podle konkrétního objektu. Při využití tepla šedých odpadních vod na předehřev teplé upravené vody se doba návratnosti zkracuje. Příklad realizace V České republice se jako vzorový příklad realizace uvádí budova hotelu Mosaic House v Praze, poblíž Karlova náměstí. Tento sedmipodlažní hotel s jedním podzemním podlažím byl rekonstruován v letech 2009–2010. Při rekonstrukci hotelu se uplatnily všechny dostupné technologie a opatření pro efektivní využití energie a přírodních zdrojů s cílem dosáhnout co nejnižší energetickou náročnost. Na úseku vodního hospodářství je v hotelu šedá odpadní voda ze všech sprch a umyvadel vedena samostatným potrubním rozvodem na recyklační jednotku Aqua-Cycle 4500 od firmy Pontos, dceřiné společnosti Hansgrohe. Recyklační jednotka zabírá prostor 52 m3. Před ní je umístěn filtr s nerezovým sítem, kde se zachytávají větší nečistoty. V recyklačním zařízení se voda biologicky čistí a dezinfikuje pomocí UV lampy a čerpá se do rozvodné sítě provozní vody. Denní úspora pitné vody se pohybuje od 3 do 5 m3. Údržba a veškeré čištění zařízení probíhá zcela automaticky. Monitoring zařízení zajišťuje výrobce on-line. Běžný provoz zabezpečuje hotelová služba. Upravená provozní voda je rozváděna výhradně na toalety, případně slouží k úklidu podlahových ploch. Šedá odpadní voda se v hotelu využívá i energeticky. Před recyklační jednotku je vřazen výměník tepla, jenž teplou šedou odpadní vodou předehřívá studenou vodu. Takto předehřátá voda se dále ohřívá rekuperovaným teplem z chlazení. Na potřebných 60 °C se voda 58 stavebnictví 09/12 dohřívá v solárních panelech umístěných na střeše hotelu (v letním období) nebo v plynových kotlech. Kaskádové uspořádání úsporných tepelných zdrojů snižuje celkovou potřebu tepla pro teplou upravenou vodu na čtvrtinu. V celém objektu je důmyslný systém měření a regulace, který energeticky efektivně zajišťuje provoz budovy. Hotel Mosaic House byl druhou budovou na světě, kde se tato technologie uplatnila (první budova se nachází v německém Freiburgu). ■ Použitá literatura: [1] VUT v Brně a Asio, spol. s r.o. TA 01020311 Využití šedých a dešťových vod v budovách. [2] Raclavský, J.; Biela, R.; Hluštík, P.; Raček J.: Využití šedých a dešťových vod v budovách – projekt TAČR. In 16. medzinárodná konferencia Sanhyga, Piešťany 2011. Katedra TZB SvF STU Bratislava, 2011, s. 97–100, ISBN 977-80-89216-42-0. [3] Vrána, J.; Ošlejšková, M.: Využití šedé vody, VUT v Brně, TA 01020311 [4] Plotěný, K: Dělení vod, bílé a šedé vody – nové poznatky a možnosti využití. Sborník semináře Vodohospodářské chuťovky. Brno, Asio, spol. s r.o. 2011, s. 21–27. [5] ČSN EN 806 – 1 až 4 Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě. [6] ČSN EN 12056 – 1 až 5 Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy. [7]ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem. [8] ČSN EN 6760 75 Vnitřní kanalizace. [9] ČSN 73 6660 Vnitřní vodovody a Z1, Z2, Z3. [10] ČSN 75 7143 Jakost vody pro závlahu. [11] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. [12] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. [13] British Standard BS 8525:2010 Greywater Systems. [14] British Standard BS 8515:2009 Rainwater harvesting systems – Code of practice. [15]BSRIA – Brewer, D.; Brown, R.; Stanfield, G.: Technické doporučení TN 7/2001 (Velká Británie). [16]DIN 1989-1 Regenwassernutzungsanlage, Teil 1, Planung, Ausfuhrung, Betrieb und Wartung. [17]DIN 4045 Abwassertechnik – Grundbegriffe. Deutsches Institut für Normung e.V., Berlín 2003. english synopsis Usage of Recycled Grey Waste Water in Buildings Recently, technologies that respect the principles of sustainability, use renewable energy and material sources and strive to cut costs have been faced more intensely. In the area of water management, one of the trends accepting these conditions (especially in locations fighting with scarce water sources) is the usage of recycled grey waste water for the needs in buildings and on adjacent land. Repeated usage of grey water is nowadays well established and economically justified. klíčová slova: šedé odpadní vody, potrubní systémy, technologie úprav šedých vod, čisticí jednotky keywords: grey waste water, piping systems, grey water treatment technology, cleaning units inzerce Pipelife Czech – kvalita a ekologie QUANTUM SN 12 Pipelife Czech s.r.o. patří mezi nejstarší české výrobce plastových potrubí a má pověst spolehlivého dodavatele. Jeho výrobní a obchodní program je zaměřen především na kvalitní výrobky,SN 12 přispívající k šetření životního prostředí. V dalším textu si představíme dva re- odolávají silným nárazům i při bodu mraprezentanty širokého sortimentu. zu a dovolují pokládku při minus 10 °C, což u běžných PVC výrobků rozhodně neplatí. Spolehlivá integrovaná trubní hrdla obsahují těsnění s plastovou SN 12 výztuží. Těsnost spojů proto garantuje Český trh plastových kanalizačních nezvykle vysoká hodnota 4,8 baru pro potrubí má v současnosti dva základ- 100 let užívání. Kompletní systém doní směry: kromě snah o nákup co nej- plňují tvarovky o vysoké kruhové tuhosti levnějšího potrubí bez ohledu na kvalitu (SDR 34). a vhodnost použití, které vesměs končí Letos byla dále zvýšena užitná hodnota u žebrovaných potrubí, se na tuzem- systému Quantum SN 12® zavedeském trhu objevuje stále více investorů, ním světlé vnitřní trubní stěny, která požadujících výrobky maximálně spo- usnadní kamerovou inspekci (zvyšuje lehlivé po celou dobu života. Chtějí i odolnost proti abrazi – rychlost splašků SN 12 až 15 m/s). Vnitřní popis trub dovolí šetřit peníze za opravy, uvědomělejší z nich si uvědomují také ekologické vlivy spolehlivě odhalit záměnu trub i po jepoškozených a netěsných potrubí. Vy- jich zasypání. žadují tedy vysokou bezpečnost a jsou za ni ochotni při nákupu přiměřeně zaplatit. Nejsou hloupí – nákupní cena po12stavby. trubí tvoří totiž jen asi 10 %SN ceny Probíhá rovněž návrat k PVC, léty ově- Globální změny klimatu nás stále více řenému materiálu, který má ze tří běž- vystavují extrémům: na jedné straně tepných „kanalizačních“ plastů (PVC, PP, lotním maximům a dlouhému suchu, na PE) nejvyšší pevnostní modul, nejlepší druhé přívalovým dešťům a záplavám. tvarovou stálost a je odolný proti vtlače- Prohřešky při hospodaření s vodou ní kamene do stěny trubky. Díky přízni- způsobují často její nedostatek. Spolu vé ceně PVC mohou plnostěnné PVC se záplavami přispívají k erozním jevům, trubky konkurovat trubkám z polypropy- znečišťování vody a ve svém důsledku lenu se stěnou žebrovanou, tedy pro- přinášejí i vyšší poplatky za dodávku pitduktům s nižší bezpečností. Nejvyšší né vody. dosažitelnou životnost a spolehli- Pipelife proto nyní přichází s komplexvost při rozumné ceně nabízí kvalitní ním systémem efektivního hospodaření plnostěnné trubky z PVC. s vodou. Nový systém Raineo® slouží k zachycování, zadržování a efektivnímu Na řadě významných staveb v České využití dešťové vody, případně k jejímu republice byly v posledních třech le- bezproblémovému vsakování do země. tech použity třívrstvé plnostěnné trub- Systém Raineo® vychází z požadavky systému PVC Quantum SN 12®. ků Evropské unie a splňuje nejpřísnější Systém Quantum je vhodný současné požadavky. Kvalita surovin pro nejnáročnější pod- a komponentů zaručuje dlouhou životmínky pokládky a pro- nost, vysoká technická úroveň výrobků vozu. Trubky průmě- i projekce garantuje spolehlivou funkci rů 160 až 400 mm po celé generace. QUANTUM Funkce systému Raineo lze shrnout následovně: Zachycování dešťové vody ze střech, silnic, parkovišť a dalších ploch městských aglomerací, průmyslových i sportovních areálů, letišť atd. K tomu slouží liniová či bodová drenáž nebo uliční vpusti. Transport dešťové vody pomocí některého ze široké nabídky kanalizačních potrubí o různé stavbě a kruhové tuhosti, s využitím kvalitních šachet různé konstrukce a velikosti. Čištění a úprava dešťové vody, zahrnující nabídku separace mechanických nečistot, olejů a ropných látek, případně tuků a těžkých kovů. QUANTUM QUANTUM Bezpečné shromažďování dešťové vody pro další efektivní využití a/nebo její vsakování do zeminy s využitím osvědčeného modulárního systému Stormbox, případně podzemních nádrží. Zachycení přívalové vlny a následný řízený odtok do kanalizace. Přístup do potrubí, filtrů a dalších komponentů pro čištění, kontrolu a údržbu. Je umožněn inspekčními otvory, přístupovými šachtami a konstrukcí všemi směry čistitelných jednotek Stormbox. J. Jonášek Pipelife Czech, s.r.o. Kučovaniny 1778, 765 02 Otrokovice Tel.: 577 111 211, fax: 577 111 227 e-mail: [email protected] www.pipelife.cz stavebnictví 09/12 59 stavební materiály a technologie text Pavel Rubáš | grafické podklady archiv autora Akustické vlastnosti systémů ETICS: připravované požadavky a jejich ověřování Ing. Pavel Rubáš, Ph.D. Absolvoval obor pozemní stavby s modulem stavební fyzika na Stavební fakultě ČVUT v Praze. V současné době působí v Technickém a zkušebním ústavu stavebním Praha s.p. ve funkci ředitele pobočky Teplice. Profesně se zabývá odbornými a znaleckými posudky v oboru stavební fyziky (světlená technika, stavební akustika, radioaktivita) a systémy managementu kvality, životního prostředí, bezpečnosti práce a sociální odpovědnosti. E-mail: [email protected] Akustické vlastnosti systémů ETICS nejsou v ČR dostatečně známé, přestože zasluhují hlubší pozornost projektantů. Autor v příspěvku objasňuje širší souvislosti mezi kontaktními zateplovacími systémy a stavební akustikou. Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS – External Thermal Insulation Composite Systems) jsou definovány jako stavební výrobky, které se dodávají v ucelené sestavě složek, skládajících se z lepicí hmoty, tepelného izolantu, kotvicích prvků, základní vrstvy a konečné povrchové úpravy. Dodatečné tepelně izolační vrstvy instalované kontaktně na libovolnou stěnu radikálně zlepšují tepelný odpor, ale zároveň snižují neprůzvučnost na specifických kmitočtových pásmech. Tento negativní efekt zateplení není obvykle uživateli budovy vnímán, jelikož o celkovém akustickém komfortu rozhodují většinou výplně otvorů – okna. V hlučných lokalitách (okolí frekventovaných silnic, železnic) však může jít o významný problém. Zkušební metody pro akustické vlastnosti ETICS Navržená revize ETAG 004 (European Technical Approval Guideline) popisuje určení akustických vlastností ETICS laboratorním měřením podle skupiny norem ČSN EN ISO 10140-1, 2, 4 a 5. Určovanou veličinou je „zlepšení“ vážené vzduchové neprůzvučnosti ΔRw, které je definováno jako rozdíl neprůzvučnosti základní stěny s aplikovaným ETICS a bez ETICS pro každé třetinooktávové pásmo, dále je určováno „zlepšení“ se započítáním faktorů přizpůsobení spektra C a Ctr Zkoušený ETICS (tzv. akustická přídavná konstrukce) musí pokrývat celou plochu základní stěny. V případě ETICS se používá základní stěna s nízkým kritickým kmitočtem („těžká stěna“). Je ze zdiva, monolitického betonu nebo betonových bloků s plošnou hmotností 350 ± 50 kg/m2. Materiál a tloušťka jeho stěny jsou voleny tak, aby kritický kmitočet ležel v oktávovém pásmu 125 Hz, což se ověřuje výpočtem nebo měřením. V materiálu základní stěny nesmí být žádné dutiny a žádné tloušťkové rezonance pod 3150 Hz. Objemová hmotnost bloků nebo zdiva musí být nejméně 1600 kg/m3. Vhodnou skladbou jsou vápenopískové bloky s objemovou hmotností 60 stavebnictví 09/12 1700 kg/m3 ≤ ρ < 1800 kg/m3 a šířkou 175 mm, se sádrovou omítkou tloušťky 10 mm na jedné straně stěny. Charakterizování samotné přídavné konstrukce vyžaduje, aby její akustické vlastnosti byly nezávislé na základní konstrukci, ke které je připevněna. To je splněno, pokud plošná hmotnost základní konstrukce je mnohem větší než plošná hmotnost přídavné konstrukce, dále pokud kritický kmitočet základní konstrukce je pod měřeným kmitočtovým rozsahem a konstrukční spojení mezi přídavnou a základní konstrukcí je slabé. Jestliže se skutečná situace liší od těchto podmínek, je účinnost přídavné konstrukce do určité míry závislá na vlastnostech základní konstrukce [1]. Nezávislé určování akustických vlastností přídavných konstrukcí – ETICS – tedy vyžaduje hmotnou základní stěnu. Velké množství praktických aplikací však zahrnuje i různé lehké stěny. Z tohoto důvodu je u ETICS určených k aplikaci na jiné typy stěny možné pro zkoušku použít konkrétní stěny (dutinové tvárnice atd.) V těchto případech se v protokolu uvádí i přesná skladba použité základní stěny. Přídavná konstrukce – ETICS – musí být namontována na základní konstrukci stejně jako v praxi na stavbě. Přídavná konstrukce musí být připojena na boční části laboratoře stejným způsobem jako na stavbě, ale nesmí být provedeno pevné spojení základní konstrukce s přídavnou konstrukcí přes okraje bočních konstrukcí. Vytvrzovací doba přídavné konstrukce a jejího upevnění musí být dostatečně dlouhá, aby bylo dosaženo konečných podmínek [1]. Vliv ETICS na neprůzvučnost těžké stěny je zřejmý z obrázku 1. Neprůzvučnost dvouvrstvé konstrukce je obecně tím lepší, čím je těžší. Zároveň platí, že vzduchová neprůzvučnost roste s kmitočtem dopadajícího a vyzařovaného zvuku. Na nízkých kmitočtech je na obrázku 1 u všech tří křivek zřejmá oblast rezonance. U samotné základní stěny se objevuje na f0 = 63 Hz v nejnižší části slyšitelného spektra zvuku. V oblasti vlivu hmotnosti (pásmo středních kmitočtů) roste neprůzvučnost s kmitočtem o 6 dB na oktávu až do kritického kmitočtu vlnové koincidence, kde dochází k poklesu neprůzvučnosti v důsledku rostoucího vlivu ohybové tuhosti konstrukce. J. Nurzynski z polského Instytutu Techniki Budowlanej (ITB) uvádí následující zkušenost ze zkoušek akustických vlastností – aplikace ETICS na bázi polystyrenu (EPS 150 mm) s tenkovrstvou omítkou 5 mm posune významně rezonanční kmitočet složené konstrukce až na 315 Hz a v případě minerální vlny (MW 150 mm) s identickou omítkou dochází k posunu f0 na 125 Hz [2]. ETICS, omítka EPS 150, 5 mm MW 150, 5 mm f0 (Hz) 315 125 ΔRw (dB) –4 0 ΔRw + C –5 –1 ΔRw + Ctr –6 –3 Tab. 1. Vážené hodnoty Δ pro různé ETICS [2] Při laickém zhodnocení neprůzvučnosti se může zdát, že je aplikace ETICS na bázi polystyrenu i minerální vlny pozitivní. Vyhodnocením vážených hodnot ze souboru naměřených dat podle ČSN EN ISO 717-1 zjistíme, že aplikace ETICS 150 mm na bázi polystyrenu „zlepšuje“, resp. snižuje váženou neprůzvučnost základní stěny o významné –4 dB [2]. Souvislosti s právními požadavky v ČR Norma ČSN 73 0532 stanovuje požadavky na zvukovou izolaci obvodových plášťů budov včetně oken a dveří. Požadavky jsou stanoveny s ohle- Obr.1.VlivETICSnaneprůzvučnostzákladnístěnysplošnouhmotností400kg/m2 SouvislostisprávnímipožadavkyvČR demNormaČSN730532stanovujepožadavkynazvukovouizolaciobvodovýchplášťů na funkci místnosti a hluk ve venkovním prostoru. Pro stavební úpravy stávajících budov se tato norma také přiměřeně využívá. Vážené hodnoty budovvčetněokenadveří.Požadavkyjsoustanovenysohledemnafunkcimístnostiahluk stavební vzduchové neprůzvučnosti obvodových plášťů budov nesmí být vevenkovnímprostoru.Prostavebníúpravystávajícíchbudovsetatonormataképřiměřeně nižší než požadavky stanovené normou. Požadované hodnoty se odvozují využívá.Váženéhodnotystavebnívzduchovéneprůzvučnostiobvodovýchplášťůbudov v závislosti na venkovním hluku, vyjádřeném ekvivalentní hladinou akustického tlaku A ve vzdálenosti 2 m před fasádou, LAeq,2m v denní a noční době. nesmíbýtnižšínežpožadavkystanovenénormou.Požadovanéhodnotyseodvozujív Aplikace ETICS často souvisí s výměnou oken, a proto je nutné upozornit závislostinavenkovnímhluku,vyjádřenémekvivalentníhladinouakustickéhotlakuAve na skutečnost, že snížení požadavků na neprůzvučnost oken se podle vzdálenosti2mpředfasádou,L Aeq,2mvdenníanočnídobě.AplikaceETICSčastosouvisí normy uplatní jen tehdy, jestliže hodnota vážené neprůzvučnosti plné části svýměnouoken,aprotojenutnéupozornitnaskutečnost,žesníženípožadavkůna ▲ Obr. 1. Vliv ETICS na neprůzvučnost základní stěny s plošnou hmotností obvodového pláště je nejméně o 10 dB vyšší než hodnoty vážené neprů400 kg/m [2] neprůzvučnostokensepodlenormyuplatníjentehdy,jestližehodnotaváženéneprůzvučnosti zvučnosti oken. Typické zateplení budovy polystyrenem 150 mm, kde je podíl plochy oken k celkové ploše obvodového pláště místnosti mezi 35 % plnéčástiobvodovéhopláštějenejméněo10dBvyššínežhodnotyváženéneprůzvučnosti až 50 %, může paradoxně zvýšit požadavek na neprůzvučnost výplní oken.Typickézatepleníbudovypolystyrénem150mm,kdejepodílplochyokenkcelkové Závěr otvorů Rw o 3 dB, jelikož hodnota takto zateplené plné části obvodového plošeobvodovéhopláštěmístnostimezi35%až50%,můžeparadoxnězvýšítpožadavekna Akustický komfort v budovách je stále podceňován na úkor jejich užipláště již nemusí být o 10 dB vyšší než hodnota vážené neprůzvučnosti neprůzvučnostvýplníotvorůRwo3dB,jelikožhodnotataktozateplenéplnéčásti vatelů. Autor se v příspěvku pokusil stručně objasnit širší souvislosti instalovaných oken. obvodovéhopláštěčastonebudeo10dBvyššínežhodnotyváženéneprůzvučnostioken. mezi kontaktními zateplovacími systémy a stavební akustikou. Hodnoty ΔRw budou nově laboratorně měřeny a deklarovány se zřetelem k jejich racionálnímu využití v hlukových studiích. SoučasnévyužitívýpočtovéhomodeluuETICS Současné využití výpočtového modelu u ETICS Použitá literatura: Rezonančníkmitočetf 0dvouvrstvékonstrukcelzestanovitvýpočtempodleČSNEN Rezonanční kmitočet f0 dvouvrstvé konstrukce lze stanovit výpočtem [1]ČSN ISO 10140-1 Akustika – Laboratorní měření zvukové izolace vzávislostina 12354vzávislostinadynamickétuhostis´.NormaposkytujeodhadR podle ČSN EN 12354 v závislosti na dynamické tuhosti s´. Norma poskystavebníchwkonstrukcí – Část 1: Aplikační pravidla pro určité výrobky. na rezonančním0kmitočtu f0. Pokud je f0 větší tuje odhad ΔRw v závislosti0.Pokudjef [2] Nurzynski, J.: The effect of additional thermal lining on the acoustic rezonančnímkmitočtuf většínež160Hz,vycházíR záporněadáleklesás w záporně a dále klesá s rostoucím rezonančním než 160 Hz, vychází ΔR performance of a wall, Euronioise, Paris, 2008. rostoucímrezonančnímkmitočtemažnaminimumRw=–10dB.Vsoučasnédoběse w kmitočtem až na minimum ΔRw = –10 dB. V současné době se připravuje [3] ČSN 73 0532 Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konpřipravujetechnickýnávodnavýpočetRw,potébudemožnéakustickévlastnostiETICS technický návod na výpočet ΔRw, poté bude možné akustické vlastnosti strukcí a v budovách. Požadavky. stanovitteoretickýmvýpočtempodlepostupuschválenéhoEvropskouorganizacípro ETICS stanovit teoretickým výpočtem podle postupu schváleného Ev[4] Čechura, J.: Stavební fyzika 10, Vydavatelství ČVUT, Praha, 2006. technickáschválení(EOTA). ropskou organizací pro technická schválení (EOTA). 2 1 1 (1) f 0 = 160 ⋅ s´⋅ + [1] m´1 m´ 2 english synopsis ETICS Acoustic Characteristics – Requirements being Prepared and Verification thereof kde: 2 acoustic characteristics are not very well known in kde m´ m´ plošnáhmotnostzákladnístěnykg/m ETICS 1 hmotnost plošná základní stěny kg/m2; the Czech Republic although they certainly deserve greater 1 2 m´2 hmotnost plošnáhmotnostETICSkg/m attention from designers. Acoustic comfort in buildings is still ETICS kg/m2; m´2plošná 3 3 underestimated on the expense of their users. In the article the (podrobněji viz ČSN EN 29052-1). s´ dynamická tuhost ETICS MN/m s´ dynamickátuhostETICSMN/m (podrobnějivizČSNEN290521) author has tried to explain the wide interaction between contact heat-insulation systems and the building acoustics. 3 Deklarace hodnoty ΔRw u značky CE Revidovaný ETAG vstoupí v platnost v průběhu roku 2013. Pokud nebude vlastnost ΔRw přímo změřena v laboratoři nebo určena výpočtem, může být výrobcem ETICS deklarována hodnotou ΔRw = –8 dB, což je obecně velmi nevýhodné. Deklarace NPD (no performance determined, tj. vlastnost neurčena) je v tomto případě také použitelná, ale kvůli uváděným skutečnostem je nevhodná, jelikož výrobce neurčením vlastnosti přenáší úkol na projektanta, který bude stejně konzervativně předpokládat pokles vlivem zateplení o 8 dB. klíčová slova: kontaktní zateplovací systémy (ETICS), akustické vlastnosti ETICS keywords: contact heat-insulation systems (ETICS), ETICS acoustic characteristics odborné posouzení článku: doc. Ing. Václav Kupilík, CSc., Fakulta stavební ČVUT v Praze inzerce stavebnictví 09/12 61 svět stavbařů text a grafické podklady SPS v ČR SPS v ČR: výsledky ankety mezi členy Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR oslovil na počátku června 2012 svou členskou základnu a zaslal jí sadu dotazů jako součást rozsáhlé ankety, zaměřené na aktuální situaci ve stavebních firmách. Anketa byla ukončena 30. června 2012 a přinesla řadu zajímavých výsledků – většinu z nich bylo možné předpokládat, některé však byly překvapující. Celkem se šetření zúčastnilo 116 firem ze všech krajů České republiky. Největší účast byla zaznamenána v Moravskoslezském, Jihomoravském a Středočeském kraji, v Kraji Vysočina a v Praze. Respondenti porovnávali rok 2011 s předpokládaným vývojem roku 2012. Kladené otázky směřovaly na objem stavební produkce, hospodářské výsledky, stav zaměstnanců a objem nasmlouvaných prací. Další okruh dotazů se zabýval firmami a dopady aktuální situace na firmy. V oblasti produkce, hospodářského výsledku, stavu zaměstnanců a nasmlouvaného objemu prací signalizují dvě třetiny všech oslovených firem v České republice pokles. U zakázky předpokládá pokles větší než 10 % dokonce 52 % dotázaných. Tato čtyři kritéria vnímá jako parametr beze změny 10 až 30 % firem, nárůst naopak hlásí 8 až 22 % firem. V části ankety podle převažující činnosti firem panuje nepříznivá situace zejména v oblasti inženýrského stavitelství – pokles hlásí až 88 % dotázaných. Nejhorší údaje získal SPS v ČR z odpovědí týkajících se nasmlouvaného objemu prací – pokles o více než 20 % hlásí 56 % stavebních společností. U pozemního stavitelství není situace o mnoho lepší. Ve čtyřech výše uvedených parametrech byl zjištěn pokles přibližně u dvou třetin firem, beze změn zůstalo jen 10 až 28 % firem. Jako největší podnikatelský problém vidí respondenti svoji zakázkovou náplň – 85 % firem. Nejmenší starostí je podle 13 % dotázaných nedostatek pracovních sil. Překvapivým zjištěním je v 58 % případů investiční nepřipravenost jednotlivých staveb a v 70 % případů jsou to problémy s legislativou. Snížení počtů zaměstnanců jako dopad současné špatné situace ve stavebnictví avizuje 60 % firem, omezení vlastních investic 80 %, krácení mezd 42 % a reorganizaci připravuje 50 % dotázaných. Ve stavební produkci předpokládá v Praze pokles 57 % dotázaných firem, nárůst naopak 26 %. Podle stejného kritéria očekává v Moravskoslezském kraji 72 % firem pokles, nárůst pak 20 %. V Kraji Vysočina naopak 49 % firem očekává nárůst stavební produkce, pokles 39 %, změny nečeká 12 %. Jihomoravský kraj hlásí z 85 % pokles, beze změn 15 %. Výsledky ankety budou využity pro jednání s vládou ČR, s ostatními státními orgány a dalšími subjekty. Mohou být důležité také pro rozhodování o strategických záležitostech jednotlivých členských firem SPS v ČR. Prorůstovými opatřeními a potřebnou legislativou se má zabývat Poradní sbor předsedy vlády pro sektor stavebního průmyslu. Nutné investice zejména do dopravy, bydlení a projektů PPP by měly přímý pozitivní dopad na zaměstnanost a vrátily by stavebnictví jeho významnou roli. Výsledky ankety SPS v ČR budou jedním z argumentů, proč tyto kroky podpořit. Komplexní a úplné výsledky ankety jsou uveřejněny na www.sps.cz v rubrice Dokumenty a info/Stavebnictví v číslech. Výsledky zachycují stav ve firmách i z pohledu konkrétního kraje, velikosti firmy a jejího zaměření. ■ Autoři: Ing. Pavel Ševčík, viceprezident, obchodně-technický ředitel Mgr. Alena Čechová, tisková mluvčí Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR V uvedených grafech je stav roku 2012 oproti roku 2011 ▲ Podle činnosti – pozemní stavitelství – objem nasmlouvaných prací – celá ČR ▲ Podle činnosti – inženýrské stavby – objem nasmlouvaných prací – celá ČR ▲ Předpokládané změny – hospodářský výsledek – celá ČR ▼ Předpokládané změny – stavební produkce – celá ČR ▲ Předpokládané změny – nasmlouvané objemy prací – celá ČR ▼ Předpokládané změny – stav zaměstnanců – celá ČR 62 stavebnictví 09/12 inzerce Zateplovací systém Cemix THERM P SILVER UB L R WWW.VYRO BE C • K OK Z U.C • CELOREP UB L OUTĚŽ STA VE Á S BN OV IK Výrobek roku 2012 O BKŮ • VE G A NS HLAVNÍ CENA V ÝR & WWW.VYRO BE C • K H V ÝR O BKŮ • VE G A & Zachování původní navržené tloušťky izolantu, při použití šedého polystyrenu, znamená získání lepších tepelněizolačních vlastností o 20 %. Povrchovou úpravu zateplovacího systému Cemix THERM P SILVER řeší strukturální pastovité omítky Cemix na akrylátové, silikátové, silikonové či silikonsilikátové bázi a ve více než 400 barevných odstínech. Zateplovací systém Cemix THERM P SILVER vychází z prověřeného systému Cemix THERM P, který je certifikován podle evropské směrnice ETAG 004 a splňuje tak nejvyšší požadavky kladené na jakost a kvalitu podle ČSN i EN. Systém je určen především pro profesionální zateplení stěnových konstrukcí rodinných, bytových či panelových budov, ale také na budovy průmyslové či administrativní. Stejně tak je určen pro řešení zateplení nízkoenergetických a pasivních domů. ETICS Cemix THERM P SILVER je vynikající volbou pro každého, kdo hledá progresivní a inovativní řešení spojené se zásadními úsporami energie. Více informací k tomuto oceněnému výrobku najdete na www.cemix.cz H NS ZATEPLENÍ ÍC • CELOREP ÍC Z U.C OUTĚŽ STA VE Á S BN OV IK R Zateplovací systém Cemix THERM P SILVER získal další prestižní ocenění – HLAVNÍ CENA Hlavní cenu v soutěži Výrobek roku 2012. Výrobek Cemix THERM P SILVER je zateploroku 2012 vací systém s izolantem nové generace, šedým expandovaným polystyrenem. Obsahuje nanočástice grafitu, které odrážejí teplo zpět k jeho zdroji. Zvyšuje tak účinnost izolantu. Součinitel tepelné vodivosti λ = 0,032 W/m·K je o cca 20 % nižší než hodnota bílého EPS. Díky těmto lepším tepelněizolačním vlastnostem je při zachování stejného tepelného odporu možné aplikovat o 20 % tenčí izolant. Úsporu představuje také použití užších zakládacích lišt, kratších hmoždinek, nižší spotřeba lepidla, síťoviny a omítky v oblasti ostění a dalších doplňků systému. OK ŠPIČKOVÉ Dlouhodobě oceňovaný výrobce stavebních materiálů Nechceme se chlubit, že jsme nejlepším výrobcem stavebnin roku, ale že je náš zateplovací systém CEMIX THERM P SILVER výrobkem roku 2012, na to jsme opravdu hrdí. stavebnictví 09/12 63 svět stavbařů Novela zákona o veřejných zakázkách Novela zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, nabyla účinnosti 1. dubna 2012. Novela obsahuje řadu zmocňovacích ustanovení k vydání prováděcích právních předpisů. Po mnoha letech se podařilo prosadit, aby zákon umožňoval vydat několik vyhlášek, na které čekalo zejména stavebnictví, podílející se na veřejných zakázkách ve velmi značném rozsahu. Na jejich zpracování se významnou měrou účastnil Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR (SPS v ČR) prostřednictvím svých expertních skupin i v rámci SIA. Vyhlášky byly ovšem vydány se značným zpožděním a jejich účinnost byla stanovena až k 1. září 2012. V nastalém legislativním vakuu musí jak zadavatelé, tak dodavatelé (uchazeči o veřejné zakázky) improvizovat. Vyhláška č. 2012/230 Sb. Stanoví se jí podrobnosti vymezení předmětu veřejné zakázky na stavební práce a rozsah soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Vyhláška stanoví povinnost zadavatelům předložit jako součást zadávací dokumentace komplexní podklady pro zpracování nabídky a jejich odpovědnost za úplnost a správnost těchto podkladů. Z oblasti projektové dokumentace to je příslušná dokumentace pro provádění stavby (§ 44 odst. 4 písm. a) zákona a § 1 odst. 3 vyhlášky). Vyhláška přímo neodkazuje na prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu (vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, příloha 2), ale ze souvislostí to vyplývá. Vzhledem k tomu, že dokumentace pro provádění stavby podle stavebního zákona není povinnou součástí přípravy všech staveb, má toto ustanovení charakter speciální právní úpravy pro stavby, jež jsou veřejnými zakázkami. Dokumentace pro provádění stavby podle stavebních předpisů neobsahuje ovšem ekonomickou, nákladovou část. Vyhláška proto doplňuje 64 stavebnictví 09/12 tuto dokumentaci o soupis prací, výkaz výměr. Aby uchazeči mohli zpracovat vzájemně porovnatelné nabídky, stanoví vyhláška možnost použít cenovou soustavu, která v potřebném rozsahu (podrobnosti) zpracování nabídky umožní. Vedlejší a ostatní činnosti související s umístěním stavby nebo s plněním obchodních podmínek musí být také součástí soupisu a jejich popis musí umožnit uchazečům sestavit nabídkovou cenu. Předpokládá se, že tuto doplňující část zpracuje projektant stavby. Vyhláška zavádí z podnětu SPS v ČR také povinnost zatřídění položek podle klasifikace stavebních objektů. Musíme upozornit, že nejde o číselník CZ-CC ani CPV, jejichž správcem je ČSÚ, ale o třídník zpracovaný na bázi Jednotné klasifikace stavebních objektů, který je dosud v praxi používán a ke kterému bude zajištěn dálkový přístup na stránkách MMR ČR. Původní návrh, aby číselník zpracoval a spravoval SPS v ČR, byl v průběhu legislativního procesu opuštěn. MMR ČR na webových stránkách Informačního systému o veřejných zakázkách uveřejnilo obsáhlou Metodiku zadávání veřejných zakázek podle stavu k 15. červenci 2012, ve které je tato nepřesnost opakována (konkrétně na str. 90). Obecně lze konstatovat, že vyhláška bude významným přínosem pro zkvalitnění podkladů k zadávacímu řízení. Vyhláška č. 231/2012 Sb. Stanoví se jí obchodní podmínky pro veřejné zakázky na stavební práce. Situace je v tomto případě odlišná. Návrh vyhlášky zapracovaný MMR ČR obsahoval právní úpravu náležitostí smlouvy o dílo jako součást zadávací dokumentace, respektive zadávacích podmínek. Návrh ukládal mj. v rámci obchodních podmínek povinné náležitosti smlouvy o dílo, zejména cenu prací s odkazem na vyhlášku č. 230/2012 Sb., platební podmínky z hlediska způsobu fakturace, pojištění odpovědnosti zhotovitele za škodu, otázky související s provozem zařízení staveniště, kontrolu projektové dokumentace a provádění prací, délky záručních lhůt, smluvní pokuty a další. Po projednání návrhu vyhlášky v Legislativní radě vlády (pro soukromé právo) byly tyto podstatné části vyjmuty a zbývající část vyhlášky je tedy pouhým torzem. Důvodem byl údajně nadbytečný rozsah právní regulace v oblasti smluvní volnosti. V této souvislosti je ovšem nutné připomenout, že v soukromoprávních vztazích je tato zásada správná, ale zákon o veřejných zakázkách a prováděcí právní předpisy k němu jsou normami veřejného práva, kde právě ve veřejném zájmu je namístě přísnější regulace. Vymezení mantinelů ve smluvních podmínkách právním předpisem je jedním z nástrojů k omezení korupce a manipulace v zadávacím řízení. Vyhláška nevylučuje sice explicitně možnost upravit smluvní podmínky všeobecnými obchodními podmínkami podle § 273 obchodního zákoníku, ve vlastním textu o této možností však neuvažuje. V této souvislosti je podivné ustanovení § 1 odst. 1, kde se stanoví bližší požadavky na úpravu podstatných náležitostí obchodních podmínek, když v dalším textu podstatné náležitosti obchodních (smluvních) podmínek absentují. Nepřímý odkaz na odůvodnění veřejné zakázky v § 1 odst. 3, míněno zřejmě vyhláškou č. 232/2012 Sb., nemá význam, protože ani tento právní předpis (viz dále) nestanoví pro stavební práce, pokud jde o obchodní podmínky, základní limity, které musí zadavatel v zadávacích podmínkách, pokud se od nich odchýlí, odůvodnit. Platební podmínky, jež byly obsaženy v prvním návrhu vyhlášky, částečně řeší návrh novely obchodního zákoníku, která je transposicí evropské směrnice 7/2011/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (v současné době v neukončeném legislativním procesu). MMR ČR připravuje Metodiku ke stanovení obchodních podmínek pro veřejné zakázky na stavební práce. Jakákoliv iniciativa v tomto směru je chvályhodná, avšak je třeba si uvědomit, že metodika není obecně závazným právním předpisem. Je otázkou, jak bude akceptována především ve sféře územních samosprávných celků, kde se realizuje velký počet stavebních zakázek a kde také jsou s kvalitou zadávacích řízení větší problémy. Vyhláška č. 232/2012 Sb. Tato vyhláška pojednává o podrobnostech rozsahu odůvodnění účelnosti veřejné zakázky a odůvodnění veřejné zakázky. Má věcně dvě části. První se týká odůvodnění potřebnosti a účelnosti veřejné zakázky jako takové. Vzhledem k časovému předstihu (bezprostředně před zahájením zadávacího řízení – viz § 159 odst. 3 zákona) je třeba se zamyslet, jaký má odůvodnění v této fázi praktický význam. Potřebnost a účelnost veřejné zakázky musí být zřejmá ještě před zahájením jakékoliv přípravy, tedy formou jakéhosi investičního záměru. Odůvodňovat potřebnost a účelnost veřejné zakázky až ve fázi, kdy komplexní příprava stavby byla dokončena, je z hlediska nakládání s veřejnými prostředky problematické. Je možné, že tvůrci vyhlášky vycházeli z povinnosti zdůvodnění veřejné zakázky již při jejím koncipování z finančních předpisů o hospodaření s veřejnými prostředky. Přesto lze doporučit, aby zejména u větších, ne tedy jen významných zakázek – viz § 16a zákona – komplexní právní úprava stanovila povinnost odborné expertizy zpracované nezávislým orgánem. Druhá část vyhlášky se týká odůvodňování technických kvalifikačních předpokladů (pro stavební práce § 3 odst. 3). Odůvodňování obchodních podmínek (§ 4) ovšem pouze u veřejných zakázek na dodávky a služby, netýká se tedy stavebních prací. Tvůrce právního předpisu zřejmě předpokládal, že samostatný právní předpis upravující tyto obchodní podmínky se s danou problematikou vypořádá precizněji. K tomu však nedošlo a okleštěná vyhláška č. 231/2012 Sb. neobsahuje ani ty nejpotřebnější části, které právě ve zmíněném § 4 pro „nestavební“ zakázky definovány jsou. Cílem tohoto právního předpisu bylo omezit libovůli zadavatelů při stanování technických kvalifikačních předpokladů, obchodních podmínek, základních a dílčích hodnoticích kritérií a způsobu hodnocení nabídek, a tak v zadávacím řízení stanovovat podmínky ve prospěch předem vybraného uchazeče. I přes dobře míněné formulace ani tento předpis manipulaci se zadávacími podmínkami, respektive s veřejnými zakázkami obecně, nezabrání. I při povinném zdůvodňování požadavků „nad rámec“ se najde vždy dostatečný prostor pro argumenty, zejména u stavebních zakázek, které svou jedinečností a praktickou neopakovatelností v prostoru a čase objektivní srovnání neumožňují. ■ Autor: JUDr. Pavel Novák, vedoucí sekce legislativně-právní Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR Trvale udržitelná konkurenceschopnost stavebního průmyslu Především projednání připravovaného Akčního plánu pro odvětví stavebnictví ještě před jeho schválením Evropskou komisí se zástupci a představiteli stavebnictví z celé Evropy bylo cílem Stavebního summitu, organizovaného Federací evropského stavebního průmyslu (FIEC) a Evropskou komisí při příležitosti každoročního kongresu této federace, konaného ve dnech 7.–9. června 2012 v Istanbulu. „Výkonnost stavebního odvětví má významný vliv na rozvoj celkového hospodářství,“ prohlásil Antonio Tajani, viceprezident Evropské komise. „Konkurenceschopnost stavebních firem se tak stává významnou záležitostí nejen z hlediska růstu a zaměstnanosti všeobecně, ale také pro zajištění udržitelnosti a životaschopnosti tohoto odvětví,“ dodal Tajani, když hovořil o stavebnictví jako o rozhodujícím a strategicky důležitém sektoru pro růst v rámci programu strategického rozvoje EU do roku 2020. Odstupující prezidentka FIEC Luisa Todini využila této příležitosti k tomu, aby zdůraznila, že „stavebnictví má velký prorůstový potenciál při renovaci stávajících budov a opravách a udržování funkčnosti dopravní a energetické infrastruktury, kde však současně velice často chybí financování a regulační rámec, což nedává záruku z dlouhodobého hlediska perspektivnosti investovat“. Kromě toho dodala: „Mnoho stavebních společností FIEC, zejména malých a středních firem, je tak na pokraji platební neschopnosti a bankrotu, protože se stále opožďuje úhrada plateb od státních orgánů a současně trvá neochota bank poskytovat půjčky“. K tomu, aby byla zajištěna konkurenceschopnost stavebních firem EU, dále zdůraznila, že „je nezbytné zajistit rovné podmínky, které budou v souladu s normami pro životní prostředí, sociálními a společenskými normami a které budou závazně platit jak na evropských, tak i na mezinárodních trzích“. Na závěr summitu pak Todini gratulovala viceprezidentovi Tajanimu k jeho rozhodnutí konat pravidelně obdobná setkání na vysoké úrovni s představiteli Evropské komise a FIEC a v této souvislosti dodala: „Tento krok velice vítáme a uděláme všechno pro zajištění toho, aby navržená vládní politika a doporučení byly realizovány formou konkrétních nástrojů, které další udržitelný a konkurenceschopný rozvoj zaručí“. Pro celoevropskou federaci FIEC z toho vyplývá povinnost účasti při hledání řešení a výzev, kterým Evropa bude čelit nejen v současnosti, ale i v budoucnosti. Valná hromada FIEC zvolila v rámci kongresu novým prezidentem FIEC na volební období 2012–2014 Thomase Schleichera z Německa, jenž vystřídá dosavadní prezidentku Luisu Todini z Itálie, které skončilo její volební období. Schleicher je šéfem středně velké stavební společnosti v německém Badensko-Württembergsku, odborníkem v oblasti dopravní infrastruktury, jenž se zajímá také o rekonstrukce historických staveb. Dosud reprezentoval zájmy stavebního průmyslu v klíčových pozicích na národní úrovni i ve strukturách Evropské unie jako představitel Německé stavební průmyslové federace (HDB) a od roku 2010 jako viceprezident FIEC a prezident sociální komise. Federace evropského stavebního průmyslu sdružuje v současnosti 33 národních svazů stavebnictví, včetně SPS ČR, z celkem 29 zemí, od malých až po globální hráče, kteří reprezentují různé formy stavebních aktivit. ■ Autorka: Mgr. Alena Čechová, tisková mluvčí Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR inzerce stavebnictví 09/12 65 svět stavbařů Kolik bude mít stát peněz v roce 2013? V současné době probíhají závěrečné práce na přípravě státního rozpočtu pro rok 2013 a rozpočtů jednotlivých státních fondů. V případě stavebnictví jsou to především Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), Státní fond bytového rozvoje (SFRB) a Státní fond životního prostředí (SFŽP). Rozpočet SFDI na rok 2013 a střednědobý výhled na roky 2014 a 2015 ve svém návrhu jednoznačně ukazuje, jaký dopad by mělo jeho schválení, pokud by zůstal v nezměněné podobě. Mělo by to vliv nejen na stav dopravní infrastruktury, ale také na ekonomiku státu a konkurenceschopnost ČR. Výdajový rámec (národní zdroje) činí pro rok 2013 pouhých 37 mld. Kč, tj. 41 % ze skutečné potřeby ŘSD a SŽDC. Důsledky omezení: ■ reálné nebezpečí nedočerpání prostředků EU v rámci Operačního programu Doprava 2007–2013; ■ nemožnost realizovat dostatečný objem náhradních projektů; ■ omezení dofinancování probíhajících projektů; ■ nemožnost zahájit nové projekty pro nové rozpočtové období EU 2014–2020; ■ snížení tlaku na investorskou přípravu, která je v současnosti již omezena pod kritický bod; ■o mezení oprav a údržby dopravní sítě; ■ znemožnění dodavatelské sféře plánovat zdroje a kapacity. Nedostatečný rámec národních zdrojů zcela paralyzuje systém financování. Zatímco v předchozích letech zbývaly zdroje v podstatě jen na evropské projekty, ve výhledu se už ani na toto povinné spolufinancování nedostává. Rozpočet SFRB byl zpracováván ve snaze zlepšit situaci v bytové výstavbě a zajistit její opravy. SPS vítá novelu vyhlášky o poskytování nízkoúročených půjček na výstavbu nájemních domů. Ohlášená transformace na společnost holdingového typu umožní přímé přijímání prostředků EU, např. prostřednictvím programu JESSICA. Rovněž projednávaná nová forma programu PANEL by měla v roce 2013 vést k nárůstu realizovaných projektů. Výše finančních prostředků na pokrytí těchto programů je vysoce neuspokojivá. Pochyby vyvolává i novela zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, která může vést ke zdražení výstavby a snížení ochoty investorů do bytové výstavby vkládat své prostředky. Rozpočet SFŽP obsahuje některé prozatím problematické tituly a diskutabilní je i jejich finanční zajištění. Pozoruhodné je i vysvětlení některých disproporcí. Rozpočet ve výdajové části uvolňuje částku, která umožňuje kofinancovat 10 mld. Kč z fondů EU, zapotřebí by však bylo získat 27,5 mld. Kč. Na dofinancování tohoto objemu finanční prostředky SFŽP má, avšak Ministerstvo financí ČR mu neumožní je pro tento účel použít. Znamená to tedy, že ministerstvo nestojí ani v případě životního prostředí o peníze „zadarmo“, stejně jako v případě dopravní infrastruktury? Málo uvěřitelná je také informace o přípravě nového programu s pracovním názvem Zelená úsporám II. Má být hrazen z prostředků získaných z prodeje emisních povolenek. O program má zájem však také MMR, jež by určitě bylo kompetentnějším realizátorem programu, je totiž bezprostředně spojeno s jeho posláním a náplní. ■ Zdroj: Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR Stavebnictví ve špatné kondici povídají za ekonomiku tohoto nám schází – peněz do státního státu, konkrétně za její sociální rozpočtu. ■ dopady, za neuspokojivý stav bytového fondu, dopravní infra- Autor: Předpokládané změny v roce 2012 oproti roku 2011 Celá ČRIng. Václav Matyáš, struktury a životního prostředí. A samozřejmě především tím produkce prezident Svazu podnikatelů Stavební také za velkou ztrátu toho, co ve stavebnictví v ČR Beze změny 10 % Pokles více než 20 % 25 % Nárůst 10-20 % 3% Nárůst 5-10 % 7% Nárůst do 5 % 7% Pokles do 5 % 4% Nárůst nad 20 % 4% Pokles 5-10 % 17 % Pokles 10-20 % 23 % ▲ Stavební produkce v ČR – předpokládané změny v roce 2012 oproti roku 2011 Index stavební produkce 2008 2009 (vztaženo k počátečnímu roku 2008) ▼ Index stavební produkce – vztaženo k počátečnímu stavu roku 2008 2012 110,0 105,0 100,0 . II X . . XI X. IX I. II V I. VI I. V V. . IV 90,0 I. II 95,0 . II Doufali jsme, že mnohé budou mít příznivý dopad i na stavebnictví. Celou řadu konkrétních námětů jsme definovali a předali příslušným ministrům již před více než půl rokem. Svaz podnikatelů ve stavebnictví se snaží přimět vládu k nastartování opatření, která by českému stavebnictví pomohla. Zatím se svazu dostává jen slibů, s potřebnými investicemi však vláda ještě nezačala. Pokud tak co nejdříve neučiní, nelze očekávat jiné než negativní výsledky i v dalších měsících. Sledujeme s obavami celkové zaostávání české ekonomiky, jež se ve stavebnictví projevuje nadproporčně. Ani údaje Českého statistického úřadu ani údaje průzkumu od svazu nepomáhají k tomu, aby je jako varování vnímali ti, kdo zod- I. Stavebnictví zná své výsledky za první pololetí letošního roku. Český statistický úřad sdělil za pololetí meziroční sedmiprocentní propad a téměř pětadvacetiprocentní oproti roku 2008. To, že nepříznivá situace českého stavebnictví je již několik let stranou zájmu vlády a jejích ministrů, mj. vedlo svaz i k tomu, aby provedl průzkum u vybraných členských firem Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR všech velikostních kategorií z oborů pozemního i inženýrského stavitelství ve všech krajích. Výsledek jasně obráží nedůvěru předních manažerů v brzký obrat a obavy o další vývoj odvětví. S pragmatickým očekáváním sledujeme další vývoj vládních příslibů na přijetí konkrétních prorůstových opatření ke zmírnění dopadů finanční krize. 85,0 80,0 75,0 70,0 65,0 66 stavebnictví 09/12 60,0 110,0 105,0 100,0 Index stavební produkce (vztaženo k počátečnímu roku 2008) 2008 2009 2012 inzerce Okenní technika Dveřní technika autOmatické vstupní systémy systémy managementu buDOv Nejvyšší bezpečnost, špičková kvalita a vyjímečný design kování od spojuje bezpečnost s funkčností a designem. To nejdůležitější, co každý člověk mj. od svých dveří a oken očekává, je vysoká kvalita, uživatelský komfort a naprostá bezpečnost proti vloupání. Firma GU toto vše plně svojí komplexní nabídkou špičkových produktů splňuje. NEVIDITELNÉ PANTY, přesněji řečeno skryté panty s označením UNI-JET SC / CC Dokonalý vývoj a precizní zpracování zaručující bezproblémový chod při váze křídla až 130. Velkým úhlem otevření – až 100 st. – se zvyšuje komfort užívání lepším a neomezeným výhledem z okna. Důležitou stránkou je hlavně bezpečnost. Skryté okenní kování UNI-JET SC splňuje svojí technickou výjimečností za použití adekvátních uzavíracích protikusů třídu bezpečnosti RC2 podle ČSN EN 1627. Povrchová antikorozní úprava ferGUard taktéž vysoce převyšuje požadavky norem a zvyšuje tak užitnou hodnotu celých oken prodloužením jejich životnosti. Skryté okenní kování UNI-JET SC / CC se hodí na všechny běžně používané materiály – dřevo, PVC a hliník. DVEŘNÍ TECHNIKA DVEŘNÍ TECHNIKA Samozamykací í bezpečnostní !kemzám ází DVEŘNÍ TECHNIKA Samozamykací bezpečnostní !kemzám áz Samozamykací bezpečnostníGU-SECURY zámek! CITA m AUTom oT GU-SECURY CITbezpečnost Aom Certifikovaná rAUTom p to soTn p samozamykací dveře! Certifikovaná bezpečnost orp tson p GU-SECURY AUTomATIC samozamykací dveře! 2 Certifikovaný K W i t s o n č estupeň pzeb ň bez Certifikovaná bezpečnost pro a WK 3 Certifikovaný KW itsončestupeň pzeb ň bez 2 samozamykací dveře! VdS-certifikováno A ydířdo t otříd a WK 3 Varianty ,mínák sy elektrickým medo mýo Certifikovaný stupeň bezpečnostiAWK VdS-certifikováno ydí2řdo t otříd eřepanikovou vd ínrážo funkcí, pitorpro p opr r a WK 3 Varianty ,mínák sy elektrickým medo mýo Pro dveře u v o ze k dřeva, a u t s a plast l p do vtřídy VdS-certifikovánoe řepanikovou d ínArážo funkcí, pitorpro p opr r ěp oStatisíce rvE v ůspokojených k ínzakáz hzá c Varianty s elektrickým Proodemykáním, dveře uvozek dřeva, a utsaplast lp a ČR panikovou funkcí,ě pro e p oStatisíce rprotipožární vE v ůspokojených k ínzdveře akáz hzá c Pro dveře ze dřeva, plastu a ČR a kovu GU-SECURY -amotua Automatic eřevd íčeVám pzezabez ba z Statisíce spokojených zákazníků v Evropě ě tickým a euzamknutím: řevd etenhc jednoduše uobaz ezab š celém světě GU-SECURY apoČR -amotua Automatic eřevd íčeVám pzezabez ba z automaticky,ebez juvizamykání t ka e s , m klíčem, eč íl tickým a euzamknutím: řevd etenhc jednoduše uobaz ezab š ítvícebodový sijdo es y rmechanizmus. ováz évokleDvě řts ě stře v GU-SECURY Automatic Vám zabezpečíedveře automaticky, bez juvizamykání tautomaka e s , m klíčem, eč íl a0bezpečně 2 ej ítunVaše usy vdveře akléuzamknou. D . uonk tickým uzamknutím: jednoduše dveře ítvícebodový sijdozabouchnete es y rmechanizmus. ováz é voklaeDvě řts ě stře v mm, uostřelky sj a ulájsou iretvyrobeny am o h é n z odolné lod o automaticky, bez zamykánía0 klíčem, bezpečně 2 ej ítse unaktivuje Vaše usy vdveře akléuzamknou. D . uonk blokovány an es etproti ěnhzpětnému elopS .ínzatlačen eč a lt vícebodový mechanizmus.mm, Dvě ítos uostřelky sstřelkové j a ulájsou irzávory etvyrobeny am se ohodjistí én z odolné lod GU a nedejte zlodějům šanci! !i a bezpečně Vaše dveře uzamknou. blokovány an esDélka etproti ěnvysunutí hzpětnému elopS je .ín20 zatlačen eč a lt mm, střelky jsou vyrobenyGU z odolného jsou a nedejtemateriálu zlodějůmašanci! !i blokovány proti zpětnému zatlačení. Spolehněte se na GU Přejete a nedejte si zlodějům šanci! bližší informace? Buďte nároční na kvalitu, design a bezpečnost, ! spolehněte se na výrobky Více na www.g-u.com Tel: +420 283 840 155, Fax: +4205283 61 840 04 1 Přejete si bližší informace? E-mail: [email protected] Tel: +420 283 840 155, Fax: +4205283 61 840 04 1 Přejete si bližší informace? E-mail: [email protected] GU-stavební kování CZ, spol. 1/s4r.o., 13 yUkPekařk ř ake Tel: +420 283 840 155, Fax:00 +420 2838 840 165 CZ-180 Praha GU-stavební kování CZ, spol. 1/s4r.o., 13 yUkPekařk ř ake E-mail: [email protected] www.g-u.com CZ-180 00 Praha 8 GU-stavební kováníwww.g-u.com CZ, spol. s r.o., U Pekařky 314/1 CZ-180 00 Praha 8 Náskok se systémem www.g-u.com Náskok se systémem Náskok se systémem historie text doc. RNDr. Jindřich Bečvář, CSc. | foto redakce Historie českého odborného školství – I. díl První průmyslová škola – Betlémská Úvodní díl seriálu mapujícího dějiny českého odborného školství připomíná historii průmyslové školy Betlémská v Praze na Starém Městě, nejstarší v České republice, která v tomto roce oslavila 175. výročí svého vzniku. V českých zemích byly zakládány nejrůznější odborné školy již koncem 18. století. Byly koncipovány podle rakouských či zahraničních vzorů a většinou nemívaly dlouhého trvání – rychle vznikaly, spěšně se přetvářely a většinou brzy zanikaly. Při zrodu první české průmyslové školy v Praze hrála velkou roli Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách, jež byla založena roku 1833. Její vznik inicioval Karel hrabě Chotek (1783–1868). Jejím posláním bylo podnětně působit k rozšíření průmyslového podnikání a vyzbrojit domácí průmysl pro mezinárodní soutěž. Průmyslová jednota nejprve obrátila svou pozornost na podporu rozvoje středních a drobných živností a na zlepšení odborného vzdělání řemeslnického dorostu a jednu z jejích hlavních aktivit představovalo organizování vzdělávacích kurzů pro učně, tovaryše i mistry. jících jednak všeobecné vzdělání, jednak odborné vzdělání, a to zejména strojírenské, zemědělské apod. Náplň studia podstatně závisela na zájmu žáků a schopnostech i znalostech vyučujících. Ti vedli své kurzy většinou zdarma. Bylo to období, kdy se český národ „stavěl na nohy“, zájem o vzdělávání poměrně rychle narůstal a v roce 1842, kdy Praha měla 146 418 obyvatel, navštěvovalo tuto školu již 800 mistrů, tovaryšů a později i učňů. V té době se již vyučovalo nejen v neděli, ale i ve všedních dnech a po večerech. Mezi tehdejší obětavé učitele patřili Karel Slavoj Amerling (1807–1884), pedagog, lékař a filozof, který roku 1842 založil na Novém Městě pražském vzorovou školu Budeč, a sochař Josef Max (1804–1855). Vyučovalo se zejména kreslení a rýsování, aritmetika a geometrie, fyzika, chemie, strojnictví, účetnictví a modelování. Vlivem neustále se zvyšujících požadavků na technické vzdělání počet žáků stále narůstal. Ve čtyřicátých letech 20. století začaly sílit snahy o zřízení skutečné průmyslové školy se stálými učiteli, kteří by vyučovali česky. Tuto myšlenku propagoval roku 1846 i Karel Havlíček Borovský (1821–1856) v Pražských novinách v článku Potřebnost průmyslové školy české. Mělo se již jednat o řádnou českou průmyslovou školu s českým vyučovacím jazykem. O zřízení právě takové školy se již dříve zasazovaly významné osobnosti českého národa, mimo jiné např. univerzitní profesor zoologie a mineralogie Jan Svatopluk Presl (1791–1849), projektant a stavitel železničních tratí Jan Perner (1815–1845), právník a politik Alois Pravoslav Trojan (1815–1893) i český politik a publicista František Ladislav Rieger (1818–1903). Roku 1848 vláda zřízení školy povolila, avšak tehdejší bouřlivé události a následný Bachův absolutizmus (1851–1859) její vznik oddálily. (Pozn.: Alexander Bach, 1813–1893, byl rakouský politik, který v letech 1848–1849 zastával funkci ministra spravedlnosti a v letech 1849–1859 funkci ministra vnitra.) ▼ Budova první průmyslové školy v Praze v ulici Betlémská Rok 1837 – vznik nedělní průmyslové školy v Praze V roce 1837, tedy právě před 175 lety, Jednota v Praze zřídila nedělní průmyslovou školu, která sídlila v budově Jednoty v Havelském klášteře v Rytířské ulici. Krátce po svém vzniku již škola měla přibližně 400 žáků. Kapacita budovy tak brzy přestávala stačit a vyučovalo se proto také v Klementinu a v tehdejší budově Techniky v nedaleké Husově ulici. Zpočátku se nejednalo o školu podle současných představ, ale o soubor nedělních kurzů doplňu- 68 stavebnictví 09/12 Otevření nedělní a večerní průmyslové školy v roce 1857 Slavnostní otevření školy se konalo 8. března roku 1857, tedy dvacet let po založení nedělní průmyslové školy, v budově reálky v Panské ulici. Tehdy vznikla nedělní a večerní škola, která měla 605 žáků a patnáct učitelů. Učilo se v ní česky i německy, osmnáct hodin týdně. Prvním ředitelem se stal proslulý univerzitní profesor Jan Evangelista Purkyně (1787–1869), výrazná osobnost národního obrození, přírodovědec, biolog, filozof, básník, překladatel a vlastenec, který se roku 1868 účastnil jako jeden z hlavních aktérů pokládání základního kamene Národního divadla. Školu řídil Purkyně zdarma. Při slavnostním otevření školy promluvil Karel Napoleon Balling (1805–1868), významný chemik, profesor a pozdější rektor pražské polytechniky. Zdůraznil zejména příčiny, které ke vzniku školy vedly: Již dávno cítí se obecně potřeba dokonalejšího a rozsáhlejšího vyučování ve vědomostech živnostních pro řemeslníka českého, aby živnost svou pomocí jich lépe provozovati mohl. Jan Evangelista Purkyně přednesl řeč o poslání školy: Průmysl jest… hrdina našeho věku. On však poznává ještě vyšší vládu nad sebou, od nížto své poslání přijal. Jest to věda, jest to pojímání světa duchem, rozumem osvíceným… Přechod pak vědy na činnost průmyslovou, staniž se průmyslovou školou… Od konce padesátých let se vyučovalo zejména ornamentální a konstruktivní kreslení, česká a německá mluvnice, tzv. písemnosti a počty. Učitelé připravovali pro potřeby svých žáků česky psané učebnice v ediční řadě Průmyslová škola. Sepisování učebnic nebylo jednoduché, autoři museli mimo jiné vytvářet českou odbornou terminologii. Dalším ředitelem, jenž školu vedl v letech 1860–1863, byl Josef Wenzig (1807–1875), spisovatel, autor libret k operám Bedřicha Smetany Dalibor a Libuše. Wenzig byl také poslancem Zemského sněmu, členem pražského zastupitelstva a jeho školské komise. Také on vedl školu zdarma. Roku 1861 vypracoval Karel rytíř Kořistka (1825–1906), profesor pražské polytechniky, přední český geodet, topograf, kartograf, statistik a vědec světového formátu, pro školu pevný učební plán a pevné osnovy jednotlivých předmětů a navrhl stálý učitelský sbor a řádné finanční zajištění. Kořistka se stal členem pracovního komitétu pro zdokonalení školy a řada jeho námětů se postupně realizovala. Podporoval školu z pozice předsedy školního výboru, zemského a říšského poslance i člena zastupitelstva města Prahy. Roku 1863 se tak škola stala samostatným ústavem s přidruženým večerním a nedělním pokračovacím studiem a postupně získala nové profesory. Jejím třetím ředitelem se stal Antonín Majer, který vedl školu až do roku 1876. Škola měla tehdy přípravné oddělení (dva ročníky, osm hodin týdně) a pět oddělení odborné školy: stavební, strojnické, chemické, ornamentální a tkalcovské. Vyučovalo se každý večer a v neděli celý den, a to česky i německy. Důraz se kladl především na algebru, geometrii, chemii, chemickou technologii, strojnictví, tzv. ozdobnictví, stavitelské a strojnické rýsování, ornamentální a vzorkové kreslení, modelování a tkalcovství. Učili v ní jednak odborníci z pražské techniky, ale také středoškolští učitelé. Škola vzdělávala přibližně osm set žáků, a to přibližně v šedesáti profesích. Podle rodiště bylo v roce 1863 z celkového počtu žáků jen 334 z Prahy. Roku 1865 se škola přestěhovala do domu číslo 1000/1 u Masného trhu, který pro ni pražská obec pronajala, a adaptací masných krámů se získaly prostory pro zřízení strojnických a truhlářských dílen. Postupně se rozrůstala i knihovna i vybavení kabinetů. Značnou finanční zátěž nesli majitelé továren, učitelé, profesoři, živnostníci a vlastenci. Roku 1868 bylo zavedeno částečné denní vyučování. Pražská obec tehdy zvýšila podporu školy z 1500 na 3000 zlatých a vedle truhlářských dílen byly zřízeny i dílny na zpracování kovu. První státní subvenci získala škola až roku 1871, jednalo se o 3000 zlatých ročně. Roku 1873 vláda subvenci zvýšila na 6000 zlatých, roku 1876 ji však zrušila. Přitom na škole studovalo již více než tisíc žáků. V roce 1873 byla škola reorganizována na denní dvouletou průmyslovou školu strojnickou a stavební s celodenním vyučováním a roční průmyslovou školu pro umělecká řemesla. Souběžně trvalo večerní a nedělní studium, jež se stalo základem pro pokračovací školy učňovské a kurzy pro dělníky a živnostníky. Roku 1881 podal ministr kultu a vyučování návrh na převzetí školy státem. Na titulní straně návrhu se uvádí: nejponíženější návrh věrně nejposlušnějšího ministra kultu a vyučování Zikmunda, svobodného pána Conráda von Eybesfel… týkající se systemizace jedné průmyslové školy v Praze. Návrhu bylo vyhověno. Císař František Josef I. souhlasil, jeho schvalovací formule zněla takto: Schvaluji pro rok 1882 systemizaci státní průmyslové školy s Vámi navrženými modalitami a zmocňuji Vás k zanesení věcí se týkajícího požadavku na 20 000 zlatých do rozpočtu na jmenovaný rok. Schönbrunn, 11. června 1881, František Josef. ▲ Pohled do atria budovy školy První česká průmyslová škola Roku 1882 byla tedy škola konečně převzata do státní správy a stala se postupně školou jen s českým vyučovacím jazykem (v téže době již v českých zemích existovaly tři německé státní průmyslové školy, a to v Plzni, Liberci a Brně). Školu poté úspěšně vedl profesor a určitou dobu i rektor české techniky Ing. Jan Tille (1833–1898). Byl vynikajícím odborníkem, který měl stálý styk s technickou praxí. Kromě jiného založil Listy průmyslové a byl předsedou Spolku architektů a inženýrů. Vlastnil strojnickou dílnu, v níž vyráběl modely strojů pro technologické sbírky. Za významný podíl na rozvoji průmyslového školství získal řád Železné koruny III. třídy. V následujících letech byla česká průmyslová škola rozšířena na čtyřletou vyšší školu strojnickou a stavitelskou. Veškeré úsilí se soustředilo na její lepší lepší materiální zajištění. Roku 1886 školu navštívil ministr kultu a vyučování Paul Gautsch von Frankenthurn (1851–1918) a přislíbil pomoc. Vláda poté uvolnila 75 000 zlatých na novou budovu školy za podmínky, že pražská obec postaví školu vlastním nákladem. Základy budovy byly položeny roku 1888 v Betlémské ulici a stavba byla dokončena roku 1889. Vnitřní vybavování školy bylo dokončeno roku 1890 a o prázdninách se škola do nové budovy nastěhovala. V důsledku tehdejší povodně však bylo vyučování zahájeno až v říjnu. O školu byl velký zájem a mohli být přijati jen ti nejlepší. Průmyslová škola v Praze byla dlouho jedinou českou školou svého druhu. Teprve v roce 1885 byla otevřena česká průmyslová škola v Brně, skládající se z počátku jen ze školy pro dílovedoucí, z pokračovací školy a ze speciálních kurzů pro tovaryše a mistry; téhož roku vznikla česká průmyslová škola v Plzni. Císař František Josef I. navštívil školu v Betlémské ulici 28. září 1891 při své cestě na Jubilejní výstavu, na níž se škola podílela a propagovala české národní průmyslové školství. Císař byl přivítán se všemi poctami – nastoupili všichni žáci a celý profesorský sbor, a to v uniformách, s šavlemi po boku. Roku 1892 se na pražské průmyslové škole poprvé konaly „zkoušky dospělosti“, složilo je sedm strojařů a šest stavitelů. Struktura první pražské průmyslové školy se mnohokrát měnila. Přestože docházelo stavebnictví 09/12 69 ▲ Školní knihovna ▲ Učebna výpočetní techniky ▲ Diplom Střední průmyslové škole strojnické v Betlémské ulici za 1. místo v soutěži Autodesk Academia Design 2012 ▲ Posilovna ▲ Dílny s produkčními CNC stroji ▼ Učebna pro výuku programování CNC strojů ▼ Laboratoř 70 stavebnictví 09/12 k vytváření dalších českých průmyslových škol, zachovala si pražská průmyslová škola charakter celonárodní školy a získávala na významu. Na přelomu století nastal výrazný ekonomický růst, který v mnoha směrech podstatně měnil celou společnost. Nástup elektřiny, spalovacích motorů a jiných technických vymožeností zvyšoval požadavky na technické vzdělání a zaručoval tím i prosperitu průmyslové školy, kterou vážněji narušila teprve první světová válka., během níž se rozvoj školy zpomalil. Nejvýraznější dopad měly odchody mladých členů sboru (čtyři zemřeli) a starších žáků na frontu (z 260, kteří narukovali, jich sedmnáct padlo). Škola se musela zapojit do technické výchovy válečných invalidů (do konce války jich školu navštěvovalo 680). V roce 1920 se pod tlakem průmyslové praxe uskutečnila reforma průmyslových škol. Důraz byl kladen na praktické předvádění technických problémů, rozšíření dílenského a laboratorního učení a zvýšená pozornost se věnovala moderním pracovním metodám a jejich uplatnění ve výrobě. Zatímco za první světové války se počet žáků snížil (ve školním roce 1916–1917 na 467), ihned po vzniku republiky začal vzrůstat. Ve školním roce 1928–1929 navštěvovalo školu už 2980 žáků. Celý život státu i rozvoj školy negativně ovlivnila světová ekonomická krize z let 1930–33 a následující hospodářská deprese. Když však škola v roce 1937 při oslavách stého výročí založení bilancovala, předpokládal se její další rozvoj. Očekávalo se získání nových budov, vnitřním rozdělením a doplněním o studium nových průmyslových odvětví i odštěpením nových ústavů. Při příležitosti 100. výročí vydal Ing. Arnošt Rosa, ředitel školy v letech 1922–1935, knihu Vznik a vývoj pražské průmy- slové školy – První státní československá průmyslová škola v Praze. Ing. Václav Mayer, ředitel školy v letech 1935–1945, vydal knihu Sto let české průmyslové školy. Krátce před druhou světovou válkou přišli na školu noví žáci ze zabraného pohraničí a ze Slovenska. Nedlouho poté na škole začali vyučovat vysokoškolští profesoři z uzavřených českých vysokých škol. V následujících letech sdílela škola osudy celého českého školství, které bylo germanizováno. Mnozí mladí učitelé byli nasazeni do výroby. Válka měla v řadách žáků a učitelů deset obětí. V poválečném období se změnila základní struktura průmyslové školy. Z dosavadní první průmyslové školy, která měla tři studijní větve, a to strojírenskou, stavební a chemickou, se vyčlenilo stavební oddělení, jež se stalo jádrem samostatné průmyslové školy stavební s vlastní budovou v Praze 5, Zborovská 45. V současnosti sídlí v ulici Družstevní ochoz 4 v Praze – Pankráci a nese název Průmyslová škola stavební Josefa Gočára, pojmenována je tedy po významném českém architektovi, který žil v letech 1880–1945. V chemickém oddělení první průmyslové školy má své kořeny samostatná Masarykova střední škola chemická. Ta zpočátku zůstala ve školní budově v Betlémské ulici a v roce 1953 přesídlila do vlastní budovy v Praze 1, Křemencova 12. Prostory, které se vyčleněním těchto studijních oborů v historické budově uvolnily, umožnily provést rozsáhlou modernizaci dílen a celé výuky. Střední průmyslová škola strojnická V prvních poválečných letech existovaly na škole pouze tři formy stu- ▼ Setkání absolventů školy u příležitosti jejího 175. výročí v dubnu 2012. Zleva: bývalý ředitel školy Ing. Jaroslav Červený, PhDr. Dagmar Machyčková, úřadující zastupující ředitelka, nejstarší účastník setkání, který absolvoval školu již v roce 1939, Mgr. Jaroslava Divoká, zástupkyně ředitele ▲ Fotografie ze setkání absolventů školy u příležitosti jejího 175. výročí v dubnu 2012 dia, vesměs denního, a to čtyřleté, tzv. vyšší škola strojnická, dvouleté, tzv. mistrovská škola strojnická, a tříleté nástavbové studium, tzv. vyšší škola strojnická pro absolventy mistrovských škol strojnických. O studium na průmyslových školách byl mimořádný zájem, a proto se otevíralo až šest paralelních tříd. Koncem šedesátých let došlo k výrazné modernizaci zařízení školy. Zavedlo se ústřední vytápění budovy a zřídila školní jídelna. V roce 1975 bylo na škole zřízeno pomaturitní dálkové studium se specializací na „NC stroje“ a počátkem osmdesátých let pak také dvouleté denní studium pro absolventy gymnázií. V roce 1987 se konaly oslavy 150. výročí školy. Byla vydána pamětní medaile a sborník 150 let Střední průmyslové školy strojnické. K 1. lednu 1991 je zřizovatelem Střední průmyslové školy strojnické v Betlémské ulici 4/287 na Starém Městě pražském hlavní město Praha, a škola tak byla zařazena do sítě městských škol. Ředitelem školy byl již od roku 1990 Ing. Jaroslav Červený. K výročí školy v roce 1997 byl vydán sborník 160 let Betlémské: 1937–1997. Současnou situaci lze jen stěží srovnávat s podmínkami před 175 lety. Je zcela jiná doba, došlo k nebývalému rozvoji technologií všeho druhu. Nadšení a obětavost předchůdců, kteří vzešli z velmi skromných poměrů, často pracovali zdarma, a navzdory tomu za nimi zůstala obrovská a úctyhodná práce, je i pro současnou dobu velkou inspirací a příkladem. S t ř e d n í p r ů m y s l o v á š ko l a strojnická spolupracuje s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Škola v Betlémské ulici již řadu let přijímá na praxe studenty učitelského studia matematiky, fyziky, informatiky a deskriptivní geometrie. Několik vynikajících středoškolských profesorů se jim obětavě věnuje, zasvěcuje je do učitelské praxe a nezištně jim předává své zkušenosti. Někteří absolventi průmyslové školy v Betlémské pokračují ve studiu na fakultách technického zaměření, ale i na jiných vysokých školách a patří mezi vynikající studenty. Současné možnosti studia a uplatnění absolventů Budova školy je situována v centru města s výhodným dopravním spojením. Vedle moderně vybavených učeben výpočetní techniky, učeben pro výuku programování CNC strojů, pro výuku CAD/CAM, automatizace, techniky administrativy a dílen s produkčními CNC stroji má škola i moderní učebny jazyků, posilovnu, tělocvičny a velmi kvalitní školní jídelnu. Čtyřlená denní forma vzdělávání: ■ studijní obor 23-41-M/01 Strojírenství se třemi zaměřeními: – počítačové CAD/CAM; – ekonomické; – technické vybavení budov. ■ studijní obor 18-20-M/01 Informační technologie. Absolventi školy se uplatňují v řadě oborů průmyslu, v podnikání a většina z nich úspěšně pokračuje ve studiu na technických vysokých školách. Dny otevřených dveří Dny otevřených dveří na škole se konají v těchto termínech: 10. října 2012, 4. prosince 2012, a 10. ledna 2013, od 16.0 0 do 18.00 hod. ■ Text je redakčně upraven na základě publikace 160 let Betlémské: 1837–1997, kterou vydala Střední průmyslová škola strojnická v Praze v roce 1997. stavebnictví 09/12 71 firemní blok text Ing. Petr Lorenc | grafické podklady BAUMIT, spol. s r.o. Zateplování již zateplených domů V době neustále rostoucích cen energií a zvyšujících se požadavků na ochranu životního prostředí se již téměř žádná stavba neobejde bez zateplení fasády. Zatímco na přelomu tisíciletí se běžně zateplovalo s izolanty silnými 50 až 80 mm, v posledních letech se tloušťky tepelných izolací posunuly spíše k 140 až 200 mm. Nejeden zateplovací průkopník z devadesátých let, který by svůj zateplený dům chtěl v současnosti pozvednout do energeticky a finančně výhodnějšího stavu, musí řešit nepříjemnou otázku, co si počít s již existujícím tenkým zateplovacím systémem. Odstranit jej, odvézt na skládku a začít opět „od nuly“? Nebo bez obav nově zateplovat přes vrstvu dřívějšího zateplení? Bez obav, automaticky a živelně to určitě možné není. Jako řízený předem naplánovaný proces s několika kontrolními a rozhodovacími uzly to však může být snadné i bezpečné. Předpoklady zdvojených zateplovacích systémů Vycházíme-li z toho, že původní „tenký“ zateplovací systém byl zhotoven coby certifikovaná a známá skladba, máme napůl vyhráno. Neměl by být problém dohledat známé tepelné, difuzní, statické a požární vlastnosti tohoto starého systému ETICS (mezinárodní zkratka pro vnější tepelně izolační kompozitní systémy) a pak by stačilo téměř běžným klasickým způsobem přidat nový (dodatečný) zateplovací systém též s jednoznačně definovanými parametry. Výsledek by tudíž měl být předvídatelný, pro všechny zúčastněné přijatelný a uspokojivý. Podmiňovací způsob však je v tomto případě na místě, protože ještě je třeba ověřit, jak se skutečné provedení starého zateplovacího systému shoduje s jeho vzorovou certifikovanou předlohou (např. plochy slepu, tloušťky vrstev, počty 72 stavebnictví 09/12 hmoždinek) a nakolik se na něm již podepsal zub času či zanedbaná údržba (kondenzace, plísně, mrazové škody, zatékání apod.). Jako druhý (nový) zateplovací systém je potřeba zvolit samozřejmě nejen certifikovaný systém, ale je nutno vybrat skladbu „na míru“ pro konkrétní stavbu a původní zateplení. Z právního hlediska panuje v současné době shoda v tom, že u dodatečného zateplování již zatepleného domu se nejedná o uvádění nového výrobku na trh, takže není třeba (a ani není možné) podstupovat obtížnou a nejednoznačnou certifikaci celého souvrství starého a nového zateplovacího systému. Na prováděné dodatečné zateplení je třeba nahlížet jako na použití ▲ Příklad kotvení dodatečného zateplení na stávající zateplenou stěnu pomocí lepicích kotev StarTrack standardně certifikovaného zateplovacího systému za specifických podmínek, předem avizovaných držitelem certifikátu a zodpovědně ověřených a dodržených zhotovitelem zateplovacího systému na stavbě. ■ První podmínkou by mělo být ověření statické dostatečnosti nosné konstrukce pro přitížení novým systémem. U panelových domů představuje tuto nosnou konstrukci obvykle sendvičový panel se svou vnější tenkou betonovou stěnou, tzv. „moniérkou“, obvykle silnou 60–80 mm. U této stěny může leckdy vyvstat potřeba dodatečného přichycení k vnitřní nosné železobetonové stěně (mechanickými rozpěrnými kotvami do železobetonu a chemickými kotvami do lehčených materiálů). Rozhodnout by měl projektant na základě znalosti použité konstrukční soustavy, vlastních zkušeností a popř. i po provedení reprezentativního statického průzkumu na místě. Renomovaní výrobci upevňovacích prostředků mají pro tento případ již vyvinuté vhodné kotvy (např. Ejot WSS1 nebo KERI, Fischer svorníkovou kotvu FBN II nebo sestavu ▲ Založení dodatečného zateplovacího systému Baumit Star: 1 – zdivo; 2 – starý zateplovací systém; 3 – lepidlo Baumit StarContact; 4 – nový zateplovací systém; 5 – šroubovací hmoždinka; 6 – stěrka Baumit StarContact; 7 – síťovina Baumit StarTex; 8 – základní nátěr Baumit UniPrimer; 9 – tenkovrstvá probarvená omítka Baumit chemické kotvy FIS). Některé specializované firmy používají vlastní vyvinuté řešení (např. MCT Praha). ■ Druhou podmínkou musí být i detailní tepelně technické posouzení kondenzačních poměrů a rizik doteplované obvodové stěny. Zatímco u panelových domů se většina skladeb starých a nových systémů ETICS pohybuje bezpečně daleko od rizikových stavů, na starším a zejména na vlhkém cihlovém zdivu může při použití neprodyšných materiálů a kombinaci nevhodných tlouštěk izolantů docházet k nezanedbatelné kondenzaci uvnitř souvrství. Zejména v takovém případě je nutné pomocí tepelně technického výpočtu ověřit nejvhodnější tloušťku nové tepelné izolace a vybrat vhodně prodyšné lepicí a stěrkové hmoty, aby se co nejvíce omezila rizika poškození vlhkostí a mrazem. ■ Třetí podmínkou je ověření vzájemné chemické a fyzikální snášenlivosti zabudovaných a nově zabudovávaných materiálů, zejména cementových lepidel a disperzních omítek, což je podrobněji rozebráno v dalším textu. Aspekty požární bezpečnosti Nově certifikované zateplovací systémy mají jednoznačně stanovenu třídu reakce na oheň podle ČSN EN 13501-1. Této mezinárodní klasifikaci jsou již přizpůsobena i rozhodovací kritéria v českých „národních“ normách požární bezpečnosti staveb, takže v oblasti zateplování panuje jasno. Jinak tomu však je při zdvojování zateplovacích systémů. Při certifikaci zateplovacích systémů se třída reakce na oheň určuje pro jednoduché sestavy s jednovrstvými izolanty, jejichž dosažené hodnoty a klasifikace nelze vždy s jistotou přenést i na souvrství dvou systémů ETICS na sobě, tj. s dvěma izolanty a s mezivrstvou ze „staré“ stěrky a omítky a z nového lepidla mezi nimi. Teoreticky nejsprávnějším řešením by bylo předložení protokolu o požárních zkouškách této „supersendvičové dvojskladby“ vnějšího zateplení, který by odpovídal navrženému dvojvrství starého a nového zateplovacího systému. Někteří výrobci systému ETICS již takové zkoušky provedli a disponují odpovídajícími protokoly. Od 1. června 2012 vstoupila v platnost změna Z1 ČSN 73 0810, která tuto problematiku (snad) příznivě zjednodušuje tím, že pro případy zdvojeného zateplení předepisuje a sleduje pouze požadavky na nový systém (viz např. čl. 3.1.3.2). Protože text této změny normy je stejně jako všechny předchozí české „národní“ normy požární bezpečnosti velice specificky odborný a složitý a nemůže samozřejmě postihnout všechny detailní situace, které u konkrétních objektů mohou nastat, určitě by se u zdvojeného zateplení nemělo zapomenout na včasnou „vyjasňovací“ konzultaci s místně příslušným specialistou Hasičského záchranného sboru. Postup realizace ■ První, co je možné zkontrolovat při obeznamování se s nedostatečně zatepleným objektem, je povrch ▲ Ukázka dodatečného zateplení – způsob lepení a kotvení desek tepelného izolantu. stávajícího zateplovacího systému (ETICS): – trhliny povrchové/statické; – křídování; – dutiny – poklepem, vizuálně – odstranit krycí vrstvu; – znečištění (umýt); –m echanické poškození (opravit); – funkčnost utěsnění a připojovacích profilů; – kondenzace, stopy po stékání vody, zatékání, posouzení skladby systému ETICS. ■ V druhé fázi již je nutno ověřit vnitřní skladbu starého zateplení, tedy otevřít jej na zhruba pěti reprezentativních místech (každé o rozsahu cca 1 m² ) a zjistit: – druh a tloušťku omítky a stěrkové vrstvy ETICS; – z působ hmoždinkování, typ, počet, pravidelnost a funkčnost hmoždinek; – d ruh a tloušťku tepelných izolantů; – tvar a plochu slepu, přídržnost lepidla; – p lísně, kondenzát, stopy po zatékání; – druh a povrch nosného podkladu (soudržnost). V případě zjištění, že jsou desky tepelné izolace lepeny sice s dostatečnou plochou slepu (minimálně 40 %), ale pouze na „buchty”, měl by se tento systém správně odstranit. Pokud je však v ostatních ohledech natolik prvotřídně zachovalý, že by bylo škoda jej demontovat, může se jako nouzové řešení přistoupit k vyříznutí každé třetí řady „starých“ desek tepelné izolace a jejímu opětovnému nalepení správně pomocí obvodového rámečku a tří vnitřních terčů, čímž se po výšce fasády vytvoří inzerce Life Nová kolekce fasádních barev Všechny barvy vašeho života Váš dům. Vaše barvy. vy. Váš život. stavebnictví 09/12 73 vodorovné „přepážky“ o světlé vertikální vzdálenosti 1 m, které zamezí nežádoucímu proudění vlhkosti v mezeře mezi nosnou stěnou a tepelným izolantem. U staveb s požární výškou do 12 m není toto řešení v naprosto žádném rozporu s požadavky norem požární bezpečnosti, u staveb s výškou nad 12 m se opět doporučuje konzultovat tuto záležitost se specialistou HZS. ■ Třetím krokem je ověření statické způsobilosti starého zateplovacího systému, zejména zkouška přídržnosti jeho základní a omítkové vrstvy. Ta se zkouší na systému ETICS s polystyrenem pomocí kovových terčů o rozměrech 50 x 50 mm a na minerální vlně s terči 200 x 200 mm. Přídržnost by měla být v obou případech větší než 0,08 MPa, pokud ovšem již před tím v průběhu zatěžování nedojde k porušení soudržnosti v samotném izolantu. Pokud systém nevyhoví, jeho omítková a základní vrstva se nařízne v pásech širokých cca 800 mm a strhne se. Provede se vizuální kontrola desek stávající izolace, posoudí stav a míra poškození desek, způsob, rozsah, kvalita a množství hmoždinek. V této fázi může být lepším řešením snesení celého starého systému ETICS. V případě jeho zachování může být potřeba provést lokální opravy stávajících desek. Ty se poté přebrousí a hladítkem se zuby 15 mm se na ně celoplošně nalepí desky nového zateplovacího systému, které se následně přikotví šroubovacími hmoždinkami až do nosné vrstvy podkladu (ne pouze do stávající tepelné izolace). Podrobněji je postup popsán dále – viz šestý krok. ■ Čtvrtým krokem (pokud základní a omítková vrstva zkoušce přídržnosti vyhoví) je ověření snášenlivosti zamýšleného nového lepidla a staré omítky zateplovacího systému, na níž se bude tímto lepidlem lepit nový systém ETICS. Právě při obvyklém použití cementových lepidel hrozí, že v případě kondenzace vlhkosti mohou agresivní alkálie z cementových lepidel narušovat starou akrylátovou omítku až do stavu, kdy ztrácí svou soudržnost a připomíná mazlavé mýdlo. Mluví se proto o tzv. zkoušce zmýdelnatění. Na omítku se nanese lepicí hmota nového systému ETICS 74 stavebnictví 09/12 v rozsahu 0,5 m x 0,5 m tloušťky cca 3 mm a zapracuje se do ní sklotextilní síťovina s volnými konci po obvodu (s přesahem). Pro lepší průběh zkoušky je možné přilepit i polystyrenové desky, které svou sníženou paropropustností zaručí, že vrstva lepidla zůstane po delší dobu vlhká. Po sedmi dnech se provede odtržení sklotextilní síťoviny za volný konec a sleduje se způsob jejího oddělení. V případě, že lepicí hmota zůstane pevně na omítce, dá se uvažovat o její dobré snášenlivosti se starou omítkou. Pro lepení nové vrstvy ETICS ji tedy lze použít. V případě, že při odtrhování síťoviny dojde k oddělení vrstvy lepidla takřka vcelku od původní omítky, případně i s vrstvou původní omítky, je pravděpodobné, že výluhy z cementového lepidla došlo k porušení chemické podstaty omítky a bude tedy nutné použít lepicí hmotu na organické bázi (disperzní). ■ Pátá etapa již představuje konstruktivní pokrok – lepení nových tepelněizolačních desek na povrch starého zateplovacího systému. Při použití lepidla na cementové bázi je možno lepit polystyrenové desky (popř. desky MW s podélnou orientací vláken) obvyklým způsobem na okrajový pás a středové terče (plocha slepu minimálně 40 %), nebo i celoplošně hladítkem s ozubením 15 mm. Minerální desky s kolmými vlákny je třeba vždy lepit celoplošně. Při užití disperzního lepidla se druhá vrstva tepelné izolace lepí vždy celoplošně a v případě tepelného izolantu na bázi EPS-F se s výhodou použijí děrované desky Baumit open nebo Baumit open reflect. Příznivá prodyšnost těchto desek zajišťuje rychlé vysychání vody z disperzního lepidla a tím i včasný a dostatečný nárůst přídržnosti. Spáry tepelněizolačních desek starého a nového systému by se měly pokud možno prostřídat a neměly by být v jednom místě. Toho lze snadno a s velkou mírou pravděpodobnosti dosáhnout jednoduchým trikem – po odstranění staré soklové lišty, která odpovídá tloušťce starého izolantu (např. 60 mm), a pro nově plánovanou celkovou tloušťku obou systémů (např. 60 + 120 = 180 mm) je tudíž nepou- žitelná, je dobré zcela vyříznout starý izolant do výše 250 mm nad touto lištou a v takto vzniklém 250 mm vysokém vodorovném pásu jej nahradit jednou vrstvou nového izolantu (v tomto případě tedy např. o tloušťce 180 mm) a teprve od tohoto jednolitého pásu nahoru lepit na stávající starý systém ETICS nový izolant o dodatečné nové tloušťce (v tomto případě tedy např. 120 mm). Tím vzniká takřka stoprocentní předpoklad, že dojde k prostřídání ložných spár obou tepelněizolačních vrstev. ■ V šestém kroku se přiměřeně dlouhými šroubovacími hmoždinkami přikotví současně stará i nová tepelněizolační vrstva až do nosné konstrukce. Pozor na přesně vhodnou délku hmoždinek, zejména u panelových stěn – hmoždinky musí být zakotveny dostatečně hluboko v obvodové moniérce a nesmí jí prostupovat až do vnitřní tepelněizolační vrstvy v panelu, která zcela určitě nemá potřebnou statickou hutnost a únosnost. Počet hmoždinek je nutno odvodit od statického zatížení větrem a od konkrétních výtažných zkoušek jejich únosnosti v podkladu in situ. U staveb s výškou stěn zhruba do 8 m je možné toto hmoždinkování vynechat a nahradit je speciálně pro tyto účely vyvinutými lepicími kotvami Baumit StarTrack Duplex. ■ V závěrečné fázi se zhotoví stěrková vrstva se sklotextilní síťovinou, po vyzrání se opatří základním nátěrem a konečnou povrchovou úpravou (přednostně prodyšnou). Zjednodušené shrnutí dělby práce ■ Výrobce vhodného certifikovaného zateplovacího systému předepíše obecné technické podmínky pro jeho nestandardní použití při zdvojování, např. ve formě zvláštního technologického předpisu s vývojovými diagramy, kontrolním a zkušebním plánem pro posouzení reálných podmínek in situ, konkrétními zkušebními návody, předepsanými hraničními hodnotami a rozhodovacími směrníky. ■ Projektant ověří vhodnost těchto obecných zásad předepsaných výrobcem pro konkrétní budovu a případně je doplní o další konkrétní podmínky (způsob sanace nosné konstrukce, použití vysoce prodyšných materiálů apod.). Zajistí i splnění požadavků požární bezpečnosti (např. formou souhlasného vyjádření HZS k projektu). ■ Zhotovitel před realizací a v jejím průběhu provede předepsané ověřovací a rozhodovací zkoušky, zdokumentuje všechny důležité okolnosti a splnění všech předepsaných podmínek (např. fotografie sond do starého systému, protokoly o přídržnosti lepidel, o výtažných silách hmoždinek). ■ Předpokládá se, že v nejbližší době se tímto tématem začne zabývat i odborná skupina Cechu pro zateplování budov ČR, ku prospěchu všech by tedy v této oblasti měla vymizet i ta poslední nejasná místa. Ing. Petr Lorenc, produktmanažer, BAUMIT, spol. s r.o. 18. – 22. 9. 2012 „Nízkoenergetická revoluce“ ovládne stavebnictví i veletrh FOR ARCH Novela zákona o hospodaření s energiemi dělá vrásky řadě stavitelů, developerů i majitelů nemovitostí. Cílem opatření je postupné snížení spotřeby energií budov, majitelé již stojících nemovitostí i stavitelé těch nových proto hledají cesty k nízkoenergetickým technologiím i procesům snižujícím energetickou náročnost staveb. Cesty, jakými lze dosáhnout úspory energií, bude hledat také podzimní stavební veletrh FOR ARCH, souběžné akce a odborné konference. Veletrh se koná ve dnech 18. – 22. září v PVA EXPO PRAHA. Nízkoenergetická „dieta“ pro stavby Tlak na snižování energetické náročnosti budov a na zajištění udržitelného rozvoje přichází z Evropské unie. Jaký bude konkrétní dopad projednávané legislativy na praxi? Zvládnou se firmy dostatečně připravit na tuto bezpochyby největší změnu poslední doby? Máme k dispozici dostatečné stavebně-technické prostředky a technologie? Také na tyto otázky se pokusí odpovědět odborníci na konferenci „Nulové budovy – šance pro společnost?“. Dřevostavby jsou stále v kurzu Dřevostavby se již dříve ukázaly jako levná a efektivní cesta k rychlému bydlení. Přednášející odborné konference „Dřevěné stavění“ pořádané ve spolupráci s ČKAIT představí nejen platné právní předpisy a kritéria pro navrhování a realizaci tohoto typu budov. Vždyť právě dřevostavby jsou ideálním základem pro nízkoenergetické bydlení. ČKAIT varuje: Neodborná rekonstrukce „paneláku“ může zapříčinit jeho zřícení Snižování nákladů na energie se dotýká také velmi rozšířeného bydlení v panelových domech. Nákladnější rekonstrukcí, která zvýší životnost a minimalizuje jejich energetickou náročnost, však doposud prošla jen část z nich. La Fabrika Seminář „Co hrozí panelovým domům při neodborném zásahu?“ poukáže na nedostatečnou kvalitu jejich statického posuzování při zásazích do jejich nosných konstrukcí. „Různé oblasti v republice mají rozdílné soustavy panelových domů, vytipovali jsme odborníky z příslušných regionů, kteří budou přednášet o konkrétních zásadách soustav pro danou oblast,“ přibližuje obsah semináře Alois Materna, místopředseda ČKAIT. Rodinný dům v Modřanech Architekt: prof. Ing. Jan Tywoniak, CSc. Autor fotografie: Milan Nikles, archiv firmy Penatus Průmyslové dědictví mezi sny, možnostmi a realitou? Průmyslová éra, která více než dvě století formovala vývoj Evropy, po sobě zanechala dědictví, se kterým se dnes snažíme vypořádat. Je zřejmé, že industriální dědictví je nezpochybnitelnou součástí naší kultury a má smysl je chránit. Má ale i potenciál ekonomický? Je jeho záchrana zajímavá i z jiných pohledů – urbanistických nebo sociologických? Nejen na tyto otázky hledá odpovědi závěrečná konference veletrhu „Křižovatky architektury“, která proběhne stylově v prostorách pražské La Fabriky 25. září 2012. Mezi hosty přivítáme mj. architekta a developera Alberta Di Stefano, ekonomy a členy NERV Miroslava Zámečníka a Pavla Kohouta, primátora Kladna Dana Jiránka. „Chceme ukázat využití betonu jako univerzálního materiálu vhodného i při náročnějších konverzích starých objektů,“ objasňuje důvody spojení generálního partnera Beton Brož s konferencí její zástupce Lukáš Kettner. Galerie Vaňkovka, archiv Beton Brož Více informací naleznete na www.forarch.cz. inzerce Drátkobeton pro lepší stavění STEELCRETE® je drátkobeton se zaručenými mechanickými vlastnostmi obsahující rovnoměrně rozptýlená ocelová vlákna – výztuž. Jedná se o kompozitní materiál s konstantními vlastnostmi ve všech směrech, jehož mechanické vlastnosti a kvalita jsou zaručeny prováděnými testy. Přesvědčte se na vlastní oči, jak snadno a rychle lze v současnosti řešit výstavbu základové desky. Konkrétně při demonstraci betonáže základové desky drátkobetonem STEELCRETE® na stavbě rodinného domu ve Velkých Popovicích. Investor zvolil právě tento stavební materiál, protože mu v projektu plně nahradil klasickou ocelovou výztuž. Samotná realizace stavby základové desky (od příjezdu 1.–4. autodomíchávače s čerpáním betonu, po zpracování do požadované roviny) v ploše 190 m² trvala v partě dvou stavebníků přibližně dvě hodiny. V následující fotoreportáži o tom můžete přesvědčit. ▲ 8.00 hod. – na stavbě: Bylo dokončeno ošetření separací zhutněného podloží a nastavení výšky 200 mm základové desky před samotnou betonáží v celé ploše budoucích betonových základů rodinného domu. ▲ 8.40 hod. – na betonárně: STEELCRETE ® – Zkouška rozlivu na betonárně, stanovení konzistence. ▲ 8 .50 hod. – na betonárně: STEELCRETE ® – Odběr vzorků na kontrolní testy. 76 stavebnictví 09/12 ▲ 8.30 hod. – na betonárně: Začíná se míchat drátkobeton STEELCRETE ® podle zvolené receptury. ▲ 9.30 hod. – na stavbě: Příjezd čerpací techniky na stavbu. ▲ 9.45 hod. – na stavbě: Příjezd prvního mixu na stavbu, začíná betonáž (čerpání betonu na plochu budoucí základové desky rodinného domu). ▲ 10.00 hod. – na stavbě: Pokračuje betonáž současně se zpracováním do roviny základové desky. ▲ 10.30 hod. – na stavbě: STEELCRETE ® – detail čerstvého betonu po čerpání na plochu základové desky. ▲ 11.15 hod. – na stavbě: STEELCRETE ® – detail zpracovaného betonu do požadované roviny základové desky. ▲ 10.45 hod. – na stavbě: STEELCRETE ® – zpracování základové desky do požadované roviny. STEELCRETE® splňuje veškeré požadavky na beton podle ČSN EN 206-1 a navíc také požadavky podle podnikové normy vydané Českomoravským betonem, a.s., PN ČMB 01-2008, na kterou bylo vydáno stavebně technické osvědčení STO 060-028542. Používá se při zhotovování betonových konstrukcí staveb, kde nahrazuje zcela nebo částečně klasickou betonářskou výztuž, zejména pak v oblastech zvýšeného namáhání. ▲ 12.00 hod. – na stavbě: Rovná hotová základová deska z drátkobetonu STEELCRETE ®. Snižuje riziko nesprávného vyztužení či posunutí výztuže při hutnění. Dále zlepšuje soudržnost betonu v detailech konstrukce (hrany) a odstraňuje tzv. opadávání betonu v okrajových částech. Odstraněním nebo částečnou redukcí klasické betonářské výztuže v konstrukci odpadá či se značně redukuje požadavek na dopravu a skladování výztuže na stavbě a provádění armovacích prací. Dodávkou rozptýlené výztuže „pří- mo z autodomíchávače“ se zrychlí postup výstavby a navíc toto řešení přispívá k nemalé úspoře nákladů na provedení stavby. Tento stavební materiál vyvinula skupina Českomoravský beton, člen HeidelbergCement Group, která působí již přes 20 let na trhu stavebních hmot v České republice. V případě zájmu neváhejte kontaktovat přímo výrobce. Více informací a kontakty naleznete na www.steelcrete.cz. stavebnictví 09/12 77 svět stavbařů Ceny stavebních a projektových prací Od dubna letošního roku je v platnosti novelizovaný zákon o veřejných zakázkách (ZVZ). Jednou z nejpodstatnějších změn je snížení limitu pro vypsání veřejné zakázky, který se snížil u služeb z 2 mil. na 1 mil. Kč a u stavebních prací z 6 mil. na 3 mil. Kč, od roku 2014 pak i na 1 mil. Kč. Důvodem je boj proti uplácení, což je jistě chvályhodné. O skutečném výsledku tohoto snažení však lze silně pochybovat. Odborná i laická veřejnost se prostřednictvím sdělovacích prostředků často dozvídá o podezřeních z korupce, nedávno jsme dokonce sledovali přistižení politika přímo s úplatkem v krabici. V naprosté většině těchto případů se však jedná o korupci při zakázkách, které byly zadávány podle ZVZ platného ve své době, a jde v nich o desítky či stovky miliónů Kč. U podlimitních zakázek je pravděpodobnost uplácení nízká, protože výška úplatku je vzhledem k objemu díla a míře rizika nezajímavá. Na druhou stranu by mělo veřejnost zajímat, kolik bude uvedené snížení limitů stát. Počet zakázek by se měl údajně ročně zvýšit o cca 30 000 zadání. Jestliže je tento údaj pravdivý a předpoklad zní, že výběr dodavatele bude stát průměrně 50 000 Kč (což je asi velmi nízký odhad), bude úprava ZVZ stát ročně 1,5 miliardy Kč ze státního rozpočtu (od roku 2014 pak ještě mnohem více). Není to jistě málo, přičemž účelnost je značně nejistá. Jediným vítězem tohoto opatření jsou firmy, které výběrová řízení pro stát organizují a kterým to zvyšuje zisk. Další skutečností, která odborníky ve stavebnictví trápí, je kritérium nejnižší ceny. Toto kritérium staví stát do pozice sociálně slabého občana, jenž si za nejmenší peníz kupuje v supermarketu nejlevnější „buřty“ bez masa. Napadlo by někoho jít do nemocnice a požadovat pro svou léčbu lékaře s nejnižším platem? Jistěže ne. Ve stavebnictví však státní správa striktně požaduje toho nejlevnějšího. Následně se dozvídáme ze sdělovacích prostředků o tom, jak se ve stavební sféře nekvalitně pracuje a podvádí. Určitě není pravidlem, že nejdražší nabídka automaticky znamená i nejkvalitnější dílo. Rozhodně však lze konstatovat, že nejlevnější nabídka bez závazného honorářového řádu nikdy nezaručí nejlepší práci. Předkové proto vyřazovali z výběru nejdražší a nejlevnější nabídku. V rámci připomínek k návrhu ZVZ jsem bezúspěšně navrhoval, aby se při výběrovém řízení vytvořil interval ± 15 % od průměrné ceny a aby se nabídky mimo tento interval vyřazovaly. Zamezilo by to účelovému snižování ceny o 30 % i více proti obvyklým cenám a následným problémům v procesu výstavby. Při takto nízkých cenách se lze setkat opakovaně s firmami, jež drasticky snižují kvalitu stavebních i projektových prací. Tyto firmy a často i OSVČ neinvestují do rozvoje svých firem, protože jim na to nezbývají prostředky. Opatřit si načerno software, ošidit své subdodavatele nebo neobnovovat strojní park je mnohem jednodušší. Setkal jsem se při výběru projektanta dokonce opakovaně s nabídkou pohybující se okolo sedminy obvyklé ceny. Je také běžné, že odhadovanou cenu díla v zadání soutěže zadavatelem předkládá běžně na polovině obvyklé částky. Takovému prostředí, kde se pohybuje kvalita někde až na chvostu požadavku veřejné sféry, zavedené a seriózní firmy opravdu nemohou konkurovat. Stát tak za malý obnos dostane většinou zmetek. Nelze se potom divit, že ve státní správě něco nefunguje. Slyšíme-li kritiku na nekvalitní stavební dodávky pro státní správu, je to přímý důsledek ZVZ a vzniklého tandemu: levná, ale špatná projektová příprava – levná, ale nekvalitní stavba. Jestliže platí kritérium nejnižší ceny pro zakázky ve státní správě, doporučuji podle stejné logiky vybírat úředníky pro státní správu podle toho, kdo bude příslušnou práci ochoten dělat za nejnižší mzdu při splnění kritéria vzdělání. Reference doporučuji zanedbat. Že je to postavené na hlavu? Vždyť z logiky věci se jedná o totéž. Důsledky nízkých cen u státních zakázek mají další nezanedbatelný dopad i u zakázek v soukromé sféře. Ta se přizpůsobuje úřednímu postupu, a tak ceny a úroveň i v ní velmi nezdravě klesají. Nezbývá než omezovat rozvoj firem a hledat úspory ve mzdách a vybavení. To vede opět ke snižování kvality i u zavedených společností. Stát by měl pochopit, že to pro něj není nejlepší řešení a nastoupená cesta bude stát mnohem více než příkladně u projektových prací oněch několik málo procent z ceny investice. ■ Autor článku: Ing. Robert Špalek, místopředseda ČKAIT Seminář Současnost a budoucnost oboru L Stavební fakulta ČVUT v Praze tradičně připravuje absolventy pro celou škálu odborů ve stavebnictví. Snahou fakulty je co nejlépe své absolventy vybavit znalostmi, které pak uplatní v praxi, snaží se proto komunikovat se zástupci praxe a reflektovat jejich požadavky na čerstvé absolventy, aby tak našli co nejlepší uplatnění. Výsledkem této snahy byl vznik nového bakalářského a magisterského studijního oboru Příprava, realizace a provoz staveb. Provázanost studijního odboru s praxí byla důvodem k uspořádání semináře Současnost a budoucnost oboru L. Konal se již podruhé za účasti zástupců stavebních firem. Se zástupci firem a katedry technologie 78 stavebnictví 09/12 staveb, jejíž vedoucí doc. Ing. Pavel Svoboda, CSc., je předsedou pedagogické rady tohoto oboru, živě diskutovali taktéž absolventi tohoto oboru. Z úst zasloužilých odborníků zazněly názory na kvalitu studijního programu. Zároveň poskytli cenné podněty, jak studijní program tohoto oboru inovovat. Na semináři vystoupili rovněž zástupci z MPSV ČR s příspěvkem o BOZP a zástupci ČKAIT s příspěvkem o právním povědomí odborníků ve stavebnictví. Důležitým podnětem bylo zjištění, že výuka by se měla více soustředit i na problematiku facility managementu. Všichni účastníci se shodli na důležitosti zařazení povinné odborné praxe do studijního pro- gramu v daleko větší šíři. Zástupci stavebních společnosti nabídli pomoc s umísťováním studentů po čas odborné praxe. Cílem této spolupráce bude vytvořit aktuální nabídku pracovních příležitostí, a to nejen v době letních prázdnin. Přínosem se staly také názory absolventů a jejich pohled z druhé strany „bariéry“. Jejich připomínky jsou podnětné a velice důležité. Snahou všech účastníků semináře bylo najít slabá místa v systému přípravy absolventů oboru L, zvyšovat jejich vědomosti a připravenost pro praxi a obor aktuálně inovovat podle vývoje na stavebním trhu. Důležitý bod programu představovala diskuze ohledně rozdělení studijního programu na bakalářský, magisterský a doktorský stupeň. Toto nové rozdělení přineslo otázky, jaké uplatnění najdou absolventi jednotlivých stupňů studia a jaké vědomosti by si měli ze školy odnést. Společně se zástupci ČKAIT byla otevřena problematika autorizace bakalářů. Opravňuje je vysokoškolský titul bakalář k získání titulu autorizovaný technik nebo autorizovaný inženýr, nebo bude nutné nově zařadit stupeň autorizovaný bakalář? Tyto otázky bude třeba časem zodpovědět a postavit se k nim se vší zodpovědnosti vůči nastávajícím absolventům. ■ Autorka: Ing. Mária Párová, Ph.D., odborná asistentka, ČVUT v Praze energetiCky soběstačné budovy 1 soběstačné budovy energetiCky 2 soběstačné budovy První český titul zaměřen ý na výstavbu a provoz budov s nízkou energetickou náročností 2 0 1 2 energetiCky 2 0 1 2 První český titul zaměřený na výstavbu a provoz budov s nízkou energetickou náročností První český titul zaměřen ý na výstavbu a provoz budov s nízkou energetickou náročností Téma: InveTém stořia:vs. projektanti Uhlíkopři vá náv storhu pa šetrných ve staveb staveb nictví číslo 03/2012 vychází 18. září! Z obsahu 03/2012 > prezidentské veto novely zákona o hospodaření energií > stav transpozice a implementace EPBD II v sousedních zemích > interview: architekt Aleš Brotánek BIM v architektonické praxdově i EPDB II: Nákla optimální úroveň 79 kč 79 kč Co? Titul Energeticky soběstačné budovy sbírá a dává do kontextu dílčí informace na téma výstavba a provoz budov s nízkou energetickou náročností, a to tak, aby v něm investoři, projektanti, dodavatelé i uživatelé staveb mohli mít praktického průvodce pojednávajícího o nejbližším i vzdálenějším vývoji stavebnictví. Jak? Čtvrtletník Energeticky soběstačné budovy je unikátní svou mediální univerzálností, díky níž oslovuje více než 50 000 zástupců odborné stavební veřejnosti. Ke svým čtenářům se bude v prvním řádném ročníku 2012 dostávat jako: > elektronický interaktivní magazín > tištěný časopis > aplikace na „chytré“ telefony a tablety Pro koho? Pro veškerou odbornou stavební veřejnost: > investoři > architekti > projektanti > stavební firmy > výrobci stavebních materiálů a technologií > uživatelé staveb www.esb-magazin.cz inzerce Vnější kontaktní zateplovací systémy první generace Patentované řešení systému weber. therm retec 700 nabízí možnost dlouhodobé a ekonomicky výhodné sanace kontaktního zateplovacího systému. Systém weber.therm retec 700 přináší možnost sanovat pouze poškozené vnější souvrství zateplovacího systému, tj. základní vrstvu s omítkou, nebo z důvodů vyšších nároků nových norem na tepelnou ochranu budov přidat na stávající zateplovací systém novou vrstvu izolantu s novou základní vrstvou a novou omítkou. Patentovaný postup weber.therm retec 700 je založen na prořezání vnějšího souvrství sítí drážek a na armovací stěrkové hmotě weber.therm retec 700. Síť drážek prořezaných do omítky a základní vrstvy stávajícího zateplení zajistí až o 30 % vyšší soudržnost omítky stávajícího zateplení se stěrkovou hmotou weber.therm retec 700 a lepší odvod vodní páry z konstrukce obvodového pláště. Postup provádění weber.therm retec 700 Před započetím diagnostiky stávajícího systému je třeba omítku stávajícího systému očistit tlakovou vodou případně s použitím fasádního čisticího prostředku. Vnější souvrství stávajícího zateplovacího systému se prořeže sítí horizontálně a vertikálně vedených řezů s rozměry polí od 150 x 150 mm do 300 x 300 mm. Řezy jsou široké 5 až 7 mm a hluboké cca 5 mm tak, aby vnější souvrství bylo proříznuto až na rozhraní základní vrstvy a izolačních desek. Na prořezané a očištěné vnější souvrství stávajícího zateplovacího systému se nanese ručně nebo strojně vrstva armovací hmoty weber.therm retec 700 a do požadované tloušťky 5 až 8 mm se upraví pomocí vhodného zubového hladítka. Vrstva minerální stěrkové hmoty zajišťuje přirozeným způsobem regulaci kondenzace vodní páry uvnitř systému. 80 stavebnictví 09/12 Varianta systému weber.therm retec 700 bez použití dodatečné vrstvy tepelné izolace Do nanesené vrstvy stěrkové hmoty se vloží výztužná skleněná síťovina weber.therm 178 tak, že je ve spojích s minimálním přesahem 100 mm. Skleněná síťovina musí být cca v 1/3 tloušťky základní vrstvy od vnějšího líce. Musí být dodrženo minimální krytí skleněné síťoviny vrstvou stěrkové hmoty minimálně 1 mm, v místech přesahů síťoviny nejméně 0,5 mm. Na rozích otvorů pro okna a dveře se osadí diagonální příložky ze skleněné síťoviny. Celý systém se zakotví talířovými plastovými šroubovacími hmoždinkami s ocelovým trnem. Počet, typ a rozmístění hmoždinek pro kotvení zateplovacího systému vychází z projektové dokumentace v souladu s platnými ČSN. Kotvení talířovými hmoždinkami se provádí přes skleněnou síťovinu do ještě měkké vrstvy stěrkové hmoty weber.therm retec 700. Jako povrchová úprava sanovaného systému se díky nízkému faktoru difúzního odporu použijí pastovité tenkovrstvé omítky weber.pas silikát nebo weber.pas extraClean s podkladním nátěrem v požadované zrnitosti a barevném odstínu Varianta systému weber.therm retec 700 s použitím dodatečné vrstvy tepelné izolace Do celoplošně nanesené lepicí a stěrkové hmoty weber.therm retec 700 se osadí izolační desky z pěnového polystyrenu EPS, izolační desky nebo lamely z minerální vlny MW. Na nalepené a přebroušené izolační desky nebo lamely se vytvoří základní vrstva z lepicí a stěrkové hmoty weber.therm retec 700. Do nanesené vrstvy stěrkové hmoty se vloží výztužná skleněná síťovina weber.therm 178 tak, že je ve spojích s minimálním přesahem 100 mm. Skleněná síťovina musí být cca v 1/3 tloušťky základní vrstvy od vnějšího líce. Musí být dodrženo minimální krytí skleněné síťoviny vrstvou stěrkové hmoty minimálně 1 mm, v místech přesahů síťoviny nejméně 0,5 mm. Na rozích otvorů pro okna a dveře se osadí diagonální příložky ze skleněné síťoviny. Zakotvení celého souvrství se provede talířovými plastovými šroubovacími hmoždinkami s ocelovým trnem. Počet, typ a rozmístění hmoždinek pro kotvení zateplovacího systému vychází z projektové dokumentace v souladu s platnými ČSN. Kotvení talířovými hmoždinkami se provádí přes skleněnou síťovinu do ještě měkké vrstvy stěrkové hmoty weber.therm retec 700. Jako povrchová úprava sanovaného systému se díky nízkému faktoru difúzního odporu použijí pastovité tenkovrstvé omítky weber.pas silikát nebo weber.pas extraClean s podkladním nátěrem v požadované zrnitosti a barevném odstínu. Závěr Sanační systém weber.therm retec 700 přináší účinné řešení sanace poškozeného vnějšího souvrství kontaktního zateplovacího systému, ale i možnost přidání dodatečné vrstvy tepelného izolantu z důvodu lepší tepelné ochrany budovy. Sanaci zateplovacího systému je třeba provádět na základě projektové dokumentace, kde nesmí chybět důkladné posouzení stávajícího zateplení, podrobná skladba konstrukce dodatečné vrstvy zateplení, tepelně technický výpočet, návrh kotvení včetně počtu použitých hmoždinek na 1 m2, kotevního plánu, typu použitých hmoždinek a v neposlední řadě požárně bezpečnostního řešení zateplovacího systému. Ing. Tomáš Pošta, produktový manažer pro ETICS a fasády divize Weber, Saint-Gobain Construction Products CZ a.s. www.weber-terranova.cz inzerce Nový dům za několik týdnů a v prvotřídní kvalitě To zní jako splněný sen pro ty zájemce o bydlení v rodinném domě, kteří nechtějí rok i déle čekat, než jim ho stavební firma postaví nebo než zděná konstrukce vymrzne či zaschnou všechny omítky. Do montované dřevostavby Haas Fertigbau se totiž můžete přestěhovat přibližně za tři měsíce od chvíle, kdy na stavbu přijede první kamion s hotovými certifikovanými díly. Další nespornou výhodou montovaných dřevostaveb je nezávislost na ročním období, protože dřevostavbu je možné montovat nejen v létě, ale i v zimě. A jak taková stavba vysněného domu probíhá? Dá se říci, že během jediného dne vám dům od společnosti Haas Fertigbau Chanovice vyroste přímo před očima. V brzkých ranních hodinách, většinou mezi šestou a sedmou, se za pomoci jeřábu začíná s montáží jednotlivých stěn v přízemí rodinného domu na připravenou základovou konstrukci. Tyto stěny jsou přivezeny přímo z moderního výrobního závodu v pošumavských Chanovicích, ve kterém se vyrábí na míru podle projektové dokumentace se zaručenou přesností a bez nepříznivého vlivu povětrnostních podmínek. Stěny jsou již osazeny kvalitními okny s tepelně izolačním trojsklem, případně i předokeními roletami, terasovými a bezpečnostními vstupními dveřmi. Hotová je také příprava instalačních bloků pro zařizovací předměty v koupelnách a také jsou již osazeny elektrokrabice pro vypínače a zásuvky apod. Díky tomuto výrobnímu pro- cesu je zaručena prvotřídní kvalita všech vyráběných dílů. Samozřejmou součástí domů Haas Fertigbau je také masivní akustické dvojvrstvé opláštění vnitřních i vnějších stěn. Po dokončení přízemí se přibližně kolem poledne pokračuje s montáží stropní konstrukce, na kterou v odpoledních hodinách až do večera navazuje montáž krovu a střešní konstrukce. V tu chvíli získává sen o rodinném domě reálné obrysy a na tvářích majitelů domu se objevuje spokojený a radostný úsměv. V následujících dnech se na domě dokončuje střešní konstrukce a pokládá střešní krytina. Během dalších týdnů se uvnitř domu provádějí rozvody inženýrských sítí (vnitřní kanalizace, voda, systém ústředního vytápění včetně zásobníku TV, kompletní elektroinstalace…) a betonují se akumulační a akustické monolitické konstrukce podlah. Betonování podlah vyžaduje určitý technologický postup a určitou dobu na vyschnutí a zatvrdnutí. To je část výstavby, kterou nelze uspěchat, chceme-li mít kvalitní dřevostavbu. A na kvalitu, jak je známo, se opravdu vyplatí počkat. Přibližně po třech měsících, kdy se provedou poslední dokončovací a finalizační práce, nezbývá majitelům rodinného domu nic jiného, než se nastěhovat do svého krásného, nového domova, ve kterém se jim bude jistě příjemně bydlet. Bližší informace naleznete na www.haas-fertigbau.cz. stavebnictví 09/12 81 infoservis PAMÁTKY 2012 – veletrh s nábojem atraktivity Rekonstrukce památkových souborů a objektů, jejich financování a využití – tato tři základní témata charakterizují nový oborový veletrh PAMÁTKY 2012. Připravila jej Incheba Praha a bude se konat v Průmyslovém paláci Výstaviště v Praze – Holešovicích ve dnech 4.–6. října 2012. Nový veletrh reaguje na současnou aktuální poptávku po specializovaných, úzce zaměřených odborných veletrzích typu B2B. Regenerace historického dědictví zasahuje do oblasti památkové péče, záchrany a konverze historického dědictví, ale zejména do sféry projektování a stavitelství. Zahrnuje i restaurátorství a umělecké řemeslo, ochranu a zabezpečení staveb a jejich částí a vybavení, prvky a systémy technické infrastruktury a technického vybavení budov, požární ochranu a zabezpečení budov a areálů. Pokrývá také rozsáhlou problematiku soudobého využití památek a památkových souborů, jejich zakotvení v současných sídlech i krajině, včetně širokého segmentu cestovního ruchu. Zcela samostatnou, důležitou kapitolou je financování obnovy a regenerace na všech myslitelných úrovních – od Evropské unie přes státní rozpočet, prostředky krajů, měst a obcí až po soukromé zdroje a bankovní sektor, neziskové organizace a velmi aktuálně i prostředky církví. Rekonstrukce stávajících objektů navíc otevírají i další důležitou a v současnosti citlivou oblast. Je jí stavební řemeslo, kvalita řemeslné práce. Mnohé stavební firmy se právě s tímto aspektem potýkají, a to už od okamžiku obtížného získávání učňů pro klasické stavební obory. Přitom jak ukazují odhady Evropské unie, již v blízkých letech bude prudce narůstat procento rekonstruovaných objektů na úkor klasických novostaveb. S určitou nadsázkou lze říci, že „postaveno již bylo“, následovat budou obnova a rekonstrukce. Do sféry památek se tak dostávají i stavby realizované i ve 2. polovině minulého století. Součástí některých expozic na veletrhu proto budou i ukázky tradičních řemesel, včetně stavebních. Běžnou součástí expozic budou ukázky aplikací výrobků a materiálů a jejich správné použití v památkové praxi. Oborové členění veletrhu má 156 položek. Hlavní cílovou skupinou návštěvníků veletrhu jsou kraje, regiony, města, obce, soukromí majitelé památek, zástupci církví a neziskových organizací, projektanti, architekti, investoři, správci památkových objektů a souborů, zainteresovaná veřejnost a všichni, jimž leží budoucnost památek v tuzemsku na srdci. Obzvláště bohatý bude na veletrhu doprovodný program. Velkou konferenci ke dvaceti letům programu obnovy městských památ- kových rezervací a zón připravuje Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, téma Industriálních a technických památek si za své vzalo Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI spolu s Národním památkovým ústavem. Na pořadu bude i zateplení památkových objektů, technologické otázky při opravě památek, požární zabezpečení památek anebo zajímavý pohled na rekonstrukce fasád v přednášce prof. F. Huebera, předsedy Rakouské společnosti pro památky a prostředí. Podrobnosti o veletrhu a doprovodných programech: www.incheba.cz/pamatky. ■ Autoři: PhDr. Jan Novotný, koordinátor projektu, INCHEBA Praha Ing. Svatopluk Zídek, předseda Kolegia pro technické památky ČKAIT & ČSSI inzerce Značkový komín i s příslušenstvím za bezkonkurenční cenu Pořízení nového komínu bývá mnohdy provázeno náročnou poutí za honbou toho nejlepšího komínového systému na trhu, který navíc bude za přijatelnou cenu. Často se pak stává, že stavebníci stráví dlouhé hodiny váháním a promýšlením nejlepší kombinace a následným hledáním komponentů ve stavebninách. A přitom je řešení této situace tak jednoduché! Společnost Schiedel, přední výrobce komínů, připravila pro své zákazníky jedinečnou komínovou sadu s prvotřídním komínem Uni***Plus, který je zabalený na jediné paletě i se všemi komponenty. Navíc díky unikátnímu balení „vše v jednom“ odpadá složité dopočítávání se konečné ceny, protože ta je pro každou variantu předem pevně stanovena a na trhu s originálními výrobky je bezkonkurenční. 82 stavebnictví 09/12 Jednoduchá instalace a převoz díky praktickému balení Univerzální komínový systém je spolehlivým a bezpečným řešením odvodu spalin, které učiní jeho majitele nezávislým na výběru jediného paliva. Systémové řešení se všemi komponenty od jediného výrobce, kterým je již přes 65 let společnost Schiedel, zaručuje nadstandardní kvalitu a záruku až na 30 let. Kdo by očekával za takovýto prémiový produkt i vysokou cenu, bude velmi mile potěšen mimořádně atraktivní cenou, kterou se rozhodla společnost Schiedel bojovat proti neprověřeným levným kopiím. Nyní si tak kvalitní a bezpečný komín může dopřát každý stavebník. Originální komín Schiedel o průměru 160 mm tak můžete získat již za 22 400 Kč bez DPH. Balení Schiedel Uni***Plus Komplet obsahuje komínové tvárnice, keramickou komínovou vložku odolnou vůči vlhkosti a vyhoření, izolační rohož a kompletní příslušenství, to vše pro komín standardní délky 7 m. Stylový design je korunován trendovým ukončením komína nerezovou krycí deskou a prvky v imitaci obložení z cihel, a to v barvě červené, černé nebo hnědé. Nově obsahuje sada Schiedel Uni***Plus Komplet také atraktivní novinku – kupon na odběr napojovacího dílu pro připojení spotřebiče zcela zdarma. Více informací o komínovém systému Schiedel Uni***Plus naleznete na stránkách výrobce www.schiedel.cz. O možnostech a výhodách unikátní komínové sady na jediné paletě se dočtete také na odborném portálu o problematice komínů www.nakominuzalezi.cz. inzerce Dokonale hladké stěny s novou bílou sádrovou stěrkou Rimano Glet XL Jemné jednovrstvé sádrové omítky a stěrky si na českých stavbách již našly své místo. Omítky Rimano z přírodního sádrovce jsou určeny k omítání veškerého zdiva v interiéru. Novinkou na trhu je bílá sádrová stěrka Rimano Glet XL, která svými vlastnostmi šetří stavebníkům čas i peníze. Je to jediná čistě přírodní sádrová stěrka, která dosud na českém trhu nebyla k dostání. Sádrové omítky Rimano jsou exkluzivním materiálem pro řešení interiérů. Unikátní omítka i stěrka v jednom materiálu S unikátním materiálem je možné pracovat současně jako s podkladovou omítkou i stěrkou pro finální povrchovou úpravu a aplikovat ji v rozmezí 0 až 10 mm. Během jednoho dne je tedy možné stěnu dokončit a připravit na malování. Technologie zpracování „mokré do mokrého“ dovoluje zkrátit pracovní čas a tím i ušetřit peníze. Použití sádrové omítky Rimano Glet XL tedy zrychlí průběh výstavby či rekonstrukce. Je to ideální produkt pro finální povrchovou úpravu stěn a stropu v interiéru pro jakýkoliv stavební podklad. ▲ Rimano Glet XL, jediná čistě přírodní sádrová omítka a stěrka na českém trhu, balení: 25 kg, 12,5 kg Zdravé prostředí Finální povrchová úprava se provádí bez celoplošného broušení. Spojení vlastností sádry a způsobu zpracování umožňuje vytvořit antialergické a zdravé prostředí v interiérech. Nahrává tomu i pH 5,5, které má sádra a které je stejné, jako má lidská kůže. Pomocí spreje pro měření kyselosti (pH tester) se dá na stěně snadno zjistit, jestli je použitá omítka skutečně sádrová, nebo s příměsí vápna. Dokonalá hladkost stěn Omítky zajišťují prodyšnost zdiva díky svému nízkému difuznímu odporu, a tím také zabraňují vzniku plísní. Sádrové omítky a stěrky mají schopnost lepšího přenosu drobného pnutí v podkladu, takže zamezují vzniku mikrotrhlin nebo prasklin, které bývají obvyklé u klasických vápeno-cementových omítek. Jen jedna vrstva malby Moderní sytě barevné malby stěn s bodovým osvětlením více vyniknou na hladkých stěnách než na omítkách s hrubozrnným povrchem. Málokdo ví, že sádra neabsorbuje pigmenty barev, takže není třeba tak často malovat. Při použití produktu Rimano Glet XL stačí jen jedna až dvě vrstvy malby. U tradičních omítek je nutné vymalovat více než třikrát. Vysoká vydatnost omítky Stěrka Rimano Glet XL je vhodná pro stavby, kde je použita kombinace podkladů betonový monolit a pórobeton. Používá se i při rekonstrukcích a opravách lokálních nerovností, vyhlazení drsných povrchů, na starou jádrovou omítku nebo vyplnění betonových pórů. Tento materiál je možné aplikovat ručně i strojně v prodloužené době zpracování až na 90 min. s vydatností 0,9 kg/m2/1 mm. Sádrová omítka při rozmíchání s vodou zvět- ▲ Finální vyhlazení (kletování) povrchu se dělá bez broušení. Provádí se fasádní nerezovou špachtlí s oblými rohy. Omítka po navlhčení uvolní jemnou sádru, tzv. sádrové mléko, kterým se v závěrečné fázi zapraví všechny nerovnosti. šuje objem zpracovávané směsi a na rozdíl od tradičních omítek se zvyšuje vydatnost materiálu. Znamená to, že z jednoho pytle (25 kg) se zrealizuje 5,5 m2 omítky v tloušťce 5 mm a stěrky až 25 m2 v tloušťce 1 mm. U tradičních omítek bývá obvyklé, že z jednoho pytle (25 kg) se dá omítnout 2 m2 plochy v tloušťce 5 mm. Produkt je k dispozici v balení 12,5 kg a 25 kg. Sádrové omítky mají nejen dekorativní a estetické vlastnosti, ale též splňují náročné stavebně-fyzikální požadavky všech vnitřních prostor. Jsou proto exkluzivním materiálem pro řešení interiérů. Při práci s novým produktem je možné požádat o zaškolení, technický i stavební dozor v průběhu stavby. Tyto služby jsou poskytovány zdarma. Centrum technické podpory Rigips Tel.: 724 600 940 e-mail: [email protected] www.rigips.cz stavebnictví 09/12 83 infoservis Veletrhy a výstavy 18.–22. 9. 2012 FOR WASTE 2012 7. mezinárodní veletrh nakládání s odpady, recyklace, průmyslové a komunální ekologie Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.waste.cz 18.–22. 9. 2012 FOR ARCH 2012 23. mezinárodní stavební veletrh Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forarch.cz 18.–22. 9. 2012 FOR ELEKTRO 2012 5. veletrh elektrotechniky, osvětlovací techniky a zabezpečovacích systémů Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.for-elektro.cz 18.–22. 9. 2012 FOR THERM 2012 3. veletrh vytápění, alternativních zdrojů energie a vzduchotechniky Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.for-therm.cz 18.–22. 9. 2012 SPORT TECH 2012 4. veletrh sportovních staveb, jejich technologií a vybavení inzerce Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.sporttech.cz bezpečnosti práce, v.v.i., Jeruzalémská 9 E-mail: neumannovab@vubp-praha 18.–22. 9. 2012 BAZÉNY, SAUNY & SPA 2012 7. mezinárodní veletrh bazénů, bazénových technologií a saun, jejich technologií a vybavení Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.vystava-bazeny.cz 18.–22. 9. 2012 FSDAYS 2012 4. ročník mezinárodního veletrhu nejnovějších trendů v oboru protipožární a zabezpečovací techniky, systémů a služeb Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.fsdays.cz Odborné semináře a konference 10.–11. 9. 2012 Osoba odborně způsobilá pro úkoly v prevenci rizik v oblasti BOZP Rekvalifikační program Praha 1, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Jeruzalémská 9 E-mail: neumannovab@vubp-praha 10. 9.–12. 12. 2012 Manažer bezpečnosti práce Distanční nadstavbové vzdělávání akreditované MŠMT Praha 1, Výzkumný ústav celostátní odborný seminář OTVOROVÉ VÝPLNĚ 11. 9.–8. 11. 2012 Osoba odborně způsobilá na úseku požární ochrany Vzdělávací program akreditovaný MŠMT Praha 1, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Jeruzalémská 9 E-mail: neumannovab@vubp-praha 11. 9. 2012 Technický dozor investora Odborný seminář Součást celoživotního vzdělávání ČKAIT a ČKA Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 13.–15. 9. 2012 EMTECH 2012 6. ročník mezinárodní konference Praha 6, ČVUT v Praze, Fakulta elektrotechnická E-mail: [email protected] 18.– 20. 9. 2012 Soutěžní přehlídka stavebních řemesel SUSO Řemeslná soutěž Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.suso.cz 19.– 20. 9. 2012 Podlahy a povrchové úpravy ve stavebnictví 2012 7. ročník konference Praha 4, Kulturní centrum Novodvorská, Novodvorská 151 E-mail: [email protected] www.suso.cz 19. 9. 2012 Inteligentní budovy Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 13. 9. 2012 Technický dozor investora Odborný seminář Součást celoživotního vzdělávání ČKAIT a ČKA Ostrava – Pustkovec, Technologická 372/2 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 19. 9. 2012 Inteligentní digitální domácnost 2012 Konference Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha, Beranových 667 E-mail: [email protected] 18. 9. 2012 PR a marketing ve stavebnictví Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 20. 9. 2012 Novela zákona o veřejných zakázkách a prováděcí předpisy – aplikace a výklad Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 2394/4, E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz VÝZVA K PŘIHLÁŠENÍ PŘÍSPĚVKŮ A FIREMNÍCH PREZENTACÍ VII. ročník 16.–17. října 2012 Hradec Králové, Konferenční centrum Aldis, Eliščino nábřeží 375, www.aldis.cz pod záštitou: Doc. Ing. Miloslava Novotného, Ph.D., proděkana a vedoucího Ústavu pozemního stavitelství na Stavební fakultě vysokého učení technického v Brně. 84 stavebnictví 09/12 Zařazeno do programu celoživotního vzdělávání ČKAIT, 2 body. www.stavokonzult.cz S TAV E B N Í C H K O N S T R U K C Í 20. 9. 2012 Stavební stroje a stavební mechanizmy Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 20. 9. 2012 Dřevěné stavění 7. ročník odborné konference Praha 9 – Letňany, PVA Expo Praha Vstupní hala I, Konferenční sál, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forarch.cz/ds 21. 9. 2012 Umění vyjednávání, argumentace a přesvědčování Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 25. 9. 2012 CADKON Zdravotechnika Školení Brno, Křenová 52, AB studio (učebna) E-mail: [email protected] 25. 9. 2012 Úspěšný projektový manažer Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 25. 9. 2012 Novela zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) Odborný seminář Praha 1, ČVTSS, Novotného lávka 5 E-mail: [email protected] www.cvtss.cz 25. 9. 2012 Křižovatky architektury 4. ročník odborné konference Praha 7 – Holešovice, La Fabrika, Komunardů 30/1001 E-mail: [email protected] www.krizovatkyarchitektury.cz 25.– 26. 9. 2012 Advance Concrete Školení Praha 4, Jeremenkova 90a E-mail: [email protected] 25.–27. 9. 2012 AutoCAD Plant 3D 2013 Základní školení Praha 4, Líbalova 2348, CAD Studio E-mail: [email protected] 26. 9. 2012 Novela zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Odborný seminář Praha 1, ČVTSS, Novotného lávka 5 E-mail: [email protected] www.cvtss.cz 26. 9. 2012 Základy rozpočtování, ceny ve stavebnictví a finanční analýza Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 1.–28. 10. 2012 Architecture Week 2012 6. ročník mezinárodního festivalu architektury a urbanizmu Praha, Letohrádek Belveder, Pražský hrad, Národní technická knihovna a další místa v Praze E-mail: [email protected] www.architectureweek.cz Odborné semináře České stavební akademie 5. 9. 2012 8.00–17.15 hod. Příprava na autorizační zkoušku ČKAIT – právní část Odborný garant: Ing. Jitka Víchová 19. 9. 2012 9.00–16.00 hod. Dozory při provádění staveb Odborný garant: Ing. Ludmila Zahradnická, CSc. 25. 9. 2012 8.15–17.15 hod. Příprava na autorizační zkoušku ČKAIT v oboru pozemní stavby Odborný garant: Ing. Karel Rod 9.00–15.00 hod. Aktuální velká novela zákona o veřejných zakázkách Odborný garant: Ing. Petr Serafín 9.30–15.00 hod. Bezbariérové užívání staveb a základní principy přístupnosti Odborný garant: Ing. Renata Zdařilová, PhD. 26. 9. 2012 9.00–16.00 hod. Školení pro technický dozor stavebníka při zateplování budov – Význam TDS při ENB Odborný garant: Ing. Jiří Šála, CSc. Kontakt: Nadace ABF, www.stavebniakademie.cz inzerce CENTRUM VZDĚLÁVÁNÍ VE STAVEBNICTVÍ kalendář školení v Praze a Ostravě na 2. pol. roku 2012 11. 9. Praha Technický dozor investora 6. 11. Praha DPH ve stavebnictví a novela DPH v roce 2013 13. 9. Ostrava Technický dozor investora 8. 11. Praha Stavební zákon – územní řízení a stavební řád 20. 9. Praha Novela zákona o veřejných zakázkách 13. 11. Praha Smluvní vztahy ve výstavbě 2. 10. Praha Zákon o státní památkové péči 15. 11. Praha Stavební materiály z plastů z hlediska požární 20. 11. Praha Územní plán a jeho realizovatelnost z ekonomického Sanace spodní stavby historických objektů 4. 10. Praha Kontrolní prohlídky stavebním úřadem 9. 10. Praha Řízení o odstranění stavby a dodatečném povolení stavby bezpečnosti 10. 10. Praha Veřejné dražby – zkušenosti z praxe a ukázka fiktivní dražby 23. 10. Praha Příprava k autorizačním zkouškám ČKAIT 21. 11. Praha Řešení sousedských sporů 27. 11. Ostrava 4. 12. Praha 25. 10. Praha 1. 11. Ostrava Novela zákona o veřejných zakázkách hlediska Stavební zákon - územní řízení a stavební řád Přestupkové řízení www.studioaxis.cz Podrobné informace a přihlášky: stavebnictví 09/12 85 infoservis Nízkoenergetické domy 3: nulové, pasivní a další Autor: Jan Tywoniak a kolektiv. Kniha uvádí obecné souvislosti, konkrétní technické informace i příklady. Jsou v ní uvedeny a komentovány požadavky a doporučení nové tepelně-technické normy ČSN 73 0540-2 platné od listopadu 2011. Pozornost je věnována souvislostem stavebního řešení a systémům technického zařízení budov. V samostatných kapitolách se dále hovoří o vzduchotěsnosti budov a malých fotovoltaických systémech pro budovy. Sou- částí jsou i výsledky výzkumných prací na Fakultě stavební ČVUT v Praze, pracovišti autora knihy. Mezi podrobně popsanými příklady budov z Česka, Rakouska a Německa ve druhé části knihy čtenáři najdou tři rodinné domy, dva bytové domy, mateřskou školu, velkou základní školu, výzkumné centrum, informační a vzdělávací centrum i revitalizaci průmyslové čtvrti. Kniha volně navazuje na dvě předchozí publikace od téhož autora a částečně se obměňujícího kolektivu autorů. Vydala Grada Publishing, a.s., v edici Stavitel, ISBN 978-80-247-3832-1, Praha 2012, 204 stran. Konference Podlahy a povrchové úpravy Již 7. ročník odborné konference Podlahy a povrchové úpravy ve stavebnictví 2012 proběhne 19.–20. září 2012 v Kulturním centru Novodvorská, Praha 4. Konferenci pořádá BETONCONSULT, s.r.o. Odborným garantem sekce Povrchové úpravy je doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc., a sekce Podlahy Ing. Petr Tůma, Ph.D. Podrobnosti lze nalézt na www.konferencepodlahy.cz a www.betonconsult.cz. Akce Zelená sleva Weber na omítky Divize Weber, společnost Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., spouští ve spolupráci s vybranými prodejci stavebních materiálů prodejní akci: –30 % na vybrané odstíny v celé škále pastovitých omítek weber.pas ve všech typech zrnitostí. Divize Weber s prodejci stavebních materiálů se tak rozhodla čelit sta- vební krizi. Akce Zelená sleva Weber je časově omezena na měsíc září, který je pokládán za stavební sezonu. Weber si od tohoto kroku navzdory stavební recesi slibuje zvýšení zájmu o fasádní materiály a vyšší návštěvnost v prodejnách stavebnin. Podrobnosti lze nalézt na www.weber-terranova.cz. Beton a moderní trendy V úterý 18. září se v Ostravě v Harmony Club Hotelu uskuteční seminář Architektonický beton, kterým se završí dvouleté trvání tohoto semináře. Na semináři se účastníci dozví mnoho teoretických i praktických zkušeností včetně konkrétních příkladů realizací z betonu (mosty, sochy, nábytek), barevného pohledového betonu a dalších ukázek. Zájemci mají možnost navštívit také seminář Vodotěsné betony, který proběhne 11. října v Plzni v hotelu Purkmistr. Jeho účastní- ci si rozšíří znalosti z oblasti vodonepropustných betonů a dozví se zásady navrhování a provádění vodonepropustných konstrukcí. Získají rovněž informace, jak předcházet možným poruchám při nesprávném provádění, a zjistí, jaké existují způsoby sanace těchto konstrukcí. Akreditované semináře Beton University pořádá skupina Českomoravský beton spolu s odbornými a mediálními partnery. Informace a přihlášky viz www.betonuniversity.cz. inzerce Mířit na budoucnost se vyplatí a SUSO to umí Soutěžní přehlídka stavebních řemesel SUSO je účinný marketingový nástroj pro firmy, které přemýšlí nejen o současných zákaznících, ale i o těch budoucích. Už šestnáct let existuje projekt, který umožňuje komerčním subjektům prostřednictvím soutěže SUSO představit studentům jejich nové technologie a produkty. Projekt v dnešní době získává na důležitosti také díky klesajícímu zájmu o studium řemesel. Na otázky k projektu SUSO odpovídá David Surmaj ze společnosti ABF, organizátora soutěže. • Co je projekt SUSO a jak vzniknul? Je to soutěž zaměřená na řemeslo a jeho vývoj. Původní název byl Soutěž učňů stavebních oborů, od toho tedy ta zkratka. Od počátku participuje v rámci doprovodných programů při stavebních veletrzích. Vznikl tedy jako doprovodný program k veletrhu FOR ARCH. • A jak je to v současnosti? Ten základní model funguje dál. Veřejnosti se představíme při veletrzích v Praze, Ostravě, Lysé nad Labem, Hradci Králové, Litoměřicích a Českých Budějovicích. Po geografické stránce jsme prakticky všude. • Dobře, jste na veletrzích, jste vidět, a co dál projekt umí nabídnout? Díky svým možnostem, aktuální době a variabilitě je to jeden z možných a velmi účinných marketingových nástrojů, který umí oslovit a zaujmout cílové skupiny komerčních firem. Zároveň jej vnímáme jako spole- 86 stavebnictví 09/12 čensky potřebný projekt, neboť řemeslo dnes mladé lidi příliš netáhne. • Jak soutěž probíhá? Základem jsou vícedenní postupová kola probíhající během roku a ti nejlepší se předvedou při stavebním veletrhu FOR ARCH. Smyslem je nejen prověření znalostí a umu mladých učňů, ale také jejich seznámení s novými produkty a technologiemi, které budou ve svých profesích potkávat. Navíc je naučíme tyto produkty a technologie znát, vyhledat si o nich informace a používat je. Z těch nejlepších nám vzejdou budoucí „zlaté české ručičky“. • Co partneři projektu? Ti jsou pro soutěž určitě důležitým zdrojem nových stavebních materiálů, postupů a technologií? Pro partnery to je ideální platforma pro výchovu svých budoucích zákazníků. Pokrok je dnes vidět například nejen v oblasti mobilních telefonů, ale i v technologiích ve stavebnictví nebo technologiích opracování dřeva. Navíc se dnes veškeré informace pomalu přesouvají z tištěné podoby do podoby elektronické. SUSO podněcuje zájem u studentů o informace nebo technologie a schopnost orientovat se v nich. Ne každá škola dokáže zpestřit výuku úplnými novinkami jak v teorii, tak i v praxi. SUSO to umí. • Jste vidět a dostáváte partnery a jejich produkty studentům pod kůži, jaké další cesty propagace využíváte? To samozřejmě není všechno. Máme přes desítku mediálních partnerů, kteří o projektu a tedy i o partnerech píší. Média jsou veřejnoprávní, dále zaměřená na odbornou veřejnost nebo přímo na studenty. Vytváříme aktivního prostředníka mezi odbornými školami a komerčními subjekty. Tento projekt dokáže informovat, učit, bavit a také pomáhat. Stručně řečeno, umí- me hodně a firmy to vyjde levněji, než kdyby se o tuto cílovou skupinu staraly samy. • Momentálně je otázka nedostatku nových a kvalitních řemeslníků hodně aktuální. Situace je špatná. Já to samozřejmě vnímám i ze strany učitelů potažmo škol. Mladí lidé si nejspíš neuvědomují, že díky dobře zvládnutému řemeslu se mohou mít mnohem lépe než průměrný gymnazista. Navíc mezi řemeslníky ubývá konkurence. Kdo si tohle uvědomí a přidá k tomu šikovné ruce, bude se mít hodně dobře. • Čím studenty k účasti motivujete? Vnímají SUSO jako plus pro svoji kariéru? Motivujeme hodnotnými cenami nebo finanční odměnou. Já ale mezi těmi kluky trávím už nějakou dobu a vím, že tam jen kvůli odměnám nejsou. Láká je úspěch, srovnání, nabyté zkušenosti a při úspěchu obdiv ve školách a reference budoucím zaměstnavatelům. • Počet vyučených řemeslníků rok od roku mírně stoupá. Jak si stojíme právě teď? Neřekl bych, že stoupá, spíše se po nějaké době mírně zvedl. Víte, když se např. ve Zlínském kraji vyučí něco přes 30 pokrývačů, tak je to dle mého názoru málo i na město Zlín. Ten zájem o řemeslo tu zkrátka není valný a nevytváří se nic, co by dnešní mladé k řemeslu přitáhlo. • Existuje nějaké východisko? To je otázka pro jiné. Projekt SUSO je společensky velmi potřebný, ale celorepublikově situaci zvrátit nedokáže. Společnost ABF se snaží ukázat cestu, prověřit schopnosti, poukázat na potřeby společnosti a jít příkladem. A my příkladem být chceme. Více informací o projektu naleznete na www.suso.cz. inzerce Obvodové vyzdívky z pórobetonu Ytong Úvod Pro obvodové stěny a vyzdívky pozemních staveb se často využívá pórobeton značky Ytong. Volba pro použití tohoto pórobetonu vychází zejména z jeho výborných tepelně izolačních vlastností, snadné a rychlé výstavby včetně dobré úpravy tvaru použitých bloků. Výsledkem je hladká souvislá pórobetonová stěna, která vzniká s použitím tenkovrstvé malty v ložných spárách. S pórobetonovým obvodovým zdivem se můžeme setkat ve dvou základních případech použití. Jedná se o samonosné stěny zděných objektů a vyzdívky obvodového pláště skeletů a hal. Každý z těchto případů použití pórobetonu má svoje specifika, na která poukazuje tento článek. Samonosné stěny Obvodové samonosné stěny představují klasické použití pórobetonového zdiva. Jedná se o jednovrstvé zdivo, které je, jak je v současnosti obvyklé, zděné z tvárnic na celou tloušťku stěny. Zdivo plní nosnou a zároveň tepelně izolační funkci. Při návrhu a realizaci zdiva se musíme soustředit na taková místa konstrukce, kde není provedena jednoduchá plná a běžná vazba pórobetonových bloků, ale kde se pórobeton stýká s jinými konstrukcemi a může být oslabena jeho nosná a tepelně ▲ Schematické rozdělení obvodových plášťů z pórobetonu Ytong izolační funkce. Kromě nosné statické funkce zdiva zde musíme respektovat i normativní požadavky tepelné techniky a je třeba hledat kompromis mezi často rozdílnými požadavky na nosnost a tepelné izolování. Výsledkem je pak existence řady detailů, které v současnosti můžeme najít v katalogu výrobce anebo je podle uvedených principů můžeme navrhnout pro stavbu. Je třeba si uvědomit, že dané typové detaily jsou pouze idealizovaným řešením a koncepční pomocí výrobce pórobetonu. Pro stavbu je potřeba je správně použít a upravit, správně řekněme vyprojektovat. ▲ Naznačení problémových míst zděné stavby a míst s rozhodujícími účinky zatížení 88 stavebnictví 09/12 Důležitými místy konstrukce pro pozornost navrhovatele stavby jsou zejména: ■ spodní část vyzdívky spojená s nadzákladovými vrstvami zdiva (soklem); ■ úzké meziokenní pilíře; ■ překlady, zejména pak s prostory pro rolety; ■ místa věnců a zabudovaných nosníků; ■ osazení stropních konstrukcí; ■ osazení střešních konstrukcí včetně krovu; ■ řešení vyložených a předstupujících konstrukcí (vystupující podlaží, balkony). P2-400 v tloušťce 375 mm, který dnes najdeme v podkladech výrobce v soupisu přesných tvárnic pro vnitřní stěny. Z uvedených tvarovek můžeme při použití kombinací dvou tloušťek bloků vhodně řešit spodní část vyzdívek s odsazením soklu. Spodní část zdiva nad základy osadíme užším typem bloků a výše použijeme širší bloky. Vzniklý přesah 50 nebo 75 mm je určen pro vnější obklad soklu nebo optické přesazení zdiva. ▲ Schéma oslabení stěny vloženou tepelnou izolací V uvedených místech dochází k oslabení souvislého pórobetonového zdiva vlivem zabudovaných konstrukcí (stropy a věnce), vložených izolačních hmot (tepelná izolace) nebo zmenšením půdorysných rozměrů zdiva s koncentrací zatížení (pilíře). Je proto výhodné použít větších tloušťek zdiva, nad 375 mm, neboť pak je více prostoru pro jednotlivé nosné a izolační prvky. Důslednou aplikací požadavků na tepelně izolační vlastnosti obvodového pláště pak narůstají tloušťky vložené tepelné izolace, která je osazena buď na kraj stěny anebo za obvodovou věncovku. Tím vzniká prostor na okraji nebo při středu zdiva, který není nosný a okolní konstrukce musejí přenést působící svislé zatížení. Proto statik vidí oslabení stěny za vhodné co nejmenší a snaží se redukovat tlouštku měkké izolace pod 80 mm. U pórobetonu Ytong je výhoda, že i vložená věncovka má tepelně izolační schopnost a snižuje tloušťku měkké izolace oproti řešením s jiným materiály zdiva. Tento, zdá se, banální problém nabývá významu u zdiva vícepodlažních budov a budov s větším zatížením zdiva. Možnými problémy jsou vysoké věncové únosné vyzdívky, dostatečné uložení stropů a velikost věnců a navazujících nadotvorových překladů. Při řešení do zdiva vložených věnců a uložení stropních konstrukcí vzniká známý detail s použitím obvodové věncovky, za ní umístěné tepelné izolace a následně při vnitřní části stěny umístěného železobetonového věnce nebo stropu. Materiály společnosti Xella CZ, s.r.o., určené pro obvodové stěny, jsou bloky označené P1,8-300 a P2-350. Bloky P1,8-300, známé jako Ytong Theta, se dodávají v rozměrech pro tloušťku zdiva 375 a 499 mm, bloky P2-350 s názvem Ytong Lambda v rozměrech pro zdivo tloušťky 375 a 450 mm. Pro vnější stěny lze užít i tradičního materiálu ▲ Některé možnosti osazení pórobetonového zdiva Ytong na základ Všechny tyto konstrukční úpravy zjednodušuje použití dvouvrstvé stěny s oddělenou nosnou funkcí zdiva a vnější tepelné izolace. Při použití pórobetonu značky Ytong je výhodné, že i nosná část stěny má výrazně tepelně izolační funkci. Užití bloků z pevností P4-500, P4-550 nebo o P6-650 umožní vytvoření únosné stěny nebo pilířů pro koncentrované zatížení. Tloušťky nosné části takovéto stěny se navrhují 250 nebo 300 mm podle výšky působícího zatížení a plochy pilířů mezi otvory. Pro vnější izolační vrstvu je výhodné použít pórobetonové tepelně izolační desky Ytong Multipor, které vytvářejí pevnou konstrukci a mají fyzikálně stejnou podstatu jako nosný materiál zdiva. Článek stručně popisuje některé možnosti řešení obvodových vyzdívek a stěn z pórobetonu Ytong. Každé z témat vyžaduje podrobnější rozbor a ukázky více řešení. Uvedená problematika bude proto doplněna dalšími články s řešením jednotlivých konstrukčních částí staveb za užití pórobetonu Ytong společnosti Xella CZ, s.r.o. Ty budou publikovány na stránkách www.ytong.cz. stavebnictví 09/12 89 v příštím čísle 10/12 | říjen Říjnové číslo časopisu se bude věnovat dopravním stavbám. Z oblasti železničních staveb se články zaměří na vysokorychlostní tratě v ČR i v Evropě. Bude představena modernizace IV. železničního koridoru, v rámci přestavby železniční trati z Prahy do Českých Budějovic. Ze silničních staveb bude představen zejména tunelový komplex Blanka, a to především v oblasti požárního a bezpečnostního řešení tunelů. Ročník VI Číslo: 9/2012 Cena: 68 Kč vč. DPH Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno IČ: 44960751 Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 Tel.: +420 227 090 500 Fax: +420 227 090 614 E-mail: [email protected] www.casopisstavebnictvi.cz Číslo 10/12 vychází 8. října. ediční plán 2012 předplatné Celoroční předplatné (sleva 20 %): 544 Kč včetně DPH, balného a poštovného Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR časopis ■ ediční plán 2012 www.casopisstavebnictvi.cz pozice na trhu Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, 648 03 Brno (IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR časopis Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský Tel.: +420 602 542 402 E-mail: [email protected] Redaktor: Petr Zázvorka Tel.: +420 728 867 448 E-mail: [email protected] Redaktorka odborné části: Ing. Hana Dušková Tel.: +420 227 090 500 Mobil: +420 725 560 166 E-mail: [email protected] Inzertní oddělení: Manažeři obchodu: Daniel Doležal Tel.: +420 602 233 475 E-mail: [email protected] Igor Palásek Tel.: +420 725 444 048 E-mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D., Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl Tel.: +420 541 159 374 E-mail: [email protected] Předplatné: Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Tisk: EUROPRINT a.s. pozice na trhu časopis Stavebnictví je členem Seznamu recenzovaných periodik vydávaných v České republice* *seznam zřizuje Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR www.casopisstavebnictvi.cz Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012·a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě: Věra Pichová tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected] 90 stavebnictví 09/12 Náklad: 33 820 výtisků Povoleno: MK ČR E 17014 ISSN 1802-2030 EAN 977180220300509 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa © Stavebnictví All rights reserved EXPO DATA spol. s r.o. Odborné posouzení Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. O tom, které články budou odborně posouzeny, rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých příspěvcích posudky recenzentů. Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů. DECEUNINCK SE MĚNÍ NA INOUTIC BUDOUCNOST SE OTEVÍRÁ Inoutic – společně vstříc budoucnosti Německá společnost Inoutic, člen Deceuninck Group, se již více než padesát let věnuje vývoji energeticky účinných řešení, jejichž výsledkem jsou vysoce inovativní výrobky a služby. Inoutic nastavuje standardy kvality v oblasti funkčnosti, spolehlivosti a maximální preciznosti. Abychom upevnili naši pozici předního evropského výrobce plastových okenních a dveřních profilů, budeme nadále naše know-how poskytovat pod jednou značkou: Deceuninck se mění na Inoutic. Uf = 0 ,9 W/m 2 5 K Otevřete okna do svojí budoucnosti a staňte se našimi partnery. www.inoutic.cz/budoucnost
Podobné dokumenty
english synopsis - Časopis stavebnictví
STAVBA ROKU V ZAHRANIČÍ
Obchodně zábavní centrum M5 Mall v Rjazani, Ruská
ORL číslo 201310
použita četná zjednodušení, která
však neovlivňují podstatu problému.
http://tech.ihned.cz/hnfuture/c160409250-kvantovy-pocitac-a-napulmrtva-kocka
Impulsní I/O se 4 osami
Tento vstup má rozlišení 256 kroků a používá se pro analogový vstup
nastavený v rozmezí 0–10 V. V každé procesorové jednotce CP1H je
vestavěný jeden z těchto konektorů. (Vestavěný analogový I/O pro...
řešení - SystemOnLine.cz
Modulární sada integrovaných aplikací podporujících celý cyklus
finančního řízení od stanovení cílů, přes modelování, plánování,
monitoring, až po analýzy a reporting.
Využívá technologie Oracle Bu...
Klikněte zde ke stažení našeho nového katalogu
v potravinářském průmyslu a zajišťuje maximální hygienu.
Likosáček v digitální podobě najdete zde
pěna, která díky svým expanzním vlastnostem lehce vyplní a zaizoluje i těžko přístupná místa. Tvrdá pěna spolu s uzavíracím nátěrem Polyurea pak byla použita na izolace
podzemních částí LIKO-Noe.
B...
zobrazení / stáhnutí katalogu zde
(ETICS) je výrobek, dodávaný jako ucelená sestava složek, připevněný k podkladu lepením nebo mechanickým kotvením, s vrstvou tepelného izolantu chráněnou vnějším souvrstvím bez provětrávané vzducho...
Okna - rady, tipy, informace
starých, dnešním nárokům zcela nevyhovujících oken (třída E) až po okna splňující parametry vyžadované u staveb
v pasivním energetickém standardu (třída A++).
V případě, že zvolený dodavatel okenní...