Naše houby

Naše houby
Jedlé houby
Hřib smrkový:
Asi se u nás nenajde houbař, který by tuto
houbu neznal a kterého by nepotěšil její
nález. Tento hřib nevyrůstá pouze pod smrky,
nalézt jej můžeme také pod různými listnáči a
mnohem výstižnější by pro něj byl název hřib
obecný
hříbek
Bedla orosená:
Bedla orosená patří k nezaměnitelným
druhům hub. Jedná se o drobnější bedličku,
kterou prozradí především žlutavé až
načervenalé kapičky na třeni, v kloboučku i v
lupenech.
Tento teplomilný druh roste převážně na
vápencových lokalitách, podél cest v
listnatých či smíšených lesích
Bedle
Liška obecná:
Liška obecná patří k velmi oblíbeným houbám
a zná ji drtivá většina houbařů. V čem vlastně
tkví její oblíbenost když je poměrně tuhá a
vůně i chuť není příliš výrazná? Možná je to
dáno tím, že plodnice této houby nečerviví a
že jsou poměrně trvanlivé
Liška
HOLUBINKA BUKOVKA
je také velmi dobrá jedlá houba. Přidává se
především do bramborových polévek nebo
do houbových směsí, upravuje se na
paprice apod. Bukovka má nenápadnou
vůni, ale výtečnou chuť.
Holubinka
Klobouk je 10 - 30 cm široký, v mládí kulovitý, ke stáru
sklenutý až plochý, vždy s tupým vnitřním hrbolem,
bledě kožový, pokrytý pravidelně vláknitými hnědými
šupinami.
bedle
© Hana Kršková
Naše houby
Jedovaté houby
Mochumůrka zelená
Hemlovka narůžovělá
Mochumůrka
Muchomůrka zelená, resp. muchomůrka
hlíznatá (Amanita phalloides E.M.Fries, 1833)
je považována za nejjedovatější a
nejnebezpečnější houbu Evropy a Severní
Ameriky – způsobuje zde nejvíce smrtelných
otrav.[1][2] Je nejen prudce jedovatá, ale navíc
se první příznaky otravy objevují až v
okamžiku, kdy je jed vstřebán v organismu a
jsou již těžce zasaženy důležité orgány
(zejména játra).
Dvojník rozšířenější helmovky ředkvičkové
vyrůstá pouze jen místy hojně, především
na lokalitách bohatších na vápenec v
listnatých či smíšených lesích, v opadu listí.
Vyznačuje se narůžovělými až růžovými
plodnicemi bez přítomnosti fialových tónů a
většími plodnicemi.
Velmi hojná jedovatá muchomůrka rostoucí
jak v listnáčích, tak v jehličnanech.
Vyznačuje se světle žlutým nebo zelenkavě
žlutým kloboukem se žlutými nebo
žlutohnědými bradavkami a bělavým až
nažloutlým, vláknitým třeněm, zdobeným
nepřehlédnutelným blanitým a nažloutlým
prstenem.
citronová
Vláknice zemní
Holubinka březová
Tato drobná houbička způsobuje poměrně
nepříjemné otravy, takže při jejím nálezu
nedoporučuji ohýbat záda:-)
Poznáte ji podle hedvábitě hladkého, na
okraji jemně vláknitého bílého až okrově
bílého kloboučku s častým hrbolkem, dále
podle výrazně vystouplých, poměrně
řídkých bělavě nahnědlých až žlutohnědých
lupenů s bílým vločkatým ostřím a v
neposlední řadě také podle charakteristické
spermatické vůně dužniny, která je typická
pro většinu zástupců rodu Inocybe.
Holubinka březová:
Drobná a velmi křehká holubinka se kterou
se můžete setkat na vlhčích místech pod
břízami, zpravidla v porostu mechu.
Poznáte ji poměrně snadno podle drobně
zoubkatého ostří bílých lupenů, ostře
palčivé bílé dužniny, klobouku téměř čistě
bílého nebo zbarvujícího se v různých
odstínech růžové barvy a v neposlední řadě
také podle již zmíněného biotopu.
© Hana Kršková