„I zatroubila první polnice…”
Transkript
MM IV 01 Cena: 10,-Kč I zatroubila první polnice N a oblohu mrak zvolna pøiplouvá a vìci se opìt vymkly z rukou tvých ó lide èeský. Není mnoho dùvodù k veselí v naich luzích a hájích. Nesèetné nadìje jsou totálnì zmaøeny, vèerejí rudé pøíery znovu vylézají z moøe a co nejhùøe, mnozí jsou zklamáni natolik, e u jim ty pøíery nepøipadají a tak pøíerné. Mlha pøed námi, mlha za námi. Svobodná volba: EUthanázie nebo EUnuství. Vìru, nebylo by divu potkati v odumøelých lesích letoního horkého léta vyschlého poustevníka, jak z hlavou zvrácenou k nebesùm oèekává hlas prvé polnice ohlaující pøíchod posledních èasù. Leè polnice je té nástrojem hudby vojenské, vyzývající k útoku vìèné kavalerie pravdy a práva. Hlas váleèných trub je schopen boøit hradby a navracet váleèným invalidùm chu k boji. Hlas vzdálený a tichý vyvolává nadìji, e snad pøece jen nìkdy vrátí se k nám právo; hlas ji se blíící dodává zmuilosti; hlas blízký probouzí spící vojska i zkamenìlé lvy v muských srdcích. To pøejeme polnici v tìchto tìkých letech do kolébky. Málokterá politická skupina byla v minulosti tak dùslednì likvidována a umlèována, jako èeská vlastenecká pravice. Ba, témìø zmizela. Ne v propadliti dìjin, jak jí pøáli boleviètí proroci, ale v neoznaèených hrobech popravi, v kobkách, lágrech a minibytech dùchodcù bez dùchodu. A nezmizela pøece. Pravdu nelze umlèet trvale. Oslovuje dodnes. Ne ji pamìtníky, ne bojovníky vèerejka deptané Mnichovy, únory a zrazenými listopady, oslovuje dnes mladé lidi, kteøí mají starost o svou budoucnost, o budoucnost svých lásek a svých dìtí, v podivném svìtì vemocné byrokracie je jim patrnì naplánovala vymøení. Po mnoha klopotných pokusech tedy nyní nová vlastenecká generace vystupuje pøed veøejnost s vlastním listem. A boøí hradby tuposti, sobectví a lhostejnosti, a budí nadìji a volá do kadodenních bojù.... OBSAH: • ŘÁD A SVOBODA Mgr. Petr Bahnik • KROK SPRÁVNÝM SMĚREM František Červenka • EUROVOLBY, DEMOKRACIE A PRÁZDNÁ KŘESLA Petr Švec • ZMĚŇME POLITICKÝ SYSTÉM • ROZHODNUTÍ NSJ O BOJKOTU EUROVOLEB BYLO SPRÁVNÉ Miroslav Červenka • PROČ KŘESŤAN NEMĚL HLASOVAT PRO VSTUP DO EU PhDr. Radomír Malý • SMRT ZÁPADU /J. Buchanan/ Prof. Dr. lng. Libor Brom • ROZHOVOR S KARLEM STŘÍBRNÝM • SETKÁNÍ FEN V LUDROVÉ (Slovensko) • ROZHOVOR S TOMÁŠEM HAMETEM PROHLÁŠENÍ NSJ 1-12 Září 2004 ØÁD A SVOBODA Ideová východiska Národního sjednocení Projev Mgr. Petra Bahníka ke èlenùm NSJ ze 17. 04. 2004 Pøi hodnocení rùzných politických hnutí a aktivit bývá obvykle vysoce cenìno mnoství stoupencù. Slyíme od rùzných vlasteneckých uskupení náøky - je nás málo, co mùeme dokázat, co mùeme udìlat. Tyto náøky vychází z omylu, e mnoství je v politice nìjak zvlá prospìné. Není tomu tak. Jsou celé poèetné národy, ba nejpoèetnìjí vùbec, se kterými je nehoráznì oráno z ciziny. A mnoství tìch lidí, jakkoli si uvìdomí, e je s nimi oráno, nezmùe vùbec nic, protoe ve volbách nikdy nedostanou nabídku jakou by mìli dostat. Zdá se tedy, e rozhoduje trochu nìco jiného, ne mnoství stoupencù. Kromì toho je historickou zkueností, e dobrou mylenku lid vìtinou nepozná a odmítá ji, dokud nezvítìzí u intelektuální elity. Podmínky úspìchu nìjaké politické skupiny nebo politického uskupení jsou troje: Pøedevím zøetelná filosofická východiska, tedy vyjasnìní toho, jak stoupenci daného politického hnutí chápou èlovìka a lidskou spoleènost a na jak pevných základech tedy stojí. Dále pevná soudrnost té skupiny a nezlomná vùle po vítìzství. Ty dva poslední body spolu dost úzce souvisí. Vùle po vítìzství je u vech úspìných subjektù jaksi nadpøirozená a delegovaná, toti sjednocená s nìjakou vyí Vùlí (èasto bohuel i s tou èernoèernou vùlí nejnií). Vdy je vak zøejmé, e je to vùle nadosobní, e pouhá chu vítìzit nebo být v ivotì úspìný, nevede k úspìchu politického uskupení (to se lépe hodí v obchodì). Pøíkladem jsou nìkteré tìdøe dotované politické skupiny, které ne a ne uspìt v politickém boji. Jsou to ty rùzné intelektuálské "pidistrany", které sice jejich tvùrci nenechají padnout, které vak souèasnì pùsobí svou odtaitostí od volièù a humornì. Chybí jim toti ta správná vùle dìlat skuteènou politiku a tím i skupinová soudrnost. Pro kadou skupinu je samozøejmì obtíné se sjednotit, a ztotonit se s nìjakou stranou, znaèkou èi osobou, pokud není plnì sjednocená v ideové oblasti, pokud existují rozpory v základní mylence. Jednota v ideji je tedy vdycky dùleitá, pro soudrnost skupiny. V politické stranì jako je Národní sjedno2 cení (NSJ) je myslím ideová jednota dùleitá dvojnásob, protoe (nebudeme si nic nalhávat), znaèka NSJ nemìla jetì èas a monost nikomu pøíli pøirùst k srdci. Je to, bez ohledu na historické reminiscence, subjekt relativnì nový, který vznikl dost krkolomným zpùsobem. Procesy, které v nìm probìhly jsou také dosti divoké a nejasné. Ale co hlavnì, kadý z jeho èlenù si ve svém srdci pìstuje dalí národovecký subjekt, jako urèitou zálohu. Vìtinou je to základna, ze které ten který jednotlivec pøiel a kam je pøipraven se vrátit, kdyby projekt s NSJ nevyel. Tyto výchozí subjekty existují dál vedle NSJ a pro mnohé jsou pojistkou i pravým ideovým domovem. NSJ tudí není nìco, s èím by se vichni èlenové jaksi naplno ztotonili. Nutno øíci, e je to asi v zásadì správný pøístup, protoe pokud tady není jednotící idea, tak to ani nejde jinak a ani to není jinak moné, zdá se mi ale, e ambice NSJ by mìla být vyí. Polome si na chvíli otázku, co by se stalo, kdyby NSJ ze dne na den zaniklo. Kdyby tøeba bylo nìkým zakázáno nebo by se jeho vedoucí pøedstavitelé zabili v autì. Co by dìlali jednotliví èlenové? Co by je dál spojovalo, co by mìli lidé, kteøí jsou tady teï kolem stolu, co se k NSJ hlásí, co by dál mìli spoleèného? Existuje vùbec nìco, nìjaká mylenka, která je spojuje? No øeknìme národovectví, ale to je velice obecné vymezení, které nedává ádné odpovìdi na konkrétní politické otázky. To, e je nìkdo národovec, ho nedovede k tomu, jak postupovat v jednotlivých konkrétních situacích, jak øeit problematiku dùchodù, jak zdravotnictví atd. Èlenové NSJ se hlásí také k hodnotám tradièního øádu, co je definuje trochu více, ale pøeci jen je to dosti mlhavé. Myslím, e je potøeba co nejrychleji naplnit tuto orientaci jasnìjími, konkrétnìjími obrazy, a to tím spíe, e dnes stojí èetí vlastenci pøed následujícími fakty: 1. Bìhem následujících mìsícù vstoupí ÈR do EU. Do organizace, ve které sílí tendence vytváøet totalitní superstát libertosocialistického a protinárodního raení. POLNICE 01/2004 2. Národní cítìní obyvatel ÈR je velice nevyjasnìné, zmatené a ve srovnání se sousedními státy prostì slabé. Vlastenecká hnutí existující v ÈR jsou pak velice roztøítìná, personálnì znepøátelená a infiltrovaná, a to nejen nepøáteli (èleny tajných spolkù, agenty a pod.), ale také choromyslnými dobrodruhy, kteøí samozøejmì znepøíjemòují a komplikují práci. 3. Dalím velmi váným problémem je, e se v národních hnutích objevují levicové elementy, které znovu køísí pokrokáøsky pojatý pseudohusitismus a míchají ho s nejrùznìjími marxistickými bludy. Tyto elementy k sobì bohuel v poslední dobì nacházejí cestu a nali také cestu k nìjakým penìzùm. Bylo by mono vyjmenovat øadu rùzných skupin, ale to není podstatné. Srocují se v nich lidé vesmìs neschopní, kteøí ale mají èich na to, jaká idea bude zajímavá. Cítí, e se vstupem do EU vzroste nacionální cítìní, zaèínají proto krouit kolem národovectví a podaøilo se jim oklamat a vtáhnout do svých sítí i nìkolik poctivých vlasteneckých osobností. Nejdìsivìjí na tom ovem je, e pro vidinu krátkodobého a mizivého úspìchu, napø. toho, e jednou budou v televizi, (protoe vìtí úspìchy je neèekají) opìt blbnou Èechùm hlavy. Opìt vnáejí zmatek, nesmiøitelnost a rozkol do národního hnutí, a pøitom samozøejmì nemají ádnou jasnou politickou mylenku, kterou by národu nabídli. Prezentují se jen nesourodým souborem urèitých výraznì levicových atavismù (zvlátì protikatolických), které kombinují s pøirozenými nacionálními pocity. V podstatì je jim jedno, jak moc budou nebo nebudou úspìní. Jsou to exhibicionisté, kteøí se prostì potøebují ukázat. Je to jejich ivot a naplòují tím volný èas. Ale kdyby to náhodou vyneslo parlamentní køeslo, výbornì, to je skvìlé ivobytí. Kdepak by mysleli na to, e je v pochodu nìjaká svìtová globalizace a multikulturní hemení, procesy, které ohroují samu fyzickou existenci národa. Kdepak. Národní levièáci rozhodnì neslyí na argumenty typu: "Pojïte, nebudeme se hádat, vykaleme se na spory a dohodnìme se". Tak to v ádném pøípadì. Oni budou radìji dál stavìt na populistických heslech a spokojí se s malou klakou, která na nì zabere. Nue, jak tìmto tøem problémùm èelit? Jedinì pevným sepìtím kolem konkretizované doktríny, která by konkurovala libertariánskému pojetí státu, utopiím Nového vìku i hrùzným projektùm nacizmu a komunizmu. Strana je vdycky nástrojem k uskuteènìní nìjakých cílù. Ale za stranou musí být nìjaká nauka, ucelená idea, a strana má být jejím prùmìtem do spoleènosti. Bude-li NSJ plnit tuto roli, zaène být tato strana dùleitá. V té chvíli se ze znaèky stane symbolem, otiskem, reflexí a prùnikem mylenky do praktického ivota. Kdyby pak tato strana zanikla, tak u její mylenka bude ít dál v mnohých myslích a bude schopna kdykoliv znovu vzkøísit organizaci. Døíve ne takovou nauku blíe nastíním, dovolte mi malý úvod. Musíme si toti nejprve øíci, co je cílem politického snaení NSJ. Zdá se mi, e snad lze tento cíl definovat jako veobecné blaho èeského národa. Blaho duevní, materiální a intelektuální. Jde o rozvoj národa, ale v souèasnosti také o zajitìní samého jeho pøeití, nebo je zøejmé, e svìtové dìní smìøuje ke katarzi. Jaká role v blíících se èasech pøipadne èeskému národu? Zanikne v té katarzi jako nìkdo, kdo si nezaslouí existenci, nebo se bude podílet na nìjaké obnovì svìta? Pøejeme si zajisté druhou variantu. K zajitìní toho je myslím nutno postupovat dvojkolejnì: První kolej je dána tím, co je dnes v rámci zákonù, stavu a øádu spoleènosti moné. Jistìe by bylo velmi obtíné dnes vystupovat tøeba s nìjakým návrhem hierarchisticky uspoøádané spoleènosti. Zøejmì by s tím pøedkladatel nemìl úspìch na Ministerstvu vnitra. To ale neznamená, e by to bylo stejné tøeba po nìjaké pøírodní, atomové èi bùhvíjaké katastrofì; takovou katastrofu si jistì nepøejeme, leè vidíme, e je v dnením stavu svìta snadno moná. To je sice pøedstava, ale zároveò burcující. Pøijde-li toti nìkdy nìco takového, pak bude jistì nesmírným pøínosem kadý, kdo bude pøipraven, kdo zachová nejcennìjí statky a bude ochoten k veøejné slubì. Tìko nám tedy nìkdo mùe legitimnì zakázat vymýlet v hypotetické rovinì ideální stát pro stav nouze. Ale dnes ijeme v nìjakých zákonech, které je tøeba respektovat a vytváøíme stranu parlamentního typu, která se bude prát o kadý nový zákon a bude se vyjadøovat ke spoleèenskému dìní tak, jak to koneckoncù dìlá ve svých prohláeních NSJ. A Bùh dej, e získá vìtí ohlas, a e se podaøí vytvoøit sílu, která bude schopná nìjakou roli na èeském politickém nebi hrát. Vrame se vak k nauce, jen je za stranou, k oné druhé koleji, jen má vìtí význam ne kolej prvá, nebo není svázána èasnými pomìry a jako druh sdíleného snìní napomáhá soudrnosti skupiny. Tato nauka sestává ze dvou prvkù. Prvním je národovectví a s ním spojený geopolitický aspekt. Jsme nepøíli poèetný slovanský národ ve støední Evropì. Máme ty a ty sousedy a proli jsme nìjakými historickými procesy a sousedé také. Toto lze pøedpokládat, e bude budoucí vývoj a my se k tomu zachováme tak a tak. To je jedna sloka naí doktríny. Druhou slokou je pøedstava mravné a spoøádané spoleènosti, vystavìné na filosofických základech, je se zrodila v antice u Platona, rozvinula se ve støedovìké Evropì a nala odezvu v katolické sociální nauce. Pro NSJ má tato pøedstava v sobì stále mnoho inspirujícího jako obvyklá souèást mylení autentické pravice. Byly èasy, kdy nebyl jediný èeský gymna- zista, který by neznal Platona a Aristotela a který by nemìl lásku k vlasti a geopolitický pøehled hodný Øímana. Dnes jsme v ponìkud jiné historické situaci a myslím si, e mnohé samozøejmosti si musíme pøipomínat. Nejprve tedy k tomu nacionálnímu aspektu. Bìhem 19.století dolo k velmi dùleitým národotvorným procesùm v nìkterých zemích Evropy. Národ jako hodnota je samozøejmì pradávného pùvodu, ale státní existence je vyvrcholením formace národa. Jím je dovrena národní existence, jím je jaksi zpeèetìna. Èei si jednoznaènì zaèali øíkat Èei od vzniku pøemyslovského státu. V Evropì tento vývoj vrcholil v 19. století sjednocením Itálie a Nìmecka. Zprvu vùbec nebylo jasné, kde jsou hranice tohoto procesu. Odkud pokud je Nìmecko. Ano, dnes nám je to jasné, protoe Nìmecko je politickou realitou, ale v takových padesátých letech 19. století to vùbec jasné nebylo. Budou do Nìmecka patøit rakoutí Nìmci, ano nebo ne? Bude to velká germánská jednota i s Anglií a Skandinávií? Vechny tyto mylenky byly ve høe a jejich reálné vyústìní se v podstatì odvíjelo od politických moností a predispozice té které jazykové kultury. (Nìkteré kultury byly natolik odliné, e nemohly tvoøit celek, by byly jazykovì pøíbuzné). Èetí vlastenci 19. století cítili, e je potøeba na germánské sjednocovací a národotvorné hnutí reagovat také nìjakým sjednocováním Slovanù, protoe Èei (nebo Slováci) nejsou pøíli poèetní. Take se snaili dìlat toté co Nìmci, ale nepovedlo se jim to. Prostì se ten projekt vùbec nezdaøil. Mohli pøitom existovat rùzné varianty takového slovanského sjednocení. První, kterou prosazoval Kollár nebo jetì poèátkem 20. století zakladatel Národního sjednocení Karel Kramáø: Panslovanské sjednocení støedoevropských Slovanù s Ruskem a se vemi slovanskými národy. To ovem naráelo na silnou antipatii polskoruskou, na praktickou nesluèitelnost tìch dvou státních programù, velkého Polska a Ruska. Samozøejmì, e to naráelo také na velké kulturní problémy mezi západem a východem, tedy mezi køesanstvím katolického a pravoslavného raení. Druhá mení varianta byla s vynecháním Ruska, tedy støedoevropský "austroslavismus", vèetnì zaèlenìní Slovincù do programu. Tento model se sporadicky objevoval jetì pøed druhou svìtovou válkou s nadìjí, e by se mohlo západnímu svìtu zalíbit vytvoøení jakéhosi kordonu proti bolevickému Rusku. Takhle uvaovali hlavnì v Polsku, narazili vak na neèekaný odpor pøedpokládaných pobratimù v Èeskoslovensku, nebo politické vedení tehdejí ÈSR, bylo jak víme ovládáno antiklerikálními lóemi, a pøedstava úzké spolupráce s katolickými Poláky pro nìj byla nepøijatelná. Tato pøedstava byla naposledy odmítnuta jetì Beneem v Anglii. Støedoevropské slovanské sjednocení tedy dokonèeno nebylo. Nebylo ale dokonèeno ani Beneovo èechoslovakistické sjednocení , protoe bylo dìláno necitlivì, bez dos- POLNICE 01/2004 tateèného respektu ke kulturním a náboenským potøebám Slovákù. Tato fakta, aè si to veøejnost neuvìdomuje, výraznì ovlivnila dvacáté století. Existovalo silné Nìmecko, jako ekonomicky výkonný stát a silný národ, zasahující a tvarující dìjiny, a naopak neexistoval silný slovanský svìt, který by byl opravdu slovanský. Bývalý SSSR, jakkoli zasahoval do slovanských dìjin, nikdy nehájil národní zájmy ruského národa a tím ménì slovanstva. Byl a trvale zùstával hlasatelem marxistického kosmopolitismu. Vzniklo sice jakési sovìtské vlastenectví spojené s ruskojazyènou dominancí, ale naprosto se pøitom shodila na zem celá ruská kultura, velkolepá monarchistická tradice, náboenství a duchovní koøeny Ruska. Samozøejmì pøitom byly odstranìny ruské elity a Rusko se tím dostalo do situace, kdy rozhodovali neschopní hlupáci. Osud Slovanù v moderní dobì je zkrátka jakousi anomálií. Slované nedotáhli proces, kterým mìli projít ji v devatenáctém století. Dnes tento problém pokraèuje. Násilnì vykvetl na Balkánì za spoluúèasti cizích mocí a má své dùsledky i u støedoevropských Slovanù, kteøí jsou stále neschopní uí spolupráce. Jen se podívejme na vzájemnì vytvoøené pøedstavy: U nás, kdy se øekne, e je nìco polského, tak je to témìø synonymem, e jde o vìc nìjak nedokonalou a nepovedenou. V Polsku, kdy je nìco z Èech, tak je to nejspí zase ateistické. Má-li být program èeského vlastenectví skuteèný a vidìt do budoucnosti, tak musí øíci: V globalizovaném svìtì a pøi poklesu demografické køivky v Evropì musíme dokonèit nìjakou variantu slovanského sjednocení. Musí jít pøedevím o úzkou spolupráci slovanských národù v rámci té Evropy, do které budeme vstoupeni. Tedy o spolupráci s Polskem a Slovenskem. Bylo by pøitom velmi ádoucí, kdyby se daøilo tento projekt støedoevropských Slovanù vést ruku v ruce s pøátelstvím k národnímu a tradicionalistickému Rusku. Kdyby od bolevismu oèitìné Rusko mohlo slovanský element v EU vnímat jako svého bratrance a advokáta v Evropì. Tolik o národním a mezinárodním aspektu moné doktríny NSJ. Nyní k jejímu sociálnímu konceptu. Ten má tøi základní prvky: Univerzalismus mravního øádu, spoøádaná spoleènost a principy solidarity a subsidiarity. Za prvé je to mravní univerzalismus, vìdomí, e vechny kulturní národy spojuje respekt k urèitým mravním pravidlùm a zásadám, je vycházejí z pøirozeného práva a z køesanské tradice. Dále je to model hierarchické spoleènosti stavù. V souvislosti s ním mi dovolte malý historický exkurs: Jeho prvním hlasatelem byl Platón. Ve svém spise Ústava mluví o tøech stavech, na které by mìla být spoleènost rozdìlena. Prvý je stav filosofù, tj. myslitelù, kteøí jsou zcela nesobeètí, nemají ádný osobní majetek, ijí v celibátu a mají oprávnìní vládnout. Druhou skupinu mají tvoøit stráci, 3 kteøí chrání spoleènost pøed zloèinci v dobì míru a pøed nebezpeèím zvenèí v dobì války. Tøetí, a nejpoèetnìjí, je stav pracujících. Platon sám se øadí do tøetí skupiny. On jí oznaèuje jako skupinu sedlákù, øemeslníkù a umìlcù a sám se hodnotí jako básník. Na závìr svého spisu pak øíká, e tuhle obec nikdo nebude chtít, ale i kdy nebude uskuteènìna, tak stojí zato za ní bojovat, protoe bude v nebesích, nebo, chcete-li, ve svìtì idejí. To je Platon. Na pøelomu antiky a støedovìku se tohoto pojetí ujal køesanský filosof Augustin, který ho aplikoval na køesanskou spoleènost a mluví o skupinì modlitebníkù, bojovníkù a pracujících. Ale v podstatì je to ten model Platonova trojstupòového zøízení. Oba tyto modely poèítají s tím, e se stále rodí urèité procento lidí volaných k urèitým slubám. e se tedy vdycky narodí takový poèet bojovníkù jaké spoleènost potøebuje, stejnì tak jako pracujících. e vlastnì do tìch jednotlivých skupin se lidé hlásí a vstupují do nich proto, e je k tomu volá jejich vlastní due. Pøedstavují si dui èlovìka sloenou ze tøí èástí. Jednu tvoøí moudrost, jednu ulechtilé ctnosti a jednu poivaènost. Øíkají, e ti v jejich dui pøevauje poivaènost jsou zamìøeni k hmatatelnému svìtu. To jsou pracující. Ti nesmìjí být omezováni ve svých potøebách plného bøicha a nemají být nuceni válèit, nebo necítí povolání bojovat. Jejich úkolem je vytváøet hmotné pøedmìty, na nich jsou závislí. Pak je tu dalí skupina lidí, v jejich duích pøevládají svìtlé ctnosti, kteøí se chtìjí aktivnì starat o blaho spoleènosti a o její obranu. To by mìli být bojovníci. A pak jsou tu ti, co jsou úplnì odpoutáni od tìchto starostí, v jejich dui pøevládá èistì moudrost a dìlají správná rozhodnutí na základì kvalifikovaného studia a svého poznání. To byl spoleèenský ideál støedovìku. Èasto se zapomíná, e tyto stavy nemají v Platonovì ani Augustinovì pøedstavì dìdièný charakter. Principiálnì ho mít nemohou, ty jednotlivé due jsou pøece volány individuálnì. Selský synek prostì cítí povolání bojovat, jde jako dobrovolník do boje a tam si vydobude rytíøské ostruhy, protoe ho k tomu volá jeho due. Na tomto pøesvìdèení, e jsou stavy nedìdièné, byl zaloen takzvaný feudalismus, systém, kdy je nìjaký úøad, a s ním spojený majetek, nìkomu svìøen jako léno, (latinsky feudum), jako nìco, co doèasnì spravuje, co ale zùstává stále majetkem panovníka. Pokud bude nositel léna vykonávat mizernì svùj úøad, tak musí léno vrátit. A zemøe, tak ho samozøejmì vrátí panovníkovi, aby mohl léno udìlit nìkomu jinému. Ovem tento ideální model vstoupil do úplnì jiné reality, kdy byl øímský patricijský stav dìdièný, a kdy patricijové se okamitì ztotoòovali s tìmi horními stupni hierarchie. Nìkteøí chtìli studovat, tak se cítili víc filosofy, jiní chtìli chránit spoleènost nebo cítili, e jsou to oni, kdo je k tomu volán, protoe oni vdycky chtìli vést vojsko. A dolo k tomu, e do sebe pronikly dva v zásadì nesluèitelné principy: dìdiènost a stavovský systém. Ukázalo se, e 4 to byla dost neastná symbióza, e to bylo hlavním dùvodem proè se augustinovský model nepodaøilo ve støedovìku uskuteènit. Ze zaèátku to tak ale vùbec nevypadalo. Vypadalo to, e je to tak správnì, protoe v tìch rodinách, kde byl dìdiènì tøeba nìjaký majetek, mìli lidé vzdìlání ke správì toho majetku, zatímco v tìch rodinách, kde tradièní zamìstnání bylo vojenství, bývali synové u od mala vedeni k tomu, aby byli zdatní a pøipravovali se na své povolání. Zdálo se zkrátka, e to jaksi pøirozenì do sebe zapadá a spolu souvisí. Tím spí, e nìkteré dùleité hodnosti, jako tøeba rytíøství, nemìly nikdy dìdièný charakter a byly tøeba i královskému synu obøadnì udìlovány. Ovem, aby takový stavovskodynastický øád fungoval, pøedpokládal by na- S mito dvìma zájmy. Víme, e kadý z naich protivníkù ve vech tìch ideologiích dvacátého století kladl pøehnaný dùraz na nìkterý z tìchto bodù. Liberálové na individualitu, komunisti nebo nacisti na kolektivismus. Co se zmínìnými pojmy pøesnì myslí? Subsidiarita znamená, e vechna práva smìøují k jednotlivci, stát ani ádná spoleènost nemá právo vstupovat do osobních ivotù jednotlivcù, do osobních vztahù, do ivota v rodinì a pod. Marxovy výlevy z Komunistického manifestu o veøejné výchovì dìtí a podobné vìci, tedy vùbec nepøipadají v úvahu. Rodina je osobní sféra a je nedotknutelná. A co je solidarita to je jasné. Je to fakt, e jednotlivec musí brát ohled na spoleènost, na to, e jsou tu jetì druzí, kteøí s vatováclavská koruna èeských králù prostou mravní èistotu vech zúèastnìných, jene realita byla jiná. Brzy po vzniku feudalismu zaèaly být úøady dìdièné a tím byla ta augustinovská mylenka jaksi postavena na hlavu. Nicménì ideál stavovsky uspoøádané spoleènosti, kde má kadý svoje místo, il dál a v novovìku se stal souèástí mnoha konzervativních politických doktrín. Nemluvilo se u jen o tøech stavech, ale i o mnoha rùzných stavech, vèetnì pøipomenutí práv a povinností tzv. svátostných stavù, zvlátì manelství. Pøemýlelo se také, na základì støedovìkých cechovních tradic, jak lidské aktivity intenzivnìji zapojit do budování a øízení státu. V souèasné dobì se v souvislosti s globalizaèními procesy objevují úvahy o nové podobì demokracie, èerpající èasto inspiraci ze stavovství, dùslednì vak odmítající jeho mravní aspekty. NSJ by naopak mìlo ze stavovství èerpat jeho étos, smysl pro povinnost, spoleèenskou odpovìdnost apod. Tøetím dùleitým bodem, který patøí k sociálnímu konceptu NSJ je rovnováná harmonie mezi principem subsidiarity a solidarity, tedy mezi suverenitou jednotlivce a zájmem obce, v tomto pøípadì celého národa, státu a spoleènosti. Jde o vyváený pomìr mezi tì- POLNICE 01/2004 ním vytváøejí obec. Protoe osudy lidí jsou rùzné, tak i chudí i bohatí lidé vytváøejí obec dohromady. A v tom je princip solidarity. Ti co jsou bohatí a jsou na tom lépe, nesou zodpovìdnost za ivoty tìch lidí, kteøí jsou na tom hùøe. Tato odpovìdnost vychází z mravních apelù a je dána také tím, e si to vyaduje blaho spoleènosti. Chudých je mnoho. Bohatí by mìli vìdìt, e pro chudé je tìké, kdy mají pøijmout svou chudobu. U to by v majetných lidech mìlo vyvolávat pud sebezáchovy a péèi o to, aby se snaili chudým jejich údìl co nejvíce ulehèit. Ne tedy stát jako nìjaký pøidìlovatel dávek, ne socialismus, ale sociální solidaritu. Vichni dohromady slouí, vichni mají svoji funkci. Spoleènì utváøejí spoleèné dobro. Mnì pøitom napadá takový pøímìr. Jestlie hutník nebo horník tedy nìkdo z oboru, který je v útlumu, je nezamìstnaný a na dnì a jde kolem vily pana pièkového neurochirurga, tak necítí zdaleka toté, jako kdy jde kolem vily nìjakého floutka, který na svùj majetek vydìlal tím, e tøeba uvádí zprávy na Novì. Jde o to, e i ten nejchudí cítí, e kdy nìkdo odvádí spoleènosti mimoøádnou slubu, tak jeho majetek má urèité oprávnìní a nevzbuzuje proto nenávist. Vzbuzuje moná urèitou závist a rozpa- ky, ale ne apriorní zuøivost, která v chudém pøirozenì vzniká, kdy vidí, e nìkdo dosáhl svého majetku nespravedlivì a dává jetì na odiv, e jste hloupí e posloucháte zákony, e si to vlastnì necháte líbit. Takové signály mnozí zbohatlíci dennì posílají proletariátu a jediné co mají po ruce, kdyby se ten proletariát zvednul, poslat na nìj pendreky. To není ideál, to není nìco, èemu by chtìl èlovìk slouit. Proti tomu stojí princip sociální solidarity, který spolu s principem subsidiarity tvoøí tradièní sociální nauku - ideál, kterého se tìko zøíká. A to tím spíe, e souèasná spoleènost patrnì míøí na své dno. Je vidìt, e mnozí kormidelníci svìtové politiky odpískali kapitalismus volného trhu a vytváøejí si rùzné levo-pravé projekty nové spoleènosti, které u nás reprezentoval Václav Havel a ta duchovní spoleènost kolem nìj, v celosvìtovém mìøítku pak "puncovaní demokraté" jako A. Gore, M. Gorbaèov, exprezident Clinton a dalí. Nedávno jsem se zabýval psaním takové kritiky na jednu z mnoha kníek, která navrhuje konkrétní podobu nové spoleènosti. Tato kniha vlivných amerických futurologù je jedním z projektù celosvìtové kosmopolitní totality, která u vùbec nepoèítá s volným trhem a má svoje vlastní ekonomické modely. Chcete-li si tedy pøeèíst co chystají, zakupte si knihu Tøetí vlna a pøeètìte si to. Je to ale oklivé ètení. Také proti tomu stojí projekt tradièní sociální nauky a pøedstava mravního univerzalismu, který spojuje národní státy ve spoleèenství øádu a svobody. Pozoruhodné je, jaké ambiciózní skupiny dnes odporují tomuto ideálu a usilují o unifikovanou svìto- vládu. Jednu z nich mùeme jednodue oznaèit jako lóovou skupinu, druhou pak tvoøí rùzné pravicové koncepty nìjakým zpùsobem zapletené s nacismem. Obì tyto skupiny k sobì dnes nacházejí cestu, zdá se pøímo jakoby se uzavíral kruh. Kdy se nad tím èlovìk zamyslí a vynechá vechna spiknutí a tajné dráhy, které tam nepochybnì jsou, tak co mají tyto smìry spoleèného? Mají spoleènou jednu vìc. Jsou toti stavìny na sociálním darwinizmu. Vycházejí z pokrokáøského vidìní svìta, který je stále dokonalejí a dokonalejí a z pokrokáøské antropologie, jen pronikla do irokých vrstev obyvatelstva. Nedávno mì jeden takový ílenec vysvìtloval, jak dìti narozené po roce 1974 u mají úplnì jiný mozek ne starí generace. I tyto fantasmagorie vycházejí z pokrokáøského vidìní svìta. Jeho pøímým protikladem je pohled, který myslím chceme re-presentovat, toti ten, který vychází z tradièního (a vìèného) morálního øádu. V tom je také národní cítìní chápáno jinak. Konzervativní národovce nikdy nenapadne zkoumat nìèí lebku a rodokmen. To je nìco, co musí být pravému vlastenci stejnì cizí jako komunismus. To je vìc pokrokáøù a sociálních darwinistù, to oni vìøí na hodnocení lidí podle takových vìcí. Konzervativní národovec hájí identitu svého ivotního prostoru. Není spalován touhou se za kadou cenu vyjadøovat neuctivì o jiných národech, rasách a lidech. Já jsem pøed èasem èetl takovou hroznou zprávu z Nìmecka, jak nìjací rasisté na koupaliti utopili tøíleté dítì. Samozøejmì levièáci tuto hrùznou událost zneuili k útokùm na národovce obecnì, to ale není v této souvislosti dùleité. Dùleité je uvìdomit si vekerý dìs takové vìci. A kadý, kdo blbne s biologickým chápáním národa, dá sám sobì otázku: "Chtìl bych dìlat takové kousky ?" To ne, to pøece nikdo normální nechce. Odporuje to zásadnì naí morálce a naim tradicím. Je to nìco, proti èemu chce právì NSJ bojovat. Je to èiré zlo. Konzervativní národovci vìru nejsou ti zlí a levièáci ti hodní, naopak mezi amorálními neonacisty a podobnými ivly a ideovými východisky levice existuje a pøekvapivì mnoho shodných rysù. NSJ naproti tomu vychází z principu lásky k blinímu a chce hájit to nejlepí, co v tomto národì je, ne to nejhorí. Co by tedy mohlo být ideálem NSJ? Nic jiného ne vize spoøádaného, mravnì ukotveného státu, tak jak procházel dìjinami ve své celistvosti a úplnosti, ve spojení s národním zájmem. Tento ideál chápou konzervativní národovci jako nejlepí nástroj k tomu, jak obhájit národ v budoucích èasech. Je pravdìpodobné, e tato generace jetì nedostane monost budovat takový stát. Je tu ale politická strana, která se bude bít za kadou èárku v zákonì a øíkat nahlas: "Ano, my jsme jetì poøád tady a jetì poøád si myslíme, e dítì by mìlo mít maminku a tatínka. Jsme tady my, co jsme pøesvìdèeni, e neexistuje tøetí pohlaví. Jsme to my, kteøí si myslíme, e kdy se øekne kostel, tak má na vìi køí a ne Budhu. Je to tak prostì proto, e tak je to na tìch známých Ladových obrázcích, na perokresbách Mikoláe Ale. To je nae kulturní dìdictví a o nìj bude NSJ svádìt boj a do tìch hrdel a statkù. Tak dìkuji. Autor pøednesl projev jako host na ideové konferenci NSJ Krok správným smìrem V souèasné dobì stojíme na køiovatce. Národní síly hledají dalí monost pùsobení po zaèlenìní ÈR do Evropské unie. Na to, abychom mohli urèit správný smìr, kam by se mìlo národní hnutí ubírat, je tøeba analyzovat souèasnou politickou a spoleèenskou situaci v naí zemi i ve svìtì. Pøelomovým rokem byl rok 1989, kdy byly odstartovány globální politické zmìny. Dnes ji nikdo nepochybuje, e události tzv. sametových revolucí ve východní Evropì byly pøedem pøipraveny a provedeny pod dohledem tajných slueb svìtových velmocí. Mnoho v této vìci osvìtlují materiály Miroslava Dolejího a francouzského zpravodajce Pierra de Villemares. S odstupem èasu vak vystupují do popøedí i skuteènosti, které se dají oznaèit jako vedlejí produkt tìchto zpravodajských operací. Mìní se také pohled na mnoho událostí ve svìtì i v ÈR, které pozornému pozorovateli vytváøejí politické obrazce s èasto pøekvapivými siloèarami politického spektra. Základní osa politických úvah, kterou mìl kadý antikomunista zaitu, bylo pøesvìdèení, e destruktivní síly usilující o zvrat svobodných pomìrù se rekrutují pøevánì ze zpravodajských sítí KGB a jejich pomahaèù z StB. Tomu také odpovídala snaha o odhalení tìchto exponentù ve veøejném ivotì. V souèasné dobì se vak stále zøetelnìji ukazuje, e tyto skupiny byly a jsou vnitønì nekonzistentní a e mezi jednotlivými frakcemi jsou hlubí rozdíly, ne by se na první pohled mohlo zdát. Nejlépe je tato skuteènost vidìt na KGB, kde probíhá velmi ostrý boj mezi stalinistickým - "národním" køídlem a trockistickými "kosmopolitními" skupinami se silným sionistickým vlivem. Podobné rozdìlení mùeme vidìt (i kdy v ménì vyhranìné podobì) i v StB a jejich zájmových organizacích. A u se jedná o vìtinu strategických podnikù, finanèních ústavù èi parlamentních politických stran, které jsou pod silným vlivem tìchto skupin. Po zaèlenìní ÈR do EU jsou domácí ekonomiètí a politiètí hráèi nuceni stále èastìji odevzdávat vliv nadnárodním institucím a zájmovým skupinám. Souvisí to s naprostým ovládnutím a podrobením zemí po zaèlenìní do Evropské unie, která je ve skuteènosti pouhým POLNICE 01/2004 plátíkem mocných ekonomicko-politických korporací halících své zájmy do vzneených frází a nic neøíkajících proklamací. Hlavní osa spojenectví v EU probíhá mezi zednáøskými lóemi, socialistickou internacionálou a organizovaným zloèinem nadnárodního charakteru. Tyto skupiny také ovládají vìtinu pák v ekonomické a finanèní oblasti. Jejich vliv je patrný také v administrativì USA. V osmdesátých letech toti dolo k masivní infiltraci Republikánské strany trockisty a bývalými èleny Demokratické strany, která byla vdy pod jejich vlivem.Takto vzniklí "neokonservativci" obhajují potom i vradìní èi muèení svých protivníkù na základì dìjinné vyvolenosti svého poslání. Jak v této situaci efektivnì prosazovat èeské národní zájmy a co je èeským národním zájmem je otázka, která leí pøed národním hnutím. Základním zájmem èeského národa v souèasné politické situaci je znovunabytí státní suverenity, je by mìla vést ke skuteèné samosprávì vlastních vìcí na domácím území. Prvním úkolem je tedy vystoupení ÈR z EU. 5 Èetí vlastenci by mìli pøipravovat národní ofenzívu na vech úrovních spoleèenského ivota. Osobnosti veøejného ivota, které nekolaborují se souèasnou "loutkovou" vládou Bruselu, by mìly vytváøet sítì vlastenecké solidarity. Cílem je pøíprava dostateèného mnoství odborníkù pro práci v exekutivì samostatného státu. Rozpad EU je reálnìjí ne dnení eurovláda pøipoutí. Schvalování ústavy EU referendy v jednotlivých èlenských státech se mùe stát katalyzátorem rozpadu EU. Staèí, kdy obèané v nìkteré èlenské zemi ústavu odmítnou, co je velmi pravdìpodobné zejména v Británii, ale i v dalích zemích vèetnì ÈR a celý projekt dostane váné trhliny, které mohou vést k rozpadu této øíe na hlinìných nohou. Uvedený proces by jistì vedl k oslabení souèasných eurokratù a tím i k posílení národních sil v jednotlivých zemích vèetnì Èeské republiky. Cílem EU je mimo jiné i eliminace tradièních hodnot západní køesanské civilizace. Nejvìtími nepøáteli pro EU jsou tedy národnì - konzervativní síly, které se ideovì støetávají s liberálnì - socialistickou ideologií. Posílení hodnot vyrùstajících z anticko - køesanského kulturního okruhu, jako je spoøádaná rodina, sociální solidarita a vlastenectví, je tedy prvoøadým zájmem èeského národního hnutí. Ideová roztøítìnost národních sil naopak vede k jeho oslabení a malé akceschopnosti v politickém zápase o samostatný stát. Tím se dostáváme k zásadní otázce, která stojí pøed národním hnutím a to je vygenerování respektovaného národního vùdce, který dokáe stmelit pro spoleènou vìc samostatnì pùsobící skupiny a organizace, aby se jejich síla sèítala a nedocházelo k oslabování ve vzájemných pùtkách a osobních animozitách. Právì to je pøíèinou dosavadního neúspìchu národního hnutí na politické i spoleèenské rovinì, jak jsme toho nyní svìdky. Nevolám po unifikaci jednotlivých aktivit, naopak napø. pestrost národních médií pøispívá k vytváøení potøebné atmosféry ve spoleènosti, která povede k respektování národních sil veøejností. Èím více národních médií bude na veøejnost pùsobit tím lépe. Základní politická rozhodnutí by ale mìla být koordinována na nejvyí úrovni, aby se dosá- 6 hlo co nejlepího výsledku v pùsobení na veøejnost, která je velmi citlivá na rozmíky a nesvornosti v ji tak dost roztøítìném národním hnutí, které potøebuje spolupráci mezi pøedstaviteli organizací a neformálních skupin, usilujících o návrat tradièních hodnot a národní svobody do èeských zemí. Je dùleité, abychom si uvìdomili, z jakých koøenù vycházíme. V této dobì se rozhoduje o nové tváøi Evropy a svìta. Vichni, kteøí mají vnitøní cit pro pøicházející totalitu cítí, e pøichází "nová doba", ve které budeme èelit mnohem rafinovanìjím formám totalitní vlády, ne na které jsme byli doposud zvyklí. Pøicházející totalita s sebou pøinese více ne jen tlak na mravní integritu kadého jedince. Nyní pùjde o skuteèný zápas o lidskou dui mezi odvìkým nepøítelem lidského pokolení, pøicházejícím v postmoderním humanistickém hávu a národnì - konzervativními silami. Politika jako starost o vìci veøejné se stane jedním z míst, kde se tento boj povede nejurputnìji. V budoucnosti budeme svìdky stále ostøejích zápasù o podobu svìta. Nemá-li být v této situaci ohroena sama V existence èeského národa, potøebuje nae národní hnutí nejen výkonné údy, ale také hlavu, která bude uválivì rozhodovat o aktuální i dlouhodobé strategii na cestì ke koneènému vítìzství. Je to velmi obtíný úkol, který se nepodaøilo splnit ani v nesrovnatelnì lepích podmínkách 1. republiky. Politická strana Národní sjednocení a Akce Národní Obnovy (A.N.O.) vak povaují za krok správným smìrem vznik Svatováclavského Národního Snìmu v loòském roce a volbu jeho pøedsedy. Je zøejmé, e rùzní èetí vlastenci spolu nemusí vdy souhlasit, mají vak spoleèný cíl: Samostatný èeský stát, který trvá (na rozdíl od umìlých projektù EU), plných tisíc let. Tento cíl stojí za to, abychom byli schopni efektivní spolupráce. Nenechme se souèasnou národní katastrofou, kterou ztráta samostatnosti je, zlomit. Ji vícekrát v dìjinách stál èeský stát tìsnì pøed zánikem, ale s pomocí Boí národ vdy pøeil a vybojoval ztracenou svobodu nazpìt. Frantiek Èervenka - pøedseda NSJ Eurovolby, demokracie a prázdná køesla olby do Evropské ho parlamentu skonèily. Jejich nejcharakteristiètìjím znakem byla mizivá úèast volièù. Nìkteøí politikové v této souvislosti tvrdí, e malá úèast u voleb signalizuje období stability. Naproti tomu velká úèast bývá prý charakteristická pro období zmìn. Zdá se tedy, e tu nìco nehraje. Aèkoliv máme období výrazných zmìn (rozhodnì tedy ne stabilní), nebo dolo k rozíøení EU a jedná se o pøijetí tzv. Evropské ústavy, pøesto volební neúèast dosáhla rekordu. Tento výsledek je vizitkou práce politikù, kteøí jsou v posledním desetiletí u moci. Co má ale spoleèného s demokracií? Demokracie by mìla být vládou lidu, tedy vìtiny. V tomto pøípadì ovem ona vìtina zùstala doma. A menina "demokraticky" rozhodla. Obhájci stávajícího systému, který zaruèuje platnost voleb pro libovolnì malý poèet volièù, tvrdí, e v opaèném pøípadì by ti, kteøí k volbám nepøijdou, zablokovali jakékoliv nové rozhodnutí, tøeba i zásadního významu. Na druhé stranì je tøeba si POLNICE 01/2004 poloit otázku: Co by tím komu zpùsobili? Nic, pouze by pøispìli k uchování stávajícího stavu. Jinak øeèeno, chovali by se konzervativnì. Lze si také poloit otázku, proè by se mìl nìkdo zúèastòovat hry s pøedem daným výsledkem, tedy takovým, který prakticky nemá monost ovlivnit? V takové høe je hráè voliè pouze do poètu. Pøesto nelze øíct, e poèet volièù i za tohoto stavu není dùleitý. Naopak, je velmi dùleitý právì pro jakousi pomyslnou legitimizaci hry, kterou se tak rádi ohánìjí právì ti politici, kteøí její jednosmìrnì prospìná pravidla stanovovali. Pøíèina souèasného stavu spoèívá v nastavení celého volebního systému v Èeské republice. Øeením, dle mého názoru, je jednak zruení pìtiprocentní hranice nutné pro vstup politického uskupení do snìmovny (stejná i do Evropského parlamentu) a jednak respektování vùle tìch volièù, kteøí se k volebním urnám nedostavili. Právì existence pìtiprocentní hranice ruku v ruce s tzv. prùzkumy veøejného mínìní zpùsobuje klamný dojem, e politické strany zastoupené ve snìmovnì mají pomìrnì vysokou volièskou podporu a reprezentují tak zájmy znaèné èásti veøejnosti. Ve skuteènosti je tomu právì naopak. Vìtina volièù by si pøála zmìnu a volila by radìji novou malou politickou stranu. Toto vak nakonec neuèiní z obavy, e jejich hlas by fakticky propadl, nebo v pøípadì, e jimi volená strana se do snìmovny nedostane, bude rozdìlen pøesnì mezi ty strany, které pùvodnì vùbec volit nechtìli. Zbývá tak monost výbìru metodou meního zla, která se vak logicky omezuje na zavedené parlamentní strany, z nich by ovem za normálních okolností prùmìrný voliè s nejvìtí pravdìpodobností nevolil právì ani jednu. Z èeho pak volièi vychází poslední dobou hojnì aplikovaná "nejbezpeènìjí" monost - zùstat doma a na volební makarádì se nepodílet. Za takové situace pak neádoucí strany sice z jeho hlasu nedostanou ani zlomek, na druhé stranì se tím potenciální voliè zbaví monosti výsledek jakkoliv ovlivnit. Znaèná neúèast volièù ve volbách za tohoto systému pak je svým zpùsobem referendem, kterým volièi dávají najevo neoblibu parlamentním stranám. Bohuel bez zpìtné vazby. Jinou vypovídací schopnost tento volební model nemá. Ostatnì má tvrzení dokazuje i dlouhodobì katastrofální (ne)dùvìra v parlament, která u nás nepøesahuje 20%. V uvedených zpùsobech rozhodování øadového volièe utvrzují právì prùzkumy veøejného mínìní, které tak ve skuteènosti veøejné mínìní ádoucím zpùsobem pro nì a parlamentní strany ovlivòují. ádoucí zøejmì je, jak z pøedchozího vyplývá, aby v parlamentu stále byly zavedené parlamentní strany a aby osvìdèené agentury na prùzkumy veøejného mínìní dostávaly stále nové zakázky. Odstranìním pìtiprocentní hranice a zákazem zveøejòování prùzkumù veøejného mínìní, øeknìme po dobu tøí mìsícù pøed volbami, by tyto dosud znaènì výsledek voleb ovlivòující faktory ztratily na významu a výsledek by odráel mnohem pøesnìji skuteèné mínìní volièù. Co se týèe respektování vùle tìch, kteøí a u z jakýchkoliv dùvodù volit nechtìli, domnívám se, e nejlépe by jejich postoj odráelo zavedení prázdných (neobsazených) køesel ve snìmovnì. Jedinì v takovém pøípadì by bylo oprávnìné na poèátku uvedené tvrzení, e malá úèast u voleb signalizuje období stability, zatímco naopak velká úèast je charakteristická pro období zmìn. Výhodou tohoto systému by byly i pravomoce snìmovny, adekvátní jejímu zaplnìní (=volièské podpoøe). Pokud by pro nízkou volební úèast nebyla napø. zaplnìna ani z poloviny, nemohla by pøijímat èi mìnit Ústavu, ústavní zákony nebo vydávat právní akty obdobného významu. Nakonec proè by je mìla vydávat, jestlie se zemì nachází v období stability (=volièi si nepøejí zmìny). Tvorba bìných (øeknìme provozních) zákonù by tím ovem nebyla nijak ohroena. Jakmile by volièi zmìn ádali, pøili by jistì za takto zmìnìných podmínek k volbám v dostateèném poètu. Petr vecmístopøedseda MO NSJ Praha, kandidát do Senátu ÈR za Prahu 4 [email protected] Rozhodnutí NSJ o bojkotu eurovoleb bylo správné V období mezi referendem o vstupu Èeské republiky do EU a volbami do parlamentu tohoto nadnárodního molocha se v plné nahotì ukázala licomìrnost tìch politických stran, které v dobì pøed referendem doporuèovaly svým èlenùm a sympatizantùm hlasovat proti vstupu naí zemì do Evropské unie a posléze se snaily kandidovat do orgánu právì té organizace, jejím èlenem se nechtìly stát. U vedení vymírajících (na jejich posledním sjezdu byly zveøejnìny zajímavé údaje, napøíklad o tom, e èlenù KSÈM mladích 30ti let je v celé republice pouze 550) komunistù je patrná totální ztráta ideálù. Zatímco v èlenské základnì se moná obèas najde nìkdo, kdo v uèení vousatých prorokù tøídní nenávisti opravdu vìøí, pøední pøedstavitelé tohoto uskupení, jeho existence je u nás v pøíkrém rozporu se zákonem "O podpoøe a propagaci ....", konají jako typiètí manaeøi tunelované firmy smìøující nevyhnutelnì k úpadku. Snaí se prostì z toho vyrazit, co se dá. A nìjaké ideály? Nebuïte smìní.Tento postup se vak netýká pouze komunistù, ale v omezené míøe i dalích uskupení. Napøíklad takzvaná Národní koalice je rovnì tvoøena stranami silnì euroskeptickými, témìø totoný je postup Sládkových republikánù. Prostì klasické "prachy, jenom prachy neèekají". S politickými veletoèi mají ovem bohatou zkuenost i dalí kandidáti. Tøeba takový "nezávislý" pan Zileniec nebo jej podporující pan Kasl by mohli vyprávìt. Kdo alespoò jednou vydrel a pøetrpìl pøedvolební spoty vysílané Èeskou televizí, mi dá jistì za pravdu, e dalími podivnými a nedùvìryhodnými kandidáty se to jen hemí. Jména jako Viktor Koený, Dolly Buster, Helmuth Gaensel nebo Vladimír elezný hovoøí sama za sebe. Není vak pravdivé tvrzení, e do europarlamentních voleb vysílaly své kandidáty bez rozdílu vichni. Existují i obèanská sdruení a politické strany (by okrajové), které se zásadovì postavily k monosti ucházet se o díl z evropského koláèe. Nejen, e sami nekandidovaly, ale dokonce vyzývaly obèany, aby úèast v této veleakárnì odmítli. Zachovala se tak nejvìtí euroskeptická obèanská sdruení "Euroskeptik" i "Obèané proti EU" i nìkteré politické strany, je se voleb do parlamentu národního pravidelnì zúèastòují. Jsem hrdý na to, e mohu být èlenem právì jedné z tìchto ve svých postojích názorovì konzistentních stran, která se svým ideálùm nezpronevìøila a spolu s bojkotem eurovoleb poaduje i vypsání nového referenda o setrvání naí zemì v Evropské unii, nebo pokládá referendum o vstupu za zmanipulované. Obèané se toti mohli rozhodovat pouze na základì slibù a jednostranných informací. Bylo by logické i spravedlivé, kdyby se po urèité dobì ivota v unii, mohli rozhodnout na základì zkuenosti. Pevnì vìøím v to, e je pouze otázkou èasu, ne se podaøí seznámit i irokou veøejnost s naimi zásadovými postoji i pøitalivým programem. A o tom, e existuje iroká vrstva obyvatel, která se nedala obalamutit manipulátorskými P masmédii, ba ani sliby a programy etablovaných stran, nás pøesvìdèily první volby do parlamentu EU. Nezájem volièù o eurovolby lze samozøejmì interpretovat rùznì. Z pohledu NSJ by bylo nepochybnì zajímavé, na kolik procent (desetin, setin, tisícin) byla úspìná jeho kampaò vyzývající k bojkotu referenda. Kolik procent obèanù o ní vìdìlo, kolik % se jí øídilo a kolik % ovlivnila tak, e zmìnila jejich pùvodní rozhodnutí jít volit. Národní sjednocení se nepochybnì stalo jedním z vítìzù eurovoleb. Teprve budoucnost vak ukáe, do jaké míry to byla výluènì jeho zásluha a do jaké míry se jednalo o pouhou souhru vhodnì zvolené strategie s náladou obèanù. Ani kdyby se v budoucnu ukázalo, e pravdì blií je spíe druhá varianta, nesniovalo by to ná úspìch, nebo jsme v praxi osvìdèili politický pøehled a schopnost správnì odhadnout vhodné postupy pro tu kterou konkrétní situaci. Nastoupená cesta je správná, tudí po ní s jetì vìtím elánem vykroème. Miroslav Èervenka Pøedseda MO NSJ Dìèín [email protected] Zmìòme politický systém o eurovolebním støelmistrovì výbuchu a jeho následné demisi se opìt v naí politické praxi prokazuje nepraktiènost naeho politického systému. V dobì, kdy je zapotøebí silné a energické exekutivy, mají navzdory ví logice ti, kteøí oèividnì selhali a pøili o nejdùleitìjí z parlamentních voleb vzelý mandát (mandát dùvìry), nadále monost sáhodlouze vyjednávat o setrvání u vládního kormidla. Co na tom, e jejich plavba po rozbouøených ekonomických a politických vodách bude plnì závislá na oralém lodivodovi a kapitán Frigo se dokonce pøi POLNICE 01/2004 urèování lodní trasy radí i s komunistickými piráty. Musíme pøeci respektovat ústavní poøádek, i kdy je vem jasné, e právì jeho narychlo spíchnutá a ji více jak deset let stará podoba, je jedním z hlavních balvanù na cestì k vìtí efektivnosti a prosperitì. Mnozí jsou si tohoto problému vìdomi a hledají øeení. ODS a jí blízké intelektuální kruhy sebejistì a ryze úèelovì volají po zmìnì volebního systému. Je pochopitelné, e se obèantí demokraté po svém úspìchu ve volbách do EP cítí "silní v kramflecích". 7 Souhlasím vak s panem Karlem Janykou, jen ve svém èlánku(viz. virtually.cz 15.6.) takovouto pragmatickou zmìnu odmítá poukazujíc na její protidemokratický charakter. Samým základem demokracie je toti taková technologie volebního systému, která umoòuje co nejvìrnìji promítnout politické názory obèanù do zastupitelského a mocenského aparátu. A k tomu slouí pomìrný systém jednoznaènì lépe ne vìtinový, jen mùe pøivézt k absolutní moci i uskupení, s jeho programem se víceménì ztotoòuje napø. 30% obyvatel, ale 60% jej odmítá a 10% je lhostejný. Mìlo by být pro nás varováním, e ODS opakovanì pøichází s návrhy na zavedení volebního systému, který ve svých dùsledcích mùe vézt i ke vzniku diktatury jedné strany. Právì naopak, logicky nejdemokratiètìjí jsou systémy s nízkým procentuálním prahem pro vstup do parlamentu. I naich 5% pøehnanì okleuje politickou scénu, domnívám se, e ideální by bylo spíe sníení této hranice na 1%. Existuje ovem i mnoho dalích pádných argumentù proti zavedení vìtinového systému : - obava z toho, e by dominantní politické strany mohly být pøíli zahledìny do sebe a málo myslely na stát - v souvislosti s úbytkem poètu parlamentních stran by dolo k zúení spektra pøedkládaných návrhù - nejsilnìjí strany by se dostávaly mimo dosah celospoleèenské kontroly A jetì mnohá dalí nebezpeèí jsou ve vìtinovém systému zakódována. Z druhé strany nelze nevidìt potíe, je u nás ji dlouhodobì vyvstávají v souvislosti s potøebou zajistit parlamentní konsensus potøebný k nutnému chodu exekutivy, co vede k tomu, e máme slabé vlády s pøíli omezeným prostorem pro realizaci svých zámìrù. Nìkdy a nìkomu se to mùe jevit i jako výhoda, ale z dlouhodobého hlediska je zøejmé, e mnohé perspektivní zámìry lze realizovat pouze s krajními obtíemi a mnohdy pouze polovièatì a nedùslednì. Mám za to, e koøeny daných obtíí neleí v oblasti volebního systému, který pouze odráí (a to díky vysoké 5% klauzuli jetì nepøesnì) mínìní obèanù, je má mimochodem ODS v názvu, ale v nevhodnì zvoleném politickém systému. Po roce 1989 byl toti u nás unáhlenì upøednostnìn systém parlamentní demokracie, ani by byl brán vánìji do úvahy systém prezidentský, který je dle mého soudu pro øízený pøechod od totality k demokracii vhodnìjí. Ba i jetì dnes by zavedení vhodnì zvolené varianty prezidentského systému mohlo pøinést Èeské republice více prospìchu ne pokraèování stávajícího neefektivního a nepruného uspoøádání politické moci. Chápu, e jsem patrnì pøehnanì sebevìdomý a drzý, ale rád bych k moné diskusi navrhl, jako pro nai zem nejvhodnìjí politický systém "demokratickou diktaturu". Jejím základem bych vidìl irokými pravomocemi (pro struènost zahrnujícími u nás pøinejmením napø. souèasné pravomoci pøedsedy vlády i prezidenta) obdaøeného vùdce, nejen voleného, avak za urèitých pøesnì specifikovaných okolností i odvolatelného. Prakticky v mé pøedstavì by toto bylo mono realizovat pøímou volbou hlavy státu spojenou s moností v referendu jej odvolat. Pøitom toto referendum by mohl vyhlaovat parlament pouze v systému "kdo z koho" s prezidentem. A kdyby byl prezident ve své funkci lidem potvrzen, automaticky by to znamenalo rozputìní jednokomorového parlamentu a vypsání nových parlamentních voleb. Je jasné, e diktátorovo vládnutí by muselo probíhat v rámci existujících parlamentem schválených zákonù, pøièem sám by byl vybaven moností zákonodárné iniciativy. Parlamentu by se v tomto systému zodpovídal jedenkrát roènì a snìmovna by pak buï jeho zprávu schválila, èi navrhla jeho odvolání referendem. Jeho výhodou by dozajista byla monost vybírat si ministry bez ohledu na jejich stranickou pøíslunost, èím by byl do urèité míry omezen i vliv stranických sekretariátù na chod státu. Chápu, e výe popsané uspoøádání je pøíli struèné a v souèasné dobì patrnì i utopické. Domnívám se vak, e ji vùbec idea "demokratické diktatury" mùe poslouit pøi hledání optimálnì fungujícího spoleèenského stroje jako filozofický základ pro pokus hloubìji dané téma rozpracovat. V tomto smìru je toti prostor pro spoleèensko-vìdní konstrukce absolutnì pustý, èekající nejen na první odválivce, nýbr i pouhé pohlédnutí daným smìrem. Miroslav Èervenka, pøedseda MO NSJ Dìèín [email protected] Proè mìl køesan hlasovat proti vstupu do EU V áení pøátelé, dámy a pánové, vítám Vás na cestì do ráje, kterým má být Evropská unie. Samozøejmì cítíte ironii v hlase. Ta je opodstatnìná. To, co nám EU líèí, vypadá jako dokonalý ráj na zemi, co pøipomíná sliby komunistù. Za jejich éry jsme se dozvídali, e nae generace bude ít v komunistickém ráji, kde nebudou peníze, kde budou vichni dobrovolnì pracovat a budou vìdìt, e pracovat je jejich povinností a budou si brát jen to, co potøebují atd. Kdy srovnáme tuto propagandu s tím, co se dnes omílá na téma EU, tak je zde úplnì podobný argon. A èlovìk si musí øíci bohudík za Církev, e nikdy neslibovala ádný ráj zde na zemi, ale a na vìènosti, protoe ani Kristus Pán ho nesliboval zde, ale a v nebi. Jiná je situace u dneních církevních pøedstavitelù, kteøí se naopak pøipojují k lákání do EU a líèí nám, jak to bude krásné. Existují vak i nìkteré rozumné hlasy, já jsem mìl monost èíst pastýøský list polských biskupù. Ti v nìm doslova píí: neøíkáme vìøícím, komu mají odevzdat svùj hlas, jestli se mají vyslovit pro nebo proti vstupu. Já si myslím, e tady toto konstatování je naprosto rozumné, pokud nemají biskupové odvahu øíci 8 Pøepis pøednáky z jara roku 2004 pøímo "nehlasujte pro vstup do Unie z dùvodù morálních", tak kdyby se alespoò vyjádøili tím zpùsobem jako v Polsku. My si dnes probereme otázku proè by mìl katolický køesan hlasovat proti vstupu do EU a proè je EU pro mì jako pro vìøícího katolíka nepøijatelná. Je to kvùli mylence sjednocené Evropy ? Ne. My zásadnì nejsme proti mylence evropské jednoty jako takové. My nemáme vùbec nic proti organizaci, která se nazývá Evropská unie, my kategoricky odmítáme souèasnou podobu EU. Té øíkáme své kategorické NE. A abychom vìdìli zcela jasnì a programovì proè, tak je zapotøebí sáhnout hluboko do historie a prezentovat zde celou genezi tzv. evropské integrace, neboli mylenky evropské jednoty a øíci, jak se tato mylenka hic et nunc lií diametrálnì od døívìjí. Je pøirozené, e v rámci jednoho kontinentu nìjaký silný mocnìjí stát ne ostatní se snaí ovládnout ty druhé. Tak tomu bylo i ve starovìku, kdy se Øímská øíe pokusila o ovládnutí a do znaèné míry i úspìnì, prostoru Støedozemního moøe, potom pronikala dále do Evropy a ovládla území Francie, Británie a znaènou èást Støední Evropy. Ovem sláva Øímského impéria POLNICE 01/2004 pominula a dalí pokus o integraci evropských státù a národù byl podniknut Franskou øíí, která se stala nástupkyní Øímské øíe. Císaø Karel Veliký se nechal jak známo roku 800 korunovat papeem Lvem III. za císaøe Svaté øíe Øímské, která tak byla symbolicky obnovena a Franská øíe se mìla stát její dìdièkou. Dalí pokus o evropskou integraci, alespoò v rozsahu Støední Evropy, byl uèinìn za vlády císaøe Oty I. a za doby otonské renezance v 10. století. Do této doby spadá i vláda naeho sv. Václava a tady si musím vimnout jednoho aspektu, který chybí dnes pøi sjednocovacích snahách. Václav se podrobil poplatku 500 høiven støíbra a 120 volù, Jindøichovi Ptáèníkovi, jene Jindøich Ptáèník nic víc nechtìl, ne toto tributum pacis, je bylo formou jakési lenní závislosti v rámci feudálního zøízení. Kadý musel mít svého pána, kadý musel být na nìkom závislý, jene ta závislost mìla dvì pøesnì vymezená právní kritéria. Václav sice platil, ale jinak byl naprostým suverénem ve svém státì. Jindøich Ptáèník nic jiného po nìm nechtìl, ne aby platil a aby v pøípadì, kdyby dolo k vojenskému ohroení Sv. øíe Øímské, èeský kníe vojensky pomohl. A zase na oplátku, kdyby Václav byl v ohroení, tak nìmecký panovník mu poskytne vojenskou pomoc. Toto nepochopil právì bratr sv. Václava a jeho vrah Boleslav, který se domníval, e se nìjakým zpùsobem obejde bez této jednoty evropských národù a nakonec byl sám velmi rád, kdy mu císaø Ota poskytl pomoc proti Maïarùm. Takto to tedy vypadalo ve støedovìku. Sv. øíe Øímská jazyka nìmeckého sestávala z konglomerátù jinak samostatných státù, kde pøísluný kurfiøt nebo kníe èi král mìl naprostou svrchovanost na svém území, i kdy se císaøové snaili omezit moc èeského panovníka, co byla normální politika, kdy moc èeského vladaøe byla pøíli velká a mohla by je nìjakým zpùsobem ohrozit. Na druhé stranì vak mìl èeský panovník právo ucházet se o císaøskou korunu. My víme, e Pøemysl Otakar II. se o ni ucházel neúspìnì. Bitva na Moravském poli 1278 udìlala konec jeho ctiádostivým plánùm. Úspìnìjí v tomto ohledu byl Karel IV. ve 14. století, který se nìmeckým císaøem skuteènì stal. Mimo Sv. øíi Øímskou jazyka nìmeckého existovala i øada jiných samostatných státù, které nepodléhaly císaøi Sv. øíe Øímské, nicménì existoval tady pojem christianitas, který razil u císaø Karel Veliký, co znamená jednotu Evropy v rámci katolické církve. Frantiek Palacký hned v úvodu svých Dìjin národa èeského píe, aè sám protestant toto: "Je nutno uznat za tìstí pro národy, e se takto ivil pocit jedné veliké rodiny." Kdy se na to podívá historik objektivnìji, i kdy není katolíkem, tak musí ten obrovský pøínos uznat. Latina zde platila jakoto úøední jazyk a pøitom nikdo si nemohl stìovat, e jeho jazyk je tím zanedbáván, protoe latina byla jazykem mrtvým, take zde nedolo ke zvýhodòování velkých národù. Kdy se kultura a civilizace dostaly na urèitý vrchol, dostávají se ke slovu i národní jazyky, tzn. cca ve 13.-14. stol. U nás vzniká Dalimilova kronika, Alexandreida atd. Vidíme tedy, e zde byla jakási jednota, daná spoleènou katolickou vírou jako urèitým základem, mimo který byla respektována svoboda jednotlivých státù a národù, mùeme li ve støedovìku o národech mluvit. Støedovìký pojem národa byl trochu jiný, nicménì toto vysvìtlovat by odboèovalo od tématu dnení pøednáky. Pokus o evropskou integraci, jak byl realizován v raném a zvlátì ve vrcholném støedovìku, znamenal integraci na principu víry, tam mìla být jednota - a v ostatním si kadý jednotlivý stát v rámci pøísluné feudální závislosti øídil své vìci dle vlastního uváení. Jakýmsi svorníkem byl pape. Autorita papeù od 11. stol. neustále vzrùstala. Papeové se stávali rozhodèími i v jednotlivých mezistátních sporech a odvolacími instancemi lidí, kterým svìttí panovníci ubliovali. Vezmìme si napøíklad Inocence III. na zaèátku 13 století, který se zastává Ingeborgy, manelky francouzského krále Filipa II. Augusta, jen ji jednodue vyhnal úplnì bez prostøedkù a vzal si k sobì svoji metresu Aneku z Meránu. Ingeborga se obrátila právì k papei Inocenci III, který hrozbou klatby pøinutil Filipa II pøijmout svoji manelku zpìt. Podobnì tomu bylo i v pøípadì Portugalska, stejnì zakroèil Inocenc III. proti anglickému králi Janu Bezemkovi, kde se postavil i na stranu stavù, jak duchovenských, tak lechtických, které si vymohly Magnu Chartu Libertatum, tedy jakousi první demokratickou konstituci, chápanou samozøejmì ve støedovìkých pomìrech, kdy dolo k omezení královské moci. Mylenka jednotné Evropy byla vybudována na køesanských principech. Tato sjednocená Evropa se dokázala bránit vem nepøátelským nájezdùm, a u to byly nájezdy Arabù, kdy roku 732 v bitvì u Poitiérs Franská øíe zastavila jejich postup severním smìrem, co je zásluhou Karla Martella. Díky køíovým výpravám dolo k zastavení expanze Turkù a k lokalizaci jejich panství na Blízkém a Pøedním východì. Stejnì tak se tato sjednocená Evropa dokázala ubránit nájezdu divokých pohanských Prusù i mongolských Tatarù. Situace se ale podstatnì zhorila, kdy se jednota Evropy poválivì otøásla, kdy ji rozloily bludy, které zde vykonaly svùj rozkladný vliv, a u nejprve albigentí èi pozdìji husité a nakonec protestantská reformace. Právì v této dobì u vidíme, e Evropa, kdy postrádá princip jednoty vyjádøený papeem jakoto svorníkem a v omezené míøe i císaøem, tak i pøestává být schopna obrany. Turci v 15. století, potom co dobyli Caøihrad 1453, se tlaèí stále více do Evropy. Protestantská reformace vede k rozbití pùvodní jednoty a i kdy se Habsburkové poèínaje Karlem V. pokouejí o její restauraci alespoò v rámci tehdy existujícího katolického svìta, tak i tento pokus ztroskotá v dùsledku 30leté války. Mylenka jednotné Evropy, pokud byla kdy realizována, tak spíe ze strany silných evropských mocností, které si chtìly podmanit ostatní, a u to byli Francouzi za napoleonských válek, je chtìli dobýt celou Evropu íøit vude své bezboné osvícenské ideje, a u ve 20. století nacisté ve svém úsilí rozmnoit slávu nìmeckého impéria a posléze dobýt i celý svìt. Proto v 18. nebo 19. století se nesetkáváme s nìjakou pøedstavou evropské jednoty a pokud, tak jedinì na principu mylenky jednoty pod hegemonií urèitého státu nebo národa. A teprve po 1. svìtové válce v dùsledku vøavy, která zpùsobila utrpení øadì lidí, se objevuje idea vytvoøení Spojených státù evropských podle vzoru Spojených státù amerických. Pùvodcem této mylenky je rakouský myslitel Richard Codenhove Calerghi, lechtic a svobodný zednáø. Zapomnìl vak na jeden podstatný rozdíl. Spojené státy americké vznikly spojením pùvodnì 13 anglických provincií, které vechny mìly stejný rodokmen, stejnou genezi, protoe sestávaly z pøistìhovalcù pøevánì z anglosaského svìta, co nemìli ádnou historickou tradici, nechápali tento severoamerický kontinent jako nìjaký odkaz pøedkù, který musejí bránit a støeit. Vichni POLNICE 01/2004 mluvili stejným jazykem, tedy anglicky. V Evropì nìco podobného nelo provést, nebo zde existovala celá øada státù a národù, liících se od sebe národní tradicí a jazykem. Mylenka Calerghiho byla tedy znaènì utopická a zdálo se, e v období mezi dvìma svìtovými válkami úplnì zapadne. Jenome po druhé svìtové válce, která znamenala jetì podstatnì horí utrpení ne ta první, znovu oila jakoto dùsledek váleèné deziluze a snahy zabránit nové stralivé lítici. Tehdy se jí chopili i politikové. 19. záøí 1946 Winston Churchill pronesl ve výcarském Curychu projev, kde pøímo vyzval ke vzniku Spojených státù evropských. Byla provedena anketa mezi poslanci vìtiny evropských zemí a ta vyznìla jednoznaènì ve prospìch tìchto tzv. Spojených státù evropských. K této ideji se pøihlásili významní pováleèní politikové katolické orientace jako Robert Schumann, francouzský premiér a ministr zahranièí, Konrad Adenauer, kancléø spolkové republiky Nìmecko, tehdy tzv. západního Nìmecka a italský premiér Alcido de Gasperi. U zde se ovem projevily rozdíly, protoe jak Adenauer, tak de Gasperi i Robert Schumann mìli na mysli Evropu postavenou na køesanských základech. Zvlátì Konrad Adenauer mnohokrát hovoøil o tom, e mylenku evropské jednoty je tøeba postavit na principu bývalé Svaté øíe Øímské národa nìmeckého, jinak tato mylenka nemá ádný smysl. Jenome Coudenhove Calerghi, který v tu dobu jetì il a provádìl velikou agitaci ve prospìch této ideje, dosáhl svým vlivem toho, e se u tenkrát proces evropské integrace vydal úplnì patným smìrem. A sice, e pøeváily nejprve ekonomické zájmy a v roce 1950 byl vytvoøen tak zvaný Schumannùv plán, kdy i Robert Schumann, který jinak byl hluboce vìøícím katolíkem, ustoupil tìmto trendùm a pøijal mylenku, e nejprve je tøeba zaèít s ekonomikou, e napøed musí dojít k procesu ekonomické integrace Evropy. Na základì tohoto Schumannova plánu potom 18. èervence 1951 vzniklo tzv. Spoleèenství uhlí a oceli, kterému se potom øíkalo Montánní unie. lo o zemì, je tìily uhlí a zpracovávaly eleznou rudu. Jednalo se o Francii, Nìmecko, Belgii, Lucembursko a pozdìji se k tomu jetì pøipojilo Holandsko, které sice ádné hutì ani uhlí nemìlo, ale v rámci procesu roziøování se pøece jen stalo souèástí spoleèenství vzhledem k úzké vazbì na Belgii. Velmi záhy vzniklo také spoleèenství Holandska, Belgie a Lucemburska, tzv. Benelux. Jednota tìchto tøí státù, spoèívala v tom, e neexistovala ádná celní bariéra, èili e bylo mono mezi tìmito zemìmi projídìt bez jakékoliv celní a pasové kontroly. Právì tato Montánní unie r. 1958 poskytla základ tzv. Evropskému hospodáøskému spoleèenství (EHS), které se tenkrát zformovalo. Kromì zemí Beneluxu a Západního Nìmecka byla souèástí i Francie a pøistoupila i Itálie. Vznikla tzv. estka EHS, Evropského hospodáøského spoleèenství. To mìl být základ budoucí sjednocené 9 Evropy. Toho se zalekla vìtina evropských státù, které se obávaly, e budou ekonomicky pohlceny a proto vytvoøily tzv. Evropské spoleèenství volného obchodu (EFTA). Mezi obìma tìmito ekonomickými formacemi docházelo k urèité hospodáøské válce. Jednalo se zvlátì o Velkou Británii, protoe ta se také chtìla stát èlenem EHS. Francie se ale velmi bála konkurence ze strany zemìdìlských výrobkù z britských kolonií, proto francouzský prezident generál de Gaulle vetoval nìkolikrát vstup Velké Británie do EHS. Je ovem sexuální revoluce, která mìla za následek uvolnìní zákonodárství ve smyslu poruení 5., 6. a 9. pøikázání. V jednom státì za druhým se postupnì legalizovaly interrupce, dávala se zelená vem moným druhùm antikoncepce, íøila se pornografie a na konci 20. století jednotlivé státy legalizují tzv. registrované partnerství a eutanázii. Toto se nemohlo nepromítnout do tehdejího EHS, které se záhy zaèalo nazývat Evropskou unií. Byly podniknuty i první kroky ve smìru politické integrace, byly vytvoøeny evropské orgány zajímavé, e jak Adenauer, tak de - Gaulle u si uvìdomovali urèité nebezpeèí, které vyplývá z tohoto èistì ekonomického chápání procesu evropské integrace a aby tomu èelili, tak se rozhodli vytvoøit separátní smlouvu mezi Francií a Spolkovou republikou Nìmecko. Symbolem toho mìla být tzv. osa Paøí - Bonn z r. 1962, co bylo zpeèetìno mí v remeské katedrále, jí se spoleènì úèastnili jak de Gaulle, tak Adenauer. Adenauer zvlátì na zaèátku 60. let byl velmi kritický k mylence evropské integrace a pøipomínal, e pokud se nebude proces integrace vyvíjet na køesanských základech, je odsouzen k nezdaru. Zároveò také pøipomínal nebezpeèí, e se vytratí jednotlivé národní státy. Adenauer prorocky pøedvídal, e Evropa bude pohlcena nadnárodními koncerny a nadnárodními organizacemi, které jí vnutí angliètinu jakoto jednotný jazyk a potlaèí národní jazyky. Tyto Adenauerovy úvahy byly publikovány i èetnými novináøi, kteøí s ním v posledních letech dìlali rozhovory. Adenauer si nakonec uvìdomil, e jeho postoj z pøelomu 40. a 50. let byl pøece jen pøíli optimistický ve vztahu k evropské integraci. Nakonec r. 1967 EHS pøekroèilo rámec èistì ekonomický a stalo se tzv. Evropským spoleèenstvím. U se nenazývalo EHS, ale ES. V tom byl u zahrnut i jakýsi politicko-ideový kontext. Jaký? Uvìdomme si, e v 60. letech probíhala ve vìtinì západních zemí tzv. nejprve v Lucemburku, potom ve trasburku a posléze v Bruselu. Pøistupovaly stále nové státy, v roce 1993 byl klíèový moment, kdy pøistoupilo Irsko a Velká Británie. Dále si øekneme, jaký to mìlo na tyto zemì hospodáøský dopad. Ovem ten není tak dùleitý jako dopad morální. Teï bych øekl nìco polemického na adresu brourky, která byla rozdávána i v naich kostelích a kde se malovaly vìci na rùovo. Uvádí se v ní, e EU bude respektovat právo kadého státu ve vìci interrupcí. e na ty zemì, které mají interrupce zakázány, nebude vyvíjen ádný nátlak. To je naprosto livé. Autoøi brourky, je byla rozdávána v kostelích a do ní pøispìli i nìkteøí církevní pøedstavitelé, konkrétnì i sám kardinál Vlk, nemluvili pravdu. Petr Smith, který je v Organizaci spojených národù a zastupuje Spoleènost na ochranu nenarozených dìtí, podává svìdectví o tom, e Evropská unie je po Kanadì nejradikálnìjím zastáncem potratù v OSN. Smith vyslovuje varování i na adresu Polska, které stálo tìsnì pøed referendem právì jako my, e i ono bylo ohroeno eventualitou nepøijetí do EU, pokud by svùj odmítavý postoj k potraùm nezmìnilo. Já k tomu dodávám, e po pøijetí bude Polsko tak masírováno, e døív nebo pozdìji svùj postoj zmìní. Mùeme uvìst konkrétní pøíklady. panìlsko a Portugalsko, které mìly potraty zakázány, jakmile vstoupily do EU, tak je 10 POLNICE 01/2004 liberalizovaly. Neobelo se to bez nátlaku ze strany evropských institucí. O tom probíhala v tìchto zemích celá øada debat v tamìjích médiích v prùbìhu 80. let 20. století. Podobný vývoj nastává i v Irsku. To má interrupce stále zakázány, pøipoutí je pouze v pøípadech vitální indikace, èili ohroení ivota matky, ale ani toto pøed vstupem do EU nebylo. Irsko dlouho tomuto trendu odolávalo, teprve bìhem posledních 6-7 let uèinilo onen krok k liberalizaci potratù. Tato liberalizace èeká nutnì kadý stát, který vstoupí do EU. O tom není pochyb. Dalí informace je velmi pouèná a varující, toti e v Organizaci spojených národù Komise pro postavení en prosazuje tzv. respektování práva en vèetnì sexuálního a reprodukèního zdraví, co podpoøil i zástupce EU. Pøitom jde o pojem, v nìm je zahrnuto i právo na potrat. Nejedná se ale jen o potrat, nýbr i o dalí zvìrstva. Napøíklad delegace EU pøímo v OSN prosazuje, aby pøípadný Evropský soudní tribunál pro lidská práva trestnì stíhal tzv. vnucování tìhotenství. To znamená, e pokud by to prolo, tak by se to týkalo i papee Jana Pavla II., který vystupuje proti interrupcím. I on by mohl být pøed tento tribunál postaven. Kdy by fungoval, tak by kadý stát a jeho pøedstavitelé mohli být trestáni, jakmile by se zdálo tìmto soudcùm, e je nìkde pøíli restriktivní pøístup ve vìci potratu. Definice rodiny v EU zní: " kdy dva lidé spolu ijí, a sezdáni èi nikoliv, bez ohledu na pohlaví", take to mohou být i homosexuálové. I toto je tak zvanì "rodina" postavená na roveò øádnému monogamnímu manelství. Jde o pøímo perverzní, zvrácený pøístup k mravnímu øádu a k etickým principùm sluných lidí. EU ji nìkolik let vyvíjí dosti brutální nátlak na Kyperskou republiku. Kypr je pravoslavnou zemí a pravoslaví je státním náboenstvím. Homosexualita je tam trestná a EU varuje Kypr, e kdy nezmìní tato zákonná ustanovení , nebude do EU pøijat. Vypadá to, e Kypr do EU pøijat bude, dojde k jeho tvrdé masái, pøedevím ekonomické, aby své zákonodárství v tomto smìru zmìnil. Dalí nebezpeèí, které zde existuje, je i tzv. sexuální výchova, která je sice u nás povinná, ale pøeci jen nemá ty stralivé parametry, jako je tomu na kolách EU. Mìl jsem monost èíst jejich smìrnice. Podle nich má být dítì u od 6 nebo 7 let seznamováno s technikami pohlavního styku, s antikoncepcí atd. Potom se samozøejmì nemùeme divit, e stále vzrùstá poèet tìhotenství mladistvých. Kdy se proti tomu nìjaký uèitel postaví, protoe je vìøící, tak se se zlou potáe. Musí ze koly pryè, co se velmi èasto stává i v katolických kolách. Odstraujícím pøíkladem je pøípad øeholních sester v Auerbachu v Nìmecku. Sestry uèily na státní reálce. V rámci hodin biologie se zde pøednáela i sexuální výchova. Troufly si vytrhat z uèebnic rùzné obscénní obrázky a výsledkem bylo obrovské vzbouøení rodièù. Sestry jako údajné fundamentalistky musely kolu opustit. Opìt bylo argumentováno smìrnicemi EU, které vypracovali byrokraté v Bruselu, e sexuální výchova musí být povinnì zavádìna ve vech státních kolách èlenských zemí od nejútlejího vìku, èili od 1. tøídy obecné. Ta sexuální výchova, která vede k promiskuitnímu chování a jednání, co je prokazatelné statisticky. Statistiky o tom, kdy zaèínají mladí lidé sexuálnì ít, jsou dìsivé. Vìk se neustále sniuje a zpùsob chování mladých lidí nìkdy 13 a 15letých, o 18letých nemluvì, je pøímo otøesný. K tomu vemu EU vede. Kadý kdo dává EU svùj hlas, hlasuje právì pro toto znemravnìní spoleènosti a národa. Dalím aspektem EU je legalizace tzv. rovnoprávného partnerství, èili homosexuality. U nás tento zákon neproel. Po vstupu se nevyhneme tomu, e bude u nás prosazen. A u dobrovolnì, a u nucenì na základì nìjaké direktivy z Bruselu. Proto kdo odevzdal svùj hlas pro vstup do EU, tak odevzdával hlas i pro registrované partnerství a pro to, aby bylo u nás legalizováno. To je dalí bod, který nám poskytuje velmi závané argumenty proti EU. Dalí vánou obavou je zruení nedìle jakoto dne odpoèinku, protoe ve vìtinì evropských zemí u platí, e jím nemusí být právì ona. Kdy si tedy nìjaká firma chce zavést nepøetritý provoz, podmínkou je pouze, e zamìstnanec smí pracovat bez odpoèinku pouze 6 dní a po 6 dnech musí dostat minimálnì jeden den volno. Neøíká se, který den to je. U nás se de facto toto tichou cestou prosazuje. Já jsem byl pøímo v domì, kde bydlím, u nás Brnì, svìdkem, e se provádìly opravy fasády. V pondìlí a úterý tam nebyla ani noha, ale v sobotu a v nedìli tam mìli øemeslníci plné ruce práce, jezdila tam koleèka s maltou apod. Jenome toto je nìco, co EU výslovnì poaduje. Pøed nìkolika lety se Velká Británie velmi ohradila vùèi zákonùm EU, které se týkaly pracovního týdne. Britové jsou povìstní svojí velkou úctou k nedìli, jetì donedávna tam i hospody mìly zavøeno. Soud v Lucemburku ale konstatoval, e EU nevidí dùvod, proè by dnem odpoèinku mìla být právì nedìle. Vdy evropská spoleènost je prý multikulturní a multináboenská. Proto mùe být kterýkoliv jiný den dnem odpoèinku. Jenome v praxi to znamená opìt rozbití rodiny. Jestlie jsou oba manelé zamìstnáni a jestlie jedna firma dá mui volno v úterý a druhá firma, u ní pracuje manelka, zase v pátek, tak kdy se ti manelé vlastnì sejdou? Kdy budou mít èas, aby byli alespoò jeden den spolu? To povede k vzájemnému odcizení. Tady je dalí dùvod, proè do EU nevstupovat. Jestlie se ji dnes nedìle jakoto den sváteèního klidu v mnoha pøípadech nesvìtí, tak tím spíe po vstupu do EU. Jetì bych se zmínil o dalím aspektu a sice, e EU odmítá ve své Ústavì jakoukoli zmínku o Bohu a kadé pøihláení se ke køesanským základùm Evropy. U v øíjnu r. 2002 pape Jan Pavel II. vyjádøil své obavy o obsah Evropské ústavy a výraznì pøipomenul, e Bùh má být v této preambuli jmenován. Jenome EU ústy bývalého francouzského prezidenta se odvolávala na to, e prý v Evropì neijí jen køesané, ale e jsou tu i muslimové atd. EU poèítá s tím, e se døíve èi pozdìji stane souèástí EU také Turecko, které velmi krutì pronásleduje køesany. Jejich poèet se za nìkolik let zredukoval na nìkolik tisíc, protoe køestané byli nuceni diskriminací a tvrdým policejním ikanováním k emigraci. Tady je vidìt jasnì protikøestanský tón celé sjednocovací politiky. Nevypadá to, e by se v evropské Ústavì zmínka o Bohu objevila, naopak je to mono chápat jako jednoznaèné odmítnutí, jednoznaèné vítìzství odpùrcù. Navíc je tøeba ocitovat èlánek 21. odst. 1 Charty základních práv EU: obsahuje zákaz diskriminace na základì sexuální orientace. Pøináí to znaèné nebezpeèí i pro Církev, protoe jestli bude Církev chtít být vìrna svým principùm, tak se bude muset tomuto vzepøít, protoe se po ní bude chtít, aby neodepøela èlenství lidem, kteøí propagují homosexualitu a potamo i jiné sexuální praktiky, je Bible nazývá perverzitami neboli zvrácenostmi. Také by to znamenalo, e i pøes vechny své kánony by byla Katolická církev povinna zamìstnávat eny na místa knìí, jak bylo øeèeno i ve zprávì Evropského parlamentu "O enách a fundamentalismu" z roku 2000. Pod è. 10 této zprávy pøikazuje politiku, která omezuje vliv fundamentalistù. Objevuje se tu okøídlené slovo, e fundamentalisté jsou nebezpeèím demokracie a svobodné spoleènosti. Pøitom kdo jsou to fundamentalisté? Jsou to podle této pøedstavy køesanské církve a hnutí, které se drí doslovného znìní Bible a proto neschvalují homosexuální vztahy a potraty. Køestané by tak mohli být v duchu této filosofie a v duchu této politiky, která je provádìna a bude tvrdì vyadována, v zákonech EU velmi brzy postaveni na roveò teroristùm nebo dalím odbojným skupinám, a proto by bylo tøeba poèítat v budoucnu s jejich pronásledováním, jako tomu bylo v pohanských spoleènostech, a u za starého Øíma nebo v nìkterých azijských zemích. Dret se Bible a Boích pøikázání, dret se nauky Církve by bylo v EU velmi nebezpeèné, z dùvodù boje EU proti "fundamentalismu" a "terorismu" hrozí dalí pronásledování køesanù. Myslím, e toto jsou dostateèné dùvody k tomu, aby katolík øekl EU své jasné ne bez ohledu na to, co øíkají jednotliví biskupové nebo i celé biskupské konference. Biskupské konference nemají pravomoc cokoli v této vìci pøikazovat, mají právo pouze radit. A jestlie radí hlasovat pro vstup do EU, potom katolík mùe vyjádøit pouze své politování nad tím, e biskupové nemají v této vìci jasno a e nezvaují vechny tyto aspekty. V ádném pøípadì nemají biskupové právo poadovat v tomto poslunost, protoe se nejedná o záleitost náboenskou, ale politickou. Nicménì i politická záleitost má ve svém podtextu i jisté morální hodnoty, ke kterým se køesan musí vyjádøit a je se musí stát jeho motivací pøi hlasování o EU. Tady je katolická nauka mnohem dùleitìjí hodnotou ne POLNICE 01/2004 biskupské konference nebo konference jiných hodnostáøù. Základem je katolická nauka, obsahující pravdy víry a naí katolické etiky. Ty nám musí být jednoznaèným kritériem. Jen velmi krátce pohovoøím o argumentech pro EU tak, jak jsou pøedkládány. Co nejèastìji slyíme, je, e po vstupu do EU se staneme právním státem. Vichni víte velmi dobøe, e právním státem nejsme, jak tady kvete tuneláøství a jak se rozkradla znaèná èást naeho národního bohatství. Je pravdou, e v zemích EU se nevyskytují tyto jevy v takové míøe. Nevyskytuje se tam napø. takový smutný jev, e dìlníci nedostávají za svou práci mzdu tøeba i tøi mìsíce. To je dùsledkem toho, e v evropských státech po druhé svìtové válce pøilo ke slovu i politicky orientované køesanství, které si nalo odezvu v politice tehdejích západních demokracií. Petrifikoval se tu urèitý právní stát, ale jakmile v 60. letech nastoupil odklon od køesanství v politice tehdejích západních zemí, a u v Severní Americe nebo v Západní Evropì, tak se to promítlo i do EU. Urèitou setrvaèností tento právní stát jetì nìjakým zpùsobem bìí a my víme, e zde mají silný vliv odbory, které nepøipustí zneuívání vùdèího postavení. Ono to funguje, ale pokud se nìkdo domnívá, e se toto pøenese díky EU k nám, tak je naivní. Poloím jednu otázku na vás vechny. Kdy budete mít dùm a budete si do toho domu chtít vzít nájemníky a budete vìdìt o nìjakém, e je to lump, zlodìj a opilec, zcela jistì se ho budete bát do domu pøijmout. Bylo by logické, kdyby EU mìla zájem na tom udret si tento statut právního státu, kdyby takto jednala i vùèi postkomunistickým zemím, které právními státy nejsou, protoe je logické, e kdyby si nasadili nae tuneláøe k sobì, tak si zaneøádí celý právní prostor. Jene EU dìlá nìco jiného. Ona pøímo tyto východoevropské státy, i kdy jsou po stránce právní tak patné, doslova tahá do EU. Co to znamená? e tady má nìkdo úplnì opaèný zájem. Aby tyté nepoøádky, jako jsou u nás, v Posku, v Maïarsku, ve Slovinsku atd. se pøenesly také k nim, protoe tento stav koncernùm, které EU øídí a jsou nadnárodní, náramnì vyhovuje. Dalí takovou iluzí je, e nìkteøí sice uznají vechny tyto námitky, ale øeknou: jaký vak máme výbìr? Buï nás pohltí EU nebo ruské mafie. Jenome kdo se domnívá, e vstupem do EU zmizí mafie, které ovládají Karlovy Vary a jiná mìsta a dalí objekty u nás, toho vyvede z omylu pøíklad bývalé NDR. Dnes je to souèást jednotného Nìmecka. A ty ruské mafie se tím domohly významného postavení a významného bohatství v zemi, která je èlenem EU. Toto je doklad toho, e ruské ekonomické mafie, sloené z komunistických funkcionáøù a hodnostáøù KGB nejen e po vstupu do EU nezmizí, ale propojí se. Jak jsem mìl monost nedávno èíst v polském Gociu niedzielnym, ruské mafie a spoleènosti mají významný podíl i ve francouzském, italském, holandském aj. prùmyslu. Mylenka, e buï EU nebo ruské mafie, je naivní. Èlovìk, který toto øíká, neví, o èem mluví. Nemá ádné informace. 11 Stejnì tak je naprosto naivní domnívat se, e po vstupu do EU vzroste nae ekonomická úroveò, koneckoncù ani nai vládní pøedstavitelé to nehlásají. Sami zdùrazòují, e se na poèátku budeme muset hodnì uskromnit. Kdy si vzpomenu, jak jetì pøed rokem to byly øeèi plné optimismu a teï museli slevit, tak to u o nìèem svìdèí. EU má zájem o nás a o celý tento postkomunistický blok jako o jakýsi rezervoár velmi levných pracovních sil a o to, aby zde bez jakýchkoli celních a dalích bariér mohli podnikat. Jim se tady velmi dobøe podniká, protoe nemusí brát ohled na ádné právní pøedpisy jako v Nìmecku nebo jinde a mohou si tady de facto v tomto ekonomicky a právnì neprùhledném systému dìlat, co chtìjí. Tìch pøípadù je moc, konkrétnì západních firem, které u nás podnikají a nevyplácejí zamìstnancùm mzdy, tunelují atd. Nedomnívejme se, e se tu nìco vstupem do EU zmìní. Spíe to vypadá na veobecnou tendenci nadnárodních koncernù, za nimi je tøeba vidìt nìjaké zednáøské lóe, pøípadnì hnutí New Age, které ovládá OSN, Mezinárodní mìnový fond a dalí organizace, aby po stránce ekonomického práva dolo tady k co moná nejvìtímu chaosu, protoe právì chaos vyhovuje lidem, kteøí drí v rukou svìtové bohatství. Poèet osob, v jejich rukou se koncentruje svìtové bohatství, se neustále sniuje. Je to, jak jsem èetl, nìco pøes tøi sta rodin, je rozhodují o svìtové ekonomice. Jetì více ne pøed 20 lety to bylo více ne 1000 rodin. Jde o proces absolutní koncentrace, proces ekonomického diktátu, proces, kterému nutno èelit hlasem zezdola, nìjakou obranou, která by byla garantována právem. Jim naopak vyhovuje absence práva, ta, která vládne u nás a v dalích postkomunistických zemích, aby tento neøád zavládl i ve sjednocené Evropì a v celém svìtì. A samozøejmì souèástí tohoto neøádu je také dechristianizace Evropy a zavedení tzv. multikulturní politiky jakéhosi univerzálního náboenství, na nìm se podle Hanse Kuenga vichni lidé shodnou. To znamená, kdyby zùstalo z kadého systému nìco, nìco z islámu, nìco z buddhismu, nìco z køesanství, nìco z judaismu, nìco i ze satanismu atd., taková metafyzická kae, kde by si kadý vyznával, co on chce a vùdèí mylenkou by byla zatítìná tolerance kultu Matky zemì Gháji, kde by byl jediným nepøítelem ten, kdo by hájil urèitý nárok na absolutní pravdu. Proti tomu se musí tvrdì vystoupit. Nepøítelem by byl kadý, kdo by tvrdil, e pravda je jen v Katolické církvi, e jediným Bohem, jen sestoupil na tuto zem a tudí zasluhuje uznání své autority, byl Jeí Kristus a nikoliv Budha atd. Na nìho pozor, to je netolerantní fundamentalista! Tak vypadá tendence, která je zøejmá i v tomto procesu evropské integrace, jen má aspekty jak SMRT ZÁPADU Kniha vyšla v srpnu 2004 v nakladatelství Mladá fronta (edice Myšlenky). Do češtiny přeložil L. Bednář. Cena 329,-Kč S mrt Západu (The Death of the West) s podtitulkem "Jak vymírající obyvatelstvo a invaze imigrantù ohroují nai zem a civilizaci" je název nové knihy od poradce tøí amerických prezidentù, autora pìti knih, syndikovaného publicisty a jednoho ze zakladatelù tøí pøedních amerických 12 televizních poøadù zabývajících se veøejnými záleitostmi (The McLaughlin Group, The Capital Gang a Crossfire). Patrick J. Buchanan, který se ucházel o kandidaturu za Republikánskou stranu pro prezidentské volby v letech 1992 a 1996 a kandidoval za Reformní stranu v roce 2000, ve své nové knize varuje pøed nebezpeèím kulturního a politického zániku nejen Ameriky, ale celého západního svìta - od Nìmecka pøes Anglii a Ameriku a do Japonska. Buchanan upozoròuje, e Amerika není u tím zázraèným "tavícím kotlem", který po staletí pøetváøel imigranty z celého svìta v jeden pevný, praktický a podnikavý národ, ale e se stala zmateným a kolísavým "konglomerátem lidí, kteøí nemají nic spoleèného". Vycházeje ze statistik Spojených národù, Buchanan vidí ètyøi "jasná nebezpeèí" : 1) klesající porodnost; 2) nekontrolovanou imigraci lidí "rùzných barev, vyznání a kultur;" 3) vznik "protizápadní" kultury, je se pøíèí tradièním náboenským, kulturním a mravním normám; 4) "útìk vládnoucí elity" k mylence svìtové vlády. Co se týèe Ameriky, fakta jsou jasná, praví oznámení knihy: Nae hranice jsou otevøeny, nae zemì je pod invazí, nae kultura je nièena, naí hrdinové jsou napadáni a ná Bùh je POLNICE 01/2004 ideologické tak politické. Zakonèil bych ale pøesto trochu optimisticky. Adekvátní reakcí bylo vhodit do urny lístek s nápisem NE EU. Je to nae vyznání a pøesvìdèení. A i kdy se to nepovedlo, tak pokud budeme skuteènì hájit hodnoty, které jsou nám drahé a nejsou jen nae, nýbr univerzální, tak zkrátka a dobøe i toto mìlo svùj význam. My krom toho mùeme mít nadìji nadpøirozenou, nadìji v Bohu. Vdy dìjiny ukázaly, e kdy se projevuje urèitá nouze, tak je zde nablízku nìjaký Boí zásah. Ale i z hlediska pøirozeného se mylenka jednotné Evropy døíve nebo pozdìji ukáe být fikcí. Jednotná Evropa se neprosadí, protoe zájmy jednotlivých národù a celkù nebo spoleèenství spojených jednou tradicí, která se odliuje od ideologie, ji EU vnucuje, se musí ukázat jako nespojitelná a potom se toto spoleèenství rozpadne tak, jako se rozpadly vechny døívìjí snahy sjednotit diktátem bez jakéhokoli respektování národní suverenity a etnického cítìní národní státy. To se vdy ukázalo jako chybné a døíve èi pozdìji ztroskotalo. Stejnì tak ztroskotá i tato koncepce evropské integrace. Ale rozhodující slovo bude mít Bùh, Jeí Kristus, Jeho evangelium a Jeho Církev. Tím si mùeme být jisti. Tímto optimistickým zvoláním bych zakonèil. Dìkuji Vám za pozornost. PhDr. Radomír Malý Autor je kandidátem NSJ do Senátu v Brnì sesazován z trùnu. Tøicet miliónù Amerièanù je narozeno v cizinì, dalích devìt miliónù sídlí v Americe nelegálnì a v samotné Kalifornii, populaènì nejvìtím americkém státu, Amerièané evropského pùvodu jsou ji nyní v meninì. Historikové budou jednoho dne hovoøit o "pilulce západní sebevrady," praví Buchanan, který je oddaným køesanem a vidí v umìlé kontracepci jednu z hlavních pøíèin znièujících spoleèenských a politických zmìn. Americká kultura se svou nezkrotnou národnostní promíeností, nespoutaným pohlavním obcováním, nesmírnými vudypøítomnými rozvody a neblahou odkøesantìnou existencí nutnì upadne na úroveò Tøetího svìta. Podobný osud postihne i odumírající rodné obyvatelstvo Nìmecka, Británie, Itálie, Ruska a Japonska, zatímco ve stejnou dobu svìt bude svìdkem ohromného vzrùstu obyvatelstva v Africe, Asii a Jiní Americe, neustálých pøevratných zmìn a nebezpeèí veobecného zániku. Fakta jsou jasná, praví oznámení knihy: islám ji nyní pøekonal køesanství jako nejvìtí náboenství svìta a k roku 2050 jen deset procent obyvatelstva svìta bude evropského pùvodu. Patrick J. Buchanan vidí právì probíhající rozklad západu jako ideologické dìdictví "ètyø, kteøí udìlali revoluci", to jest marxistických teoretikù Lukasce, Gramsiho, Adorna a Mareuseho, kteøí od tøicátých let vedli na západì "dlouhý pochod skrz instituce" (fráze Gramsiho). Jinými slovy, Buchanan odhaluje jako zdroj dneního úpadku reformní komunisty, kteøí odmítli Marxovu teorii hospodáøské revoluce vedené proletariátem (nebo ten se pøece postupnì stává støední tøídou a nemùe být základem revoluce) a hlásali ideu pozvolného vítìzství "kulturního komunismu", jen znièí západ tím, e nejdøíve bude infiltrovat jeho koly, umìní, církve a media. Od tøicátých let, øíká Buchanan, levice zachvátila dui západu natolik, e dnes máme levicový kapitalismus, levicovou politiku, Evropskou unii a globální plány. Marxisté z "Frankfurtské koly" tøicátých a ètyøicátých let se opravdu èinili! Marxista Gyorgi Lukasc, bolevický komisaø kultury za krátké maïarské bolevické revoluce na konci první svìtové války a autor "Dìjin tøídního vìdomí", pøiel s ideou znièení morálky mladých lidí zavedením "pohlavního vzdìlání" ve kolách. Kdy se maïarská revoluce nezdaøila, zaèal propagovat své mylenky na západì a nyní - po dlouhých letech - máme sex education u i v amerických kolách. Marxista Antonio Gramsci z Itálie doel ke stejnému závìru jako Lukasc, e toti pracující tøída nikdy nepochopí Marxùv tøídní boj, dokud nebude osvobozena od klapek na oèích, je jí byly nasazeny západní kulturou a køesanským náboenstvím. Nyní po dlouhých letech jsme svìdky útoku na západní kulturu, kam se jen podíváme, i v Americe. Marxista Theodor W. Adorno, autor "Estetické teorie" a "Dialektiky osvícení", pøiel s ideou nového zpùsobu hledání pravdy, který on pak objevil v mylence rozpadnutí hodnoty. Jako hudební kritik zaèal podporovat revoluèní 12tónový systém, který je naprostým odmítnutím tradièní harmonie západní hudby. V umìní a architektuøe nala jeho idea své naplnìní v odcizení od pøírody a v popøení krásy, jak to nyní vidíme v moderních malbách. Ozvìnu Adornova uèení Ize vidìt také v mizení rozdílu mezi literárními a hudebními ánry a vùbec v novém pojetí pravdy, která prý existuje pøirozenì v kadém èlovìku a není výsledkem úsilí nìjaké moudré elity. V jedné knize, uveøejnìné v roce 1950, Adorno doslova prohlásil, e kadý, kdo se drí starých tradièních mìøítek, má autoritativní povahu, která je v podstatì faistická. V Nìmecku se vynoøilo od dvacátých let nìkolik marxistických hnutí tak, e dlouhodobý komunistický kulturní útok na západ byl nakonec shledán dùleitým a mnoho uèencù se zapoèalo jím zabývat. Nezávislý týdeník American Free Press (leden 2002) nazval èinnost "kulturního komunismu" "vivisekcí Ameriky", vìnoval mu celou zvlátní pøílohu a otevøenì prohlásil toto: "Komunisté ztratili studenou válku, ale vyhrávají válku kulturní: Je na èase, abychom je pranýøovali a jejich útok odvrátili!" Jednotlivé èlánky týdeníku rozpracovaly pak mylenky redakèního úvodníku, jen má název "Význam kulturního komunismu." F. C. Blahut nazval svùj èlánek "Komunismus není mrtvý, jen se pøejmenoval." Historik William Lind má své názory ve èláncích "Podvrat západních tradicí má pùvod v cizí marxistické klice v Nìmecku" a "Kult správnosti infikuje lidi ve Spojených státech." Dr. E. Michael Jones, akademik, který u po mnohá léta studuje zmìny v kultuøe a pùsobí jako redaktor èasopisu "Kulturní války", pøispìl èlánkem nadepsaným "Úèast nadací na pøekrucování kultury." Úvaha Jamese P. Tuckera ml. má titul "Mùe Amerika pøeít politickou správnost (political correctness)? A poslední èlánek "Kulturní úpadek mùe být pøíernou hrozbou pro budoucnost" je souhrn mylenek vzatých z projevu Charlestona Hestona na právnické fakultì Harvardské university ze 16. února 1999, jeho tématem byl boj s kulturní válkou. Organizátorem jednoho marxistického hnutí tøicátých let byl milionáø Felix Weiss, který svolal "První marxistický pracovní týden". Øeditelem jiného zárodkového hnutí, takzvaného Institutu pro sociální výzkum, byl Horkheimer. Marxista Marx Horkheimer, autor "Zatmìní rozumu," pøiel s ideou boje proti západní kultuøe jako "nihilismu," který pomalu odeírá podstatu civilizace, kde "objektivní rozum" (schopnost lidské mysli urèit normy dobra, krásy a pravdy) proel ohromným "kulturním zatmìním" tak, e jen subjektivní rozum" (schopnost kout pikle, plánovat a "kalkulovat") dochází dnes veobecného uznání. To ovem vede ke spoleènosti, ve které nejhorí formy barbarismu jsou iveny nejjemnìjími mylenkovými metodami a tedy ke zdegenerované technologické-byrokratické spoleènosti, je nezasluhuje koneckoncù nic jiného ne nejtvrdí kritiku a zmìnu doleva tedy revoluci - prohlásil Horkheimer. Marxista Herbert Marcuse, jiný èlen "Institutu pro sociální výzkum," pøiel do Ameriky a jako profesor kalifornské university v San Diegu vstøiknul injekci kulturního marxismu do studentských rebelií edesátých let. Byl to Marcuse, který vynalezl heslo "Soulo, ne válèi!" (Make love, not war). Marcuse také prohlaoval, e potøebujeme "mnohotvárnou zvrácenost" (polymorphous perversity), je vytvoøí spoleènost polapenou v nekoneèné nedospìlosti. Tato teorie Marcuseho se pak stala základní èetbou takzvané Nové levice v edesátých letech. Marcuse také razil pojem "potlaèující snáenlivost" (represivní tolerance), to jest ideu, e snáenlivost rùzných názorù (kterou my nazýváme svoboda) je ve skuteènosti formou útlaku. Pøitom propagoval "osvobozující snáenlivost" (liberation tolerance) tj. snáenlivost pro vechna levièácká hnutí a nesnáenlivost pro vechna hnutí zprava. Jinými slovy, ze vech tìchto vìcí vzela political correctness naich èasù. Publicistka Lida Bowles napsala v jednom úvodníku toto: "Amerika je na kluzkém svahu... Je tìké porozumìt dalekosáhlým dùsledkùm dneních událostí. Je opravdu nesnadné poznat, zda nìjaká událost je na vedlejí koleji dìjin èi doèasnou módou èi hlavním proudem." (Conservative Chronicle, 16. leden 2002). Nejnovìjí kniha Patricka Buchanana "Smrt Západu" významnì pøispívá k naemu pochopení trvajícího boje se zákeøným komunismem, ve kterém nepøátelé svobody nutno neúprosnì odhalit a odstranit! Prof. Dr. lng. Libor Brom Svìdomí 2002, Výbìr è.6 Vìøím, e Národní sjednocení sehraje svou roli pøi obnovì èeského samostatného státu Rozhovor s pøedváleèným èlenem Národního sjednocení Karlem Støíbrným /Národní tisková agentura/ Jaké osobnosti si pamatujete z dìtství a mládí? /Karel Støíbrný/ Mùj otec patøil k praské smetánce. Bydleli jsme v Bubenèi ve vile vedle pejcharu. Protoe jsme mìli dobré kontakty v kulturním a politickém ivotì 1. republiky, tak k nám docházeli rùzné osobnosti tehdejího spoleèenského ivota. Mým kmotrem byl reisér a herec národního divadla Karel elenský. Z politikù k nám èasto chodil mùj strýc, bývalý ministr dopravy, Jiøí Støíbrný, který se stal po smrti Karla Kramáøe jednou z vùdèích osobností Národního sjednocení. Docházel k nám také bývalý ministr Malypetr a pozdìjí prezident Dr. Emil Hácha, nebo bydlel za rohem. Odmalièka jsem byl obklopen umìlci nebo politiky. Pochopitelnì,vesmìs pravièáky. Jakou jste vystudoval kolu? Byl jsem dítì neposedné. Mùj otec, jakoto èlen praské smetánky, mì nedal do obyèejné koly. V Bubenèi byl Svatováclavský penzion, kde vyuèovali Jezuité. Tam chodili chlapci z POLNICE 01/2004 vybraných bubeneèských rodin. Mìsíèní poplatek byl v tehdejích penìzích 300 Kè. Po absolvování Svatováclavského penzionátu jsem zaèal studovat arcibiskupské gymnázium, které jsem pozdìji pøeruil a dostudoval jsem na gymnáziu na Letné. Kdy jste vstoupil do Národního sjednocení? Do Národního sjednocení jsem vstoupil v roce 1935 jako èlen mládee Národního sjednocení. Tehdy mì bylo 16 let. Do 13 mládenické organizace Národního sjednocení se vstupovalo od 15 let. Mìli jsme edé koile a modré kravaty. Ve volbách v roce 1936, v obvodì Praha 6, Národní sjednocení zvítìzilo. Co byl velký úspìch, který jsme oslavili pochodem Prahou a ke Kramáøovì vile, kde nás pøijal u nemocný Karel Kramáø. Jádrem Národního sjednocení byla Kramáøova Národní demokracie a Støíbrného Národní liga. Nìkteøí mladí èlenové strany se rekrutovali stejnì jako já i z okruhu pøedváleèné Vlajky. Jaké byly hlavní tiskoviny Národního sjednocení? Jiøí Støíbrný vydával Expres a Polední deník a tiskl je ve své tiskárnì Tempo, která mìla cenu více ne 10 miliónù tehdejích korun. Jiøí Støíbrný zaloil akciovou spoleènost, které éfoval. Expres i Poledník psali v linii tehdejího Národního sjednocení. Expres vycházel na rùovém papíøe a byl protipólem národnì socialistického Telegrafu, který vycházel odpoledne. Hlavním listem Národního sjednocení byla ale kramáøova Národní demokracie. Kromì toho vydávalo Národní sjednocení krátce i list "Polnice volá", který byl spíe interní tiskovinou urèenou èlenùm a pøíznivcùm strany. Jaké bylo Vae pùsobení ve Vlajce? Zakladatel Vlajky prof. Frantiek Mare byl mezi hosty, kteøí navtìvovali ná dùm. Pamatuji se na jeho výrok: "Zednáøi jsou zloèinecká organizace a jejich éfem u nás je Edvard Bene". Do Vlajky se mnou tehdy vstoupili skoro vichni pravicoví studenti. I mezi prvními popravenými sedmi studenty, po zavøení vysokých kol nacisty, bylo pìt èlenù vlajky a Národního sjednocení. Já jsem byl ve Vlajce, která byla do bøezna 1939 spíe studentským hnutím. Kdy pøili Nìmci prof. Mare el od toho pryè spolu s mnostvím studentù jako jsem byl já. Jak pùsobilo za nìmecké okupace Národní sjednocení? Zakladatel Národního sjednocení Karel Kramáø zemøel u v r. 1937. Po jeho smrti vedli stranu pan Hodaè spolu s Jiøím Støíbrným. Kdy pøili Nìmci a zaèala okupace vytvoøilo se tzv. Národní souruèenství. Tam vstoupily vechny politické strany s výjimkou tìch radikálních. Mezi strany, které se odmítly podrobit a nevstoupily do souruèenství patøilo i Národní sjednocení. Samozøejmì, e to znamenalo okamité ukonèení oficiální èinnosti strany a její pøechod do ilegality. Èlenové Národního sjednocení se potom významnì podíleli na odbojové èinnosti proti nìmeckým okupantùm. Jak jste proíval válku a nìmeckou okupaci? Jiøí Støíbrný øíkal, e Nìmci nemùou válku vyhrát a e prohrají. Já na toho Jirku nezapomenu. Netìstí pro nás bylo, e se vrátil po válce E. Bene. Kdy po válce roku 1945 zaèaly platit Beneovy dekrety, tak jsme pøili na øadu také my èlenové Národního sjednocení a Vlajky a pochopitelnì také èlenové rodiny Støíbrných. Jedna vìtev Støíbrných pochází i z vypálených Lidic u Kladna. S jedním Støíbrným, který byl mým vzdáleným bratrancem, utekl pøes Polsko do Anglie i letec Horák (lítali spolu 14 v britských letkách), kde byl vyznamenaný øádem za odvahu Winstonem Churchilem. On to byl, kdo nechtìnì navedl Nìmce svým dopisem na Lidice. V Anglii lítal s Horákem, ale v Lidicích mìl velikou lásku, která tam zùstala. Vyuíval pionáních kanálù, pøes které jí posílal dopisy a ona mu na nì zas odpovídala. S agentem se scházeli u Lidic na místì zvaném Èabárna, kde si to pøedávali do doby, ne nastal ten osudový zlom, kdy byl proveden atentát na Reinharda Heydricha a zaèaly represe. Ona se na tu schùzku bála jít, a kdy se jí nemohl agent doèkat, udìlal velikou hloupost. Ten dopis jí dal do dalí obálky a poslal to do továrny ve Slaném, kde pracovala jako dìlnice. Tam to dostala sekretáøka na stùl, otevøela to a dala éfovi, který sedl do auta, pøivedl gestapo a bylo po Lidicích. Toto je pravda o Lidicích. To se nikde neøeklo, to se kamufluje. Jaký byl osud èlenù Národního sjednocení za války? Kdy pøili 15. bøezna 1939 nacisti, tak Jiøí Støíbrný svolal rodinnou radu, kde se radili jak dál. Nakonec vzal klíèe od tiskárny Tempa, dal je svému synovi se slovy: "Tady to má, dìlej si s tím co chce, já odcházím z politiky, protoe Nìmcùm slouit nebudu. Bude válka a já s tím u nechci mít nic spoleèného." Nakonec to dopadlo patnì, protoe se tam dostali kolaboranttí novináøi, kteøí z toho udìlali pronìmeckou tribunu. Jiøí Støíbrný odjel z Prahy do Jiøiny u Káraného, kde byl prakticky celou válku a od politiky se distancoval. Co se dìlo po válce? Hned po válce se èlenové a funkcionáøi Národního sjednocení stali obìtmi pomsty ze strany "beneovcù" a "komunistù". Znovuobnovení èinnosti strany bylo z jejich strany znemonìno. V roce 1946 byl odsouzen Jiøí Støíbrný k doivotí stejnì jako já a øada dalích èlenù Národního sjednocení. Pøedmìtem odsouzení byla vykonstruovaná obvinìní z vlastizrady, nad kterými dohlíel sám Edvard Bene, aby se tak zbavil svých politických oponentù. Jiøí Støíbrný byl toti pùvodnì èlenem Národnì-sociální strany, kde se dostal do sporu s Klofáèem. Po svém vystoupení ze strany zaloil "Slovanské bratrstvo" a pozdìji Národní ligu, která se stala souèástí Národního sjednocení. Pøitom vdy ostøe vystupoval proti Beneovi. To, e obvinìní z vlastizrady byla smylená, potvrdil ve svých pamìtech i prof. Václav Èerný, který uvedl: "Jiøí Støíbrný a Radola Gajda se v dobì okupace chovali vzornì a nelze jim vytknout nic, co by jakkoli popinilo jejich èest ve vztahu k nacistickým okupantùm". Jaký byl dalí osud Jiøího Støíbrného po jeho odsouzení? Jiøí Støíbrný dostal doivotí a byl pøevezen na Bory. Já jsem se k nìmu dostal zvlátním zpùsobem. Bylo tam zvlátní oddìlení a sice oddìlení A 2, kde byli lidé se zdravotními problémy. V první cele na chodbì byl pøedseda protektorátní vlády Dr. Krejèí, ministr dopravy Kamenický a Jiøí Støíbrný. Na samotce byl zemìdìlský odborník Hrubý, který byl povaován za zvlá nebezpeèného, nebo mìl velkou autoritu mezi selským lidem. Po mém POLNICE 01/2004 Jednotlivá èísla národnì - konzervativní revue Výbìr, která pøináí analýzy, pøednáky a zprávy z domova i ze svìta, které jinde nenajdete si mùete objednat na adrese: Havlovská 28, Praha 6, 160 00, nebo na [email protected] Internetová verze www.volny.cz/vyber_cr Poèet stran 80. vìzeòském úrazu jsem byl po proputìní z nemocnice pøidìlen na celu k Jiøímu Støíbrnému, kde jsme se naposled seli. Na cele jsem s ním byl asi pùl roku a potom mì pøemístili na jiné oddìlení. Jiøího Støíbrného po èase pøemístili na Mírov, kde pozdìji v roce 1955 zemøel ve vìku 75 let. Za co jste byl odsouzen? Byl jsem odsouzen za tzv. "spolupráci" s Nìmci a v koneèném souètu jsem dostal dvacet let. Proputìn jsem byl na základì amnestie v roce 1954, po necelých deseti letech ve vìzení. Proel jsem komunistické koncentráky Jáchymov, Pøíbram i Libkovice. Amnestie byla dùsledkem návtìvy nìmeckého kancléøe Adenauera v Moskvì, kde bylo dohodnuto, proputìní vech tzv. váleèných vìzòù, co se vztahovalo i na sovìtské satelity. Proputìni byli vichni vìzni kromì Jiøího Støíbrného a aòo Macha, kteøí byli odsouzeni na doivotí. Pøedmìtem obvinìní bylo mé èlenství ve Vlajce. Moji soudci tehdy vùbec nebrali v úvahu to, e jsem v roce 1940 po zmìnì kurzu z Vlajky vystoupil a naopak jsem nové vedení ostøe kritizoval za jeho kolaboraci s Nìmci. Po mém proputìní v roce 1954 na mì byli nasazeni agenti StB a po èastých výsleích jsem byl znovu zadren a v roce 1957 jsem byl odsouzen. Dostal jsem est let za protistátní èinnost, které jsem si odsedìl. V roce 1964 jsem po proputìní pracoval jako topiè v základní kole. Pozdìji jsem pracoval v Mototechnì v Praze a do roku 1992 i jako penzista, protoe moje penze my nestaèila na ivobytí, nebo i v souèasnosti jsem pøes odsezené roky závislý na penzi ve výi 5 800 Kè. Jak jste vnímal listopad 1989? To, e komunismus padnul, bylo øízením zezadu z vlivných lóí. Michail Gorbaèov byl agent èíslo jedna. Tomu potom odpovídal vývoj i ve východoevropských satelitech. Konflikt, kterého jsme svìdky je spíe konfliktem trockistických sionistických a kosmopolitních skupin proti "nacionalistickým" stalinistickým skupinám. Podle toho také vypadá celá politická scéna po listopadu 1989 u nás. V mototechnì, kde jsem pracoval, pracovala jako skladnice také paní plíchalová, která byla matkou Olgy, manelky Václava Havla. Matka Olgy Havlové byla kovaná komunistka, která chodila s R ikovskými enami na Václavské námìstí vytváøet revoluèní obrazce pøi prvomájových prùvodech. Proè jste se rozhodl obnovit své èlenství v Národním sjednocení? Seznámil jsem se s programem znovu obnoveného Národního sjednocení a plnì se s ním ztotoòuji. Proto jsem se také rozhodl obnovit své èlenství v této stranì. Myslím, e souèasná strana má stejnì radikální program jako mìlo prvorepublikové Národní sjednocení, s kterým jsem se vdy identifikoval. Chci pøispìt svými zkuenostmi a poznatky obnovì tolik potøebné národnì - konzervativní strany. Zvlátì v dnení dobì, kdy je zaèlenìním ÈR do EU ohroena sama existence samostatného èeského státu. Vìøím, e Národní sjednocení sehraje v budoucnu dùleitou roli pøi formování svobodného samostatného èeského státu. Karel Antonín Støíbrný se narodil 18. 2. 1919 Zástupci FEN jednali 2. - 4. èervence na Slovensku v obci Ludrová uomberok - Zástupci Evropského Frontu Národù (FEN) jednali 2. - 4. èervence na Slovensku v obci Ludrová v Nízkých Tatrách. Jednání se zúèastnili tito èlenové FEN: Slovenská pospolitos (SR), Národní sjednocení (Èeská republika), Narodowe odrodzenie Polski (Polsko) a Noua Dreapta (Rumunsko). Vzpomínková èást zaèala 3. èervence ráno výstupem na místo, kde byl postaven Cyrolometodìjský dvojkøí. Po odeznìní státních hymen následovaly projevy zástupcù jednotlivých oraganizací, ve kterých øeèníci vyzdvihli aktuálnost poselství sv. Cyrila a Metodìje pro souèasnost a dùleitost spolupráce evropských køesanských a vlasteneckých sil proti antikøesanské Evropské unii. Po projevech byl odhalený dvojkøí spolu s pamìtní deskou, na které byla vytesána jména zúèastnìných organizací. Pracovní èást jednání byla vìnována dalímu prohlubování spolupráce v rámci Evropského Frontu Národù a spoleèného postupu pøi obhajobì národních identit jednotlivých národù a obhajobì morálních køesanských hodnot v Evropì. w w w . n a t i a . c z Krátkodobì nás sice pøeválcují, ale finále bude nae Rozhovor NTA s vlasteneckým písnièkáøem Tomáem Hametem /NTA/ Jak hodnotí nai politickou situaci po listopadu 1989 ? /T. Hamet/ Je to obrovské zklamání. Proil jsem vechny události listopadu 1989 z první ruky, angaoval jsem se v boji proti komunismu ji døíve, nejen tím, e jsem cinkal na námìstí klíèi. Velice záhy se vak dostavilo zklamání, které trvá a navíc se prohlubuje. /NTA/ Jaké jsou podle tebe z této situace východiska? Východiska vidím hlavnì v morální rovinì, tj. setrvávání na tradièních køesanských hodnotách, jako je spoøádaná rodina a dalí základní vìci. /NTA/ Myslí, e by se mìl èlovìk angaovat i v politice, aby tento stav zmìnil? Urèitì. Pokud je k tomu èlovìk disponovaný, tak by mìl rozhodnì nabídnout své síly ve prospìch dobra, i v politické a spoleèenské rovinì. /NTA/ Ty sám se nìjak aktivnì angauje v politice? Ano. Jsem èlenem polické strany Národní sjednocení a zároveò èlenem pøedsednictva. Dìlám s plným nasazením to, èeho jsem schopen a na co mi staèí èas a peníze. /NTA/ Jak vidí v politické a morální oblasti situaci v zahranièí? Situace v zahranièí vypadá obdobnì jako u nás, nebo demoralizace zachvátila jednoznaènì celou Evropu, to se netýká jen Èeské republiky. Situace v Evropì a v USA je velmi podobná naí situaci. V mnoha ohledech je v jiných zemích rozklad tradièních morálních hodnot mnohem hlubí ne u nás. /NTA/ Je tento proces samovolný, nebo je nìjakým zpùsobem ovlivòován a øízen? Tento proces je zcela jistì øízen. /NTA/ Jsi schopen nìjakým zpùsobem definovat síly, které tento rozklad øídí? Ano. Je jasné, kdo to je, ale nehodí se to pro publikaci. Obecnì se dá øíci, e tyto síly POLNICE 01/2004 jsou definovány liberalismem, socialismem, marxismem, a ateismem a to jsou sluhové èehosi vyího. Tyto síly jsou v koneèném výsledku sluhové Satana. /NTA/ Kdy mluví o Satanovi, ty sám jsi vìøící? Ano, já jsem ortodoxní katolík. /NTA/ Jak jsi se dostal k víøe? K víøe jsem se dostal pøes rùzné knihy, pøemýlení a tápání v ranném mládí. Pozdìji mì velmi ovlivnil mùj strýc, který byl ortodoxní katolík a ten mì pøivedl na správnou cestu. /NTA/ Které osobnosti si v duchovní oblasti nejvíce váí? Je jich celá øada, ale budu jmenovat pouze jednoho a to je Arcibiskup Msgre. Marcel Lefebvre. /NTA/ Jak hodnotí situaci dnení katolické Církve? Situace Církve je pomìrnì zoufalá. Myslím, e v dohledné dobì dojde k velkému zlomu a k roztìpení Církve na konservativní a liberální katolíky. Liberální èást Církve podlehne jetì více herezi ne dosud. Naopak ortodoxní katolíci se stanou cílem pronásledování. 15 /NTA/ V irím èasovém horizontu jsi spíe optimistou nebo pesimistou ? Jaký oèekává vývoj ? Nemám na to zcela jednoznaèný názor. Zcela evidentnì jsme svìdky rozkladných tendencí. Urèitì dojde k velkým zmìnám jak v duchovním, tak v materiálním ivotì, vèetnì politického. Myslím, e bude stále více sílit národní hnutí pøevánì mezi mládeí, stejnì jako víra a tradice. Nevidím to pro národnìkøesanské hnutí a tak patnì, ale síly, které stojí proti nám jsou stralivì mocné a pravdìpodobnì nás krátkodobì pøeválcují. Ale finále by mìlo být nae. TE DEUM Sláva imek - Tomá Hamet V zhledem k tomu, e dobré populární hudby je pomìrnì málo, a té vlastenecké jetì ménì, mùe to u odbìratelù vést k tendenci sniovat svoje nároky na umìleckou kvalitu interpretù. V nìkterých pøípadech poèiny tzv. vlasteneckých hudebních tìles spíe pøipomínají produkci sboru opilcù na veøejných záchodcích. Èasto by mìl být s nahrávkou pøedáván i manuál, kterak s avantgardním dílem naloit, popøípadì vysvìtlující letáèek, o èem vlastnì huhlání patriotického vokalisty je. Jestli nám, posluchaèùm, tøeba nenadává. Kompilace Te Deum folkových zpìvákù, kytaristù Slávy imka a Tomáe Hameta, natìstí do výe zmínìné spoleènosti nepatøí. První polovinu desky tvoøí osm písní Slávy imka, které se hudebnì pohybují mezi Karlem Krylem, Paleèkem a Janíkem a nìkdy z nich dokonce zavane jemný punkový odér. Jednou z melodicky nejvydaøenìjích je dle mého právì píseò z poslednì jmenované kategorie s neotøelým názvem "?", které dodává lesku zdravì uliènický text. "Hrát si na vzneené dámy / co maj róby od krve / ty co pohrdaj námi / e snad nejsme jim podle gusta..." Hudebnì se jí pøinejmením vyrovná balada s øízným refrénem "Hladoví vlci". I zde melodie dává skvìle vyniknout ponurému textu, èi snad lépe obalobì. "Není cesty zpátky / zbourali 16 ANTIHERETIKON II. Tomá Hamet Nad slavobránou zlé mraky se stáhly a svoboda stala se minulostí. Kdy ïáblovi armády krajinou táhly a hrùza se odìla do krutosti. V èele el ïábel pak pekelný jáhen a cestu jim lemoval havraní smích. Zmuèená tìla tam visela z ráhen a písmena hoøela na pomnících. nám most / nabídli nám zvratky / prý jich mají dost... Není cesty zpátky / zaslepeni jdem / zazdìnými vrátky / bratøíèku neprojdem..." Naráka na stále nedocenìného Kryla zde není náhodná. Vìtinou Slávových písní problýskává inspirace "starým mistrem", obèas pøímo záøí a, bohuel, v nìkterých momentech pøekroèí mez plagiátu, jak se tomu stalo v pøípadì skladby "Kdo". Celkové vyznìní je vak velmi pozitivní a vzbuzuje zvìdavost, jakým smìrem se Slávova tvorba bude dále ubírat. Moná by rytmickým skladbám sluela basa a nìjaké perkuse... Druhým ve zbrani je Tomá Hamet. Jeho pøednes je oproti Slávovi jetì více expresivní a v kombinaci se zahloubanými texty vytváøí jedineènou náladu, která vak není pøíli optimistická. Nìkdy vyvolá dojem husté mlhy, jindy se vám zdá, e se stmívá a není jisté, zda nadcházející noc jetì nìkdy skonèí. Jednou ze skladeb, kde toto platí bezezbytku, je "Polopodzim": "Zas je tu doba k nepøeèkání / Èas usnutí a umírání / Nìco mì tlaèí za oèima / Je polopodzim, polozima." Nanetìstí forma psané recenze neumoòuje zprostøedkovat podání písnì. Kytara se nevyhýbá ani klasickým polohám, èeho dùkazem mùe být hned úvodní (ovem na desce a deváté Te Deum nabízí: CD: Te Deum - Slávek imek, Tomá Hamet Antiheretikon - Tomá Hamet Publikace: Dobøe utajené encykliky Obsah: Enyklika "Qunta Cura" - papee Pia IX Syllabus papee Pia IX Encyklika "Humanum genus" - papee Lva XIII Encyklika "Immortale Dei" papee Lva XIII Encyklika "Libertas praestantissimum" papee Lva XIII Notre charge apostolque papee Pia X Objednávejte na e-mailu: [email protected] POLNICE 01/2004 Ïábel jde dál vidí slzy vzteku jen z oèí mu vylehla pekelná záø. Satanskou biblí vítá ho ekumen líe mu boty a skrývá si tváø. Jde za ïáblem dalí a jeho tváø skrytá se vyhýbá plamenùm hoøících cest. Tak blíí se vysvìcený sodomita je odìný do roucha z pruhù a hvìzd. V patách má dobytek v oblaku støeèkù má Jidáe za svìdka budoucích zel. Zednáøi s kruítky drí mu vleèku a vrývají symboly do nahých tìl. Ïábel jde dál a neskrývá dojetí nad mnostvím ctitelù, které tu mìl. Pentagram, hexagram ve vilném obìtí kráèí mu v ústrety pøesnì jak chtìl. Volám ten hlas, který promlouval z keøe a u svatých prosím a zazní ten hlas. Ïábel u zapálil domovní dveøe u jezdci jsou na koních, krátí se èas, krátí se èas. v poøadí) "Te Deum". Tato píseò je vlastnì jakousi Tomáovou hymnou, je to skladba o víøe, nadìji a lásce (a o odvaze i pokoøe zároveò). "Tobì, Boe, Tobì náleí nae ití / Vem si nás k sobì, a Tvoje svìtlo svítí / Do naich duí. Na ití poetilé / To, co jen tuím, zjeví se v plné síle." Textùm rozhodnì nelze upøít odhodlanost, které vak nechybí ani rozmìr reflexe. Tedy ádná fanatická zaslepenost, nýbr vùle jedince, jen si je vìdom svých povinností a svého cíle. V takovém duchu se nese i skladba "Co na tom" evokující originální tvorbu Vladimíra Vysockého s jeho smutnou a kousavou ironií. "Co na tom, e se tráva krví barví / Válka je válka, tak a nepøítel je v hrobì / Má v ruce meè, tak mu ho mezi ebra narvi / Kdy mu to neudìlá, udìlá to tobì." Tomá Hamet sice støídá rùzné polohy, avak v pozadí veho stojí stesk po nìèem ztraceném, a je to láska, víra, vlast nebo spravedlnost. Vìøme, e se to neztratilo na vdy. Martin Èejka Pøedseda MO NSJ Praha Prohláení Národního sjednocení... ...01/2004 ke zhorující se bezpeènostní situaci ve státì P olitická strana Národní sjednocení je otøesena zvìrstvem, ke kterému dolo v okolí Velvar u silnice u obce Kmetinìves, kde byla brutálnì znásilnìna a zavradìna tøináctiletá dívka. Tento hrùzný èin, který se stal vpodveèer na Nový rok 2004 jen dokumentuje neúnosnou bezpeènostní situaci, která v Èeské republice ji delí dobu panuje. Národní sjednocení vyzývá dùraznì ministra vnitra Èeské republiky, aby uèinil rázná opatøení proti rostoucí zloèinnosti a neplýtval èas a prostøedky bezzubými okázalými akcemi, které nemají konkrétní výsledky a slouí pouze k propagaèním úèelùm jeho upadající popularity. Není èas na zbyteèná gesta je tøeba jednat, nebo situace je více ne váná. U ani støedoèeský venkov, který byl relativnì bezpeèným místem pro èeské dìti a eny neskýtá pocit bezpeèí. Národní sjednocení ji delí dobu upozoròuje, e se vstupem ÈR do EU k nám pøichází rovnì ve zvýené míøe mezinárodní organizovaný zloèin, který se specializuje právì na dìti a bezbranné èeské eny. Nevíme sice, kdo stál za silvestrovským zvìrstvem, chceme ale vìøit, e èeská policie udìlá ve pro to, abychom se jméno této lidské zrùdy brzo dozvìdìli. Národní sjednocení, které povauje za hlavní bod svého programu ochranu èeské rodiny zvlátì en a dìtí, bude tento a dalí pøípady pozornì sledovat a vyvine maximální úsilí, aby hlas veøejnosti znepokojené souèasnou neúnosnou situací byl dostateènì slyet. Staøí lidé, eny a dìti se v dnení dobì ji èasto nemohou volnì pohybovat bez doprovodu, aby nebyly terèem útokù násilníkù, èasto cizincù, jak jsme mìli monost sledovat v pøípadì série poèernických znásilnìní. Tato situace je neúnosná. Jako otcové rodin, ...02/2004 k podpoøe novely protipotratového zákona P olitická strana Národní sjednocení (NSJ) podporuje pøijetí novely protipotratového zákona, jak je pøedkládána JUDr.Jiøím Karasem a dalími poslanci. NSJ si je vìdoma, e novela neznamená absolutní zákaz potratù, ale povauje ji za krok správným smìrem. NSJ zároveò vyzývá vechny poslance, kteøí upøednostòují ivot èlovìka proti vradì, kterou potrat je, aby se zasadili o pøijetí této novely. Zároveò NSJ vyzývá poslance vládní koalice, kteøí podporují tento návrh, aby podmínili pøijetím této novely dalí podporu souèasné koalièní vládì. NSJ pøipomíná køesanským poslancùm, e nejde o nic meního, ne o ivoty bezbranných dìtí. ...03/2004 k vymírání èeského národa P olitická strana Národní sjednocení je znepokojena posledními údaji Èeského statistického úøadu (ÈSU), které hovoøí o radikálním stárnutí èeské populace. Vymírání národa, o kterém lednová studie hovoøí, je alarmujícím faktem, který má podle NSJ více pøíèin. Hlavní pøíèinu vidí NSJ v rozvratu tradièních hodnot, ke kterému dnes v celé Evropì dochází. Neustálé zpochybòování tradièní rodiny ze strany liberálù a socialistù, pøineslo své ovoce. Výchova k sobectví a kultura smrti spolu s prosazováním naturalistických a hedonistických poivaèných postojù vede k frustraci znaèné èásti mládee a dùsledkem je stav, kdy se rodí ménì dìtí ne za války. Nejhorí populaèní výsledek v èeské historii je nastaveným zrcadlem polistopadovým politickým garniturám a jejich zhoubnému pùsobení na èeskou spoleènost. Ani za nejhorí komunistické diktatury nedocházelo k vymírání národa, jak jsme toho dnes svìdky. Souèasná vláda liberálù a socialistù nemohla pøinést jiný výsledek, nebo je pod vlivem nadnárodních korporací, které tento stav dlouhodobì pøipravovaly. Nejde jim toti o blaho èeského národa, ale o jeho vyhlazení. Usilují toti o území ve støedu Evropy, které by pod jejich nadvládou bylo obydleno importovaným obyvatelstvem bez jakéhokoli historicko-kulturního zázemí. Takováto masa bezprizorných obyvatel zbavená svých duchovních køesanských vyzýváme ministra vnitra k rázným opatøením na zvýení bezpeènosti, nebo bez pocitu bezpeènosti není myslitelná svobodná prosperující spoleènost, zaloená na tradièních hodnotách práva a spravedlnosti o kterou Národní sjednocení usiluje. Národní sjednocení chce v této souvislosti vyvolat diskusi o zpøísnìní pobytu cizincù na naem území a kriminalitì která je na území ÈR cizinci páchána. Národní sjednocení proto vyzývá ministra vnitra aby veøejnosti pøedloil statistická data obsahující následující údaje: 1) Poèet vrad od vzniku samostatné ÈR 2) Jmenovitý seznam zavradìných (vèetnì údajù o stavu vyetøování , jméno pachatele, délka trestu ke kterému byl odsouzen), oznaèení zda jde o obèana ÈR èi cizince 3) poèet znásilnìní 4) poèet objasnìní tìchto trestných èinù 5) seznam pachatelù, délka trestu ke kterému byli odsouzeni, oznaèení zda jde o obèana ÈR èi cizince. 6.1.2004 Právo narodit se je základním lidským právem. V této vìci není moné dìlat ádné kompromisy. Pokud vládní ÈSSD a Unie Svobody nepodpoøí tuto novelu, není podle NSJ pro køesanské politiky jiné východisko, ne vyslovit nedùvìru souèasné vládì, pokud chtìjí obstát pøed hlasem svého svìdomí a dostát závazku pøed svými volièi. NSJ vìøí, e u køesanských politikù hlas svìdomí pøeváí nad pragmatickým pøístupem a politickým taktizováním. 17.1.2004 koøenù je snadno ovladatelná. První krok tímto smìrem je vstup do Evropské unie. Národní sjednocení povauje za skandální, e souèasná vláda chce tento populaèní debakl øeit importem pøistìhovalcù na nae území. Podle NSJ povede tento krok pouze ke zvýení kriminality a oslabení soudrnosti národa. NSJ proto navrhuje k øeení této situace následující kroky: 1) Zvýit daòové zvýhodnìní rodinám s více ne dvìma dìtmi 2) Prodlouení mateøské dovolené pro eny do esti let vìku dítìte, pøi povinnosti zamìstnavatele zachovat pracovní místo 3) Podporu výchovy k vlastenectví a rodinné sounáleitosti 4) Podporu pozitivních vzorù podporujících tradièní rodinu a vlast v kultuøe i veøejném ivotì. 17.1.2004 akcí od druhé svìtové války. NSJ povauje tento krok za natolik závaný, e by k nìmu mìlo být vypsáno olitická strana Národní sjednocení Afghanistánu, jak o tom rozhodla dne 14. ledna celostátní referendum. nesouhlasí s vysláním 150 èlenného 2004 Vláda ÈR.Jedná se o první oficiální NSJ pokládá toto rozhodnutí vlády za dalí kontingentu elitní výsadkové jednotky do nasazení èeských vojákù do pøímých bojových dùkaz vazalství, které nemá obdoby ani v ...04/2004 k vyslání èeských vojákù do Afghanistánu P POLNICE 01/2004 17 dobách komunistické diktatury, nebo ani pøi sovìtské okupaci Afghanistánu v 80. letech nebyli nuceni èetí vojáci prolévat svou krev za sovìtské okupanty. Celá situace je o to ostudnìjí, e mnozí polní velitelé islámského odboje, proti kterým budou nasazeni i èetí vojáci, bojovali u proti sovìtským okupantùm. Neménì zanedbatelným faktorem je i hmotné zabezpeèení této bojové mise, která podle informací vlády bude stát èeské daòové poplatníky 290 000 000 korun, pøièem z rezortu ministerstva obrany má být vyèlenìno 120 000 000 korun, které by nae armáda naléhavì potøebovala na svou modernizaci. O dalích 170 000 000 korun budou ...05/2004 k napadení éfredaktora èasopisu Respekt P olitická strana Národní sjednocení (NSJ) odsuzuje napadení éfredaktora èasopisu Respekt Tomáe Nìmeèka, ke kterému dolo 17. ledna v Praze. Útok najatých zloèincù povauje NSJ za dalí dùkaz stále se zhorující bezpeènostní situace ve státì. Není pochyb, e dva mladí útoèníci, kteøí Nìmeèka zbili tak, e musel být hospitalizován, pracovali na objednávku podsvìtí. Otázkou pouze zùstává, zda se jedná pouze o osamìlou akci mosteckých èi litvínovských gangsterù o jejich øádìní Respekt v poslední dobì psal, èi o výe postavený organizovaný zloèin. V této souvislosti je dobré si pøipomenout, e mezi podezøelými z objednávky tohoto zloèinu je kromì privatizaèních mafií a obchodníkù se zbranìmi i vládní ÈSSD, která na Respekt v minulosti nìkolikrát tvrdì zaútoèila. Je proto v zájmu místopøedsedy ÈSSD a ministra vnitra aby byl útoèník co nedøíve odhalen a celá vìc byla øádnì vyetøena a viník potrestán. Veøejnost u skoro mìsíc èeká na vyetøení bestiální vrady tøináctileté dívky v Kmetinìvsi ...06/2004 k zákonu o registrovaném partnerství P olitická strana Národní sjednocení (NSJ) se dùraznì staví proti pøijetí jakéhokoli zákona, který by hrubým zpùsobem naruoval tradièní kulturní vzorce západní spoleènosti. Zákon o registrovaném partnerství, který je po kosmetických úpravách opakovanì pøedkládán vládì a poslanecké snìmovnì, je typickou ukázkou takového útoku na samotné základy evropské kultury. Skuteènost, e se tématika zmínìného zákona znovu a znovu vrací na jednání politických institucí ÈR, povaujeme za výsledek úporných snah mezinárodních nátlakových skupin, které chtìjí vnutit majoritní spoleènosti vlastní ideologii. Dùkazem je pøedevím fakt, e takové potøeby osob ijících v homosexuálních svazcích, jako je otázka dìdictví, poskytování informací o zdravotním stavu partnera apod., lze øeit pomocí dnes platných zákonù a právních instrumentù eventuelnì novelou tìchto norem (dìdický zákon, institut plné moci atd.). To vak nátlakové skupiny a jim ustupující politiky nezajímá, chtìjí vlastní zákon jen proto, aby prosadili dominanci vlastních filozoficko-politických názorù na úkor jiných. Pomoc lidem ijících v homosexuálních svazcích je pro nì jen zástìrkou skuteèných zájmù. NSJ proto vítá souèasný vládní odklad Pøihláku zasílejte na adresu: Havlovská 28, 160 00 Praha 6 18 POLNICE 01/2004 ochuzeny dalí rezorty. To ve v dobì rozsáhlých rozpoètových krtù, kdy nejsou peníze na platy uèitelù a zdravotníkù a kdy dluh Èeské republiky dosáhl rekordní výe. NSJ proto vyzývá zákonodárce, aby nepodpoøili toto pidlovo vazalské dobrodruství a vyslání èeských jednotek do Afghanistánu neschválili. 17.1.2004 u Velvar. V pøípadì neúspìchu i v tomto pøípadì bude tìké pøesvìdèit veøejnost o úspìnosti policejní práce. V tìchto dvou nejsledovanìjích pøípadech, toti policie zatím selhává. Je naèase, aby z této skuteènosti vyvodili ministr vnitra a policejní prezident váné dùsledky a odtoupili ze svých funkcí, nebo se jim nedaøí zvládat narùstající kriminalitu, která zaèíná být ji od prvních dnù nového roku dramatická. NSJ proto vyzývá ministra vnitra Stanislava Grosse a policejního prezidenta Jiøího Koláøe aby neprodlenì odstoupili ze svých funkcí. 22.1.2004 projednávání zákona o registrovaném partnerství a doufá, e je to øeení trvalé. NSJ zároveò apeluje na vechny politiky, kteøí akceptují tradièní køesanské základy naí spoleènosti, aby se postavili proti jakýmkoli novým pokusùm o prosazení obdobného zákona a podmínili odporem proti nìmu jakoukoli podporu vládní koalice. Zvlátì dùraznì pøipomínáme køesanským poslancùm, aby v uvedené vìci zùstali vìrni svému svìdomí a tradièní morálce. V pøípadì, e by jakákoli verze zákona o registrovaném partnerství získala podporu ÈSSD i Unie svobody, byli by køesantí poslanci zavázáni (mimo jiné i vùèi svým volièùm) vyjádøit souèasné vládì nedùvìru a v pøípadì KDUÈSL vystoupit z vlády. 7.2.2004 ...07/2004 k odchodu Boeingu z Aera Vodochody P olitická strana Národní sjednocení (NSJ) ji delí dobu poukazuje na nevýhodnost smluv uzavíraných Toovského vládou mezi americkou firmou Boeing a Aerem Vodochody. V poslední dobì se tato situace stala neúnosnou, a proto se tímto problémem zaèala zabývat i souèasná Vláda ÈR. Nevýhodné smlouvy, které uzavírala Toovského vláda, zajiující dotování výroby pro americkou soukromou firmu Sikorski vyrábìjící vrtulníky, jsou dùkazem nekompetentnosti tehdejích pøedkladatelù ministra prùmyslu Karla Kühnela a ministra financí Ivana Pilipa. Nabízí se vak otázka, zda-li lo v tomto pøípadì pouze o nekompetentnost a nebo byly pro schvalování tìchto právních paskvilù pokozujících ÈR v pozadí i jiné dùvody. Jako první se nabízí monost korupce a v takovémto pøípadì by se ji nejednalo jen o politickou odpovìdnost pøísluných ministrù, ale i o odpovìdnost trestní. Národní sjednocení proto poaduje vytvoøit komisi, která by provìøila monost korupce a znovu podrobnì pøezkoumala celý pøípad, nebo není moné, aby daòoví poplatníci zaplatili devìt miliard korun ze svých kapes a nikdo nebyl za toto pochybení pohnán k odpovìdnosti. NSJ nabízí do této komise svého odborníka, který by zastupoval veøejnost v takto citlivé záleitosti a dohlédl tak, e se vechny zjitìné skuteènosti pøedloí èeským obèanùm v nezkreslené a nezkrácené formì. NSJ má dostatek informací z otevøených zdrojù, které naznaèují, e stejnì jako v pøípadì arbitráe CME a televize NOVA a nedostavìné dálnice D 47 jde i v tomto pøípadì o akci mezinárodního organizovaného ...08/2004 k Cikánským nepokojùm na Slovensku P olitická strana Národní sjednocení (NSJ) je znepokojena situací na východním a støedním Slovensku. Stav, kdy cikánské tlupy pøepadávají ivnostníky a rabují jejich obchody nemá obdoby v civilizovaných zemích Evropy. NSJ pøivítalo, e Slovenská vláda proti rabujícím cikánùm povolala do zbranì i armádu SR. Národní sjednocení vìøí, e se za pomoci armády podaøí slovenské vládì situaci zvládnout. Národní sjednocení zároveò apeluje na vládu Èeské republiky, aby neprodlenì rozmístila na hranici se Slovenskem dostateèný poèet vojákù a zbraní, aby cikánské hordy nemohly pøecházet na nae území. Zároveò vyzýváme pohranièní policii, aby uèinila nezbytná opatøení, aby tyto zloèinecké skupiny nemohly vyuívat pro pøíchod legálních pøechodù. NSJ má obavu, aby sloventí Cikáni nepøicházeli do ÈR a neádali zde o sociální dávky nebo nevyuívali zázemí, které jim olitická strana Národní sjednocení (NSJ) nesouhlasí s pøijetím zákona, který prosadili 25. února zástupci levicových stran KSÈM a ÈSSD spolu s 19 poslanci ODS, o zásluhách bývalého prezidenta Edvarda Benee Zaslouil se o stát. Edvard Bene je podle NSJ temnou postavou èeských novodobých dìjin. Jak uvádí ve svých studiích èeský exilový historik Josef Kalvoda, byl to právì Edvard Bene, který uvedl v roce 1923 ruské boleviky na konferenci do Janova, co znamenalo první prolomení mezinárodní blokády pro bolevický zloèinecký reim. O spoleènosti národù. Svobodný zednáø Edvard Bene byl naverbován pro spolupráci s ruskou bolevickou tajnou slubou NKVD ji v roce 1936. Jeho øídícím orgánem byl major NKVD Petr Zubov, který také organizoval jeho pozdìjí útìk do Velké Británie za asistence NKVD. Ve svìtle tìchto faktù nepøekvapuje, e to byl Bene, kdo se po válce angaoval pro zákaz ètyø pravicových konzervativních stran a fakticky tak otevøel dveøe vítìzství komunistù ve volbách. Edvard Bene se pøes svou pováleènou glorifikaci Prezidenta budovatele stal symbolem ústupnosti a kompromisnictví pro své bezzásadové postoje v osudových letech 1938 a 1948. Je proto s podivem, e se nael dostateèný poèet zákonodárcù, kteøí chtìjí tuto postavu vyvýit na piedestal souèasné republiky. Moná, e dùleitou roli v tomto rozhodnutí sehrává Beneovo vysoké zasvìcení v zednáøské lói, nebo i èást souèasné èeské politické scény je stejnì jako za první republiky pod vlivem zednáøských lóí a socialistické internacionály. Je to znepokojivé, zvlátì kdy uváíme, e ze stejných mocenských center pøichází protektorát Evropské unie, do kterého budeme od 1. kvìtna zaèlenìni. 1.3.2004 právních médiích, a jednak znaènou setrvaèností mnohých obèanù, kteøí soudobou strukturu EU mylnì spojují s dlouhodobou prosperitou západu ve druhé polovinì uplynulého století. Politická strana Národní sjednocení (NSJ) od svého zaloení v dubnu 2002 trvale poukazuje na nesrovnalosti a li v tvrzení politikù èi urnalistù a snaí se v rámci svých moností dostat k obèanùm co nejvíce objektivních informací, aby se dozvìdìli co je v EU opravdu (!) èeká a mohli uèinit správná opatøení. NSJ upozoròuje zejména na nedemokratiènost orgánù EU (zvlátì Rady Evropy a Evropské komise), na nefunkèní charakter Evropského parlamentu, na deformované pojetí lidských práv v EU, preferující sexuální èi etnické meniny na úkor vìtinové spoleènosti, na nevýhodnost dojednaných vstupních podmínek pro Èeskou republiku a v neposlední øadì té na livost pøíslibù pidlovy vlády o volném pohybu pracovních sil po 1. kvìtnu 2004. Krátký vývoj po referendu jen potvrzuje oprávnìnost výhrad NSJ vùèi vládní propagandì. Dnes, kdy byla ÈR do EU s pompézními oslavami do EU vstoupena, zastává NSJ stále tyté postoje a øíká: 1) Jsme zásadnì proti pøijetí návrhu ...10/2004 ke vstupu ÈR do EU a výzva k bojkotu volebdo Evropského parlamentu V ýsledky loòského referenda o vstupu Èeské republiky do Evropské unie zøetelnì ukázaly únavu a znechucení veøejnosti z politiky pidlovy euronadenecké vlády. Pøímou podporu vstupu vyjádøilo zhruba 38% obyvatel, zatímco drtivá vìtina dala hromadnou neúèastí najevo své a obavy ze souèasné EU. O vstupu tak rozhodl meninový hlas, který byl ovlivnìn jednak neobjektivní a bombastickou vládní kampaní, prezentovanou za peníze daòových poplatníkù ve veøejno- poskytuje èeská cikánská komunita. To by mohlo zhorit sociální situaci èeských Cikánù, co by mohlo v koneèném dùsledku vést k podobnému vývoji jako na Slovensku. To ve ve chvíli, kdy bezpeènostní situace v ÈR je napjatá a neustále se zhoruje. NSJ ádá vládu ÈR, aby neprodlenì vydala jasné stanovisko, aby odradila pøípadné slovenské Cikány od exodu do ÈR a uèinila nezbytné kroky k ochranì zdraví a majetku èeských obèanù. 25.2.2004 deset let pozdìji uvedl Bene prvního sovìtského delegáta Maxima Litvinova do ...09/2004 k pøijetí zákona o zásluhách bývalého prezidenta Edvarda Benee P zloèinu a jeho domácích pomahaèù s cílem okrást ÈR o obrovské finanèní prostøedky. Pokud v nejblií dobì nedojde k sestavení dùvìryhodné komise sloené z parlamentních stran a nezávislých odborníkù, je NSJ pøipravena podat alobu na ty èleny Toovského vlády, kteøí hlasovali pro nevýhodné smlouvy mezi Aerem a Boeingem. NSJ se chce co nejdùraznìji zasadit o to, aby tento pøípad nezael do vytracena a byli zde jasnì urèeni vinící této obrovské finanèní ztráty pro ÈR. Celá vìc je o to bolestnìjí, e se Èeská republika nachází v obrovské finanèní krizi, v jejím dùsledku dochází ke krtání penìz v potøebných resortech policie, kolství i zdravotnictví. Obèanùm jsou naordinovávány stále nové zdraovací kùry a státní kasa zeje prázdnotou. V této situaci povaujeme za zloèin chtít po obèanech ÈR dalích devìt miliard, které nás dobrodruství Toovského vlády bude stát. 22.2.2004 POLNICE 01/2004 19 Evropské ústavy a proti utváøení jakéhosi evropského superstátu. Stát modelovaný byrokratickou strukturou soudobé EU s její zmatenou hodnotovou orientací by byl pøímým protikladem principu øádu a svobody, na nich dosud spoèívaly politické normy i ekonomické úspìchy západu. 2) Poadujeme odstoupení pidlovy vlády, která dlouhodobì nezvládá øízení státu. Tato vláda v mnoha ohledech klame obyvatelstvo, vlastní volièe i èlenskou základnu stran, které údajnì reprezentuje. Zamluje skuteèné náklady, které s sebou vstup ÈR do EU pøináí, nevhodnou daòovou politikou zatìuje domácí podniky a firmy a obyvatelstvo vystavuje nesnesitelným sociálním tlakùm. To ve ve jménu nekritického evropanství. 3) Odmítáme také úèast ve volbách do Evropského parlamentu, který povaujeme za nefunkèní orgán, nebo nemá právo tvoøit zákony ! Evropský parlament je pouhou demokratickou stafáí zakrývající skuteèný charakter souèasné EU. Politické strany vtaené do eurovoleb jsou obratnì zneuity a svou úèastí legitimizují bruselskou eurokracii, ani by jejich kandidáti mìli v pøípadì zvolení reálnou monost ovlivòovat politiku EU. Jakákoli obhajoba národních zájmù v Evropském parlamentu je pouhou fikcí. Není moná dokud nedojde k radikální zmìnì v postavení a pravomocích Evropského parlamentu. Narozdíl od jiných eurokritikù, kteøí se kvùli krátkodobému zviditelnìní nechali k úèasti v eurovolbách zlákat, nehodlá NSJ ztratit svou vìrohodnost a nebude proto ani vteøinu balamutit volièe nereálnými sliby. Naopak vyzývá èeskou veøejnost, aby hromadnou neúèastí dala najevo odpor k nedùstojnému kývacímu divadlu, je mùe zajistit jediné: Pohodlné ivobytí nìkolika zvolených osob! Nic více a nic ménì. Demonstrativní bojkot voleb do Evropského parlamentu pokládáme za nejsprávnìjí postoj vùèi propagandistickým manipulacím minulých let a chceme se naopak soustøedit na domácí volby parlamentní, senátní, krajské i obecní, které v souèasné situaci pøedstavují zbytky naí suverenity. Obèané, Národní sjednocení je i v Evropské unii s Vámi, buïte s námi! Evropa národù proti Evropì utopistù, Evropa øádu a svobody proti Evropì byrokratù a korupèníkù! 1.5.2004 státì bez poruèníkování bruselských eurokratù a domácích vládnoucích kolaborantù, kteøí pøivedli zemi na pokraj morálního a ekonomického kolapsu. Naprostý propad vládních stran v tìchto volbách jen ilustruje hloubku odcizení vládního "euroestablishmentu" od obèanù ÈR. Naopak drtivé vítìzství ODS ukazuje, e i obèané, kteøí se nakonec nechali zlákat k úèasti v tìchto volbách, volili realistickou politiku vùèi EU, která alespoò v základních principech pamatuje na národní zájmy ÈR. Národní sjednocení bude usilovat o to, aby ÈR v nejblií moné dobì z EU vystoupila. Za tímto úèelem poaduje NSJ nové nezmanipulované referendum o setrvání ÈR v EU. Toto referendum by ovem nemohla pøipravit pidlova eurovláda, která neumonila svobodnou výmìnu názorù pøed minulým referendem. To bude úkol pro novou vládu, která vzejde jak pevnì doufáme z pøedèasných voleb, které se uskuteèní co nejdøíve. Souèasná vláda nemá podle NSJ ji potøebnou legitimitu, aby mohla efektivnì spravovat zemi a po èervené kartì, kterou obdrela vládní koalice v eurovolbách, má souèasná vláda jedinou monost a to demisi.Vìøíme, e k pøedèasným volbám dojde co nejdøíve. Tìchto voleb se ji NSJ zúèastní a nabídne tak alternativu vem obèanùm, kteøí se eurovoleb odmítli zúèastnit. 15.6.2004 status veøejnoprávních médií. Hlavní iøitelkou proevropské propagandy se stala Èeská televize, která se jednak prezentovala zcela neobjektivními euronadeneckými poøady a jednak neeticky ovlivòovala prùbìh referenda pøedèasným zveøejnìním odhadù výsledkù v dobì, kdy hlasování jetì probíhalo. Eticky velmi pochybné je také zapojení nadnárodních firem a obchodních øetìzcù do kampanì (na hlavním vládním materiálu se dokonce objevila loga velkých firem). Kromì tìchto vìcí je tøeba pøipomenout také problematický charakter samotné otázky uité v referendu. Otázka, k ní se obèané vyjadøovali, znìla : Souhlasíte se vstupem ÈR do EU podle pøístupové smlouvy ? Pøístupová smlouva má pøitom plných 5000 stran textu a mnozí obèané nemìli monost si ji øádnì prostudovat, nebo pøeklad smlouvy nebyl v dostateèném pøedstihu k dispozici v titìné podobì (nahlédnutí do textu smlouvy na Obecním úøadì k prostudování nestaèí a umístìní textu na internetových stránkách má svým zpùsobem diskriminaèní charakter, nebo ne kadý má k internetu pøístup). Z tìchto a mnoha dalích dùvodù bude Národní sjednocení poadovat vypsání nového referenda, které by probìhlo za regulérních podmínek. Vechny tyto podivné praktiky potvrzují, e èetí pidlovtí euronadenci jsou více ne nadanými áèky arogantní bruselské byrokracie. V právì skonèených volbách do Evropského parlamentu se ovem ukázalo, e evropské národy u mají eurokracie dost. Jednak roste procento volební úspìnosti eurokritických a národoveckých stran a jednak se mimoøádným zpùsobem sníila úèast volièù, kteøí zahájili jakousi pasivní rezistenci vùèi souèasné EU, a to v celoevropském mìøítku. Politická strana Národní sjednocení vyzvala svým prohláením z 1. kvìtna 2004 obèany ÈR, aby dali najevo svùj odpor k souèasné vládní koalici i k politickým manipulacím minulých let hromadným bojkotem letoních voleb do Evropského parlamentu. Dnes je zøejmé, e tato výzva mluvila ze srdcí drtivé vìtiny èeské veøejnosti. Rekordní neúèast èeských volièù v eurovolbách se stala nejsrozumitelnìjí odpovìdí na loòské zmanipulované referendum a zpochybòuje legitimitu celého tzv. evropského integraèního procesu. Národní sjednocení vítá rozhodnost obèanù, která vzbuzuje nadìji v budoucí nápravu politických pomìrù v naí vlasti i v celé Evropì. Evropu národù proti Evropì utopistù, Evropu øádu a svobody proti Evropì byrokracie a propagandistických manipulací. 17.6.2004 ...11/2004 k výsledkùm voleb do Evropského parlamentu P olitická strana Národní sjednocení dìkuje vem obèanùm Èeské republiky, kteøí se rozhodli bojkotovat volby do Evropského parlamentu. Výsledek, kdy se témìø tøi ètvrtiny volièù rozhodli zùstat doma a nevolit ádnou z 31 zúèastnìných stran, je jasným signálem, co si obèané o EU opravdu myslí. Èetí obèané projevili rok po zmanipulovaném referendu velkou obèanskou rozvahu a odmítli legitimizovat bruselskou eurokracii a její domácí pomahaèe. Tento postoj jasnì vyjadøuje touhu vìtiny obèanù ít v samostatném suverénním ...12/2004 k roènímu výroèí referenda o vstupu ÈR do Evropské unie P rávì pøed rokem probìhlo v Èeské republice referendum o vstupu do EU, které bylo jedním z nejzávanìjích státoprávních aktù v celé tisícileté historii èeského státu, nebo se dotýkalo samých základù jeho suverenity. O to znepokojivìjí je, e toto referendum lze z mnoha dùvodù oznaèit za zmanipulované. Vládní kampaò, je mu pøedcházela, byla prezentována jako informaèní a jako taková byla zahrnuta do rozpoètu Ministerstva zahranièí ÈR, kde na ni bylo vyèlenìno 200 milionù korun, ve skuteènosti se vak jednalo o zcela jednostrannou kampaò, která naopak obèanùm nìkterá nepohodlná fakta programovì zamlèovala (podrobnosti vstupních podmínek, skuteèné náklady vstupu apod.). Premiér pidla se dokonce bìhem kampanì sníil a k íøení zjevnì nepravdivých údajù. Pøi obdobných referendech v západní Evropì (napø. pøi opakovaném referendu o vstupu v Dánsku) je pravidlem poskytnout èást prostøedkù i prostoru té odpùrcùm vstupu. V loòském referendu v ÈR nebylo poskytnuto ani jedno z toho. Profesionálním reklamním agenturám bylo naopak vyplaceno 193 milionù korun za propagaci vstupu ve stylu komerèní reklamy. Nezbývá ne konstatovat, e pøi vládní informaèní kampani byly rozsáhle zneuity finanèní prostøedky z kapes daòových poplatníkù i Z a Národní sjednocení: Frantiek Èervenka - pøedseda NSJ, Jan Pavlovèín - místopøedseda, Bohuslav imek - místopøedseda Vydává politická strana Národní sjednocení pod reg. číslem: MKČR E 15322 IČO: 26590018 Objednat lze na adrese: Havlovská 28, 160 00 Praha 6 [email protected], www.nsj.cz Vychází dle potřeby
Podobné dokumenty
Illuminati
Slunce, jako pøedstavitele Osirise ("... tvrdí se, e
Na druhé stranì ti, kteøí jsou nezralí, kdy sto
poté, co Lucifer spadl z Nebe, pøinesl s sebou sílu jí pøed nìjakým malým problémem, j...
Seznam Vojenem Ložkem zpracovaných, rozpracovaných a
československých lokalit kvartérních měkkýšů z jeho prací
(viz bibliografii, sestavenou J. Kovandou v roce 2013)
Zde nejsou zaznamenány lokality, uvedené u jednotlivých kvartérních druhů měkkýšů be...
Číslo 100
Svou definitivní podobu dostalo ès. letectvo v souvislosti s unifikací celé
ès. armády a s pøechodem na plukovní systém v druhé polovinì téhož
roku. Letecký pluk 1 (od roku 1930 nesl èestný název „...
kovalovický zpravodaj
které v pøírodì po sobì zanechává. Jsou to plechovky od toluenu, nedopalky jointù, injekèní støíkaèky s jehlami a dalí vìci
potøebné pro jeho pøeití.
Explozéra nebo ohnìstrùjce také tìko zahlédn...
Strakonická ČEZETA se uměla přizpůsobit novým podmínkám
s bìžnou péèí a opatrností. Toto terminologicky pro nás velmi nezvyklé ustanovení
neznamená nic jiného, než to, že pøi každém jednání, které mùže pro nás mít dùsledky, tedy i v pracovnìprávních vzt...
Potravinářské aktuality
detektovatelné v mnoství pouhých 100 bunìk v 1 ml. Pøi vlastním mìøení se umisuje kousek vyetøované inkriminované potraviny nebo nápoje pøímo do testovací komùrky pøístroje
ImmunoFlow. Pevné pot...
Kniha - Hanse Raaba - Melander - HA-RA
vším svým podnikáním podporuji
a šetøím pøírodní zdroje. Bude-li
mnoho lidí sledovat tento cíl, pak
naši zemi zachováme pro pøíští
generace. A o to by nám dnes mìlo jít
nejvíce.
V této knize jsem z...
VN 4/2015 - Město Vizovice
ano - v takovém pøípadì se vìtinou úèastním. Pokud ale obdrím hromadnou korespondenci, ve které po mnì rovnou poadují zaslat cenovou nabídku obèas i s grafickým návrhem, bez monosti jakékoliv k...
Turbulence plazmatu na tokamaku Castor Martin Hron
Vliv radiálního elektrického pole na udr¾ení plazmatu se sledoval ji¾ v poèátcích výzkumu øízené termojaderné syntézy. Vzhledem k tomu, ¾e nebyly pozorovány ¾ádné
významné efekty, studium této téma...