Chemoreceptory

Chemoreceptory
Chemoreceptory jsou smyslové buňky, které reagují na přítomnost chemických látek v
prostředí. Chemoreceptory zprostředkovávají chuť a čich. Čich představuje dálkový chemický smysl,
chuť kontaktní chemický smysl. Čich je u člověka asi desettisíckrát citlivější než chuť.
Čich
Čichové receptory leží v malých ploškách sliznice v horní části nosní dutiny ( na části horní
skořepy, v horní třetině nosní přepážky a na přilehlé části stropu nosní dutiny ). Celkem čich. oblast
sliznice obou stran zaujímá asi 3 až 5 cm čtverečních. Je zde asi 10 000 000 čichových
receptorových buněk.
Receptorové čichové buňky, roztroušené mezi podpůrnými buňkami sliznice, jsou svou
podstatou bipolární neurony ( tedy neurony se dvěma výběžky - s jedním dendritem a jedním
axonem ). Jejich krátké a silné dendrity směřují k povrchu a jsou zakončeny 10 - 20 výběžky ( tzv.
řasinkami ) o délce asi jednoho mikrometru, které jsou zanořeny do vrstvičky hlenu pokrývající sliznici.
Axony čichových buněk se sdružují do čichového nervu (nervus olfactori), kterým jsou informace
odváděny do kůry koncového mozku.
Bylo zjištěno, že člověk může vnímat až 3 000 čichových kvalit.Fyziologický mechanismus
rozlišování různých čichových kvalit není dostatečně znám. Rozličné vjemy jsou zřejmě vyvolávány
současným drážděním čichových receptorů různých typů, není tedy 3 000 různých čichových
receptorů.
Při normálním dýchání se k čichové sliznici dostává jen málo čichaných molekul.
U člověka je čich méně vyvinut než u zvířat, přesto je však jeho citlivost vysoká.
Některé látky nejsme schopni čichem vůbec zjistit, například oxid uhelnatý.
Čich se vyznačuje schopností velmi rychlé adaptace, tj. snížení citlivosti vůči podnětu při
jeho delším působení. Jsme - li vystaveni po delší dobu i velmi nepříjemnému pachu, jeho vnímání se
postupně snižuje, až se nakonec zastaví. Přitom nastává adaptace právě jen pro ten pach, jemuž jsme
vystaveni, práh pro ostatní pachy zůstává nezměněn.
Čichové vnímání může být různými okolnostmi ovlivněno.Například při hladu se zvyšuje,
naopak při nachlazení, kdy sliznice nosní dutiny je zduřelá a receptorové buňky jsou kryty silnou
vrstvou hlenu je čichové vnímání potlačeno.
Se stoupajícím věkem ( a výrazněji u kuřáků ) postupně stoupá čichový práh jednotlivých
čichaných látek a snižuje se počet vnímatelných čichových kvalit.
Nos ochutnávače je natolik citlivý, že dovede rozeznat řadu druhů vín pouze podle toho, jak
voní (podle tzv. buketu). Buket hovoří o kvalitě vína přinejmenším stejně tak jako jeho chuť.
Ochutnávač přiloží sklenku s vínem k ústům teprve poté, když co nejdůkladněji prozkoumá a zhodnotí
jeho vůni.
Informace z čichových receptorů jsou vedeny I. hlavovým nervem (nerv čichový = nervus
olfactorius) do čichových center koncového mozku.
Chuť
Smyslové buňky pro chuť - chuťové receptory jsou uloženy v chuťových pohárcích, a to
hlavně na povrchu jazyka ( nejvíce jich je na špičce a při jeho okrajích ), vyskytují se však i na sliznici
měkkého patra, na zadní stěně hltanu , na epiglottis ( = příklopce hrtanové ) a v hrtanu.
Na jazyku jsou chuťové pohárky zanořeny do stěn třech z pěti druhů papil, a to konkrétně v
houbovitých, listovitých a hrazených papilách. Ve stěnách nejpočetnějších nitkovitých papil tedy
nejsou.
V mládí má člověk asi 5 000 chuťových pohárků, ve stáří asi jen třetinu uvedeného počtu.
Chuťové receptory mají délku života asi 7 dní.
Šířka chuťových pohárků je asi 60 mikrometrů a každý z nich obsahuje asi 60
receptorových buněk.
Chuťové vjemy jsou pěti skupin : hořkost, kyselost, sladkost, slanost a umami. Základní
chuť umami byla přidána poměrně nedávno - jedná se o chuť asijských jídel, přesněji o chuť glutamátu
sodného, který se do všech těchto jídel přidává. Ostatní chuti vznikají kombinací těchto základních
vjemů.
Špička jazyka reaguje nejcitlivěji na sladké nebo slané, okraje na kyselé, zadní část na látky hořké.
Na chuťovém vnímání se podílí i čich, neboť je dobře známou skutečností, že potrava ztrácí
chuť při onemocnění nosní dutiny.
Citlivost chuťových receptorů je pro různé látky různá. Velmi hořký alkaloid chinin (historický
nejznámější lék proti malárii získávaný z kůry chinovníku) je chutí zjištěn již v roztoku o koncentraci
řádově 10-6 g / l, obyčejná kuchyňská sůl chlorid sodný v koncentraci řádově 10-4 g / l .
Chuť má význam pro řízení činnosti trávicího ústrojí, pro reflexní vylučování slin, žaludeční
a pankreatické šťávy.
Množství a rozšíření chuťových pohárků je individuálně rozdílné a podobně i schopnost
jemného chuťového rozlišování. S věkem chuťových pohárků ubývá.
Následují zajímavosti ....... :-)
Zajímavosti o čichu:
1. Lidský čich je pro některé látky neuvěřitelné
citlivý. Týká se to například sirných sloučenin.
Methanthiol (starším názvem methylmerkaptan)
může být zjištěn již v množství 2,5 . 10 -13 gramu na
litr vzduchu. Pro představu této neuvěřitelně
nepatrné koncentrace : kdybychom měli
monstrózní halu o rozloze 10 kilometrů na 10
kilometrů (není chyba!!) a výšce stropu 10 metrů,
stačilo by zde rovnoměrně rozptýlit pouze 1 gram
této látky, abychom ji ucítili!!!!!!!
Thioalkoholy neboli thioly (dříve nazývané
merkaptany) jsou sirnou obdobou alkoholů o
obecném vzorci R - SH. Methanthiol má tedy
vzorec H3C - SH. Nejnižší thioalkoholy jsou plyny
nebo kapaliny odporného zápachu, používané k
tzv. odorizaci zemního plynu. Samotný zemní plyn
je totiž bez zápachu. Abychom např. jeho únik mohli zaregistrovat čichem, přidávají se k němu
zapáchající látky - plyn se odorizuje.
2. Asi 95 % nosní dutiny nemá s čichem nic společného. Vzduch proudí nosní dutinou poměrně rychle
(250 ml za sekundu), a proto se jen malá část vzduchu dostane do kontaktu s čichovým epitelem,
který zaujímá plochu 5 cm2 . Z neznámých důvodu je velikost nosní dutiny u žen větší než u mužů.
Čichový epitel je pigmentován. Není známo, proč pigmentace hraje u čichu důležitou roli, ví se však,
že albínům schází čich.
Velikost epitelu je dobrý indikátor citlivosti daného živočicha na vůně a pachy. Pro srovnání:
plocha epitelu u člověka je kolem 5 cm2, zatímco u psa kolem 170 cm2 . Pes má také na 1 cm2
stokrát více receptorů než člověk. Trénovaný člověk je schopen rozlišit více než 4 000 různých látek.
Čichové receptory se rychle adaptují. U člověka např. po 3 minutovém čichání oktanolu o
koncentraci 300 krát větší, než je práh, přestaneme oktanol úplně cítit. Čichová únava může přetrvávat
hodiny.
Příkladem poruchy čichu je anosmie – naprostá necitlivost. Například jeden člověk z tisíce
necítí butylmerkaptan, což je látka odpovědná za zápach skunka.
Poruchy čichu mohou být také známkou počínajících neurologických onemocnění, jakými
jsou Parkinsonova choroba nebo Alzheimerova choroba.
Změněné vnímaní vůní je při těhotenství (příčina není známa). Čichové halucinace
předcházejí někdy i o dny epileptický záchvat, rovněž tak ale někdy vzácně vůně epileptický záchvat
zastaví.
Zajímavosti o chuti:
1. Umami, známé jako pátá chuť, bylo takto poprvé
označeno až v roce 2000. Do té doby bylo umami považováno
jen za zvýrazňovač chuti a vůně. Jeho název pochází z
japonského "umai", což v češtině znamená "chutný, lahodný". Za
zdroj umami je považována sodná sůl kyseliny glutamové glutaman sodný (MSG). Ten se objevuje ve vysokém množství
hlavně jako součást asijské kuchyně, ale četně také např. v
kuchyni italské a to dokonce v přírodní podobě. Nadměrná
konzumace jídel s vysokým obsahem glutamátu se nedoporučuje
dětem do tří let a těhotným ženám.