stránky 90 - 109 (část kapitoly Umělé světlo)
Transkript
DEJTE SVĚTLU CHARAKTER A SMĚR Jestliže nyní již víte, jaký zdroj umělého světla můžete použít (nebo máte k dispozici) a jakou roli budou jednotlivé lampy ve vaší scéně zastávat, je na čase vdechnout jim charakter a směr, jak budou váš námět a scénu utvářet. Charakter a směr světla jsme již docela detailně probrali v kapitole o denním světle a tyto poznatky lze beze zbytku aplikovat i na světlo umělé, jen nástroje k tomu užité se mohou lišit a stejně tak jejich účinek. U většiny nejužívanějších a zde uvedených zdrojů osvětlení (halogeny, HMI, zábleskové zařízení) je sortiment doplňků velmi podobný, pouze konstrukčně odlišný podle typu zdroje a výrobce. A pokud vám některé nákladnější doplňky chybí, ukážeme si, jakým způsobem je nahradit nebo jejich použití obejít. Vždyť nadarmo se neříká, že Češi jsou mistři v improvizaci… 1. Standardní bílý reflektor: vejce vrhá stín s měkčí konturou. 2. Spot reflektor s optikou a přesně cíleným kuželem světla: vejce vrhá ostře ohraničený stín. • nástroje k usměrnění světla Fotografická lampa (halogeny, HMI, zábleskové zařízení) osazená standardním reflektorem se svým charakterem blíží přímému slunečnímu světlu (u halogenů je samozřejmě zabarvení světla mnohem teplejší). Na šíři a délce takového reflektoru závisí velikost kužele světla, který vrhá. Čím je reflektor širší a kratší, tím je plocha odrazu od stěn reflektoru větší a světlo měkčí – zpravidla posuzujeme, jak se zobrazí hrana stínu, který vrhá nasvětlený objekt. Užší a delší reflektory, až tzv. komínky, mají naopak tendenci světlo více zaostřit a poslat svazek paprsků do určitého místa. Rozptyl či směrování navíc ovlivňuje i velikost samotného zdroje světla (žárovky, výbojky apod.) a povrch vnitřní strany reflektoru, který bývá bílý (hrana stínu je měkčí), stříbrný (hrana je zřetelnější) nebo zlatý (hrana je zřetelnější a charakter světla na objektu teplejší). J. P., Lavička (design Olgoj Chorchoj), 1995 Wista Field 45, f = 65 mm, 3 s, f /22.0, ISO 64, Kodak 64T, halogenové světlo 90 KRE ATIVNÍ SVĚ TLO UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ K reflektorům lze většinou připojit různé klapky a stínidla, které nadále mohou tok paprsků zužovat až do nepatrné štěrbiny a slouží zejména k přesnějšímu směrování, případně stínění tam, kde nechceme, aby směrové světlo reflektoru dopadalo. Podobně lze na reflektor nasadit voštiny, tj. mřížku připomínající plástev, která světlo rovněž soustřeďuje do určitého místa, ale vytváří měkčí stíny – je s oblibou užívána módními a reklamními fotografy. Klapkami nasazenými před reflektor v kombinaci s barevným filtrem lze vytvořit zřetelný a výtvarně působivý paprsek světla. K ještě přesnějšímu zacílení stačí vytvořit ze stínidel (např. z kartonu) mimo záběr bariéru, která propustí světlo jen skrze štěrbinu, kterou postavením stínidel vytvoříte. 91 Rovněž si ukážeme, že „hodně muziky za málo peněz“ vytvoříte s obyčejnými kapesními svítilnami, které jsou dnes dostupné jak s výkonnými kryptonovými žárovkami, tak i s LED diodami, a některé lze i přesně zaostřovat a směrovat. Často jimi nahrazuji v menších sestavách, zátiších a table-topech (produktové fotografii) bodová světla, zejména tam, kam by se mi klasický bodový reflektor vůbec nevešel nebo by bylo složité dostat jej do požadovaného úhlu. Toužíte-li však po profesionálnějším přístupu, pak si opatřete světelný štětec (neboli lightbrush), buď jako nástavec (lze jej připojit jak na trvalé, tak zábleskové zdroje světla) nebo samostatné světlo. Na ně je připojen kabel s optickými vlákny a tím můžete směrovat světlo kamkoliv a pracovat se zakončením kabelu z optických vláken doslova jako se štětcem. Pro billboard na velkou výstavu obrazů Mistra Theodorika v Anežském klášteře jsem se pokusil vyjádřit atmosféru původního nasvětlení gotické kaple osvětlené denním světlem procházejícím vitráží gotických oken nebo svícemi. Do alu-folie jsem různými ostrými předměty vytvořil řadu otvorů, které jsem pak zábleskovým reflektorem s projekční optikou ze strany promítal na obraz nasvětlený zleva rozptýleným světlem (softboxem). J. P., Mistr Theodorik, 1999 Linhof Kardan GT f = 150 mm, 1/60 s, f /16.0, ISO 100, zábleskové světlo K přesnému vymezení nasvětlení scény se mimo již zmíněných stínidel používají i vykrývací desky (zpravidla z tmavého matného materiálu, nejlépe desky potažené sametem, ale můžete použít černý matný karton apod.), které se umísťují na zvláštní stojany a ramena. Často se uplatní jako clony proti parazitnímu světlu, či vzniku reflexů v objektivu, když použijete např. směrové světlo jako protisvětlo. Potřebujete-li tok paprsků opravdu přesně směrovat do určitého místa, pak vedle jednoduchých komínků (alespoň 30–50 cm dlouhých), které lze zhotovit i z kusu neprůsvitného papíru stočeného do tubusu a přichyceného kolem reflektoru (pozor u výkonných halogenů na teplotu a nebezpečí vznícení papíru!) nebo ještě lépe ze silnější hliníkové fólie (pro filmové účely 92 se např. vyrábí hliníková teplu odolná fólie „black wrap“ s černým matným povrchem), použijte spot (bodové) reflektory nebo reflektory s optikou. Ty většinou bývají spojeny s jednoduchou Fresnelovou čočkou, jejímž posunem lze svazek paprsků přesně zaostřit nebo naopak trochu rozptýlit. U spot reflektorů, u kterých je použita projekční optika (jednoduché spojné čočky), je možné vkládat mezi světelný zdroj a optiku různé rastry, barevné filtry apod., tzv. gobo, takže máte možnost promítat tyto rastry (můžete si je vyrobit i vlastnoručně) méně nebo více zaostřené na objekt či na pozadí. Jako náhrada bodových reflektorů může posloužit i starý zvětšovací přístroj se silnější žárovkou nebo diaprojektor. K zajímavým možnostem projekce na fotografované objekty se ještě určitě vrátíme v jedné z dalších kapitol. Jan Jindra, Zelení šneci, 2001 Mamiya RB 67, f = 180 mm, 15 s, f /13.0, ISO 100, zábleskové světlo, zelený a modrý filtr, lightbrush Jan Jindra nápaditě využil techniku světelného štětce: „Pro relizaci snímku jsem použil lightbrush od české firmy Epado. K barevnému osvětlení scény jsem využil zelený a modrý filtr nasazený na prodlužovacím nástavci pro lightbrush. Při použití tohoto nástavce je světlo velice bodové a umožňuje pracovat na malém detailu připravené scény. Pozadí jsem rozostřil expozicí, která byla částečně pořízena přes změkčovací filtr. Změkčovací filtr byl pro část expozice umístěn těsně před rovinu filmu. Při tomto způsobu práce se obě barvy příjemně překrývají a neostrost je možno vytvořit na libovolném místě snímku.“ Ze svých zkušeností k této kreativní technice dodává: „Zajímavé je použití lightbrushe v kombinaci s klasickými světly. Malé plochy v popředí osvětlit ligtbrushem a velké plochy v pozadí osvětlit klasickými blesky.“ Princip goba (odvozeno ze slov „go between“) je založen na odstínění nebo částečném blokování světla při fotografování. KRE ATIVNÍ SVĚ TLO UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ 93 • nástroje k rozptýlení světla Směrové světlo lze postupně změkčovat, rozptylovat pomocí různých difuzních folií a zvětšováním plochy reflektoru, až se jeho charakter změní na zcela rozptýlené a měkce modelující. Světlo můžete změkčit jak odrazem od nějaké (obvykle bílé) plochy, tak průsvitem přes rozptylné fólie, textilie apod. I zde vstupuje do hry několik faktorů: Příležitost naučit se využívat nejen bohatý světelný park, ale rovněž řadu odrazných desek i stínidel měli studenti tvůrčího workshopu Jiřího Turka v rámci SouthMoravian Photoworkshops v Lednici, zaměřeného na svícení portrétu, módy a hairstylingu. K dosažení svrchního (hlavního) měkkého světla Turek používá velké rozptylné textilie na rámu a boční softboxy ke zdůraznění linií i materiálu oděvu. Odrazné desky potažené stříbřitou folií zde, podobně jako např. zrcadlo, eliminují výrazné stíny a vyhlazují pleť. • Povrch, od kterého se světlo odráží, ovlivní jeho rozptyl: čím matnější povrch, tím je rozptyl silnější, a naopak (lesklé povrchy se mohou odrazem blížit směrovému světlu). Podobně ovlivní hustota a struktura matné fólie, plexiskla nebo textilie rozptyl světla, které jimi prochází. Příbor z pochromovaného nebo jinak leskle upraveného kovu je klasickým příkladem, kdy je nejvhodnější použít přechodové svícení od odrazné desky, které nejlépe vytvoří pocit plasticity kovových předmětů a podá jemně lesklý materiál. Nejtěžší bývá dobře vykrýt a plasticky nasvítit lžíci, která svým sférickým tvarem odráží takřka vše kolem vás (u vysoce lesklých pochromovaných příborů se chová jako vypouklé zrcadlo). Světelný stan, box apod., jak si ukážeme, je také jedním z řešení, ale nejlepších výsledků jsem vždy dosáhnul touto jednoduchou metodou. • Čím větší je plocha, od které se světlo odráží nebo přes kterou se rozptyluje, a čím dále je zdroj světla (žárovka atd.) od této plochy, tím je světlo rozptýlenější. • Povrch a barva odrazné plochy či zabarvení rozptylné fólie ovlivňuje barevnost světla a je dobré si případně nakalibrovat vyvážení bílé pomoci středně šedé tabulky. Natalie, svíceni modelu, 2010 Canon EOS 7D, f = 55 mm, 1/166 s, f /8.0, ISO 100, zábleskové světlo K dosažení odraženého rozptýleného světla, které má nejen ve studiové fotografii velmi široké uplatnění, lze použít odrazné desky z bílého materiálu (např. z lehčeného polystyrenu potaženého papírem, tzv. kapa desky – hojně užívaný materiál pro podlepení fotografií) či dokonce obyčejný bílý karton, alespoň ve formátu A1. Potřebujete-li větší odraznou plochu, poslouží dobře i bíle natřená stěna nebo třeba strop pokoje. Nevýhodou těchto „pevných“ odrazných ploch je, že se nedají příliš směrovat a odražené světlo ovlivňuje celou scénu a někdy i to, co chcete ponechat ve stínu nebo nasvětlit pouze směrovým světlem. Lze si však účinně pomoci např. různými stínidly – negry, jak o tom již byla zmínka. Odrazné desky mají své důležité místo např. u fotografií kovových a lesklých předmětů, kde je mnohdy potřeba vytvořit plynulý a jemný přechod světlem, který se do takových předmětů od desek odráží. 94 Na obr. 2 je ukázka zcela nevhodného svícení – příbor je nasvětlen pouze jednoduchým reflektorem. Kov odráží jen bodový zdroj světla a okolí, které se v kovu odrazí jako tmavá, případně nestejnorodá plocha. Na povrchu příboru je vidět každý škrábanec, je-li příbor již jen trochu použitý. KRE ATIVNÍ SVĚ TLO Na obr. 3 je příbor nasvětlen pouze softboxem, což mnoho fotografů tak činí… Světlo softboxu (případně deštníku) je sice rozptýlené, ale v celé ploše stejnoměrné, což se projeví tak, že příbor ztrácí částečně plasticitu a některé jeho části (např. střenka nože) působí víc papírově než kovově. Nejproblematičtější je opět lžíce, kdy se většinou softboxem nepodaří vykrýt celou plochu, kterou její zakřivený povrch odráží. Je pak nutné kombinovat více softboxů či kombinaci softboxu a odrazných desek vedle sebe, což je vždy v odrazu patrné. obr. 2 – nevhodné svícení obr. 3 – méně vhodné svícení Samozřejmě, že můžete sáhnout ke komerčně vyráběným odrazným diskům, o kterých již byla zmínka v kapitole o denním světle a které lze zakoupit nejen v různých velikostech, ale také s různým povrchem. Vedle standardní bílé může mít váš odrazný disk zlatý nebo stříbrný povrch, kterým lze lépe světlo směrovat a také odráží více světla, případně ho lze i upravit jako kruhovou rozptylnou plochu, přes kterou lze svítit. Pro módní fotografii se vyrábějí tyto odrazky až do velikosti lidské postavy pro dosažení rovnoměrného osvětlení celé postavy. Odrazné disky bývají uchyceny na elastických rámech, takže je lze pohodlně složit a snadno nosit s sebou. Podobně lze k rozptylu použít odrazné deštníky umístěné před reflektory; jejich povrch může být také z různých materiálů a rovněž velikost a plocha odrazu i intenzita rozptylu může být různá. UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ Pro řadu velmi lesklých povrchů, jako jsou šperky, příbory, nerezové nádobí, vodovodní baterie a jiné, zejména zaoblené předměty, které odrážejí vše kolem vás, se nejlépe hodí postavení tzv. světelného boxu, tj. obložení těchto objektů ze všech stran bílým papírem (nebo jiným materi- álem) a světlo pak prochází např. přes difuzní fólii (nebo softbox) z jedné strany nebo se směrovým reflektorem odráží od jedné ze stěn boxu. Ve vrchní desce, která box zakrývá, je pak otvor pro objektiv fotoaparátu. Podobným způsobem lze z průsvitné rozptylné látky postavit (nebo zakoupit i komerčně vyráběný) světelný stan, který je možné nasvítit zvenku (látka stanu by měla být perfektně napnuta, každé zvrásnění se může v pochromovaném objektu zrcadlit!). Obdobně lze použít i speciálně k tomu účelu vyrobené matné plexisklo, které se dá různě tvarovat a obestavět jím fotografovaný objekt. 95 K fotografování velkých lesklých předmětů či k vytvoření velmi jemného měkkého světla s minimem stínů se ve fotografii používají i gigantické rozptylné plochy, které jsou opět přejaty od filmařů. Dvě difuzní plochy, tzv. „butterfly“, o rozměru 6 x 6 m napnuté na duralovém rámu jsem musel využít při fotografování Škody Octavie, abych vytvořil dostatečně dlouhý lesk na jejím boku i přední kapotě a čelním skle (butterfly s reflektorem HMI byl zavěšen na jeřábu nad automobilem). K vytvoření iluze hvězdné oblohy jsem použil roli černého papíru, který byl propíchán obyčejným hřebíkem a prosvícen zezadu. K doplnění atmosféry je připojen ještě směrový halogenový reflektor umístěný za autem v protisvětle. Na podobné bázi jsou vyráběny průsvitné plastové stoly (např. od fy Foba), které lze prosvítit zespodu a jsou velmi užitečné pro fotografii transparentních objektů, ale také např. kovových lesklých objektů, které vyžadují světlo zespodu nebo v kombinaci se světlem shora, případně z boku. Někdy lze tímto spodním světlem eliminovat stíny vržené na podložku nebo vytvořit nezvyklé spodní nasvícení objektu. Nemusíte si však ihned shánět nákladné světlopropustné stoly, které jsou výtečnými pomocníky pro produktovou fotografii i jiné žánry. 96 Náramek, který byl nasvícen jedním softboxem shora, před a po prosvícení zespodu skrze matné pískované sklo (je patrná pískovaná struktura skla, která může být zajímavým pozadím k hladkým a lesklým objektům). Spodní světlo lze libovolně zabarvit pomocí filtrů, ale barevnost pak ovlivní i samotný objekt. J. P., Škoda na nové cestě (kalendář Škoda MB), 1997 Linhof Kardan GT f = 150 mm, 5 s, f /22.0, ISO 100, Kodak EPP 100, kombinované světlo Mnohdy vystačíte s matnou folií, kterou položíte na tabuli skla o dostatečné síle (alespoň 5 mm) zaručující potřebnou nosnost pro fotografované objekty. Tabule skla může být umístěna na dvou pracovních stojkách (kozách), stejně jako když se fotografují skleněné objekty, aby byl dostatečný prostor pro světla umístěná na podlaze. Světlo umístěné příliš blízko skla nebo plastového stolu může vytvářet výrazně ohraničený světelný kruh, ale rovněž může tepelně poškodit váš stůl (jednou mi takto praskla velká deska skla 1 x 2 m o síle 1 cm). KRE ATIVNÍ SVĚ TLO J. P., Náramek, 2007 Canon EOS 5D, f = 105 mm, 1/4 s, f /22.0, ISO 100, halogenové světlo J. P., Twist (sklárny Libera) 2003 Linhof Kardan GT f = 210 mm, 1/15 s, f /5.0, ISO 64, Kodak EPY, halogenové světlo Při fotografování detailů skla jsem pod a za tabuli skla umístil matnou folií, abych dosáhl změkčení protisvětla, případně využil již zmíněného spodního světla. UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ 97 Pro fotografování katalogu šperků jsem namísto živého modelu použil pouze černobílé fotografie, jako podklad pod šperky, které by byly na modelu příliš drobné. Navíc jejich velmi lesklý povrch vyžadoval velmi měkké, relativně rovnoměrné, ale přesto plastické světlo a eliminaci všech nežádoucích odrazů. Proto jsem si z dětské postýlky vyrobil obložením stěn difuzní matnou folií (přes kterou jsem svítil) a bílým kartonem relativně velký světelný box. Pro reklamní kampaň na nový notebook zn. Samsung vytvořil přední český módní a reklamní fotograf Jiří Turek pomocí denního světla a zejména HMI světel, rozptýlených rozsáhlou paletou odrazných desek, velejemné měkké světlo podtrhující takřka nehmotný image interiéru. V této high-key scéně je tmavý notebook výraznou dominantou (umístěnou navíc do zlatého řezu celkové kompozice obrazu). Jiří Turek, Samsung, 2010 Phase One P 45+, f = , 1/2 s, ISO 100, zábleskové + denní světlo J. P., Soliter šperky, 1993 Pentax 6x7, f = 135 mm, 1/60 s, f /16.0, ISO 100, Kodak EPN, zábleskové světlo 98 KRE ATIVNÍ SVĚ TLO UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ 99 SVĚTLO DOTVÁŘÍ PŘÍBĚH Ani sebelepší fotografická technika a úžasně vybavené studio nejsou nikdy zárukou, že uděláte skvělé a zajímavé fotografie. Klíčová je vždy vaše myšlenka, nápad, co a jak chcete vyjádřit; někdy také rozhoduje, komu je fotografie určena (např. u reklamy). Světlo bude asi vždy hrát důležitou roli (stejně jako kompozice, barevná skladba či dynamika) a vy už z předešlých kapitol víte, jak jím scénu ovlivnit. Zkuste však nejprve svůj příběh stavět těmi nejjednoduššími prostředky. V jednoduchosti, jak zde bylo mnohokrát řečeno, je krása i síla sdělení. J. P., Stolek (arch. J.M. Wilmotte), 1993 Wista Field 45, f = 65 mm, 1 s, f /22.0, ISO 125, Ilford FP4, halogenové + denní světlo Výrazný mřížovaný design stolku od předního francouzského architekta J. M. Wilmotta by na pozadí písečné pláně v Praze na Letné nebyl asi nijak zajímavý. Jediné halogenové světlo umístěné nad objektem jej však dostatečně akcentovalo a vržený stín i lesk na povrchu stolku vyjádřil to, co by v ambientním světle a nepříliš vysoko umístěné kameře nebylo takřka vidět. Úhel světla, jeho zabarvení, směrování nebo větší rozptyl vtiskne objektům často odlišný charakter, náladu. Stejně tak jsem změnou polohy dvou světel (jedno shora, druhé v protisvětle s barevným filtrem) i odlišným svícením na pozadí vytvořil celou řadu variací fotografií krystalu. UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ J. P., Krystal, 1998 Pentax 6x7, f = 135 mm, 1/60 s, f /4.0, ISO 100, Kodak GPX, zábleskové světlo 101 Maximum s minimem světel Prohlédnete-li si pozorně řadu mistrovských fotografií vzniklých v průběhu dějin fotografie, pak vás asi nepřekvapí, co všechno lze vyjádřit pouze jediným umělým zdrojem světla doplněným odrazem přirozeného světla z okolního prostoru. Má to svou logiku: Jeden světelný zdroj je obdobou denního (slunečního) světla a vy máte teoreticky podobné možnosti s jedním zdrojem umělého světla pracovat jako s denním osvětlením. Pochopitelně že intenzita světla a také vzdálenost zdroje od scény, kterou osvětlujete, bývá ve srovnání s denním – slunečním světlem nepatrná. Máte ovšem, jak jsem v předešlé kapitole naznačil, daleko větší paletu nástrojů, jak světlo usměrňovat, rozptylovat, kam je umístit a ovlivnit tak charakter scény. Někdy se také nevyhnete použití doplňkového světla, ať již ve formě jednoduché odrazné desky nebo druhé lampy, které vám pomůže prokreslit stíny, snížit kontrast a dotvořit požadovanou atmosféru. Většina lidí je z reálného života zvyklá na standardní plastické boční či výše položené světlo, podobně akceptuje i světlo rozptýlené či neplastické, ačkoliv si tyto rozdíly málokdy uvědomí. Zkuste však svůj objekt, např. portrét, nasvítit směrovým světlem razantně zdola nebo naopak zcela shora. Takové nasvětlení pravděpodobně vyvolá v divácích napětí a asociace s divadelními či filmovými dramaty nebo dokonce horory, ale i s dětskými hrami, kdy jsme se „hrůzostrašně“ nasvětlovali baterkou, abychom postrašili druhé – to může být jedna z mála asociací, které s takto nezvykle směrovaným světlem diváci mohou mít. Jindřich Štreit v této fotografii velmi působivě ilustruje jedno z témat, kterým se dlouhodobě zabýval – drogy a lidé, kteří se z tohoto bludného kruhu pokoušejí dostat ven. Jindřich Štreit, z knihy Cesta ke svobodě, 1998 Leica M6, f = 28 mm, 1/30 s, f /2.8, ISO 400, žárovkové světlo Gabina, jedna z výrazných představitelek české inscenované fotografie, efektivně využila jednoduché svícení reflektorem zn. Mizar s výkonem 500 W umístěným na podlaze, které dodalo scéně dramatickou až divadelní atmosféru. Fotografie je zajímavou ukázkou práce s modelem, ale také „hmotou“ stínů, které vrhá postava, stylizované kulisy a rekvizity na pozadí. Gabina, Balonky ze série Třídy, 1992 Asahi Pentax 6x7, f = 105 mm, 1/60 s, f /8.0, ISO 125, ORWO NP22, halogenové světlo 102 KRE ATIVNÍ SVĚ TLO UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ Ve světle jedné lampy si nejlépe uvědomíte, jak ovlivňujete tvar, povrch a strukturu nasvíceného objektu či scény. Pracujete-li s jediným, tj. hlavním světlem, pak takové nasvícení může mít jak velmi informativní charakter (světlo je zpravidla neplastické = je umístěno zcela zpředu od kamery), tak velmi dramatický charakter (světlo je výrazně plastické = boční, svrchní či spodní v závislosti na směru a úhlu světla i jeho zaostření). Volba směru a úhlu světla může mít navíc psychologické účinky na diváka (příjemce fotografie), zvláště když použijete nezvyklý směr nasvícení a využijete účinek stínů. Ty budou pochopitelně zřetelnější u směrového světla a použití soustředného toku paprsků pomocí reflektoru. Velmi směrované světlo (spot reflektory, využití klapek atd.) akcentuje zpravidla hlavní motiv. Světlem můžete ale také pouze naznačovat důležité prvky obrazu a stínem zahalovat to, co považujete za nepodstatné, nebo to, co si divák má domyslet. Podle mé zkušenosti, je fotografie vždy účinnější, dává-li divákovi prostor pro imaginaci a nezahlcuje ho zbytečnými podrobnostmi. Vliv na charakter světla a vrženého stínu má rovněž vzdálenost lampy od objektu, který 103 Při fotografování zátiší „Dogma II“ postupoval Ivan Pinkava podobně jako u portrétu – bez zbytečných efektů, ale se soustředěním na výraz celé kompozice. Ohnisko kompozice je zdůrazněno zábleskovým reflektorem s voštinami. Expozice byla záměrně určena tak, aby vyznění obrazu bylo relativně tmavé (podíl na tom má i měkké zpracování filmu a pozitivu). Ivan Pinkava, Dogam II, 2010 Sinar 9 x 12 (6x9), f = 150 mm, 1/125 s, f /11.0, ISO 100, Kodak T-Max 100, zábleskové světlo nasvěcujete. Čím je zdroj světla od objektu vzdálenější, tím je nasvícení rovnoměrnější, ale kontura stínů ostřejší, případně (dle výšky reflek toru) stín za objektem delší. To má praktický význam: například když chcete dosáhnout rovnoměrného osvětlení celé postavy, pak světlo musíte umístit do dostatečné vzdálenosti, aby vrchní část těla nebyla nasvícena více než nohy (zvláště u světla, které jde mírně shora). Kontrolu rovnoměrného nasvícení proveďte nejlépe expozimetrem nastaveným na dopadající světlo nebo pomocí bodového měření vaší kamery a šedé tabulky přiložené jednou u hlavy modelu, podruhé u nohou modelu (nemáte-li bodové měření, jděte s kamerou k modelu tak blízko, aby tabulka vyplnila většinu hledáčku vaší kamery). Chcete-li naopak něco světelně „vypíchnout“, zdůraznit a zbytek mírně potlačit, pak směrové světlo přibližte k objektu nebo použijte již zmíněné modelační doplňky: spot reflektor (komínek), klapky, voštiny apod. Stín objektu vržený na pozadí korigujte umístěním světla výše nebo odstupem modelu od pozadí. Proto např. při fotografiích zátiší, soch nebo různých předmětů pro reklamní a jiné účely ponechejte mezi stolem, deskou, na které jsou předměty umístěny, a pozadím dostatek prostoru, aby při směrovém světle nevrhaly předměty rušivé stíny na pozadí (pokud to ovšem není váš záměr). Dostatečný odstup od pozadí je rovněž vhodný, když potřebujete stíny zmírnit nebo zcela eliminovat pomocí proporčního světla, či zvláště u protisvětla nebo pomocí samostatného nasvětlení pozadí (odstup bývá nutný i z důvodu dostatečného místa pro umístění lamp směřovaných na pozadí či do protisvětla). Obdivuhodnou úspornost světelného aranžmá, ale o to větší soustředěnost na sdělení a výraz lze vysledovat z díla Ivana Pinkavy. Modely a objekty na jeho fotografiích se často téměř dotýkají pozadí, která – stejně jako vržený stín – hrají v jeho snímcích nepřehlédnutelnou roli. V jeho světelném řešení se zrcadlí tradice klasické malby i sochařství, stejně jako odkazy k filozofii, ale jeho posun výběrem modelů, zvláštní až dekadentní náladou, aranží atd. je velmi zneklidňující a divácky dráždivý. Svrchní měkké světlo (zábleskové světlo + softbox 60 x 80 cm) směrované šikmo seshora na střed, obličej a tělo, autor doplnil ještě světlem (zábleskové světlo + deštník) nízko nad zemí ve směru od kamery ke změkčení stínů. Ivan Pinkava, Zora, 1995 Mamiya 67, f = 180 mm, 1/125 s, f /11.0, ISO 100, Kodak T-Max 100, zábleskové světlo 104 KRE ATIVNÍ SVĚ TLO UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ 105 Jak již bylo řečeno, k vyjádření struktury stačí jediné světlo, které bude svítit výrazně z boku (zde šikmo zleva shora). Čím je světlo více směrované a blíže k objektu, tím se více projeví efekt úbytku světla se čtvercem vzdálenosti. U této papírové struktury /foto vlevo/ je levý horní roh cca o 1,5 EV jasnější než pravý dolní roh. Pokud nemůžete umístit zdroj světla dále od objektu (ovšem za cenu změny délky stínu), můžete stíny prosvětlit doplňkovým světlem /foto uprostřed/, ale za cenu ztráty výrazného kontrastu a modelace, nebo použít světlo rozptýlené /foto vpravo/ (zde softbox 50 x 50 cm) a docílit vyrovnanějšího osvětlení s malým úbytkem světla odshora dolů, avšak za cenu méně výrazné modelace struktury a méně významné role vrženého stínu. Karel Pobříslo použil k jemně erotické fotografii dvojice proti tmavému pozadí jednoduché rozptýlené světlo softboxu a eliminoval dopad paprsků na pozadí pomocí vykrývací desky. J. P., Struktura, 2005 Kodak DCS Pro 14nx, f = 46 mm, 1/20 s, f /16.0, ISO 160, halogenové světlo Mnohé objekty a povrchy ovšem vyžadují světlo rozptýlené, které tolik nezdůrazňuje strukturu, ale jemně modeluje tvary a nevytváří ostře ohraničené stíny. V portrétní fotografii či fotografii aktu lze velmi dobře uplatnit jedno boční nebo mírně svrchní rozptýlené světlo (např. pomocí odrazné desky nebo softboxu), které bude tvarovat objemy a vytvářet plynulý přechod mezi světlem a stínem. Mírně směrované a rozptýlené světlo patří patrně vůbec k nejuniverzálnějšímu typu svícení, které lze aplikovat takřka na vše a je „jen“ potřeba mu dát správný směr, úhel a vhodně jej případně kombinovat s dalšími světly. Změna výrazu plastiky Otto Gutfreunda při více rozptýleném světle směřovaném mírně shora zprava (foto vlevo) a směrovaném světle, částečně rozptýleném difuzní folií směřovaném shora zleva a stíny prosvětlené bílým papírem nad plastikou. Oba způsoby svícení jsou správné, ale záleží, co světlo zdůrazní. V každém případě bývá u sochařského portrétu důležité, aby se oči dívaly, tj. aby světlo modelovalo oční víčka. J. P., Hlava (Otto Guttfreund), 2008 Canon EOS 5D, f = 90 mm, 1/6 s, f /18.0, ISO 100, zábleskové světlo Karel Pobříslo, bez názvu, 2008 PENTAX K10D, f = 50 mm, f /8.0, ISO 100, zábleskové světlo 106 KRE ATIVNÍ SVĚ TLO UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ 107 Něžně smyslné fotografie Petra Šálka jsou postaveny na zdánlivě jednoduché kombinaci elegantního gesta doteku a výrazně měkkém protisvětle, které dává námětu čistotu, svěžest. Šálek postavil model před velký softbox 2 x 1 m a k mírnému prosvětlení stínů použil bílou odraznou desku 1 x 1 m postavenou těsně vedle kamery. Rozzářené protisvětlo podpořil i mírnou přeexpozicí, kdy nejvyšší jas pozadí takřka splývá v některých partiích s obrysem těla. Tvorba Romana Sejkota je typická využitím až neuvěřitelných póz a tvarů nahých postav proti jednoduše osvícenému nebo světlejšímu pozadí. Princip stínového divadla, záměrné redukce polotónů hlavního námětu až do téměř grafické podoby, je v jeho fotografiích plný humoru a jinotajů, které ještě podtrhává poetickými názvy. Vaše lampa tím, že může být na scéně jediná, tak vždy hraje hlavní roli, ale zkuste ji umístit i do jiné pozice… V protisvětle může vytvořit zajímavé kontury a užitím světla na pozadí dosáhnete výrazné siluety objektu umístěného před pozadím apod. Při měření expozice se při siluetě převážně orientujete hodnotami naměřenými na pozadí s tím, že vždy záleží, jaký klíčový tón pozadí přiřadíte – má-li být např. takřka bílé, budete muset expozici zajisté 2–3 násobně 108 prodloužit. Silueta je dobrou školou jak pracovat s grafickou zkratkou, s náznakem, který však může fungovat jen v některé fázi, kdy divák tuší, co nebo kdo je zobrazován, např. tvar tváře bude čitelnější z profilu apod. Výhodou užití jedné nebo dvou lamp je nejen snadná obsluha zařízení (kterou zvládnete většinou sami), nízké náklady, ale zejména možnost koncentrace na tvorbu, na komunikaci Roman Sejkot, HEARPPLE, 1990 Nikon, f = 20 mm, 1/60 s, f /8.0, ISO 100, žárovkové světlo Petr Šálek, Katka, 2009 Olympus E-500, f = 76 mm, 1/100 s, f /11.0, ISO 100, zábleskové světlo s modelem a na výraz, který takto jednoduše tvarující světlo poskytuje. Světlo z těchto zdrojů může být směrové nebo rozptýlené s množstvím variant, které jsou mezi těmito dvěma polohami a které si můžete sami vytvořit a nastavit pomocí folií, klapek a dalších modelačních doplňků. Tím, že se svým charakterem často blíží k výrazovým prostředkům denního světla, bývá i srozumitelnější a přirozenější pro adresáty vaší fotografie. KRE ATIVNÍ SVĚ TLO UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ 109
Podobné dokumenty
Použití vnitřní části desek jako softbox
Na různých modelingových portálech naleznete spousty profesionálních modelek, které fotografují za
honorář a mají za sebou desítky focení. Jsou to zkušené modelky, kterým nějak naznačíte svoji
před...
Ukázková kapitola
s několika různými nastaveními expozice, přičemž jeden snímek je určen k expozici jen těch nejtmavších částí scény a další
jsou exponovány vždy o jeden či dva stupně méně, až ke snímku, který zachy...
Sensor Guide
a velké kanceláře, sanitární prostory nebo skladiště: V oblasti komerčních nemovitostí existuje velké
množství různých prostorů. STEINEL se již více než
25 let věnuje vývoji optimálního řízení osvě...
Stáhněte si manuál studia v PDF
dennímu světlu. Jeho výhodou je, že se příliš nezahřívá, není pod ním horko a nerozpíjí modelce make-up. Je ideální, pokud rádi fotíte na nízkou clonu a pokud se vám líbí,
že zachovává světelnou at...
UVOD DO LASEROVÉ TECHNIKY
Historický přehled vývoje laseru
Historie laseru začíná v roce 1917, kdy Albert Einstein ukázal, že kromě jevů jako
jsou spontánní emise a absorpce, musí existovat ještě další jev a to stimulovaná
...
Zde můžete stáhnout SCOOL! v PDF
okolo asi tří tisíců titulů. Tiskoviny dělíme podle periody jejich vy-