Keplerovy zákony

Johannes Kepler
1., 2., 3., Keplerův zákon
Johannes Kepler, 1571 – 1630
Německý astronom, matematik, astrolog.
 V roce 1600 přišel Kepler do Prahy. Stal se
asistentem Tychona Brahe a po jeho smrti
matematikem a astrologem na dvoře císaře
Rudolfa II. Na Braheho podnět propočítal
dráhu Marsu a po dlouhých výpočtech
objevil v Praze první dva ze svých slavných
Keplerových zákonů. V letech 1607-1612
bydlel v dnešním domě U Francouzské
koruny. V roce 1612 odešel Kepler do Lince
a později v roce 1626 do Ulmu.

Johannes Kepler

Johannes Kepler při odvození těchto zákonů
využil systematická a ve své době nejpřesnější
astronomická měření Tychona Brahe, jemuž byl
Kepler asistentem v letech 1600 až 1601. První
dva zákony vydal ve svém díle Astronomia
nova(1609), třetí vyšel roku 1618 v Harmonices
mundi. Později (1687) Isaac Newton ukázal, že
Keplerovy zákony jsou důsledkem jeho
obecnější fyzikální teorie mechaniky a
gravitace.
1.Keplerův zákon
 „Planety obíhají okolo Slunce po eliptických
drahách s malou výstředností, v jejichž
jednom společném ohnisku je Slunce.“




Popisuje tvar trajektorií planet pohybujících se v gravitačním poli.
Planety se pohybují po rovinných křivkách (elipsách či kružnicích),
kolem stálého středu. To znamená, že vektor zrychlení, a tedy i síla
způsobující tento pohyb leží v rovině dráhy.
Planety se periodicky vzdalují a přibližují ke Slunci.
Hlavní vrchol elipsy, v němž je planeta nejblíže Slunci se nazývá přísluní
(perihélium), hlavní vrchol, v němž je planeta nejdále od Slunce se
nazývá odsluní (afélium).
2. Keplerův zákon

Obsahy ploch opsaných průvodičem
planety (spojnice planety a Slunce) za
stejný čas jsou stejně velké.
Planety se v přísluní pohybují nejrychleji, v odsluní
zase nejpomaleji.
 Oběžná rychlost planet se zmenšuje se vzrůstající
vzdáleností od Slunce.
 Mezi rychlostí vp v přísluní a rychlostí vo v odsluní platí:
vp . rp = vo . ro
kde rp je vzdálenost planety v přísluní a ro její vzdálenost
v odsluní.

3. Keplerův zákon

Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou
planet je stejný jako poměr třetích mocnin
jejich velkých poloos (středních vzdáleností
těchto planet od Slunce).
T1, T2 jsou oběžné doby dvou planet,
a1, a2 jsou délky jejich hlavních poloos (jednotkou je AU).
Tento zákon platí v tomto tvaru jen tehdy, jsou-li hmotnosti planet zanedbatelně malé ve srovnání s hmotností Slunce, což je
u planet Sluneční soustavy splněno.
Pohrajte si: http://www.vascak.cz/data/android/physicsatschool/akce.php?f=28&l=cz




http://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_Kepler
http://cs.wikipedia.org/wiki/Keplerovy_z%C3%A1kony
http://www.vascak.cz/data/android/physicsatschool/akce.php
?f=28&l=cz
https://www.google.com/search?q=keplerovy+z%C3%A1kon
y&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=T946U4cN0p3uBs8gYgL&ved=0CAYQ_AUoAQ&biw=1366&bih=665#imgdii=_