URL - Evropská volební studia
Transkript
Studies Jakub Kyloušek – Michal Pink Electoral support for the Communist Party of Bohemia and Moravia in parliamentary elections in the Czech Republic after 1990…………………………………………………149-163 Kateřina Vráblíková Vliv volebních systémů na politickou reprezentaci žen v postkomunistických zemích……………………………………………………………………………………………………164-179 Articles Maxmilián Strmiska Volební arény, obvody a regionální oblasti. Poznámka k výběru a pojetí teritoriálních jednotek analýzy volebního chování ve víceúrovňových uspořádáních…………..180-184 Jakub Kyloušek Aspekty politologického výzkumu v městských aglomeracích……………………….185-193 Pavel Maškarinec Parlamentní volby na Islandu – květen 2007………………………………………………194-210 Eva Kneblová Volby do Severoirského shromáždění v roce 2007………………………………………211-219 Jan Obludník Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006………………………………………………..220-237 Leona Kleinová Parlamentní volby v Estonsku 2007……………………..……………………………………238-246 Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). Electoral support for the Communist Party of Bohemia and Moravia in parliamentary elections in the Czech Republic after 19901 Jakub Kyloušek([email protected]) Michal Pink ([email protected]) Abstract: The purpose of this text is to find an answer to the question of where Communist Party of Bohemia and Moravia enjoys the highest degree of support within the Czech Republic, and whether this support has or has not been stable over the last sixteen years. The basic data file is made up of election results since 1990 compiled by district. The distribution of electoral support will be correlated with selected socioeconomic statistics such as rate of unemployment, suicides, divorces, average wages, and religious faith. On this basis the text will analyze the interdependence of electoral behaviour. Keywords: election, electoral geography, Communist Party of Bohemia and Moravia, the Czech Republic 1 The paper was produced as a part of the project “Political parties and interest representation v current European democracies“(code MSM0021622407). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). J. Kyloušek – M. Pink: Electoral Support for the Communist Party of Bohemia and Moravia... 1. Introduction At the time of the rapid collapse of undemocratic regimes of Central and Eastern European countries around 1990, the main representative of “the old-time rules” was Communist party in its various forms. But this political force succeeded in reestablishing itself under the new conditions, and it integrated itself into the emerging political systems of individual countries. A concrete example is the Communist Party of Bohemia and Moravia (CPBM), the principal heir of the Communist Party of Czechoslovakia (CPC), which was the strongest political party in the years 1948 1989. Although the Communist Party of Bohemia and Moravia has been exclusively an opposition party since 1989, it has consistently found sympathisers, and in comparison with its affiliated formations in the surrounding countries the CPBM can be considered a relatively successful political party at present. There democratic elections to representative bodies of the various types have been held regularly since 1990, and the course of the electoral competition itself has become an object of interest on the part of social scientists who have been trying to give the general public an idea of what is going on in the electoral process with the help of various methods and techniques. One of the many perspectives on electoral procedures has been electoral geography, a subject area which gives us an idea of the electoral behaviour and distribution of electoral support within a given geographical area. Among the first to focus on this phenomenon was André Siegfried in the first half of 20th century (Siegfried 1913). An area study focused on the Central and Eastern European postcommunist countries was written by Tomasz Zarycki, who compares electoral behaviour in the former Czechoslovakia, Hungary, Poland and [Latvia] (Zarycki 1999). The first analyses of electoral behaviour in the Czech environment were studies by Petr Jehlička and Luděk Sýkora that showed the possibility of a continuation of the traditions in electoral behaviour interrupted in 1948, and described the electoral support of conventional political parties in domestic environment. The text concludes that the non-existence of real electoral competition for more than 40 years has not erased the traditional territorial patterns of electoral support for individual political parties. (Jehlička - Sýkora 1991). 150 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 149-163 Among later Czech works on the topic, Tomáš Kostelecký examined the electoral behaviour within the Czech Republic in comparison with neighbouring Slovakia, and support for individual parties after the division of the federal state. His work showed three facts. Firstly, the historically-established electoral maps are too stable to be easily changed by the influence of a relatively short period of political and economic development. Secondly, in the Czech Republic some differences can be explained by economic factors. However, this it is not the case in Slovakia because of the more important ethnic, religious and historic features in the individual regions. Thirdly, in the Czech Republic the differences in electoral behaviour depending on the gradual penetration of political parties into the lower sphere tend to reduce regional differences, but in Slovakia it is the other way around (Kostelecký 2001a). Besides, electoral geography, the status of communist parties in Central Europe during the last 16 years has also become an integral part of political research. There are also works focusing on the potential for the transformation or eventual accommodation of the former main representatives of undemocratic regimes, such as that by authors Darius Stola, Fraçois Mayer, Michel Perottino and others (Stola Mayer - Perottino 2000). It is apparent from the given information that research connected with the Communist Party has become an integral part of the academic agenda,. and explanation of electoral behaviour within specific geographical areas suggests itself as an appropriate way to continue along this path. . 2. Methodological background As mentioned above, the following paper will identify areas of support for particular political parties, and whether regional support is stable or unstable. The basic data file is made up of election results to the lower house of the Parliament of the Czech Republic, the Chamber of Deputies. The electoral system in this case is based on proportional representation. There were a few modifications to electoral law during the monitored period of time. Voters behave more often according to their personal convictions in electoral competition because the rules of proportional representation have a less restrictive effect than the electoral principles of majority electoral systems (Birch et al 2002: 85-86). 151 J. Kyloušek – M. Pink: Electoral Support for the Communist Party of Bohemia and Moravia... Because of the limitations on the character and range of topic, attention will be limited to selected questions. Individual electoral maps will be compared, and the methods of areas of electoral support and the Pearson correlation coefficient will be used to examine the stability of electoral support. This area is identified on the basis of simple calculation. Election results for individual political parties are arranged according to percentage gain from the highest to the lowest. Then we find half of the total by subsequent addition in the set order. In this line we divide the examined units into halves, and get areas which comprise 50% of the electoral support out of the total number of votes in given elections. An area outlined in this way is called area of electoral support for a political party (Jehlička - Sýkora 1991). The district level will be taken as the base level for research; it has been studied several times in research, but not for the whole time period 1990 – 2006. The basic data file consists of the by results of the elections to the Chamber of Deputies (ChD) since 1996, and elections to Czech National Council (CNC) in 1990 and 1992. At this stage it is necessary to say that the districts were reformed at the end of the researched period of time, but the changes are not yet shown in the aggregation of election results. One of the main changes is the administrative division of the Šumperk district, and the subsequent constitution of the Jesenik district, which has appeared in the statistics since 1996. This change will be solved by dividing the Šumperk district into a Jesenik district and a Šumperk district from 1990. To determine the mutual cohesion and stability of electoral support, the basic statistical method of the Pearson correlation coefficient will be used, as it is commonly used for this purpose in Czech surroundings. In brief, the aim of this paper is to determine whether the Communist Party has found areas with permanent and stable electoral support over the last 16 years in regularly repeated elections. 3. The Communist Party and its position in the party system of the Czech Republic In comparison with the other post-communist countries of Central and East Europe, we can affirm that the party system of the Czech regions has stabilized during the last 16 years and is relatively easy classifiable. Today it is possible to consider four 152 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 149-163 main basic political currents as established and stabilised players in the political party spectrum. There are two main political parties, i.e. the Civic Democratic Party with its liberal-conservative orientation, and the Czech Social Democratic Party which belongs to the broader group of social democratic political parties. The other two stabilised subjects are the Christian and Democratic Union – Czechoslovak People’s Party which presents itself as a centrist formation, and the Communist Party of Bohemia and Moravia as the main principal heir of the Communist Party of Czechoslovakia. In the period under consideration there are also other formations which broke through, but they did not maintain their position and gradually quit the party field. In the latest elections the Green Party succeeded in gaining the necessary number of votes to enter Parliament, but it is too early to speak of them as an established element in the party field (Kostelecký 2001b). Table 1. Election results of main political parties in Czech regions in 1990 – 2006 CNC 1990 CNC 1992 ChD 1996 ChD 1998 ChD 2002 ChD 2006 CSDP 4,11 6,53 26,44 32,31 30,20 32,32 CDU 8,42 6,28 8,08 9,0 14,272 7, 22 CPBM 13,24 14,05 10,33 11,03 18,51 12,81 CDP 29,73 29,62 27,74 24,47 35,38 Turnout 96,79 85,08 76,41 74,03 58,0 64,47 Source: www.volby.cz According to the information given, it could be possible to fit the party system of the Czech lands into Giovanny Sartori’s concept of moderate pluralism, a type of party scheme which results in practice in a system of coalition government, and is based on the existence of at least three - preferably five, possibly six relevant political parties (Sartori 1976). In assessing the Czech party environment, there is a problem with applying the criterion of the general acceptability of individual political parties as parts of a government coalition, because the CPBM is ostracized by the other parties and its coalition potential is zero. Today it is a party which does not represent fundamental opposition to the system itself, but because of its ideology an agreement there is an agreement to exclude it. The CPBM regularly takes part in electoral competition and 2 In 2002 stood The Christian and Democratic Union - Czechoslovak People´s Party together with smaller liberal party The Union of Freedom on the common ballot. 153 J. Kyloušek – M. Pink: Electoral Support for the Communist Party of Bohemia and Moravia... gains representation in the legislature, but it is still prevented from participating in the executive. (Kostelecký 2001b). A close up look at election results makes it possible to identify its nation-wide support at in the ragne of 10-20%. The CPBM enjoyed its best post-1990 results in the 2002 elections. At that time it gained 18.51% of votes, which guaranteed it 41 seats out of a total of 200. This was its highest point during the last 16 years. Table 2. Number of CPBM deputies in 1990 – 2002 CNC 1990 CNC 1992 ChD1996 ChD 1998 32 (200) 35 (200) 22 (200) 24 (200) Source: www.volby.cz ChD 2002 41 (200) ChD 2006 26 (200) Numbers of votes won in elections are certainly important, but more important are the numbers of individual seats the party gains in the election that help it advance its policy. CPBM and its group consisted of 32 and 35 members in the first two terms. This number dropped slightly to 22 and 24 members on the basis of election results in 1996 and 1998. In the 2002 election they reached their greatest highest numbers with 41 CPBM deputies seated in the Lower Chamber of Parliament. However, the upward trend did not carry over into the latest elections, and the number of CPBM legislators in the lower house dropped to 26. 4. Support in 1990 – 2006 The first free and democratic election in the Czech environment took place in July 1990, and the Communist Party was the main representative of the old times. For all intents and purposes it was not so much an election as an vote for social democratisation. The main representative of the pro-reform forces was the heterogeneous Civic Forum, which consisted of a number of factions whose shared motivation was the move towards civil society. The Communists gained more than 13% of the votes, and the map below shows the regions where the Communist Party of Czechoslovakia of that time won the majority of its support in 34 districts, located more in Bohemia than in Moravia. The Communist Party of Czechoslovakia found its highest support in areas of Central and Western Bohemia, and in the following districts: Tachov, Domažlice, Louny, Beroun, Litoměřice, Rakovník. 154 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 149-163 Map 1. Areas of electoral support in 1990 Map 2. Areas of electoral support in 1992 Source: data of CZSO, own map Source: data of CZSO, own map In the following election in 1992 the renamed Communist Party (now the CPBM) ran within a coalition called the Left Bloc. But because of its dominant position the pre-election coalition can be considered a CPBM ballot. The main subject latently present in the election campaign was the future of the common federal state with Slovakia. The Communist Party held the opinion that the federation should be preservaed, and it gained 14.05% in the elections. There were only small changes in its areas of electoral support. 32 districts were areas of electoral support for the party. In comparison with the previous period their numbers in Moravia increased, but some districts in Central and South Bohemia dropped out. The first election within an independent Czech Republic saw a moderate weakening of the Communist Party. They won 10.33% of the vote, a slight decline, and their parliamentary group shrank to 22 from the previous 35. As for distribution of geographical support, 33 districts were identified as areas of geographical support, mainly areas which had been so before. New areas of support were areas the Hodonín and Břeclav areas of South Moravia, and the Prachatice and Český Krumlov areas of Bohemia. At the same time districts in northern tip of Bohemia dropped out. Noteworthy was the change in the Karviná district, which is one of the CPBM’s areas of electoral support in the long term, but did not meet the criteria in the 1996 elections. 155 J. Kyloušek – M. Pink: Electoral Support for the Communist Party of Bohemia and Moravia... Map 3. Areas of electoral support in 1996 Map 4. Areas of electoral support in 1998 Source: data of CZSO, own map Source: data of CZSO, own map After the 1998 election, the CSBM found itself more and less in the same position as before. They got 11.03% of the vote, and its parliamentary group grew by 2 deputies to a total of 24. The electoral support maps show consistent support from the same districts : the western tip of Bohemia except for the Plzeň, Karlovy Vary, and Sokolov districts, the area of Czech-Moravian Highlands, south Moravia, and north Moravian districts of Šumperk, Jeseník, and Bruntál. In the parliamentary election of 2002, the map of areas of electoral support for the CPBM shifted towards two areas independent of each other. Districts situated in the centre of republic, e.g. Jindřichův Hradec, Jihlava, Pelhřimov, Havlíčkův Brod, ceased to qualify as areas of support. The CPBM’s main support was focused on areas in the east, especially the Moravian districts which had been identified in previous elections, and districts in the northwest of Bohemia, with the exception of Karlovy Vary and Plzeň. On the whole 31 units qualifed as areas of CPBM electoral support; that is, a slight decline. 156 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 149-163 Map 5. Areas of electoral support in 2002 Map 6. Areas of electoral support in 2006 Source: data of CZSO, own map Source: data of CZSO, own map Similar trends in geographical distribution of CPBM support were confirmed in the last parliamentary election. Regions with higher concentrations of CPBM voters are South and North Moravia, and north-west Bohemia area with the exception of the Plzeň and Karlovy Vary districts .There are changes in Bohemia, where the districts of Děčín, Ústí nad Labem, and Beroun dropped out as areas of support in comparison with previous elections. On the other hand, the districts of Jindříchův Hradec, Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou, Greater Brno,and Ostrava can again be identified as CPBM support areas. On the whole, then, CPBM voters are still found in the same areas. When we compare electoral maps, there is an obvious stability of electoral behaviour and support for the CPBM. The subsequent map confirms it even more. Table 3. Stability of regional differences in CPBM electoral support (Pearson correlation coefficient) CPC 90 CPBM 92 CPBM 96 CPBM 98 CPBM 02 CPBM 06 CPC 90 1 0,783 0,825 0,754 0,727 0,722 CPBM 92 0,783 1 0,671 0,641 0,677 0,668 CPBM 96 0,825 0,671 1 0,952 0,811 0,825 CPBM 98 0,754 0,641 0,952 1 0,882 0,885 CPBM 02 0,727 0,677 0,811 0,882 1 0,953 CPBM 06 0,722 0,668 0,825 0,885 0,953 1 Note: Correlation is significant from the level 0.01 Table 3 clearly shows a high degree of stability in regional and district support for the Communist Party. On the basis of the data shown, it is possible to claim that 157 J. Kyloušek – M. Pink: Electoral Support for the Communist Party of Bohemia and Moravia... the basic character of interdistrict differences remains the same, with minor variations found when comparing later elections to the base election of 1992. In this case the numbers were the lowest, but still highly significant. At the same time we need to mention that the high correlation between the electoral results of the party in successive elections do not necessarily mean that a particular political party in an individual district enjoyed the support of the same number of voters. The correlation coefficient can remain high even if the party gained or lost a major part of its electoral support, as this phenomenon is not reflected by a change in the electoral map. 5. Electoral maps in wider context At this point we have defined where the CPBM regularly finds its voters, and which districts are its ´strong districts´ with the help of electoral support area maps. By comparing individual maps we can identify the districts that consistently qualified as the CPBM areas of electoral support. Map 7. Districts of long-term electoral support for the CPBM 1990 – 2006 Source: data of CZSO, own map The map above shows the areas of long-term support after comparing the maps. In South Moravia, the districts of Znojmo, Vyškov, and Blansko regularly meet the criteria as support areas. Despite higher support for communist candidates in North Moravia, the district of Bruntál was the only one which qualified for the final map. Larger areas regularly identified as areas of electoral support are found in the western part of the Czech Republic, except for the Sokolov, Karlovy Vary, and Plzeň districts. The following table shows how many votes the CPBM gained there. 158 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 149-163 Table 4. Electoral support for CPBM by district (data in %) District CNC 1990 Blansko 15.16 Bruntál 15.1 Domažlice 16.51 Cheb 14.49 Chomutov 15.43 Kladno 19.86 Litoměřice 18.04 Louny 18.73 Most 17.92 Plzeň 15.29 sever Rakovník 18.63 Rokycany 16.7 Tachov 19.08 Vyškov 15.93 Znojmo 15.97 CZ 13.24 Source: www.volby.cz CNC 1992 17.49 18.41 16.38 26.08 16.35 20.86 18.69 19.18 19.19 15.4 ChD 1996 13.8 12.19 13.12 11.98 12.69 14.23 14.83 16.02 14.97 12.19 ChD 1998 14.54 14.84 13.87 12.87 14.95 14.79 15.38 17.1 15.77 12.67 ChD 2002 22.11 27.87 20.76 23.87 24.7 23.68 24.7 29.07 27.41 21.03 ChD 2006 15.64 18.35 15.51 16.36 16.13 16.27 16.74 19.71 17.05 15.33 19.08 17.71 20.68 18.48 17.35 14.05 13.56 12.99 18.12 13.59 14.96 10.33 14.12 14.58 18.37 15.29 18.18 11.03 24.65 22.9 31.02 23.54 29.18 18.51 17.52 16.4 20.86 16.65 19.82 12.81 According to the data given, it is possible to note various tendencies in individual districts. The most successful district for the CPBM is Tachov, which has maintained the highest support in long term. Along with this district there are the other regularly identified districts of Louny, Most, and Litoměřice among the top ten districts. But what are the characteristics and features of these districts? And is it possible to find any other specifics which could indicate why the communists gain the highest support in these areas? We will try to find the answer in two ways. At first we will compare selected socioeconomic factors, such as the divorce rate, number of religious people in society, rate of unemployment, gross wage level, and number of suicides at the individual district level. These characteristics should give a true picture of the voters who did not duly profit from the transformation processes after 1990, and exhibited greater feelings of uncertainty. On the basis of simple comparison, we will look for the basic connection between the selected parameters and electoral behaviour. Then we will cross-correlate between these parameters and electoral support for the CPBM in latest election in 2006. 159 J. Kyloušek – M. Pink: Electoral Support for the Communist Party of Bohemia and Moravia... Table 5. Selected districts and data (data in %, gross wage is nominal) District Divorce rate ./100 marriage3 52.0 74.4 52.1 72.8 74.8 67.6 62.2 66,4 85 Total of Rate of 4 worshippers unemployment.5 Blansko 49.8 6.5 Bruntál 27.4 13.6 Domažlice 33.5 5.4 Cheb 21.9 6.7 Chomutov 15.7 14.2 Kladno 15.6 7.8 Litoměřice 18.1 10.10 Louny 19,3 11,40 Most 12.4 20.4 Plzeň 60.5 17.8 5.0 north Rakovník 64.3 14.4 5.7 Rokycany 62.9 17.7 5.1 Tachov 68.1 19.5 7.6 Vyškov 49.8 42.4 7.4 Znojmo 53.0 41.1 12.0 CZ 60.34 31.95 7.9 Source: Czech Statistical Office, http://www.czso.cz/ Gross wages6 Rate of suicides7 15474 14902 14902 14728 17469 17476 18237 14962 19662 12.8 17.4 17.4 19.0 15.8 15.2 12.9 15,4 21.0 15541 16.6 19195 17648 15794 14989 14877 17460 15.5 15.8 14.8 12.0 21.0 15.8 According to the given data, it is not possible to find common data in the individual districts that would point to a mutual context. We can see figures several times greater than the national level; but other, below-average figures can be identified as well. The rate of divorce is a clear example. The districts of Most and Chomutov show the highest rates of divorce in the whole Czech Republic. On the other hand, the districts of Vyškov and Blansko also belong to the group of regions with high support for CPBM where the rate of divorce is on the lowest possible level. Similar differences are also evident with the rate of unemployment, which reaches very different figures. In district of Tachov, where support for the CPBM is highest, the rate of unemployment is below the national average, and in other regions such as Plzeň – north and Rokycany, the rate is even lower. A similar trend can also be 3 The divorce rate is calculated as the number of divorces to 100 marriages, according to the methodology of the Czech Statistical Office (CSO). 4 Statistics on religiosity come from 2001 census, source CSO. 5 Unemployment – official source of CSO from the end of May 2006. 6 Indicator of gross wage is taken from CSO materials, as aof 31.12.2004. 7 Statistics on number of suicides are taken from CSO, calculated as the number of suicides per 1000 inhabitants. 160 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 149-163 identified in the suicide statistics, where the districts of Most and Znojmo take first place, while the districts of Vyškov, Blansko, and Litoměřice do not reach even average. So it is not possible to draw the conclusions about electoral behaviour from some of these selected statistics. For better conclusions we can use a simple measure expressing correlation. For this purpose cross-correlation will be used, with the aim of monitoring single correlation coefficients and their figures. Table 6. Correlation of selected parameters with support for CPBM (Pearson correlation coefficient) Unemployment Suicides Divorce rate Religiosity Wages CPBM 2006 0.441 -0.079 0.190 -0.075 -0.076 According to given figures, only with the average rate of unemployment is there a partial correlation with regional support for the CPBM. In simple terms, the highest rate of unemployment and the highest degree of support for communist candidates are found in the selected district. For that reason it is appropriate to compare the electoral map of CPBM support in 2006 with a map presenting the unemployment rate on the district level. The other indicators were not sufficient to prove correlation, even if their figures seem to be decisive for explanation of electoral behaviour in connection with support for the CPBM. Map 8. Electoral map of CPBM support in 2006 Map 9.Rate of unemployment as at 31.5.2006 Source: data of CZSO, own map Source: data of CZSO, own map From the comparison of the two maps it is evident that the district of Most. which is one of the districts with the highest rate of long-term unemployment, is at the same time one of the areas with the highest support for the CPBM. Among the other 161 J. Kyloušek – M. Pink: Electoral Support for the Communist Party of Bohemia and Moravia... areas with higher rates of unemployment are the districts in the immediate neighbourhood of Most, including Chomutov, Louny, Litoměřice, Sokolov, Ústí nad Labem and Děčín. In South Moravia there are the districts of Znojmo, Třebíč and Hodonín; in the north of Moravia the region of Karviná and surrounding areas. Most of the specified districts qualified as areas of electoral support in the parliamentary election in 2006; however, not all districts with high support for the CPBM have high rates of unemployment. A prime example are districts in the central areas, the districts of Vysočina, Tachov, and Domažlice as noted previously in Table 5. 6. Conclusion The aim of this paper was to find the areas of higher support for the CPBM in the long term, and try to outline possible factors affecting the distribution of votes. Comparison of electoral maps showed the districts with higher long-term electoral support for the CPBM. Comparison of electoral support maps revealed the following districts: Blansko, Bruntál, Domažlice, Cheb, Chomutov, Kladno, Louny, Litoměřice, Most, Plzeň – north, Rakovník, Rokycany, Tachov, Vyškov, Znojmo, all of which met the definition. The districts of Most, Litoměřice, Louny and Tachov have regularly placed among the top ten CPBM support districts in parliamentary elections since 1990. In these districts, were selected socioeconomic indicators that might explain the social conditionality of electoral behaviour were compared. However, on the basis of simple comparison no clear connection was proven. By subsequent testing and finding of connections with the help of the statistical method of the Pearson correlation coefficient, significant correlation was found only between support for CPBM and the district rate of unemployment. When we return to the comparison between of electoral maps of communist party support and the district rate of unemployment, we find there are districts among the ones mentioned above where the correlation is not that noticeable. On the basis of established facts we can assert that support for the Communist Party of Bohemia and Moravia in the Czech Republic has been relatively stable since 1990, and is more conditioned by a long term influence which is regionally conditioned than on socioeconomic features alone. 162 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 149-163 List of references and sources: Balík, S. (2006): Kontinuita či diskontinuita voličských vzorců? Volební podpora KSČ a KSČM v prostoru dnešního Olomouckého kraje v období 1929 – 1935 a 1996 – 2002. Euroepan Electoral Studies. Vol. I, No. 1, pp. 38-60 (http://ispo.fss.muni.cz/kontinuita-diskontinuita). Birch, S. et al. (2002): Emboding Democracy. Electoral System Design in PostCommunist Europe. New York: Palgrave Mamillane. Jehlička, P. - Sýkora, L. (1991): Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích (1920 – 1990). In: Sborník ČGS 96 (2), s. 81 – 95. Kostelecký, T. (2001a.):„Vzestup nebo pád politického regionalismu?“. Praha: Sociologický ústav AV ČR, Working papers 2001 (9). Kostelecký, T. (2001b): Political parties after communism. The Johns Hopkins University Press. Perottino, M. - Mayer, F. - Stola, D. (2000): Les communistes en Europe centrale. Revue d'études comparatives Est/Ouest, 3/2000, sept. 2000, pp. 5-68. Siegfried, A. (1913): Tableau politique de la France de l´Ouest sous la Troisième République. Paris: Arnam Colin. Sartori, G. (1976): Parties and Party Systems. A Framework for Analysis, I.. Cambridge: Cambridge University Press. Zarycki, T. (1999): The New Electoral Geography of Central Europe. (http://www.iss.uw.edu.pl/zarycki/pdf/RSS2.pdf). Český statistický úřad (SCZO), http://www.czso.cz/, http://www.volby.cz 163 Vliv volebních systémů na politickou reprezentaci žen v postkomunistických zemích1 (Influence of the Electoral Systems on the Political Representation of the Women in Post-Communist Countries) Kateřina Vráblíková ([email protected]) Abstract: This paper examines the relationship between electoral systems and female political representation in post-communist states. West European research has suggested that more women are elected in proportional representation systems (PR) than in majoritarian ones, and points out PR’s characteristics (district magnitude, electoral thresholds and closed party lists) as the main explanatory factors. I find that unlike western democracies, post-communist states do not follow these presumptions. Neither basic electoral type nor the characteristics of PR systems explain low women’s representation in national legislatures of post-communist states. Keywords: electoral systems, women’s representation, post-communist states. 1 Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM 0021622407). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 164-179 1. Úvod Problematika politické reprezentace žen patří v současnosti k dosti diskutovaným tématům. Potřeba reflexe této oblasti se objevila už v poslední třetině 19. století, kdy se důraz na otázky postavení žen v soukromém sektoru přesunul i na jejich pozici ve veřejné sféře. Feministické teoretičky si totiž uvědomily, že pro zlepšení postavení žen jako osob je bezpodmínečně nutné jejich uznání i v oblasti veřejné. A tak se objevil explicitní požadavek rovného podílu obou pohlaví na veřejné správě a politickém rozhodování (Havelková 2006). V porovnání s řadou detailních výzkumů západní (a zvláště severské) provenience má česká politologická literatura dosud dluh ve zkoumání této problematiky. Předkládaný text se pokusí přispět přinejmenším k tematizaci dané oblasti. Hlavním cílem článku je posoudit, jakou roli hraje typ volebního systému v otázce míry zastoupení žen v parlamentech regionu postkomunistických zemí. Studie nemá ambici detailně zachytit vývoj a všechna hlediska politické reprezentace žen zkoumaných zemí, ani se nesnaží o teoretickou inovaci. Nabízí nástin možné cesty výzkumu dané problematiky a chce v prvé řadě zmapovat stav situace v daném areálu a následně jej v základních aspektech konfrontovat s analytickými koncepty, které nabízí západoevropské přístupy. Vzhledem k rozsahu textu i metodě použité pro analýzu (kvantitativní statistické metody)2 bude potřeba řady zjednodušení a zobecnění, takže jsme si vědomi určitého omezení platnosti našich závěrů. Zdrojem dat nám byla jednak databáze, kterou spravuje Inter-Parliamentary Union (IPU) a která poskytuje velké množství dat vztahujících se k politické reprezentaci žen ve všech zemích světa. Text pracuje s údaji platnými k 30. 11. 2006. Z hlediska informací ohledně volebních systémů postkomunistických zemí a jejich jednotlivých aspektů jsme vycházeli z disertační práce J. Šeda (2006) Volební systémy postkomunistických zemí. 2. Politická reprezentace žen Empirickou realitou zůstává prozatím skutečnost, že politická moc je rozdělena podle pohlaví. Zavedení všeobecného volebního práva pro ženy vedlo v praxi k uplatnění především práva aktivního, avšak naplňování práva pasivního, tedy být volena, 2 Dostatečné prozkoumání problematiky by vyžadovalo kombinaci jak kvantitativních, tak kvalitativních metod, kdy by bylo potřeba věnovat prostor každému státu regionu zvlášť. 165 K. Vráblíková: Vliv volebních systémů na politickou reprezentaci žen… zůstává nadále ne zcela uskutečněným předpokladem (Havelková 2006). Pro představu ženy zastávají v dolních komorách parlamentů celého světa v průměru jen 17,2 % křesel.3 Míra jejich politické reprezentace se nicméně v jednotlivých regionech významně liší. Severské země mají nejvyšší podíl žen v politických strukturách (průměrně 40,8 % v dolních komorách parlamentů), zatímco arabské země nejnižší (v průměru 9,3 % v dolních komorách parlamentů) (IPU 2006a). Pro zkoumaný region postkomunistických zemí je charakteristické nízké zastoupení žen v celém politickém životě4 (např. Gaber 2004). Průměrný podíl žen v dolních komorách parlamentů regionu je 16,8 %. Tato hodnota se může zdát zarážející ze dvou důvodů. Jednak se zde objevila určitá očekávání v souvislosti s přechodem od nedemokratických režimů. Proces tranzice provázela rozsáhlá transformace společnosti, což se jevilo jako příležitost začít jakoby nanovo. Tato nestandardní situace tak představovala jedinečnou možnost vytvořit „skutečné“ demokracie (viz např. Rueschemeyer 1998). Oproti těmto očekáváním se příběhy jednotlivých postkomunistických zemí odvíjely přinejmenším ve střízlivějším stylu. Pokud vůbec došlo ke konsolidaci demokracie, jedná se ale o, jak je nazývá Millard (2004: 185), „maskulinní demokracie“. Druhý podnět k reflexi představuje markantní úbytek žen v politických institucích regionu v porovnání s minulou érou. Systémy socialistického bloku uplatňovaly ve způsobu formálního ustavení svých orgánů politické reprezentace logiku zastoupení podle profilu struktury celé společnosti. Díky zavedení kvót byl podíl žen v komunistických legislativních orgánech daleko vyšší, než tomu bylo v západních státech5 (např. Millard 2004, Gaber 2004). Tato „povinná emancipace“ 3 Reprezentace žen má řadu indikátorů, od jejich podílu v legislativních tělesech po míru zastoupení ve vedoucích funkcích jak politických, tak ve sféře ekonomiky. Z hlediska naší analýzy používáme jako indikátor podíl žen v parlamentech, resp. u dvoukomorových parlamentů podíl v dolních komorách. 4 Tato analýza se zaměří pouze na zkoumání některých aspektů celostátní úrovně vrcholné politiky. Totiž situace na celostátní úrovni se v porovnání s regionální úrovní značně liší a tato problematika by vyžadovala samostatné prozkoumání. 5 Podíl reprezentace žen v parlamentech střední a východní Evropy během 70. a 80. let značně vzrostl a regulace kvótami představovala důležitý fenomén sovětské minulosti (např. v Sovětském svazu platila kvóta 30 %). Tzv. „komunistické zneužití systému kvót“ někdy slouží jako vysvětlení současné nevole postkomunistických zemí přikročit k těmto regulím. Jak ale dokazuje Dahlerup (2004), „mýtus sovětských kvót“ je spíše politickým argumentem proti než skutečným faktorem. 166 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 164-179 ale neměla vliv na reálný podíl žen na rozhodování a skutečné fungování systému, politickým institucím fakticky dominovali muži6 (Dahlerup 2004). Jednotlivé státy regionu se v konkrétních opatřeních (tedy i v jejich výstupech) poměrně lišily7 a tato variabilita v zásadě platí dodnes. Z hlediska zastoupení žen je areál postkomunistických zemí velice heterogenní a netvoří jednolitý celek (viz graf 1). Zemí s nejvyšším zastoupením žen je Bělorusko, kde v současné době ženy představují 29,1 % členstva dolní komory, čímž se země zařazuje na 21. příčku celosvětového žebříčku. Nejnižší zastoupení žen nalezneme v Albánii, kde podíl žen v parlamentu činí 7,1 % a země se v celosvětovém porovnání nachází u dna tabulky na 113. místě. Pobaltské státy mají všechny poměrně vysokou úroveň reprezentace žen. Naopak balkánský region je značně divergentní. Totiž v těch státech, kde byly zavedeny genderové kvóty v důsledku mezinárodní intervence spojené s vojenskými konflikty, nalezneme výrazně vyšší zastoupení žen. V kontrastu stojí ostatní státy této oblasti, které dosahují velice nízkých hodnot. Podobně je na tom i skupina členských států EU, které svojí variabilitou v podílu zastoupení žen rovněž odrážejí celkovou různorodost celého postkomunistického regionu. 6 Což jasně vidíme v minimálním zastoupení žen v ústředních orgánech komunistických stran, které měly reálný vliv na fungování systémů. 7 V 80. letech tak např. v SSSR nalezneme v parlamentu až 49 % žen, na Ukrajině přes 38 %, Litvě 35 %, v Rumunsku 34 % a Československu 25 %. (Millard 2004:184) 167 K. Vráblíková: Vliv volebních systémů na politickou reprezentaci žen… Graf 1. Státy podle podílu žen v dolních komorách parlamentů (%) 7,1 8,6 8,7 Albánie Černá Hora Ukrajina Ruská federace Maďarsko Rumunsko Srbsko Slovinsko Bosna a Hercegovina Česká republika Estonsko Lotyšsko Slovensko Polsko Chorvatsko Moldávie Bulharsko Litva Makedonie Bělorusko 9,8 10,4 11,2 12 12,2 14,3 15,5 18,8 19 20 20,4 21,7 21,8 22,1 24,8 28,3 29,1 0 10 20 30 40 podíl žen v dolní komoře parlamentu (%) Pozn.: údaje jsou platné k 30. 11. 2006. Zdroj: IPU 2006b 3. Konceptuální předpoklady Politická reprezentace žen představuje značně komplexní fenomén, při němž dochází k vzájemné interakci a prolínání mnoha faktorů. Pokud chceme detekovat příčiny míry zastoupení žen v politických strukturách, a stavíme tedy ženskou politickou reprezentaci jako závislou proměnnou, nabízí se řada možností. Obecně (např. Matland 1993, Millard 2004, Hoecker 1998 cit. dle Havelková 2006) se zde intervenující faktory rozdělují do třech analytických dimenzí: vliv politické kultury, sociálně-ekonomických předpokladů a institucionálního rámce. Politická kultura v této souvislosti představuje náklonnost společnosti k genderové rovnosti či naopak patriarchální postoje zastávající tradiční dělbu genderových rolí.8 Ze sociálně- 8 Indikátory jsou zde různé škály postojů k rovnosti, vliv má i typ náboženské orientace či působení ženského hnutí. Průkazným indikátorem náklonnosti k genderové rovnosti je také vliv doby zavedení volebního práva pro ženy. (např. Rule 1987, Havelková 2006) 168 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 164-179 ekonomických faktorů se jako nejdůležitější faktory uvádějí vzdělání a zaměstnanost.9 Tato práce se bude primárně soustředit na analýzu třetí roviny faktorů, a bude se tedy snažit o institucionální vysvětlení míry politické reprezentace žen. Z institucionálního hlediska se za nejzásadnější proměnnou považuje základní typ volebního systému (např. Matland 1998, Millard 2004). Na prozkoumání zejména tohoto faktoru se soustředily i první studie, které zkoumaly dramatický nárůst reprezentace žen v poměrných systémech západní Evropy od počátku 70. let.10 Tyto přístupy kladly důraz na rozdíl mezi proporčním a jednomandátovým typem a jejich závěrem bylo tvrzení, že pro reprezentaci žen je výhodnější poměrný systém a že tento faktor je hlavní příčinou nárůstu podílu žen v reprezentativních orgánech. 3.1. Velikost volebního obvodu W. Rule (1987) ve své dnes už klasické studii 23 demokratických zemí definovala jako nejzásadnější determinant nárůstu míry politické reprezentace žen velikost volebních obvodů (district magnitude) (pro srov. Matland 1993, Matland 1998, Norris 2004). Logika většiny argumentů, které se snaží vysvětlit vliv faktoru typu volebního systému, operuje zejména se strategickými efekty volebních systémů. Soutěže v jednomandátových obvodech představují ze své povahy hry s nulovým součtem, protože když je velikost obvodu jedna (jak je tomu skoro u všech většinových systémů), strana může získat nanejvýš jedno křeslo v obvodu. Strategie strany je v tomto případě taková, že nominuje kandidáta nejpřijatelnějšího pro co nejširší skupinu voličů.11 Povaha nulového součtu hry staví situaci tak, že kandidátky ženy 9 Jak ale někteří autoři (např. Millard 2004, Havelková 2006) upozorňují, korelace socioekonomických ukazatelů s mírou politického zastoupení žen v postkomunistických zemích není vždy prokazatelná. 10 Tento proces byl výstupem uplatnění požadavků většího politického zastoupení žen, které v západním světě v 60. letech přinesla druhá vlna feminismu. Naopak ve většinových systémech se tyto požadavky do vyšší reprezentace žen přeložit nepodařilo. (Matland 1998: 5-6) Ve sledovaném období mezi léty 1970 a 1993 vzrostl u proporčního typu volebních systémů podíl žen z 6 % na 20,2 % a u většinového typu volebních systémů (s jedním mandátem v obvodu) z 2,2 % jen na 9,5 % (Matland - Studlar 1996: 709). 11 Mezi jinými např. P. Norris (2004: 182-184) tvrdí, že systém výběru kandidátů má tendenci reprodukovat status quo, takže zvýhodňuje dosavadní držitele postů (podíl znovuzvolených bývá až 2/3) nebo nové kandidáty, kteří ztělesňují typické sociální pozadí a zkušenosti charakteristické pro většinu dosavadních poslanců. Tuto skutečnost vidí jako jednu ze základních příčin podreprezentace žen v legislativních orgánech i Schwindt-Bayer (2005). Její výzkum navíc dokazuje, že omezení počtu volebních období, po něž může 169 K. Vráblíková: Vliv volebních systémů na politickou reprezentaci žen… musí soutěžit přímo proti mužům, a navíc, když je za stranu nominovaná žena, explicitně se tak musí odepřít aspirace, které mají její spolustraníci muži ve stejném obvodě. Naproti tomu pokud roste velikost volebních obvodů (což je charakteristické pro proporční volební systémy), strana může očekávat, že získá větší počet křesel, což zásadním způsobem ovlivňuje její strategii nominací. V proporčním typu volebního systému všechny strany prezentují pro každý vícemandátový obvod kolektivní seznam kandidátů – kandidátní listinu, takže je v této situaci mnohem snazší stavět na kandidátky i ženy, protože teď už se nemusí hledat jediný kandidát, který osloví co největší množství voličů. Předpokládá se, že kandidátní listina se tvoří podle logiky vyrovnávání (ticket balancing), kdy každý kandidát má oslovit specifický sektor voličů. Systém stimuluje stranu, aby se snažila z tohoto pohledu o co nejkomplexnější kandidátku, která bude reprezentovat všechny hlavní sociální cleavages elektorátu. Navíc pokud kandidátka některé základní sociální sektory vynechá (to platí i pro ženy), může být tento jev nazírán jako úmyslná diskriminace, což je pro stranu z hlediska zisku hlasů příliš riskantní. Zahrnutí žen na kandidátku je tedy výhodné, až nezbytné, protože zajistí určitý okruh voličů, a to aniž by se tím nutně vyřazovali ze hry všichni ostatní muži, jak by tomu bylo v jednomandátových obvodech. Některé studie (např. Matland 1993) ale upozornily na to, že větší velikost obvodů automaticky nevede k nárůstu podílu zvolených žen. Toto kritérium totiž závisí ještě na podmínce, že musí jít o poměrně velké strany. Pokud totiž parlamentní zastoupení získá spousta malých stran, jejich zástupci budou stále pocházet z nejvyšších míst kandidátky. Navíc když každá strana očekává, že vyhraje jen několik křesel, soutěž o posty na vrcholu kandidátky se v tu chvíli stává soutěží s nulovým součtem podobnou té v jednomandátových obvodech.12 Z toho plyne, jak zjistil Matland (1993), že spíš než velikost obvodů je důležitější velikost stran (party poslanec/poslankyně zastávat svůj mandát (ač nebylo zaváděno s tímto úmyslem), má významně pozitivní vliv na politickou reprezentaci žen. 12 Millard (2004: 206) v této souvislosti upozorňuje na to, že nejen malé strany, ale i volební bloky nebo tzv. „strany moci“ maří možný efekt velikosti volebního obvodu. Pokud totiž kandiduje koalice stran nebo strana sdružující celou řadu různorodých zájmů, logika obsazování mandátů se opět přibližuje hře s nulovým součtem. 170 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 164-179 magnitude), resp. kolik strana získá v obvodě mandátů.13 Stejnou argumentaci používá Millard (2004: 215-216), když tvrdí, že předpoklad narůstajícího počtu zvolených žen s rostoucí velikostí volebního obvodu rovněž neplatí i v případě, kdy celý stát představuje jediný velký volební obvod. 3.2. Preferenční hlasování Dalším bodem, který má z institucionálního hlediska vliv na to, kdo konkrétně získá mandát, je otázka uzavřených/otevřených volebních listin. Tedy zda strana determinuje pořadí kandidátů nebo zda to jsou voliči, kdo může díky preferenčnímu hlasování ovlivnit, který z kandidátů je zvolen. Matland (1998) tvrdí, že zatímco by se mohlo zdát, že otevřené kandidátky jsou pro vyšší reprezentaci žen příhodnější, protože preferenční hlasování umožňuje voličkám ženám posunout výš ženy, není tomu tak. Pravděpodobnost vyššího zastoupení žen je podle jeho názoru vyšší v případě uzavřených kandidátek. Tato rovina vysvětlení je nicméně ze všech argumentů nejproblematičtější a nalezneme zde málo empirických důkazů. (např. Millard 2004) Hlavním otazníkem totiž je, zda je snazší přesvědčit voliče, aby aktivně volili ženy, nebo zda je snazší přesvědčit stranické struktury, že zahrnutí žen na vyšší místa kandidátky je pro ně strategicky výhodné. 3.3. Proces contagion Konečně poměrný systém je pro nárůst reprezentace žen příhodnější bezpochyby proto, že usnadňuje použití pozitivních akcí (zákonem daných či dobrovolně přijatých genderových kvót) v procedurách výběru kandidátů. (např. Norris 2004) V proporčních systémech totiž spíš probíhá proces „nakažení“ (contagion) než v systémech většinových. Jedná se o proces, kdy strany přebírají politiky, které iniciují ostatní politické strany. Vysvětlení tohoto determinantu spočívá na stejných argumentech jako předešlé body. Náklady na zavedení kvót jsou v poměrných systémech nižší, protože strana má více míst na kandidátce, kam může nominovat ženu. Ve většinových systémech, kde strana má jen jednoho kandidáta, by musela odepřít 13 nominaci tradičnímu kandidátovi (ať už minulému poslanci nebo Přesněji řečeno party magnitude podle Matlanda (1993) představuje intervenující proměnnou, která je blíž závislé proměnné, ale do jisté míry se také odvíjí od velikosti obvodu (korelace je mezi nimi vysoká). Vliv velikosti strany se však snižuje, pokud se politická reprezentace žen stane součástí každodenní politiky. 171 K. Vráblíková: Vliv volebních systémů na politickou reprezentaci žen… reprezentantovi silné frakce strany), kterými jsou převážně muži. Proces „nakažení“ tak ve většinových systémech prakticky nenastane. 3.4. Zhodnocení konceptu Nastíněný koncept s sebou nese řadu nejasností a neexistuje všeobecná shoda o konkrétních aspektech vlivu typu volebního systému. (Matland 1998) Millard (2004) upozorňuje na to, že samotné východisko zmíněného přístupu spočívá na určitých nevyslovených podmínkách. Předpokládá totiž, že jsou to pravděpodobněji muži, kdo jsou na vyšších místech kandidátky. Proto tento přístup může tvrdit, že malé velikosti volebních obvodů povedou ke zvolení mužů a že naproti tomu s větší velikostí obvodů úspěšné strany obsadí víc mandátů, které získají i kandidáti z nižších míst na kandidátce, což budou spíše ženy. Upozorňuje tak na to, že zde působí řada dalších vlivů, a to zejména samotný nominační proces, který není ovlivněn pouze institucionálním charakterem volební soutěže.14 Právě tuto otázku, zda má institucionální dimenze v případě regionu postkomunistických zemí vliv na politické zastoupení žen či nikoliv, bude řešit následující analýza. 4. Aplikace na případ postkomunistických zemí Region postkomunistických zemí představuje pro výzkumníky volebních systémů ojedinělou laboratoř. Od roku 1989 se zde vystřídala celá řada typů volebních systémů a různých variant v rámci těchto kategorií. Lze zde vysledovat určitý trend vývoje od většinového typu k preferenci poměrných volebních systémů. Většinový systém s absolutní většinou používá už jen Bělorusko. Smíšené volební systémy se uplatňují v Maďarsku (supersmíšený), Litvě a Ruské federaci. Ostatní státy regionu používají poměrný volební systém, a to v listinné podobě, kromě Albánie, která používá personalizovaný poměrný volební systém (Šedo 2006: 75). První vodítko k zodpovězení otázky, do jaké míry souvisí typ volebního systému s mírou politické reprezentace žen, nabízí tabulka 1, která znázorňuje průměrný podíl žen zvolených do dolních komor parlamentů podle typu volebního 14 Např. levicové strany mají větší tendenci zohledňovat ve své politice genderovou rovnost, vliv má i strukturace vedení stran, celkový podíl žen ve stranách atd. 172 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 164-179 systému.15 Jak vidíme, nejnižší zastoupení žen vykazují smíšené volební systémy (navrstvující 15,86 % a supersmíšený 10,36 %).16 Naopak největší podíl žen nalezneme v případě většinového volebního systému, a to 29,09 %. Tato hodnota je mnohem vyšší než průměr 16,05 %, který vykazují listinné poměrné systémy. V případě základního typu volebního sytému regionu postkomunistických zemí tedy nelze potvrdit výše nastíněné teoretické předpoklady, že uplatnění poměrného volebního systému vede k vyššímu zastoupením žen v reprezentativních orgánech. Tvrzení je potřeba doplnit poznámkou, že je toto srovnání vztaženo jednak k pouze jedinému případu většinového systému a zároveň případu nanejvýš problematickému.17 15 Použití podílu na výsledku voleb jsme zvolili spíše než data, která souhrnně poskytuje databáze IPU jako podíl žen v parlamentech (ta používá graf 1), jelikož se tyto hodnoty mohou lišit vlivem výměny poslanců atd., což nemá souvislost s podobou volebního systému. Jednotlivé hodnoty tak představují výpočty z podílu žen na výsledku posledních voleb konaných v jednotlivých zemích k 30. 11. 2006. Data jsme získali rovněž z databáze IPU, ale z její části o parlamentech, kde se uvádí výsledky voleb a rovněž tak i podíl zvolených žen. 16 Konceptuální východiska práce nepojednávala o typu smíšených volebních systémů a nebude mu věnována pozornost ani v další analýze. Této problematice se podrobně věnuje R. Moser (2001), která podle výstupů svého výzkumu došla k závěru, že případy postkomunistických zemí používajících smíšený volební systém vyvrací předpoklad, že v proporčních částech voleb by mělo být zvoleno více žen než v částech většinových. V případě Ruské federace bylo dokonce zvoleno signifikantně více žen v jednomandátových obvodech než v proporční části voleb. 17 Jelikož Bělorusko představuje nedemokratický autoritativní režim (viz Hlaváček - Holzer 2005), mají srovnání volebních procesů s ostatními státy určité limity. 173 K. Vráblíková: Vliv volebních systémů na politickou reprezentaci žen… Tabulka 1. Podíl žen v dolních komorách parlamentu podle typu volebního systému (%). Typ volebního systému % žen v dolní komoře Počet případů Většinové Dvoukolový absolutní 29,09 1 (Bělorusko) 15,86 2 (Litva, Ruská federace) 10,36 1 (Maďarsko) Smíšené Navrstvující Supersmíšený Poměrné Listinný 16,05 personalizovaný 7,14 15 (Česká republika, Slovensko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, Makedonie, Bulharsko, Rumunsko, Moldávie, Ukrajina) 1 (Albánie) Zdroj: vlastní výpočty, IPU 2006c. I když první krok naší analýzy nepotvrdil vztah typu volebního systému s mírou politické reprezentace žen, nabízí se další postup. Pokud by totiž platil předpoklad zásadního vlivu volebního systému, měly by stejné typy volebního systému produkovat stejné výsledky. Jak ale ukazuje náš zkoumaný soubor zemí, v rámci kategorie poměrných systémů existuje značná variabilita.18 Nutně se pak musíme ptát po příčinách. V zásadě se zde nabízejí dvě možná vysvětlení. Jak ukázala konceptuální část výše, poměrné systémy nejsou zdrojem vyššího zastoupení žen samy o sobě, ale proto, že jsou spjaty s určitými specifickými vlastnostmi, které lze označit za skutečné vysvětlující faktory. I v rámci kategorie poměrných systémů tedy existují určité rozdíly, které lze identifikovat právě podle nastíněných faktorů. Na tomto základě tak Matland (1998: 8) představuje rozlišení v rámci kategorie poměrných systémů podle: • Velikosti obvodu A předpokládá, že větší velikost obvodu umožňuje vyšší zastoupení žen. • 18 Volební klausule Minimální hodnotou je 8,6 % u Černé Hory a maximální 28,3 % u Makedonie, viz graf č. 1. 174 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 164-179 Předpokládá, že její narůstající hodnota zamezuje vzniku „ministran“, které jsme v předchozí kapitole identifikovali jako překážku uplatnění žen ve větších volebních obvodech. • Uzavřené kandidátky Zde vyslovuje předpoklad, že pokud strana determinuje pořadí kandidátů, zastoupení žen bude vyšší, protože nemohou být preferenčním hlasováním vyřazeny. Druhým možným řešením otázky příčin vysoké variace hodnot politické reprezentace žen je vysvětlení, že do vztahu nezávislé proměnné charakteristiky volebního systému a závislé proměnné míra zastoupení žen intervenují jiné proměnné, které náš model hledající institucionální vysvětlení nezachycuje. Následná analýza tak testuje, zda platí naše předpoklady institucionálního vysvětlení míry reprezentace žen v postkomunistických zemích (viz tabulka 2). Testujeme model, který zkoumá vliv faktorů velikost volebního obvodu a volební klausule v rámci kategorie poměrných volebních systémů. Třetí Matlandův předpoklad – podobu hlasování z analýzy vynecháme, jelikož už teoretická část ukázala jeho nejasnost. Použijeme statistickou metodu regresní analýzy, kterou aplikujeme na datový soubor, kde jednotlivé případy představují konkrétní volby do parlamentu, resp. jeho dolní komory v jednotlivých zemích regionu s tím, že jsme zahrnuli poslední troje volby.19 Míru zastoupení žen jsme operacionalizovali jako podíl mandátů, které získaly ženy v daných volbách. Velikost volebního obvodu reprezentuje průměrná velikost volebního obvodu konkrétního státu a konkrétních 19 Tato strategie nám umožní navýšit počet případů, abychom získali relevantnější výsledky z naší analýzy, a zároveň nám umožní zahrnout i faktor vývoje charakteristik poměrného volebního systému v jednotlivých zemích. Rovněž se tak tímto způsobem snažíme nejvyšší možnou měrou vyrovnat s fungováním toho omezujícího faktoru, že dané volby vyhraje strana určité charakteristiky (např. levicová, které tradičně více zohledňují genderové hledisko nominace kandidátů). Do analýzy nezahrneme případy, kdy se v zemi uplatňuje systém pouze jednoho celostátního volebního obvodu (viz výše). Pracujeme tedy s výsledky posledních tří voleb v České republice, Polsku, Estonsku, Lotyšsku, Slovinsku, Bosně a Hercegovině a Rumunsku, v případě Chorvatska a Makedonie zahrnujeme poslední dvoje volby. (IPU 2006c) 175 K. Vráblíková: Vliv volebních systémů na politickou reprezentaci žen… voleb.20 Proměnná volební klausule nabývá hodnot podle její skutečné nominální výše.21 Tabulka 2. Vliv institucionálních faktorů na podíl politické reprezentace žen B Model SE Beta Velikost volebního obvodu 0,218 0,166 0,264 Volební klausule 0,285 0,477 0,137 Genderové kvóty -1,824 2,206 -0,192 Institucionální faktory Konstanta R2 12,599 3,291 0,168 0,050 Pozn.: koeficienty znázorňuje beta (B), směrodatná odchylka (SE), standardizované koeficienty (Beta). Koeficient determinance je 5 %, což je procentuální vyjádření hodnoty reziduálu (R2). Výsledky jsou výstupem modelu lineární regrese s podílem žen v dolních komorách parlamentů jako závislou proměnnou. Jak vyplývá z tabulky, výsledky multivariační analýzy nepotvrzují předpoklad, že hlavním vysvětlujícím faktorem míry politické reprezentace žen jsou určené institucionální proměnné (velikost volebního obvodu a volební klausule), a to i přesto, že jsme do modelu zahrnuli kontrolní proměnnou přítomnost/nepřítomnost celostátních volebních genderových kvót.22 Hodnota koeficientu determinance, který nám říká, jak velký podíl variace závislé proměnné jsme naším modelem vysvětlili, je pouhých 5 %. První možné vysvětlení variace proměnné míry politické reprezentace žen v rámci kategorie poměrných systémů, tedy že příčinou jsou jednotlivé charakteristiky tohoto volebního systému, tak musíme odmítnout. Rovněž tak není možné vysvětlit, jak jsme původně zamýšleli, ani vliv základního typu volebního 20 Abychom udrželi reprezentativnost průměru pro tuto charakteristiku, museli jsme přikročit k určitým opatřením. V případech, kde se vyskytují vyhrazené obvody pro regionální nebo menšinové mandáty, které mají minimální velikost, jsme jako průměr počítali hodnotu pouze bez těchto „extra“ obvodů (např. Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina). 21 Nezvolili jsme tedy strategii, kdy bychom tuto proměnnou mohli jednoduše kategorizovat na možnosti má, či nemá klausuli. V tomto případě získáváme více kategorií, nuly nabývají případy, kdy nominální klausule není zavedena. 22 Tato data jsme získali z Global Database of Quotas for Women (2006). 176 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 164-179 systému, resp. potvrdit předpoklad, že poměrný volební systém se váže s vyšším zastoupením žen. Výsledky analýzy tak odkazují k druhému možnému vysvětlení, a to, že do vztahu charakteristiky volebního systému a míry zastoupení žen intervenují jiné proměnné, které náš model hledající institucionální vysvětlení nezachycuje. Potenciální faktory, které mají na podíl politické reprezentace žen v postkomunistických zemích zásadnější vliv, představují tedy proměnné zahrnuté v dimenzích politicko-kulturní a/nebo socioekonomické.23 5. Závěr Hlavním cílem textu bylo posoudit vliv volebního systému na zastoupení žen v parlamentech postkomunistických zemí. V analýze jsme vycházeli z konceptů, které byly formulovány na základě reálií západoevropských zemí. Ty předpokládají, že poměrné typy volebních systémů mají pozitivní vliv na míru politické reprezentace žen, a navíc identifikují základní charakteristiky, které umožňují studovat i rozdíly mezi jednotlivými typy poměrných volebních systémů (velikost volebního obvodu, volební klausule). Naše analýza ukázala, že případ regionu postkomunistických zemí nepotvrzuje pravidlo, že poměrné systémy jsou spjaty s vyšší reprezentací žen než systémy většinové. Konečný závěr z tohoto hlediska však učinit nemůže, protože jedinou zemí, která v současnosti používá většinový volební systém, je nedemokratické Bělorusko. Dále jsme se pokusili získat určitá vysvětlení prozkoumáním samotné skupiny poměrných systémů, kdy jsme předpokládali, že variaci hodnot proměnné politické zastoupení žen vysvětlíme průměrnou velikostí volebního obvodu a hodnotou volební klausule. Takto nastavený model se ale ukázal jako neúčinný. V současném stavu typ volebního systému míru politické reprezentace žen v postkomunistických zemích neovlivňuje. Příčinu nízkého zastoupení žen v politice v zemích regionu je třeba hledat v ostatních dimenzích, a to politicko-kulturní a/nebo socioekonomické. Roli volebního systému a s ním spjatých vlivů nelze ale vyškrtnout 23 Pro konečné přijetí tohoto vysvětlení by ale bylo potřeba provést analýzu, která by zahrnula zmíněné faktory. Museli bychom tedy identifikovat jednotlivé indikátory daných dimenzí, kterými bychom doplnili náš datový soubor. Takový postup ale přesahuje zaměření i rozsah tohoto textu. 177 K. Vráblíková: Vliv volebních systémů na politickou reprezentaci žen… úplně. V zásadě totiž platí, že jeho současné nastavení (převažující poměrný typ v regionu) představuje potenciálně příznivou podmínku mnohem výraznějšího zastoupení žen, než je tomu doposud. Tzv. spouštěč tohoto procesu by musel ale přijít z jiné dimenze, předpokládáme z politicko-kulturní, která se pak překlopí do institucionální roviny např. v podobě širšího zavedení genderových kvót. Seznam pramenů a literatury Dahlerup, D. (2004): Overview of Quota System in The Region of Central and Eastern Europe. In Ballingron, J., Binda, R. (eds.): The Implementation of Quotas: European Experiences. Quota Report Series. Budapest: IDEA. Dostupné on-line (http://www.idea.int/publications/quotas_europe/index.cfm). Gaber, M. A. (2004): No Quota Fever in Europe? in The Region of Central and Eastern Europe. In Ballingron, J., Binda, R. (eds.): The Implementation of Quotas: European Experiences. Quota Report Series, Budapest: IDEA. Dostupné on-line (http://www.idea.int/publications/quotas_europe/index.cfm). Global Database of Quotas (http://www.quotaproject.org). for Women (2006). Dostupné on-line Havelková, H. (2006): Jako v loterii: politická reprezentace žen v ČR po roce 1989. In Křížková, A., Linková, M. (eds.): Mnohohlasem: Vyjednávání ženských prostorů po roce 1989, Praha: Sociologický ústav AV ČR. Hlaváček, P. - Holzer, J. (2005): Lukašenkovo Bělorusko. Případová studie nedemokratického režimu. Středoevropské politické studie, VII, 4, s. 409-427. IPU (2006a): Women in Parliaments, Situation as of 30 November 2006. Dostupné on-line (http://www.ipu.org/wmn-e/arc/world301106.htm). IPU (2006b): Percentage of women in each national Parliament, Situation as of 30 November 2006. Dostupné on-line (http://www.ipu.org/wmne/arc/classif301106.htm). IPU (2006c): Parline Databaze. Dostupné on-line (http://www.ipu.org/parlinee/parlinesearch.asp). Matland, R. E. (1993): Institutional Variables Affecting Female Representation in National Legislatures: The Case of Norway. The Journal of Politics, LV, 3: pp. 737–755. Matland, R. E., Studlar, D. T. (1996): The Contagion of Women Candidates in SingleMember Distrikt and Proportional Representation Electoral Systemes: Canada and Norway. The Journal of Politics, LVIII, 3, s. 707-733. Matland, R. E. (1998): Enhancing Women’s Political Participation: Legislative Recruitment and Electoral Systems. In: Women in Parliament: Blond Numbers, Stockholm, International IDEA. Dostupné on-line (http://www.onlinewomeninpolitics.org/beijing12/Chapter3_Matland.pdf). 178 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 164-179 Millard, F. (2004): Elections, Parties, and Representation in Post-Communist Europe. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan. Moser, R. G. (2001): The effects of electoral systems on women’s representation in post-communist states. Electoral Studies, XX, 3, pp. 353-369. Norris, P. (2004): Electoral Engineering. Voting Rules and Political Behavior. New York: Cambridge University Press. Rueschemeyer, M. (ed.) (1998): Women in the Politics of Postcommunist Eastern Europe. New York, London: M. E. Sharp, Inc. Rule, W. (1987): Electoral Systems, Contextual Factors and Women’s Opportunity for Election to Parliament in Twenty-Three Democracies. The Western Political Quarterly, XL, 3, pp. 477-498. Schwindt-Bayer, L. A. (2005): The incumbency disadvantage and women’s election to legislative office. Electoral Studies, XXIV, 2, pp. 227-244. Šedo, J. (2006): Volební systémy postkomunistických zemí. Disertační práce, Brno: FSS MU. 179 Volební arény, obvody a regionální oblasti. Poznámka k výběru a pojetí teritoriálních jednotek analýzy volebního chování ve víceúrovňových uspořádáních 1 (Electoral Arenas, Districts, and Regional Areas: A Comment on Choosing and Defining Territorial Units of Analysis of Electoral Behaviour in MultiLevel Settings) Maxmilián Strmiska ([email protected]) Abstract: The article comments upon choosing and defining territorial units of analysis in the study of elections in multi–level institutional settings. The issue seems to be quite important because of an increasing demand put on both intra–level and across–levels comparability of electoral data. The article discuss some research implications and consequences of the use of the concepts of electoral arena, voting district and regional area for assessing of the territorial congruence and/or homogeneity of electoral behavior within as well as among (horizontally) and/or between (vertically) electoral arenas. Keywords: elections; analysis; electoral arena; regional area; multi–level settings. 1 Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM 0021622407). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 180-184 Srovnávací rozbory volebního chování a stranické soutěže v komplexních víceúrovňových institucionálních uspořádáních, jež se snaží brát patřičně v úvahu horizontální (vnitroúrovňové) i vertikální (meziúrovňové) dimenze a implikace volebního chování, představují nesporně velmi důležitou a dynamicky se rozvíjející oblast volebních studií. Budiž však zároveň řečeno, že v tomto případě rozhodně nejde o výzkumné pole, jež by bylo prosté různých metodologických úskalí. Opak je pravdou. S přechodem od analýzy „jednoúrovňových“ volebních fenoménů ke komparativní analýze voleb a s volbami bezprostředně souvisejících procesů utváření a reprodukce stranických soustav v kontextu víceúrovňových institucionálněpolitických komplexů vyvstaly nové metodologické problémy a řada problémů již známých se objevila v pozměněném světle, resp. byla uvedena do nových souvislostí. Je tedy zcela přirozené, že organickou součástí budování nové teoretickometodologické báze, odpovídající novým, zvýšeným potřebám výzkumu, se staly nejrůznější inovace a revize „starých“ pojmů a přístupů, stejně jako experimenty s novými koncepty a modely. Tento krátký příspěvek je věnován posouzení několika relevantních souvislostí a konsekvencí výběru vhodné teritoriální jednotky analýzy při studiu volebního chování ve víceúrovňových uspořádáních. Pozornost zde bude věnována uplatnění konceptů volební arény, volebního obvodu a regionální oblasti ve výzkumné perspektivě počítající s horizontální i vertikální dimenzí volebních procesů probíhajících v soudobých komplexních politických obcích. Dalšímu výkladu a argumentaci musím předeslat stručnou poznámku. Při jakýchkoli úvahách o výběru teritoriální jednotky analýzy nelze ztrácet ze zřetele podmíněnost tohoto výběru různorodými faktory, včetně celkového zaměření daného výzkumu, povahy vstupních hypotéz a v neposlední řadě rozsahu a charakteru dostupných dat. Bylo by tedy velmi neprozřetelné předpokládat, že na tomto poli lze nalézt nějaké univerzální, za všech okolností stejně funkční řešení. Jak je zřejmé, regionální výseč či oblast (která sice nemusí být nutně chápána jako subnacionální útvar, nicméně v drtivé většině případů tomu tak je) není v rámci 181 M. Strmiska: Volební arény, obvody a regionální oblasti… volebních studií teritoriální jednotkou analýzy stejně přirozeně danou jako volební obvod nebo volební aréna (pojímaná při této příležitosti jako celkový prostor volební soutěže, přičemž – z hlediska tohoto základního vymezení – není podstatné, kolika volebními obvody je vlastně utvářena). Zjevně jde o koncept flexibilní, protože regionální oblast může být koneckonců definována různě. Ačkoli to nemusí být zřejmé na první pohled, tato flexibilita skýtá jisté nezanedbatelné výhody. Samozřejmě pro řadu analýz a komparací pohybujících se v jedné institucionální rovině a počítajících se srovnáváním typu obvod-obvod, obvod-aréna, popřípadě aréna-aréna, je pojem regionální oblasti postradatelný anebo zde přichází v úvahu jeho použití jen jakožto doplňkového nástroje. Tato situace se ovšem mění, přejdeme-li k poněkud složitější problematice srovnávacích rozborů voleb a volebního chování zahrnujících buď více než jednu institucionální úroveň anebo počítajících s náročnější diferenciací teritoriálních aspektů uvnitř jediné roviny (není přitom nyní podstatné – z hlediska posuzování důsledků – zda jde skutečně o rozbory explicitně a „z definice“ mnohorozměrné či nikoli). Není například náhodné, že Daniele Caramani (Caramani 2004) při studiu „nacionalizace“ elektorátů, stran a stranických systémů, resp. územní homogenizace volebního chování, zvolil právě regionální oblasti (regional units subdividing national territories; Caramani 2004: 42) za výchozí a klíčovou jednotku prováděné analýzy. Svoji roli zde sehrála – kromě jiných důvodů – právě výše zmíněná flexibilita konceptu regionální oblasti či výseče. Volba regionálních výsečí a pochopitelně národních celků (celostátních arén volební soutěže), k nimž tyto oblasti přísluší, za výchozí jednotky analýzy má, podobně jako jiné opce, své výhody a nevýhody. Velkou výhodu podle mého názoru představuje to, že tato volba zajišťuje nezbytnou míru vnitronárodní i mezinárodní srovnatelnosti (jak horizontální/vnitroarénové, tak – a to především – vertikální/meziarénové) a ponechává otevřenou řadu možností pro další rozvíjení komplexních analýz. Jsem si samozřejmě dobře vědom toho, že není regionální oblast jako regionální oblast, což ostatně platí i o volebních arénách (ať národních či jiných – včetně těch nadnárodních). Pro ilustraci vezměme níže do úvahy třebas volby do 182 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 180-184 národních parlamentů členských zemí Evropské unie (pro zjednodušení uvažujme jen o parlamentech jednokomorových anebo pouze o dolních komorách) a volby do Evropského parlamentu. Regionální výseč, jak bylo naznačeno, může a nemusí být totožná s volebním obvodem – což platí jak pro rovinu národních legislativních voleb, tak pro volby do EP – a rovněž s regionálním správním či samosprávným celkem (utvářejícím, na příslušné institucionální úrovni, specifickou regionální volební arénu; tento moment se jeví jako potenciálně významný především v rovině národních legislativních voleb). Podobně národní aréna může být totožná s jedním volebním (makro)obvodem nebo být utvářena souhrnem volebních obvodů (viz Tabulku 1). Tabulka 1. Arény a dvoučlenné soubory arén (základní rozlišení podle jejich členění na obvody) Volby do národních Volby do evropského parlamentu v jednotlivých parlamentů členských zemích (jednokomorových nebo Jediný volební obvod Více volebních obvodů dolních komor) Kombinace I: soubor dvou Kombinace III: z definice vnitřně (z daného heterogenní soubor Jediný volební obvod hlediska) nečleněných vnitřně členěné a arén. nečleněné arény. Kombinace II: z definice Kombinace IV: soubor heterogenní soubor dvou vnitřně členěných Více volebních obvodů vnitřně členěné a arén. nečleněné arény. Podobně bychom mohli postupovat při rozlišování různých druhů (potenciálně více než dvoučlenných) souborů volebních arén v národním měřítku. Má takový přístup své oprávnění a smysl? Domnívám se, že ano; navržený postup s sebou přináší zajímavé možnosti pro horizontální a vertikální komparaci arén a pro komparaci souborů arén – a to do značné (pochopitelně však nikoli neomezené) míry i bez následného přihlížení k rozdílům v charakteru uplatněných volebních pravidel. Dále než za tento závěr postoupit nyní nemohu. Odvažuji se nicméně (a prozatím) alespoň doufat, že podněty obsažené v předcházejících poznámkách poslouží k žádoucímu rozvíjení diskuse o nabízejících se metodologických inovacích v oblasti výzkumu teritoriálních aspektů volebního chování. 183 M. Strmiska: Volební arény, obvody a regionální oblasti… Seznam pramenů a literatury Caramani, D. (2004): The Nationalization of Politics. The Formation of National Electorates and Party Systems in Western Europe. Cambridge: Cambridge University Press. Detterbeck, K., Renzsch, W. (2003): Multi-level Electoral Competition. The German Case, European Urban and Regional Studies, 11, 3: 257–269. Koop, R. (2004): Federal-Provincial Voting and Federal Integration in the Fourth Canadian Party System, Federal Governance, 4, 1. (http://www.cnfs-rcef.net/cnfsrcef.net/__site/cnfs/__files/journal-pdfs/VCPDFLink.415a298b08552.pdf; ověřeno k 6. 6. 2007). Strmiska, M. (2005): Regional Parties and Party Systems. Concept and Typology of European Regional Parties and Regional Party Arrangements. Brno: Anton Pasienka. Strmiska, M. (2006): Analýza voleb a posuzování stranického systému: poznámka k defektní konceptualizaci stranického systému. Evropská volební studia, 1, 1: 92– 97. 184 Aspekty politologického výzkumu v městských aglomeracích1 (Aspects of Political Research in Metropilitan Area) Jakub Kyloušek ([email protected]) Abstract: Progressive suburbanization in post-comunist area changes the sociodemographic structure of the city. This changing process (migration of middle-class from the core city into the suburban zones) re-defines electors´ behaviour in the city and its agglomeration. The aim of this articel is to delimit the metropolitan area according to needs of detailed election research. On the example of Brno agglomeration the text compares different approaches how to define the suburban area according to existing sociodemographic data and comparable election data. Keywords: agglomeration, election, election research, suburbanization. 1 Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM 0021622407). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). J. Kyloušek: Aspekty politologického výzkumu v městských aglomeracích 1. Úvod Zvyšující se úroveň sítě komunikací a rozšiřující se infrastruktura mění podobu sídelních struktur. Města se přestávají uzavírat uvnitř svých katastrů a rozšiřují se do širokého okolí. Na rozdíl od období před rokem 1989, kdy bylo běžným jevem „pohlcování“ okolních obcí jádrovým městem, přestává proces suburbanizace v 90. letech (až na výjimky) nabývat své územně-administrativní tváře. To ale neznamená, že se města dále prostorově nerozšiřují a nemění charakter okolních obcí. Naopak. Proces suburbanizace nabývá na intenzitě. Politologický výzkum zaměřující se na prostorovou variabilitu volebního chování nemůže zůstat vůči tomuto jevu netečný. Výzvou jsou například zkoumání proměny volebního chování v příměstských oblastech či komparace volebních výsledků v metropolitních a nemetropolitních regionech. Cílem předkládaného textu je metodologické vymezení prostoru metropolitní oblasti pro potřeby politologického výzkumu, a to na konkrétním příkladě aglomerace města Brna. Posoudíme různé definice brněnské aglomerace a pokusíme se zhodnotit, která z použitých metod se jeví jako nejvhodnější z hlediska volebního výzkumu. V průběhu textu budeme upozorňovat na úskalí, která mohou nastat v momentě, kdy zvolenou metodiku budeme aplikovat i v případě dalších městských aglomerací nacházejících se v českém volebním prostoru, případně i mimo něj. 2. Jak vymezit aglomeraci? Zajímavým pokusem sjednotit data pro 258 evropských městských aglomerací je tzv. Urban Audit zpracovaný v roce 2004 na základě dostupných dat jednotlivých statistických úřadů 27 evropských zemí. Zmíněný audit sleduje různé sociodemografické a ekonomické ukazatele nejen pro samotné město v jeho administrativněsprávních hranicích, nýbrž i v rámci tzv. Larger Urban Zone (LUZ).2 V případě Brna byla LUZ definována jako prostor o rozloze 3170 km2 s počtem obyvatel 729 510 dle údajů ze sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) provedeného v roce 2001. Ačkoliv LUZ vypadá na první pohled jako sofistikovaný model, bližším zkoumáním zjistíme, že se ve skutečnosti jedná o území poskládané z okresů Brno2 Srovnej dokument Urban Audit (Methodological Handbook) uveřejněný na URL adrese http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-BD-04-002/EN/KS-BD-04-002EN.PDF a profil města Brna dostupný na adrese http://www.urbanaudit.com. 186 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 185-193 město, Brno-venkov, Blansko a Vyškov.3 Zpracovatelům studie je bezpochyby nutné přiznat logický postup při výběru okresů. Ten nepřímo potvrzuje například postupná geneze integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDSJMK). Při pohledu na současnou územní podobu IDSJMK můžeme konstatovat, že de facto kopíruje území výše jmenovaných okresů.4 Problém se však skrývá v samotné struktuře okresů. Stávající okresy vznikly zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, bez respektu k přirozeným územním vztahům. Jižní část okresu Blansko (právě kolem města Blansko) lze ještě považovat za spádovou oblast Brna (byť toto autorovo tvrzení jiní autoři dále v textu vyvracejí). Je však otázka, nakolik vykazuje podobné znaky severní část okresu kolem města Boskovice. Ke stejnému úsudku se můžeme dopracovat povrchním prozkoumáním jednotlivých částí okresu Vyškov (jeho východní část) a možná i Brnavenkov (Ivančicko).5 Je proto namístě otázka, zda bychom při výzkumu obecně neměli do budoucna pracovat s úrovní regionů správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO ORP), které jsou přece jenom blíže historickým okresům (například z období první republiky nebo po druhé světové válce) s přirozenou vazbou na lokální centrum.6 Jako další pomocné kritérium při stanovování metropolitních oblastí může sloužit nárůst počtu obyvatel. Toto kritérium se v případě brněnské aglomerace ukazuje jako velice zajímavé. Pokud si srovnáme celkový počet obyvatel v Brně a v okrese Brno-venkov (ve stávajících hranicích) v letech 2006 a 2001,7 zjistíme, že zatím co okres Brno-město, a tedy samotné Brno ztratilo 9492 obyvatele, okres Brno3 Pro zajímavost, 13. března 1985 schválila vláda Územní plán velkého územního celku Brněnské sídlení regionální aglomerace (usnesení č. 64) zahrnující území jmenovaných čtyř okresů. 4 Součástí IDSJMK zatím není převážná část Pohořelicka, které bylo počínaje 1. lednem 2007 přidruženo k okresu Brno-venkov, a východní část okresu Vyškov. Naopak součástí systému jsou některé obce spadající pod jiné okresy Jihomoravského kraje (např. Moravský Krumlov), nebo dokonce i obce ze sousedících krajů. 5 Zatím co LUZ Brna a Ostravy lze hodnotit jako relativně kompaktní území (Ostravskou LUZ tvoří celý Moravskoslezský kraj kromě okresu Bruntál), v případě LUZ Prahy sledujeme poměrně bizarní útvar. Pražská „aglomerace“ je definována jako oblast Středočeského kraje bez okresů Kutná Hora, Mladá Boleslav, Příbram a Rakovník. 6 V rámci některých SO ORP můžeme nelézt ještě tzv. mikroregiony kolem pověřených měst. Výsledky na této úrovni zobrazuje na svém volebním serveru http://www.volby.cz Český statistický úřad. 7 Údaje z roku 2006 jsou k 31. prosinci, údaje z roku 2001 byly zjištěny při SLDB. 187 J. Kyloušek: Aspekty politologického výzkumu v městských aglomeracích venkov o 9162 obyvatele narostl. Podstatně menší přírůstek počtu obyvatel zaznamenáváme v okresech Blansko a Vyškov. Ani v rámci Brna-venkova nedochází ke konstantnímu přírůstku počtu obyvatel na celém území okresu. Nýbrž děje se tak výhradně v mikroregionech Šlapanicko a Kuřimsko, v bezprostřední blízkosti Brna. Ačkoliv uvedené oblasti tvoří pouze 40 % obyvatel okresu Brno-venkov, na růstu populace okresu v posledních pěti letech se podílejí z téměř tří čtvrtin. Přestože nárůst/pokles počtu obyvatel je přímým důsledkem procesu suburbanizace, lze takovéto kritérium označit za účelové a špatně aplikovatelné u jiných českých a moravských aglomerací.8 Důsledný badatelský přístup při vymezení (nejen) brněnské metropolitní oblasti zvolili Tomáš Kostelecký s Danielem Čermákem (2005). Výchozím bodem pro zařazení obce/města do metropolitní oblasti byla bezprostřední závislost zjištěná Českým statistickým úřadem (ČSÚ) při sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. Konkrétně se jednalo o dojezdnost obyvatel za prací, na základě které autoři rozlišili vnitřní (za prací vyjíždí více než 40 % obyvatel) a vnější (za prací vyjíždí 30 až 40 % obyvatel) suburbální oblast (srov. Kostelecký, Čermák 2005: 335). Sami autoři však upozorňují na skutečnost, že občan byl dotazován, zda v případě, že za prací vyjíždí, činí tak v rámci obce, okresu, kraje či mimo mateřský kraj. Přesná vazba na jádrové město tak ani těmito daty nemohla být zcela podchycena. Autoři na základě výše zmíněného kritéria identifikovali v rámci Jihomoravského kraje celkem 89 obcí, jež spadají do vnitřní části metropolitního území (inner Suburban zone), a 43 obcí náležejících do vnější části aglomerace (outer Suburban zone, srov. Kostelecký, Čermák 2004). V následující tabulce můžeme srovnat četnost zastoupení obyvatel v jednotlivých částech aglomerace dle správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO ORP). 8 V případě pražské aglomerace dochází k nárůstu počtu obyvatel jak v příměstských oblastech (a to výraznému), tak i ve vzdálenějších okresech a rovněž v samotné Praze. Naopak přetrvávající pokles počtu obyvatel na severní Moravě se projevuje jak v Ostravě, tak v její aglomeraci. 188 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 185-193 Tabulka 1. Přehled počtu obyvatel žijících ve vnitřní a vnější metropolitní oblasti dle jednotlivých správních obvodů obcí s rozšířenou působností. z toho celkový ve vnitřní počet obyvatel abs. v% SO ORP Židlochovice 28039 27409 97,75 SO ORP Šlapanice 56157 55050 98,03 SO ORP Kuřim 19836 4391 22,14 SO ORP Pohořelice 12523 3009 24,03 SO ORP Slavkov u Brna 20694 9301 44,95 SO ORP Ivančice 23242 0 0,00 SO ORP Hustopeče 34696 3881 11,19 SO PM Ždánice* 8376 0 0,00 SO ORP Rosice 23381 3127 13,37 SO ORP Moravský 22156 0 0,00 Krumlov SO ORP Blansko 65733 695 1,06 SO ORP Tišnov 27656 0 0,00 celkem 106863 * SO PM (pověřeného města) Ždánice je součástí SO ORP z toho ve vnější abs. v% 630 2,25 0 0,00 13774 69,44 4354 34,77 2318 11,20 7075 30,44 5989 17,26 2008 23,97 1449 6,20 1562 7,01 z toho mimo abs. v% 0 0,00 1107 1,97 1671 8,42 5160 41,20 9075 43,85 16167 69,56 24826 71,55 6368 76,03 18805 80,43 20705 92,99 1124 520 40803 63914 97,23 27136 98,12 1,71 1,88 Kyjov okrese Hodonín. Poněvadž se však identifikovaná metropolitní oblast týká pouze dvou obcí v tomto malém obvodu, do tabulky je započítán pouze tento. V obdobném případě SO ORP Hustopeče, jehož součástí je i SO PM Kobylí u Brna, tento postup nebyl použit, neboť výsledné podíly zastoupení obcí jsou v obou částech správního obvodu podobné. Pozn.: Do tabulky jsou zahrnuty pouze ty SO ORP, v nichž se alespoň jedna obec dle zjištění Kosteleckého s Čermákem nachází ve vnitřní nebo vnější části aglomerace. Zdroj: K vlastním výpočtům byla použita data ČSÚ platná k 31. prosinci 2006. Z tabulky můžeme vyčíst, že jádro aglomerace tvoří kromě samotného města Brna SO ORP Šlapanicko a Židlochovicko. Pouze jediná obec na Šlapanicku (Viničné Šumice) nebyla zařazena do aglomerace. Obec Medlov na Židlochovicku náleží do vnější části metropolitní oblasti. Hraničním případem je kuřimský správní obvod. Nabízí se otázka, zda by aktualizovaná data ze SLDB nezměnila jejich rozložení ve výše uvedené tabulce. Město Kuřim bylo na základě SLDB autory zařazeno do vnější části aglomerace. Od roku 2001 však narostl počet obyvatel ve městě o více než tisíc, tj. přes 11 %! Budeme tak muset počkat na další sčítání obyvatel v roce 2011, které ověří hypotézu, že nejen Kuřim, ale i celá řada dalších obcí autory zařazených do vnější části aglomerace se posunula z její vnější do vnitřní části. Právě slábnoucí validita získaných dat (a jejich aktualizace jednou za 10 let) komplikuje používání Kosteleckého a Čermákova přístupu. 189 J. Kyloušek: Aspekty politologického výzkumu v městských aglomeracích Srovnáním LUZ a identifikace metropolitní oblasti překvapivě zjišťujeme zcela odlišné směřování sledované aglomerace. Ačkoliv se obě území překrývají, LUZ se rozšiřuje na sever a východ od Brna, Kosteleckého a Čermákova identifikovaná metropolitní oblast postupuje víceméně jižním směrem. Následující tabulka porovnává nárůst počtu obyvatel v LUZ, metropolitní oblasti a vybraných SO ORP. Tabulka 2. Nárůst počtu obyvatel v LUZ, metropolitní oblasti a vybraných SO ORP* LUZ** metropolitní oblast*** SO ORP Kuřim, Židlochovice Šlapanice, k 1. 3. 2001 372240 138697 96320 k 31.12. 2006 383393 147666 104032 změna +11153 +8969 +7712 změna v % 3,0 6,5 8,0 * Není započítáno území města Brna. ** Do LUZ je v roce 2001 připočítán počet obyvatel v obcích, jež jsou součástí okresu Brnovenkov od 1.1. 2005 a 1.1. 2007. *** Součet inner a outer Suburban zone. Z tabulky můžeme vyčíst, že proces suburbanizace se realizuje výhradně v bezprostřední blízkosti Brna. Nelze se tudíž zbavit dojmu, že LUZ je příliš široce vymezený prostor pro potřeby sledování proměny volebního chování v aglomeracích. Pokud bychom skutečně vymezili brněnskou metropolitní oblast prostřednictvím LUZ, narážíme dokonce na problematickou komparovatelnost dat u 25 obcí v okrese Brnovenkov (SO ORP Tišnov a Ivančice), které byly v letech 2000 a 2002 součástí jiného (volebního) kraje.9 Pokud bychom při stanovení zkoumaného prostoru vybírali mezi LUZ a metropolitní oblastí, přikloníme se jistě ke druhému jmenovanému přístupu. Přesto si dovolíme ve vymezení území zkoumané městské aglomerace učinit jistou revizi. Do městské aglomerace budou zahrnuty správní obvody obcí s rozšířenou působností (nebo pověřených měst), kde se 70 % obyvatel nachází ve vnitřní nebo vnější části metropolitní oblasti, tak jak ji definovali Kostelecký s Čermákem. Proč sčítáme vnější i vnitřní část metropolitní oblasti a proč toto kritérium nastavujeme takto vysoko? Pokud v tabulce č. 1 blíže srovnáme SO ORP Kuřim, Pohořelice a Slavkov u Brna, zjistíme, že ve vnitřní části metropolitní oblasti se ze sledovaných 9 U ostravské nebo plzeňské LUZ na podobný problém nenarazíme. Komplikovaná je ale situace v případě LUZ Prahy. Území hlavního města Prahy a region středních Čech jsou dvěma samostatnými kraji. Volby zastupitelstva magistrátu hlavního města Prahy a zastupitelstva Středočeského kraje se navíc konají v jiných letech. 190 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 185-193 SO ORP nachází nejvíce obyvatel Slavkova u Brna, nejméně v Kuřimi. Mimo metropolitní oblast se nachází přes 40 % obyvatel SO ORP Slavkov u Brna a Pohořelice, zatím co pouze něco přes 8 % obyvatel SO ORP Kuřim. Co je příčinou? Zatím co obec s rozšířenou působností Kuřim byla Čermákem a Kosteleckým zařazena do inner Suburban zone, města Pohořelice a Slavkov u Brna se v metropolitní oblasti Brna nenacházejí. Součtem inner a outer Suburan zone snižujeme riziko, že z výzkumu vyčleníme region (jeho obce), který ve sledovaném období (rok 2001) ještě nesplňoval kritéria pro zařazení do vnitřní části aglomerace, přesto se můžeme domnívat, že v průběhu dalších let došlo ke změně této situace. Nastavením „laťky“ na 70 % pak vyřazujeme z výzkumu ty správní oblasti, jejichž mnohé obce sice spadají do aglomerace, nikoliv však často samotné pověřené město. Výše popsaný postup považujeme za vhodně aplikovatelný nejen u dalších českých a moravských aglomerací, nýbrž u výzkumu aglomerací v dalších zemích střední a východní Evropy.10 Zkoumání proměny volebního chování v aglomeracích nelze omezit výhradně na okolí měst. Nezapomínejme, že suburbanizace se dílem realizuje i uvnitř administrativních hranic jádrových měst. Ačkoliv jsme výše uvedli, že počet obyvatel Brna v letech 2001 až 2006 poklesl o více než devět tisíc, řada menších okrajových městských částí naopak populačně roste. Výsledky voleb v jednotlivých městských částech jsou dostupné, a je proto nezbytné rozšířit výzkum právě na tyto územní jednotky. 3. Závěrem: možné hypotézy a operacionalizace výzkumu Budeme-li vycházet z předpokladu, že obce v aglomeraci se rozrůstají o nové obyvatele přicházející z jádrového města, pak v rámci takovéhoto výzkumu lze ověřovat hypotézu, zda volební chování v centru a jeho aglomeraci vykazuje totožné či alespoň příbuzné znaky. Z toho plynou další dílčí výzkumné otázky. (1) Je stejná úroveň volební participace ve městě a jeho okolí? Při volbách do Evropského parlamentu dochází ke zlomu – volební účast je počínaje těmito volbami 10 Slovenské okresy nebo polské powiaty mají podobnou velikost. 191 J. Kyloušek: Aspekty politologického výzkumu v městských aglomeracích vyšší ve městech než na venkově. V obcích v rámci městské aglomerace zůstane dle našeho předpokladu volební účast nadprůměrná. (2) „Přibližují se“ volební zisky relevantních stran ve městě a jeho aglomeraci? Příchodem nových voličů, obyvatelstva stěhujícího se z jádrových měst, do aglomerace se volební výsledky u jednotlivých politických stran ve městě a obcích v jeho okolí budou sbližovat. V obcích kolem města bude narůstat podpora ODS a naopak klesat volební podpora KDU-ČSL a KSČM. Analýza proměny volebního chování se bude opírat o volební výsledky a o dostupná sociodemografická data. Pro „porovnatelnost“ získaných volebních výsledků bude vhodné zaměřit se v první fázi na volby do Poslanecké sněmovny PČR, teprve ve druhé fázi budou do výzkumu zahrnuty volby krajské11, evropské a s přihlédnutím k jisté specifičnosti i volby komunální12. Tento text si ve svém úvodu uložil cíl definovat prostor městské aglomerace na konkrétním příkladě Brna. Konkrétní výzkumy volebního chování v městských aglomeracích a případné reakce jiných autorů či výzkumných týmů na tento text mohou potvrdit či naopak vyvrátit správnost navrženého postupu. Seznam pramenů a literatury Kostelecký, T. - Čermák, D. (2004): Metropolitan Areas in the Czech Republic – Definitions, Basic Characteristics, Patterns of Suburbanisation and their Impact on Political Behaviour, Sociologický ústav AV ČR, Edice Sociologické studie/Sociological Studies 04:03. Kostelecký, Tomáš, Čermák, Daniel (2005): Metropolitanization and Political Change in the Czech Republic. In: Hoffman-Martinot, Vincent, Sellers, Jefferey (eds.): Metropolitanization and Political Change. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, pp. 353–370. Urban Audit, Methodological Handbook (2004). Luxemburg“ Office for the Official Publications of the European Communities. Územní plán velkého územního celku Brněnské sídelní regionální aglomerace schválený usnesením vlády České socialistické republiky ze dne 13. března 1985 11 Problematický bude na úrovni krajských voleb výzkum pražské aglomerace. Volby do zastupitelstva magistrátu hlavního města Prahy se konají současně s volbami komunálními, a tudíž v jiné periodicitě než volby krajské. 12 Samotné výsledky komunálních voleb v jednotlivých obcích nelze porovnávat. Lze však například sledovat míru expanze parlamentních stran na lokální úrovni v obcích aglomerace. 192 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 185-193 č. 64, ve znění usnesení vlády České republiky ze dne 13. dubna 1994 č. 196 a usnesení vlády České republiky ze dne 13. září 2000 č. 892. Internetové zdroje http://www.urbanaudit.com – internetové stránky se zveřejněnými výsledky auditu 258 evropských městských aglomerací zpracovanými Eurostatem v roce 2004 http://www.czso.cz – server Českého statistického úřadu http://www.sldb.cz – výsledky sčítání lidu, domů a bytů ze dne 1. března 2001 http://www.volby.cz – volební server Českého statistického úřadu 193 Parlamentní volby na Islandu – květen 2007 (The Parliamentary Election in Iceland – May 2007) Pavel Maškarinec ([email protected]) Abstract: This article deals with the election to the Iceland parliament (Alting) held on the 12th May 2007. This election has brought termination of the current government coalition and creation of a new form of government composition. The article describes electoral system, situation before the election and analyses election results. The results of the election are compared with the results of the parliamentary elections in 2003. Keywords: Iceland, elections, party system, SF, S, VG, FSF, FF, IH. Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 194-210 1. Úvod Dne 12. května 2007 se na Islandu uskutečnily parlamentní volby do jednokomorového parlamentu – Altingu. Vítězem voleb, které se konaly v řádném termínu, se stala vládní Strana nezávislosti (Sjálfstæðisflokkurinn, SF), zatímco pro druhého člena vládní koalice, Pokrokovou stranu (Framsóknarflokkurinn, FSF), skončilo volební klání drtivou porážkou. Výrazná ztráta voličské podpory FSF současně znamenala ukončení vládní spolupráce SF a FSF, trvající od roku 1995. Novou vládní koalici vytvořila SF a Spojenectví (Samfylkingin, S), které i přes mírnou ztrátu dokázalo uhájit pozici druhé nejsilnější islandské politické strany. Složení vládní koalice, ve které zasedly pravicová SF a sociálnědemokratické S, znamenalo obnovení levopravicového koaličního modelu, který byl na Islandu naposledy použit v letech 1991–1995.1 Druhým vítězem voleb se stalo Levicové hnutí – zelená alternativa (Vinstrihreyfingin – grænt framboð, VG), které téměř zdvojnásobilo své parlamentní zastoupení a nahradilo FSF na místě třetí nejsilnější islandské strany. Parlamentní zastoupení si s téměř shodným ziskem udržela i Liberální strana (Frjálslyndi flokkurinn, FF). Jediný neparlamentní politický subjekt ucházející se o zisk parlamentního zastoupení, Islandské hnutí – živoucí země (Íslandshreyfingin – lifandi land, IH), ve volbách neuspělo, a počet parlamentních subjektů tak zůstal nezměněn. Volební účast dosáhla 83,6 % a proti roku 2003 (87,7 %) zaznamenala mírný pokles. 2. Volební systém Volební systém pro volby do Altingu vychází z pravidel poměrného zastoupení vázaných kandidátních listin s vyrovnávacími mandáty.2 V současnosti (od roku 2003) je pro volební účely území Islandu rozděleno do šesti volebních obvodů, jejichž velikost se pohybuje v rozmezí 8–10 mandátů.3 K rozdělování mandátů dochází na 1 Vládní koalici v letech 1991–1995 tvořily SF a Sociálnědemokratická strana (Alþýðuflokkurinn, AF). AF se později stala jedním ze subjektů, které v roce 1998 vytvořily S (srov. Kopeček 2003: 128-129). 2 Poměrný systém byl na Islandu zaveden v roce 1959, a Island tak představuje výraznou anomálii v rámci skandinávského prostoru, kde se poměrný systém prosadil již na počátku 20. století (srov. Caramani 2000: 60). Historický vývoj islandského volebního systému viz Caramani 2000: 518-521; Kopeček 2003: 119. 3 V roce 2003 byly všechny volební obvody devítimandátové. Ke změně došlo před volbami 2007, vzhledem k vysokému nepoměru mezi počtem hlasů nutných pro získání mandátu v jednotlivých volebních obvodech (srov. Statistics Iceland 2004: 5). Počet mandátů 195 P. Maškarinec: Parlamentní volby na Islandu – květen 2007 dvou úrovních. V první fázi se rozděluje 54 (z celkových 63) mandátů na úrovni jednotlivých volebních obvodů. Pro přepočet hlasů na mandáty na úrovni volebních obvodů je využíván d’Hondtův volební dělitel (dělí se číselnou řadou 1; 2; 3; 4…) bez využití omezovací klauzule. Při vlastním hlasování disponují voliči několika možnostmi: a) mohou odevzdat svůj hlas celé kandidátce; b) provádět změny na kandidátce (označením kandidátů čísly 1, 2, 3 mohou stanovit jimi preferované pořadí kandidátů); c) případně vyškrtnout vybrané kandidáty. Mandát následně získávají kandidáti dle počtu získaných hlasů. Voliči nicméně disponují možností změn pouze v rámci kandidátní listiny jednoho politického subjektu. Následného rozdělování devíti vyrovnávacích mandátů, které mají na celostátní úrovni snížit disproporcionalitu volebních výstupů, se účastní pouze politické subjekty, které překročí 5% celostátní omezovací klauzuli. Rozdělování vyrovnávacích mandátů probíhá metodou nejvyšších průměrů. V tomto případě se počet hlasů daného subjektu vydělí počtem mandátů, které daný subjekt získal při rozdělování v první fázi na úrovni volebních obvodů, zvýšeným o 1; 2; 3… (dle mandátu, jenž má být přidělen).4 Mandát následně obdrží politický subjekt s nejvyšším průměrem, resp. volební kandidátka tohoto subjektu v daném volebním obvodu (Alþingiskosningar 2003; Kosning.is; Kristjánsson 2004: 157). Účinek d’Hondtova volebního dělitele bývá označován jako disproporční ve prospěch větších stran (především ve spojení s malými volebními obvody), podobně jako metoda nejvyšších průměrů, jejíž výsledky se mohou jevit jako mírné zvýhodnění silnějších stran (srov. Lebeda 2001: 435-440). Tento předpoklad se potvrzuje i na Islandu. I přes neexistenci omezovací klauzule na úrovni volebních obvodů dochází, díky použitým volební formulím ve spojení se středně velkými volebními obvody, ke znevýhodnění menších stran. Ty pro zisk mandátu na úrovni volebního obvodu potřebují obdržet přibližně 7 % hlasů. přidělovaných ve volebním obvodu Norðvesturkjördæmi byl snížen na 8 a počet mandátů přidělovaných v obvodu Suðvesturkjördæmi zvýšen na 10. 4 Ve volebních obvodech Norðvesturkjördæmi, Norðausturkjördæmi a Suðurkjördæmi je přidělován 1 vyrovnávací mandát a v obvodech Suðvesturkjördæmi, Reykjavíkurkjördæmi suður a Reykjavíkurkjördæmi norður 2 mandáty. 196 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 194-210 3. Vývoj po volbách 2003 Výsledek parlamentních voleb v roce 2003 přinesl pokračování pravostředové vládní koalice liberálně-konzervativní SF a agrárně-liberální FSF, modelu, který vznikl již v roce 1995. V premiérské funkci i nadále setrval předseda SF Davíd Odsson, nicméně volbami oslabená pozice SF se projevila ve vzájemné dohodě obou stran, že k 15. září 2004 nahradí předseda FSF Halldór Ásgrímsson v premiérské funkci Odssona a po dobu, kdy bude předseda SF zastávat premiérskou funkci, zůstane zachována parita v rozdělení ministerských křesel. Přestože bylo poprvé od roku 1942 možné vytvořit koaliční vládu bez účasti SF, dala FSF přednost pokračování spolupráce s SF v důsledku silnější parlamentní většiny těchto stran (srov. Hardarson – Kristinsson 2004: 1027-1028). Rok 2004 přinesl několik důležitých událostí. Nejvýznamnější představovala ústavní krize spojená s přijetím vládní verze mediálního zákona. Poté, co Alting přijal verzi zákona kritizovanou opozicí, novináři i většinou veřejnosti, odmítl islandský prezident Ólafur Ragnar Grímsson zákon podepsat a poprvé v islandské historii využil možnosti předložit zákon občanům v referendu. Vzhledem k názorům veřejnosti, které hrozily zákon v referendu zamítnout, předložila vláda novou verzi zákona s několika ústupky a po nadále neustávající kritice rozhodla o odložení přijetí zákona po volbách 2007 (srov. Hardarson – Kristinsson 2005: 1041–1044). Rok 2004 přinesl rovněž prezidentské volby, ve kterých byl do třetího funkčního období znovuzvolen dosavadní prezident Grímsson. Vzhledem k charakteru islandského politického systému, který lze zařadit mezi parlamentní demokracie, a to i přes jeho ústavněprávní vymezení,5 ovšem představovala důležitější událost výměna na postu premiéra. Podle dohody uzavřené mezi SF a FSF po volbách 2003 nahradil předseda FSF Ásgrímsson v premiérské funkci Odssona, který funkci opustil po 13 letech (srov. Hardarson – Kristinsson 2005: 1046-1047). Rok 2005 znamenal v islandské politice výrazné personální změny na úrovni politických stran. Poté, co se předseda SF Davíd Odsson vzdal v září 2004 premiérské 5 Islandský prezident je volen v přímých volbách, je odvolatelný pouze na základě lidového hlasování a podle textu ústavy představuje klíčovou osobu exekutivy, když formálně jmenuje a odvolává ministry. V politické praxi ovšem v procesu vytváření vlády rozhodují vyjednávaní předsedů politických stran (srov. Arter 1999: 225-227; Kopeček 2003: 118-120). 197 P. Maškarinec: Parlamentní volby na Islandu – květen 2007 funkce, odstoupil v roce 2005 z pozice předsedy SF, kde byl nahrazen dosavadním místopředsedou strany Geirem Hilmarem Haardem. Změny se nevyhnuly ani nejsilnější opoziční straně. V čele Spojenectví stanula dosavadní místopředsedkyně strany Ingibjörg Sólrún Gísladóttir, která v korespondenční volbě, otevřené všem členům strany, porazila úřadujícího předsedu strany Össura Skarphédinssona (srov. Hardarson – Kristinsson 2006: 1129-1130). Výrazné personální přesuny na islandské politické scéně pokračovaly i v roce 2006. V důsledku výrazné porážky v komunálních volbách 27. května 20066 oznámil 5. června premiér Ásgrímsson, že se vzdává premiérské funkce, ve které ho nahradil předseda SF a dosavadní ministr zahraničních věcí Haarde. Na mimořádné konferenci FSF odstoupil Ásgrímsson z předsednické funkce a současně oznámil, že se vzdá poslaneckého mandátu, který zastával od roku 1974, a odejde z politiky. Předsedou FSF byl zvolen Jón Sigurdsson, který do aktivní politiky vstoupil teprve v červnu 2006 poté, co opustil funkci guvernéra Islandské centrální banky a stal se ministrem průmyslu a obchodu. 4. Volební kampaň 2007 Ústřední otázkou celé volební kampaně se stalo pokračování vládní politiky zaměřené na podporu pokračování rozvoje těžkého průmyslu. Vládní strany SF a FSF se stavěly za program další výstavby tavíren hliníku využívajících islandské geotermální a hydroelektrické zdroje s cílem zajistit pokračování a urychlení ekonomického růstu7 a tuto politiku podporovala i FF. Zbývající opoziční strany S, VG a IH se k politice vládní koalice v tomto směru stavěly vesměs odmítavě a požadovaly pozastavení tohoto trendu, minimálně do doby, než budou jasné dopady záměru na ekonomiku a životní prostředí (srov. Olafsdottir – Edmonds 2007; Will Your Party Support the Continued Build-up of Heavy-Industry in Iceland?). Důležitost tématu životního prostředí potvrdil i průzkum z února 2007, ve kterém se téměř 73 % respondentů vyslovilo 6 FSF ztratila v místních volbách 26 ze 68 mandátů, tj. více než třetinu (srov. FontaineNikolov 2006). 7 Island zažil období ekonomického růstu po celé vládní období SF a FSF od roku 2003 (růst dosáhl 2,7 % v roce 2003; 7,7 % v roce 2004; 7,5 % v roce 2005 a 2,6 % v roce 2006). Nízkých hodnot dosahovala i nezaměstnanost (3,4 % v roce 2003; 3,1 % v roce 2004; 2,6 % v roce 2005 a 2,9 % v roce 2006) (Statistics Iceland). 198 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 194-210 proto, aby politické strany věnovaly více pozornosti otázkám ochrany životního prostředí (Björnsson 2007a). Volební kampaň nejsilnější islandské strany SF nebyla příliš výrazná, stejně jako v roce 2003, přičemž premiér Haarde zůstával během kampaně v pozadí (Björnsson 2007b). Hlavním tématem SF bylo pokračování daňových škrtů, tedy politiky, která podle premiéra Haardeho prokázala, že vede správným směrem. Zjednodušení a zefektivnění daňového systému mělo být podle názoru SF hlavním prostředkem, který by umožnil, aby islandský daňový systém neznevýhodňoval islandské podnikatele proti podnikatelům v zemích s příznivějším daňovým prostředím (příznivé podnikatelské prostředí mělo zajistit např. zrušení daní z kapitálových zisků). SF dále zdůraznila potřebu pokračovat v rozumném využívání energetických zdrojů, pro což se dle strany jeví jako nejvhodnější těžký průmysl, a předseda strany důrazně odmítl členství Islandu v EU (Deloy 2007; Olafsdottir – Edmonds 2007; Will Your Party Support the Continued Build-up of Heavy-Industry in Iceland?). Kampaň druhé z vládních stran FSF probíhala ve více agresivním duchu, i když strana omezila, ve srovnání s rokem 2003, rozsah předvolebních slibů (Björnsson 2007b). Mezi tématy, jež FSF zdůrazňovala, bylo především pokračování dosavadního trendu podporujícího ekonomický růst na základě umírněných reforem vycházejících ze silného a soutěživého pracovního trhu, inovací a ekonomického rozvoje jako předpokladů zajištění plné zaměstnanosti a rozvinutého sociálního státu. K dalším tématům FSF patřilo zvyšování rovnosti a rovných příležitostí (pro ženy, postižené a imigranty), respekt k lidským právům, právům jedince a rodiny a odmítání diskriminace založené na rase, pohlaví, víře nebo sexuální orientaci (Onward progress – no stopping now). Nejsilnější opoziční strana S se soustředila na kritiku vlády za oklešťování sociálního státu a zdůraznila potřebu jeho rozšíření v oblastech sociálního zabezpečení důchodců, postižených a rodin s dětmi a současně prosazovala potřebu odstranění mzdových rozdílů mezi muži a ženami. V hospodářské politice nabídlo S koncepci průmyslu založenou na nejmodernějších technologiích a požadovalo pozastavení velkých průmyslových investic, dokud nebudou zhodnoceny jejich potenciálně negativní vlivy na životní prostředí. K důležité prioritě S patřila rovněž 199 P. Maškarinec: Parlamentní volby na Islandu – květen 2007 oblast přímé demokracie, kde strana přišla s požadavkem zavedení všeobecného referenda. V zahraniční politice S zdůraznilo potřebu zahájení vstupních rozhovorů pro přistoupení země k EU (The Future of a Country – The Future of a Nation). Volební kampaň VG se soustředila na tři otázky. Nejdůležitější představovalo životní prostředí. VG důrazně odmítlo snahu vládních stran kladenou na budování tavíren hliníku a gigantických vodních elektráren, které by mohly poškodit životní prostředí a extrémně navýšit produkci skleníkových plynů, a požadovalo změnit směr energetické politiky k vyšší energetické účinnosti při nalezení jiných možností podpory zaměstnanosti. Druhý bod kampaně představoval důraz na posílení sociálního státu a rovnosti, který měl odstranit zvyšující se rozdíly mezi bohatými a chudými. Jako třetí bod kampaně zdůraznilo VG posílení rovnosti mezi muži a ženami a nutnost zavedení legislativních nástrojů k odstranění platových rozdílů (Why Should I Vote For Your Party?). VG rovněž znovu důrazně odmítlo členství Islandu v EU. Oblast EU patří mezi jednu z mála, na níž se VG shoduje s SF, což potvrdilo i podepsání společného protokolu obou stran odmítajících členství Islandu v EU v březnu 2007 (Iceland Review, 7. 3. 2007).8 Nejmenší parlamentní strana FF prosazuje především ekonomické liberální názory, koncepci volného trhu a odmítá centralizaci a státní řízení ve všech oblastech, kde to není nezbytně nutné (The Basic Objectives of the Liberal Party). Ve volební kampani prosazovala FF rozšíření využití geotermální a vodní energie, a přestože podle názoru FF je třeba brát při rozvoji islandského hospodářství ohled na životní prostředí, zastavení rozvojových plánů vlády v oblasti těžkého průmyslu nelze připustit, protože by tento krok mohl ohrozit možnosti dalšího růstu zaměstnanosti (Will Your Party Support the Continued Build-up of Heavy-Industry in Iceland?). Na konci roku 2006 se část členů FF pokusila vnést do volební kampaně téma imigrace. Část členů strany hlasitě vyjadřovala nesouhlas s rostoucím počtem zahraničních pracovníků, což straně na přelomu roku 2006–2007 přineslo nárůst preferencí, nicméně současně vyvolalo spor uvnitř strany. K vnitrostranickému střetu došlo poté, co do FF v prosinci 2006 vstoupili členové strany Nová síla (Nýtt Afl, NA) vedení 8 Postoj dalších stran k otázce členství Islandu v EU se pohybuje od opatrné podpory vstupu (FSF) až k názoru, že spolupráce s EU je žádoucí pouze v případě, že to bude pro Island výhodné (FF) (Kopeček 2005: 276). 200 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 194-210 soudcem Nejvyššího soudu Jónem Magnússonem, kteří zastávali výrazně tvrdší postoje k imigrační politice; k nelibosti zakladatele strany Sverrira Hermannssona a jeho dcery a manažerky strany Magrét Sverrisdóttir. Poté, co se hlavní kritička tohoto kurzu Sverrisdóttir rozhodla bojovat o post místopředsedkyně strany, byla v prosinci 2006 odvolána z funkce manažerky strany. K rozhodujícímu střetu došlo na stranické konferenci FF na konci ledna 2007. Stávající místopředseda FF Magnús Thór Hafsteinsson, disponující podporou předsedy strany Gudjóna Arnara Kristjánssona, obhájil v souboji se Sverrisdóttir svůj post, po čemž Sverrisdóttir se svými spojenci opustila FF a oznámila úmysl založit vlastní stranu (srov. Magnússon 2006a; 2006b; 2007). I přes snahu dalších stran zúčastnit se blížících se voleb9 zůstalo jediným subjektem, který se zapojil do volebního klání, IH.10 Hlavní programové priority IH představovalo životní prostředí a boj proti pokračování projektů těžkého průmyslu v chráněných oblastech. K dalším tématům IH patřil rozvoj různorodé, pokrokové a spravedlivé společnosti, ve které by individuální svoboda a kolektivní zodpovědnost hrály roli předpokladů udržitelného růstu zajišťujícího vysoký standard životní úrovně. V ekonomické oblasti podpořilo IH koncepci tržní ekonomiky v případě, že přispívá k podpoře sociálního státu, a prosazovalo snížení daně z právnických osob. Vysoký důraz kladlo IH také na rozšíření integrace dětí, starších osob a handicapovaných do společenského života. Pozitivně se strana stavěla k imigraci, kterou považovala za obohacení společenského života (Icelandic Movement – Living Land – Policy; Why Should I Vote For Your Party?). 9 K dalším politickým subjektům, které uvažovaly o kandidatuře ve volbách, patřil v únoru 2007 založený Bojový svaz (Báráttusamtökin, BS) zastupující zájmy důchodců a tělesně postižených. BS oznámil 29. března úmysl kandidovat ve volbách, týden před volbami však svou kandidaturu stáhl. Podobně se kandidatury již v únoru vzdala Budoucnost země (Framtídarlandid, FL), jejímž hlavním cílem byla změna vládní politiky v oblasti těžkého průmyslu (Iceland Review, 30. 3. 2007, 7. 5. 2007). 10 IH bylo založeno v březnu 2007 a svou kandidaturu oznámilo 22. března. Předsedou strany se stal dřívější reportér islandské televize a zastánce životního prostředí Ómar Ragnarsson, místopředsedy bývalá manažerka FF Margrét Sverrisdóttir a Jakob Frímann Magnússon, který v únoru opustil Spojenectví. 201 P. Maškarinec: Parlamentní volby na Islandu – květen 2007 5. Výsledky voleb 2007 a rozdíly v teritoriální podpoře jednotlivých stran Vítězem voleb, kterých se zúčastnilo 83,6 % oprávněných voličů, se stala SF, která získala 36,6 % hlasů a 25 mandátů a oproti roku 2003 si polepšila o 3 mandáty. SF dosáhla zlepšení svého postavení v 5 ze 6 volebních obvodů. Nejvíce hlasů získali kandidáti SF ve volebních obvodech Suðvesturkjördæmi (42,6 % hlasů) a Reykjavíkurkjördæmi suður (39,2 % hlasů), tj. ve stejných obvodech jako v roce 2003. Největšího nárůstu voličské podpory dosáhla SF v obvodech Suðurkjördæmi (+ 6,8 % ), Norðausturkjördæmi (+ 4,5 %) a Suðvesturkjördæmi (+ 4,2 %), přičemž v každém z těchto obvodů se vyšší počet hlasů promítl i do navýšení počtu mandátů. Další výrazný úspěch SF se projevil ve skutečnosti, že SF dokázala zvítězit ve všech volebních obvodech, zatímco v roce 2003 byla ve dvou obvodech předstižena S a v jednom FSF. Stejně jako v roce 2003 se potvrdilo, že nejslabší voličskou podporou disponuje SF na severu ostrova; ve volebních obvodech Norðvesturkjördæmi a Norðausturkjördæmi získala SF 29,1 %, resp. 28,0 % hlasů. Pozici druhé nejsilnější islandské strany dokázalo i přes ztrátu více než 4 % uhájit Spojenectví. S obdrželo 26,8 % hlasů a 18 mandátů (oproti 20 v roce 2003). Z hlediska teritoriální podpory dosáhlo S nižších zisků ve všech volebních obvodech a na rozdíl od roku 2003 se straně nepodařilo v žádném z volebních obvodů překročit hranici 30 % hlasů. Nejvyšší ztrátu utrpělo S ve volebním obvodu Reykjavíkurkjördæmi norður (– 7,1 % hlasů), nicméně i přes tuto ztrátu dosáhlo S v tomto obvodu nejlepšího výsledku se ziskem 29,2 % hlasů. Podobného výsledku 29,0 % hlasů dosáhla strana ve volebním obvodu Reykjavíkurkjördæmi suður a potvrdilo se, že strana disponuje nejsilnější podporou v hlavním městě Reykjavíku a na jihozápadě ostrova, zatímco nejslabších výsledků dosáhlo S, stejně jako v roce 2003, v severně ležících obvodech Norðvesturkjördæmi a Norðausturkjördæmi (21,2 %, resp. 20,8 % hlasů). Z teritoriálního hlediska kopíruje podpora S volební zisky SF. Největší porážku přinesly volby druhé ze stran vládní koalice. FSF získala 11,7 % hlasů a 7 mandátů, což ve srovnání s rokem 2003 znamenalo ztrátu 6 % hlasů a 5 mandátů.11 FSF ztratila přízeň voličů ve všech volebních obvodech, přičemž ztráty se nevyhnuly ani tradičním baštám podpory strany na severu a východu ostrova. To 11 FSF zaznamenala nejhorší volební výsledek od zavedení poměrného systému v roce 1959. 202 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 194-210 dokládá i nejvyšší propad FSF ve volebním obvodu Norðausturkjördæmi (– 8,2 % ), tj. obvodu, ve kterém strana v roce 2003 zvítězila. I nadále nicméně FSF dosáhla v těchto oblastech nejlepších volebních výsledků. Ve volebním obvodu Norðausturkjördæmi 24,6 %, Norðvesturkjördæmi 18,8 % a Suðurkjördæmi 18,7 % hlasů. Naproti tomu na více urbanizovaném jihozápadě ostrova a v Reykjavíku poklesla podpora FSF na hranici 5–7 %. Pokles voličské podpory v Reykjavíku dosáhl takové úrovně, že strana nedokázala získat v hlavním městě jediný mandát, na což doplatili předseda FSF Jón Sigurdsson a ministryně životního prostředí za FSF Jónína Bjartmarz. Přestože kandidovali na prvních místech kandidátky FSF ve volebních obvodech Reykjavíkurkjördæmi norður, resp. Reykjavíkurkjördæmi suður, nedokázali získat poslanecký mandát. K vítězům voleb lze na rozdíl od FSF zařadit VG. Zisk 14,3 % hlasů a 9 mandátů znamenal navýšení voličské podpory VG o 5,5 % hlasů a téměř zdvojnásobení počtu získaných mandátů. VG získalo více hlasů ve všech volebních obvodech a nárůst voličské přízně strany se pohyboval mezi 5–7 % (nejvíce 7,1 % ve volebním obvodu Reykjavíkurkjördæmi norður). Nejlepšího výsledku dosáhlo VG ve volebním obvodu Norðausturkjördæmi (19,6 % hlasů), kde stál v čele kandidátky předseda strany Sigfússon. Na rozdíl od dalších stran byla voličská podpora VG poměrně rovnoměrně rozložena a strana dokázala získat podobný voličský zisk jak na severu ostrova, tak v Reykjavíku (mírně horších výsledků dosáhlo VG v obvodech Suðvesturkjördæmi a Suðurkjördæmi). Zatímco si strana udržela své postavení na severu ostrova, nárůst voličské přízně ve zbývajících obvodech byl příčinou, která z VG po volbách 2007 učinila třetí nejsilnější islandskou stranu na úkor FSF. Nejmenší z parlamentních stran FF získala 7,3 % hlasů a dosáhla téměř shodného zisku jako v roce 2003, přičemž obhájila i stávající počet 4 mandátů. FF si udržela stejnou voličskou podporu i z teritoriálního hlediska. Nejvíce hlasů ztratila FF ve volebním obvodu Suðurkjördæmi (– 1,7 %). V dalších volebních obvodech nepřevýšily zisky a ztráty FF hranici 1 % hlasů. Volebním obvodem s nejsilnější voličskou přízní FF zůstal, stejně jako ve volbách 2003, obvod Norðvesturkjördæmi (13,6 % hlasů), v němž kandidoval předseda strany Kristjánsson. V dalších obvodech se podpora strany pohybovala na úrovni 5–7 % hlasů. 203 P. Maškarinec: Parlamentní volby na Islandu – květen 2007 Jediný nově kandidující subjekt IH obdržel 3,3 % hlasů a nedokázal získat parlamentní zastoupení, průzkumy.12 Z hlediska což ostatně teritoriální předpokládaly podpory bylo IH i poslední předvolební nejúspěšnější ve více urbanizovaných oblastech na jihozápadě ostrova a v Reykjavíku, kde se podpora IH přiblížila 5 % hlasů (4,9 % v obvodu Reykjavíkurkjördæmi norður), zatímco ve venkovských oblastech nepřesáhla podpora strany 2 % hlasů. Z hlediska celkového srovnání voličské podpory jednotlivých stran se potvrdila přetrvávající důležitost „urbánně-rurální tenze“ (srov. Kopeček 2003: 132).13 Zatímco dvě nejsilnější islandské strany SF a S disponují silnější podporou na více urbanizovaném jihozápadě ostrova, podobně jako IH, naprosto opačným vzorcem voličské podpory disponuje FSF, která vznikla na podporu obrany zájmů rybářů a malých zemědělců na severu a východu ostrova a i přes následný posun identity (Kopeček 2003: 120, 132) si udržuje nejsilnější postavení v těchto oblastech, zatímco na jihozápadě ostrova dosahuje výrazně nižších úspěchů. Zbývající dvě strany VG a FF představují v tomto ohledu výjimku, když disponují vyrovnanější teritoriální podporou jak ve více urbanizovaných oblastech na jihozápadě ostrova, tak na agrárnějším severu a východu ostrova. Přetrvávající rozdělení ostrova z hlediska urbánně-rurální dimenze přitom potvrzuje i srovnání voličské podpory jednotlivých stran na úrovni volebních obvodů (viz tabulka č. 2). I navzdory přesunům hlasů, ke kterým došlo mezi jednotlivými politickými stranami, zůstal vzorec voličské podpory z roku 2003 zachován i v roce 2007. 12 Zatímco po svém založení v březnu 2007 dosáhlo IH v předvolebních průzkumech až 5% podpory, následně došlo k setrvalému poklesu preferencí, který se straně nepodařilo zastavit, a den před volbami disponovalo IH již pouze 2% podporou voličů (Fréttabladid, 24. 3. 2007; Morgunbladid, 4. 5. 2007, 9. 5. 2007, 11. 5. 2007). 13 Podle Szajkowského (2005: 288-289) došlo na Islandu k oslabení významu třídního hlasování na úkor faktorů, jako je rozdělení na urbanizovanější jihozápad ostrova a agrárnější sever a východ ostrova. Podobně Kopeček při analýze problematiky islandských cleavages (konfliktních linií) zdůrazňuje, že na Islandu nikdy nehrála klíčovou roli sociálněekonomická pravolevá osa (srov. Kopeček 2003: 131-133). 204 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 194-210 6. Závěr Parlamentní volby na Islandu potvrdily na jedné straně stabilizaci stranického systému po jeho částečné proměně na konci 90. let (srov. Kopeček 2003: 128–129), ale na druhé straně přinesly jisté proměny v síle jednotlivých politických stran. Z hlediska postavení politických stran a jejich role v systému bylo potvrzeno postavení SF jako dlouhodobě nejsilnější islandské strany,14 která po skončení II. světové války zasedala ve většině vlád a současně v těchto disponovala postem premiéra (srov. Indridason 2005: 452-459). Volby současně potvrdily trend v poklesu voličské přízně FSF (v roce 2006 potvrzený i porážkou strany v komunálních volbách). Výrazný propad FSF se promítl i v povolebním vyjednávání. Stávající pravostředová vládní koalice SF a FSF sice disponovala po volbách většinou jednoho hlasu a dva dny po volbách (14. května 2007) se předsedové SF a FSF Haarde a Sigurdsson setkali, aby diskutovali o pokračování vládní koalice, ovšem již 17. května došlo v jednáních mezi SF a FSF ke zvratu a předsedové obou stran oznámili ukončení koaliční spolupráce.15 Důvodem k tomuto kroku byla podle premiéra Haardeho právě příliš těsná většina obou stran v Altingu (Iceland Review, 17. 5. 2007). Za této situace se v dalším povolebním vyjednávání stal klíčovým postoj nejsilnější opoziční strany. I přesto, že S utrpělo volební ztrátu, výrazný nárůst voličské podpory VG vedl v souhrnu k posílení stran levice a levého středu, což podnítilo VG k úvahám o vytvoření menšinové vlády VG a S, kterou by v parlamentu podpořila FSF. Ve stejný den, kdy došlo k ukončení rozhovorů mezi SF a FSF, ovšem Haarde oslovil předsedkyni S Gísladóttir s nabídkou k zahájení koaličních rozhovorů. Výběr S jako koaličního partnera zdůvodnil premiér Haarde faktem, že stranické programy SF a S jsou si bližší než programy SF a VG (Iceland Review, 17. 5. 2007). Spojenectví přistoupilo na nabídku SF a k rozhovorům o potencionální možnosti 14 SF dokázala zvítězit ve všech volbách po skončení II. světové války (srov. Caramani 2000: 536-546). 15 Předseda FSF Sigurdsson vyvodil z voleb osobní zodpovědnost a rozhodl se rezignovat na post předsedy FSF. 205 P. Maškarinec: Parlamentní volby na Islandu – květen 2007 vytvořit menšinovou vládu mezi S a VG vůbec nedošlo.16 Za jeden z důvodů tohoto kroku lze považovat i rozdělení FSF v otázce spolupráce a potencionální podpory menšinové vlády S a VG.17 Jednání mezi SF a S trvalo pouze krátce a již 22. května seznámili předsedové SF a S s dosaženou dohodou členy svých stran. Následujícího dne byla koaliční dohoda předložena prezidentu Grímssonovi a po setkání s prezidentem uspořádaly SF a S společnou tiskovou konferenci, na které představily nový vládní program (srov. Policy Declaration of the Government of the Independence Party and the Social Democratic Alliance 2007). Formálně vstoupila nová vláda do úřadu 24. května, kdy prezident Grímsson jmenoval nové ministry.18 Z hlediska budoucího vývoje se jeví důležitou především otázka, zda se v případě FSF jedná pouze o dočasný propad voličské přízně, který se straně podaří zvrátit, nebo o dlouhodobější trend. Pokud se FSF podaří získat ztracenou důvěru voličů, může znovu stanout v pozici koaličního spojence SF. V případě, že se FSF nepodaří znovu nabýt ztracené pozice, mohla by strana usilovat o získání pozice pivotální strany využívající svůj koaliční potenciál pro participaci ve vládách jak napravo (spolu s SF a FF), tak nalevo (s S a VG) od politického středu, zvláště v situaci, kdy by se neosvědčilo vládní spojenectví mezi SF a S. Na druhé straně je třeba mít neustále v paměti, že na Islandu nehraje a nikdy nehrála sociálně-ekonomická pravolevá osa klíčovou roli. 16 Předsedkyně S Gísladóttir potvrdila, že model menšinové vládní koalice S a VG byl zmíněn, nicméně se neuskutečnily žádné formální ani neformální rozhovory týkající se tohoto tématu (Iceland Review, 14. 5. 2007). 17 Zatímco nově zvolený poslanec FSF Höskuldur Thór Thórhallsson zdůraznil důležitost uchování vládního postavení stany, bez ohledu na to bude-li vláda tvořena pravicovými nebo levicovými stranami, místopředseda FSF a ministr zemědělství Gudni Ágústsson odmítl spolupráci s VG (Iceland Review, 15. 5. 2007). 18 Nová vláda pod vedením staronového premiéra Haardeho je tvořena, stejně jako její předchůdkyně, 12 členy při zachování parity v rozdělení ministerských křesel; předsedkyně S Gísladóttir se stala ministryní zahraničí. 206 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 194-210 Tabulka 1. Výsledky voleb do Altingu v letech 2003 a 2007 2003 Strana 2007 Počet hlasů % hlasů Mandáty Počet hlasů % hlasů Mandáty SF 61 701 33,7 22 66 749 36,6 25 S 56 700 31,0 20 48 742 26,8 18 VG 16 129 8,8 5 26 136 14,3 9 FSF 32 484 17,7 12 21 349 11,7 7 FF 13 523 7,4 4 13 233 7,3 4 IH - - - 5 953 3,3 0 NA 1 791 1,0 0 - - - 844 0,5 0 - - - FÓÍS Volební účast v % 87,7 Zdroj: Alþingiskosningar 2003; Kosning.is 207 83,6 P. Maškarinec: Parlamentní volby na Islandu – květen 2007 Tabulka 2. Výsledky voleb do Altingu v letech 2003 a 2007 v jednotlivých volebních obvodech (v % hlasů – strany, které získaly parlamentní zastoupení)19 2003 Volební obvod/Strana SF S VG FSF Norðvesturkjördæmi 29,6 3 23,2 2 10,6 21,7 2 14,3 2 (1) Norðausturkjördæmi 23,5 2 23,3 2 14,1 2 (1) 32,8 4 5,6 0 Suðurkjördæmi 29,2 3 29,7 4 (1) 4,7 0 23,7 2 8,7 1 Suðvesturkjördæmi 38,4 5 (1) 32,8 6,2 0 14,9 1 6,8 1 (1) Reykjavíkurkjördæmi suður 38,0 5 (1) 33,3 4 (1) 9,3 1 11,3 1 6,6 0 Reykjavíkurkjördæmi norður 35,5 4 (1) 36,3 9,8 1 11,6 2 (1) 5,5 0 Celkem 33,7 4 4 20 22 31,0 (2) (3) 8,8 1 FF 12 5 17,7 (1) (1) 7,4 4 (2) 2007 Volební obvod/Strana SF S VG FSF FF Norðvesturkjördæmi 29,1 3 21,2 2 16,0 1 18,8 Norðausturkjördæmi 28,0 3 20,8 2 19,6 2 24,6 3 (1) 5,9 Suðurkjördæmi 36,0 4 26,8 2 9,9 1 18,7 2 7,0 1 (1) Suðvesturkjördæmi 42,6 6 (1) 28,4 4 (1) 11,6 1 7,2 1 6,7 Reykjavíkurkjördæmi suður 39,2 5 29,0 14,4 2 (1) 5,9 0 6,8 1 (1) Reykjavíkurkjördæmi norður 36,4 4 29,2 5 (2) 16,9 0 6,3 Celkem 36,6 3 2 6,2 1 13,6 2 (1) 0 0 0 25 18 9 4 26,8 14,3 11,7 7 (1) 7,3 (1) (3) (1) (3) Zdroj: Alþingiskosningar 2003; Alþingiskosningar 2007; Kosning.is; Statistics Iceland 2004: 24–27 19 V závorce je uveden počet vyrovnávacích mandátů získaných danou politickou stranou. 208 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 194-210 Seznam použitých zkratek politických stran AF BS FF FL FÓÍS FSF NA IH S SF Sociálnědemokratická strana (Alþýðuflokkurinn) Bojový svaz (Báráttusamtökin) Liberální strana (Frjálslyndi flokkurinn) Budoucnost země (Framtídarlandid) Nezávislé hnutí v jižním volebním obvodu (Framboð óháðra í Suðurkjördæmi) Pokroková strana (Framsóknarflokkurinn) Nová síla (Nýtt Afl) Islandské hnutí – živoucí země (Íslandshreyfingin – lifandi land) Spojenectví (Samfylkingin) Strana nezávislosti (Sjálfstæðisflokkurinn) VG Levicové hnutí – zelená alternativa (Vinstrihreyfingin – grænt framboð) Seznam literatury a použitých pramenů: Alþingiskosningar 2003 (http://www.kosning2003.is/). Alþingiskosningar 2007 (http://www.mbl.is/mm/frettir/kosningar/). Arter, David (1999): Scandinavian politics today, Manchester – New York, Manchester University Press. Björnsson, Sveinn, Birkir (2007a): 73% Favor More Environmental Protection, on-line (http://www.grapevine.is/default.aspx?show=news&part=fullstory&id=1676). Björnsson, Sveinn, Birkir (2007b): Elections From the Journalist’s Standpoint, Reykjavík Grapevine, No. 5, on-line verze (http://www.grapevine.is/pdf/issue5_2007.pdf). Caramani, Daniele (2000): The Societies of Europe. Election in Western Europe since 1815. Electoral Results By Constituencies, London, Macmillan. Deloy, Corrine (2007): General elections in Iceland, a few days before the election, on-line text (http://www.robert-schuman.eu/oee.php?num=434). Fontaine-Nikolov, Paul (2006): The Long Goodbye of the Progressive Party, Reykjavík Grapevine, No. 8, on-line verze (http://www.grapevine.is/pdf/issue8_2006.pdf). Fréttabladid, 24. 3. 2007, on-line verze (http://www.visir.is/). Hardarson, Ólafur, Th. – Kristinsson, Gunnar, Helgi (2004): Iceland. European Journal of Political Research, Vol. 43, No. 7–8, pp. 1024–1029. Hardarson, Ólafur, Th. – Kristinsson, Gunnar, Helgi (2005): Iceland. European Journal of Political Research, Vol. 44, No. 7–8, pp. 1041–1048. Hardarson, Ólafur, Th. – Kristinsson, Gunnar, Helgi (2006): Iceland. European Journal of Political Research, Vol. 45, No. 7–8, pp. 1128–1131. Icelandic Movement – Living Land – Policy (http://www.islandshreyfingin.is/?expand=17-22&i=22). Iceland Review, 7. 3. 2007, 30. 3. 2007, 7. 5. 2007, 14. 5. 2007, 15. 5. 2007, 17. 5. 2007, on-line verze (http://www.icelandreview.com/). Indridason, Indridi, H. (2005): A theory of coalitions and clientelism: Coalition politics in Iceland, 1945-2000. European Journal of Political Research, Vol. 44, No. 3, pp. 439–464. Kopeček, Lubomír (2003): Politika v ministátu: islandský stranický a politický systém ve 20. století. Politologická revue, roč. IX, č. 2, s. 116–137. 209 P. Maškarinec: Parlamentní volby na Islandu – květen 2007 Kopeček, Lubomír (2005): Skandinávie, in: Strmiska, Maxmilián – Hloušek, Vít – Kopeček, Lubomír – Chytilek, Roman: Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko-politických systémů, Praha, Portál, s. 175–281. Kosning.is (http://www.kosning.is/). Kristjánsson, Svanur (2004): Iceland: Searching for Democracy along Three Dimensions of Citizen Kontrol. Scandinavian Political Studies, Vol. 27, No. 2, pp. 153–174. Lebeda, Tomáš (2001): Hlavní proměnné proporčních volebních systémů. Sociologický časopis, roč. 37, č. 4, s. 425–448. Magnússon, Haukur (2006a): ‘Liberal Party’ Pushes Immigration Issues To The Forefront, on-line text (http://www.grapevine.is/default.aspx?show=news&part=fullstory&id=1630). Magnússon, Haukur (2006b): “Liberal Party” Increases Following, Doesn’t Fire Racist, on-line text (http://www.grapevine.is/default.aspx?show=news&part=fullstory&id=1636). Magnússon, Haukur (2007): Ousted Manager Splits From ‘Liberal Party’, Party Then Splits, on-line text (http://www.grapevine.is/default.aspx?show=news&part=fullstory&id=1666). Morgunbladid, 4. 5. 2007, 9. 5. 2007, 11. 5. 2007, on-line verze (http://www.mbl.is/mm/frettir/). Olafsdottir, Audbjorg – Edmonds, Sarah (2007): Iceland set to vote in neck-and-neck election, on-line text (http://news.scotsman.com/latest_international.cfm?id=737292007). Onward progress – no stopping now (http://www.framsokn.is/framsokn/upload/files/framsokn/onward_progress.pdf) Policy Declaration of the Government of the Independence Party and the Social Democratic Alliance 2007 (http://eng.forsaetisraduneyti.is/media/Ymislegt/Policy_Declaration_Independe nceParty_SocialDemocraticAlliance_2007.pdf). Statistics Iceland (http://www.statice.is/). Statistics Iceland (2004): Alþingiskosningar 10. maí 2003, Reykjavík, Statistics Iceland, on-line verze (http://www.statice.is/lisalib/getfile.aspx?ItemID=971). Szajkowski, Bogdan (2005, ed.): Political Parties of the World, 6th Edition, London, John Harper Publishing. The Basic Objectives of the Liberal (http://www.xf.is/default.asp?Sid_Id=29688&tId=1). Party The Future of a Country – The Future of a Nation: The political declaration of the national convention of Samfylkingin, 12–13 April 2007 (http://www.samfylking.is/Forsida/Kosningastefna2007/Stjornmalaalyktun2007/ English/). Why Should I Vote For Your Party? Reykjavík Grapevine, 4. 5. 2007, No. 5, on-line verze (http://www.grapevine.is/pdf/issue5_2007.pdf). Will Your Party Support the Continued Build-up of Heavy-Industry in Iceland? Reykjavík Grapevine, 13. 4. 2007, (http://www.grapevine.is/pdf/issue4_2007.pdf). No. 4, on-line verze Elektronické zdroje jsou aktuální k 25. 6. 2007. 210 Volby do Severoirského shromáždění v roce 2007 (Northern Ireland Assembly Elections 2007) Eva Kneblová ([email protected]) Abstract: The article deals with the election of the Northern Ireland Assembly – held in March 2007. The article describes the situation before elections and the electoral system, and analyses the election results. Attention is also paid to a comparision of the support of the main political parties in the Northern Ireland Assembly Elections and House of Commons elections. Keywords: Northern Ireland, elections, party system, STV. Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). E. Kneblová: Volby do Severoirského shromáždění v roce 2007 1. Úvod Severoirský stranický systém představuje z hlediska svého fungování i charakteru politických stran velice zajímavý případ regionální stranické soustavy. Na jeho novodobé podobě a směřování ke konsociačnímu uspořádání se projevila zejména mírová jednání v 90. letech, ukončená Belfastskou dohodou. Ta dala také impuls k samotnému obnovení činnosti regionálního parlamentu. Poprvé od roku 1972, kdy byl rozpuštěn, se do něj konaly volby v roce 1998, přičemž Severoirské shromáždění bylo ustaveno až o rok později. Přes řadu vládních problémů vyřešených až konečným zastavením činnosti jak vlády, tak Severoirského shromáždění Ministerstvem pro Severní Irsko, se další volby konaly až v roce 2003. Zatím naposledy rozhodovali severoirští voliči o rozložení politických sil 7. 3. 2007. 2. Stranický systém Severního Irska Jako mezní prvky v novodobém vývoji stranické soustavy lze brát dva roky, rok 1998, kdy se konaly první volby do obnoveného Severoirského shromáždění, jako druhý pak rok 2003. Tento zlom byl klíčový pro fungování systému. Pro něj bylo od 80. let typické, že jej představovaly 4 hlavní strany tvořící samostatné póly, přičemž bylo obtížné stanovit, které z nich představovaly hlavní a které vedlejší pól (Strmiska 2005: 101). Pro fungování severoirského stranického systému je již historicky typické dělení stran ne na základě socioekonomické cleavage, ale stranická soutěž je bipolárním soupeřením protestantských a katolických stran. Další rozměr stranickému fungování dává radikálnost požadavků politických stran. Jako hlavní strany se tak profilovaly Sinn Féin (radikální nacionalistická strana), Demokratická unionistická strana (DUP, již z jejího názvu vyplývá, že požaduje setrvání v Unii se Spojeným královstvím, tato strana je radikální). Umírněnými prvky pak byly Ulsterská unionistická strana (UUP), požadující udržení postavení Severního Irska jako integrální součásti Spojeného království, a Sociálnědemokratická dělnická strana (SDLP). Tento systém charakterizovala volební soutěž v rámci unionistického x nacionalistického bloku, nikoliv mezi nimi, což vedlo k označení tohoto zvláštního uspořádání za „etnicky duální stranický systém“1. 1 Tento pojem poprvé použil Paul Mitchell ve svém článku Party Competition in an Ethnic Dual Party System vydaném v roce 1995. 212 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 211-219 Volby v roce 2003 však s sebou přinesly změny v tomto uspořádání. Vítězem voleb se stala DUP, která tak vůbec poprvé předstihla UUP. Ta skončila druhá, co se týče mandátů, a třetí, co se týče hlasů, následována SDLP. To znamenalo změnu v konsociačním uspořádání, kdy obě populistické strany ve svém voličském segmentu předstihly umírněné, přitom UUP byla až do těchto voleb historicky nejsilnější severoirskou stranou vůbec (Strmiska 2005: 101–102). Posledním výraznějším subjektem v porovnání se zisky ostatních je Strana spojenectví (AP), pro kterou je typická její dvojkonfesnost, kterou se tak odlišuje od ostatních aktérů. Jedná se o středový subjekt, který však pro fungování stranického systému nemá větší význam. 3. Severoirská varianta STV Ve volbách do Shromáždění Severního Irska je použit, na rozdíl od Dolní sněmovny, kde se volí relativním většinovým systémem, subtyp poměrného volebního systému, a to systém jednoho přenosného hlasu2. Ten umožňuje vhodné propojení proporčního zastoupení s personalizovanou volbou. Volič nedává hlas přímo politické straně, ale konkrétnímu kandidátovi, nicméně jeho stranická příslušnost se stejně projeví po skončení sčítání při konečném rozdělení mandátů politickým stranám v jednotlivých volebních obvodech. Volební preference voličů se však v tomto typu poměrného volebního systému projeví až ve chvíli, kdy již není dále možné hlasy přenášet. Jeho výhodou zároveň je, že volič nepomůže zvolení kandidáta, kterého nechce (Havlík – Šedo – Čaloud 2004: 113). V Severním Irsku byl tento systém používán již historicky, stejně jako v Irsku. Ve 20. letech jej však nahradil systém prvního v cíli3, aby v 70. letech Severní Irsko opět přistoupilo k STV.4 Volby v Severním Irsku probíhají v 18 volebních obvodech. Ty jsou shodné jak pro volby do Severoirského shromáždění, tak i pro volby do westminsterské Dolní sněmovny.5 Volební obvody pro severoirský parlament jsou přitom všechny šestimandátové. Jejich součtem je tak dán počet volených zastupitelů, který je ustálený na čísle 108 (v severoirské variantě STV tedy nejsou přidělovány žádné 2 Dále jen STV. Ten způsoboval, že UUP v tomto období pokaždé vyhrála volby. Více viz Siaroff 2000: 473. 4 Volebním reformám ve Spojeném království se věnují webové stránky http://www.electoralreform.org.uk/article.php?id=54 5 Jejich výčet a lokalizace viz níže. 3 213 E. Kneblová: Volby do Severoirského shromáždění v roce 2007 prémiové mandáty, ani se jejich počet nemění v závislosti na demografickém vývoji jednotlivých obvodů). Minimální počet preferencí vyžadovaný pro platnost hlasu je pak v Severním Irsku, stejně jako v Irsku, jeden. To znamená, že pro platnost hlasovacího lístku stačí, aby volič vyznačil svou první preferenci. Zda určí i další pořadí, je pouze na něm. Seřazení kandidátů na hlasovacím lístku je odshora dolů, přičemž kandidáti jsou seřazeni podle abecedy, v závorce u jejich jmen je pak uveden název strany, za kterou kandidují. K přenosu hlasů dochází shora, zohledňují se pouze přenesené části hlasovacích lístků. Otázka vhodnosti použití volebního systému STV i míry jeho proporčnosti je pak předmětem politologických diskuzí již řadu let. Zatímco někteří autoři tento sytém považují za nejproporčnější, jiní, mezi nimi například J. Blondel nebo M. Gallager, jej navrhují přiřadit k semiproporčním systémům (Farrell 2001: 140). O míře proporčnosti STV může leccos vypovědět následující tabulka, která demonstruje procentuální rozdíly mezi distribucí hlasů politickým stranám a jejich přepočtem na získané mandáty. Zajímavá zjištění ukazuje také porovnání se systémem FPTP, který je používaný ve volbách do Dolní sněmovny britského parlamentu.6 Tabulka 1. Rozdíl v proporčnosti/disproporčnosti za použití FPTP x STV DUP Sinn Féin UUP % mandátů 2007 33,3 % % rozdíl hlasy/mandáty 2007 +2,2 % % rozdíl hlasy/mandáty 2005 +16,3 % % hlasů 2007 30,1 % 24,3 % 27,8 % +3,5 % 26,2 % 25,9 % -0,3 % 17,7 % 5,6 % -12,1 % 14,9 % 16,1 % +1,2 % -0,8 % 15,2 % 14,8 % -0,4 % % hlasů 2005 33,7 % % mandátů 2005 50,0 % SDLP 17,5 % 16,7 % Zdroj: www.parties-and-elections.de, http://news.bbc.co.uk/1/shared/vote2007/nielection/html/main.stm Z tabulky č. 1 je jasně vidět, že systém FPTP nahrává oběma radikálním stranám, zejména DUP, která je schopna koncentrovat svou podporu. Na systému naopak tratí UUP, která, ač měla ještě vyšší procentní zisk než SDLP, je často ve volebních 6 Právě z důvodu zisku mandátů na celonárodní úrovni je srovnání vztaženo pouze na čtyři i celostátně relevantní severoirské politické strany. 214 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 211-219 obvodech předstižena oběma radikální stranami, což odpovídá trendu v poslední době, a tak často na mandát nedosáhne. Systém STV jí naopak přisuzuje ještě o něco vyšší procento mandátů, než je procento získaných hlasů, přesto rozdíly mezi ziskem hlasů a mandátů nejsou u žádné ze stran markantní. Další metodou zjištění míry disproporčnosti volebního systému vyplývající z výše uvedených rozdílů může být Gallagherův index disproporcionality7. Ten v posledních volbách mírně stoupl z 2,88 na 3,12, přesto se hodně vzdaluje číslu 16,73, které odpovídá indexu disproporcionality pro poslední westminsterské volby. 4. Volby do Severoirského shromáždění v roce 2007 Volby 2007 přinesly další změnu v pořadí umístění hlavních 4 politických subjektů. DUP zopakovala svoje prvenství, kdy jí 30,1 % hlasů zajistilo 36 mandátů, Sinn Féin za 26,2 % dosáhla na 28 mandátů, a předstihla tak UUP. Ta se tentokrát umístila až na 3. místě za 14,9 % hlasů. Nejméně mandátů z těchto čtyř hlavních politických stran získala SDLP – 16 mandátů za 15,9 % hlasů. Tabulka 2. Rozdělení mandátů po volbách 2007 Politická strana Zisk mandátů Zisk hlasů DUP 36 30,1 % SF 28 26,2 % UUP 18 14,9 % SDLP 16 15,2 % AP 7 5,2 % GP8 1 1,7 % PUP9 1 0,6 % Independent 1 3,2 % Zdroj: http://news.bbc.co.uk/1/shared/vote2007/nielection/html/main.stm 7 Index disproporcionality se počítá metodou nejmenších čtverců, která byla poprvé v politologii použita v roce 1989. Číselně zachycuje míru disproporcionality mezi distribucí hlasů a rozdělením mandátů. Toto číslo se v novodobých volbách reálně pohybuje od 0,26 v JAR v roce 2004 až po 30,21 v posledních albánských volbách, které se konaly v roce 2005. Více k výpočtům indexu disproporcionality viz http://www.tcd.ie/Political_Science/Staff/Michael.Gallagher/ElSystems/Docts/lsq.php. 8 Strana zelených. 9 Pokroková unionistická strana. 215 E. Kneblová: Volby do Severoirského shromáždění v roce 2007 Jak je vidět z tabulky č. 2, kromě uvedených čtyř politických stran a Strany spojenectví se do Severoirského shromáždění dostaly ještě další dvě strany a jeden nezávislý poslanec. Nově se do poslanecké sněmovny s jedním poslancem dostala Strana zelených a stejně jako v roce 2003 Pokroková unionistická strana. O mandát naopak přišla Unionistická strana Spojeného království, a to přesto, že od posledních voleb o 0,7 % posílila (zisk 1,5). Po volbách utvořily vládu všechny čtyři hlavní strany, jak bylo již předmětem Belfastské dohody z roku 1998. Alan Siaroff toto vládní uspořádání, kdy ve vládě vedle sebe zasedne jak radikální Sinn Féin, tak i umírnění UUP, označuje jako „nedobrovolnou koalici“ (involuntary coalition – Siaroff 2001: 476). Nenastala tak opět situace, ke které došlo po volbách v roce 2003, kdy se předseda vítězné – proti Belfastské dohodě vystupující – DUP, reverend Ian Paisley, vyjádřil, že „s teroristy (Sinn Féin) jednat nebude“. Kvůli minimálním šancím na vznik vlády proto k ustavení vlády ani obsazení Severoirského shromáždění v roce 2003 nedošlo.10 Ian Paisley tak až letos začal předsedat vládě, ve které Demokratická unionistická strana (DUP) obsadila čtyři ministerská křesla, Sinn Féin tři, UUP dvě a na SDLP zbylo poslední – desáté – křeslo. Dohoda mezi Ianem Paisleym a předsedou Sinn Féin Martinem McGuinnessem tak dala nový reálný rozměr severoirské otázce. 5. Zastoupení severoirských stran v Dolní sněmovně a regionální podpora v Severním Irsku Podíváme-li se na úspěšnost severoirských politických stran na úrovni celého Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, v posledních volbách do Dolní sněmovny11 získala, stejně jako v Severoirském shromáždění, nejvíce mandátů DUP. S devíti mandáty tak byla vůbec nejúspěšnější politickou stranou zastupující některou historickou část Spojeného království (navíc o 4 mandáty posílila oproti volbám v roce 2001). Společně s ní se do Dolní sněmovny dostaly ještě Sinn Féin (5 mandátů za 0,6 % hlasů), SDLP (0,5 % hlasů a 3 mandáty) a UUP (0,5 % hlasů a 1 mandát).12 Sestupujeme-li naopak z celostátní úrovně na úroveň regionů ve volbách do Národního shromáždění, jak je vidět z následujícího obrázku, nejvyšší podpora 10 11 12 Více ke koaličním vyjednáváním viz: http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=772 Ty se konaly ve dni s magickým datem 5. 5. 2005. http://www.parties-and-elections.de/unitedkingdom.html 216 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 211-219 určitým stranám je shlukována do územních celků, kdy jihozápad země je spíše nacionalistický, zatímco na severovýchodě je vyšší koncentrace voličů DUP. V obou případech, stejně jako v celkovém průměru, zde však významný zisk mají obě radikálnější strany. Naprostou baštou Sinn Féin je geograficky malý volební obvod West Belfast. Zde Sinn Féin získala 70 % hlasů, tím i 5 mandátů (poslední zůstala SDLP za zisk 12,2 %). Ve West Belfast je přitom podpora Sinn Féin stále velká již minimálně od nejstarších dodnes dohledatelných podrobných výsledků voleb, jimiž byly volby do Severoirského fóra v roce 1996. V nich Sinn Féin získala 53 % hlasů (4 mandáty). Od té doby její podpora v obvodu neustále – až na jednu minimální procentní výjimku – stoupá. Sinn Féin přitom dále dosahuje výrazně nad průměrem výsledky ve West Tyrone (44 % hlasů), v Mid Ulster (48 %) i Newry and Amagh (42 %, tam navíc dochází k postupnému posilování z 25,96 % v roce 1998 na 42 % v roce 2007, DUP zde v roce 2007 dosáhla pouze 13 %). DUP měla naopak rovnou polovinu hlasů v Strangforsu, téměř polovinu (49 %) v North Antrim a 48 % v Lagan Valley. Jen o 3 % nižší pak v East Antrim. Tam navíc zaznamenala na její poměry zajímavý zisk AP – rovných 16 % (více než trojnásobek průměru). Naopak nejnižší zisk v obvodech, kde přesto skončila na prvním místě, získala v Upper Bann (31 %), jen o něco méně měly shodně Sinn Féin a UUP. Více než dvojnásobné přízni oproti průměru se těší SLDP ve Foyle – zde dosáhla 37 %, což představuje její vůbec největší zisk. V South Down je o něco nižší (31 %). Na druhém místě v obou těchto baštách SDLP skončila Sinn Féin (shodně v obou získala 31 %). Třetím obvodem, kde SDLP získala nejvyšší počet hlasů, je South Belfast, zde však na druhém místě skončila DUP (22 %). 217 E. Kneblová: Volby do Severoirského shromáždění v roce 2007 Mapa 1. Regionální podpora severoirských politických stran Zdroj: http://www.ark.ac.uk/elections/ 6. Závěr Jak se ukázalo již ve volbách v roce 2003 – a letošní volby trend potvrdily –, v Severním Irsku stoupá podpora radikálnějších politických stran na úkor umírněných v obou táborech, přičemž od minulých voleb došlo navíc k posunu v tom smyslu, že obě radikální strany se umístily na prvních dvou místech co do zisku mandátů. I přesto v roce 2007 opět došlo po přestávce trvající již od roku 2000 k ustavení vlády. Volební systém STV v případě Severního Irska navíc umožnil v posledních volbách zastoupení sedmi stranám a jednomu nezávislému kandidátovi, přičemž zastoupení stran mimo hlavní čtyři politické síly je tak minimální (mají dohromady ani ne 1/10 mandátů), že nijak nenarušuje stranickou konfiguraci. Zároveň umožňuje poměrně různorodé zastoupení. Zajímavým účinkem severoirské varianty STV je pak nezískání mandátu v případě zisku 1,5 % oproti zisku za 0,6 %. 218 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 211-219 Seznam literatury a použitých pramenů Bohrer, R. E. - Krutz, G. S. (2004): Duverger and devolution: a note on the effects of New Electoral Rules in the UK. Electoral Studies no.23, pp. 315–327 Farrell, D. M. (2001): Electoral Systems: A Comparative Introduction. Basingstoke: Palgrave. Havlík, V. - Šedo, J. - Čaloud, D. (2004): Systémy poměrného zastoupení. In: Chytilek, R. - Šedo, J. (eds.): Volební systémy. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 104-142. Chytilek, R. (2005): Spojené království Velké Británie a Severního Irska. In: Strmiska, M. a kol. (ed.): Politické strany moderní Evropy: analýza stranicko-politických systémů. Praha: Portál, s. 57-74. Mravinač, M. (2004): Severní Irsko: Jaké jsou naděje na usmíření rozdělených komunit? (http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=772). Siaroff, A. (2000): Comparative European Party Systems: An Analysis of Parliamentary Elections since 1945. New York: Garland Publishing. Strmiska, M. (2005): Regionální strany, stranické systémy a teritoriálně-politický pluralismus: pojetí a typologie evropských regionálních stran a regionálních stranických soustav. Brno: Anton Pasienka. United Kingdom. In: Szajkowski, B. (ed., 2005): Political World, London: John Harper Publishing, pp. 610–631. Parties of the Elektronické zdroje (ověřeny k 21. 6. 2007): BBC News - Elections 2007 (http://news.bbc.co.uk/1/shared/vote2007/nielection/html/main.stm). Electoral Reform Society (http://www.electoral-reform.org.uk/article.php?id=54). Electoral Systems web site of Michael Gallagher (http://www.tcd.ie/Political_Science/Staff/Michael.Gallagher/ElSystems/index.php). Northern Ireland Elections (http://www.ark.ac.uk/elections/). Parties and Elections (http://www.parties-and-elections.de). Publicistické zdroje: V Severním Irsku vzniká společná vláda protestantů a katolíků (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/v-severnim-irsku-vznika-spolecna-vladaprotestantu-a-katoliku_114644_7rks4.html). Severní Irsko dostalo novou vládu a šanci na mír (http://zpravy.idnes.cz/severniirsko-dostalo-novou-vladu-a-sanci-na-mir-ftv/zahranicni.asp?c=A070508_132150_zahranicni_klu). 219 Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006 (Parliamentary Elections in Austria in 2006) Jan Obludník ([email protected]) Abstract: The article deals with the austrian parliamentary elections held at the beginning of October 2006. In the opening part author closely introduces relevant features of the electoral system, next ones focus on election campaign and election results. The attention is above all paid to the differences in electoral support for particular political parties in nine electoral districts. In conclusion you can find some information about difficult formation of the new governing coalition. Keywords: Austria, Austrian political parties, Electoral districts, Electoral system, Parliamentary elections. Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 220-237 1. Úvod Rok 2006 přinesl parlamentní volební klání i na území jižního souseda České republiky a tento text si klade za cíl zanalyzovat okolnosti spojené s touto událostí. Tato práce se skládá, kromě krátkého úvodu a rekapitulujícího závěru nastiňujícího povolební vývoj, z celkem tří částí. V první se pokouším o podrobnou deskripci rakouského volebního systému a vycházím přitom ze znění rakouského volebního zákona z roku 1992 (Bundesgesetz über die Wahl des Nationalrates, BGBl. Nr. 471/1992). V následujících pasážích lze nalézt základní faktografické informace o průběhu volební kampaně a výsledcích voleb s akcentem na teritoriální rozdíly v podpoře jednotlivých kandidujících stran. Hlavní pomůckou se mi staly internetové stránky ministerstva vnitra (http://www.bmi.gv.at), doplněné dalšími internetovými zdroji. 2. Charakteristika volebního systému Do Národní rady Rakouské republiky (Nationalrat) probíhají volby každé čtyři roky a volí se v nich celkem 183 poslanců. Volit může každý, kdo dovršil věk 18 let před 1. lednem roku, v němž se konají volby, a má rakouské občanství (Bundesgesetz über die Wahl des Nationalrates BGBl. Nr. 471/1992). Pasivní volební právo má občan Rakouska, jemuž nejpozději v den voleb bylo alespoň 19 let. Rakousko je pro účely voleb rozděleno do devíti zemských volebních obvodů, které se kryjí s územím jednotlivých spolkových zemí – Burgenland, Korutany (Kärnten), Dolní Rakousy (Niederösterreich), Horní Rakousy (Oberösterreich), Salzburg, Štýrsko (Steiermark), Tyrolsko (Tirol), Vorarlberg a Vídeň (Wien). Tyto zemské obvody se dále dělí na celkem 43 regionálních obvodů, přičemž počet mandátů přidělovaných v jednotlivých obvodech se pohybuje od 1 do 8 (Chytilek 2005: 651). Suma mandátů náležející jednotlivým zemským volebním obvodům se odvozuje od počtu obyvatel dané spolkové země. O nejvíce legislativních postů se hraje na území Dolních Rakous (alokuje se celkem 36 mandátů), Vídně (33) a Horních Rakous (32). Následuje Štýrsko s 28 mandáty, Tyrolsko s 15 mandáty, Korutany se 13 mandáty, Salzburg s 11 mandáty, Vorarlberg s 8 mandáty a Burgenland se 7 mandáty. Na území Rakouska se využívá listinného poměrného volebního systému. Poměrný volební systém mohu charakterizovat jako systém, ve kterém se na úrovni 221 J. Obludník: Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006 volebního obvodu dělí mandáty (přibližně) v souladu s poměrem hlasů mezi jednotlivými stranami (Šedo 2004: 34). Podle podoby hlasování se jedná o systém s vázanou kandidátní listinou, kdy volič disponuje jedním preferenčním hlasem. Distribuce mandátů probíhá na třech úrovních. V prvních dvou skrutiniích se při přepočtu hlasů na mandáty užívá Hareova kvóta, kdy se celkový součet hlasů odevzdaných v tom kterém zemském volebním obvodě dělí počtem mandátů připadajících na daný zemský volební obvod. Tento vztah se dá vyjádřit následujícím vzorcem: Q=H/M (Šedo 2004: 26). Výsledkem je tzv. zemské volební číslo. Na úrovni regionálního volebního obvodu politická strana obdrží tolik mandátů, kolikrát je toto číslo obsaženo v součtu hlasů odevzdaných pro tuto stranu. V rámci strany, jež má nárok na mandát, se sestaví pořadí kandidátů na základě preferenčních hlasů voličů. Přednost dostanou ti, kteří obdrželi alespoň tolik preferenčních hlasů, kolik činí polovina zemského volebního čísla, nebo nejméně šestinu z celkového počtu preferenčních hlasů odevzdaných pro kandidáty dané strany v regionálním volebním obvodě (Bundesgesetz über die Wahl des Nationalrates BGBl. Nr. 471/1992). Zbývající mandáty se rozdělují na základě pořadí kandidátů v rámci stranických listin. Nárok na účast ve druhém skrutiniu (na úrovni zemských volebních obvodů) mají pouze ty formace, které obdržely na celostátní spolkové úrovni alespoň 4 procenta hlasů nebo na úrovni regionů docílily zisku minimálně jednoho mandátu. Každá z těchto stran dostane tolik mandátů, kolikrát se do počtu hlasů obdržených v zemském volebním obvodu vejde volební číslo po odečtení všech mandátů přidělených v prvním skrutiniu (Bundesgesetz über die Wahl des Nationalrates BGBl. Nr. 471/1992). Zde mandáty přednostně získají ti, jejichž suma preferenčních hlasů dosáhla zemského volebního čísla. Ostatní mandáty se distribuují opět na základě pořadí na kandidátní listině. Rovněž ve třetím skrutiniu na spolkové úrovni musí politické formace překročit čtyřprocentní omezovací klauzuli anebo získat alespoň jeden mandát na regionální úrovni, aby si uchovaly naději na přidělení mandátů. Mandáty, nerozdělené na regionální a zemské úrovni, se distribuují prostřednictvím D’Hondtovy formule, což znamená, že volební zisky stran (sumy obdržených hlasů) se postupně dělí řadou lineárních čísel (1, 2, 3, 4, …) (Šedo 2004: 28). Mandáty se následně přidělují až do naplnění stanoveného počtu stranám s nejvyšším podílem na tomto dělení. Pokud by pomocí D’Hondtova dělitele straně 222 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 220-237 připadlo méně mandátů, než kolik již získala na zemských a regionálních úrovních, postupuje se, jako by tato strana nepostavila do třetího skrutinia kandidátku, a výpočet se opakuje. Naopak, přesahuje-li počet takto přináležejících mandátů počet mandátů z prvního a druhého skrutinia, je straně přiřčeno tolik mandátů, kolik činí rozdíl obou čísel. Na této úrovni již voliči nedisponují preferenčními hlasy a legislativní posty získají lidé výše postavení na stranické kandidátce. 3. Volební kampaň Do voleb do Národní rady Rakouské republiky, které se konaly dne 1. října 2006, se přihlásilo celkem 12 formací, které si činily ambice stát se parlamentními subjekty. Jednalo se o tyto politické strany: Svaz pro budoucnost Rakouska (Bündnis Zukunft Österreich, BZÖ) Zelení – Zelená alternativa (Die Grünen – Die Grüne Alternative, Grünen) Vystoupení z EU – Neutrální svobodné Rakousko (EU–Austritt – Neutrales Freies Österreich, NFÖ) Svobodná strana Rakouska (Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ) Iniciativa 2000 (Initiative 2000, INV) Komunistická strana Rakouska (Kommunistische Partei Österreichs, KPÖ) Kandidátka Dr. Martina za demokracii, kontrolu a spravedlnost (Liste Dr. Martin – Für Demokratie, Kontrolle, Gerechtigkeit; MATIN) Starkova kandidátka (Liste Stark; STARK) Rakouská lidová strana (Österreichische Volkspartei, ÖVP) Jistý, přesvědčivý, nezávislý Franz Radinger (Sicher – Absolut – Unabhängig, Franz Radinger; SAU) Sociálnědemokratická strana Rakouska (Sozialdemokratische Partei Österreichs; SPÖ) Socialistická levicová strana (Sozialistische LinksPartei; SLP) Ve volebním klání se střetla dosavadní pravicová vláda vedená Rakouskou lidovou stranou a opozice složená ze sociálních demokratů a zelených. Hlavním tématem volební kampaně se staly ekonomické reformy prosazené vládním kabinetem. 223 J. Obludník: Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006 Hlavními favority nadcházejících voleb se jednoznačně stala Rakouská lidová strana (lídr vládní koalice se Svazem pro budoucnost Rakouska) opírající se o charisma svého vůdce Wolfganga Schüssela a opoziční Sociálnědemokratická strana Rakouska v čele s Alfredem Gusenbauerem. Třetí místo v předvolebních průzkumech zaujímali Zelení. Relevantní pravicově populistické strany Svaz pro budoucnost Rakouska i Rakouská svobodná strana se v kampani snažily především odlišit jedna od druhé, jelikož prvně uvedená se nedlouho před volbami odštěpila od Rakouských Svobodných. Volební kampaň nepostrádala útočnost a do popředí se dostávaly nejrůznější aféry spojené s oběma hlavními stranami, jako např. skandál kolem odborářské banky Bawag, jejíž manažeři s požehnáním bossů rakouských odborů prováděli pochybné machinace a pravděpodobně se snažili také uplácet vlivné politiky.1 4. Průběh a výsledky voleb Hlasovací místnosti se otevřely dne 1. října 2006 a z celkových 6 107 892 registrovaných voličů se k urnám dostavilo 4 793 735 hlasujících, což znamenalo přibližně 78,5% volební účast.2 Vůbec poprvé v historii druhorepublikového Rakouska se tak tento ukazatel dostal pod hranici 80 procent (Kořan 2006). Možnost volit dostali i ti občané Rakouské republiky, kteří se přechodně či trvale zdržovali mimo území státu, a to prostřednictvím pošty. Jejich počet dosáhl takřka čtvrt milionu.3 Níže umístěná tabulka nám vyjeví počet platných volebních hlasů pro jednotlivé politické subjekty a podíl těchto hlasů na celkovém součtu hlasů na území Rakouské republiky. Dále zahrnuje počty křesel, která získaly jednotlivé formace a disponují jimi v legislativním tělese. 1 viz Pár dní před volbami v Rakousku bobtnají aféry (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/par-dni-pred-volbami-v-rakousku-bobtnajiafery_96866_q30sm.html). 2 viz Wahlen und Volksbegehren (http://www.bmi.gv.at/wahlen/). 3 viz Volby v Rakousku překvapivě vyhráli opoziční sociální demokraté (http://svet.ihned.cz/1-10070880-19417940-003000_d-a2). 224 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 220-237 Tabulka 1. Výsledky voleb do Národní rady v roce 2006 Strana Počet hlasů Podíl hlasů v % Počet mandátů SPÖ 1 663 986 35,34 68 (67)4 ÖVP 1 616 493 34,33 66 Grünen 520 130 11,05 21 FPÖ 519 598 11,04 21 BZÖ 193 539 4,11 7 MATIN 131 688 2,8 0 KPÖ 47 578 1,01 0 NFÖ 10 594 0,23 0 SLP 2 257 0,05 0 SAU 1 514 0,03 0 INV 592 0,01 0 STARK 312 0,01 0 NFÖ – účastnila se voleb pouze v Korutanech, Salzburgu, Tyrolsku, Vídni a Vorarlbergu. SLP – účastnila se voleb pouze ve Vídni. SAU – účastnila se voleb pouze v Korutanech. INV – účastnila se voleb pouze v Burgenlandu. STARK – účastnila se voleb pouze v Korutanech. Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis Rakouské parlamentní volby tedy oproti původním očekáváním vyhrála dosud opoziční Sociálnědemokratická strana Rakouska (SPÖ) se ziskem 35,34 procent hlasů a 67 mandátů (jeden v držení zástupce Liberálního fóra). Je to sice méně než při minulých volbách před čtyřmi lety, ale na vítězství to stačilo, protože hlavní rival Rakouská strana lidová (ÖVP ) utrpěla těžké ztráty, kdy oproti roku 2002 obdržela o 8 procent hlasů méně (34,33 %) a o 13 křesel méně (66). Slušných 11 procent shodně získali Zelení – Zelená alternativa (Grünen) a Svobodná strana Rakouska (FPÖ). Každá disponuje v parlamentu 21 křesly. Nejmenším subjektem v Národní radě Rakouské republiky je v současné době Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ) se ziskem 4,11 procent hlasů a 7 křesly. Z rozložení sil v parlamentu je zřejmé, že ani jedna ze stran není schopna sama sestavit jednobarevnou většinu v legislativním tělese. Nyní bych se stručně zaměřil na volební podporu, které se nejvýznamnějším politickým formacím dostalo napříč státem, tzn. v jednotlivých spolkových zemích. 4 Výsledek taktiky SPÖ, která vstoupila do volebního spojenectví s mimoparlamentním Liberálním fórem (LIF), jemuž přislíbila 1 parlamentní křeslo. Podstatou této taktiky bylo přilákání liberálních voličů. 225 J. Obludník: Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006 Rakousko lze považovat za homogenní zemi, což se promítá i do podobnosti vyjevených preferencí voličů v jednotlivých volebních obvodech. Kompletní volební výsledky všech kandidujících politických formací ve všech spolkových zemích se nacházejí v přílohách 1–9. V níže uvedené tabulce uvádím volební podporu pouze relevantních politických stran. Z tabulky vyplývá skutečnost, že dvě hlavní formace, SPÖ a ÖVP, obdržely takřka ve všech spolkových zemích nejvíce hlasů. Jedinou výjimku tvoří Korutany, kde se díky výrazné popularitě korutanského hejtmana a donedávna vůdce BZÖ Jörga Haidera podařilo právě této populistické pravicové straně vklínit mezi dva stranické kolosy. Bez úspěchu v této oblasti by se stěží prosadila do parlamentu. SPÖ se těšila největší důvěře voličů v Burgenlandu (45 %), dále ve Vídni (41 %), Korutanech (35,4 %) a Horních Rakousech (36,1 %). ÖVP oslovila nejvíce elektorátu z kandidujících politických subjektů v Tyrolsku (43,8 %), Vorarlbergu (42 %), Dolních Rakousech (39,2 %), Salzburgu (39,2 %) a rovněž ve Štýrsku (37,5 %). Lidovci tedy zvítězili ve větším počtu spolkových zemí, ale vzhledem k relativně stabilnější územní podpoře se jako nejúspěšnější formace profilovala SPÖ. Tabulka 2. Výsledky voleb do Národní rady v jednotlivých spolkových zemích – parlamentní strany Spolková země Volební účast (%) SPÖ ÖVP Grünen Burgenland 86,8 45 36,1 5,8 Korutany 77,3 35,4 21,2 7,5 Dolní Rakousy 85,2 36,2 39,2 9 Horní Rakousy 81,4 36,1 35,2 10,2 Salzburg 76,9 28,5 39,2 12,5 Štýrsko 78,6 37,2 37,5 7,9 Tyrolsko 72,8 23,2 43,8 13 Vorarlberg 70 18,5 42 16,4 Vídeň 72,3 41 21,8 17,4 Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis FPÖ 8,7 7,2 9,6 12,2 12,3 10,4 10,8 10,9 13,9 BZÖ 1,7 24,9 2,3 2,6 3,1 3,2 3,3 3,2 1,8 226 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 220-237 5. Závěr Když skončily v Rakousku volby, nastala téměř stejná patová situace jako v Čechách. Přes všechny předpoklady se vítězem voleb stala SPÖ a její předseda A. Gusenbauer byl pověřen sestavením vlády. Ale protože SPÖ už před volbami veřejně odmítla jakoukoliv spolupráci s nacionalistickými stranami FPÖ (vedenou H. C. Strachem) a BZÖ (vedeným P. Westenthalerem, potažmo J. Haiderem), zúžila se tím volba k možné koalici pouze na dvě strany – Zelené (vedené A. Van der Bellenem) a ÖVP (vedenou W. Schüsslem). Varianta vlády se Zelenými trpěla značným handicapem v podobě nedostatku křesel k sestavení většinové koalice. Jako pravděpodobnější se jevila možnost vytvoření velké koalice, ke které se klonil i předseda SPÖ. Vzájemná jednání brzdila řada sporných bodů, přičemž tím nejskloňovanějším se stala otázka nákupu stíhaček Eurofighter, který dojednala koalice kancléře Schüssla. Sociální demokracie tuto transakci označila za nevýhodnou a požadovala její zrušení. Problematické se jevily rovněž záležitosti navyšování daní a reforma školství (Kořen 2006). Nakonec se po tříměsíčním jednání plném kontraverzí dohodli dne 8. ledna 2007 představitelé SPÖ a ÖVP na vytvoření velké koalice, která navázala na 34leté poválečné společné vládnutí těchto subjektů. Nová vláda v čele s kancléřem a šéfem SPÖ Alfredem Gusenbauerem se zavázala modernizovat infrastrukturu, prosadit reformu školství (rakouští studenti v současné době platí 363 eur za semestr vysokoškolského studia, v dohledné budoucnosti by posluchači měli být zbaveni povinnosti platit školné, pokud během studia vykonávají všeobecně prospěšné práce) a reformu volebního systému (snížení aktivního volebního práva z 18 na 16 let).5 Jak konzistentní bude tato koalice složená z velkých rivalů, ukáže čas… 5 viz V Rakousku se po třech měsících dohodli na nové vládě (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/v-rakousku-se-po-trech-mesicich-dohodli-na-novevlade_105967_tbnt4.html). 227 J. Obludník: Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006 Seznam literatury a použitých pramenů Bundesgesetz über die Wahl des Nationalrates BGBl. Nr. 471/1992 Šedo, J. (2004): Volební právo a klasifikace volebních systémů. In: Chytilek, R. Šedo, J.: Volební systémy. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 11-36. Kořan, M. (2006): Pokračující pluralizace rakouského stranického systému: interpretace voleb do Národní rady 2006. Mezinárodní politika, roč. XXX, č. 11, s. 25-27. Chytilek, R. (2005): Podněty a výsledky Volební a stranické soutěže. In: Strmiska, M. - Hloušek, V. - Kopeček, L. - Chytilek, R.: Politické strany moderní Evropy. Praha: Portál, 2005, s. 603–651. Pár dní před volbami v Rakousku bobtnají aféry (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/par-dni-pred-volbami-v-rakouskubobtnaji-afery_96866_q30sm.html). Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis (http://www.bmi.gv.at/wahlen/). V Rakousku se po třech měsících dohodli na nové vládě (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/v-rakousku-se-po-trech-mesicichdohodli-na-nove-vlade_105967_tbnt4.html). Volby v Rakousku překvapivě vyhráli opoziční sociální demokraté (http://svet.ihned.cz/1-10070880-19417940-003000_d-a2). Wahlen und Volksbegehren (http://www.bmi.gv.at/wahlen/). 228 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 220-237 Přílohy Příloha 1. Výsledky voleb 2006 v Burgenlandu Burgenland Počet registrovaných voličů muži ženy Odevzdané hlasy Neplatné hlasy Platné hlasy Volby 2006 celkově v% 222 281 100 107 686 48,4 114 595 51,6 193 047 4 224 188 823 ÖVP 68 078 SPÖ 84 953 FPÖ 16 336 GRÜNEN 10 972 BZÖ 3 247 KPÖ 962 MATIN 3 683 IVE 592 Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis 229 86,8 2,2 97,8 36,1 45,0 8,7 5,8 1,7 0,5 2,0 0,3 J. Obludník: Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006 Příloha 2. Výsledky voleb 2006 v Korutanech Korutany Počet registrovaných voličů muži ženy Odevzdané hlasy Neplatné hlasy Platné hlasy Volby 2006 celkově v% 433 920 100 206 793 47,7 227 127 52,3 335 333 7 789 327 544 ÖVP 69 566 SPÖ 115 994 FPÖ 23 737 GRÜNEN 24 611 BZÖ 81 574 KPÖ 2 908 NFÖ 1 104 MATIN 6 224 STARK 312 SAU 1 514 Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis 77,3 2,3 97,7 21,2 35,4 7,2 7,5 24,9 0,9 0,3 1,9 0,1 0,5 230 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 220-237 Příloha 3. Výsledky voleb 2006 v Dolních Rakousech Dolní Rakousy Volby 2006 celkově v% Počet registrovaných voličů 1 204 859 100 muži ženy 580 119 624 740 48,1 51,9 Odevzdané hlasy Neplatné hlasy Platné hlasy 1 025 942 21 041 1 004 901 85,2 2,1 97,9 ÖVP 394 149 SPÖ 363 379 FPÖ 96 915 GRÜNEN 90 383 BZÖ 22 698 KPÖ 7 546 MATIN 29 831 Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis 231 39,2 36,2 9,6 9,0 2,3 0,8 3,0 J. Obludník: Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006 Příloha 4. Výsledky voleb 2006 v Horních Rakousech Horní Rakousy Počet registrovaných voličů muži ženy Odevzdané hlasy Neplatné hlasy Platné hlasy ÖVP SPÖ FPÖ GRÜNEN BZÖ KPÖ MATIN Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Volby 2006 celkově v% 1 046 347 100 503 758 48,1 542 589 51,9 851 676 19 224 832 452 81,4 2,3 97,7 292 998 300 790 101 743 85 232 21 840 6 793 23 056 Gesamtergebnis 35,2 36,1 12,2 10,2 2,6 0,8 2,8 232 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 220-237 Příloha 5. Výsledky voleb 2006 v Salzburgu Salzburg Počet registrovaných voličů muži ženy Odevzdané hlasy Neplatné hlasy Platné hlasy Volby 2006 celkově v% 375 938 100 178 231 47,4 197 707 52,6 289 096 6 681 282 415 76,9 2,3 97,7 ÖVP 110 727 39,2 SPÖ 80 400 28,5 FPÖ 34 596 12,3 GRÜNEN 35 239 12,5 BZÖ 8 826 3,1 KPÖ 2 125 0,8 NF 1 612 0,6 MATIN 8 890 3,1 Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis 233 J. Obludník: Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006 Příloha 6. Výsledky voleb 2006 ve Štýrsku Štýrsko Počet registrovaných voličů muži ženy Odevzdané hlasy Neplatné hlasy Platné hlasy Volby 2006 celkově v% 940 100 100 450 851 48,0 489 249 52,0 738 790 10 961 727 829 78,6 1,5 98,5 ÖVP 272 767 37,5 SPÖ 270 596 37,2 FPÖ 75 988 10,4 GRÜNEN 57 641 7,9 BZÖ 23 216 3,2 KPÖ 13 744 1,9 MATIN 13 877 1,9 Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis 234 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 220-237 Příloha 7. Výsledky voleb 2006 v Tyrolsku Tyrolsko Počet registrovaných voličů muži ženy Odevzdané hlasy Neplatné hlasy Platné hlasy Volby 2006 celkově v% 503 580 100 242 053 48,1 261 527 51,9 366 601 4 818 361 783 72,8 1,3 98,7 ÖVP 158 608 43,8 SPÖ 83 842 23,2 FPÖ 39 187 10,8 GRÜNEN 46 935 13,0 BZÖ 11 837 3,3 KPÖ 2 702 0,7 NFÖ 3 745 1,0 MATIN 14 927 4,1 Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis 235 J. Obludník: Parlamentní volby v Rakousku v roce 2006 Příloha 8. Výsledky voleb 2006 ve Vorarlbergu Vorarlberg Počet registrovaných voličů muži ženy Odevzdané hlasy Neplatné hlasy Platné hlasy ÖVP SPÖ FPÖ GRÜNEN BZÖ KPÖ NFÖ MATIN Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Volby 2006 celkově v% 250 521 100 121 196 48,4 129 325 51,6 175 458 1 495 173 963 70,0 0,9 99,1 73 076 42,0 32 204 18,5 18 998 10,9 28 609 16,4 5 592 3,2 957 0,6 1 115 0,6 13 412 7,7 Gesamtergebnis 236 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 220-237 Příloha 9. Výsledky voleb 2006 ve Vídni Wien Počet registrovaných voličů muži ženy Odevzdané hlasy Neplatné hlasy Platné hlasy Volby 2006 celkově v% 1 130 346 100 518 708 45,9 611 638 54,1 817 792 9 221 808 571 ÖVP 176 524 SPÖ 331 828 FPÖ 112 098 GRÜNEN 140 508 BZÖ 14 709 KPÖ 9 841 NFÖ 3 018 MATIN 17 788 SLP 2 257 Zdroj: Nationalratswahl 2006, endgültiges Gesamtergebnis 237 72,3 1,1 98,9 21,8 41,0 13,9 17,4 1,8 1,2 0,4 2,2 0,3 Parlamentní volby v Estonsku 2007 (Parliamentary Elections in Estonia 2007) Leona Kleinová ([email protected]) Abstract: The article presents the results of March 2007 parliamentary elections in Estonia. The main attention is paid to the results of the 2007 election which are compared with the results of the parliamentary elections in 2003. The territorial support of the main Estonian political parties is also analysed. Keywords: Estonia, elections, electoral system, political parties. Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). L. Kleinová: Parlamentní volby v Estonsku 1. Úvod Estonská republika je země, která v průběhu devadesátých let 20. století prošla transformačním procesem. První zcela svobodné volby po totalitní zkušenosti se konaly v roce 1992 na tříleté funkční období. Od roku 1995 je v Estonsku zavedeno čtyřleté funkční období parlamentu. V letošním roce se tak konaly již páté svobodné volby. Cílem této práce je podat stručný pohled na estonský volební systém a výsledky posledních voleb. V první části práce se budu věnovat estonskému volebnímu systému, v druhé části se budu zabývat samotnými výsledky voleb a v poslední části se budu věnovat rozložení volební podpory jednotlivých stran v rámci celého Estonska. 2. Volební systém V Estonsku se setkáváme s poměrným volebním systémem, který byl inspirován finským modelem personalizovaných stranických kandidátních listin (Švec 2004: 130). Obecná volební pravidla jsou dána článkem 60 estonské ústavy, podrobně upravuje volební akt zákon Parlamentu Estonska, který vstoupil v platnost 18. července 2002. Volby v souladu s článkem 78 Ústavy vyhlašuje prezident republiky ve čtyřletých intervalech vždy na první neděli v březnu (Electoral system, National Electoral Committee). Kromě kandidátů politických stran se voleb mohou zúčastnit rovněž nezávislí kandidáti. V rámci estonského parlamentu je obsazováno 101 křesel. Volba probíhá ve 12 vícemandátových obvodech, přičemž v každém je voleno mezi 6–12 kandidáty. Mandáty jsou proporcionálně distribuovány na základě počtu voličů v jednotlivých volebních obvodech (Electoral system, National Electoral Committee). Pro přepočet hlasů na mandáty se používá Hareova kvóta na úrovni volebních obvodů (nejprve pro jednotlivé kandidáty a posléze pro strany, které překročily 5% klauzuli), v posledním skrutiniu pak modifikovaná d’Hondtova metoda volebního dělitele. Platí 5% volební klauzule (Švec 2004: 130). Aktivním volebním právem jsou nadáni občané Estonska starší 18 let, pasivním volebním právem pak disponují občané, kteří dosáhli věku 21 let. 239 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 238-246 Mandáty v estonských volbách jsou přidělovány na základě součtů hlasů postupně ve třech skrutiniích. V prvním skrutiniu mandát získá kandidát, který obdrží stejný počet hlasů, jakým je jednoduchá kvóta v jeho volebním obvodě. Jednoduchý kvocient se vypočítává pro každý volební obvod tak, že se vydělí počet hlasů ve volebním regionu počtem mandátů přidělených volebnímu obvodu (Electoral system, National Electoral Committee). Ve druhém skrutiniu se mandáty přidělují kandidátním listinám politických stran, které obdržely více než 5 % hlasů na národní úrovni, s kandidáty řazenými v souladu s počtem přímých hlasů, které obdrželi. Kandidátní listina obdrží tolik mandátů, kolikrát počet obdržených hlasů ve volebním obvodě překročí jednoduchou volební kvótu. Kandidáti, kteří obdrží minimálně 10 % hlasů z jednoduché kvóty, jsou zvoleni (Electoral system, National Electoral Committee) . Ve třetím skrutiniu jsou všechny zbývající mandáty distribuovány mezi národní kandidátní listiny, které překročily 5% volební klauzuli. V této distribuci hlasů se používá modifikovaná metoda d’Hondtova dělitele. V tomto případě se dělí číselnou řadou 1; 20,9; 30,9; 40,9; …, která zvýhodňuje velké strany ve srovnání s klasickým d’Hondtovým dělitelem (Havlík - Šedo - Čaloud 2004: 126). Zbývající mandáty obdrží kandidáti shora kandidátní listiny, kteří obdrží minimálně 5 % hlasů jednoduché kvóty ve svých volebních obvodech (Electoral system, National Electoral Committee). 3. Parlamentní volby v Estonsku v roce 2007 V letošních volbách estonští voliči disponovali několika možnostmi volby. Na území Estonska bylo možné volit v předtermínech 19.–23. února a 26.–28. února a samozřejmě v rámci volebního dne 4. března od 9.00 do 20.00 hodin. Estonci žijící v zahraničí měli možnost volit dopisem nebo na zahraničních misích. Zvláštností těchto voleb byla poprvé možnost hlasování prostřednictvím internetu. Elektronické hlasování v Estonsku bylo uvedeno do provozu v říjnu 2005 v rámci lokálních voleb. Estonsko se stalo první zemí na světě, která přijala legislativu pro možnost parlamentních. internetové K internetové volby volbě v nejdůležitějších byla zřízena volbách, speciální tedy volbách webová stránka www.valimised.ee, na níž bylo možné volit od 26. do 28. února 2007. K elektronické volbě musel být volič držitelem ID karty s platnou certifikací a PIN kódem. V rámci 240 L. Kleinová: Parlamentní volby v Estonsku časového limitu mohla být volba prostřednictvím internetu měněna, přičemž za platnou se považovala volba poslední (Election and e-voting). Možnosti volby prostřednictvím internetu využilo 30 275 voličů, tzn. 3,4 % občanů (Estonian Parliamentary Elections 2007). 4. Výsledky parlamentních voleb v Estonsku v roce 2007 Parlamentních voleb v roce 2007 se v Estonsku zúčastnilo 546 139 voličů, což je 61 % z celkového počtu zaregistrovaných voličů. Nejvyšší účast voličů byla zaznamenána v hlavním městě Tallinu, a to 65,8 % voličů, nejmenší byla naopak ve volebním obvodě Ida-Virumaa, kde se k volebním urnám dostavilo pouze 52,2 % voličů. Volební účast tak byla v letošních volbách téměř o 3 % vyšší než v roce 2003 (58,2 % v roce 2003, 57,4 % v roce 1999, 69,1 % v roce 1995 a 67,8 % v roce 1992) (Riigikogu Valimine). Ve volbách v roce 2007 se podařilo překonat 5% volební klauzuli celkem šesti politickým subjektům: Reformní strana, Estonská strana středu, Vlastenecká unie a Res Publica, Estonská sociální demokracie, Estonští zelení, Estonská venkovská lidová strana. Hranici 1 % překročily ještě další dvě politické strany: Estonští křesťanští demokraté a Konstituční strana. Ostatní subjekty hrály ve volbách zcela marginální roli a dosáhly maximálně 0,2 % hlasů (Parliamentary Elections 2007). Vítězem voleb se v rámci celé země stala s 27,8 % hlasů Reformní strana, která v porovnání s volbami v roce 2003 získala o 12 % více hlasů, a vyhoupla se tak ze třetího místa do čela soutěže politických stran. Téměř stejného výsledku jako v roce 2003 dosáhla Strana středu, která s 26,1 % obsadila opět druhé místo. Res Publica, sloučená s Vlasteneckou unií, neobhájila v letošních volbách vítězství z roku 2003 a se ztrátou 16 % hlasů s celkovým počtem 98 347 hlasů, tedy 17,9 % obsadila třetí místo. S 10,6 % hlasů si o čtyři procenta polepšili čtvrtí sociální demokraté. Stejného výsledku jako v roce 2003 dosáhli Estonští zelení, celkem obdrželi 7,1 % hlasů. Posledním subjektem, kterému se podařilo překonat 5% hranici, byla rovněž se 7,1 % hlasů venkovská Estonská lidová unie, která si oproti roku 2003 o sedm procent pohoršila. 241 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 238-246 Tabulka 1. Výsledky voleb v roce 2007 a v roce 2003 v Estonsku Počet hlasů Strana (abs.) Počet mandátů (%) 2007 2003 2007 2003 153044 87551 27,82 17,69 2007 2003 změna Estonská reformní strana (Eesti Reformierakond – ERE) Estonská strana středu (Eesti Keskerakond – EKE) 31 19 12 25,4 29 28 1 121856 17,87 24,62 19 28+6 -15 143518 125709 26,08 Vlastenecká unie a Res Publica (Erakond Isamaa ja Res Publica Liit – IRP) 98347 Sociálně demokratická strana (Sotsiaaldemokraatlik Erakond – SDE) 58363 2059 10,61 0,42 10 0 10 39279 36169 7,14 7,31 6 7 -1 39215 64463 7,13 13,02 6 13 -7 9456 5275 1,72 1,07 0 0 0 5464 11113 0,99 2,24 0 0 0 1273 2705 0,23 0,55 0 0 0 1084 990 0,20 0,20 0 0 0 607 2059 0,11 0,49 0 0 0 563 2161 0,10 0,44 0 0 0 Estonská strana zelených (Vene Erakond Eesti – VEE) Estonská lidová unie (Eestimaa Rahvaliit – ERL) Strana estonských křesťanských demokratů (Erakond Eesti Kristlikud Demokraadid – EEKD) Konstituční strana (Kostitutsioonierakond – KE) Strana nezávislosti (Eesti Iseseisvupartei – EIP) Ruská strana v Estonsku (Erakond Eestimaa Rohelised – EER) Estonská levicová strana (Eesti Vasakpartei – EVP) Nezávislí kandidáti Zdroj: Riigikogu Valimine (http://www.vvk.ee/r07/index.html). 242 L. Kleinová: Parlamentní volby v Estonsku Nejvíce mandátů v letošních volbách získala Reformní strana – 31 (Obrázek 1 – Distribuce mandátů), jen o dva mandáty méně získala Strana středu. Výrazně méně mandátů již obdržela třetí Vlastenecká unie – Res Publica – 19, následovaná sociální demokracií s 10 mandáty. Strana zelených a Venkovská strana obdržely shodně po šesti mandátech. Obrázek1. Distribuce mandátů Reformní strana - 31 Strana středu - 29 Vlastenecká unie – Res Publica - 19 Sociální demokraté - 10 Estonští zelení - 6 Venkovská lidová strana – 6 Zdroj: Estonská národní volební komise http://www.vvk.ee/r07/paev3eng.html 5. Rozložení volební podpory Volební podpora pro jednotlivé politické subjekty nebyla v regionech shodná. 12 volebních obvodů je tvořeno 24 správními obvody (Obrázek č. 2 – osm správních obvodů náležejících k hlavnímu městu je označeno pouze názvem hlavního města Tallin) (Eesti Vabariik). Tabulka č. 2 uvádí volební obvody a zařazení správních celků do jednotlivých volebních obvodů. Pro správní celky Tallin 1, Tallin 2 a Tallin 3 byly výsledky voleb sčítány společně. Výsledky voleb tak jsou k dispozici za 19, nikoliv 24 celků. Volební podpora jednotlivých stran je napříč správními celky velice rozdílná. 243 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 238-246 Obrázek 2. Správní obvody Estonska Zdroj: Estonská národní volební komise (http://www.vvk.ee/r07/valimiskomisjonid.stm) Reformní strana, která celkově zvítězila na celostátní úrovni, obdržela nejvíce hlasů pouze v 10 správních obvodech – Tallin 3, Harju (4), Rapla (4), Saare (5), Järva (8), Viljandi (8), Tartu (9), Tartu City (10) a Põlva (11).1 Nejlepšího výsledku dosáhla Reformní strana ve správním obvodě Harju se ziskem 38,7 % hlasů. Nejhoršího výsledku Reformisté dosáhli v sedmém volebním obvodě s jedním správním celkem Ida-Viru, kde obdrželi pouhých 15,4 % hlasů. Naopak nejlepšího výsledku 55,2 % hlasů dosáhla v tomto správním obvodě celkově druhá Strana středu. Vítěze voleb Strana středu porazila ještě v dalších pěti správních obvodech – Tallin 1, Tallin 2, Lääne – Viru (6), Jõgeva (9) a Valga (11). V dalších výsledcích Strany středu nejsou patrné nečekané výkyvy. Nejhoršího výsledku dosáhli centristé se 14 % hlasů ve správním obvodě Hiju v pátém volebním obvodě, ve kterém s 26,8 % zvítězila Sociálně demokratická strana (SDE). Celkové prvenství SDE získala rovněž v jedenáctém volebním obvodě ve správním celku Võru se získanými 24,2 % hlasů. Zajímavé jsou rovněž výsledky celkově poslední venkovské Lidové unie, která v obvodech hlavního města Tallinu dosáhla přibližně jednoprocentní podpory, zatímco 1 Čísla v závorkách uvádějí číslo volebního obvodu, ve kterém se daný správní celek nachází. 244 L. Kleinová: Parlamentní volby v Estonsku v obvodě Jõvega (9) získala 30,2 % hlasů. Vlastenecká strana a Res Publica ani Estonští zelení nedosáhli v žádném správním celku výrazných výsledků. Nová vláda Estonska pod vedením lídra reformistů Andruse Ansipa vzešla z koalice tří stran – Reformní strany, Vlastenecké unie a sociálních demokratů. Tato vládní koalice disponuje ve 101 Rigiikogu pohodlnou 60mandátovou většinou. Tabulka 2. Volební obvody Volební obvod 1 Tallin 2 Tallin 3 Tallin 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Správní obvod Haabersti linnaosa Põhja-Tallinna linnaosa Kristiine linnaosa Kesklinna linnaosa Lasnamäe linnaosa Pirita linnaosa Mustamäe linnaosa Nõmme linnaosa Harju maakond Rapla maakond Hiju maakond Lääne maakond Saare maakond Lääne-Viru maakond Ida-Viru maakond Järva maakond Viljandi maakond Jõgeva maakond Tartu maakond Tartu linn Võru maakond Valga maakond Põlva maakond Pärnu maakond ERE EKE IRL VEE SDE ERL 24,8 33,3 19,6 7,2 9,4 1,2 21,2 39,0 19,9 6,5 7,7 1,3 32,6 24,7 19,2 7,8 10,2 1,9 38,7 35,1 22,3 31,6 34,0 24,1 15,4 25,0 27,0 18,7 28,2 34,5 22,5 22,5 28,9 27,7 17,0 18,6 14,0 21,3 23,1 25,7 55,2 23,1 21,7 23,9 20,5 17,0 18,1 26,3 24,5 23,0 19,4 17,2 13,0 16,4 13,3 17,8 8,4 16,7 18,6 12,7 17,1 21,2 17,8 13,5 9,2 19,1 9,7 9,6 5,9 9,7 6,0 6,9 3,3 5,9 7,3 4,1 6,4 8,0 5,1 4,7 5,4 8,1 8,0 9,2 26,8 11,9 7,3 14,3 4,1 18,0 11,8 8,3 6,7 13,4 24,2 12,1 15,0 10,8 3,0 7,7 15,0 5,0 10,5 9,2 8,9 9,3 11,9 30,2 17,6 3,8 10,2 18,5 15,1 8,4 Zdroj: Estonská volební komise/zpracování autorka 245 European Electoral Studies, Vol. 2 (2007), No. 2, pp. 238-246 Seznam použité literatury Havlík, V. – Šedo, J. – Čaloud, D. (2004): Systémy poměrného zastoupení. In: Chytilek, R. – Šedo, J. (eds.): Volební systémy. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 104-142. Švec, L. (2004): Estonsko. In: Kubát, M. a kol.: Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha, Eurolex Bohemia, s. 120-136. Internetové zdroje Eesti Vabariik (http://www.vvk.ee/r07/valimiskomisjonid.stm). Elections and E-voting (http://www.valimised.ee/teema_eng.html). Electoral system, National Electoral Committee (http://www.vm.ee/estonia/kat_172/3288.html). Estonian Parliamentary Elections, 2007 (http://en.wikipedia.org/wiki/Estonian_parliamentary_election,_2007#_note2#_note-2). Parliamentary Elections 2007 (http://www.vvk.ee/r07/paev3eng.html#). Riigoku Valimine (http://www.vvk.ee/r07/index.html). 246
Podobné dokumenty
Stáhnout číslo v PDF
Nečekaný úspěch FPÖ vyústil i navzdory masivním
protestům doma i v zahraničí ve vládní koalici s lidovci.
Tato role jim očividně nesvědčila, Svobodní se stali součástí mocenských struktur, které sa...
0b. ISLAND Čas ke studiu: 2 hodiny Výklad
domácí produkt Islandu. S počátkem globální finanční krize, se islandské banky rázem
propadly. Na začátku října roku 2008 musely být tři největší banky zestátněny. To mělo velký
Volby do Evropského parlamentu 2014
Hix, S. – Marsh, M. (2007): Punishment or Protest? Understanding European Parliament Elections. Journal of Politics, vol. 69, no. 2, 495–510.
Koepke, J. R. – Ringe, N. (2006): The second‑order ele...
Stáhněte si sborník textů glosujících rok působení ČR v
Jiří Weigl
Ještě před 48 hodinami by tato debata o Evropské ústavě asi měla standardní průběh, na jaký jsme již řadu měsíců zvyklí. Od zastánců tohoto projektu
bychom slyšeli tradiční zdůvodňování,...