září 2015 - návrat zpět

„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA
Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já,
nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌září- 2015  č. 151 ▌
Vychází od března 2003
✙ 15. 9. – Památka Panny Marie Bolestné
Tato památka souvisí s úctou k bolestem Panny Marie, která vytrpěla ve
spojení se svým Synem. Mariánské modlitební knihy vypočítávají sedm bolestí:
1. Proroctví Simeonovo v jeruzalémském chrámu.
2. Útěk do Egypta.
3. Hledání dvanáctiletého Ježíše když se ztratil při
zpáteční cestě z jeruzalémského chrámu.
4. Setkání s Pánem Ježíšem, nesoucím kříž.
5. Utrpení Matky, která stojí pod křížem na Golgotě.
6. Snímání z kříže a krátké spočinutí mrtvého Ježíše
v náručí P. Marie.
7. Pohřeb Pána Ježíše.
Číslo sedm chápeme jako symbolické, znamenající
plnost utrpení. Úcta k bolestem Panny Marie se
začala šířit v církvi ve 13. století především zásluhou
řádu servitů - služebníků Panny Marie. Svátek
Bolestné Panny Marie nalezneme v dějinách církve
poprvé v roce 1423 jako místní svátek nařízený diecézní synodou v Kolíně na Rýnem na
odčinění všech svatokrádeží, k nimž došlo během husitských válek, a slavil se v pátek
před Květnou nedělí. V roce 1727 bylo slavení rozšířeno na celou církev. Řád servitů
však slavil od roku 1627 tento svátek jako řádový třetí neděli v září. Papež Pius VII. na
poděkování za šťastný návrat ze zajetí zavedl tento svátek jako závazný pro celou
církev. Po poslední úpravě církevního kalendáře za papeže Pavla VI. byly oba svátky
sjednoceny a slaví se 15. Září, den po svátku Povýšení svatého Kříže.
Panna Maria byla od raného mládí sirotkem. Její mládí nebylo naplněno obvyklou
dětskou bezstarostností. Od dětství byla vychovávána v jeruzalémském chrámu. Později
musela ve vysokém stupni těhotenství podstoupit namáhavou cestu do Betléma, kde v
nuzné betlémské jeskyni, která sloužila jako stáj pro dobytek, porodila světu Spasitele.
Následoval útěk do Egypta jen s ranečkem nejnutnějších věcí, aby zachránila život
svému dítěti. Brzy po návratu zemřel sv. Josef a její jediný syn Ježíš odešel ve svých
třiceti letech plnit své poslání. Zůstala sama v tichu nazaretského domku. Není to
záviděníhodný život. Během tříletého veřejného Ježíšova působení nalezneme o ní jen
malé zmínky: V Janově evangeliu, když se přimlouvá za novomanžele v Káně Galilejské
Jan 2,3-5; dále u Lukáše 11,27-28 a u Matouše 12,46-50.
Žila vskrytu a nenápadně. A když nadešla Ježíšova hodina, byla Panna Maria nablízku
svému synu a její srdce trpělo s ním. Byla plna strachu o něj, když pozorovala mraky
zloby, které se stahovaly nad jeho hlavou. Pak sledovala průvod křížové cesty, který
směřoval na Kalvárii. Evangelisté zmiňují ženy, které stály pod křížem: Marii Magdalenu,
Marii Kleofášovu – matku apoštola Jakuba mladšího a Judy Tadeáše, a Salome – matku
apoštolů Jakuba staršího a Jana. Jediný evangelista svatý Jan připomíná ještě Ježíšovu
Matku Marii. Po tříhodinovém smrtelném zápase jí položili do klína Ježíšovo zmučené
tělo. V očích světa skončil Ježíšův i Mariin život fiaskem.
Až nebudeme mít sílu snášet rány osudu a naše srdce bude plné zoufalství a
beznaděje, vzpomeňme si na bolestnou Matku ustavičné pomoci. Ona to bude, která
nás povzbudí a dodá nám novou sílu. Ona ví, co je to bolest srdce.
Helena Švubová
Je třeba, abych byl v tobě
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu
Je třeba, abych byl v tobě: tím, který myslí a modlí se tím, který mluví a který miluje tím, který pracuje a který se namáhá tím, který odpočívá a který jedná tím, který se
obětuje a který se usmívá tím, který dává a který odpouští tím, který těší a který
posiluje tím, který přesvědčuje a který přitahuje tím, který osvěcuje a který
sjednocuje.
Prožívám s tebou ustavičně vše, co jsi, co máš, a co děláš. V duchu se dívej také na
všechny své lidské bratry. Jsem v tobě také pro ně, a vroucně si přeji, aby mně v tobě
cítili, když k tobě přicházejí. Jsem v tobě, ale je třeba, abys byl také ty stále více ve mně.
Musíš si ve mně učinit svůj příbytek, musíš se ve mně cítit doma. Abys to dokázal, musíš
nejdřív zapomenout na sebe, a říci ne svému sobeckému já, které je marnivé a smyslné.
Potřebuješ častěji a na můj úmysl přijímat mé tělo, jako pokračování mé ustavičné oběti
k mé chvále.
Musíš souhlasit, že nebudeš mít jiné zájmy než mé, jiné starosti a jiné motivy jednání,
než starosti a motivy mé. Pak budeme jeden, a skrze mne budeš sjednocen se všemi, se
kterými jsme spojeni. V lásce se již od sebe neodlišujeme. Jsme jeden: ty ve mně a já
v tobě, kde jsou naše zájmy stmeleny a radostí slity. Vše společné chci dohromady. To
je pravý život, pro který jsem tě chtěl mít, pro který jsem tě vyvolil.
David v Nobe
1 Sam 21, 2-10 1-9; 22, 1-5
V těch dnech přišel David do Nobe ke knězi Achimelechovi a
Achimelech se zhrozil, že přišel David a řekl mu: Proč jsi sám a proč nikdo není s
tebou? David odpověděl knězi Achimelechovi: Král mi uložil jednu věc a řekl: Ať nikdo
neví o tom, proč jsem tě poslal a co jsem ti přikázal! Proto jsem mluvil se služebníky
příslušného místa. Teď však, máš-li něco po ruce, dej mi asi pět chlebů nebo cokoliv
najdeš. Kněz odpověděl Davidovi: Nemám po ruce obyčejné chleby, nýbrž jen posvátný
chléb. Jen nejsou-li služebníci poskvrněni, zvláště od žen! David knězi odpověděl:
Pokud jde o ženy, zdrželi jsme se jich v minulých dnech; kdykoliv se vydáme na cestu,
bývají těla služebníků svatá, i když to není výprava posvátná; dnes však jde o výpravu
posvátnou, tím čistější jsou dnes jejich těla. Kněz mu tedy dal posvátný chléb, neboť
nebyl tam jiný chléb, leč jen předkladné chleby, které byly vzaty od Pánovy tváře, aby
místo nich byly položeny čerstvé chleby.
Toho dne byl tam jeden ze Saulových služebníků uvnitř v Pánově stánku, jménem
Doeg, Edomec, dohlížitel nad Saulovými pastýři. David řekl Achimelechovi: Máš po ruce
kopí nebo meč? Nevzal jsem si totiž meč ani jinou zbraň, protože králův úkol byl
naléhavý. Kněz pravil: Je zde meč Goliáše, Filišťana, kterého jsi zabil v Terebintovém
údolí, je tu zavinut pláštěm za efodem. Chceš-li si jej vzít, vem si ho, neboť jiný zde není. David řekl: Dej mi ho; jiný se mu nevyrovná.
David odtud odešel a utekl do jeskyně Odollam. Když to uslyšeli jeho bratři a celý dům
jeho otce, přišli tam za ním. A shromáždili se k němu všichni, kteří byli utiskovaní, kteří
měli dluhy, a zatrpklí v duši. David se stal jejich náčelníkem. Bylo jich s ním asi čtyři sta
mužů. Odtud šel David do Masfy v Moabsku a řekl moabskému králi: Prosím, aby směl
s vámi zůstat můj otec a má matka, dokud se nedozvím, co mi Bůh učiní. A nechal je u
moabského krále a zůstávali u něho po dobu, kdy byl David v oné pevnosti. Prorok Gad
řekl Davidovi: Nezůstávej v pevnosti. Dej se na cestu a jdi do Judska. David šel a přišel
do lesa Haret.
Papež František: Pán nad námi pláče Ježíš pláče i dnes, když se brány našeho srdce, pastýřů a církve zavírají Jeho divům, a
není rozpoznáván Ten, který přináší pokoj.
▌Uzavřenost
našeho srdce. Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem, protože
nepoznal Toho, který přináší pokoj. Tuto scénu z evangelia Lk 19,41-44
komentoval Petrův nástupce, který zdůraznil, že Pán pláče nad
uzavřeností srdce vyvoleného města - vyvoleného lidu. Nenašlo si čas
otevřít Mu bránu. Bylo příliš zaneprázdněné, příliš spokojené samo se
sebou. Ježíš však nepřestává klepat na brány srdcí, stejně jako klepal na
srdce Jeruzaléma, na brány svých bratří, svých sester, na naše brány, na brány našeho
srdce. Jeruzalém pociťoval uspokojení a klid nad svým životem. Pána nepotřeboval.
Nevšiml si, že potřebuje spásu a proto zůstalo jeho srdce před Pánem zavřeno. Ježíšův
pláč nad Jeruzalémem je pláčem nad Jeho dnešní církví, nad námi.
▌Proč
Jeruzalém nepřijal Pána? Protože si byl jistý sebou, nechtěl problémy. Pán v
evangeliu o tomto městu říká: Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji!..
Nepoznalo jsi čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň Lk 19,42.44. Mělo strach, že bude
navštíveno Pánem, mělo strach před Jeho nezištnou štědrostí. Bylo si jisté věcmi, které
mohlo ovládat. I my jsme si jistí ve věcech, které můžeme řídit. Pánovo navštívení, Jeho
divy však my ovládat nemůžeme. A z toho měl Jeruzalém strach, že totiž bude spasen
cestou Pánových překvapení. Měl strach z Pána, svého Ženicha, Milovaného. A Ježíš
pláče. Navštívením svého lidu Pán přináší radost nám, přináší nám obrácení. A my
všichni máme strach před veselím, před radostí, kterou přináší Pán, protože ji
nemůžeme kontrolovat.
Máme strach z obrácení, protože obrátit se znamená, nechat se vést Pánem ▌.
▌Jeruzalém
byl v klidu a spokojen. Chrám fungoval. Kněží přinášeli oběti, lid přicházel
v poutích, učitelé Zákona měli všechno uspořádané a všechno jasné. Všechna
přikázání jasná… A tím vším měl Jeruzalém zavřenou bránu. Kříž, který byl cenou
tohoto odmítnutí - podotkl František - nám ukazuje Ježíšovu lásku a to, co Jej nezřídka
přivádí k pláči i dnes nad Jeho církví.
▌Pán
stále klepe na bránu našeho srdce. Kladu si otázku: jsme my křesťané, kteří
známe víru, katechismus a chodíme každou neděli na mši, my křesťané a my pastýři,
jsme se sebou spokojeni? Všechno máme srovnané a nepotřebujeme nová Pánova
navštívení… A Pán nadále klepe na bránu každého z nás a svojí církve, pastýřů církve.
A brána našeho srdce, církve a pastýřů se neotvírá. Pán pláče i dnes. Pomysleme na
sebe. Jak si stojíme před Bohem v této chvíli?
radiovaticana.cz
Sv. František z Assisi -22
Živý, skutečný, hmatatelný
Stan Rougier
Kdyby tak Františkova Boha poznali ti, kdo nevěří! Jakého Boha to
ateisté popírají? V jakého Boha odmítají uvěřit? Jsou alergičtí na
boha - odpůrce života, nepřítele člověka, na boha — tmáře, který
zhasíná světlo rozumu a uspává, který je na číhané. Sartrova boha,
který slídí, aby malého Jeana-Paula přistihl při činu.
▌ Milujme
Boha všemi svými touhami, volá František: svým tělem
a všemi smysly, které nám dal. Proč si jimi neposloužit, abychom ho milovali? Okuste
a uvidíte. Františkův Bůh není Nietzscheův obratlovec z mlhoviny. Je živoucí, skutečný,
dá se přímo nahmatat. František je obhájcem lidové zbožnosti a jejího projevu. Dnes je
tak strhující svou spontánností například v Polsku a ve všech zemích Latinské Ameriky.
▌Prostí
lidé se stávají našimi učiteli - i v teologii. Děkuji ti, Otče, že jsi to skryl před
učenými a zjevils to malým… Je to Jeho Srdce, které přichází v eucharistii, aby blízko
blizoučko tlouklo vedle srdce našeho. Aby došel k Bohu - Lásce, otvírá evangelium
Františkovi cestu naprostého, totálního odříkání. Chudoba buddhistických mnichů a
odříkavých mezi hinduisty je sice radikálnější než chudoba Františkova. Ale jemu nejde
o to, aby běžel nějaký maratón chudoby. Jeho chudoba je realizací Ježíšova přání:
Opusť všecko a pojď za mnou! Vynecháme-li ono pojď za mnou, pak je opusť všecko
něčím přímo absurdním, nesmyslným. Dívka opouští domov a vlast a jde se svým
milovaným až na konec světa. Slyšíte, že by snad zdůrazňovala, že to všecko opouští
atd.? Má jediný důvod: Mám ho ráda. Miluji ho. - Neponechávejte si ze sebe nic, říká
František, aby vás celé celičké dostal Ten, který se dává celý."
▌Udělej
ze sebe velikou nádrž, abych ti mohl být přívalem, řekl Ježíš svaté Kateřině
Sienské. Chudoba podle evangelia je zjevným znamením skryté skutečnosti. Velmi
bychom se klamali, a riskovali bychom, kdybychom mluvili o Františkově chudobě a
zapomínali na její pohnutku: pro čí lásku chtěl být František chudý? - Můj Bůh - mé
Všecko. Okusíme-li jednou lahodnost tohoto pokladu, radosti s ničím nesrovnatelné,
nebude se nám už zdát, že jsme něco ztratili, když jsme se vzdali všeho, co jsme měli.
Ba naopak. Milovník dobré hudby zavírá dveře a okna, jen aby nerušeně vyslechl
drahou symfonii.
Pane, vytrhni z mého života všecko, co by tě mohlo zakrýt mým očím!. ▌.
▌Nebezpečné
bohatství. Sama o sobě je chudoba jen neštěstím, rozhodně záporem.
Svatý Pavel o tom praví: Kdybych všecko rozdal chudým a neměl lásku, ničím bych
nebyl. Mohl bych si zamanout, že se stanu tulákem, vyžebrám si něco k jídlu a přespím
ledaskde. Tahle chudoba nebude ovocem lásky, a tak i kdybych nic neměl, budu
zavalen nejnebezpečnějším bohatstvím: sám sebou. Naše já může být totiž pěkně
nadýmáno hrdostí, že jsme chudí. A v takovém případě nejsem nádrží, kterou může
naplnit příval. Jsem prostě jen prázdný. Jsem reproduktor rozhlasové vysílačky, kde se
rozléhá jen můj hlas.
▌Mrtvá
chudoba. Existuje totiž také mrtvá chudoba, jako může být mrtvé mlčení.
Chudoba, k níž nás vábí František, to je chudoba milenců. Ti toužívají žít z lásky a z
čisté vody. Říká-li svatý Pavel: Kvůli němu jsem souhlasil, abych všecko ztratil…
nezaznívá z toho znepokojený vzruch. Co se týká Františka, řekl by asi toto: Odhazuji-li
se smíchem sbírky svých perel, dělám to proto, že jsem našel perlu jedinečnou. A tak
chci vychutnávat radost, že ji mám.
Zranění při narození.
Autor: P. Elias Vella, exorcista
▌Chvíle,
kdy jsem se narodil. To je další velmi důležitý moment v životě,
kdy jsem se narodil. Pro mnohé představovalo mé narození radost. Radost, kterou rodiče prožívali, byla vylitím lásky na mne. Ale možná jsem
svým příchodem narušil jejich život. Hněv, znepokojení, které mé
narození vyvolalo, bylo zase vylitím odmítnutí. Přijetí ze strany matky
nebo otce je vždy obrovským zdrojem lásky. Pokud mě, naneštěstí, otec nebo matka
nepřijímali, odpuštěním otci nebo matce může být tato rána uzdravena.
Další otázka, kterou bychom si měli položit, je tato: Když jsem se narodil, přijali oba
rodiče fakt, že jsem dívka, že jsem chlapec? Protože se často potkáváme s dívkami,
které se chovají jako chlapci, i s chlapci, kteří se chovají jako dívky.
▌Problém
s identitou. Můžeme se setkat s lidmi s touto psychologickou poruchou. Dívka
chce být chlapcem a chlapec by byl raději děvčetem. Jedná se zde o problém přijetí
vlastní identity. Je velmi běžné, že dívka nepřijímá svoje ženství a dívá se na sebe s
přáním být chlapcem, nebo opačně. Je to krize identity. Kořeny mohou být odlišné, ale
velmi často sahají až k okamžiku narození, kdy rodiče nebo jeden z rodičů nepřijali fakt,
že se jejich dítě narodilo jako chlapec nebo jako dívka. Je to rána, kterou není možné
nechat bez povšimnutí, ale je třeba ji uzdravit. Pokud u sebe vnímáme tento kořen
problémů, je zapotřebí rodičům odpustit.
▌Dovedeme
odpustit rodičům? Odpustit tato hluboká zranění není vždy jednoduché.
Úplně se uzdravíme teprve tehdy, když dokonale odpustíme rodičům. Tím bude
vyřešena i krize naší identity. Každý člověk žije ve velmi konkrétní situaci. Rány mohou
pocházet i z faktu, že jsme vyrůstali v početné rodině. Zranění vznikají i tehdy, když
někdo žije jako jedináček. Existují zranění pocházející ze situace, že nemáme žádné
bratry, ale samé sestry. Stejně tak vznikají zranění z toho, když máme jen bratry a
žádné sestry. Z každé situace mohou vyplynout zranění, která se nás určitým
způsobem dotknou. Nikdo z nás nemůže žít v ideálních poměrech. V každé situaci, v
jaké jsme kdy žili, jsme prožívali jak radosti, tak i bolesti. Nejběžnějším zraněním je však
to, které pramení z neschopnosti rodičů projevit dítěti svou lásku. Je důležité nejen
lásku mít, ale dokázat ji i projevit.
Jeden člověk měl dva syny
- Lk 15,11
Angelo Scarano, S.S.L. Th.D.- katedra biblických věd ▌Starší
syn chce být sám, jako ten dokonalý. I skrze mne ten starší syn
vylévá ty nekonečné litanie, nekonečné nářky a ještě k tomu nachází
v tom určité zalíbení. Čím víc lituji sebe sama, tím víc se ponořuji do
určitých hlubin, bahna, a určité beznaděje a uzavřenosti. S takovým člověkem,
ufňukancem, je těžké žít. Tento člověk musí nejprve přijmout sebe sama, svůj život, a
pak bude snesitelný i pro druhé. Pak jeho nářky postupně vymizí.
▌Reakce
staršího syna. Je sice pravda, že tento starší syn je docela logicky
pochopitelný a čitelný, ale na druhou stranu je jeho chování pro nás stěží pochopitelné.
On měl a má vlastně všechno. Proč reaguje tímto nesmyslným způsobem? Proč vyčítá a
nadává? Měl a má všechno, tak jaké pak: mně jsi nedal ani kůzle! Všechno mé je tvé,
můj synu! - slyší od svého otce. Jak si připadám já jako křesťan? Připadám si občas jako
ten chuďas, třeba ve srovnání s těmi, kteří žijí kolem mně a užívají si světa ve svobodě a
mohou si všechno dovolit? Mám před nimi určité komplexy? Že jsem jenom hloupý,
prostý věřící, který potřebuje kostel, modlitbu, jinak si sám nevystačí? Cítím se
zakomplexovaný před těmito lidmi? Cítím se spíš jako ten bohatý v Bohu Kristu, anebo
jako ten chudý, který vlastně nic nemá, jenom: Mši, modlitbu, Bibli, ale jinak nic víc…?
▌Všechno
mé je tvé. Ten otec vlastně prozrazuje i lék na tu základní nemoc toho
staršího syna, na ten jeho syndrom zahořklosti. Otec neříká tomuto synu: Už přestaň,
už nezlob, už se nehněvej, uklidni se, pojď, budeme si o tom všem povídat… Otec mu
prostě a jednoduše říká: všechno mé je tvé. Tady máme vlastně základní lék na ten
problém staršího syna, na jeho syndrom zahořklosti, nespokojenosti. Uvědomit si, že
všechno to, co má mocný, velký, nesmírný Bůh je i mé, a že nejsem zakomplexovaný
chudák, nemusím se takto tvářit, takto chodit před druhými. V tomto bohatém Kristu jsem
i já bohatý. Všechno to, co má Kristus je mé.
Jak je možné, že ten starší syn, i když měl úplně všechno, nebyl schopný toto vidět? U
něj máme právě ten základní problém: neschopnost přijímat, což je určitá uzavřenost
do sebe.
▌Nejsme
schopni přijímat Boží lásku. Velice často se hovoří o tom, že my jako
křesťané, musíme dávat, nebo že dáváme málo. To bývá pravda. Ale mluví se také o
tom, že nejsme schopní přijímat, přijímat Boží lásku – až do morku kosti, žít z toho,
uznat Boží milosrdenství. Zde na konferenci nebo v kostele je to docela snadné, ale když
se nedaří, když vidím, že moje modlitby vycházejí naprázdno, že Bůh jakoby neslyší, pak
je těžké věřit v Boží milosrdenství a žít z toho. Žít z této Boží lásky, i když se nedaří, i
když fíkovník nevykvete a nevydá plody. Habakuk k tomu dodává: I když se nebude
dařit, vinná réva nevydá plody, já přesto budu jásat v Hospodinu, protože věřím, že
zasáhne.
Běžnou každodennost nemůžeš žít bez Ježíše, protože jenom On ti může dát sílu prožít
Služebníci utrpení
dobře každý den a konat vždy s radostí každou běžnou věc.
Modlitba exorcisty
Můj Pane, toto jsou tvoji synové a dcery. Oni jsou označeni
skrze křest Duchem Svatým. To znamená, že nad žádným
z těchto lidí nemá zlý duch žádnou moc. Možná jsme, Pane, někde nechali pootevřené
okno a skrze to, vešel ďábel. Možná, Pane, prožíváme pokušení, pokušení na místě, kde
jsme slabí. Možná to pokušení k tomu, abychom se vydali tou širokou cestou a vzdali se
úzké cesty. Možná jsme, náš Pane, nežili podle křestních závazků. Tak tě chci nyní, můj
Pane, prosit: ochraň mne, osvoboď mne a zachraň mne. Vidím Pane, že mnozí z těchto
mých sester a bratří, mají zkušenost s okultismem a mají zkušenosti se spiritismem nebo
s New Age, s reiky, s psychometrií, anebo s mnohými podobnými věcmi.
Ty jsi nás dnes, Pane, pozval, abys nás všechny očistil. Ty, Pane, chceš každého z nás
přivést k vítězství. Ty nás, Pane zveš, abychom se ti zcela odevzdali. Chceme se dnes
všichni znovu zříci zlého a všech zlých duchů. Můj Pane Ježíši, ve tvém jménu, skrze
tvou svatou krev, skrze Otcovu lásku ke mně, skrze moc Ducha Svatého, na přímluvu
Panny Marie, svatého Josefa, svatého Michaela, a všech našich svatých patronů,
v jednotě s katolickou církví se zříkám: ďábla a všech zlých duchů; odříkám se: každého
zlého ducha ve mně nebo proti mně; odříkám se jakéhokoliv pouta: se satanismem,
okultismem, spiritismem a hnutím New Age. Zříkám se jakéhokoliv pouta: s mágy,
s psychotroniky a věštci. Zříkám se jakéhokoliv negativního pouta: s mými předky ve
svém rodokmenu; zříkám se: jakékoliv kletby, jakéhokoliv prokletí, jakéhokoliv uhranutí,
každé negativity ve mně, nebo proti mně, anebo proti mé rodině, nebo proti mým dětem,
nebo proti mému manželství, nebo proti mé budoucnosti, či proti mému zdraví, či proti
mému psychickému zdraví, nebo proti mému bydlišti, nebo proti mému zaměstnání. A já
vzývám tebe, Pane Ježíši, a pouze tebe, abys byl mým jediným Spasitelem, mým
jediným Vykupitelem a jediným Pánem nad mým životem. Amen.
P. Elias Vella, Tv Noe
Když cítíš prudkou sílu zanechat modlitby, je to satan. Sevři v náručí Ježíše a modli se
dál. Pocítíš tak zároveň jeho objetí, které je ještě mocnější.
Servi della Sofferenza
Nesnesu manžele, kteří se milují
- řekl ďábel exorcistovi
Mexiko. Nesnesu, když se milují - tuto strohou a vzteklou odpověď si
vyslechl exorcista padovské diecéze, Mons. Sante Babolin. Italský kněz
se ptal ďábla, proč trýzní manželku jednoho z přátel. Exorcista tuto epizodu ze své dlouholeté praxe vymítání zlých duchů vyprávěl v Mexiku,
kde přednášel na několika konferencích, o kterých informuje katolický týdeník Desde La
Fe. Mons. Babolin vysvětlil, že satanova nenávist vůči manželství pochází ze
skutečnosti, že svátost manželství je blízká svátosti eucharistie. V eucharistii Pánu
přinášíme chléb a víno, které se působením Ducha Svatého proměňují v Ježíšovo tělo a
krev. Ve svátosti manželství se děje něco obdobného: milostí Ducha svatého se lidská
láska přeměňuje v božskou lásku, takže manželé posvěcení svátostí manželství
skutečně a mimořádně naplňují výrok Písma: Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává
v Bohu a Bůh zůstává v něm 1 Jan 4,16, doplnil italský exorcista. Pro mexický katolický
týdeník pak ještě připomenul, že nejmocnější duchovní zbraní, která oddaluje pokušení
manželské nevěry, je každodenní modlitba růžence.
Satan nahání strach, ale když jsi s Ježíšem, neboj se ho, protože on se bojí Ježíše. Vzepři
Servi della Sofferenza
se ďáblu a tak od tebe uteče.
Dopis sestry Pavly .
Dopis nemocným, září 2014. Převzato z Proglasu,
vložila Magda H.
Drazí nemocní!
Léto je pryč, už tu zase máme září, začíná škola. Není proto divu, že nás
naši biskupové v Apoštolátu modlitby na tento měsíc vybízejí k prosbám
Za moudrost a Ducha Svatého pro všechny děti a studenty, jejich rodiče
a učitele. Pokud ještě aspoň trochu sledujeme dění u nás, vidíme, že
našemu školství něco podstatného chybí. Přes různé změny a novoty, nic se nemění,
maturity dopadají stále hůř. Je vina v neschopnosti učitelů nebo v tom, že se přijímají i
slabší žáci, kvůli kterým se nutně snižují nároky na znalosti, jinak by snad třetina
propadla? Přitom mnohá řemesla nemají vůbec dorost!
Vloni vyšla kniha rozhovorů dvou přátel - Jorge Maria Bergoglia, nynějšího papeže
Františka a rabína Abrahama Skorka, rektora Rabínského semináře v Buenos Aires. Z
mnoha témat mě zvláště zaujal dialog o výchově. Myslím, že by tato kniha měla být
ve školství povinná. Náboženství je světonázor. A vychovávat znamená předávat
světonázor. Proto spolu obojí těsně souvisí. Kultura je ve své podstatě odpovědí na tři
otázky: Co je člověk? Co je příroda? Co je Bůh? Je tedy nezbytné, aby výchova dětí
zahrnovala studium těchto otázek a odpovědí, jež na ně dává náboženství…
Náboženství má být součástí vzdělávání ve školách jako další prvek v širokém spektru
toho, co výuka poskytuje. Zdá se mi diskriminační o náboženství nemluvit, neučit
o náboženském pohledu na život a o historických událostech, jako je tomu u jiných
předmětů… Význam náboženství pro výchovu spočívá v tom, že utvrzuje výsostné
postavení člověka, každého jedince jako takového. Ve státním školství by měl existovat
nějaký druh náboženské výchovy, protože její hlavní úlohou je předávat hodnoty…
Povinností věřícího je dát svým dětem vyrůst a vychovat je podle svých náboženských
hodnot… Totalitarismy mají tendenci obsáhnout veškerou výchovu, aby mohly hnát vodu
na svůj mlýn. Náboženství je řeč k člověku hledajícímu smysl své existence. Toto
poselství se musí sdílet se všemi: kdo chce, ať je přijme, kdo nechce, ať nepřijme; ale
informace ať je podána. Náboženství není pouze věc kultu, není to jen modlit se
v chrámu k Bohu a dost. K Bohu může člověk dospět jedině prostřednictvím vztahů
k bližnímu. Škola vychovává k transcendentnu stejně jako náboženství. Ale neotevřít
ve školním prostředí dveře náboženskému světonázoru znamená oklestit harmonický
rozvoj dítěte. Protože utváří jeho identitu, předává škola tytéž hodnoty jako rodič,
hodnoty, které se do dítěte promítají. Učitel se má angažovat, má přinášet skutečné
svědectví. Jeho vedení má být v souladu s jeho životem. Je třeba jim pomáhat, aby byli
učiteli, svědky, to je ve výchově klíčové.
Moji drazí, není to opravdu návod, jak zlepšit naše školství? Měli bychom se na tento
úmysl opravdu hodně modlit, už kvůli těm dětem! Moc Vás zdravím.
Sestra Pavla
Poznatky z Liptála
V jednu letní neděli jsem se vypravil asi po dvou letech na mši
svatou do Liptála. U dveří, před vstupem do kostela, jsme
se střetli s tamní kostelnicí, navzájem jsme se pozdravili a prohodili několik vět.
Vzpomenul jsem před ní dávné doby, kdy byl v Liptálu klášter a domov pro postižené
děti, o které pečovaly sestry dominikánky. Poukázal jsem na tamní školu, která je
nedaleko kostela. Dříve na stejném místě stávala robustní fara, kde se chovaly i koně. V
době školních let, jsem o prázdninách se svým otcem, který měl v Liptálu nějaké poslání,
navštěvoval ona tři vzpomenutá místa. V těch dobách
byl pak můj otec uvězněn za to, že pomáhal mj. ukrývat
salesiánského kněze P. Václava Filipce - vpravo, před
Stb, právě v Liptálu a okolí. Pater Filipec tam během asi
pětiletého pobytu měl psát, podle Rudého práva, pod
titulkem Černá síť z 18. a 19. září 1957, řadu štvavých
brožur, dopisů, instrukcí aj. Stalo se to za doby, na kterou většinou
neradi vzpomínáme. Jenom díky amnestii, vyhlášené po úmrtí
prezidenta Antonína Zápotockého †1957, byl trest mému otci snížen.
Po ukončení rozhovoru s paní kostelnicí, jsem vstoupil do kostela, kde se dvě starší
ženy modlily růženec. Přidal jsem se k nim. Modlitba růžence je jednou z nejúčinnějších
modliteb, která krotí satanovu moc, je obranou a bičem na zlého ducha. Přesto se této
modlitbě lidé raději vyhýbají. Když už se blížil konec modlitby růžence a blížil se začátek
mše svaté, modlitba mírně získávala na síle. Lidí pomalu přibývalo, přední lavice však
byly obsazovány jen tak nějak opatrně, poskrovnu.
Školní mládež vidět nebylo, jen několik předškolních dětí, které však mši svatou prožily
někde vzadu s rodiči. Vlastně nic nového. Když jsou děti už od malička navykány usedat
s rodiči, co nejdál od oltáře, kde vidí ze své pozice jen záda dospělých, kteří jim navíc
zakrývají výhled na kněze, na oltář a vše, co se děje kolem oltáře, pak ani časem
motivaci k ministrování, nebo i k odpovědnější službě ve farnosti, jen stěží objeví. Jestli
je později pošlou rodiče, aby se zapojily do služby ministranta, je otázka. Bude to
především na rodičích. Stojí za to, zavzpomínat alespoň v duchu, na dávné doby, kdy
v našem kostele bývalo 10 i více ministrantů. Situaci dneška netřeba popisovat.
Liptálská kostelnice, kromě kostelnické práce, je zároveň v jedné osobě i lektorkou,
pradlenou, uklízí…, jak mi prozradila. Chybí ochotní lidé, říkala. Také kněz, který tam
dojíždí ze Všeminy, P. František Kuběna, nezůstal bez další služby navíc. Že bude
chybět ministrant, bylo zřejmé už přede mší svatou, a tak se otec Kuběna stal sám sobě
zároveň i ministrantem.
Příklad zmíněné kostelnice stojí za povšimnutí. Přestože není ještě v letech, dalo by se
říci, že pro jednu osobu je to služba mimořádně obětavá, nepočítaje její domácí práce.
Pro některé schopné jedince to může zase být naopak i dobrá zpráva: mohou si
promnout ruce, že se mezi nimi nachází obětní beránek. Smutné ale je, že často se
takový beránek cítí mezi některými lidmi - bohužel, spíš osamělý. Koho se to netýká, ten
to ani nepostřehne. Podobných jedinců je, i v jiném postavení, jistě více, a určitě by
bylo o nich zajímavé čtení, jen se o nich možná neví? nebo žijí v utajení… Vzpomněl
jsem si na jednu zajímavou větu, kterou jsem před mnoha lety zaslechl, nejspíš v rádiu
při nějaké hře. Hodí se jak na muže, tak na ženy a možná i k této mé úvaze. Ona věta
zní: Všichni ho mají rádi, váží si ho, ale nikdo se s ním/s ní nebaví… Nakonec i beránka
může jednou navštívit nemoc, rezignace nebo časem nebude stíhat. Následky se pak
brzy dostaví. Týká se to i jiných pracovních aktivit ve farnosti…
frch
**
**
**
. Z internetu . Nemá cenu nenávidět lidi, kteří ti závidí. Respektuj jejich závist, protože
si myslí, že jsi lepší než oni ▌To, co si o vás myslí druzí lidi, není ani váš
problém, ani vaše starost ▌ Neočekávej, že všichni porozumí tvojí cestě, hlavně pokud
nikdy nekráčeli tvým směrem ▌ Směj se, když můžeš, omluv se, když bys měl, a nech být
to, co nemůžeš změnit ▌Pokud má někdo s tebou problém, pamatuj, že je to jeho
problém.
. Proměna . Prostředkem proměny je láska, kterou Bůh vlil do mé bytosti. Láska mně
doslova přetváří v Boha. Hřích spočívá především v tom, že se člověk této
proměně brání, že dokáže lásku odmítnout. Žít ve vlastním egoismu
znamená, zůstávat v tomto stavu člověka, a zakázat Boží lásce, aby ho
proměnila. Budete souzeni podle lásky! Je výkřikem toho kousku pouště
mezi Titem a Siletem. Budete souzeni podle lásky! To mi připomíná skála,
pod kterou jsem strávil svůj očistec v očekávání, že ve mně vyzraje
dokonalá láska, ta, kterou na zem přinesl Ježíš, a daroval mi ji za cenu své
vlastní krve. Při svém obětování s nadějí volal: Vzkřísím vás v poslední den! Kéž by ten
den už byl blízko.
Carlo Carretto, z Proglasu, zkráceno
. Starý vagón .
Jako gymnazista jsme s partou kluků ve volnou chvíli chodívali přes
železniční trať do jednoho parku. Denně jsem tam vídával na slepé
koleji jeden odstavený vagón… Přemýšlel jsem nad tímto starým vagonem, jak je mu asi
dobře. Nikam si nejezdí, nikdo ho neotravuje, není do něj nebo na něj nic naloženo. Lidé
se do něj také netlačí. Uměl bych si představit takový parádní život. Všiml jsem si, že
vagón skutečně nějak chátrá, ztrácí na své kráse. Začíná zarůstat travou, a stává se
celkem zbytečným. Tehdy jsem přestal vnímat jeho krásu, přestal jsem mu závidět jeho
klid a svobodu a pomyslel jsem si: Ten vagón může představovat dva způsoby života.
Buď se dáš někam zapojit, otevřeš se pro něco, otevřeš se pro lidi a budeš nosit radosti
a bolesti těch lidí, nebo si zvolíš klid ode všech, ale tím se vlastně odstavíš na slepou
kolej. A je na tobě, jakou si vybereš možnost.
Jsem rád, že znám Krista, a že si mohu vybrat tu první možnost: žít pro druhé, možná
vozit ty, kteří to potřebují, a neuzavírat se před nimi. Ale přesto si uvědomuji, že s tím je
spojená určitá ztráta, která je pro nás často takovou velikou devizí, je to svoboda. A
často na té svobodě máme postavený svůj život a říkáme si: jsem svobodný, můžu si
dělat, co chci.
V tom přemýšlení se najednou dostávám k paradoxu křesťanství: Můžu si vybrat, jak
prožiju svůj život, ale pokud ho chci prožít dobře s Kristem, tak musím být zapojen na
jeho lokomotivu. Člověk se může rozhodnout, na které koleji prožije svůj život. Ale pokud
se už jednou rozhodne, tak kéž by vytrval. Jsem svobodný ve svém rozhodnutí, a proto
můžu. A kde dozrává ono důležité svědectví pro můj život? Dozrává v setkání s Kristem.
Ježíš nám to připomíná i v evangeliu: Já jsem Světlo světa. Kdo mne následuje, nebude
chodit ve tmě, ale bude mít světlo života… Bůh mi dává čas, abych skrze pokání, skrze
eucharistii, skrze jeho slovo opět v sobě očistil to Světlo. A to je to, k čemu nás volá Bůh:
abychom poznali Otce skrze Syna, abychom poznali pravé Světlo, které mi může zářit
na cestu. Onen vagón mne naučil důležitosti života, a učí mne pořád. Učí mne dívat se,
zda chodím ve světle nebo jinudy.
Homilie na TV Noe
**
4x
SMS do
života:
o vztazích
**
**
Dívej se na druhého člověka Božíma očima.
Modli se za dar empatie a snaž se druhému člověku více porozumět
nasloucháním.
Ať je ti vzdálená každá myšlenka na pomstu. Pomsta není nikdy sladká
- přináší jen trpké ovoce.
Schopnost
oběti a soucit jsou vlastnosti nutné k přežití lidstva.
3.9.- památka sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele církve *
4.9.- první pátek v měsíci * 8.9.- Svátek Narození Panny
Marie * 14.9.- Svátek Povýšení svatého kříže * 16.9.- památka sv. Ludmily, mučednice *
21.9.- Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty * 23.9.- památka sv. Pia z Pietrelciny,
kněze * 28.9.- Slavnost sv. Václava, hl. patrona českého národa, hl. patrona ol. arcidiecéze *
29.9.- svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů * 30.9.- památka sv. Jeronýma,
kněze a učitele církve.
▍z Liturgického kalendáře ▍
**
**
**
Známý filmový herec
černé pleti Denzel
Washington
*1954,
dvojnásobný
držitel
Oskara,
vyznal
u
příležitosti
udělení
čestného doktorátu na
univerzitě
v
New
Orleans svou víru v Boha a v Ježíše
Krista. Ve svém projevu vzkázal
mladým lidem mimo jiné: Postavte
v životě Boha na první místo! …
Vše, co mám, je Boží milost, chápu
to jako dar… Prosím vás, až půjdete
spát, zasuňte papuče hluboko pod
postel, abyste, až ráno budete
vstávat a chtít si je nasadit, museli
pokleknout. A až budete klečet,
poděkujte Bohu za dar nového
Katholisches.info
dne…
Mše svaté
St/2.9.- za† Jeníka Starustku, živou rodinu a duše
v očistci
Pá/4.9.- za živou a† rodinu Tomšů a duše v očistci
Ne/6.9.- za† Ludmilu Šírovu a dva manžely
St/9.9.- za† Ludmilu a Karla Sochorovy, za†
Františku Surovcovu a živou rodinu
Ne/13.9.- za živé a† farníky
St/16.9.- za† Aloisii a Josefa Tkadlecovy a rodiče
Ne/20.9.- za† staříčky Bečicovy a Tkadlecovy
St/23.9.- za† rodiny Františka Adamušky
a† Tomáše Zavadila
Ne/27.9.- za rodiče Sochorovy, dceru Anežku, zetě
Otu, živou rodinu a duše v očistci
Po/28.9.-za manžela, živou rodinu a duše v očistc
St/30.9.- za rodiče Sochorovy, za Radka Juřičku,
duše v očistci a živou rodinu
✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 18 h.
První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede
mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď).
** ** **
Evangelia ušima - inspirace do deště i do horka
http://www.paulinky.cz/clanky/Evangelia-usima.html
** ** **
Velká Británie: Katolický biskup Marc Davies se vyjádřil pro média, že civilizace
současných západních zemí s jejich potratovou kulturou smrti se silně podobá dnes zaniklé
pohanské civilizaci indiánských Aztéků v Mexiku 15. a 16. století. Aztékové byli známí svými
krvavými drastickými oběťmi dětí pohanským bohům. Biskup Davies řekl, že dnešní masové
vraždy nenarozených jsou s tím srovnatelné. Nemůžeme pokládat žádný život za horší než
náš vlastní…, prohlásil dále biskup Davies.
Fronda
** ** **
Naučit se odpočívat. Kniha španělského psychiatra Fernanda Sarráise řeší aktuální
problém moderní doby: Chronickou, psychickou a fyzickou únavu dnešního člověka. Chceme
pracovat stále efektivněji, hledáme způsoby, jak být výkonnější, jak toho stihnout stále více a
více. Nicméně zapomínáme na to, že jsme na světě, abychom byli šťastní a pomáhali ke
štěstí ostatním. K tomu nám mnohdy pomáhá také odpočinek. A právě téma odpočinku dnes
hrozivě zanedbává stále více lidí. Tak jako je třeba se naučit pracovat, je třeba se také naučit
odpočívat. Kolikrát se vám stalo, že jste nic nedělali, a přitom si vůbec neodpočinuli? Právě
kvůli tomu je třeba číst tuto knihu.
Brož.,136 str. Nakladatel: AXIS Cena: 149.00 Kč
▌
Farní pouť na Svatý Hostýn – 8. 8. 2015 ▌
Jako každoročně,
tak i letos jsme se
vypravili pod
vedením paní
varhanice Marie na
farní pouť na Svatý
Hostýn.
Program byl obvyklý:
Mše svatá, případně
svátost smíření, křížová
cesta, program podle
vlastního uvážení.
Odpoledne požehnání a
žehnání zakoupených
památek,
Nechybělo ani
focení, kterého
se zúčastnila
většina
poutníků.
▌Reportáž z pouti na Svatý Hostýn 2015 ▌
Počasí má velký vliv na to, jak se pouť na Hostýn vydaří. Už jsme za dobu, co
jezdíme na poutě, zažili všelicos: sychravo, vítr, déšť ale i příjemné klima. Letos
slibovala předpověď téměř čtyřicetistupňová vedra. Jet v takovém horku klasickým
linkovým autobusem více než hodinu cestu tam, pobýt půl dne a pak odpoledne v ještě
větším horku rozpáleným autobusem zpět, to s přibývajícím věkem člověku vrtá
hlavou….zvládnu to vůbec? Odpověď některých zpočátku váhavých zájemců o pouť byla
nakonec jasná – Panna Maria nás ochrání. S tímto odhodláním jsem se i já na cestu
vydala a především řádně připravila. Do chladící tašky jsem naskládala „petky“ s vodou,
aby byly pro každého v autobuse k dispozici, bude-li třeba se občerstvit.
Velkou neznámou bylo pro nás také to, že autobusem pojede úplně cizí řidič.
Co od něho očekávat? Bude shovívavý nebo bude nadávat, že ho při řízení rušíme
modlitbou růžence do „hlásné trouby“? Už při prvním desátku jsme ve zpětném zrcátku
viděli, že pan řidič nemá nic proti, ba naopak - „louská zdrávasy“ s námi a slova
mariánských písniček zná nazpaměť.
Ten, kdo má v oblibě poklidnou pouť, si letos přišel na své. V kostele bylo
dostatek místa, kdo si chtěl sednout, našel volnou židli či lavici. U zpovědnic také nebyly
příliš velké řady. Po mši svaté jsme se krátce občerstvili, společně se vyfotili na
schodech před hlavním vchodem kostela a vydali se na kratší křížovou cestu, která byla
příjemnou procházkou ve stínu vzrostlých stromů. U každého zastavení četl text někdo
jiný, abychom se vystřídali a křížová cesta tak byla poutavější. Potěšilo nás, že ani řidič
autobusu neodmítl a u jednoho ze zastavení jsme uslyšeli jeho hlas.
Přes poledne bylo možno poobědvat v útulném prostředí jídelny poutního
domu. Kdo chtěl posedět venku, mohl ochutnat z nabídky stánků a přisednout na lavičku
k někomu známému - vždyť i to k pouti patří. Ani na „vítané“ se nesmí zapomenout… A
hlavně nabrat do nějaké prázdné láhve hostýnskou vodu! Už se pro ni naštěstí nemusí
běžet po schodech až dolů k Vodní kapli.
Kostel si „drží“ svůj chlad, i při požehnání v něm bylo opravdu velmi příjemně.
Odpoledne jsme se už na Hostýně příliš nezdržovali, ve 14h jsme odjížděli domů.
Z linkového autobusu jsme velmi jednoduše udělali komfortní „zájezďák. Aby do oken
tolik nepražilo slunko, zastínili jsme je pomocí „kramlíků“ klasickými bílými prostěradly.
Jako náhrada klimatizace posloužila obyčejná láhev s rozprašovačem - nevěřili byste,
jak drobounká vodní mlha dokáže v parnu osvěžit. Podávala se i stále ještě studená
voda z chladící tašky, abychom si tu hostýnskou pošetřili na doma.
Všichni z Bratřejova, Pozděchova či Jasenné, kteří se na letošní pouť vydali,
ani v nejmenším nelitovali a pochvalovali si, jak tam bylo dobře. I v těchto vedrech byla
pouť příjemným osvěžením jak pro duši, tak i pro tělo - na Hostýně nebylo zdaleka
takové horko jako u nás. Vyplnilo se naše zbožné přání, že nás P. Maria ochrání
…všichni pouť ve zdraví zvládli, od mimina v kočárku až po nejstarší poutníky. Těším
se, že napřesrok pojedeme zase.
M. Poláchová
✙ ✙ ✙
▌Jméno Panny Marie.▌
Když se podíváme do slovníku, zjistíme, že jméno Panny Marie, která
se jmenovala Miriam, znamená vzpouru. Možná nás to překvapí, když
je to v souvislosti s Pannou Marií, kterou vidíme jako vzor lásky. Ale
právě to spolu souvisí. Aby Panna Maria mohla být tímto vzorem
lásky, musela se vzepřít ďáblovi. Když čteme knihu Zjevení, a tam je
obraz Ženy, která zvítězila nad ďáblem, právem je také mnohdy tento
obraz aplikován na Pannu Marii. Je to ta, která rozdrtí ďáblovi hlavu jak o ní praví proroctví z knihy Geneze. Tedy stojí na počátku těch,
kteří se dokáží ďáblovi vzepřít. Ona se dokázala ďáblovi vzepřít v síle,
kterou dostala od Boha. Ona dokázala obdivovat ty veliké věci, které
se jí od Boha dostaly, ty veliké věci, které Bůh dělá v jejím životě, a dokázala s Bohem
na těchto velikých věcech spolupracovat. I její Magnifikat vyjadřuje právě tyto nádherné
myšlenky, které byly náplní jejího života.
My jsme povoláni k tomu, abychom ji v tomto následovali, abychom tak jako ona se do-
kázali vzepřít ďáblovi a postavit se na stranu Boží, a tak umožnili Bohu, aby i v našem
životě konal ty veliké věci. A také neváhejme mít otevřené oči, abychom dokázali vidět
nejenom ty veliké věci, které Bůh vykonal na Panně Marii, které vykonal na svatých, ale i
ty, které vykonává i v našem vlastním životě. Když toto dokážeme, pak budeme žít tou
radostí, kterou žila Panna Maria, a jednou se s ní sejdeme v nebi, mezi těmi, kteří se
dokázali vzepřít ďáblovi.
P. Libor Botek, Proglas
** ** **
✙ Pouť
sv. Vavřince ve Vizovicích
Na poutní mši svatou 9. 8. připutoval na
pozvání o. Jindřicha vzácný host z Českých
Budějovic, Mons. Pavel Posád, biskup, aby s dalšími kněžími slavili poutní mši svatou
v kostele sv. Vavřince. Ve stejný den oslavil o. Jindřich čtyřicáté narozeniny. Mezi jinými
dary dostal i klobáskový náhrdelník - vpravo. Po mši svaté bylo připraveno pro
přítomné, bohaté pohoštění za orlovnou.
✙ ✙ ✙
V sobotu 15. srpna 2015
jsme se v kostele
rozloučili s panem
Josefem Čížem /68 let,
který zemřel
neočekávaně v sobotu
8. srpna 2015.
Odpočinutí věčné, dej mu Pane. Světlo věčné, ať mu svítí, ať odpočívá ve tvém pokoji!
✙ ✙ ✙
V pondělí 24.
srpna
2015
slavil
Mons.
Josef Hrdlička s mnoha kněžími pohřební mši svatou, při které jsme se rozloučili
s emeritním farářem v Trnavě, P. Janem Kristem /95 let.
Bože, uveď ho mezi své vyvolené do svého věčného království. Prosíme o to skrze
Krista, našeho Pána. Amen.
Pokračování - 9. V podobenstvích o milosrdenství
Ježíš zjevuje přirozenost Boha,
kupříkladu v tom, kde se Otec nevzdá, dokud soucitem a
Bula vyhlašující
milosrdenstvím neodstraní hřích a nepřemůže odpor.
Mimořádný Svatý rok
Tato podobenství známe, zvláště tři: o ztracené ovci,
Milosrdenství - 25 bodů
ztracené minci a podobenství o otci a dvou synech srov.
Lk 15,1-32. V těchto podobenstvích je Bůh vždycky představován jako plný radosti, zvláště
když odpouští. Nacházíme v nich jádro evangelia i naší víry, protože milosrdenství je
prezentováno jako moc, která vše přemáhá, naplňuje srdce láskou a utěšuje
odpuštěním.
Misericordiae Vultus
Jiné podobenství nás zase učí křesťanskému životnímu stylu. Na Petrovu otázku kolikrát
je třeba odpustit, Ježíš odpovídá: Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale sedmdesátsedmkrát
Mt 18,22, a vypráví podobenství o nelítostném služebníkovi. Toho si zavolá pán, aby
splatil velkou sumu, prosí jej tedy na kolenou, a pán mu dluh odpustí. Hned po té však
potká jiného služebníka, který jemu dluží pár denárů a na kolenou jej prosí o slitování.
Odmítne jej však a nechá uvěznit. Jeho pán se to dozví, velmi se rozhněvá, zavolá si
tohoto služebníka a říká mu: Neměl ses i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se
smiloval já nad tebou? Mt 18,33. A Ježíš uzavírá: Tak bude jednat s vámi i můj nebeský
Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte Mt 18,35.
Podobenství obsahuje hluboké ponaučení pro každého z nás. Ježíš prohlašuje, že
milosrdenství není pouze Otcovo jednání, ale stává se kritériem k pochopení, kdo jsou
jeho pravé děti. Jsme zkrátka povoláni žít milosrdenství, protože nejprve bylo prokázáno
nám. Odpuštění urážek se stává nejzřetelnějším výrazem milosrdné lásky a pro nás
křesťany je imperativem, od kterého nemůžeme odhlédnout. Zdá se to obtížné tolikrát
odpouštět! A přece je odpuštění nástrojem, který je nám dán do rukou, abychom dosáhli
vyrovnanosti srdce. Zanechat zášť, hněv, násilí a pomstu je nezbytná podmínka
šťastného života. Přijměme proto apoštolovu pobídku: Slunce ať nezapadá nad vaším
hněvem Ef 4,26. A zejména naslouchejme Ježíšovým slovům, jimiž učinil milosrdenství
ideálem života a kritériem věrohodnosti naší víry: Blahoslavení milosrdní, neboť oni
dojdou milosrdenství Mt 5,7. Tímto blahoslavenstvím se v tomto Svatém roce necháme
obzvláště inspirovat.
Je jasné, že milosrdenství je v Písmu svatém klíčové slovo, označující Boží jednání vůči
nám. Bůh se neomezuje pouze na prohlášení o svojí lásce, ale činí ji viditelnou a
hmatatelnou. Ostatně, láska by nikdy nemohla být abstraktním slovem. Pro svou povahu
je konkrétním životem: úmysly, postoje a chování se ověřují v každodenních činech.
Boží milosrdenství je Jeho odpovědnost za nás. Bůh se cítí odpovědný, přeje si tudíž
naše dobro a chce nás vidět šťastnými, plnými radosti a vyrovnanosti. Milosrdná láska
křesťanů musí mít stejnou vlnovou délku. Jako miluje Otec, tak milují děti. Jako je
pokračování
milosrdný On, tak jsme i my povoláni být milosrdní jedni vůči druhým.
** ** **
 Děkujeme paní L. Štalmachové za opravu potrhaných všitých krajek na ministrantských rochetkách, a H. Krčkové za jejich vyprání.
Dobré rady na
každý den
Ocet na sporák.
Pokud máte na sporáku
skvrny, které už nejdou vydrhnout ani tekutým pískem, zkuste na ně nalít ocet. Ten
nechte působit několik hodin. Kyselina octová změkčí zuhelnatělé části a ty pak už
setřete pouhou houbičkou.
Aby olej nezhnědl.
Při smažení pokrmů olej na pánvi rychle ztrácí svou průzračnou barvu a tmavne
působením vysokých teplot potravin. Proto ihned, jakmile zapnete ohřev, dejte do pánve
pár dřevěných párátek. Olej zůstane krásně čirý po celou dobu smažení.
Boty nebudou barvit.
Nové boty někdy pouští barvu. Zabraňte tomu tak, že je zevnitř před nošením
vystříkáte nelepivým lakem na vlasy. Je potřeba ale vyzkoušet, který lak opravdu nelepí.
Stejný systém můžete použít i tehdy, když vám třeba nové džíny zabarví nohy. Zrubu je
nalakujte, nechte zaschnout a můžete se bez obav obléct.
Na připálenou rýži platí chléb.
Pokud se vám stalo, že jste připálili rýži, zkuste to napravit. To, co je spálené vyhoďte,
to dobré přesypte do čistého hrnce a celý povrch pokryjte krajíci chleba. Nepříjemná
chuť i vůně spáleného po chvíli zmizí. Chleba pak musíte vyhodit.
Na trochu připálenou rýži též jedna finta: ihned odebrat rýži z připáleného hrnce, v
novém hrnci opražit na tuku cibuli, přidat rýži a krátce opražit. Pachuť zmizne.
Jak usušit mokrou obuv.
Rozhodně je nedávejte přímo na zdroj tepla, nebo do jeho bezprostřední blízkosti,
mohly by ztvrdnout a popraskat. Připravte si noviny a pomačkejte je. Jimi boty důkladně
vycpěte a nechte sušit při pokojové teplotě. Po pár hodinách papír vyměňte, nasaje
všechnu vlhkost. Pokud jsou boty ještě mokré, zopakujte to. Ještě než budou úplně
suché, namažte je pořádně krémem.
Řidička v servisu: Helou, opraváři, chtěla bych ucpat díry na kapotě. Při
silném větru mi zhasínají svíčky Kde pracujete? - V oděvním
průmyslu jako kapsář Kde jste byli, že jsem vás tak dlouho neviděla?
- Na Štrbském plese - To ten ples trval celý týden? Moje peněženka
je jak cibule. Když ji otevřu, chce se mi brečet Po víkendu je kritických prvních pět dní.
Pak už je to v pohodě Důchodce ve Švédsku vstane, posnídá ze švédského stolu,
vezme raketu a odejde hrát tenis – Francouzský důchodce vstane, posnídá
francouzskou bagetu, sýr camembert, a odejde hrát golf - Český důchodce vstane,
vezme si švédské kapky, francouzské hole a jde do práce Mami, co je to manželství? To je stav, kdy si adoptuješ dospělého muže, o kterého se jeho vlastní máti už nechce
starat Pokud pijeme na zdraví, měla by to hradit zdravotní pojišťovna U soudu: Vy
tvrdíte, že po vás žena hází už pět let talíře, proč to řešíte až teď? - No, protože až teď
se začala trefovat Pane Brousku, už k nám chodíte na oběd sedm let a ještě jste se
nezmínil ani slovem, že byste si chtěl vzít naši Jarmilku – To máte těžké, panimámo,
nechci, abyste si o mně myslela, že jsem sňatkový podvodník.