červenec

„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA
Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já,
nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌červenec - 2016  č. 161 ▌
Vychází od března 2003
Dnes
slavíme
slavnost
slovanských věrozvěstů - Cyrila
a Metoděje. Jde takřka o
nerozlučnou dvojici, která koná vše pospolu. Zkuste
říci, jak se který od druhého lišil? Který byl mnich a
který biskup? Kdo z nich byl starší? Který přeložil
písmo do slovanštiny? Nebo ho přeložili oba? Jejich
jednota jde tak daleko, že dokonce ani
v nejrozsáhlejší encyklopedii na světě, v anglické
vikipédii není samostatný článek o sv. Cyrilu zvlášť a o
sv. Metodějovi zvlášť. Jsou zde pokládáni za
nerozlučnou dvojici, a to do značné míry právem.
Samozřejmě, že největší přínos těchto svatých bratří
je pro nás bezesporu v tom, že nám přinesli víru. Nebýt jich, tak bych
dnes možná nemluvil do křesťanského rádia, nebo by se přinejmenším
určitě to rádio nemohlo jmenovat Proglas. Napadá mne, jestli tato
dvojice nemá svoje prorocké poselství dnes v tom, že je právě dvojicí. Je opravdu
žádoucí, aby v čele každého díla stal jeden, konkrétní jednotlivec? Nejsme již dnes
přesyceni leskem charismatických vůdců? Nezajídají se nám již geniální lídři, kteří nám
sebevědomě sdělí, co máme právě dělat? Není individualistické vedení nakonec jen
vedením k individualismu? Copak také Pán neposílal apoštoly po dvou? Sami jako
františkáni máme zkušenost, že lepší je konat dílo společně. Ano, je to náročnější, těžší,
méně efektivní, a zvláště tu a tam dojde k nedorozumění. Ale věříme, že to tak má
smysl. A podobně jako soluňští bratři, nebo apoštolové, dáváme komunitním tvořením
díla větší prostor Duchu Svatému k jeho konání. Přece jen: Kdo si zvykne respektovat
druhého a ustupovat mu, dá snáze větší prostor samotnému Bohu.
❉ 5.7. –Svatí
Svatí Cyril a Metoděj
P. Bonaventura O. Čapek, OFM
** ** **
❉ 6. července
si připomínáme výraznou světici sv. Marii Gorettiovou, pannu a mučednici. Narodila se roku 1890 a
zemřela o 12 let později. Ještě za života své maminky byla prohlášena
za svatou. Poslyšme úryvek z homilie papeže Pia XII. při jejím
svatořečení.
Nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tato bezbranná panna musela podstoupit,
jak je známo, krutý zápas. Znenadání se proti ní rozpoutala divoká a slepá bouře, a
chtěla poskvrnit a zničit její andělskou čistotu. Ale v této těžké zkoušce říkala božskému
Vykupiteli, co lze vyjádřit slovy zlaté knížky Následování Krista: Bude-li mně zkoušet a
sužovat mnoho útrap, nebudu se bát zlého, jen když bude se mnou Tvá milost. Ona je
mou silou, dává mi radu i pomoc, je mocnější než všichni nepřátelé.
Podpírána nebeskou milostí, na níž odpovídala její velkodušná a statečná vůle,
obětovala svůj život a neztratila slávu panenství. V tomto životě prosté dívky, je možno
vidět něco, co je hodno nebe, ale i hodno toho, aby na to dnešní doba pohlížela
s obdivem a úctou. Ať se učí otcové a matky, jaké mají děti, které jim dal Bůh,
vychovávat k poctivosti, svatosti a statečnosti, a jak je mají vést k plnění příkazů
katolického náboženství, aby až bude jejich ctnost vystavena zkoušce, s pomocí Boží
milosti obstáli a zůstali nepřemožené, neporušené a bez úhony. Šťastné děti, i mládí
plné nadšení ať se učí nepoddávat se bezmocně žádné prchavé a prázdné rozkoši, ani
svůdným lákadlům neřestí, ale naopak horlivě usilovat, i když je to cesta obtížná a plná
překážek, o křesťanskou mravní dokonalost. Můžeme ji s pevnou vůlí, posilováni
nebeskými dary, všichni jednou dosáhnout, budeme-li se o to snažit a za to prosit.
Všichni zajisté nejsme povoláni k mučednictví, ale k dosažení křesťanské statečnosti
jsme povoláni všichni. K statečnosti, je však zapotřebí síly, a i když nedosáhne
hrdinského stupně jako u této andělské dívky, vyžaduje od nás dlouhé poctivé úsilí, které
trvá až do konce života. A to lze nazvat pomalým a neustálým mučednictvím, k němuž
nás vybízí božský výrok Ježíše Krista: Nebeské království trpí násilí, a násilníci je
uchvacují. O to se tedy všichni snažme, opírajíce se o nebeskou milost, ať nás v tom
povzbuzuje svatá Marie Gorettiová, panna a mučednice, a ať nám to z nebe, kde požívá
věčné blaženosti, vyprosí od božského Vykupitele, abychom se všichni, každý podle
stavu, v němž žijeme, rádi řídili ve svých úmyslech i v jednání, jejím slavným příkladem.
Myšlenka na Proglasu
Soud odsoudil Alessandra k 30 rokům těžkého žaláře v městě Noto,
na Sicílii. Dva roky mu byly později prominuty. Po létech apatie,
uzavřenosti a zatvrzelosti, napsal biskupu Blandinimu tento dopis:
Oplakávám svůj špatný čin. Tím více, protože jsem si vědom, že
jsem vzal život nevinné dívce. Až do posledního okamžiku chránila
svou čest. Raději chtěla obětovat svůj život, než se podvolit mým
choutkám… Veřejně zavrhuji svůj ohavný skutek a prosím o
odpuštění Boha i rodinu, které jsem svým zločinem způsobil tak
velký zármutek. Odvažuji se doufat, že i já najdu milost, jako ji
našlo mnoho jiných na tomto světě.
Na Hod Boží vánoční, roku 1937 vstoupil
Alessandro Serenelli do domu Gorettiových, aby
poprosil paní Assuntu, matku mučednice, o
odpuštění. Žena bez váhání stiskla onu ruku,
která prolila krev její dcery a řekla: Marietta
vám odpustila, což bych já vám mohla
neodpustit?
Při svatořečení Marie Gorettiové. Matka mučednice, Marie. Assunta - na vozíčku - se Svatým otcem Piem XII.
Boží království začíná ve skrytu
Autor: P. Gaston Courtois, záznam z Proglasu
Interpret: Mgr. Kateřina Brichcínová, Th.D.
Rostlina klíčí ve skrytu země. Oheň
pravé lásky doutná v srdci. Ve skrytu vnitřní modlitby se uskutečňuje růst
mého života v duších. Člověk je přirozeně přitahován tím, co lze ověřit
smysly, je obrácen k vnějšku a posuzuje důležitost věcí podle toho, jak
se tyto věci jeví. Otec hledí do nitra, a to mu stačí. Pro něho neplatí
maska, vnější chování, fasáda. Před ním jsi takový, jaký jsi ve skrytu. Ve
skrytu se cítíš chudý. Neobávej se to přiznat. Právě proto tě miluji, že mohu být tvým
bohatstvím. Jen to, co pochází ode mne, má cenu, moc a trvalou účinnost. Jen to, co
pochází ode mne, má hodnotu v mém království. Stále víc a více se ztrácej, ponoř se do
mne. Nezáleží na tom, co říkáš, ale na tom, co říkám skrze tebe já. Není důležité, co
děláš, nýbrž to, co skrze tvou činnost dovršuji já. Nejde o to, co trpíš, nýbrž o to, co
vytěžím ze svého utrpení v tobě já. Ve skrytu tě vidím slabého, ale právě takového tě
miluji, protože mohu být tvou silou. Sám o sobě nejsi nic než prach. Je pro tebe dobré,
cítíš-li své meze. Sám o sobě nemáš žádný vliv, ani v prostoru ani v čase. I kdybys měl
ten nejlepší úmysl, co zmůžeš sám a v duchovnu a ve věčnosti? Láskou se zakořeň ve
mně. Nech se mnou strávit. Nežij pro sebe, ale pro mne. Tehdy budeš silný mou silou a
mocný mou mocí pro mé pozemské království mezi lidmi.
Přislíbení věčného království
2 Sam 7, 1-29
Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj ode všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi:
Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových
pláten.
Nátan odpověděl králi: Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je
s tebou! Ale oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: Jdi a řekni mému
služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel?
Vždyť jsem nebydlil v domě ode dne, kdy jsem vyvedl izraelské syny z Egypta až do
dneška; putoval jsem ve stanovém příbytku. Kdekoliv jsem chodil s izraelskými syny,
zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj
izraelský lid, že bych byl řekl: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
A nyní toto řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě
vzal z pastviny, od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, byl jsem s tebou
ve všem, cos podnikal; vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti velké
jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím tvému izraelskému lidu místo, zasadím ho
tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat
jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil soudce nad svým izraelským lidem, a popřeji
mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že ti vystaví dům potomstvo
na královském trůně. Až se dovrší tvé dny a ty se uložíš k odpočinku se svými předky,
vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. To
postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a
on mi bude synem; dopustí-li se nepravosti, budu ho bít stejnou metlou, jako biji ostatní
lidi, ranami jako u jiných smrtelníků; svou přízeň však mu neodejmu, jako jsem ji odňal
Saulovi, kterého jsem odstranil od své tváře. Proto tvůj dům a tvé království potrvá přede
mnou na věky a tvůj trůn bude pevný navždy.
Nátan mluvil Davidovi podle těchto slov a podle tohoto vidění. David pak vešel do stánku,
padl před Pánem a řekl: Kdo jsem já, Pane a Bože, a co je můj dům, žes mě přivedl až
sem? To se ti však zdálo ještě málo, Pane a Bože, a proto jsi rozšířil své sliby i na dům
svého služebníka do daleké budoucnosti a to dáváš poznat člověku, Pane, Bože. Co více
by ti mohl říci David? Vždyť ty znáš svého služebníka, můj Pane a Bože! Kvůli svému
služebníku jsi mluvil a jednal jsi podle svého srdce, abys svému služebníku oznámil všechny
ty veliké věci. Proto jsi veliký, Pane a Bože, neboť nikdo se ti nevyrovná a mimo tebe není
Boha podle všeho, co jsme slyšeli na vlastní uši. A který národ na zemi je jako tvůj izraelský
lid, pro nějž šel Bůh, aby si jej vykoupil za svůj lid, aby mu zjednal veliké jméno a učinil jim
veliké a hrozné věci a zahnal národy a bohy před tvým lidem, který sis vykoupil z Egypta?
Ale izraelský lid jsi navždy potvrdil jako svůj lid a ty, Pane a Bože, stal ses jejich Bohem! A
tak splň, Pane a Bože, navěky slovo, které jsi promluvil o svém služebníku a o jeho domě, a
jednej podle všeho, co jsi řekl: Tehdy se tvé jméno zvelebí navěky a řekne se: Hospodin
zástupů je Bohem nad Izraelem! Dům tvého služebníka Davida ať potrvá pevně před tebou!
Vždyť ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, dal jsi svému služebníku toto zjevení:
Vystavím ti dům. Proto se tvůj služebník osmělil obrátit k tobě s touto modlitbou. Ano,
Pane, Hospodine, ty jsi Bůh a tvoje slova jsou pravdivá; ty jsi slíbil tak mnoho dobrého
svému služebníku!
Nuže, začni žehnat domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky, vždyť ty, Pane,
Hospodine, jsi to slíbil a pro tvé požehnání bude dům tvého služebníka požehnán
navěky!
Papež František: Bůh neopouští spravedlivé, ale bezbožníkům odnímá jméno
Bůh nikdy neopouští spravedlivé, zatímco rozsévači zla jsou těmi
neznámými, jejichž jméno si nebe nepamatuje, učil papež František
Statečná manželka a matka tří dětí, kterou v necelých čtyřiceti letech
poutá na lůžko nádorové onemocnění. Proč? - ptal se František. *
Stará žena se srdcem plným modlitby a synem, kterého zabila mafie.
Proč? Papežův hlas v kapli Ducha svatého tlumočil tuto drásavou
otázku, která jako čepel proniká myšlenkami mnoha lidí, jejichž
pevnou a přesvědčenou víru vystavily tvrdé zkoušce dramatické
životní okolnosti. Proč se to děje? Jaký užitek máme z toho, že
zachováváme závazky vůči Bohu, když zpupní lidé mají úspěch, přestože se dopouštějí
bezbožnosti, a zůstávají bez pohromy, přestože pokoušejí Boha?, citoval Svatý otec z
knihy proroka Malachiáše Mal 3,13-20a.
▌Proč,
Pane? Kolikrát něco takového vnímáme u zlých lidí - u lidí, kteří konají zlo, ale v
životě se jim zdánlivě vede dobře, jsou šťastní, mají všechno, co chtějí, a nic jim
nechybí. Proč, Pane? Je to jedno z mnoha proč? Proč se v životě daří tomuto člověku,
který je drzý, nezáleží mu na Bohu ani na lidech, je zlý a nespravedlivý? Proč má
všechno, co se mu zachce, zatímco my ve své snaze o dobro máme tolik problémů?
Papež vyvodil odpověď z Žalmu: Blaze člověku, který nezasedá ve shromáždění
rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně Žl 1,1-2.3.4.+6).
▌ Svatý
otec vysvětloval: Nyní ještě nevidíme plody lidského utrpení a křížů, jako se na
Velký pátek a Bílou sobotu neviděly plody utrpení ukřižovaného Božího Syna. Žalm
říká, že onomu člověku se daří vše, co koná. A co naopak sděluje o rouhačích, o kterých
my se domníváme, že se jim vše daří? - Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak. Jsou
jako pleva rozvátá větrem. Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta
bezbožných skončí záhubou.
K vykreslení této záhuby Františkovi posloužilo evangelní podobenství o žebráku
Lazarovi, který je symbolem bezvýchodné chudoby, a boháči, který mu odpíral i zbytky
ze svého stolu.
▌ Zpupní
jsou bezejmenní. Je zajímavé, že zde nezazní jméno onoho bohatého člověka.
Pouze přídavné jméno: byl bohatý. V Hospodinově pamětní knize nemají zpupní jméno
- vystupují pod přídavnými jmény jako rouhači, podvodníci, kořistníci. Avšak ti, kteří se
snaží jít Pánovou cestou, budou s jeho Synem, který má jméno - Ježíš Spasitel. Je to ale
jméno obtížně pochopitelné a také nevysvětlitelné - kvůli zkoušce kříže a všemu tomu,
co pro nás vytrpěl.
jag, radiovaticana
Teologické texty - pokračování
Sv. František z Assisi -32
Ihned poté, co dorazil do křesťanského
tábora u Damietty, města ležícího při ústí Nilu, které bylo obléháno
křižáky, František neskrýval své rozladění z křižácké výpravy. Věřil, že
mu Bůh sdělil, že útok, který křižácké vojsko pod vedením kardinála
Pelagia plánovalo provést, skončí katastrofou. František se rozběhl
mezi vojáky a rozmlouval jim válku, jak praví jedna z dobových zpráv,
ale nikdo na něj nedbal. V následující neúspěšné bitvě pak zahynuly
tisíce křižáků.
Krátce nato se František rozhodl vydat se do sultánova tábora ve Fariskuru na
východním břehu Nilu a vzal si s sebou spolubratra jménem Illuminato. Využili příměří,
které nastalo v září roku 1219 poté, co sultán nabídl křižákům mír, který později kardinál
Pelagius odmítl. Sultán tehdy výměnou za ukončení obléhání Damietty nabídl křižákům
kontrolu nad Jeruzalémem, z něhož se křesťané museli stáhnout v roce 1187, kdy toto
město zpět pro muslimy získal sultánův strýc Saladin. Kardinál Pelagius nejprve
Františka varoval, že pokud se pokusí svůj plán uskutečnit, bude zabit, ale nakonec
Františkovi odchod povolil s tím, že František na sebe vezme veškerou odpovědnost
spojenou s misí. Kardinál nechtěl, aby mu byla přičítána vina za smrt mnichů.
František a Illuminato opustili křižácký tábor a vydali se k Nilu. Museli se dostat na jeho
východní břeh, aby pak mohli směřovat na jih k sultánovi, který se nacházel zhruba o
třináct kilometrů dále, ve Fariskuru. Nejjednodušším způsobem, jak se dostat na druhý
břeh, bylo použít provizorní most, který vytvořili křižáci svázáním několika lodí. Krajina
jižně od Damietty byla původně velmi pěkná, se sady, lány obilí a pastvinami. Úrodnost
půdy byla zajištěna každoročními záplavami. V obdobích míru byla řeka plná rybářských
loďek. Nyní vše vypadalo jinak. Pár dní před tím, než se tudy vydal František, zde ve
strašlivé bitvě muslimské meče a šípy pozabíjely množství křižáků. Když touto krajinou
kráčel František a Illuminato, byla už pročesána muslimy, kteří se zmocnili lupu a zajali
raněné křižáky. Děsivé připomínky bitvy z 29. srpna tu však stále byly. Zmasakrované
mrtvoly a části těl, které se nyní na horkém vzduchu rozkládaly, se povalovaly všude
kolem. Vypadalo to ďábelsky, mnohem hůře než mrtvolami posetá krajina po bitvě, v níž
mladý František padl do zajetí.
Když se František a Illuminato přiblížili k Fariskuru, narazili na muslimské hlídky.
František se jim představil jako stoupenec Ježíše a požádal je o svolení setkat se se
sultánem. Vojáci se domysleli, že jde o křižácké posly, kteří mají sultánovi předat
odpověď na jeho mírovou nabídku. Je možné, že došlo k nedorozuměním. Bratr Jordán
z Giana v 60. letech 13. století napsal, že František, neznalý řeči Saracénů, křičel sultán!
sultán!, když ho vojáci tloukli. Zdá se, že poté vojáci Františka a Illuminata zajali a
odvlekli do sultánova tábora.
Autor: P. Elias Vella, exorcista
Dvě kritéria lásky
V lásce platí dvě kritéria, která nám dal Ježíš.
▌Přijmout
sám sebe. První kritérium vyjadřují slova: Miluj svého
bližního jako sebe Lv 19,18. Pokud nemáš rád sebe, nemůžeš naplno
milovat bližního. Proto jsem vám vyprávěl o přijetí sebe sama. Když
odmítáš sám sebe, když se odsuzuješ, když si neodpouštíš, když se
stahuješ stranou, když v sobě nerozpoznáš svá charismata, když sám
sebe nemiluješ, nemůžeš milovat ani druhé. Milovat můžeš jen do
takové míry, do jaké miluješ sebe. Pokud nepřijímáš sám sebe,
nemůžeš přijmout ani druhé. Pokud neumíš odpustit sobě, neodpustíš
ani druhým.
▌Milujte
se navzájem. Ale potom nám Ježíš dává v Novém zákoně druhé kritérium,
když říká: Nové přikázání vám dávám, abyste se milovali navzájem, jak jsem já miloval
vás, i vy se milujte navzájem. Novela tohoto přikázání není v příkazu milujte se navzájem
- to už nacházíme ve Starém zákoně. Nový prvek je ve slovech - jak jsem já miloval vás
srov. Jan 13,34. A jak nás Ježíš miloval? Bezpodmínečně.
bezpodmínečně - světská a křesťanská láska. Bude dobré si objasnit, jaký je
rozdíl mezi světskou a křesťanskou láskou. Běžná láska ve světě je založená na citech,
přitažlivosti, sympatiích. Tak ji vidíme v televizi nebo při čtení zamilovaných románů.
Křesťanská láska a odpouštění spočívá v rozhodnutí, ne v citech. Je velice důležité,
abychom to pochopili. Často za mnou přicházejí lidé a říkají: Nevím, jestli jsem tomu
člověku odpustil, nebo ne. Není možné pochybovat o tom, zda jsme někomu odpustili,
nebo neodpustili, protože odpuštění je rozhodnutí, ke kterému jsme dospěli. Je to otázka
chtění, nebo nechtění. Pokud nějakému člověku chcete odpustit, tak jste mu již odpustili.
Jestliže mu nechcete odpustit, neodpustili jste mu. Tedy pochybnost, zda jsme odpustili,
nebo neodpustili, neexistuje. Jestliže jsme někomu odpustili, ještě to neznamená, že
jsme se hned také uzdravili ze všech zranění, která v srdci máme.
▌Milovat
┃ Sympatie. Jestliže jsem ti odpustil, ještě to neznamená, že mi začneš být hned sympatický,
že tě hned začnu mít rád, když jsem tě předtím rád neměl. Sympatie nemá nic společného
s láskou nebo nenávistí. Jestliže mi je někdo nesympatický, ještě to neznamená, že ho
nenávidím. Jestliže mi je někdo sympatický, ještě to neznamená, že ho také miluji. Sympatie
nebo antipatie je citová záležitost, která sice může vést k nenávisti nebo lásce, ale
nevyhnutelně jimi nekončí. Jsem si například jistý, že farizejové nebyli Ježíši sympatičtí, ale
to neznamená, že je nenáviděl. Ale určitě ho emocionálně nepřitahovali. Často se stává, že
nerozlišujeme mezi láskou a sympatií. Co znamená někoho milovat a k někomu cítit sympatii? Pozitivní nebo negativní přitažlivost k nějaké osobě nemá nic společného s láskou
nebo nenávistí. Tady je potřeba hledat rozdíl mezi křesťanskou a světskou láskou.
▌Láska
je rozhodnuti. Když čtete zamilovaný román nebo sledujete v televizi seriál o
rodinných problémů, často máte dojem, že láska je jenom cit. Když žena řekne: Už ke
svému muži nic necítím, chce tím říct: Už svého manžela nemiluji. Žena si myslí, že
může svého manžela opustit, když k němu nic necítí. Protože světská láska je založená
na citu. Ale křesťanská láska není založená na citu, nýbrž na rozhodnutí. Láska k
člověku je rozhodnutím člověka milovat. Když se rozhodnu někoho milovat, a to je
důležité, pak se snažím podle tohoto rozhodnutí žít. Jestliže se rozhodnu nějakého člověka milovat, ale potom ho pomlouvám a očerňuji, znamená to, že nežiji podle svého
původního rozhodnutí. Jestliže jsem se rozhodl milovat nějakého člověka, musí být moje
chování a postoje v souladu s tímto rozhodnutím. Navzdory všemu se může stát, že když
miluji určitého člověka, ještě se potřebuji léčit z nějakého zranění. Uveďme si jednoduchý
příklad: Představte si vdanou ženu, která žije s manželem a ten jí způsobuje mnoho trápení.
Bije ji, je jí nevěrný. Manželka se však rozhodne manžela milovat a odpustit mu. Když chce
být svému rozhodnutí věrná, znamená to, že se nebude vracet k tomu, co se stalo včera.
Mnozí říkají, že svému partnerovi odpustili, ale neustále mu připomínají, co se stalo před
mnoha lety. To je signál toho, že neodpustili. Jestliže jste odpustili, už se nevracejte k tomu,
co se stalo. Snažte se, abyste nejitřili rány, které se zahojily.
Žena, o které jsme mluvili, manželovi odpustila, projevuje mu lásku, modlí se za něho, snaží
se o něm hezky mluvit. Ale to ještě neznamená, že její otevřené rány nejsou otevřenými
ranami. Je pravděpodobné, že o samotě často nad manželovou nevěrností pláče. Ale to
neznamená, že mu neodpustila. Je to jen svědectví o tom, že zranění ještě není uzdravené.
Není to tak, že když odpustila svému manželovi, už v srdci necítí trpkost. Tohle vše je třeba
uzdravit, ale vyžaduje to postupný proces. I když ještě nejsme uzdraveni, nikdy nemůžeme
říct, že nejsme schopni odpustit. Dokážeme odpouštět, přestože ještě naše rány nejsou
uzdravené.
Závěr přednášky Kateřiny Lachmanové
Záznam z Charismatické konference
▌Svátost
smíření. Svátost smíření není nějaká čistírna, je to setkání
s milosrdným Otcem, s pramenem mého života, který chce nějaký ten
nádorek ze mně odstranit, nasměrovat a narovnat nás, zvednou naši
hlavu a způsobit, aby se znovu do našeho srdce vrátil pokoj, radost. Když
se vracel marnotratný syn, otce vůbec nezajímalo jeho dlouhé vyznání.
Stačilo mu to podstatné, že se vrátil. Neponižoval ho doplňujícími
otázkami, ale rychle se postaral, aby přinesli čistý oděv, prsten jako
znamení důstojnosti synovství. Jeden světec říká, že svátost smíření, to je větší zázrak
než vzkříšení z mrtvých. Protože duše, která byla mrtvá – ten syn z podobenství, který
se ztratil a přišel k svému otci, žije. Máme dovolit nebeskému Otci, aby s námi nějak
pohnul, aby mohli v nebi bouchat tím šampáněm. V nebi je větší radost nad jedním
hříšníkem, který se obrátí než nad devětadevadesáti spravedlivými zatvrzelci, kteří
pokání nepotřebují.
Pane, prosíme tě, dej nám k tomu milost, dej milost našim kněžím ve svátosti smíření,
dej nám milost opravdového pokání. Amen.
Prožívejme každé setkání s Bohem jako slavnostní premiéru Když své schopnosti
podřídíme Bohu, tak rozkvetou. Když je podřídíme zlému, tak zakrní.
Sestry Dominikánky
.
Dopis sestry Pavly
Dopis nemocným, červenec 2014. Převzato z Proglasu
Interpret: Magda H.
Drazí nemocní!
Odstraňte překážky, které se kladou víře v Boha v těchto dnech!
Vytvářejte novou vzájemnou důvěru.
Už zase tu je doba prázdnin a dovolených. Naši drazí se těší
na osvěžení u vody nebo na cestování a hledání něčeho nového.
Dnešní život je přímo hektický a tak jim to rádi přejeme. Přiznejme
si však, že se o ně i trochu bojíme. Zvláště o ty mladé, kteří poprvé vyrazí sami. Mládí
tolik touží po kráse, po lásce, po poznávání stále nového. Proto se bojíme, aby se tam
někde neztratili v nějakém pozlátku, aby nezapomněli na svou duši, pokud si ji
uvědomují. I ona přece potřebuje čistý vzduch, osvěžení, mnohdy dokonce probuzení a
nalezení své životní cesty. Ale od sv. Jana víme, že strach nemá v lásce místo, tak je
raději provázejme jen svými modlitbami a pevnou vírou, že Pán je miluje víc než my
sami a nikdy je neopustí. Třeba právě v okouzlení nad krásami přírody kolem sebe je
napadne stejná otázka, jakou vyslovil, mně neznámý, autor:
Člověk se ptá Boha: Můj Bože, jestliže jsi - a celý vesmír kolem na mě volá o Tvojí
existenci; můj Bože, jestliže jsi, můj Bože, mám-li duši - a samo mé tělo mi říká, že je
v něm i cosi jiného, že je samo jen částí svého já, částí cennou, která mě spojuje s tím,
co bylo již stvořeno, ale že je ve mně ještě cosi jiného, co bych nazval, co na tom záleží,
duchem, duší či myšlením, co mi dovoluje překračovat hranice prostoru, unikat
přítomnému okamžiku tím, že přesahuji čas, nebo připravuji budoucnost. Můj Bože,
jestliže jsi, můj Bože, mám-li duši - necháš ji vzdálenou a opuštěnou?“ A k tomu patří
odpověď sv. Augustína: Stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je nepokojné, dokud
nespočine v Tobě! Víc tedy důvěřujme - Bohu i jim!
Sv. Jan Pavel II. jednou mluvil o vzájemné důvěře, která je nutná pro cestu k víře: Žijeme
v době, ve které se Boží tvář zatemnila a pro mnoho lidí se stala nepoznatelnou. Tu se
křesťané nesmí spokojit s tím, že budou nad nepřítomností Boha nebo nad tím, že
na něho lidé zapomněli, pouze lomit rukama. Musí znovu připravovat Bohu cestu
především svým vlastním, osobním obrácením, jak nás vybízí prorok Izaiáš: Chystejte
cestu, odstraňte mému lidu překážky z cesty. Proto i já vám říkám: Odstraňte překážky,
které se kladou víře v Boha v těchto dnech! Vytvářejte novou vzájemnou důvěru. Kde
nepanuje vzájemná důvěra, kterou se řídí život, tam se nejen ztěžují vztahy
mezi jednotlivými lidmi, ale tam se ztrácí i veškerá důvěra v člověka, v jeho uschopnění
pro pravdu a dobro. Postupně se vytrácí průzračnost světa, která je postavena
na pravdě a důvěře. Svět zastíněný nedůvěrou si nejen zavírá cesty vedoucí k Bohu, ale
zároveň ochromuje i cestu víry!
Těm stále ještě bázlivým, píše sv. Tomáš More z vězení: Nemůže se stát nic, co Bůh
nechce. Ale cokoli On chce, i když se to zdá sebehorší, je ve skutečnosti to nejlepší!
S důvěrou ve stálou Boží pomoc Vás zdraví
Nemůžu se vynadívat, jak dnes
krásně vypadáš, milý čtenáři!
sestra Pavla
Pravidla pro život farního společenství.
společenství.
Druhé pravidlo pro život našeho farního společenství zní:
Odpouštějte jeden druhému.
Svoje chyby a slabosti si máme navzájem odpouštět. Své hříchy a poklesky si máme
vzájemně odpustit. Naše farní společenství je společenstvím hříšníků. Nikdo z nás není
bez viny. Hřešíme proti Bohu, a hřešíme proti bratřím: závistí, nedůvěrou, nepřejícností,
pohrdáním, projevy žárlivosti, klepařením, neláskou, v myšlenkách, slovech i skutcích.
Může se přihodit, že někteří členové farního společenství se znepřátelí. Podílejí se na
témž posvátném pokrmu, a přece spolu nemluví. Často se stalo příčinou takového
rozdvojení škádlení nebo neuvážené či nepochopené slovo, nebo ve zlosti napsaný
politováníhodný dopis, věci, které jsou už dávno za námi jsou opatrovány jako odkaz. *
Den co den musíme ve vyznání hříchů na začátku mše, přiznat před svými bratry, že
jsme velmi hřešili myšlením, slovy i skutky. Protože jsme se všichni jeden proti druhému
provinili, musíme si navzájem odpustit Jsme odkázáni na vzájemné odpuštění.
Prominout, odpustit, zapomenout, je těžké. Sami sobě promineme všechno, druhému
často nic. A přece je odpuštění základním požadavkem evangelia. Nezávisí to na naší
libovůli, jestli odpustíme, nebo neodpustíme. Jestliže neodpustíme, bude nad námi
vynesen rozsudek bez milosrdenství. * Tak jako my pociťujeme při odpuštění hříchů
milosrdenství Boží, tak se má i náš bližní prostřednictvím našeho odpuštění dovědět o
Božím milosrdenství. Tím, že si navzájem odpouštíme, předáváme dále Boží
milosrdenství, kterého se nám dostalo vrchovatou měrou.
Třetí pravidlo pro život našeho farního společenství zní:
Pozdravujte se navzájem.
Pozdrav je výrazem vzájemné náklonnosti. Jím se projevuje a posiluje společenství,
které máme mezi sebou. S pozdravem je vždycky spojeno přání dobra. Lidé, kteří se
neznají, nebo se na sebe hněvají, se nezdraví. Jsou v našem farním společenství
křesťané, kteří se nezdraví? * Praktické návrhy: Když se během týdne uvidíme na ulici,
v obchodech, zaměstnání, pozdravíme se. První zdraví ten, kdo druhého první vidí.
Přátelský pohled, přání nějakého dobra, žádné dlouhé řeči, ale bratrsky zpříma. Své
kněze máme také zdravit. Bude pro nás radostí, když se uvidíme a pozdravíme. Pozdrav
nás vnitřně ještě úžeji spojí. * Ve farním společenství je to jako v domácnosti. Časem se
leccos nahromadí. Proto se musí čas od času uklidit a důkladně vygruntovat. Pak
vypadá všechno zase jasně a přívětivě. Tak také musíme čas od času uklidit, prominout,
odpustit, zapomenout. Každý odpustí každému, pak bude každému odpuštěno. Takový
den vzájemného odpuštění a usmíření by byl ve farnosti svátkem. Sv. Petr říká: Všichni
buďte jedné mysli, soucitní, plni bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Nesplácejte zlo
zlem, ani spílání spíláním, nýbrž naopak, vyprošujte požehnání.
Homilie na Proglasu - dokončení
Znáte to: čas od času na nás přijde období těžkosti a
znechucení, nic se nedaří a čím víc se namáháme, tím víc
jsme zklamaní výsledkem: vždyť jsem přece nic nezanedbal,
pracoval jsem poctivě a tvrdě, obětoval jsem se - a žádný výsledek. Anebo spíš opačně:
neúspěch, nepochopení, ztráta, zklamání. Myslím, že to prožil každý, kdo o něco
Zajeď na hlubinu!
pořádného usiluje. Ať už je to při studiu, v zaměstnání, při stavbě domu, ve výchově dětí,
ve vztazích s druhými. Platí to i v duchovní oblasti: být lepším, změnit svůj charakter,
zbavit se nějaké nectnosti, hříchu. Vítězství jsou jen nepatrná, málokdy trvalá. Často
upadáme do stejných chyb a vyjetých kolejí, hrozí, že ztratíme odvahu, přestaneme
bojovat a rezignujeme. Šimon v evangeliu udělal také všechno, co uměl, co bylo v jeho
silách. Byl odborníkem na lov ryb. Lopotil se, namáhal, znovu a znovu vrhal síť po celou
noc a nic nechytil. Byl unavený a zklamaný. Obživa rodiny bude ohrožena. Právě jeho
loďku si vybral Ježíš, aby z ní učil zástupy. Potom mu říká: zajeď na hlubinu a spusťte
sítě k lovení. Petrovi bylo jasné, že je to holý nesmysl: pokud nic nechytili v noci, pak ve
dne, kdy ryby jsou u dna, teprve nic nechytnou. Přesto však jakási počáteční důvěra,
kterou v něm Ježíš vzbudil ho nutí říci: Pane, na tvé slovo spustím sítě. Jeho důvěra byla
královsky odměněna. Najednou se ho dotklo něco tajemného. Je zde někdo, kdo má
moc konat zázraky. A ten mu říká: neboj se, mám s tebou své plány, a ty jsou mnohem
větší a krásnější než si vůbec umíš představit. Jen mi důvěřuj, já tě povedu. Už nebudeš
lovit ryby, ale lidi.
I nás Pán povolal, ví o nás. Vše, co prožíváme, má hluboký smysl - i naše námahy,
lopocení, neúspěchy. Jen mu důvěřujme a nechme se jím vést.
Homilie na Proglasu
┃ Pákistán: Křesťanská dívka byla unesena a stala se obětí
vynuceného manželství a obrácení k islámu.
Pomozte mé dceři, oběti únosu, vynuceného manželství a konverze k
islámu: tak zní výzva Sarwara Masiha, pákistánského křesťana, který
požádal o pomoc právníka Sardara Mushtaqa Gilla, vedoucího
nevládní organizace Lead - Evangelické právní rozvojové sdružení,
jež poskytuje bezplatnou pomoc křesťanským obětem
zneužívání. Třiadvacetiletou Laveezu Bibi unesli 14. dubna
Násilné vymáhání
dva muslimové, kteří se střelnými zbraněmi vtrhli do rodinného
poslušnosti na ženách
domu Sarwara Masiha v paňdžábském okrese Kasur, sebrali
dívku a ohrožovali její rodiče. Jeden z únosců, Muhammad Talib, přinutil dívku, aby si ho
vzala. Masih okamžitě šel na místní policejní stanici, ale policie se zdráhala sepsat
protokol. Rodině kromě Gilla pomáhá i pastor Saleem Masih. Teprve po zásahu těchto
dvou mužů policie zaregistrovala stížnost na Taliba.
V dubnu bylo pouze v samotném okrese Kasur uneseno, obráceno na islám a přinuceno
k sňatku se svým věznitelem pět křesťanských dívek. Těmto dívkám je odpírána ochrana
jejich osobních práv, vysvětlil Gill agentuře Fides. A tento fenomén má i nadále
nepřijatelné rozměry, ročně je registrováno asi tisíc případů a mnohé ani zaregistrovány
nejsou. Nevládní organizace Lead bude i nadále jednat a zvyšovat povědomí
o diskriminaci a násilí na ženách v Pákistánu, zejména křesťanských náboženských
menšin a hinduistů, těch nejzranitelnějších a nejbezbrannějších obětí zločinů zneužívání,
jejichž pachatelé často zůstávají nepotrestáni.
Fides
Neměj strach z toho, že máš břemeno, které je nevysvětlitelné. Přijmi ho z lásky k Pánu,
a ono ti přinese vysvětlení; všechno napomáhá tvému dobru Ježíš řekl: „Modlete se a
bděte, abyste neupadli do pokušení“. Satan věří tomu, co Ježíš řekl, a proto se snaží
odvést od modlitby, aby uvedl do pokušení V Boží vůli nalezneš v každém okamžiku
sílu a východisko v každé své strasti. Zachovávej Boží vůli, a Pán ti dá vždy úlevu v každé
bolesti, i když přijde z nenadání.
Servi della Sofferenza
1.7.- první pátek v měsíci * 5.7.- Slavnost sv. Cyrila, mnicha
a Metoděje, biskupa, patronů Evropy, hlavních patronů
Moravy a našeho kostela * 11.7.- svátek sv. Benedikta,
opata a patrona Evropy * 15.7.- památka sv. Bonaventury, biskupa a učitele církve * 22.7.památka sv. Marie Magdaleny * 23.7.- svátek sv. Brigity, řeholnice a patronky Evropy *
25.7.- svátek sv. Jakuba, apoštola * 26.7.- památka sv. Jáchyma a Anny, rodičů Panny
Marie * 27.7.- památka sv. Gorazda a druhů * 29.7.- památka sv. Marty.
▍z Liturgického kalendáře ▍
** ** **
▍Učit se milovat.
Mše svaté
Brožurka
Pá/1.7.- na poděkování P. Bohu za dožité roky tří
kapesního
osob, ochranu a Boží požehnání
formátu obsahuje
Ne/ 3.7.- za rodiče Tkadlecovy a syna a živ. rodinu
30 odpovědí na
Út/5.7.- za budovatele kostela otce Jana Bartoše,
často
kladené
za živé a† kněze, kteří zde sloužili a
otázky ohledně
slouží, a za dobrodince kostela
lidské lásky. Byla
St/6.7.- za rodiče Kadlečkovy a jejich děti
vypracována
Ne/10.7.- za živé a† farníky
profesory
St/13.7.- za rodiče Hejtmánkovy a jejich děti
Institutu
Jana
Ne/17.7.- za živé a† rodiny: Kozubíkovy, Surovcovu
Pavla II. pro
a duše v očistci
studium
St/20.7.- na poděkování za 40 let společného
manželství a rodiny pro mladé
života manželů Manďákových
účastníky Světového dne mládeže v
Ne/24.7.- za† Annu Jochovu
Madridu 2011. Autoři v ní nejprve
St/27.7.- za† Annu a Karla Adamuškovy a živou
pojednávají o člověku a jeho
rodinu
povolání zobrazovat svým tělem
Ne/31.7.za
rodiče Hanzlíkovy a živou rodinu
duchovní – Boží skutečnosti řeč těla
zaobírají se palčivými problémy
✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 18 h.
současnosti např. proč je možné
manželství pouze mezi mužem a
První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede
ženou, co znamená otevřenost k
mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď).
početí dítěte a nevyhýbají se ani
morálním tématům např. proč nelze souhlasit s asistovanou reprodukcí. Knížka je velice čtivá
i proto, že v ní je použito mnoho srozumitelných přirovnání. Její přečtení jistě povzbudí mladé
lidi a katechetům a vychovatelům nabídne užitečné argumenty pro diskuse.
Brož., 80 str. Nakladatel: Paulínky. Cena: 80.00 Kč
** ** **
▍Vatikán. Petrův nástupce povýšil na svátek liturgickou památku sv. Marie Magdalény, kte-
rou církev slaví 22. července. Vatikánský deník L´Osservatore
Romano zároveň otiskl komentář sekretáře téže kongregace,
mons. Artura Roche, který vysvětluje, že papežovo rozhodnutí
dosvědčuje současnou církevní reflexi o důstojnosti ženy,
nové evangelizaci a velikosti Božího milosrdenství.
Sv. Tomáš Akvinský nazval Marii Magdalénu apoštolkou
apoštolů, neboť následovala Ježíše až pod kříž a podle
Janova evangelia byla první svědkyní Kristova
zmrtvýchvstání, čteme v latinském dekretu. Podle sv. Řehoře
Velikého je světice z Magdaly svědkyní Božího milosrdenství, zatímco dnešním věřícím ji
Kongregace pro bohoslužbu a svátosti předkládá jako vzor pro službu žen v církvi. V
souvislosti s povýšením liturgické památky na svátek se nemění její datum, ani liturgické
texty, s výjimkou zavedení vlastní preface, což je případ nemnoha dalších světců.
jag
✙ Slavnost Těla a Krve Páně
Eucharistie, zdroj lásky v životě církve, je
školou činorodé lásky a solidarity. Kdo se
živí Kristovým chlebem, nemůže zůstat
lhostejným vůči těm, kterým se
nedostává vezdejšího chleba. A to je
dnes, jak víme, stále závažnější problém.
Pokrač. na další str.
V měsíci květnu
slavil otec
Arnošt své
narozeniny.
Za farnost
mu popřála
vše dobré,
Boží ochranu a požehnání, Marie Ponížilová. Ve
stejném měsíci slavil své narozeniny i P. Stanislav
Glűck. Také jemu přejeme vše dobré a požehnané. Kéž jsou pod
ochranou Panny Marie i nadále dobrými Božími služebníky.
Plně
obsazený
autobus s poutníky, vyjel ze Štípy
v pátek 27. 5. 2016 po sedmé
hodině ranní, směrem na Krakow-Łagiewniki - na národní pouť ve Svatém roce
milosrdenství. V 9:30h. začínaly chodit zprávy na mobily, které upozorňovaly, že již se
nacházíme v Polské republice..
✙ Pouť do
do hlavního města milosrdenství
První naší zastávkou byl Skoczów, kde se narodil nám
známý mučedník svatý Jan Sarkander, působící v
Holešově. V deset hodin tam byla sloužena mše svatá Poutníci z Vizovic a
okolí u sochy papeže
Jana Pavla II.
Muzeum sv.
J.P.II. ve
Wadovicích
Poté jsme se vydali na
další místo, do Wadovic,
do města, ve kterém se
narodil papež - svatý Jan
Pavel II. Prohlídka jeho
muzea a bytu, kde bydleli
Wojtylovi, trvala 1 hod a
20
min.
Následovala
cesta
na
ubytovnu,
zvanou
Kalwaria
Zebrzydowska.
Zde nastala chvíle odpočinku. V 19 hod. jsme absolvovali křížovou cestu. Posledním
programem tohoto dne byla ve 20:30 hod. modlitba růžence v tamním kostele.
Následující den byl odjezd stanoven na 8:30h. Asi po půl hodinové cestě nás autobus
dopravil do cíle naší pouti, tj. do Krakova-Łagievniki, Je to jakési předměstí či okrajová
část Krakova. Po příjezdu následovalo krátké občerstvení z vlastních zásob a rozmluva
mezi poutníky.
Pěším pochodem jsme se přemístili do baziliky Božího
milosrdenství - obr. vlevo. Cesta byla poseta různými stánky,
mj. i stánky nejrůznějších médii, jako např. stánek
Immaculaty, Tv Noe, radia Proglas, Katol. týdeníku atd.,
jejichž zástupci se v bazilice přede mší sv. postupně
představovali.
Kdo má rád
hudbu
a
zpěvy, ten se už přede mší sv. ubíral do
baziliky, aby si poslechl koncert SBM scholy brněnské mládeže, která zpěvem
a hudbou doprovázela i celou mši svatou.
Hlavním celebrantem mše sv., na které
bylo přítomno údajně na 6.000
poutníků, byl kardinál Dominik Duka.
Spolu s ním slavili mši sv. naši čeští i
moravští biskupové, kněží farností,
kázal Mons. Jan Graubner. Na závěr
mše svaté zazněla z úst přítomných
naše česká národní hymna.
Od 13:30 hod. začaly na různých místech areálu Božího milosrdenství různé programy:
koncert SBM Biskup Pavel Posád přednášel na téma milosrdenství Kdo rád adoruje,
měl možnost adorovat s biskupem Janem Vokálem sr. Doubravka přednášela na téma
Poselství.
Od 15:00 hod. začínala v bazilice modlitba
Korunky Božího milosrdenství. Na této modlitbě
byl přítomen i polský kardinál Stanisław Dziwisz,
který přednesl k našim poutníkům mj. i projev
poděkování a vděčnosti za tak velký počet
poutníků.
Ve chvíli volna bylo možné vystoupat nebo zajet
výtahem na věž rozhledny, která je v blízkosti baziliky. Na závěr setkání zazněl chvalozpěv Te Deum s požehnáním arcibiskupa
Jana Graubnera. Poté jsme v 16:30h. opustili Krakov a ujížděli do Štípy,
kde jsme přijeli ve 20:45hod.
 Je třeba vyjádřit poděkování o. Jindřichu Peřinovi, který každého
z nás, čtyř poutníků, přivezl do Štípy a pak rozvezl domů.
fotogalerie z pouti do Krakova http://frch.rajce.idnes.cz/KRAKOV_27.-28.5.2016
 Dokončení o slavnosti Těla a Krve Páně. Slavnost Božího Těla ať v každém z nás
inspiruje a živí touhu i nasazení pro přívětivou a solidární společnost. Vložme tato
přání do srdce Panny Marie, eucharistické Ženy, která ve všech vyvolává radost z účasti
na mši svaté, zejména v neděli, jakož i radostnou odvahu dosvědčovat nekonečnou
Kristovu lásku.
Na dnešek v mnoha zemích, včetně Itálie, připadá slavnost Těla a Krve Páně neboli
Corpus Domini, jak zní známější latinský název. Evangelium nám prezentuje ustanovení
eucharistie Ježíšem při Poslední večeři v jeruzalémském večeřadle. V předvečer svojí
vykupitelské smrti na kříži uskutečnil, co předpověděl: Já jsem ten chléb živý, který
sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít na věky. A chléb, který já dám, je
mé tělo obětované za život světa…. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já
v něm Jan 6,51.56.
Papež František
Křest je první ze sedmi
svátostí církve. Těchto
sedm svátostí je hlubokým
znamením Boží blízkosti člověku. Jestliže má růst
náš vztah s nějakým člověkem, musí být živá
vzájemná komunikace, touha setkávat se a lépe
poznávat. Podobnou cestou musíme jít i ve vztahu
s Bohem. Nemůžeme se ho
sice dotknout, vidět jeho úsměv
nebo ucítit jeho vůni. Ale i v
tom nám vychází vstříc.
Svěřuje své církvi svátosti, ve
kterých se za viditelnými
znameními - jako je třeba
chléb, víno nebo voda skrývá
jeho neviditelná milost -pomoc,
síla, která nás provází a
Křtitel P. Arnošt Červinka přihlíží
pomáhá nám na naší cestě
na podpisy rodičů a kmotrů ke svatosti - plnosti života v
do matriční knihy.
Kristu.
✙ Křest Mikuláše Josefa Jandeka
Pokřtěný
Mikuláš Josef se
v náruči rodičů
cítí v bezpečí.
❉ Proč je křest důležitý?
Starší sestra Stellinka
střeží nerušený
spánek svého brášky.
Křest je vstupní branou k životu z
víry. Otevírá cestu k Božímu
království, je základem, bez něhož
nelze dál stavět. Jako všechny
svátosti i křest ustanovil sám Ježíš, když apoštolům přikázal:
Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i
Ducha svatého! Mt 28,19. Pouze
pokřtěný člověk může přijímat
další svátosti.
katolik.cz
❁ Děkujeme rodině Jandekové
a Starustkové za bohatý oběd
a občerstvení pro pozvané
hosty.
Služebníci užiteční. Tak je zachytil
objektiv ve středu 22. 6. 2016 po mši
svaté. V tu dobu k nám zavítal s o.
Jindřichem
nový
jáhen
Ondřej
Poštulka, kandidát kněžství, který byl
na týdenní praxi ve Vizovicích.
Všem čtyřem zobrazeným přejeme
hodně tělesné a duchovní síly při
službě, které se věnují.
✙
✙
✙
Žehnání
dopravních
prostředků.
První
v dějinách naší
farnosti
proběhlo
z rukou o.
Jindřicha Peřiny 27. 6. 2015.
Letošní žehnání, z kterého
jsou tři snímky, bylo v neděli
26. 6. 2016.
Ve stejný den rozdávala
katechetka Hana Radoňová
naším žákům vysvědčení.
Více v příštím čísle.
✙
✙
✙
Zamyšlení P. Jindřicha Peřiny:
Zasílám nejčtenější číslo ACO. Tentokrát
jsem se i já stal jednou z hlavních postav
dobrodružného příběhu s názvem
STĚHOVÁNÍ. Při primiční mši svaté mluvil otec František Hanáček o slávě, která rychle
odezní a nastanou dny všední. Po 9 letech to vidím úplně stejně. Prožívám období, kdy
si pomalu začínám připadat jako světec (skoro by si někdo chtěl schovat relikvii). Až tyto
dny odezní, snad více pochopíme, že naší jedinou jistotou je Bůh sám. Modleme se,
abychom to však pochopili zavčas. Protože náš život je pouť. Jen pro začlenění do
reality: průměrný věk života v ČR dle statistik bez rozdílu pohlaví činí 77,1 roku. Život je
krásný, ale s Věčností se jen stěží dá srovnávat. Tak se chopme pluhu a jděme vpřed,
jak to chce Bůh, a jak by to měl chtít každý člověk. K radostnému životu s Kristem ze
ACO2016 - 06.pdf
srdce žehná P. Jindřich Peřina.
 odkaz na farní stránky: http://farnostbratrejov.wz.cz
Dobré rady na
každý den
CUKR - Cukr se dá
použít i jinak, ne jen k
jídlu
7. Lapač much a vos. Smíchejte dva díly cukru s jedním dílem vody a uvařte sirup.
Dejte ho vychladit, potom ho nalijte do keramické misky, kterou umístěte venku na
zahradní stůl nebo na okenní parapet. Lepící směs se bude chovat podobně jako
mucholapka. Každý přírodní lapač je ekologický, šetří životní prostředí, působí bez
chemikálií a hubí obtížný hmyz humánním způsobem, říká Lenka Pánková z klubu
ochránců přírody.
8. Zaplaší lezoucí hmyz. Ačkoli cukr škůdci přímo milují, spolu s práškem do pečiva se
z něj stává jejich nejhorší nepřítel. Na jeden sáček kypřicího prášku počítejte se
dvěma lžícemi cukru, smíchejte v misce a posypte tím všechna místa, kde máte
podezření, že škodlivý hmyz leze. Opakujte podle potřeby. Další tipy pro domácí
dezinsekci naleznete v článku: Mravenci? Rybenky? Zbavte se jich levně!.
9. Odstraní skvrny od trávy. Z cukru a teplé vody zamíchejte hustou kašičku a tu
naneste přímo na skvrnu. Nechte jednu až dvě hodiny působit, a pak oděv běžným
způsobem vyperte. Další tipy nejen na přírodní čištění naleznete ve článku Skvrny od
potu: 10 tipů, jak se jich zbavit a jak na lepší úklid? Taste zbraně našich babiček!.
Zázračnému hojení ran a snižování bolesti pomáhá krystalový cukr. Už dávno naši
prarodiče používali krystalový cukr na různá otevřená poranění. Na začátku je zapotřebí
ho dát na poranění ve větším množství, potom ránu obvázat. Při následném převazování
poranění se cukru už dává méně, protože rána se rychle hojí. Léčení s cukrem je
doslova revoluční léčba. Po použití cukru baktérie nedokážou přežít, baktérie potřebují
na množení a růst vodu. Cukr z rány vodu odčerpá, proto baktérie postupně odumírají,
rána se hojí rychleji a bez bolestí. Cukr léčí proleženiny, různé vředy, léčí rány i po
amputaci končetin, různé rány po operaci. Pacienti, kteří podstoupili léčbu cukrem, byli
bez nežádoucích účinků, rány se rychleji hojily a hojení probíhalo bezbolestně. Jde o
léčení finančně nenáročné, nakolik nám stačí jen potravina - cukr, který má každá
domácnost v kuchyni. V Evropě už v některých nemocnicích začali pacienty léčit
krystalovým cukrem. Pacienti a lékaři vždy říkali: Konec zdlouhavému léčení poranění
ran a bolesti!
Slibovali před volbami tak krásné časy, že jsem i deštník prodal.
Ten váš syn je učiněný Hitchcock! - Myslíte, že má talent? - Ano,
ty jeho písemky, no to je horor Hledám práci, mám osm dětí No, dobře, a co ještě umíte? Důchodci: Pepku, víš, že začali
stavit supermarket pro sklerotiky? - Nevíš proč? - No, tam prý
dostaneš koupit všechno, na co si vzpomeneš Vlaky jezdí moc
rychle. Ještě jsem neměl koupený lístek a on už se rozjížděl Můj fotřík nenávidí dvě
věci: nepořádek a uklízení Když nás štípne včela, tak jí nesmíme nic udělat, protože je
užitečná Mami, táta už se dívá na televizi a nemá ještě udělané moje domácí úkoly Francku, kdo ťa tak zmaloval? - Ále, poprali zme sa z mojů, protože zatúžila po nové
pračce.