DUBEN 2011 Ivančick˘ zpravodaj ROČN…K XL Obr. č. 1 Děvčata

DUBEN 2011
Ivančický
zpravodaj
ROČNÍK XL
Obr. č. 1
Děvčata pozor! Nad Hrubšicemi již začala sklizeň pomlázkového průmyslu.
Foto V. K.
PŘEJEME VESELÉ VELIKONOCE!
1
2
Velikonoční světlo
Bílá sobota, 18 hodin. V brněnském kostele sv. Maří Magdaleny začínají velikonoční vigilie, bohoslužba
plná mysterie.
V kostele ponořeném do tmy je
osvětleno jen symbolické místo Ježíšova hrobu. Není tu k hnutí. Shromážděním zaznívají první liturgické
zpěvy a modlitby provázející svěcení
ohně.
Oheň dává život plamenům svící.
Ty se postupně rozsvěcují při zpěvu
Lumen Christi. Třikrát se ozve toto
zvolání. Je to výzva věřícím, aby si
i oni rozsvítili svoje svíčky a dali tak
průchod obsahu této výzvy. I chrámoA. Mucha: Z cyklu Otčenáš
vá loď jakoby vyslyšela výzvu Světlo
Kristovo, a ocitne se v plném lesku. Bohoslužba pokračuje podle liturgického
řádu.
Stojím vedle lavice. Na jejím okraji sedí maminka s děvčátkem. Dítko sotva
školou povinné zašeptá mamince:
„Maminko, dej mi, prosím, to světýlko!“
Matka se sklání k dítěti, a podává mu červený kalíšek.
„Buď opatrná!“
Děvčátko obejme kalíšek drobnými dlaněmi a zahledí se do světla. V tu chvíli
se mu rozzáří obličej do úsměvu. K jednomu zdroji světla přibyla ještě dvě zářící
nevinná očka.
Tolik světla na cestu životem!
Jan Kouřil
3
1. veřejné zasedání Zastupitelstva města Ivančic
konané dne 21. února 2011
Vybrali jsme ze zápisu Ing. Ivany Krejčové
ZPRÁVA O ČINNOSTI RADY
Starosta informoval zastupitele, že rada se sešla od posledního zasedání zastupitelstva celkem 6krát a projednala 106 bodů programu. Zápisy jsou k dispozici k nahlédnutí na sekretariátu tajemníka Městského úřadu Ivančice (dále MěÚ
); výpisy jsou zveřejněny na webových stránkách města. V uplynulém období
nebyl starostou pozastaven výkon usnesení rady pro nesprávnost. Hlavním bodem byla příprava rozpočtu města na rok 2011.
SCHVÁLENÍ NÁVRHU ROZPOČTU NA ROK 2011
Finance jsou uvedeny v tisících Kč.
Příjmy:
(v tis. Kč)
Schválený
rozpočet
č. třídy
pojmenování třídy
2010
2011
1
DAŇOVÉ PŘÍJMY
81 791,70
91 039,70
2
NEDAŇOVÉ PŘÍJMY
6 444,80
7 016,30
3
KAPITÁLOVÉ PŘÍJMY
400,00
300,00
4
PŘIJATÉ DOTACE
83 304,00
80 432,00
PŘÍJMY CELKEM
171 940,50 178 788,00
Schválený
rozpočet
Výdaje: (v tis. Kč)
Schválený
rozpočet
Schválený
rozpočet
OdPa
název Par, Od
2010
2011
1012
10
nákup pozemků-OMP
Zemědělství a lesní hospodářství
214,10
266,90
2143
21
Nákup materiálu-OMP
Průmysl, stavebnictví, obchod, služby
2 892,00
2 789,20
2212
2219
2221
2229
22
Silnice (materiál, služby, PHM, přechodné závazky)
Ostat. záležitosti pozemních komunikací-chodníky
Provoz veřejné silniční dopravy (územní obslužnost)
Ostat. záležitosti v silniční dopravě (značky)
Doprava
5 668,30
4 203,50
4
2310
2321
2322
2333
23
Pitná voda (příspěvek Svazku, nákup služeb...)
Odvádění a čištění odpadních vod a nakládání s kaly
Prevence znečišťování vody
Úpravy drobných vodních toků (vyčištění náhonu.)
Vodní hospodářství
3111
3113
3119
Předškolní zařízení
Základní školy
Ostatní záležitosti předškolní výchovy a základního
vzdělávání
Školní stravování při MŠ a ZŠ
Vzdělání
12 707,10
16 212,10
3341
3399
33
Filmová tvorba (kino-opravy)
Činnosti knihovnické (mzdy, knihy, provoz,…)
Ostatní záležitosti kultury (příspěvek KIC)
Zachování a obnova kult. Památek (materiál)
Poříz., zachov. míst. pam. (židov. hřbitov, Dny evropského
dědictví)
Rozhlas a televize (platy, PHM, DHM,….)
Ost.zál. kultury, církví a sděl. prostř. (vítání občánků)
Kultura, církve a sdělovací prostředky
7 237,00
7 161,10
3412
3419
3421
3429
34
Sport. zařízení v majetku obce (hala, těl. Řeznovice)
Ostatní tělovýchovná činnost (FC Ivančice)
Využití volného času dětí a mládeže
Ostatní zájmová činnost a rekreace
Tělovýchova a zájmová činnost
4 011,90
3 335,90
3513
3522
3549
35
Lékařská služba první pomoci (LSPP)
Ostatní nemocnice
Soc. péče mládeži - Streetworker
Zdravotnictví
0,0
0,00
3612
3613
3631
3632
3633
3635
3639
36
Bytové hospodářství (převod BS, služby,..)
Nebytové hospodářství (zap. BD,..)
Veřejné osvětlení (materiál, elektřina,..)
Pohřebnictví (platy, služby, provozní výdaje..)
Výstavba a údržba místních inženýrských sítí
Územní plánování
Kom. služby (daň z PN, znalecké posudky, členství)
Bydlení, komunální služby a územní rozvoj
7 315,20
9 693,50
3722
Sběr a svoz komunálního odpadu (svoz PDO, PHM,
závazky)
Sběr a svoz ostatních odpadů
Péče o vzhled obcí a veřej. zeleň (služby, mater., PHM)
Ostatní činnosti k ochraně přírody a krajiny
Ochrana životního prostředí
8 794,50
8 935,40
3141
31
3313
3314
3319
3322
3326
3723
3745
3749
37
1 936,00
2 397,90
5
41
Dávky a podpory v sociálním zabezpečení
4351
4323
4359
4339
43
Domovy pro zdravotně postižené občany (příspěvek
Penzionu,
Pečovatelská služba (platy, služby, auta..)
Sociální pomoc dětem a mládeži-Streetworker
Ost. soc. péče a pomoc zdrav. postiž. (Senior klub a ZP)
Ostatní soc. péče a pomoc rodině a manžel. (Šlapanice)
Soc. péče a pomoc s spol. činnosti v soc. zab.
2 760,70
2 390,80
5273
52
Správa v oblasti krizového řízení
Civilní připravenost na krizové stavy
727,10
5311
Bezpečnost a veřejný pořádek (platy, provozní výdaje,
služby, auto)
Bezpečnost a veřejný pořádek
3 487,80
3 525,30
55
Požární ochrana – dobrovolná část (DHM, provozní
výdaje)
Požární ochrana – dobrovolná část
375,80
609,40
6112
6171
61
Zastupitelstva obcí (platy, provozní výdaje)
Činnost místní správy (platy, provozní výdaje, rezervy)
Státní moc, státní správa, územní samospráva
52 151,90
64 120,10
6223
62
Mezinárodní spolupráce – družební města
Jiné veřejné služby a činnosti
120,00
239,20
6310
6399
63
Obecné příjmy a výdaje z Þnančních operací (úroky, bank.
poplatky)
Ostatní Þnanční operace (vratky FU, daň z PPO)
6 484,30
Finanční operace
4 276,50
6402
6409
64
Finanční vypořádání minulých let (ze sociálních dávek)
Ostatní činnosti jinde nezařazené (RR, přefakturace)
Ostatní činnosti
1 069,30
1 404,10
VÝDAJE CELKEM
177 940,50
193 788,00
ROZDÍL PŘÍJMŮ A VÝDAJŮ
-6 000,00
-15 000,00
FINANCOVÁNÍ
6 000,00
15 000,00
schválený
2010
schválený
2011
53
5512
8
Bytová správa a příspěvkové organizace:
60 050,00
664,60
61 500,00
VH:
Bytová správa
6
250,00
0,00
Městské PO:
1.
Městské lesy Ivančice
0,00
0,00
2.
Kulturní a informační centrum
3 500,00
3 320,30
3.
Penzion pro důchodce
300,00
285,00
Školské PO:
ZŠ:
4.
Základní škola Vladimíra Menšíka
2 499,00
2 840,50
5.
Základní škola T. G. Masaryka
2 075,00
2 154,60
6.
Základní a mateřská škola Ivančice - Němčice
3 053,00
2 889,90
7.
Základní a mateřská škola Ivančice - Řeznovice
841,00
818,00
MŠ:
8.
Mateřská škola Na Úvoze Ivančice
993,00
927,70
9.
Mateřská škola Chřestová Ivančice
1 075,00
636,50
ŠJ:
10.
Školní jídelna Ivančice
1 519,30
1 425,00
vše celkem
16 105,30
15 297,50
Návrh na schválení – neinvestiční dotace:
schválený 2010
schválený 2011
FC Ivančice
550,00
522,00
HC Ivančice
150,00
143,00
Klub důchodců Ivančice
50,00
45,00
Profesionálním hasičům – Ivančice
150,00
Svaz tělesně postižený
40,00
35,00
Náhrady placené obyvatelstvu – židovský hřbitov
10,00
10,00
Ost. neinv. dotace-Sdružení pro mezinárodní spolupráci
20,00
20,00
celkem
820,00
925,00
Město je členem:
schválený 2010
scvhálený 2011
Ostatní neinvestiční dotace veř. rozp. – Svazek
189,60
187,00
Mikroregion
140,90
140,90
Sdružení obcí a měst JM
9,40
9,40
Česká asociace pečovatelské služby
2,00
2,00
Energoregion Dukovany
16,90
16,90
Sdružení historických sídel
9,40
9,40
celkem
368,20
365,60
7
Vytvořené rezervy k rozdělení:
schválený 2010
schválený 2011
rezerva zastupitelstva
v Od 61
0,00
17 657,00
rezerva provozní
v Od 61
5 000,00
0,00
rezerva protikrizová
v Od 61
300,00
300,00
rezerva havarijní
v Od 61
700,10
814,20
rezerva rady
v Od 64
315,00
350,00
celkem
6 315,10
19 121,20
V sestavených rozpočtech se počítá se zapojením:
(z roku 2010)
14 000,00
23 000,00
Z čísel rozpočtu je patrné, že se stále hledají úsporná opatření, která by
měla umožnit dělat alespoň část z plánovaných investic. Skutečné daňové
příjmy se proti roku 2009 pomalu zlepšují, do 10/2010 o 5,13 mil. Kč. Provádějí se kroky nezbytně nutné k tomu, aby město bylo schopno splácet část
úvěru na rekonstrukci kanalizace v Ivančicích ve výši 80 mil. Kč. Úvěr si
bude brát Svazek. Pro rok 2011 se v rozpočtu počítá s investičním příspěvkem Svazku ve výši 1 500 tis. Kč.
Město do roku 2016 splácí stávající úvěr splátkou ve výši cca 10,0 mil.
Kč/rok.
Starosta doplnil, že zastupitelstvo disponuje finanční rezervou ve výši téměř
18 mil. Kč, ze které se postupně budou uvolňovat finanční prostředky tak, jak bude
jejich potřeba narůstat. Tato rezerva je v takové výši proto, že v měsíci březnu začne největší stavební akce v dějinách města – rekonstrukce a dostavba kanalizace.
Z tohoto důvodu je třeba mít v záloze potřebné prostředky. Dalším důvodem je,
aby město mělo finanční rezervy pro své plánované akce, jak je uvedeno v návrhu
OTI. Tyto akce nebyly dosud do rozpočtu zařazeny a proto je rezerva tak velká.
Pozměňovací návrh – vyčlenění prostředků ve výši 2 mil. Kč z rezervy zastupitelstva na nákup pozemků pod sportovní halou nebyl přijat.
Hlasování pro schválení návrhu rozpočtu na rok 2011:
Pro 8, proti 0, zdržel se 6
ŠKOLSKÝ VÝBOR
Starosta předal slovo Mgr. Heřmanové, která byla předkladatelkou materiálů
vztahujících se k tomuto bodu.
8
Mgr. Heřmanová uvedla, že Zastupitelstvo města Ivančic na svém zasedání
15. 11. 2010 usnesením zřídilo výbor školský, pro mládež a volnočasové aktivity, jehož předsedkyní byla zvolena.
Školský výbor v rámci svého programu bude spolupracovat se školskou komisí. Bude se zabývat analýzou, koncepcí a strategií v oblasti školství, kultury,
mládeže, sportu, volného času a prevencí sociálně patologických jevů. V rámci
komunitního plánování se bude snažit zapojit mládež i dospělé do řešení této
problematiky. Zapojí se do různých projektů a dotačních programů. Výbor bude
spolupracovat se školskou komisí, jakožto poradním orgánem rady města. Dílčí
úkoly budou rozpracovány na prvním zasedání školského výboru.
Předsedkyně výboru navrhla zastupitelstvu, aby počet členů výboru byl pět
a jako členy výboru dále navrhla Mgr. Lenku Vokurkovou, Markétu Šilbergerovou, Milana Bučka a Antonína Ondru. MVDr. Šlapanský se zeptal, zda se
školská komise nekryje se školským výborem. Starosta odpověděl, že se nekryjí,
jedná se o poradní orgán rady. Hlavním cílem školského výboru bude získávání
dotací pro různé aktivity mládeže a dospělých. Koncepce bude stanovena ve
spolupráci se školskou komisí. Školská komise řeší převážně problematiku škol,
neboť jsou v ní zastoupeni ředitelé škol.
H l a s o v á n í : Pro 14, proti 0, zdržel se 0
DOMOV PRO SENIORY
nabytí pozemků do vlastnictví města a záměr jejich darování
Místostarosta Skála pokračoval dalším bodem programu, a to nabytím pozemků do vlastnictví města a záměrem jejich darování.
Zastupitelstvo města schválilo dne 12. 7. 2010 nákup pozemků pro výstavbu
Domova pro seniory.
Celkem jde o částku 1 623 000,- Kč.
Zastupitelstvo dne 12. 7. 2010 bylo seznámeno s tím, že odkoupené pozemky
by byly následně převedeny do vlastnictví Jihomoravského kraje. Proto je zastupitelstvu navrženo, aby byl na tomto jednání schválen záměr jejich darování
(to znamená, že pozemky budou odkoupeny a budou zapsány na listu vlastnictví č. 10001 pro Město Ivančice) a hned po tomto úkonu bude záměr darování
vyvěšen na úřední desku. Poté další zastupitelstvo schválí jejich darování do
vlastnictví Jihomoravského kraje.
Starosta shrnul pro veřejnost, že se jedná o pozemky, které jsou nutné pro
výstavbu nového Penzionu – respektive Domova pro seniory u budovy střední
školy. Pozemky jsou vykolíkované. Jedná se o jedinou investici města, spolu9
účast města pro investici Jihomoravského kraje, která povede k rozšíření o 64
lůžek pro seniory v Ivančicích.
H l a s o v á n í : Pro 14, proti 0, zdržel se 0
SOUHLAS S UMÍSTĚNÍM STAVBY
„Výstavba rodinných domů, komunikační napojení a inženýrské sítě Ivančice, u cihelny“
Tento bod přednesl starosta města.
Společnost CIHELNA IVANČICE, a.s. se sídlem Mřenková 106, 664 91
Ivančice, IČ: 15530337, požádala zastupitelstvo města o udělení souhlasu
s umístěním stavby „VÝSTAVBA RODINNÝCH DOMŮ, KOMUNIKAČNÍ
NAPOJENÍ A INŽENÝRSKÉ SÍTĚ – IVANČICE, U CIHELNY“ na pozemcích p. č. KN 940/3, 940/2, 940/31, 940/46, 940/98, 940/101 a 940/102, vše k.ú.
Ivančice.
Jedná se o umístění inženýrských sítí, případně jejich přeložek a komunikačního napojení, které bude provedeno jako první etapa této stavby. Druhou etapou
bude výstavba rodinných domů (13 dvojdomků, 8 řadových RD a 3 samostatně
stojící RD) včetně přípojek inženýrských sítí a připojení na příjezdovou komunikaci. Druhá etapa bude provedena po zkapacitnění a propojení obou tlakových
pásem vodovodu v Ivančicích.
USNESENÍ
Zastupitelstvo souhlasí s umístěním stavby „VÝSTAVBA RODINNÝCH
DOMŮ, KOMUNIKAČNÍ NAPOJENÍ A INŽENÝRSKÉ SÍTĚ – IVANČICE,
U CIHELNY“ na pozemcích p.č. KN 940/3, 940/2, 940/31, 940/46, 940/98, 940/
101 a 940/102, vše k.ú. Ivančice s podmínkou komunikačního připojení z účelové komunikace „U Cihelny“
H l a s o v á n í : Pro 15, proti 0, zdržel se 0
BESEDNÍ DŮM
USNESENÍ
Zastupitelstvo pověřuje majetkoprávní odbor provedením právní analýzy
smlouvy s firmou La Peda do konce měsíce února a navržením takových opatření, aby pohledávka města byla co nejlépe ošetřena.
H l a s o v á n í : Pro 13, proti 0, zdržel se 0
10
Z USNESENÍ RADY MĚSTA
Ve zveřejněných výpisech jsou vypuštěny osobní údaje ve smyslu z.č. 101/2000
Sb. (zákon o ochraně osobních údajů) v platném znění.
5. schůze
konaná dne 21.02.2011
⌦ Dohody o úhradě neinvestičních
nákladů za dojíždějící žáky
RM schvaluje dohody o úhradě
neinvestičních nákladů za dojíždějící
žáky mezi městem Ivančice a obcemi
Borkovany, Biskoupky, Dukovany,
Hlína, Kratochvilka, Moravské Bránice, Neslovice, Nová Ves, Nové Bránice, Oslavany, Pravlov, Radostice,
Senorady a Trboušany.
⌦ Poskytnutí daru Okrašlovacímu
spolku Ivančice
RM schvaluje poskytnutí daru
z rezervy rady v částce 2.000,- Kč
Okrašlovacímu spolku Ivančice na
zakoupení sazenic stromků pro novou
výsadbu Stromokruhu Evropy poničeného neznámým vandalem.
⌦ Nabídka na zakoupení výrobků
od tělesně postižených – Podpora naděje, s.r.o.
RM nereflektuje na nabídku na
zakoupení výrobků (pohlednicových
přání PF) od společnosti Podpora naděje, s.r.o., Jindřichův Hradec.
⌦ Nabídka na zakoupení výrobků
od tělesně postižených – Vydavatelství Paprsek, s.r.o.
RM schvaluje zakoupení výrobků
– 100 ks pohlednicových přání PF od
Vydavatelství Paprsek, s.r.o., Plzeň za
2.700,- Kč včetně DPH. Hrazeno bude
z rezervy rady.
⌦ Zahraniční pracovní cesta
K tomuto bodu se p. Skála nevyjadřoval a nehlasoval.
RM schvaluje zahraniční pracovní
cestu zaměstnankyně odboru regionálního rozvoje MěÚ Ing. Skálové,
vykonávající agendu památkové péče,
do Slovinska. Akci pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy
a Slezska ve dnech 6.–13. května 2011.
Cena této zahraniční cesty je 11.200,Kč + cestovní náhrady dle příslušné
vyhlášky. Hrazeno bude z rozpočtu
odboru regionálního rozvoje.
⌦ Kupní smlouva – sterilizátor pro
potřeby pečovatelské služby
RM schvaluje Kupní smlouvu na
zakoupení sterilizátoru HS 62A pro
potřeby Pečovatelské služby Ivančice
za cenu 1,- Kč od MUDr. Čermáka.
⌦ Složení školské a kulturní komise
RM jmenuje tyto členy školské
a kulturní komise: předseda Mgr.
Marie Magerová, členové: Mgr. Radek Musil, Mgr. Hana Ludvová, Mgr.
Lenka Vokurková, Mgr. Karla Černá,
11
Bronislava Minaříková, Mira Pyrochtová, Dagmar Fialová, Mgr. Aleš
Tureček, PaeDr. Eliška Suchánková,
Jaroslav Voborný, Bc. Blanka Odutová a Mgr. Veronika Šramatá.
⌦ Stanovisko města k akci „Novostavba RD s provozovnou
v Ivančicích, Na Brněnce 4“
RM uděluje souhlas k akci „Novostavba RD s provozovnou v Ivančicích, Na Brněnce 4“ na pozemku
st. 278/2 v k.ú. Ivančice. Souhlas se
stavebníku uděluje za Město Ivančice
jako vlastníka sousedních nemovitostí
– p.č. 3131/4 a p.č. ZE 3130/3.
⌦ Slavnosti chřestu 2011 – umístění atrakcí
RM uděluje
– Vilmě Valdové souhlas k hostování s nafukovací skluzavkou,
dětským zvířátkovým kolotočem
a Twister atrakcí,
– Jiřímu Huskovi souhlas k hostování s autodromem, létajícími labutěmi, nafukovací skluzavkou, bazénem
s kuličkami a dětským kolotočem,
o slavnostech chřestu, které se konají
ve dnech 20. a 21.05.2011. Příjezd
je možný ve čtvrtek dne 19.05.2011
po 17. hodině a prostranství musí
být vyklizeno nejpozději do pondělí
23.05.2011 do 07.00 hodin. Poplatek
600,- Kč/1 atrakci/den je splatný v hotovosti na pokladně města nejpozději
v pátek 20.05.2011 do 13.00 hodin.
Souhlas se uděluje pro případ,
že prostory náměstí budou technicky
dostupné. Pokud investiční akce Svazku vodovodů a kanalizací Ivančice
12
– kanalizační řady a intenzifikace ČOV
– v té době znemožní nebo omezí vjezd
a pohyb na náměstí, souhlas se stane
bezpředmětným. RM ukládá odboru
majetkoprávnímu informovat prokazatelně o této skutečnosti oba žadatele.
⌦ Žádost o proplacení výměny
plastových oken v bytě č. 3,
U Jatek 5, Ivančice
RM schvaluje proplacení částky
17.416,- Kč za výměnu plastových
oken v bytě č. 3, ul. U Jatek 5, Ivančice
(9.131,- Kč/okno v kuchyni skutečné
náklady, 8.285,- Kč/okno v obývacím
pokoji průměrné náklady města).
⌦ Úhrada za vystoupení Klubu vojenské historie „Kentaur Oslavany“ o.s.
RM schvaluje úhradu faktury č.
2010001 Klubu vojenské historie
„Kentaur Oslavany“ o.s. ve výši
1.000,- Kč za vystoupení při oslavách
65. výročí osvobození ČSR Rudou armádou. Hrazeno bude z rezervy rady.
⌦ Základní škola T. G. Masaryka
Ivančice – funkce ředitele školy
RM bere na vědomí žádost Mgr.
Otmara Němce o uvolnění z funkce
ředitele školy ke dni 30.06.2011. RM
ukládá starostovi MUDr. Adamovi
vyhlásit a zorganizovat konkurs na obsazení funkce ředitele Základní školy
T. G. Masaryka Ivančice s nástupem
01.08.2011.
⌦ Zahraniční pracovní cesta
RM schvaluje zahraniční pracovní
cestu Bc. Petra Kudláčka, pracovníka
ivančického televizního studia, do
města Sládkovičovo (SK) v sobotu
26.02.2011. Současně schvaluje použití potřebné videotechniky města
k natáčení pořadu v rámci zajištění
publicity projektu „Podpora rozvoje
regionálních konzultačních a koordinačních sítí“ realizovaného městy
Sládkovičovo a Ivančice a spolufinancovaného z Operačního programu
přeshraniční spolupráce Slovenská
republika – Česká republika 2007
– 2013.
⌦ Složení stálých komisí MěÚ
RM schvaluje toto složení stálých
komisí MěÚ:
Komise pro zadávání veřejných
zakázek
– předseda Radoslav Skála, členové: Ing. Ladislav Peška, Ing. Josef
Coufal, JUDr. Růžena Chládková,
Mgr. Lenka Mrajcová;
Komise likvidační
– předseda Ing. Josef Janíček, členové: Ing. Ladislav Peška, Mgr. Lenka
Mrajcová, p. Aleš Tichý;
Komise pro oceňování vyřazených
předmětů určených k prodeji
– předseda Ing. Ivana Krejčová,
členové: Ing. Josef Janíček, p. Josef
Sedmík, paní Jarmila Hortová;
Komise škodní
– předseda Mgr. Lenka Mrajcová,
členové: Ing. Ivana Krejčová, Ing. Milan Halúzka, Ing. Ladislav Peška;
Komise bytová (pro obsazování
bytů ve vlastnictví města – s výjimkou
bytů v DPS Penzion pro důchodce)
– předseda Radoslav Skála, členové: Mgr. Radek Musil, Mgr. Lenka
Mrajcová, Ing. Olga Prokopová.
6. schůze
konané dne 24.02.2011
⌦ Ustanovení komise pro otevírání
obálek s nabídkami k veřejné zakázce „Technologické centrum
ORP Ivančice“
RM dle § 71/1 z.č. 137/2006 Sb.,
o veřejných zakázkách, v platném
znění ustanovuje komisi pro otevírání
obálek s nabídkami k veřejné zakázce
„Technologické centrum ORP Ivančice“ ve složení: předseda místostarosta
Radoslav Skála, členové Mgr. Lenka
Mrajcová, Ing. Bohumil Smutný, Ing.
Josef Coufal, JUDr. Růžena Chládková.
⌦ Ustanovení hodnotící komise
k posouzení a hodnocení nabídek k veřejné zakázce „Technologické centrum ORP Ivančice“
RM dle § 74/1 z.č. 137/2006 Sb.,
o veřejných zakázkách, v platném
znění ustanovuje hodnotící komisi
k posouzení a hodnocení nabídek
k veřejné zakázce „Technologické
centrum ORP Ivančice“ ve složení:
předseda místostarosta Radoslav Skála, členové Ing. Jiří Chrustawczuk,
Ing. Bohumil Smutný, Ing. Ladislav
Peška, JUDr. Růžena Chládková.
13
⌦ Výběrové řízení na pozici ředitel
příspěvkové organizace města
Městské lesy Ivančice
RM schvaluje vypsání výběrového
řízení na pozici ředitel příspěvkové organizace města Městské lesy Ivančice
dle předložené výzvy.
7. schůze rady
konaná dne 07.03.2011
⌦ Žádosti o poskytnutí veřejné
finanční podpory z rozpočtu
města Ivančice pro rok 2011
RM schvaluje poskytnutí prostředků veřejné finanční podpory z rezervy
rady včetně příslušných smluv takto:
– dar 10.000,- Kč na činnost seniorského pěveckého sboru „Bádule“
v roce 2011; příjemce paní Jitka Eibelová – předsedkyně výboru sboru;
– dotace 7.000,- Kč na vydání knihy vzpomínek MUDr. Kanii „Velká
vizita“ Galerií Stříbský mlýn; příjemce JUDr. Irena Zahradníková, IČ
45611386.
RM neschvaluje poskytnutí prostředků veřejné finanční podpory
z rezervy rady Ing. Drápelovi, Brno na
vydání ročenky MNK 2006-2010.
Projednání ostatních dosud podaných žádostí bylo odloženo.
⌦ Jmenování členů a tajemníka
konkurzní komise pro posuzování uchazečů o funkci ředitele ZŠ
T.G.Masaryka
RM jmenuje předsedou konkurzní komise pro posuzování uchazečů
o funkci ředitele Základní školy
T.G.Masaryka
Ivančice
MUDr.
Vojtěcha Adama a dalším členem p.
Radoslava Skálu. RM pověřuje Ing.
Ivanu Krejčovou vykonáváním funk14
ce tajemníka komise (není členem
komise).
⌦ Oprava havarijního stavu mostku v Alexovicích
RM schvaluje celkovou opravu havarijního stavu mostku v Alexovicích
u točny autobusů. Cena opravy bude
ve výši 43.000,- Kč vč. DPH. Hrazeno
bude ze schváleného rozpočtu odboru
technického a investičního.
⌦ Žádost o obnovení pouličního
osvětlení u sokolovny v Němčicích
RM bere na vědomí žádost o obnovení pouličního osvětlení na ulici
Za Mostem (kolem Ivacaru) a ukládá
odboru technickému a investičnímu
vypsat výběrové řízení na jeho realizaci. Předpoklad úhrady nákladů na
realizaci – z rezervy zastupitelstva;
bude předloženo zastupitelstvu na
nejbližším zasedání.
⌦ Ceny hrobových míst
RM schvaluje pro nově uzavírané
smlouvy níže uvedené částky za nájem hrobových míst a znění nájemní
smlouvy na hrobová místa
a) 32,- Kč/m2/rok za nájem a služby hrobového místa na hřbitově
v Ivančicích,
b) 26,- Kč/m2/rok za nájem
a služby hrobového místa na hřbitově
v Řeznovicích,
c) 20,- Kč/m2/rok za nájem a služby hrobového místa na hřbitově
v Budkovicích.
⌦ Ivančická pouť – hipodrom
RM uděluje p. Robertu Berouskovi souhlas k umístění hipodromu
s poníky na Palackého náměstí v době
konání ivančické pouti ve dnech 30.
a 31.07.2011. Konkrétní místo určí
správce trhu, který vybere i poplatek
dle platné vyhlášky.
⌦ Prodej podílu ve výši 2,481%
- TEPLO Ivančice
RM doporučuje zastupitelstvu
schválit prodej podílu ve výši 2,481%
ve společnosti TEPLO Ivančice s.r.o.
⌦ Přidělení zakázky na akci
„Technologické centrum ORP
Ivančice“
RM, dle zápisu z jednání výběrové
komise konané dne 07.03.2011, přiděluje zakázku na akci „Technologické
centrum ORP Ivančice“ firmě C SYSTEM, a.s., Otakara Ševčíka 840/10,
636 00 BRNO, IČ 27675645 za cenu
3.034.127,- Kč včetně DPH a technickou podporu od 01.01.2012 do
31.12.2016 za cenu 1.000,- Kč/rok vč.
DPH. Komise vybírala z 1 nabídky.
Hrazeno bude z dotace Integrovaného
operačního programu - Zavádění ICT
v územní veřejné správě, výzva 06,
projekt „Rozvoj služeb eGovernmentu v ORP Ivančice I-III“ a rozpočtu
odboru informačních systémů (OIS)
na rok 2011.
⌦ Smlouvy o poskytnutí dotace
RM schvaluje:
a) Smlouvu o poskytnutí dotace
ve výši 45.000,- Kč příjemci SENIOR
KLUB Ivančice, o.s. na činnost,
b) Smlouvu o poskytnutí dotace ve
výši 10.000,- Kč příjemci PhDr. Věra
Jelínková, Ivančice na údržbu židovského hřbitova,
c) Smlouvu o poskytnutí dotace ve
výši 35.000,- Kč příjemci Občanské
sdružení zdravotně postižených, o.s.
na činnost,
d) Smlouvu o poskytnutí dotace
ve výši 20.000,- Kč příjemci Sdružení pro mezinárodní spolupráci města
Ivančice na činnost.
15
Co je to akce Technologické centrum ORP
Ivančice?
Na tuto otázku nám odpověděl Ing. Bohumil Smutný – projektový manažer, který má na starosti administraci dotace, monitorovací zprávy a žádosti
o platby:
Technologické centrum ORP Ivančice je poměrně administrativně a technicky náročná akce, a to od složité žádosti o dotaci až po náročnou technickou realizaci. Technické záležitosti řešení tohoto technologického centra má na starosti
Ing. Jiří Chrustawzcuk, vedoucí odboru informačních systémů MěÚ Ivančice.
Zřízení technologického centra bude spočívat zejména v pořízení hardware
a software včetně doprovodných služeb tak, aby mohly být zajištěny povinné služby obce s rozšířenou působností Ivančice. Cílem je vytvoření robustní, bezpečné
a efektivní infrastruktury, schopné zprostředkovat přístup k datovým zdrojům
s potenciálem dalšího rozvoje. Pořízení technologického centra je poměrně nákladnou investiční akcí, je však pro obec s rozšířenou působností nutností a většina výdajů (85%) je financována dotací ze strukturálních fondů Evropské
unie. Vlastní podíl města na spolufinancování činí pouze 15%. Město tak má jedinečnou možnost nahradit již zastaralý hardware, který by si bez této dotace jinak
muselo celý zaplatit samo. Nutnosti modernizovat své počítačové vybavení by se
město v blízké budoucnosti nevyhnulo. V případě nezrealizování projektu by tak
naše město zůstalo osamocené mezi ostatními většími městy v ČR, protože stejnou
akci realizují v současné době všechny obce s rozšířenou působností.
Účel projektu technologického centra obce s rozšířenou působností Ivančice
spočívá v zajištění informatizace celého správního obvodu a ve vytvoření infrastruktury pro provozování eGon - centra.
•
•
•
•
•
16
Primárním účelem technologického centra je:
provoz systému spisových služeb včetně pracovních datových úložišť, elektronické spisovny a rozhraní na datové schránky
integrace centrálních projektů, zejména potřebných komponent základních
registrů
provoz systémových služeb provozovaných pro potřeby samosprávy města
a obcí ve správním obvodu obce s rozšířenou působností
provozu vlastních aplikací pro potřebu obce s rozšířenou působností (např.
Matrika, Rozpočet, Majetek)
provoz typových projektů samosprávy města pro potřeby obcí ve správním
obvodu obce s rozšířenou působností (např. Systém včasné intervence, Integrovaný záchranný systém, aj.).
Technologické centrum obce s rozšířenou působností Ivančice posílí
infrastrukturu informačních technologií a elektronické komunikace,
podpoří standardizaci informačních systémů obcí ve správním obvodu
a zajistí potřebnou úroveň služeb.
Očekávané přínosy
Jaké přínosy bude mít projekt pro občany Ivančic a okolních obcí, které se
do projektu zapojily jako partneři? Očekávané přínosy projektu jsou dány jednak
strategickými materiály, jednak ověřitelnými identifikátory a jednak vycházejí
z výsledků marketingového průzkumu a poptávky po službách v území.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Nejdůležitější očekávané přínosy:
zrychlení, zefektivnění a zautomatizování distribuovaných dat v předem nadefinovaném workflow
elektronizací dokumentů dojde ke zvýšení jejich dohledatelnosti v kterékoli
fázi zpracování i v době jejich archivace
zrychlení komunikaci mezi jednotlivými institucemi veřejné správy (předávání dat již nebude zpomalováno lidským faktorem, je zaručeno, že se správné dokumenty se dostanou ke správnému uživateli ve správný čas)
zefektivnění fungování veřejného sektoru
snížení regionálních disparit v oblasti informačních technologií
větší dostupnost veřejných služeb
zviditelnění a zvýšení dostupnosti eGON služeb
zrychlení reakce a odezvy na podání a potřeby občanů.
připravenost systémů města Ivančice a obcí ve správním obvodu ORP na
komunikaci se základními registry
optimalizace nákladů díky nastavení systému řízení a přesně určeným činnostem, což ve svém důsledku vede k efektivní kontrole hospodaření jednotlivých útvarů a kontrole investic
Oznámení o uzavření budovy Odboru
správních činností
Dne 7. dubna 2011 /čtvrtek/ bude v souvislosti s plánovaným přerušením dodávky elektrické energie uzavřena budova Odboru správních činností, P. Bezruče 4, Ivančice. Vzhledem k tomu, že se jedná o úřední den,
upozorňujeme občany, že nebude možno využít služeb jednotlivých agend
tohoto úřadu.
17
Nezaměstnanost na Ivančicku
Míra nezaměstnanosti v Ivančicích dosáhla za měsíc leden 11,6%. Z 4.592
ekonomicky aktivních obyvatel jde o 534 uchazečů o zaměstnání. Volných míst
bylo k dispozici 10. V celém Mikroregionu Ivančicko činila míra nezaměstnanosti 12,6% a práci si zde hledá 1400 lidí. Oproti předchozím měsícům v roce
2010 se tak jedná o nárůst.
V únoru došlo pouze k velmi mírnému poklesu nezaměstnanosti oproti lednu
jak v Ivančicích, tak i v celém mikroregionu. V Ivančicích hledalo práci 526 lidí,
což odpovídá 11,5% míře nezaměstnanosti. Volných míst zde bylo evidováno na
Úřadu práce 16. V Mikroregionu Ivančicko si hledá práci 1369 lidí, v procentním
vyjádření činila míra nezaměstnanosti 12,3%.
Navštívil jsem město se záhadným znakem
26. února jsem se zúčastnil zájezdu do Sládkovičova na Slovensku, pořádaného Městem Ivančice v rámci přeshraniční spolupráce. Ivančice se zde poprvé zúčastnily soutěže na 4. Mezinárodním klobáskovém festivalu, který pořádá Občanské sdružení
Klobáskový klub a Město Sládkovičovo.
Město Sládkovičovo má 5,5 tis. obyvatel, leží v Trnavském
kraji v západním Slovensku, asi 45 kilometrů východo-východo-severně od Bratislavy. Za Bratislavou se jede směrem na Galantu a u Sence se
míjejí známá Slunečná jezera.
Družba Ivančických se Sládkovičovskými vznikla na popud klubu ivančických stolních tenistů, kteří tu mají sportovní kontakty již řadu let a dokonce každoročně pořádají společné turnaje. Po přípravných jednáních byla zástupci obou
měst podepsána Smlouva o partnerství, která umožňuje čerpat dotace z fondů
příhraniční spolupráce v Evropské unii. Získáváním těchto dotací je na MěÚ
Ivančice pověřen Ing. Bohumil Smutný, který nám sdělil:
„Zájezdy našich občanů do Sládkovičova v prosinci 2010 a únoru 2011 se
uskutečnily na základě evropského projektu Podpora rozvoje regionálních konzultačních a koordinačních sítí. Tento projekt vysloveně požaduje, aby probíhalo
18
pravidelné vzájemné setkávání občanů, pracovníků veřejné správy, zástupců občanských sdružení, podnikatelů, institucí a organizací z obou měst. Spolupráce
je i nadále otevřená všem občanům, podnikatelům a místním sdružením, které
projeví zájem. Finanční výdaje spojené s těmito akcemi byly hrazeny z operačního fondu přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika. Městu
Ivančice tak nevznikaly zbytečné náklady, které by se hradily na úkor potřebných
investičních akcí, ale umožnily především prezentaci našeho města. Vzájemným
poznáním obou měst se otevírají možnosti pro realizaci dalších zajímavých projektů. Obě města se díky tomuto partnerství mohou dostat k evropským penězům,
které by jinak byly obtížně dostupné. Stále více turistů ze Slovenska tak objevuje
naše město, navazují se nová přátelství mezi lidmi a vzrůstá zájem o naši kulturu,
tradice, rodáky a naše každoroční akce, zejména Slavnosti chřestu.“
Soutěžní družstvo Ivančic. Na obrázku zleva: Jana Kopuletá – kapitánka a aranžérka klobásových pochutin, Václav Saitl – kuchař, Milan Bánovec – uzenář a řezník, Josef Sedmík
– technický pracovník.
Termín odjezdu klobásového zájezdu z Ivančic byl již v 6.30 hod., takže jsme
díky plynulé jízdě pana Františka Leskoura dorazili k velkému soutěžnímu stanu,
postavenému ve středu města u státní silnice, již o půl deváté. Čtyřčlenný soutěžní tým ve složení Jana Kopuletá – kapitánka a aranžérka klobásových pochutin,
Václav Saitl – kuchař, Milan Bánovec – uzenář a řezník, Josef Sedmík – technický pomocník měl tak čas se připravovat na akci, která začínala v 10.00 hod.
19
V zadní části stanu, který měl rozměry cca 60 x 10 m, bylo množstvím lavic,
na kterých soutěžní družstva nejen pracovala, ale také nabízela své domácí klobásové a salámově produkty. Soutěžilo celkem 24 týmů ze Slovenska, Maďarska,
Srbska a náš z ČR, takže výběr uzenářských pochoutek byl veliký. Ve střední
části tohoto hangáru bylo posezení pro
návštěvníky, kterých během dne přišlo
podle odhadů pořadatelů asi 2 tisíce.
Vstupné se nevybíralo, ale mísy s ochutnávkami uzenin a také sklenice s vínem
byly stále doplňované, takže tu celý
den nebyla nouze. Vstupní část – 10 m
z dlouhého stanu – byla určena pro kulturní program, který sice nebyl pestrý,
ale měl vynikající atmosféru. Hrála tu
tříčlenná cimbálovka s výborným zpěvákem, který i přes svůj věk šedesátníka
sršel energií. Především čardáše v jejich
U každého soutěžícího družstva byla
neustále bohatá nabídka uzeninových po- temperamentním podání spontánně strhávaly přihlížející k tanci.
choutek.
20
Soutěž ve výrobě klobás podle vlastních receptů byla, jak jsem již předeslal,
zahájena v 10.00 hod. Každý soutěžní tým obdržel od pořadatelů 10 kg masa a 15
metrů střívek. Ostatní potřeby – mlýnek na maso, koření, výzdobu a prezentaci
si každý tým zajišťoval sám. Soutěžní klobásy se však neudily, porotci si je před
hodnocením nechali upéct.
Z 24 týmů skončily Ivančice na 11 místě. Jejich uzenář Milan Bánovec se
představil vynikajícími moravskými klobásami podle svého receptu. Chtěl reprezentovat náš kraj a tak nepoužil pálivou papriku. Jedenácté místo Ivančic ohodnotil takto: „S naším výsledkem v soutěži nejsem spokojen, neboť naše práce byla
dobrá. Tady jsou však zvyklí dávat do klobás spousty pálivé papriky a jemná chuť
masa jde stranou. Příště se podle toho zařídíme. Rádi se za rok zúčastníme znovu
a věřím v naše lepší umístění.“
Termální lázně Sládkovičovo. Do rohového bazénu vlevo vyvěrá termální pramen.
Pro náš zájezd připravili hostitelé ze Sládkovičova ještě další kratochvíli
– návštěvu termálních lázní ve 3 km vzdáleném Vincově Lese. Lázně tu byly
vybudovány na základě úspěšného termálního vrtu, ze kterého tady roku 1986
začala ze země proudit 620C teplá voda. V roce 1992 přešly tyto původně státní
lázně do majetku města Sládkovičovo. Lázně jsou pečlivě udržované a kromě
bazénů s termální vodou tady mají i bazény pro plavce. Dvouhodinová relaxace
ve venkovním bazénu s vodou mezi 36 až 400C byla v mrazivém počasí velice
příjemná.
21
Po návratu do města jsem se začal pídit po symbolice záhadného městského
znaku, který zdobil několik úředních budov. Zaujal mě svým pohádkovým kouzlem: vlevo půlměsíc, vpravo hvězda a mezi nimi kříž se zalomenou nožičkou.
Oslovil jsem několik místních a všichni byli ochotní znak vysvětlovat. I díky
jejich odpovědím jsem se tak něco dozvěděl o historii města.
Sládkovičovo se původně jmenovalo Magyardioszeg a první zmínka o této
obci v Podunajské nížině pochází již z roku 1252. Při požáru v roce 1709 obec
celá vyhořela, takže musela být vystavěna znovu. V roce 1786 byla na popud
císaře Josefa II. ještě dosídlena německými kolonisty. Od té doby tu stály dvě samostatné obce – Maďarský Diószeg a Německý Diószeg – které se v r. 1943 spojily v jedno město Velký Diószeg. Po II. světové válce v r. 1945 bylo na základě
tzv. Benešových dekretů obyvatelstvo této maďarsko-německé obce vysídleno
a nahrazeno obyvatelstvem slovenské národnosti. Město Velký Dióseg dostalo
r. 1948 nový název Sládkovičovo.
Vysvětlování symbolů městského znaku od náhodně oslovených místních
nebylo jednoznačné. Podle některých prý půlměsíc ve znaku připomíná Turky,
kterými bylo město v 17. století ovládáno. Zalomená nožička u kříže zase prý
znamená, že město bývalo středem oblasti ve tvaru trojúhelníka, ve které se ve
velkém pěstovaly ořešáky.
Oficiální heraldický popis znaku města Sládkovičovo mi ochotně poslala
paní Adriana Bolechová, účetní na místním městském úřadu. Je od heraldika
PhDr. Ladislava Vrtela a praví se v něm:
„V zeleném štítě stříbrná obrácená Merkurova palice ukončená křížem, doprovázená vpravo půlměsícem s tváří a vlevo hvězdou.“
22
Dále heraldik PhDr. L. Vrtela popisuje, že nový erb pro město Sládkovičovo
se rodil velmi těžko, neboť dlouho nebyly známé vhodné historické a heraldické
prameny, ze kterých by bylo možné při tvorbě erbu vycházet. Proto se uvažovalo
o nejrůznějších novotvarech symbolizujících v té době zde převládající cukrovarnictví, jako jsou cukrová homole nebo kostka cukru. (Cukrovar zde byl postaven již
r. 1867, ale po r. 1993 byl zrušen – poz. redakce). Dnešní podobu znaku však teprve
určil archivní nález starých pečetí, který poukázal na bohatou heraldickou minulost
Sládkovičova. Na první pohled tajemné značky nebeských těles vysvětluje heraldik
Vrtela tak, že v dobách gotických a renesančních staveb užívali kameníci takovéto
značky pro označení své práce, tedy něco jako podpis. Někdy se takováto značka
v kameni, umístěného do štítu domu, stala i domovním znamením. Pokud měl takovou značku ve štítě domu rychtář, nezřídka si ji obec osvojila i do svého erbu.
Stanem zněl především čardáš.
Pro úplnost je třeba ještě doplnit, že třetí, prostřední symbol ve znaku města
Sládkovičovo, který má tvar obrácené arabské čtverky – tzv. Merkurovy palice
– je symbol obchodníků. Tento symbol ve středu erbu ukazuje na významné
postavení obchodu v minulosti města.
Když jsme se po půl čtvrté rozjeli k domovu, uvědomil jsem si, co jsem ve
Sládkovičovu nejvíc pociťoval. Byla to úžasně přátelská atmosféra a milé jednání místních obyvatel. Naši hostitelé nebyli vstřícní jenom k nám, ale i ke svým
maďarským sousedům. Primátor města Ing. Anton Szabó průběžně přednášel
svůj uvítací projev nejen ve slovenštině, ale i v maďarštině. Maďarský zástupce
mu zase na oplátku předal krásný dar – putovní korunu pro vítěze Klobáskového
festivalu. Budeme fandit, abychom si ji příště odvezli do Ivančic.
Text a foto Vít Karas
23
Společenská kronika
Blahopřejeme
Dne 4. dubna 2011 se dožívá
90 let pan Rudolf Kondei,
významná osobnost ivančické kultury.
V roce 2006 obdržel
pan Rudolf Kondei
Cenu města Ivančic
Panu Kondeiovi přejeme do dalších let hodně zdraví a také elánu do jeho další
malířské tvorby.
Redakce IZ
Pan Rudolf Kondei, nositel Ceny města Ivančic a také Ceny města Kuřimi,
stál v počátcích velmi úspěšného ivančického hudebního uskupení – orchestru
Modrá hvězda – jako klarinetista a saxofonista. V důchodovém věku se začal
plně věnovat dalšímu svému uměleckému koníčku – krajinomalbě. Jeho obrazům bylo uspořádáno od r. 1982 celkem 41 výstav, přičemž jubilejní 40. se
uskutečnila letos v lednu v Ivančicích v Galerii PAM.
Pan Kondei vydal roku 2009 knihu „Z mého života“, ve které jsou jeho vzpomínky doplněny řadou obrázků z jeho tvorby. Tuto knihu lze zakoupit v Památníku A. Muchy.
Naší krajině vyjádřil svou lásku malíře v pojednání „Naše toulky přírodou“.
Úvodní část z tohoto příjemného vzpomínání zveřejňujeme za touto společenskou rubrikou.
Vzpomínáme
Dne 27. 4. 2011 by oslavil své 58. narozeniny
pan Josef Stránský,
který 2. ledna po dvouletém boji podlehl těžké nemoci.
Během svého téměř dvacetiletého pobytu v Ivančicích vykonával funkci správce Městských lesů a byl členem mysliveckého
a rybářského sdružení. Od roku 1995, kdy spolu s manželkou založili v Ivančicích volejbalový oddíl žen, se systematicky věnoval trenérské činnosti, hlavně
s mládeží. Za jeho působení dosáhla děvčata zatím největšího úspěchu – postupu
do 1. ligy kadetek. Za dlouholetou obětavou činnost mu patří poděkování jménem oddílu TJ Slovan Ivančice, pod jehož hlavičkou oddíl trénuje a soutěží.
24
Vzpomínka
Motto: Naše láska, ač tlumena dálkou, nezmizí a my se uvidíme zas…
Dne 17. dubna 2011 by se dožila naše milá maminka a babička,
paní Jiřina Sobotková 90 let.
S láskou, úctou a vděčností denně vzpomínají dcery Jana a Eva s rodinami.
Rudolf Kondei
Naše toulky přírodou
Nejen já s Aničkou, ale i naši přátelé Blížkovští, okouzleni naší krásnou přírodou, vyráželi jsme často na výlety. Ze začátku jen kolem Ivančic, a třeba s drobotinou v kočárcích, někdy až na rozhlednu. Později, když už naše děti odrostly, toužili
jsme poznat víc z naší vlasti. První větší výprava se uskutečnila v roce 1969. Kamarád Božek zajistil rekreaci v Krkonoších. My jsme ještě neměli auto, takže se jelo
Božkovým Spartakem. Tehdy bývaly silnice poloprázdné, proto se jelo v pohodě.
Byli jsme pouze čtyři a tak jsem neváhal a vzal si také malování. Počasí nám přálo,
takže jsme si Krkonoš náležitě užili. Ubytování jsme byli v samém srdci našich nejvyšších hor na Lárovkách. Denně se vyráželo na kratší či denní túry, třeba s kolektivem a průvodcem, nebo jen já s Aničkou a Božek s Dadou. Také třeba jen do okolí,
kde já maloval a moji milí se jen tak „poflakovali“ nebo ve stínu odpočívali.
Na jednu túru jsme dlouho vzpomínali. Brzy po snídani vyrážíme a cíl je Sněžka. Přes Rennerovky, Výrovku, přes Studniční horu kolem Luční boudy k Obří
boudě. Po krátkém odpočinku vzhůru až na Sněžku. Když jsme se potěšili krásnými
výhledy, nastoupili jsme na zpáteční cestu. K Obří boudě a odtud po polském území
tzv. Cestou československo-polského přátelství. Asi po třech kilometrech jsme došli
k ledovcovým jezírkům. Odtud podle plánu zpět k Obří boudě a dále k Luční boudě.
To znamenalo dalších asi pět kilometrů. Jsme již dost unaveni, proto nám průvodce
navrhuje zkratku přes polské území přímo k Luční boudě. Nedošli jsme však daleko, když za námi běží polský voják. A kdo, že je vůdce grupy, a že se musíme vrátit
na značenou cestu! Nastalo dohadování. Vojáček byl ale neústupný. Pozoruje nás
velitel a já se přece nenechám zavřít. Museli jsme se vrátit. Bylo již k večeru, měli
jsme ještě pár kilometrů k chatě, když se je všemu blížila bouřka. To znamená přidat
do kroku. Sice jsme nezmokli, ale dalo nám to zabrat. Není divu, v nohách jsme
měli dvaatřicet kilometrů v náročném terénu.
Druhý den jsme si dopřávali zasloužený odpočinek. Zajímavých výšlapů bylo
víc. Třeba na Kozí hřbety, odtud byly nádherné výhledy. Jeden velmi pěkný,
Modrým dolem, Obřím dolem přes Krakonošovu zahrádku vzhůru na Sněžku.
25
26
Na svých toulkách jsme často míjeli Rozcestí. Byla tam pěkná chatička – hospůdka – kde jsme se občas osvěžovali. Při návratu jsme unavení říkali: „Ještě tři
sta, dvě stě, sto metrů od dobrého grogu.“
Jak už jsem se zmínil, také jsem občas maloval. Pohled do Modrého dolu,
chatu Klínovku, která později vyhořela. Zajímavý detail s klečí. Moc toho nebylo, nebyl čas, neboť toulky nádhernou přírodou byly přednější.
Ale dovolená končí, je třeba myslet na návrat. Však nějaký den nám zbývá,
ještě se někde zastavíme. Můj bratranec a Dadin švagr Frantík Schildberger-Mucha, bydlí s rodinou u Štěchovic, tak je navštívíme. Abychom nepřišli
s prázdnou, koupili jsme cestou kuřata. Přivítání bylo srdečné, vždyť jsme se
po léta neviděli. Večer u táboráku byla pečená kuřata a po příjemném posezení
jsme tam přenocovali. Teď už ale skutečně jedeme domů. Jenže, když vyjedeme
kolem přehrady u Vraného, nedá nám to, musíme se ještě ve Vltavě vykoupat.
Tak honem do plavek a hurá do vody. V tom spěchu se stala nemilá věc. Božek
nechal v autě klíče a zabouchl dveře. Takže, když jsme vymáchaní vylezli z vody, zůstali jsme bezradně stát v mokrých plavkách před autem. Co teď! No, nějak
jsem se do toho zatraceného auta dostali. Byl to vlastně jediný zádrhel na jinak
báječné dovolené.
Rádi vzpomínáme na jeden výlet na Vysočinu. Byl krásný slunečný podzim
a my jsme vyrazili, tentokrát dvěma auty, do Žďárských vrchů. Bylo nás pět, jako
v té známé knize. Já s Aničkou a Blížkovští. Božek, Jiří a Hedvička. Během cesty
jsme dostali zajímavý nápad. Pojedeme do Svratky k hotelu Mánes, tam zaparkujeme jedno auto, druhým se vrátíme do Sněžného, kde auto necháme, a vydáme
se zpátky pěšky po trase, která je snad nejzajímavější v celých Žďárských vrších.
Vystoupáme na Buchtův kopec, kde bývalo plicní sanatorium. Trochu si vydechneme, potěšíme se krásnými výhledy a vydáme se po značené cestě do cíle naší
cesty. A to je cesta plná podivných skalních útvarů, rámovaná barevnými stromy,
které jsou prozářené podzimním sluncem. A už ty názvy nás naladily! Krásenské
polesí, Podlesí, jako u nás v Kuřimi. Čtyři palice, Milovské perničky, Zkamenělý
zámek, zámeček Karlštejn, a už jsme nad Svratkou. U Karlštejna jsme se v příjemném prostředí usadili k odpočinku. Tady se dozvídáme několik zajímavých
zpráv. Cesta, která spadá dolů do Svratky k hotelu Mánes, se jmenuje Cínova
cesta podle malíře Cíny Jelínka, který tuto krásnou krajinu maloval. Další zajímavost – právě jsme stanuli na tzv. rozvodí. Když zaprší, tak z jedné strany
střechy zámečku voda stéká do Sázavy a následně do Severního moře. Z druhé
strany střechy pak do Svratky a potom do moře Černého. Takže odpočíváme na
střeše Evropy! Teď už jen zbývá sejít kolem golfového hřiště k hotelu Mánes,
kde na nás od rána čeká auto. Ještě půjdeme do hotelu na kávu, prohlédneme si
obrazy Rudolfa Hanycha, a protože nám auto nikdo neukradl, což se dnes zdá
neuvěřitelné, vydáme se do Sněžného pro to druhé. A můžeme pokračovat cestou
domů. Prostě Vysočina! Však jsme se tam často vraceli.
27
Husí anabáze
„Zavři dveře!“ přivítala mě málem výhružným hlasem švagrová, když jsem
vstoupil do její kuchyně. Netušil jsem, oč běží. Teprve poté, když jsem vešel, byl
jsem překvapen společností, která seděla za stolem. Bylo to pět žen, kterým pod
bělostnými šátky prokvétala místy šedivá kadeř. Ustrojeny do neméně bělostných naškrobených zástěr seděly u stolu a draly peří.
Pozdravil jsem a omluvil se, že jsem netušil, do čeho jsem vstoupil. Ale když
už jsem přišel, tak jsem přijal uvítání s vysvětlením, že peří lítá a je třeba mít
k věci ohled. To dá rozum. Pochopil jsem toto ponaučení a posadil se opodál,
abych byl svědkem činnosti, která se vidí už jen sporadicky. Jak by ne. Kde dnes
v domácnosti chovají husy nebo kachny v takovém počtu, aby stálo za to drát po
sezoně peří.
Vzpomínám si živě na dobu, kdy jsem se přiženil do malého hospodářství,
kde patřil mimo jiné chov tohoto domácího ptactva k ušlechtilým a navýsost
užitečným aktivitám. Na dvoře byla krytá příhrada, kde se choval houser s husami, od kterých se očekávala snůška vajec. Když se jich nashromáždil potřebný počet, uložila se pod husu, aby je svým teplem po 30 dnů zahřívala. Občas
se vejce musela prohlédnout, jsou-li plodná. A když začala pukat a k světu se
přihlásila zlatově žlutá housátka, vstoupilo do domu jaro. Přibylo starostí s krmením. Děcka chodila k řece na kopřivy, které posekané a smíchané s brambory šly babulkám k duhu. Husa s housaty se pyšně procházela dvorem, chlubila
se svým kolegyním, když se sešly na potoku, jak je která plodná. Babulky se
časem vybarvily, narostlo jim bílé peří. Stávaly se husími dorostenkami, puberťačkami. Podškubalo se jim prachové peří a uložilo se v papírovém pytli do
komory.
Čas se nedal zastavit, a tak došlo na mladé husy. Popořádku šly jedna za
druhou na posadu. Hospodyně sedla na krmítko, otevřela levou rukou huse zobák a pravou do něj nacpala hrst vařené kukuřice. Tu se občas stalo, že zrnko
zaskočilo. Jistě znáte ten pocit, když vám zaskočí. Stačí, když je někdo po ruce
a bouchne vám do zad. Ne tak husa. Té se musí zrnko šikovně nahmatat a vysunout, aby se nezadusila. V dědině se vědělo, kdo tuto husí první pomoc ovládá.
Dva tři týdny na posadě udělaly své. Husa se zařízla, krev se usmažila k večeři na cibulce. Po oškubání a opálení pisků se oběť vyprala a dala vychladit. Pak
28
nastal obřad kuchání. Sádlo se vyškvařilo, játra usmažila. Přišla k duhu při obědě
nebo se zalila do sádla, aby ve spíži přečkala do časů, kdy už bude dávno po
hodech. Hodová neděle. Po dědině to voní ze všech stran. Husy na pekáči slibují
dobrou žeň a dobrou chuť. Takový je úděl tohoto počínání.
A teď sedím a dívám se, jak se dere peří. Levá ruka sáhne do papírového pytle
a vytáhne hrst peří. Nabídne pírko po peříčku ruce pravé, která z něj sedře chmýří
shora dolů nejprve zprava, pak zleva. Sedrané peří uloží pod mísu, která spočívá
uprostřed stolu jako zvon chránící pracně nastřádaný péřový poklad. Zbytek peříčka je jako po striptýzu. Hanbí se, ale nemá proč. Dostal sličné pojmenování. Je
to tintěrka. Ale tintěrka netintěrka, spadne pod stůl. To však ještě není její konec.
Smete se pečlivě a nacpe do připraveného polštářku. Ten poslouží kočímu na
kozlíku pod zadek nebo hospodyni pod kolena, když drhne podlahu.
Tak končí husí anabaze. Nezbylo z ní nic, jen trocha peří a snad ta játýrka
zalitá v sádle, pokud je ještě někdo nesnědl.
Moudrá slova o víře
Víra tvá tě uzdravila.
Všechno je možné tomu, kdo věří.
Kristus
Bible
Lidé rádi uvěří tomu, čemu věřit chtějí.
Caesar
Snažím se pochopit, abych mohl uvěřit.
T. Münster
Víra v jiné vrcholí vírou v lidstvo.
Naděje v život věčný je základem naší víry životní.
Víra říkám proto, že na víře je založen život a práce.
Kdo ničemu nevěří, tomu taky nic nevěřím.
E. Fromm
T. G. Masaryk
Jan Neruda
Věřit všemu, jakož i nevěřit ničemu – stejná pošetilost.
Latinské přísloví
Tomu, kdo věřit hodlá – i zouvák modla.
Německé přísloví
Víra hory přenáší.
Biblické přísloví
29
Marek Hándl
POSTŘEHY Z TAIWANU (V)
Již půl roku nám z Taiwanu přispívá svými postřehy a zážitky Marek Hándl, student Gymnázia Jana
Blahoslava, který od Rotary klubu získal stipendium
pro roční pobyt na tamní střední škole.
Vážení čtenáři Ivančického zpravodaje,
opět vás zdravím z nyní již opět teplého Taiwanu. Počasí je zde nádherné,
převážně teplo, ale ne příliš horko, protože často přichází mírný osvěžující vánek.
Nyní již z hlediska mluvené čínštiny příliš velké problémy nemám. Troufám si tvrdit, že běžnému hovoru již rozumím téměř bez problému a ve škole se
chytám čím dál víc. Ve většině předmětů už vím, o čem učitelé mluví a tak se
můžu i přiučit plno nových věcí. Porozumění čínsky mluveného projevu jsem
si procvičil i minulý týden, kdy jsem navštívil zábavní park a z důvodu jistých
komplikací jsem se nedostavil včas na sraz, kdy jsme měli opouštět zábavní park.
Volali mě tedy čínsky místním rozhlasem, abych se okamžitě dostavil na místo
setkání, a já jsem ke svému potěšení rozhlasu celkem bez problému rozuměl.
Trnem v patě mi je však stále psaná čínština, takže například k přečtení novin mám ještě velice daleko. Textům v učebnici také příliš nerozumím a tak se
nyní snažím věnovat právě studiu znaků. Pomáhá mi v tom například i sledování
televize v čínštině, protože taiwanská televize má vždy zvuk v originále. Pokud
se tedy jedná o film v angličtině, pak je anglicky, nebo pokud je v čínštině tak je
potom čínsky. Vždy má však čínské titulky, a to i když je to film čínský. Já tedy
například porozumím mluvenému projevu a na obrazovce potom uvidím, jak se
slova napíší. Možná se vám bude zdát zvláštní, proč je vlastně nutné, aby měli
k čínskému projevu ještě i čínské titulky. Je to z toho důvodu, že občas zvuk slova může mít mnoho významů a až teprve podle psané podoby se dá přesně určit
záměr řečníka. Pro televizi, kde by nedorozumění bylo velice nevhodné, je tedy
důležité, aby divák měl k dispozici jak mluvenou, tak i psanou podobu slova.
Tentokrát bych se chtěl ve svém článku zaměřit na dvě hlavní témata a to je
živelná pohroma v Japonsku a potom také politika na Taiwanu.
Jak vnímáme na Taiwanu tragédii v Japonsku?
Hlavním tématem v televizi na Taiwanu je nyní samozřejmě živelná pohroma
v Japonsku, způsobená zemětřesením a následujícím tsunami. V Čechách jste
jistě také o této záležitosti mnoho slyšeli, ale přece jenom pocit, s kterým se to
vnímá tady na Taiwanu, je pravděpodobně lehce odlišný od pocitu, s kterým to
30
vnímáte vy v Česku, a to zejména v době, kdy pohroma probíhala. Zemětřesení
jsme na Taiwanu vůbec nepocítili nebo aspoň já osobně jsem žádný pocit neměl.
S obavami (zejména o východ Taiwanu) jsme však čekali, jestli ničivé tsunami
nedosáhne i břehů Taiwanu. Vlna nakonec přišla i na Taiwan, ale nezpůsobila téměř žádné škody. V tu chvíli jsme si oddychli, ale ne na dlouho, protože vzápětí
dorazily zprávy o problémech v jaderné elektrárně Fukušima a dokonce hrozilo,
že by radiace teoreticky mohla dosáhnout i Taiwanu. Vždyť si vzpomeňme na
tragédii v ukrajinském Černobylu, kam až tehdy dosáhla zvýšená radiace.
Nyní to však naštěstí vypadá, že Taiwanu se tyto problémy vyhnou, a proto
se zde nyní spíše zvedá vlna solidarity vůči Japonsku. Řekl bych, že Taiwanci
cítí s Japonci ve velké míře a to jednak proto, že Japonsko je k Taiwanu velice
blízko a je to oblíbená destinace pro dovolené nebo i pro mladé Taiwance, kteří
mají zájem například o studium v zahraničí, ale také proto, že živelné pohromy,
podobné té letošní v Japonsku, v minulosti zasáhly i Taiwan. Koná se zde proto
mnoho sbírek na podporu a finanční pomoc Japonsku, jak například na školách
nebo i ve městech jen tak na ulicích. Taiwanská vláda také do Japonska zaslala
finanční pomoc. Vždyť vlastně i Rotary, díky kterému jsem na Taiwanu, a které
je vlastně humanitární organizací, okamžitě reaguje na aktuální události a ruší
některé své aktivity, aby mohlo více finančních prostředků zaslat na pomoc
Japonsku.
Jak vypadá taiwanská politika?
Kořeny politiky na Taiwanu sahají vlastně až do Číny a do doby, kdy Čankajšek po porážce Mao Ce-Tungem uprchl z Číny na Taiwan a tím vlastně dal
základy státnímu zřízení na Taiwanu. Většina Taiwanců Čankajška považuje za
hrdinu a jsou mu vděční, že je vlastně osvobodil a zajistil jim jistou autonomii na
Číně. Na Taiwanu se najde mnoho míst pojmenovaných právě po Čankajškovi,
i přesto, že se zde najdou i jeho odpůrci.
Nyní je samozřejmě politika na Taiwanu velice odlišná od tehdejších dob, ale
Taiwanci většinou politiky vnímají stále s respektem. Tím myslím jak politiky
ve vysoké státní politice, tak i politiky na menších městech nebo i vesnicích.
Tento respekt pramení samozřejmě jednak z toho, že Taiwanci jsou sami osobně ohromně disciplinovaní, ale také z toho, že taiwanští politici si tento respekt
zaslouží pravděpodobně více, než naše česká politická elita. Míra korupce se
na Taiwanu zdá menší, než u nás v Čechách. Bohužel nedokážu posoudit, kolik
korupce nevyjde na Taiwanu na povrch, ale pokud se o nějaké korupční kauze ví,
účastníci okamžitě odstupují ze svých funkcí.
Jinak se vlastně o politiku běžní Taiwanci starají mnohem méně než my,
Češi. Na Taiwanu se spíše řídí heslem, že dokud jsou šťastní a spokojení, tak
není důvod, aby politiku rozebírali a starali se o ni. Zkrátka zde není zvykem
posedět si u kávičky a probrat aktuální politické události. Také když sledujete te31
levizní zprávy, politika je mnohem méně probíraným tématem. Diskuzní pořady
zabývající se politickými událostmi jsou také mnohem méně časté než v Česku.
Stručně řečeno dokud jsou se svým životem Taiwanci spokojení, tak se vlastně
ani o tu politiku zajímat nemusí.
Pro tentokrát bych se chtěl, milí čtenáři, s vámi rozloučit s tím, že na začátku
dubna se vypravím na tropický ostrov nedaleko Taiwanu, kde budu získávat nové
poznatky pro další článek. Těším se, až se o ně s vámi v příštím čísle podělím.
ŽE BY SE HISTORIE OPAKOVALA?
Se smíšenými pocity jsem si přečetla oznámení v Ivančickém zpravodaji
o zničení vysazených stromů v Zolcarech a okamžitě jsem si vybavila podobnou situaci, která se udála v roce 1952 a byla jednou z příčin skončení činnosti
tehdejšího původního Okrašlovacího spolku. S touto událostí jsem se seznámila
v roce 1987, když jsem připravovala článek pro listopadové číslo Ivančického
zpravodaje, který jsem věnovala stému výročí založení tohoto sdružení v Ivančicích. Je příznačné, že takový článek se v tehdejší atmosféře do tohoto periodika
obtížně prosazoval.
Dne 12. února 1953 podává jednatel poslední zprávu o činnosti spolku. Cituji:
„Rok 1952 byl pro náš odbor nejnepříznivější, nejubožejší, za minulých čtrnáct let, kdy jsem jednatelem spolku – nyní ODBORU. Důsledkem provádění
kanalizace a vodovodu byly zahradní úpravy ve městě téměř úplně zničeny,
kultury ulámány, nebo rozježděny, koncerty v parku neměly úspěch pro nepříznivé počasí. Jediný klad bylo rozšíření skalky pod Rénou a udržení květinového
rabata u sousoší na náměstí a sadu u pomníku Jana Blahoslava. Svaz spolků pro
okrašlování domoviny oznámil, že likviduje.
Další, nejtrapnější a největší činnost jednatele bylo pátrání po pachatelích
škod, které však bylo bezvýsledné (bylo poničeno 240 zasazených stromků).
Výpovědi údajných škůdců i svědků byly tak protichůdné a většinou neurčité, že
prokázání viny bylo úplně nemožné.
Pokud jde o situaci finanční, tedy musíme být spokojeni, že nejsme nic dlužni.
Vzácným porozuměním městského hospodáře (A. Konečného) pro naši situaci,
zaplatil všechny větší výdaje MNV. Rozpočtové částky MNV jsou stále stlačovány.“
32
A tady někde historie Okrašlovacího spolku končí. Aktivita a nezištná práce
dobrovolníků narazila na nepochopení, snad i zlou vůli. Pachatelé tohoto činu
byli známi, ale poněvadž se jednalo o ratolesti z prominentních rodin MNV
a SNB (tehdejší policie), nikdy se tento případ neobjasnil.
Můžeme se tedy ptát: Podaří se objasnit tento nejnovější vandalismus podle
zásady „padni komu padni“ ?
Lidmila Navrátilová
Základní škola Vladimíra Menšíka
Podejte ruku ….
Sdružení Podané ruce pomáhá lidem v tíživé životní situaci s řešením jejich
drogového problému a snaží se působit tak, aby tento problém vůbec nevznikal.
Cílem je chránit společnost před možnými negativními důsledky zneužívání návykových látek.
Centrum prevence se zaměřuje na prevenci rizikového chování u dětí a mladých lidí.
Beseda – Drogová závislost, příčiny, východiska a stádia závislosti
– proběhla 7. března 2011 v 6. a 7.
ročnících. V průběhu dvou vyučovacích
hodin nebyli žáci pouze pasivně informováni, ale aktivně se zapojili do práce.
Po krátkém seznamovacím „kolečku“
probíhala beseda v komunitním kruhu,
žáci se obrázkovou formou seznámili
s nelegálními drogami, s nebezpečím, které jim hrozí. Komunikace byla zaměřena na budování pozitivního pohledu život, na rozvoj osobnosti a na zmírnění negativní sociálních tlaků. Jak se dětem beseda líbila? Posuďte sami z jejich reakcí.
Gábina: „1. hodinu jsme se seznamovali a pantomimou jsme převáděli, jaký
je náš koníček… Ve 2. hodině jsme počítali, kolik peněz utratí lidé za rok za cigarety. Hráli jsme hru na svědomí a pokušitele. Beseda se mi líbila.“
33
Vláďa: „Na besedě se mi líbily obrázky, se kterými se spojovala výuka. Beseda se mi celkem líbila.“
Nikolas: „Besedovali jsme o kouření, že když kouříme, máme velkou náladu
a když dokouříme, tak nám ta nálada klesne. Bylo to zajímavé, bavilo mě to!
Povídali jsme si o drogách, že ničí zdraví a že když chceme přestat, tak musíme
chtít sami.“
Katka: „Dost se mi tato prevence líbila, dozvěděli jsme se hodně zajímavostí
o návykových látkách. Zahráli jsme si hru na svědomí a pokušitele, kteří přemáhali váhavce a vyhrálo svědomí. Ale někdy to tak v životě nebývá a to je škoda.
Tyto látky častokrát přináší neštěstí. Byla to velmi zajímavá beseda.“
Žáci 6. tř. a R. Blažková
Dráček Hasík
Hasík – to je preventivní program požární ochrany pro žáky základních škol
pořádaný ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Profesionální hasiči se stali instruktory a seznamovali žáky nejen s jejich prací, ale
především s prevencí požárů.
Žáci 6. ročníku se během
výukového programu dozvěděli mnoho užitečných
informací o požárech a jejich
předcházení. Jak nahlásit nehodu – požár. Jaké použít telefonní číslo. Co dělat, když
začne hořet oblečení. Jaká
je první pomoc při popáleninách. Na co nezapomenout,
při odchodu z domu. Jak se
zachovat, když hoří u nás
doma. Vyzkoušeli si také
řadu modelových situací,
např. telefonát při nahlášení nehody či požáru. Vše bylo doplněno názornými
ukázkami a filmy.
Součástí programu je také návštěva přímo u hasičů. Na tuto část se žáci těší
vždy nejvíce. Všichni si mohli prohlédnout zblízka techniku, vybavení, operační
středisko, posilovnu. „Jen škoda, že jsme se nemohli sklouznout po tyči,“ ozývalo se posmutněle. Všichni byli spokojení a ivančickým profesionálním hasičům
moc děkujeme.
Mgr. Zdeňka Adamová
34
Nejlepší recitátoři z 1. stupně v okresním kole
Ve středu 2. března se konalo okresní kolo recitační soutěže. Do kina Réna
se sjeli ti nejlepší recitátoři z devíti základních škol v okrese Brno-venkov, aby
změřili své síly.
Účastníci soutěžili ve třech věkových kategoriích:
nultá věková kategorie
– žáci 1. ročníků ZŠ
1. věková kategorie
– žáci 2.–3. ročníků ZŠ
2. věková kategorie
– žáci 4.–5. ročníků ZŠ
Okresního kola se mohli zúčastnit
nejvýše dva recitátoři z každé kategorie.
Z I. stupně jsme v soutěži měli šest
želízek v ohni. Byli to Lucka Peterková,
Aleš Chaloupka, Natálka Hovorková,
Pepík Vildomec, Lenka Zelenková
a Simona Jonášová. V silné konkurenci
25 účinkujících stanul na stupních vítězů ten nejmladší – Aleš Chaloupka z 1.
třídy. Krásným přednesem žertovné
básničky Křivda vybojoval skvělé 3. Aleš Chaloupka
místo. Alešku, blahopřejeme!
I ostatní naši žáci bojovali jako lvi. I když nedosáhli na medailová místa, patří
jim poděkování za vzornou reprezentaci naší školy.
Marie Machová
Rubikon u nás ve škole
Ve středu 23. února 2011 se uskutečnilo na naší ZŠ V. Menšíka školní kolo
soutěže RUBIKON.
Projekt uskutečněný pod záštitou MŠMT ČR o dodržování zákonů, sportovním sázení a zodpovědném rozhodování probíhá již
třetím rokem. Cílem je žákům ve věku 12–16 let přiblížit problematiku zákonů
poutavou a soutěžní formou, upozornit vybrané cílové skupiny na problematiku
zákazu přístupu nezletilých k sázení.
Celá soutěž měla celkem 5 kol, ve kterých soutěžící museli prokázat nejen
své znalosti, ale i schopnost správně se rozhodnout, spolupracovat, logicky myslet a tak trochu i schopnost riskovat.
35
1. kolo – ZÁKONY – soutěžící vybírali z 15 otázek zaměřených na znalost
zákonů
2. kolo – RYCHLOST – stavění staveb z dřevěných kostek podle obrázků
3. kolo – MŮJ NÁZOR – minutová obhajoba názoru na dané téma
4. kolo – ROZHODNI SE – splnění 10 úkolů za 8 minut
5. kolo – STALO SE? NESTALO? – je přečtená událost pravdivá či nikoli?
Do přípravy na soutěž se zapojila celá škola. V hodinách občanské výuky se
žáci dozvídali o zákonech, v hodinách českého jazyka trénovali jednotlivá témata 3. kola, ve výtvarné výchově tvořili vlastní návrhy plakátů k soutěži.
Průběh celé soutěže byl napínavý. Atmosféra byla výborná, soutěžící ukázali,
co umí. O vítězi rozhodlo až závěrečné kolo, kde si soutěžící mohli vsadit 0 až 5
bodů na své odpovědi.
… a konečné pořadí?
1. místo 9. A
ČERVENÍ
54 bodů
2. místo 9. B
ŽLUTÍ
47 bodů
3. místo 8. B
MODŘÍ
38 bodů
4. místo 8. A
BÍLÍ
30 bodů
5. místo 7. A
ORANŽOVÍ
19 bodů
6. místo 7. B
ZELENÍ
13 bodů
Družstvo třídy 9. A ve složení Karolína Pořízková, Silvie Těšíková, Honza Vorel, Pavel Brudík a Jirka Muzikář zvítězilo a postupuje do oblastního
kola, které se koná 13. dubna 2011. Vítězům gratulujeme a držíme palce!!!
Mgr. Zdeňka Adamová, školní koordinátor soutěže
36
Středisko volného času Ivančice,
Komenského nám. 12, Tel.: 546 451 292
BAMBIRIÁDA V JIHOMORAVSKÉM KRAJI
Tradiční přehlídku aktivit pro děti, mládež i dospělé s názvem BAMBIRIÁDA připravuje v Jihomoravském kraji Středisko volného času Ivančice. „Máme
se o co podělit“ je motto letošního ročníku. Ochutnávky činností dětských a mládežnických sdružení, středisek volného času, domů dětí a mládeže, neziskových
organizací, sportovních klubů a dalších spolků, spojené s mnoha vystoupeními,
budou probíhat v ivančickém přírodním parku Réna ve dnech 27. a 28. května,
vždy od 9.00 do 18.00 hodin. Připraveny budou prezentační stánky, hry, soutěže,
tvořivá dílna, jízdy na koních, pódiová vystoupení, doprovodný program.
Bambiriáda 2011 otevřeně podporuje myšlenku dobrovolnictví, je aktivní
součástí Evropského roku dobrovolnictví. 13. ročník Bambiriády bude probíhat
v dalších 16 městech napříč republikou.
www.bambiriada.cz
SPOLEČENSKÝ PLES HÁZENKÁŘŮ A SVČ IVANČICE
V sobotu 26. února se uskutečnil Společenský ples Házenkářů a SVČ Ivančice. V úvodu ples zahájili a návštěvníkům plesu popřáli příjemnou zábavu ředitelka Střediska volného času Ivančice Mgr. Jana Heřmanová a předseda klubu HK
Ivančice Milan Buček. Ples probíhal ve všech prostorách Besedního domu. Návštěvníkům k tanci a poslechu hráli ve velkém sále hudební skupina Merlin, ve
vinárně hudební skupina Fly band, v restauraci DJ Hans. Na návštěvníky čekala
bohatá tombola a různá vystoupení taneční skupiny Mighty-Shake Zastávka,
která předvedla ukázky společenských tanců a Hip-hopu. Mezi účastníky, jenž
vyprodali ples několik týdnů dopředu, panovala dobrá nálada a spokojenost.
MAŠKARNÍ KARNEVAL S HARRY POTTEREM
Nedělní odpoledne patřilo v ivančické sportovní hale maškarnímu rejdění.
Rodiče s dětmi, které byly v kostýmech, se přišly pobavit, zasoutěžit a zatančit.
V bradavické škole čar a kouzel, která pro ně byla tentokrát připravena, děti
přivítal ředitel Albus Brumbál s profesorkou McGonagallovou a Hagridem.
V plnění kouzelnických soutěží jim pomáhali Harry, Hermiona, Ron a Dean.
Děti měly za úkol procestovat s kufrem, skládaly obrázek Harryho, létaly na
koštěti, prolézaly tajnou chodbou, vařily lektvar zrychlení nebo zaháněly obřího
pavouka. Za každý splněný úkol byly odměněny malou sladkostí.
37
Pro nejmenší děti byl připraven dětský koutek, ten byl neustále v obležení
neúnavných holčiček a kluků. Větší děti si ve tvořivé dílně vyráběly bílou sovu
Hedviku.
V závěru akce došlo i na vyhodnocení nejkrásnějších masek. Výběr vůbec
nebyl lehký, všechny masky byly krásné a děti se do nových rolí úplně vžily.
Vyhodnotit jsme přesto museli. Oceňovali jsme dvě kategorie, menší a větší
děti.
Vítězné kostýmy:
Harry Potter, Motýlí víla, Rytíř, Čarodějnice, Zorro, Čarodějnice – dvojice,
Pavučnice, Čertice, Pavoučci, Dýně, Vlček.
Děkujeme našim partnerům:
Nábytek RB – Radek Brázda,
Obuv Čipera a syn,
Knihkupectví – Marie Juřenová,
Radek Halouzka,
METAL ALIANCE – zdravotní pojišťovna,
Pojišťovna Generali.
38
IVANČICKÉ HÁZENKÁŘKY VYHRÁLY V HODONÍNĚ
Dne 6. 3. 2011 se v městské sportovní hale v Hodoníně konal turnaj minižákyň. Pořadatelem byl HK HODONÍN. Mezinárodního turnaje se účastnili
následující družstva: HK HODONÍN, HK IVANČICE, SK UP OLOMOUC,
DDM STŘÁŽNICE, TATRAN BOHUNICE, ZÁHORAN SENICA (SK),
ŠK TALENT DUNAJSKÁ STREDA (SK). V hale panovala pravá turnajová
atmosféra. Házenkářky byly často odměňovány účastníky hlasitým potleskem
a fanděním.
Jednotlivé zápasy proběhly následovně:
HK IVANČICE - ŠK TALENT DUNAJSKÁ STREDA (SK) 9 : 7
HK IVANČICE - ZÁHORAN SENICA (SK) 10 : 1
HK IVANČICE - SK UP OLOMOUC 11 : 5
HK IVANČICE - DDM STRÁŽNICE 8 : 1
HK IVANČICE - HK HODONÍN 11 : 7
HK IVANČICE - TATRAN BOHUNICE 8 : 4
HK Ivančice odehráli turnaj v dobré pohodě, přestože družstvu chyběly obě
pivotmanky a jedna brankářka. Čerstvě uzdravený tým po chřipkách a jiných neduzích, zvládl dobře rychlé tempo zápasů, do kterých se ve zvýšené míře zapojily
i mladší hráčky z ročníků 2001 a 2002. Tým zahrál dobře a vyzvednout lze jedinou hráčku, která převyšovala ostatní – i soupeřky a to naši brankářku Terezku
Bučkovou, díky ní jsme turnajem prošli bez zaváhání.
HK Ivančice
39
1919
Gaudeamus igitur…
2009
Jak se k sobě chováme?
Ve slohu probírali naši kvartáni úvahu a měli za úkol zamyslet se nad otázkou: Jak se k sobě chováme? Součástí této práce byl i zajímavý projekt na téma:
Etiketa a zdvořilost.
Studenti se v rámci práce na projektu rozdělili do skupin. Každá z nich dostala jedno téma, např. Dary a dárky, Cestování, U stolu, Na návštěvě aj. Jednotlivé
skupiny měly za úkol shromáždit co nejvíce informací, připravit pro ostatní kvíz,
který by obsahoval ty nejzajímavější otázky. Závěrem žáci zpracovali svá témata
jako úvahu a mluvčí jednotlivých skupin ji prezentovali formou krátké přednášky s následnou diskusí. Studenti využili zejména oblíbené moderní publikace
Ladislava Špačka Nová velká kniha etikety, která byla zpracována také jako
DVD a televizní pořad.
Protože je některé kvízové otázky a odpovědi na ně překvapily, zpracovali je
písemně i pro své spolužáky. Například:
1. Jestliže předáváme květinu jako dar, odstraníme i celofánový obal?
a) ano
b) ne
2. V jakém pořadí máme: předat kytici, pogratulovat, potřást rukou?
a) předat kytici, pogratulovat, potřást rukou
b) pogratulovat, potřást rukou, předat kytici
3. Měla by si hostitelka kytici vystavit?
a) ano
b) ne
4. Kam vstupuje první muž: do cukrárny, restaurace, tramvaje, do řady v kině?
a) do cukrárny
b) do restaurace a do řady v kině
c) do tramvaje
5. Co nepatří na jídelní stůl:
a) notebook
b) mobilní telefon
c) vidlička?
(Řešení: 1. b, 2. b, 3. a, 4. b, 5. a, b)
Také vás tyto otázky pobavily? V rámci kvízu samozřejmě následovaly další,
např.: Co je to molton a napron? Pečivo u stolu a) ukusujeme, b) lámeme na malé
kousky, a ty potom vkládáme do úst? Kompoty jíme lžičkou, ale co s peckami?
Jíme ve společnosti ovoce příborem? Jak si poradíme s banánem, pomerančem,
kiwi? Jak oznámíme číšníkovi, že již nebudeme jíst? Shodíme-li během jídla nůž
nebo vidličku, co potom s nimi? Přijde-li nabízet květinářka hostům květiny, kdo
jediný ji může odmítnout?
40
Laskaví čtenáři Ivančického zpravodaje jistě všechny odpovědi na tyto otázky znají, ale kvartány jejich zpracování nejen poučilo, ale také pobavilo. Dotazy
typu: Co je to „přirozené chování“? a Jsou etiketa a zdvořilost slova souzvučná?
vyvolaly mezi studenty ještě dlouhou diskusi.
PhDr. Jana Chocholáčová
Jarní cvičení z molekulární biologie
Přírodovědná fakulta Jihočeské univerzity ve spolupráci s Biologickou olympiádou pořádala v Českých Budějovicích týdenní soustředění (7.–11. 3. 2011)
zaměřené na molekulární biologii pro úspěšné řešitele biologické olympiády.
Cílem tohoto laboratorního cvičení bylo vyzkoušet si „vlastníma rukama“ některé metody, které jsou běžně používané ve vědeckých nebo diagnostických
laboratořích.
Naštěstí jsem dostala příležitost zúčastnit se tohoto soustředění, a tak jsem
sbalila kufr a hurá na vlak do Budějovic! České Budějovice byly opravdu nádherné. Navíc jsme (tedy já a dalších 14 účastníků) byli ubytovaní blízko náměstí
ve skautské ubytovně. Program byl opravdu velmi pestrý – mimo tří laboratorních úkolů jsme navštěvovali povinné i dobrovolné přednášky na JU, zbytek času
byl vyplněn procházkami po městě a různými společenskými aktivitami.
První den jsme se zabývali určením našeho haplotypu mitochondriální DNA.
Mitochondriální DNA je uložena v mitochondriích, tedy mimo jádro buňky,
a přenáší se výhradně po mateřské linii. Drobné mutace v DNA, které se odehrály mezi životem naší praprapra…matky a tím naším, nám mohou prozradit
k jakému haplotypu patříme nebo-li odkud pocházeli naši předkové. Nejprve
jsme izolovali naší mitochondriální DNA z vlasových kořínků, ze které jsme si
polymerázovou řetězovou reakcí namnožili určitý úsek, který jsme následně sekvenovali a srovnali s referenční sekvencí. Moje sekvence mitochondriální DNA
měla mutace oproti referenční sekvenci na 93, 171, 221, 224, 311, 411 a 451
místě, to znamená, že patřím do haplotypu K (někdy označovaný jako Kateřina).
Kateřina, zakladatelka haplotypu K, žila před 50 000 lety v západním Rusku. Její
potomci se rozšířili dále do Evropy, severní Afriky, Indie a na Blízký východ.
Druhý den jsme dělali vizualizaci
pohlavního chromosomu W zavíječe
moučného celochromosální malovací
sondou. Fluorescenční in site hybridizace slouží ke zvýraznění určitého
úseku DNA přímo na chromosomech
(lze zvýraznit jednotlivý gen nebo celý
41
chromosom). Celochromosomová sonda byla získána z „pohlavního tělíska“,
útvaru který se nachází v jádrech samičích buněk a který je tvořen chromosomem
W. Sonda byla naznačena fluorochromem. Principem této metody je hybridizace (tvorba dvoušroubovice z vláken různého původu) sondy s komplementární
oblastí na chromosomu. Aby mohlo dojít k hybridizaci, musí se nejprve DNA
sondy i chromosomů zdenaturovat. Následně se obarví chromosomy modrým
barvivem DAPI, aby mohly být ve fluorescenčním mikroskopu viditelné.
Třetí a čtvrtý den jsme detekovali telomerické sekvence u vybraných druhů
hmyzu. Telomery jsou konce chromosomů, které mají řadu funkcí a bez nichž by
eukaryotní buňka nemohla fungovat. Jsou tvořeny opakujícími se úseky DNA,
které jsou typické pro velké skupiny organismů (rostliny – TTTAGGG, u většiny
živočichů TTAGGG). Cílem bylo zjistit, zda mají původní členovci telomerickou sekvenci TTAGG či nikoli. Zkoumali jsme ruměnici, cvrčka, octomilku,
zavíječe a potemníka. Pomocí dot blot hybridizace jsme zjistili, že telomerickou
sekvenci TTAGG mají pouze cvrček a zavíječ.
Jarní soustředění z molekulární biologie bylo pro mě velkým přínosem.
Vyzkoušela jsem si nejdůležitější metody používané v laboratořích a dozvěděla
jsem se spoustu zajímavých informací (i z vysokoškolského života). Velmi se mi
líbilo navštěvování Přírodovědné fakulty Jihočeské univerzity a setkání se skvělými studenty i profesory, kteří zde působí. Poznatky z tohoto soustředění jistě
dále využiji při vysokoškolském studiu na přírodovědné nebo lékařské fakultě.
Pavlína Chládková, studentka septimy
18. dubna 1945 byly osvobozeny Ivančice
Neohrožený učitel
Každý z nás vzpomíná na školní léta a s přibývajícím věkem zpětně hodnotí
i doceňuje učitele, kteří se podíleli na jeho vzdělání i výchově. Začal jsem chodit
do 1. třídy chlapecké obecné školy v Ivančicích v roce 1938. Bylo to v tzv. kasárnách, jak se tehdy říkalo budově pánů z Lipé na Palackého náměstí. Ve dvorním
traktu v 1. poschodí bylo umístěno muzeum a ve 2. poschodí byly naše učebny.
Doba začala být velmi neklidná, ale to jsme jako děti vnímaly jen velmi okrajově.
O pololetí roku 1939 se změnil náš třídní učitel. Místo učitelky Jaroslavy
Mikšové nás začal vyučovat pan učitel Karel Šrot. Od rodičů jsem věděl, že
pochází z Ivančic a že se s rodinou přistěhoval odněkud ze Znojemska, které
bylo obsazeno Němci a přičleněno k Velkoněmecké říši. Teprve později jsem
se dozvěděl, že působil jako řídící učitel v Podmolí u Znojma a že byl vlastně
politickými okolnostmi donucen jako český občan i s rodinou odejít, pokud se
nechtěl stát občanem nacistického Německa.
42
Pan učitel Šrot nás jako třídní učil po celou dobu naší docházky do obecné
školy. Vzpomínám si také, že v prvním ročníku byli krátce našimi spolužáky dva
židovští chlapci. Jejich jména jsem už zapomněl. Zřejmě skončili v některém
z nacistických koncentračních táborů. Postupně jsme zažívali vystěhovávání
ivančických židovských rodin a naopak německé přistěhovalce, kteří obsazovali
uprázdněné židovské byty i jejich obchody.
Někdy uprostřed školního ve třetí třídě nám pan učitel Šrot sdělil, že příští
den přijde zemský školní inspektor. Informoval nás, že určitě navštíví i naši třídu
a že se nemáme čeho bát. Máme jen v lavicích povstat a přivítání už pan učitel
provede sám.
A skutečně, druhý den zemský školní inspektor zaklepal na dveře naší učebny
a ve dveřích se objevil pán v černém obleku, na jehož tmavém saku se blyštil
odznak s hákovým křížem. Ještě než stačil zavřít dveře, celá třída povstala.
Inspektor se na chvíli postavil do pozoru, vztyčil pravici a po vojensky nahlas
pronesl nacistický pozdrav: „Heil Hitler!” Všichni víme, jak se na tento pozdrav
odpovídalo. Pod panem učitelem Šrotem se však nepodlomila kolena a se stoickým klidem odpověděl: „Dobrý den!”
K celkovému dokreslení tehdejší doby si musíme uvědomit, že v čele třídy
byl umístěn obraz protektorátního prezidenta Emila Háchy, že ministrem školství byl Emanuel Moravec, zkrátka že politická situace byla zcela v režii nacistů
a jejich přisluhovačů.
Nedoslechl jsem se, že by náš třídní učitel měl nějaké opletačky, nebyl suspendován, ani vězněn. Přesto v mých očích byl a zůstal velikým hrdinou.
#
#
#
Válka skončila a pan učitel Šrot se opět přestěhoval na své oblíbené Znojemsko. Uplynula další desítka let a dokončoval jsem studia na Pedagogickém
gymnáziu ve Znojmě. Jako student předposledního ročníku tohoto ústavu jsem
byl určen vykonávat týdenní praxi v Suchohrdlech u Znojma. Jaké bylo moje
překvapení, když mne přivítal můj bývalý třídní učitel z Ivančic a v té době
ředitel tamní školy Karel Šrot. Naše shledání bylo pro oba dojemné a pro mne
zůstalo nezapomenutelné.
#
#
#
Nedávno jsem tyto zážitky vyprávěl svému bývalému učiteli ivančického gymnázia panu řediteli Janu Kouřilovi. „A víš, Karle, jak se ten inspektor
jmenoval?” To jsem samozřejmě neměl tušení. „Měl poněmčelé české jméno,
Schattek.” Projevil jsem mírné překvapení a zjistil jsem, že s osudem toho pana
inspektora jsem poměrně dobře seznámen. Jako učitelský důchodce jsem se dal
43
na studium regionální historie Židlochovicka a se jménem Schattek jsem se
v místní literatuře často setkával.
Ernst Schattek v roce 1922 nastoupil jako učitel v Židlochovicích na německé
jednotřídce. Kroniky i pamětníci uvádějí, že svoji funkci menšinového učitele
zastával velice dobře. Dětem věnoval i všechen volný čas a bylo nesporně jeho
zásluhou, že ve třídě se stále udrželo v průměru 12 až 15 žáků a škola v době
předmnichovské republiky nebyla zrušena.
Do myslí židlochovických Němců pozvolna pronikal, obdobně jako do cítění
ostatních německých občanů československého státu ideologický jed, promyšleně
vyráběný a šířený nacistickou propagandou za vedení dr. Goebelse. A tak i u nás
začaly noční srazy a cvičení německé mládeže. Z učitele Schattka se stal ideový
vůdce a hlavní organizátor germánských myšlenek mezi Němci v Židlochovicích
a v okolí.
A k tomu všemu jedna kuriozita. 9. října 1938 krátce po poledni přijelo
nákladními auty do Vojkovic, které leží v bezprostřední blízkosti Židlochovic,
asi 150 mužů Wehrmachtu. Vojkovice tak byly zabrány nacistickým vojskem
a přičleněny k Velkoněmecké říše. Na slavnostní defilírce před obecním hostincem, kde bylo hlavní shromaždiště obyvatel, byl slavnostním řečníkem učitel
Schattek. Protože ke slavnostnímu pochodu a odpolední tancovačce bylo potřeba
muziku, objednali si dechovku ze Židlochovic. Muzikanti nevěděli, jak se zachovat. Odříct se za tehdejší situace báli, na druhé straně – hrát Němcům, když
zabírají republiku? Vyřešili to švejkovsky. Defilujícím vojákům hráli český Fanfárový pochod od vojenského kapelníka Zity. Obyčejně tento pochod byl hrán na
přehlídkách československých vojáků. A odpoledne na německé slavnosti hráli
muzikanti samé české písničky. Schattek prý zuřil, muzikanti se však hájili, že
jiné noty nemají. Jeden z nich si vzpomíná, že asi za měsíc dostali od učitele
Schattka balík not německých maršů s pokynem, aby se je naučili.
-kv-
PRO LÁSKU K MANŽELOVI ODEŠLA
S ODSUNEM
Letos slavíme již 66. výročí osvobození Ivančic od nacistické okupace. Po šesti
letech nabytá svoboda vzbuzovala euforii s velkými nadějemi do let budoucích. Pro
3 miliony obyvatel naší předválečné 1. Republiky, kteří patřili k německé nebo maďarské národnosti, však konec války znamenal jejich odsun podle tzv. Benešových
dekretů. Mezi nimi byl např. i syn zakladatele ivančické nemocnice a lékař, který
se zasloužil o její další rozvoj MUDr. H. Keckeis. Jaké měli tito vyhnanci pocity
a zážitky? Ve svých vzpomínkách to vyjádřila rodilá Vančačka paní Karolina Kőberlová, roz. Šidlová, která nás požádala o jejich zveřejnění.
44
Ať už po válce nebo po zhroucení kteréhokoliv násilného a nelidského
režimu, nemůže žádný národ a žádná společnost znovu začít bez odpuštění
a smíření. Co se během války událo a co po osvobození následovalo, to by se
mělo častěji popisovat a lidem připomínat tu zlou dobu, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo!
Kolik lidí v Ivančicích, v mém rodném městě mě znalo! Byli to učitelé, učitelky, spolužačky ze školy, kamarádi ze Sokola, sousedé atd. Komu jsem jen z těchto osob ublížila? Přesto mě velká většina těchto lidí po konci války v r. 1945 na
smrt nenáviděla. Jediné moje provinění bylo, že jsem se provdala za Němce. Byl
sice zrovna tak jako já příslušníkem Československé republiky, později Protektorátu Čechy a Morava, ovšem jeho velká chyba byla mateřská řeč německá. Jak
jen zlé provinění! Jen malá hrstka lidí se mnou a mojí rodinou cítila. Těchto lidí
bylo tak málo, že nikomu z nich nebylo možné dovolat se té nejmenší pomoci pro
nás. Naše křížová cesta začala. Zapomněli jste tehdy všichni, že území československého státu patřilo před první světovou válkou k Rakousku-Uhersku, a že
i vy, všichni Češi, jste byli státní příslušníci této země? 28. říjen 1918 je datem
utvoření nové a první Československé republiky pod vedením p. prezidenta T.
G. Masaryka. Prezident T. G. Masaryk ale nevyhnal z nové republiky všechny ty
lidi, jejichž mateřská řeč nebyla jiná. Všichni tito lidé žili mezi námi, Čechy, už
řadu staletí pohromadě.
Otec mého manžela (celé generace bydleli v Horních Heršpicích) byl tehdy
převzat ze služeb dráhy Rakouska do služeb Československé státní dráhy (ČSD).
Podmínkou pro přijetí k ČSD bylo udělat zkoušku v češtině a on s úspěchem obstál. Tím nebyl jen převzat jako úředník k ČSD, nýbrž se stal i státním občanem
Československé republiky. To platilo i pro celou jeho rodinu. Kolik jen jejich
generací se narodilo v Horních Heršpicích, kde všichni žili! Dřívější předkové
pocházeli z Rakouska, ze země Steiermark a vesnice Altaussee, kde až dodnes
skoro každý občan má jméno Köberl. Můj manžel Leopold Köberl sloužil za
první republiky dva roky u Československé armády v Lipníku nad Bečvou, kde
byl u horského dělostřeleckého pluku. V Domažlicích v jižních Čechách byl
v důstojnické škole. Jako podporučík, důstojník v záloze, za mobilizace narukoval a zůstal až do konce mobilizace. U německé armády nesloužil. Od června
r. 1937 až do května r. 1945 byl inženýrem v konstrukci u firmy Baťa ve Zlíně.
(Vystudoval v Brně.) Veselá příhoda ve Zlíně, v listopadu r. 1937 (byla jsem
na návštěvě u mé provdané sestry), mě přivedla s tímto „Němcem“ dohromady.
Koncem října 1938 byla naše svatba. Mně ani mým rodičům nevadila jeho mateřská řeč a navíc mluvil pěknou češtinou. Moji rodiče jej měli moc rádi, v kruhu
jeho českých kamarádů a spolupracovníků byl velice oblíbený pro svou mírnou
povahu a dobrotu. Jaké krásné vzpomínky máme jen na tuto krásnou dobu ještě
i za svobodna! Obývali jsme nový Baťův domek ve Zlíně na Dílech v Příční ulici. Rok po svatbě se nám narodil synek. Slovy nedovedu vyjádřit, jak jsme byli
45
šťastní a jakou radost měli rodiče z narození vnuka. (Nás bylo 5 děvčat.) Když se
válka blížila ke konci a fronta se táhla ke Zlínu, přišlo nařízení z německé strany.
Ženy a děti musí z města pryč. Chtěli nás zavézt někam do bezpečí. Zrovna tak,
jak jsem odmítla učit se v kurzech němčinu (náš synek též nenavštěvoval německou školku), tak jsem i odmítla opustit manžela. Byla jsem v posledním
měsíci v jiném stavu s druhým dítětem. Rozhodli jsme se, že mě manžel zaveze
i s naším synkem k mým rodičům do Ivančic. Dostali jsme se ale jen do Horních Heršpic na nádraží, kde bydleli manželovi rodiče v nádražní budově. Můj
manžel se musel rychle s námi rozloučit, neb musel nazpět do Zlína. Druhý den
nato bylo bombardováno Brno a trati okolo Brna. Trať Střelice – Kounice byla
zasažená. Otec sledoval, jak se s opravou trati pokračuje, a když zjistil, že trať
je na Kounice volná, odjel s námi 12. dubna 1945 do Ivančic k mým rodičům.
Příštího dne, ve 4 hod. ráno, se vlakem vrátil zpátky do Brna. Od toho dne jsme
už nevěděli, kde heršpičtí rodiče jsou. Našli jsme je až r. 1948 ve východním
Německu v Maggdeburg-Dessau, což byla sovětská zóna.
Osvobození Ivančic 18. dubna 1945! Ulice plné ruských vojáků, vojenských
vozů, zbraní, spousta koní v ulicích, jásot. Vyhláška: Všichni Němci se mají hlásit. Během dopoledne 23. dubna přišli pro mě a mého pětiletého synka ozbrojení
partyzáni a policie. Chtěli nás odvést do věznice! Jaký to byl úlek pro mě, týden
před porodem mého druhého dítěte, jaký úlek pro mého synka, jak to zapůsobilo
na mé rodiče! Otec se přede mě postavil a vykřičel z celého srdce: „Copak jste
se zbláznili, co to má znamenat! Já ji tam s vámi jít nenechám, vezměte mě! Co
tam s ní chcete dělat? Vždyť čeká dítě!“ Otec šel s nimi na radnici místo mně.
Na radnici se radila „revoluční vláda“ a rozhodla. Mému otci řekli: „Prozatím ji
necháme u vás, pane Šidlo. Když ale znovu pro ni dojdem, tak vyřiďte vaší dceři,
aby se nezdráhala jít, neb by to mělo zlé následky.“ Otec přišel domů celý zničený. Držel si hlavu a říkal, že těm darebákům to nikdy nezapomene.
Se mnou měl být tehdy do věznice odveden pan Svoboda, školní inspektor
z Brna německé národnosti. Stál před naším domem hlídán partyzány. Bydlel se
svou rodinou ke konci války u svého švagra na Horních Hlinkách.
Z prvního května na druhý květen 1945 byla strašná noc. Všichni jsme byli ve
sklepě pod naší zahradou. Rodičům nebylo možné vyjít z domu, dojít k porodní
asistence. Když se k ránu utišil hukot letadel, střelba z různých válečných zbraní,
troufali si rodiče za ní zaběhnout. Porodila jsem 2. května, ale po porodu jsem
dostala horečku přes 400. Matka byla zoufalá, po oněch událostech, kdy mě chtěli
odvést do vězení, se bála na někoho obrátit. Vždyť mi zemřeš a jsou tu dvě malé
děti! Odhodlala se zajít k p. doktorovi M. Stavratjevovi, který byl rozený Rus.
Ošetřoval nás už jako děti. Vylíčila mu, co se mnou je (má za manžela Němce)
a prosila, aby ke mně došel. Pan doktor Stavratjev přišel, prohlédl mě a říká mé
matce: „Co nejdříve musí vaše dcera do nemocnice!“ Matka spíná ruce, pláče
a říká, že po tom, co mě chtěli dát do vězení, se o mě bojí. Že má strach, že mě
46
v nemocnici nechají umřít. Žádá doktora Stavratjeva o nějaké léky a ten jí vyhověl. Léky předepsal a ještě v příštích dnech se, vždy večer, u nás zastavil.
9. května 1945 nesli moji rodiče mého synka ke křtu do kostela. Křtil jej
kaplan Zouhar na jméno Leopold. Dnes je tento rozený Vančák bezpečnostním
inženýrem u firmy Siemens v Karlsruhe. Pan farář Slabý a kaplan Zouhar mě
potajmu, vždy večer, u rodičů navštěvovali až do května r. 1946.
Potom přišel odsun. Až do tzv. „Vítězného února 1948“ jsem s nimi byla
v písemném spojení. Pak v dubnu r. 1991 jsem se shledala s panem farářem Slabým v Budišově u Třebíče na jeho faře. Po 45 letech!
To, co píši, je velice hrubý popis, i když jsem až dodnes ani tu nejmenší maličkost nezapomněla.
Kde se nachází můj manžel jsem nevěděla od toho dne, co nás odvezl do
Horních Heršpic k jeho rodičům. Je sobota 12. května odpoledne. Ležím v posteli, v ložnici mých rodičů, vedle mně moje malé dvě děti. Vyčerpaná, smutná,
nešťastná, kolik jen myšlenek mně letí hlavou. Na koho vzpomínám, o kom jsem
tu noc snila a matce o snu ráno vyprávěla! Někdo klepe u dveří, matka jde otevřít.
Slyším výkřik: „Pro Pána Boha, Leoši!“
V neděli ráno odchází můj otec s manželem, který se jde hlásit. Netrvá dlouho a oba přicházejí nazpět. Na vládním Revolučním národním výboru v Ivančicích mu řekli, že se má znovu hlásit v pondělí 14. května v 8 hod. ráno. Dostal
dokonce jeden den volno!
Brzo ráno v pondělí 14. května vpadnou do domu rodičů ozbrojení partyzáni.
V kočárku v ložnici leží novorozeně. Řvou a hledají v domě zbraně. Nařizují dítě
z kočárku vyzvednout a i tam hledají zbraně! Pod „ochranou“ těchto partyzánů
nás opouští můj manžel, odvádí jej do věznice. Děti křičí, já a rodiče se chvějeme
strachem, všichni pláčem. Ve věznici odebírají manželovi velkou část peněz,
hodinky a snubní prsten. Co to jen bylo za lidi (zloděje), kteří kradli i snubní
prsteny!
Lež a pomluva se rozšiřují v Ivančicích jako mor. Lidé všemu tomu štvaní
věří. Např. jednoho dne potká na ulici moji bývalou učitelku. Ona přistoupí
k matce a říká jí: „Paní Šidlová, mně je vás tak líto.“ „Proč?“, ptá se matka. „Vaší
dcery Karly manžel je přece gestapák, říká učitelka.
Ve dne v noci k nám přicházejí ozbrojení ruští vojáci a volají: „Germáni, pu,
pu!“ Chtějí ke mně do „kómnaty“ do postele. Otec je hladí po ramenou a říká:
„Žádný Germán.“ Snáší pro ně víno ze sklepa (šípkové a rybízové), matka jim dává
buchty a vajíčka, které rádi pijí syrová, jen aby je dostali z domu. Jedna z těch „milosrdných“ sousedek k nám ruské vojáky posílá, jiná zas si nemůže odpustit vůči
mně poznámku: „Němci musí odtud pryč, jinak zde nebudeme mít pokoj!“
Otec vidí, jak ozbrojení partyzáni vodí „Němce“ z věznice na práci a večer
zase nazpět. Můj manžel a mnoho jiných pracují na polích, v nemocnici nosí zraněné a mrtvé a líčí prasečí chlívky. Také musí odstraňovat miny u Hrubšic.
47
Jednoho dne bylo oznámeno, že hranice s Rakouskem bude krátce otevřena.
Kdo z „Němců“ má v Rakousku příbuzné a proti kterému nic není, může dobrovolně do Rakouska odejít. Hned za poledne odcházím s otcem do nemocnice,
kde můj manžel pracuje. Jsem odhodlána vydat se na tuto cestu a sděluji mu to.
On mně odpovídá: „Já nikam dobrovolně nepůjdu. Nikomu jsem nic neudělal
a chci zpátky to, co nám bylo bezprávně ukradeno!“ Dosud věří ve spravedlnost!
Co na něj v příštích dnech a týdnech čeká, o tom dosud nemá zdání.
Do Ivančic dojel jeden Vančák, který pracoval u Bati ve Zlíně, a jeho první
cesta vedla buď na soud nebo na četnickou stanici. Udal mého manžela, že byl ve
Zlíně „velitelem gestapácké střelnice“! Výslech na výslech, nikdo z vyslíchajících nechce manželovi věřit. Co vedlo toho Vančáka k tak zlému obvinění? Otec,
matka a já nejsme skoro stavu myslet. Starost a strach nás obklopují. Výslechy
prováděli „soudci z lidu“. Při výsleších hrozili manželovi, že jej buď oběsí, zastřelí nebo že dostane doživotí! Bejčákem mu klepali na rameno a volali: „Tu
tvou k...u též zavřeme!“
Protokoly byly poslány do Zlína, kde byl manžel zaměstnán u Bati až do
května 1945. Tam ho znali. Když protokoly přišly nazpět, tak náš známý strážmistr sdělil mému otci: „Pane Šidlo, protokoly jsou ze Zlína nazpět. Udání není
pravdivé!“ A k tomu podotkl: „Kdyby všichni Němci byli takoví, jako váš zeť,
tak by asi k něčemu podobnému nedošlo.“
Můj otec doufal, že manžela z věznice propustí. Mluvilo se mezi lidmi, i můj
otec to slyšel, že všichni ti „Němci“, proti kterým nic není, mají být z věznice
propuštěni. Nebylo tomu tak. Jak už „soudci z lidu“, tak i „vláda ve věznici“
na propuštění nepomysleli. Znovu se mezi námi rozšířil velký smutek. Co jen
podniknout, láme si otec hlavu. Potkávám jednoho známého, který teď stojí na
vysokém stupínku v městském národním výboru, tak i jinde. Zdravím jej a ptám
se: „Prosím, nevíte co s námi bude dál? Můj manžel je ještě ve vězení.“ „Jak se
jmenuje, odkud pochází, jak vypadá?“, zní jeho otázka. Říkám mu jméno, odkud
pochází a víc už nechce slyšet. Odpovídá: „Aha, ten malý, slabý a Brňák… Brňáci byli ty největší svině“, nechá mě stát a jde dál.
Už se chýlí k podzimu, manžel sedí nadále ve věznici, ale koho už to z té
honorace zajímá. Naše bývalá sousedka, která mě zná už od dětství a je to člověk
zlatého srdce, chodí denně do města, a to nejen na nákup.V její plátěné tašce
nocí chleba, ovoce a někdy i cigarety. Když někde uvidí pracovat mého manžela,
podstrčí mu něco k jídlu.
Je houbová doba. Matka vařila houbovou omáčku, jídlo je hotové. Náš známý
klepe na dveře a říká: „Váš zeť pracuje v cihelně u Panovských Na Židovských
hrobech a má hlad. Jestli máte něco k jídlu, tak mu tam zaneste.“ Matka rychle
naplňuje kastrolky obědem, dává je do tašky, a já s tím běžím přes naši zahradu,
Kobylkovo pole, přes stráň, směr cihelna. Někdo mě musel spatřit, aniž bych to
věděla. Přiběhnu do stodoly, všude sláma, manžel mě zhlédne. Usedám na klády
48
u zdi a on začíná jíst polévku. Chci mu dát další jídlo, ale k tomu už nedojde.
Hlouček ženských vpadne do stodoly, křičí jak zběsilé. Sem se nosí Němcovi
žrádlo? Vezmu rychle tašku do ruky a běžím ze stodoly ven. Ženské jako zdivočelé za mnou, plijí po mně a nadávají mi německých sviní. Doběhnu k rodičům.
Ženské jako hyeny, kdo z nás jim ublížil? A tak se nadále nacházeli lidé „dobré
vůle“, kteří nás pronásledovali.
V předešlých řádcích se zmiňuji, že mě a děti u rodičů navštěvovali p. farář
Slabý a kaplan Zouhar. Rodiče, p. farář Slabý a kaplan Zouhar přemýšleli, co
bych měla podniknout, neb proti nám nic nebylo. Psala jsem do Brna žádost na
okresní národní výbor o vrácení československé státní příslušnosti pro celou naši
rodinu. Asi v říjnu nebo listopadu jsem dostala zprávu, že se tam mám dostavit.
Z radnice mně musel otec přinést povolení, že smím jet do Brna dráhou. (Němci
nesměli používat žádného dopravního prostředku.) Se mnou jela do Brna jedna
paní, rodačka z Ivančic starší než já, v té samé záležitosti jako já. Byla jsem tomu
velice ráda. Když jsme v Brně došly na okresní národní výbor přišla ta paní ihned
na řadu. Stály jsme vedle sebe před psacím strojem úředníka tohoto úřadu. Přečetl si její žádost, položil několik otázek a té paní odpověděl: „Státní příslušnost
dostanete pro sebe a vašeho synka, musíte mít strpení. O vás oba se postaráme.
Vrátíte se nazpět do klína českého národa, necháte se rozvést, váš manžel je zajatcem ve Francii.“ Rychlé vyřízení.
Na řadu jsem přišla já. Úředník bere do rukou moji žádost a čte ji zrovna tak,
jako té předešlé paní. Zvedne hlavu a říká mi: „Tak vy jste Karolina Köberlová,
máte dva syny, vezměte si příklad tady z té paní…“ Stojím před ním jako sloup
a nejsem stavu v prvním okamžiku odpovědět. Konečně odpovídám: „Beru svoji
žádost nazpět a půjdu s mým hodným manželem, půjdu s ním třeba až na konec
světa.“ Tento „pán“ bere mou žádost do rukou, praští s ní na stůl a říká: „Tak tam
s ním jděte, tam zdechnete!“
Přicházím večer k rodičům, čekají zde na mě i p. farář Slabý a kaplan Zouhar.
S pláčem vyprávím, jak jsem v Brně pochodila. Všichni se mě snaží uklidnit.
Pan farář Slabý mně říká: „Vážím si velice tvého rozhodnutí, půjdeš s manželem
a dětmi. Bůh vás neopustí, přinese to jednou štěstí.“ S panem farářem Slabým
jsem se pak shledala v dubnu 1991 na jeho faře v Budišově. Bohužel už zemřel,
ale pro mě je nezapomenutelný!
Mého manžela a jiné arestanty z věznice v Ivančicích poslali do Kounic na
stavbu mostu, který němečtí vojáci zbořili. Nocovali v bývalé místní továrně pod
přísným dohledem ozbrojených partyzánů a policistů. Vězni celý den pracovali
na mostě a měli hlad. Místnosti, ve kterých přespávali, byly plné blech a jiné
neřesti. Umýt se mohli jedině v řece Jihlavě.
Můj otec pochodoval každý pátek z Ivančic směrem na Kounice. Přinášel
manželovi něco k jídlu a prádlo. Jak špinavé prádlo přinášel zpět na vyprání, to
se nedá popsat.
49
Materiál na opravu mostu došel a stavba je prozatím zastavena. Manžel je
nasazen na novou práci v cihelně v Kounicích. Stojí u pásu a řeže cihly, vedle
něj pracují dvě starší paní, obě Češky z Kounic. Jedna z nich se ptá: „Máte hlad?
Zítra budu dělat placky, chtěl byste, mám vám donést?“ „Byl bych vám vděčný“,
říká manžel. Potom se obě ženy denně střídají s přinášením jídla pro mého manžela. Najednou nastanou mrazivé dny, cihly mrazem praskají, práce v cihelně
je zastavená. Na mostě se už zase pracuje, přišel materiál. Manžel je znovu na
mostě a vozí kotouče s pískem. Uslyší za sebou hlas, ohlédne se a paní z cihelny
mu šeptem sděluje, že mu obě zase budou denně donášet jídlo. Kabelu s jídlem
že položí na určené místo, na které má manžel zase prázdnou kabelu položit.
Otec chodí nadále každý pátek do Kounic, a já s dětmi si ponejprv troufám do
Kounic pěšky zajít. (Později jsem už jezdila jen s kočárkem, neboť na pětiletého
synka to byla velká vzdálenost.) Tak poznávám obě dobrotivé paní. Když dojdu
do lágru, očekává mě tam celá trestanecká hladová kolona mužů. Jezdila jsem
tam s kočárkem i další neděle když to bylo možné a vozila jim jídlo od maminky,
tety a obou paní z Kounic. Stala jsem se tak jakousi samaritánkou hladových,
aspoň jednu za týden. Čas utíká, začíná předvánoční doba, co dále s námi bude,
co s námi zamýšlejí, o tom zatím nemáme zdání. Ty dvě hodné ženy z Kounic
někdo zpozoroval a udal. Byly obě volány na četnickou stanici a bylo jim hroženo, že je zavřou, když budou nadále krmit Němce. Dělají nucenou přestávku, ale
za krátkou dobu začínají znovu, opatrněji!
Vánoce, „pokoj lidem dobré vůle!“ Manžel a ostatní z Kounic znovu ve věznici přes celé svátky. Jaký smutek a zoufalství nás všech v rodině. Co jen moji
rodiče se mnou museli prožívat, kolik bolesti snášet.
Leden r. 1946. Manžel znovu v Kounicích, nic se nezměnilo, nejistota panuje. Koncem února r. 1946 jsem volána na soud v Ivančicích. Co jen ode mně
znovu chtějí, proč mám předstoupit před soud, buší mně v hlavě. Mám strach. Až
dosud jsem neměla s policií a se soudem nic společného. Jak se ale ukáže, strach
mít nemusím, přesto jsem celá rozechvělá. Z Brna z okresního národního výboru
došla na soud v Ivančicích moje odmítnutá žádost o vrácení čsl. státní příslušnosti. Ptají se mně, jestli jsem si to mezitím nerozmyslela a nechci podat žádost
o rozvod. Moje odpověď je: „Zůstávám při tom, co jsem řekla v Brně.“ Tím bylo
toto zasedání soudu ukončeno. Slušně a stručně mi bylo sděleno: „Přijděte k odsunu.“ Kdy to bude, to mně žádný říci nemohl. A tak jsme čekali dále.
Je první nebo druhý pátek v květnu, otec jde jako obyčejně s prádlem a jídlem
do Kounic za mým manželem. Na polovině cesty potkává celou kolonu „Němců“, mezi kterými je i můj muž. Vede je hlídka a pochodují do Ivančic. Otec
se ptá mého manžela: „Kam jdete Leoši, snad ne znovu do věznice?“ „Nevím,
kam nás vedou“, byla jeho odpověď. Bylo totiž před několika dny nařízeno, že
ti němečtí občané, proti kterým nic není a kteří mají přejít do druhého odsunu z Brna, ti že už nesmí být uvězněni. Ale celá ta hlídka na to nebrala ohled.
50
Dovlekli je znovu do věznice a vrazili je do cely. Dva noční „tance partyzánů“
skončily nařízením, že Němci musí být dopraveni do lágru Želešice, kde budou
sestaveni k odsunu. Manžel pak dostal povolení za námi zajet, během jednoho
dne připravit vše k odsunu, a s námi znovu odjet do lágru Želešice. V lágru byl
český lékař, který listoval v listinách osob zařazených k odsunu. Přišel i na jméno
mého manžela, nechal jej vyvolat a ptal se: „Proč jdete odtud pryč, vždyť my takové lidi, jako jste vy (strojní inženýr) potřebujeme. Manžel odpověděl: „Vždyť
já musím odejít!“
Druhý den ráno přijely do lágru velké nákladní otevřené vozy, které nás odvezly do velkého sběrného lágru do Maloměřic. Tam se to lidmi jen hemžilo. Určeno bylo, že každý Němec musí mít s sebou 50 kg zavazadla a pro osobu pět set
marek. Kdopak to z nás měl? Co jen my jsme měli za výbavu! Vše vykradené ve
Zlíně v Baťově domku, který manžel až do začátku května 1945 obýval. Odkud
jsme měli něco vzít, rodiče nám nic dát nemohli. Na cestu nám upekla matka vánočku, dala nám 2 kg cukru, trochu soli, do konvičky 3 l čaje, 3 litrový hrníček se
sádlem, jeden nůž, dvě lžíce a dva talířky. V čele sběrného lágru Maloměřice byl
doktor Krška. Ten nařídil, že nikomu z německých lidí nesmí být nic odebráno
co mají u sebe na památku a upomínku. Padesátikilová zavazadla (my jsme je neměli) prohlížela spousta (jen) žen. Stály za stoly a odebíraly nám zlaté předměty.
Vedle nich na stole stály lahvičky (asi s kyselinami). Musela jsem jim odevzdat
snubní prsten, náušnice, náhrdelník a hodinky. Na každý tento předmět kapaly
kapky z těch lahviček a dávaly ty různé zlaté a stříbrné předměty tam a tam na
hromádky… Až bylo vše „vyřízeno“, byli jsme odvezeni na nádraží.
Čtyřicet páchnoucích a špinavých nákladních vagonů bylo pro nás připraveno. Ten „nejhumánnější“ odsun, jak se v Československu psalo, a vyhazovaní
lidí z jejich domova pokračoval. Co jsme jen zažili v blízkosti Prahy! Vagony,
tzv. dobytčáky, přeplněné mladými i starými, ženami s dětmi, nemocnými. Na
žádném nádraží, kde tento strašidelný vlak zastavoval, tam nesměl žádný vystoupit, i když to bylo nutné. Žádný z nás nedostal ani vodu na napití, děti plakaly,
starší a nemocní lidé vysílením umírali…
Domažlice, Furth am Wald – hranice do Bavorska. Zde nám Češi na rozloučenou orazítkovali všechny naše zbývající doklady na obou stranách. „Navždy
evakuován z Československé republiky!“
Kolik lítosti, smutku a slzí, kolik touhy po ztraceném (ukradeném) domově,
rodičích, příbuzných, přátelích mě provázelo na další trnité cestě.
Německo – země Bavorsko – Oberfranken!
Konec pronásledování – cizí zem, cizí lidé.
Nový začátek ve zničeném a hladovém Německu.
Musel jsem všechno překonat. Kolik síly a vytrvalosti bylo nutné!
Skutečnost byla, že jsem se musela přizpůsobit zdejším lidem, jejich zvykům
a kultuře, naučit se německé řeči.
51
Začala jsem hrát různé „divadelní hry“ v nových začátcích mého mladého
života zde v Německu jako rozená Češka. Kdybych neměla velkou vytrvalost
a důvěru ve své schopnosti, tak by se mně mnohé nepodařilo.
I když jsem zde v Německu už tak dlouho, často svírá moje srdce velký smutek. Moji rodnou vlast a moje rodné město zapomenout nemohu!
Karolina Köberl, Karlsruhe, Německo
100 let organizovaného včelaření
na Ivančicku
NEMOCI A ŠKŮDCI VČEL
Tak jako lidstvo prošlo obdobími, kdy docházelo
ke zdecimování obyvatel na tyfus, choleru, mor a další
nemoci, tak i včely si prošly taková období.
V roce 100. výročí organizovaného včelaření v Ivančicích, kdy jsme se rozhodli prezentovat naše zkušenosti a podělit se s vámi o to málo, co o včelkách
víme, chtěl bych i já napsat pár řádků o nebezpečí, které včelám trvale hrozí. Je
nepochybné, že jen zdravá včelstva jsou nositeli existence dalších pokolení včel.
Je nepochybné, že jen zdravá včelstva jsou schopna zpracovávat a produkovat
dary přírody, které máme tak rádi. Péče o zdraví včel tak neodmyslitelně patří
mezi nejdůležitější činnost včelaře prakticky po celý rok. Přezimované a zdravé
včelstvo musí být cílem každého dobrého včelaře. Včelař musí dbát řady pokynů
a přesných pracovních postupů a preventivně nebezpečným nemocem včel předcházet. Měl by proto nemoci znát a jejich klinické příznaky v praxi rozpoznat.
Nemoci a jejich základní dělení
– houbovité
– zvápenatění plodu
– parazitické
– Varroa destruktor
– bakteriologické
– akarinosa, nosena apis, mor včelího plodu
Zvápenatění včelího plodu
Původcem onemocnění je houba Ascosphaera apis, která se může vyskytovat
ve dvou formách – s menšími nebo s většími plodnicemi. Když plodnice dozrají
52
a prasknou, zralé se dostávají do vnějšího prostředí. Ty také časem prasknou
a z nich se uvolní výtrusy. Larvy včelího plodu se většinou nakazí potravou s výtrusy, nebo myceliem. Potom dochází k mumifikaci larvy. Celý proces je rychlý,
larvy hynou do dvou dnů po zavíčkování. Po 5 až 7 dnech od nakažení bývá 40
až 60% larev už mumifikováno.
Tato houba zahubí plod, dospělým včelám neublíží. Včely zejména při čištění v úlu se ovšem kontaminují a mohou nemoc dále šířit. Včely mumie larev
vynášejí ven z úlů a následně spory této houby bývají dále rozšiřovány vodou,
větrem, nebo i hmyzem.
Spory Ascosphaera apis jsou velmi odolné a dokážou „vyklíčit“ i po 15-ti
letech. Přežívají v medu, pylu, vosku, ve dřevě úlu, ale také v okolí stanoviště
přímo v půdě.
Klinické příznaky – Nemocný zavíčkovaný plod nejprve mění barvu i konzistenci, stává se nažloutlým a kašovitým. Později jsou vidět shluky bělavých
vláken tvořících podhoubí a plodnice (hyfy). Když hyfy prorostou tělo celé larvy, mění ji v tuhou bílou mumii. Svým vzhledem připomíná kousek vápna nebo
zrnko loupané rýže.
Opatření – Nejdůležitějším opatřením v případě výskytu příznaků této nemoci je průběžné odstraňování a pálení mumifikovaných larev. Při větším postižení
včelstva je vhodné pálit i silně napadené plásty a včelstvo přeložit do vydesinfikovaného úlu. Vhodné je do úlu vložit odparnou desku s kyselinou mravenčí
– FORMIDOL. Toto řešení výrazně vývoj houby utlumí.
Varroa destruktor
Je největším škůdcem posledních desetiletí ve včelstvech. Je to parazit velikosti 1–2 mm. Tito malí, ale velmi nebezpeční roztoči se u nás objevili v 80.
letech minulého století. Jsou pro včely takové nebezpečí, jako pro člověka třeba
klíště. Pro oba druhy to může skončit velkými problémy. Člověk má k dispozici
očkování a včela svého včelaře. Včelař má řadu možností jak svým včelám pomoci, ale přestože se vymyslelo více prostředků na likvidaci varroázy, varroa stále
přežívá. Záleží na svědomitosti, precizní
práci a zejména časové koordinaci léčebných metod s ostatními včelaři.Pak úspěšně
včelám od nebezpečného parazita pomůže.
Pro včelaře jsou vypracovány veterinární směrnice, jak v boji proti těmto životu
nebezpečným parazitům postupovat.
53
1) Pokud se v jarních měsících v květnu a červnu objeví ve včelstvu větší spad
mrtvých roztočů, je vhodné na dno úlů dávat odparnou desku – formidol.
Tato se může vkládat do včelstva i v medné snůšce.
2) Po vytočení medu v srpnu se dávají gabonové pásky. Ty se zavěšují mezi plodové rámky a jsou napuštěny léčivem. Včely se o tyto pásky otírají, roznáší
léčivo po úle a dotykem s tímto léčivem roztoči hynou.
3) V říjnu se do úlů zavěšují pásky, na které se nakape 2–4 kapky léčiva a pásek
se zapálí. Ten je zavěšen na posledním rámku na hřebíku v dostatečné vzdálenosti od stěn úlu a díla. Tento pásek pouze doutná a odpařuje léčivo a úl
zůstává 1 hodinu uzavřen.
4) Koncem listopadu do 15. prosince se provádí léčení aerosolovým přístrojem,
který vytváří mlhu, která obsahuje léčivo a ta se dostává do všech prostor úlu.
Tato aplikace likviduje poslední samičky roztoče.
5) V období Vánoc se vyčistí podložky s vrátí se zpět na dno úlu. V úle zůstávají
30 dnů, pak se vyjmou a měl (veškerý spad ve včelstvu z voskových víček
a rámků), která spadne na podložky se dává do tubusu. Ty se označí jménem,
číslem vzorku a stanovištěm včelstev.
Tyto kroky jsou základní povinností včelaře pro udržení počtu výskytu Varroa parazita v přijatelných počtech ve včelstvu.
Připravené vzorky měli v tubusech se odesílají na Výzkumný ústav včelařský
(VÚV) kde se každý vzorek vyšetřuje. Vzorky se sbírají a odesílají po 20. lednu
a pokud vyšetření vzorků prokáže nález více jak tří roztočů na jedno včelstvo, je
nařízeno přeléčení všech včelstev na stanovišti. Toto přeléčení se provádí hned,
jak počasí dovolí, roztokem M-1 AER, který usmrtí zárodky roztoče a roztoče
pod víčky, kteří se líhnou na plodu včel. Toto přeléčení se provádí komisionálně.
Varroáza způsobená parazitem roztočem Varroa destruktor si, jak je zřejmé,
vyžaduje celoroční aktivní pozornost a práci včelaře. Za současné nákazové situace se v období března až srpna roztoči množí 100–150 krát, tzn., že v podletí
můžeme mít za příznivých podmínek pro roztoče ve včelstvu ze zimního dědictví
5–7 tisíc samiček roztoče. Pokud včelař připustí tento stav a neprovádí důsledně
výše uvedené opatření, jde o napadení pro včelstvo likvidační.
Mor včelího plodu
Je to jedna z nejhorších nemocí včel. Na tuto nemoc do dnešní doby není
lék. Spory moru přežívají 70–100 let. Lze je likvidovat pouze při teplotě 150°C.
Touto teplotou se například vyváří vosk pro výrobu mezistěn.
Včelař nemá možnost tuto nákazu v ranném stavu zjistit. Lze ji zjistit pouze
v laboratoři, kam se zasílají vzorky ze včelstev. Pokud vzorek vykazuje hodnotu
sporů 102, jedná se o klinické stadium. S tímto stadiem se může včelstvo ještě
54
vyrovnat. Pokud se najde vzorek 103 a vyšší, je to už v takovém stadiu, že veterinární správa nařizuje likvidaci včelstev a včelařského zařízení.
Vše se musí spálit
A co nehoří se musí desinfikovat.
Likvidace se provádí za přítomnosti
odborné komise a hasičského sboru.
Nadále celá oblast v okruhu 5 kilometrů od místa výskytu je pod kontrolou
veterinární správy a provádí se plošná
kontrola všech včelstev uvnitř tohoto
ochranného pásma.
Roznášení této nemoci přenáší včely, které zalétají do cizích úlů, navštěvují
dutiny stromů a jiných obydlí v přírodě v kterých mohly už před desítkami let
včely uhynout na mor a kde spory moru stále přebývají. Dalším nebezpečím pro
včely.
jsou odhozené obaly od medu, které mohou být kontaminovány sporami
moru. Toto nebezpečí především plyne od odhozených obalů od medu z dovozu
z ciziny. Důvod je prostý. V některých státech, z kterých med do ČR dovážíme,
se nákaza moru včelího plodu nelikviduje ohněm, nýbrž je povoleno léčení včelstev antibiotiky. Naše medy jsou pod kontrolou VÚV, Státní veterinární správy,
která zajišťuje každoročně z vybraných vzorků tzv. monitoring.
Z toho vyplývá, jak celá problematika včelího moru je nebezpečná a jaké
tvrdé dopady má pro konkrétního včelaře, pokud jeho včely tato nemoc postihne.
Chtěl bych vás proto požádat, vás, kteří se pohubujete v přírodě a zjistíte, že
v dutinách stromů nebo v jiných prostorách (chata, seník, …) najdete včelí roj,
oznamte tuto skutečnost včelaři, kterého znáte. On již ví, jak má postupovat.
Všechny tyto nálezy včel a včelích příbytků se musí nekompromisně likvidovat,
popřípadě razantně desinfikovat. Jsou to zdroje potencionálního roznášení nemoci, neboť nejsou pod kontrolou.
Škůdci včel
Myši – v úle rozkousávají včelí dílo a tím ruší včely v zimování. V létě se
myši v úle neobjevují.
Rejsci – v zimních měsících napadají včely v zimním chomáči a vykusují
jim hruď.
Ptáci – Ťuhýk obecný loví v přírodě brouky, ale dokáže u včelína likvidovat
mladé oplozující se matky, trubce i včely. Datlové a strakapoudi většinou na
lesních stanovištích nebo na včelínech, které nejsou tak často včelařem navštěvovány, dokáží proklovat díry do úlů až na rámky.
55
Vlaštovky – v době krmení mláďat za chladnějšího počasí lze pozorovat výrazný pohyb vlaštovek v okolí včelína a lovení včel za letu.
Zavíječ voskový – napadá uskladněné včelí plásty, živí se voskem a zbytkem
pylu. Zavíječ ve svém vývojovém cyklu využije v zájmu zachování svého rodu
i slabá včelstva, která neobsedají všechny plásty úlu. Všude tam se snaží zavíječ
voskový naklást vajíčka. Po několika dnech se vylíhne malá drobná larva, jež
je morfologicky odlišná od ostatních následujících vývojových stádií housenek.
Larvička má velkou hlavu s kusadly. Je velice pohyblivá a žravá. Živý se voskem a pylem a po několika dnech se larvy svlékají a vznikají housenky druhého
stadia.
Po celé vývojové období produkují larvy svými snovacími žlázami hedvábné
vlákno. V posledním stadiu se housenka zakuklí. Samičky zavíječe voskového
se po vylíhnutí z kukly již po několika dnech páří. Za 24 hodin po spáření jsou
schopny klást bílá vajíčka v sérii asi po 5–9 kusech do včelích plástů a různých
škvír úlu. Ponechání jejich působení bez ochrany znamená totální rozpad včelího
díla.
Včelomorka – živí se voskem a medem
Ochrana proti Zavíječi voskovému a Včelomorce
– na jaře včas vyndáme podložky určené k odběru zimní měli
– u slabých včelstev ponecháme pouze tolik plástů, které dokáže včelstvo
obsednout
– chováme silná včelstva, která jsou schopna si sama se Zavíječem voskovým poradit
– uskladněné zásobní plásty pravidelně v teplých dnech síříme v asi desetidenních cyklech
Nejhorší škůdce včel
Nejsou to naši ptáci ani zvířata, ale je to kupodivu člověk. Jsou to vandalové,
kteří dokáží rozbíjet včelíny, na včelnicích zpřevracet úly, ničit včelařskou výsadbu u včelínů a včelnic. V poslední době se stále více setkáváme s krádežemi
úlů a dokonce i celých kočovných vozů. Je zřejmé, že jsou to krádeže na objednávku a v některých případech je zarážející i skutečnost, že tento hanebný čin
způsobí i samotní včelaři.
Ze své odpovědnostní pozice v rámci činnosti naší základní organizace
Ivančice bych chtěl poděkovat všem včelařům, kteří se dokáží svědomitě
starat o své včeličky a tím udržovat včely v dobré zdravotní kondici. Veřejnosti sděluji, že žádná včelí nemoc není přenosná na člověka. Pokud se
nám podaří všechny nemoci udržet pod kontrolou, aby naše včely přežily,
zajistíme přírodě i sobě zdravé prostředí.
Jaroslav Sigmund, včelař Oslavany
56
Přibývá diabetu u dětí (Práce, Praha, 1997)
Ročně o 5 % stoupá v České republice výskyt diabetu u dětí. Těch je u nás
v ordinacích zaregistrováno 2050. Dalších 200 je o něco starších než 18 let.
Na druhém ročníku Dnů dětské diabetologie (DDD), který se konal v r. 1997
v Karlových Varech, to „Práci“ řekl docent MUDr. Vavřinec, přednosta II. dětské
kliniky Motol. Podle něj se v ČR vyskytuje několik desítek tisíc neodhalených
dospělých pacientů s diabetem tzv. I. typu, při němž je k léčbě nezbytný inzulin.
Dvoudenní setkání 120 lékařů a zdravotních sester z ČR a ze Slovenska spoluorganizovala karlovarská léčebna Mánes, která jako jediná v republice léčí dětské
diabetiky. Po tomto prvním setkání odborníků se i rodiče začali více zajímat
o lázeňskou léčbu dětí. Přivítali ji i lékaři. Léčba je spojena i se vzděláváním. To
znamená několikadenní instruktáž rodičů v léčebně o tom, jak žít s diabetem.
M. Krýdlová
§ PRÁVNICKÁ PORADNA §
Dotaz:
Mí rodiče jsou rozhádaní a nežijí spolu. Rozvést se nechtějí. Mají ve společném jmění manželů rodinný dům a zahradu, který společně vybudovali.
Matka je ochotna z domu odejít a najít si podnájem za předpokladu, že jí
otec vyplatí. Já zůstanu bydlet s otcem, který nechce matku vyplatit, neboť
na to nemá peníze. Navrhuje, aby matka darovala svoji polovinu na ni připadající mně. Může bez dalšího matka převést polovinu domu a zahrady na
mě?
Lenka K., Rosice
Odpověď:
Pokud Vaši rodiče pořídili dům se zahradou za trvání manželství, pak patří do
jejich společného jmění manželů a darování podílu na nemovitosti pouze jedním
z nich není možné. Ve společném jmění manželů nejsou podíly na věci určené,
neboť každý z manželů vlastní celou věc. Pokud s tímto řešením souhlasí i Váš
otec, navrhuji, abyste uzavřeli darovací smlouvu, ve které by Vám oba rodiče
jako dárci darovali část, případně celý dům se zahradou a Vy, jako obdarovaná
byste tento dar přijala. Smlouva musí být uzavřená písemně s ověřenými podpisy. K přepisu vlastnictví z Vašich rodičů na Vás je nutný vklad do katastru
nemovitostí, v jehož obvodu se nemovitosti nachází.
57
Pokud by jeden z rodičů s touto variantou nesouhlasil, mají možnost uzavřít
smlouvu o zúžení společného jmění manželů, ve které by rodinný dům a zahradu ze SJM vyloučili. Tím by se každý z nich stal podílovým spoluvlastníkem
a vlastnil by jednu ideální polovinu. V tom případě by Vám mohla Vaše matka
svoji polovinu nemovitosti darovat sama bez souhlasu otce. Pokud by se tento
převod uskutečnil, stala byste se podílovým spoluvlastníkem se svým otcem.
Smlouvu o zúžení SJM je ale nutné uzavřít formou notářského zápisu.
JUDr. Petronela Sojková, advokátka
Rosice, Brněnská 555, tel.: 546 413 003
Co možná o Slovanské epopeji nevíte
(3. závěrečná část)
Bez Charlese Craneho by nebylo Muchovy „Slovanské epopeje“. To je naší
veřejnosti známo. Ale tisíce ctitelů a sběratelů Muchova díla neví, že nepřímý
a zásadní podíl na tom, že mohl Mucha svůj záměr realizovat, má rodina prvního
prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Jejím prostřednictvím se
stal Charles Crane Muchovým mecenášem. Prostřednictvím americké manželky T. G. Masaryka byla jeho rodina s rodinou Craneových v dobrém přátelství
a spolupráci. Dokonce T. G. Masaryk požádal, aby rodina přijala jeho syna Jana
na zkušenou, aby se u nich trochu společensky „otrkal“ a zdokonalil se v angličtině. Jan Masaryk byl pak skutečně v letech 1907–1913 u Cranea zaměstnán.
Dokonce se zamiloval do jeho mladší dcery Frances, s kterou se později i oženil,
ale jejich manželství se po 5 letech rozpadlo.
Jan Masaryk a Alfons Mucha byli dobrými přáteli jako aktivní „svobodní
zednáři“. Jako svého přítele Jan Masaryk uvedl Alfonse Muchu do Craneovy rodiny a u svého budoucího tchána se také přimluvil, aby se stal Muchovým mecenášem. Alfons Mucha tak dostal velkou příležitost seznámit tohoto amerického
milionáře, podnikatele a diplomata se svým odvážným plánem namalovat velká
plátna o historii slovanských národů. Crane jako zanícený slovanofil, podporovatel umělců, nakonec souhlasil a veškeré náklady s realizací Slovanské epopeje
štědře financoval.
Crane však nebyl pouze pasivním Muchovým finančníkem, ale celé toto velké dílo přímo ovlivňoval. Například na Craneho výslovné přání a popud zařadil
Mucha do 20 dílného cyklu obraz „Zrušení nevolnictví na Rusi“. Crane Muchovu pilnou a houževnatou práci v ateliéru na Zbirohu pečlivě sledoval a hluboké
myšlenky Slovanské epopeje s Muchou často podrobně konzultoval. A za krásný
a velkolepý obraz „Zrušení nevolnictví na Rusi“ byl Muchovi vděčný, byl jím
přímo nadšen a stali se pak velmi blízkými přáteli.
58
Nakonec Slovanská epopej vyzněla jako jejich společné pečlivě promyšlené
historické básnění, které nemá ve světě obdoby. Všechny v něm vyobrazené
události dávají tomuto dílu přesnou historickou pravdivost. Obrazy jsou přímo
naplněny úžasným myšlenkovým dějem, věrně se snaží podchytit zvolenou
dobu, postavy, kostýmy, stavby i rozhodující zlomy ve vývoji jednotlivých slovanských národů.
A tak se jejich velkolepé obrazy staly přesnými a věrnými dokumenty, vypovídajícími o své době mnohem víc, než psané či tištěné slovo, popisující stejnou
dobu a událost. Mucha se snažil pilným studiem z dostupných pramenů pravdivě
zobrazit události, jak se v historii skutečně odehrály. A právě tím je Slovanská
epopej dodnes stále aktuální, živá a mnohdy i varující.
* **
Když se Alfons Mucha rozhodl splnit Craneovo přání a namalovat obraz
„Zrušení nevolnictví na Rusi“, nezůstal nic dlužen své pověstné pečlivosti a dokonalé přípravě každého svého díla. Proto se Mucha v roce 1913 vypravil na
obtížnou studijní cestu do Moskvy, aby se dobře seznámil s prostředím a mohl
spolehlivě a věrně vykreslit charakteristické typy ruských prostých občanů, jejich dobové oblečení i zavazadla, se kterými se na tuto významnou událost na
Rudé náměstí, před Kreml a velkolepý chrám Vasila Blaženého, vypravili.
Mucha si v Moskvě vše pečlivě vyfotografoval a také si udělal mnoho skic.
To vše mu při realizaci tohoto nádherného obrazu pomáhalo být přesný a věrný.
Mucha tímto obrazem vzdal hold prostému ruskému lidu. Děj na obrazu také
věrně zachycuje i zaskočení překvapených a ani dobře nechápajících davů i danou atmosféru. Mucha také při této cestě v Moskvě namaloval dva krásné obrazy
ruských dívek v národních krojích, které byly později využity jako čelní obálky
dvou ruských dějepisných knížek. Jsou to jediné obrazy, které Mucha na půdě
Ruska vytvořil. Původně jím neplánovaný obraz „Zrušení nevolnictví na Rusi“
Slovanskou epopej skvěle doplnil a patří k nejkrásnějším a nejvíce obdivovaným
plátnům celé Slovanské epopeje.
* **
Když se šťastný Mucha vrátil z Ameriky do Čech, zajištěný štědrým mecenášem, ihned začal ve svém zbirožském ateliéru na Slovanské epopeji pracovat.
Zajížděl tehdy často na návštěvu ke svému švagrovi Janu Remundovi do Rosic
u Brna. S sebou vždy bral svoji maličkou a vroucně milovanou dcerušku Jaroslavu.
Zde v Rosicích také vypracoval prvé skici na obsah svých prvých pláten Slovanské epopeje. Zde také naplánoval obsah a pořadí k realizaci svého velkého
díla, jak tuto myšlenku nosil stále v hlavě už od práce na výzdobě bosenského
pavilonu na Světové výstavě v Paříži v roce 1900. Zde si ve velmi obtížných,
59
stísněných podmínkách vlastně poprvé v praxi vyzkoušel malovat velká historická plátna. Tady se také definitivně rozhodl, že celou druhou část svého života
věnuje realizaci tohoto velkého snu.
Jeho dcera Jaroslava byla od samého počátku u toho. Stala se mu nejbližší
spolupracovnicí a společnicí při předlouhých dnech ve svém ateliéru. Naučil ji
míchat barvy, podávala svému otci na lešení vše potřebné, barvy, jídlo, pití, povídala si s ním o tom, co maluje, dokonce jí Mucha často nechal některé náčrty
na velkých obrazech i domalovat. A tak se Jaroslava stala jeho dlouholetou nepostradatelnou společnicí a platnou pomocnicí. Tyto své bohaté zkušenosti z mládí
a otcovu školu později jako nadaná malířka a restaurátorka plně využila, o čemž
svědčí následující dění.
Z velkých pláten Slovanské epopeje měl Mucha v největší oblibě obraz „Jan
Amos Komenský“. Ten byl bohužel za II. světové války neodborným uložením
nejvíce poškozen a téměř zničen. Sklep, kde byl srolován a uložen, zaplavila voda
a mráz proměnil válec s obrazem v kus ledu. Když si po válce celou Slovanskou epopej z Prahy vypůjčili do Moravského Krumlova a obrazy zde rozvinuli, zjistilo se, že
obraz „Jan Amos Komenský“ je téměř zničen. Naštěstí se v Moravském Krumlově
na restaurování Slovanské epopeje podílela se svým mužem Jaroslava Muchová,
provdaná Teršová. Její muž byl rovněž výborný restaurátor. Jaroslava znala podrobně
složení a míchání barev, které Alfons Mucha při malbě používal. Dokázala pak zde
svých bohatých zkušeností ze Zbirohu využít a obraz mistrně opravila, a to tak dokonale, že průvodci výstavou jej pak uváděli jako vzor skvělé restaurátorské dovednosti.
Jaroslava zdědila po svém otci i malířský talent. Jako poslední svou vynikající práci
nám zanechala portrét svého umírajícího otce, doma na lůžku v roce 1939.
Ing. Vladimír Mlch, předseda Fan-clubu Alfonse Muchy v ČR
Ostatky v Řeznovicích
Dne 5. března 2011 se konal v Řeznovicích tradiční masopust. Průvod maškar, za doprovodu harmonikáře Miroslava Chaloupky, se vydal vesnicí. Příznivci
tohoto masopustu měli přichystané bohaté pohoštění, takže se hodovalo, zpívalo, tak jak to při merendě
patří a s dobrou náladou se
dorazilo na konec vesnice.
Zakončení bylo jako vždy
v pohostinství, kde na nás
čekalo občerstvení. Tuto tradici již přes třicet let pořádají
ženy Řeznovice a za to jim
patří upřímné poděkování.
Jana Holá
60
Rybaření „na dírkách“
Letošní průběh zimy byl jak na houpačce, ale kupodivu byl výhodný pro
rybáře. Zatímco v loňském roce bylo rybaření „na dírkách“ jen výjimečné, v letošní zimě bylo na rybníku Pancíř II vidět stále desítky rybářů, kteří si provrtali
led a v otvoru chytají ryby. V sobotu 5. března členové MO brigádničili – rozváželi štěrk pro hrázi a parkovišti, snad se moc neunavili, protože večer je čekal
v Besedním domě Rybářský ples.
Na rybníku se dopoledne lovilo. Místní organizace Moravského rybářského
svazu určila pro tento způsob lovu pravidla, jak ve výši poplatků, způsobu lovení
a o počtech chycených ryb.
Sto korun zaplatí za den rybáři, kteří loví vyloženě pro zábavu. Všeobecně se
tento způsob lovu nazývá „chyť a pusť“. Již název napovídá, oč se jedná.
Další poplatky jsou mírně rozdílné. Členové MO zaplatí 200 Kč, přespolní
250 Kč. Jde o vítaný příspěvek do pokladny.
A co mohou ulovit a odnést na jednu povolenku? Jednoho kapra v délce
40–60 cm nebo tři duhové pstruhy v délce min. 25 cm. Popis udic a háčků nebudeme popisovat, pro veřejnost jde o okrajovou záležitost.
Za krásného, téměř jarního počasí, bylo v sobotu 12. března na vymezené
ploše rybníka kolem deseti rybářů a další docházeli. Led byl v průměru 20 cm
silný a fotografie ukazuje, že posezení na ledě se stává zábavou i pro celé rodiny. Byla to poslední chytání, tato sezóna skončila, protože večer byla ledová
plocha zalita vodou, aby led rychleji roztál. Hladina rybníka se musí připravit
na 26. března, kdy budou první letošní závody pod názvem „Jezerní muškaření-Ivančická muška“.
Petrův zdar Jiří Široký
61
Pozvánka na novou výsadbu
Stromokruhu Evropy
Milí čtenáři,
velice rádi bychom Vás tímto přizvali na další setkání u Stromokruhu, jak
jinak než opět pracovně-společensko-kulturně laděné, ale tedy především pracovně:).
Čeká nás kontrola uložených pokladů u kořenů národních stromků zasazených 29. 3. 2009 a následné přesazení těchto pokladů ke kořenům nové, větší
verze těchto národních stromů. Taktéž ošetříme zvonici ve tvaru srdce nátěrem,
vnitřek Stromokruhu připravíme pro osev luční směsí, a v neposlední řadě stromkům i nám připijeme na zdraví:)!
To vše proběhne v sobotu 9. 4. 2011, začínáme v 10.00 hod.
(za každého počasí)
Budete potřebovat jiskrnou výletní náladu, nůž a něco k němu (na opékání).
O horkou polévku, pití, hudbu a koupi sazenic se postaráme my. Tato pozvánka
putuje Partnerům stromů a ivančické veřejnosti. Nebojte se s sebou vzít přátele.
Těm, těm i těm vřele doporučujeme pracovní rukavice, kýbl na vodu a holínky,
tedy pokud si o to počasí už bude říkat. Partnerům stromů navíc rýč, jejich kamarádům a veřejnosti navíc hrábě na vyhrabávání stařiny.
Prosím pozor!
Podpora zvenčí pro novou výsadbu Stromokruhu činí 7 tis Kč. Proto vás,
jednotlivé Partnery stromů, tímto žádáme o přeposlání pěněz na vaši novou sazenici v hodnotě 500,- až 3000,- Kč (budeme sázet stromy větší, sami si prosím
zvolte, co váš rodinný rozpočet unese) na účet Okrašlovacího spolku Ivančice:
234722858/0300 a to prosíme do 31. 3. 2011. Variabilní symbol prosíme uveďte
9411 a do zprávy pro příjemce vaše jméno a stát (př. „Zahradníkovi - Řecko“).
Z vybraných peněz nakoupíme a dovezeme pro všechny Partnery sazenice, kůly
a omotávky.
Okrašlování a možnému divadelnímu překvapení třikrát zdar:)!
Za Okrašlovací spolek Ivančice Irena, Josef, Danka, Radim, Aleš a Martina
62
KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM
IVANČICE, Památník A. Muchy, tel.: 546 451 870, pořádá:
16. března (středa) – 29. května (neděle), galerie Památníku A. Muchy
Muzeum Brněnska pořádá výstavu
LOKTE, LIBRY, ŽEJDLÍKY
... kterak se kdysi měřilo a vážilo
Výstava je připravena ve spolupráci s Ing. Petrem Cikrle, Ph.D. a Muzeem
města Brna
PONDĚLÍ ZAVŘENO!
2. dubna (sobota) – 30. dubna (sobota), chodba Památníku A. Muchy
Čtvrtá výstava vyřezávaných figurek MIROSLAVA KOSÍKA
ZE SVĚTA DINOSAURŮ A PTACTVA
Vstup zdarma
5. dubna (úterý) v 9.00 a 10.30 hodin, kino Réna Ivančice
Pohádka pro MŠ, 1. stupeň ZŠ a maminky s dětmi
JAK SE ZACHRAŇUJE ZEMĚ
Účinkuje divadlo PIŠKOT z Prahy
Vstupné: 45 Kč
10. dubna (neděle) ve 14.30 hodin, sraz na soutoku Jihlavy a Oslavy
JARNÍ OTEVÍRÁNÍ IVANČICKÝCH ŘEK
Slavnostní otevírání tří ivančických řek s výletem a programem pro děti,
u závěrečného ohně na Loděnici zahraje skupina Sanklabáno
Ve spolupráci s neziskovými organizacemi
19. dubna (úterý) v 18.00 hodin, kino Réna Ivančice
BÍLÝ DUNAJEC – TOULÁNÍ PO PIENINÁCH
Přednáška JIŘÍHO ČEFELÍNA s promítáním
Vstupné: 30 Kč
29. dubna (pátek) v 17.00 hodin, Památník A. Muchy
AUTOGRAMIÁDA MUDr. R. KANII
k vydání jeho knihy „VELKÁ VIZITA“
63
29. dubna (pátek) v 19.30 hodin, kino Réna Ivančice
KONCERT
HANA A PETR ULRYCHOVI
se skupinou JAVORY
Vstupné: 290 Kč
Předprodej od 21. března v KIC Ivančice
30. dubna (sobota), odjezd v 7.30 hodin od Besedního domu Ivančice
Celodenní poznávací zájezd
FLORA OLOMOUC 2011
ZÁMEK TOVAČOV – architektonicky významný zámek se „Spanilou
věží,
SKANZEN RYMICE – skanzen lidové architektury
Doprava: 340 Kč
PŘIPRAVUJEME
7. května (sobota), odjezd od Besedního domu Ivančice
Celodenní poznávací zájezd
PLZEŇ
Prohlídka s průvodcem: – historický střed města – pivovar Plzeňský Prazdroj
s ochutnávkou nepasterizovaného piva
Možnost návštěvy Západočeského muzea, Muzea loutek, synagogy, katedrály
sv. Bartoloměje s věží...
Cena: 590 Kč (doprava+průvodce)
15. května 2011 (neděle), odjezd v 8.30 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd - Praha - Divadlo Broadway
Nový český muzikál
KAT MYDLÁŘ
Účinkují: D. Hůlka/ B. Matuš/ M. Vojtko, P. Kolář/ Z. Fric, B. Josef/ J. Vojtek
Cena (vstupenka a doprava): 1160 Kč
20. května (pátek) – 21. května (sobota)
SLAVNOSTI CHŘESTU 2011
11. června (sobota), odjezd v 7.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Celodenní poznávací zájezd
ZÁMEK ŽLEBY, PODĚBRADY
Zámek Žleby s neopakovatelnou atmosférou a půvabným romantickým prostředím je zcela jedinečný svými bohatě vybavenými historickými interiéry.
64
V těsné blízkosti se nachází obora se ZOO parkem s bílými jeleny.
Poděbrady – prohlídka lázeňského města s průvodcem.
Doprava: 430 Kč
odjezd v 18.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd - Brno - Městské divadlo - činoherní scéna
BLBEC K VEČEŘI
Situační komedie plná omylů, nedorozumění, gagů a vášní. Mistrně vybudovaná
zápletka s jiskrnými dialogy z pera francouzského autora Francise Vebera, který
je známý i jako filmový autor a režisér.
Cena (vstupenka a doprava): 440, 280 Kč
PROGRAM KINA RÉNA
Bližší informace o filmech naleznete na stránkách www.csfd.cz
REZERVACE VSTUPENEK
na tel.: 546 451 469, mobil 736 601 631, e-mail: [email protected]
Pokladna kina otevřena vždy hodinu před začátkem představení.
UPOZORŇUJEME NÁVŠTĚVNÍKY, ŽE PODLE ZÁKONA 241/1992 VYBÍRÁME KE VSTUPENCE PŘÍPLATEK VE VÝŠI 1 KČ NA PODPORU ČESKÉ
KINEMATOGRAFIE
Ne
3. 4. 2011
17.00 hod.
KAMARÁDI Z TELEVIZE
ČR, animované pohádky, 60 min., 29 Kč (+ 1 Kč)
Pásmo animovaných večerníčků. Jája a Pája, O hajném Robátkovi, Kosí bratři, Sněžný muž Hugo, Velryba Decimálka,
Z deníku opičáka
St
6. 4. 2011
17.00 hod.
NA VLÁSKU
USA, pohádka, 90 min., 49 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING
Animovaná komedie pro celou rodinu. Pohádka o dobrodružství dívky, která má kouzelné zlaté vlasy. Princezna Locika
je jako dítě unesena z hradu svých rodičů a zamčena v tajné
věži. Pomocí mladého bandity a jeho přátel utíká. Podle klasické pohádka bratří Grimmů
65
Ne
10. 4. 2011
20.00 hod.
OPRAVDOVÁ KURÁŽ
USA, western, 109 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Hailee Steinfeld, Jeff Bridges,
Matt Damon, Josh Brolin, Barry Pepper
Odplata si nakonec cestu najde. Jak
velkou kuráž musí mít čtrnáctiletá holka, aby pomstila tátovu smrt? Mattie
je vyspělá, pragmatická dívka. Najme
si legendárního šerifa Cogburna.
Společně se vydávají ve stopách vraha
Chaneyho. Nejedou však sami.
St
13. 4. 2011
20.00 hod.
127 HODIN
USA, dobrodružný, 90 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: James Franco, Kate Mara, Amber
Tamblyn, Treat Williams
Podle neuvěřitelného, ale pravdivého
příběhu. Aron Ralston se vydal do
Utahu, aby zde strávil víkend lezením
po odlehlých skalách národního parku.
O šest dní později se objeví v civilizaci,
bohatší o neuvěřitelný příběh a chudší
o pravou ruku.
Ne
17. 4. 2011
20.00 hod.
ČERNÁ LABUŤ
USA, thriller, 120 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Natalie Portman, Vincent Cassel, Mila Kunis, Winona
Ryder, Barbara Hershey
Co všechno byste obětovali pro sen? Nina je primabalerína
a její život je naplněn tancem. Uvolněné místo v Labutím jezeru je pro Ninu, ale i Lily výzvou. Dokáže však Nina zahrát
i Černou labuť? Rivalita mezi Ninou a Lily narůstá. Kontakt
s realitou mizí.
St
20. 4. 2011
17.00 hod.
RANGO
USA, pohádka, 60 min., 49 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING
Animovaný veselý příběh pro celou rodinu. Domácí mazlíček chameleón Rango
66
se rozhodne opustit pohodlí domova. Chce se vydat do světa. Poznat své pravé
já! Na cestách zažije spoustu dobrodružství, ale i nebezpečí. Potká i několik přátel. Ti se pro něj nakonec stávají velmi důležití.
Ne
24. 4. 2011
17.00 hod.
FIMFÁRUM – DO TŘETICE VŠEHO
DOBRÉHO
ČR, rodinný, 70 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Jan Werich, Jiří Macháček, Miroslav Krobot, Ota Jirák, Miroslav Vladyka
Na motivy pohádek Jana Wericha. Animované pohádky pro malé i velké diváky. V pohádce „Jak na
Šumavě obři vyhynuli“ se vydává štáb filmového
týdeníku vypátrat, zda tam opravdu obři žijí nebo
nežijí. Další pohádky: Rozum a Štěstí, O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl syny.
Ne
24. 4. 2011
20.00 hod.
LONDÝNSKÝ GANGSTER
USA, romantika, 103 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Colin Farrell, Keira Knightley, Anna Friel, David
Hewlis, Ray Winstono, Ben Chaplin
Mitchel opouští vězení s dobrými úmysly. Je vtažen do života
Charlotty, filmové hvězdy, která se schovává před hordou fotografů a reportérů. Přitahován její krásou a zranitelnosti se
rychle ujímá role jejího ochránce...
St
27. 4. 2011
20.00 hod.
HEZKÉ VSTÁVÁNÍ
USA, komedie, 107 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Rachel McAdams, Harrison Ford, Diane Keaton, Patrick Wilson
K vysněné práci dostala dvě noční můry. Becky je
mladá, krásná, ambiciózní a právě získala vysněnou práci. Přesto se řítí do pekel. Má zachránit
ranní televizní show. K moderátorské harcovnici
Colleen přiřadí legendu mezi žurnalisty - nafoukaného potížistu Mikea. Show začíná. A bude hůř!
Připravujeme: ČERNÁ LABUŤ, FIMFÁRUM III., RANGO, 127 HODIN,
HEZKÉ VSTÁVÁNÍ
67
Kam za fotbalem
Úvodní informace:
Mužstva Řeznovic A i B hrají všechny svá jarní utkání na hřišti v Němčicích.
B-mužstvo bude hrát předzápas pro A-mužstvo. Vzhledem k celkové délce obou
utkání je občerstvení na hřišti v Němčicích zajištěno. Všichni jsou srdečně
zváni!
So
Pá
So
So
So
So
So
So
Ne
Ne
Pá
So
So
So
Čt
So
So
Ne
Pá
So
So
So
So
68
2. 4.
8. 4.
9. 4.
9. 4.
9. 4.
9. 4.
16. 4.
16. 4.
17. 4.
17. 4.
22. 4.
23. 4.
23. 4.
23. 4.
28. 4.
30. 4.
30. 4.
1. 5.
6. 5.
7. 5.
7. 5.
7. 5.
7. 5.
15.30 hod.
16.00 hod.
9.00/10.45
15.30 hod.
12.45 hod.
15.30 hod.
13.15 hod.
16.00 hod.
13.45 hod.
16.00 hod.
16.00 hod.
16.00 hod.
13.15 hod.
16.00 hod.
15.00/16.30
13.45 hod.
16.30 hod.
14.15 hod.
16.00 hod.
9.00/10.45
16.30 hod.
13.45 hod.
16.30 hod.
Řeznovice A – Zbýšov B
přípravka st. Ivančice – Vojkovice
žáci st./ml. Ivančice – Nikolčice
Ivančice A – Boskovice
derby Řeznovice B – Budkovice
Řeznovice A – Kupařovice
Řeznovice B – Dolní Kounice
Řeznovice A – Zastávka B
dorost Ivančice – Přímětice
Ivančice B – Dolní Loučky
přípravka st. Ivančice - Ořechov
Ivančice A – Vracov
Řeznovice B – Mor. Bránice A
Řeznovice A – Mor. Knínice
žáci st./ml. Ivančice – V. Pavlovice
Řeznovice B – Mor. Bránice B
derby Řeznovice A – Ivančice B
dorost Ivančice – Horní Kounice
přípravka st. Ivančice – Mělčany
žáci st./ml. Ivančice – Miroslav
Ivančice A – Moravský Krumlov
Řeznovice B – Troubsko B
Řeznovice A – Lažánky
69
E!
C
Při každém nákupu v měsíci dubnu
vždy ve čtvrtek a v pátek
dostanete zdarma jednu jarní květinu
K
A v Květinářství HRBEK, T. Procházky 13, Ivančice
• smuteční vazba
• květinové aranžmá
• standardní a nadstandardní kvalita
• Stavební spoření pro děti a dospělé
• Úvěry, hypoteční a překlenovací úvěry na koupi,
výstavbu a rekonstrukci RD, bytu, vybavení domácností
• Životní pojištění, investiční životní pojištění
• Pojištění domu, bytu, domácnosti
• Pojištění motorových vozidel – povinné ručení,
havarijní, odcizení
Kancelář:
Wüstenrot – stavební spořitelna, a. s.
JUDr. Jiří Toman
Široká 1, Ivančice, mobil: 723 530 725
St + Čt: 9.00–16.00 hod. (jinak dle dohody)
e-mail: [email protected]
[email protected]
70
71
72
73
ROSTOU KOLEM NÁS
Další rostliny mezí, strání a travnatých míst na Ivančicku (I)
Sedmikráska obecná neboli chudobka (Bellis perennis) rozkvétá brzy na
jaře a kvete až do pozdního podzimu. Její listy tvoří přízemní růžici. Jazykovité
květy sedmikrásek mohou být bílé nebo růžové, terče žluté. Najdeme ji v trávnících u domů, na louce u Kumánu, na Oklikách či na okraji silnice u Stříbského
mlýna. Sedmikráska obecná je léčivá rostlina. Byly z ní vyšlechtěny velkokvěté
zahradní formy.
Opravdovým poslem jara je violka vonná (Viola odorata). Její modrofialové ( světle modré, bílé) vonné květy a listy můžeme sušit do čajových směsí.
Vyskytuje se hojně v křovinách, akátinách, na okrajích cest, v zahradách, ...
Violka vonná tvoří podzemní i nadzemní výběžky. Často se kříží s jinými druhy
violek.
Modré nevonné květy s modrofialovou ostruhou má violka srstnatá (Viola
hirta), která tvoří trsy. Řapíky listů jsou hustě chlupaté. Najdeme ji na dolní mezi
pod zahrádkářskou osadou Réna, na zarostlých terasách nad úvozem na modré
turistické značce vedoucí na Hlínu, v lese nad divadlem na Réně a jinde.
V březnu rozkvétá na slunných trávnících, skalkách nebo kamenitých stráních (Letkovická stráň neboli „Hlinek“, Pekárka, výrazná skalka nad železniční
tratí z Ivančic – město do Ivančic – letovisko, ...) mochna písečná (Potentilla
arenaria). Tato nízká vytrvalá rostlina má 1–2 cm velké žluté květy.
Penízek modravý (Thlaspi caerulescens) kvete v dubnu a květnu drobnými
bílými květy. Prašníky tyčinek jsou na počátku rozkvětu žlutavé, po vypylení
tmavě fialové (tím se liší od penízku prorostlého). Tuto až 30 cm vysokou vytrvalou bylinu můžeme vidět na mezích kolem cesty vedoucí zahrádkářskou osadou Réna, na Mácově louce nebo na břehu náhonu poblíž jatek v Ivančicích.
Text a foto RNDr. Zuzana Lotreková
Použitá literatura: Klíč ke květeně České republiky (Academia 2002)
IVANČICKÝ ZPRAVODAJ vydává KIC Ivančice, Palackého nám. 12, 664 91 Ivančice,
e-mail: [email protected], registrováno u MK ČR pod č. E 11378, IČ: 65268768.
Odpovědný pracovník Vít Karas, tel.: 774 110 547. Cena výtisku 20 Kč.
Tisk Gloria Rosice.
74
sedmikráska obecná
mochna písečná
penízek modravý
violka srstnatá
75
76