doctext - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
download 
Stížnost Transkript
text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU Milí pøátelé, ( ÚVODNÍK) vichni èlenové edièní rady mají v souèasnosti lepí pøehled o zasílaných pøíspìvcích. Doufáme, e tyto zmìny povedou ke zkvalitnìní vech vydávaných tiskovin a ty budou mít stále Vai pøízeò. Sebelepí organizaèní zmìny vak nedokáou nahradit hojné mnoství pøíspìvkù, ve kterých se s ostatními podìlíte o své zkuenosti a výsledky z krasového, ale i jiného bádání. Samozøejmì jsou nadále vítané i úsmìvné pøíbìhy, které jsou milým zpestøením v této nìkdy a ponìkud tìké èetbì a dokáou zaujmou i naprostého laika. Samozøejmì naim cílem je pøíli nezasahovat do poskytnutých materiálù, ale na druhé stranì je potøeba udrovat urèitou míru vìcné správnosti publikovaných skuteèností, ale také úmìrnost, jinými slovy poèet stránek by mìl být úmìrný významu popisovaných skuteèností. Veøíme, e tato slova neodradí a budeme zaplaveni hojností pøíspìvkù, za co bychom pøedem podìkovali. Zbývá tedy jen popøát, a je rok 2006 lepí ne byl ten pøedchozí. Za edièní radu Jan Vít je zaèátek roku 2006 a do Vaich rukou se dostává poslední èíslo roku pøedchozího. Byl to rok vcelku úspìný, protoe jste si díky dotaci Ministerstva ivotního prostøedí ÈR mohli v roce 2005 pøeèíst hned èísla tøi. V této souvislosti doufáme, e si kadý z Vás v nich nalezl nìjaký ten èlánek, který ho zaujal, a u byl spíe odbornìjího charakteru nebo naopak nìjaký úsmìvný èlánek, který s nadsázkou popisuje vìci minulé. Podobnì by tomu mìlo být i v tomto roce, nebo jak se zdá, byly i pro letoní rok projektu Speleo pøidìleny grantové prostøedky. Jak jste se mohli doèíst v obìnících, pùvodní redakèní rada, která mìla Speleo pod patronátem od èísla 33, se stává minulostí a od následujícího èísla se tato zmìna zaène naplno uplatòovat. Vlastnì bychom mìli mluvit spíe edièní radì, protoe je jedna pro vekeré tiskoviny ÈSS. Jejím pøedsedou byl ustaven Milan Gerl. V praxi se tyto zmìny projevují napøíklad spoleènou e-mailovou adresou pro vechny pøíspìvky: [email protected], s tím, e AKTUÁLNÍ INFORMACE Zprávy z pøedsednictva Váení kolegové, milí kamarádi, Speleofórum v Rudici se stalo ji tradicí a vichni máme v pamìti pøátelskou atmosféru tìchto setkání, stejnì jako výbornou organizaci a servis ze strany poøádající rudické skupiny. Bohuel prostory, v kterých se uplynulé roèníky konaly, ji pøestaly svojí kapacitou vyhovovat vzrùstajícímu zájmu o dnes ji nejvýznamnìjí setkání jeskyòáøù, nejen v rámci ÈSS, ale i celé ÈR. uplynuly dalí mìsíce a je mojí milou povinností Vás opìt informovat o aktivitách pøedsednictva ÈSS. Jedním z nejdùleitìjích rozhodnutí nedávno pøedsednictvem uèinìným, je pøeloení místa konání Speleofóra v roce 2006 a to z Rudice do Sloupu. Rozhodnutí, které nevznikalo lehce, nebo 1 Vedeni snahou o co nejlepí, ale zároveò také nejdostupnìjí prostory pro konání Speleofóra jsme nakonec zvolili kulturní centrum ve Sloupu, jeho kapacita, jak vlastního sálu, tak nezbytného zázemí, je oproti Rudici témìø dvojnásobná. Rovnì kapacity a monosti ubytování a stravování jsou ve Sloupu schopny uspokojit vechny stávající i nové úèastníky. Spoleènì s poøádající skupinou Tartaros, která pøevzala poøadatelské ezlo, se proto ji dnes mùeme tìit na jubilejní, 25. roèník Speleofóra, který se uskuteèní v novém, dùstojném prostøedí, na jednom z nejvýznamnìjích míst naí speleologické historie. tituly. V budoucnu, po dobudování její struktury, bude nabízet stejnou slubu také vem ZO, které o uspoøádání svých archivù touto formou projeví zájem. Zmìn doznají v nejblií dobì i samotné internetové stránky, které budou pøesunuty do modernìjího a spolehlivìjího programového prostøedí a této zmìny bude vyuito i pro jejich nové, pøehlednìjí uspoøádání. O vech aktivitách pøedsednictva jste prùbìnì informováni prostøednictvím obìníkù, zasílaných bezprostøednì po kadém zasedání, dnes ji témìø výhradnì elektronickou potou.. Èasto vak slýchám z Vaich øad postesk na Vae kolegy, èi dokonce pøedsedy Vaich ZO na pozdní pøedávání tìchto informací. V takovém pøípadì není nic jednoduího, ne poádat na sekretariátì o zasílání obìníku na více èlenù vaich ZO. V budoucnu potom poèítáme s umisováním vech obìníkù a dalích dùleitých sdìlení v neveøejné sekci na naich internetových stránkách, kde budou dostupné vem registrovaným èlenùm. Po letoní, jak vìøím, na dlouhou dobu koneèné, personální zmìnì na místì sekretáøky ÈSS, se dalím krokem k efektivnìjímu fungování sekretariátu objevila nutnost zmìny zpùsobu vedení èlenské databáze, k èemu jste ji obdreli nezbytné formuláøe, o jejich peèlivé vyplnìní Vás tímto ádám. Rovnì vedení evidence majetku bychom rádi pøevedli do modernìjí databáze, èemu bude pøedcházet jeho dùkladná inventarizace. Také nai bohatou knihovnu a vechny archiválie nahromadìné na sekretariátì chceme v tomto duchu peèlivì zrevidovat, uspoøádat a katalogizovat. K tomuto úèelu ji dnes èásteènì slouí internetová aplikace archiv ÈSS, dostupná na naich internetových stránkách, která je postupnì zaplòována jednotlivými V novém roce 2006 Vám vem pøeji hodnì objevù a krásných záitkù. Zdenìk Motyèka pøedseda ÈSS DOMÁCÍ LOKALITY Velká voda v povodí Punkvy bøezen 2005 Dostál Ivo Èeský hydrometeorologický ústav, Kroftova 43, 616 67 Brno Zaèátek bøezna 2005 byl ve znamení nízkých teplot mezi 15 a 20 °C. Snìhu bylo ve Sloupu 59 cm, v Protivanovì 50 cm a zdrojnice Punkvy byly zcela zamrzlé. Pøitom, pøes nízké teploty, zhruba do 13.3. snìilo. Nejvíce snìhu bylo ve Sloupu dne 10.3. 65 cm a v Protivanovì 12.3. 58 cm. Od 13.3. u pøes 2 Obr. 1. Vodomìrná stanice Holtejn 19.3.2005 (foto M. Mrázek) Obr. 2. Vodomìrná stanice Holtejn srpen 2005 (foto I. Dostál). Fotografie (obr. 1 a obr. 2) dokumentují rozdíl v prùtocích na profilu. poledne byly teploty nad bodem mrazu a od odpoledne 15.3. do 14 hodin 19.3. ji nemrzlo. Maximální denní teploty byly 17.3. kolem 12 a 13 °C s denním prùmìrem 17. 18.3. kolem 8 °C. Vlivem oteplování klesla výka snìhové pokrývky shodnì v obou stanicích na 22 cm a dne 17.3. její vodní hodnota stoupla ve Sloupu na 79,8 mm a v Protivanovì na 114,0 mm. Do toho zaèalo jetì 18.3. pret a z pøedelých dvou mrazivých mìsícù byla pùda promrzlá. Byla to tedy nejhorí moná kombinace promrzlá pùda, vysoká vodní hodnota snìhu, prudké oteplení a prudký dé - natìstí ne pøíli vydatný pro patøiènou odezvu v tocích navíc pokrytých silnou ledovou pokrývkou (samozøejmì mimo Punkvy, kde byla nejnií teplota vody pøed oblevou 3,8 °C a po ní 19.3. z tání 1,5 °C). Mírný vzestup hladin zaèal ji 16.3. a na rychlosti nabral v pozdních veèerních hodinách dalího dne. Jetì Obr. 3. Prùmìrné hodinové prùtoky ve vodomìrných stanicích Holtejn, Sloup a Skalní mlýn za období 14.3. - 31.3. 2005. 3 18.3. kolem osmé hodiny ranní tekla voda ve Sloupském potoce po zamrzlé hladinì, zatímco na Bílé vodì v Holtejnì u v tu dobu byla ledová pokrývka rozlámaná a s vodou u ly ledové kry. Prudký vzestup prùtokù vody kulminoval a v ranních hodinách dne 19.3. v Holtejnì ve 2 hodiny za vodního stavu 212 cm, co odpovídalo prùtoku vody 26,8 m3.s-1 (specifický odtok 464 l.s-1.km-2) a dobì opakování 20-50 let. Ve Sloupu to bylo o 3. hodinì ranní za vodního stavu 146 cm pøi prùtoku 13,7 m3.s-1 (specifický odtok byl 225 l.s-1.km-2), co byl prùtok vyskytující se jednou za 10-20 let. Prùtokem podzemím a èásteènì i pøedpoutìním vody z Punkevních jeskyní se kulminace ve vodomìrné stanici Skalní mlýn zpozdila a transformovala, take ke kulminaci prùtoku dolo tého dne a v 15 hodin za vodního stavu 159 cm a prùtoku 35,5 m3.s-1 (specifický odtok byl 267 l.s1 .km-2) s dobou opakování 20 let. V Holtejnì to byla nejvìtí voda za celou dobu pozorování, tj. od roku 1968, ve Sloupì za stejnou dobu druhá nejvìtí, protoe v kvìtnu roku 2003 tam protékalo v kulminaci 28,0 m3.s-1 a byl to prùtok o nìco vìtí ne 100letý (Dostál 2003). Ve Skalním mlýnì se jednalo o tøetí nejvyí prùtok od zaèátku vyhodnocování prùtokù, tj. od roku 1923 (nejvíce vody protékalo dne 14.5.1962, a to 45,8 m3.s -1 a druhý v poøadí byl prùtok 43,0 m3.s-1 ze dne 17.7.1927). I tím, e se jednalo o znaèné prùtoky, které nepocházely z krátkodobých prudkých pøívalových detù ale jejich prùbìh byl naopak delí, dolo k velké zmìnì koryt tokù zvlátì u Bílé vody v Holtejnì. Koryto Bílé vody se zmìnilo k nepoznání a dolo k jeho prohloubení skoro o pùl metru. Støední rychlosti vody byly v tomto pøípadì kolem 2 m.s-1 a maximální povrchová rychlost byla kolem 3,5 m.s1 a tyto rychlosti vody pøemisovaly i metrové balvany. Od 18.3. do konce mìsíce proteklo vodomìrnou stanicí Holtejn 6,78 milionù m3 vody, Sloupem 4,13 a Skalním mlýnem 12,0 milionù m3 vody. Nejvyí denní odtoky vody byly shodnì u vech stanic dne 19.3. a to v Holtejnì 2,61 milionù m3, ve Sloupì 0,917 a ve Skalním mlýnì 2,58. Pro ilustraci jsou v grafu (na pøedchozí stranì) zobrazeny prùbìhy prùtokù vody ve stanicích Holtejn, Sloup Obr. 4. Vodomìrná stanice Holtejn 13.9.2005, mìøení prùtokù, zmìøený prùtok 7,52 m 3 .s -1 (foto I. Dostál). i Skalní mlýn. Jak to vypadalo v Holtejnì, je vidìt z fotografií. A jak se na jiní Moravì øíká, e velký otec mívá nìkolik dìtí, tak 13. záøí 2005 prudká bouøka nad severní èástí Moravského krasu znamenala opìt mimoøádnì zvýené prùtoky ve stejné oblasti jako na jaøe. Z pøedbìných zpráv spadlo v Protivanovì 55,8 mm a v Holtejnì kolem 22 mm sráek a je pravdìpodobné, e v jádru bouøky byly sráky jetì vìtí. V èasných ranních hodinách v Holtejnì protékalo kolem 12 m3.s-1 (2-5letý prùtok), ve Sloupu 4 m3.s-1 (jednoletý prùtok) a ve Skalním mlýnì po ovlivnìní prùtokem podzemím a pøi vypoutìní vody z Punkevních jeskyní kolem 13,5 m3.s-1 (jednoletý prùtok). V tomto pøípadì jde o pøedbìné vyhodnocení, protoe limnigrafické záznamy v dobì uzávìrky tohoto pøíspìvku jsou jetì na stanicích a k podrobnému vyhodnocení teprve dojde. Dìkuji D. Hyprovi za pøátelskou pomoc pøi pøípravì celého èlánku. Literatura: DOSTÁL I. (2003): Hydrologické vyhodnocení povodnì v kvìtnu 2003 ve Sloupu a jeho blízkém okolí. Speleo 37, 6-9. Èeská speleologická spoleènost. Praha. 4 Pøehled speleologických prací provedených v jeskyni Ponoru Lopaèe v období 1995 2005 Støelec Petr 1, Doleal Filip 1, David Robert 1, Musil Frantiek, Hypr Duan 1 ( 1 ZO 6-16 Tartaros) byl balvanitý zával v délce 30 m zdolán a zabezpeèen výdøevou a dalími zpevòujícími prvky. Za závalem byla objevena dómovitá prostora s nìkolika komíny. Dóm o rozmìrech 25 x 7 x 7 m byl nazván podle data objevu Velikonoèní dóm. Odtud byl sledován volný úsek podzemních kaòonovitých a meandrujících chodeb se dvìma vodopády v celkové délce 250 m. Potok Lopaè odtéká za druhým vodopádem dál do neznáma 30 m hlubokým sifonem (Støelec 2001, Støelec 2002, Doleal F., 2002). Potápìèi zkoumali odtokový sifon, ale pøekonat se jim jej bohuel nepodaøilo (Záruba I., 2002). V letech 20012003 se uskuteènil prùzkum komínù a výkopové práce na zajímavých koncových místech. Nejvìtí pozornost byla vìnována dvìma mením chodbám v okolí druhého vodopádu nad odtokovým sifonem. V horní z nich se zdá, e chodba je vyím patrem toku Lopaèe, ale souèasnì sem ji vyúsují také vìtve vertikální zóny Blakova závrtu. Postup je nároèný a chybí prostor na odval. Druhá, spodní chodbièka je tìsnì pod vodopádem u odtokového sifonu. V tomto místì vak zøejmì s prostorou druhého vodopádu pùvodnì nesouvisela. K propojení dolo a po erozním proøezání mezistìny v meandru spodního vodopádu smìøujícího do odtokového sifonu. Rozmìry spodní chodbièky jsou Dnes chodíme pracovat do nového Lopaèe vyproovací achtou kolem pamìtní desky Honzy imeèka. Pøipomíná nám, e na cestách k poznání se bohuel stávají i tragédie. Je to u deset rokù. Tak rychle bìí èas. Nìkdo se ptá proè a za jakou cenu. Na takové otázky vak rozumné odpovìdi nebývají, stejnì tak, jako kdy spadnete v horách nebo kdy vás srazí auto. Prostì u tady nejste a moná nìkomu chybíte. Øada z nás, èlenù skupiny Tartaros, Honzu znala. Byl to fajn kluk a váili jsme si ho. Vyproovací achta náhodnou shodou okolností zastihla neznámé volné prostory v délce asi 70 m. Umonila tak dalí prùzkum jeskynì propadání Lopaèe. Jetì v roce 1995 speleopotápìèi objevili za dalími dvìma sifony pokraèování øeèitì podzemního toku v délce 45 m (ZO ÈSS 1-04 a 1-05). Dalí pokraèování jeskynì po proudu potoka vak bylo zataraseno sutí. Tehdy jsme prostory za sifony vidìli jen na videu. Snaili jsme se sifony vyèerpat nebo najít jinou cestu a obejít je. Byly prozkoumány komíny ve stropech chodeb podzemního øeèitì a postupnì byl uvolòován pøítokový kanál Tulení chodby. V roce 1997 byly zahájeny práce v chodbièce, která skýtala nadìji na obejítí obou dvou sifonù horním patrem. Tato chodbièka o prùmìru kolem 1 2 m2 byla zcela zanesená potoèním sedimentem a hlínou. Práce zde pokraèovaly v prùbìhu dalích nìkolika let. Významného pokroku bylo dosaeno pouitím technologie hydrotìby pro odstranìní sedimentù (po vzoru a s pomocí jeskyòáøù z Býèí skály ZO ÈSS 6-01 obr. 1). V roce 2000 byl proveden pokus o vyèerpání dvojice sifonù znemoòujících práce a prùzkum koncového závalu na podzemním toku Lopaèe. Ve spolupráci s potápìèi bylo nataeno potrubí od èerpadel za sifony. Posledních nìkolik kubíkù vody se vak nepodaøilo vyèerpat pro technické problémy s èerpadly a hadicemi. Práce v horní chodbièce nad sifony byly úspìnìjí. V roce 2001 bylo vyklizeno ji celkem 42 délkových metrù. Chodbièka vyústila pod stropem v poslední dómovité prostoøe tehdy známého systému jeskynì Lopaèe nedaleko od koncového závalu. Tím byly usnadnìny práce v závalu. Po nìkolika akcích Obr. 1. Lopaè hydrotìba v horní chodbì nad sifony (foto J. Slonek) Fig. 1. Lopaè hydro-mining in upper corridor above siphon II. and III. (Photo by J. Slonek). 5 sedmi èerpadel a pøeruení èerpání pøi technických potíích a manipulacích s èerpadly a hadicemi. Ostatnì èerpáno bylo z hloubky 75 a 95 m. Sifon se vak pøekonat nepodaøilo. Po jarní povodni v roce 2005 bylo opìt prozkoumáno potápìèi dno sifonu. Bahno, které bývalo na dnì, bylo povodní z prostoru sifonu odplaveno. Sifon v této èásti pøechází do ikmo klesajícího kanálu s písèitým a tìrkovým dnem. Do budoucna je uvaováno provedení dalích akcí vèetnì èerpání odtokového sifonu. V systému ponoru Lopaèe je také zkoumán pøítokový sifon ve staré èásti Lopaèe, jím pøitéká voda od ponoru Lopaèe a Mlynáøova propadání. Zde bylo èerpáním smìsi vody a bahna dosaeno v záøí 2005, v hloubce 20 m pod normální hladinou jezera sifonu, vodorovného, zèásti zabahnìného kanálu. Pro technické potíe s èerpadly byly práce pøerueny. v prùøezu kolem 1 1,5 m2 a chodbièka je zahlinìná. Prùbìh chodeb jeskynního systému byl zmapován. Pøehled mapovacích prací v podzemí imeèkova Lopaèe je uveden v tabulce è. 1. Dále byla provedena geologická dokumentace fluviálních sedimentù, geologická dokumentace stavby devonských vápencù (Hypr 2003) a stopovací zkouka (Zeman, Bruthans 2002). Situace Lopaèe byla vytyèena i na povrchu a pro zpøesnìní bylo uskuteènìno mìøení radiomajákem. Na základì mìøení byl do hloubky 40 m, do komína v úseku mez obìma vodopády, navrtán vrt o prùmìru 115 mm. Vrtem bylo protaeno potrubí na èerpání vody, kabelá pøívodu elektrického proudu a telefonní linka pro nároènou dvoutýdenní akci pøíprav a èerpání odtokového sifonu. Vlastní èerpání probíhalo v èervnu 2004 po dobu 8 dnù. Situace s optimistickým pøedpokladem projektu je na obrázku è. 2 a prùbìh èerpacího pokusu je patrný z grafu na obr. è. 3. Zøetelnì jsou vidìt výpadky linky Boj s pøírodou a snaha o naplnìní touhy po Obr. 2. Schématický øez èásti jeskynì Lopaè od vyproovací achty k odtokovému sifonu (Audy M., Musil F., Doleal F., 2004). Fig. 2. Schematic cut of parts of the cave Lopaè, from wrecking shaft to outlet siphon (Audy M., Musil F., Doleal F., 2004). 6 1995 Lopaè (imeèkùv, 581/I), vchod a sifon (bod 10) Lopaè (imeèkùv, 581/I), bod 10 sifony - Zával Lopaè (imeèkùv, 581/I), chodba nad sifony 1. èást Lopaè (imeèkùv, 581/I), chodba nad sifony - Zával Lopaè (imeèkùv, 581/I), Zával Velikonoèní dóm a bod 8 v meandrech Lopaè (imeèkùv, 581/I), bod 8 pøes vodopády odtokový sifon Lopaè (imeèkùv, 581/I) Roziøující - doplòující mìøení 1996 1998 2001 2001 2001 1998a 2003 Hypr Duan, Koudelka Petr, Bartoò Miroslav, Hypr Mikulá, Dohnalová Petra, Kratochvíl Radim Geospeleos 1-05, Zlatý kùò 1-04 Hypr Duan, Hruáková Milana Hypr Duan, Hruáková Milana Hruáková Milana, Kratochvíl Radim, Kaplan Petr, Hypr Duan Hypr Duan, Hruáková Milana, Dolníèek Vladimír Musil Frantiek Tab. 1. Pøehled mapovacích prací v podzemí imeèkova Lopaèe. Èerpání odtokového sifonu v Jeskyni Lopaè ve dnech 6.6. - 12.6 2004 èerpané mnoství (filling quantity) vyèerpaný objem (pumping out volume) hladina (water level) 800 700 èerp. KDF èerpadlo KALPEDA 5 600 pøeteèení mexické vlny porucha 10 500 manipulace manipulace 400 15 300 manipulace vyèerpaný objem [m3] èerpané mnoství [l.s-1] 0 sníení hladiny [m] 10 000 9 000 8 000 7 000 6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 0 1 000 èas [min] vypnuto vypnuto KONEC 20 200 100 vypnuto 25 0 Obr . 3. Graf èerpání odtokového sifonu v jeskyni Lopaè (Hypr D., Doleal F., 2004). Fig. 3. Graph pumping of outlet siphon in the cave Lopaè (Hypr D., Doleal F., 2004). Literatura: DOLEAL F. (2002): Hydrotìba v Lopaèi. Speleofórum 2002, 14-15. Èeská speleologická spoleènost. Praha. HYPR D. (2002): Geologický výzkum na lokalitì Lopaè. Speleofórum 2002, 16-18. Èeská speleologická spoleènost. Praha. HYPR D. (2004): Ostrovské podzemí stále tajemné. poznání a objevení nových prostor a cest podzemních tokù v Moravském krasu stále pokraèují. Je to nároèný koníèek. A ono se tøeba nic neobjeví, nebo vy u toho zrovna nejste. To ale nevadí, protoe dùleitìjí je pøátelství a spolupráce lidí rùzných povah, profesí a vìku. Je to èást naich ivotù a bývá u toho legrace. Ale jak u to na svìtì chodí, nìkdy se i nìco pokazí. 7 Speleo 39, 8-12. Èeská speleologická spoleènost. Praha. STØELEC P. (2001): Nové objevy v jeskyni Lopaè. Speleo 33, 9-10. Èeská speleologická spoleènost. Praha. STØELEC P. (2002): Lopaè. Výsledky naeho bádání 1995 2001. Speleofórum 2002, 1213. Èeská speleologická spoleènost. Praha. ZÁRUBA I. (2002): Lopaè.- Výsledky naeho bádání 1995 2001. Speleofórum 2002, 15. Èeská speleologická spoleènost. Praha. ZEMAN O., BRUTHANS J. (2002): Stopovací zkouka v systému Lopaèe a nové poznatky o ostrovsko-vilémovických vodách. Speleofórum 2002, 24-28, Èeská speleologická spoleènost. Praha. debris. In the year 1997 were initiated works in the corridor that offered chance to go round of both siphon by upper floor. This corridor was quite loaded of brook deposit and loam. Progress has been achieved by using technology hydro mining for remove sedimentary deposit. Corridor leads in upper roof into the last dome-like chamber, not far from ending break. After a few works actions were surmounted boulder break, that was long 30 m. Behind debris break was discovered next dome chamber with several chimneys. Cathedral with proportion 25 x 7 x 7 m was called according to a date of discovering - Easter dome. From this dome was discovered free section of underground canyon likes winding stream caves corridor of total length about 250 m and with two ten meters high waterfalls. Behind second cascade stream of the Lopaè brook outflow down to the mystery 30 m deep siphon. In years 2001-2003 was carried out survey chimney and excavation work on interesting terminal place. Corridors of the cave system were mapped. Further was also made geologic documentation of fluvial sediment, geologic documentation of construction Devonian limestone and tracing test. Situation was layout on surface and for position specification was made measuring by racon. According to measuring was made borehole about caliber 115 mm into the chimney in section among by both waterfalls, to the depths 40 m. Borehole was interlaced by pipeline to water pumping, cable of electricity and telephone line for ambitious two weeks action for pumping outlet siphon. Pumping of the outlet siphon was made in June 2004 and took 8 days. The water was pumping from depths of 75 to 95 m. Siphon however hasnt been overcome, Im afraid. Summary: Summary of speleological works effected in cave Ponor of Lopaè during 1995 - 2005. Today we go to work to the new Lopaè by wrecking shaft around memorial table of Jan imeèek. It reminds us, that tragedies unfortunately sometimes happen on the ways to knowledge. It is already ten years ago when he died at investigation of this cave. So quickly run the time. Somebody asks why and so hazardous. However these answers couldnt be reasonably answered. Suddenly youre not here and maybe you are missing to someone. Many of us, members of the group Tartaros, who knew Jack, Jack missed. He was a perfect guy. The wrecking shaft caught by chance unknown opening spaces in longitude about 70 m. It enabled us another survey of the cave sinking Lopaè. Even in the year 1995 divers discovered behind two siphons continuing of riverbed underground flow in length 45 m. Next continuing of the cave were blocked by Co se dìje pod Javorkou ? Jiøí Dragoun (ZO ÈSS 1-11 Barrandien) V nitru kopce Javorka nedaleko Karltejna v Èeském krasu probíhá stále intenzivní speleologický prùzkum. O historii výzkumu jsme informovali ve Speleu è. 37 - 2003. Od té doby ubìhlo hodnì vody a jeskynì se nám krásnì rozrostla. I kdy právì rok 2003 tomu vùbec nenasvìdèoval. Po objevech z léta 2001 jsme samozøejmì mapovali, fotili, dìlali cestièky a tunýlky. Nejvíce jsme se ale tìili, jak zaèneme prolongovat nìkterá nadìjná místa. Tak vzniklo mnoho slepých ulièek. (A dokonce J. Cimrman by z nás mìl radost). Napø. plazivka Slepé støevo - po 15 m usilovného kopání jsme si aè neradi, museli pøiznat, e tudy opravdu cesta nevede. (Ve Speleu è. 40 nìjaký vtipálek pøipsal za 15 osmièku, take nám plazivku prodlouil na 158 m. Pøedstava je to hezká, ale drme se reality.) Jedna z moností, kde dále kopat, byla v horní èásti Karakorumu. Zde jsme více ne v objev nových prostor doufali ve spojení s horní jeskyní (pøipomínám, e zhruba 30 m nad námi je jeskynì, 8 Obr. 1. Krápníková výzdoba nad Digitálním komínem (foto J. Novotný). Obr. 2. Digitální komín (foto J. Novotný). ve které jsme kopali v pùli devadesátých let). Po prokopání hlinìné bariéry jsme narazili na komín a zaèali postupovat vzhùru. Komín, nebo vhodnìji vertikální puklina, byla vyplnìna smìsicí - hlína, kameny, vzduch - a tak bylo o legraci postaráno (kdo z vás drádil usazeniny nad hlavou krumpáèem, ví, o èem je øeè). Po ètyøech metrech nám cestu pøekøíila jiná puklina, tentokrát diagonální. Na této køiovatce vzniklo nìco málo volných prostor. Nae pøíchozí vertikála pokraèovala vzhùru do nehezkého závalu. Druhá puklina smìøovala dolù pod sklonem 30 - 45 stupòù (místo nazváno Rozvodí). Tato situace, jak se pozdìji ukázalo, je pro nai jeskyòku typická. Jestlie zde najdete vertikální puklinu, je jen otázkou èasu, kdy narazíte na køíící puklinu diagonální. Tyto ikmé pukliny jsou patrné u ve vchodu do jeskynì. Je jasné, e kdy jsme spatøili v místì køíení krásné stropní korýtko, smìøující tím správným (?) smìrem, odloili jsme komín s legraèními kameny na neurèito. A tak byla objevena 14. 2. 2004 propast Valentýnka (-30 m). Kopali jsme nahoru, abychom se dostali dolù! Na dnì propasti je ucpávka z hlíny, která ale rozhodnì neznamená konec. Ze dna se dále pokraèuje pøekvapivì opìt vzhùru. Prudce stoupající chodba se po 15 m potkává s diagonálou, která pøichází od Rozvodí, protíná Valentýnku v její pùli a zde pak mizí pod krásnì erodovanými kulisami jako v divadle. Nìco nám øíkalo, e pokraèování bude zde. No, vlastnì to nìco byl Karel ák, take - díky, Karle! Nejdøíve ale bylo nutné zmapovat nové objevy. Mapka se nám rozlezla na 280 m. Bìhem mapování se jako bonus objevil Kravál, chodba zaloená na mohutné puklinì, která, jak se ukázalo pozdìji, pøedstavuje zásadní spojnici mezi horní a dolní jeskyní. Dále je také zajímavá tím, jak moc je zaøícená. Poetické místo s kulisami bylo nazváno Ticho, plazivka z nìj smìøující do Kraválu pak Zesilovaè. Z Ticha jsme kopali úsporný profil 50 x 80 cm smìrem na jihozápad (i tak bylo Ticho témìø celé zasypáno). Bìhem prùkopu se objevovaly tu a tam nìjaké miniprostùrky, které naznaèovaly, e moností je více. Kdyby tu nebyla hlína, asi bychom se divili, v jak velkých prostorách se nacházíme. Bylo nutné namontovat vintockou dráhu, a to v délce 7 m. Jednoho dne jsme se ocitli na rozcestí. Volba padla na osvìdèenou puklinu smìrem vzhùru. Po nezbytné demontái nìkolika balvanù se první prùzkumník soukal první úinou do neznáma. Následovala veliká radost vech zúèastnìných, kteøí se nedoèkavì hrnuli dovnitø. V novì objevených prostorách se pak ozýval jásot jak u vánoèního stromeèku. Nová èást jeskynì je otevøena mohutnou puklinou o výce 13 m a íøi 1 m (spí ménì). Pozoruhodná je ovem délka témìø 17 m. Ná prùkop se do pukliny napojuje okénkem ve stìnì (nazváno Zátií). Bìhem radostného mejdìní po Zátií objevujeme na dnì nai starou známou diagonálu, která kromì Valentýnky protíná i tuto propast a mizí v západní stìnì. To nejzajímavìjí se nalézá pøímo nad tímto místem o 10 m výe. Tady je toti dalí diagonála! Pøichází odnìkud z neprùlezna a do západní stìny se noøí úzkou puklinou, která je v jednom místì (sláva!) prùlezná, ale a po odstranìní pøekáek v podobì usazenin a kamenù. To vechno lítalo z malého okénka ve stìnì do Zátií. Tak vznikl Chrliè - a kdy vychrlil 9 10 to, co mìl, mohli jsme jím prolézt do dalího systému puklinovitých prostor. Ta úvodní byla zpoèátku nicmoc. Tak tak na prolezení, ale výka s hloubkou dìlaly dohromady minimálnì 10 m. Smìrem dopøedu se zaèala roziøovat a posledních 10 m jsem u normálnì vzpøímenì el. Pak následuje ukázkové køíení dvou svislých puklin ve tvaru X a právì zde je nejvìtí prostora - 13 x 15 x 4 m. Skoro mám na jazyku slovo dóm, ale nebudu pøehánìt (nazváno Rozcestí Pod Javorkou). Témìø se tu nevyskytuje hlína, ve je sterilnì èisté a nádhernì erodované. Zdejí vápenec má veliký smysl pro abstraktní tvary. Je to dáno èetnou pøítomností kalcitu, který, jak známo, je tvrdí ne okolní vápenec. Puklina, která nám pøekøíila cestu a vytvoøila ji zmínìné Rozcestí Pod Javorkou, na jedné stranì míøí do závalu, který bych nerad pokouel, na stranì druhé, k naí velké radosti pøechází do propasti. Termín propast zde trochu pokulhává, nebo íøe je maximálnì 1m, pøesto vertikální prùlezný rozmìr je 30 m. Pøi sestupu nám nièí nae overaly pìkná pizolitová výzdoba. Na nejhlubím dosaeném místì nás zastavil neprùlezný profil, ale vidìt je jetì 6 m. Odmìnou za dosaení dna jsou bílé krystalky na stìnì, pøipomínající námrazu (nazváno Jinovatka). Bìhem výstupu jsme nali ve stìnì dalí (ji tøetí!) okénko s plazivkou. Ta bude pravdìpodobnì i po dùkladném vyèitìní jen pro vyvolené. Nemusíme se vak do veho hrnout hned. Èasu je dost. Pøedevím je nutné zajistit vertikální úseky ebøíky nebo alespoò nálapnými tyèemi, dále rozíøit nìkterá úzká místa. I tak nám cesta a na konec zabere pùl hodiny. Nìkolik akcí jsme prokopávali zkratku z Valentýnky do Zátií (vznikla køiovatka Ètyøcestí). To jsme jetì netuili, e nakonec budeme do nejnovìjích objevù chodit jinou cestou, a sice horním vchodem. Na naem dalím pracoviti v horní jeskyni se toti v prùbìhu roku 2005 zaèaly dít Vìci. Ale abych to vzal od zaèátku. Prvním poèinem ke spojení jeskyní byla instalace radiomajáku v dolní jeskyni a následné zamìøení signálu v nejniím místì jeskynì horní. Výsledný ortel znìl: tady kopejte 11m dolù! Sondu jsme zaèali hloubit na podzim 2004 za pomoci nejrùznìjích kamarádù a jejich kamarádù v rámci akce Exkurze za práci. Sestupovali jsme puklinou opìt vyplnìnou naí oblíbenou trojkombinací - hlína, kameny, vzduch. Tato je ale podstatnì vìtí ne ta pod Rozvodím. Také strach byl vìtí a na legraci nemìl nikdo náladu. Nejstraidelnìjí balvany jsme zafixovali betonem, Obr. 3. Propast Jinovatka (foto J. Novotný). pod jiné jsme rozepøeli klády. Vìtí profil má ale i své výhody. Mohli jsme napøíklad z kamenù stavìt zídky a tvoøit tak rùzné výplnì a vycpávky. Je jasné, e mezi vìtími kameny jsou také vìtí mezery, a tak byl postup pomìrnì rychlý. Po pøekonání hranice 11 m byl charakter pukliny stále stejný a spodní jeskynì nikde. Dole u bylo slyet bouchání kladiva, ale jen nezøetelnì a hned z nìkolika míst. Zaèínalo být jasné, e místo spojení nebude to, kde visela pøi radiotestu anténa, toti v nejvyím bodì propasti Valentýnka, ale nìkde ní. Jen nerad jsem se smiøoval s faktem, e spojnicí mezi jeskynìmi nebude krásnì krouená propast, nýbr napùl zaøícená achta, pøipomínající spí dùlní dílo ne jeskyni. Optimismus nám dodával silný prùvan, který nám pøi rozebírání kamenù foukal pøímo do tváøe (zaèínal se projevovat komínový efekt). Koneènì jsme se jednoho dne ocitli ve volné prostoøe, kde se dalo vzpøímenì stát. Ta byla, pravda, pozdìji zasypána materiálem, ale dùleitý posun byl ten, e u jsme se zøetelnì slyeli. Pro mne bylo témìø neuvìøitelné, e halekání bylo slyet ze tøí rùzných, od sebe vzdálených míst, pøièem mùj kolega - akustický maják - byl stále na jednom místì. Zbývalo tedy jen urèit, kde bude 11 spojení nejvhodnìjí. Poslední kamenná ucpávka v tìsném hrdle nám jetì dala zabrat, nicménì 16. 7. jsme si slavnostnì (ale opatrnì) skrze balvany potøásli rukama. Následovalo opìt zdlouhavé a nudné období zajitìní Vìtrné achty. Tj. zejména instalace ebøíkù, potamo jejich øezání, svaøování, nátìr a vlastnì i shánìní penìz na nì. Ve spodní jeskyni jsme se napojili kousek od Ticha, co nikdo neèekal. Kadopádnì jsme rádi, e nemusíme absolvovat vechny ty plazivky a plíivky, vedoucí od spodního ZAHRANIÈNÍ vchodu. Pak koneènì mùeme pokraèovat v dalím prùzkumu. Takové tedy byly poslední tøi roky pod Javorkou, to vechno se událo od vydání èlánku Jeskynì Na Javorce - 10 let výzkumu ve Speleu è. 37. Byla to spousta døiny a èasu, stráveného pod zemí (93 dní), ale také úasné dobrodruství objevování neznámého. Skuteèné a hmatatelné splnìní naich snù. Kdo ví, co pøinese dalí rok? Mnì by staèilo, kdyby byl jen z poloviny tak úspìný, jak ten letoní. AKCE Baia Sprie jedno z nejznámìjích rudních loisek severního Rumunska Petr Pauli (ZO 5-07 Antroherpon) [email protected] Baiamarský dùlní revír, který zahrnuje loiska severozápadního Rumunska v pohoøích Oaº, Gutii, Þibleº a Rodna, je nejdùleitìjím revírem tìby rud barevných kovù v zemi. Jeho centrem je administrativní støedisko upy Maramure, krajské mìsto Baia Mare, v kterém je soustøedìn nejvýznamnìjí prùmysl zpracování barevných kovù Rumunska. Pøiblinì 10 km v. od Baia Mare a 2 km sv. od centra Baia Sprie se nachází svìtoznámé loisko Baia Sprie, které je nejvìtím hydrotermálním rudním loiskem Rumunska. Spolu s Valea Roºie a Dealu Crucii patøí k nejstarím dolùm této oblasti. Historický název lokality byl Mons Medius, pozdìji, v dobì, kdy toto území náleelo Sedmihradsku, bylo mìsto pojmenováno Felsöbánya. Je velmi pravdìpodobné, e zde na rudních výchozech tìili rudu ji Sasové v polovinì 12. století. V roce 1376 získává Mons Medius spolu se sousedním mìstem Rivulus Dominarum (Baia Mare) zvlátní privilegia pro pracující v dolech. Mìsto, které patøilo ke svobodným královským mìstùm s mnohými privilegii a jeho historický vývoj byl úzce spjat s hornickou èinností, bylo spolu s místními doly bìhem staletí nìkolikrát zpustoeno. Bohatství loisek vak vdy vedlo k obnovení dùlní èinnosti. První literární zprávy o zdejích dolech pocházejí a z roku 1774. Jejich autorem je Ignác Born (1742-1791), který pøi své studijní cestì do Uher a Sedmihradska v roce 1770 tuto oblast navtívil. Své záitky a poznatky z cest zasílal ve formì dopisù svému pøíteli, védskému mineralogu Johannu Ferberovi, který je vydal v roce 1774 kninì. Born, který tuto cestu podnikl z povìøení císaøovny Marie Terezie, popisuje napø. pouívané metody raby ve Felsöbánya pomocí sázení ohòù. Na cestì témìø zemøel, nebo onemocnìl bolestivou chorobou následkem dùlního poáru ve Felsöbányi. Od poèátku 19. století sídlil v Baia Sprie královský horní úøad. V roce 1873 dolo k zaloení hornické koly. V Ungarische Montan-Handbuch z poèátku 19. století je uvedena celková produkce 12 Obr. 1. Areál jámy 4 (Put 4) v Baia Sprie (foto P. Pauli, 2004). historického období exploatace, která byla odhadnuta na 1 700 000 t rudy. Toto èíslo svìdèí o znaèném rozsahu dobývacích prací tohoto rozsáhlého loiska. Neobyèejnì velký rozsah tohoto loiska potvrzuje i objem prognózních zásob stanovený v roce 1957, který èiní témìø 6 milionù t rudy. V 19. století byla vyhloubena jáma Terezia, která je vyuívána dodnes. V roce 1895 se k pohonu tìních strojù a èerpadel zaèíná místo páry vyuívat elektrické energie. Díky zavádìní nových technologií dochází koncem 19. století k enormnímu vzrùstu tìby. Roènì se vytìilo a zpracovalo kolem 290 tisíc t rudy. Podle údajù Ottova nauèného slovníku ilo v roce 1904 v Baia Sprie 4 816 obyvatel, z nich vìtina byla maïarské národnosti. V dolech, ve kterých pracovalo kolem 1 100 zamìstnancù, se tìilo zlato, støíbro, mìï a olovo. Poèátkem 20. století dolo k dalí modernizaci dolù. Po vytvoøení Velkého Rumunska po ukonèení 1. svìtové války tìba loiska pokraèovala. V roce 1928 bylo získáno 6,7 kg zlata, 1 417 kg støíbra, 875 kg mìdi a 573 t olova. V dalích ètyøech letech klesá produkce zlata, nejprve na 3 kg a posléze v roce 1932 na pùl kg. V roce 1931 byla zavedena flotace rud s kapacitou 100 t dennì. Díky tomu vzrostla v roce 1932 významnì produkce støíbra na 2 290 kg, mìdi na 70,6 t a olova na 1 140 t. V roce 1933 závod zpracovával dennì 200 t rudy, v edesátých letech minulého století po dalí rozsáhlé modernizaci pak a 1 200 t. V roce 1991 èinila roèní tìba 227 tisíc t rudy a v roce 1993 vzrostla dokonce na 360 tisíc t. Na dolech bylo zamìstnáno pøiblinì l 460 zamìstnancù. V roce 1998, po vzniku státní firmy Obr. 2. Dìdièná tola Filonul Principal v Baia Sprie (foto P. Pauli, 2004). REMIN S.A. Baia Mare, se dùl stal její významnou souèástí. Ve mìstì, které leí na jiním svahu Dùlní hory (Dealul Minei, 729 m), dnes ije kolem 17 tisíc obyvatel. Pùvodnì byly rudy tìené na v. a sv. stranì Dùlního kopce, o èem svìdèí rozsáhlé hluinové haldy, které jsou zde zachovány. Hlavní dùlní závod, ve kterém se dosud pracuje, se nachází v. od obce, po levé stranì silnice vedoucí z Baia Sprie do Sighetu Marmaþiei. Do podzemí vede hlavní tola, ze které jsou v podzemí vyraena vertikální díla (tzv. slepé jámy), která zpøístupòují spodní èásti loiska. Pojedeme-li po silnici na Sighet dále k východu, narazíme za odboèkou k dolu po pravé stranì na vyústìní pøekopu, kterým se do Baia Sprie dopravuje rudnina z cavnického loiska. Celková délka pøekopu, který byl s øadou obtíí vyraen v letech 1961-70, je 11 km. Zde se z dùlních vláèkù vyklápí a automobily pøepravuje ruda do místní úpravny na zpracování. Toto místo, kde je vdy nevelká skládka suroviny, je ideální pro sbìr cavnických minerálù. Navíc zde nebývají problémy se vstupem. Dalí místa, kde lze vstoupit do místního 13 podzemí, se nacházejí jetì dále od mìsta. Jáma 4 je vzdálena asi 4 km sv. od centra obce a vede k ní krátká cesta odboèující vlevo ze silnice na Sighet. O nìkolik stovek metrù dál nás dalí odboèka, tentokrát smìøující vpravo, dovede ke tolám è. 5 a 6 (asi 5 km v. od Baia Sprie). tola è. 6 (té Put VI) je se svým ústím ve výce 560 m nejvyí poloenou tolou v Baia Sprie. Je zde pìkný výhled na povrchová díla na Dùlní hoøe. tola je asi 850 m dlouhá a lze v ní slepou jámou sestoupit a do hloubky 500 m. Ze starých pozùstatkù jsou ve staré (severní) èásti mìsta zachovány 600 let staré ruiny hutì, nedaleko kterých je výchoz íly Principal. Asi 300 m pod výchozem je krásnì upravený portál kolem 200 let staré dìdièné toly, raené po íle Principal. Rudní íly jsou vyvinuty èásteènì v panonských sedimentech a èásteènì na kontaktu sedimentù a subvulkanického tìlesa pyroxenického andezitu pontského stáøí. Toto tìleso ilného tvaru je asi 300 m iroké, 2 km dlouhé a jeho osa se noøí k východu. Rudní íly jsou orientovány generálnì Z V s úklonem 75 90o k S. ilná mineralizace loiska je vyvinuta podél zlomu Dragoº Vodã. Hlavní íly jsou dislokovány pøi severní a jiní hranici andesitového tìlesa. Celkový poèet il, které zde byly a jsou tìeny, pøesahuje edesát. V souèasné dobì je loisko rozfáráno do hloubky okolo 900 1000 m a pracuje se asi na 20 ílách. Pøi povrchu se v minulosti tìily pøedevím rudy Au-Ag, mezi horizonty VII.-XI. se dobývaly pøedevím Pb-Zn-Cu rudy. Hlavní èást dnení tìby pøedstavuje mìdìné zrudnìní, které je vyvinuté pod XI. horizontem. Na jámì 3 (Put 3) je roztìeno 17 horizontù o celkové hloubce 570 m. Nejvýznamnìjími jsou Hlavní (Filonul Principal) a Nová íla (Filonul Nou). Hlavní íla je s délkou 5 250 m nejdelí rumunskou rudní ílou; její mocnost kolísá mezi 0,5-10 m, na nìkterých místech 10-20 m. Nejprve byly patrnì povrchovì tìeny její výchozy na Dùlní hoøe (Dealul Minei). íla smìru 85 o (Z-V) a sklonu 75-90 o k S byla sledována a do hloubky kolem 1 km. Podle nových prùzkumù její mineralizace pokraèuje jetì nìkolik km na východ. V celém jejím vertikálním i horizontálním prùbìhu se objevuje øada odilkù (napø. Boului, Ignaþiu, Rotmundi, Anadei, Matei, Ignat, Emerie, Pokol, Greisi, Levesy, Eli, Omindszenti, Oculi, Baptista, Rogate a Joli). Hlavní íla pøedstavuje jednu z nejbohatích minerálních Obr. 3. Ústí pøekopu z Cavnic (foto R. Brandstetter, 1997). paragenezí. Nová íla byla sledována v délce 2,1 km. Její prùmìrná mocnost se pohybuje mezi 1,5 6 m a hloubkový vývoj do 200 m. Z dalích il zmiòme 600 m dlouhou a a 1 m mocnou Diagonální ílu, zasahující do 200 m hloubky. Mezi Hlavní a ílou Sudic je vyvinutá 600 m dlouhá íla Terezia, která obsahuje hlavnì pyrit-mìdìné zrudnìní. Minerální parageneze rudních il u Baia Sprie je neobyèejnì bohatá a rùznorodá. Celkem zde bylo zjitìno pøes 90 druhù minerálù, z nich est poprvé na svìtì (andorit, dietrichit, felsöbanyit, klebelsbergit, semseyit a szmikit). V muzeích se nejèastìji setkáme se zdejími krásnými krystaly antimonitu, barytu, wolframitu, scheelitu, té s berthieritem, køemenem, realgarem a bournonitem. Hlavní rudní minerály jsou na loisku pøítomny ve více generacích. Reprezentují je pyrit, chalkopyrit, sfalerit a galenit. Celá loisková oblast Baia Sprie je podzemním rájem pro prùzkumníky historického podzemí. Je zde celá øada oputìných starých tol, ale i dosud èinných dùlních dìl, ve kterých lze zaít mnohá dobrodruství pøi setkání s místními horníky. Dalí zajímavé podzemí se nachází v nedalekém Cavnicu (Kapnik) a v okolí Baia Mare. Poznámka: Podrobnìjí informace o nejvýznamnìjích rumunských dolech poskytují dvì novì vydané publikace P. Pauli M. Bene (2005): Rudní loiska a mineralogická nalezitì severního Rumunska a Rudní loiska a mineralogická nalezitì rumunského Sedmihradska (Kuttna, Kutná Hora), které lze objednat u autora tohoto pøíspìvku. 14 PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ Indicie o existenci nezvìstného historického podzemního objektu v Bílé hoøe v Brnì Marek P. enkyøík Ve speleologické literatuøe je zdokumentován historický podzemní objekt firmy FWO (1941-1945) ve Stránské skále na periferii Brna, který má ve dvou oddìlených patrech 0,8 km chodeb (ENKYØÍK 1994). Dosud se vak nevìdìlo, e jiný velký podzemní kryt vznikal v inkriminované dobì i v protilehlém kopci Bílé hory. Cennou zmínku o jeho existenci jsem objevil v r. 1993 v archivu Zetoru a.s. pøi svém tehdejím studiu podzemních aktivit firmy FWO. Tento svùj malý archivní objev jsem si pùvodnì ponechal na dobádání na pozdìjí dobu. Teprve zcela nedávno (r. 2005) jsem ho odtajnil a pøenechal na doøeení jiným badatelùm brnìnského podzemí. Podle této cenné informace existuje ve Vystavìlovì píseèòáku v jihozápadním svahu Bílé hory - dnes nezvìstný - velký podzemní kryt. Zmiòoval se o nìm v r. 1970 sám archiváø Zetoru V. Neèas, který napsal dne 17. bøezna 1970 v Budovateli o událostech na sklonku války v líeòské Ostmarce tato slova: sklepy pøestávaly být bezpeèné, a proto lidé pøi kvílení sirén utíkali (z továrny Ostmark) ke krytùm. Vìtinou byly budovány v píseèòácích. V JIHOZÁPADNÍM SVAHU BÍLÉ HORY byl ve Vystavìlovì lomu. Druhý v Køiíkovského ulici postavila døívìjí fabrièka Novotepra kryt pro 1000 osob, a pod Akáty ve zbrojováckém krytu bylo místo pro 2000 lidí. Ten mìl dokonce osm betonových chodeb. Mení kryt mìla firma Svet ve Vinohradech. Ostmarka mìla bezpeèný kamenný kryt ve Stránské skále. Kryty pod Stránskou skálou a ve Vystavìlovì píseèòáku byly pùvodnì urèeny pro nacistickou armádu, a podobnì i kryt Zbrojovky, který také slouil pro zamìstnance. Ve VYSTAVÌLOVÌ PÍSEÈÒÁKU, hlubokém 22 m o rozloze 60 x 200 m, zaèala mìstská správa budovat VELKÝ KRYT O TØECH TOLÁCH. POÈÁTKEM ZÁØÍ 1944 BYLY HOTOVY DVÌ Z PROJEKTOVANÝCH TOL DO DÉLKY 300 M a jedna z nich byla asi 25 m vybetonována (konec citace). Analýza Neèasova textu V. Neèas byl na pøelomu 60 a 70. let svìdomitým archiváøem brnìnského Zetoru, který zpracoval edivou historii své továrny a v seriálu nazvaném Léta Líeòky ji ètivou formou zveøejnil v podnikovém Budovateli k osvìtì dìlnictva. V jeho textu se pøirozenì nacházejí èetné zprávy o brnìnské poboèce vídeòské firmy Flugmotorenwerke Ostmark, na jejích sutinách továrna Zetor po válce vyrostla. V Neèasových Létech Líeòky jsou proto k nalezení i sekundární zmínky o podzemních aktivitách firmy FWO pøi pøestavbì nìkterých jeskyní v Moravském krasu v letech 1943-1945 na podzemní detaované provozovny (blíe in.: ENKYØÍK 1994, PØIBIL 2004). Sekundárnì se té V. Neèas zmínil i o existenci velkého podzemním krytu v Bílé hoøe. Z jeho zmínky je patrné, e historické údaje do svého textu pøevzal (zøejmì doslovnì) z jemu dobøe známého historického dokumentu. Neèasovu zprávu o dnes neznámém velkém podzemním objektu pod Bílou horou (v Brnì) z období II. svìtové války lze proto povaovat za historicky autentickou a hodnovìrnou. Lze pøedpokládat, e pøi horeènatém tempu výstavby podzemních krytù na sklonku války dosáhl podzemní objekt pod Bílou horou od záøí 1944 - kdy mìly být ji 2 toly 300 m dlouhé do kvìtna 1945 jetì vìtích délek. Pod Bílou horou se tedy na základì této indicie s nejvìtí pravdìpodobností nachází jeden z nejvìtích historických podzemních objektù mìsta Brna, který je snad svojí velikostí srovnatelný se spodním patrem samotné podzemní továrny ve Stránské skále. Pokud tyto mé øádky nìkoho pøivedou na stopu k jeho objevení, bude splnìn úèel, za ním byly sepsány. Literatura: NEÈAS V. (1970): Léta Líeòky. Budovatel 17. bøezna 1970. Brno PØIBIL M. (2004): Jeskynì Výpustek. Pozoruhodný pøíklad symbiózy èlovìka a jeskynì. Krasová deprese 10/2004. Praha. 15 ENKYØÍK M. (1994): Firma Flugmotorenwerke Ostmark G.m.b.h. Wien, Zweigverk Brunn (1941-1945) a nedokonèená podzemní továrna ve Stránské skále. Speleofórum 94. Èeská speleologická spoleènost. Brno Zápis o objevu podzemní chodby pod severním ambitem chrámu Panny Marie ve Køtinách Marek P.enkyøík (ZO ÈSS 6-31 Speleologický prùzkum poustevník Marek) výkopu. Dne 7. øíjna 2005 jsem provedl prvotní prùzkum objevené lokality, pøi nìm jsem se proplazil v základech zdiva do neznámé chodby 1 m vysoké a 0,6 m iroké, která na 7. m konèila závalem. Spoleènì s R. P. Drtilem jsme dne 8.10.2005 zával odtìili a za pøítomnosti køtinského dìkana P.Tomáe Prnky jsme objevili dalí cca 10 m dlouhý úsek krásné a 1,5 m vysoké barokní chodby, která prochází napøíè pod rajskou zahradou a konèí sifonovitou ucpávkou v blízkosti kaple sv. Anny. Ve dnech 7.-8. øíjna 2005 pronikli èlenové ZO ÈSS 6-31 S.P.P.M (Marek P. enkyøík a Radovan P. Drtil) na svém tradièním bádacím pracoviti v historickém podzemí kostela ve Køtinách, do neznámé podzemní chodby procházející v blízkosti kaple sv. Anny pod s. ambitem a rájskou zahradou. Její vchod byl náhodnì odhalen dìlníky pøi hloubení inenýrských sítí. Otvoru v základech ve vnìjím pláti s. ambitu (smìrem k faøe) si viml M.P.enkyøík pøi speleoarcheologickém monitoringu stavebního Obr. 1. Historický okamik návratu køtinských pomalovaných lebek zpìt do podzemí chrámu Panny Marie ve Køtinách dne 7. øíjna 2005. Zleva: Marek P. enkyøík, RNDr. Ladislava Horáèková, RNDr. Lenka Beneová (foto L. Horáèková). 16 Obr. 3. Køtiny poloha vchodu do novì objevené podzemní chodby pod S ambitem (oznaèena køíkem) ve vztahu ke kapli sv. Anny a chrámu P. Marie (foto M.P.enkyøík, 8.10.2005). Obr. 2. Znak nové ZO ÈSS 6-31. Zasedimentovaná chodba dosahuje v místì zahlinìného sifonu íøku cca 1,5 2 m. S nejvìtí pravdìpodobností se podaøilo objevit relikt dosud neznámého barokního kanalizaèního øádu z 1. pol. 18. století slouící k podzemnímu odvodnìní a odvlhèení Santiniho stavby. Tento pøekvapivý objev nabude na významu zvlátì pokud se z kanalizaèního systému podaøí objevit pøípojku z podzemí samotného chrámu Panny Marie. Celková délka objevené chodby èiní cca 17 m, a její dalí neznámé pokraèování smìøuje ke køtinskému námìstí. V pøítomné chvíli je chodba zakonzervovaná a není moný do ní bìný pøístup. Literatura ENKYØÍK M. (1992): Podzemí ve Køtinách struèný pøehled objevù v roce 1991. Speleofórum 1992, 22-23, Èeská speleologická spoleènost. Praha. ENKYØÍK M., HORÁÈKOVÁ L., BENEOVÁ L. (1994): Kostnice v podzemí chrámu Panny Marie ve Køtinách. Speleofórum 1994, 47-56, Èeská speleologická spoleènost. Brno. Obr. 4. Køtiny, chrám P. Marie interiér novì objevené chodby (skuteèná výka zobrazené prostory 1 m, foto M.P.enkyøík, 8.10.2005). 17 TROCHA HISTORIE Záhady Ochozské jeskynì Josef Pokorný (ZO 6 11 Královopolská) Na kterési selosti jeskyòáøù jsem zaslechl stesky na to, e staøí, odcházející jeskyòáøi mladým nic neøeknou, a ti pak objevují vìci dávno objevené. Pøi oslavì mých sedmdesátin jsem v kruhu zbývajících èlenù ZO 6 -11 prohodil nìco o tom, e bychom rùzné poznatky a zjitìní z naí práce v Ochozské jeskyni mìli nìkomu sdìlit nebo pøedat. Necítil jsem se k tomu zpùsobilý, byl to jen takový mùj zvyk hodit kámen do rybníka, abych zjistil, jakou to bude mít odezvu. Kamarád Honza se na mne obrátil a povídá: Ty se starej o svou historii, kterou zpracovává, a tohle nech na mne. To je moje parketa! Dobrý, øíkám si já, je to zajitìný, Honza si to bere za svý! A nestaral jsem se. Jene od té doby uplynul rok a tøiètvrtì a nikde nic. Nebo e bych nebyl v obraze? Tak jsem se rozhodl, e to chce dalí kámen do rybníka. A tak píu tyto svoje úvahy. Moná se odborníci zase budou smát, nebo jim za mne bude hanba, ale já si myslím, e nìkdo to otevøít musí! Zvlá, kdy se u nás teï mladí moc nevyskytují. A ne proto, e bychom pro mladé nic nedìlali. Ale tøeba se èasem najdou a u nebude, kdo by jim to øekl. SfH, tj. Verein Deutsche Turisten Sekcion für Höhlenforschung neboli Spolek nìmeckých turistù sekce pro jeskynní výzkum, to je snad to jediné, co o nìm vím). Protoe historické doklady o práci a výsledcích nìmeckých jeskyòáøù zmizely, musím fantazírovat. (Pokud by nìkdo náhodou o nìjakých historických materiálech vìdìl, mìl by je zveøejnit a tím uvést moje dedukce na pravou míru.) Od roku 1857, kdy Ochozskou jeskyni mapoval Jindøich Wankel se svým pøítelem Ing. Mládkem, byla z Nové Ochozské chodby známá jen èást, kterou tvoøila Spojovací síò a Wanklova chodba (názvy jsem pøevzal z mapy Pøemysla Ryavého, J. Pernese a S. Plcha z roku 1944). Ony se toti názvy èasem mìní. Nová generace, které nikdo staré názvy nepøedal, si prostì vymyslí nové a je to. Tak napøíklad komín v Labyrintu, kterému nae generace øíká Pochva, nazývali ti pøed námi punt! (informace RNDr. Rudolfa Musila, DrSc.). Proto radìji vdy uvádím, odkud názvy mám. Ale vrame se do Nové Ochozské chodby. Dle starých, zachovaných pramenù bývalo na konci Wanklovy chodby (íøe cca 6 m, výka cca 70 cm, dno je korytem potoka) jezírko, prý hluboké asi metr osmdesát.Tak je to zachyceno i na staré Køíovì mapì, kterou publikoval prof. Richard Trampler v r. 1895 v Oesterreich-Ungarische Revue v práci, nazvané Die Ochoser Höhle, ihre Entdeckung und Entstehung, a v roce 1896 v èasopise Deutsche Rundschau für Geographie und Statistik v práci Die Ochoser Höhle in Mähren. V r. 1900, koncem záøí sem pøichází geolog V. J. Procházka s uèitelem Muzikáøem z Mokré a studentem báòské koly Pohlem. V dùsledku tehdejího sucha prý bylo i jezírko vyschlé. Odtud Nowakùv sifon, pøedìl ivota a smrti Já bych dnení vyprávìní vìnoval Nowakovu sifonu a prostorám za ním. Tøeba se najde nìkdo povolanìjí a bude pokraèovat dál sám, nebo mne pøibere a bude nás na to víc. Ale právì zaèínáme. Nejprve trochu historie.Ve staré Feitlovì mapì Ochozské jeskynì z roku 1930 je u Zadní kaple letopoèet 1910 (Ing. Karel Feitl byl èlenem VDT 18 se pomìrnì snadno prokopali za pøedìl, kterému dnes øíkáme Wanklùv sifon, i kdy to u sifon není. Vykopaným materiálem patrnì zaplnili prohlubeò, ve které bývalo jezírko, protoe dnes u tam ádné jezírko není. Za prùkopem objevili dalích asi 320 m chodeb (vzdálenost jsem nepøemìøoval) a ve svém prostupu skonèili nìkde pøed Køíovým sifonem. (O nìm bude jetì taky øeè!). Pøipadalo mi nesprávné mít v Nové Ochozské chodbì jetì Procházkovu chodbu, tak jsem to kdesi nazval Procházkùv koridor, k nelibosti nìkterých èlenù naí ZO. Výraz koridor je jen jiným výrazem pro chodbu, která nìco spojuje. V naem pøípadì staré, známé èásti jeskynì s novými objevy. I kdy prý Procházka svùj objev zmapoval, já jsem tu mapu nikdy nevidìl. Ale asi mìsíc po Procházkovì objevu zmapoval chodbu Florian Koudelka, který mapu publikoval (s drobnou chybou) v druhém díle Moravského krasu, ten vydali nìkdy v r. 1902 spolu s Martinem Køíem. Snad jen pro zajímavost bych uvedl, e útvar, kterému dnes øíkáme Hrozen nazval Procházka Zvon a útvar dnes nazývaný Obøí tlama byl pùvodnì Procházkou nazván Kaple. Tak vidíte, jak se názvy mìní! V jeskyni je tìké urèit, kam a Procházka i Koudelka doli. Já se domnívám, e prostup obou zastavila voda. Konec bude nìkde u balvanu, na kterém je bílou barvou napsáno Vermessen a nìjaká jména, mezi nimi i jméno G.Nowak a patrnì i datum, kteréto je u pùsobením proudících vod za povodní neèitelné. (Vermessen znamená dle slovníku odmìøiti, já bych to pøekládal jako promìøeno, tedy jako oznaèení místa, kam a bylo mìøení provedeno. Nìmci z VDT to tak dìlali, setkal jsem se s tím na více místech.) Domnívám se (moje moudrá prababièka Cecilie byla toho názoru, e domnívat se znamená starou baèkoru vìdìt), e nìkde odtud vyráela Nowakova skupina k dalímu objevnému prostupu. Domnívám se, e místem, kterému dnes øíkáme Køíùv sifon, se museli prokopat. On u to dnes také sifon není. A pak vylezli v Zadní kapli. Mezi výstupem z Køíova sifonu a tím, èemu øíkáme Nowakùv sifon, leí pøíerná zmì balvanù, zøejmì zøícených ze stropu. Pøi prostupu musíme nìkteré pøelézt, jiné podlézt. Kdybych mìl tuto èást Zadní kaple pokøtít, nazval bych tu partii Dóm zkázy! Kdy pøelezeme èi prolezeme øícené balvany, dojdeme ke zvlátní, ikmé puklinì, v její spodní èásti stojí voda. Puklina se dozadu zuuje, asi po pìti èi esti metrech se u nedá dál prostoupit. Ale musíte do ní vlézt, pøidrovat se stalagmitových sloupkù a pak, v malièko rozíøeném místì mezi pátým a estým metrem od zaèátku pukliny sklouznout naèisto dolù. A tady zjistíte (pokud máte to tìstí, e bylo dlouho sucho a hladina vody v sifonu poklesla), e chodba pokraèuje kamsi dál. Teprve a déle nepøitéká voda a ta, co stojí v sifonu se odpaøí natolik, e se otevøe cesta prùvanu, zaène sifon vysychat rychleji a po úplném vyschnutí je prostupný. Tyto chvíle jsou vak velmi vzácné. Tento sifon tvoøí chodbièka plazivka, která má tvar èoèky. Chodbièka je dle mého vyerodována proudící vodou na témìø vodorovné puklinì, která mírnì stoupá smìrem k propadání. Jestlie vezmeme prvotní okraj pukliny, má skála smìr 112°. Puklina smìøuje do masivu v azimutu 22°. Osa zaèátku chodbièky vlastního sifonu je od okraje pukliny vzdálena 5,85 m. Nejprve smìøuje do masivu v azimutu 122°. Na poèátku pukliny má chodbièka na íøku nìco pøes dva metry a na výku cca 1,10 m. Mezi 6. a 7. metrem vzdálenosti od vstupu je chodbièka nejuí a to cca 1,20 m na íøku a cca 40 a 45 cm na výku (viz pøiloený plánek). Nìkde v tìchto místech se chodbièka mírnì lomí a pokraèuje 19 20 k východu v azimutu 115°. Pomalu se roziøuje do pøíèné pukliny, která ji protíná v azimutu 20° a lze se v ní postavit. Pøíèná puklina je kavernou, která se na obì strany sniuje. Cca 6,5 m první èásti sifonu má spád do vstupní pukliny cca 3°, v dalích 7,5 m se spád zvyuje na cca 5 6°. Dle výpoètu je po 6,5 m od vstupní pukliny výkový rozdíl spádu cca 35 a 40 cm a po 14 m tvoøí výkový rozdíl spádu cca 100 a 110 cm. Nemám zmìøenou výku náplavy pøed puklinou. Tato náplava vlastnì tvoøí hráz, která nadruje vodu v sifonu. Ale uvedené výpoèty mne pøivádí k názoru, e vodní hladina sahá hluboko do sifonu. Protoe sifon je pomìrnì obtínì prùlezný, obávám se, e je témìø nemoné sifon proplavat. Je tedy tento sifon skuteènì pøedìlem ivota a smrti, jak se to mezi starými jeskyòáøi traduje. Proto je zapotøebí pøi jeho prostupu vdy hlídat povodí!!! Nìkdy ve druhé polovinì osmdesátých let mi kolega Ing. Jiøí Hruka tvrdil, e na severní stranì kaverny (pøíèné pukliny, leící cca 16 m od vstupu do sifonu) je prý prùvanové místo. Od té doby jsem tam byl nìkolikrát, ale nikdy jsem tam prùvanové místo nezjistil (ani pomocí plamínku zapálené svíèky). Celých 14 m plazivky je v kompaktním skalním masivu. Výe zmínìná pøíèná puklina má dno z jemného písku. e by tam byl skalní práh, k nìmu pøiléhá píseèná náplava, která vlastnì zaplòuje pùvodní vìtí jeskyni? Od uvedené pøíèné pukliny kaverny - pokraèuje cca 5 m dlouhá plazivka s písèitým dnem, v azimutu cca 95°. Jeskynì dále pokraèuje cca 1,2 m vysokou chodbou gotického tvaru, která byla ozdobena nádherným osmikilovým stalaktitem. V létech 1992 a 1993 provádìl Velkolom Cementárny Mokrá komorové odstøely pomocí a devíti tun støeliva. Pøi tìchto otøesech krápník upadl, poté byl pøitmelen a podepøen zvlátní konstrukcí. Protest naí ZO 6-11 vyvolal jednání Báòského úøadu v CeMo, kterého se zúèastnil ná zástupce RNDr. Jan Himmel. Kromì jiných pøíkazù a omezení zde stanovil zástupce Báòského úøadu maximální mnoství støeliva, které smí být ve Velkolomu pouito pøi jednom odstøelu. (Velkolom byl v té dobì vzdálen cca 600 a 650 m od Ochozské jeskynì.) Ale vrame se k historii tohoto místa. Ve staré Feitlovì mapì není sice Nowakùv sifon bezpeènì vyznaèen, ale u chodby za ním je napsán letopoèet 1921. Pøedpokládám a domnívám se, e Ing. Günther Nowak vedl v r. 1910 objevitele Zadní kaple. Sifon, který popisuji, byl v té dobì zatopen, úderná skupina dalí cestu nenala a svoji píli pøenesla do Býèí skály, kde se, jak víme, snaila pøekonat enkùv sifon. Nepomohl jim ani zapùjèený tìký potápìèský skafandr fy Westfalia, proto øeili dalí postup sestøelováním stropù. Tak je zastihla První svìtová válka. Jen tak tak stihli vrátit zapùjèené stroje a materiál a museli do války. Víme, e po této válce Ing. Nowak opìt zaèínal v Býèí skále. Domnívám se, e v Ochozské jeskyni zaèínala nová, mladá pováleèná generace nìmeckých jeskyòáøù. Zkoumali a objevovali Labyrint a v Nové Ochozské chodbì se jim podaøilo prostoupit sifon, který nazvali podle svého vzoru Ing. Günthera Nowaka a na jeho poèest Nowakovým sifonem. Nemohu to dokázat, ale jsem pøesvìdèen, e tomu tak bylo. Skuteènost u se asi nikdy nedovíme, nebo archiv VDT prý je nenávratnì ztracen. Skupinì vedené G. Nowakem v Býèí skále se po pøekonání enkova sifonu podaøilo postoupit o cca 500 m, ale v pracovní skupinì dolo k rozporùm. Opozici vedl jistý Zlamal z Bílovic (prý také Nìmec) a Ing. Nowak rozpory øeil odchodem z VDT (tolik prof. Absolon o èlovìku, kterého kdesi nazval mùj pøítel, Nìmec Novák!). Nìkdy v r. 1993 pøilo do naí ZO pìt studentù ve vìku 18 a 19 let s tím, e by chtìli jeskyòaøit. Protoe jsem vìdìl, e je zrovna Nowakùv sifon prostupný, vzal jsem tam skupinku na první seznámení s jeskyní. Tak vznikla mapka Nowakova sifonu, která je pøílohou tohoto èlánku. Ve zbylém èase jsem chtìl zamìøit alespoò polygonový obrazec chodeb mezi Nowakem a Sifonovou chodbou. Protoe jsme museli skonèit tak, aby noví zájemci 21 o èlenství stihli autobus, nedomìøili jsme polygon a k Sifonové chodbì. Skonèili jsme urèitì pøed ní, ale dnes u nevím, jak daleko. V pøítím termínu, kdy jsme mìli pokraèovat v mapování, se nováèci omluvili mnostvím uèení pøed zkoukami a pak u se nikdy neozvali. Asi jsem je vydìsil prostøedím, do kterého jsem je zavedl. Na druhou stranu je lépe, kdy zájemci, kteøí nenajdou k této práci vztah, odejdou vèas. Jene já u jsem nemìl mìøení s kým dokonèit. Po èase mi napadlo zakreslit takto zamìøený polygon do kopie mapy Ryavý Pernes Plch z r. 1944, abych zjistil, nakolik moje mìøení s uvedenou mapou souhlasí. Ke svému údivu jsem zjistil, e mùj polygon konèí a za uvedenou mapou, a to jsme zdaleka nedosáhli pøi mìøení Sifonovou chodbu. Napadá mne jeden závìr prostor za Nowakovým sifonem není pøesnì zmapován a Sifonová chodba je dál, ne si myslíme. Pøíleitostnì jsem se pøed èasem vyptával nedávno zemøelého RNDr. Pøemysla Ryavého, jednoho z autorù zmínìné mapy z r. 1944, jak mapu tvoøili. Dozvìdìl jsem se, e Ryavý do Ochozské jeskynì vstoupil poprvé jako ètrnáctiletý, ve spoleènosti svých starích kamarádù, Pernese a Plcha, kteøí prý byli pùvodnì horolezci, ovládali techniku a Ryavého uèili lézt. Bylo to nìkdy v r. 1942. V té dobì prý ji byli vichni èlenové VDT na frontì a do jeskynì nikdo nechodil. Poprvé se do Ochozské jeskynì dostali chodbièkou vlevo nad vchodem, stejnì jako v padesátých letech bratøí Himmelové. Poprvé se o této moné vstupní chodbièce (která je dnes zazdìná) zmiòuje prof. Bauer v r. 1881, ten ji vak povauje za objevitelskou chodbu, co ale neodpovídá prvnímu, Hornischovu popisu vstupu do jeskynì, proto ji nazývám Bauerova chodbièka. Pro úplnost tento název je mùj výmysl. V prùbìhu svých výbojù odemkli paklíèem i dvíøka Horního vchodu. Zde nali rezervní klíè, který tam mìli èlenové VDT pro pøípad nouze. Od té doby chodili Ryavý a jeho pøátelé do Ochozské jeskynì pøes Labyrint. Aby mohli pracovat systematicky, pøekreslili Feitlovu mapu z mìøítka 1 : 2 000 do mìøítka 1 : 500 a zaèali jeskyni pøemìøovat. Drobné opravy (výkových bodù) jsou provedeny v Labyrintu, jinde ne. Dr. Ryavý mi vysvìtlil, e pak u skonèila válka a oni nemìli na Ochozskou jeskyni èas. Vìnovali se èinnosti ve støední a severní èásti Moravského krasu. Od mého mìøení polygonu za Nowakem v roce 1993 dosud nebyla pøíleitost mìøení dokonèit. Buï nejsou lidi, nebo není prostupný Nowakùv sifon. Situace je o to tìí, e pøi prostupu za Nowakùv sifon je potøeba mít hlídku v povodí a mít s ní spolehlivé spojení. Pøed èasem vandalové znièili telefonní linku mezi sklípkem pøed jeskyní a vlastní jeskyní. Ale tato závada se dá odstranit. Uvnitø jeskynì je linka funkèní a ke Køíovu sifonu. Pro mnoství vody v Køíovì sifonu jsme pøi poslední provìrce linky kontrolu linky nedokonèili. Bylo by tedy zapotøebí zprovoznit telefonní linku a v pøípadì vhodných podmínek provést a dokonèit pøesné zamìøení a zmapování chodeb za Nowakovým sifonem a po Tøetí sifon. Nebo nemít hlídku v povodí a riskovat. Ale od té doby, co jsem kdysi s nebotíkem Ing. imíèkem vylezl z Nowaka a patnáct minut poté tudy tekl jeden z vyputìných hostìnických rybníkù, bych to neriskoval. Vlastnì mi tehdy moná imíèek zachránil ivot, protoe mi v Gotické chodbì povídá: Nemáme zajitìnu situaci v povodí, pojïme nazpátek! Hloubku této jeho ivotní filozofie jsem pochopil u za dvacet minut! Asi pøed tøemi roky provádìla fa Povodí Moravy èitìní Hostìnického potoka bagrem. Pøi tom bylo splaveno do podzemí znaèné mnoství uvolnìného bahna, které velmi ztìuje prostup Procházkovým koridorem i Køíovým sifonem (kontrola naposledy letos v létì). Jak vypadají prostory za Nowakem dnes - nemám vùbec pøedstavu. Napadá mi kde byla Správa CHKO pøi takovémto neetrném zásahu v blízkosti pøírodní rezervace? Kdyby nìco takového udìlali jeskyòáøi to by bylo køiku a represí! U likvidace meandrù a napøímení toku Hostìnického potoka v r.1970 bylo nemravností! (Ale z toho bych dnení Správu CHKO nevinil). Navrhoval bych prosadit zøízení sedimentaèní jímky pøed Hostìnickým propadáním. Nejlépe hned pod mùstkem u èistièky. Jímka by nemusela být velká (cca 3 x 6 m), ale pøístupná tak, aby se pøi dvoutøetinovém zaplnìní dala vybagrovat! Jako náhradu za devastaci krajiny by ji mohl zaplatit Velkolom. (Pokud by ho k tomu dokázali napø. Ochránci pøírody donutit). Ale vrame se do Nové Ochozské chodby. Známé prostory konèí tzv. Sifonovou chodbou, která 22 konèí tøemi sifony. První dva jsou mìlké a dají se vybrat kýblem. Ten tøetí je hluboký a køivolaký a pøes vechny snahy se jej dosud nepodaøilo pøekonat. Zúèastnil jsem se tøí posledních pokusù o jeho pøekonání. V komoøe pøed Tøetím sifonem jsou na stìnì dva záznamy. Ten první má datum 4.12.1932 a jsou u nìj tøi podpisy: Metzker, Zlamal a Reindel a druhý záznam je z 22.1.1933, podepsán Böhm a Metzker. Z toho je zøejmé, e i kdy nìmeètí jeskyòáøi objevili Nowakùv sifon a pokraèování jeskynì za ním v r. 1922, komoru pøed Tøetím sifonem objevili a za deset let poté! Po Druhé svìtové válce poprvé dospìla do této komory nìkdy na pøelomu øíjna a listopadu 1949 skupina Jaroslava Dvoøáka. Poznatky a mapku tohoto prostoru publikoval J. Dvoøák v èlánku Nejnovìjí výzkumy v nejzazí èásti Ochozské jeskynì v èasopise Èeskoslovenský kras, roè. 5/1952, str. 15 18. Na výe otitìném obrázku je Dvoøákova mapka konce Sifonové chodby se tøemi sifony. Na dalím obrázku je Dvoøákova pøedstava funkce propadání. V Ochozské jeskyni pùsobím nìkdy od r. 1982. Pøíhodu o povodòovém stavu v jeskyni pøi prùniku ke Tøetímu sifonu jsem popsal ve svém èlánku ve Speleu è. 38/2003. Jetì pøed tím se nacházelo v komoøe pøed Tøetím sifonem dvoupístové ruèní kyvadlové èerpadlo, které tam zùstalo od nìjakých pøedchozích výbojù. Bylo nefunkèní, tak je mùj syn Petr vynesl z jeskynì a doma jsme je zgenerálkovali. Petr vymìnil písty, ojnice a záklopky a èerpadlo jsme opìt transportovali do jeskynì. Byla mrazivá zima a hladina spodních vod musela být velmi nízko. O poslední pokus o prùnik v èase pøed jarním táním se pokusil mùj syn Petr s Ing. Jiøím Drailem. Kdy se tehdy veèer vrátil, vyprávìl zajímavý poznatek. S Jirkou Drailem prý èerpali sifontou ruèní kývaèkou, a se Jiøímu zdálo, e u by zbytek mohl proplavat. Tak se o to pokusil. Vysvlékl se z overalu i prádla, Petr se kamsi natlaèil, aby mu udìlal místo a Jirka se ponoøil do bahnité bøeèky, ve které zmizel. Po chvíli se zase objevily jeho nohy a v té chvíli Jirka uvázl trièkem, které nesvlékl, za stropní výbìek sifonu. Jeho nohy se zaèaly zmítat, Petrovi dolo, e se dìje nìco nepatøièného, tak jej za nì popadl a ráznì jej z bøeèky vytáhl. Jirka prý nevydrel s dechem a napil prý se bahnité vody. Nicménì, kdy se to povedlo Jirkovi, zkusil to i Petr, s NiFe svítilnou . Kdy se vynoøil na druhé stranì z bøeèky, tak prý vidìl dalí pokraèování chodby a asi po ètyøech èi pìti metrech dalí vodní hladinu dalího (ètvrtého?) sifonu. Kdo nevìøí, a tam bìí. Já jsem tomu tehdy nevìnoval velkou pozornost, protoe jsem se domníval, e pøekonání sifonu je 23 otázka nejbliího èasu. Jarní tání vak sifon znovu zatopilo a k dalímu výboji zde dolo a za nìkolik let. Mezitím jsem na Petrovo vyprávìní zapomnìl. Kdy jsem si na nì vzpomnìl, tvrdil Petr, e si u z toho nic nepamatuje. díøe co nejdál, ale chodbièka se zuovala, otoèit se nedalo, tak jsem posléze vycouval ven. Kdy jsem vylezl, mìl jsem z té silonové bundy na sobì jen límec a zip. Ostatní zùstalo na ostøinách krapù. Proè na to vzpomínám? Protoe si myslím, e tudy vede vodosvodná cesta Druhého Hostìnického propadání. Ale moná, e je tìch vodosvodných cest víc, a fungují postupnì jak se zvyuje prùtok vody!??! Nìkdy na pøelomu roku 1992 93 jsme se o prùnik pokusili znovu. Tehdy jsem pøesvìdèil naeho pøedsedu Dr. Himmela, e je nutné mít tolik palcových hadic, aby dosáhly a pøed Nowakùv sifon, aby se vyèerpaná voda nemohla vracet. Nìjaké hadice jsme mìli pøed tím a já mám dojem, e jsem dokupoval nìjakých 120 m hadic. Kdy jsme vechny hadice propojili, dosahovaly skuteènì a nìkolik metrù pøed Nowaka. (Polygon, který jsem zamìøil, je dlouhý 147,3 m a to pøedpokládám, e jsem jetì nebyl na konci). Pøi èerpání jsme museli hadice rozpojit, nebo výtlaèná výka èerpadla nestaèila na odpor vodního sloupce. Èerpali jsme tedy do prolákliny pøed Sifonovou chodbou a odtud druhým èerpadlem dál. Pracovali jsme tam nìkdy v lednu, tøi víkendy po sobì. Jen pohonných hmot v agregátu jsme spotøebovali za tøi tisíce korun. Nakonec, kdy u to vypadalo, e se nìkam dostaneme, pøila obleva a museli jsme práce pøeruit. Hadice tam zùstaly. Od té doby jsme se u o prùnik nepokusili. Syn Petr se po návratu z vojny do jeskynì nevrátil. Má jiné zájmy, ale obèas mne zpovídá, co v jeskyni dìláme. Nedávno jsme se spolu bavili a já jsem øekl, e za dnes známými prostorami Ochozské jeskynì musí být jetì jeden vodosvodný systém chodeb. A e, podle mì, jsou moné dvì cesty do tohoto systému: buï Zkamenìlá øeka nebo Tøetí sifon. Na to mi Petr doslova øekl: Na Tøetí sifon zapomeò! To je cesta do pekel, protoe za tøetím sifonem je ètvrtý sifon a kdoví co jetì! A pak e prý si nic nepamatuje!!! Druhé Hostìnické propadání vzniklo tak, e v roce 1862 zde lámali otec Martin a synové Klement a Balcar Øièánkovi z Hostìnic kámen a vylomili komín, vedoucí do nitra skal. Do díry shazovali hlínu a tìrkový odpad, který nepotøebovali. V r. 1864 napsali Martinu Køíovi z Línì, o kterém se dovìdìli, e zkoumá jeskynì. Ten pøijel do Hostìnic 9. záøí r. 1864 a do díry se spustil. Popisuje, e kdy se do díry spustil, v hloubce 7,5 m stanul na asi 3 m vysoké hromadì hlíny a vápencového tìrku, který sem Øièánkovi naházeli. Kdy z hromady sestoupil, mìl vlevo pøed sebou (jiním smìrem) chodbu, v ní byly skalní stìny vodami stranì vybrázdìny; chodba tato byla balvany zatarasena a plazil jsem se mezi balvany asi 4 m daleko; na místì prostrannìjím pozoroval jsem mokrou náplavu hlinito-písèitou, pod skalní stìnu se ztrácející; oèividnì tu byl blízko otvor k propadání. Na to jsem se vrátil opìt k díøe (vstupnímu otvoru pozn. J.P.); tu la smìrem severním díra, trhlinì skalní podobná, do hlubiny, jejího dna jsem nedosáhl; plazil jsem se po skalní stìnì nad hlubinou dále do malé íøaviny (prùmìr 8 m), kde mokrá náplava prozrazovala místo, e se tu voda propadává. V roce 1879 postieno bylo okolí Hostìnické velkou povodní; nìkolik dní po povodni navtíviv propadání, vidìl jsem, e rozvodnìný potok neztrácel se v chobotì na místì døíve uvedeném, nýbr, e naproti lesní pìince na úpatí vápencového svahu byl otevøen ohromný jícen a e voda s velkým jekotem se do nìho vrhala. Toté opakovalo se v èervnu 1883; pøi povodni v dubnu 1890 otevøely se na tomto místì dva jícny, do nich voda huèící se ztrácela. Sifonová chodba je zaloena na ikmé puklinì. Ta puklina má sklon takových padesát èi edesát stupòù vzhùru k propadání. Dolní èást pukliny je celá pokrytá sintrovými náteky a kamsi nahoru do nedohledna. V jednom místì tam funìl prùvan. Ten prùvan vane zpod nátekù. Jednou, jetì v dobì, kdy jsem zaèal chodit do jeskynì, jsem do toho prùvanového kanálu vlezl. To jsem jetì nemìl poøádnou výstroj a mìl jsem na sobì silonovou bundu na zip. Stìny prùvanového kanálu byly vybrázdìny do ostøin krapù, které mi pøipomínaly stìnu nad Líeòským trativodem. Snail jsem se prolézt v té Tolik k popisu Druhého Hostìnického propadání, jak je zaznamenal Martin Køí a publikoval v Prùvodci po Moravských jeskyních díl II., autoøi Martin Køí a Florian Koudelka, vylo vl. nákladem ve dánicích v r. 1902. 24 Od té doby tekl Hostìnický potok Druhým propadáním pøedpokládám pøímo do Sifonové chodby a voda tekla permanentnì pøes jeskyni. Protoe s tekoucí vodou mìli nìmeètí jeskyòáøi trvalé potíe, nasypali mezi Prvním a Druhým propadáním hrázku, a tak vrátili potok do Prvního propadání. Efektem tohoto poèinu bylo to, e voda pøestala jeskyní téci a objevovala se jen za povodòových stavù. (Kdy zaène vystupovat z Tøetího sifonu.) První propadání leí na kótì 371 m n.m., zatím co Druhé propadání leí na 370 m n.m. Je tedy o metr ní a voda má pøirozenou snahu téci do druhého propadání. Obèas se po bouøi nebo za jarního tání bøeh koryta, vedoucího k Prvnímu propadání, protrhne a voda teèe Druhým propadáním. Tyto stavy nae ZO 6-11 hlídá a bøeh neustále zpevòuje. A jetì jedna záhada. Ve druhém díle Absolonova Moravského krasu na str. 242 je mapka Ochozské jeskynì. U konce Nové Ochozské chodby, tj. u Tøetího sifonu, je uvedena výková kóta 327 m n.m. Pøedpokládám, e je to nejnií místo, tedy optimální ustálená hladina vody ve Tøetím sifonu. Podle grafického znázornìní výkové situace jeskynních vchodù a dalích krasových jevù mezi stranou 90 a 91 v publikaci bratøí Himmelù Jeskynì v povodí Øíèky (vydal Závodní klub KSB v r. 1967, nákl. 300 výtiskù), leí estavela na výkové kótì 330 m n.m. Ve své práci Estavela, hydrografický krasový jev, která vyla v èasopise Kras v Èeskoslovensku, èíslo 1., roè. 1964 uvádí autor RNDr. Jan Himmel také výkovou kótu Hádecké estavely 330 m n.m. e Hádecká estavela estavelou je, jsem se pøesvìdèil osobnì. Domnívám se, e v neznámých prostorách mezi Prvním Hostìnickým propadáním a Hádeckou estavelou musí oddìlovat tøetí sifon jetì nìjaký pøedìl, protoe kdy vytéká voda z estavely, je jetì hladina Tøetího sifonu v klidu! Alespoò zatím nikdo neprokázal, e tomu tak není! Domnívám se, e teprve a povodòové vody zaplní prostory mezi Prvním propadáním a estavelou, jsou estavelou, která je u na plném prùtoku, krceny tak, e voda v podzemí dále stoupá, pøeteèe pøes hypotetický pøedìl (?), dostává se patrnì do soustavy sifonù, kterou vody pøetékají teprve k Tøetímu sifonu, ve kterém se hladina vzedme a pøes Druhý a První sifon pøetéká do Sifonové chodby a odtud k Nowaku! Je na èase zjistit, jak to tam je. A já bych se rád jetì doil rozlutìní této záhady! Ve druhé polovinì osmdesátých let publikoval Dr. Jan Himmel svoje mìøení vtoku do prvního propadání a výtokù z estavely a pøes tøetí sifon za rùzných vodních pomìrù. Vzhledem k tomu, e se situace prùtokù v neznámých prostorách mùe naplavováním dalích vrstev mìnit, netroufám si tyto hodnoty uvádìt. Dále se domnívám, e za vodního stavu, kdy je estavela na plném prùtoku a teèe voda i jejím boèním vývodem, je vodou zcela zahlcen neznámý podzemní tok Hostìnického potoka, který je veden tektonickou poruchou vápencového masivu. Tato tektonická porucha protíná Hádecké údolí v ose Prvního propadání Hádecké Øíèky a za niích vodních stavù zde Hostìnický potok pirátsky stahuje Hádeckou Øíèku do podzemí. Nejsem odborník a nikdy bych si netroufal o tom takhle psát. Ale co se nestalo. Jednou Proè o tom píu? Protoe jsem pøesvìdèen, e vyrvat Tøetímu sifonu jeho tajemství lze jen tak, e se najde z Druhého propadání cesta, kudy teèou vody do Sifonové chodby. Vertikální rozdíl ústí Druhého propadání a Sifonové chodby nebude vìtí ne 70 m, plus minus nìjaký metr. Tím by odpadl obtíný prostup Køíovým a Nowakovým sifonem, sestup do Sifonové chodby by byl moný bez závislosti na prostupnosti sifonu, s údernou skupinou by bylo snadnìjí spojení a lépe by se hlídal stav povodí. ZO 6-12 hledá cestu Mechovým závrtem. Proè to nezkusit ve Druhém propadání? Kdysi v osmdesátých letech minulého století jsme provádìli výzkumy pro firmu Správa dálkových kabelù, co byla kamuflovaná armádní organizace. Z výtìku prací jsme tehdy hradili výzkumy v zadních partiích Ochozské jeskynì. Jednou nám tato firma nabídla tìební práce do výe pùl milionu, které potøebovali cca do dvou a pùl mìsíce proinvestovat. Navrhoval jsem otevírku Druhého propadání, èemu ná pøedseda, Dr. Himmel nebyl pøíli naklonìn, mìl obavy z dalího vchodu do jeskynì, který by bylo nutno chránit pøed vandaly. Provést takové práce v daném termínu bylo nad nae síly. Obrátil jsem se tedy na tehdejí romské drustvo studnaøù, o kterých jsem získal dobré reference a doporuèení obèanù, kterým kopali studny. Romské drustvo mìlo o zakázku zájem, ale jen do té doby, ne jsem je pøivedl na místo a vysvìtlil jim, co je zapotøebí udìlat. Chápu, e to bylo pro nì nestandardní. Vydìsili se a odmítli zakázku realizovat. 25 jsem se v údolí setkal s Dr. Ladislavem Slezákem, geologem a jeskyòáøem od mládí. Kdy jsem mu na inkriminovaném místì øekl svùj názor na to, co pod námi asi je, neøekl nic, sundal batoh, vybalil svoje virgule a pak s nimi chodil sem a tam a pozoroval, co dìlají. Pak mi vysvìtlil, e dno Hádeckého údolí je tvoøeno velkými vápencovými balvany, v dávných dobách zøícenými ze stìn údolí. Mezi tìmi balvany a na nich je náplava, na které roste souèasná lesní vegetace. Hypotetický podzemní tok Hostìnického potoka se pøi výtoku ze skal v blízkosti Prvního propadání Hádecké Øíèky lomí po spádu údolí a teèe mezi balvany, mezi kterými si nael cestu, asi 7 a 7,5 m pode dnem údolí. Teèe asi 60 m od povrchového koryta Hádecké Øíèky smìrem na jeskyni Lièí díru. Zde se lomí smìrem na Malèinu jeskyni. Tolik názor Dr. Slezáka. vysvìtlit, jak je to s trativody vlevo za vchodem, s výkopy v Líeòském trativodu, s prùkopem na zaèátku Pøedsínì Velkých dómù, se Zkamenìlou øekou, s výkopy v Medvìdím trativodu, s chodbou Jílovou, dnes nazývanou chodbou U kuelea v Labyrintu by se také nalo dost záhad. Jen je popsat a zveøejnit! Ostatnì, i z té Nové Ochozské chodby, o které tady píu, by se moná naly dalí poznatky! Øada dneních èlenù ZO (i kdy jsou mladí), tam byla dávno pøede mnou! Nezlobte se na mne, ale já si myslím, e ti, co pøicházejí po nás by to mìli znát! Myslím si taky, e vìdci jsou pøedvojem lidské spoleènosti, ale pak je celá øada sestupnì znalých a ochotných pracovníkù, kteøí realizují závìry vìdcù. Ostatnì i já patøím jen mezi ty, kteøí jsou ochotni v potu tváøe udìlat, co je zapotøebí. Proto si myslím, e generace, která pøichází po nás, má právo se dovìdìt to, co pro nìkteré z nás mùe být samozøejmé. A kdyby nìkomu bylo líto, e jsem mu tímto vyprávìním vzal vítr z plachet, tak mùe zevrubnì Dva pøíspìvky k historii Amatérské jeskynì (obrazový dodatek) Hugo Havel (ZO 6-21 Myotis) Tato obrazová pøíloha doplòuje text uvedený ve Speleu 37 na stranách 30 - 34. Obr.2. Oslavný nápis ve vchodu do Nové Amatérské jeskynì. Obr. 1. Skica Amatérské jeskynì z února 1972. 26 27 VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY Poslední ponor v Lopaèi Milan Gerl (ZO 6-23 Aragonit) Prolézám klikaté chodbièky jeskynì, do tmy mizí stìny èerného vápence, poøád je moné jít dál. Dál a dál a pro sebe tak objevit dalí a dalí kousky jeskynì. Po kolena se brodím protékajícím potokem, jezera se pokouím pøekonat rozporem. Jen já a jeskynì. Za ètvrt hodiny by se mìl vynoøit Honza. Pùjdu radìji døív, a mùu pomoct vystrojenému potápìèi z jezera. Skok do potùèku. Potùèku znamenajícího pro nedalekou vesnièku odpadní strouhu a pøesto jeskyni dodávajícího ivot Je nedìle, 3. záøí 1995. Èekám na ploinì u koncového sifonu. Plný záitkù z neznámých èástí jeskynì, které jsem prozkoumal, kdy byl Honza pod vodou. Ve výjimeèném klidu mùu sedìt na molu a v naprosté vepohlcující pohodì èekat na Honzu. Honza tu mìl být u pøed dvaceti minutami. Moná se pøi sedmém ponoru v sifonu koneènì dostal do nových prostor a neodolal krátké prohlídce. Podle domluvy by to dìlat nemìl, urèitì se nezdrí dlouho. Snad pøed kadým ponorem, u kterého jsem Honzovi asistoval, mi vysvìtloval, e není kam spìchat, nikdy. Pokud se potápìè nevrátí, tak je dávno mrtvý, co se dá v pøirozeném vztahu voda a èlovìk snadno pochopit nebo s porouchaným pøístrojem, vydýchaným vzduchem èi jinou prkotinou sedí na bøehu, který se mu podaøilo najít a èeká na záchranku. A protoe má teplý neopren a okolo dost vody k pití, tak tam prý mùe èekat tøeba den. Po uplynutí smluvené doby se rozhoduji pro záchrannou akci. Zatím o nic nejde. Ani pro tento pøípad toti Honza nemìl jakkoli chmurné pøedstavy. Z Brna je to blízko, kluci si aspoò zapotápí, a protoe se vichni navzájem znají, tak si po akci budou moct popovídat a kdy to dobøe pùjde, tak na nìjaký ten benzín z Brna jim nakonec rádi pøispìjeme. Krátce po tøetí hodinì ranní byl Honza nalezen bez známek ivota. Proè chodil Honza do Lopaèe sám se èasem pro jeskyòáøe mùe zdát jako naprosto nemyslitelná vìc. Kadý z ponorù ho pøesvìdèil o tom, e v zatopeném sifonu o íøce okolo jednoho metru a výce èasto jen do pùl metru není poøádnì místo pro jednoho, natopak pro dva. Byl pøesvìdèen o tom, e dva lidé v takovéto tìrbinì jsou nebezpeèní ji tím, e tam prostì jsou. Také k pøípadné záchranné akci v prostorách tohoto druhu Honza pøistupoval velmi skepticky. V podstatì se dalo jen spoléhat na to, e úzký sifon s nulovou viditelností bude proplouván bez komplikací, kousíèek po kousíèku, s nejvìtí opatrností a rozvahou. Ale s moností záchrany v komínì s volnou hladinou na 15. metru. Ve ostatní se mìlo odehrávat a za ním. Nakonec nelze zapomenout ani na to, e byly doby, kdy speleopotápìní nebylo pøíli rozíøenou kratochvílí a sehnat na akci dalího, pochopitelnì dobrého speleopotápìèe bývalo témìø neøeitelným snem. Èastá je otázka, jestli byl Honza hazardér. Pøi ponorech, u kterých jsem mu asistoval, i pøi ostatních akcích v jeskyních bylo zpravidla ve peèlivì promyleno. Rozhodnì to nebyly akce s nespoutaným ivelným nadením pøedstavující pohromu pro úèastníky i pro jeskynì. Jeden z jeho záznamù o ponorech v Lopaèi øíká: Poslední dobou (co vím asi tak 14 dnù) je vysoký stav vody. Pøed týdnem 17. 6. 1995 jsem se ponoru radìji vzdal, nebo jsem si netroufl do tohoto vodního mlýna vlézt. Ani Honzova speleopotápìèská výstroj neskrývala nic dìsivého, rozhodnì se o ní nedalo øíct, e byla zastaralá nebo dokonce zanedbaná. Mezi naimi jeskyòáøi se sice tradovaly historky z Honzových zaèátkù, kdy se pøi potápìní Na Kuèách zabral do mapování a pøed vydìenými kolegy a hlavnì kolegynìmi se vynoøil o nìkolik desítek minut pozdìji. Pøedevím nae holky ho ale takovéto kousky rychle odnauèily a já jsem s ním ji nic podobného nezail. Myslím, e to nebyl hazardér. Myslím, e v tomto smìru byl jeho pøístup k jeskyòáøským akcím úplnì normální. V budoucnu se ètením z mozaiky stvoøené z útrkù informací získaných od rodiny, potápìèù, jeskyòáøù, lékaøù a dalích dovídáme dalí a dalí informace. Dlouho si také nedokáeme pøiznat, e ani pøes monost èíst z témìø dokonalé skládanky se u nikdy nedovíme skuteènou informaci, proè se 28 Honza nevrátil. Rozhodnì mùu zavrhnout pøípadné domnìnky o tom, e by na akci nebyl dostateènì pøipravený. Jeho fyzická i duevní zpùsobilost v posledních dnech neutrpìla ádné znatelné újmy, znalost lokality vèetnì vyhodnocení aktuálního stavu vodního toku se zdála býti pøimìøenou. Jeho zdravotní stav byl veobecnì dobrý, víme, e byl alergik, ale pøed ponorem si neztìoval, dokonce ani nejevil projevy sebemení nerozhodnosti. Výstroj pøed ponorem byla pøipravená a plnì funkèní. Ani pøi následujících expertýzách se nenalo nic, co by smìøovalo podezøení k potápìèské výbavì. Není pravda, e byl v jeskyni zaklínìný. Jeho tìlo se vznáelo volnì za koncovým sifonem, v nevelkém jezeøe, do kterého se dostal. Potápìè, který jej nalezl, se vedle nìj otoèil volným pøemetem. Nad jezerem byla dýchatelná atmosféra. Po dlouhé mìsíce se naí skupinou nesou otázky øeící prùbìh celé akce i její konec. Vlastnì nic neøeící. Je konec a konec v tomto pøípadì neznamená nic míò, ne konec. Nelze se do nekoneèna zamýlet nad otázkami, jestli to bylo pøíli riskantní, kdy víme, e Honza byl na akce v podobných jeskyních zvyklý, e na této lokalitì mìl za sebou ji více ponorù, e vìdìl, do èeho jde. Jeho rozhodnutí nemít pod vodou druhého potápìèe lze jen tìko vyhodnotit jako nesprávné. Jednoznaènì nejménì informací se podaøilo získat z oblasti medicíny nebo pøesnìji soudního lékaøství. Vlastnì to ji témìø nebylo moné, a tak se pøesnou pøíèinu smrti nikdy nepodaøilo zjistit. Velmi nadìjnì vyhlíela jetì nedávno neznámá hladina druhého konce sifonu, kdy jsem do nové záchranné achty poprvé sestoupil. Nikdo nemùe øíct, jestli se pøípadné selhání organizmu, neoèekávaná srdeèní slabost, alergický nebo astmatický záchvat mohl projevit pøi nìkterém z dalích ponorù, kdy je organizmus extrémnì vytíen, jestli by stejný konec, ale o nìco pozdìji pøinesly dny strávené normálním ivotem nebo jestli je malým zázrakem to, e se problém nedostavil ji pøi nìkterém z minulých ponorù. Moc se mi líbil pøíznaèný závìr èlánku pana Komárka v èasopise Vesmír, kde øíká Málokdo si uvìdomuje, e ivot je svou nejvnitønìjí podstatou záleitost riskantní, nezdravá, nebezpeèná a konèící smrtí. Vylézám ze achty Lopaèe, vlastnì starého Lopaèe. Je pondìlí 4. záøí 1995 brzo ráno. Nikdo z nás zatím netuí, e za necelý mìsíc bude o pár desítek metrù dál otevøena achta Nového Lopaèe, kterou bude bezvládný potápìè vyzdvien a po roce k ní pøibude vápencový pomníèek pøipomínající okamiky vèerejího dne. Tragické události v Moravském krasu Jan Flek Kelf oddìlení ochrany jeskyní AOPK ÈR nad Kalcitovou jsem zjistil, e to byl ná nejsrdnatìjí lezec Jan Nìmec z Ostrova, jen se na druhou stranu zásypu dostal jako první. Kdekoliv bylo nìjaké nebezpeèné místo, kdekoliv bylo tøeba krkolomné lezenice, byl by tento nemluvný borec býval uraen, kdyby mu pøedák Suchánek nebyl ten úkol svìøil. Hazardoval proti vùli vech kamarádù svým ivotem, nevìøil na ádné nebezpeèí, vyjadøoval se fatalisticky, ani znal pojem fatalismu. Snad v tom bylo i mnoho bravury, a to se mu nakonec stalo osudným. Ze Zpáteèní chodby pronikali jsme zpìt stále blí a blí ku Hlavnímu dómu, a to prostorami zvlá nevlídnými. Postoupili jsme 23 m dopøedu mezi samými sbory a do 22 m dlouhé a 5 m iroké íøaviny. Pøedák J. Suchánek úzkostlivì dbal vydaných instrukcí; zejména tam, kde se ukáe prùchod mezi balvany, musí být místo pøedem dlouhými eleznými sochory peèlivì omakáno, Kadoroènì koncem srpna se scházejí jeskyòáøi v Moravském krasu, aby si pøipomnìli kamarády, kteøí výzkumu krasu obìtovali to nejcennìjí vlastní ivot. V tomto roce se uskuteènilo vzpomínkové setkání na Jiøího lechtu 1965, Milana lechtu a Marka Zahradníèka 1970, tj. 35. a 40. výroèí jejich odchodu do jeskyòáøského nebe. Pokusím se vzpomenout vech dalích, kteøí zanechali v historii výzkumù krasu více èi ménì výraznou stopu a v dùsledku tragických událostí ji nejsou mezi námi. První známou obìtí výzkumu Moravského krasu byl pracovník výzkumné skupiny Prof. Karla Absolona, dìlník z Ostrova, Jan Nìmec. Zahynul pøi výzkumu Kateøinské jeskynì. Domnívám se, e tato událost je ménì známá, proto si dovolím si citovat Prof. K. Absolona: Tragická smrt Jana Nìmce 9. ledna 1941. Pøi vylíèení naeho proniknutí do zásypu 29 u vech balvanù vyzkouena stabilita a pak strop i boky zabezpeèeny trámci. Toho dne najednou se otevøel mezi balvany otvor tak veliký, e èlovìk mohl do nìho vstoupit. Osudné bylo, e na zavolání odpovídala za otvorem ozvìna z velké prostory. Tím sveden v objevitelské horeèce a zapomínaje vech pøedpisù, skoèil J. Nìmec, neli mu mohli ostatní zabránit, do této tlamy, aby byl první v nové prostoøe, kdy v tuté chvíli zuby tlamy zacvakly a balvany sevøely tìlo neastníka do svého satanského objetí. Po celou hodinu byl Nìmec v plném vìdomí své situace, sám dával pokyny, jak má být vyprotìn, ale èím více uvolòovali zoufalí druhové pøíerné pouto, tím vìtí váhou tlaèily balvany ze vech stran a rozmaèkaly ubohou obì - take po nìkolika hodinách horníci vyprostili jen bezduché tìlo. Pokud si dobøe vzpomínám, tak kdy jsem spoleènì s J. Hebelkou dokumentoval tyto prostory, dostali jsme se na konci Zpáteèní chodby kulatým úzkým prùlezem, kde hvízdal prùvan kolem uí, do prostùrky ze vech stran uzavøené drobným tìrkem, který se pøi kadém dotyku sypal. Rychle a opatrnì jsme odsud vycouvali ven. Na stìnì prùlezu jsme si jen povimli nápisu Jan Nìmec + 9.1.1941. Domnívám se, e pokud se jedná opravdu o ono osudné místo, pak Jana Nìmce nerozmaèkaly balvany (ádné tam nejsou) za popisovaných dramatických událostí, ale udusil se v sesutém tìrku. Ostatní ho mohli akorát tak tahat na nohy ven, protoe se k nìmu nedostali. To vak ji není podstatné a není tøeba po tom pátrat. Na dlouhou dobu byl osud k jeskyòáøùm v Moravském krasu milosrdný. Smrt pøila 5.9.1965, kdy se Jiøí lechta ponoøil do vod Bílé vody v jeskyni 13 C u Holtýna pøi prùzkumných pracích, které mìly za úkol proniknutí do neznámého jeskynního systému pøed Macochou. Jeho spolupracovníci ho vytáhli ji mrtvého. Co se stalo, je obtíné si pøedstavit. Vzhledem ke zranìní na hlavì lze spekulovat o tom, e se uhodil do hlavy, ztratil vìdomí a utonul. Do dlouho hledaných, pøedpokládaných prostor pøed Macochou se podaøilo proniknout z Cikánského závrtu èlenùm Plánivské skupiny. Pojmenovali je Amatérskou jeskyní. Pøi zcela mimoøádné povodni, která zasáhla naplno oblast Moravského krasu, zde 29. srpna 1970 zahynuli dva speleologové Milan lechta a Marko Zahradníèek. Pøi náhlém vzedmutí vod se jim nepodaøil návrat pøes sifon na zaèátku povodòové chodby a utonuli. Píe se rok 1985, rok pro jeskyòáøe zvlátì tragický: 27. srpna zahynul v achtì Besson v propasti Svatý Martin ve francouzských Pyrenejích Jirka Kubálek, jeskyòáø ze ZO 1-06 Speleologický klub Praha. Václav Krátký, èlen ZO 6-17 Topas, dne 12.10.1985 pøi banální povrchové exkurzi v Moravském krasu, v oblasti Hanáka u Skalního mlýna uklouzl a spadl ze svahu tak neastnì, e na místì zemøel 19.10.1985 vyrazil pracovník SCHKO Moravský kras Pavel Glozar, jinak také èlen Plánivské skupiny, na základì oznámení pracovníkù lomu v Mokré u Brna ovìøit a prozkoumat nastøelenou jeskyni. Do této doby nemìl snad nikdo z jeskyòáøù v Moravském krasu poznatky o pøítomnosti a nebezpeèí CO2 v jeskyních. Tato zkuenost byla draze zaplacena. Pavlík slanil do propástky naplnìné smrtelnou koncentrací plynu a ji pøi dopadu byl prakticky mrtev. Nevím, jestli jste si povimli: 5.09.1965 29.08.1970 12.10.1985 19.10.1985 Já jsem si toho poviml, kdy jsem si po návratu z lomu Mokrá pro sebe filozofoval o riziku a smyslu jeskyòaøení. V pátek jsme se domlouvali s Pavlíkem na jeskynì v Polsku a byla sobota, krásný den, v Blansku probíhalo kolení Èeské speleologické spoleènosti Speleolog I. stupnì, ale novì zaloená Záchranná sluba Èeské speleologické spoleènosti spìchala rovnou z pohøbu Vaka na svou první ostrou akci, aby vynesla z jeskynì mrtvé tìlo svého kamaráda. e by 0. a 5. roky byly pro jeskyòáøe v Moravském krasu osudnými? Myslím, e ne. Alespoò dalí tragicky konèící události tomu nasvìdèují. V kvìtnu 1987 vyjídí skupina ambiciózních jeskyòáøù ze skupiny Osiris do italského Caninu. Náhlý pøíval vod je zastihl pøi výstupu kolmou achtou a ve vodopádu nalezli smrt Jaromír Musil, Zdenìk Nigrin a Miroslav Peek. Výjimka potvrzuje pravidlo. S napìtím i obavami jsem oèekával rok 1990. Natìstí ádná tragédie. Speleopotápìè Jan imeèek se 5.9.1995 ponoøil do chladných a kalných vod propadání Lopaèe u Ostrova. Byl sám a tak se ji nikdy nedovíme, co se pøesnì stalo. Jeho tìlo se podaøilo vyprostit po nezmìrném úsilí jeskyòáøù, vojákù a dalích a kopanou achtou. 30 e by to prokletí pìtiletek pøece jen fungovalo? 23.7.1997 zahynul pøi zpøístupòovacích pracích ve Sloupsko-oùvských jeskyních Jaromír Braun, pøedseda ZO ÈSS 5-01 Bozkov. Skupina tøí speleologù se vydala 31.10.1998 do jeskynì 13 C. Náhlé zvýení vodní hladiny, prudký tok a znièený èlun jim znemonil návrat. Na ostrovì více jak po pás ve vodì støídavì èekají a bojují na nafouknuté podláce s proudem. Do Dómu halucinací je to snad ani ne 100 m. Nedaøí se, zbývá jen èekat. Jeden z nich to psychicky neunesl a bohuel se pokusil vrátit na poslední suché místo. Byl vak ji tak podchlazený, e svùj boj s ledovou vodou prohrál. Mrtvé tìlo Michala Skyby nael a potápìè o týden pozdìji. 18.10.2003 bìhem cvièení stanic SZS v Oderských vrích tragicky zahynul Robert idlický, dlouholetý èlen stanice è.1 Èeský kras. Stále více mladých lidí vyhledává tzv. adrenalinové sporty a mezi nì bezesporu patøí i speleologie (chcete-li jeskyòaøení) a pøedevím jeho odvìtví speleoalpinismus a speleopotápìní. Bohuel mnohý si myslí, e staèí nakoupit dnes ji dobøe dostupnou, vysoce kvalitní výstroj a výzbroj. To je vak ve speleologii bez potøebných zkueností a znalostí jen malá èást prostøedkù vedoucích k úspìchu. A tak 14.9.2004 tøiatøicetiletá ena zahynula v jeskynním systému Rudické propadání v Moravském krasu na celkové vyèerpání a podchlazení organismu. Tøi horolezci si chtìli zpestøit víkend. Skupina se vydala do podzemí v sobotu v poledne. Do jeskyní slanili v místì, na nìm se Jedovnický potok u Rudice propadá a pod povrchem vytváøí sérii vodopádù vysokých 86 metrù. Pøi výstupu na povrch, asi 30 metrù pod zemí, doly mladé enì síly a zùstala viset na lanì v proudech vody. Horolezci se ji pokusili sami zachránit, ale teprve a poznali, e je to nad jejich síly a zkuenosti, pøivolali pomoc. Mladá ena ale pozdìji upadla do bezvìdomí. Na denní svìtlo se dostala po tøech hodinách záchranné operace a v nedìli ráno. To u bylo pøíli pozdì. Ètyøi jeskyòáøi z Holtejna jsou zatopeni v Nové Rasovnì! Nesla se záhadným tamtamem jeskyòáøù informace Moravským krasem 27.12.2004. Záchranáøi, hasièi, kilometry hadic a hodnì obìtavosti, hodin èerpání. Dost to pøipomínalo rok 1970. Natìstí vylezli sami, bez pomoci, iví a zdraví. Je rok 2005 a snad jsme si to horí ji v minulém roce vybrali 7.08.2005 Témìø tøi dny a dvì noci strávil ve dvacetimetrové hloubce pod zemí tøicetiletý jeskyòáø Martin Bìlohoubek z Mikulèic na Hodonínsku, pøitom chtìl do jeskynì Køíùv závrt sestoupit jen na pùl hodiny. Témìø tøi dny a dvì noci strávil ve dvacetimetrové hloubce pod zemí. V sobotu po poledni se pod ním v jeskynní achtì zøítil kovový ebøík, mu spadl a zlomil si nohu. Z temnoty ho vysvobodili hasièi spolu se záchranáøi Èeské speleologické spoleènosti. Speleolog zpìtnì pøiznává, e udìlal chybu, kdy se do jeskynì v rozporu s pravidly vypravil sám, i kdy si myslí, e jeho pád zavinila souhra neastných náhod, psal tisk. Natìstí ve dobøe dopadlo. Proè zmiòuji tyto dva poslední znaènì medializované pøípady, které svým astným koncem do sledu tragických událostí zdánlivì nezapadají. V prvém pøípadì staèilo mít zajitìné spojení s povrchem a ve bylo v pohodì. V druhém pøípadì mì ponìkud nadzvedla právì ta poslední vìta Martina Bìlohoubka. Naprosto se nedomnívám, e jeho pád zavinila souhra neastných náhod. Pád zavinil patný ebøík. Ale pøíèiny situace, ve které se octl byly jen a jen jeho chybou. Vdy poruil snad vechno, co mùe zkuený jeskyòáø poruit. Snad mimo toho, e mìl na hlavì pøilbu aspoò tomu vìøím. Souhra astných náhod zavinila, e nemá své jméno na pamìtní desce ve Speleomuzeu ve Vilémovicích. Je tøeba si uvìdomit, e pokud si zlomíte nohu kdekoliv na povrchu, nìkam se doplazíte nebo se dovoláte pomoci, ale pokud to bude pod vertikálním stupnìm v jeskyní a nikdo o vás nebude vìdìt, tak to mùe být opravdu vá poslední adrenalin. 22.08.2005 opìt banální pøíhoda snad uklouznutí, ztráta rovnováhy a po pádu ze skály na Holtejnì zemøel dlouholetý, zkuený jeskyòáø z Holtejna Jindøich Blaek (Vlk). Rok 2005 jetì neskonèil a i kdy na pìtiletky nevìøím, pøesto pøeji vem astný návrat a Zdaø Bùh. Pùvodnì bylo mým úmyslem vzpomenout tìch, kteøí obìtovali ivot pøi výzkumu Moravského krasu, ale pak jsem rozíøil krátkou vzpomínku i o události, které s Moravským krasem zdánlivì nesouvisejí. Uvìdomil jsem si, jak sám tìce lovím v pamìti události, o datech a jménech nemluvì. Domnívám se, e je tøeba se pozastavit v íleném bìhu dneka a 31 obèas vzpomenout nejen zábavných veselých pøíhod z bádání. Pokud jsem nìkoho nebo nìco opomnìl, tak to urèitì nebylo úmyslnì a velice se za to omlouvám. Vzpomínka Letos uplynulo u dlouhých 20 let, kdy 12. øíjna 1985 pøi povrchové exkurzi v Moravském krasu tragicky zahynul ná dobrý kamarád Vaek Krátký. Byl jedním ze zakládajících èlenù skupiny TOPAS, kde s elánem pracoval pøi výzkumech, dokumentaci i organizaci ivota skupiny. Známá byla jeho obìtavost, nezitnost a pøátelský pøístup ke vem, se kterými se v jeskyòáøské rodinì setkal. Pro vechny tyto vlastnosti jsme mìli Vaka opravdu rádi a stále vzpomínáme na spoleèné chvíle a záitky v Moravském krasu i na expedicích. Je smutné, e si pøíroda vybrala svou daò tak brzy- bylo mu teprve 37 rokù- a zùstaly u jen vzpomínky. Jiøina Audyová ZO 6-17 TOPAS LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY Dokumentace Hyntových jeskyní na Rozmìrkách (ploina Skalka, Moravský kras jih) Marek Poustevník enkyøík Jeskynì è. 1407 Hyntova Na Rozmìrkách se nalézá na souøadnicích GPS N 49o15.616´, EO16 o44.245´ (+-9 m) v jz. svahu ploiny Skalka, v jiní èásti Moravského krasu. Jedná se o velmi málo známou lokalitu, její polohu donedávna neznali dokonce ani na Správì CHKO, pøestoe je to nejblíe poloená jeskynì od vstupní brány do jiní èásti Moravského krasu, obce Ochoz u Brna. Od budovy Obecního 32 Obr.1. Krásnì modelovaná Trpaslièí chodba v jeskyni è. 1407 Hyntovì na Rozmìrkách (foto Marek P. enkyøík, 2004). jeskyòky nad Riikéem, v Himaláji... Jeskynì Na Rozmìrkách je tvoøena systémkem tøí plazivek o délkách j.è. 1407: 15,1 m, j.è.1407/I: 3 m, a j.è. 1408: 3 m, nalézající se asi 40 m vysoko nad souèasným dnem údolí, tzn. a tìsnì pod vrcholovou náhorní ploinou. Jeskynní vchody jsou otevøeny v asi 100 m dlouhém skalním bradlu laáneckých vápencù, které nepochybnì detekuje starou paleoúroveò Ochozského potoka, pøitékajícího prùlomovým údolím ze smìru od Bøeziny. Pøestoe vodní tok mìl tendenci se o skálu eroznì opøít, jeskyni pravdìpodobnì nevytvoøil. Tøi metry iroký jeskynní portálek (j.è. 1407) je zvìten mrazovým zvìtráváním a jeskynì samotná je tvoøena krásnou koroznì modelovanou plazivkou, zaloenou na tektonické puklinì jv. smìru. Úinatou chodbièkou se lze prosoukat do vzdálenosti 15 m od vchodu, pøièem za jejím souèasným koncem, uzavøeným velmi úøadu se nalézá pouhých 700 m daleko s. smìrem. Zpráva o její existenci se dosud objevila v literatuøe pouze jednou v r. 1967 v knize bratøí Himmelù Jeskynì v povodí Øíèky. V Rozmìrkách jsem poznal malou jeskyòku, plnou míru a pozitivní energie. Na skále tam roste bøeèan, v korunách bukù umí jiní vánek, jeskynní portálek jakoby zval k meditaci. A kdo ví, jestli k tomuto úèelu v minulosti i neslouil. Mohlo to být tøeba pøed sto lety dìjiny Ochoze se píí ji dlouho, témìø 800 let. Bùh ví, kolik zamilovaných ji odtud hledìlo na ohnivì hnoucí slunce zapadající nad øícmanicko ochozskou elevací? Dokái si zde pøedstavit ít i skromného ochozského poustevníka. Rozmìrky jsou malá, ale svatá jeskynì, a poøád je to zde cítit. Ten soumrak se zapadajícím sluncem, který jsem zde proil pøi osamìlém mapování, mne svojí atmosférou vrhl pøes pùl zemìkoule, do mé meditaèní 33 ze ZM ÈR). Je tvoøena korozní plazivkou, vázanou na výraznou tektonickou puklinu jv. smìru, která ve vzdálenosti 3,2 m od vchodu konèí neprùlezným sníením a zúením. Vlevo, o 3 m ní, se nalézá malý Toníkùv výklenek se stropním korýtkem, který pùsobí dojmem ucpaného vertikálního paleoponorného komína. Drobný speleologický prùzkum, který jsem zde v zápìtí (r. 2004) provedl, vak paleoponornou funkci výklenku nepotvrdil. Ve slepé skalní kapse tam na pevném skalním podloí leí provápnìný edý jíl a okrovì hnìdá hlína. Lokalita se nejeví být speleologicky perspektivní, ale je nedobádaná. Bylo by vak nutné, za cenu pøesunu vìtího objemu materiálu, sledovat tektonickou puklinu do vìtí hloubky. Monou pøítomnost paleoponoru Bøezinského potoka zde - v nárazovém svahu ploiny Skalka - nelze proto jetì vylouèit. Pøed vchodem do jeskynì je dosti velký výkop ve svahových sedimentech, který byl nezbytný k odhalení tektonické pukliny s jeskynní chodbièkou. Objem vykonaných prací dokazuje, e ten, kdo zde kopal, tomuto místu vìøil. Protoe jsem témìø s jistotou vìdìl, kdo to byl, zeptal jsem se na to Dìdy Ochoza a Jan Hynt své autorství potvrdil. Objevitelem této jeskynì byl tedy v 60. letech 20. století Jan Hynt z Ochoze, který ji sám pokøtil na jeskyni (è.1407A) Plí. V bøeznu 2005 jsem vyhotovil jeskyni è.1407A Plí základní mapovou dokumentaci. V literatuøe byla tato lokalita a do tohoto okamiku neznámá (ENKYØÍK, M. P., 2005). Tento pøíspìvek byl doplnìním bloku obsáhlých èlánkù o krasových jevech ploiny Skalka, zveøejnìných ve sborníku Speleofórum 2005. mladým hnìdým hlinitým sedimentem, lze oèekávat dosud neznámé pokraèování této trpaslièí jeskyòky. Lze se domnívat, e jeskynní portálek Na Rozmìrkách byl znám ji pravìkým lovcùm doby kamenné, kteøí podél Ochozského potoka nepochybnì putovali ze svých jeskynních sídli v Hádeckém údolí ke svým jeskynním sousedùm v údolí Køtinském. Jistì si povimli tohoto strategicky umístìného jeskynního pøevisku, v blízkosti pitné vody, který je jediný v prostoru mezi obìma údolími. Archeologicky neprozkoumaná plocha pod pøevisem vak má rozlohu pouze 3,5 m2 a je pokryta jen malou vrstvou mladé hnìdé hlíny. Jeskynì Na Rozmìrkách a její blízké okolí je dlouholetým pracovitìm ochozského speleologa Jana Hynta (ENKYØÍK, M. P., 2004, 2005), který této lokalitì vìøí ji témìø padesát let. Proto jsem si dovolil historický název této speleologické lokality doplnit na památku jeho jménem. V r. 2003 se nad Rozmìrkami zaèalo vznáet tajemno v souvislosti s virgulovými mìøeními Ladislava Slezáka, který zde svému generaènímu druhu Janu Hyntovi pøedpovìdìl existenci neznámé jeskynì velkých dimenzí. Její anomálii spolu sledovali smìrem k vrcholu Ochoze. V r. 2004 mne Jan Hynt poádal, abych provedl mapovou dokumentaci této jeho tradièní bádací lokality. Dokumentaèních prací jsem se zhostil v kvìtnu a èervnu 2004 a jejich výsledkem je kvalitní speleologická mapa, která tvoøí pøílohu k tomuto èlánku, a z ní lze o Hyntovì jeskyni Na Rozmìrkách vyèíst více dalích informací. V lesní trati Na Rozmìrkách v jz. svahu ploiny Skalka lze najít øadu oputìných speleologických výkopù, které zde Dìda Ochoz hloubil pøi hledání neznámých jeskyní od poèátku 60. let 20. století. V r. 2004 mne RNDr. Antonín Tùma ze Správy CHKO MK upozornil na existenci malé neevidované jeskynì nalézající se v z. svahu ploiny Skalka, v prostoru mezi jeskyní è. 1407 Na Rozmìrkách a lomem Skalka s.r.o. Tato lokalita ho zaujala stropním korýtkem, a proto mne vyslal provést její rekognoskaci. Po pøíchodu na udané místo jsem zjistil, e jsem tuto lokalitu ji jednou navtívil v pol. 80. let, a od té doby se nezmìnila. Jeskynì se nalézá na souøadnicích GPS: N 49o15.773 ´, EO16 o44.249´ (+-9 m), v nadmoøské výce 407 m (na zákl. odeètu Literatura: HIMMEL J., HIMMEL P. (1967): Jeskynì v povodí Øíèky. ZK ROH KSB. Brno. ENKYØÍK M., P. (2004): Speleologický prùzkum závrtku Zub na ploinì Skalka v jiní èásti Moravského krasu (1994-2004). Objev jeskynì è.1410B Soví komín. Acta Speleohistorica, 1/2004. Brno. 35 s. ENKYØÍK M., P. (2005) Ploina Skalka základní studie o neznámém speleologickém problému jiní èásti Moravského krasu. Acta Speleohistorica, 4/2005. Brno. 70 s. 34 35 Krátké zamylení Igor Audy ( ZO 6-17 Topas ) Obyvatelé krasových obcí neprojevují vìtinou valný zájem o jeskynì a speleologickou èinnost. O to vìtí bylo mé pøekvapení, kdy pan Emil Rybáø, rodák ze Suchdola, mì daroval básnièku Zlatí kluci. Tento pán se témìø pøed padesáti lety podílel na objevech Nìmcových jeskyní. Posuïte sami jak pìknì vystihl pocity èlovìka z exkurze do Suchdolského ponoru. Zajímavé na tom ale je, e pan Rybáø s námi tuto jeskyni ani jinou podobnou nenavtívil a speleologií se nezabývá. ZLATÍ KLUCI el bych do nebe, nemohu. Tam ádné schody nevedou. A do jeskynì jít mohu? Ani tam vlaky nejedou. Drím se lana jako klítì. Jsem rád, e je tu tma. Blednu. U vím, e nepùjdu pøítì. Teï ale pomalu ke dnu. Po ebøíku, jak do pekla, mlèky jdem. Èela se rosí. Aby tam voda netekla, o to jediné teï prosí. Dotkl jsem se nohou zemì. Nìco tie na zem spadlo. Nìco ozvalo se ve mnì, co mì nikdy nenapadlo. Jetì jednou oèi zvedám a na pozdrav rukou mávám. Vra se, slyím! Já se nedám i kdy ivot v sázku dávám. To velebné ticho kolem a klenba jak v katedrále. Stojíme tam nìmí spolem a nechce se nám jít dále. Slunce zhaslo i kdy byl den. Po kolenou v lee taky, metr za metrem vichni jdem. Kdepak je slunce a mraky? Já chci jíti rychle nazpìt a napsat to i za tebe. Podìkujte, lidé, za svìt, za podzemí i za nebe. Za chvíli u zase stojím a slyím ze spodu hlasy. Mám se pøiznat, e se bojím? Ne! Co by o mnì øekli asi? Byl jsem tam s vámi jako host, ale co jsem napsal, platí. Uvidìl jsem a zail dost, díky vám vem, kluci zlatí. Suchdol 7. 3. 2005 / ERoS / Jeskyòáøské návtìvy v Kovárnì v Obøím dole Letos byla asi øada jeskyòáøù zklamána, e jsme jim nevyli vstøíc individuální návtìvou podzemí Obøího dolu. Návtìvnický okruh je komerèní záleitost a máme se co ohánìt, aby provoz nebyl prodìleèný. Tento provoz v èervenci a srpnu nelze naruit individuální návtìvou a ani nemá cenu se o to pokouet pøímo na místì u naich slièných prùvodkyní èi ménì slièných prùvodcù. Není v jejich kompetenci cokoli dohadovat. Ani slevu nemùeme na jeskyòáøský prùkaz poskytovat nejsme státem dotované turistické jeskynì. Jeskyòáøùm se základními zkuenostmi lze umonit poznání celé gustavské èoèky, tj. dobývek mimo turistickou èást. Ale nìco za nìco. Pøi exkurzi nutno nìco odpracovat práce je tady na nìkolik let. Uvítáme ètyø a estièlenné skupinky, ale jen na podzim mimo turistickou sezónu, pro otrlejí mono výjimeènì i v zimì. Pracovní exkurzi je vak s námi nutno dohodnout na pevný termín hodnì dopøedu. Sobot a nedìl se nìjak nedostává, ideální jsou vední dny. Za albeøické jeskyòáøe Radko Tásler 36 ZAPOMENUTÉ A VÝZKUMNÉ NETRADIÈNÍ POSTUPY Sovy nejsou, èím se zdají být, aneb jak je to s vìdeckými èlánky ve Speleu Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín, [email protected]) Jsem ètenáøem Spelea témìø od jeho poèátkù a jako jeskyòáø-laik, v lepím pøípadì jeskyòáø-odborná veøejnost, jsem vdy proèítal se zájmem èlánky a vìdecké vývody naich otitulovaných kolegù. Jene ..... Pøed nedávnem jsem se v areálu Velkolomu Èertovy schody setkal s èeskou kapacitou pøes tentakulity. Sdìlil mi, e Velkolom Èertovy schody je významná tentakulitová lokalita a aby mi to dokázal, nael tentakulita témìø na kadém kameni. V podstatì to probíhalo tak, e zvednul vzorek, chvíli ho luxoval lupou a pak mi ukázal jednoho nebo dva tentakulity, co bylo nìco tak malého a imaginárního, e to mohlo být v podstatì cokoliv. Vrcholem celého odpoledne bylo, kdy nael zcela nový druh, co mi dokazoval na tom u takhle miniaturním tentakulitovi nanomròavým proukem, který prý ostatní druhy nemají. Jeliko vlastního tentakulita doma hned tak nìkdo nemá, vydal jsem se na tuto lokalitu s kladívkem a lupou hned druhý den. Celé odpoledne jsem roztloukal kameny, ale ádného tentakulita jsem nenael. A pak mi to dolo. ádný tentakulit neexistuje!!! Vznik tektakulitù se, dle analýzy mé a kolegy Majera, dá vysledovat v pozdních noèních hodinách v jednom bowlingovém klubu, kde dva doktoøi slyeli rozhovor dvou opilcù u vedlejího stolu. Ten to .... ten to.... ten to kulí, ty vole! Co.....coe? Jakej tentakulit, vole? Tentakulit, zvolal nadenì jeden z tìch doktorù, to je nápad, tìma se budeme zabývat. A co to vùbec je ten tentakulit? zeptal se ten druhý doktor. To jetì nevím, ale musí to být hodnì malé, aby to nebylo vidìt. Celá ta vìc mi nedá spát. Neexistují-li tentakuliti, jak je to potom se vemi tìmi hydrotermálními vzniky jeskyní, paleokrasy, pseudopaleokrasy a paleopseudokrasy a ostatním. Nekalkulují pisatelé tìchto èlánkù s tím, e normální èlovìk si nikdy nepøizná, e podobným vìcem nerozumí a místo logického: Co to ten chlap plácá, vùbec to nechápu, reagují ve snaze nevypadat jako nevzdìlanec: Jo, pøesnì tohle jsem si myslel taky.? Ostatnì, vdy to napsal On. (Prùkazný pokus jsme provedli pøed nìkolika lety, kdy jsem jako chudý student provádìl v Konìpruských jeskyních a zkusili jsme návtìvníkùm namluvit, e mozkovna makaka je ve skuteènosti lebkou druhohorní medúzy. Nezaznamenali jsme jedinou reakci.) Co kdy tito autoøi bezostynì lou, jen aby nás oslnili? A pokud si myslíte, e nemám pravdu, dokate mi to. A dokate mi, e opravdu existuje nìco jako paleopseudokras. A dokate mi, e neexistují mimozemané. Není u na èase zvolat, e král je nahý? e u tìmto vzdìlancùm nevìøíme? Dokázat jim, e jsme prokoukli jejich hru. A kdyby se snad chtìli hájit, e tomu tak není, utluème kadý jejich argument po vzoru Jihoèeských matek výkøikem: To je le! Jak dlouho se necháme jetì oblbovat? Za SSVVHVPVÈJSAJP (Spolek skeptikù vùèi vemu, hlavnì vìdcùm publikujícím v èasopisech jako Speleo a jemu podobných). 37 38 Obsah OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU (ÚVODNÍK) ..................... 1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................... 1 Zprávy z pøedsednictva ........................................................................................... 1 DOMÁCÍ LOKALITY .................................................... 2 Velká voda v povodí Punkvy bøezen 2005 Dostál Ivo Èeský hydrometeorologický ústav, Kroftova 43, 616 67 Brno .................................................... 2 Pøehled speleologických prací provedených v jeskyni Ponoru Lopaèe v období 1995 2005/Summary of speleological works effected in cave Ponor of Lopaè during 1995 - 2005 Støelec Petr, Doleal Filip, David Robert, Musil Frantiek, Hypr Duan .................................................... 5 Co se dìje pod Javorkou ? Jiøí Dragoun (ZO ÈSS 1-11 Barrandien) ..................................................................................................... 8 ZAHRANIÈNÍ AKCE ................................................... 12 Baia Sprie jedno z nejznámìjích rudních loisek severního Rumunska Petr Pauli (ZO 5-07 Antroherpon) ............................................................................................................ 12 PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................... 15 Indicie o existenci nezvìstného historického podzemního objektu v Bílé hoøe v Brnì Marek P. enkyøík ....................................................................................................................................... 15 Zápis o objevu podzemní chodby pod severním ambitem chrámu Panny Marie ve Køtinách Marek P.enkyøík (ZO ÈSS 6-31 Speleologický prùzkum poustevník Marek) ............................................ 16 TROCHA HISTORIE ................................................... 18 Záhady Ochozské jeskynì Josef Pokorný (ZO 6 11 Královopolská) ............................................................................................... 18 Dva pøíspìvky k historii Amatérské jeskynì (obrazový dodatek) Hugo Havel (ZO 6-21 Myotis) .................................................................................................................... 26 39 VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY ............................................. 28 Poslední ponor v Lopaèi Milan Gerl (ZO 6-23 Aragonit) ................................................................................................................ 28 Tragické události v Moravském krasu Jan Flek Kelf ( oddìlení ochrany jeskyní AOPK ÈR) ............................................................................ 29 Vzpomínka .............................................................................................................. 32 LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY ................................... 32 Dokumentace Hyntových jeskyní na Rozmìrkách (ploina Skalka, Moravský kras jih) Marek Poustevník enkyøík ...................................................................................................................... 32 Krátké zamylení Igor Audy ( ZO 6-17 Topas ) ...................................................................................................................... 36 Jeskyòáøské návtìvy v Kovárnì v Obøím dole Radko Tásler ............................................................................................................................................... 36 ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..... 37 Sovy nejsou, èím se zdají být, aneb jak je to s vìdeckými èlánky ve Speleu Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín,) .................................................................................................. 37 40
Podobné dokumenty
Vlastivědné listy, č. 1, březen 2004, ročník 12
rybník tím pozbyl svùj pùvodní smysl,
pro který byl vybudován, ustala také jeho
údrba. Dnes je tedy tato vodní nádr bez
vody, s prokopanou hrází a dnem zarùstajícím bohatou kálou bylin a náletem...
Drobná zahradní architektura
relaxaci v uetøeném èase) dozvìdìt více o pøírodì.
Poèítejte s tím, e ádná z tìchto stavbièek Vám nepøinese okamitý zásah do dìní na Vaí zahradì (pøíroda
má své biologické rytmy). Proto chcete...
OD
text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
webové stránky) na adresu [email protected].
U pøíspìvkù autor naznaèí, ve kterém periodiku si
pøeje, aby byl pøíspìvek vytisknut, ale koneèné
umístìní si vyhrazuje redakèní (edièní) rada.
Øeknìme,...
Tenis v Hostěnicích
Této akce se zúčastnil i náměstek hejtmana JMK Ing. Horák
a senátor za Vyškov pan Ivo Bárek.
O tomto víkendu také uspořádalo MS Horal Hostěnice
1. Pytláckou noc na Hřišti na pastviskách.
To co Vás ...