Celý rozhovor si přečtěte zde.

10
ROZHOVOR
ALEŠ TŮMA, PARTNERS
Jin a jang
alternativních investic
Alternativní investice jsou spojeny s řadou problémů. Pro drobného
investora je třeba prakticky nemožné do nich efektivně investovat.
U velmi bonitních klientů je ale situace přeci jen jiná.
FOND SHOP se zeptal Aleše Tůmy, investičního analytika finančně-poradenské
společnosti Partners, na to, co si myslí o
rozvoji alternativních investic a jejich
smyslu pro portfolio.
Alternativní investice jsou velmi široký pojem, takže to vezmeme popořádku. Zlato lze v jistém slova smyslu
také považovat za alternativní investici (byť ne každý sem zlato řadí). Jaký
je váš názor na možná až mýty, které
se ve spojitosti s tímto kovem pořád a
pořád opakují? Nebo jste naopak
zastánce tohoto drahého kovu?
Osobně horlivým zastáncem zlata
nejsem, i když jsem kdysi koketoval s
myšlenkou obnovy zlatého standardu.
Dnes si nemyslím, že je to realistické.
Říká se „money is what money does“ –
nikde není napsáno, že peníze musí být
kryté zlatem. Když odmyslíme možný
návrat do role peněz, zbývá role pojistky
pro extrémní situace. Pokud někdo spí
lépe s vědomím, že má v trezoru pár
slitků, za které si v postapokalyptickém
světě nakoupí zbraně a otroky(ně), nebudu mu to rozmlouvat. I když jistější
možná bude koupit rovnou ty zbraně.
Co se týče zlata jako uchovatele kupní
síly, určitě znáte často uváděný příklad,
že za unci se v římských dobách dala
koupit kvalitní tóga a dnes kvalitní oblek. To je dobrý argument. Menší problém je, že v ne až tak vzdálené budoucnosti může být ekonomicky proveditelné
poslat vesmírnou loď do pásu asteroidů
za Marsem. Jak to souvisí s cenou zlata?
Jen samotný asteroid Eros ho údajně
může obsahovat víc, než celé lidstvo
kdy vytěžilo na Zemi…
Když už jsme u drahých materiálů.
Jak se díváte na diamanty? Klasika
FOND SHOP 19/2015
FONDSHOP.CZ
říká, že diamanty jsou věčné, ale trh s
diamanty zrovna průhledný není…
Nevím, jestli ještě po ČR pobíhají prodejci jisté nejmenované firmy, kteří
klientům tvrdili, že na diamantech se
nedá prodělat. Když pominu marži prodejce a DPH, díky kterým jste okamžikem nákupu desítky procent v mínusu,
ani s tím následným zhodnocením to
nemusí být tak růžové.
retailu problém nevidím. Je fakt, že investor má omezenou možnost posoudit
kvalitu nemovitostí, či spíš jejich ocenění. Ale to platí i pro většinu ostatních
investic… Že graf ceny vždy nevypovídá o rizicích, to nejde alternativním
investicím vyčítat, patří to k jejich „alternativnosti“. Nemovitosti jsou navíc
natolik tradiční investice, že snad ani
nejsou „alternativní“. Zodpovědný poradce by každopádně měl klientovi vysvětlit, jaká jsou rizika a jaká je likvidita. Ani v oblasti nemovitostí by nikdo
neměl slibovat „garantované“ zisky.
Je fakt, že v oblasti realitních fondů
dostupných běžnému drobnému investorovi jsem zatím neviděl žádný, ze kterého bych byl úplně bezvýhradně nadšený.
Ale nechci tady nikoho kritizovat.
Od nemovitostí je kousek k půdě, i
když půdní fondy patří právě do té
kategorie fondů, které cílí (primárně)
na kvalifikované investory. Jak se dí-
Aleš Tůma pracuje jako investiční analytik finančně-poradenské společnosti Partners. Vystudoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul Chartered
Financial Analyst. Dříve pracoval jako ekonomický novinář a psaní se věnuje i v rámci současné práce, často publikuje na serveru Peníze.cz a v řadě
dalších médií. V roce 2014 vydal Průvodce úspěšného investora, na českém trhu po řadě let první příručku a o principech fungování a výhodách
podílových fondů a ETF.
Existují už určité pokusy o cenové indexy – když si v Bloombergu zadáte DIAM1CRT INDEX, dostanete údaje od vcelku renomované firmy Rapaport. A není to
pěkný obrázek, jednokarátové kameny
klesly od vrcholu v roce 2011 o bezmála
40 % v USD, spolu se zlatem. Tolik asi k
argumentu, že ceny „nemůžou“ klesnout.
Pokud už opravdu nevíte co s penězi, nějaký kamínek si kupte, ale jinak ne.
V poslední době zažívají v ČR boom
nemovitostní fondy. Nejde o další alternativní investici, která je, podobně
jako zlato, obestřena až moc matoucími informacemi? Grafy těchto fondů
často vykazují až lineární růst, ale jde
jen o „důsledek metody oceňovaní
aktiv“…a tak podobně. Není u těchto
fondů „nebezpečí pro neznalé drobné
investory“ v tom, že na rozdíl od řady
jiných alternativních investic, jsou
nemovitostní fondy dostupné právě i
drobným investorům a investice jsou
možné i v řádech stokorun?
V dostupnosti nemovitostních fondů
váte na ně? Na rozdíl od nemovitostních fondů jde v ČR vlastně o novinku…
Tohle je v pravém smyslu alternativní
investice – musíte se vzdát likvidity, ale
dostáváte něco, co by nemělo být vůbec
korelované s finančními trhy. A „příběh“ téhle investice celkem dává smysl.
Asi není důvod, aby půda v ČR stála
výrazně méně než srovnatelná půda kus
dál za kopečky.
Upřímně řečeno, moji důvěru v tuto
novinku lehce nahlodalo letošní horké
léto a úvahy o tom, že ČR v budoucnu
hrozí častější extrémní sucha. Ale nechci znít jako nějaký alarmista. Pokud
fond alespoň rámcově dbá na to, aby
nájemci jeho půdu nevyčerpávali, a nemá všechnu půdu na jednom místě a
jednoho druhu, snad to není takové riziko.
Každopádně se bavíme o fondech
kvalifikovaných investorů, což je, jak
známo, záležitost pro bonitní klienty.
Konkrétně třeba Český fond půdy od
investorů vyžaduje prohlášení, že mají
ČTĚTE RIZIKOVÉ UPOZORNĚNÍ NA STR. 24
ALEŠ TŮMA, PARTNERS
čistá aktiva v hodnotě odpovídající nejméně 750 tisícům dolarů. Vypadá to
drasticky a samozřejmě to dost omezuje
okruh potenciálních investorů, ale je to
rozumné.
Z kategorie ještě více alternativních
způsobů investic je možné jmenovat
umělecké předměty či třeba stará klasická auta, veterány. Lze vlastně ještě
investici do fondů zaměřených na takováto aktiva (nebo investici napřímo),
považovat za investici v právem slova
smyslu, nebo je to vlastně spíše jen o
„lásce“ a fascinaci např. nádhernými
auty z dob minulých?
A ještě podotázka. Třeba právě o
veteránech se ještě nedávno všude psalo
jen v souvislosti s tím, jak jejich cena
neustále roste. V zahraničí se ale už
objevily i články, ukazující na opak,
tedy propad na trhu se starými klasickými auty. Je podle Vás možné, aby se
„obyčejný investor“ na takovýchto trzích vůbec orientoval?
Pokud máte volné 2 miliony eur na
nákup starého Ferrari v aukci, zjevně
nejste „obyčejný“ investor. A zároveň
vás nebude pálit, když cena klesne,
protože jde skutečně spíš o srdeční
záležitost. Což vlastně možná vysvětluje chování cen veteránů obecně.
Nevím, jestli do veteránů, starožitností
a umění někdo investuje zcela bez
emocí jen na základě chladného kalkulu, to snad ani nejde.
Mimochodem: uvidíme, jak se ty
emoce projeví při blížícím se IPO zmíněného Ferrari. Makléři (i ti, kteří nemají ani nejmenší šanci klientům akcii sehnat skutečně už během úpisu) už teď
žhaví dráty, protože na nabídku „vlastnit
kus Ferrari“ zaručeně bude slyšet každý.
Ale to už je jiné téma.
Podobně pak u uměleckých děl. Koupit dílo dnes neznámého autora může
byt jako kopat na zahradě s nadějí, že
objevíte zakopaný poklad. Na druhou
stranu, existují i souhrnné takřka
„burzovní“ indexy, které ukazují vývoj na trhu s obrazy, např. dle stylu.
Mají podle Vás nějakou vypovídací
hodnotu?
On i obyčejný akciový index nebo „peer
group“ fondů může mít spoustu metodických záludností. Jak stanovit váhy,
jak rebalancovat, jak naložit s tím, když
ČTĚTE RIZIKOVÉ UPOZORNĚNÍ NA STR. 24
někdo z indexu vypadne, atd. Podle
zvolené metodiky můžete dostat dvě
odlišná čísla, a přitom mohou být obě
„správná“.
A to se bavíme o veřejně obchodovaných aktivech, která mají každý den
jasně danou cenu. V případě alternativ
je tvorba cenových indexů samozřejmě
ještě komplikovanější, takže bych na ně
nespoléhal slepě. Ať už jde o klasickou
křivku zhodnocení nebo jen žebříček
„top“ umělců. Ale nepochybně to může
být dobrý výchozí bod pro další bádání.
Je nějaká alternativní investice, kterou jsme vynechali, a která by podle
Vás stála za zmínku, ať už v dobrém
či špatném slova smyslu?
V dnešní době jde v podstatě všechno
brát jako investici. Za chvíli možná
začneme počítat vnitřní výnosové procento dětí. Seznam toho, co by šlo považovat za alternativní investici, je
určitě dlouhý.
Teď jsem třeba četl článek o tom, jak
sběratelské sady Lego překonávají výkonností akcie. Problém je, když vám
dítě takovou sadu rozbalí, to potom jedna „investice“ znehodnocuje druhou –
vzácný případ dvou aktiv s dokonale
negativní korelací.
Ale vážněji, z nových alternativ u nás
v poslední době samozřejmě „frčí“ P2P
půjčky. Vypadá to jako super nápad a
investičně to může fungovat, pokud ta
vybraná platforma je kvalitně nastavená. Na druhou stranu je otázka, jestli
by si někdo, kdo chce půjčit za 20-30 %
p.a., vůbec měl půjčovat. No aspoň že
nejde za lichvářem.
Z těch zavedenějších tříd aktiv bychom měli zmínit private equity, to je v
ČR doména spíš velkých investičních
skupin. Nabídka pro individuální investory je teprve v plenkách. Ale uvidíme,
co přinese chystané snížení limitu pro
fondy kvalifikovaných investorů na
1 milion korun.
Alternativní v tom špatném slova
smyslu jsou různé divnofondy. Paradox
je, že spousta z nich je z Německa,
které považujeme za solidnější a vyspělejší než ČR. V roce 2011 jsem varoval
před „fondy“ SHEDLIN a vloni se ukázalo, že to skutečně byl dost velký průšvih.
Nabídky s vágním slibem vysokého
výnosu se vyskytují i teď. Pokud je
ROZHOVOR
hlavním prodejním argumentem jen ten
vágní slib, ale jinak jde o málo transparentní investici někde na druhé straně
planety, kde navíc máte smluvně zamknuté peníze na X let, tak bych nabádal k opatrnosti. I pokud je náhodou po
právní stránce fond nabízen legálně.
Sečteno a podtrženo, jak je to tedy
podle Vás s alternativními investicemi, mají mít místo v portfoliu, třeba
už jen z prostého důvodu diverzifikace? A jaká by případně mohla být
jejich váha?
Obecně alternativy určitě mohou mít
smysl. Pokud klient přijde s 10 tisíci
měsíčně nebo půlmilionem jednorázově, tak mu je nedoporučuji. Do menšího
portfolia se těžko něco takového kupuje – až na zmíněné nemovitostní fondy
nebo relativně malou, a tedy dražší,
cihličku zlata. Když už má někdo zainvestované miliony ve všech možných
tradičních investicích a hledá, „co dál“,
tak proč ne.
Ideální podíl v portfoliu je samozřejmě velice individuální, nerad bych tady
vystřelil nějaké konkrétní číslo. Záleží
na tom, o jaké alternativy konkrétně
jde, jak se doplňují s ostatním majetkem klienta, jaký je jeho investiční
horizont atd.
Vezměte si třeba portfolia církví stavěná v rámci vyrovnání se státem. Církve mají investiční horizont „do posledního soudu“ a zároveň jsou zvyklé po
staletí vlastnit nemovitosti, půdu…
V takovém portfoliu může být různých alternativ třeba třetina. Mimochodem, průkopníkem investování do alternativ je David Swensen, CIO nadace
Yale University. Ta v nich má dokonce
velkou většinu portfolia, když započteme i private equity a hedge fondy.
To je samozřejmě extrémní příklad. Pro
typického investora – fyzickou osobu by
to rozhodně většina portfolia neměla být.
Když už bych měl nějaké obecné číslo pod
tlakem říct, tak bych do různých rizikovějších alternativ dal maximálně 10 %, pro
dynamicky naladěné klienty třeba 15 % či
20 % portfolia.
Do toho nepočítám nemovitosti –
pokud jste rentiér díky vlastnictví činžovního domu, který tvoří většinu vašeho jmění, tak to asi nebudete chtít měnit
jen kvůli poučkám o diverzifikaci. ■
Jiří Mikeš
FONDSHOP.CZ
24. ZÁŘÍ 2015
11