Vítejte na internetovém vydání knihy Sluhové anebo přátelé?—Jiný

Vítejte na internetovém vydání knihy Sluhové anebo přátelé?—Jiný pohled
na Boha.
Protože největší krutosti v dějinách lidstva byly spáchány ve jménu boha a
náboženství, miliony lidí se od boha a náboženství odvrátily. A tak jedna ze
základních otázek, kterou si musí položit každý, kdo se chce těmito věcmi
zabývat, je: Jakým bohem je Bůh? Odpověď nejen předurčí, jestli s bohem
chceme mít něco společného, ale také jakými lidmi se nakonec staneme na
základe toho, jakému bohu sloužíme.
Graham Maxwell je kvalifikován vést nás tímto studiem nejen proto, že
získal doktorát z Nového zákona na teologické fakultě Chicagské University,
ale také učil budoucí kazatele po dobu 19 let. V roce 1961 však přešel na
Loma Linda University, kde dalších víc než 25 let učil budoucí lékaře,
protože si uvědomoval, že víra těchto studentů špičkové medicíny nepřežije
s jednoduchým modelem náboženství. Proto byl schopen pomoci tisícům
studentů různých lékařských profesí získat „jiný pohled na Boha“ a nové
pojetí a docenění biblického modelu Boha.
Graham Maxwell je presvědčen, že Bůh Bible si nejvíce váží naši svobodu a
individualitu, a proto chce zacházet se svými následovníky ne jako se
sluhami, ale spíše jako s přátely.
Kniha Sluhové nebo přátelé? je pohledem na Boha Bible, která jej
představuje jako přátelského Boha—toužícího vrátit lidem důstojnost a
sebeúctu.
Tato kniha je založena na důkladném studiu Bible. Autor vedl 135 roktrvajících souběžných studijních cyklů, kterých se zúčastnily tisíce lidí,
mladých i starých. Při tomto studiu všech 66 biblických knih vedl lidi k
tomu, aby nepřehlédli nic—ani ty nejtěžší a nejkrutější příběhy!
Při psaní této knihy autor zohlednil otázky a připomínky studentů ze 118
různých zemí světa.
Doufáme, že se Vám toto internetové vydání knihy bude líbit. Protože tištěné
vydání českého překladu je už dávno rozebráno, dáváme Vám knihu Sluhové
nebo přátelé? k dispozici alespoň takto. Pokud byste však měli zájem o
původní anglickou verzi, můžete si ji objednat telefonicky na čísle 00 1 (909)
792-0111, anebo napsat na adresu:
Pine Knoll Publications
1345 Pine Knoll
Redlands, CA 92373
U.S.A.
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 1
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 2
SLUHOVÉ,
NEBO
P¤ÁTELÉ?
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 4
GRAHAM MAXWELL
SLUHOVÉ,
NEBO
P¤ÁTELÉ?
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 6
OBSAH
Pfiedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Báli byste se setkat s Bohem? . . . . . . . . . . . . . . 11
Chtûl bych, abyste byli m˘mi pfiáteli . . . . . . . . . 19
Bez dÛvûry se pfiátelství neobejde . . . . . . . . . . . 30
DÛvûru nelze pfiikázat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
Není-li uvedeno jinak, jsou biblické citáty pfievzaty z âeského ekumenického pfiekladu (âEP) z roku 1993.
Vysvûtlivky zkratek, které jsou pouÏity u ostatních biblick˘ch citátÛ:
SNC – Slovo na cestu, parafrázovan˘ text Nového zákona (Luxpress
Praha, 1990).
kral. – Biblí svatá, kralické vydání z roku 1613.
Roh. – Svätá Biblia, druhé revid. vydání, pfieloÏil prof. Jozef Roháãek,
Bratislava 1969.
GNB – Good News Bible, Today’s English Version, American Bible
Society, 1976.
RSV – The Revised Standard Version of the Bible, 1952.
NRSV – The New Revised Standard Version Bible, 1989.
KJV – King James Version.
Ovûfiuj si, ãemu vûfií‰ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
Pfiátelé spolu mluví otevfienû . . . . . . . . . . . . . . . 70
Pfiátelství a zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
Jak se sluhové a pfiátelé dívají na hfiích
a spasení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
Jen nejlep‰í pfiítel by ‰el tak daleko . . . . . . . . . 114
Pfiátelství a svoboda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
Pfiátelství a zápas s hfiíchem . . . . . . . . . . . . . . . 147
Pfiátelství a smífiení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
PfieloÏeno z anglického originálu Servants or Friends?
vydaného v roce 1992 vydavatelstvím Pine Knoll Publications,
Redlands, CA, USA (ISBN 1-56652-000-2)
Text © Graham Maxwell, 1992
Translation © Advent-Orion, Praha 1996
ISBN 80-7172-146-8
UÏ dost dlouho jsme pobyli na této hofie . . . . . 160
Pfiátelé pfiátelského Boha . . . . . . . . . . . . . . . . . 168
Jin˘ pohled na Boha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172
Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 8
P¤EDMLUVA
Sly‰eli jste uÏ nûkdy o králi, kter˘ by oznámil sv˘m
poddan˘m, Ïe uÏ s nimi nebude jednat jako se sluhy,
a kdyÏ budou chtít, tak je bude povaÏovat za své pfiátele
a bude jim plnû dÛvûfiovat? Sly‰eli jste uÏ o králi, kter˘
chce, aby jeho podfiízení jasnû pochopili, Ïe netouÏí po
slepé a bezduché poslu‰nosti sluhÛ, ale naopak dává
pfiednost inteligentní spolupráci zaloÏené na svobodném
rozhodnutí? Sly‰eli jste uÏ o králi, kter˘ kvÛli upevnûní
vzájemné dÛvûry sv˘m poddan˘m nabízí, Ïe je bude
podrobnû informovat o zpÛsobu své vlády?
V Bibli je zaznamenáno, Ïe JeÏí‰ Kristus nabídl nûco
tak neuvûfiitelného sv˘m uãedníkÛm je‰tû pfied sv˘m
návratem do nebe, kde znovu pfiijal svou plnou královskou moc. KdyÏ Kristus vyslovil tuto nabídku, byl s ním
také Jan, a ten ji pozdûji zaznamenal ve svém evangeliu –
v 15. ver‰i 15. kapitoly. „UÏ vás nenaz˘vám sluhy,“ fiekl
JeÏí‰, „protoÏe sluha neví, co dûlá jeho pán. Nazval
jsem vás pfiáteli, protoÏe jsem vám oznámil v‰echno, co
jsem sly‰el od svého Otce.“ Nebo vyjádfieno slovy jiného pfiekladu: „Sluhové jednodu‰e dûlají to, co se jim
fiekne. Já vás radûji naz˘vám sv˘mi pfiáteli, protoÏe chci,
abyste vûcem také rozumûli.“
Ten, jehoÏ Bible naz˘vá „Králem králÛ a Pánem
pánÛ“, se na nás chce dívat spí‰e jako na pfiátele neÏ jako
na sluhy. A právû toto poznání je pro mû tím nejkrásnûj‰ím na radostné zprávû, kterou naz˘váme evangeliem.
Zkusme pfiem˘‰let nad tím, co pro nás mÛÏe znamenat
9
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 10
takové chápání toho, jak˘ BÛh vlastnû je a jaké by to
bylo Ïít s takov˘m Bohem vûãnû!
Témûfi padesát let jsem vyuãoval na vysok˘ch ‰kolách biblické pfiedmûty a pfiedná‰el o Bibli. Mou nejvût‰í
radostí bylo vést celoroãní kursy, pfii kter˘ch jsme
s úãastníky proãítali a studovali v‰ech ‰esta‰edesát knih
Starého i Nového zákona. Smyslem tohoto kursu bylo nauãit se dívat na Bibli jako na jeden celek a odhalit, jak˘
vztah mají její jednotlivé ãásti k ústfiednímu tématu –
pravdû o samotném Bohu.
KdyÏ se dnes dívám zpût na tato „putování“ celou
Biblí, jichÏ bylo sto tfiicet pût, zdá se mi, Ïe jedna staÈ
vystupuje do popfiedí stále jasnûji. Odhaluje totiÏ tu nejdÛleÏitûj‰í pravdu o Bohu, proto je také klíãem ke správnému chápání v‰ech ostatních ãástí Bible i k pochopení
BoÏího plánu obnovit mír ve vesmíru. Ano, je to právû
nabídka pfiátelství zaznamenaná v Janovû evangeliu
15,15.
Smyslem této knihy je zváÏit dalekosáhlé a pro nûkteré vûfiící obzvlá‰È Ïádoucí dÛsledky toho, Ïe BÛh jednoznaãnû upfiednostÀuje nûco víc neÏ jen slepé podfiízení
se – totiÏ pfiátelství zaloÏené na svobodû, dÛvûfie a vzájemném porozumûní.
10
BÁLI BYSTE SE SETKAT
S BOHEM?
„Bál byste se setkat s Bohem?“
„Ano, hroznû.“
„Proã?“
Skotsk˘ hrobník stál v de‰ti mezi tisíci náhrobních
kamenÛ obklopujících starodávn˘ kostelík, ve kterém
jinak slouÏil jako vedoucí nedûlní ‰koly.
„KvÛli v‰em tûm hrozn˘m pfiíbûhÛm v Bibli.“
Tuto otázku jsem kladl nejrÛznûj‰ím lidem na britsk˘ch ostrovech. Tehdy jsem nacestoval asi 20 000 km,
kdyÏ jsem kfiíÏem kráÏem projíÏdûl územím Velké
Británie a snaÏil se pochopit, proã v této kdysi zjevnû
kfiesÈanské zemi dnes uÏ tak málo lidí chodí pravidelnû
do kostela a vÛbec vyznává, Ïe vûfií v Boha.
„Bála byste se setkat s Bohem?“ zeptal jsem se jisté
zboÏné Ïeny, která se cel˘ svÛj Ïivot vûnovala vyuãování dûtí z Bible.
„Ne, vÛbec ne.“
„A proã ne?“
„ProtoÏe v Bibli máme mnoho krásn˘ch pfiíbûhÛ
o BoÏí lásce.“
„A co ty pfiíbûhy, které nahánûjí strach?“
„Myslím, Ïe bychom se nemûli zamûfiovat na ty
‘hrÛznûj‰í stránky Písma’. Radûji zkusme vyzdvihnout
ty, které svûdãí o BoÏí lásce.“
11
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 12
„Ale jak se díváte napfiíklad na ohnivé jezero z knihy
Zjevení?“
„Poslední knihu Bible s dûtmi neprobírám.“
„Dobfie, ale co potom pfiíbûh o potopû z první knihy
MojÏí‰ovy, kdy BÛh kromû osmi lidí zatopil vodou celé
lidstvo?“
„Dûti s tím nemají Ïádné problémy. Mají siln˘ smysl
pro spravedlnost a nejvíc se jim líbí, jak BÛh zachránil
tûch osm v korábu.“
Je zfiejmé, Ïe hrobník ani uãitelka náboÏenství nepatfií
mezi ty obyvatele Británie, ktefií se vzdali kfiesÈanství
(i kdyÏ ho chápou „po svém“). Mnohé jiné lidi v‰ak
právû tyto „hrÛznûj‰í stránky Písma“, jak je nazvala uãitelka, odvedly od Boha i od církve.
âasto jsem sly‰el rÛzné lidi, jak hovofií o hrÛzách
pekla nebo o tom, Ïe nemohou dÛvûfiovat bohu, kter˘
vyÏaduje poslu‰nost pod hrozbou vûãného muãení.
„Bohové jin˘ch náboÏenství nejsou tak krutí, jako BÛh
Starého zákona!“ stûÏovala si hereãka vystupující v Shakespearov˘ch hrách. Vzpomínala na to, Ïe jako dítû
znala Boha jenom jako postrach, a Ïe Ïádného dÛvûryhodného Boha nezná vlastnû dodnes.
Lidé Ïijící v Británii jsou nicménû milí a pfiátel‰tí, takoví, jak jsem je znal vÏdycky. Domov a rodina jsou pro
nû stále je‰tû základem spoleãnosti, pfiestoÏe teplo a pfiátelství, které snad kdysi nacházeli v církvi, dnes mnozí
hledají nûkde jinde, nejãastûji v nejbliωím hostinci.
„Proã kostely zejí prázdnotou, zatímco hospody praskají ve ‰vech?“
„Myslím, Ïe za tím budou lep‰í sluÏby,“ pohotovû mi
odpovûdûl jist˘ lond˘nsk˘ dÛchodce pracující jako prodavaã zmrzliny. Jak se tak opíral o svou vycházkovou
hÛl, pÛsobil docela bezstarostn˘m dojmem. Snad proto,
12
Ïe jsme zrovna stáli pfied kamenn˘m kostelem se zabednûn˘mi okny, kter˘ plánoval co nejdfiíve odkoupit a pfiestavût na obytn˘ dÛm.
„Bál byste se setkat s Bohem?“
„Proã bych se mûl bát? Já se nebojím nikoho. Kromû
toho jsem byl vÏdycky slu‰n˘m ãlovûkem, a bliÏnímu,
kter˘ se nacházel v tûÏkostech, jsem svou pomoc nikdy
neodmítl.“
„Chodil jste do tohoto kostela pfiedtím, neÏ ho zavfieli?“
„UÏ celá léta nechodím do kostela. Jako mal˘ kluk
jsem sice chodil do nedûlní ‰koly, ale to stejnû jenom
proto, Ïe mû nutili.“
„A kdo vás nutil?“
„Matka.“
Podobnû jako tento muÏ, i mnozí dal‰í mluvili o tom,
Ïe jejich matky a babiãky dohlíÏely na to, aby nav‰tûvovali nedûlní ‰kolu. KdyÏ ale potom rostli a dospívali,
nezodpovûzené otázky je pfiivedly ke ztrátû iluzí. Ano,
mnozí se vyjadfiovali pfiesnû v tomto smyslu. Ztráta
iluzí, rozãarování nad Biblí, zklamání nad církví a Bohem. V zemi, která tolik vykonala pro roz‰ífiení Biblí po
celém svûtû, majitel jistého knihkupectví prohlásil:
„JestliÏe se mi podafií prodat dvû Bible za rok, pokládám
to za úspûch.“
MNOZÍ BY SI P¤ÁLI Vù¤IT
KdyÏ mi nejen jednotlivci, ale dokonce i celé rodiny
vyprávûli o své neschopnosti vûfiit, vytu‰il jsem, Ïe
s nostalgií touÏí po Nûkom, komu by mohli dÛvûfiovat –
po Bohu, jehoÏ jednání by bylo pochopitelné a dávalo
smysl.
13
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 14
„Nepfiál byste si nûkdy, abyste dokázal vûfiit?“
„Ano, samozfiejmû,“ odpovûdûl bez váhání v˘fieãn˘
irsk˘ komentátor, kter˘ jako chlapec nav‰tívil kaÏdou
nedûli nejménû tfii kostely a dodnes umûl zpamûti citovat celé biblické pasáÏe. „Problém je v‰ak v tom, Ïe
nemám na ãem zaloÏit svoji víru.“
Ve Stratfordu nad Avonem, v mûstû Williama Shakespeara, jsem na malém mostû, kter˘ tvofiil oblouk nad
jedním z kanálÛ, rozmlouval s jist˘m robustním motocyklistou. Dozvûdûl jsem se, Ïe v Boha nikdy nevûfiil.
„âetl jste uÏ nûkdy Bibli?“ byla jedna z m˘ch otázek.
„Ne.“
„A byl jste uÏ nûkdy v kostele?“
„Ne.“
„KdyÏ dojdeme na konec svého Ïivota, potom se
pravdivû dozvíme, zda existuje Nûkdo tam ‘na druhé
stranû’.“
„S tím souhlasím.“
„JestliÏe se ukáÏe, Ïe BÛh skuteãnû existuje, myslíte,
Ïe se ho budete bát?“
„Ne, jestliÏe BÛh existuje, jsem si jist, Ïe bude fajn,
prostû kamarád.“
Tato slova nefiekl v nûjaké lehkomyslnosti, protoÏe
váÏnû dodal, Ïe pokud nevíme o Bohu nic jistého, mûli
bychom se alespoÀ jeden k druhému chovat slu‰nû.
„Peklo ve skuteãnosti neexistuje,“ pokraãoval, „peklo,
to jsou lidé. Lidé, ktefií k sobû nejsou slu‰ní.“
Zdálo se, Ïe tento na pohled sice tvrd˘, ve svém nitru
v‰ak zfiejmû jemn˘ a laskav˘ muÏ, by rád pfiijal takového Boha, jakého právû popsal. BûÏné a populární pfiedstavy o Bohu mu byly zfiejmû dost vzdálené.
Mnozí z tûch, ktefií dnes v Boha nevûfií – bez ohledu
na to, zda náboÏenskou v˘chovu v dûtství mûli nebo ne –
pfiece jen neurãitû hovofiili o jakési vzdálené, ale laskavé
14
moci. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“
oÏivila své vzpomínky na dûtskou nedûlní ‰kolu mladá
maminka, která svou pfiedstavu dokreslila je‰tû neurãit˘m mávnutím ruky.
V severozápadní Anglii jsem se setkal s milou ãtyfiãlennou rodinou, která byla zrovna na procházce po
mofiském pobfieÏí. Maminka se smutkem vyprávûla
o tom, jak postupnû pfiestali chodit do kostela a vzdali se
kfiesÈanské víry. „BÛh a církev jsou pro nás pfiíli‰ vzdálení,“ vysvûtlovala. „UÏ pro nás nic neznamenají.“ PfiestoÏe celá léta chodili do kostela a nedûlní ‰koly, nikdo
z rodiny si nedokázal vzpomenout ani na jedin˘ pfiíbûh
z Bible.
„Kdyby existoval nûjak˘ bÛh, kterého byste mohli
uctívat, jak˘ by mûl b˘t?“
Jedenáctiletá Lorraine ti‰e odpovûdûla: „Musel by to
b˘t nûkdo, komu bych mohla dÛvûfiovat, nûkdo, kdo by
mû nikdy nezklamal.“
EXISTUJE „NùKDO, KOMU JE MOÎNÉ DÒVù¤OVAT“?
Na tuto otázku nelze odpovûdût tak, Ïe budeme citovat tvrzení z Písma. VÏdyÈ právû to, jak pochopili Boha
z Bible, dovedlo tyto lidi k pochybnostem o biblick˘ch
tvrzeních; a k tomu, aby to pfieváÏilo ty „hrÛznûj‰í stránky Písma“, by nestaãilo ani pfiipomenout si v‰echny pfiíbûhy o BoÏí lásce. MoÏná vyvstává otázka: Které z tûchto statí jsou vlastnû pravdivé? VÏdyÈ pro mnohé hloubavé lidi ztratila Bible svou autoritu z toho dÛvodu, Ïe se
jim nezdá ve v‰em dostateãnû logická.
KdyÏ se manÏelka jednoho úspû‰ného obchodníka
snaÏila najít vhodná slova pro popis své pfiedstavy Boha,
zaãala slovy „nedÛsledn˘, svévoln˘“ a skonãila konstatováním, Ïe BÛh je „krut˘“. „Ale,“ pokraãovala je‰tû,
15
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 16
„proã bychom si nemohli z kfiesÈanství podrÏet aspoÀ
morální hodnoty, tfieba ‘miluj svého bliÏního jako sám
sebe’, aniÏ bychom pfiitom poãítali s kfiesÈansk˘m
Bohem?“ Podobnû jako mnozí dal‰í, i ona byla „odchována“ nedûlní ‰kolou, ale dnes – byÈ se ‰petkou lítosti –
se oznaãila za ateistku.
Není to tak dávno, co se samotná královna AlÏbûta
nechala vefiejnû sly‰et, Ïe lidé ve Velké Británii si více
neÏ ãehokoli jiného váÏí moÏnosti svobodného projevu
a vlastní individuality. A pfiestoÏe po staletí obhajovali –
nûkdy i s nasazením vlastního Ïivota – náboÏenskou
svobodu, tedy právo zvolit si církev na základû vlastního
pfiesvûdãení, dnes mnozí právû proto, Ïe tuto svobodu
mají, do kostela nechodí.
Boha, Bibli a církev dnes lidé nechápou ani tolik jako
ohroÏení jejich vzácné svobody. Jednodu‰e je povaÏují
spí‰e za relikvie, které patfií do vzdálené minulosti, do
doby nevolníkÛ a aristokracie, kdy svoboda byla v˘sadou pouhé hrstky privilegovan˘ch, ktefií povûrãivosti
chud˘ch zneuÏívali pro osobní obohacení.
Po celé Británii nacházíme památníky z dob, kdy se
kfiesÈanství tû‰ilo vût‰í autoritû neÏ dnes. âasto jsou to
v‰ak památníky nejen víry a odvahy jednotlivcÛ, ale
i dlouhé temné historie pokusÛ rÛzn˘ch náboÏenství –
kfiesÈanství nevyjímaje – potlaãovat svobodu a individualitu, a to mnohdy barbarsk˘mi prostfiedky.
V mûstû Chester, nedaleko severní hranice mezi Anglií a Welsem, se hned vedle cesty nachází prost˘
kamenn˘ monument, jako pfiipomínka toho, Ïe krut˘
útlak nepraktikovala pouze jedna odnoÏ kfiesÈanství.
Nápis na památníku hlásá, Ïe George Marsh, protestantsk˘ duchovní, „byl nedaleko od tohoto místa upálen
kvÛli své vífie“. Stalo se to za panování Marie I. Krvavé,
16
v roce 1555. Existuje v‰ak také památník pfiipomínající
fakt, Ïe protestanté v roce 1679 umuãili fiímskokatolického knûze Johna Pleasingtona, kter˘ byl v roce 1970
vyhlá‰en za svatého. Oba „kacífii“ byli odsouzeni na
smrt ve jménu jednoho a téhoÏ kfiesÈanského Boha.
Zástupy lidí, ktefií se tak rádi shromaÏìovali, aby tyto
popravy sledovali, mÛÏeme pfiitom jen tûÏko vinit
z toho, Ïe o Bohu mûli znaãnû zmatené pfiedstavy a Ïe se
ho báli.
Dokonce ani pozdûji, v dobách více osvícen˘ch,
nebyli BÛh, Bible nebo církev synonymy dÛstojnosti,
svobody a zachovávání práv jednotlivcÛ. Mnozí nena‰li
v kfiesÈanství Ïádn˘ smysl, a proto je pro nû jednodu‰‰í
pokládat Boha a náboÏenství za souãást pestrého kulturního dûdictví Británie, podobnû jako tfieba Stonehenge
ãi lond˘nskou Tower, které je tfieba pfiirozenû zachovat,
ba dokonce chránit, které v‰ak netvofií souãást moderního Ïivota.
KONEC K¤ESËANSKÉ ÉRY?
Ve Stratfordu nad Avonem jsem se setkal je‰tû s jin˘m motocyklistou, kter˘ mi fiekl: „Kdysi, kdyÏ jsem
jako mal˘ chlapec chodil do nedûlní ‰koly, jsem vûfiil
v pfiátelského Boha. Dnes ho v‰ak uÏ jednodu‰e nepotfiebuji.“ V dne‰ní dobû má podobné názory jako tento
motocyklista tolik lidí, Ïe se bûÏnû zaãíná mluvit o konci
kfiesÈanské éry nejen ve Velké Británii, ale i ve znaãné
ãásti Evropy.
„Nemusíme chodit do kostela, abychom byli slu‰n˘mi lidmi,“ poznamenal Barry, sympatick˘ fiezník, kter˘
se opíral o svoji svûtleãervenou dodávku. KdyÏ jsem se
ho ptal, jak se jmenuje ten impozantní kostel naproti
jeho obchodu, zasmál se a zakroutil hlavou: „To se ptáte
17
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 18
toho pravého! Já v Boha nevûfiím a do kostela jsem
nikdy nechodil.“ Barryho jednání pfiitom jasnû svûdãilo
o tom, Ïe je to opravdu slu‰n˘ ãlovûk.
Mohli bychom oãekávat, Ïe v dobách, kdy kfiesÈanství
mûlo vût‰í vliv, byli lidé rÛzn˘ch názorÛ k sobû slu‰nûj‰í
a navzájem si prokazovali i více úcty. Správnû v‰ak poznamenal jeden v˘znamn˘ oxfordsk˘ knihovník, sám
horliv˘ kfiesÈan: „Ústup náboÏenství v Británii pfiinesl
s sebou aspoÀ nûco dobrého – lidé jsou nyní navzájem
vÛãi sobû tolerantnûj‰í.“
BÛh je urãitû velmi smutn˘, kdyÏ tolik slu‰n˘ch lidí
v Británii a na celém svûtû ho zafiazuje do ménû svobodn˘ch a ménû civilizovan˘ch epoch. Jistû si touÏebnû
pfieje, aby sly‰eli tu neuvûfiitelnou nabídku jeho Syna
vyslovenou pfied témûfi 2000 lety: „UÏ vás nenaz˘vám
sluhy,... nazval jsem vás pfiáteli“ (J 15,15).
Co myslíte, která spoleãnost by mohla b˘t civilizovanûj‰í a svobodnûj‰í neÏ ta, jíÏ by vládl BÛh, kter˘ vyslovil tuto vûtu?
18
CHTùL BYCH,
ABYSTE BYLI M¯MI P¤ÁTELI
Slova, která JeÏí‰ fiekl sv˘m uãedníkÛm toho veãera
v horní místnosti (místnost v poschodí jednoho z jeruzalémsk˘ch domÛ, kde JeÏí‰ jedl s uãedníky velikonoãní
veãefii, viz L 22,12.13), byla vyslovena v aramej‰tinû. Jan
je zapsal fiecky a pfiesn˘ pfieklad do ãe‰tiny zní následovnû: „UÏ vás nenaz˘vám sluÏebníky...“ Slovo pfieloÏené
jako „sluÏebník“ (sluha) znamená v fieãtinû spí‰e „otrok“,
coÏ se nám v‰ak dnes jeví jako pfiíli‰ silné vyjádfiení. „UÏ
vás nenaz˘vám sluÏebníky, protoÏe sluÏebník neví, co
ãiní jeho pán. Nazval jsem vás pfiáteli, neboÈ jsem vám
dal poznat v‰echno, co jsem sly‰el od svého Otce.“
V‰imnûte si, jak odli‰nû JeÏí‰ charakterizuje sluhu,
a jak pfiítele. Sluha nemá tu pfiednost rozumût tomu, co
dûlá jeho pán, a ani se to od nûj neoãekává. Má dûlat jen
to, co se mu fiekne. Îádné otázky, Ïádné dÛvody. Pouhé:
„Ano, pane! Jak rozkáÏete, pane!“
Aby bylo zfiejmé, Ïe JeÏí‰ nepoÏaduje slepou poslu‰nost, pfiipomnûl uãedníkÛm, Ïe o záleÏitostech svého
Otce jim oznámil v‰echno, co jen mohl. Na základû toho
uãedníci mohli dûlat to, co od nich BÛh skuteãnû oãekával. – A on oãekával pfiedev‰ím dobrovolnou spolupráci
chápajících pfiátel.
Nebylo by v‰ak pro nás, slabé a hfií‰né smrtelníky,
pfiimûfienûj‰í spokojit se s postavením sluhÛ, ktefií se na
nic neptají? Mimochodem i jednu ãást Pavlova listu
¤ímanÛm nûktefií ãasto pouÏívají k tomu, aby podpofiili
19
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 20
my‰lenku, Ïe vûrní sluhové se nikdy nemohou opováÏit
zpochybÀovat BoÏí nevyzpytatelné cesty. V listû ¤ímanÛm 9,20 Pavel odpovídá evidentnû zmatenému a ponûkud rozhofiãenému tazateli: „Ale ãlovûãe, kdo ty vlastnû
jsi, Ïe si troufበpfiít se s Bohem? ¤íká snad v˘robek
svému tvÛrci: ‘Proã jsi mû udûlal právû takhle?’“ (SNC)
Zdálo by se, Ïe tak pfiíkré odmítnutí znamená konec
ve‰kerého na‰eho snaÏení pochopit BoÏí cesty. A pfiipusÈme, Ïe nicotn˘m lidsk˘m bytostem by se mohlo
zdát mnohem pfiimûfienûj‰í vyjádfiení: „Staãí, kdyÏ nám
fiekne‰, ãemu máme vûfiit, a uvûfiíme. Staãí fiíct, co máme
dûlat, a my to udûláme.“ Takhle v‰ak vypadá spí‰e fieã
sluhÛ, coÏ nejde dohromady s tím, co nám nabízí JeÏí‰
v Janovû evangeliu 15,15. TotiÏ s pfiátelstvím a pochopením. Pfiesto jsem bûhem teologick˘ch debat ãastokrát
sly‰el citovat ¤ím 9,20 – se zámûrem ukonãit jakoukoli
dal‰í diskusi.
Je dÛleÏité, ba co víc, je podstatné ãíst tento oddíl
vÏdy v ‰ir‰ím kontextu. V prvních osmi kapitolách listu
¤ímanÛm Pavel vysvûtlil, Ïe BÛh nabízí svobodu, pfiátelství a spasení kaÏdému, kdo se rozhodne mu dÛvûfiovat. Bez ohledu na rasu, národnost, pohlaví nebo spoleãenské postavení, pro v‰echny platí stejné podmínky;
BÛh je Otcem nás v‰ech.
„Ale to není spravedlivé,“ namítá kdosi z Pavlov˘ch
posluchaãÛ. „BÛh nabídl spasení na‰emu otci Abrahamovi a jen jeho potomci mají nárok na tak velikou
pfiednost.“
S tím Pavel souhlasí – nicménû dále vysvûtluje, Ïe ne
v‰ichni tûlesní potomkové Abrahama pfiijali BoÏí laskavou nabídku. Skuteãn˘m potomkem otce Abrahama je
kaÏd˘ ãlovûk, kter˘ se podobnû jako Abraham rozhodl
b˘t BoÏím dÛvûfiujícím pfiítelem.
20
„Ale to není ani pravda, ani to není spravedlivé!“ opût
se oz˘vá námitka.
„Domníváte se, Ïe vy, obyãejní smrtelníci mÛÏete
Bohu pfiikazovat, jak má fiídit svÛj vesmír?“ odpovídá
Pavel v listû ¤ímanÛm 9,20. BÛh jako Stvofiitel vesmíru
a nás v‰ech, kdo jsme jeho obyvateli, má samozfiejmû
svrchované právo fiídit ho zpÛsobem, jak˘ se mu líbí. Je
v‰ak opravdu radostnou zprávou, Ïe BÛh se jednou provÏdy rozhodl vládnout v atmosféfie svobody a pfiátelství
a v‰echny své dûti zve, aby na tom mûly úãast.
Smyslem textu ¤ 9,20 není zakázat nám nebo nás
odradit od poctivého bádání a kladení si otázek, ani nám
nechce bránit v tom, abychom byli chápajícími BoÏími
pfiáteli. Pavel zde vyjadfiuje spí‰e údiv nad tím, Ïe nûkdo
mÛÏe b˘t tak neomalen˘ a uvaÏovat takhle nerozumnû,
Ïe se odváÏí zpochybÀovat BoÏí právo fiídit vesmír takov˘m obdivuhodn˘m zpÛsobem.
Pfii pfiem˘‰lení o tûchto záleÏitostech bychom se
pochopitelnû mohli divit, jak nicotné lidské bytosti
mohou b˘t skuteãn˘mi pfiáteli toho, kdo je nekoneãnû
vy‰‰í neÏ my, kdo má tak úÏasnou moc a majestát, Ïe
i mocní andûlé, jak fiíká Bible, se v jeho pfiítomnosti
pokornû sklánûjí. (Viz Zj 7,11.12.) Jak mÛÏeme mít blízké a pfiátelské vztahy s tak mocnou bytostí?
Nebo se snad to, co fiekl JeÏí‰ v evangeliu Jana 15,15,
vztahuje jen na nûho samotného? Je pouze JeÏí‰ pokorn˘ a pfiátelsk˘, jak to ukázal, kdyÏ Ïil mezi námi jako
ãlovûk? Je moÏné, Ïe tuto nabídku dává i ten, kterého
naz˘váme Otcem? I kdyÏ mnozí kfiesÈané rádi zpívají
svoji oblíbenou píseÀ „Jak˘ pfiítel je nበJeÏ퉓, sly‰eli
jste uÏ nûkoho zpívat „Jak˘ pfiítel je nበOtec“?
JeÏí‰ o tom mluvil uÏ se sv˘mi uãedníky: „JestliÏe
jste vidûli mne, vidûli jste Otce. JestliÏe dÛvûfiujete mnû,
dÛvûfiujete Otci.“ To jsou slova, která jim fiekl tûsnû pfied
21
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 22
tím, neÏ jim nabídl své pfiátelství (J 12,44.45; 14,9;
15,15). Pozdûji k tomu je‰tû dodal: „Sám Otec vás miluje.“ (J 16,27)
Mimochodem, kdo je vlastnû JeÏí‰? Bible na mnoha
místech popisuje JeÏí‰e jako Boha, samotného Stvofiitele.
Ale snad nejjasnûji to vyjadfiuje text Izajá‰e 9,5 (v nûkter˘ch pfiekladech ver‰ 6), kter˘ byl podkladem i pro slavné Händlovo oratorium „Mesiቓ: „NeboÈ se nám narodí
dítû, bude nám dán Syn,... a bude mu dáno jméno:
...BoÏsk˘ bohat˘r, Otec vûãnosti, Vládce pokoje.“ Víme,
Ïe „Vládcem pokoje“ je JeÏí‰. Text ov‰em fiíká, Ïe on je
i mocn˘m Bohem, vûãn˘m Otcem! Ano, je to ten, kter˘
nás chce spí‰e neÏ sluhy naz˘vat sv˘mi pfiáteli.
„BÒH TO ¤EKL, A MNù TO STAâÍ!“
Nezamûfiuje se v‰ak Bible víc na poslu‰né sluÏebníky? Nenacházíme v ní snad celé seznamy odmûn a trestÛ? Ano, to je pravda. V‰iml jsem si, Ïe pro mnohé
zboÏné vûfiící jsou pfiitaÏlivûj‰í spí‰e ta místa Bible, kde
se mluví o sluzích. Potom se také snaÏí jednat tak, jak
by podle nich mûli jednat vûrní sluhové. Nekladou otázky, nehledají dÛvody a dokonce fiíkají: „Víra nepotfiebuje
dÛvody a dÛkazy.“ ¤ídí se tím znám˘m sloganem:
„JestliÏe to fiekl BÛh, já tomu vûfiím, to mnû staãí!“
V dûjinách bylo mnoho náboÏensk˘ch vÛdcÛ, ktefií
pokud jde o vztah vûfiícího k Bohu upfiednostÀovali
model sluhÛ. Tvrdili totiÏ, Ïe jsou pfiedstaviteli BoÏími,
na základû „modelu sluhÛ“ odvozovali i svou vlastní
autoritu a oãekávali, Ïe jejich následovníci budou jednat
jako vûrní sluhové. A pamatujte, sluhové se neptají
„Proã?“, sluhové nepotfiebují dÛvody a vysvûtlení. Sluhové prostû poslouchají.
V tomto duchu vedl své následovníky také Jim Jones.
Proto kdyÏ více neÏ devût set jeho pfiívrÏencÛ poslu‰nû
22
vypilo kyanid, právû tolik jich také zemfielo. Mnozí ãlenové Jonesovy sekty Svatynû lidu mohli zÛstat naÏivu,
staãilo klást si otázky. Jejich slepá víra je v‰ak nakonec
dovedla k slepému podfiízení se poÏadavkÛm jejich ‰íleného vÛdce a k masové náboÏenské sebevraÏdû v pralesích Guyany v roce 1978.
„BUëTE M¯MI P¤ÁTELI, JINAK VÁS ZNIâÍM“?
âteme-li v Bibli tolik rÛzn˘ch varování pfied zniãením, není nelogická otázka: „Jak mÛÏeme b˘t pfiáteli
Nûkoho, kdo nám vyhroÏuje, Ïe pokud ho nebudeme
poslouchat, tak zahyneme?“ ¤íká nám v‰ak BÛh:
„Buìte m˘mi pfiáteli, jinak vás zniãím“?
KdyÏ babylonsk˘ král Nebúkadnesar vydal sv˘m
poddan˘m pfiíkaz: „Na kolena, jinak vás hodím do rozpálené pece!“ (Da 3. kap.), znûlo to rozhodnû „normálnûji“, neÏ kdyby rozkázal: „Musíte mû milovat, protoÏe
jinak vás hodím do ohnû.“
Lidi mÛÏete donutit, aby pfied vámi padli na kolena,
ale nemÛÏete je donutit, aby se stali va‰imi pfiáteli.
„MILUJ Mù, NEBO ODEJDI!“
Pfied ãasem jsem na svátek svatého Valentina dostal
pohlednici, na níÏ byl vyobrazen˘ znám˘ hrdina kreslen˘ch vtipÛ a filmÛ – kocour Garfield. Garfield, jako
obvykle zlostnû se tváfiící a s najeÏen˘mi chlupy, drÏí
v ruce srdce a s velkou naléhavostí vyz˘vá: „MÛÏe‰ si
vybrat: Buì mû bude‰ milovat, nebo jdi pryã!“ Îe by
tohle byl zpÛsob, jak si získat pfiátele? KdyÏ potom
pohlednici otevfiete, uvnitfi vám Garfield vyhroÏuje:
„Pokud se rozhodne‰ nesprávnû, zlomím ti ruku!“
Miluj mû, jinak ti zlomím ruku? To zní absurdnû –
a pfiesnû tak to bylo i zam˘‰leno. Ale jak si pak v souvislosti s JeÏí‰ovou nabídkou pfiátelství z Janova evan23
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 24
gelia 15,15 vysvûtlit hrozivé varování tfietího andûla ze
Zjevení 14? Îe by nám tady BÛh fiíkal: „To, o co mi jde
nejvíc, je va‰e láska a pfiátelství. Pokud toho v‰ak nedosáhnu, budu vás muãit po celou vûãnost.“ Jak by se nám
to zamlouvalo? Zní to pfiesvûdãivû? Anebo bychom se
snad nemûli ptát, jak je to vlastnû my‰leno? Sluhové
pfiece nekladou Ïádné otázky. Ale pfiátelé? Ti jednají
jinak. S respektem a úctou se ptají: „Proã?“
„PTEJ SE, ALE NA VLASTNÍ NEBEZPEâÍ!“
Doma mám odloÏenou je‰tû jinou pohlednici s Garfieldem. Na ní kocour ve vztyãené levici drÏí kladivo
a s oãividnou zlomyslností proná‰í své varování: „Ptej
se, ale na vlastní nebezpeãí!“ Je smutné, Ïe mnozí chápou BoÏí varování právû takto. Osobnû si v‰ak myslím,
Ïe je‰tû mnohem nebezpeãnûj‰í je neptat se, protoÏe
potom to mÛÏe skonãit tak, Ïe ãlovûk vypije kyanid,
kter˘ mu podá nûjak˘ Jim Jones.
Bible je tu proto, aby nám poskytla dÛvody a dÛkazy,
na kter˘ch dotazující se pfiátelé mohou zaloÏit své chápání BoÏích vûcí. A tak právem mÛÏeme oãekávat, Ïe
v Písmu najdeme pfiíklady, které nám ukáÏou, jak se ná‰
nebesk˘ Otec staví k závaÏn˘m otázkám sv˘ch dûtí.
ABRAHAM BYL NAZVÁN BOÎÍM P¤ÍTELEM
Tfieba takov˘ pfiíklad Abrahama. KdyÏ se BÛh chystal
zniãit Sodomu a Gomoru, nejdfiív se obrátil na svého
dobrého pfiítele Abrahama, aby mu oznámil, co hodlá
udûlat (viz Gn 18). A co na to Abraham? Odpovídá
snad: „V˘bornû, pane. VÏdyÈ kdo jsem já, abych zpochybÀoval BoÏí nevyzpytatelné cesty. Z tamhle toho
svahu budu sledovat, jak to bude hezky hofiet.“
Ne!
„Ne, mÛj BoÏe, kdyby se tam na‰lo padesát slu‰n˘ch
lidí, jak tû znám, ty bys nûco takového neudûlal. Dokon24
ce i kdyby jich tam bylo ãtyfiicet, tfiicet, dvacet nebo
i ménû. OdpusÈ mi, Pane, jestli se ti to zdá neuctivé, ale
coÏ by soudce celé zemû nemûl udûlat to, co je správné?“
(Gn 18,25)
A jak reagoval BÛh? Odpovídá mu rozãilenû: „To je
konec na‰eho pfiátelství! Je‰tû nikdy jsem se nesetkal
s takovou drzostí!“?
Ne. Naopak! „Urãitû jsi m˘m dobr˘m chápajícím pfiítelem, kdyÏ takhle mluví‰. Stane‰ se pro kaÏdého, kdo
bude ãíst Bibli, pfiíkladem dÛvûfiujícího pfiítele.“ A tak se
ve Starém i v Novém zákonû hovofií o Abrahamovi jako
o jednom z nejlep‰ích BoÏích pfiátel. Ano, byl to on, kdo
se odváÏil ptát Boha: „Proã?“
BÒH MLUVIL S MOJÎÍ·EM TAK,
JAKO âLOVùK MLUVÍ SE SV¯M P¤ÍTELEM
Pozdûji se setkáváme s pfiíkladem MojÏí‰e. BÛh mu
jednoho dne fiíká: „UÏ mám dost toho lidu. Ustup, aÈ je
mohu zniãit; z tebe v‰ak udûlám velik˘ národ.“ (Ex
32,7-14; Nu 14,11-19) A co na to MojÏí‰? „Dobfie, Pane,
kdyÏ ses tak rozhodl, kdo jsem já, abych si dovolil zpochybÀovat tvé nevystiÏitelné cesty? A tvé nabídky – uãinit ze mne velik˘ národ – si velmi váÏím.“ Je tohle
MojÏí‰ova odpovûì?
Ne, od MojÏí‰e nic takového nesly‰íme!
Naopak fiíká: „BoÏe, podle toho, jak tû znám, ty bys
to neudûlal. Navíc by to u‰kodilo tvé povûsti. Doslechli
by se o tom EgypÈané a mysleli by si, Ïe jsi pfiíli‰ slab˘
na to, abys svÛj lid dovedl aÏ do zaslíbené zemû. Pane,
jak tû znám, ty to urãitû neudûlá‰!“
„Kdo jin˘ mû zná tak jako ty, MojÏí‰i? Ty jsi opravdu
m˘m pfiítelem, proto s tebou mohu mluvit otevfienû,
tváfií v tváfi, jako kdyÏ ãlovûk mluví se sv˘m pfiítelem.“
(Ex 33,11; Nu 12,8)
25
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 26
„DùKUJI TI, JÓBE, ÎE JSI M¯M P¤ÍTELEM“
Dal‰ím pfiíkladem je Jób. KdyÏ se mu zdálo, Ïe ho BÛh
opustil, volal: „Pane, b˘vali jsme tak dobr˘mi pfiáteli, stále
jsme spolu rozmlouvali. Proã se mnou teì uÏ nemluví‰?
¤ekni mi, prosím, co se stalo?“ (Jb 29,1-4; 30,20)
Elíhú a dal‰í tfii muÏi pfii‰li za Jóbem s dobr˘mi
úmysly – aby mu poradili v jeho tûÏké situaci; byli to
v‰ak „bídní tû‰itelé“ (Jb 16,2). Elíhú fiekl: „Já bych se na
tvém místû nedomáhal rozhovoru s Bohem. Nedával
bych mu pfiíleÏitost, aby mû zabil.“ (Jb 37,20 – GNB)
Vidíte, Elíhú byl nanejv˘‰ jen tfiesoucím se sluhou.
Ale Jób pokraãoval: „Já chci, aby BÛh se mnou mluvil. Prosím, Pane, mluv se mnou, protoÏe vím, Ïe kdybychom spolu mohli hovofiit, urãitû bych pochopil, proã
se to v‰echno se mnou dûje.“ (Viz Jb 23,3-7.)
Nakonec BÛh pfiece jen pfieru‰il mlãení: „Ano, Jóbe,
mበpravdu. Tvoji pfiátelé mû neznají tak dobfie jako ty.
Dûkuji ti, Ïe jsi m˘m pfiítelem. Dûkuji ti za to, Ïe jsi o mnû
mluvil pravdu.“ (Jb 42,7.8 – GNB)
Kdyby uãedníci pfiijali JeÏí‰ovu nabídku pfiátelství,
odváÏili by se klást otázky uÏ tenkrát v horní místnosti.
Mohli by se ptát tfieba takto: „JestliÏe tedy chce‰, abychom byli tv˘mi pfiáteli, proã se v Bibli tolik pí‰e o sluÏbû a o sluzích? A jestliÏe lásku a pfiátelství není moÏné
pfiikázat, proã BÛh tolik pouÏívá zákon?“
„¤EKNI SVÉMU BRÁ·KOVI, ÎE HO MÁ· RÁD!“
MoÏná se i vám podafiilo nûkdy v dûtství udefiit svého
malého brá‰ku. Va‰e maminka jako obvykle rychle
dokázala posoudit, kdo je vinen: „¤ekni svému brá‰kovi, Ïe ti to je líto!“
Ale vám to vÛbec nebylo líto. A kdybyste mûli b˘t
upfiímní, vlastnû byste ho nejrad‰i udefiili je‰tû jednou.
26
Ale vedle vás stojí maminka – a ona je mnohem vût‰í
neÏ vy. Proto fieknete: „Je mi to líto.“ Asi si pamatujete,
jak prázdn˘ zvuk mûla va‰e slova!
Maminka v‰ak jde je‰tû dál: „¤ekni svému brá‰kovi,
Ïe ho mበrád!“ A to je pro vás je‰tû tûωí. Vzpomínáte
si, jak znûla va‰e slova?
To v‰ak je‰tû není konec, naopak, celá situace je stále
sloÏitûj‰í. „Polib svého drahého bratfiíãka!“
„NemÛÏu.“
„Poslechni, co jsem ti fiekla – polib ho, nebo jinak
uvidí‰!“ Vzpomínáte si, jak upfiímn˘ polibek to byl?
BÛh byl urãitû velmi smutn˘, kdyÏ musel své dûti
shromáÏdit na úpatí hory Sínaj (Ex 20. kap.) a pfiikázat
jim, aby se navzájem milovaly, aby se pfiestaly zabíjet
a nenávidût, aby skoncovaly s nemravnostmi, aby pfiestaly lhát a krást. KdyÏ se otec musí ke sv˘m dûtem chovat takov˘m zpÛsobem, situace v jeho rodinû je urãitû
velice váÏná.
LÁSKU NELZE P¤IKÁZAT
Jak vysvûtluje apo‰tol Pavel, „zákon byl pfiidán kvÛli
pfiestoupení a nesprávnému jednání“ (Ga 3,19). Ve skuteãnosti to, na ãem Bohu nejvíc záleÏí a co chce pro své
dûti – totiÏ pokoj, lásku, ‰tûstí a pfiátelství zaloÏené na
dÛvûfie – není moÏné dosáhnout vydáním zákona a uÏ
vÛbec ne silou nebo zastra‰ováním. „Ne silou ani mocí,
ale duchem m˘m,“ fiíká BÛh (Za 4,6). Pouze prostfiednictvím lásky a pravdy, tedy tak, jak pÛsobí Duch svat˘,
je moÏné lidi pfiesvûdãit, aby na základû vlastního rozhodnutí dali Bohu to, co od nich oãekává.
Ano, lidi mÛÏete donutit, aby byli va‰imi sluhy, nemÛÏete je v‰ak pfiinutit, aby se stali va‰imi pfiáteli.
Pfiál bych si, kdyby uãedníci tam v horní místnosti
poprosili JeÏí‰e, aby jim vysvûtlil, proã BÛh tak mnoho
27
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 28
pouÏíval zákon. VÏdyÈ se zdá, Ïe to protifieãí zku‰enostem a zdravému úsudku – pfiikazovat lidem, aby milovali Boha a jeden druhého. Pfiesto je‰tû pfiedtím neÏ
v Janovû evangeliu 15,15 nabídl JeÏí‰ sv˘m uãedníkÛm
pfiátelství (ale i tûsnû potom), jim opakovanû pfiikazuje,
aby se navzájem milovali. „To je moje pfiikázání, abyste
se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás... To vám
pfiikazuji, abyste jeden druhého milovali.“ (J 15,12.17)
Pfii stejné pfiíleÏitosti JeÏí‰ fiekl: „Vy jste moji pfiátelé,
ãiníte-li, co vám pfiikazuji“ (v. 14). Vyjádfiili jste se uÏ
nûkdy podobnû pfied ãlovûkem, kterého jste chtûli získat
za svého pfiítele? Co by se asi stalo, kdybyste ve ‰kole
pfii‰li ke svému spoluÏákovi se slovy: „MÛÏe‰ se mnou
kamarádit, kdyÏ bude‰ dûlat, co ti fieknu.“ Nemusím snad
dodávat, Ïe kdybychom si takto pfiedstavovali pfiátelství,
bylo by spí‰ pfiekvapující, kdybychom mûli hodnû pfiátel.
B¯T BOÎÍM SLUÎEBNÍKEM JE POCTA
Kdo z nás by mûl odvahu obrátit se na Boha s neuvûfiitelnou my‰lenkou, v duchu textu Janova evangelia 15,15:
„UÏ nejsme ochotni b˘t tv˘mi sluhy. Trváme na tom,
abys od nynûj‰ka s námi jednal jako se sv˘mi pfiáteli“?
B˘t BoÏím sluhou je vlastnû pocta. A jak by to bylo
krásné, kdyby se o nás BÛh na konci vyjádfiil jako
o „dobr˘ch a vûrn˘ch sluzích“. Ale je to sám BÛh, kter˘
pfiichází s nabídkou nûãeho daleko lep‰ího: mÛÏeme b˘t
jeho chápajícími pfiáteli.
BÛh fiekl: „UÏ vás více nenaz˘vám sv˘mi sluhy, protoÏe sluhové dûlají jen to, co se jim fiekne. Radûji vás
naz˘vám sv˘mi pfiáteli, protoÏe chci, abyste vûcem
rozumûli.“ Skuteãnû dobr˘ a vûrn˘ sluha, kter˘ se fiídí
heslem: „BÛh to fiekl, já tomu vûfiím, a to mi staãí!“, by
tedy mûl vzít velmi váÏnû i JeÏí‰Ûv v˘rok, Ïe on dává
pfiednost vztahu vzájemného pfiátelství.
28
RADùJI BYCH BYL BOÎÍM P¤ÍTELEM
PovaÏujete se za BoÏího sluhu, nebo za BoÏího pfiítele?
MoÏná odpovíte: „Pokládám se je‰tû za nûco víc –
jsem BoÏím dítkem!“
A proã je lep‰í b˘t „BoÏím dítûtem“?
„No proto, Ïe kaÏdé dítû má urãitá práva, a já si
váÏím tûch práv, která JeÏí‰ pro mû vydobyl za tak velkou cenu.“
Nedávno jsem sly‰el, jak jeden muÏ z kazatelny prohla‰uje: „Pokud se dostanu do nebe, setkám se tam
s Bohem a on se bude divit, jak se tam vÛbec mohl dostat
takov˘ ãlovûk jako já. Udûlám jen jedno – ukáÏu mu své
právo. Není dÛleÏité, abych se Bohu líbil. Hlavní je, Ïe
uzná mé právo tam b˘t.“
Podle mne jsou taková slova spí‰e slovy sluhy. Rozhodnû nezní pfiíli‰ pfiátelsky. Kromû toho znám mnoho
dûtí, synÛ i dcer, které není moÏné nazvat pfiáteli sv˘ch
otcÛ. Ab‰alóm byl DavidÛv syn, a pfiesto byl nejvût‰ím
nepfiítelem svého otce. (Tento smutn˘ pfiíbûh najdeme
v 2. knize Samuelovû 15.-18. kap.)
Pokud jde o mne, radûji bych byl BoÏím pfiítelem neÏ
jen jeho dítûtem. Ale na‰tûstí mÛÏeme b˘t souãasnû
BoÏími sluhy, dûtmi i pfiáteli. Nemusíme si volit jen
jednu alternativu.
Vûfiím, Ïe b˘t BoÏím sluhou – zvlá‰È vûrn˘m sluhou –
je velká pfiednost. Podobné je to i s BoÏím dítûtem. Já
bych v‰ak chtûl b˘t pfiedev‰ím BoÏím pfiítelem. Pfiítelem, kter˘ dÛvûfiuje a kter˘ je také sám dÛvûryhodn˘.
29
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 30
BEZ DÒVùRY SE P¤ÁTELSTVÍ
Jsou pfiátelé, ktefií pfiátelství jen pfiedstírají, ale je
i takov˘ pfiítel, kter˘ je bliωí neÏ bratr. (RSV)
NEOBEJDE
Nûktefií pfiátelé pfiátelství jen hrají, ale skuteãn˘ pfiítel
je bliωí neÏ nejbliωí pfiíbuzn˘. (NRSV)
JestliÏe BÛh chce, abychom byli jeho pfiáteli, proã tak
ãasto vzbuzuje v Bibli dojem, Ïe je spí‰e nepfiátelsk˘?
CoÏ nás samotná Bible neuãí, Ïe pokud chceme mít pfiátele, musíme sami jednat pfiátelsky?
Zdá se, Ïe právû o tom hovofií Pfiísloví 18,24: „Ten,
kdo má pfiátele, má se chovat pfiátelsky, ponûvadÏ pfiítel
b˘vá vlastnûj‰í neÏ bratr.“ (kral.) Anglick˘ pfieklad krále
Jakuba (KJV) tlumoãí tento v˘znam je‰tû vyhrocenûji:
„âlovûk, kter˘ má pfiátele, se sám musí projevovat pfiátelsky; jsou pfiátelé, ktefií jsou bliωí neÏ bratr.“
Mnozí lidé – pravdûpodobnû na základû vlastních
zku‰eností – objevili pravdu, která je obsaÏena v prvé
ãásti tohoto pfiísloví. Sotva mÛÏeme oãekávat, Ïe bychom mohli mít pfiátele, pokud sami jako pfiátelé nejednáme. Pfiesto aÏ dodnes, a to by nám potvrdil i pohled do
rÛzn˘ch pfiekladÛ, se pfiekladatelé Bible rozcházejí
v názoru, co chtûl tûmito hebrejsk˘mi slovy vyjádfiit
pÛvodní autor.
BLIÎ·Í NEÎ BRATR
Zdá se v‰ak, Ïe pokud jde o smysl druhé ãásti tohoto
ver‰e, pfiekladatelé jsou v podstatû zajedno: Je tu vyjádfiena my‰lenka, Ïe opravdov˘ pfiítel je vûrnûj‰í neÏ bratr.
Z toho by se dalo vyvodit, Ïe pfiátelÛm z první ãásti
ver‰e není vÏdy moÏné dÛvûfiovat. A mnohé pfieklady to
tak také uvádûjí:
30
Nûkterá pfiátelství dlouho nevydrÏí, ale nûktefií pfiátelé jsou vûrnûj‰í neÏ bratfii. (GNB)
Je moÏné, Ïe by JeÏí‰, kdyÏ nazval uãedníky sv˘mi
pfiáteli, pfiátelství pouze pfiedstíral a „hrál“? JestliÏe my
jin˘m nedÛvûfiujeme a nesnaÏíme se o to, aby oni mohli
dÛvûfiovat nám, pfiátelské vztahy nebudou trvalé. Existuje dobr˘ dÛvod dÛvûfiovat BoÏímu Synu jako „pfiíteli“,
kter˘ je „oddanûj‰í neÏ bratr“?
Jak máme chápat ty „hrozné pfiíbûhy“, které tolik
stra‰ily skotského hrobníka? Ty „hrÛznûj‰í aspekty Písma“, o nichÏ ona zboÏná uãitelka náboÏenství nechtûla
se sv˘mi Ïáky ani diskutovat? Je vÛbec moÏné, Ïe by
tyto stati pfiedstavovaly pouze charakter Otce, kter˘
vzbuzuje strach, a ne charakter jeho nûÏného Syna?
JE OTEC PODOBN¯ JEÎÍ·I?
Filip byl jedním z uãedníkÛ, ktefií mûli tu pfiednost
sly‰et pozvání svého Mistra k tomu, aby se stali jeho
chápajícími pfiáteli. I on byl zjevnû zmaten, protoÏe
vidûl zfieteln˘ rozdíl mezi JeÏí‰ovou pfiátelskou povahou
a svou pfiedstavou o Otci, utvofienou na základû Starého
zákona. A tak poÏádal JeÏí‰e: „Pane, ukaÏ nám Otce,
a víc nepotfiebujeme!“ (J 14,8)
„Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mû nezná‰?“
„Ale my se neptáme na tebe,“ mohl by naléhat Filip.
„Tebe známe a milujeme, Pane. A pfiestoÏe víme, Ïe jsi
BoÏím Synem, a uctíváme tû, nebojíme se b˘t ti tady
v horní místnosti tak blízko. Jsme v‰ak zvûdavi na Otce,
31
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 32
chceme vûdût nûco víc o tom Bohu, kter˘ zahfimûl na
Sínaji, zahubil cel˘ svût pfii potopû (Gn 6-8), zniãil
mûsta Sodomu a Gomoru (Gn 18,16-19,29), upálil
Nádaba a Abihua (Lv 10,1-11) a otevfiel zemi, aby pohltila vzboufience Kóracha, Dátana a Abírama (Nu 16.
kap.). Zajímá nás BÛh, kter˘ pfiikázal ukamenovat
Achana a jeho rodinu (Joz 7. kap.) a na hofie Karmel
seslal oheÀ z nebe (1 Kr 18. kap.).“
„JeÏí‰i, je moÏné, Ïe by Otec byl takov˘ jako ty?“
Pán odpovûdûl: „Kdybyste mû opravdu znali, znali
byste i Otce. Kdo vidûl mne, vidûl Otce. Jak mÛÏe‰
fiíkat: ‘UkaÏ nám Otce’? CoÏpak nevûfiíte, Ïe já jsem
v Otci a Otec je ve mnû? Pokud dÛvûfiujete mnû, mÛÏete
dÛvûfiovat i tomu, kter˘ mû poslal.“
„A pokud jde o ty znepokojující pfiíbûhy o trestech
a smrti,“ mohl JeÏí‰ pokraãovat, „nechápejte je nesprávnû, tedy tak, Ïe Otec není tak pfiátelsk˘ a pfiístupn˘ jako
já. Ve skuteãnosti jsem já vedl izraelsk˘ lid pfies pou‰È...
a pfiíkaz ukamenovat Achana byl m˘m pfiíkazem!“
Pavel tomu dobfie rozumûl, kdyÏ zmínil znám˘ biblick˘ symbol skály: „V‰ichni pili t˘Ï duchovní nápoj; pili
totiÏ z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou
byl Kristus.“ (1 K 10,4)
Kdyby Filip kladl dal‰í otázky, mohli uãedníci získat
nesmírnû cenná vysvûtlení, která by zaznamenali ve
sv˘ch evangeliích. Mohl se zeptat: „Proã jsi, Pane, pfiikázal ukamenovat Achana a celou jeho rodinu, ale
zabránil jsi tomu, aby ukamenovali Ïenu pfiistiÏenou pfii
nevûfie? Proã jsi na Sínaji zahfimûl tak hlasitû, ale s námi
nyní hovofií‰ tak jemnû?“
Uãedníci mûli, Ïel, vût‰í zájem na tom, aby získali co
nejlep‰í místa u stolu a aby se dovûdûli, jaké postavení
budou zaujímat v budoucím království. A proto je nyní
32
na nás, abychom kladli otázky. JeÏí‰ nás zve, abychom
se jako jeho pfiátelé snaÏili vûci pochopit.
PROâ BÒH NA SÍNAJI ZV¯·IL HLAS?
Pfiedstavte si, Ïe byste stáli pod horou Sínaj v ten slavnostní den, kdy BÛh sestoupil, aby mluvil s dûtmi Izraele.
Cel˘ vrch se tfiásl od pfiítomnosti BoÏí. Bylo vidût blesky, oheÀ a d˘m, bylo sly‰et hfimûní a velmi siln˘ zvuk
trouby.
A BÛh fiekl MojÏí‰ovi: „AÈ se lid nepfiibliÏuje k hofie.
Kdyby se nûkdo dotkl hory, aÈ uÏ ãlovûk nebo zvífie,
musí b˘t ukamenován nebo zastfielen ‰ípem. Postav
kolem hory ohradu. JestliÏe by nûkdo pfie‰el za ni, aby
mû vidûl, musí zemfiít.“ (Viz Ex 19,10-25.)
Lidé se tfiásli strachy. „V‰echen lid se chvûl a zÛstal
stát opodál. Tehdy fiekli MojÏí‰ovi: ‘Mluv s námi ty
a budeme poslouchat. BÛh aÈ s námi nemluví, abychom
nezemfieli.’“ (Ex 20,18.19)
Ale MojÏí‰ lid ujistil, Ïe se nemusí bát, protoÏe on
Boha zná a je jeho pfiítelem. PfiestoÏe MojÏí‰ vÏdycky
k Bohu pfiistupoval s nejhlub‰í úctou a bázní, nebál se.
A tak s ním BÛh mohl mluvit „tváfií v tváfi, jako kdyÏ
nûkdo hovofií se sv˘m pfiítelem“ (Ex 33,11). Mohli
bychom si také vzpomenout, jak nebojácnû, pfiitom v‰ak
uctivû zareagoval MojÏí‰ na BoÏí nabídku, Ïe z jeho
potomstva BÛh udûlá velk˘ národ, zatímco izraelsk˘
národ zniãí (Nu 14,11-19).
I kdyÏ BÛh zázraãnû vysvobodil Izraelce u Rudého
mofie a ‰tûdfie je zaopatfioval vodou a potravou, oni se
pfiesto celou cestu z Egypta aÏ k Sínaji chovali neuctivû,
reptali a nafiíkali. Jak si pak BÛh mohl získat a také udrÏet jejich pozornost, aby jim toho o sobû mohl zjevit
je‰tû víc?
33
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 34
Mûl s nimi mluvit nûÏnû, „tich˘m a jemn˘m hlasem“,
tak jako pozdûji hovofiil s Elijá‰em u jeskynû? (1 Kr
19,12) Mûl si sednout a plakat nad Izraelem, jako to
udûlal o nûkolik staletí pozdûji, kdyÏ sedûl na hofie
u Jeruzaléma a plakal nad sv˘m lidem? (L 19,41-44;
13,34; Mt 23,37)
Ne. Jedinû dramatick˘ projev jeho majestátu a moci
mohl vzbudit respekt u toho nedisciplinovaného davu
v pou‰ti. Ale povaÏme to riziko, jakému se BÛh vystavoval! Takov˘m jednáním riskoval, Ïe ho lidé nepochopí
a budou ho povaÏovat za hrozné boÏstvo, které je sotva
moÏné milovat jako pfiítele!
Bohu v‰ak zÛstávaly jen dvû moÏnosti: Buì takové
riziko podstoupit, nebo úplnû ztratit kontakt se sv˘m
národem. Kdyby si nezískal jejich respekt, vÛbec by ho
neposlouchali a nebrali by váÏnû ani jeho nafiízení. Proto
jiné starozákonní pfiísloví fiíká: „Poãátek moudrosti je
bázeÀ pfied Hospodinem.“ (Pfi 9,10) BÛh je ochotn˘
radûji riskovat, Ïe jeho dûti se ho budou nûjakou dobu
bát, dokonce ho i nenávidût, neÏ aby s nimi úplnû ztratil
kontakt.
I TY BY SES TAK ZACHOVAL?
Rodiãe a uãitelé urãitû dobfie chápou, co znamená
takhle riskovat. Pfiedstavte si, Ïe jste uãitelkou ÏákÛ na
prvním stupni základní ‰koly a dûti i vefiejnost vás znají
jako dÛstojnou Ïenu, která se dokáÏe ovládat. Za celé
dlouhé roky, co uÏ uãíte, jste na své malé Ïáãky nikdy
nezv˘‰ila hlas. Ale právû nyní jste od fieditele dostala
dÛleÏitou informaci, Ïe budova ‰koly je v plamenech.
Máte se postarat o to, aby dûti opustily uãebnu tak rychle, jak je to jen moÏné.
34
Obrátíte se k dûtem a klidnû jim oznámíte, Ïe ve
‰kole hofií. Ve tfiídû je v‰ak velk˘ ruch, protoÏe je právû
pfiestávka. Nikdo si ani nev‰imne, Ïe stojíte pfied tabulí.
Byla byste schopná z lásky ke sv˘m ÏákÛm zakfiiãet?
A kdyby ani to neupoutalo jejich pozornost, vylezla
byste na stÛl nebo hodila mezi dûti mokrou houbu? Dûti
by si nakonec v‰imly, Ïe se dûje cosi nesl˘chaného –
jejich dobrá a milá paní uãitelka stojí na stole, kfiiãí
a rozhazuje rukama jako nikdy pfiedtím, poprvé ji vidí
rozzlobenou! Dûti by se v úÏasu rychle posadily na
místa, vÏdyÈ to nezvyklé divadlo je tolik vystra‰ilo!
„Dûti, já se na vás vÛbec nehnûvám,“ zaãala byste
vysvûtlovat. „Jednodu‰e jsem se snaÏila získat va‰i
pozornost. Víte, budova ‰koly hofií a nechci, aby se vám
pfiihodilo nûco zlého. TakÏe rychle nastupte, sefiaìte se
a druh˘mi dvefimi opustíme uãebnu.“
DISCIPLÍNA MÁ SVOJE RIZIKA
Co je projevem vût‰í lásky? Odmítnout zv˘‰it hlas,
aby se dûti nepolekaly, nebo riskovat, Ïe se nás Ïáci sice
budou bát, nepochopí nás a ztratíme pfied nimi svou
dÛstojnost – ale dûti, které nám byly svûfieny, zachráníme?
KdyÏ BÛh vychovává svÛj lid, vÏdycky se vystavuje
podobnému riziku. „Koho Pán miluje, toho pfiísnû
vychovává.“ (Îd 12,6)
Je lépe pouÏít slovo „vychovává“ neÏ „trestá“ nebo
„kázní“, jak to uvádûjí nûkteré jiné pfieklady, protoÏe
v tûchto v˘razech je obsaÏena my‰lenka odplaty a trestu.
Smysl pÛvodního fieckého slova se neomezuje jen na
trest. Znamená „vychovávat“, „napravovat“, „trénovat“,
„vést k disciplínû“. A i kdyÏ v‰echny tyto v˘znamy
35
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 36
mohou pfiíleÏitostnû vyÏadovat trest, vÏdy by mûlo b˘t
cílem pfiedev‰ím usmûrnûní.
Laskav˘ zámûr BoÏí v˘chovy vysvûtluje dal‰í ze ·alomounov˘ch pfiísloví:
Neodvrhuj, mÛj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv
se jeho domlouvání. VÏdyÈ Hospodin domlouvá tomu,
koho miluje, jako otec synu, v nûmÏ nalezl zalíbení. (Pfi
3,11.12)
Autor listu ÎidÛm cituje toto pfiísloví a pak nabádá
BoÏí dûti, aby jim neunikl jeho povzbuzující v˘znam.
„Podvolujte se jeho v˘chovû; BÛh s vámi jedná jako se
sv˘mi syny. Byl by to vÛbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové v˘chovy, jaké se dostává
v‰em synÛm, pak nejste synové, ale cizí dûti. Na‰i tûlesní otcové nás trestali, a pfiece jsme je mûli v úctû; nemáme b˘t mnohem víc poddáni tomu otci, kter˘ dává
Ducha a Ïivot? A to nás na‰i tûlesní otcové vychovávali
podle svého uváÏení a jen pro krátk˘ ãas, kdeÏto nebesk˘ Otec nás vychovává k vy‰‰ímu cíli, k podílu na své
svatosti. Pfiísná v˘chova se ov‰em v tu chvíli nikdy
nezdá pfiíjemná, n˘brÏ kru‰ná, pozdûji v‰ak pfiiná‰í
ovoce pokoje a spravedlnost tûm, kdo jí pro‰li.“ (Îd 12,
7-11)
LEKCE U SPODNÍHO SCHODU
KdyÏ si vzpomenu na svoje dûtská léta, uvûdomuji si,
Ïe vÏdy, kdyÏ se moje maminka rozhodla, Ïe si zaslouÏím zvlá‰È dÛrazné pouãení, vûdomû podstupovala riziko, Ïe ji nepochopím. Îili jsme v té dobû v Anglii
v dvoupatrovém domû. „Proces v˘chovy“ probíhal obyãejnû ve vstupní hale. Mûli jsme tam pfiedsíÀovou stûnu
se zrcadlem, bylo tam místo, kam se také vû‰ely klobouky a de‰tníky, a uprostfied byla zásuvka na rukavice.
36
V ní byly uloÏeny i dva koÏené fiemeny. Vlastnû nikdy
jsem se nedozvûdûl, proã byly dva, dodnes si ale dokáÏu
pfiedstavit ten zlovûstn˘ zvuk, kdyÏ maminka otvírala
zásuvku a jeden z nich vyndávala.
Potom jsme ‰li spolu ke schodÛm. Maminka si sedla
a viník zaujal pfiimûfienou polohu. Obvykle jsme spolu
nejdfiíve diskutovali o podstatû a závaÏnosti spáchaného
pfiestupku – a potom pfii‰lo rytmické svi‰tûní fiemenu.
âím závaÏnûj‰í byl pfiestupek, tím déle trvalo na‰e
„posezení“.
Nevzpomínám si, Ïe bych nûkdy v té bolestivé pozici
uvaÏoval: „Jak laskavá a milující je moje maminka, kdyÏ
mû takhle vychovává! Jak je dobrá, kdyÏ je ochotná riskovat, Ïe ji nepochopím, nebo Ïe ji dokonce zaãnu nenávidût, nebo Ïe budu poslouchat jen ze strachu!“ Naopak,
vím, Ïe tehdy jsem mûl v sobû úplnû jiné pocity.
KdyÏ bylo po v‰em, musel jsem nûjak˘ ãas zÛstat
sedût na spodním schodu a zamyslet se nad tím, co jsem
provedl. Dfiíve neÏ jsem se opût mohl vrátit ke sv˘m
hrám, musel jsem vyhledat maminku a ujistit ji, Ïe se
polep‰ím. Potom následovaly polibky a objetí.
Nûkdy moje pokání nepfiicházelo právû nejrychleji.
Vzpomínám si, Ïe obãas jsem vylezl na vy‰‰í schod
a odtud jsem pfies barevné mozaikové okno sledoval
trávník a kvûtiny. Ale nikdy jsem se nedokázal na
maminku hnûvat pfiíli‰ dlouho, ani pocit strachu z ní
dlouho netrval. Moje maminka se vÏdycky dokázala
ovládnout. Vûdûli jsme, Ïe je pro nás dûti ochotná udûlat
v‰echno. VÏdycky si na‰la ãas, aby nás vyslechla, její
trpûlivost se zdála b˘t bezmeznou. KdyÏ jsme byli
úspû‰ní, byla na nás hrdá – a kdyÏ se nám nûkdy nedafiilo, dokázala nás pochopit.
37
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 38
Nedávno jsem dÛm, ve kterém jsme bydleli, po dlouhé dobû opût nav‰tívil, a samozfiejmû jsem nezapomnûl
podívat se i na spodní schod. Barevná mozaiková okna
tam stále je‰tû byla, schÛdek mi v‰ak pfiipadal men‰í neÏ
v dobách, kdy jsem na nûm sedával. Na bolest a zahanbení, které jsem tehdy pociÈoval, jsem si nûjak nedokázal vzpomenout. A kdyÏ jsem pfiem˘‰lel o své mamince,
která uÏ mnoho let není mezi Ïiv˘mi, pocítil jsem zvlá‰tní teplo – tentokrát v‰ak jinde neÏ v dobách, kdy jsem
dostával za vyuãenou fiemenem!
Doufám, Ïe nikdy nezapomenu na v˘znam na‰ich
„setkání“ u spodního schodu. Nám dûtem to pomohlo
nauãit se velmi dÛleÏitou pravdu o Bohu. I kdyÏ jsme
maminku nepochopili okamÏitû, ona byla ochotná ãekat.
A kdybychom se jí jako dospûlí kvÛli tomu, jak nás
vychovávala a trestala, báli nebo ji nenávidûli, urãitû by
ji to velmi trápilo. Ale na‰e maminka nás milovala natolik, Ïe byla ochotná podstoupit i toto riziko.
BÒH DÁVÁ P¤EDNOST TICHÉMU, JEMNÉMU HLASU
Písmo ukazuje, Ïe Bohu natolik záleÏí na jeho lidu, Ïe
je ochoten ãasto i riskovat. Pravdou je, Ïe jsme-li tvrdohlaví a chceme jít svou vlastní cestou, BÛh nás nakonec
nechá. Ale nevzdává se nás snadno. Pfiesvûdãuje nás,
varuje, vychovává a usmûrÀuje. Mnohem radûji by
s námi mluvil tich˘m hlasem, tak jako nakonec mohl
mluvit s Elijá‰em. JestliÏe v‰ak nejsme schopni sly‰et
jeho tich˘, jemn˘ hlas, potom musí mluvit prostfiednictvím zemûtfiesení, vûtru a ohnû. (Viz 1 Kr 9,9-13.)
V nûkter˘ch opravdu kritick˘ch momentech, kdy si
BÛh potfieboval zajistit na‰i pozornost a úctu, musel jít
ve sv˘ch opatfieních aÏ na hranici únosnosti. Pfii takov˘ch pfiíleÏitostech byl nበrespekt vÛãi nûmu do znaãné
38
míry v˘sledkem strachu. BÛh v‰ak takto získal dal‰í pfiíleÏitost s námi hovofiit a varovat nás, dfiíve neÏ od nûho
odejdeme úplnû. Pro Boha to byla jediná moÏnost, jak
nás pfiivést zpût k tomu, abychom mu nejen dÛvûfiovali,
ale zároveÀ také zjistili, Ïe se ho vÛbec nemusíme bát.
V tom v‰em se BÛh jasnû projevil jako pfiítel, kter˘ je
„bliωí neÏ nejbliωí pfiíbuzn˘“ (Pfi 18,24). Ten, kter˘
chce, abychom byli jeho pfiáteli, je sám tak dobr˘m pfiítelem, Ïe je ochoten zÛstat nám nablízku i tehdy, kdyÏ
vÛãi nûmu nejsme pfiíli‰ pfiátel‰tí. BÛh totiÏ trpûlivû pracuje na tom, aby i své nepfiátele zmûnil na chápající pfiátele.
JAK BÒH ZÍSKAL SAULA
BÛh trpûlivû sná‰el i svého nepfiítele Saula, aby ho
nakonec zmûnil na Pavla, velkého apo‰tola dÛvûry
a lásky. Dfiíve neÏ se Saul setkal s JeÏí‰em na cestû do
Dama‰ku, byl pevnû rozhodnut vym˘tit v‰echno, co
povaÏoval za fale‰né a nebezpeãné uãení o Bohu.
A kdyby se nûkdo odváÏil tvrdit, Ïe je vlastnû BoÏím
nepfiítelem, velmi by ho to urazilo. Îil v pfiesvûdãení, Ïe
má plné právo pokládat se za toho nejhorlivûj‰ího a nejoddanûj‰ího BoÏího sluhu a obránce pravdy.
Saul v‰ak ve skuteãnosti uctíval nepfiátelského boha,
kter˘ pouÏívá k dosaÏení sv˘ch cílÛ i násilí. A tak ve
jménu tohoto boha se Saul snaÏil donutit první kfiesÈany,
aby se vzdali svého „kacífiství“ a vrátili se zpût k „pravdû“. KdyÏ odmítali, zavíral je do vûzení a dokonce je
i zabíjel. A to jen proto, Ïe vûfiil, Ïe totéÏ by udûlal i jeho
bÛh.
Proto Saul souhlasil i s ukamenováním tak dobrého
ãlovûka, jak˘m byl ·tûpán. Nemûl sice z popravy nûjaké
zvlá‰tní potû‰ení, ale „schvaloval, Ïe ·tûpána zabili“ (Sk
39
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 40
8,1). Saul dobfie vûdûl, co se odehrálo pod Sínají. Nepfiikázal tam snad spravedliv˘ a svat˘ BÛh, Ïe neposlu‰né je tfieba kamenovat nebo prostû jin˘m zpÛsobem
zabít?
„PROSÍM, ODPUSË SAULOVI!“
Jak takového ãlovûka, jak˘m byl Saul, mohl BÛh získat, aby se stal jeho pfiítelem? Jak se Saul mohl stát pfiítelem pfiátelského Boha?
Pán se rozhodl, Ïe ho osloví na cestû do Dama‰ku.
Saula tenkrát trápily vzpomínky na popravu ·tûpána.
Jak znamenitou znalost Písma ten muÏ prokázal! To
Saulovu svûdomí nedalo spát, vÏdyÈ on pfiece uznává
jasnou autoritu pravdy.
MoÏná, Ïe zvlá‰È zneklidÀujícím dojmem na nûj zapÛsobila ·tûpánova modlitba o odpu‰tûní tûsnû pfiedtím,
neÏ skonal: „Pane, odpusÈ jim tento hfiích!“ (Sk 7,60)
Mezi lidmi se ‰ífiily zprávy o tom, Ïe i ten „kacífi“, JeÏí‰,
jednal na kfiíÏi podobnû. „Otãe, odpusÈ jim, vÏdyÈ nevûdí, co ãiní.“ (L 23,34) JestliÏe byli tito dva muÏi skuteãnû bezboÏn˘mi kacífii, jak mohli sná‰et tak stra‰né
muãení s boÏsk˘m pokojem a láskou?
Saul v‰ak mohl uvaÏovat i takto: „Proã jsou v Bibli
zaznamenány v‰echny ty pfiíbûhy o BoÏím hnûvu a odplatû, o pouÏití trestající spravedlnosti na vyhlazení hfií‰níkÛ a hfiíchu? CoÏ mû snad nepovûfiili nejvy‰‰í knûÏí
a teologové, abych konal toto sice nepfiíjemné, pfiesto
v‰ak svaté poslání?“ A tak Saul pokraãoval na své cestû
do Dama‰ku a „stále je‰tû ho spalovala vraÏedná nenávist a touha vyhubit v‰echny kfiesÈany“ (Sk 9,1).
Mûlo by to nûjak˘ úãinek, kdyby mu BÛh nûÏnû
poklepal na rameno a zeptal se: „PromiÀ, Saule, mohl
bych si s tebou chvíli popovídat?“ Saul by BoÏí dotyk
40
ani nezaregistroval. Urãitû by nesly‰el tich˘, jemn˘ hlas.
Pokud si mûl BÛh získat jeho pozornost, musel vykonat
nejprve nûco dramatického.
Proto ho blízko Dama‰ku ozáfiil pronikav˘m svûtlem,
pfied kter˘m Saul padl na zem. A jeho plnou pozornost
si vzápûtí zajistil tím, Ïe mu na urãit˘ ãas odejmul zrak.
KdyÏ Saul leÏel tak bezmocnû na zemi, urãitû byl
‰okovan˘, kdyÏ zjistil, Ïe tím útoãníkem není nikdo jin˘
neÏ krotk˘ a nûÏn˘ „kacífi“, kter˘m on kdysi tak pohrdal.
Byl to pro nûj spí‰ slaboch, vÏdyÈ uãil takové nesmysly!
„Milovat nepfiátele“ nebo „modlit se za ¤ímany“ – kdo
to kdy sly‰el!
„Ale vÏdyÈ on mû mohl i zabít,“ moÏná pfiem˘‰lel
Saul. „Já bych to na jeho místû urãitû udûlal. Proã mû
nezabil tak, jako jsem já hubil jeho uãedníky? Místo
toho si se mnou mile povídá v mé matefi‰tinû (hebrej‰tinû). A dokonce mi promlouvá do svûdomí!“ (Viz Sk
26,14.)
„Je mi to stra‰nû líto, Pane, osudnû jsem se m˘lil.
Pfiijmi mne nyní, prosím, za svého sluÏebníka a fiekni
mi, co mám dûlat.“ Po mnoha letech Saul – to uÏ v‰ak
jako Pavel – povaÏoval za ãest pfiedstavit se ve svém
dopisu vûfiícím v ¤ímû jako „sluÏebník JeÏí‰e Krista“
(¤ 1,1).
PAVEL, BOÎÍ SLUÎEBNÍK
BÛh ale od Saula oãekával víc neÏ jen pokornou sluÏbu. Tehdy mu v‰ak nedal nûjaké konkrétní nafiízení,
chtûl pouze, aby vstal a ‰el do Dama‰ku. „Tam ti bude
fieãeno v‰echno, co ti BÛh ukládá.“ (Sk 22,10)
Ve mûstû se setkal s muÏem, kter˘ se jmenoval Ananiá‰. Ten ho pfiátelsky pfiivítal se slovy: „Bratfie Saule,
otevfii oãi!“ (Sk 22,13) Potom mu vyprávûl o tom, Ïe od
41
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 42
svého nového uãedníka BÛh oãekává velké vûci. Saul
mûl b˘t BoÏím pomocníkem pfii zvûstování pravdy.
„BÛh na‰ich otcÛ si tû vyvolil,“ pokraãoval Ananiá‰,
„abys poznal jeho vÛli, spatfiil jeho Spravedlivého a sly‰el hlas z jeho úst, protoÏe bude‰ jeho svûdkem pfied
v‰emi lidmi a bude‰ mluvit o tom, co jsi vidûl a sly‰el.“
(Sk 22,14.15)
PAVEL, CHÁPAJÍCÍ P¤ÍTEL
KdyÏ Pavel uvaÏoval nad tím, jak s ním BÛh pfiísnû,
pfiitom v‰ak laskavû zacházel na cestû do Dama‰ku, stal
se víc neÏ jen jeho vûrn˘m sluhou. Stal se tím nejchápavûj‰ím pfiítelem, jehoÏ nejvy‰‰ím cílem bylo svûdãit
o pravém Bohu. A jak˘m zpÛsobem to Pavel dûlal? Jednal s druh˘mi tak, jako BÛh jednal s ním.
„Jednejte podle mého pfiíkladu, jako já jednám podle
pfiíkladu Kristova,“ psal do Korintu (1 K 11,1). Nikdy
víc se uÏ neuch˘lil k zneuÏívání síly. Od nynûj‰ka bylo
jeho odpovûdí v‰em, i tûm, ktefií s ním tfieba i v dÛleÏit˘ch záleÏitostech nesouhlasili: „KaÏd˘ nechÈ má jistotu
svého pfiesvûdãení.“ (¤ 14,5) A tûm, kdo se domnívali,
Ïe mají právo kritizovat a odsuzovat, kladl otázku: „Kdo
jsi ty, Ïe soudí‰ druhého?“ (Viz ¤ 14,1-23.)
Pavel jednal i s tûmi nejvulgárnûj‰ími ãleny korintského sboru „kristovsk˘m“ zpÛsobem. Tím ukázal, Ïe
dobfie zná Boha a rozumí tomu, co znamená pfiátelství
a dÛvûra. PfiestoÏe v‰ak pro své jednání s korintsk˘mi
vûfiícími volil pfiedev‰ím rozumná a laskavá slova (jak to
ve vrcholné podobû vidíme i ve známé kapitole lásky,
v 1. Korintsk˘m 13), nezapÛsobilo to na nû a v‰echny
jeho rady s pohrdáním odmítli.
Pfied zku‰eností na cestû do Dama‰ku by Pavel pfiesnû
vûdûl, co má s tûmito lidmi udûlat: dát je do vûzení
42
a nûkolik z nich ukamenovat. To v‰ak nyní samozfiejmû
nepfiicházelo v úvahu. Rozhodl se, Ïe z Efezu, kde právû
pob˘val, se vydá do Korintu, aby je osobnû nav‰tívil.
Tam ho v‰ak hrubû napadli a obvinili z toho, Ïe je slab˘
a nerozhodn˘. Posmívali se jeho tvrzením, Ïe je apo‰tolem, zpochybÀovali jeho autoritu a vÛbec právo je jakkoli usmûrÀovat.
Nûktefií s posmûchem fiíkali: „Jeho dopisy jsou závaÏné a mocné, ale osobní pfiítomnost slabá a fieã ubohá.“ (2
K 10,10) Bylo zfiejmé, Ïe ho nebudou brát váÏnû, dokud
neudûlá nûco, ãím by si získal jejich respekt.
Vrátil se do Efezu a uvaÏoval o svém dal‰ím kroku.
Bylo mu jasné, Ïe dal‰í nûÏná slova o lásce by v˘voj
situace jenom zkomplikovala. Nemûl by pfiísnû zv˘‰it
hlas, podobnû jako paní uãitelka v hofiící ‰kole, pfiestoÏe
se tím vystaví riziku, Ïe ho nesprávnû pochopí? Nebudou
ho potom obviÀovat z vrtkavosti nebo z toho, Ïe jeho
slova jsou v rozporu s my‰lenkami, které vloÏil do své
„kapitoly lásky“?
Pavel byl rozhodnut drÏet se Kristova pfiíkladu. Ale
jen kdyby vûdûl, jak by se Pán v takové situaci zachoval.
Koneãnû, vÏdyÈ on to vlastnû vûdûl. Jak to udûlal BÛh na
Sínaji? KdyÏ si chtûl získat pozornost a úctu, zv˘‰il
pfiece hlas. A vlastnû i na cestû do Dama‰ku tak jednal,
za coÏ mu ostatnû jeho b˘val˘ nepfiítel bude navûky
vdûãn˘.
Pavel se rozhodl. Odeslal do Korintu druh˘ dopis,
kter˘ byl natolik pfiísn˘ a ostr˘, Ïe Pavel pfii jeho psaní
urãitû plakal. V obavách, Ïe ho ‰patnû pochopí, ani
neãekal na odpovûì a znovu se vydal do Korintu. Dokonce uÏ zaãal litovat, Ïe nûco takového vÛbec napsal.
Na cestû v‰ak dostal zprávu, Ïe jeho nouzové fie‰ení
zabralo. Zv˘‰ení hlasu se neminulo úãinkem. Korint‰tí
43
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 44
dopis pfiijali „s bázní a tfiesením“. Pavel si tedy u lidí
znovu získal respekt, a oni zaãali pfiijímat v‰echny jeho
rady.
JE MOÎNÉ DÒVù¤OVAT BOHU,
KTER¯ DAL UKAMENOVAT ACHANA?
Podobnû jako plakal Pavel, kdyÏ psal svÛj dopis do
Korintu, urãitû plakal i BÛh, kdyÏ pfiikázal ukamenovat
Achana a celou jeho rodinu. BÛh dokonce poÏadoval,
aby dílo popravy i následné spálení ostatkÛ vykonali
Achanovi soukmenovci. Je vÛbec moÏné dÛvûfiovat
takovému Bohu jako pfiíteli?
KdyÏ izraelsk˘ lid pfiekraãoval hranice nepfiátelského
Kenaanu, jejich jediná nadûje na pfieÏití spoãívala v tom,
Ïe Boha vezmou naprosto váÏnû a jeho nafiízení budou
dodrÏovat do posledního detailu. Existovalo totiÏ reálné
nebezpeãí, Ïe duch odboje a neúcty k BoÏím pfiíkazÛm,
kter˘ vyvolal Achan, se roz‰ífií po celém tábofie. (Viz Joz
7,1-26.)
PfiestoÏe v té dobû se v‰eobecnû Ïivotu nepfiikládala
pfiíli‰ velká cena a dokonce sami Izraelci uÏ pfiedtím
fiekli Jozuovi, Ïe kaÏd˘, kdo ho neposlechne, má b˘t
odsouzen na smrt, pfiestoÏe bylo nevyhnutelné, aby zpÛsob, jak˘m BÛh vychovával lidi, byl dostateãnû dramatick˘ a hroziv˘, tedy i s patfiiãn˘mi úãinky (Joz 1,18), je
jisté, Ïe ten, kter˘ vidí spadnout i malého vrabce, musel
s velkou bolestí proÏívat ty stra‰né okamÏiky, kdyÏ na
hlavu Achana a jeho rodiny zaãaly padat kameny! (Mt
10,29.30; L 12,6.7)
v‰ech 66 knih Bible uÏ 135krát. Toto studium mne utvrdilo v tom, Ïe biblická zpráva odhaluje dÛsledn˘ obraz
nekoneãnû mocného, ale také nesmírnû laskavého
a dÛvûryhodného Boha, jehoÏ nejvût‰í touhou je, aby
jeho dûti s ním Ïily ve vztahu zaloÏeném na svobodû
a pfiátelství.
Aby tohoto cíle dosáhl, je BÛh ochoten sníÏit se
k nám a setkat se s námi tam, kde se nacházíme. Pfiitom
nás nevede rychleji, neÏ jsme schopni ho následovat,
mluví s námi jazykem, kterému rozumíme a kter˘ respektujeme, a i kdyÏ nûkdy musí riskovat a sáhnout po
opatfieních, která my si mÛÏeme ‰patnû vysvûtlit, dûlá to
jen proto, aby s námi udrÏel kontakt.
PfiestoÏe BoÏím nepfiátelÛm a povrchním pozorovatelÛm mÛÏe takové poãínání pfiipadat jako jednání nepfiátelského Boha, pro chápající pfiátele je to jen dal‰í dÛkaz
BoÏí dÛvûryhodnosti, která je základem jejich dÛvûry
v nûho.
Bez takové dÛvûry totiÏ nemÛÏe existovat pravé pfiátelství.
DÒSLEDN¯ OBRAZ O BOHU
Na setkáních, jichÏ se za celé dlouhé roky zúãastnily
uÏ stovky a tisíce lidí, jsem mûl moÏnost prostudovat
44
45
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 46
DÒVùRU NELZE P¤IKÁZAT
„Na kolena, nebo vás hodím do pece!“
Nebúkadnesar, vládce velké babylonské fií‰e, nevyÏadoval, aby se lidé klanûli jemu. Dal totiÏ právû postavit
obrovskou (30 metrÛ vysokou a 3 metry ‰irokou) zlatou
sochu a svolal v‰echny úfiedníky svého království, aby
se zúãastnili jejího slavnostního odhalení. (Cel˘ pfiíbûh
je zaznamenán ve starozákonní knize Daniel 3. kap.)
KdyÏ se lidé shromáÏdili na prostranství kolem sochy,
hlasatel jim oznámil králÛv pfiíkaz: AÏ se ozvou tóny
hudebních nástrojÛ, musí se v‰ichni so‰e poklonit. Kdo
to neudûlá, bude „vhozen do rozpálené ohnivé pece“
(Da 3,6).
Nebúkadnesarovi nepfiipadal pfiíkaz klanût se so‰e
pod hrozbou takového krutého trestu nijak nepfiimûfien˘.
VÏdyÈ i samotní bohové vyhroÏovali stra‰nou pomstou
tûm, ktefií vyvolají jejich nelibost. Ale dnes, po dvaceti
pûti staletích povaÏují mnozí z nás královo jednání za
neuvûfiitelnû kruté a barbarské. Byl v‰ak Nebúkadnesar
krutûj‰í neÏ Pavel pfied sv˘m obrácením na cestû do
Dama‰ku, je‰tû kdyÏ ho „spalovala vraÏedná nenávist
a touha vyhubit v‰echny kfiesÈany“ (Sk 9,1) a kdyÏ
donucoval lidi, aby se podfiídili jeho hroznému bohu?
A snad ani není nutné dodávat, Ïe i dnes, v na‰em
moderním svûtû miliony lidí vûfií v boha, kter˘ vyÏaduje
nejen jejich podfiízení se, ale dokonce i jejich lásku
a dÛvûru. A to v‰e nejen pod hrozbou smrti v rozpálené
peci, ale dokonce pod hrozbou vûãn˘ch pekeln˘ch muk.
46
A tak kdyÏ zaznûla hudba, témûfi v‰ichni pfiítomní
poklekli pfied sochou. Témûfi v‰ichni. – V˘jimku tvofiili
tfii mladí Izraelci – ·adrak, Mé‰ak a Abed-nego, ktefií
byli do Babylona odvleãeni jako zajatci dobytého
Judska. Nebúkadnesar si je vybral, aby získali vzdûlání
a mohli b˘t povûfieni vládními funkcemi na jeho královském dvofie. Zrovna nedávno je pov˘‰il do vedoucích
pozic ve své fií‰i. KdyÏ se v‰ak dozvûdûl o jejich neposlu‰nosti, soptil vzteky. OkamÏitû si je nechal pfiedvolat.
„Je to pravda,“ zeptal se jich, „Ïe mé bohy neuctíváte
a pfied zlatou sochou, kterou jsem postavil, jste se nepoklonili? NuÏe, jste ochotni... padnout a poklonit se pfied
sochou, kterou jsem udûlal? JestliÏe se nepokloníte, v tu
hodinu budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece. A kdo
je ten BÛh, kter˘ by vás vysvobodil z m˘ch rukou!“ (Da 3,
14.15)
Mladí muÏi v‰ak ve v‰í slu‰nosti rozkaz odmítli splnit.
Vysvûtlili králi, Ïe BÛh, kterému oni slouÏí, je schopen se
o nû dobfie postarat. Rozlícen˘ Nebúkadnesar pfiikázal,
aby pec rozpálili sedmkrát víc neÏ obvykle, mladíky svázali a vhodili do ní.
JAK BÒH VYCHOVÁVAL NEBÚKADNESARA
Jak BÛh mohl napravit takového arogantního a zároveÀ mocného muÏe, jak˘m byl Nebúkadnesar? Jak mohl
vÛbec komunikovat s takov˘m tyranem, kter˘ byl zvykl˘ na to, Ïe vÏdy dosáhne svého, a kter˘ zniãil kaÏdého,
kdo se proti nûmu opováÏil postavit?
Samozfiejmû, BÛh mohl docela snadno Nebúkadnesara zahubit pfiímo na trÛnu; na v‰echny pfiihlíÏející by to
urãitû silnû zapÛsobilo. Ale takov˘m zpÛsobem by ho uÏ
nic víc nenauãil. A nebesk˘ Otec s „v˘chovou“ tohoto
tfiebaÏe dom˘‰livého, pfiesto v‰ak v˘jimeãného dítûte
teprve zaãínal.
47
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 48
To jediné, co byl Nebúkadnesar ochoten respektovat,
byla vy‰‰í moc. KdyÏ Daniel prokázal schopnost pfiipomenout Nebúkadnesarovi jeho zapomenut˘ sen, sklonil
se král k prorokov˘m nohám. „Vpravdû,“ fiekl, „vበBÛh
je BÛh bohÛ a Pán králÛ, kter˘ odhaluje tajemství, neboÈ
jsi mi dokázal toto tajemství odhalit.“ (Da 2,47)
BÛh se setkává s lidmi tam, kde se nacházejí. A tak
jako se setkal s MojÏí‰em u hofiícího kefie (Ex 3. kap.),
oslovil Nebúkadnesara prostfiednictvím plamenÛ rozpálené pece. „Tu král Nebúkadnesar uÏasl a chvatnû vstal.
Otázal se královské rady: ‘CoÏ jsme nevhodili do ohnû
tfii svázané muÏe?’ Odpovûdûli králi: ‘JistûÏe, králi.’
Král zvolal: ‘Hle, vidím ãtyfii muÏe, jsou rozvázaní
a procházejí se uprostfied ohnû bez jakékoli úhony. Ten
ãtvrt˘ se sv˘m vzhledem podobá boÏímu synu.’“ (Da
3,24.25)
Král vyzval mladé muÏe, aby vy‰li z pece. Potom
vefiejnû prohlásil:
PoÏehnán buì BÛh ·adrakÛv, Mé‰akÛv a AbednegÛv, kter˘ poslal svého andûla a vysvobodil své sluÏebníky, ktefií na nûj spoléhali. Pfiestoupili královo slovo
a vydali svá tûla, aby nemuseli vzdát poctu a klanût se
nûjakému jinému bohu neÏ Bohu svému. (Da 3,28)
Je jasné, Ïe BÛh si takto získal královu pozornost
a úctu. Nebúkadnesar v‰ak Boha stále je‰tû dobfie
neznal – alespoÀ ne tak dobfie, jak ho znal Pavel po své
zku‰enosti na cestû do Dama‰ku. Král mûl je‰tû daleko
k tomu, aby dokázal spolu s Pavlem fiíci: „KaÏd˘ nechÈ
má jistotu svého pfiesvûdãení.“ (¤ 14,5)
Namísto toho vydal dal‰í tyransk˘ dekret:
Kdokoli z lidí kterékoli národnosti a jazyka by fiekl
nûco proti Bohu ·adrakovu, Mé‰akovu a Abed-negovu,
aÈ je rozsekán na kusy a jeho dÛm aÈ je uãinûn hnoji‰48
tûm, neboÈ není jiného boha, kter˘ by mohl vyprostit
jako tento BÛh. (Da 3,29)
Tím, Ïe BÛh ukázal svoji moc, pfiivedl Nebúkadnesara k tomu, aby uãinil první kroky k úctû a ochotû naslouchat. Král se v‰ak uch˘lil k tomu, Ïe svoji moc pouÏil
k zastra‰ení lidí a k tomu, aby je pfiinutil projevit vÛãi
tomuto mocnému Bohu patfiiãn˘ respekt. Prostû zjevnû
nebyl dosud pfiipraven pfiijmout laskavou nabídku pfiátelství z Janova evangelia 15,15.
Pfii jiné pfiíleÏitosti se Daniel odváÏil oznámit králi, Ïe
BÛh od nûho oãekává laskavûj‰í zacházení s poddan˘mi:
„KéÏ se ti, králi, zalíbí má rada: Pfiekonej své hfiíchy
spravedlností a svá provinûní milostí k strádajícím.“ (Da
4,24) PfiestoÏe uÏ dfiíve vyjádfiil Nebúkadnesar svÛj
obdiv nad takovou dÛvûrou v Boha, jak se projevila u tfií
mlad˘ch hebrejsk˘ch zajatcÛ, teprve po nûkolika dal‰ích
letech pokofiující v˘chovy král nabyl pevného pfiesvûdãení, Ïe „Nejvy‰‰í má moc nad lidsk˘m královstvím a Ïe
je dává, komu chce“ (Da 4,29). V podobném smyslu zní
i jeho vefiejné vyznání:
Podle své vÛle nakládá s nebesk˘m vojskem i s obyvateli zemû. Není, kdo by mohl zabraÀovat jeho ruce a ptát
se ho: Co to dûlá‰? (Da 4,32)
K tomu je‰tû dodal: „Nyní tedy já Nebúkadnesar
chválím, vyvy‰uji a velebím Krále nebes. V‰echno jeho
dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, ktefií si vedou
py‰nû, má moc poníÏit.“ (Da 4,34)
JestliÏe si pfiipomeneme slova, která král vyslovil po
zku‰enosti s ohnivou pecí: „Zalíbilo se mi sdûlit vám,
jaká znamení a jaké divy uãinil na mnû BÛh nejvy‰‰í.
Jak veliká jsou jeho znamení, jak mocné jsou jeho
divy!“ (Da 3,32.33), uvûdomíme si, Ïe aãkoli uÏ uznával, Ïe BoÏí zpÛsob pouÏívání moci je spravedliv˘
49
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 50
a správn˘, stále je‰tû na nûho nejvût‰í dojem dûlala moc
a síla. V tomto pfiípadû v‰ak uÏ nicménû nepfiipojil ke
svému vyznání krut˘ pfiíkaz, Ïe kaÏd˘, kdo se spolu
s ním nepodfiídí Bohu nebes, bude „rozsekán na kusy“
nebo vhozen do rozpálené pece.
Nevíme, zda Nebúkadnesar zÛstal jen pokorn˘m sluÏebníkem, kter˘ uznává suverénní autoritu svého Mistra,
nebo zda se stal i nûãím víc. Biblick˘ pfiíbûh jeho Ïivota
konãí bez jakékoli zmínky o tom, Ïe by uãil lidi lásce
a dÛvûfie. V tomto smûru se také velmi li‰í od toho, co je
zaznamenáno o BoÏích pfiátelích – MojÏí‰ovi a Pavlovi.
Ale i kdyÏ se Nebúkadnesar moÏná bude muset uãit
o svobodû a pfiátelství v budoucím Ïivotû, jako uctiv˘
a uãenliv˘ sluÏebník jistû bude ochotn˘ svému Bohu
pfiinejmen‰ím naslouchat.
„NE SILOU ANI MOCÍ“
Místo, kde Nebúkadnesar nafiídil lidem padnout na
kolena pfied zlatou sochou, se nachází nedaleko dne‰ního Bagdádu, hlavního mûsta státu Irák. I kdyÏ se hovofií
o tom, Ïe souãasn˘ vládce Iráku je velk˘m obdivovatelem tohoto krále starovûkého Babylona, jeho obdiv
nepfiispûl ke klidu mezi národy na Stfiedním v˘chodû.
Nebúkadnesar totiÏ nemÛÏe slouÏit jako pfiíklad vÛdce
mezi pfiáteli, jako pfiíklad vládce oddaného my‰lence
jednoty, která je zaloÏena nikoli na síle nebo strachu, ale
na dÛvûfie. A kdyby snad král Babylona byl takov˘m
vÛdcem, potom by ho mnozí moderní imperátofii urãitû
nepovaÏovali za pfiíklad hodn˘ obdivu!
BÛh si jistû pfieje, aby v této ãásti svûta – kde mnozí
z tamûj‰ích obyvatel jsou potomky jeho dobrého pfiítele
Abrahama – mohla b˘t znovu obnovena dÛvûra a pfiátelství. Proã tedy jako V‰emocn˘ nezakroãí a nevnutí li50
dem svoji svrchovanou vÛli? VÏdyÈ sám JeÏí‰ uãil, Ïe
„u Boha je v‰echno moÏné“ (Mt 19,26). Nebo se snad
nûkdo odváÏí fiíci, Ïe existuje nûco, co ani BÛh nemÛÏe
vykonat? Pokud by v‰ak BÛh mohl pouÏitím síly a moci
zmûnit v‰echny lidi na Stfiedním v˘chodû – a to uÏ
nemluvím o celém svûtû – na laskavé, dÛvûfiující pfiátele,
a neudûlal by to, nebyl by potom právem obviÀován
z toho, Ïe aÏ dodnes ve svûtû existuje trvalá nedÛvûra
a nepfiátelství?
BÛh sám dal odpovûì na tyto otázky. Celá Bible je
názornou ukázkou pravdivosti a v˘znamu jeho slov,
která dal na vysvûtlenou: „Ne mocí ani silou, n˘brÏ
m˘m duchem, praví Hospodin zástupÛ.“ (Za 4,6)
Toto poselství bylo prostfiednictvím proroka Zacharjá‰e oznámeno Zerubábelovi, vÛdci IzraelcÛ, ktefií
se nedávno vrátili do Judska z babylonského zajetí. Po
sedmdesáti letech v˘chovy v zajetí nabídl BÛh lidem
dal‰í moÏnost, jak mohou dokázat, Ïe jsou hodni naz˘vat se potomky svého otce Abrahama. BÛh jim dal ‰anci
Ïít spoleãnû v klidu a souladu, takÏe Jeruzalém by se stal
znám˘m jako „Mûsto vûrné“, „Hora svatá“ (Za 8,3).
Jeruzalém mûl pfiíleÏitost stát se bezpeãn˘m a pfiátelsk˘m místem: „Opût budou sedat na námûstích
Jeruzaléma starci a stafieny, kaÏd˘ s holí v ruce pro vysoké stáfií. Námûstí toho mûsta budou plná chlapcÛ
a dûvãat; ti si budou hrát na jeho námûstích.“ (Za 8,4.5)
Zprávy o ãestnosti a laskavosti obyvatel Jeruzaléma
by se ‰ífiily daleko. BÛh svÛj zámûr, kter˘ v tomto smûru
mûl, popsal tûmito slovy: „...budou pfiicházet ãetné národy i mocné pronárody, aby hledaly v Jeruzalémû
Hospodina zástupÛ... V onûch dnech se chopí deset
muÏÛ z pronárodÛ v‰ech jazykÛ pevnû cípu roucha jednoho Judejce a fieknou: ‘PÛjdeme s vámi. Sly‰eli jsme,
Ïe s vámi je BÛh.’“ (Za 8,22.23)
51
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 52
BoÏím zámûrem vÏdy bylo, aby potomci jeho dobrého pfiítele Abrahama – a nejen oni, ale i v‰ichni ostatní –
poznali pravdu o Abrahamovû Bohu prostfiednictvím
pfiátelství a dÛvûryhodnosti Abrahamov˘ch dûtí.
BoÏí poselství Zerubábelovi ukazuje, Ïe i kdyÏ BÛh
tolik touÏil pomoci Izraeli stát se národem právû takov˘ch lidí, svého cíle nemohl dosáhnout silou ani mocí,
ale jedinû zpÛsobem, kter˘m pracuje jeho Duch.
Zatímco v‰ak BoÏí moci nemÛÏe odolávat vÛbec nikdo,
coÏ nakonec uznal i Nebúkadnesar, i ten nejslab‰í ãlovûk
mÛÏe fiíci „ne“ tichému, jemnému hlasu lásky a pravdy.
PfiestoÏe BÛh stvofiil cel˘ obrovsk˘ vesmír svou silou
a mocí, ani nekoneãná moc nedokázala zajistit vûrnost
Lucifera, nejskvostnûj‰ího andûla (viz Zj 12,7-9), nebo
pfiesvûdãit mnohé potomky Adama a Evy, aby svého
Stvofiitele milovali a dÛvûfiovali mu.
PfiestoÏe BÛh ve své síle a moci, kdyÏ témûfi ztratil
kontakt s lidstvem, se smutkem poslal na cel˘ svût potopu, silou a mocí si nemohl získat dÛvûru Noemov˘ch
potomkÛ. Oni sice nepochybovali o BoÏí existenci
a uznávali, Ïe BÛh má obrovskou moc, pfii pomy‰lení na
nûho se v‰ak podobnû jako démoni (podle Jakubova
dopisu 2,19) tfiásli strachy. I kdyÏ by se dalo fiíci, Ïe
v Boha vûfiili, vÛbec netouÏili dÛvûfiovat mu jako svému
pfiíteli. Místo toho radûji postavili babylonskou vûÏ, aby
pfied ním utekli.
PfiestoÏe silou a mocí zachránil BÛh svÛj lid z egyptského otroctví a dovedl ho do Kenaanu, ani ta nejvût‰í
moc nedokázala vzbudit jejich dÛvûru. Znovu a znovu
lidé vûfiili více krut˘m pohansk˘m bohÛm neÏ laskavému Bohu Abrahama. Také král ·alomoun, kter˘ se kdysi
znal s Bohem tak dobfie, Ïe inspirovan˘ moudrostí shÛry
52
napsal knihu Pfiísloví, obûtoval pozdûji nûkolik sv˘ch
dûtí krutému bohu Molochovi (1 Kr 11,7.8; 2 Kr 23,10).
„ALE DUCHEM M¯M, PRAVÍ HOSPODIN ZÁSTUPÒ“
KdyÏ BÛh poslal toto poselství Zerubábelovi, nechybûla mu ani moc ani síla. VÏdyÈ nakonec – byl to v‰emohoucí BÛh, Hospodin zástupÛ, kter˘ takto mluvil. On
pfiece nejlépe vûdûl, Ïe pouÏívání moci má své hranice.
I kdyÏ tedy nûktefií vysvûtlují tento text (Za 4,6) tak, Ïe
BoÏích zámûrÛ nelze dosáhnout lidskou mocí nebo lidskou silou, ale jedinû silou a mocí samotného Boha,
vlastním smyslem této stati je poukázat na kontrast mezi
pouÏitím síly a zpÛsobem, jak˘m pracuje Duch svat˘.
To, o co jde Bohu nejvíc – o trval˘ pokoj, svobodu,
dÛvûru a pfiátelství, nelze docílit silou a uÏ vÛbec ne strachem. Kdyby BÛh touÏil jen po podfiízení se a bezduché
sluÏbû, mohl by toho dosáhnout velice rychle a snadno:
„Na kolena, nebo vás hodím do pece!“ Ale BÛh není
nebesk˘ Nebúkadnesar. Radûji by zemfiel, neÏ aby vládl
pomocí síly a zastra‰ování. – A jednoho dne, aby se tato
pravda navÏdy stala jasnou, to také udûlal...
JeÏí‰ objasnil, jak˘m zpÛsobem pracuje Duch – uãí,
pfiesvûdãuje, prosí. Ne proto, Ïe Duch má ménû síly
a moci neÏ Otec nebo Syn. VÏdyÈ nakonec i on je BÛh.
Duch pracuje a pÛsobí tou nejvût‰í a nejvytrvalej‰í mocí – pfiesvûdãující autoritou pravdy. Pavel hovofií o moci
pravdy, která dokáÏe zmûnit lidi tak, Ïe opût zaãnou
Bohu dÛvûfiovat (¤ 1,17).
Ov‰em tento druh moci neoslovuje v‰echny. PÛsobí
jen na ty, kdo jsou ochotni naslouchat, jimiÏ pohne nikoli hfimûní na Sínaji, ale pravda vyjádfiená s nûhou a láskou.
53
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 54
Duch nûÏnû pfiesvûdãoval Jidá‰e, zatímco Mistr um˘val zaprá‰ené nohy svému zrádci. Pfii pohledu na
Stvofiitele vesmíru tehdy jistû i vûrní andûlé Ïasli, jak
ten, jehoÏ uctívali a jemuÏ se klanûli, ochotnû poklekl
a pokornû poslouÏil svému nevûrnému uãedníku. Duch
svat˘ tak promlouval i k andûlÛm, a jejich chápání BoÏí
lásky bylo tím, co se událo ten veãer v horní místnosti,
urãitû velmi obohaceno.
V Jidá‰ovû srdci se v‰ak vÛbec nic nezmûnilo. Jemnému hlasu Ducha svatého fiekl „ne“. Proã ho vlastnû
rozhnûvan˘ BÛh nezniãil, kdyÏ tak nevdûãnû odmítl
jeho laskavé pfiesvûdãování? Andûlé se opût mohli nûco
nauãit, kdyÏ se stali svûdky toho, Ïe Otec se smutkem
opustil jedno ze sv˘ch nevûrn˘ch dûtí. Mohli se nauãit,
Ïe kdyÏ Jidበo nûkolik hodin pozdûji, v temnotû svého
zavrÏení pravdy, spáchal sebevraÏdu, sklidil vlastnû jen
pfiirozené dÛsledky svého rozhodnutí.
ProtoÏe o nûkolik desetiletí pozdûji Duch svat˘ inspiroval apo‰tola Jana, aby zaznamenal tyto památné události, mÛÏeme se s nimi seznámit i dnes (J 13,1-20).
A také dnes, podobnû jako tenkrát andûlé, mÛÏeme i my
ve sv˘ch srdcích proÏít mocnou odezvu na BoÏí lásku,
takÏe na‰e dÛvûra k JeÏí‰i je‰tû více vzroste.
DÛvûru nelze pfiikázat ani jí nelze dosáhnout tím, Ïe
nûkomu budeme vyhroÏovat zniãením. DÛvûra se rodí
z pochopení pravdy o Bohu, tak dramaticky pfiedstavené
nejen v horní místnosti, ale i pfii stovkách jin˘ch pfiíleÏitostí. To nám koneckoncÛ zfietelnû dosvûdãuje i v‰ech
‰esta‰edesát knih Bible.
Ano, takov˘m úÏasn˘m zpÛsobem se Duch svat˘
snaÏí dosáhnout BoÏího zámûru – aby se vesmír naplnil
dÛvûfiujícími a dÛvûryhodn˘mi pfiáteli. VÏdyÈ v‰emohoucí BÛh fiíká: „Ne mocí ani silou, n˘brÏ m˘m duchem.“
54
OVù¤UJ SI, âEMU Vù¤Í·
Nedávné prÛzkumy vefiejného mínûní ukázaly, Ïe v americké spoleãnosti lidé nejvíce dÛvûfiují duchovním a lékafiÛm, nejménû naopak politikÛm a obchodníkÛm s ojet˘mi automobily; jiní by zase na poslední pfiíãce nejradûji
vidûli právníky.
Takov˘ postoj k uveden˘m profesím v‰ak nemusí b˘t
ãestn˘ a objektivní – zvlá‰tû kdyÏ myslíme na lidi, ktefií
v tûchto profesích pracují a ve skuteãnosti jsou spí‰e pfiíkladem dÛvûryhodnosti. Pokud jde o dÛvûryhodnost
duchovních, samotná skuteãnost, Ïe se nûkdo rozhodl
b˘t „sluÏebníkem evangelia“, je‰tû není zárukou, Ïe se
tomuto ãlovûku dá dÛvûfiovat beze zbytku. ·patné zku‰enosti ãi dokonce tragédie, o kter˘ch ãteme v novinách
nebo sly‰íme ve zprávách, pfiíli‰ ãasto dokazují prav˘
opak.
PrÛzkumy vefiejného mínûní se pokou‰ely zachytit
také nejnovûj‰í trendy, pokud jde o dÛvûryhodnost
Boha. Zdá se totiÏ, Ïe i v mnoha ãástech tzv. kfiesÈanského svûta je dÛvûra v Boha váÏnû naru‰ena.
I kdyÏ z nûãeho takového musí b˘t BÛh urãitû smutn˘, hlavní dÛvod zmínûného trendu není v tom, Ïe by
mu snad lidé ménû dÛvûfiovali. Myslíte, Ïe by odmítali
pfiátelského Boha Abrahamova, MojÏí‰ova nebo Jóbova? Nebo Ïe by se stavûli proti Bohu, kter˘ je jako
JeÏí‰ a touÏí po tom, abychom byli jeho pfiáteli?
Skuteãnost, Ïe pfiem˘‰lející lidé pokládají za nemoÏné dÛvûfiovat Bohu, kter˘ si jejich dÛvûru nezaslouÏí, by
55
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 56
mohla b˘t pro Boha dokonce pfiíãinou radosti a nadûje.
Boha totiÏ urãitû nejvíc zarmucuje to, Ïe mnohé z jeho
dûtí vlastnû nevûdí, jak˘ ve skuteãnosti je.
Bûhem sv˘ch cest po Británii jsem lidem, ktefií tvrdili, Ïe v Boha buì vÛbec nevûfií, nebo vûfií jen slabû,
ãasto kladl otázku, zda vÛbec nûkdy ve svém Ïivotû
opravdovû vûfiili.
„Ale ano,“ byla ãastá odpovûì. „V dûtství jsem
vûfiil.“
„Povûzte mi, jak jste si Boha tehdy pfiedstavoval?“
KdyÏ mi popsali své pfiedstavy, ãasto jsem jim musel
dát za pravdu, Ïe pokud by BÛh byl opravdu takov˘, ani
já sám bych mu nedÛvûfioval.
PfiestoÏe hlavním cílem m˘ch cest bylo zjistit, co si
lidé myslí o Bohu, naskytla-li se k tomu vhodná pfiíleÏitost, odváÏil jsem se poznamenat, Ïe moÏná existuje
i jin˘ pohled na Boha. „Nemohl byste pfiipustit,“ zeptal
jsem se nûkdy, „Ïe BÛh vám byl tfieba pfiedstaven˘
v nesprávném svûtle, nebo Ïe jste mu nesprávnû porozumûl?“
KdyÏ jsem se díval do tûch laskav˘ch anglick˘ch,
irsk˘ch, walesk˘ch a skotsk˘ch tváfií, obãas jsem se
odváÏil je‰tû dodat: „Kdyby BÛh byl nekoneãnû mocn˘,
ale také bezmeznû laskav˘, kdyby to byl takov˘ BÛh,
kter˘ si nade v‰echno váÏí na‰í svobody a individuality
a nechce s námi jednat jako se sluhy, ale jako se sv˘mi
pfiáteli, co by to pro vás znamenalo?“
„KéÏ bych tomu mohl vûfiit,“ zamy‰lenû odpovûdûl
jeden z dotázan˘ch.
Vût‰ina dal‰ích odpovídala asi v tomto smyslu: „Kdybych mûl jistotu, Ïe je to pravda, myslím, Ïe bych se stal
vûfiícím.“
56
JE LOGICKÉ „Vù¤IT VÍROU“?
Jak mÛÏe BÛh své dûti pfiesvûdãit o tom, jaká je skuteãná pravda o nûm?
„To je nûco, co ãlovûk musí pfiijmout vírou,“ zní tradiãní odpovûì mnoha vûfiících.
„Vírou v co?“ mohli bychom se zeptat.
„Nemám na mysli víru v nûco nebo nûkoho,“ odpovídají obyãejnû vûfiící. „Mám na mysli tu skuteãnost, Ïe
nûkteré vûci mÛÏeme poznat jen vírou samotnou.“
V tomto pfiípadû se slovo „víra“ pouÏívá k tomu, aby
se mohl popsat zpÛsob poznání nûãeho, pro co nemáme
dostateãné nebo vÛbec Ïádné dÛkazy. ¤íká se, Ïe jeden
Ïák jednou definoval víru takto: „Vûfiit znamená b˘t pfiesvûdãen˘ o nûãem, o ãem vím, Ïe to tak není.“ I kdyÏ jen
málo vûfiících by za‰lo tak daleko jako tento Ïák, pfiesto
nûktefií lidé tvrdí, Ïe „víra znamená b˘t o nûãem pfiesvûdãen˘, i kdyÏ zdrav˘ rozum fiíká, Ïe bychom vûfiit nemûli“.
MoÏná právû proto je pro mnohé tûÏké vûfiit v Boha.
Takoví lidé jednodu‰e nejsou schopni nebo ochotni udûlat nûco, co je proti jejich zdravému rozumu.
UÏ jako dûti jsme z rÛzn˘ch stran, napfiíklad od sv˘ch
rodiãÛ ãi uãitelÛ, sly‰eli, Ïe máme pouÏívat svÛj zdrav˘
rozum. Mûli bychom tedy snad lidem doporuãit, Ïe
pokud jde o otázky t˘kající se dÛvûry v Boha, nemají se
fiídit tímto osvûdãen˘m pravidlem?
„JÁ PROSTù VÍM, ÎE JE TO TAK!“
Po skonãení stfiední ‰koly jsem mûl tu pfiednost, Ïe
jsem mohl pokraãovat ve studiu na kfiesÈanské vysoké
‰kole. Tam jsem se setkal s dívkou, která je uÏ padesát
let mou manÏelkou a pfiítelkyní. V takov˘ch institucích
bylo zvykem, Ïe dívãí a chlapeck˘ internát byly prozíravû umístûny na opaãn˘ch koncích ‰kolního areálu. Podle
57
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 58
dne‰ních kritérií by tehdej‰í pravidla spoleãenského jednání byla povaÏována za pfiíli‰ pfiísná a zastaralá.
KaÏd˘ rok, vÏdy s pfiíchodem jara a prvních tepl˘ch
dnÛ, kdyÏ rozkvetla broskev uprostfied ‰kolního areálu,
zaãala kolem ní rozkvétat i pfiátelství. V té dobû také pedagogové zdvojnásobili své úsilí, aby ochránili akademické zájmy sv˘ch svûfiencÛ.
KdyÏ se pak zdálo, Ïe mlad˘ muÏ byl v nebezpeãí
pfiedãasného nebo neuváÏeného rozhodnutí, vedoucí dívãího internátu, která mûla u studentÛ v‰eobecn˘ respekt,
ho pozvala do své kanceláfie k váÏnému pohovoru.
„Mlad˘ muÏi,“ zaãala laskav˘m, pfiitom v‰ak váÏn˘m
tónem, „vy jste ve skuteãnosti zatím nemûl mnoho pfiíleÏitostí, abyste se s tou sleãnou dobfie seznámil.“ (KdyÏ
vezmeme v úvahu pfiedpisy, které ve ‰kole platily, byla
to docela urãitû pravda!) „Nezdá se vám, Ïe zdrav˘
rozum velí, abyste se spolu dobfie seznámili je‰tû pfiedtím, neÏ udûláte koneãné rozhodnutí? Snad by bylo
dobré, kdybyste sleãnu bûhem léta nav‰tívil u ní doma,
abyste vidûl, jak se chová ke sv˘m rodiãÛm, jak pomáhá
v domácnosti a v hospodáfiství.“ (Jak jsem se uÏ zmínil,
tehdej‰í zvyklosti byly je‰tû docela „staromódní“!)
„Nepotfiebuji se s ní lépe seznámit,“ odváÏil se student zdvofiile namítnout. „Já jsem se za tuto vûc modlil
a mám u srdce takov˘ tepl˘ pocit jistoty, Ïe ona je ta,
kterou mi BÛh urãil za manÏelku.“
„Velmi dobfie víme, Ïe není bezpeãné dÛvûfiovat sv˘m
pocitÛm, zvlá‰È v tomto roãním období, Ïe? KdyÏ si
vybíráme ãlovûka, s nímÏ chceme strávit cel˘ svÛj dal‰í
Ïivot, opatrnosti není nikdy nazbyt.“
„Ale nefiekla jste nám nedávno, Ïe kdyÏ se ãlovûk
rozhoduje dát své srdce Bohu, nemûl by se pfiíli‰ ptát
58
a pochybovat, tak jako to dûláme pfii fyzice nebo dûjepisu? Chcete snad fiíci, Ïe pokud jde o v˘bûr Ïivotního
partnera, musím na zvaÏování vynaloÏit maximální úsilí,
ale pokud jde o v˘bûr Boha, s kter˘m budu Ïít celou
vûãnost, je lépe rozhodovat se na základû svého srdce,
a ne hlavy?“
„Mlad˘ muÏi, je rozdíl mezi svûtsk˘m poznáním a náboÏenskou vírou. Co se t˘ká duchovních vûcí, tam nikdy
nesmíme dovolit, aby se rozum postavil do cesty na‰emu srdci.“
„Dûkuji vám za va‰i radu. Já jsem se v‰ak uÏ rozhodl.
Vlastnû, uÏ jsem ji poÏádal o ruku, ona souhlasila, a tak
vás zvu na svatbu. A nebojte se, v‰echno dopadne dobfie. Já to prostû cítím u srdce, Ïe ona je pro mû ta pravá.“
Nedávno jsem sly‰el, jak jist˘ kazatel nahlas zdÛrazÀoval: „Já vûfiím, Ïe Bohu je moÏné dÛvûfiovat, protoÏe
skrze víru vím, Ïe je to tak. Chcete vûdût, jak si tím mohu
b˘t tak jist˘? Já jednodu‰e vím, Ïe vím, Ïe vím, Ïe je to
pravda!“ (Ve skuteãnosti opakoval to své „vím“ je‰tû
mnohem víckrát.)
„A odkud pochází taková víra?“ mohli bychom se
zeptat.
„Je to BoÏí dar, ovoce Ducha svatého.“
„Proã potom ne kaÏd˘ má tento dar?“
„No, BÛh dává takovou víru jen vyvolen˘m. A jestliÏe se vám zdá, Ïe BÛh je svévoln˘ a nespravedliv˘,
potom pamatujte, Ïe Pavel v listu ¤ímanÛm 9,20 varuje
pfied zpochybÀováním BoÏích nevyzpytateln˘ch cest.“
Mnozí se v‰ak takovou zdánlivou BoÏí svévoli odváÏili zpochybnit – a protoÏe nena‰li lep‰í vysvûtlení, pfiestali Bohu dÛvûfiovat a dokonce se od nûho docela
odvrátili.
59
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 60
JE MOÎNÉ ODMÍTNOUT „DAR VÍRY“?
Existuje i jiné vysvûtlení, proã ne kaÏd˘ má „dar
víry“. Kdyby BÛh dal víru jen nûkter˘m, tedy ne v‰em,
naru‰il by tím dal‰í dva vzácné BoÏí dary – svobodu
a schopnost rozhodovat se. PfiívrÏenci tohoto názoru
jsou pfiesvûdãeni, Ïe BÛh skuteãnû nabízí svÛj dar víry
v‰em, kaÏd˘ má svobodu a schopnost tuto víru buì pfiijmout, nebo ji odmítnout. Nûktefií si v‰ak, Ïel, dobrovolnû vybrali to druhé.
Ale i mezi zastánci tohoto názoru se najdou takoví,
ktefií stále pokládají víru za Bohem darovanou schopnost
a ochotu vûfiit bez jak˘chkoli podpÛrn˘ch dÛkazÛ. A tak
stále zÛstává otevfienou otázka: Na základû ãeho se ãlovûk rozhoduje „dar víry“ pfiijmout, nebo odmítnout? Je
pfiijetí tohoto BoÏího daru skutkem víry, té víry, kterou
ãlovûk vlastnû je‰tû nepfiijal? Není takové uvaÏování pro
zdrav˘ rozum pochybné? Za sebe chci fiíci, Ïe nemohu
vûfiit, pokud mi zdrav˘ rozum fiíká, Ïe bych vûfiit nemûl.
JAK¯ JE ROZDÍL MEZI VÍROU A DÒVùROU?
âasto jsme svûdky toho, Ïe lidé hovofií o velk˘ch
a dÛleÏit˘ch rozdílech mezi vírou jako vûfiením, vírou
jako pfiesvûdãením a vírou jako dÛvûrou. Mûli bychom
si v‰ak uvûdomit, Ïe v Novém zákonû jsou v‰echny tyto
tfii v˘znamové odstíny pfiekladem jednoho a téhoÏ fieckého slova pistis. ProtoÏe mnohé pfieklady Bible pouÏívají
tato slova jako synonyma (to znamená, Ïe nûkdy fiecké
slovo pistis pfieloÏí slovem víra, jindy slovem dÛvûra),
musíme dávat pozor, abychom do nich nevkládali rozdíly, které v fieãtinû nejsou.
Napfiíklad kdyÏ se Ïaláfiník ve Filipis zeptal Pavla
a Sílase, co má dûlat, aby byl zachránûn, dostal odpovûì, která se stala základem mnoha váÏn˘ch teologic60
k˘ch v˘kladÛ. Co mu v‰ak ve skuteãnosti odpovûdûli?
(Viz Sk 16,25-34.)
„Vûfi v Pána JeÏí‰e, a bude‰ spasen ty i v‰ichni, kdo
jsou v tvém domû.“ (Sk 16,31) I kdyÏ ostatní ãeské pfieklady tlumoãí tato známá slova témûfi identicky, napfiíklad v revidovaném anglickém pfiekladu z roku 1989
ãteme: „DÛvûfiuj Pánu JeÏí‰i...“
Víra i dÛvûra znamenají v podstatû totéÏ. Zda je víra
nebo dÛvûra opravdová a zda je to víc neÏ jen pfiesvûdãení, názor nebo nadûje, to nám prozradí studium ‰ir‰ích
souvislostí daného textu. Jakub ve svém listu pí‰e, Ïe
dokonce i o démonech je moÏné fiíci, Ïe vûfií v Boha (Jk
2,19). Nebo snad, kdyÏ hovofiíme o BoÏích nepfiátelích,
mûli bychom slovo vûfiit pfiekládat jinak – napfiíklad b˘t
pfiesvûdãen˘? V fieckém originále je v‰ak jen jedno slovo.
Kontext Jakubova listu ukazuje, Ïe démoni jsou pfiesvûdãeni o BoÏí moci, a právû proto se tfiesou strachy.
ZNAMENÁ VÍRA V BOHA SKOK DO TMY?
Vztah pfiátelství s Bohem, o kterém hovofií JeÏí‰
(J 15,15), je zaloÏen na vzájemné dÛvûfie. BÛh v‰ak
netouÏí po tom, abychom mu dÛvûfiovali jako nûjaké cizí
a neznámé osobû, protoÏe to by bylo z na‰í strany hazardérstvím nebo dokonce nebezpeãn˘m skokem do tmy.
Ne, k takovému riziku nás BÛh urãitû nevyz˘vá.
Zamysleme se proto nad tím, jak daleko musel BÛh
jít, aby se nám mohl pfiedstavit ve správném svûtle
jako dÛvûryhodn˘ BÛh. „Mnohokrát a mnoh˘mi zpÛsoby mluvíval BÛh k otcÛm ústy prorokÛ.“ Kromû toho
„... k nám promluvil ve svém Synu,“ v tom, kter˘ mohl
na konci svého jedineãného Ïivota fiíci: „Kdo vidûl mne,
vidûl Otce.“ (Îd 1,1.2; J 14,9)
Cel˘ JeÏí‰Ûv pozemsk˘ Ïivot, zpÛsob jeho jednání
s lidmi, to, co uãil o svém Otci, pfiedev‰ím v‰ak jeho
61
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 62
jedineãná a hrozná smrt byly tím nejjasnûj‰ím zjevením
pravdy o dÛvûryhodném Bohu, jaké kdy vesmír vidûl
a potfieboval.
Takové pfiem˘‰lení samozfiejmû pfiedpokládá, Ïe
dÛvûfiujeme biblick˘m záznamÛm. To v‰ak nevyÏaduje
„skok do tmy“ kvÛli nedostatku informací. O takovém
„skoku víry“ bychom mohli uvaÏovat spí‰e v souvislosti
s jin˘mi náboÏensk˘mi dokumenty. Bible nás naopak
nabádá k tomu, abychom – dfiíve neÏ se rozhodneme jí
dÛvûfiovat – peãlivû zváÏili dÛkazy.
OBVINùNÍ Z DÁVN¯CH DOB
Podle pfiíbûhu z první knihy MojÏí‰ovy prvním, kdo
tvrdil, Ïe Bohu není moÏné dÛvûfiovat, byl had v zahradû
Eden. Kniha Zjevení, poslední z 66 knih Bible, ztotoÏÀuje tohoto hada s „ìáblem a satanem, svÛdcem celého
svûta“. Popisuje ho jako vÛdce vzpoury v nebesích,
která vedla k tomu, Ïe byl „svrÏen na zem a jeho andûlé
s ním“. (Viz Zj 12,7-9.) Obû jména, ìábel i satan, znamenají pomlouvaã, protivník, Ïalobce, svÛdce. Dokonce
i JeÏí‰, kter˘ se tak laskavû choval i k tûm nejhor‰ím
hfií‰níkÛm, ho nazval „lháfiem a otcem lÏi“ (J 8,44).
„BÛh vám lhal,“ tvrdil satan prvním rodiãÛm lidstva.
„Jak mÛÏete dÛvûfiovat bohu, kter˘ vám nefiíká pravdu?
JestliÏe budete jíst ze zakázaného stromu, nezemfiete...
vlastnû naopak – jestliÏe budete jíst ovoce z tohoto stromu, budete podobnûj‰í Bohu. Jak vás BÛh mÛÏe sobecky okrádat o nûco tak prospû‰ného? A jak mÛÏe b˘t tak
krut˘ a nelítostn˘, kdyÏ vám vyhroÏuje smrtí hned po
prvním pfiestupku? Milující bÛh by vám pfiece musel dát
je‰tû jednu ‰anci. VበbÛh v‰ak fiekl: ‘Poslouchejte mû,
nebo jinak zemfiete!’ Jak mÛÏete uctívat nûkoho, kdo je
tak pomstychtiv˘ a surov˘? Takov˘ nároãn˘ a tyransk˘
bÛh si nezaslouÏí va‰i úctu a dÛvûru.“
62
JestliÏe je BÛh opravdu takov˘, jak ho satan pfiedstavil, potom má BoÏí nepfiítel pravdu v tom, Ïe je nelogické dÛvûfiovat takovému tyranovi, a pak by urãitû ani
nebylo moÏné pfiijmout nabídku svobody a pfiátelství,
jak ji JeÏí‰ poskytl sv˘m uãedníkÛm.
Ale ten, proti kterému satan vznesl svá obvinûní, byl
vlastnû sám pfiátelsk˘ JeÏí‰; protoÏe tento JeÏí‰, kter˘
pfii‰el, aby nám pfiinesl pravdu o Bohu, je zároveÀ také
Stvofiitelem vesmíru. (Viz J 1,1-3; Ko 1,16.)
BOÎÍ ODPOVùë
Reagoval BÛh nûjak˘m zpÛsobem na tato obvinûní?
A pokud ano, jsou jeho odpovûdi dostateãn˘m základem
pro to, abychom mu mohli dÛvûfiovat?
Na vyvrácení takov˘ch obvinûní totiÏ nestaãí je jen
popfiít. Dokonce i kdyby je popfiel samotn˘ BÛh, jak bychom poznali, Ïe jeho tvrzení jsou pravdivá? VÏdyÈ
satan také pfiichází se sv˘mi tvrzeními, ãasto navíc za
doprovodu okázal˘ch projevÛ autority a moci.
Nicménû ani samotné tvrzení ani projev vy‰‰í moci
nemohou b˘t dÛkazem ãestnosti a dÛvûry. JeÏí‰ sám nás
upozornil, abychom nevûfiili hol˘m tvrzením, a to
dokonce ani tehdy, kdyby byla navenek provázena nadpfiirozen˘mi jevy.
JeÏí‰ fiíkal, Ïe povstanou náboÏen‰tí vÛdci s rÛzn˘mi
fale‰n˘mi tvrzeními, ktefií o sobû budou dokonce tvrdit,
Ïe oni jsou samotn˘m Kristem! A aby dokázali pravdivost sv˘ch tvrzení, budou pfiitom provádût velkolepé
zázraky a divy. JeÏí‰ v‰ak fiekl: „Nevûfite jim.“ (Viz Mt
24,23.24.) „Mûjte se na pozoru, aby vás nûkdo nesvedl.
NeboÈ mnozí pfiijdou v mém jménu a budou fiíkat ‘já
jsem Mesiቒ a svedou mnohé.“ (Mt 24,4.5) A apo‰tol
Jan pozdûji nabádal: „Milovaní, nevûfite kaÏdému vnuk63
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 64
nutí, n˘brÏ zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboÈ
mnoho fale‰n˘ch prorokÛ vy‰lo do svûta.“ (1 J 4,1)
KdyÏ Jan popisuje satanovo úsilí svést cel˘ svût na
svou stranu tûsnû pfied druh˘m pfiíchodem JeÏí‰e Krista,
fiíká, Ïe ìábel bude pouÏívat autoritu a moc doprovázenou velk˘mi zázraky, takÏe „dokonce i oheÀ s nebe
nechá pfied zraky lidí sestoupit na zem“ (Zj 13,13). Tím
dosáhne toho, Ïe v‰ichni obyvatelé zemû, kromû hrstky
BoÏích vûrn˘ch následovníkÛ, budou tûmito zázraky
oklamáni a svedeni. (Viz Zj 13,8.12-14.)
I PROROCI MOHOU LHÁT
UÏ MojÏí‰ pfied mnoha staletími varoval dûti Izraele,
aby se nedaly oklamat provádûním zázrakÛ. „Kdyby
povstal ve tvém stfiedu prorok nebo nûkdo, kdo hádá ze
snÛ, a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o nûmÏ ti mluvil, kdyÏ
fiíkal: ‘Pojìme za jin˘mi bohy’, které jsi neznal, ‘a sluÏme jim’, neuposlechne‰ slov takového proroka nebo
toho, kdo hádá ze snÛ.“ (Dt 13,2-4)
Jeden starozákonní pfiíbûh vypráví o jistém prorokovi
z Judska, kterého BÛh poslal, aby odevzdal poselství
králi Jarobeámovi. Po splnûní svého poslání mûl odmítnout jakékoli pozvání a nemûl se u nikoho zastavit, aby
se obãerstvil. DomÛ se mûl vrátit jinou cestou.
Tento „BoÏí muÏ“ byl BoÏím vûrn˘m sluÏebníkem
a byl zvykl˘ poslouchat hlas autority bez jak˘chkoli otázek a pochybností. „BÛh to fiekl, já tomu vûfiím – a to mi
staãí!“ byl jeho prost˘ a zboÏn˘, pfiesto v‰ak riskantní
zpÛsob urãování pravdy.
Prorok odevzdal BoÏí poselství a kdyÏ ho král pozval
do svého domu, aby se u nûj najedl, bez váhání odpovûdûl: „I kdybys mi dal polovinu svého domu, nepÛjdu
64
s tebou. Na tomto místû nebudu jíst chléb ani pít vodu,
neboÈ tak mi pfiikázal Hospodin sv˘m slovem: ‘Nebude‰
jíst chléb ani pít vodu a nevrátí‰ se zpût cestou, kterou
jsi ‰el.’“ (1 Kr 13,8.9)
Synové jednoho starého proroka, kter˘ bydlel nedaleko, se doslechli o tomto poslovi z Judska i o tom, co fiekl
králi, a oznámili to svému otci.
„Kterou cestou ‰el?“ zeptal se star˘ muÏ.
Synové mu ukázali cestu. „Osedlejte mi osla!“ pfiikázal jim a rychle se vydal za mlad‰ím prorokem. Na‰el ho
sedût pod dubem vedle cesty.
„Ty jsi ten prorok z Judska?“ zeptal se star˘ muÏ.
„Ano.“
„Potom tedy pojì ke mnû domÛ a najez se u mne!“
„Nemohu. BÛh mi pfiísnû zakázal, abych se na cestû
u nûkoho zastavil a jedl. A kdyÏ BÛh nûco fiekne, tak já
se podle toho fiídím.“
„To je v pofiádku,“ pokraãoval star˘ muÏ. „‘I já jsem
prorok jako ty. Na HospodinÛv pokyn ke mnû promluvil
andûl: Pfiiveì ho s sebou zpátky do svého domu, aÈ pojí
chléb a napije se vody.’ Tak ho obelhal.“ (1 Kr 13,18)
„Chce‰ mi tedy fiíct, Ïe BÛh zmûnil své rozhodnutí?
Dobfie, vÏdyÈ já vÏdycky fiíkám: ‘JestliÏe to fiekl BÛh, tak
tomu vûfiím.’“ A tak tento dÛvûfiiv˘, pfiitom v‰ak dokonale podveden˘ muÏ z Judska ‰el do domu starého proroka.
Pfiíbûh má smutn˘ závûr a ãlovûk se mÛÏe oprávnûnû
zeptat: „Proã se vÛbec takov˘ pfiíbûh nachází v Bibli?“
Mlad‰í prorok nemûl dÛvod podezfiívat starého muÏe, Ïe
lÏe. Kdyby mu nûco takového naznaãil, mohl by ho tím
urazit. Na druhé stranû v‰ak nemûl Ïádn˘ dÛvod ani
k tomu, aby tak lehce, bez jak˘chkoli otázek a pochybností pfiijal nûco, co bylo v pfiímém rozporu s pfiedcháze65
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 66
jícím BoÏím nafiízením. Mlad˘ prorok si mûl pfii ve‰keré
své úctû ke starému muÏi zdvofiile vyhradit právo dÛkladnû prozkoumat jeho tvrzení.
Jak ãasto dnes sly‰íme od rÛzn˘ch náboÏensk˘ch
vÛdcÛ, Ïe BÛh jim prostfiednictvím andûlÛ nebo Ducha
oznámil to ãi ono. Bylo by od nás nezdvofiilé to popírat,
BÛh pfiece ãastokrát promlouval právû takov˘m zpÛsobem. BÛh nám v‰ak také radí, abychom byli opatrní.
I proroci mohou lhát.
KOUPILI BYSTE SI LÉK OD TOHOTO âLOVùKA?
Kdykoli v 19. století pfii‰el do kolonie pfiesídlencÛ potuln˘ prodavaã se sv˘m vozem pln˘m magick˘ch lékÛ,
zavládlo velké vzru‰ení. „¤eknûte mi, co vás trápí,
a zaruãuji vám, Ïe vás vyléãím!“
Svûdectví tûch, ktefií byli „zázraãnû uzdraveni“, spolu
s naivitou a lehkovûrností lidí, pfiispûla k tomu, Ïe se
fantastická tvrzení v˘fieãného obchodníka zdála celkem
vûrohodná. Jeho mastiãky a vodiãky urãitû stojí za ten
pomûrnû mal˘ peníz, kter˘ za nû Ïádá!
Jeho tvrzení v‰ak nebyla více ohromující neÏ ta, která
najdeme v reklamním katalogu firmy Sears z roku 1902.
V ãásti vûnované lékÛm se tu nabízí rychlá úleva i vyléãení chorob, s nimiÏ moderní medicína zápasí dodnes.
A samozfiejmû, v‰e s absolutní zárukou firmy Sears.
Najdeme zde stoprocentnû úãinn˘ lék na to, jak pfiestat s koufiením, s pitím alkoholu, jak se zbavit závislosti
na opiu nebo morfiu. Katalog nabízí také zaruãen˘ prostfiedek na zhubnutí nebo mexick˘ lék proti bolestem
hlavy, kter˘ „garantuje“, Ïe na‰e migréna zmizí do 15
minut. ZmiÀují se zde také o jakémsi francouzském
arzénovém pfiípravku dr. Roseho na pleÈ – „úplnû ne‰kodném“, kter˘ zaruãenû zkrá‰lí kaÏdého, „aÈ uÏ je
66
va‰e tváfi zohyzdûna jakkoli“. Nervové a mozkové pilulky dr. Hammonda mÛÏeme se „stoprocentní spolehlivostí“ pouÏít pro léãbu celého dlouhého seznamu chorob,
dokonce i slabé pamûti. „NezáleÏí na tom, co zavinilo
va‰e zdravotní problémy, nebo v jakém stadiu se nachází
va‰e choroba, nervové a mozkové pilulky dr. Hammonda vás zaruãenû vyléãí!“
Nerozhodné zákazníky firma Sears uji‰Èuje, Ïe v‰echny její léky jsou pfiipraveny podle pfiedpisÛ „nejlep‰ích
svûtov˘ch lékafisk˘ch autorit“, a souãasnû je upozorÀuje,
aby „se vyvarovali rÛzn˘ch mastiãkáfiÛ, ‰arlatánÛ a podvodníkÛ, ktefií ve sv˘ch reklamách lidi nejprve vystra‰í,
aby pak od nich vymámili peníze za léky, které nemají
Ïádn˘ úãinek“.
Jsem pfiesvûdãen, Ïe firma Sears by dnes byla mezi
prvními, kdo by zákazníky zrazoval od dÛvûry v tato
neuvûfiitelná tvrzení z let dávno minul˘ch.
V‰ude kolem nás, aÈ uÏ ve svûtû náboÏenství, obchodu nebo na televizní obrazovce, musíme neustále ãelit
rÛzn˘m, ãasto i protichÛdn˘m tvrzením. Je jasné, Ïe
v‰echna nemohou b˘t pravdivá. Udûláme dobfie, kdyÏ se
budeme drÏet rady apo‰tola Pavla: „V‰ecko zkoumejte,
dobrého se drÏte!“ (1 Te 5,21)
K DÒVù¤E NEVEDOU ÎÁDNÉ „ZKRATKY“
Skuteãnost, Ïe Bible nás nabádá k podrobnému zkoumání a peãlivému studiu, a naopak Ïe nás varuje pfied
lehkováÏn˘m pfiijímáním ãehokoli, tfieba i nadpfiirozen˘ch znamení a zázrakÛ, svûdãí o tom, Ïe tato kniha je
dÛvûryhodná. Jistû, i firma Sears ve svém katalogu varuje zákazníky pfied nespolehliv˘mi „felãary“. Já bych
v‰ak nemohl dÛvûfiovat náboÏenskému hnutí, uãiteli
nebo knize, která lidem brání nebo – coÏ je je‰tû hor‰í –
67
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 68
která jim dokonce zakazuje, aby váÏnû a podrobnû zkoumali základní principy vûrouky.
Pokud se nûjak˘ uãitel náboÏenství cítí b˘t ohroÏen
zdvofiil˘mi, pfiitom v‰ak hloubav˘mi otázkami sv˘ch
„ÏákÛ“, pokud zaujímá spí‰e obranné stanovisko a podráÏdûnû reaguje, máme dobr˘ dÛvod se domnívat, Ïe
jeho vlastním názorÛm a tvrzením chybûjí odpovídající
dÛkazy, coÏ ve svém celku podkopává jakoukoli moÏnou dÛvûru.
O tom, Ïe dÛvûru je moÏné rychle zniãit, Ïe k jejímu
obnovení nevedou Ïádné zkratky a Ïe tvrzení o dÛvûryhodnosti sama o sobû nic nedokazují, svûdãí napfiíklad
prohlá‰ení Hitlera, Ïe jemu je moÏné vûfiit. Dûjiny vÛbec
nás pfiesvûdãily, jak nerozumné je vûfiit slibÛm a tvrzením, která nejsou podloÏena dÛkazy. KdyÏ satan zpochybnil opravdovost Jóbovy víry, BÛh tuto záleÏitost
nevyfie‰il nûjak˘m autoritativním prohlá‰ením. Namísto
toho dopustil bolestnou zkou‰ku, která v tomto pfiípadû
prokázala, jaká je skuteãnost. To je zpÛsob, jak˘m BÛh
dokazuje a prosazuje pravdu.
BÛh byl fale‰nû obvinûn, Ïe se mu nedá dÛvûfiovat,
a takové obvinûní se dá vyvrátit jenom jedin˘m zpÛsobem: V prÛbûhu dlouhého ãasového údobí a za nejrozmanitûj‰ích, pfiedev‰ím obtíÏn˘ch okolností, praktick˘m
zpÛsobem projevovat svou dÛvûryhodnost. Jedinû tak je
moÏné znovu si získat a upevnit dÛvûru. Bible, v‰ech
jejích 66 knih, je záznamem takov˘ch projevÛ a dÛkazÛ.
AUTORITA PRAVDY
V nedûli po JeÏí‰ovû ukfiiÏování a vzkfií‰ení se dva
z jeho zmalomyslnûl˘ch následovníkÛ vraceli domÛ do
mûsteãka Emaus. Jejich víra procházela tûÏkou zkou‰68
kou. Byli dokonale zmateni, protoÏe jejich Velitele zabili, a oni pfiitom „doufali, Ïe on je ten, kter˘ má vykoupit
Izrael“ (L 24,21).
JeÏí‰ se k nim cestou pfiipojil, ale oni ho nepoznali.
Tito dva muÏi mûli váÏné otázky, které si urãitû zasluhovaly BoÏí odpovûì. JeÏí‰ jim v‰ak nezjevil, kdo je.
Místo toho s nimi mluvil o Starém zákonû, rozebíral
záznamy o tûch „mnoh˘ch a rÛzn˘ch zpÛsobech“, jimiÏ
BÛh mluvil „skrze proroky“. Pfiál bych si sly‰et jeho
vyprávûní pfiíbûhÛ i vybrané v˘roky, které pro tento úãel
zvolil. Nakonec si ti dva uãedníci uvûdomili, Ïe na své
otázky dostali odpovûdi, aniÏ by vûdûli, Ïe je pfii studiu
Písma vedl sám Pán.
Mohli bychom se moÏná ptát, proã jim vlastnû JeÏí‰
neodhalil svou totoÏnost. VÏdyÈ z úcty k nûmu by jistû
rádi pfiijali kaÏdé jeho vysvûtlení. „JestliÏe to fiíká JeÏí‰,
my tomu vûfiíme – a to nám staãí!“
Myslím, Ïe právû kvÛli tomu zÛstal JeÏí‰ inkognito.
Nechtûl, aby muÏi pfiijali to, co fiekl, jen na základû autority jeho osobního svûdectví. VÏdyÈ na cestû se k nim
mohl pfiipojit i satan, kter˘ „se pfievléká za andûla svûtla“ (2 K 11,14) a kter˘ by na sebe mohl vzít JeÏí‰ovu
podobu, aby jim pfiedloÏil svá tvrzení, svou „pravdu“.
Teprve kdyÏ tito dva muÏi dospûli vlastním uvaÏováním k pfiesvûdãení, zaloÏeném na odpovídajících dÛkazech, byl JeÏí‰ spokojen. AÏ potom jim zjevil, kdo ve
skuteãnosti je.
Je jasné, Ïe BÛh nechce, abychom tomu, co fiíká, vûfiili jen proto, Ïe to fiíká on – svrchovan˘ Stvofiitel vesmíru. Chce, abychom mu dÛvûfiovali kvÛli tomu, jak˘ je
a koho jsme v nûm na‰li, chce, abychom mu dÛvûfiovali
na základû pravdy.
69
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 70
P¤ÁTELÉ SPOLU MLUVÍ OTEV¤ENù
„Neexistuje nebezpeãí, Ïe pokud budeme zdÛrazÀovat
potfiebu pfiátelství s pfiátelsk˘m Bohem, bude to podkopávat na‰i úctu k nûmu?“ Tuto otázku mi poloÏil jeden
kazatel na konferenci, jíÏ jsem se nedávno zúãastnil. I jiní vyjadfiovali podobné obavy.
Rozhodnû jde o dÛleÏitou otázku, která si zasluhuje,
abychom se jí váÏnû zaobírali. Pro mnohé je totiÏ nesnadné skloubit to, Ïe by mohli Boha uctívat jako vûãného Stvofiitele a zároveÀ jako nûÏného a laskavého Pfiítele.
Dobr˘m pfiíkladem jsou události od hory Sínaj: KdyÏ
Izraelci vidûli blesky a pod nohama se jim tfiásla zem,
byli ochotni slíbit Bohu cokoli. Jakmile v‰ak strach
pominul a nebylo uÏ jasnû vidût projevy BoÏího majestátu a moci, opadla i jejich úcta a bázeÀ. Nûktefií snad pokládají takovou poslu‰nost a podfiízení se na základû strachu za „správn˘ projev úcty“. Ale nedlouho potom, co
pfiestalo na Sínaji hfimût, si Izraelci zhotovili zlaté tele
a prostopá‰nû okolo nûj tancovali! (Viz Ex 32. kap.)
Dokud JeÏí‰ zázraãnû sytil zástupy, uzdravoval nemocné a kfiísil mrtvé, byli lidé ochotni ho uctívat a korunovat ho za krále. Jakmile v‰ak spatfiili JeÏí‰e, kter˘ se ke
sv˘m nepfiátelÛm chová s takovou laskavostí a kter˘ pfiijímá hfií‰níky a zachází s nimi s nesmírnou trpûlivostí
a úctou, kdyÏ ho sly‰eli vysvûtlovat, Ïe jeho království
nebude nastoleno silou a kdyÏ se na Golgotû pokornû
poddal takovému ubliÏování, vût‰ina jeho následovníkÛ
70
ho buì opustila, nebo se posmívali jeho tvrzení, Ïe je
BoÏím Synem.
Také Jidበpatfiil mezi ty, ktefií dobrotivost a laskavost
pokládali za slabost. KdyÏ JeÏí‰ poklekl, aby mu umyl
nohy, Jidበjím pro jeho pokoru opovrhl. VÏdyÈ bÛh,
kterého by si mohl váÏit, by se pfiece k nûãemu takovému nikdy nesníÏil!
Co ve vás vzbuzuje vût‰í úctu? Dûsiv˘ projev BoÏí
moci na hofie Sínaj, nebo obraz velkého Stvofiitele, kter˘
ti‰e pláãe na Olivové hofie? JestliÏe nás tyto pfiíbûhy – ze
Sínaje a z Olivové hory – pfiivedly k tomu, Ïe v Bohu vidíme majestátného krále i laskavého Pfiítele v „jedné osobû“, potom jsme se nauãili uctívat Boha takov˘m zpÛsobem, jak si to pfieje – beze strachu, jako jeho pfiátelé.
Pfiátelé mohou jasnûji chápat BoÏí cesty a zámûry,
protoÏe BÛh s nimi mÛÏe hovofiit otevfienûji. Na rozdíl od
sluhÛ, ktefií se ve v‰em jen podfiizují, touÏí pfiátelé dozvûdût se víc o tom, kterého obdivují. BoÏím pfiátelÛm záleÏí
na BoÏí reputaci. Tím dokazují, Ïe je jim moÏno svûfiit
takové informace, které by jiní zfiejmû nepochopili, nebo
je dokonce i zneuÏili.
Sv˘m pfiátelÛm mÛÏe BÛh projevit svoji laskavost
a dobrotu bez nebezpeãí, Ïe jí budou pohrdat jako nûjakou slabostí. MÛÏe jim fiíci, Ïe více neÏ v‰eho ostatního
si váÏí svobody, a to bez obav, Ïe by tím jakkoli poklesl
jejich respekt k disciplínû a pofiádku. PfiátelÛm mÛÏe
ukázat, Ïe on sám je ztûlesnûním odpu‰tûní, a to bez
nebezpeãí, Ïe zaãnou brát hfiích na lehkou váhu. MÛÏe je
ujistit, Ïe se ho nemusí bát, aniÏ by se tím sníÏila jejich
úcta a bázeÀ.
JeÏí‰ v‰ak otevfienû varoval pfied tím, aby se toto
vzácné poznání pfiedkládalo i tûm, ktefií je‰tû nejsou pfiipraveni ãi schopni ho pfiijmout, nebo by ho dokonce
71
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 72
mohli povaÏovat za uráÏlivé. KdyÏ JeÏí‰ tak úÏasn˘m
zpÛsobem vykreslil Boha v „kázání na hofie“, dává nám
dÛleÏitou radu: „Je zbyteãné vysvûtlovat BoÏí pravdy
tûm, ktefií jimi pohrdají. Neházejte perly pfied svinû! Co
se stane? Perly za‰lapou, otoãí se a roztrhají vás.“ (Viz
Mt 7,6.) Tato slova se moÏná zdají pfiíli‰ silná, ale to, jak
lidé s JeÏí‰em jednali bûhem následujících tfií let, dokázalo opodstatnûnost jeho varování.
P¤ÁTELSTVÍ SE OBEJDE BEZ „ZÁHADN¯CH ¤EâÍ“
Pfiedstavte si, Ïe by vám BÛh oznámil, Ïe jako se
sv˘mi pfiáteli s vámi mÛÏe mluvit takov˘m zpÛsobem,
jímÏ by s druh˘mi hovofiit nemohl. A právû tak vysokého ocenûní se dostalo MojÏí‰ovi. Zajímalo by mû, co
asi cítil, kdyÏ sly‰el, jak BÛh vysvûtluje jeho sourozencÛm – Marii a Áronovi, Ïe s jejich bratrem mÛÏe hovofiit
s vût‰í otevfieností, neÏ mohl dokonce s proroky.
Marie s Áronem zaãali Ïárlit na ten zvlá‰tní vztah,
kter˘ mûl MojÏí‰ s Bohem, i kdyÏ o MojÏí‰ovi je napsáno, Ïe „byl nejpokornûj‰í ze v‰ech lidí, ktefií byli na
zemi“ (Nu 12,3). Vzpomínám si, Ïe jako dítû jsem pfiem˘‰lel o tom, Ïe pokud tento ver‰ napsal samotn˘
MojÏí‰, nebylo z jeho strany pfiíli‰ pokorné chlubit se
svou vlastní pokorou! Pozdûji jsem ale pochopil, Ïe pfiipustit vlastní mírnost a poddajnost vyÏaduje notnou
dávku pokory. Pokora je u vÛdce jen málokdy pfiíãinou
obdivu a dÛvûry. Podívejme se napfiíklad na prezidentskou pfiedvolební kampaÀ: asi sotva bychom pfii ní
zaznamenali, Ïe by kandidáti vyzdvihovali svou v˘jimeãnou mírnost a pokoru, jako by to byl nûjak˘ zvlá‰tní
pfiedpoklad pro tento vysok˘ úfiad!
Jedna z prvních básniãek, které mû nauãila moje
maminka, zaãínala slovy: „NûÏn˘, krotk˘ a mírn˘ JeÏí‰i,
72
pohlédni na toto malé dûÈátko.“ I kdyÏ jsem mûl tuto básniãku velmi rád, a vlastnû se mi líbí dodnes, podle toho,
co pfiedpovûdûl prorok Izajá‰, mnozí z tûch, kter˘m JeÏí‰
pfii‰el fiíci o svém Otci, jím pohrdali a zavrhli ho právû
kvÛli tomu, Ïe byl laskav˘ a nûÏn˘. (Viz Iz 53,7.)
O celá staletí pfiedtím, neÏ JeÏí‰ Ïil na této zemi, fiekl
BÛh pokornému MojÏí‰i, Ïe jednoho dne povstane mezi
izraelsk˘m lidem zvlá‰tní prorok, podobn˘ jemu, MojÏí‰i. (Viz Dt 18,15-18.) JeÏí‰ poznal, Ïe tato pfiedpovûì
se vztahuje na nûho. (Viz L 24,27.44; Sk 3,17-26.) MojÏí‰ urãitû s rostoucím zájmem a obdivem sledoval
BoÏího Syna, kter˘ k lidem v‰ech spoleãensk˘ch vrstev,
dokonce i ke sv˘m nepfiátelÛm, pfiistupoval s takovou
pokorou a láskou.
A dfiíve neÏ byl JeÏí‰ ukfiiÏován, hovofiil s ním MojÏí‰
na „hofie promûnûní“. Pfiipojil se k nim také prorok
Elijá‰, a v‰ichni tfii – dva lidé a jejich Stvofiitel, nyní
v lidské podobû – rozmlouvali tváfií v tváfi, tak jako
spolu hovofií pfiátelé. Lukበpí‰e, Ïe spolu mluvili o krutém zavrÏení a popravû, kterou JeÏí‰ bude muset vytrpût.
(Viz L 9,28-36; Mt 17,1-8; Mk 9,2-8.)
Aãkoli mnozí JeÏí‰em pro jeho krotkost opovrhovali,
domníváte se, Ïe se MojÏí‰ stydûl stát tam se sv˘m Pánem? Ne, naopak si povaÏoval za ãest ztotoÏnit se s nûÏn˘m a mírn˘m JeÏí‰em! MojÏí‰ se nestydûl nazvat sám
sebe pokorn˘m ãlovûkem, „nejpokornûj‰ím ze v‰ech
lidí, ktefií byli na zemi“. ProtoÏe b˘t takov˘m ãlovûkem
znamená b˘t podobn˘ Bohu.
Zdá se v‰ak, Ïe MojÏí‰ si tûmito sv˘mi vlastnostmi
nezískal úctu u svého bratra a sestry. BÛh si je v‰echny
zavolal k sobû. Potom pfiikázal Áronovi a Marii, aby pfiistoupili blíÏe k nûmu, a fiekl jim:
73
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 74
Bude-li mezi vámi prorok,
já Hospodin se mu dám poznat ve vidûní,
mluvit s ním budu ve snu.
Ne tak je tomu s m˘m sluÏebníkem MojÏí‰em.
Má trvalé místo v celém mém domû.
S ním mluvím od úst k ústÛm
ve vidûních, ne v hádankách;
smí patfiit na zjev HospodinÛv.
Jak to, Ïe se tedy nebojíte
mluvit proti mému sluÏebníku MojÏí‰ovi?
(Nu 12,6-8)
V‰imnûte si, Ïe BÛh stále mluví o svém pfiíteli MojÏí‰i
také jako o svém sluÏebníku, i kdyÏ uÏ pfiedtím, pfii jiné
pfiíleÏitosti, ãteme, Ïe „Hospodin mluvil s MojÏí‰em tváfií
v tváfi, jako kdyÏ nûkdo mluví se sv˘m pfiítelem“ (Ex
33,11). Na‰e pfiátelství s Bohem totiÏ nevyluãuje, Ïe mu
budeme slouÏit. VÏdyÈ sám JeÏí‰ nám ukázal, co to znamená b˘t slouÏícím pfiítelem.
„O OTCI S VÁMI BUDU MLUVIT DOCELA OTEV¤ENù“
Krátce poté, co JeÏí‰ uãinil svou nabídku pfiátelství
(J 15,15), fiekl sv˘m uãedníkÛm, Ïe brzy s nimi zaãne
hovofiit o Otci jasnûji a otevfienûji. Vysvûtlil jim, Ïe
dosud o nûm mluvil v fieãnick˘ch obrazech, metaforách
a podobenstvích – tedy v té „záhadné fieãi“, kterou
nemusel pouÏívat pfii rozhovoru se sv˘m pfiítelem
MojÏí‰em. „To v‰e jsem vám fiíkal v obrazech. Pfiichází
hodina, kdy k vám uÏ nebudu mluvit o Otci v obrazech,
ale budu jej zvûstovat pfiímo.“ (J 16,25)
Kdy pfii‰la ta „hodina“? Je zfiejmé, Ïe uãedníci si
mysleli, Ïe pfii‰la právû v ten okamÏik. KdyÏ JeÏí‰ vyslovil krátk˘, pfiitom v‰ak velmi v˘znamn˘ v˘rok o Otci,
74
zareagovali uãedníci takto: „Nyní mluví‰ pfiímo a bez
obrazÛ.“ (v. 29) V‰imnûte si, co JeÏí‰ fiekl o nûco pozdûji, kdyÏ pfiedpovûdûl, Ïe ho uãedníci opustí: „Hle, pfiichází hodina, a jiÏ je zde...“ (v. 32)
PfiestoÏe tento jasn˘ v˘rok, kter˘ JeÏí‰ vyslovil v aramej‰tinû a kter˘ Jan pfieloÏil do fieãtiny, my dnes ve
sv˘ch Biblích ãteme je‰tû v dal‰ím pfiekladu, nemusíme
se obávat, Ïe se pfii v‰em tom pfiekládání z jazyka do
jazyka nûco z pÛvodního smyslu zatemnilo. RÛzné verze
této stati Písma vyjadfiují v podstatû to samé.
To v‰e jsem vám fiíkal v obrazech. Pfiichází hodina,
kdy k vám uÏ nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu
jej zvûstovat pfiímo. V onen den budete prosit v mém
jménu a nefiíkám vám, Ïe já budu prosit Otce za vás;
vÏdyÈ Otec sám vás miluje, protoÏe vy milujete mne
a uvûfiili jste, Ïe jsem vy‰el od Boha. Vy‰el jsem od Otce
a pfii‰el jsem na svût. Teì svût opou‰tím a navracím se
k Otci. (J 16,25-28)
Ver‰ 27 se mi zvlá‰È líbí v anglickém katolickém pfiekladu monsignora Knoxe: „Sám Otec je va‰ím pfiítelem,
protoÏe vy jste se stali m˘mi pfiáteli...“ Knox pfiekládal
z latinského pfiekladu, kter˘ byl proveden z Janova fieckého pfiekladu. V latinû i v fieãtinû mají slova „láska“
a „pfiítel“ tent˘Ï slovní kofien.
Nacházíte v tom, co JeÏí‰ nyní fiekl o Otci, nûco, co je
vyjádfieno jasnûji a ménû obraznû neÏ pfiedtím? Já jsem
zde na‰el následující jednoduchá a naprosto srozumitelná slova: „Nefiíkám vám, Ïe já budu prosit Otce za vás,
protoÏe sám Otec vás miluje.“
Americk˘ pfiekladatel Goodspeed tlumoãí tento text
následovnû: „Neslibuji vám, Ïe se budu za vás pfiimlouvat u Otce, protoÏe sám Otec vás má rád.“
75
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 76
JeÏí‰ povzbuzuje uãedníky, aby jako pfiátelé pfiátelského Boha pfiedkládali své prosby pfiímo Otci. Není
nutné, aby to za nû dûlal JeÏí‰.
Samozfiejmû, JeÏí‰ jim fiekl, Ïe mají prosit v jeho jménu. Tím v‰ak nechtûl naznaãit, Ïe pokud BÛh neusly‰í
jméno svého Syna, bude jejich prosby plnit s men‰í ochotou. Tím, Ïe pfii modlitbû zmíníme JeÏí‰ovo jméno, vyjádfiíme vdûãné uznání toho, Ïe kdyby nám BoÏí Syn nezjevil
pravdu o svém Otci, nevûdûli bychom, jak se k nûmu pfiiblíÏit. Dokonce bychom o to moÏná ani moc nestáli.
V tomto smyslu skuteãnû potfiebujeme nûkoho, kdo by
se za nás „pfiimlouval“, kdo by byl „zprostfiedkovatelem“, stál mezi námi a Bohem. Kdykoli se modlíme v JeÏí‰ovû jménu, dûkujeme Bohu za Krista, na‰eho Prostfiedníka, kter˘ pfii‰el pfieklenout propast mezi námi
a Bohem a pfiinesl nám pravdu o na‰em milujícím nebeském Otci.
Díky JeÏí‰i víme, Ïe s na‰ím nebesk˘m Otcem mÛÏeme rozmlouvat tak, „jako kdyÏ ãlovûk rozmlouvá se
sv˘m pfiítelem“. Nepotfiebujeme Ïádného dal‰ího pfiítele,
kter˘ by stál mezi námi a Bohem, protoÏe BÛh sám je
na‰ím pfiítelem.
Proã ze v‰ech informací, které JeÏí‰ mohl uãedníkÛm
poskytnout o svém Otci, vybral právû tuto zvlá‰tní zprávu?
A proã jim ji sdûlil právû pfied sv˘m ukfiiÏováním? Bylo to
snad nûco, co jako ti, kdo budou svûdky událostí nûkolika
následujících hodin, potfiebovali zvlá‰È mít na pamûti?
Bylo to nûco, v ãem mûli mít úplnû jasno a bez ãeho by
neporozumûli v˘znamu JeÏí‰ovy vykupitelské smrti?
TAJEMSTVÍ ZTRÁCEJÍCÍ SE P¤EDPONY „NE -“
Je pfiekvapující, Ïe ne v‰em se líbí tento jasn˘ v˘rok
o Otci, zaznamenan˘ v 16. kapitole Janova evangelia.
76
Dokonce jsem sly‰el i jednoho kazatele, kter˘ tento
v˘rok vefiejnû odsoudil jako „zavrÏeníhodné kacífiství“.
„JestliÏe se za nás JeÏí‰ nepfiimlouvá u Otce,“ vysvûtloval svÛj názor, „potom nemáme nadûji, Ïe budeme spaseni.“
Jsem si jist˘, Ïe ten kazatel si neuvûdomoval, Ïe tím
zavrhuje slova samotného Krista. Bez jakékoli zaujatosti
bych chtûl proto poukázat na to, Ïe podobnû jako mnozí
dal‰í, i on je zvykl˘ ãíst text Jan 16,26 bez té nav˘sost
dÛleÏité pfiedpony „ne-“. I kdyÏ JeÏí‰ fiekl: „Nefiíkám
vám, Ïe já budu prosit Otce za vás,“ mnoh˘m ãtenáfiÛm
se toto „ne-“ prostû nûjak ztrácí.
Mnohokrát jsem byl svûdkem toho, jak pfii rÛzn˘ch
vefiejn˘ch pfiíleÏitostech byl tento ver‰ citován bez pfiedpony „ne-“, tedy jako zaslíbení, Ïe JeÏí‰ se bude pfiimlouvat za nás u Otce. Nûkolikrát se to tak objevilo
dokonce i v rÛzn˘ch publikacích. Mnozí lidé jsou proto
velmi pfiekvapeni, kdyÏ je nûkdo upozorní na tuto pfiehlíÏenou ãást slova. Nûktefií kazatelé dokonce pfiiznávají,
Ïe pokud tam ta pfiedpona skuteãnû patfií, pak nevûdí, co
si s tímto textem poãnou. Dal‰í ho jednodu‰e ignorují.
Jist˘ teolog fiekl: „ProtoÏe v‰ichni víme, Ïe Kristus
skuteãnû je na‰ím Prostfiedníkem u Otce, Jan 16,26 je
tûÏk˘m paradoxem.“ Mûl na mysli, samozfiejmû, kompletní text, tedy i s tou pfiedponou „ne-“. JeÏí‰ ale nefiekl,
Ïe tento v˘rok je tûÏk˘. Naopak, vyjádfiil se o nûm, Ïe je
jasn˘ a zfieteln˘!
P¤ÍLEÎITOST KLÁST OTÁZKY
Uãedníci propásli dal‰í pfiíleÏitost, kdy mohli jednat
jako pfiátelé (jak k tomu byli vyzváni) a klást otázky.
Klidnû se mohli JeÏí‰e zeptat, zda to, co jim pfied chvílí
fiekl, myslí opravdu váÏnû.
77
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 78
„Chce‰ tedy fiíct, Ïe není potfiebné, aby ses za nás
pfied Otcem pfiimlouval? Proã potom MojÏí‰ na Sínaji
nafiídil zavést cel˘ ten knûÏsk˘ systém?“
„Nemûl snad veleknûz zvlá‰tní úkol pfiimlouvat se
u Boha za hfií‰níky?“ (Lv 16)
„CoÏ nemusel MojÏí‰ prosit Boha, aby ‘nevylil’ svÛj
hnûv na neposlu‰n˘ lid?“
„A neoznámil snad sám MojÏí‰ lidu, Ïe se mu podafiilo pfiemluvit Boha, aby zmûnil své rozhodnutí?“
Uãedníci mohli JeÏí‰ovu pozornost obrátit na slova
samotného Písma: „MojÏí‰ v‰ak prosil Hospodina,
svého Boha, o shovívavost: ‘... upusÈ od svého planoucího hnûvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jeÏ proti
svému lidu zam˘‰lí‰...’ a Hospodin se dal pohnout
k lítosti nad zlem, o nûmÏ mluvil, Ïe je dopustí na svÛj
lid.“ (Ex 32,11-14)
„Chce‰ nám snad, Pane, fiíct, Ïe ani MojÏí‰ nechápal
tyto záleÏitosti správnû?“
Dnes máme moÏnost (na rozdíl od uãedníkÛ) ãíst také
list ÎidÛm, nad nímÏ bychom si mohli poloÏit je‰tû dal‰í
otázku: „JeÏí‰i, jestliÏe ãinnost veleknûze reprezentovala
dílo, které jsi pfii‰el konat a ve kterém nyní, kdyÏ jsi
u Otce, bez ustání pokraãuje‰, proã jsi fiekl, Ïe vlastnû
není potfieba, aby ses za nás pfiimlouval u Boha? A proã
pfies tento tvÛj jasn˘ v˘rok i tvoji dobfií pfiátelé – Jan
a Pavel – pí‰ou o tobû ve sv˘ch novozákonních epi‰tolách jako o Obhájci, kter˘ se za nás pfiimlouvá na soudu
v nebesích? (Viz 1 J 2,1; ¤ 8,34.) Îe by ani oni nic
nepochopili? Byl snad Jan zmaten, kdyÏ tû sly‰el, jak ve
své modlitbû prosí‰ Otce za uãedníky – navíc tak brzy
potom, co jsi fiekl, Ïe to není nutné?“ (Viz J 17,6-26.)
·koda, Ïe tenkrát Jan nepoÏádal JeÏí‰e, aby mu
pomohl pochopit hlub‰í smysl tohoto zvlá‰tního v˘roku
78
o Otci. Jan pro nás mohl zaznamenat odpovûì nekoneãné hodnoty, kterou bychom dnes mohli ãíst. Nicménû
z ostatních ãástí Písma pfiesto mÛÏeme získat alespoÀ
urãitou pfiedstavu o tom, jak by nám Pán asi tyto otázky
zodpovûdûl.
„NEP¤I·EL JSEM, ABYCH TVRDIL NùCO JINÉHO
NEÎ MOJÎÍ·“
JeÏí‰ mohl nejprve zopakovat to, co fiekl sv˘m kritikÛm, ktefií ho obviÀovali z toho, Ïe jeho slova jsou
v rozporu s uãením Bible: „Nedomnívejte se, Ïe jsem
pfii‰el zru‰it Zákon nebo Proroky; nepfii‰el jsem zru‰it,
n˘brÏ naplnit.“ (Mt 5,17)
Potom mohl – jak bylo jeho zvykem, kdyÏ odpovídal
na podobné otázky – poukázat na pÛvod a historii my‰lenky, Ïe BoÏí dûti potfiebují nûkoho, kdo by stál mezi
nimi a jejich nebesk˘m Otcem. UãedníkÛm mohl také
pfiipomenout, jak BÛh sestoupil na Sínaj, aby promluvil
ke svému lidu, jaké prostfiedky musel pouÏít k tomu, aby
si získal jejich pozornost, a jak vystra‰ení lidé prosili
MojÏí‰e, aby BÛh s nimi nemluvil uÏ pfiímo, protoÏe je
to zabije.
„Mluv s námi ty, MojÏí‰i, a budeme poslouchat. BÛh
aÈ s námi nemluví, abychom nezemfieli.“ (Viz Ex 20,
19.20.)
„Vidíte,“ mohl JeÏí‰ pokraãovat, „sami lidé chtûli mít
nûjakého prostfiedníka, nûkoho, kdo by byl BoÏím pfiítelem a kdo by stál mezi nimi a Bohem, kterého se tolik
báli.“
„Ale vy, moji uãedníci, víte, Ïe tam na Sínaji jsem byl
já, JeÏí‰. Opravdu se mû tak bojíte? Prosil jsem vás,
abyste se stali m˘mi pfiáteli. Vy víte, Ïe mne se nemusíte
bát, Ïe se mnou mÛÏete mluvit naprosto otevfienû.“
79
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 80
JÁ JSEM NECHTùL ÎÁDNÉHO PROST¤EDNÍKA
Potom mohl JeÏí‰ smutnû pokraãovat: „Jak rád bych
mluvil se sv˘m lidem tam v pou‰ti takov˘m zpÛsobem,
jako nyní s vámi. Já jsem nechtûl, aby nûkdo dûlal prostfiedníka, jako bych já své vlastní dûti doopravdy nemiloval. Oni mû v‰ak neznali tak, jak mû znáte vy. Zpoãátku byli takoví neukáznûní a neuctiví, potom zase
tolik vystra‰ení. Nebylo moÏné jim nafiídit, aby se mû
nebáli. Jak vy, uãedníci, urãitû velice dobfie chápete,
dÛvûru a pfiátelství není moÏné pfiikázat. A tak jsem souhlasil s tím, aby MojÏí‰ byl prostfiedníkem, dokud mû
lidé lépe nepoznají. MojÏí‰e se nebáli, no a MojÏí‰ se
zase nebál mne.
Pfiirozenû, mezi mnou a MojÏí‰em nemusel stát nikdo – on mû velmi dobfie znal a byl m˘m pfiítelem. Ani
mezi mnou a m˘m dobr˘m pfiítelem Abrahamem nestál
Ïádn˘ prostfiedník, kdyÏ jsme tak otevfienû diskutovali
o m˘ch plánech se Sodomou. Stejnû tak nikdo nestál ani
mezi mnou a Jóbem, kter˘ docela jadrnû a bez zábran
vyjadfioval své pocity. Jeho pfiátelé se domnívali, Ïe mû
tím rozhnûvá, já jsem si v‰ak jeho dÛvûry skuteãnû
váÏil.“
Na závûr mohl JeÏí‰ fiíct: „A nyní jsem pfii‰el já sám,
abych se stal Prostfiedníkem – jak jsem to oznámil MojÏí‰i. Mnozí nepochopí zámûr mého pfiíchodu správnû.
Nûktefií budou dokonce upfiímnû dûkovat Bohu, Ïe mû
poslal, abych já, soucitn˘, milosrdn˘ Syn, stál mezi nimi
a ‘uraÏen˘m’ nebesk˘m Otcem – jako bych snad byl
laskavûj‰í neÏ on.
Vy v‰ak víte, kdo já skuteãnû jsem. Pfiesvûdãili jste
se, Ïe Izajበse nem˘lil, kdyÏ pfiedpovûdûl, Ïe ten, jehoÏ
nazvou ‘KníÏe pokoje’, bude vlastnû BÛh. (Viz Iz 9,6.)
Nyní tedy, fieknûte mi pravdu, milí uãedníci. Potfiebujete
80
nûkoho, kdo by vás pfiede mnou chránil? Pokud ne, pak
také nepotfiebujete, aby vás nûkdo chránil pfied Otcem.
KdyÏ jste se tak nehezky chovali bûhem veãefie, stál
nûkdo mezi vámi a Bohem, zatímco já jsem um˘val
va‰e ‰pinavé nohy? Je m˘m pfiáním, abyste si i do budoucna pamatovali, Ïe ani kdyÏ jsem um˘val nohy
Jidá‰ovi, mezi Jidá‰em a Bohem Ïádn˘ prostfiedník
nebyl.
Jasnû a otevfienû, prostû jak jsem to jen umûl, jsem se
vám snaÏil vysvûtlit, Ïe Otec vás miluje právû tak velkou láskou jako já. Je právû tak pfiátelsk˘ a odpou‰tí se
stejnou ochotou jako já, tedy aspoÀ doufám, Ïe jste mû
jako takového poznali. Se stejnou ochotou by se sklonil
dokonce i Otec a umyl vám va‰e zaprá‰ené nohy.
Nyní v‰ak musím b˘t ukfiiÏován. Chci, abyste byli se
mnou na Golgotû. Chci, abyste se dívali, kdyÏ budu
umírat. MoÏná vám to pomÛÏe je‰tû jasnûji pochopit to,
co jsem se vám snaÏil fiíci o Otci.“
·koda, Ïe z dvanácti uãedníkÛ tam byl jedin˘ Jan,
kter˘ pro nás alespoÀ zaznamenal, co vidûl a sly‰el.
KDO NÁS MILUJE VÍC – JEÎÍ·, NEBO OTEC?
Pfied mnoha lety, kdyÏ mûla moje nejmlad‰í dcera
‰est let, jsme si jednou pfii rodinné poboÏnosti spoleãnû
ãetli z kfiesÈanského ãasopisu pfiíbûh pro dûti. Dramatick˘m zpÛsobem se tam popisovalo, jak JeÏí‰ stojí pfied
sv˘m Otcem, prosí ho, aby nám odpustil – a zvlá‰È pr˘
mal˘m dûtem, které byly neposlu‰né!
„Tati,“ ozvala se bûhem ãtení Alice s utrápen˘m
v˘razem na tváfii, „znamená to snad, Ïe BÛh nás nemiluje tolik jako JeÏí‰?“ Zfiejmû jí bylo jasné, Ïe ten, kdo za
nás prosí, nás urãitû miluje víc neÏ ten, koho je tfieba
prosit.
81
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 82
PoboÏnost ten veãer trvala trochu déle neÏ obyãejnû.
Na‰e malá dcerka bez rozpakÛ poloÏila velmi dÛleÏitou
otázku o Bohu, protoÏe tomu chtûla opravdu porozumût.
Vyprávûl jsem jí o tom, co se JeÏí‰ snaÏil tak jasnû
a zfietelnû vysvûtlit sv˘m uãedníkÛm v horní místnosti.
A dnes Alice objasÀuje m˘m vnouãatÛm, Ïe BÛh – Otec
je miluje stejnû velkou láskou jako BÛh – JeÏí‰ Kristus.
82
P¤ÁTELSTVÍ A ZÁKON
Kdybyste Bohu mohli poloÏit jen jednu otázku, na co
byste se ho zeptali?
„Zeptala bych se, zda budu v Ïivotû bohatá,“ se smíchem odpovûdûla pÛvabná dívka, která postávala
v hlouãku sv˘ch témûfi dospûl˘ch vrstevníkÛ pfied Barryho fieznictvím v jednom anglickém mûstû. „Jak najít
lék proti rakovinû?“ „Jak dosáhnout toho, aby se v‰ichni
lidé mûli dobfie?“ fiekli zamy‰lenû dva dal‰í teenagefii.
Potom jsem se obrátil pfiímo na fiezníka, kter˘ mûl
plné ruce práce: „Kdyby byla ta moÏnost, mûl byste také
nûjakou otázku?“
„Ano. Já bych se Boha zeptal, proã – jestliÏe je tak
mocn˘ – nedá najíst hladovûjícím v Etiopii.“ Barry uÏ
pfiedtím hovofiil o svém rozãarování nad bohem, kter˘
podle nûj nikdy, nikomu a nijak nepomÛÏe. „Já uÏ
v nûho vlastnû nevûfiím,“ dodal.
V blízké vesnici jsem se dal do fieãi s muÏem, kter˘
na rozdíl od vût‰iny místních usedlíkÛ byl stále hluboce
vûfiícím ãlovûkem. „Na co byste se zeptal Boha, kdyby
to mohla b˘t jen jedna otázka?“
„Poprosil bych ho, aby mi podrobnûji vysvûtlil, co
ode mû oãekává a jak bych mûl jeho oãekávání plnit.“
Podobnû jsem se zeptal i jednoho vysoko‰kolského
profesora, s nímÏ jsem si povídal na laviãce v areálu
univerzity v Cambridge. Musím podotknout, Ïe tento
muÏ svÛj obdiv k Bohu vÛbec neskr˘val.
83
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 84
„Vím, Ïe BÛh mi uÏ tuto otázku zodpovûdûl,“ zaãal.
„Byl bych v‰ak velmi rád, kdyby mi je‰tû jasnûji vysvûtlil, proã se rozhodl jednat takov˘m zpÛsobem, jak˘m
jedná. Opravdu neexistovala jiná moÏnost? A jestliÏe ne,
proã?“
Pfii provádûní prÛzkumÛ vefiejného mínûní se v posledních letech mezi otázkami t˘kajícími se náboÏenství
objevila i otázka: „Kdybyste se setkali s Bohem, na co
byste se ho nejradûji zeptali nebo o co byste ho nejspí‰e
poprosili?“ Odpovûdí byla opravdu celá ‰kála. Lidé by
Boha Ïádali o materiální vûci – hlavnû aby rychle zbohatli; jiní by chtûli b˘t okamÏitû uzdraveni; dal‰í by v‰ak
kladli hloubavé otázky t˘kající se samotného Boha.
Otázky, které kladli uãedníci, ãasto odráÏely jejich
sobecké zájmy, jako napfiíklad otázka, kdo z nich je nejvût‰í (Mt 18,1; Mk 9,34; L 9,46-48). O tom se dohadovali vÛbec dost ãasto – dokonce i bûhem poslední veãefie
s JeÏí‰em, tûsnû pfied jeho ukfiiÏováním (L 22,24).
UÏ pfiedtím dva z uãedníkÛ, rodní bratfii, se odváÏili
poÏádat BoÏího Syna, aby v jeho budoucím království
mohli sedût vedle nûho a mít ta nejvy‰‰í místa. Dokonce
s sebou pfiivedli i svou matku, aby se za nû pfiimluvila
a pomohla jim Pána pfiesvûdãit, aby tak snadnûji dosáhli
toho, po ãem touÏili. (Viz Mk 10,35-45; Mt 20,20-28.)
Pán nesplnil poÏadavek tûchto dvou bratrÛ. Kromû toho
ostatní uãedníci se na nû rozzlobili. – Ne v‰ak proto, Ïe
by byli nad takové poÏadavky povzneseni. Naopak
proto, Ïe sami po nûãem takovém touÏili!
A NA CO BYSTE SE ZEPTALI VY?
Kdybyste ten veãer byli s JeÏí‰em a uãedníky v horní
místnosti a mohli JeÏí‰i poloÏit alespoÀ jednu otázku, na
co byste se ho zeptali?
84
Mne osobnû by zajímalo, kdyby byl tenkrát v horní
místnosti apo‰tol Pavel, na co by se on zeptal JeÏí‰e.
Právû on totiÏ o nûkolik let pozdûji ve své epi‰tole vûfiícím v Galacii poloÏil otázku, která by byla namístû
tehdy pfii poslední veãefii: „Proã tedy zákon?“ (Ga 3,19)
Mnozí spolu s Pavlem uvaÏovali a dodnes uvaÏují
pfiesnû nad touto otázkou. To, co JeÏí‰ fiekl o svobodû,
pfiátelství, lásce a dÛvûfie, se nám líbí. Ze zku‰enosti také
víme, Ïe nic z toho nelze druh˘m pfiikazovat a vnucovat.
Proã ale potom BÛh pouÏíval v tak velké mífie zákon?
Proã sv˘m dûtem pfiikázal, aby milovali jeho a sebe
navzájem, a to pod hrozbou stra‰n˘ch dÛsledkÛ v pfiípadû neposlechnutí? Není pravdûpodobné, Ïe takov˘m pfiístupem dosáhne toho, Ïe lidé se budou spí‰e tfiást a místo vûrn˘ch a chápajících pfiátel se z nich stanou zatrpklí
nebo dokonce odbojní sluhové? Proã se BÛh rozhodl pro
takové riziko?
JeÏí‰ zdÛrazÀoval, Ïe je potfiebné vyjadfiovat se otevfienû a srozumitelnû – coÏ se nám urãitû líbí. Pfiesto v‰ak,
kdyÏ nûktefií lidé hovofií o Bohu a o spasení, je to ãasto
taková „záhadná fieã“. Pokud v‰ak BÛh dává pfiednost
jednoduchosti a má rád, kdyÏ lidé vûcem rozumûjí, proã
fiekl MojÏí‰ovi, aby ustanovil tak sloÏit˘ systém obfiadÛ
a obûtování se v‰emi tûmi nezvykl˘mi symboly a obrazy? Není pravdûpodobné, Ïe v‰echno to tajemné a okázalé jen prohloubí vzdálenost mezi Otcem a jeho dûtmi?
Nebude tak pro lidi je‰tû tûωí získat o Bohu správnou
pfiedstavu a mluvit o nûm jasnû a otevfienû? Proã byl
BÛh ochoten tolik riskovat?
Ve svém dopisu Galatsk˘m Pavel nabízí odpovûì na
otázku, kterou sám poloÏil: „Na co tedy zákon?“ – „Byl
pfiidán pro pfiestoupení.“ (Ga 3,19)
85
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 86
¤ecké slovo pfieloÏené jako „pro“ mÛÏe znamenat
i „kvÛli“, „za úãelem“. Tedy jin˘mi slovy: „Zákon byl
dán za tím úãelem, aby ukázal, co to je pfiestoupení.“
(GNB)
Jedno je jisté: Kdyby BoÏí lid nebyl dospûl do stavu
mravního úpadku, nebylo by tfieba, aby byl pfiidán zákon. Pavel vysvûtluje mladému kazateli Timoteovi:
„Zákon není urãen pro spravedlivého, n˘brÏ pro lidi zlé
a neposlu‰né, bezboÏné a hfií‰níky, pro lidi bohaprázdné
a svûtské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce,
pro vrahy, smilníky, zvrhlíky, únosce, lháfie, kfiivopfiíseÏníky, a co se je‰tû pfiíãí zdravému uãení.“ (1 Tm 1,9.10)
PhillipsÛv pfieklad fiíká: „Zákon nebyl ve skuteãnosti
zam˘‰len pro dobrého ãlovûka, ale pro ãlovûka, kter˘ nemá Ïádné zásady, ani nedokáÏe ovládat sám sebe.“ (v. 9)
BÛh dal zákon, protoÏe vûdûl, Ïe ho potfiebujeme.
JAK NAJÍT SPRÁVN¯ SMYSL?
Dokonce i poté, co se Pavel stal BoÏím pfiítelem,
nadále – zfiejmû ze zvyku – dost ãasto pouÏíval pfii
sv˘ch teologick˘ch v˘kladech „záhadnou fieã“ (aãkoli
podle mû není tak záhadná, jak se nám to mÛÏe jevit pfii
ãetbû nûkter˘ch pfiekladÛ).
Poté, co Pavel v Aténách tak pozoruhodn˘m zpÛsobem
dokázal svoji v˘fieãnost a seãtûlost (viz Sk 17,22-31),
oznamuje vûfiícím v nedalekém Korintu, Ïe od nynûj‰ka
chce o Bohu mluvit uÏ jen jasnû a jednodu‰e. (Viz 1
K 2,1-5.) Pfiesto v‰ak apo‰tol Petr – velmi taktnû –
poznamenal, Ïe v Pavlov˘ch listech jsou „nûkteré vûci,
které je tûωí pochopit, a tûch se chytají nerozumní
a nevyrovnaní lidé a pfiekrucují je“ (2 Pt 3,16 – SNC).
Proto se domnívám, Ïe pokud jde o studium Pavlov˘ch spisÛ, je zvlá‰È dÛleÏité, abychom si celou staÈ
86
nebo je‰tû lépe cel˘ dopis ãi „knihu“ pfieãetli najednou.
Jen tak mÛÏeme správnû pochopit PavlÛv zámûr.
Pavel ve sv˘ch listech neustále klade dÛraz na pravdu
o Bohu, která je základem pokoje a svobody, lásky
a dÛvûry, a to takové dÛvûry, jakou mûl BoÏí pfiítel
Abraham. Velmi dobfie si uvûdomuje, Ïe tak vzácn˘ch
hodnot není moÏné dosáhnout silou ani mocí, jak to BÛh
fiekl uÏ proroku Zacharjá‰ovi. Nelze je vynutit ani zákonem. Pocházejí jedinû ze svobodného rozhodnutí a dobrovolné odezvy na pravdu, která pÛsobí jemnû, ale o to
pfiesvûdãivûji a trvaleji. V epi‰tole Galatsk˘m Pavel také
vysvûtluje, Ïe „láska a radost, pokoj a trpûlivost, laskavost, dobrota, vûrnost, tichost a sebeovládání“ jsou
„ovocem Ducha svatého“ (Ga 5,22.23).
Zatímco Duch pravdy stále trpûlivû osvûcuje a pfiesvûdãuje lidskou mysl, BÛh k tomu, aby své dûti vedl,
usmûrÀoval a chránil, pouÏíval a dodnes pouÏívá mnohé
zpÛsoby, v závislosti na tom, jak mûli moÏnost pravdu
poznat. A za tímto úãelem pouÏíval zvlá‰tû zákon.
NÁ· PRÒVODCE NA CESTù KE KRISTU
Zákon, ãteme dále v tfietí kapitole listu Galatsk˘m,
slouÏil jako „dozorce“, „vychovatel“ nebo „pûstoun“
(podle rÛzn˘ch pfiekladÛ). Byli jsme „pod jeho správou“,
dokud „nepfii‰el Kristus“; byl dán proto, aby nás „vedl
ke Kristu“. Goodspeed, kter˘ ve svém pfiekladu Nového
zákona (American New Testament) dává prostor pro
vût‰í mnoÏství v˘znamov˘ch odstínÛ fieckého originálu,
jednodu‰e pfiekládá: „A tak zákon byl na‰ím prÛvodcem
na cestû ke Kristu..., nyní v‰ak, kdyÏ pfii‰la víra, nejsme
uÏ více pod jeho dozorem.“ (Ga 3,24.25)
Vût‰ina star‰ích pfiekladÛ fiíká, Ïe zákon byl na‰ím
„pûstounem“ (kral.) ãi „uãitelem“ (KJV), „vedoucím nás
87
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 88
ke Kristu“ (Roh.). Slova „vedoucím nás“ jsou v mnoh˘ch pfiekladech vyti‰tûna kurzivou, coÏ naznaãuje, Ïe
byla do textu pfiidána (napfi. Roh., KJV). ¤eck˘ originál
fiíká jednodu‰e: „Zákon byl ke Kristu.“ Abychom mohli
pochopit, v jakém smyslu byl zákon „ke Kristu“, musíme
si pfieãíst Pavlovo vysvûtlení v pfiedcházejících a následujících ver‰ích, a to v souladu s textem celého Písma.
Slovo „pûstoun“ ãi „uãitel“ mÛÏe b˘t v urãitém smyslu zavádûjící, záleÏí totiÏ na tom, jak chápeme pracovní
náplÀ dotyãného. KdyÏ jsem jako chlapec chodil do
‰koly, povinností uãitelÛ nebyla jen samotná v˘uka, ale
mûli nás vést také kázeÀsky jako vychovatelé.
Kdyby chtûl Pavel fiíci, Ïe zákon má v prvé fiadû slouÏit jako nበuãitel, pak by pouÏil jiné slovo, napfiíklad
didaskalos (z nûhoÏ pochází také u nás pouÏívané slovo
„didaktika“). Vybral si v‰ak termín paidagogos. JestliÏe
z nûho je odvozeno známé slovo „pedagog“, je pochopitelné, Ïe to mohlo vést k tomu, Ïe v mnoh˘ch pfiekladech se objevilo slovo „uãitel“. V katolické Rheimsovû
nové smlouvû, pfieloÏené v roce 1582 z latiny, bylo jednodu‰e ponecháno slovo „pedagog“.
¤eck˘ v˘raz paidagogos v‰ak doslova znamená
„vÛdce chlapcÛ“. Ve skuteãnosti se pouÏívá k oznaãení
urãitého pomocníka, obvykle otroka, kter˘ mûl na starost dûti. Jednou z jeho povinností bylo doprovázet
chlapce na cestû do ‰koly a ze ‰koly domÛ, chránit je
a dohlíÏet na nû, aby se nedostali do nûjak˘ch obtíÏí.
Paidagogos v‰ak nebyl uãitel. Uãitel (didaskalos) byl ve
‰kole. KdyÏ dûti dosáhly urãitého vûku a byly natolik
vyspûlé a zodpovûdné, Ïe uÏ se dokázaly postarat samy
o sebe, nemusely uÏ mít takového „vÛdce“ a b˘t pod
jeho dohledem – protoÏe ho uÏ vlastnû nepotfiebovaly.
88
Pavel nám zde vysvûtluje, Ïe BÛh dal zákon, aby plnil
podobnou funkci jako tento „vÛdce dûtí“. Jak˘ zákon
mûl v‰ak apo‰tol na mysli? BÛh dal lidem mnoho zákonÛ. Kter˘ z nich mûl b˘t na‰ím prÛvodcem na cestû ke
Kristu? Mravní? Ceremoniální? Nebo nûjak˘ jin˘?
O tom se Pavel nezmiÀuje.
Jedním si v‰ak mÛÏeme b˘t jisti. BÛh, kter˘ vydal
v‰echny ty zákony, je tent˘Ï BÛh, kter˘ nám v Janovû
evangeliu 15,15 nabízí své pfiátelství.
Nûktefií fiíkají, Ïe nám nepfiíslu‰í uvaÏovat nad tím,
proã BÛh v takové mífie pouÏíval zákon. Takto v‰ak
obvykle pfiem˘‰lejí sluhové. Ale sám svrchovan˘ BÛh
nás zve, abychom jeho ãinÛm rozumûli – a to je to, po
ãem touÏí pfiátelé.
Nepochopení BoÏího zákona mÛÏe vést k bezduché,
mechanické poslu‰nosti, kterou BÛh odsuzuje v knize
proroka Izajá‰e:
...Tento lid se ke mnû pfiibliÏuje ústy a ctí mû sv˘mi
rty, ale sv˘m srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeÀ
pfiede mnou se stala jen nauãen˘m lidsk˘m pfiíkazem...
(Iz 29,13)
V jednom z moderních anglick˘ch pfiekladÛ ãteme:
„Tito lidé tvrdí, Ïe mû uctívají, ale jejich slova nemají
smysl, jejich srdce je nûkde daleko. Jejich náboÏenství
není nic více neÏ jen lidské pfiedpisy a tradice, které se
nauãili nazpamûÈ a mechanicky je opakují.“ (GNB)
V Bibli srdce ãasto pfiedstavuje nitro ãlovûka, centrum lidského uvaÏování nebo také sídlo emocí a postojÛ.
Napfiíklad v Markovû evangeliu je zmínka o tom, Ïe
nûktefií ze zákoníkÛ „pfiem˘‰leli ve sv˘ch srdcích“. (Mk
2,6 – Roh.)
Prorok Jeremjበs radostí oãekával ten den, kdy BÛh
splní své zaslíbení: „SvÛj zákon jim dám do nitra, vepí‰i
89
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 90
jim jej do srdce.“ (Jr 31,33) BÛh napsal Desatero na
kamenné desky a odevzdal ho MojÏí‰ovi a ten ho mûl
pfiedat dále v‰emu lidu. Kdyby BÛh oãekával od lidí jen
slepou, bezduchou poslu‰nost, sotva by jim slíbil, Ïe
svÛj zákon vepí‰e do jejich srdce – tedy do centra uvaÏování a inteligence. Nechal by ho prostû vyryt˘ jen na
kameni, aby BoÏí poÏadavky byly zfietelnû pfiedloÏeny
takov˘mto zpÛsobem.
Apo‰tol Pavel byl ãlovûkem s pozoruhodn˘mi schopnostmi. TouÏil po pochopení smyslu a zámûru v‰ech
BoÏích zákonÛ a horlivû se to snaÏil vysvûtlovat také
jin˘m. Jako BoÏí pfiítel vûdûl, Ïe si mÛÏe dovolit se ptát:
„Proã tedy zákon?“
âím víc se Pavel zaobíral deseti BoÏími pfiikázáními,
tím víc je obdivoval a uznával, Ïe jsou dobrá a mají
smysl. Jeho slova adresovaná vûfiícím v ¤ímû: „Ve své
nejvnitfinûj‰í bytosti s radostí souhlasím se zákonem
BoÏím“ (¤ 7,22), jenom potvrzují, Ïe zákon, kter˘ byl
vyryt na kameni, byl napsan˘ také do Pavlova srdce.
HLAVNÍ ÚâEL CEREMONIÁLNÍHO ZÁKONA
A co v‰echny ty zákony o rÛzn˘ch obûtech, ta „záhadná fieã“ o rÛzn˘ch obfiadech, rituálech a ceremoniích? Bylo i tohle v‰echno obsahem Pavlova vysvûtlení,
Ïe zákon byl pfiidán, aby byl „na‰ím prÛvodcem na cestû
ke Kristu“? Pfiedstavuje také tento ceremoniální zákon
jasnûj‰í a srozumitelnûj‰í vyjádfiení pravdy o Bohu?
Starozákonní proroci ãasto zdÛrazÀovali, Ïe pokud
vykonávání pfiedepsan˘ch náboÏensk˘ch úkonÛ nevedlo
lidi k tomu, aby lépe poznali Boha a byli vÛãi sobû navzájem laskavûj‰í, tyto obûti a obfiady vÛbec neplnily
svÛj zámûr. Proroci tím nenaznaãovali, Ïe by se s tûmito
ãinnostmi mûlo skonãit. VÏdyÈ je nafiídil sám BÛh. Oni
90
jednodu‰e kladli dÛraz na to, Ïe není nic dÛleÏitûj‰ího
neÏ poznání Boha.
V knize proroka Ozeá‰e BÛh fiíká svému lidu:
Chci milosrdenství, ne obûÈ,
poznání Boha je nad zápaly. (Oz 6,6)
V pfiekladu Good News Bible zní druhá ãást tohoto
ver‰e takto: „Byl bych radûji, kdyby mû mÛj lid znal,
neÏ aby mi pfiiná‰el zápalné obûti.“
Jeremjበpfiedpovídá, Ïe bude-li BoÏí zákon vepsán
lidem do srdce, „uÏ nebude uãit kaÏd˘ svého bliÏního
a kaÏd˘ svého bratra: ‘Poznávejte Hospodina!’“, protoÏe
v‰ichni – „od nejmen‰ího aÏ po nejvût‰ího“ – ho budou
znát. (Viz Jr 31,34.)
Hebrejské a fiecké slovo pfieloÏené v Bibli jako „poznat“ znamená nûco víc neÏ se jen s nûãím nebo s nûk˘m
seznámit nebo získat nûjaké informace. V závislosti na
kontextu „poznat“ (nûkoho) mÛÏe znamenat nûkoho si
váÏit a uznávat, mÛÏe jít o vztah s nûk˘m, kdo má pro
nás velkou hodnotu a koho si mimofiádnû váÏíme. Pavel
fiekl Korintsk˘m, Ïe „kdo miluje Boha, je od nûho poznán“ (1 K 8,3).
BÛh znal Abrahama a Abraham znal Boha. Proto
mohli b˘t takov˘mi dobr˘mi pfiáteli. KdyÏ BÛh fiíká, Ïe
chce, abychom ho znali, vyz˘vá nás tím, abychom se
stali jeho pfiáteli.
BOÎÍ ZÁKONY P¤ÁTELSTVÍ NEOHROÎUJÍ
Byli byste schopni pfiátelit se s bohem, kter˘ vydal
tyranské zákony? – Navíc jen z toho dÛvodu, aby dokázal svoji autoritu a vyzkou‰el, zda jste ochotni ho
poslouchat? Chtûli byste se s takov˘m bohem lépe
seznámit? TouÏili byste Ïít s ním po celou vûãnost?
Setkal jsem se s upfiímnû vûfiícími lidmi, ktefií tvrdili,
Ïe je dÛleÏité, aby BÛh vydal aspoÀ nûkolik svévoln˘ch
91
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 92
zákonÛ. Jak jinak by mohl vûdût, Ïe ho posloucháme
a Ïe nedûláme jen to, co se nám osobnû zdá rozumné
a správné?
Je-li pravda, Ïe nûkteré zákony skuteãnû nedávají
Ïádn˘ smysl, potom je zbyteãné snaÏit se pochopit jejich
v˘znam. Staãí jen sklonit hlavy, vypnout rozum a jako
sluhové mÛÏeme jednodu‰e dûlat to, co se nám fiekne.
Ano, jsem ochotn˘ se sklonit, ov‰em ve velké úctû
pfied na‰ím nekoneãn˘m Stvofiitelem, kter˘ i pfies své
absolutní právo b˘t absolutistick˘ se rozhodl pro prav˘
opak.
KdyÏ ãlovûk vyskoãí padákem z letadla, nikdo ho
nenutí, aby stiskl tlaãítko a uvolnil si padák. I kdyÏ dfiíve
byl moÏná zvykl˘ uvaÏovat: „Stále mi nûkdo fiíká, co
mám dûlat. UÏ toho mám plné zuby!“, nyní má ‰anci
dokázat, Ïe není závisl˘ na nûjak˘ch zákonech. Samozfiejmû, pokud chce Ïít a létat i v budoucnosti, bude jistû
nanejv˘‰ rozumné a logické, aby si svÛj padák otevfiel.
Pfiem˘‰lejme chvíli spoleãnû nad BoÏím zákonem –
Desaterem. Nûktefií pokládají deset BoÏích pfiikázání za
svévolné zákazy, omezující na‰i svobodu. JestliÏe v‰ak
tato pfiikázání skuteãnû zachováváme, a to takov˘m zpÛsobem, jak nám to ukázal JeÏí‰, jsme v nûjakém ohledu
ménû svobodní? VÏdyÈ Jakub naz˘vá Desatero „královsk˘m zákonem svobody“. (Viz Jk 2,8-12.)
JeÏí‰ i Pavel souhlasí s MojÏí‰em, Ïe zachovávat deset
BoÏích pfiikázání znamená milovat Boha cel˘m srdcem
a svého bliÏního jako sám sebe. Pavel to shrnul takto:
„Kdo druhé lidi miluje, ten plní zákon. VÏdyÈ v‰echna ta
pfiikázání jako ‘nebude‰ cizoloÏit, zabíjet, krást, touÏit
po cizím vlastnictví’ a kterákoli jiná jsou zahrnuta
v tomto jediném: ‘Miluj svého bliÏního jako sám sebe.’
Láska neumí ublíÏit, proto láska je naplnûním zákona.“
92
(¤ 13,8-10 – SNC; viz téÏ Mt 22,36-40; Dt 6,5; Lv
19,18)
Abychom lépe pochopili, co to znamená nûkoho milovat, mÛÏeme ãíst Pavlovu charakteristiku lásky, jak ji
zaznamenal ve svém listu korintské církvi: „Láska je
shovívavá, laskavá, nezná závist. Není chlubivá a dom˘‰livá, nejedná neãestnû, nehledá svÛj prospûch, nerozãiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na kfiivdy,
není ‰kodolibá, ale má zálibu v pravdû.“ (1 K 13,4-6 –
SNC)
Jen si zkuste pfiedstavit, Ïe Ïijete ve spoleãenství, kde
kaÏd˘ jedná v souladu s tûmito slovy! KaÏdému je tam
moÏné dÛvûfiovat, nikdo nehledá osobní prospûch na
úkor druhého, Ïeny a dûti mohou chodit bez obav po ulicích samy v kteroukoli hodinu...
Pokud se totiÏ hloubûji zamyslíme nad desát˘m
BoÏím pfiikázáním, zjistíme, Ïe slovem „nepoÏádቓ
(nebo: nebude‰ baÏit, dychtit, touÏit po nûãem ãi nûkom)
se vlastnû zakazuje jakákoli zlá tuÏba ãi Ïádostivost.
A teì si pfiedstavte, Ïe byste Ïili mezi takov˘mi lidmi,
ktefií nejen Ïe nikdy nic zlého nedûlají, ale ani nechtûjí
dûlat! Nikdo jim nemusí pfiikazovat, aby pfiestali lhát,
krást, vraÏdit, aby nebyli netrpûliví, sobeãtí, aby netrvali
na tom, Ïe v‰echno musí b˘t podle jejich vlastních pfiedstav. V takovém pfiípadû urãitû není potfiebné, aby bylo
Desatero vyvû‰eno na stûnû. VÏdyÈ kaÏd˘ se sám pfiesvûdãil, Ïe Ïít podle tûchto osvûdãen˘ch pfiikázání je
nanejv˘‰ rozumné a logické.
POSLU·N¯ SLUHA, NEBO POSLU·N¯ P¤ÍTEL?
JestliÏe patfií‰ do fiad vûfiících lidí a touÏí‰ ve svém
Ïivotû plnit BoÏí vÛli, co tû vlastnû vede k ochotû poslouchat Boha?
93
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 94
¤ekl by sis: „To, co dûlám, dûlám proto, Ïe mi to pfiikázal BÛh, kter˘ má moc, aby mû za to odmûnil – nebo
potrestal“? To znamená, nikoho nezabíjí‰ a nedopou‰tí‰
se nevûry, protoÏe BÛh fiekl, Ïe to nesmí‰ dûlat? Chce‰
tím fiíct, Ïe jinak bys to moÏná i dûlal, ale nechce‰ vzbudit BoÏí nelibost?
JenÏe takov˘m zpÛsobem mluví ustra‰en˘ a tfiesoucí
se sluha. Takov˘ postoj by mohl b˘t namístû u zaãáteãníka ve vûcech víry nebo u malého dítûte. Zral˘ kfiesÈan
v‰ak jako by tím fiíkal, Ïe BoÏí zákony vydal nûjak˘ despota a Ïe vlastnû nedávají Ïádn˘ smysl. A takov˘ druh
poslu‰nosti jistû nestaví Boha do právû nejpfiíznivûj‰ího
svûtla.
MoÏná by vám bylo bliωí vyjádfiit svÛj postoj takto:
„To, co dûlám jako vûfiící, dûlám proto, Ïe mi to nafiídil
BÛh – a já ho miluji a chci dûlat to, co se mu líbí.“
Znamená to, Ïe nekradete a nelÏete z tohoto dÛvodu? Na
samotném lhaní a kradení tedy nevidíte nic nesprávného
nebo ‰kodlivého. Nedûláte to jen proto, Ïe se Bohu
chcete líbit a vycházet mu vstfiíc. Bohu se z jakési pfiíãiny nelíbí, kdyÏ lidé kradou nebo lÏou – a protoÏe on se
k vám zachoval tak ‰lechetnû, cítíte urãitou povinnost
dûlat to, co se od vás oãekává. PovaÏujete to pouze za
urãit˘ projev va‰í vdûãnosti a slu‰nosti.
To je v‰ak opût spí‰e fieã sluhÛ. Ano, pro „zaãáteãníka“ nebo dítû by to bylo v pofiádku. Dokonce v takovém
pfiístupu mÛÏeme vidût urãit˘ pokrok oproti poslu‰nosti
vyvolané jen strachem z trestu nebo touhou po odmûnû.
Ale taková poslu‰nost pfiece jen stále pfiedpokládá, Ïe
BoÏí pfiikázání jsou despotická, tedy pfiedstavují BoÏí
charakter a jeho vládu v ne právû nejlep‰ím svûtle.
Existuje v‰ak je‰tû dal‰í moÏn˘ postoj k poslu‰nosti:
„To, co dûlám, dûlám proto, Ïe to povaÏuji za správné
94
a rozumné. A ãím dále tím víc si váÏím a obdivuji Boha,
kter˘ mi dal tato pfiikázání a rady v dobû mé nevûdomosti a nezralosti. A jestliÏe moje poznání je stále je‰tû
nedostateãné a je‰tû jsem úplnû nedospûl, i nadále jsem
ochoten dÛvûfiovat Bohu, kter˘ mi vÏdy tak dobfie radil.
Ochotnû ho chci poslouchat, i tehdy, kdyÏ mi fiekne,
abych vykonal nûco, ãemu momentálnû nerozumím.“
To se uÏ více podobá zpÛsobu, jak˘m pfiem˘‰lí chápající pfiítel. Takov˘ pfiístup poslu‰nosti pfiedstavuje
Boha v pfiíznivém svûtle – jako obdivuhodného a dÛvûryhodného Pfiítele.
KdyÏ BÛh nafiídil svému dobrému pfiíteli Abrahamovi,
aby obûtoval svého syna, Abraham – protoÏe Boha dobfie
znal – nejen rozeznal jeho hlas, ale tento neuvûfiiteln˘
pfiíkaz také okamÏitû poslechl. Pfii dlouhém pochodu na
místo, kde se mûl uskuteãnit obûtní akt, v‰ak pfiesto – ve
v‰í úctû – vznesl otázku: „Proã?“ Dal‰ím uvaÏováním
a pfiemítáním – na pozadí toho, jak mûl dosud moÏnost
Boha poznat – dospûl k závûru, Ïe BÛh buì obstará
náhradní obûÈ, nebo Izáka vzkfiísí. A skuteãnû, dobr˘ pfiítel se nem˘lil! (Viz Gn 22,8; Îd 11,19.)
Vzpomínám si, Ïe to byl pro nás smutn˘ den, kdyÏ
zemfiel nበmilovan˘ pes Dane. Abychom zapla‰ili smutek nad jeho ztrátou, pfiinesli jsme si domÛ ‰tûnû anglického mastiffa. Aãkoli dnes uÏ toto ‰tûnû jménem Moli
váÏí témûfi 70 kg, v urãitém smyslu zÛstává stále je‰tû
‰tûnûtem a jeho chování v domû i kolem domu si Ïádá
znaãného zlep‰ení. To se t˘ká pfiedev‰ím zahrady, kde si
Moli oblíbila velké ãervené kvûty ibi‰kového kefie.
Moli velmi rychle pfii‰la na to, Ïe se nám ani trochu
nelíbí, kdyÏ se krmí nádhern˘mi ibi‰kov˘mi kvûty. Museli jsme jí dát jasnû najevo, Ïe se tûch vábn˘ch kvûtÛ
nesmí ani dotknout.
95
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 96
Moli nás má velmi ráda a zdá se, Ïe dûlá v‰echno pro
to, aby nám vyhovûla. Je celá sklíãená, kdyÏ cítí, Ïe
nûãím vyvolala na‰i nelibost. To jí zjevnû staãí k tomu,
aby více neporu‰ovala na‰i dohodu. Tedy aspoÀ do té
doby, kdy si je jistá, Ïe ji nesledujeme! Ale jen co spatfií,
Ïe jsme ve‰li do domu, opût se cítí svobodná, klidnû se
pfiiblíÏí k zakázan˘m kefiÛm a znovu se pustí do tûch
pfiekrásn˘ch kvûtÛ.
KdyÏ jsme si toho pfies okno v‰imli, okamÏitû jsme
vybûhli ven a dÛraznû jsme jí zopakovali nበzákaz. Po
nûkolika takov˘ch lekcích Moli pochopila, Ïe aãkoli ona
nás nevidí, my ji sledujeme. VÏdy, kdyÏ neposlechne
nበzákaz, znenadání se odkudsi objevíme.
Dnes ji uÏ jen zfiídkakdy vidíme sedût u ibi‰kového
kefie. Na chutné kvûty obãas jen letmo pohlédne, pfiiãemÏ otáãí hlavu k domu a váÏnû se dívá do oken, aby
se pfiesvûdãila, zda ji nepozorujeme.
Od na‰í Moli neoãekáváme, Ïe bude schopna zváÏit
situaci a Ïe jednoho dne dospûje k závûru, Ïe niãit ty
krásné kvûty je nerozumné. Nám staãí, Ïe nás poslouchá, protoÏe nás má ráda a chce nám dûlat radost.
Pro Boha by v‰ak urãitû bylo velk˘m zklamáním,
kdyby ho jeho inteligentní dûti poslouchaly jen na úrovni milujících a dobfie vycviãen˘ch psÛ.
Hlavním dÛvodem, proã jsem si v té dobû ãistil zuby,
byla skuteãnost, Ïe mi to pfiikazovala maminka. Mûl
jsem ji rád a touÏil jsem po jejím uznání a pochvale.
Kromû toho jsem vûdûl, Ïe v pfiípadû vzdoru by mû
ãekal „rozhovor“ na spodním schodu!
Dnes uÏ jsem samozfiejmû o nûco zralej‰í a nikdo mi
nemusí pfiikazovat, abych si ãistil zuby. Je to pfiece
naprosto rozumné, navíc vím, co by se stalo, kdybych
svou péãi o chrup zanedbával. Kdykoli vcházím do ordinace svého oblíbeného zubafie, vÏdy znovu ãtu na plakátu na stûnû velice „pfiesvûdãivou“, ironickou v˘zvu:
„âistûte si jen ty zuby, které si chcete zachovat!“
Kdyby se dnes veãer u mé postele objevila moje
maminka a poloÏila mi stejné otázky jako kdysi, myslíte, Ïe bych si postûÏoval: „A zase je to tady! Znovu pod
jafimo zákona!“?
Ne! Velice rád bych znovu sly‰el její otázku: „Grahame, vyãistil sis zuby?“ Tak rád bych jí podûkoval za
v‰echny ty roky, kdy dohlíÏela na to, abychom si ãistili
zuby. VÏdyÈ díky tomu si je‰tû dnes mám co ãistit!
A rád bych jí podûkoval i za to, Ïe nám tím pomohla
lépe pochopit, proã BÛh musel v ãase na‰í neznalosti
a nedospûlosti v tak velké mífie pouÏívat zákon.
PROâ SI âISTÍTE ZUBY?
Jako mal˘ chlapec jsem mûl spoleãn˘ pokoj se sv˘mi
dvûma bratry. KaÏd˘ veãer nás maminka ukládala do
postele. âasto se mû u postele ptala: „Pomodlil ses? âetl
sis z Bible? Umyl sis krk? Vyãistil sis zuby?“ JestliÏe na
nûkterou z otázek dostala ode mne zápornou odpovûì,
postarala se o to, aby se záleÏitost uvedla do pofiádku
dfiíve, neÏ jsem se uloÏil ke spánku.
96
97
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 98
JAK SE SLUHOVÉ A P¤ÁTELÉ
DÍVAJÍ NA H¤ÍCH A SPASENÍ
Pohled lidí na hfiích a na „plán spasení“ je do znaãné
míry ovlivnûn tím, jakou mají pfiedstavu o Bohu, jak
chápou BoÏí zákon a zpÛsob, jak˘m ho BÛh pouÏívá.
MÛj dûdeãek nijak neskr˘val své jednoznaãné stanovisko, pokud ‰lo o hfiích. Horlivû dûlal v‰echno pro to,
aby se na hfiích jasnû poukazovalo a aby byl vym˘cen.
Lidi ve svém okolí trpûlivû nabádal, aby hfiíchu pfiedcházeli. Nezapomnûl ani na mne.
Od chvíle, kdy jsme spolu mluvili naposledy, uplynulo uÏ více neÏ pûtapadesát let. Tenkrát jsme se spolu
obvykle procházeli po trávníku pfied domem nebo jsme
sedávali pohodlnû u krbu. I pfies ten více neÏ pÛlstolet˘
ãasov˘ odstup si stále velice dobfie pamatuji na na‰e rozhovory, ve kter˘ch jsme se vÏdy znovu a znovu vraceli
k problému hfiíchu.
„Hfiích je pfiestoupení zákona,“ pfiipomínal mi dûdeãek a jeho brada dodávala váÏnost tûmto biblick˘m slovÛm.
„Ano, dûdeãku. Vzpomínám si, Ïe jsi mi o tom uÏ
fiíkal.“
„A kde v Bibli najdeme tento ver‰?“ zkou‰el mû.
„První Janova, tfietí kapitola, ãtvrt˘ ver‰,“ odpovûdûl
jsem k jeho spokojenosti.
„Dobfie, a o kterém zákonû tu mluví Jan?“ ptal se dál
dûdeãek a hned si také sám odpovûdûl: „Pochopitelnû,
98
má na mysli Desatero, proto hfiích znamená neuposlechnout nûkteré z tûchto deseti pfiikázání.“
Potom mi dûdeãek opût pfiipomnûl dÛleÏit˘ text
z Jakubova listu: „Kdo ví, co je ãinit dobré, a neãiní, má
hfiích.“ (Jk 4,17) Závûrem dodal: „A my víme, co se
stane s hfií‰níky, Ïe? Víme, Ïe nekající se hfií‰níci nikdy
nevejdou do království nebeského.“
Dûdeãek mohl uvést také jiné, hrozivûj‰í dÛsledky
neposlu‰nosti, popisované v Bibli, tfieba stra‰n˘ údûl bezboÏn˘ch. On v‰ak vûfiil také v‰em statím o BoÏí lásce
a vûdûl i to, Ïe JeÏí‰ k sobû zval malé dûti. V na‰em rozhovoru se v‰ak nicménû zmínil vÏdy jen o tom, Ïe hfií‰níci nebudou mít pfiístup k radostem budoucího vûku.
Mûl jsem svého dûdeãka velmi rád. Byl to laskav˘
a ‰lechetn˘ ãlovûk a urãitû by radûji zemfiel, neÏ aby
vûdomû zhfie‰il. Byl cele oddán sluÏbû Pánu a také
v‰em, ktefií se nacházeli v nouzi. Kdyby byl va‰ím sousedem, nikdy byste se nemuseli trápit, zda jste dobfie
zamkli svÛj dÛm. Dûdeãek byl pro mû vzorem a chtûl
jsem vÏdycky b˘t takov˘m dobr˘m ãlovûkem jako on.
Dokonce i bûhem mého studia na vysoké ‰kole, devût
tisíc kilometrÛ daleko od místa jeho bydli‰tû, jsem od
nûho ãas od ãasu dostával dopisy. V kaÏdém z nich jsem
na‰el nûjaké usmûrnûní a napomenutí, coÏ mi mûlo
pomáhat, abych nezbloudil z „cesty spravedlnosti“.
POHLED NA H¤ÍCH ZE ·IR·ÍHO ÚHLU
Tenkrát na vysoké ‰kole jsem se poprvé pokou‰el ãíst
a chápat Bibli jako jeden celek. Velice mi pomohlo, Ïe
v té dobû jsem uÏ mûl urãité vûdomosti jazykÛ, v nichÏ
byla Bible pÛvodnû napsána. Zaãal jsem si uvûdomovat,
Ïe Bible nemluví o hfiíchu vÏdy jen jako o pfiestoupení
pfiikázání.
99
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 100
V definici hfiíchu z prvního listu Janova (1 J 3,4),
která se tak ãasto pouÏívá, mÛÏeme fiecké slovo pro
„pfiestoupení zákona“ doslovnû pfieloÏit také jako „bezzákonnost“. To by naznaãovalo, Ïe hfiích je pfiedev‰ím
odbojn˘ postoj nebo stav mysli, postoj vzpoury a nepfiátelství vÛãi Bohu a jeho zákonu, coÏ nakonec mÛÏe ãlovûka dovést k tomu, Ïe se dopustí toho nebo onoho skutku neposlu‰nosti. V jednom z anglick˘ch pfiekladÛ
ãteme: „KaÏd˘, kdo páchá hfiích, provinil se bezzákonností; hfiích je bezzákonnost.“ (NRSV)
POSLU·NOST, KTERÁ VYRÒSTÁ Z DÒVùRY
V úvodu svého dopisu vûfiícím v ¤ímû vyjadfiuje
Pavel své pfiesvûdãení, Ïe jeho zvlá‰tním posláním je
poukázat na nov˘ druh poslu‰nosti, která je odli‰ná od
té, jiÏ praktikoval také on aÏ do svého setkání s Kristem
na cestû do Dama‰ku. Tuto novou poslu‰nost naz˘vá
doslova „poslu‰nost víry“ neboli „poslu‰nost dÛvûry“.
(Viz ¤ 1,5.)
Pfiedtím Pavel uplatÀoval „zákonickou poslu‰nost“.
A aãkoli to dûlal s takov˘m zápalem a horlivostí,
s v˘sledky ani zdaleka spokojen˘ nebyl. To ho vlastnû
dovedlo k tomu, Ïe se stal tak netolerantním aÏ krut˘m
k druh˘m. „Zákonická poslu‰nost“ ho pfiivedla k poru‰ování celkového ducha BoÏího zákona, zákona lásky.
KdyÏ se nyní Pavel zasazuje za „poslu‰nost víry“
nebo „poslu‰nost dÛvûry“, dává tím snad zákon stranou?
„Rozhodnû ne!“ zní jeho odmítavá odpovûì. „Naopak,
platnost zákona se tím jen potvrzuje.“ (¤ 3,31 – SNC)
PhillipsÛv anglick˘ pfieklad to tlumoãí slovy: „Stavíme
zákon na místo, které mu patfií.“
Jedním z dÛvodÛ pro existenci zákona bylo, aby slouÏil jako „nበprÛvodce na cestû ke Kristu“. Ale vrcholn˘
100
a koneãn˘ smysl zákona je ten, o kterém hovofií prorok
Jeremjá‰. A Pavel s ním plnû souhlasí. To, co zákon
poÏaduje, má b˘t napsáno v lidském „srdci“, tedy tam,
kde se nachází sídlo svûdomí a kde probíhá proces my‰lení, jak Pavel vysvûtluje v dopise ¤ímanÛm (2,15).
„Poslu‰nost víry“ je taková poslu‰nost, která pramení
z „poznání“ Boha, a to z poznání v plném smyslu toho
slova. Pochází z poznání pravdy o Bohu a o tom, jak˘m
zpÛsobem pouÏívá zákon. Je to dÛsledek toho, Ïe BÛh si
nás znovu získal, abychom mu dÛvûfiovali jako Pfiíteli
a obdivovali ho pro jeho moudrost a dobrotu.
To znamená – biblicky fieãeno – Ïe Duchu pravdy se
podafiilo napsat zákon „do na‰eho srdce“. Nyní to, co
poÏaduje zákon, dûláme ne proto, Ïe nám to nûkdo pfiikázal, ale z vlastního svobodného rozhodnutí. Ve své
mysli jsme totiÏ do‰li k pfiesvûdãení, Ïe to, co zákon
poÏaduje, je správné.
POSLU·NOST, KTERÁ POCHÁZÍ Z P¤ESVùDâENÍ
Dûlat nûco „bez“ pfiesvûdãení nebo „proti“ vlastnímu pfiesvûdãení je hfiích – pí‰e Pavel vûfiícím v ¤ímû.
Doslova ãteme: „V‰echno, co není z víry, je hfiích.“
(¤ 14,23)
Jeden z v˘znamÛ slova, které se v‰eobecnû pfiekládá
jako „víra“ nebo „dÛvûra“, je „pfiesvûdãení“. Ve známé
a ãasto citované definici víry v Îd 11,1 se fiíká, Ïe „víra
je ... pfiesvûdãením o vûcech, které nejsou vidût“ (Roh.),
pfiiãemÏ slovo „pfiesvûdãení“ zde doslovnû vyjadfiuje
smysl fieckého originálu.
Z toho, o ãem Pavel mluvil ve 14. kapitole listu ¤ímanÛm, je zfiejmé, Ïe ve ver‰i 23 pouÏívá slovo „víra“ ve
v˘znamu „pfiesvûdãení“. Tak napfiíklad anglick˘ pfieklad
New Revised Standard Version fiíká: „Cokoli nepochází
101
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 102
z víry, je hfiích.“ A pod ãarou je vysvûtlivka: „anebo
z pfiesvûdãení.“
Není tûÏké pochopit, proã jednání proti vlastnímu
pfiesvûdãení je moÏné povaÏovat za hfiích. Rozhodnû to
není proto, Ïe ãlovûk, kter˘ dûlá nûco takového, by se
kvÛli tomu dostal do „právních problémÛ“ ve vztahu
k Bohu. Av‰ak ten, kdo „znásilÀuje“ své svûdomí,
v sobû oslabuje schopnost rozli‰ovat mezi dobrem
a zlem. To znamená, Ïe takov˘ ãlovûk se stává rozpolcenou osobností, která postrádá ãestnost a poctivost. Je to
ãlovûk, kterému se prostû nedá dÛvûfiovat.
To v‰ak není pfiípad dÛvûfiujícího pfiítele. Ten totiÏ
dobfie ví, Ïe cena, jiÏ ãlovûk musí zaplatit za jednání,
které nepochází z vlastního pfiesvûdãení, je pfiíli‰ vysoká.
Ale Pavel nás upozorÀuje, Ïe jednat bez osobního
pfiesvûdãení je stejnû hfií‰né a nesprávné. „KaÏd˘ nechÈ
má jistotu svého pfiesvûdãení,“ zdÛrazÀuje v ¤ 14,5.
Proã bychom ale mûli povaÏovat za hfiích, kdyÏ nûkdo
jedná bez pfiesvûdãení, a tedy odmítá tuto Pavlovu ‰lechetnou v˘zvu?
âlovûk, kter˘ nepfiijímá a neumí docenit svobodu
vlastního rozhodování, kter˘ odmítá pfievzít zodpovûdnost sám za sebe i za své rozhodování, kter˘ se spoléhá
na jiné a ãeká od nich, Ïe ho budou usmûrÀovat, se stává
stále více pfiístupn˘ ‰kodliv˘m vlivÛm. Takov˘ ãlovûk
se podobá dûtem, které, jak pí‰e Pavel, „jsou zmítány
a uná‰eny závanem kdejakého uãení“ (Ef 4,14). Podobnû také Jakub fiíká, Ïe takov˘ ãlovûk „se podobá mofiské
vlnû, hnané a zmítané vûtrem..., je rozpolcen˘ a jeho
rozhodnutí jsou nestálá“ (Jk 1,6-8 – SNC).
A co je nejzávaÏnûj‰í – takov˘ ãlovûk se podobá bezradn˘m dûtem, které si je‰tû cviãením nevypûstovaly
102
své schopnosti natolik, aby rozeznávaly dobré od zlého.
(Podle Îd 5,13.14.) ProtoÏe ãlovûk svoji schopnost rozhodovat se sám za sebe, kterou mu BÛh daroval, nevyuÏíval, naru‰ila se tím jeho mysl, sídlo uvaÏování – místo,
kde na lidi pÛsobí Duch pravdy.
Na takového nestálého ãlovûka se nedá spolehnout,
nelze mu dÛvûfiovat jako pfiíteli. DÛsledky toho, kdyÏ
ãlovûk jedná proti svému vlastnímu pfiesvûdãení, ale
i toho, kdyÏ si nevytváfií vlastní pfiesvûdãení, jsou dalekosáhlé a cena velmi vysoká.
MOJÎÍ·ÒV H¤ÍCH
Krátce pfied tím, neÏ Izraelci pfiekroãili Jordán a ve‰li
do Kenaanu, dopustil se BoÏí dobr˘ pfiítel MojÏí‰ tak
závaÏného hfiíchu, Ïe kvÛli nûmu nesmûl vstoupit
s ostatními do zaslíbené zemû.
V‰echno zaãalo tím, Ïe lidé spustili povyk kvÛli
tomu, Ïe mûli nedostatek vody. „Proã jste nás vyvedli
z Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo?“ nafiíkali.
MojÏí‰ s Áronem se obrátili s touto záleÏitostí k Bohu.
„ShromáÏdûte v‰echen lid,“ nafiídil jim BÛh. „A promluvte ke skalisku, aÈ vydá vodu.“
ShromáÏdili tedy lid. MojÏí‰ v‰ak neposlechl druhou
polovinu BoÏího pfiíkazu. Byl stále je‰tû pfiíli‰ podráÏdûn˘ nevdûãností reptajících lidí.
„Posly‰te, odbojníci,“ rozãilenû volal MojÏí‰, „máme
vám z tohoto skaliska vyvést vodu?“ Potom MojÏí‰
zdvihl ruku a holí dvakrát udefiil do skály. Vytryskla z ní
voda a lid i dobytek se mohli napít.
Av‰ak BÛh fiekl MojÏí‰ovi a Áronovi: „ProtoÏe jste
mi neuvûfiili, kdyÏ jste mûli pfied syny Izraele dosvûdãit
mou svatost, neuvedete toto shromáÏdûní do zemû, kterou jim dám.“ (Viz Nu 20,8-12.)
103
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 104
MojÏí‰ prosil Boha, aby je‰tû jednou zváÏil své rozhodnutí: „KéÏ smím pfiejít Jordán a spatfiit tu dobrou
zemi, co je za Jordánem.“ Ve skuteãnosti ho prosil tak
dlouho, aÏ nakonec BÛh musel svému dobrému pfiíteli
jasnû fiíci: „Mበdost. O této vûci uÏ ke mnû nemluv.“
(Viz Dt 3,23-26.)
Dfiíve neÏ MojÏí‰ vystoupil na horu Nebó, aby tam
zemfiel, BÛh mu pfiipomnûl, co bylo tenkrát u skaliska na
jeho a Áronovû jednání ‰patného. Vysvûtlil mu, v ãem
spoãíval jejich hfiích, kter˘ byl tak závaÏn˘, Ïe jim právem byla odepfiena jinak zaslouÏená odmûna za ãtyfiicet
let vûrné sluÏby. Kdoví, jak se asi MojÏí‰ cítil, kdyÏ
zaznamenával tento pfiíbûh pro dal‰í generace...?
„...protoÏe jste se mi zpronevûfiili uprostfied IzraelcÛ..., protoÏe jste uprostfied IzraelcÛ nedosvûdãili mou
svatost.“ (Dt 32,51)
MojÏí‰ udûlal mnoho pro to, aby chránil dobré jméno
Boha. Staãí vzpomenout na to, jak lidi uji‰Èoval, Ïe
Boha se nemusí bát. Nebo vzpomeÀme na pfiíbûh o tom,
jak se dokonce odváÏil radit Bohu, aby neu‰kodil své
dobré povûsti.
Ale teì MojÏí‰ Boha zklamal. VÏdyÈ naru‰il jejich
vzájemnou dÛvûru. Zabránil tomu, aby se BÛh pfiedstavil
lidu takov˘m zpÛsobem, pro jak˘ se právû toho dne rozhodl.
Izraelci dospûli aÏ na pomezí Kenaanu, kde na nû
ãekala mnohá nebezpeãí a kdy bylo nanejv˘‰ dÛleÏité,
aby bezv˘hradnû dÛvûfiovali Bohu. Jinak nemohli pfieÏít.
Oni v‰ak mûli tehdy dost nepfiátelskou a podezfiívavou
náladu. Jak je potom BÛh mohl pfiesvûdãit, Ïe mají zmûnit svÛj postoj a dÛvûfiovat mu, Ïe se o nû postará?
O mnoho let pozdûji Pavel vysvûtluje, Ïe je to dobrota BoÏí, která vede k pokání a dÛvûfie. (Viz ¤ 2,4;
104
10,17.) BÛh se rozhodl, Ïe v ten den dá lidem – aãkoli si
to vÛbec nezasluhovali – tolik vody, kolik potfiebují. Bez
hnûvu, bez odsuzování, bez v˘ãitek. Prostû dá jim proud
ãisté vody.
Jak by to bylo krásné, kdyby v Bibli bylo zaznamenáno, Ïe se to dotklo srdcí aspoÀ nûkter˘ch lidí. Ale
MojÏí‰ zabránil tomu, aby BÛh dosáhl svého zámûru.
Sv˘m hnûvem a netrpûlivostí pfiedstavil Boha v nesprávném svûtle. Pfied mnoha lety lidé Ïádali MojÏí‰e, aby se
stal jejich prostfiedníkem, aby stál mezi nimi a rozhnûvan˘m Bohem, aby byl BoÏím mluvãím. A teì? JestliÏe
jinak vÏdy mírn˘ MojÏí‰ je teì tak rozãilen˘, potom
BÛh musí b˘t jako fúrie!
KdyÏ se lidé dozvûdûli, Ïe BÛh zakázal MojÏí‰ovi
vstoupit do Kenaanu, urãitû je to dost pfiekvapilo a trest
jim musel pfiipadat pfiíli‰ krut˘. Urãitû se ptali jeden druhého: „Co myslíte, co asi ‘provedl’ nበstar˘ dobr˘
MojÏí‰? Proã nepfiinese obûÈ a neprosí o odpu‰tûní?
VÏdyÈ pak by mu BÛh snad pfiece jen dovolil vejít do té
zemû s ostatními!“
BÛh v‰ak svému dobrému pfiíteli uÏ dávno odpustil.
MojÏí‰ se urãitû zhrozil, kdyÏ si naplno uvûdomil, co
vlastnû udûlal. DokáÏu si pfiedstavit, jak volal k Bohu:
„Pane, je mi to tak stra‰nû líto, Ïe jsem tû zklamal.
ZÛstaÀme v‰ak, prosím, i nadále pfiáteli!“
BÛh dobfie vûdûl, Ïe ani takové pfiísné jednání s dobr˘m pfiítelem neznamená pro jejich vztah nadmûrnou
zkou‰ku. Vûdûl, Ïe MojÏí‰ jako jeho pfiítel to pochopí.
BÛh pfied cel˘m vesmírem ukázal, Ïe mezi pfiáteli nemÛÏe dojít k niãemu hor‰ímu a závaÏnûj‰ímu, neÏ kdyÏ
jeden druhého zklame. Ukázal také, Ïe Ïádn˘ hfiích není
tak ‰kodliv˘, jako kdyÏ vlivn˘ vÛdce pfiedstaví pravdu
o Bohu v nesprávném svûtle.
105
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 106
ProtoÏe víme, Ïe Pán stál u MojÏí‰e na hofie Nebó,
kdyÏ umíral (viz Dt 34,1-6), a Ïe ho pozdûji také vzkfiísil
a na „hofie promûnûní“ s ním hovofiil tváfií v tváfi (Mt 17,
3; Mk 9,4; L 9,30), mÛÏeme usuzovat, Ïe BÛh a MojÏí‰
zÛstali i nadále dobr˘mi pfiáteli.
H¤ÍCH JAKO „PRÁVNÍ PROBLÉM“
Skuteãnost, Ïe hfiích je naru‰ením víry a selháním
vzájemné dÛvûry, nestojí v popfiedí pozornosti sluhÛ;
alespoÀ ne tûch sluhÛ, o nichÏ hovofií JeÏí‰ v J 15,15.
„Sluha neví, co dûlá jeho pán,“ vysvûtloval JeÏí‰
sv˘m uãedníkÛm. A takov˘ sluha to ani nechápe jako
jakoukoli svoji starost. Má dûlat jen to, co se mu fiekne,
a poslouchat pfiíkazy, aÈ uÏ s nimi souhlasí nebo ne.
Vûfiící, ktefií uvaÏují a jednají podobnû jako takoví
sluhové, mají sklon b˘t pfiíli‰ zaneprázdnûní tím, jaké je
jejich právní postavení pfied Pánem a Mistrem. Zaobírají
se pfiedev‰ím tím, jak se mu zalíbit, zapÛsobit na nûj
a jak se vyhnout problémÛm. Hfiích chápou pfiedev‰ím
jako pfiestoupení pfiíkazÛ.
Rozumûjí tomu tak, Ïe pokud se dopustí nûjakého
pfiestupku, tak na sebe pfiivolávají BoÏí hnûv a tím se
dostávají do váÏn˘ch „právních problémÛ“. JestliÏe se
nevykoná nûco, co odstraní jejich vinu, bude na nû uvalen zákonn˘ trest. A i to nejnepatrnûj‰í pfiestoupení
zákona se trestá bolestivou popravou – nebo dokonce
vûãn˘m muãením.
Nûktefií vûfiící-sluhové uÏ natolik pfiivykli tomu, Ïe
BÛh vládne tímto zpÛsobem, Ïe jsou hotovi to vá‰nivû
obhajovat – a to ve jménu spravedlnosti, kterou ov‰em
chápou po svém. Pfiipou‰tûjí, Ïe na obãansk˘ch soudech
není moÏné ospravedlnit muãení, a to ani odvoláváním
se na spravedlnost. Ale kdyÏ jde o BoÏí soud?
106
Sluha fiekne: „Kdo jsi, Ïe si dovolí‰ zpochybÀovat
BoÏí nevyzpytatelné cesty? Jako dobr˘ a vûrn˘ sluha
jenom hezky skloÀ hlavu a vûfi. VÏdyÈ to, co se nám jeví
jako nûco hrÛzyplného, je ve skuteãnosti projevem BoÏí
spravedlnosti, ba dokonce i lásky.“
Nedávno jsem opût sly‰el podobnû mluvit jednoho
ãlovûka. Byl to pfiesnû ten typ vûfiícího, kterého je
moÏné oznaãit jako „dobrého a vûrného sluhu“.
„BoÏí zákon, jeho spravedlnost a svatost jeho charakteru a vlády vyÏadují,“ vysvûtloval, „aby BÛh ty,
ktefií se stavûjí proti jeho vÛli, nejen zniãil, ale aby je
nejdfiíve také bolestivû potrestal a muãil tak dlouho, jak
si zaslouÏí.“
KdyÏ jsem se ho zeptal, jak mÛÏe pokládat tak nelidské trestání za projev lásky, odpovûdûl: „Ty nevûfií‰
Písmu? Bible fiíká, Ïe BÛh je láska. To znamená, Ïe
v‰echno, co BÛh dûlá – dokonce i to, co nám pfiipadá
naprosto nesmyslné – je projevem lásky.“ To mi znovu
pfiipomnûlo znám˘ v˘rok: „BÛh to fiekl, já tomu vûfiím –
a to mi staãí!“
VÁ· BÒH JE P¤ÍLI· LASKAV¯
Sly‰el jsem také, jak „sluhové“ obviÀovali „pfiátele“,
Ïe jim chybí zdrav˘ smysl pro spravedlnost. Pr˘ ve
svém chápání Boha nenechávají prostor pro oprávnûn˘
a nezbytn˘ trest. Jejich BÛh je prostû pfiíli‰ slab˘ a laskav˘. „Máte pfiíli‰ mûkkého, ‘slaìouãkého’ Boha,“ fiekl
jist˘ sluha.
Ve skuteãnosti je to právû naopak. Vûfiícím-pfiátelÛm
velmi záleÏí na spravedlnosti. Pfiátelé obdivují BoÏí
spravedlnost a chtûli by b˘t Bohu podobni. Dûlat to, co
je správné, pro nû samozfiejmû znamená dûlat to, co je
spravedlivé. Sluhové v‰ak mají tendenci pfiem˘‰let
o spravedlnosti v kategoriích odplaty a trestu.
107
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 108
„Pomy‰lení na to, Ïe jednoho dne ti, ktefií mi tolik
ubliÏovali, dostanou od Boha odplatu, je pro mû útûchou,“ fiekl jeden vûfiící. „Ne, já netouÏím po pomstû, to
ne. Chci jen spravedlnost!“
Nedávno jednoho velice brutálního masového vraha
odsoudili na smrt. KdyÏ se blíÏila hodina jeho popravy
v elektrickém kfiesle, pfied vûzením se shromáÏdil zástup
lidí. Nûktefií velice náboÏní lidé volali: „Jen si to vychutnej, Bundy, jen si to hezky vylízej!“
Po popravû nûktefií z nich vyjádfiili svoji nespokojenost s tím, Ïe Bundy pfied smrtí trpûl jen tak krátce. Pr˘
spravedlnosti nebylo uãinûno zadost. Potom se v‰ak utû‰ovali my‰lenkou, Ïe jednoho dne BoÏí ruka naplní spravedlnost vrchovatou mûrou. Bundy bude hofiet po celou
vûãnost!
ZNIâENÍ NEPOUâÍ TOHO, KDO JE ZNIâEN¯
Pfiátelé chápou, Ïe trest je potfiebn˘ a Ïe BÛh ty, které
miluje, vychovává. ProtoÏe cílem BoÏí disciplíny je
náprava nebo usmûrnûní, pfiátelé oãekávají, Ïe kdyÏ to
budou potfiebovat, bude je BÛh také pfiísnû vychovávat.
Disciplína je nerozãiluje, k tomu mají sklony spí‰e sluhové, pfiátelé vûdí, Ïe BoÏí disciplína jim vÏdycky slouÏí
jedinû k dobrému. „Dûkuji ti, Pane, potfieboval jsem to,“
s vdûãností v srdci odpovídá pfiítel.
Zniãení v‰ak nevede k nápravû. Zniãení nepouãí toho,
kdo je zniãen˘. A kdybychom chtûli nûjak prodluÏovat
utrpení pfied smrtí ãlovûka, stejnû ho to nic nenauãí.
Smrtí Ïivot konãí.
Anebo Ïe by BÛh prodluÏoval utrpení hfií‰níkÛ, aby
tím nûco fiekl tûm, ktefií toto utrpení pozorují? KdyÏ
zachránûní v BoÏím království budou sledovat, jaká
muka agonie musí proÏívat „zatracení“, co fieknou
108
svému nebeskému Otci? „Dûkujeme ti, Pane, pfiesnû
tohle jsme potfiebovali. Spravedlnost si Ïádala, abys je
potrestal právû takto a my jsme to potfiebovali vidût.
A kromû toho, jestliÏe v‰echny hfií‰níky oãekává takové
muãení, mÛÏe‰ se spolehnout, Ïe tû po celou vûãnost
budeme bezv˘hradnû poslouchat!“?
To by v‰ak byla poslu‰nost, která vyvûrá ze strachu,
byla by to poslu‰nost tfiesoucích se sluhÛ, ktefií jednodu‰e dûlají to, co se jim fiekne. A taková poslu‰nost je na
hony vzdálena dobrovolné spolupráci chápajících pfiátel,
po které BÛh tolik touÏí. Navíc, co myslíte, jak by reagovali BoÏí pfiátelé pfii pohledu na trpící a umírající bezboÏníky?
POHLED SLUHÒ NA SPASENÍ
Z toho, jak sluhové chápou hfiích a BoÏí trest za pfiestoupení, vypl˘vá také to, jak vidí spasení. Spasení pro
nû pfiedstavuje milosrdné BoÏí opatfiení, na jehoÏ základû bude jejich vina z právního hlediska odstranûna a oni
nakonec nebudou muset b˘t potrestáni.
Sluha se nezam˘‰lí pfiíli‰ váÏnû nad tím, jak˘m zpÛsobem mÛÏe jeho vlastní vinu zahladit smrt nûjakého
nevinného zástupce. Zajímá ho jen to, zda je jeho Mistr
spokojen˘ a zda byl BoÏí spravedliv˘ hnûv nad hfií‰níkov˘m nesprávn˘m jednáním zmírnûn – tedy zda do‰lo
k „smífiení“.
ZVLÁ·TNÍ SLOVA
Víte, co znamená slovo „smífiení“? Pfied mnoha lety
pfii‰la moje nejstar‰í dcera z biblického vyuãování
a nahlas si opakovala ver‰, kter˘ se mûla nauãit nazpamûÈ. Jednalo se o text z listu ¤ímanÛm 3,25:
109
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 110
„Jeho ustanovil BÛh, aby svou vlastní smrtí se stal
mírnou obûtí pro ty, kdo vûfií,“ zaãala se Lorna uãit.
„To se ale pfiece nevyslovuje ‘mírnou’,“ pfieru‰il jsem
ji, „správnû mበfiíkat ‘smírnou’.“
„Ne, tatínku, nemበpravdu,“ odpovûdûla Lorna s absolutní jistotou. „Na‰e uãitelka to vyslovuje jako ‘mírnou’.“
„No tak dobfie,“ nechtûl jsem jí uÏ dál oponovat. „Ale
teì mi fiekni, co to slovo ‘mírnou’ znamená!“
„Ale, tatínku, to my pfiece nemusíme vûdût. My se ten
ver‰ máme jenom nauãit nazpamûÈ. KdyÏ ho budu umût
pûknû fiíct, dostanu za to zlatou hvûzdiãku.“
Vzpomínám si na pfiíbûh o jedné Ïenû, která fiekla
svému kazateli, Ïe na‰la v Bibli zvlá‰tní slovo, které ji
mimofiádnû nadchlo.
„A o jaké slovo se jedná?“ se zájmem se zeptal kazatel.
„No,“ fiekla Ïena odu‰evnûle a oãi se jí rozzáfiily,
„myslím to úÏasné slovo Mezopotámie.“ (O Mezopotámii, oblasti mezi fiekami Eufrat a Tygris, se Bible zmiÀuje nûkolikrát, napfiíklad v Gn 24,10 nebo v Sk 7,2.)
ProtoÏe sluha chápe problém hfiíchu a spasení po svém,
je pfiíznaãné, Ïe ãasto pouÏívá v˘razy a fráze, které, jestliÏe nejsou vysvûtleny, pfiátelé pokládají za „záhadnou
fieã“. Mám na mysli takové termíny jako „ospravedlnûní“,
„posvûcení“, „vykoupení“, „omytí hfiíchÛ“ a také „smífiení“.
Pisatelé Bible jen v˘jimeãnû pouÏívali neobvyklé v˘razy. Ani Pavel je ve sv˘ch dopisech mnoho neuÏíval.
Jeho epi‰toly, které psal v fieãtinû, jsou v soudob˘ch pfiekladech obvykle tlumoãeny jednoduch˘m a srozumiteln˘m jazykem. Cesta k takové srozumitelnosti byla dlouhá
a klikatá. Ale proto, aby Bible byla lidem bliωí a srozumitelnûj‰í, musela tuto cestu „podstoupit“.
110
SVATÉ FRÁZE
Staré známé fráze jako „omyt˘ krví“, „v krvi je moc“,
„pfiikryt˘ jeho spravedlností“, „pfiijat˘ v Kristu, „spasen
krví Beránkovou“ a mnohé dal‰í mÛÏeme také zafiadit
mezi „záhadnou fieã“. Tím nechci v Ïádném pfiípadû
naznaãit, Ïe v˘znam, kter˘ v sobû ukr˘vají, není dÛleÏit˘. Ale jak˘ je tedy vlastnû jejich v˘znam?
Pokuste se malému dítûti, kterému jste právû umyli
krev z poranûného kolena, vysvûtlit, co to znamená b˘t
„umyt v krvi Beránkovû“. Jsem pfiesvûdãen, Ïe va‰e
schopnost objasnit malému dítûti podstatu hfiíchu a spasení bude v˘znamnou provûrkou va‰eho vlastního chápání tûchto pojmÛ.
Jednou jsem v hodinû teologie poprosil jednoho ze
studentÛ medicíny, aby vysvûtlil, proã si myslí, Ïe JeÏí‰
musel zemfiít. „ProtoÏe ‘bez vylití krve není odpu‰tûní’,“
odpovûdûl bez nejmen‰ího zaváhání slovy známého
textu z listu ÎidÛm (9,22). Potom se znovu posadil, jako
by uÏ nic víc nebylo tfieba dodávat nebo vysvûtlovat.
Já se v‰ak nedal odb˘t a pokraãoval jsem: „Znamená
to, Ïe kdyby nebyla vylita krev, BÛh by hfií‰níkÛm nemohl odpustit?“
„Proã nemÛÏete pfiijmout Bibli takovou, jak byla
napsána?“ odpovûdûl ponûkud nervóznû protiotázkou.
„Proã do tûch vûcí pofiád vná‰íte nûjaké nejasnosti
a ptáte se po jejich v˘znamu?“
Co myslíte, nemluví právû tímto zpÛsobem sluhové?
JAK SE NA H¤ÍCH A SPASENÍ DÍVAJÍ P¤ÁTELÉ?
I kdyÏ se BoÏí pfiátelé nezamûfiují na své právní
postavení pfied Bohem, neznamená to, Ïe berou hfiích na
lehkou váhu. Právû naopak! Zatímco sluhové se starají
111
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 112
pfiedev‰ím o to, aby nepfiestupovali pfiikázání, pfiátele
znepokojuje v‰echno, co by mohlo podkopat jejich
dÛvûru k Bohu, v‰e, ãím by se tento vztah mohl naru‰it.
Ale zdaleka nejvíc jim záleÏí na tom, aby BÛh nebyl
pfiedstaven ve ‰patném svûtle – a to i v pfiípadû, Ïe zákon
neuvádí podrobnosti, jak se zachovat v té ãi oné konkrétní situaci.
Pfiátelé chápou spasení jako vyléãení nemoci, kterou
zpÛsobil hfiích, a která, kdyÏ se neléãí, se stává smrtelnou. Neukáznûné, nezodpovûdné jednání, jestliÏe v nûm
ãlovûk setrvává, v nûm mÛÏe úplnû zniãit schopnost
dÛvûfiovat a b˘t dÛvûryhodn˘.
Pro sluhy je na hfiíchu nejnebezpeãnûj‰í to, Ïe vyvolává BoÏí hnûv.
Pro pfiátele nejvût‰í nebezpeãí hfiíchu spoãívá v tom,
co dûlá s hfií‰níkem. Setrvávat v hfiíchu znamená zniãit
sebe samého.
Je vám jasné, Ïe jed úãinkuje velice rychle. Mnoho
ãasu nezb˘vá. Promarnili byste drahocenné minuty tím,
Ïe byste mu vyãítali neposlu‰nost? Naléhali byste na
nûj, aby se kál a fiekl, Ïe je mu to líto? Nebo myslíte, Ïe
by ho zachránilo va‰e odpu‰tûní?
Ne, vy odbûhnete, abyste co nejrychleji na‰li protijed.
Vበsyn ho v‰ak odmítá, nechce ho pfiijmout, a tak jen se
smutkem v oãích sledujete, jak umírá.
Co zpÛsobilo jeho smrt? Vy jste ho milovali. Odpustili jste mu. Nabídli jste mu protijed. On ale pfiesto
zemfiel.
Pfiátelé se nedívají na hfiích jako na „právní problém“.
Dívají se na nûj jako na siln˘ a úãinkující jed. A „plán
spasení“ chápou jako BoÏí nabídku úãinného protijedu.
Ale co kdyÏ tento protijed odmítneme? Co se stane
s tím, kdo zavrhne BoÏí nabídku spasení?
H¤ÍCH PÒSOBÍ JAKO JED
Kdyby bylo nezbytné, abyste ve svém domû uchovávali nûjak˘ siln˘ jed, kam byste ho uloÏili? Dáte ho tam,
kde ho snadno najdou dûti? Nebo byste ho poloÏili na
nejvy‰‰í polici v garáÏi?
„Toho jedu se v Ïádném pfiípadû nesmíte ani dotknout,“ varovali byste své dûti. „Rad‰i se k té polici ani
nepfiibliÏujte. KdyÏ mû neposlechnete, pfiísnû vás potrestám.“
Po nûjaké dobû zaslechnete z garáÏe zlovûstn˘ rachot.
Pospícháte, jak jen mÛÏete – na zemi leÏí vበsyn a vedle nûho otevfiená láhev.
Co udûláte svému umírajícímu dítûti? Je pravda, Ïe
vás neposlechlo. Ale napadlo by vás v té chvíli, byÈ i jen
na moment, Ïe by vበsyn mûl b˘t za spáchan˘ „hfiích“
potrestán trestem smrti? VÏdyÈ uÏ umírá!
112
113
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 114
JEN NEJLEP·Í P¤ÍTEL BY ·EL TAK
DALEKO
Prorok Ozeበzaãíná svou knihu pfiíbûhem o tom, jak
BÛh Ozeá‰e poÏádal, aby udûlal nûco, co mu pfiipadalo
témûfi neuvûfiitelné. BÛh ho Ïádal, aby se oÏenil s Ïenou,
která se chovala jako prostitutka. A pokud je‰tû prostitutkou nebyla, BÛh vûdûl, Ïe se jí co nevidût stane.
Takov˘ typ nafiízení BÛh rozhodnû nezahrnul do
zákonÛ pro bûÏn˘, kaÏdodenní Ïivot. V tomto pfiípadû se
nejedná o pfiikázání, které se jeví jako v‰eobecnû uÏiteãné a jímÏ by se mûl rozhodnû fiídit kaÏd˘ ãlovûk.
Tento pfiíkaz byl ojedinûl˘ – podobnû jako kdyÏ BÛh
pfiikázal Abrahamovi, aby obûtoval svého syna. BÛh
chtûl svému lidu oznámit nûco mimofiádnû dÛleÏitého,
a tak poÏádal svého pfiítele Ozeá‰e, aby poselství nejen
odevzdal, ale aby také názornû, na pfiíkladu vlastního
Ïivota, pfiedvedl jeho v˘znam.
JelikoÏ Ozeበse s Bohem opravdu dobfie znal, jak
o tom svûdãí celá jeho kniha, pfiíkaz poslechl a s Gomér
se oÏenil. Mûli spolu tfii dûti a budeme-li ãíst pfiíbûh
pozornû, zjistíme, Ïe zfiejmû jen jedno dítû bylo jeho
vlastní. Pozdûji od nûj Gomér ode‰la a Ïila se sv˘mi
milenci.
„Znamená to, Pane, Ïe to je v‰echno, co jsi chtûl
m˘m prostfiednictvím fiíct?“ mohl se Ozeበptát po jejím
odchodu.
„Ne, to nejdÛleÏitûj‰í tû teprve ãeká: Jdi hledat svou
Ïenu. Vezmi si s sebou radûji také nûjaké peníze, pro pfiípad, Ïe bys ji musel koupit zpût. AÏ ji najde‰, zjisti, zda
114
je moÏné ji pfiesvûdãit, aby se s tebou vrátila domÛ
a znovu ti byla vûrnou manÏelkou.“
A tak Ozeበode‰el hledat svou Ïenu. Pfiedstavuji si,
jak asi chodil z jednoho místa na druhé a v‰ude se ptal:
„Nevidûli jste Gomér?“
A pak ji koneãnû na‰el. B˘t v Ozeá‰ovû situaci, co
byste své Ïenû fiekli? Kdybyste ji milovali, odsuzovali
byste ji za to, co pfiedtím dûlala? Chytili byste ji za vlasy
a násilím byste se snaÏili dovléct ji domÛ? A pokud ano,
domníváte se, Ïe by s vámi chtûla znovu Ïít? A kdyby
jednoznaãnû odmítala, byli byste ochotni se jí vzdát
a nechat ji, aÈ si jde, kam chce?
Byli byste schopni v tak vzru‰ené chvíli vÛbec nûco
fiíct? Nûco víc neÏ jenom: „Prosím, vraÈ se domÛ“?
„Opravdu chce‰, abych se k tobû vrátila?“
„Ano,“ odpovíte. Anebo moÏná jen pfiik˘vnete
s oãima pln˘ma slz.
AÈ uÏ to bylo jakkoli, Gomér se s Ozeá‰em vrátila
domÛ.
JAK¯ VZTAH MÁ BÒH KE SVÉMU NEVùRNÉMU LIDU
Pfiíbûh o proroku Ozeá‰ovi a jeho Ïenû je znázornûním vztahu mezi Bohem a jeho nevûrn˘m lidem. BÛh se
dlouh˘ ãas pokou‰el pfiesvûdãit odbojn˘ izraelsk˘ národ,
aby se k nûmu vrátil, opût mu zaãal dÛvûfiovat a jednal
jako ten, komu je moÏné dÛvûfiovat. I kdyÏ pfiíslu‰níci
Izraele byli vlastnû potomky dobrého BoÏího pfiítele
Abrahama, BoÏí lásku a projevy jeho náklonnosti jen
zesmû‰Àovali a zavrhovali.
JestliÏe dÛvûry nelze dosáhnout násilím, co zb˘valo
Bohu jiného neÏ se s bolestí v srdci vzdát svého lidu
a ponechat ho vlastnímu osudu?
BÛh se zármutkem v srdci pfiipomíná svému lidu celá
dlouhá staletí neopûtované lásky:
115
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 116
KdyÏ byl Izrael mládeneãkem,
zamiloval jsem si ho,
zavolal jsem svého syna z Egypta.
Proroci je volali,
oni se v‰ak od nich odvraceli,
obûtovali baalÛm,
pálili kadidlo tesan˘m modlám.
Aãkoli jsem sám nauãil Efrajima chodit,
on na své rámû bral modly.
Nepoznali, Ïe já jsem je uzdravoval. –
Provázky lidsk˘mi jsem je táhl,
provazy milování,
byl jsem jako ti, kdo jim nadlehãují jho,
kdyÏ jsem se k nûmu naklánûl a krmil jej.
Nevrátí se do egyptské zemû,
ale jeho králem bude A‰úr,
neboÈ odmítli vrátit se ke mnû.
V jeho mûstech bude fiádit meã,
skoncuje s jeho mluvky,
pro jejich zámûry je pozfie.
MÛj lid se zdráhá vrátit se ke mnû; kdyÏ ho volají
k Nejvy‰‰ímu,
nikdo se nepozvedne.
CoÏ bych se tû, Efrajime, mohl vzdát,
mohl bych tû, Izraeli, jen tak vydat?
CoÏ bych tû mohl vydat jako Admu,
naloÏit s tebou jako se Sebójímem? *
Mé vlastní srdce se proti mnû vzepfielo,
jsem pohnut hlubokou lítostí.
(Oz 11,1-8)
* Adma a Sebójím – malá mûsta, která byla zniãena spolu se
Sodomou a Gomorou (viz Gn 10,19; 14,2.8; Dt 29,22).
116
PAVEL URâITù âETL KNIHU OZEÁ·E
Jsem pfiesvûdãen, Ïe apo‰tol Pavel, jako vysoce vzdûlan˘ Îid, urãitû ãasto ãetl spisy proroka Ozeá‰e. Zajímalo
by mû, co si asi myslel o této stati, v níÏ je popsán BoÏí
zpÛsob jednání s lidmi, ktefií ho odmítají. Îe by právû
vzpomínka na tento text pfiispûla k tomu, Ïe ho trápilo
svûdomí, kdyÏ se vydal na cestu do Dama‰ku, aby tam
pouÏil násilí vÛãi lidem, ktefií – alespoÀ podle jeho názoru – odmítali Boha?
AÈ tak ãi onak, kdyÏ Pavel sám psal o této vûci, na zaãátku svého dopisu ¤ímanÛm tfiikrát pfiipomíná, Ïe BÛh
„nechal napospas“ ty lidi, jeÏ si nemohl získat pravdou.
BoÏí hnûv se zjevuje z nebe proti kaÏdé bezboÏnosti
a nepravosti lidí, ktefií svou nepravostí potlaãují pravdu.
VÏdyÈ to, co lze o Bohu poznat, je jim pfiístupné, BÛh jim
to pfiece odhalil. Jeho vûãnou moc a boÏství, které jsou
neviditelné, lze totiÏ od stvofiení svûta vidût, kdyÏ lidé
pfiem˘‰lejí o jeho díle, takÏe nemají v˘mluvu.
Poznali Boha, ale nevzdali mu ãest jako Bohu ani mu
nebyli vdûãni, n˘brÏ jejich my‰lení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmû. Tvrdí, Ïe jsou
moudfií, ale upadli v bláznovství: zamûnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného ãlovûka, ano i ptákÛ a ãtvernoÏcÛ a plazÛ.
Proto je BÛh nechal napospas neãist˘m vá‰ním jejich
srdcí, takÏe zneuctívají svá vlastní tûla; vymûnili BoÏí
pravdu za leÏ a klanûjí se a slouÏí tvorstvu místo Stvofiiteli...
Proto je BÛh nechal sama sobû a dovolil, aby upadli
v moc hanebn˘ch vá‰ní...
ProtoÏe si nedovedli váÏit pravého poznání Boha, dal
je BÛh napospas jejich zvrácené mysli, aby dûlali, co se
neslu‰í. (¤ 1,18-28)
117
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 118
Tato ãást Písma je v dokonalém souladu s obrazem
Boha, kter˘ chce, abychom byli jeho pfiáteli, rozumûli
mu, milovali ho a spolupracovali s ním. V‰imnûte si, Ïe
tu není napsáno, Ïe by BÛh trestal lidi tím, Ïe jim zatemní mysl. To, Ïe lidé upadli do bláznovství a jejich mysl
se zatemnila, je pfiirozen˘ dÛsledek toho, Ïe se bránili
pravdû, Ïe jí opovrhovali. „Vymûnili BoÏí pravdu za
leÏ“ a zaãali uctívat zvífiata. Nûktefií lidé se v té dobû
klanûli dokonce broukÛm nebo krokod˘lÛm.
JestliÏe platí pfiirozen˘ zákon, Ïe se postupnû mûníme
v podobu toho, koho uctíváme, kam asi mÛÏe vést uctívání nûjakého brouka? Pfiedstavte si, Ïe by se dûti modlily takto: „Drah˘ pane, nበdrah˘ brouku, poÏehnej na‰í
mamince, poÏehnej na‰emu tatínkovi a pomoz nám,
abychom se ti více podobaly.“
Pavel na samém zaãátku uvedeného úryvku z dopisu
¤ímanÛm, v nûmÏ objasÀuje, jak BÛh jedná s tûmi, ktefií
odmítají nabídku spasení, mluví o BoÏím hnûvu. V‰imnûte si, jak˘m zpÛsobem BÛh hnûv projevuje. Urãitû zjistíte, Ïe BoÏí hnûv se li‰í od lidského. Pavel souhlasí
s Ozeá‰em: BÛh vÛãi tûm, ktefií ho zavrhují, projevuje
svou lásku, poukazuje jim na své zklamání a potom je
hluboce zarmoucen˘ ponechá sama sobû.
JestliÏe lidé tvrdo‰íjnû a vytrvale odmítají Boha a brání se pravdû, co jiného mÛÏe BÛh udûlat, neÏ se jich
vzdát a nechat je napospas nevyhnuteln˘m následkÛm
jejich pfievráceného my‰lení a vzpurného postoje?
Jak váÏné jsou vlastnû dÛsledky toho, kdyÏ se nás
BÛh musí vzdát a nechat nás napospas na‰í vlastní
volbû? Mohlo by to vést také k tragickému konci? Pokud ano, pak z jakého dÛvodu?
118
LÉKA¤I NEZABÍJEJÍ PACIENTY, KTE¤Í ODMÍTAJÍ
SPOLUPRACOVAT
Pfiedstavte si, Ïe jste v ordinaci u lékafie, uznávaného
odborníka na zdravotní problémy, které vás právû trápí.
KdyÏ vám pfiedepisuje speciální lék na va‰i chorobu, na
okamÏik zaváháte.
„Pane doktore,“ obracíte se na lékafie s úzkostí v hlase, „co udûláte s pacienty, ktefií neuÏívají pfiedepsan˘
lék?“
„Proã jste tak utrápen˘?“ odpoví vám lékafi. „A co
míníte tou otázkou: ‘Co udûláte s pacienty...?’ Povídá se
snad mezi lidmi o tom, jak zacházím se sv˘mi pacienty?“
„Ano, pane doktore, a musím se pfiiznat, Ïe právû
kvÛli tomu mám tak trochu strach. Jeden lékafi, kter˘
urãitû není va‰ím pfiítelem, fiíká, Ïe vy...“
Pomalu ztrácíte odvahu pokraãovat. Lékafi v‰ak pÛsobí dojmem profesionála, z jeho tváfie lze vyãíst laskavost
a pfiívûtivost. Vyz˘vá vás, aÈ mluvíte dál.
„Chtûl jsem fiíci, pane doktore, Ïe nûktefií lidé o vás
‰ífií takové zprávy, Ïe pokud va‰i pacienti neuÏívají léky,
které jim pfiedepí‰ete, velice krutû je za to trestáte. Pr˘ je
muãíte, dokonce je pr˘ také zabíjíte. ¤íká se, Ïe tím
chcete odradit jiné pacienty od toho, aby pl˘tvali va‰ím
drahocenn˘m ãasem.“
„Tak proã jste za mnou vÛbec pfii‰el do ordinace?“
„Víte, to je tak. Já jsem uÏ obe‰el spoustu lékafiÛ, ale
ani jeden nebyl schopen mi pomoci. Doslechl jsem se,
Ïe vy jste dobr˘ odborník a s úspûchem dokáÏete vyléãit
nemoc, kterou trpím i já. A tak jsem si fiekl, Ïe to s vámi
zkusím a uvidím, zda se vyplatí podstoupit takové riziko.“
Zdá se, Ïe lékafi vám rozumí, protoÏe odpovídá docela pfiívûtivû: „¤eknu vám jen jedno: prosím, uÏívejte
119
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 120
tento lék. A chci, abyste ho uÏíval pfiesnû podle pfiedpisu. Vበzdravotní stav je natolik váÏn˘, Ïe pokud moji
pomoc odmítnete, dlouho uÏ Ïít nebudete.“
Lékafii nezabíjejí pacienty, ktefií odmítají spolupracovat. Nûkdy se v‰ak musejí dívat, jak umírají. A nûkdy
lékafii dokonce i pláãou.
Co kdyby ale tím umírajícím pacientem bylo vlastní
dítû lékafie? Jako otec a lékafi v jedné osobû urãitû udûlá,
co bude v jeho silách, aby svého syna pfiesvûdãil o nutnosti zmûnit zhoubn˘ styl svého Ïivota. Syn v‰ak pomoc
tvrdo‰íjnû odmítá a milujícímu otci nezb˘vá nic jiného
neÏ ho ponechat vlastnímu osudu. V‰echno, co potom
otec-lékafi mÛÏe udûlat, je stát u synovy postele a dívat
se, jak jeho dítû pomalu umírá.
JE MOÎNÉ DÒVù¤OVAT NEBESKÉMU LÉKA¤I?
BÛh se nám pfiedstavil jako nebesk˘ Otec a Lékafi.
Bûhem svého Ïivota na zemi JeÏí‰ strávil mnoho ãasu
uzdravováním nemocn˘ch. Snad by nás pfiitom mohla
napadnout otázka, proã – kdyÏ mûl tak málo ãasu ke splnûní sv˘ch zámûrÛ – se víc nevûnoval tomu, aby kázal?
Celá Bible, se v‰emi sv˘mi 66 knihami, svûdãí o tom,
Ïe BÛh se snaÏí vûci nejen teoreticky vysvûtlovat, ale
také prakticky pfiedvést. V jakém svûtle tedy vlastnû
pfiedstavoval JeÏí‰ Boha Otce a jeho jednání s hfií‰níky,
kdyÏ s láskou uzdravoval lidi v‰ech spoleãensk˘ch vrstev? VÏdyÈ nûktefií z nich mu za to ani nepodûkovali
a jiní se zase pozdûji postavili na stranu jeho nepfiátel.
JeÏí‰ rozhodnû nepfiedstavil Boha jako zhoubce
a niãitele. A protoÏe BÛh se nemûní, nebude jin˘ ani „na
konci“. Ztracení hfií‰níci se tváfií v tváfi setkají s Bohem,
kter˘ je stále jejich Lékafiem a kter˘ jim chce v Ïivotû
trvale pomáhat.
120
Proã nám tedy Bible vykresluje obraz hynoucích hfií‰níkÛ? ProtoÏe nebyli ochotni poslechnout a uÏívat lék
pfiedepsan˘ Lékafiem. Co víc pro nû potom mohl nebesk˘ Lékafi udûlat, neÏ se jich se zarmoucen˘m srdcem
vzdát a nechat je jít vstfiíc následkÛm jejich vlastního
rozhodnutí?
Proã by v‰ak lidé mûli jít k lékafii, kterému nedÛvûfiují? DÛvûfiovali byste lékafii, o kterém je v‰eobecnû
známo, Ïe je lehkomysln˘? Mûli byste odvahu svûfiit
svÛj Ïivot lékafii, o kterém je známo, Ïe jedná se sv˘mi
pacienty nervóznû a dokonce jim vyhroÏuje, Ïe pouÏije
násilí?
Od té doby, co satan v zahradû Eden vyslovil svou leÏ
o Bohu a pfiedstavil ho jako boÏstvo nahánûjící hrÛzu,
musel BÛh kvÛli tomu trpût a nést následky. Dokonce
i ti, kdo se poãítali k BoÏím pfiátelÛm, ãasto pfiedstavili
Boha jako despotu, jako samolibého a krutého vládce.
Ano, nebesk˘ Otec dobfie rozumí tomu, proã tolik jeho
dûtí zÛstává stát opodál, proã nepfiicházejí k nûmu a proã
jdou za jin˘mi uzdravovateli.
Právû proto – je‰tû pfied svou cestou na Golgotu, kde
mûl dát odpovûì na otázku ohlednû dÛsledkÛ hfiíchu – Ïil
JeÏí‰ mezi námi na této zemi. Chtûl nám dát uji‰tûní, Ïe
ten, kter˘ nakonec bude muset nûkteré své dûti opustit, je
i pfiesto dokonale dÛvûryhodn˘m Lékafiem a Pfiítelem.
Nekoneãnou lásku nebeského Otce ukázal JeÏí‰ tím,
Ïe miloval bez rozdílu kaÏdého ãlovûka, vãetnû mal˘ch
dûtí. Uãedníci Ïili v pfiedstavû, Ïe Spasitel je pfiíli‰ zaneprázdnûn˘, neÏ aby si na‰el ãas také na chlapce a dûvãata. Ale JeÏí‰ fiekl: „Nechte dûti a nebraÀte jim jít ke
mnû!“ (Mt 19,14)
Sv˘mi postoji a jednáním s druh˘mi ukázal JeÏí‰ také
na nekoneãnou trpûlivost svého Otce. I kdyÏ byl mnoh˘121
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 122
mi vzápûtí odmítnut, pfiistupoval ke kaÏdému ãlovûku
s hlubokou úctou a pochopením. Jednou se uãedníci
zeptali, zda nechce, aby pfiivolali s nebe oheÀ na ty, ktefií
odmítali jeho lásku. JeÏí‰ je pokáral za jejich necitlivost
a netrpûlivost a prohlásil, Ïe nepfii‰el lidi zabíjet, ale
zachraÀovat. (Viz L 9,51-55; 19,10.)
Tak tomu bylo i v pfiípadû Jairovy dcery. Za v‰eobecného vzru‰ení, které nastalo pfii jejím tolik pfiekvapujícím vzkfií‰ení, se samotn˘ Kristus postaral o to, aby
dívka dostala nûco k jídlu. (Viz L 8,49-56.)
V¯SOSTNÉ SVùDECTVÍ
Povahu milujícího Boha pfiedstavil JeÏí‰ naprosto
pfiesvûdãiv˘m zpÛsobem v závûru svého jedineãného
Ïivota. I kdyÏ ho ve ãtvrtek veãer zatkli, protizákonnû
vysl˘chali a soudili, i kdyÏ ho fale‰nû obviÀovali, hrubû
s ním zacházeli a posmívali se mu, JeÏí‰ se ani jednou
nerozhnûval.
Dvakrát ho surovû zbili. Celou dlouhou noc ho nenechali spát, nedali mu jíst. A JeÏí‰? Hnûval se na nû kvÛli
tomu? Ani v nejmen‰ím.
Lidé se bavili tím, Ïe ho tloukli po jeho poranûné hlavû. Posmívali se jeho tajemnému narození, naznaãovali
mu, Ïe byl nemanÏelsk˘m dítûtem. Dokonce mu plivali
do tváfie. Ale do‰la JeÏí‰i trpûlivost? Rozhnûval se snad
na ty, ktefií ho tak nelidsky muãili? VÛbec ne!
Dokonce i ve chvíli, kdy ho pfiibíjeli na kfiíÏ, fiíkal:
„Otãe, odpusÈ jim, vÏdyÈ nevûdí, co ãiní.“ (L 23,34)
Z JeÏí‰ovy prosby, aby Otec odpustil tûm, ktefií ho
tr˘znili, je zfiejmé, Ïe on sám jim uÏ odpustil. I kdyÏ
nikdo z tûchto lidí ho o odpu‰tûní neprosil, JeÏí‰ to pfiece
udûlal. A pamatujme, Ïe on pfiitom stále zÛstával Bohem.
122
UÏ pfiedtím JeÏí‰ fiekl sv˘m uãedníkÛm, Ïe není nutné, aby on za nás prosil Otce. VÏdyÈ sám Otec nás miluje a odpou‰tí nám právû tak jako Syn. Kdyby tam na
kfiíÏi visel Otec namísto Syna, byl by stejnû jako Syn
ochoten odpustit tûm, co ho t˘rali. – I kdyby se za nû
nikdo nepfiimlouval.
CO P¤ESVùDâILO LOTRA NA K¤ÍÎI?
Spolu s JeÏí‰em byli na Golgotû ukfiiÏováni také dva
zloãinci, jeden napravo, druh˘ nalevo od JeÏí‰ova kfiíÏe.
Byli to zfiejmû lupiãi nebo zlodûji, vût‰ina ãesk˘ch pfiekladÛ Bible je naz˘vá „lotry“. BûÏnû proto hovofiíme
o „lotru na kfiíÏi“.
Zpoãátku se také tito dva zloãinci spolu s ostatními
JeÏí‰i posmívali. Potom v‰ak jeden z nich fiekl tomu druhému: „Vidí‰, my jsme tu proto, Ïe si to zaslouÏíme. Ale
tenhle ãlovûk neudûlal nic zlého.“ Podíval se na nápis na
JeÏí‰ovû kfiíÏi, kde ve tfiech jazycích – v hebrej‰tinû, latinû
a fieãtinû – bylo napsáno: „Toto je JeÏí‰, král Ïidovsk˘.“
A potom JeÏí‰ zaslechl slova, která mu urãitû aspoÀ na
chvíli pomohla zmírnit bolest a byla mu posilou v jeho
utrpení: „JeÏí‰i, vzpomeÀ si na mû, kdyÏ pfiijde‰ do svého
království.“ A JeÏí‰ mu slíbil, Ïe na nûj nezapomene.
âím si JeÏí‰ získal tohoto zloãince? Tím, Ïe lotr sly‰el
JeÏí‰ova slova odpu‰tûní na adresu vlastních muãitelÛ?
JelikoÏ sám sebe vidûl jako zloãince, moÏná pfiem˘‰lel
o tom, kam se asi dostane po své smrti. Tím nejbezpeãnûj‰ím místem by pro takového ãlovûka, jak˘m byl tento
lotr, urãitû bylo království, v nûmÏ by vládl takov˘
odpou‰tûjící a milosrdn˘ král – JeÏí‰.
„JeÏí‰i,“ pfiem˘‰lel moÏná tento lotr, „pokud skuteãnû
zaloÏí‰ své království, dovol prosím, abych tam mohl
b˘t také já.“
123
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 124
Potom JeÏí‰ spatfiil, Ïe u kfiíÏe stojí jeho matka. PfiestoÏe nesmírnû trpûl a neustále na nûj doléhaly my‰lenky
o smyslu toho, co právû podstupuje, dûlal si starosti také
o svoji matku Marii.
Blízko kfiíÏe stál téÏ uãedník Jan. „Postarej se, prosím, o moji matku!“ vznesl k nûmu svou prosbu JeÏí‰.
Od té doby Marie pfieb˘vala v Janovû domû.
Krátce na to JeÏí‰ skonal. KdyÏ umíral, neptal se:
„BoÏe, proã mû zabíjí‰? Proã jsi mû odsoudil na smrt?“
Proã mû takhle hroznû trestá‰?“
Ne.
JeÏí‰ volal: „BoÏe mÛj, BoÏe mÛj, proã jsi mû opustil? Proã ses mne vzdal? Proã jsi mû vydal napospas?“
(Viz Mt 27,46.)
Aãkoli nikdy ani na okamÏik neprojevil ducha vzpoury vÛãi Bohu, musel JeÏí‰ zakusit krajní následky hfiíchu. BÛh se k nûmu zachoval tak, jako by byl beznadûjn˘m hfií‰níkem.
„Toho, kter˘ nepoznal hfiích, kvÛli nám ztotoÏnil s hfiíchem,“ vysvûtloval pozdûji apo‰tol Pavel (viz 2 K 5,21).
V jiném pfiekladu ãteme: „Na toho, kter˘ se nikdy nedopustil niãeho ‰patného, pfienesl BÛh v‰echnu na‰i ‰patnost.“ (SNC)
I kdyÏ ãasto sly‰ím, jak lidé fiíkají, Ïe hfií‰níci na
konci vûkÛ zemfiou, protoÏe BÛh na nû „vylije svÛj
hnûv“, je tfieba zdÛraznit, Ïe na kfiíÏi BÛh „vylil svÛj
hnûv“ na svého Syna. To znamená – jak to Pavel vysvûtluje ve svém dopisu do ¤íma – Ïe BÛh se ho „vzdal“,
„vydal“ ho, „nechal ho napospas“. Ve 4. kapitole (v. 25)
Pavel pí‰e, Ïe pfii své smrti byl JeÏí‰ skuteãnû „vydán“.
Stejné fiecké slovo pouÏil také v první kapitole (v. 24.
26.28), kde vysvûtluje, co se vlastnû odehrává, kdyÏ
BÛh projevuje svÛj hnûv.
124
Nûkteré pfieklady ¤ 4,25 uvádûjí, Ïe JeÏí‰ byl „usmrcen“. To, Ïe „byl vydán“, znamená, Ïe JeÏí‰ skuteãnû
zemfiel. Mohli bychom fiíci: „byl vydán na smrt“. Pfiesto
v‰ak fieck˘ originál fiíká jen to, Ïe byl „vydán“. Je pravdûpodobné, Ïe Pavel právû toto fiecké slovo pouÏil zámûrnû, aby nám pomohl lépe pochopit, jak hlubok˘
v˘znam v sobû JeÏí‰ova smrt ukr˘vá.
CÍL SVùDECTVÍ
V pozoruhodném textu, kter˘ je souãástí dopisu
¤ímanÛm, uvádí Pavel hlavní dÛvod Kristovy smrti na
kfiíÏi:
Kristus – to je svrchovan˘ dÛkaz BoÏí shovívavosti
k nám. Jeho krev, prolitá na popravi‰ti, je peãetí smífiení
Boha se svûtem. AÏ dosud BÛh trest za na‰e viny pouze
s nekoneãnou trpûlivostí odkládal; nyní je v‰ak vloÏil na
JeÏí‰e Krista, kter˘ pro nû zemfiel. A tak jsou nám definitivnû odpu‰tûny; odpu‰tûny v‰em, kdo tuto BoÏí nabídku
smífiení pfiijali. Tak BÛh z hfií‰n˘ch dûlá opût bezúhonné,
aniÏ sám cokoli slevuje ze své spravedlnosti. (¤ 3,25.26 –
SNC)
Nebo jin˘mi slovy:
BÛh ho nechal vefiejnû umírat – jako prostfiedek smífiení, které je tfieba pfiijmout vírou. Tím se projevila BoÏí
spravedlnost, protoÏe ve své boÏské shovívavosti jako by
BÛh pfiehlíÏel minulé hfiíchy lidí. To proto, aby se prokázala jeho spravedlnost v nynûj‰ím ãase a aby se ukázalo,
Ïe on sám je spravedliv˘ a Ïe ospravedlÀuje kaÏdého, kdo
dÛvûfiuje JeÏí‰i. (¤ 3,25.26 – autorÛv vlastní pfieklad)
DÛraznûji to snad Pavel uÏ ani fiíct nemohl, Ïe kfiíÏ
mûl poukazovat na pravdu o Bohu, o jeho charakteru, na
pravdu, která je základem na‰eho pfiátelství s Bohem
a dÛvûry v nûj.
125
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 126
POHLED Z GETSEMANE
âasto jsem se pokou‰el pfiedstavit si, Ïe jsem tam byl
v ten den, kdy JeÏí‰e ukfiiÏovali. Vlastnû rád bych pfii tom
byl je‰tû pfiedtím, uÏ tenkrát, kdyÏ byl v Getsemanské
zahradû.
Tam JeÏí‰ zaãíná pociÈovat, co znamená b˘t odlouãen
od Otce, co to je b˘t „vydán“ jako hfií‰ník. KdyÏ cítí, Ïe
se jeho spojení s Otcem zaãíná naru‰ovat, agonie se
stává témûfi nesnesitelnou. Marek ve svém evangeliu
zaznamenává JeÏí‰ova slova: „Má du‰e je smutná aÏ
k smrti.“ (Mk 14,34)
Evangelista Lukበse jako lékafi zmiÀuje o tom, Ïe se
JeÏí‰i zjevil andûl z nebe a posiloval ho. „JeÏí‰ v úzkostech zápasil a modlil se je‰tû usilovnûji; jeho pot kanul
na zem jako krÛpûje krve.“ (L 22,43.44)
TAKÉ ANDùLÉ MAJÍ OTÁZKY
Trestá BÛh svého Syna? Je pfiipraven ho usmrtit? To
v‰e pozorují andûlé (viz 1 Tm 3,16; 1 Pt 1,12) a také oni
touÏí poznat BoÏí odpovûì na satanovo obvinûní, Ïe
Stvofiitel nemluví pravdu. V zahradû Eden sly‰eli, jak
satan pfiestrojen˘ za hada zesmû‰nil pfied Adamem
a Evou BoÏí v˘strahu o tom, Ïe pokud ho neposlechnou,
ãeká je smrt. JestliÏe BÛh nemluvil pravdu, tak mu
nemohou dÛvûfiovat, a bez dÛvûry není moÏné, aby
v BoÏí rodinû existovaly pfiátelské vztahy.
Andûlé sledovali, jak BoÏí nepfiítel pfiekroutil smysl
BoÏích slov. Varování o nevyhnutelném dÛsledku hfiíchu
satan prvním lidem pfiedstavil jako v˘hrÛÏku nûjakého
tyrana. Andûlé mohli pozorovat, jaké zhoubné následky
pfiiná‰í takové pfiekroucení pravdy. Do lidsk˘ch srdcí byla
zaseta nedÛvûra a hofik˘ jed otrávil postoj lidí k Bohu,
k náboÏenství i ve‰ker˘m náboÏensk˘m obfiadÛm.
126
Celá tisíciletí pfiiná‰eli lidé obûti – nûkdy dokonce
v podobû vlastních dûtí – jen aby si získali pfiízeÀ uraÏen˘ch bohÛ. Existují i kfiesÈané, ktefií tvrdí, Ïe kdyby
Kristus „neuchlácholil“ rozhnûvaného Boha, byli bychom uÏ dávno zniãeni.
Je to pravda, Ïe kdyby se Syn za nás neustále nepfiimlouval, nemohl by nám Otec odpustit? Tam v horní
místnosti JeÏí‰ uãedníkÛm otevfienû a zfietelnû vysvûtlil,
Ïe takové chápání Boha je nesprávné. (Viz J 16,26.27.)
Nyní tedy andûlé sledují Boha Otce a Boha Syna, jak
spoleãnû dosvûdãují tuto pravdu. Jsou svûdky toho, co
se odehrává v Getsemane a potom pozdûji i na Golgotû,
a to v‰e jim dává natolik pfiesvûdãivou odpovûì na jejich otázky, Ïe je to zárukou zachování dÛvûry a pfiátelství v BoÏí rodinû na celou vûãnost.
Andûlé vûdí, kdo je JeÏí‰. Je to jejich Stvofiitel a BÛh.
Pozornû se dívají, co proÏívá ten, kterého tolik milují
a obdivují. Vezme Otec Ïivot svému Synu?
Poslouchají, jak JeÏí‰ vysvûtluje sv˘m uãedníkÛm:
„Nikdo mi ho (Ïivot) nebere, ale já jej dávám sám od
sebe. Mám moc svÛj Ïivot dát a mám moc jej opût pfiijmout.“ (J 10,18) I kdyÏ andûlé vûdí, Ïe jedinû BÛh má
takovou moc, nyní vidí, Ïe JeÏí‰ v agonii padá k zemi.
ZODPOVùZENÉ OTÁZKY
Je pravda, Ïe dÛsledkem hfiíchu je smrt?
Ano. JeÏí‰ zemfiel smrtí, která je „odplatou za hfiích“
(¤ 6,23 – kral.) neboli „mzdou hfiíchu“ (âEP). BÛh fiekl
Adamovi a Evû pravdu.
Zemfiel JeÏí‰ proto, Ïe ho BÛh usmrtil?
Ne. On ho nechal napospas, „vydal ho“, tak jako na
konci ãasu bude muset „vydat“ hfií‰níky. I kdyÏ je tedy
pravda, Ïe „odplatou, mzdou za hfiích je smrt“, BÛh není
127
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 128
ten, kdo tuto odplatu vykonává. Vede k ní samotn˘
hfiích. „Hfiích vyplácí své sluhy a mzdou hfiíchu je smrt,“
zní PhillipsÛv pfieklad tohoto textu.
T¤ETÍ OTÁZKA
Mohli bychom Bohu poloÏit je‰tû dal‰í otázku: „Proã
je, Pane, nutné, abychom pochopili, Ïe ty nejsi vykonavatelem trestu? Jako svrchovan˘ vládce celého vesmíru
mበpfiece plné právo zniãit neposlu‰né sluhy.“
„V tom je právû ten smysl,“ mohl by odpovûdût BÛh.
„Já s vámi totiÏ nechci jednat jako se sluhy. Nechci,
abyste zÛstali jenom sluhy. Byl bych rád, kdybyste se
stali m˘mi pfiáteli.“
„Pfiál bych si, aby v‰echny mé dûti v celém vesmíru
pochopily,“ jako bych sly‰el, jak BÛh dále vysvûtluje, „Ïe
poslu‰nost, která vypl˘vá ze strachu, vytváfií v ãlovûku
charakter vzboufience. Pokud mû posloucháte ze strachu,
povede to k tomu, Ïe se nakonec obrátíte proti mnû.
Podívejte se na Golgotu, ta o tom podává jasn˘ dÛkaz.“
Na Golgotû, ale uÏ také pfiedtím v Getsemane, proÏívá JeÏí‰ odlouãení od Otce. „Proã jsi mû opustil, proã jsi
mû zanechal?“ sly‰íme jeho volání. A znovu pfiipomínám: BÛh nevloÏil na svého Syna hubící ruku.
Na Golgotû je totiÏ t˘rán sv˘mi nepfiáteli, ktefií si
zvolili jeden z nejbrutálnûj‰ích a nejzdlouhavûj‰ích zpÛsobÛ popravy, jak˘ tenkrát existoval. A kdyby ho mohli
t˘rat je‰tû víc, tfieba tím, Ïe by ho pomalu a postupnû
trápili v plamenech ohnû, moÏná by zvolili právû takov˘ zpÛsob.
Kdo vlastnû vyÏadoval, aby se s JeÏí‰em nakládalo
tak stra‰liv˘m zpÛsobem? Ti nejposlu‰nûj‰í sluhové –
jak se alespoÀ navenek jevili – jaké kdy BÛh mûl.
128
Byli to ti, co vûfiili v Boha Stvofiitele a s úctou se sklánûli pfied jeho autoritou a mocí.
Byli to ti, co vûfiili v Bibli a ãasto si z ní ãetli. JeÏí‰ je
za to pochválil. (Viz Jan 5,39.40.)
Byli to ti, co pfiijímali v‰ech deset pfiikázání Desatera,
a aby je mohli zachovávat do detailu, pfiidávali si k nim
je‰tû dal‰í, speciální pravidla navíc.
Byli to ti, co platili víc neÏ dvojnásobné desátky,
nejedli nic z toho, co bylo zakázáno, a stranili se nevûfiících, aby se od nich neposkvrnili.
Byli to ti, co moÏná vypadali jako poslu‰ní sluhové,
ale sotva by mohli b˘t BoÏími pfiáteli. Tedy urãitû nebyli
pfiáteli JeÏí‰e a mûli jen mlhavou pfiedstavu o tom, kdo
by JeÏí‰ mohl b˘t. ¤íkali, Ïe musí b˘t posedl˘ démony,
kdyÏ popisuje Boha takov˘m zpÛsobem (viz Jan 8. kap.).
A nyní se v BoÏím jménu doÏadují toho, aby byl
umuãen na smrt. Zfiejmû se domnívají, Ïe jejich Pán
a Mistr bude potû‰en takovou vûrnou sluÏbou.
A JAK JE TO S OHNùM?
V Bibli ãasto ãteme o tom, Ïe bezboÏní budou zniãeni
ve „vûãném ohni“. Sám JeÏí‰ hovofií o dni, kdy bude
muset ztracen˘m hfií‰níkÛm fiíci: „Jdûte ode mne, prokletí, do vûãného ohnû, pfiipraveného ìáblu a jeho andûlÛm.“ (Mt 25,41)
Co to je ale „vûãn˘ oheÀ“? Prorok Izajበpopisuje
lidi, ktefií nebudou zniãeni „vûãn˘mi plameny“:
Kdo z nás mÛÏe pob˘vat u zÏírajícího ohnû?
Kdo z nás mÛÏe pob˘vat u vûãného Ïáru?
Ten, kdo Ïije spravedlivû
a mluví, co je správné,
a zavrhuje zisk z vydírání,
ten, kdo tfiepe rukama, Ïe nevezme úplatek,
kdo si zacpe u‰i, aby nesly‰el
129
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 130
v˘zvu k prolévání krve,
kdo zavírá oãi,
aby nepfiihlíÏel ke zlu.
(Iz 33,14.15)
Sláva, která obklopuje Boha, je v Bibli ãasto pfiirovnávána ke vzhledu ohnû. KdyÏ BÛh sestoupil na horu
Sínaj, „Hospodinova sláva se jevila pohledu IzraelcÛ
jako stravující oheÀ na vrcholku hory“ (Ex 24,17).
KdyÏ Daniel zaznamenal své vidûní o nebesích, popsal BoÏí trÛn takto: „Jeho stolec – plameny ohnû, jeho
kola – hofiící oheÀ. ¤eka ohnivá proudila a vycházela od
nûho...“ (Da 7,9.10)
Také Ezechiel se pfii svém popisu zjevení Boha opakovanû zmiÀuje o podobû hofiícího ohnû. SvÛj popis
konãí slovy: „Byl to vzhled a podoba Hospodinovy
slávy.“ (Ez 1,28) KdyÏ pozdûji popisuje postavení andûla Lucifera pfied jeho pádem, fiíká, Ïe se nacházel pfiímo
v BoÏí pfiítomnosti a procházel se „uprostfied ohniv˘ch
kamenÛ“ (Ez 28,14).
Dokonce i MojÏí‰, ten tolik dÛvûryhodn˘ BoÏí pfiítel,
kdyÏ poÏádal Boha, aby ho mohl vidût v jeho slávû,
dostal odpovûì: „NemÛÏe‰ spatfiit mou tváfi, neboÈ ãlovûk mû nesmí spatfiit, má-li zÛstat naÏivu.“ (Ex 33,20)
JenomÏe kdyÏ pak po rozhovoru s Bohem sestoupil
z hory Sínaj, jeho tváfi natolik odráÏela boÏskou slávu,
Ïe kvÛli lidem si ji musel zakr˘t závojem. (Viz Ex 34,
29-35.)
KdyÏ BÛh fiekl, Ïe Ïádn˘ smrtelník nemÛÏe vidût BoÏí tváfi, aniÏ by zÛstal naÏivu, nelze to z BoÏí strany chápat jako v˘hrÛÏku, Ïe kaÏdého, kdo na nûj mrkne tfieba
i koutkem oka, okamÏitû zabije. Spí‰e tomu lze rozumût
tak, Ïe pro lidi v jejich nynûj‰ím hfií‰ném stavu by zjevení BoÏí slávy v plnosti bylo prostû jako stravující oheÀ.
130
Hfiích mûní hfií‰níka do té míry, Ïe nakonec ho skuteãnû dovede k smrti, to znamená, Ïe ãlovûk, kter˘ neÏije
v souladu se sv˘m Stvofiitelem, nemÛÏe snést Ïivotodárnou slávu jeho pfiítomnosti.
Jak mÛÏe potom BÛh zachránit hfií‰níky? Jak se jim
mÛÏe natolik pfiiblíÏit, aby si opût získal jejich dÛvûru?
Jak jim mÛÏe dokázat, Ïe je pfiítelem, kterého se není
tfieba bát?
BÛh to vyfie‰il tak, Ïe poslal na svût svého Syna, kter˘
pfiijal lidskou podobu. PfiestoÏe JeÏí‰ sám byl „odleskem
BoÏí slávy“ (Îd 1,3), „vzal na sebe zpÛsob sluÏebníka,
stal se jedním z lidí“ (Fp 2,7). Aby lidé mohli poznat
Boha, bez toho, Ïe by je pfiitom strávil oheÀ, zahalil
JeÏí‰ oslepující nádheru a jas své boÏské pfiirozenosti
lidsk˘m tûlem.
Jednoho dne BÛh odhalí svoji slávu v plnosti. TouÏí
po tom, aby se tento svût opût dostal do normálního
stavu jako na zaãátku. V ráji se BÛh mohl procházet
s na‰imi prvními rodiãi a rozprávût s nimi tváfií v tváfi,
bez jakéhokoli závoje. (Viz Gn 3,8-10.) Av‰ak od té
doby, co se zaãaly projevovat zniãující úãinky hfiíchu,
BÛh ze své milosti svou slávu zahalil. Apo‰tol Petr fiíká,
Ïe nበnebesk˘ Otec má s námi velkou trpûlivost, „protoÏe si nepfieje, aby nûkdo zahynul, ale chce, aby v‰ichni
dospûli k pokání“ (2 Pt 3,9).
Pokání, to je zmûna na‰eho sm˘‰lení – a milosrdn˘
BÛh nám ve své dobrotû stále je‰tû dává ãas a pfiíleÏitost,
abychom zváÏily dÛkazy, které nám poskytuje. JestliÏe
se rozhodneme Bohu dÛvûfiovat, protoÏe jsme poznali,
Ïe je dÛvûryhodn˘, a jestliÏe mu budeme dÛvûfiovat
natolik, Ïe u nûj také zÛstaneme a dovolíme, aby vyléãil
v‰echno to zlé, co zpÛsobil hfiích, pfiijde ãas, kdy budeme opût moci Ïít v pfiítomnosti BoÏí slávy.
131
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 132
Právû tímto zpÛsobem byli z dÛsledkÛ hfiíchu uzdraveni MojÏí‰ a Elijá‰, které bychom jinak sotva mohli
zastihnout pfii setkání s Kristem na hofie promûnûní.
V ten památn˘ den totiÏ dva b˘valí hfií‰níci spatfiili BoÏí
slávu ve v‰í plnosti.
KdyÏ BÛh na konci ãasu zjeví svou slávu, v‰echno,
co není v souladu s ním, bude pohlceno. V ten stra‰liv˘
den se lidé spasení i zatracení budou nacházet ve „stravujícím ohni“, ve „vûãn˘ch plamenech“ BoÏí slávy.
Proã tento oheÀ stráví jen ztracené hfií‰níky? MÛÏeme
jejich smrt pfiipisovat BoÏí svévoli? Jde snad o jejich
právní postavení pfied Bohem? Nebo Ïe by BÛh vydal
nafiízení: „Tito aÈ jsou zahubeni, ty ostatní u‰etfite!“? Ne.
Rozdíl je prostû v nás sam˘ch.
KdyÏ BÛh uvidí své odbojné dûti ve velkém poãtu
umírat, bude plakat, podobnû jak to zaznamenává prorok
Ozeá‰: „Jak bych se tû mohl vzdát? Jak bych tû mohl jen
tak vydat napospas?“
Zatímco BÛh bude plakat nad ztrátou sv˘ch dûtí,
nedokáÏu si pfiedstavit, Ïe v té chvíli by se z toho nûkdo
ze zachránûn˘ch mohl radovat, nebo to dokonce radostnû oslavovat, jak se mi nûktefií lidé snaÏí namluvit. DokáÏu si v‰ak pfiedstavit, jak se vykoupení shromáÏdí
okolo Otce, podobnû jako Petr, Jakub a Jan mohli b˘t
u JeÏí‰e, kdyÏ trpûl v Getsemanské zahradû. MoÏná, Ïe
Jan, kter˘ vidûl JeÏí‰e umírat, se odváÏí fiíci: „Neplaã,
Pane. Víc jsi uÏ pro nû udûlat nemohl.“
JAKÁ CENA BYLA ZAPLACENA ZA ODPOVùDI
NA OTÁZKY
Zamysleme se nad tím, jakou cenu museli zaplatit
Otec, Syn a Duch pravdy, aby mohli odpovûdût na tyto
132
tak dÛleÏité otázky. Bylo totiÏ tfieba odpovûdi nejen jednodu‰e vyslovit, ‰lo také o to pravdu názornû pfiedstavit.
A názorn˘ dÛkaz pravdy byl tak obtíÏn˘ a bolestiv˘,
Ïe jenom nejlep‰í pfiítel by byl ochoten podstoupit nûco
takového. ProtoÏe tedy jedinû BÛh mohl dát odpovûdi na
otázky t˘kající se celého vesmíru, jedinû On jako ná‰
nejlep‰í Pfiítel byl ochoten jít tak daleko, aby nám to dokázal.
MOC K¤ÍÎE
Na zaãátku této knihy jsem se zmínil o jisté hereãce,
která vystupuje v Shakespearov˘ch hrách. KdyÏ jsem se
s ní tenkrát setkal – bylo to v rodném mûstû slavného
spisovatele – vysvûtlovala mi, proã nemÛÏe pfiijmout
Boha. MoÏná si je‰tû vzpomenete na její vyjádfiení:
„Bohové jin˘ch náboÏenství nejsou tak krutí, jako BÛh
Starého zákona!“
Vedle ní v‰ak stál je‰tû jeden mlad˘ herec, kter˘ jejímu názoru nijak neoponoval, protoÏe asi dobfie vûdûl, co
ji dovedlo k takovému postoji. Za sebe potom prohlásil,
Ïe on sám v Boha vûfií a Ïe je vlastnû kfiesÈan.
„Jak jste se stal vûfiícím?“ zajímal jsem se.
„Víte, já jsem kfiesÈanem nebyl cel˘ svÛj Ïivot,“ odpovûdûl. „Stal jsem se jím teprve nedávno, kdyÏ mi
kdosi daroval Janovo evangelium.“
„Co jste se tam doãetl, Ïe jste se na základû toho rozhodl stát kfiesÈanem?“
„Byl to pfiíbûh o ukfiiÏování,“ odpovûdûl bez zaváhání.
„A konkrétnû, co vás na kfiíÏi tak zaujalo?“ ptal jsem
se dále. (Zajímalo mû pfiedev‰ím, s kterou teorií smífiení
byl seznámen.)
„Myslím na to, jak˘m zpÛsobem jednal JeÏí‰ na
kfiíÏi,“ pokraãoval zamy‰lenû. „VÏdyÈ tam na kfiíÏi visel
133
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 134
takov˘ dobr˘ ãlovûk... Nikdy neudûlal nic zlého, nikdy
nikomu neublíÏil. A pfiece ho tam ut˘rali k smrti.
KdyÏ mu ubliÏovali, JeÏí‰ fiíkal, Ïe jim odpou‰tí.
Potom jim fiekl, Ïe Otec je právû takov˘ jako on. Na
JeÏí‰i bylo nûco takového, Ïe se ve mnû probudila touha
tomu v‰emu uvûfiit. A jestliÏe BÛh je jako JeÏí‰, urãitû
bych chtûl dÛvûfiovat také jemu.“
Nakonec dodal: „Proto jsem se rozhodl, Ïe se stanu
kfiesÈanem.“
P¤ÁTELSTVÍ A SVOBODA
Pfiátelství, které JeÏí‰ nabízí v Janovû evangeliu 15,15,
v sobû skr˘vá mnoho svobody.
Pfiedev‰ím je to svoboda, ve které ãlovûk není utiskován svévoln˘m zneuÏíváním autority. KdyÏ napfiíklad
klademe otázky, BÛh si pfieje, abychom znali odpovûdi,
a tak mu i lépe rozumûli.
Dále je to svoboda, kdy ãlovûk má moÏnost hovofiit
otevfienû a jasnû, tak jako mluvil Jób nebo David. KdyÏ
se Ïalmista David obracel k Bohu, mluvil o sv˘ch problémech velice upfiímnû, nic neskr˘val. JestliÏe k nûkomu pociÈoval nenávist, nesnaÏil se ji pfiehlu‰it nûjak˘m
mlhav˘m vyjadfiováním. JestliÏe se chtûl sv˘m nepfiátelÛm pomstít, otevfienû prosil o to, aby byli zniãeni.
„KéÏ bys, BoÏe, skolil svévolníka!“ prosí v 19. ver‰i
139. Ïalmu. Pak ale pokraãuje slovy:
BoÏe, zkoumej mû, ty znበmé srdce,
zkou‰ej mû, ty znበmÛj neklid,
hleì, zda jsem nese‰el na cestu trápení,
a po cestû vûãnosti mû veì!
(Î 139,23.24)
Aãkoli David dobfie vûdûl, Ïe Bohu záleÏí na tom,
aby jejich vzájemn˘ vztah byl naprosto otevfien˘ a ãestn˘, Bible ukazuje, Ïe ne vÏdy ‰el touto cestou. Proto se
také v 51. Ïalmu modlí:
Ano, v opravdovosti mበzalíbení,
dávበmi poznávat tajuplnou moudrost...
134
135
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 136
Stvofi mi, BoÏe, ãisté srdce,
obnov v mém nitru pevného ducha.
(Î 51,8.12)
OSVOBOZENÍ OD STRACHU
B˘t skuteãnû chápajícím BoÏím pfiítelem znamená
b˘t osvobozen od strachu z Boha samotného. UÏ z toho,
Ïe BÛh chce, abychom byli jeho pfiáteli, je zfiejmé, Ïe se
ho nemusíme bát. Kromû toho BÛh nikdy nevyhroÏoval:
„Buì m˘m pfiítelem, jinak tû zniãím!“
Dokonce ani pfii posledním soudu nebudeme mít
dÛvod se bát. A jistû nejen kvÛli tomu, Ïe máme pfiítele,
kter˘ se postaví mezi nás a svatého Boha. Ten dÛvod je
také v tom, Ïe BÛh sám je na‰ím Pfiítelem.
Zda jsme skuteãnû osvobozeni od strachu, to se ukáÏe,
kdyÏ pfiedstoupíme pfied BoÏí tváfi v budoucnosti. Co myslíte, jak se asi budete cítit, kdyÏ se ocitnete v BoÏí blízkosti? KdyÏ BÛh sestoupil na Sínaj, MojÏí‰e natolik pfiemohl
strach, Ïe fiekl: „Tfiesu se hrÛzou a dûsem“ (Îd 12,21) –
zanedlouho v‰ak uÏ byl schopn˘ uji‰Èovat lidi, Ïe Boha se
nemusí bát (viz Ex 20,20).
VydrÏí nám toto osvobození od strachu z Boha na
celou vûãnost? Jaké to bude Ïít v pfiítomnosti Boha,
kter˘ o nás ví absolutnû v‰echno? Nebude nás pronásledovat vzpomínkami na na‰i hfií‰nou minulost? KdyÏ se
podíváme, jak JeÏí‰ jednal s rÛzn˘mi lidmi, mÛÏeme na
tyto otázky najít odpovûì.
JAK SE JEÎÍ· ZACHOVAL K NEVùRNÉ ÎENù
A K JEJÍM ÎALOBCÒM
Jeden z nejdramatiãtûj‰ích pfiíkladÛ JeÏí‰ova postoje
k hfií‰níkÛm mÛÏeme najít v pfiíbûhu o Ïenû, která byla
136
pfiistiÏena pfii nevûfie. Bible nám tento pfiíbûh zaznamenává takto:
Na úsvitû (JeÏí‰) pfii‰el opût do chrámu a v‰echen lid se
k nûmu shromaÏìoval. On se posadil a uãil je. Tu k nûmu
zákoníci a farizeové pfiivedou Ïenu, pfiistiÏenou pfii cizoloÏství; postaví ji doprostfied a fieknou mu: „Mistfie, tato
Ïena byla pfiistiÏena pfii ãinu jako cizoloÏnice. V zákonû
nám MojÏí‰ pfiikázal takové kamenovat. Co fiíkበty?“ Tou
otázkou ho zkou‰eli, aby ho mohli obÏalovat.
JeÏí‰ se sklonil a psal prstem po zemi. KdyÏ v‰ak na
nûj nepfiestávali naléhat, zvedl se a fiekl: „Kdo z vás je
bez hfiíchu, první hoì na ni kamenem!“ A opût se sklonil
a psal po zemi.
KdyÏ to usly‰eli, vytráceli se jeden po druhém, star‰í
nejprve, aÏ zÛstal sám s tou Ïenou, která stála pfied ním.
JeÏí‰ se zvedl a fiekl jí: „Îeno, kde jsou ti, kdo na tebe
Ïalovali? Nikdo tû neodsoudil?“
Ona fiekla: „Nikdo, pane.“
JeÏí‰ fiekl: „Ani já tû neodsuzuji. Jdi a uÏ nehfie‰!“
(J 8,2-11)
Je zfiejmé, Ïe první kfiesÈané nevûdûli, co si mají
o tomto pfiíbûhu myslet, protoÏe ve star˘ch rukopisech
se nachází zafiazen˘ na rÛzn˘ch místech, a v nûkter˘ch
dokonce úplnû chybí. Ale vût‰ina teologÛ se domnívá,
Ïe pfiíbûh do Bible patfií, protoÏe v JeÏí‰ovû dobû by si
takov˘ druh pfiíbûhu tûÏko nûkdo vymyslel; stejnû tak je
málo pravdûpodobné, Ïe by ho pfiidal do textu opisovatel
rukopisu v pozdûj‰ích letech.
To potvrzuje také znám˘ teolog Bruce Metzger z Princetonské univerzity ve své knize Text Nového zákona:
„Pfiíbûh... vykazuje v‰echny znaky historické vûrohodnosti; Ïádn˘ asketicky zaloÏen˘ mnich by nevymyslel
pfiíbûh, kter˘ konãí zdánlivû jen jemnou v˘ãitkou z JeÏí‰ovy strany“.
137
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 138
NáboÏen‰tí vÛdci pfiivedli tuto ubohou Ïenu ke Kristu, protoÏe se snaÏili dostat JeÏí‰e do pasti tím, Ïe chtûli
dokázat, Ïe jeho slova jsou v rozporu s uãením Starého
zákona. Ale jako vÏdy, i tentokrát reagoval JeÏí‰ se svou
pfiísloveãnou obratností a laskavostí.
ProtoÏe JeÏí‰ovi nepfiátelé si chtûli získat davy na svou
stranu, zajistili si pro tento pfiípad potfiebné dÛkazy, aby
pak pfied cel˘m pfiihlíÏejícím zástupem mohli prohlásit,
Ïe „tato Ïena byla pfiistiÏena pfii ãinu jako cizoloÏnice“.
Potom zaãali JeÏí‰i klást své otázky: „Ví‰, co uãí
Star˘ zákon o takové záleÏitosti? Znበnafiízení, které
mluví o tom, co je tfieba uãinit s takov˘mi Ïenami, jako
je tato? Souhlasí‰ s tím, Ïe by mûla b˘t ukamenována?“
ShromáÏdûn˘ dav zvûdavû pfiihlíÏel a ãekal, co na to
fiekne JeÏí‰.
Nefiekl nic. Sehnul se k zemi a zaãal psát prstem do
prachu. JenÏe staãí mírn˘ závan vûtru, staãí pár ‰lépûjí
a JeÏí‰Ûv záznam mÛÏe zmizet. Snad také proto následují JeÏí‰ova slova, burcující svûdomí: „Kdo z vás je bez
hfiíchu, první hoì na ni kamenem!“
Proã JeÏí‰ nezavolal zástup blíÏ k sobû a nefiekl:
„Dovolte, abych vám fiekl nûco o tûch, ktefií obviÀují
tuto bídnou Ïenu“? Nebo si snad nezaslouÏili, aby je
odhalil a zkompromitoval? Co myslíte, co nám to fiíká
o Bohu, Ïe jeho Syn tyto samospravedlivé muÏe na
vefiejnosti neponíÏil?
To je pfiesnû to, co nám pfii‰el Kristus ukázat. BÛh
nehledá své potû‰ení v tom, aby nás uvádûl do rozpakÛ,
tfieba právû tím, Ïe by odhalil na‰e hfiíchy druh˘m.
KdyÏ se v‰ichni postupnû vytratili, JeÏí‰ se obrátil
k Ïenû a s maximálním taktem, velice laskav˘mi a vlídn˘mi slovy se pokusil obnovit její sníÏenou sebeúctu:
„Ani já tû neodsuzuji. Jdi a uÏ nehfie‰!“
138
JAK SE JEÎÍ· ZACHOVAL K ·IMONOVI
·imon, bohat˘ muÏ, kterého JeÏí‰ uzdravil z malomocenství, pozval JeÏí‰e a dal‰í své pfiátele do svého domu
na hostinu. Pfii‰li tam také tfii JeÏí‰ovi nejbliωí pfiátelé:
Lazar a jeho dvû sestry – Marta a Marie, kterou Luká‰
popisuje jako „Ïenu, která mûla ‰patnou povûst“ (L 7,
37 – SNC).
KdyÏ v‰ichni zaãali stolovat, Marie donesla nádobku
velmi drahé voÀavé masti. Tou potfiela JeÏí‰ovi nohy,
které mu pak utfiela sv˘mi vlasy. ·imon ji s nelibostí
pozoroval a pomyslel si: „Kdyby to byl prorok, vûdûl
by, co je to za Ïenu, a nedovolil by, aby se ho taková
hfií‰nice vÛbec dotkla.“
„·imone,“ obrátil se k nûmu JeÏí‰, „rád bych se tû na
nûco zeptal.“
„Prosím, jen mluv,“ fiekl ·imon. (Viz L 7,39.40.)
A JeÏí‰ mu zaãal vyprávût pfiíbûh o dvou dluÏnících,
kter˘m byly jejich dluhy odpu‰tûny. ·imon pochopil, Ïe
JeÏí‰ ãte jeho my‰lenky. Tehdy si uvûdomil, Ïe je je‰tû
vût‰ím hfií‰níkem neÏ ta Ïena, jíÏ pfied chvílí pohrdnul.
Byl zvûdav˘, co teì JeÏí‰ udûlá. Co kdyÏ pÛjde je‰tû
o krok dál a odhalí jeho minulost pfied ostatními hosty?
Bohu pfiece není nic odpornûj‰ího, neÏ kdyÏ ten, kdo
se sám cítí spravedliv˘, obviÀuje jiné. Jak se v‰ak Kristus zachoval k ·imonovi? Zkompromitoval ho pfied
ostatními? ¤ekl snad pfiítomn˘m hostÛm: „Dovolte,
abych vám vyprávûl nûco o na‰em hostiteli“?
Ne, nic takového se nestalo. Tak jako vÏdy, JeÏí‰ se
i tentokrát zachoval velice laskavû. Zdvofiile pfiijal Mariin impulsivní ãin. Podobnû se zachoval také k ·imonovi. Pomohl mu k nápravû, aniÏ by ho jakkoli sníÏil
pfied jeho pfiáteli. A to na ·imona urãitû hluboce zapÛsobilo!
139
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 140
UZDRAVENÍ OCHRNUTÉHO U RYBNÍKA BETHESDA
KdyÏ se JeÏí‰ u rybníka Bethesda setkal s ochrnut˘m
muÏem, nejednal s ním tak, Ïe by ho poniÏoval nebo odsuzoval. MoÏná by mu mohl vyãítat, Ïe si sám zniãil zdraví
a pfiivodil chorobu tím, Ïe v mládí Ïil nestfiídm˘m a nevázan˘m Ïivotem. JeÏí‰ v‰ak volí naprosto opaãn˘ pfiístup:
„Chce‰ b˘t zdráv?“ Tak „vstaÀ, vezmi si své lehátko
a choì!“ KdyÏ se s ním pozdûji setkává znovu, laskavû
mu domlouvá: „VaÏ si toho, Ïe jsi zdráv. UÏ nehfie‰, aby tû
nepotkalo nûco mnohem hor‰ího!“ (Viz J 5,1-15.)
JAK SE JEÎÍ· ZACHOVAL K UâEDNÍKÒM
Zkusme si pfiedstavit, co se odehrávalo v horní místnosti v poslední veãer pfied JeÏí‰ov˘m ukfiiÏováním,
kdyÏ se v‰ichni uãedníci jako dûti hádají a pfiou o to,
„kdo z nich je asi nejvût‰í“ (L 22,24).
JeÏí‰ by je moÏná mohl pokárat za jejich potfie‰tûné
chování. MoÏná by jim mohl vyãítat, Ïe se mezi nimi
nena‰el nikdo, kdo by byl ochoten um˘t druh˘m zaprá‰ené nohy. Ale ne. JeÏí‰ v klidu vstal, vzal osu‰ku a umyvadlo a cel˘ vesmír sledoval, jak sám velk˘ Stvofiitel si
klekl a umyl sv˘m dvanácti uãedníkÛm ‰pinavé nohy.
Dokonce je umyl i svému zrádci Jidá‰ovi.
Jak vzácnou pfiíleÏitost uãedníci prome‰kali! Um˘t
nohy BoÏímu Synu! A navíc je‰tû v poslední veãer pfied
jeho smrtí! KéÏ by se mezi nimi na‰el aspoÀ jeden dobrovolník, kter˘ by fiekl: „Pane, smím ti um˘t nohy?“
Jak by to bylo nádherné! Celou vûãnost by na to vzpomínali!
Ale nakonec to dopadlo tak, Ïe ten veãer JeÏí‰ jako
jedin˘ jedl poslední veãefii se zaprá‰en˘ma nohama. Co
myslíte, jak se asi cítili andûlé, kdyÏ se na to dívali?
A zkusme si pfiedstavit, co asi proÏívali uãedníci,
kdyÏ se dívali svrchu na JeÏí‰ovu hlavu, sklonûnou nad
140
umyvadlem, a kdyÏ cítili, jak jeho silné ruce tesafie jim
um˘vají nohy.
V ten veãer mohl JeÏí‰ zdvihnout hlavu od umyvadla,
podívat se jim do oãí a fiíct: „Vy nevûfiíte, Ïe i mÛj Otec
by byl ochoten udûlat to, co teì dûlám já? Znovu vám
fiíkám, kdo vidûl mne, vidûl i mého Otce. Otec vás miluje stejnû velkou láskou jako já. JestliÏe se cítíte dobfie
v mé pfiítomnosti, bude vám dobfie i s Otcem.“
JIDÁ·
O nûco pozdûji JeÏí‰ uãedníkÛm oznámil, Ïe jeden
z nich ho zradí. Svého zrádce v‰ak pfied nimi v Ïádném
pfiípadû nezkompromitoval. KdyÏ fiekl Jidá‰ovi, aby ‰el
a rychle vykonal svÛj pfiedem promy‰len˘ ãin, ostatní
uãedníci se domnívali, Ïe JeÏí‰ ho poslal obstarat nûjakou potravu. Nebo Ïe ho dokonce poslal, aby uãinil nûjak˘ ‰lechetn˘ ãin, tfieba aby dal penûÏní dar chud˘m.
Proã JeÏí‰ neodhalil svého zrádce pfied ostatními?
VÏdyÈ Jidበsi to rozhodnû zaslouÏil! Do jakého svûtla
staví Boha skuteãnost, Ïe JeÏí‰ neponíÏil ani svého zrádce? Pfiem˘‰lejme. Stojí to za to!
PETR, JAKUB A JAN
O nûkolik hodin pozdûji, uÏ za noãního soumraku,
vzal s sebou JeÏí‰ Petra, Jakuba a Jana a zavedl je hluboko do Getsemanské zahrady. Tam na nûj s plnou silou
dolehl nesnesiteln˘ pocit zoufalého odlouãení od Otce.
Tam také – bûhem stra‰livého proÏitku smrteln˘ch úzkostí – tfiikrát pfii‰el k dfiímajícím uãedníkÛm. – A vÏdy znovu
v nûm pfiitom vzklíãila nadûje, Ïe budou ochotnû stát pfii
nûm a usnadní mu tak chvíle jeho nesnesitelné agonie.
Jak vzácnou pfiíleÏitost znovu prome‰kali! Mûli moÏnost povzbudit BoÏího Syna! Mohli pfiekonat vlastní slabost, vstát a jít za JeÏí‰em, pokleknout kolem nûho
141
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 142
a modlit se spolu s ním. VÏdyÈ opravdoví pfiátelé by se
urãitû tak zachovali. Jak krásnou zku‰enost mohli proÏít!
Celou vûãnost by na to vzpomínali. Ale oni v‰echno
prospali! JeÏí‰ je v‰ak za to neodsuzoval. Cítil s nimi,
chápal, Ïe jsou pfiíli‰ unaveni a neschopni mu pomoci.
PETR
Bylo to o nûkolik hodin pozdûji, kdyÏ se Petr na
nádvofií chrámu zapfiísahal, protoÏe chtûl dokázat, Ïe
nikdy nepatfiil ke Kristov˘m uãedníkÛm. On pr˘ JeÏí‰e
ani nezná!
Vtom v‰ak zakokrhal kohout. Naplnilo se pfiesnû to,
co JeÏí‰ pfiedpovûdûl pfiede‰lé noci, zrovna po Petrovû
pfiíli‰ sebejisté fieãi o tom, Ïe kdyby JeÏí‰e v‰ichni ostatní zradili, on je pfiipraven za nûj poloÏit i vlastní Ïivot.
KdyÏ teì Petr zaslechl hlas kohouta, pohlédl na JeÏí‰e,
aby zjistil, jestli si v‰iml, co se stalo. Právû probíhalo
soudní jednání, pfii kterém se rozhodovalo o Spasitelovû
Ïivotû a smrti. I kdyÏ JeÏí‰ uÏ nyní proÏíval nesmírná
muka, pfiece ho daleko více neÏ vlastní osud znepokojovalo trápení jeho chybujícího uãedníka tam opodál na
chrámovém nádvofií. Otoãil se a pohlédl pfiímo na Petra.
Podle toho, jak Petr znal Boha do této chvíle, moÏná
oãekával, Ïe na Kristovû tváfii najde známky hnûvu
a poboufiení. VÏdyÈ si to urãitû zaslouÏil! Nic takového
v‰ak v JeÏí‰ovû pohledu nespatfiil. Z tváfie toho, kter˘
vãera veãer poklekl a um˘val jeho ‰pinavé nohy, mohl
vyãíst jen zármutek, zklamání a lítost.
A tak Petr vy‰el ven a hofice se rozplakal. (Viz
L 22,54-62.)
Po chvíli pfii‰el na nádvofií Jidá‰. Hodil na zem tfiicet
stfiíbrn˘ch a vyznal, Ïe zradil nevinnou krev. Potom se
také on podíval na JeÏí‰e. V Kristovû tváfii se opût zraãil
142
smutek a lítost – totéÏ, co se dotklo Petrova srdce. Také
Jidበsi v té chvíli uvûdomil, Ïe zarmoutil toho, kter˘
nûkolik hodin pfiedtím poklekl a umyl jeho zaprá‰ené
nohy. To ho pfiemohlo natolik, Ïe ode‰el ven a obûsil se.
(Viz Mt 27,3-5.)
Jak krásné by to bylo, kdyby v˘raz JeÏí‰ovy tváfie
vyvolal v Jidá‰ovi stejnou odezvu jako v Petrovû srdci!
Bylo by úÏasné, kdyby vyhledal Petra a kdyby pak spolu
plakali a spoleãnû poklekli a kdyby se v obou zrodilo
nûco nového, co má pro nebesa tak nesmírnou cenu. To
by byla podívaná pro cel˘ vesmír!
DokáÏete si pfiedstavit, co musel proÏívat po celou
sobotu Petr? Jistû musel stále myslet na to, jak po‰etile
jednal v posledních ãtyfiiadvaceti hodinách. V horní
místnosti dvakrát promluvil impulsivnû a bez rozmyslu,
a kdyÏ si vzpomnûl na dva momenty v Getsemanské
zahradû, nejrad‰i by se propadl hanbou. A co teprve ta
jeho zbabûlost a zrada bûhem soudního jednání s JeÏí‰em! Teì je uÏ JeÏí‰ mrtv˘ a on nemá moÏnost nic
napravit.
MÛÏeme se pak divit, Ïe v nedûli ráno tolik pospíchal
k JeÏí‰ovu hrobu, kdyÏ sly‰el, Ïe je prázdn˘?
MARIE
Byla to v‰ak Marie, která mûla tu pfiednost vidût vzkfií‰eného JeÏí‰e jako první. Právû ona pak také oznámila
tuto radostnou zprávu uãedníkÛm. Marie, Ïena s tak problematickou minulostí a vÛbec ãlovûk s tolika slabostmi! A pfiesto si ji BÛh vyhlédl, aby se jí dostalo takové
v˘sady. Zkusme pfiem˘‰let, co nám to fiíká o Bohu, Ïe
právû Marii se dostalo takové cti.
KdyÏ v muÏi, kter˘ stál u hrobu, rozpoznala Marie
JeÏí‰e, padla mu k nohám, aby se mu poklonila. JeÏí‰ jí
143
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 144
vlídnû fiekl: „Nedot˘kej se mne, dosud jsem nevystoupil
k Otci. Ale jdi k m˘m bratfiím a povûz jim, Ïe vystupuji
k Otci svému i Otci va‰emu a k Bohu svému i Bohu
va‰emu.“ (J 20,17)
Ano, sly‰eli jste dobfie – JeÏí‰ nazval uãedníky sv˘mi
bratry. Právû ty, ktefií ho zklamali a zradili ve chvíli, kdy
je nejvíc potfieboval!
A JeÏí‰Ûv pfiíkaz, Ïe Marie (spolu s dal‰ími Ïenami)
má radostnou novinu oznámit uãedníkÛm, potvrdili
i andûlé: „¤eknûte uãedníkÛm, a zvlá‰tû Petrovi, Ïe JeÏí‰
vstal z mrtv˘ch a setká se s nimi v Galileji.“ (Viz Mt
28,7.10; Mk 16,7.)
Kolik podobnosti nacházíme mezi andûly a Bohem,
kdyÏ od nich sly‰íme: „a zvlá‰tû Petrovi“! Andûlé Boha
obdivují a uctívají také kvÛli tomu, jak˘m zpÛsobem
jedná s hfií‰níky. Jaká to pro nû musela b˘t radost, Ïe se
mohli zvlá‰È zmínit je‰tû o Petrovi!
A s takov˘m Bohem mÛÏeme Ïít po celou vûãnost.
Aãkoli jsme v‰ichni zhfie‰ili, v pfiítomnosti toho, kter˘
nás tak dokonale zná, se budeme cítit opravdu dobfie.
I kdyÏ víme, Ïe BoÏí pamûÈ je dokonalá, nemusíme se
vÛbec niãeho bát. Jeho ochota odpou‰tût nezná hranic.
On slíbil, Ïe je ochoten nám nejenom odpustit, on s námi chce také jednat tak, jako bychom nikdy nezhfie‰ili.
BÛh za v‰emi na‰imi hfiíchy totiÏ udûlá teãku, on je
„vhodí do mofisk˘ch hlubin“ (Iz 38,17; Mi 7,19).
V tom není Ïádn˘ klam, pfiedstírání nebo zapomnûtlivost. BÛh velice dobfie ví, jak vypadal nበÏivot, a my
sami víme, Ïe jsme byli hfií‰níky. BoÏí andûlé nás pozorovali a vidûli kaÏd˘ nበskutek. Navzdory tomu v‰emu
v‰ak nebesk˘ Otec nebude sniÏovat na‰i dÛstojnost
a bude s námi jednat s úctou, jako bychom vÏdy byli
jeho vûrn˘mi dûtmi.
144
A toto zaslíbení není takové, Ïe by se t˘kalo jenom
budoucnosti. CoÏpak BÛh nikdy dfiíve neprojevil ochotu
pfiijmout b˘valé hfií‰níky jako své vûrné dûti? Napfiíklad
kdyÏ zemfiel král David. BÛh tenkrát mluvil s Davidov˘m synem ·alomounem o jeho otci jako o znamenitém
ãlovûku. ¤ekl také: „Bude‰-li chodit po m˘ch cestách
a zachovávat má nafiízení a pfiikázání, tak jako chodil tvÛj
otec David, prodlouÏím tvé dny.“ (1 Kr 3,14) Víme-li, Ïe
David spáchal nûkolik tûÏk˘ch, nechvalnû proslul˘ch
hfiíchÛ, jak se pak o nûm BÛh mohl vyjádfiit, Ïe zachovával jeho pfiikázání?
S Davidem se totiÏ poté, kdy tak tûÏce zhfie‰il, stalo
nûco velikého. Pochopil, Ïe BÛh touÏí po tom, aby se
pravda nacházela pfiedev‰ím v nitru, v srdci ãlovûka.
Proto prosí Boha, aby mu „prozkoumal“ srdce a „oãistil“ mysl. V odpovûì na tuto modlitbu mu BÛh dal nové
srdce a pevného ducha. A po takové „obnovû“ o nûm
BÛh mohl znovu prohlásit, Ïe je „muÏem podle jeho
srdce“ (1 S 13,14; Sk 13,22).
BÛh to myslí naprosto váÏnû, kdyÏ fiíká, Ïe za na‰imi
hfiíchy „udûlá teãku“. V budoucím Ïivotû, jestliÏe se staneme obãany BoÏího království, bude o nás BÛh mluvit
s druh˘mi tak, jako bychom vÏdy byli jeho vûrn˘mi pfiáteli. A abychom se tam cítili opravdu dobfie, nedovolí, aby se tam dostal byÈ jen jedin˘ pomlouvaã! (Viz
¤ 1,29.30.)
CÍTILI BYCHOM SE LÉPE SE SYNEM?
AÏ pfiijdete do nebeského království, s k˘m byste se
chtûli setkat nejdfiíve? S Otcem, nebo se Synem? Tuto
otázku jsem poloÏil stovkám lidí. Vût‰ina z nich odpovûdûla, Ïe radûji se Synem.
145
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 146
Pfiedpokládejme tedy, Ïe byste se skuteãnû nejdfiív
setkali s JeÏí‰em. JeÏí‰ by se vás ale po urãité dobû
zeptal, zda jste uÏ pfiipraveni setkat se s Otcem.
A vy odpovíte: „Ano, jsem, ale jenom kdyÏ k nûmu
pÛjde‰ se mnou.“
Potom, ponûkud ustra‰ení, koneãnû stojíte s JeÏí‰em
v pfiítomnosti nebeského Otce. Se sklonûnou hlavou
a pohledem upfien˘m k zemi sly‰íte pfiívûtiv˘ a zvuãn˘
hlas: „Jestli chce‰, mÛÏe‰ se na mû podívat.“
Zdvihnete hlavu a spatfiíte tváfi, která je právû tak laskavá jako JeÏí‰ova. Zaãnete se omlouvat: „Je mi to líto,
BoÏe, promiÀ mi, Ïe jsem se tû bál. VÏdyÈ JeÏí‰ nám
fiíkal, Ïe kdyÏ jsme vidûli jeho, vidûli jsme i tebe, a také
nám vysvûtloval, Ïe ty nás miluje‰ právû tak jako on
a chce‰, abychom byli tv˘mi pfiáteli.“
„Nemusí‰ se omlouvat,“ odpoví ten laskav˘, zvuãn˘
hlas. „Teì sám vidí‰, Ïe je to pravda. Teì bychom uÏ
mohli b˘t pfiáteli?“
„NEBOJÍM SE ZEM¤ÍT“
Pfied nûkolika lety jsem pochoval svého dlouholetého
pfiítele a b˘valého studenta. Byl to muÏ, kter˘ ve svém
mládí slouÏil jako vojensk˘ leteck˘ dÛstojník a bûhem
druhé svûtové války fiídil více neÏ padesát pumov˘ch náletÛ nad Evropou. KdyÏ válka skonãila, stal se kfiesÈanem.
Potom také zaãal docházet na mé hodiny novozákonní
fieãtiny, protoÏe se rozhodl, Ïe se stane kazatelem. Byl to
v˘born˘ student. âasto jsme spolu diskutovali o tom, jak
chápeme Boha a jakou o nûm máme pfiedstavu.
Potom 35 let slouÏil jako úspû‰n˘ a oblíben˘ kazatel.
A nyní umíral na rakovinu. KdyÏ jsem stál v nemocnici
u jeho postele, chytil mû za ruku a ti‰e fiekl:
„Ví‰, Grahame, já se nebojím zemfiít. A ty ví‰, proã.
Mé chápání Boha se shoduje s tv˘m.“
146
P¤ÁTELSTVÍ A ZÁPAS S H¤ÍCHEM
Pavel uji‰Èuje vûfiící v ¤ímû, Ïe jelikoÏ jsme „ospravedlnûni z víry, máme pokoj s Bohem skrze na‰eho Pána
JeÏí‰e Krista“ (¤ 5,1).
V nûkter˘ch pfiekladech Bible nacházíme místo slov
„máme pokoj“ spojení „mûjme pokoj“. Pfieklad tohoto
textu závisí na tvaru fieckého slovesa „mít“. JestliÏe tedy
v nûkter˘ch rukopisech nacházíme „máme“ a v jin˘ch
„mûjme“, pak na‰e rozhodnutí pro jeden z tûchto tvarÛ
je závislé na tom, jak uveden˘ biblick˘ text chápeme
v jeho ‰ir‰í souvislosti. Jistû ne náhodou odborníci na
Nov˘ zákon vedou uÏ celá léta nûkdy i velice ostré diskuse o tom, jak tomuto textu správnû rozumût.
MoffatÛv pfieklad Bible z roku 1913 dokáÏe podle
mne dobfie pfiemostit obû alternativy a nabízí dobr˘
kompromis: „Radujme se z pokoje, kter˘ máme...“
V¯ZNAM OSPRAVEDLNùNÍ
Tento text nás v‰ak pfiivádí k dÛleÏitûj‰í otázce, totiÏ
k pochopení v˘znamu slova „ospravedlnûní“, které
moÏná pro mnohé z nás není pfiíli‰ srozumitelné.
Pavel zde pouÏívá fiecké slovo, které znamená „uvést
nûco do pofiádku“, „napravit“. V anglickém pfiekladu
Good News Bible zní tento text takto: „Nyní, kdyÏ byl
nበvztah s Bohem urovnán skrze víru, máme s Bohem
pokoj.“
Vûfiící-sluhové se domnívají, Ïe to, co je mezi nimi
a jejich rozzloben˘m a uraÏen˘m Mistrem potfiebné
147
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 148
napravit, jsou pfiedev‰ím právní náleÏitosti jejich vztahu.
¤e‰ení tohoto problému spoãívá podle nich v odpu‰tûní
a zmûnû jejich právního postavení. „Ospravedlnûní“ chápou jako odpu‰tûní a prohlá‰ení, Ïe z právního hlediska
je mezi nimi a Bohem v‰echno v pofiádku. „Sluhové“
fiíkají, Ïe to jim pfiiná‰í pokoj s Bohem, protoÏe teì uÏ se
nemusejí bát Mistrova hnûvu, trestu nebo ztráty odmûny.
Av‰ak odpu‰tûní samotné nepfiiná‰í skuteãn˘ pokoj.
ZaÏili jste uÏ nûkdy, Ïe vám nûkdo odpustil nûco nedobrého, co jste mu udûlali, ale vy jste se potom tomu ãlovûku
vyh˘bali, protoÏe jste se i navzdory jeho odpu‰tûní cítili
trapnû a nepfiíjemnû? BÛh nechce, abychom se mu poté,
co nás „ospravedlnil skrze víru“, v rozpacích vyh˘bali.
Naopak, pfieje si, abychom byli jeho blízk˘mi pfiáteli.
Vûfiící-pfiátelé chápou ospravedlnûní odli‰n˘m zpÛsobem. Podle nich se naru‰il pfiedev‰ím vztah víry, do‰lo
k oslabení vzájemné dÛvûry a dÛvûryhodnosti. Aby se to
napravilo, dÛvûra musí b˘t obnovena. B˘t ospravedlnûn˘
znamená b˘t ve správném vztahu s Bohem, dÛvûfiovat
mu, b˘t jeho dÛvûryhodn˘m pfiítelem. A to, samozfiejmû,
pfiiná‰í pokoj. Pavel v tomto ver‰i spojuje dÛvûru, pokoj
a ospravedlnûní – a pfiátelÛm takovéto spojení dává
smysl.
PROâ TEDY VLASTNù ZÁPASIT?
Apo‰tol Pavel se radoval z pokoje s Bohem. Ani zdaleka v‰ak neproÏíval pokoj sám se sebou. O tom pí‰e ve
svém dopise vûfiícím v ¤ímû: „Neãiním dobro, které
chci, n˘brÏ zlo, které nechci... Jak uboh˘ jsem to ãlovûk!
Kdo mû vysvobodí z tohoto tûla smrti?“ (¤ 7,19.24)
Pavel se snaÏí vysvûtlit, jak˘ konflikt se odehrává
v jeho nitru: „JestliÏe v‰ak ãiním to, co nechci, nedûlám
to já, ale hfiích, kter˘ ve mnû pfieb˘vá. Objevuji tedy
148
takov˘ zákon: KdyÏ chci ãinit dobro, mám v dosahu jen
zlo. Ve své nejvnitfinûj‰í bytosti s radostí souhlasím se
zákonem BoÏím; kdyÏ v‰ak mám jednat, pozoruji, Ïe
jin˘ zákon vede boj proti zákonu, kterému se podfiizuje
má mysl, a ãiní mû zajatcem zákona hfiíchu, kterému se
podfiizují mé údy.“ (¤ 7,20-23)
„Takhle mÛÏe mluvit jen neobrácen˘ ãlovûk,“ mohl
by moÏná nûkdo namítnout. JenÏe mnoh˘ upfiímnû vûfiící si uÏ na základû vlastní zku‰enosti ovûfiil, Ïe takov˘
„pavlovsk˘“ zápas mÛÏe pokraãovat po cel˘ Ïivot. Ale
aÈ uÏ ãlovûk proÏívá tento zápas pfied obrácením, nebo
aÏ po nûm, fie‰ení je vÏdycky stejné: „Jedinû Bohu buì
dík skrze JeÏí‰e Krista, Pána na‰eho!“ (¤ 7,25)
¤ecké slovo pfieloÏené do ãe‰tiny jako „uboh˘“ mÛÏe
znamenat „vysílen, vyãerpán tûÏkou prací“. Pavel zde
mluví jako kfiesÈan, kter˘ se skuteãnû snaÏil, kter˘ je
v‰ak dlouhotrvajícím úsilím uÏ unaven˘.
Zdá se mi, Ïe Pavel zde popisuje pfiechod od zápasu,
kter˘ vede jako sluha, k zápasu chápajícího pfiítele.
Dokonce uÏ pfied sv˘m obrácením, dfiíve neÏ se stal
kfiesÈanem, byl Pavel skálopevnû rozhodnut zachovávat
v‰ech deset BoÏích pfiikázání. Vûfiícím do Filipis pí‰e, Ïe
ve svém zachovávání zákona byl „farizeem“, coÏ znamenalo, Ïe byl aÏ úzkostlivû poslu‰n˘. „Jde-li o spravedlnost podle zákona,“ pokraãuje Pavel, „byl jsem bez
úhony“ (Fp 3,5.6). Podle svého tehdej‰ího chápání Pavel
nebyl Ïádn˘ zlodûj, nedopustil se smilství, nikoho nezabil, a to, co udûlal ·tûpánovi, podle nûj nebyla vraÏda.
VÏdyÈ pouze vykonával BoÏí dílo, kdyÏ se snaÏil zlikvidovat kacífiství! Kromû toho vÏdy vûrnû platil desátky
a v podstatû dodrÏoval kaÏd˘ jednotliv˘ pfiíkaz ãi nafiízení, jehoÏ si byl vûdom.
149
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 150
Ale po svém setkání s JeÏí‰em na cestû do Dama‰ku
se zaãal na pfiikázání dívat z jiného úhlu. Dozvûdûl se
o tom, co uãil JeÏí‰: Ïe pouh˘ vnûj‰í souhlas s pfiikázáními není to, co si BÛh pfieje. Takov˘ druh poslu‰nosti je
pfiíznaãn˘ pro sluhu, ale BÛh doufá, Ïe pochopíme, Ïe na
pfiikázáních není nic svévolného. Desatero popisuje jednání milujících, pfiátelsk˘ch a dÛvûryhodn˘ch lidí. Jsou
to lidé, ktefií nejen nikoho nezabíjejí, oni ani nechovají
ve svém srdci vÛãi nikomu nenávist; jsou to ti, ktefií se
nejen nedopou‰tûjí nevûry, oni se jí ani nechtûjí dopustit.
Pavel urãitû pochopil, Ïe takovému vztahu k Desateru
uãil MojÏí‰ uÏ pfied mnoha staletími. KdyÏ fiekl IzraelcÛm, aby milovali svého bliÏního jako sama sebe,
dodal: „Nebude‰ ve svém srdci chovat nenávist ke svému
bratru... a nebude‰ k nûmu chovat hnûv.“ (Lv 19,17.18)
Pavlovu pozornost upoutalo hlavnû desáté pfiikázání.
S ohledem na to, co uãil MojÏí‰ a JeÏí‰, si uvûdomil, Ïe
pfiikázání „nepoÏádá‰...“ zahrnuje také netouÏit dûlat
nûco, co je nesprávné.
Pavel vyznává, Ïe kdyÏ do hloubky pochopil v˘znam
tohoto pfiikázání, rozãílilo ho to. VÏdyÈ se tolik snaÏil. –
A ãas od ãasu mûl také chuÈ pfiestoupit nûkteré z pfiikázání. Pfiitom v‰ak poku‰ení úspû‰nû odolal. NezaslouÏil
si snad za to uznání? A nezaslouÏil si vÛbec zvlá‰tní
pochvalu, Ïe vlastnû v nejlep‰ích letech svého Ïivota
musel vzdorovat mnohem silnûj‰ím poku‰ením neÏ
mnozí jiní?
Na vysoké ‰kole jsem mûl uãitele, byl to neuvûfiitelnû
energick˘ muÏ, nad‰en˘ kfiesÈan. Mûl v‰ak problémy se
sv˘m v˘bu‰n˘m temperamentem, kter˘ ne vÏdy dokázal
ovládnout. „Uvûdomte si,“ vysvûtloval jednou nám studentÛm, „Ïe já jsem pfii své povaze odolal poku‰ení,
150
které bylo pravdûpodobnû silnûj‰í, neÏ jaké kdo z vás
mûl!“ To mi pfiipomnûlo Pavlovu zku‰enost.
Pozdûji v‰ak Pavlovo rozãilení nad pfiikázáním „nepoÏádቓ ustoupilo. Mûní se v postupn˘ souhlas a Pavel
stále více musí obdivovat Boha a jeho zákony. Uvûdomuje si, Ïe poslu‰nost desátého pfiikázání je klíãem
k zachovávání v‰ech ostatních. A dospût k postoji, kdy
ãlovûk uÏ ani nechce hfie‰it, znamená mít to, o co prosil
David – nové srdce a pevného ducha.
Nyní uÏ Pavlovi nezáleÏelo na pochvalách. VÏdyÈ
proã by mûl dostat odmûnu za to, Ïe dûlá nûco, co je prospû‰né jemu samotnému? A pokud ‰lo o neustál˘ vnitfiní
konflikt – BÛh ho ujistil, Ïe ho za jeho zápasy neodsuzuje. (Viz ¤ 8,1.)
LÉKA¤I NEODSUZUJÍ SVÉ PACIENTY
Lékafii neodsuzují své pacienty, ktefií zápasí s chorobou. Vûdí, Ïe uzdravení si vyÏaduje urãit˘ ãas. Neoãekávají, Ïe zranûn˘ pacient odejde domÛ na vlastních
nohách hned po první náv‰tûvû u lékafie.
BÛh pracuje jako nesmírnû dobr˘ a zku‰en˘ lékafi.
MÛÏe uzdravit a spasit kaÏdého, kdo mu dÛvûfiuje. Pfiitom se ani zdaleka nespokojí s tím, Ïe si do jeho ordinace
pfiijdeme jenom pro odpu‰tûní. Nabízí nám totiÏ natolik
radikální léãbu na‰í mysli a srdce a má v úmyslu v nás
provést takovou zmûnu, Ïe ani nebudeme chtít hfie‰it
a pfiestupovat jeho pfiikázání.
Mnoh˘m tohle mÛÏe pfiipadat jako zlovûstn˘ perfekcionismus, a pro mnohé vûfiící-sluhy je pfiíkaz b˘t dokonal˘m
nesmírnû obtíÏn˘m poÏadavkem. Goodspeed v‰ak brilantním zpÛsobem pfiekládá slova z Matou‰ova evangelia
(5,48): „Máte b˘t dokonalí.“ Zatímco sluhové chápou tato
slova jako pfiíkaz, pro pfiátele jsou velk˘m zaslíbením.
151
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 152
Pfiátelé nechtûjí, aby se BÛh spokojil s nûãím men‰ím,
aby jakkoli sniÏoval laÈku. Îádali byste lékafie, aby vás
vyléãil jen ãásteãnû? ¤ekli byste: „Dûkuji, ale vyléãení
na sedmdesát pût procent mi úplnû staãí“?
POÎADAVEK, NEBO ·TùDRÁ NABÍDKA?
Zatímco pro sluhy, ktefií o spasení uvaÏují v „právnick˘ch“ kategoriích, je dokonalost jen jedním z dal‰ích
BoÏích poÏadavkÛ, pro pfiátele, ktefií spasení chápou
jako vyléãení a nápravu ‰kody, kterou napáchal hfiích, je
dokonalost neuvûfiitelnû ‰tûdrou nabídkou.
Zatímco sluhové chtûjí plné odpu‰tûní, pfiátelé touÏí
po plném uzdravení.
JeÏí‰ nepfii‰el na zem jen kvÛli odpu‰tûní hfiíchu, on
pfii‰el proto, aby ho odstranil. Jak vysvûtluje Pavel, BÛh
„poslal svého Syna kvÛli hfiíchu“, nebo aby „odstranil
hfiích“ (¤ 8,3 – GNB).
Odpu‰tûní hfiích neodstraÀuje. Hfiích totiÏ není nûco,
co se zaznamenává do knihy, aby se to ãas od ãasu odpustilo. Hfiích je nûco, co se odehrává v lidech. Je to
postoj vzpoury a nedÛvûry. A právû to JeÏí‰ pfii‰el
odstranit. Jak˘m zpÛsobem? Hfiích lze odstranit jen
pochopením pravdy o samotném Bohu.
„A pokud jde o dokonalost,“ mohl by nám fiíci nebesk˘ Lékafi, kdyÏ odcházíme z jeho ordinace, „kvÛli tomu
se vÛbec netrapte. V mém vesmíru platí zákonitost, Ïe se
stanete podobni tomu, koho uctíváte a obdivujete. JestliÏe skuteãnû zÛstanete m˘mi dÛvûfiujícími pfiáteli, dokonalost se dostaví. Samozfiejmû tím nechci fiíct, Ïe to bude
bez jakéhokoli boje. Tento boj v‰ak dostane úplnû jin˘
smysl.“
Zatímco sluhové zápasí o vítûzství nad hfiíchem tím,
Ïe se ho snaÏí zdolat, pfiátelé vûdí, Ïe hfiíchu se lze zbavit
jedin˘m zpÛsobem. „Vytlaãit“ ho pravdou.
152
P¤ÁTELSTVÍ A SMͤENÍ
Za nadpisem této kapitoly se skr˘vá my‰lenka Pavlova
radostného poselství, které adresuje vûfiícím do Korintu.
Právû skonãilo to dlouhé a bolestné období nepfiátelství
a nedÛvûry mezi jeho osobou a ãleny korintského sboru.
Nûktefií z nich dokonce zaãali povaÏovat apo‰tola za
svého nepfiítele. Ale Pavlovo nesobecké úsilí o smífiení,
jak jsme o tom hovofiili ve tfietí kapitole této knihy, bylo
koneãnû korunováno úspûchem. V zápalu radosti a nad‰ení z obnovené jednoty a pfiátelství jim Pavel napsal
tato slova:
Kdo se stane kfiesÈanem, stává se úplnû jin˘m ãlovûkem. UÏ nikdy není takov˘m, jako byl pfiedtím. Zaãal
docela nov˘ Ïivot! To je zmûna, kterou pÛsobí sám BÛh.
Aãkoli jsme se nacházeli v nepfiátelském tábofie, BÛh
s námi prostfiednictvím JeÏí‰e Krista uzavfiel mír a pak
nás povûfiil, abychom jeho jménem pfiedloÏili nabídku
smífiení v‰em lidem na této planetû. Z Kristova povûfiení
tedy provoláváme, aby to v‰ichni sly‰eli: Pojìte a pfiijmûte pfiátelskou ruku, kterou vám BÛh v Kristu podává!
(2 K 5,17-20 – SNC)
Anglick˘ pfieklad Good News Bible pfiekládá 19. ver‰
takto: „BÛh v Kristu nás zmûnil z nepfiátel na své pfiátele
a svûfiil nám úlohu ‘pfietváfiet’ také jiné na jeho pfiátele.“
¤ecké slovo, které je pfiekládáno jako „smífiit“, mÛÏeme
pfieloÏit také jako „uãinit pfiáteli“, „zmûnit na pfiátele“.
MYSLÍ·, ÎE SE MÒÎU VRÁTIT DOMÒ?
My‰lenku smífiení v sobû skr˘vá také jedno z nejkrásnûj‰ích JeÏí‰ov˘ch podobenství. JeÏí‰ v nûm vypráví
153
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 154
o synu, kter˘ promarnil svÛj Ïivot a svÛj díl otcova
majetku promrhal ve v˘stfiednostech a poÏitkáfiství.
KdyÏ zÛstal bez penûz a o hladu, vydûlával si na Ïivobytí tím, Ïe pásl vepfie.
Trápení a nouze napomohly k tomu, Ïe se mu v hlavû
zaãaly odvíjet vzpomínky na domov, na to, jak mu tam
bylo dobfie. Postupnû zaãal pfiem˘‰let o tom, zda neexistuje nûjaká moÏnost, jak pfiesvûdãit svého otce, aby se
mohl vrátit domÛ. Pfiitom v‰ak nemûl ani tu‰ení, jak
dlouho uÏ ho jeho tatínek vyhlíÏí na cestû, v oãekávání,
Ïe po dlouhém odlouãení opût uvidí svého „ztraceného“
syna. To by urãitû pfiem˘‰lel úplnû jinak. Jak je vidût,
v‰echno nasvûdãovalo tomu, Ïe svého dobrého a laskavého otce málo znal.
Pfiem˘‰lel také o zpÛsobu, jak svého tatínka pfiemluvit,
aby ho pustil dovnitfi, kdyÏ se objeví u dvefií. Urãitû se na
nûj bude hodnû zlobit. MoÏná by mûl nejdfiíve vyhledat
svoji maminku, a ta by mu pomohla tatínka pfiemluvit,
aby mu odpustil a dal mu je‰tû jednu ‰anci. Pfiitom si také
vzpomnûl na v‰echny ty peníze, které tak lehkomyslnû
promrhal. Urãitû musí najít zpÛsob, jak je nahradit!
„UÏ vím, co udûlám,“ dospûl po takovém pfiemítání
k rozhodnutí. „PoÏádám otce, aby se mnou zacházel
jako s jedním ze sv˘ch najat˘ch sluhÛ.“ S touto my‰lenkou se vydal na cestu domÛ a pfiitom si opakoval fieã,
kterou otci pfiednese.
Kdyby pozdvihl hlavu, zjistil by, Ïe tatínek uÏ na nûj
u cesty ãeká. „Otec ho uÏ z dálky uvidûl a pln˘ soucitné
lásky mu vybûhl naproti, objal ho a políbil.
‘Otãe,’ fiekl syn, ‘zhfie‰il jsem proti Bohu a proti tobû,
nejsem hoden, abych byl je‰tû tv˘m synem.’
Ale otec nafiídil sluÏebníkÛm: ‘Rychle pfiineste nejlep‰í ‰aty, navléknûte mu synovsk˘ prsten a obujte ho!
PoraÏte vykrmené tele a pfiipravte hostinu. Oslavíme
154
spoleãnû návrat mého syna. VÏdyÈ je to, jako by umfiel
a zase oÏil. Byl ztracen a je nalezen.’“ (L 15,20-24 –
SNC)
Nakonec se syn dovûdûl pravdu o svém otci. Otec mu
ani nedovolil, aby svoji fieã dokonãil. V otcovû objetí
marnotratn˘ syn koneãnû pochopil, Ïe nepotfiebuje dûlat
nic, ãím by si otce usmífiil. Jeho otec mu uÏ dávno odpustil. On se jen potfieboval vrátit domÛ, aby to zjistil.
Nyní ho otcovo odpu‰tûní pfiivedlo k opravdovému pokání a smífiení.
STAR·Í BRATR JEDNAL JAKO SLUHA
Potom v‰ak hlasy radostného veselí z oslav návratu
ztraceného syna dolehly aÏ k u‰ím star‰ího bratra. Ten
zaãal otevfienû protestovat, Ïe to není spravedlivé.
„Tolik let uÏ ti slouÏím,“ vyãítal otci, „a nikdy jsem
neporu‰il Ïádn˘ tvÛj pfiíkaz; a mnû jsi nikdy nedal ani
kÛzle, abych se poveselil se sv˘mi pfiáteli. Ale kdyÏ pfii‰el tenhle tvÛj syn, kter˘ s dûvkami proh˘fiil tvé jmûní,
dal jsi pro nûho zabít vykrmené tele.“
„Synu,“ odpovûdûl otec, „ty jsi stále se mnou a v‰ecko, co mám, je tvé. Ale máme proã se veselit a radovat,
ponûvadÏ tento tvÛj bratr byl mrtev, a zase Ïije, ztratil
se, a je nalezen.“ (Viz L 15,29-32.)
Star‰ímu synovi záleÏelo pfiedev‰ím na tom, aby se
dûla spravedlnost (coÏ je typické pro sluhy), proto odmítl zúãastnit se oslavy. A zda své rozhodnutí pozdûji zmûnil, to nevíme, podobenství nám o tom nic nefiíká.
OTEC BYL VÎDY NA·ÍM P¤ÍTELEM
Smífiení znamená, Ïe z nepfiátel se stávají pfiátelé.
Av‰ak ani v tomto podobenství, ani nikde jinde v Bibli
není naznaãeno, Ïe by bylo potfiebné usmifiovat si Otce
kvÛli tomu, Ïe se hnûvá nebo Ïe k nám zaujímá nûjak˘
155
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 156
nepfiátelsk˘ postoj. VÏdyÈ nebesk˘ Otec se k sv˘m hfií‰n˘m dûtem nikdy nestaví nepfiátelsky, jakékoli nepfiátelství a odcizení pocházelo vÏdy jen z na‰í strany.
Mnozí vûfiící-sluhové kvÛli tomu, Ïe je zajímá pfiedev‰ím jejich právní postavení pfied Mistrem, a ve strachu,
Ïe sv˘m jednáním zpÛsobili, Ïe se jejich Pán postavil
proti nim, dospûli v prÛbûhu staletí k pfiesvûdãení, Ïe
smífiení musí probíhat v obou smûrech. Ale OtcÛv postoj
k hfií‰n˘m dûtem není potfiebné mûnit. To vysvûtloval
také JeÏí‰ uãedníkÛm pfied sv˘m ukfiiÏováním. Otec má
k nám pfiesnû takov˘ vztah jako Syn. (Viz J 16,26.)
TotéÏ má na mysli apo‰tol Pavel, kdyÏ fiíká, Ïe „BÛh
v Kristu smífiil svût se sebou“ (2 K 5,19).
JEÎÍ· MLUVÍ O SMͤENÍ
Po své nabídce pfiátelství (viz J 15,15) zaãal JeÏí‰
uãedníkÛm vyprávût o tom, jak dokonalá jednota existuje mezi ním a jeho Otcem; pfiitom vyjádfiil také své
pfiání, aby i mezi jeho uãedníky byly takové pfiátelské
vztahy a soulad. Pfieãtûme si, jak se JeÏí‰ modlil v oné
památné modlitbû, zaznamenané v 17. kapitole Janova
evangelia:
„Neprosím v‰ak jen za nû, ale i za ty, ktefií skrze jejich
slovo ve mne uvûfií; aby v‰ichni byli jedno jako ty, Otãe,
ve mnû a já v tobû, aby i oni byli v nás.“ (J 17,20.21)
Co to znamená b˘t „v nûkom“? JestliÏe je JeÏí‰ ve
mnû a já jsem v nûm, a on je ve svém Otci a Otec je
v nûm, zajímalo by mû, kdo je v kom, nebo zda je nûkdo
skuteãnû v nûkom jiném.
Tento v˘raz „b˘t v nûkom jiném“, v „nûjaké jiné
osobû“, mnozí chápou ve smyslu „b˘t spojen˘ s nûk˘m“ –
a ãasto se to tak také pfiekládá. BÛh touÏí po tak úzkém
spojení se sv˘mi pfiáteli, jako by byli jeden v druhém.
156
Aãkoli jsme samostatn˘mi jedinci, mÛÏeme b˘t vzájemnû tak úzce spojeni, jako bychom byli jedno.
Vztah mezi Otcem a Synem je v Bibli pfiedstaven˘
jako nejvy‰‰í vzor dokonalé jednoty. „Slávu, kterou jsi
mi dal, dal jsem jim,“ modlí se JeÏí‰ ke svému Otci,
„aby byli jedno, jako my jsme jedno.“ (J 17,22)
CENA SMͤENÍ
JeÏí‰ nûkolikrát vysvûtloval, jaká bude cena toho, aby
ve vesmíru, v celé jeho rodinû mohl b˘t obnoven pokoj
a soulad. PouÏíval pfii tom termín, kter˘ se nûkdy pfiekládá jako „v˘kupné“. (Viz Mt 20,28.) Potom fiekl, co bude
tímto v˘kupn˘m: „‘A já, aÏ budu vyv˘‰en ze zemû, pfiitáhnu v‰ecky k sobû.’ (To fiekl, aby naznaãil, jakou smrtí
má zemfiít.)“ (J 12,32.33)
„Pfiitáhnu v‰ecky k sobû,“ fiekl JeÏí‰. Nejen lidé, ale
také andûlé jsou pfiitahováni do jednoty s Bohem, kdyÏ
pfiem˘‰lejí nad smyslem kfiíÏe.
S tím souhlasí i Pavel, kdyÏ mluví o BoÏím plánu:
„...aÏ se naplní ãas, pfiivede (BÛh) v‰echno na nebi i na
zemi k jednotû v Kristu“ (Ef 1,9.10). V jiném svém
dopise Pavel vysvûtluje, Ïe BÛh uznal za dobré, „aby
skrze nûho (Krista) a v nûm bylo smífieno v‰echno, co
jest, jak na zemi, tak v nebesích – protoÏe smífiení pfiinesla jeho obûÈ na kfiíÏi“ (Ko 1,20).
MÍR VE VESMÍRU
V jakém smyslu potfieboval vesmír Kristovu obûÈ, pfiiná‰ející pokoj? Byla snad ohroÏena jednota? Do‰lo snad
k naru‰ení pokoje a pfiátelství v BoÏí nebeské rodinû?
V poslední ze 66 knih Bible, ve Zjevení (12. kap.), je
popisován boj, kter˘ zaãal v nebesích. Od první knihy
MojÏí‰ovy aÏ po Zjevení mÛÏeme ãíst o pfiíãinách
a dÛsledcích tohoto boje a o tom, proã vítûzství v tomto
157
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 158
boji a nastolení trvalého míru si vyÏadovalo nesmírné
Kristovo utrpení a smrt.
Kdysi, neÏ tento boj zaãal, vládla v BoÏí rodinû jednota. Tehdy si v‰echny BoÏí dûti navzájem dÛvûfiovaly.
V‰ichni dÛvûfiovali také svému nebeskému Otci a on
mohl bezv˘hradnû dÛvûfiovat jim. Jedinû v ovzdu‰í vzájemné dÛvûry a dÛvûryhodnosti mÛÏe totiÏ panovat
dokonal˘ mír a soulad.
V âEM BYL PROBLÉM?
Vznikl v‰ak konflikt zpÛsoben˘ nedÛvûrou, kter˘ pfierostl aÏ do otevfiené vzpoury a boje. Nejednota a nesoulad zaujaly místo jednoty a harmonie, a tak vnikl do vesmíru hfiích. Jan vysvûtluje, Ïe hfiích je bezzákonnost
a vzpoura (viz 1 J 3,4), a podle Pavla je hfiích naru‰ením
víry a dÛvûry (viz ¤ 14).
Cílem „plánu spasení“ je tedy obnovit dÛvûru, ukonãit vzpouru, a tak znovu nastolit jednotu v celém vesmíru. A do tohoto konfliktu jsou bez v˘jimky zataÏeny
v‰echny BoÏí dûti.
MoÏná budou nûktefií zklamáni, nebo dokonce uraÏeni, kdyÏ se dozví, Ïe Kristus nezemfiel pfiednû kvÛli nim.
Je v‰ak jasné, Ïe pokud by BÛh v tomto boji nezvítûzil,
a tedy ani neobnovil mír ve své rodinû, na‰e spasení by
postrádalo jak˘koli smysl. VÏdyÈ kdo by chtûl Ïít vûãnû
ve válãícím vesmíru?
Bez ‰ir‰ího chápání tohoto konfliktu, do kterého byl
zavleãen cel˘ vesmír, bychom jen tûÏko mohli rozumût
Pavlovu vysvûtlení, Ïe JeÏí‰ prolil svoji krev, aby pfiinesl
pokoj, smífiení a jednotu BoÏím dûtem v nebesích stejnû
jako na zemi. Tím, Ïe se seznámíme s tímto konfliktem
a jeho okolnostmi, získáme ‰ir‰í perspektivu a ucelenûj‰í
pohled na kfiíÏ, na „plán spasení“ i na smífiení.
Jednoty, po jaké touÏí BÛh, se nedá dosáhnout pfiíkazem nebo pouÏitím násilí ãi zastra‰ováním. V prÛbûhu
158
lidsk˘ch dûjin se mnoho tyransk˘ch vládcÛ pokou‰elo
udrÏovat jednotu pomocí teroru nebo brutálními prostfiedky. Ale taková vynucená uniformita nemÛÏe dlouho
pfietrvat. Staãí se podívat, co se v posledních letech odehrává v celé fiadû mnohonárodnostních státÛ.
O jednotû, po jaké touÏí BÛh, se v Novém zákonû fiíká,
Ïe je to „jednota víry a poznání Syna BoÏího“ (Ef 4,13).
Je pfiirozené, Ïe lidé, ktefií milují stejného JeÏí‰e a stejného Boha a ktefií mu také dÛvûfiují, „potáhnou“ jeden
s druh˘m a budou drÏet spolu. Stejná pravda o Bohu,
která je osvobozuje od násilí a strachu, je také navzájem
sjednocuje v tom nejpevnûj‰ím svazku, ve vzájemném
vztahu pfiátel pfiátelského Boha.
V této souvislosti je zvlá‰È dÛleÏité, abychom pochopili smysl kfiíÏe. Tam, kde panuje strach, nemÛÏe b˘t
pfiátelství a jednota. Golgota nás uãí, Ïe Boha se nemusíme bát. KdyÏ BÛh fiekne: „Buì m˘m pfiítelem“, nefiíká
tím: „Buì m˘m pfiítelem, protoÏe jinak tû krutû potrestám“ (nebo dokonce „protoÏe jinak tû zabiju“). To není
zpÛsob, jak˘m mluvíme se sv˘mi pfiáteli, zvlá‰È pokud
chceme, aby na‰e pfiátelství mûlo dlouhodobého trvání.
A koneckoncÛ, co jiného neÏ pfiátelství je cílem a smyslem celého smífiení?
SMͤENÍ ZNAMENÁ STÁT SE P¤ÍTELEM
„Byli jsme BoÏími nepfiáteli,“ pí‰e Pavel ve svém
dopise do ¤íma, „ale on nás uãinil sv˘mi pfiáteli skrze
smrt svého Syna. Nyní, kdyÏ jsme BoÏími pfiáteli, o co
více budeme spaseni Kristov˘m Ïivotem! Av‰ak to je‰tû
není v‰echno; radujeme se z toho, co BÛh vykonal skrze
na‰eho Pána JeÏí‰e Krista, kter˘ nás uãinil BoÏími pfiáteli.“ (¤ 5,10.11 – GNB)
A to je podstata smífiení – abychom byli zmûnûni
z BoÏích nepfiátel na jeho pfiátele.
159
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 160
UÎ DOST DLOUHO JSME POBYLI
NA TÉTO HO¤E
Hora Sínaj je proslulá tím, Ïe BÛh na ní vydal svÛj
zákon – deset pfiikázání spolu s ostatními pravidly a nafiízeními, o nichÏ vûdûl, Ïe je lidé potfiebují. KdyÏ je takto podrobnû pouãil, fiekl jim, Ïe pfii‰el ãas, aby postupovali dál. „Dosti dlouho jste jiÏ pobyli na této hofie,“ fiekl
jim BÛh. „ObraÈte se a táhnûte dál...“ (Dt 1,6.7)
Izraelsk˘ národ tuto zastávku u hory Sínaj potfieboval.
Bylo nutné seznámit lid se v‰emi tûmi pfiídavn˘mi nafiízeními a pfiedpisy, dokonce i s tou „záhadnou fieãí“ rituálÛ a ceremonií. Lidé potfiebovali hromy a blesky, stejnû
jako zázraky s vodou a „andûlskou potravu“. Pfiitom
BÛh, kter˘ je pfiivedl k hofie Sínaj, byl tent˘Ï BÛh, kter˘
pozdûji v horní místnosti fiekl: „Chtûl bych, abyste byli
m˘mi pfiáteli.“
KdyÏ Izraelci nakonec vstoupili do Kenaanu, nesli
s sebou i kamenné desky s Desaterem. – A kdyby podle
v‰ech tûchto pravidel lásky Ïili, zaslíbená zemû by se
pro nû stala nesmírnû pfiíjemn˘m a bezpeãn˘m místem
k pfieb˘vání.
Ale netrvalo dlouho, a mnozí zaãali BoÏí pfiikázání
ignorovat. Bible zaznamenává, Ïe „v tûch dnech... kaÏd˘
dûlal, co uznal za správné“ (Sd 21,25; 17,6). A nûkteré
zprávy z knihy SoudcÛ patfií skuteãnû k tomu pochmurnûj‰ímu a odpudivûj‰ímu ãtení a svûdãí o tom, jak dalece mnozí Izraelci zapomnûli na toho, kter˘ je vysvobodil
160
z egyptského otroctví a zaslíbil jim zlatou budoucnost
v zemi „opl˘vající mlékem a medem“ (Ex 3,8). Dokonce i nûktefií vÛdcové národa se vrátili zpût k modlosluÏbû.
Av‰ak doprostfied Desatera zafiadil BÛh nafiízení, které
mûlo za cíl ochránit izraelsk˘ národ pfied tím, aby na
Boha zapomínal, a pomoci mu, aby pamatoval na v‰echno to dobré, co s ním BÛh zam˘‰lel. Byl to zákon o zachovávání kaÏdot˘denní soboty.
Sluhové v‰ak mûli sklon dívat se na toto pfiikázání
jako na zvlá‰È tíÏivé bfiemeno a zdá se, Ïe nûktefií rozumûli jeho smyslu takto: „V sobotní den nebude‰ dûlat
nic, co by ti pÛsobilo radost.“
Dokonce i dnes nûktefií lidé chápou BoÏí nabídku
sobotního odpoãinku jako svévoln˘ poÏadavek, kter˘
BÛh vydal jen kvÛli tomu, aby dokázal svou autoritu
a vyzkou‰el, zda jsme ochotni ho poslouchat.
JeÏí‰ nám v‰ak pfii‰el ukázat, Ïe BÛh není svévoln˘
v Ïádném ohledu. Jak fiíká Pavel: BoÏí zákony byly pfiidány proto, aby nám pomáhaly, aby nás chránily v ãase
na‰í nevûdomosti a nezralosti a pfiivedly nás zpût
k tomu, abychom Bohu dÛvûfiovali. Tent˘Ï princip platí
bezpochyby také o „sobotním“ pfiikázání.
Je‰tû Ïe BoÏí pfiátelé v prÛbûhu dûjin pomáhali vysvûtlovat, jak˘ zámûr BÛh sledoval, kdyÏ nám toto pfiikázání dal. Izajበdokonce fiíká, Ïe pokud nemáme ze
soboty potû‰ení, pak ji ve skuteãnosti nezachováváme!
(Iz 58,13)
Je tedy jasné, Ïe zachovávání soboty není moÏné
nûkomu pfiikázat nebo vnutit násilím. „Raduj se ze soboty, nebo jinak tû krutû potrestám!“ – takové pfiikázání, to
by byl úpln˘ nesmysl. JestliÏe va‰e dítû nemá v oblibû
161
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 162
‰penát, pfiikáÏete mu, aby si ho pochvalovalo jako v˘bornou lahÛdku, protoÏe jinak ho pfiísnû potrestáte?
A co je na zachovávání sobotního odpoãinku vlastnû
tak radostného? Budeme-li ãíst celou Bibli (nejen nûkteré její ãásti), najdeme pro tuto radost fiadu velice v˘znamn˘ch dÛvodÛ.
Zatímco sluhové – ktefií jednodu‰e dûlají jen to, co se
jim fiekne – mají sklon vidût v sobotû omezování své
osobní svobody (a vûrní sluhové jsou ochotni taková
omezení také pfiijmout), chápou pfiátelé sobotu jako
památník pfiátelství, jako pfiipomínku toho, co je základem na‰í svobody a dÛvûry.
NùKTE¤Í RADùJI „SETRVÁVAJÍ“ NA SÍNAJI
Vûfiící-sluhové mají sklon zdrÏovat se na Sínaji, protoÏe v tom rozsáhlém souboru nafiízení a symbolÛ odpu‰tûní a spasení, dan˘ch Bohem, nacházejí usmûrnûní
a jistotu.
Zdá se, Ïe nûktefií sluhové upfiednostÀují „záhadnou
fieã“, coÏ je naplÀuje silnûj‰ím pocitem tajemna a báznû.
Nûkter˘m náboÏensk˘m vÛdcÛm to dodává zvlá‰tní
vliv a moc, zvlá‰È kdyÏ je je‰tû ménû znalí a ménû pouãení sluhové uctívají jako „správce BoÏích tajemství“
(1 K 4,1).
BoÏí „tajemství“ – na rozdíl od „mysterijních náboÏenství“ Pavlovy doby, která peãlivû skr˘vala poznání
svého „tajemství“ – v‰ak nejsou zahalena v tajemnu
a mají b˘t plnû zjevena a zvûstována kaÏdému ãlovûku
(Ko 1,25.26). Ve skuteãnosti Nov˘ zákon pfiedstavuje
jako nejdÛleÏitûj‰í BoÏí tajemství samotného JeÏí‰e
Krista (Ko 2,2.3). A Kristus nepfii‰el kvÛli tomu, aby
pravdu skryl, naopak, pfii‰el ji uãinit jasnou a dostupnou
kaÏdému z nás.
162
I kdyÏ se nûktefií touÏebnû ohlíÏejí za hfimûním a bl˘skáním na Sínaji – „Jak dobré by bylo,“ sly‰el jsem jejich
postesknutí, „kdyby BÛh zase tak zahfimûl do dne‰ního
svûta plného bezboÏnosti!“ – pfiátelé si uvûdomují, Ïe na
hofie Sínaj se nachází také jeskynû, kde BÛh mluvil
s Elijá‰em „hlasem tich˘m a jemn˘m“ (1 Kr 19,8-13).
ZE SLUHÒ P¤ÁTELÉ
Znám mnohé lidi, ktefií pfiijali nabídku pfiátelství
z Janova evangelia 15,15, a natolik se radují ze svobody,
jiÏ pfiátelství pfiiná‰í, Ïe o tom ãasto a rádi mluví a hledají zpÛsoby, jak se o svou zku‰enost podûlit také s druh˘mi. Samozfiejmû, pfiátelství nelze nikomu vnucovat.
Pavel, BoÏí pfiítel, radil: „DÛleÏité je, aby kaÏd˘ jednal
podle svého pfiesvûdãení.“ (¤ 14,5 – SNC)
V‰echno, co mohou pfiátelé uãinit, je povzbudit jiné
k tomu, aby zváÏili tytéÏ dÛkazy, které pro nû samotné
byly tak pfiesvûdãivé. A mají na mysli v‰echny dÛkazy –
vãetnû onûch „hrÛznûj‰í aspektÛ Písma“. Pfiíli‰ ãasto
jsou totiÏ pfiedstavy o Bohu a spasení zaloÏeny jen na
vybran˘ch biblick˘ch statích, nikoli na Bibli jako celku.
„Tady trochu, tam trochu,“ fieknou nûktefií vûrní sluhové.
Ale co s tím ostatním?
ZB¯VAJÍCÍ SOUâÁSTKY
Bylo by skuteãnû logické, kdyby kaÏd˘, kdo tvrdí, Ïe
pfiijímá Bibli jako dÛvûryhodnou knihu, zaloÏil své chápání, svou filozofii, svoji pfiedstavu a obraz o Bohu
a spasení na obsahu v‰ech jejích 66 knih. JestliÏe je
v Bibli nûco, co nezapadá do mé pfiedstavy, potom jsem
buì nepochopil text, nebo je potfiebné moji pfiedstavu
roz‰ífiit nebo zmûnit.
163
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 164
Jako ‰estnáctilet˘ jsem se pfiihlásil do kursu automechanikÛ, kter˘ organizovala stfiední ‰kola, na níÏ jsem
studoval. V‰ichni v kursu jsme chovali velkou úctu a obdiv k na‰emu uãiteli, panu Grubbovi. Byli jsme rozdûleni
na skupiny a kaÏdé dvojici byl pfiidûlen jeden star‰í automobil. Na‰ím úkolem bylo rozebrat v‰echny pohyblivé
ãásti auta, pfiedev‰ím motor. Mûli jsme promazat loÏiska,
vyãistit ventily a provést i dal‰í potfiebnou údrÏbu, tak jak
se to provádûlo na automobilech tenkrát pfied 55 lety.
Nakonec jsme mûli v‰echny souãástky znovu poskládat. Potom pfii‰la rozhodující zkou‰ka. KdyÏ se auto
podafií nastartovat, obstáli jsme. Jinak... Vlastnû si uÏ ani
nevzpomínám, co by se stalo v opaãném pfiípadû. Vím
v‰ak, Ïe auto za velkého rachotu zabralo. Nûkolik studentÛ pak na nûj hned vylezlo a vítûzoslavnû jsme se
povozili kolem budovy.
Mûlo to v‰ak je‰tû jeden háãek. Zbylo nám nûkolik
souãástek. Pan Grubb byl v‰ak na‰tûstí tak laskav˘, Ïe
jsme dostali dobrou známku. Musím se ale pfiiznat, Ïe
v takovém autû bych se neodváÏil jet víc neÏ jen nûkolik
metrÛ. Právû kvÛli tûm chybûjícím souãástkám!
Nedávno se mi dostala do rukou pfiíruãka ke studiu
Janova evangelia. Jedním z jejích zámûrÛ, jak jsem se
v ní doãetl, bylo povzbudit lidi k tomu, aby Bibli ãetli
jako jeden celek. Se zvlá‰tním zájmem jsem hledal, co
pfiíruãka fiekne k ver‰i Jan 16,26. Jistû si vzpomenete, Ïe
v tom ver‰i JeÏí‰ „jasnû a otevfienû“ fiíká, Ïe není potfiebné, aby se za nás pfiimlouval u Otce, protoÏe Otec sám
nás miluje.
Av‰ak k tomuto textu jsem tam nena‰el Ïádnou poznámku. Nebylo tam dokonce ani vysvûtlení, proã tam
nic neuvedli. KdyÏ jsem se potom u autora pfiíruãky
pokou‰el taktnû zjistit pfiíãinu, vysvûtlil mi, Ïe nebyl
164
schopen zafiadit tento ver‰ do tradiãního modelu spasení.
Tenkrát se mi v mysli, moÏná mimodûk, vybavily vzpomínky na ‰kolní léta, smontovan˘ automobil a chybûjící
souãástky.
OBRAZ BOHA PODLE V·ECH 66 KNIH
KdyÏ jsem v prÛbûhu mnoha let mûl tu pfiednost vést
fiadu skupin a skupinek lidí pfii studiu Bible (v‰ech ‰esta‰edesáti biblick˘ch knih), nበhlavní zájem se soustfiedil
na na‰e chápání Boha. VÛbec jsme neztráceli ãas tím, Ïe
bychom rozebírali, jak se asi dostali do korábu dinosaufii! Kladli jsme si v‰ak otázky napfiíklad tohoto typu: „Co
nám fiíká o Bohu to, Ïe seslal potopu, pfii níÏ zahynulo
takové mnoÏství lidí?“
Vzpomínám si, Ïe pfii jedné takové pfiíleÏitosti se
postavila ãtyfiiaosmdesátiletá Ïena a pfied tfiemi stovkami
lidí fiekla rozhodn˘m hlasem: „Chci vám fiíci jen tolik:
Cel˘ svÛj Ïivot jsem Pána milovala. Ale teì, kdyÏ jsme
prostudovali v‰ech ‰esta‰edesát knih Bible, musím fiíct,
Ïe ho nejen miluji, ale také obdivuji!“
Zvlá‰È velké potû‰ení mi pÛsobilo studium Bible s dûtmi. VÏdyÈ dûti tak otevfienû a upfiímnû vyjadfiují své pfiipomínky a kladou otázky!
Napfiíklad kdyÏ jsme jedno odpoledne probírali starozákonní uãení o odplatû „oko za oko, zub za zub“ (Ex
21,24; Lv 24,20; Dt 19,21; Mt 5,38-42), mluvilo se
o tom, Ïe JeÏí‰ nás uãí, abychom se tímto pravidlem
nefiídili, ale místo toho nastavili druhou líc.
KdyÏ jsem se ptal dûtí, jak by se zachovaly, kdyby jim
nûkdo vyrazil zub, mûly na to celou fiadu názorÛ. Po krátké diskusi se pfiihlásil se svou promy‰lenou odpovûdí
Casey, osmilet˘ kluãina, kter˘ kdyÏ sedûl na Ïidli, nedo-
165
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 166
sáhl sv˘ma nohama ani na zem: „Nejprve bych tomu ãlovûku vyrazil zub a potom bych nastavil druhou líc!“
Pfii jiné pfiíleÏitosti jsme mluvili o tom, Ïe v Bibli na
mnoha místech ãteme o zniãení bezboÏn˘ch. Ptal jsem
se dûtí, zda jim maminka také nûkdy fiekla: „Udûlej, co ti
fiíkám, nebo tû zabiju“?
„Ano, fiekla,“ zaznûlo sborovû z mnoha dûtsk˘ch úst.
„A co myslíte, myslela to váÏnû?“ ptal jsem se dál.
„Ne, jasnû Ïe ne,“ fiekla malá Tina. „Víme, Ïe se to
jen tak fiíká.“
„Myslíte, Ïe BÛh to také jen tak fiíká, Ïe taky pouÏívá
jen takov˘ slovní obrat?“ ptal jsem se dál. Dûti naznaãily, Ïe si to nemyslí. „Znamená to tedy, Ïe va‰e maminka
vás miluje víc neÏ BÛh?“
Mlãení, které následovalo, se odváÏil pfieru‰it jedin˘
Casey. Jakmile prohlédl hlub‰í smysl takové otázky, staãil pronést pouhé: „Fíha!“
MoÏná jsem dûtem mohl fiíct, Ïe nejlep‰ím fie‰ením na
takové problémy je pfiestat klást otázky a jednodu‰e vûfiit
v Boha. JenÏe to by automaticky znamenalo skonãit se
spoleãn˘m studiem Písma. Inteligentní dûti nejsou rády,
kdyÏ jim moudfií dospûlí fiíkají, ãemu mají vûfiit. Kromû
toho jsem pfiesvûdãen, Ïe BÛh má radost, kdyÏ sly‰í, jak
dûti o nûm mluví takov˘m zpÛsobem, jak˘m se mluvilo
v na‰í skupinû. VÏdyÈ právû moÏnost svobodnû a otevfienû hovofiit o Bohu byla pro dûti povzbuzením, aby ãetly
dál, knihu za knihou, aÏ nakonec mohly pfieãíst v‰ech 66
knih Bible.
mládí stihla uÏ pfieãíst v‰echny knihy Bible. Dospûla
k závûru, Ïe BÛh pfiedstaven˘ v Bibli je urãitû velice pfiíjemnou Osobou.
Abychom se s Leilani setkali, museli jsme se vydat aÏ
do Skotska. V zahradû za jejich domem v mûstû Edinburgh mi ãetla nûkteré ze sv˘ch dopisÛ.
Tento patfií mezi její nejoblíbenûj‰í:
Drah˘ BoÏe,
dûkuji ti za to, Ïe jsi mû stvofiil,
dûkuji ti také za tv˘ch 66 knih –
39 ve Starém zákonû,
27 v Novém zákonû –
abychom o tobû mohli ãíst a seznámit se s tebou.
Tvoje pfiítelkynû
Leilani.
„Vidím, Ïe tady na konci je je‰tû P. S.,“ poznamenal
jsem.
„Ano, ale jen krátké. Je tam napsáno: ‘V‰ichni víme,
Ïe je to pravda.’“
„To znamená,“ vysvûtlovala, „Ïe víme, Ïe to, co fiíká
Bible, je pravdivé.“
Jsem si jist, Ïe také vy byste si Leilani oblíbili. I ona
totiÏ patfií mezi BoÏí pfiátele.
„DÍKY ZA V·ECH 66 KNIH“
Pfii své nedávné cestû po Anglii jsem se doslechl
o malém dûvãátku jménem Leilani, které psalo dopisy
Bohu. Kromû jiného jsem se dozvûdûl, Ïe i pfies své
166
167
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 168
P¤ÁTELÉ P¤ÁTELSKÉHO BOHA
Na severozápadû Anglie, blízko hranic se Skotskem, Ïije
jeden past˘fi ovcí. Je to urostl˘ a siln˘, pfiitom v‰ak velice laskav˘ muÏ. KdyÏ jsme se nedávno dovûdûli, Ïe se
stal kfiesÈanem, vydali jsme se za ním, abychom zjistili,
co ho k takovému rozhodnutí pfiivedlo.
KdyÏ jsme dorazili na místo, právû vedl své stádo
dolÛ svahem smûrem k nám, pfii tom mu pomáhal jeho
dobfie vycviãen˘ ovãák. Potom jsme také byli pfiítomni
zázraku narození mal˘ch jehÀátek – trojãátek a Ïasli
jsme nad tím, jak se tento past˘fi obdivuhodnû dokáÏe
postarat o matku i o novû narozené oveãky. KaÏdoroãnû
pomáhá na svût tisícovce jehÀátek. Teì zrovna jedno
z nich choval v náruãí – a já mûl pfiíleÏitost se ho zeptat,
proã se rozhodl stát se vûfiícím.
„To je zásluha mé pfiítelkynû Alice,“ odpovûdûl
a pokynul smûrem k Ïenû, z jejíÏ tváfie jsem mohl vyãíst
vlídnou laskavost a dobrotu.
„Povûz nám, jak se to v‰echno stalo,“ poprosil jsem ho.
„No, spolu s Alicí jsme prostudovali celou Bibli –
a to mû pfiesvûdãilo.“
Potom jsme se dovûdûli je‰tû více o Alici. Tato Ïena
si totiÏ dÛkladnû pfieãetla celou Bibli, v‰ech ‰esta‰edesát
knih, a zamilovala se do Boha, kterého tam na‰la. Dnes
aktivnû pracuje ve svém malém vesnickém sboru, kde
v pfiípadû potfieby také stojí za kazatelnou, aby sv˘m
posluchaãÛm pfiedávala biblické poselství. KdyÏ mi nedávno poslala nahrávku svého kázání o dobrém Past˘fii,
168
moje manÏelka prohlásila, Ïe je to nejlep‰í kázání na
toto téma, jaké kdy sly‰ela.
Jedním z charakteristick˘ch znakÛ pravého pfiátelství
s Bohem je snaha pfiedstavit nebeského Pfiítele ve správném svûtle. To je pfiípad Abrahama, MojÏí‰e nebo Jóba,
ktefií v tomto smûru dokázali b˘t Bohu vûrni. Ale to platí
i v pfiípadû Alice. I ona chtûla, aby lidé vidûli Boha takového, jak˘ ve skuteãnosti je. A to si získalo srdce toho
past˘fie.
V‰iml jsem si, Ïe BoÏím pfiátelÛm mimofiádnû záleÏí
na tom, aby také dûti vidûly v Bohu Pfiítele. Poté, co
jsme v Británii vidûli mnoÏství prázdn˘ch kostelÛ, nav‰tívili jsme jeden kostel v Lond˘nû, o kterém se fiíkalo,
Ïe b˘vá kaÏd˘ t˘den pfieplnûn˘. Po bohosluÏbû jsem
poprosil o rozhovor skupinku vesel˘ch, temperamentních dûvãat.
„AÏ pfiijdete do nebe, s k˘m byste se chtûli setkat nejdfiíve – s Bohem-Otcem, nebo s JeÏí‰em-Synem?“
Jedno z dûvãat bez zaváhání odpovûdûlo: „VÏdyÈ
v tom není Ïádn˘ rozdíl. JeÏí‰ fiekl: ‘JestliÏe jste vidûli
mû, vidûli jste Otce.’“ To mû pfiekvapilo. I kdyÏ mû
zároveÀ napadlo, Ïe tomuto optimismem pfiekypujícímu
dûvãeti asi pomohl nûjak˘ BoÏí pfiítel.
KdyÏ se lidí ptám, co by se podle nich mûlo udûlat
pro to, aby se mnozí zklamaní lidé vrátili zpût do církve,
nûkdy dostávám odpovûì, Ïe by se mûlo zabránit tomu,
aby pochybovaãi kladli tolik otázek. Spí‰ by pr˘ mûli
projevovat víc víry. Nûktefií dokonce pfiipojují varování
z listu ÎidÛm: „Bez víry není moÏné zalíbit se Bohu.“
(Îd 11,6) JenÏe podle mû takto mluví sluhové. Pfiece
právû takov˘ pfiístup pfiivedl mnohé lidi k tomu, Ïe se
postavili proti Bohu!
BoÏí pfiátelé se budou snaÏit pochopit, proã takoví
lidé jako Lorraine a její rodina, o kter˘ch jsme mluvili
169
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 170
na zaãátku knihy, mají pocit, Ïe kfiesÈanské uãení pro nû
uÏ nic neznamená. KdyÏ se k nim dostala zpráva o Bohu
a o spasení, zfiejmû pfii tomto vyprávûní pfiíli‰ místa zaujímala „záhadná fieã“.
Kdyby JeÏí‰ byl dnes osobnû na zemi, urãitû by s Lorraine a její milou rodinou, s fiezníkem Barrym, s hrobníkem i s na‰imi motocyklisty mluvil naprosto otevfienû.
VÏdyÈ jsou to BoÏí dûti a zaslouÏí si, aby se jim dostalo
pfiíleÏitosti, aby mohly pochopit svého Stvofiitele.
Pro BoÏí pfiátele je velkou pfiedností, Ïe mohou slouÏit jako BoÏí „prostfiedníci“ takov˘mto lidem, ktefií to
tolik potfiebují. Je to nûco podobného, jako kdyÏ MojÏí‰
byl prostfiedníkem pro „dûti Izraele“.
KdyÏ jsem se ptal jednoho mladého kfiesÈana, co si
myslí, Ïe by se mûlo udûlat pro takové lidi jako Lorraine,
okamÏitû odpovûdûl: „Vyprávût jim pfiíbûhy o JeÏí‰i.“
Vyprávût o JeÏí‰i znamená vyprávût o horní místnosti
a o tom, co tam JeÏí‰ fiekl uãedníkÛm a co pro nû udûlal,
znamená to vysvûtlovat jin˘m, Ïe BÛh si za kaÏd˘ch
okolností nade v‰e váÏí svobody a pfiátelství v‰ech
sv˘ch dûtí.
Vyprávût o JeÏí‰i znamená povzbuzovat lidi k tomu,
aby kladli nikoli ménû, ale stále více otázek. Nemám teì
samozfiejmû na mysli malicherné otázky, nebo Ïe bychom
snad mûli vyvolávat hádky. Ani nemyslím, Ïe bychom
mûli jeden druhého chytat za slovo. Cílem takov˘ch otázek by mûlo b˘t pochopení pravdy o Bohu.
Ti, kdo se rozhodli vyprávût o Bohu, by sami mûli
vést své posluchaãe k tomu, aby kladli otázky. Následovat JeÏí‰Ûv pfiíklad znamená vést lidi k tomu, aby svobodnû, bez obav, pfiitom v‰ak uctivû a taktnû dokázali fiíct
i tomu nejvzdûlanûj‰ímu kazateli: „Nerozumím tomu, co
170
jsi právû fiíkal o Bohu. PromiÀ, ale musím ti fiíct, Ïe pro
mû to v‰echno byla pouze ‘záhadná fieã’.“
Následovat JeÏí‰ova pfiíkladu také znamená, Ïe budeme velice uctivû jednat se „sluhy“. JestliÏe tito vûfiícísluhové kvÛli svému strachu pfied Bohem potfiebují uji‰tûní, Ïe mají Pfiítele, kter˘ stojí mezi nimi a Bohem,
BoÏí pfiátelé jim potvrdí, Ïe takov˘ pfiátelsk˘ Prostfiedník
tu skuteãnû je. Snad pozdûji budou mít moÏnost jim
vysvûtlit, Ïe tím Pfiítelem je sám BÛh.
Tu nejvût‰í poctu, jakou by sluhové mohli od Boha
sly‰et, vyjadfiují slova: „Správnû, sluÏebníku dobr˘
a vûrn˘.“
Ale co myslíte, nemohli bychom si pfiát je‰tû nûco víc?
Ano, ti, ktefií pfiijali JeÏí‰ovu nabídku pfiátelství z 15.
kapitoly Janova evangelia, se mohou doãkat je‰tû daleko
vût‰í pocty: „Dûkuji vám, moje dûti, Ïe jste o mnû mluvily pravdu. Díky za to, Ïe jste m˘mi pfiáteli.“
171
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 172
JIN¯ POHLED
NA
Osobnû jsem pfiesvûdãen, Ïe nejdÛleÏitûj‰ím bodem kfiesÈanské vûrouky,
kter˘ pfiiná‰í radost a jistotu v‰em
BoÏím pfiátelÛm, je pravda o na‰em
nebeském Otci, která byla potvrzena
cenou nejvy‰‰í – Ïivotem a smrtí jeho
Syna, JeÏí‰e Krista.
BÛh není takov˘, jak ho pfiedstavují
jeho nepfiátelé. Není svévoln˘, nemilosrdn˘ a krut˘. BÛh-Otec je stejnû laskav˘ a dÛvûryhodn˘ jako jeho Syn, BÛhJeÏí‰ Kristus. Je moÏné u nûj najít stejné
odpu‰tûní, stejné uzdravení a stejnou
záchranu jako u JeÏí‰e. Jakkoli je ná‰
Stvofiitel nekoneãn˘ ve své moci a majestátu, je právû tak nekoneãn˘ ve své
lásce a v tom, Ïe si nade v‰e váÏí svobody, dÛstojnosti a individuality stvofie-
BOHA
n˘ch rozumn˘ch bytostí. Není pro nûj
vût‰í radosti, neÏ kdyÏ svou lásku a víru
pfiiná‰íme dobrovolnû, kdyÏ mu rádi
nasloucháme a ochotnû ho posloucháme. Ale nejen to. On nechce, abychom byli jeho sluhy. Naopak touÏí po
tom, abychom byli jeho chápajícími pfiáteli. Tato pravda je odhalena ve v‰ech
knihách Bible. To je to vûãné evangelium, které si získává dÛvûru a obdiv vûrn˘ch BoÏích dûtí v celém vesmíru.
Podobnû jako Abraham a MojÏí‰,
které BÛh nazval sv˘mi dÛvûryhodn˘mi
pfiáteli, také dnes BoÏí pfiátelé chtûjí
o svém nebeském Otci mluvit dobfie
a pravdivû a za nejvût‰í poctu povaÏují
slova, která BÛh fiekl o Jóbovi: „On
o mnû mluvil pravdu.“
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 174
DOSLOV
Tato kniha zaãala zprávou o tom, Ïe svrchovan˘ vládce
vesmíru nabídl lidem své pfiátelství.
A byl to sám Král vesmíru, kter˘ fiekl sv˘m sluhÛm:
„Byl bych radûji, kdybyste byli m˘mi pfiáteli.“
Sluhové–ZC
17.9.2002 16:15
Stránka 176
Graham Maxwell
SLUHOVÉ, NEBO P¤ÁTELÉ?
J
I N ¯
P O H L E D
N A
B
O H A
Pfieklad Ivo Racek
Redakãní spolupráce Viera Dudová, ThDr. Daniel Duda
Obálka a grafická úprava Ing. Pavel Bárta
Odpovûdn˘ redaktor Ing. Peter Pola‰ko
Vydal Advent-Orion s. r. o., Roztocká 5, Praha 6
Vydání první, Praha 1996
ISBN 80-7172-146-8
177