2/2005 315 kB

L i l i á ř – informativní zájmový zpravodaj specializované základní
organizace pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON – č. 2/2005
Výbor ZO ČZS MARTAGON:
předseda:
místopředseda:
jednatel:
hospodář:
výstavy:
členové výboru:
redaktor Liliáře:
korespondenci zasílejte:
příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje:
Ing. Stanislav Ševčík
Ing. Jaroslav Simandl
Ing. Petr Šrůtka
Milan Michal
Jiří Hloušek
Jiří Kovář,
Ing. Jiří Svoboda
Dr. Karel Vereš
Ing. Petr Šrůtka
Katedra ochrany lesů
Kamýcká 129
165 21 Praha 6
Dr. Karel Vereš
Mochovská 33
198 00 Praha 9
Obsah:
Letošní výstavy lilií v ČR
Úvodník (Karel Vereš)
Galerie liliářů – Ing. Václav Jošt – II. část (Václav Vinčálek)
Obecné pěstitelské poznámky o botanických druzích lilií (Gino Mirro)
Botanické lilie 43. (Karel Vereš)
Hybridní lilie 43. (Karel Vereš)
Přehled apomixie u kvetoucích rostlin (Jeff Bennett)
Dr. Wilbert G. Ronald, šlechtitel (I.J.Černohorský)
Zprávy ze zámoří
O stránkách SZO Martagon na Internetu (Václav Vinčálek)
Inzerce
25
25
26
30
34
35
36
41
43
44
45
Letošní výstavy lilií v ČR
Již tradiční výstava lilií v Rakovníku se koná na obvyklém místě v Rabasově
galerii ve dnech 8. – 10. července 2005 od 9 do 17 hod. Přejímka exponátů proběhne
již ve čtvrtek 7.7. mezi 12 a 16 hod, výjimečně po domluvě 8.7. ráno před devátou
hodinou s rizikem, že tyto exponáty nebudou hodnoceny. Exponáty budou hodnoceny
odbornou porotou, o nejhezčí exponát budou hlasovat také diváci. Jako doplněk jsou
vítány také jiné okrasné rostliny a doplňky do aranžmá. Ubytování je zajištěno
v místním internátě, ve čtvrtek večer se koná přátelské posezení pořadatelů,
vystavovatelů a hostů. Hlavním pořadatelem je pan Jiří Hloušek, Pražská 998, 269 01,
Rakovník, tel.: 313 512 817.
Další výstava lilií pořádaná rovněž ZO Martagon je výstava poději kvetoucích
lilií, gladiolů a jiřin na radnici ve Volyni ve dnech 6. – 7. srpna 2005 od 9 do 17 hod.
Přejímka exponátů je 5.8. od 12 hod. I zde proběhne divácké hlasování o nejhezčí
exponát. Ubytování je také zajištěno, přátelské posezení se koná ve čtvrtek večer.
Upozorňujeme na přímé autobusové spojení z Prahy-Smíchov. Hlavním pořadatelem
je pan Jiří Kovář, Na Vyhlídce 624, 387 01, Volyně, tel.: 383 372 984, e-mail:
[email protected].
Velká výstava okrasných rostlin včetně lilií pořádaná pracovníky RR ČZS,
které se již tradičně zúčastňují i naši členové proběhne ve dnech 14. – 17. července
v Lysé nad Labem od 9 do 16 hod. Přejímka květů o den dříve na místním výstavišti.
I zde bude působit odborná porota, ceny zajišťuje RR ČZS. Lze předpokládat, že
s námi budou vystavovat i pěstitelé ZO Lilium Brno. Kontaktní osoba: paní Ing.
Konrádyová, RR ČZS, Rokycanova 15, 130 00, Praha 3, tel.: 222 781 620.
Další výstavy lilií pořádá ZO ČZS Lilium Brno ve dnech 1. – 3. července ve
skanzenu Rožnov pod Radhoštěm a 9. – 10. července v Hodoníně.
Ve dnech 9. – 12. července se bude konat výstava „Zahrada Vysočiny“,
pořádaná MO ČZS v Žirovnici.
*****
Vážení přátelé!
Pro pořádek se musím vrátit k průběhu březnové členské schůze. Schůzi řídil
předseda organizace pan Ing. Ševčík. Byla schválena revizní zpráva, kterou sestavil
pan Ing. Klíma a tím byl uzavřen loňský hospodářský rok.
Přednáška pana Dr. Černohorského o klonování se mi velmi líbila, to ovšem
nemusí být názorem všech přítomných. Po schůzi jsem vyslechl dva krajní názory, a)
konečně jsem pochopil mnoho věcí, b) sice jsem všemu nerozuměl, ale způsob podání
se mi velice líbil. Mně trochu vadilo, že naši členové nejsou zřejmě zvyklí klást
otázky, možná z obavy, aby nevypadali jako příliš velcí neználkové. Tento ostych není
namístě, naše posluchačstvo má téměř stálé složení a za ta léta se známe většinou již
dobře, třebaže se neoslovujeme křestními jmény.
25
Velmi vysokou úroveň měla i tombola díky velkolepému daru pana Ing. Jošta.
Jím darované velmi cenné cibule holandských novinek se výbor rozhodl tentokrát
neprodávat a když k tomu přidáme příspěvky dalších našich členů, nejenom že nikdo
neodešel s prázdnou, ale minimálně s dvěma výhrami.
V době kdy tyto řádky píšu máme za sebou nástup jara a bohužel i dubnové
mrazy, které tentokrát zle zařádily mezi liliemi. Protože sám už nemám lilie, tak
usuzuji jen podle zpráv, které jsem dostal z různých lokalit, že jako obvykle byly
mrazy nejvíce poškozeny trubkovité a nejméně, nebo vůbec ne, všechny s velkým
genetickým podílem L. henryi a to včetně orienpetů. Vzhledem k tomu, že obliba
těchto lilií velice roste, rád bych uveřejnil nějakou srovnávací zprávu o letošních
mrazových škodách.
Na tomto místě několik oprav k minulému číslu: na str. 3, druhý odstavec
zespoda je zmínka o panu Marksovi. Ing. Jošt mne upozornil, že nebyl zahradníkem,
nýbrž učitelem. Několik čtenářů se mne ptalo na původ a název lilie na titulní straně
č.1. a na zkratku V.H. uvnitř. V obou případech se jedná o moje hybridy, které jsem
nestačil registrovat a tak jen doufám, že pokvetou na jiných zahradách. V.H. je
orienpet, snad se mu bude dařit i v Pražské botanické zahradě v Troji. Přítel Pernica
mne upozornil, že třetí lilie na vnitřní straně není Red Dutch, ale Red Hot. Má pravdu.
Konečně opravte předposlední řádek výroční zprávy na str. 3 o obdržení 1.000 Kč pro
organizaci. Bohužel je to omyl.
Nepřehlédněte termíny výstav!!! Doufám, že se na některé uvidíme.
Dobrou sezonu přeje
Karel Vereš
Galerie liliářů – Ing. Václav Jošt – II. část
Václav Vinčálek
V minulém čísle tohoto zpravodaje nám Galerie liliářů přiblížila osobnost
prvního českého profesionálního šlechtitele lilií ing. Václava Jošta. V rozhovoru s ním
zaznělo tolik zajímavých informací, že přesahovaly rozsah jednoho příspěvku do
Galerie. Proto jsme část z nich oddělili a publikujeme je až dnes.
Vzhledem k Vašim opakovaným stážím ve Spojených státech se mezi liliáři vžila
představa, že jste cestoval hlavně po Americe. Pokud víme, tak tomu tak úplně není.
Moje první cesta do zahraničí vedla úplně na opačnou stranu světa. Ve škole
v Mělníku jsme dostávali ruský časopis Cvetovodstvo a prostřednictvím jeho redakce
jsem navázal korespondenci s Vladimírem Něgrobovem z ukrajinského Torezu, asi 60.
tisícového městečka nedaleko Doněcku. Vladimír Něgrobov byl horník, velmi aktivní
a úspěšný amatérský pěstitel lilií. Mimochodem – v kruté zimě roku 1970 o všechny
své lilie přišel. Na jeho pozvání jsem v roce 1967, ještě jako student, uskutečnil svojí
první zahraniční cestu za liliemi. A byla to cesta dosti dobrodružná. Začalo to již při
letu na trase Praha – Kijev – Doněck. Po přistání v Kijevě mi reprezentantka Inturistu
sdělila, že všechna letadla do Doněcku jsou obsazena a budu moct pokračovat až
26
následující den. Nebudu líčit neobvyklou úroveň letištního hotelu, ve kterém mě
ubytovali. Prostě noc jsem v něm přežil a ráno jsem se do letadla do Doněcku již
dostal. Vladimír Něgrobov, který mne čekal již den před tím, neměl tušení o příčinách
mého opoždění ani zprávu o tom, kdy a jestli vůbec doletím. A tak jsem se ocitnul
bezprizorní na letišti v širé ruské zemi. Všechno nakonec dobře dopadlo, neboť při
tehdejších cenách benzinu jsem si mohl dovolit odjet to Torezu taxíkem. Strávil jsem
zde několik pěkných dnů, avšak plánovaná návštěva výstavy ve Vilniusu se
neuskutečnila. Moje bumážka prostě na to nestačila. Využil jsem však času a na
palubě malinkého letadla Kukuroznik, ve kterém nás bylo namačkáno 11, a kterému se
při prvním pokusu vůbec nepodařilo vzlétnout, jsem doletěl do Charkova, kde jsem
navštívil J.Paščenka, pracovníka tamní botanické zahrady a pak dále do Moskvy.
Chtěl jsem se setkat s E.Jereminem. To se mi nepodařilo, ale místo toho jsem se
seznámil v univerzitní botanické zahradě s E.Šipovskou, dcerou známého autora první
knihy o liliích I.Zalivského.
Díky adresáři v kdysi populární brožuře „Let’s grow lilies“ jsem začal
navazovat kontakty i s dalšími liliáři, např.s C.Feldmaierem, J.Petruskem,
A.Weinreichem, V.Strasserem, E.Schachtem a T.Haberem v Německu, H.Petersem,
L.Woodriffem v USA, W.Doreenem a J.Yatesem na Novém Zélandě a v Sovětském
svazu to byli V.Orechov, V.Grot, M.Baranova, M.Kirejeva, A.Balode a J.Rukšans.
Z těchto a dalších kontaktů se pak odvíjely i moje návštěvy v různých zemích jako
v NDR, NSR, Holandsku, Polsku a Lotyšsku.
Zcela zásadně ovlivnila Vaši profesionální kariéru stáž na Oregon Bulb Farms
v USA v roce 1969. V té době to bylo něco zcela neobvyklého. Jak k ní vůbec došlo?
Jak probíhala? Co jste při ní získal?
V roce 1968 uspořádal J.d.Graaf v naší republice sérii přednášek o šlechtění a
pěstování lilií. Žádnou z nich jsem nevynechal. Seznámil jsem se při té příležitosti
s přednášejícím, který v té době patřil mezi světové liliářské jedničky.V té době jsem
již studoval na vysoké škole a s pomocí docenta Machovce se podařilo získat od
J.d.Graafa pro mne pozvání nejprve na prázdninovou, později na roční stáž do USA.
Byl jsem však teprve ve třetím ročníku a škola mi nepovolila přerušení studia. Proto
jsem se dohodnul J.d.Graafem na posun stáže o rok. V té době jsem však neměl dost
peněz na letenku (na devizový příslib jsem dostal pouze 5 dolarů) a tak mi ji J.d.Graaf
rovněž uhradil s tím, že na jeho farmě budu pracovat za minimální mzdu. Ta v té době
činila pouze 1,60 $ na hodinu. Z dnešního hlediska se to zdá málo, ale pro srovnání –
za měsíční ubytování a celodenní stravu jsem platil pouze 100 dolarů.
Z Prahy jsem letěl do Portlandu v americkém státu Oregon. Při mezipřistání
v Londýně jsem za pohledy domů utratil dva z celkových 5 dolarů, takže jsem na
americkém kontinentě přistál s čistým kapitálem 3 dolary. Z Portlandu mě autem
odvezli do Greshamu, asi 60 kilometrů vzdáleného městečka s 10 tisíci obyvateli. Zda
jsem se ubytoval a odtud jsem denně dojížděl asi 20 kilometrů na proslulou Oregon
Bulb Farms.
Z počátku jsem měl trochu potíže s angličtinou. Byl jsem samouk, obstojně
jsem uměl číst, ale místní mluvená američtina bylo úplně něco jiného. Avšak netrvalo
moc dlouho a tento handicap se mi podařilo odstranit.
27
Jak stáž v Oregon Bulb Farms probíhala? Co jste při ní získal?
Do Oregonu v USA jsem dorazil v květnu 1969 a do března následujícího roku
jsem měl možnost poznat práci na farmě ve všech fázích liliářského cyklu. Byl jsem
při výsevu (vysévalo se koncem února ručně na záhony i do řádků přímo na pole), při
ošetřování rostlin během jejich růstu, podílel jsem se na sklizni a expedici cibulí.
Seznámil jsem se s tehdy nejprogresivnějšími šlechtitelskými metodami. Práce mě
velice zajímala a bavila. Všimnul si toho i J.d.Graaf a po měsíci pobytu na farmě
nahradil moji pracovní smlouvu jinou, podle které jsem dostával hodinový plat vyšší,
než byly platy stálých zaměstnanců.
S výjimkou sklizně, kdy musí na farmě sklízet každý kdo má roce a nohy, jsem
pracoval u Ed Mc.Raye, který měl na farmě funkci hlavního šlechtitele.
Celá farma byla víceméně rodinným podnikem. Měla asi 20 lidí, pouze
v období sklizně se tento počet zvýšil na 400 zaměstnanců. Jejich fluktuace byla na
můj vkus neobvyklá. Během sezony se jich vystřídala asi tisícovka. Lilie se pěstovaly
na 90 hektarech. Pro srovnání - v té době byly lilie v celém Holandsku pěstovány asi
na 200 ha.
Zajímavý byl i pracovní režim. Farma pěstovala lilie nejenom na vlastních
pozemcích, ale především na pozemcích pronajatých. Pole byla roztroušena v okruhu
90 km a cesta zabrala dost času. Přitom cesta na pole se děla v rámci pracovní doby,
ale cesta z pole byla až po jejím ukončení. Když však plánovaná práce skončila o 5
nebo 10 minut dříve, nejelo se o tyto minuty dříve, ale čas se musel využít pro pletí či
jinou drobnou práci. Argument byl jasný – kdyby všech 400 zaměstnanců pracovalo o
pět minut méně, tak to představuje denně třiceti hodinovou ztrátu.
Úrodnost země v Oregonu je vysoká. Druhým rokem po výsevu dosahovaly
cibule velikosti vlašského ořechu.
V roce 1969 udělal J.d.Graaf významný krok pro další rozvoj farmy. Od firmy
Stone and Payne koupil řadu odrůd, mezi nimi i Connecticut hybridy. Ty
představovaly revoluci ve šlechtění – byly první s netečkovanými květy a byly vysoce
odolné proti virózám. Nákup tohoto materiálu významně posílil genetický základ pro
další úspěšný šlechtitelský program Oregon Bulb Farms. Díky pobytu na OBF jsem
měl možnost osobně poznat řadu legend amerického liliářství jako L.Woodriffa,
H.Strahma, K.Crutchera, J.Wadekampera, E.Klinea, J.Maka, J.van der Salma nebo
J.Freemanovou.
Po první stáži nastala delší přestávka ve Vašich návštěvách Spojených států.
Druhá se uskutečnila až v roce 1987. Jaký byl rozdíl proti první?
Tentokrát jsem přijížděl do USA s devizovým příslibem celých 67 dolarů. Ceny
se však proti roku 1969 také změnily. Noc v dobrém hotelu v New Yorku stála přes
100 dolarů.
Během této druhé návštěvy jsem se zúčastnil symposia v Portlandu a absolvoval
jsem další stáž na Oregon Bulb Farms. Ta v mezidobí mezi mými návštěvami
přesídlila z Greshamu do Aurory a stal se z ní velkopodnik. Velké kanceláře, velké
haly, cibuloviny na 900 hektarech. Na vedoucích místech Holanďané, v provozu
z větší části Mexičané. Způsob práce se přiblížil tomu, jak se u nás pracovalo za
socialismu. Vazby mezi lidmi se uvolnily, zájem o práci klesl. Byl jsem svědkem toho,
28
jak tisíce zakořeněných řízků jiřin naložili Mexičani na nákladní auto a v obrovském
vedru ho nechali stát celý den na slunci. Večer byly řízky dobré jen do kompostu.
Osud legendární Oregon Bulb Farms byl zpečetěn. Netrvalo dlouho a holandští
majitelé dali podnik do útlumu. Za pár let z něj nic nezbylo.
V té době se ukázala i konzervativnost naší republiky ve stycích se zahraničím.
V čase, kdy jsem jako jedinec měl příležitost seznámit se s novinkami v liliářství v
zahraničí, vysílali Poláci až 50 svých lidí ročně na praxe do USA.
Jaký je současný stav amerického liliářství? Jaké je srovnání s evropským? Lze
vůbec hovořit o evropském liliářství a nebo je to jen záležitost holandská? A co
liliářství na jiných kontinentech – Asii, Austrálii, v jižní Americe?
Holandské liliářství ve světě jednoznačně dominuje. Spojené státy americké i
ostatní země dnes nehrají významnou roli. A pokud v různých zemích existují větší
pěstitelské farmy, pak není řídkým jevem, že je vlastní Holanďané. Tak je tomu
nejenom v Americe, ale i v Africe a Asii. Holanďané zakládají farmy v Brazílii, Chile.
Po rozšíření Evropské unie se tlačí holandské firmy například i do Polska, kde chtějí
vybudovat rozsáhlé skleníkové komplexy. Je to svým způsobem sebevražedný
kolotoč. Statistiky naznačují, že světový trh je liliemi již nasycen a jejich odbyt
stagnuje, lépe řečeno snižuje se. Vybudování nových pěstitelských kapacit mimo
Holandsko automaticky likviduje domácí pěstitele. V loňském roce se v Číně rozšířilo
pěstování lilií na plochu 1.900 hektarů a přitom v tomtéž roce se snížila v Holandsku
plocha lilií o 500 ha což představovalo zničit 350 milionů ks. liliové sadby.
To zatím hovoříme o dominanci kapacitní. Ještě markantnější je převaha
Holanďanů ve šlechtitelských programech. Dá se říci, že 95 % všech nových odrůd
pochází z holandských laboratoří a 70 % všech pěstovaných lilií je od firmy Vletter &
den Haan. Šlechtitelské firmy v Holandsku úzce spolupracují s výzkumným
pracovištěm ve Wageningen, které jim dodává rozpracované šlechtitelské materiály
nebo polohotové odrůdy.
Liliáři ve Spojených státech sestoupili ve srovnání s Holandskem, dalo by se
říci, na diletantskou úroveň. Vybavení jejich farem je nedostatečné, postrádají dostatek
chladírenských kapacit. A co je horší, šla dolů i jejich profesionální zodpovědnost.
Neprovádějí u pěstovaných odrůd negativní výběr, cibule jsou virosní, 30 až 40 %
všech cibulí je napadeno nějakou chorobou.
Jak vypadají výzkumná a šlechtitelská střediska velkých světových firem?
Doba geniálních samotářských pěstitelů je tatam. Šlechtitelská střediska jsou
vybavena nejmodernější přístrojovou technikou a obsazena špičkovými odborníky
z nejrůznějších oborů. Vybavení a provoz takových středisek je velice nákladný a
proto si je mohou dovolit jen ti nejbohatší producenti.
Jste živoucí důkaz toho, že k úspěchu ve šlechtění lilií je potřeba mít jak
odbornou kvalifikaci, tak tvůrčí erudici, ale také příznivé podmínky. Protože první dvě
jsou Vám vlastní, pak Váš odchod od aktivního šlechtění by bylo možné přičítat
absenci poslední z nich. Je to tak?
Po neslavném zániku Sempry v Heřmanově Městci jsem musel zcela zásadně
rozhodnout o svém dalším profesionálním zaměření. V situaci, ve které jsem se
29
ocitnul, prostě nezbyl čas na systematickou šlechtitelskou práci. Možná,že někdy
v důchodu se ke šlechtění vrátím,ale v současné době na to není čas a vývoj jde
neúprosně vpřed. Na nové zahradě zatím pouze testuji odrůdy, které dovážíme. Ne
každá novinka je dobrá a mnohé po 3 letech mizí ze scény.
(Na internetových stránkách www.martagon.cz uveřejňujeme několik snímků
z nové zahrady ing. Jošta, které dávají tušit, že se ještě nějaké nové odrůdy dočkáme).
V minulém článku jsme slíbili přinést přehled Vámi vyšlechtěných odrůd lilií.
Kolik jich je?
Státní zkušebnou uznaných a v České republice registrovaných je 47 odrůd.
Jsou to:
Ia žluté
Alena, Andrea, Aninka, Běla, Denisa, Eliška, Ivona, Bohemia Cup, Jitka,
Krystinka, Olga, Zlata,
Ia oranžové Dita, Inka, Jarka, Karina, Lucinka, Marcela, Márinka, Milena, Pavlína,
Renata, Stáňa, Symfonieta, Vendulka,
Ia červené Dana, Darina, Hanka, Irena, Klara, Lenka, Radka, Vlaďka, Karmen,
Ia vícebarevné Zora,
Ib žluté
Menuet, Valčík,
Ic žluté
Blanice, Jizera, Poloneza, Dukát,
Ic oranžové Odra,Otava,Sázava,Cidlina,
Ic červené Gavota,
Ic růžové
Eurydike.
Mimo to mám ještě 7 lilií v registru Královské zahradnické společnosti (RHS).
Jsou to odrůdy Amor, Heureka, Juno, Lynos, Queen Katie, Perseus, Zelos.
Tímto úctyhodným přehledem uzavíráme náš dnešní rozhovor s ing. Václavem
Joštem - odborníkem, který pro šlechtění a pěstování lilií v naší zemi udělal
mimořádný kus práce. Přejme si, aby z jeho zahrady vzešlo ještě hodně krásných květů
pro potěchu jeho i nás.
Obecné pěstitelské poznámky o botanických druzích lilií
Gino Mirro, Oregon Wild Lily Sanctury, USA
Už jste si někdy kladli otázku, zda by případně některé druhy lilií nemohly
přežít ve volné přírodě? Tato otázka nevyhnutelně napadne zklamaného pěstitele,
když narazí na nějakou další „lekci ze života“. Na zahrádce se nám může podařit
vytvořit určité prostředí pro rostlinu, které odstraňuje některé zdroje stresu. To by
mělo vést ke zkvalitněným výsledkům. Ale ve skutečnosti se může stát, že se prostředí
na zahrádce projeví zkázonosně pro mnohé druhy lilií. Proč je tomu tak?
Chceme-li uchovat naši sbírku lilií bez úhony, víme, že musíme z naší zahrádky
vyhostit psy, kočky, sysly, vysokou i děti. Slimáci se musejí držet na uzdě. Na mé
zahrádce napadají slimáci liliové cibule a lodyhy pod zemí, což brzdí růst a vytváří
podmínky pro choroby nad povrchem. Potíže se slimáky zvyšuje mulčování a krycí
rostliny, i když obojí je dobré pro lilie. Metaldehyd spolehlivě zabíjí slimáky, jenom
30
když je slunečné počasí, ale nezdá se, že by působil na slimáky, které se živí cibulemi.
Navíc slimákům se začas „přejí“ monotónní jídelníček, takže byste měli radši střídat
různé druhy návnady.
Na mé zahrádce představují hlavní problém mšice. Pokud se na ně nedá pozor,
dovedou za jedinou sezónu zničit celou rostlinu. Čelím jim Orthenem (je systemický),
který rovněž zabírá na dalšího škůdce, lalokonosce vejčitého. Lalokonoscovy ponravy
napadají rostlinnou tkáň pod zemí, zatímco dospělí jedinci ožírají okraje listů.
Hlavní hrozbu v Oregonu představuje botrytis v důsledku našeho dlouhého,
mírného a vlhkého jara a podzimu. Bazální listy L. candidum jsou na ni mimořádně
náchylné. Abych botrytis potlačil, používám fungicid pomocí rozprašovače. Listy a
semeníky L. auratum, speciosum, sulphureum a henryi dozrají a zbarví se do přirozené
žluté barvy v temných, deštivých dnech pozdního listopadu, pokud jsou takto
ochráněny.
Lilie oslabuje a brání jim v růstu nedostatek výživy. Podvyživené lilie odcházejí
za jednu nebo dvě sezóny ze scény a často vykazují příznaky virového napadení. Viz
můj článek o výživě Jak máte živit své lilie, jenž vyšel v březnovém čísle QB roku
2003.
Pokud je půda kolem kořenů či cibulek vašich lilií podmáčena stojatou vodou
déle než pár hodin, může to vést k vážnému poškození nebo i úhynu cibule, zejména
během růstového období.
Mnozí zahrádkáři jsou dobře obeznámeni s uvedenými faktory, a tak pěstují
překrásné jednoleté rostliny i trvalky, keříky, stromy a kapradí. Ale druhy lilií často
hynou tam, kde předtím neodumřela žádná jiná rostlina. Vytratí se před očima
uprostřed bujné vegetace. To nás přivádí k choulostivé otázce bazální hniloby.
Můj přístup k této otázce nebude čistě vědecký. To, co hodlám sdělit, vychází
čistě z pokusů a omylů v průběhu deseti let. Zaprvé, zdá se, že bazální hniloba je
nejhorší tam, kde je půda obklopující cibuli teplá a vlhká. Možná si pomyslíte, že
svým liliím velice prospějete, když je umístíte do vyvýšeného záhonu. Jenže půda ve
vyvýšených záhonech je mnohem teplejší, jelikož je tam větší kontaktní plocha s
horkým vzduchem a větší povrchová plocha, kterou ohřívá slunce. Pokud zahrádkaříte
v horkém podnebí a silně zaléváte vyvýšené záhony, vytvoříte ideální podmínky pro
bazální hnilobu.
Zadruhé, cibulová hniloba se neomezuje na těžké půdy. Je-li půda písčitá, sice
nepodrží hodně vody, ale mnohem víc se prohřeje než těžká půda. Nejhorší cibulovou
hnilobu jsem zažil na vyvýšeném záhonu s písčitou půdou, která bývala shora
pravidelně zalévána. Uhnily i moje asijské hybridy.
Zatřetí, zdá se, že nejhorší je to s hnilobou koncem léta. To zní logicky, protože
půdní teplota dosahuje v tomto období vrcholu. Nevzpomínám si, že bych někdy přišel
o nějakou liliovou cibuli hnilobou v zimě, třebaže zdejší půda bývá bahnitá po šest
zimních měsíců. Nemyslím, že by zimní vlhkost sama o sobě představovala potíž pro
lilie, je-li půda studená.
Nyní můžeme dospět k určitým obecným, velice nebezpečným závěrům.
Především platí, že studená, suchá půda kolem cibulí vyvolá méně bazální hniloby.
Teplá, suchá půda také může být v pořádku. Studená, vlhké půda může, ale také
nemusí způsobovat potíže, ovšem v závislosti na teplotě. Zánik přichází s teplou,
vlhkou půdou. Mimochodem velmi vysoká půdní teplota kolem cibule není dobrá, i
31
když je půda suchá. Jak jsem pochopil, škrobový obsah cibule se mění na cukry, což
vede k náchylnosti cibule k hnilobě.
V Oregonu je snadné udržovat půdu suchou v létě: prostě nezalévat. Ve vlhkém
letním podnebí postavte nad vaší zahrádkou skleník. Pokud se vám tohle nezamlouvá,
pokuste se cibule obklopit hrubším substrátem, který nezadržuje vodu, jako např.
písek, drť nebo štěrk. Nebo můžete lilie zasadit do půdy, která je naplněna kořeny
jiných rostlin, např. keříků nebo stromů. Tyto kořeny odstraní z půdy velké množství
vody během růstového období. Také však odstraní množství živin, které budete muset
nahrazovat.
Jakpak je to s teorií „jímky“, podle které se jáma naplněná pískem a obklopená
těžkou půdu naplní vodou? Pokud vrstva písku pronikne do hloubky půdy, může se
během deště „jímka“ zaplnit vodou. To způsobí potíže jen tehdy, když nelze vodu
odvádět, v důsledku těžko propustných jílovitých půd nebo velice vysoké hladiny
spodní vody. Žádný z těchto vlivů nepodporuje růst lilií a je nutno mu věnovat zvláštní
péči. Je-li vrstva písku zcela obklopena těžší půdou nahoře i dole, není
pravděpodobné, že by se voda někdy nashromáždila ve vrstvě písku, ovšem pokud se
okolní půda zcela nenaplní nebo pokud hladina spodní vody nepřesáhne vrstvu písku.
Kvůli tomu vyhledejte ve vaší příručce o půdách statě o „potenciální energii půdní
vody“.
Písek a štěrk sice udržují cibuli v suchu, ale také se mohou velice prohřát.
Přikryjte záhon mulčem a doprovodnými rostlinami, abyste opatřili stín. Mějte na
zřeteli, že voda je naprosto nezbytná k přežití a vývoji všech rostlin. V případě lilií se
musí zalévat velice opatrně. Pokud to s vodou přeháníme, abychom podpořili růst,
můžeme přijít o cibule. Pokud vůbec nezaléváme, můžeme sice zachránit cibule, ale
růst a květenství budou chabé.
Toužíme jak po silném růstu, tak nepoškozených cibulích. Co přesně poškozuje
cibule? TEPLÁ, VLHKÁ PŮDA KOLEM CIBULÍ. Na jaře bývá půda studená, takže
by neměla být s vlhkostí potíž. V létě musíme udržovat půdu kolem cibulí suchou. Ale
jak je to s půdou pod cibulemi? Kořeny lilií prorostou do větší hloubky, pokud má
půda dostatečné provzdušnění. A půdní teplota je mnohem nižší o třicet centimetrů
níž. Krom toho kořeny pohlcují vodu, kdežto cibule ne. Proč tedy vůbec zalévat na
povrchu a promáčet celý půdní profil, když jsou kořeny hluboko dole? Nebylo by lepší
zavlažovat až pod úrovní cibulí a ponechávat horních pár centimetrů půdy v suchu celé
léto? Vypadá to rozumně a opravdu to funguje. Pomocí této metody jsem ztráty cibulí
hnilobou značně omezil.
Ll. parryi, philadephicum, washingtonianum a rubescens si vedou velice dobře
na zahrádce; jsou to rostliny, které téměř nešlo vypěstovat, když se zalévalo vrchem.
Druhy, jimž dělá dobře bahnitá půda, jako L. occidentale, by na mé zahrádce shnily,
kdybych v létě neudržoval půdu kolem cibule v suchu.
Jak toho lze dosáhnout? Můžeme zahrabat děrovanou hadici nebo trubku asi
třicet centimetrů pod povrch záhonu s liliemi. Také lze zahrabat odkapávací trysky, asi
třicet centimetrů hluboko. Patrně nejsnazší je vysadit lilie do vyvýšených záhonů a
umístit děrované hadice do uliček, které musejí být o pár centimetrů níž než je povrch
záhonu. Nastavte je na velice nízký tok. Zjistíte, že většina vody se vsákne dolů a
horizontální tok bude velice slabý. Samozřejmě když to se zaléváním přeženete, celý
půdní profil zvlhne v důsledku kapilarity. Je nutno experimentovat.
32
Je jasné, že se tato metoda nejvíc osvědčí, je-li hluboko pod cibulí dostatečný
kořenový systém. Jako každá jiná rostlina i lilie zapouští kořínky tam, kde se jim
nejlépe daří. Usilujete-li o hluboký kořenový růst, budete potřebovat úrodnou, dobře
odvodňovanou, porézní půdu hlubokou přinejmenším půl metru. Toho můžete
dosáhnout dvojím zrytím (úkol pro vskutku hrdinské duchy) nebo výrobou
vyvýšených záhonů. Já pevně věřím v přimísení hnojiva do půdy do co největší
hloubky. Moje půda se skládá z těžké zeminy, kterou provzdušňuji přidáváním
velikého množství písku a kompostu. Písek (nebo drť, pemza či jiný hrubší materiál)
má zásadní význam, jelikož na rozdíl od organického materiálu způsobuje trvalé
zlepšení.
Zrekapitulujme si krok po kroku uvedené poznámky. Můžeme to nazvat
„Pěstování lilií s co největší námahou“
● Zkvalitněte zrnitost půdy tak, aby dosáhla náležitých podmínek pro lilie,
přidáním velikého množství písku, kompostu a hnojiva.
● Zhotovte vyvýšené záhony nebo jinak dosáhněte asi půlmetrové hloubky
ornice.
● Vyberte si metodu hloubkové zálivky a nainstalujte ji.
● Zasaďte cibule (a doprovodné rostliny). Usilujete-li o ještě větší ochranu,
obklopte cibule pískem.
● Mulčujte půdu hrubým materiálem (kůrou, borovicovým jehličím, atd.).
● Vyhlaste neomezenou, nemilosrdnou válku slimákům, nebo to prohrajete.
● Nedovolte, aby rostliny trpěly suchem. Zalévejte hluboko a spíš vzácně.
● Nenechte lilie hladovět. Řiďte se ročním výživovým programem.
● Najděte pádné řešení potíží se škůdci a botrytidou.
Mějte na paměti, že je sice půda kolem cibule žádoucí, ale nestačí, aby zamezila
hnití cibulí. Pokud se půda příliš prohřeje (přesnou teplotu udat nemohu), patrně o své
cibule přijdete. Je třeba zastínit půdu mulčem, doprovodnými rostlinami, stromy,
stínícími foliemi, atd. Přesné řešení tohoto problému určit nelze, protože podmínek, ve
kterých lilie žijí, je spousta. Žijete-li na dalekém severu, nepotřebujete půdu vůbec
stínit; patrně se vám bude hodit veškeré teplo, které máte k dispozici. Zrovna tak asi
nebudete muset být příliš opatrný se zaléváním.
Vyvýšené záhony jsou velice příhodné v chladném podnebí, jelikož půdní
teplota je v nich vyšší. V New Jersey bych doporučoval pěstovat lilie při částečném
zastínění stromy nebo stínícími plachtami s dobře mulčenou půdou a krycími
rostlinami na povrchu. V tomto případě jsou vyvýšené záhony patrně špatný nápad,
jelikož půda je tu již příliš teplá. Vyvýšené záhony jsou vynikající u kukuřice a rajčat,
ale ne pro lilie v horkém podnebí.
Obecně platí, že čím studenější je půda, tím vlhčí může být, aniž vzniknou
potíže. Botanické druhy lilií mívají často velice vlhké prostředí po celé léto v jejich
rodném stanovišti. Jelikož rostou v chladných lesích a na úpatích hor, cibulová hniloba
nepředstavuje větší hrozbu. Uvažujete o využití jednoletých rostlin i trvalek a kapradí
jakožto rostlin zakrývajících povrch. Na jaře, kdy není zapotřebí půdního zastínění,
stín beztak neposkytují, protože ještě nezačaly růst. V létě, kdy je zapotřebí hodně
půdního zastínění, poskytují spoustu stínu. Rostliny zakrývající povrch mají výhodu
33
nad stromy v tom, že stíní jenom půdu a nižší partie lodyhy lilie (a nekradou tolik
vody a živin jako stromy). Horní část lodyhy je plně vystavena slunci (pokud ovšem
nepěstujete gigantické rostliny zakrývající povrch, což by nemělo být). Téměř každá
lilie, kterou jsem spatřil ve volné přírodě, prorůstá závojem trav, kapradí, křoví, atd.
Nebo využijte nějaké konstrukce, abyste získali aspoň trochu stínu. To má výhodu, že
konstrukce půdě nekrade ani vodu ani živiny. Nejkrásnější L. kelloggi, které jsem kdy
vypěstoval, byly umístěny na východní straně mého domu, která byla vystavena
rannímu slunci, zatímco vzduch byl studený, ale odpoledne, kdy se vzduch proteplil,
tam byl stín. Většina se dožila až osmi let.
Pěstujete-li lilie na zastíněném místě a období je deštivé, může značně trpět
potížemi s botrytidou, pokud preventivně nenasadíte postřik. Rostliny také porostou ve
stínu pomaleji a některé lilie možná nebudou mít dost času, aby jim v chladném
období dozrála semena. Musíte najít správnou rovnováhu pro vaše místní poměry.
Pro ty, jež předchozí text docela neodradil, tu uvádím seznam druhů, u kterých
jsem zjistil, že je lze pěstovat docela snadno (v Oregonu) a s celkem malými potížemi:
Ll. amabile, auratum platyphyllum, canadense, centifolium, davidii, willmottiae,
hansonii, harrisianum, henryi, martagon a m. album, maximowiczii, pardailum a p.
giganteum, regale, lancifolium (běžná triploidní forma). Všechny tyto rostliny se tu
dožívají pěti i více let.
Dále uvádím seznam „nemožných“ lilií pro pěstitele, kteří se rádi potrápí: Ll.
bolanderi, distichum, henrici, japonicum, ledebourii, medeoloides, philadelphicum,
rubellum, rubescens, washingtonianum, všechny vzácné čínské druhy z velké
nadmořské výšky (lophophorum, souliei, atd.).
Pokud minimalizujete nástrahy kladené vašim liliím prostředím, může se vám
stát, že příznaky virů budou kupodivu velice vzácné. Vědecké zdůvodnění tohoto
prokazatelného faktu bude možno ponechat vysoce kvalifikovaným a polemickým
duchům.
QB NALS Vol. 57, No 2, str. 18. Přeložil Dr. Pavel Vereš
Botanické lilie 43.
Karel Vereš
L.x maculatum, Thunberg
První zprávu o této lilii máme už z r. 1794, údajně tato lilie pochází z křížení L.
dauricum x concolor. Toto křížení opakoval F. Berckmuller r. 1932. Květ je
kalichovitý, temně červený s oranžovým a žlutým stínováním. Synonymum L. elegans,
ale také L. thunbergianum. Potud údaje z ILR, str. 155.
Avšak r. 1960 Shimizu v ročence NALS uvádí výsledky své chromozomové
analýzy, podle které se v lilii nenacházejí stopy L. concolor. Další popis bude podle
těchto a pozdějších poznatků.
Původní rozšíření: Ostrov Honšú, Japonsko.
Květy: Kalichovité, 3- 10, barvy oranžově červené se žlutým tečkováním. Kvete v
květnu až červnu.
34
Lodyha: 30 - 100cm.
Listy: Kopinaté, tmavě zelené.
Cibule: Bílá, zploštělého tvaru, údajně vynikající chuti! ( G. F. )
Klíčení: Epigeické, rychlé.
Poznámky: Na původním stanovišti roste v travnatém terénu v kyselé půdě, na
mořském pobřeží.
• varieta rostoucí ve výši 500m v archipelagu Izu, 2-3 km od moře. Kvete
později, polovina července a srpen. Synonymum je L. wilsoni.
• varieta bukozanense je nazvána podle hory Buko, severozápad od Tokia,
roste ve výši 6-700m.
Literatura: ILR, str. 155.
Die neuen Lilien, str. 129 a str.157, Carl Feldmaier. Verlag Eugen Ulmer.
Growing Lilies, str. 147-8, Derek Fox, Croom Helm.
Hybridní lilie 43.
Karel Vereš
Moonlight (Měsíční světlo)
Poznámka na začátek: Tuto lilii jsem vybral záměrně, abych mohl předvést jak
nedbale pracují registrační komise a jak nezodpovědně přistupují šlechtitelé k
pojmenování svých výpěstků. Pod tímto jistě atraktivním názvem jsem našel tři
hybridy. Tak tedy:
Moonlight Ia.
Rodičovství: "Apricot" x "Aurantiacum" ? L. Vasseur, 1940.
Vzhled: Lodyhy 60-100cm, kalichovité květy, tmavě oranžová barva, purpurové
tečkování.
Moonlight VIa.
Rodičovství: Grex z křížení Companion strain x Golden Splendor. Jan de Graaff,
datum neuvedeno.
Lodyha: 120 - 190cm, tmavá, slabě tečkovaná.
Listy: Světle zelené, až 12cm dlouhé.
Květy: Barva světle žlutá (v angl. chartreuse yellow), petaly lehce tečkované, tvar
široce trubkovitý.
Doba květení: Červenec
Poznámka: Tak tuto lilii už delší dobu pěstujeme i u nás, pro svůj nádherný vzhled
byla často použita i ke křížení, patrně je diploid.
35
Moonlight VI ?
Rodičovství: Trubkovitý aurelián x L. nepalense!. Pojmenoval a registroval r. 1964
H.E. Barry.
V ILR je popsán vzhled pouze květu. Barva je žlutá, hrdlo oranžové se zelenými
nektariemi. Petaly se stáčejí, špičky zkroucené, okraje lehce zvlněné.
Je s podivem, že hybrid s tak nedostatečným popisem může být uveden v ILR a nic na
tom nemění ani závěrečná poznámka “Nepřijatelné jméno“.
Přehled apomixie u kvetoucích rostlin
Dr. Jeff Bennett, Christchurch, Nový Zéland
Úvod
Termín apomixie byl v minulosti používán jako všeobecný termín pro jakoukoli
formu nepohlavního rozmnožování rostlin, včetně vegetativního množení. Tento
původní význam byl později omezen, a nyní se používá jen pro ty nepohlavní procesy,
které se uskutečňují ve vajíčku (ovariu) kvetoucích rostlin – tedy samičích orgánech,
které se vyvinuly aby sloužily pohlavnímu rozmnožování angiosperm
(krytosemenných rostlin) (Asker a Jerling, 1992).
Apomiktické děje napodobují mnoho z dějů normálního pohlavního
rozmnožování a nakonec dají vzniknout klíčivým semenům. Zásadním rozdílem je
ovšem to, že apomiktické embryo se utvořilo pouze z buněk pletiva mateřského
vajíčka, na rozdíl od pohlavního procesu, kde dochází ke spojení samčích a samičích
gamet (vajíček a pylu). Cytologická studia pomohla objasnit, že apomiktické děje se
odchylují od běžného pohlavního procesu v řadě kroků. Tyto vývojové odchylky se
objevují v běžně identifikovatelných kombinacích, takže apomiktické procesy byly
rozděleny na tři mechanismy, pojmenované diplosporie, aposporie a adventivní
embryonie (Asker a Jerling, 1992). Každý z těchto apomiktických dějů se odlišuje
podle doby, ve které je během vývoje vajíčka započat, v porovnání s průběhem
běžného pohlavního procesu. Klíčivá semena, která vzniknou z apomiktického
rozmnožování obsahují embrya která mají (vyloučíme-li možné případy mutací)
genetickou konstituci identickou s mateřským rodičem (Koltunow, 1994).
Apomixie byla pozorována přinejmenším u tří tisíc rostlinných druhů,
pocházejících z třiceti pěti různých čeledí a je nejběžnější v čeledích Gramineae
(trávy) Compositae (složnokvěté), Rosaceae (růžovité) a Rutaceae (routovité)
(Richards, 1986; Hanna a Bashaw, 1987). Pomineme-li avšak výše zmíněné rody,
apomixie není už tak běžná u okrasných rostlin anebo u důležitých zemědělských
plodin. Doklady o apomixii u rodu Lilium jsou vzácné, ačkoli existuje tradovaný důkaz
pro některé druhy (např. L. regale), který dokládá prvky apomixie, což však nebylo
jasně prokázáno.
Kdyby mohla být apomixie zavedena do hlavních okrasných a zemědělských
rostlin, byla by to levná cesta pro udržení daného genotypu, zachování takových
vlastností jako je heterose (vitalita a vzrůst hybridů) po všechny následné generace a to
prostřednictvím semen (Hanna a Bashaw, 1987). Apomiktické rostliny by se mohly
36
stát stálým a obnovitelným zdrojem semen, schopných poskytnout plodiny s vysokým
výnosem, což je neocenitelná zemědělská vlastnost, významná zvláště pro rozvojové
země. Programy zaměřené ne zavedení apomixie do polních plodin za pomoci běžného
křížení byly téměř všechny neúspěšné, ačkoli existuje výjimka u kystnatky klasnaté
(Pennisetum typhoides) (Djuardin a Hanna 1989). Pokračování v takto organizovaných
hybridizačních programech je velmi důležité, a větší porozumění procesům, které řídí
apomixii na molekulární úrovni, by mohlo usnadnit přenesení apomixie do plodin
největšího ekonomického významu (Koltunow, 1994).
Typy apomixie
Jako další přídavek k poznání apomixie se přišlo na to, že může být obligátní
(pravidelná, vždy nastávající) nebo fakultativní (náhodná, nepravidelná). Obligátně
apomiktické rostliny dávají potomstvo s nimi identické a apomixie je stálým rysem
potomstva i v následujících generacích. To znamená že neredukované vaječné buňky
ve všech vajíčkách v celém ovariu se vyvíjejí parthenogeneticky (bez pomoci běžného
oplození). U obligátně apomiktických rostlin neexistuje pohlavní rozmnožování, které
by dalo embryo co do genetické konstituce rozdílné od mateřského rodiče (Bashaw a
Hanna, 1990). Obligátně apomiktická rostlina má následující vlastnosti, které jsou
odchylné od normálního pohlavního procesu: chybí zde redukční dělení, chybí zde
jaderná fúze, což je nahrazeno spontánním vývojem embrya a spontánním vývojem
endospermu (Koltunow, 1994).
Fakultativně apomiktická rostlina má schopnost se rozmnožovat jak pohlavně,
tak i apomikticky, to znamená že má určité procento vajíček s pohlavně vzniklým
zárodečným vakem, který obsahuje redukované vaječné buňky, které mohou být
oplozeny normálním pohlavním způsobem (prostřednictvím pylu). Potomstvo
fakultativně apomiktické rostliny poskytuje variabilní populaci semenáčů, z nichž
některé jsou identické s rostlinou mateřskou a ostatní jsou pohlavní kříženci (Asker,
1980).
Ohledně apomiktických mechanismů zmíněných v úvodu,
adventivní
embyronie je fakultativní proces a diplosporie a aposporie může být jak obligátní
nebo fakultativní, což záleží na stupni pohlavnosti v populaci vajíček daného květu.
Všeobecně většina apomiktických rostlin má tendenci být fakultativní (Koltunow,
1994).
Jsou důkazy, že stupeň apomixie mateřské rostliny může být ovlivněn řadou
vnějších vlivů. Jak fotoperioda (délka světlého dne), tak i teplota dokáže ovlivnit
úroveň apomixie u některých rostlin (Knox a Heslop-Harrison, 1963; Knox 1967;
Evans a Knox, 1969; McWilliam et al.,1978). Ukazuje se, že anorganické soli
(Gounaris et al., 1991) a úroveň výživy (Cox a Ford, 1987), také mohou modifikovat
stupeň sexuality na úkor nebo ve prospěch apomixie. Také načasování apomiktických
procesů může být ovlivněno některým z výše zmíněných faktorů (Nogler, 1984). Jak
ovšem tyto faktory uplatňují svůj vliv a eventuelně převáží na stranu sexuality nebo
apomixie, není ještě dosud jasně vysvětleno.
Využití apomixie v zemědělství
Jednou z hlavních výhod apomixie je fakt, že umožňuje získané hybridy nebo
genotypy, dále množit beze změny bez ohledu na jejich heterozygotnost (genetickou
37
proměnlivost, prokříženost, nestejnorodost vloh). Kteroukoli vynikající obligátně
apomiktickou rostlinu můžete za podmínek umožňujících volné opylení namnožit
pomocí semen v neomezeném počtu populací, bez ztráty na životaschopnosti nebo
jakékoli změny v genotypu (Hanna a Bashaw, 1987). Nové apomiktické rostliny
můžete vyšlechtit pomocí křížení pohlavních a apomiktických rostlin, protože
apomiktické rostliny produkují obvykle normální redukované samčí gamety (pyl)
(Koltunow,1993). Navíc produkce apomiktických klonů není důležitá jen pro semeny
množené polní plodiny, ale také pro rozmnožení heterozygotních ozdobných rostlin,
ovocných stromů a lesních dřevin. Apomiktická semena pomohou odstranit drahé a
časově náročné metody vegetativního množení, které jsou v současné době ve velkém
rozsahu používány pro masovou produkci těchto plodin.
Apomixie může zjednodušit komerční produkci hybridních semen, jelikož není
nutná izolace květů ani při produkci F1 generace ani při udržování rodičovských linií.
Nechtěné opylení je zcela vyloučeno u pravidelně apomiktických rostlin. Také
možnost mechanické záměny je značně menší, protože při rozmnožování hybridu
zacházíme s méně liniemi. Všechny tyto faktory by pomohly snížit náklady při
produkci hybridního osiva (Koltunov et al., 1995).
Ačkoli apomixie má ve své ideální podobě mnoho výhod, je nutno poznamenat,
že toto ideální rozmnožování nelze dosáhnout u všech rostlinných druhů. Předtím, než
můžete použít apomixii pro úspěšnou produkci nových kultivarů, musíte prostudovat a
dokonaleji porozumět takovým faktorům, jako jsou například náhodné jednání, počet
zapojených genů, modifikační vliv chemikálií, vnější vlivy počasí, stupeň ploidie,
anebo sterilita semen (Hanna and Bashaw, 1987).
Jedna z možných nevýhod apomixie je hrozba, kterou představuje pro současné
producenty hybridních semen. Dnes si totiž farmáři mohou vypěstovat osivo sami,
nebo k tomu mohou použít část své úrody. Avšak nová zákonná ustanovení budou
ochraňovat práva a patenty společností, které uvedly nové vývojové lilie plodin na trh,
bez ohledu na způsob dalšího množení zakoupené linie. Navíc je pravděpodobné, že
zakoupení osiva od specializovaného výrobce vyústí ve velkoprodukci takového osiva,
aby byla zajištěna kvalita. Porozumění procesu apomixie na molekulární úrovni může
případně umožnit řídit a využít apomixii při produkci komerčního hybridního osiva,
takže apomixie se po jediné generaci již nebude v dalších generacích udržovat, což
umožní obchodní ochranu hybridních linií (Koltunow et al., 1995).
Indikátory apomixie
Na vzhledu apomiktické rostliny nenalezneme nic zvláštního, zato její
potomstvo bude mít jisté charakteristiky, které mohou posloužit jako užitečný
indikátor apomiktického množení. Odhalení apomiktických vlastností pouze na
základě morfologických (vzhledových) znaků vyžaduje pečlivé sledování potomstev
jednotlivých rostlin, a to prostřednictvím člověka, který je dokonale seznámen se
způsobem, kterým byl rodič opylen i s očekávanou variabilitou mezi obvyklým
sexuálně vzniklým potomstvem. Pokud například chybí proměnlivost u potomstva
heterozygotní nebo křížem opylené rostliny a získané potomstvo silně připomíná
mateřského rodiče, může to být způsobeno apomixií.
Obligátní apomixie bývá obvykle rozeznána snadněji u rostlin, které jsou
heterozygotní anebo opylené křížem (vzájemně jedna druhou). Potomstvo obligátně
38
apomiktické rostliny je zcela uniformní (stejné) a navíc identické s mateřským
rodičem. Výrazná stejnorodost u obligátně apomiktických rostlin je obvykle dosti
nápadná při hodnocení nových oddílů semenáčů, pokud ovšem nebylo osivo
pomícháno. V testování daného potomstva, získaného kombinací dvou rostlin, musíme
ovšem dále pokračovat, použít například semena z volného opylení, aby bylo možno
zjistit zda jde o sexuálně vzniklé potomstvo, částečně sexuálně vzniklé (u
fakultativních, tzn. částečně apomiktických rostlin), anebo se jedná o další
apomiktický strain (Hanna a Powell, 1973). Je dosti nepravděpodobné, že by se
obligátně apomiktická rostlina objevila najednou během testování běžně sexuálně se
množících rostlin. Pokud ovšem rozdělení znaků u potomstva není v souladu
s očekávaným, může být rostlina považována za pravděpodobně apomiktickou a
navržena k dalšímu testování.
Odhalení fakultativní (částečné, náhodné) apomixie je podstatně obtížnější,
avšak užívají se tytéž postupy a indikační znaky. Fakultativně apomiktická rostlina je
částečně schopna pohlavního množení, a tak zjišťujeme, že přestože o ní víme, že není
homozygotní (čistokrevná) a nebyla samoopylena, objevují se v jejím jinak celkem
stejnorodém potomstvu některé více se odlišující rostliny. Relativní proporce
potomstva vzniklého pohlavně a apomikticky může být velmi variabilní dokonce i u
téže rostliny. Tím pádem je prvotním ukazatelem fakultativní apomixie přítomnost
neobvykle početné části potomstva, které je identické s mateřskou rostlinou nebo je jí
silně podobné, ale na druhé straně jsou v potomstvu i rostliny které jsou výrazně
vzhledově odlišné a tudíž pravděpodobně hybridního původu. Obvykle ovšem
fakultativně apomiktická rostlina neposkytne žádného jedince, který by byl obligátně
apomiktický, i jedinci shodní s mateřským rodičem mohou být nanejvýš fakultativně
(částečně) apomiktičtí a budou poskytovat proměnlivé potomstvo. (Bashaw, 1980).
Zjišťování apomixie pomocí morfologických charakteristik u rostlin, které jsou
relativně homozygotní (čistokrevné) nebo samoopylené by bylo pravděpodobně
využito jen ve šlechtění rostlin anebo ve studiích dědičnosti. Předpokládáme-li, že
obvyklá sterilizace mateřské rostliny včasným odstraněním prašníků je spolehlivá,
nebo že mateřský rodič nemá plodný pyl, potom bude zřejmé, že objeví-li se ve
F1 potomstvu této rostliny typy podobné matce, a nikoli očekávané hybridy, může to
znamenat apomixii. Další indikací apomixie je to, že F1 potomstvo není ve
sledovaných znacích rozděleno normálně, anebo že se objeví vzhledově věrné
vyšlechtěné linie již v potomstvu prvních generací (Hanna a Powell, 1973).
Pokud známe počet chromosomů, jejich chování při meiozi (redukčním dělení)
a plodnost mateřské rostliny, máme tak k dispozici další indikátory apomixie.
Například pokud zjišťujeme stálý počet chromosomů u aneuploidních rostlin, anebo
dobrou produkci semen u rostlin známých velkou nepravidelností při meiozi svědčí to
pro apomixii (Muntzing, 1933). Fertilita u triploidů, u kříženců z méně příbuzných
rodičů (jak např. při mezisekčním křížení lilií) a u jiných rostlin, kde bychom
očekávali spíše sterilitu, může též znamenat, že rostlina je apomiktická. Spontánní
podíl polyploidních rostlin v potomstvu znamená, že rostlina produkuje neredukované
gamety, což je tendence k apomixii (Bashaw, 1980).
Máme li potvrdit apomixii a zjistit způsob, jakým vzniká, jsou nutné testy
potomstev, kombinované s cytologickým vyšetřením vývoje zárodečného vaku.
Jakmile zjistíme zdroj a následný vývoj buněk, ze kterých vzniká apomiktické embryo,
39
je mechanismus vzniku apomixie je objasněn. K tomu lze využít pouze cytologické
studie. Naneštěstí nám cytologické studie neřeknou, jak často se u fakultativně
apomiktických rostlin apomiktické semeno tvoří. Tuto informaci získáte jedině
sledováním podílu rostlin mateřského typu v potomstvu (Koltunow, 1993).
Shrnutí a závěry
Zavedení apomiktického množení do důležitých plodin jak zemědělských tak i
okrasných, umožní udržení heterozygotních (nečistokrevných, získaných křížením)
genových kombinací, a umožní udržování nových heterozygotních kultivarů
s žádoucími vlastnostmi, získaných prostřednictvím šlechtitelských programů,
například s odolností proti chorobám nebo zvětšenou výtěžností plodů. Tím je dáno, že
pomocí apomixie bude možné udržet heterozní efekt (mohutnější vzrůst F1 hybridů a
jejich životaschopnost), semena hybridních odrůd bude možné získat bez udržování
rodičovských linií, jejichž křížením bychom teprve získali hybridní F1 generaci s
žádoucími vlastnostmi.
Zavedení aposporie do pohlavně množené plodiny hospodářského významu a
získání apomiktické kystnatky klasnaté (Pennisetum typhoides) (Djuardin a Hanna,
1989) je první význačnou událostí. Bylo přitom užito pouze běžných šlechtitelských
metod, pomocí kterých byl zaveden jediný chromosom, který obsahoval veškerý
potřebný genetický materiál propůjčující rostlinám apomiktické vlastnosti.
Jakmile jednou budou izolovány apomiktické geny, bude možno již rychleji
přenést apomixii do ekonomicky významných plodin za užití metod transformace
rostlin. Úspěch ale závisí na existenci vhodného transformačního a regeneračního
postupu pro konkrétní druh rostliny. Další přídavné faktory, které jsou velmi důležité
pro úspěšné mezidruhové a mezirodové křížení, jako jsou například polyploidie,
fylogenetická příbuznost a vzájemná kompatibilita by neměly bránit při přenosu
izolovaných genů pomocí molekulární transformace.
Pro zemědělské použití je potřebné zcela upevnit genotyp (všechny vlastnosti
rostliny) a proto bude nutné u zemědělských plodin zavést obligátní apomixii.
Apomiktické mechanismy by měly být svázané také s pohlavními procesy. Mitotická
diplosporie je v tomto případě dobrou možností, protože při ní probíhá autonomní
formování endospermu a v každém semeni se utvoří obvykle jen jedno embryo.
V současnosti je základní výzkum zaměřen na to, jakým způsobem je apomixie
řízena na molekulární úrovni a jak je možno tento proces ovlivnit. Tímto výzkumem
získáme tu nejpotřebnější informaci o typech genů, které se uplatňují při iniciaci
vývoje embrya u rostlin.
Nejdůležitějším přínosem apomixie pravděpodobně bude zlepšení produktivity
plodin, zrychlení šlechtění nových odrůd, zlevnění metod produkce hybridních semen
ozdobných a užitkových plodin, a zmenšení ztrát, které nastávají v důsledku
nepříznivých podmínek pro opylování.
Literární odkazy:
Asker, S. (1980) Gametophytic apomixis: Elements and genetic regulation. Hereditas 93: 277-293.
Asker, S. E., Jerling, L. (1992) Apomixis in plants. Boca Raton: CRC Press.
Bashaw, E. C. (1980) Apomixis and its application in crop improvement. In hybridization of crop
plant (Fehr, w. r. and Hadley, H. H. eds.), 45–63. American Society of Agronomy and Crop Science of
America, Publishers, Madison, Wisconsin, USA.
40
Bashaw, E. C., and Hanna W. W. (1990) Apomictic reduction. In Reproductive verstatility in the
Grasses, G. P. Chapman, ed. Cambridge: Cambridge University Press, pp. 100-130.
Cox T. and Ford, H. (1987) The plastic growth responses of three agamo species of dandelion to two
levels of nutrient. Ann. Bot. 59: 81-91
Djuardin, M., and Hanna, W. W. (1989) Developing apomictic pearl millet – Characterization of a
BC3 plant. J. Genet. Breed. 43: 145-151
Evans, L. T. and Knox, R. B. (1969) Environmental control of reproduction in Themeda australis.
Aust. J. Bot. 17: 375-389.
Gounaris, E. K. Sherwood, R. T., Gounaris I., Hamilton, R. H. and Gustine, D. L. (1991) Inorganic
salts modify embryo sac development in sexual and aposporous Cenchus ciliaris. Sex. Plant Reprod. 4:
188-192.
Hanna, W. W. and Bashaw, E. C. (1987) Apomixis: Its identification and use in plant breeding. Crop
Sci. 27: 1136-1139.
Hanna, W. W. and Powell, J. B. (1973) Stubby Head, and induced facultative apomict in pearl millet.
Crop Science, 13: 726-728.
Knox, R. B. (1967) Apomixis. Seasonal and population differences in a grass. Science 157: 325-326.
Knox, R. B. and Helsop-Harrison. J. (1963) Experimental control of aposporous apomixis in a grass of
the Andropogoneae. Botaniska Notiser. 116: 127-141.
Koltunow, A. M. (1993) Apomixis: Embryo sacs and embryos formed without meiosis or fertilisation
in ovules. The Plant Cell, 5: 1425-1437.
Koltunow, A. M. (1994) Apomixis – other pathways for reproductive development in angiosperms. In
Genetic control of self-incompatibility and reproductive development in flowering plants. (Williams,
E. G., Clarke, A. E. and Knox, R. B. eds.), 486-512, Kluwer Academic Publishers, Dordrecht,
Netherlands.
McWilliam, J. R., Shanker, K. and Knox, R. B. (1978) Effects of temperature and photoperiod on
growth and reproductive development in Hypparhenia hirta. Aust. J. Agric. Res. 21. 557-569.
Untzing, A. (1933) Apomictic and sexual seed formation in Poa. Hereditas 26: 115-190.
Nogler, G. A. (1984) Gametophytic apomixis. In Embryology of Angiosperms, B. M. Johri, ed.
Springer-Verlag, berlin, pp. 475-518.
Richards, A. J. (1986) Plant Breeding Systems. George Allen and Unwin, London.
Z ročenky NALS 2003 přeložil Petr Šrůtka.
Dr. Wilbert G. Ronald, šlechtitel
I.J.Černohorský
Nedávno jsem slíbil, že se o Wilbertu G. Ronaldovi rozepíši více. Citoval jsem
jeho práci o vývoji embrya v diploidních Black Beauty (viz článek Panta rhei….)
Wilbert G. Ronald je Kanaďan. V roce 1968 dosáhl titulu M.Sc., tj. vystudoval
univerzitu na úroveň Master of Science. Nastoupil do šlechtitelské stanice na jihu
provincie Manitoba, do Morden Research Station. Tam se setkal s liliemi, protože
stanice měla sbírku šlechtěnců od Dr. Portera a Pattersona (vzpomeňte Patterson
hybridy). Již tehdy si všiml, že chybí mezidruhová šlechtění. V roce 1971 začala, pod
vedením Dr. Petra Aschera v St. Paul, Minnesota, jeho práce na poli šlechtění rostlin.
Jeho doktorská práce se týkala self inkompatibility u chrysantém, snažil se nalézt
kontakty s výzkumníky zabývajícími se liliemi. Jedním z nich byl Dr. Harold Wilkins.
V této skupině právě končil práci o křížení aureliánů a L. longiflorum Julius
Wadekamper. Kosatcáři mezi námi si vzpomenou na udivující katalogy tetraploidních
vysokých kosatců z 80. let. To byl J. Wadekamper. Věnoval se liliím a on to byl, na
koho jsem se v počátcích mého působení v Martagonu obrátil, aby mne napojil na
41
někoho z NALS. Jeho zásluhou začal náš (můj a doc. Vereše) kontakt s paní Dorothy
Schaefer. Trvá dodnes. V St. Paul tehdy pracoval na studiu interakcí mezi pylem a
čnělkou muž jménem Bob Campbell a Peter Ascher se zabýval mimo jiné studiem
pylové láčky.
Ronald se nejprve věnoval práci na obnovení fertility u diploidní BB, to je ta
práce, která vedla k nálezu částečné schopnosti vytvořit embryo po některých
kříženích. Ta práce byla otištěna v roce 1975 v časopisu „Euphytica“.
Druhý projekt se zabýval studiem růstu pylové láčky čnělkou po
mezidruhových kříženích u lilií. Rostlinný materiál dodala Oregon Bulb Farms a
Edgar Kline (další významný muž světa lilií) také z Oregonu. Po získání doktorského
titulu se Ronald vrátil do Kanady, opět do Mordenu a dále pracoval na liliích. Mimo
jiné zjistil, že aurelián ´Damson´ je vynikajícím rodičem pro křížení s L. longiflorum,
s orientály a dokonce i s asijskými hybridy. Z Mordenu odešel v roce 1982 a věnoval
se vlastní firmě. V roce 1985 byla podepsána smlouva mezi Mordenem, Manitoba
Regional Lily Society a firmou Wilbura Ronalda o dokončení prací započatých na
Mordenské stanici a uvedení výpěstků na trh. Výpěstky, kterých se to týkalo jsou:
I. Aureliány x L. longiflorum
Prvá generace kříženců mezi ´Damsonem´ a ´Golden Clarion´ coby mateřské
rostliny. Semenáče byly zpětně kříženy s L. longiflorum klony, výsledkem byla
částečná ztráta odolnosti. Zpětné křížení na aurelián vedlo ke dvěma pěkným růžovým
hybridům s velmi dobrou životností.
II. Aureliány x orientály
Kříženec mezi ´Damsonem´ a L. speciosum rubrum dal ´Toronado´, ´Starburst
Sensation´ a řadu triploidních kříženců. Zpětné křížení ´Starburst Sensation´ na
aurelián vedlo k vynikající lilii, ´Northern Carillon´ a zpětné křížení na orientály
poskytlo odolnější orientály. Obě zpětná křížení ukázala zvýšenou fertilitu.
III. Aureliány x asijské hybridy
Nejzajímavější křížení vedla k odolným trubkám nebo pozdně kvetoucím,
vonícím asijským hybridům. Barvy zahrnují purpurovou, oranžovou, krémovou a
zlatožlutou.
Když se podívám zpět, vidím několik skutečností. Za prvé, trvalo 20 let, než
jsme se dostali k výsledkům, které umožnily uvést hybrid na trh. Za druhé bylo velmi
zajímavé být v čele výzkumu mezidruhových křížení, kéž bychom měli ty zkušenosti,
které máme dnes. A konečně, ta lítost nad hybridy, které jsme z různých důvodů
ztratili.Mám na mysli křížence mezi ´June Fragrance´ a asijskými hybridy a některými
orientálními hybridy. Ztráty jsou vždycky problémem u vzácných a obtížných křížení.
Kontinuita práce je velmi důležitá, nedůslednost v tomto smyslu vede
k neúspěchu projektu. Je zde tolik příležitostí ke šlechtění lilií vhodných pro studenější
oblasti a pro zahrady, takže je to výzva pro odvážné a vytrvalé.
42
Zprávy ze zámoří
Každoroční anketa Severoamerické liliářské společnosti o nejhezčí lilii přinesla
tyto výsledky:
Odrůdy:
1. Leslie Woodriff
2. Anastazia
3. Caravan
4. Iowa Rose
5. Starburst Sensation
6. Arabesque
7. Chianti
8. Pizzazz
9. Fangio
10. Louis XIV
Botanické druhy:
1. L. henryi
2. L. davidii
3. L. regale
4. L. speciosum
5. L. henryi var. citrinum
6. L. auratum var. platyphyllum
7. L. michiganense
8. L. duchartrei, L. formosanum,
9. L. leichtlini
Silk Road už nebyla uvedena proto, že už loni byla uvedena do Síně slávy a proto
se o ní už více nehlasovalo. Její první místo zaujala Leslie Woodriff, která už míří také
do Síně slávy. Mezi desítkou stabilně udržují místo další orienpety a také Iowa Rose,
která je u nás zatím málo k vidění, přitom je to velmi pěkná růžová Ib od R.
Prochasky.
Stojí zato se zamyslet nad prvním místem L. henryi a až nad čtvrtým místem L.
speciosum. V tomto případě dle mého soudu vítězila dostupnost a snadné pěstování
nad habitem lilie.
*****
Můžeme se zamyslet také nad výměnou semen v téže organizaci. Letošní
nabídkový seznam má už 26 stran formátu A4 včetně instrukcí. Složení sortimentu
podle jednotlivých skupin odráží šlechtitelské směry i zájmy.
Skupina
I.
II.
III.
IV
V.
VI.
VII.
VIII.
IX
počet nabídek (nikoli porcí)
r.2003 - 4
r.2004 - 5
92
101
61
42
0
0
18
19
2
0
258
237
23
64
29
50
131
132
Za povšimnutí stojí relativně vysoký počet křížení ve skupině martagonů a nejde
jen o několik marhan x X ale našel jsem tam mnoho soret, jejichž názvy jsem neznal.
43
Pro nás, liliáře jednoho mateřské lokality martagonu, je to trochu smutné vysvědčení.
Dominující vysoký počet křížení v VI. skupině už tolik nepřekvapuje jen
opětovně potvrzuje jak rostoucí oblibu trubkovitých lilií, tak také snadnost získávání
semen, která šlechtitelé ochotně nabízejí i rozdávají. Např. známý šlechtitel Calvin
Helsley nabízí více než padesát křížení. Bohužel, pro mne už to jsou hodně kyselé
hrozny a např. nad takovým L. henryi x rosthornii si můžu jen nechat zdát.
Mezi dodavateli jsem české jméno nenašel. Novinkou je nabídka fotografie od
rady šlechtitelů.
*****
Výzkumný fond NALS
Severoamerická liliářská společnost (NALS) podporuje výzkumné projekty
formou tzv. grantů, tento termín se dnes ve vědeckém světě používá téměř na celém
světě. Jedním z finančních zdrojů je veřejná korespondenční aukce do níž přispívají
svými dary členové NALS. Draží se nejenom cibule lilií, ale také různé , dnes už
vzácné liliářské publikace i výtvarná díla. Pokud jde o cibule lilií, jsou to samozřejmě
"vybrané kusy" a já jsem na ukázku některé vybral, řekl bych na namlsání. Dárcové
jsou vesměs světoznámí liliáři, proto uvedu i jejich jména.
Gene Fox: Nový martagon "Egg Nog", 150-180cm, 14-18 velkých květů, žlutých s
bílým (!) rubem.
Joe Halinar: Nové orienpety L. auratum x T. Black Beauty a T. Black Beauty x
Journey" s End.
Ed McRae: Šest importů od Chen Yi - Ll. rosthornii, sargentiae, sulphureum, taliense,
lankongense, dále L.regale a pět obrovských 4n trubek od Griesbacha v různých
barvách.
Judith Freeman : Čtyři největší cibule ze sklizně 2004, nové orienpety Pizazz,
Caravan, Luminaries a nový oranžově-rudý.
Frans Officer : Pět nových martagonů z líhně George-a Slate-a.
Ed Szoboczenski: Embryové kultury ve zkumavkách, pocházející z křížení
vynikajících lilií. Min. nabídka 15 USD.
(No není to k vzteku?).
Karel Vereš
O stránkách SZO Martagon na Internetu
Václav Vinčálek
SZO Martagon má své první měsíce na Internetu za sebou. Co všechno se nám
za období od února t.r. podařilo:
- na úvodní stránce SZO Martagon vás uvítá fotografie skupiny L.martagon,
kterou k tomu účelu připravil ing. P. Šrůtka,
- v rubrice „Historie SZO Martagon“ najdete zajímavý přehled o vzniku a o
působení naší organizace v celé své historii. Českou verzi zpracoval J. Kovář,
anglickou verzi zajistil dr .K. Vereš,
44
-
-
-
-
rubrika „O liliích“ obsahuje podrobnou informaci o zahradnickém třídění lilií,
kterou připravil dr. K. Vereš. Dále v rubrice najdete návody na pěstování
martagonů od ing. P. Šrůtky. Bohužel jsme ještě nenaplnili připravenou rubriku
o botanických liliích,
velmi obsažnou je rubrika „Časopis Liliář“. Zde jsou zájemcům zpřístupněna
všechna čísla našeho zpravodaje od roku 2000 do roku 2004. Naleznete zde
také přehled článků uveřejněných v Liliáři od roku 1987 do roku 2002. O náplň
této rubriky se postaral ing. V.Vinčálek spolu s ing. P. Šrůtkou,
rubrika „Přehled akcí“ obsahuje především seznam akcí, které pro své členy
přichystala naše organizace, a dále pak seznam všeobecných akcí pro
zahrádkáře. První část sestavil Ing. J. Ševčík, druhou B. Reisová. Podrobnější
pozvánku na výstavu ve Volyni zpracoval J. Kovář, obrazovou pozvánku na
výstavu v Rakovníku B. Reisová.
na www stránkách naleznete i obrazové zpravodajství z již uskutečněných akcí
– z jarní schůze Martagonu a z návštěvy ve skleníku Fata Morgana v Pražské
botanické zahradě. O tuto část se postaral ing. V. Vinčálek,
za pozornost stojí též rubrika „Důležité odkazy“, kde naleznete informace o
nekomerčních www stránkách o liliích a jiných rostlinách. Soupis stránek a
charakteristiku jejich obsahu připravil ing. V. Vinčálek.
Do původní struktury stránek jsme přidali rubriku „Fotogalerie“. V současné
době jsou v ní uveřejněny snímky od ing. V. Jošta. Na čtveřici z nich je zahrada ing.
Jošta s jeho novými výpěstky. Tyto fotografie doplňují vyprávění autora v Galerii
liliářů. Nahrazují tak fotografie, které by jinak měly jistě své místo přímo na stránkách
Liliáře.
Ve Fotogalerii jsou i aktuální snímky ing. Jošta z výstavy Flora 2005, na
kterých jsou záběry z jeho expozice na jmenované výstavě.
Dále ze můžete podívat na květy některých botanických druhů lilií. Zajímavý je
jistě snímek L.martagon v.daugava, L.martagon z Irkutska či L.martagon v.flavidum.
Webové stránky www.martagon.cz navštívilo od doby jejich spuštění, tedy asi
za tři měsíce provozu, více než 350 zájemců. Jsou aktualizovány zhruba každé dva
týdny a proto obsahují novinky i pro Vás, kteří jste je navštívili před časem.
Inzerce
Publikace vydané organizací Lilium Brno:
•
•
•
•
Pěstujme lilie (Howieová) …. 30 Kč
Odrůdy lilií pěstované u nás 2 (Mičulka) …. 70 Kč
Odrůdy lilií pěstované u nás 3 (Mičulka) …. 80 Kč
Liliářský terminologický slovník (Mičulka) …. 30 Kč
Publikace zasílá Karel Braun, U kapličky 21, 683 01, Rousínov po zaplacení publikací
a poštovného.
45