Definice přínosů neoadjuvatní chemoterapie karcinomu prsu
Transkript
ročník 4 Journal • číslo of 3 • 18. září 2012 Clinical Oncology E D I T O R I A L Definice přínosů neoadjuvatní chemoterapie karcinomu prsu Anne F. Schott a Daniel F. Hayes, University of Michigan, Ann Arbor, MI Viz související článek na str. 164 „Většinu sporů by bylo možno rychle ukončit, kdyby ti, kteří je vedou, nejprve přesně definovali své výrazy a řídili se svými defi‑ nicemi.“ − Tryon Edwards1 Předoperační nebo neoadjuvantní chemoterapie je jednou z alter‑ nativ léčby pacientek s karcinomem prsu v časném stadiu. Neodju‑ vantní léčba je přirovnávána ke standardní, pooperační adjuvantní chemoterapii s dvojím cílem: zlepšit přežití a usnadnit provedení lokální terapie. Studie National Surgical Adjuvant Breast and Bowel Project (NSABP) B‑18 a jiné studie2,3 však naneštěstí neprokázaly prodloužení celkového přežití po neoadjuvantní chemoterapii. Neo‑ adjuvantní chemoterapie může změnit neresekovatelný, lokálně pokročilý karcinom prsu na operabilní nádor4‑6 a může vést ke sní‑ žení stadia (downstaging) primárně operabilních nádorů, což se projeví mírným zvýšením (ze 7 % na 12 %) počtu prs záchovných výkonů.3,7,8 Odpověď mnoha pacientek je však nedostatečná, nebo u nich není možno nezávisle na dosažené odpovědi provést operaci šetřící prs, buď pro postižení kůže či hrudní stěny, nebo pro pří‑ tomnost multicentrického či víceložiskového onemocnění.9 Kromě toho dává přibližně 10 % amerických žen přednost mastektomii, přes doporučení chirurga provést výkon šetřící prs.10 Neoadjuvantní terapie umožňuje vedle potenciálního přínosu spojeného se snížením stadia onemocnění přímé a časné pozoro‑ vání odpovědi na léčbu, což by mohlo teoreticky, v případě špatné odpovědi, umožnit změnu léčebného plánu. Je však známou skuteč‑ ností, že klinické a radiografické monitorování v průběhu neoadju‑ vantní chemoterapie s cílem předpovědět patologickou kompletní odpověď (pathologic complete response, pCR) je často nepřesné.11 I když není pochyb o špatné prognóze pacientek se špatnou počá‑ teční odpovědí, nevede vždy modifikace chemoterapie po pozoro‑ vané špatné odpovědi ke klinicky smysluplnému zlepšení dosaže‑ ných výsledků.12‑14 Vzhledem k těmto nedostatečným klinickým výhodám neoadjuvantní chemoterapie je za léčebný standard pova‑ žována pooperační adjuvantní systémová terapie.15 Stav před operací by mohl být příležitostí ke studiu vlivu systé‑ mových terapií na biologii karcinomu prsu.15 Neoadjuvantní che‑ moterapie je přínosem jako nástroj pro výzkum, protože je zde jako výsledný ukazatel k dispozici odpověď nádoru, a je dostupná tkáň pro biopsii a vývoj biomarkerů. K usnadnění studií neoadjuvatní terapie byly formulovány empirické definice pCR s cílem použít pCR jako zástupný ukazatel dlouhodobých výsledků. Ve větším Journal of Clinical Oncology, Vol 30, No 15 (May 20), 2012: pp 1747–1749 počtu studií bylo prokázáno, že zátěž patologicky detekovaným reziduálním onemocněním po neoadjuvantní chemoterapii je spo‑ jena s dlouhodobou prognózou.2,16‑18 Bylo však dosaženo jen malé, popřípadě žádné shody, co se týče přesné definice pCR. V článku doprovázejícím tento editorial hledají von Minckwitz a spol.19 východisko z dané kontroverzní situace na základě zkuše‑ ností získaných u více než 6 000 pacientek léčených v sérii sedmi prospektivních klinických studií neoadjuvantní chemoterapie zalo‑ žené na antracyklinech a taxanech (z nichž některé používaly také trastuzumab). Autoři porovnali několik stávajících definic pCR s cílem určit, do jaké míry je každá z těchto definic použitelná jako robustní zástupný ukazatel výsledného přežití pacientek. Podle oče‑ kávání zjistili, že s nejlepším přežitím korelovala nejvíce definice pCR, která připouštěla přítomnost nejmenšího reziduálního one‑ mocnění v prsu a uzlinách. Navzdory sdělením některých autorů, že reziduální invazivní karcinom nebo karcinom in situ malého roz‑ sahu nemá prognostický význam,16 ukazují výsledky této statisticky velmi silné, sdružené analýzy prospektivně provedených studií neo‑ adjuvantní léčby, že tomu tak není: zjištění jakéhokoli reziduálního karcinomu − in situ, invazivního nebo v axilárních lymfatických uzlinách − bylo spojeno s horší prognózou než v nálezu komplet‑ ního vymizení nádoru. Tento výsledek sám o sobě pravděpodobně není jediným důvo‑ dem opravňujícím k publikaci v odborném časopise s tak vysokým impact faktorem, jako je Journal of Clinical Oncology. Autoři však navíc přinášejí exaktně popsané výsledky neoadjuvantní chemote‑ rapie na základě hodnocení prognostického významu pCR zjiště‑ ného podle nejlepší definice pCR ze všech oddělených intrinsických biologických podtypů karcinomu prsu. Von Minckwitz a spol.19 při‑ nášejí na základě svého rozsáhlého souboru údajů jasný důkaz, že pCR po chemoterapii založené na antracyklinech a taxanech (nebo při jejím neprovedení) neměla žádný zásadní prognostický význam u pacientek s luminálními A nádory (s pozitivním estrogenovým receptorem [estrogen recepetor, ER] a/nebo pozitivním progeste‑ ronovým receptorem [progesterone receptor, PgR] a negativním receptorem 2 pro lidský epidermální růstový faktor [human epi‑ dermal growth factor receptor 2, HER2] s grade 1 nebo 2). Čet‑ nost pCR je v této skupině dokonce tak nízká (6,7 %), že by spíše mělo smysl reziduální onemocnění po léčbě cytotoxickou chemo‑ terapií očekávat. O něco větším překvapením již je, že u luminál‑ ních B nádorů s pozitivním HER2 (pozitivní ER a/nebo pozitivní PgR, pozitivní HER2, všechny grade) byla pCR poměrně málo © 2012 by American Society of Clinical Oncology 153 Editorial častá (11–22 %), i při použití trastuzumabu, a dosažení pCR v této podskupině také nepředpovídalo přežití. Naproti tomu bylo dosa‑ žení pCR u pacientek, jejichž podtyp je v typických případech spo‑ jen s horší prognózou (triple‑negativní, nebo negativní ER a pozi‑ tivní HER2) mnohem pravděpodobnější (28–32 %), a pacientky, které dosáhly pCR, měly mnohem lepší prognózu. Třebaže nejsou důvody pro tato zjištění na základě výsledků zcela jasné, je mož‑ ným vysvětlením, že u nádorů s menší buněčnou proliferací s pozi‑ tivním ER/PgR předpovídá chybění pCR po chemoterapii větší pří‑ nos budoucí hormonální terapie. Jako kliničtí lékaři si nemyslíme, že znalost odpovědi na neo‑ adjuvantní terapii (ať už je zvolena jakákoli definice) pomáhá v roz‑ hodování o léčbě. Uvažujme následující klinické scénáře pacientek léčených neoadjuvantní chemoterapií založenou na antracyklinech a taxanech: Prvním případem je pacientka s karcinomem prsu velikosti 3,0 cm, grade 2, s pozitivním ER/PgR a negativním HER2 a s kli‑ nicky hmatnou uzlinou, u níž se zjistí reziduální karcinom velikosti 1,0 cm a jedna pozitivní uzlina. Přes své reziduální onemocnění nemá nijak špatnou prognózu. Měla by být léčena hormonální tera‑ pií, která její přežití ovlivní pravděpodobně více než chemoterapie. V druhém případě dosáhne pCR podle kritérií von Minckwi‑ tze a spol.19 pacientka s karcinomem prsu velikosti 3,0 cm, negativ‑ ním ER/PgR, negativním HER2 a klinicky hmatnou uzlinou. Přes počáteční stav vysoce rizikového podtypu s pozitivní uzlinou má dobrou prognózu, možná lepší než výše popsaná pacientka první. Třetí pacientka, která má karcinom prsu velikosti 3,0 cm, nega‑ tivní ER/PgR, negativní HER2 s klinicky hmatnou uzlinou, má reziduální onemocnění velikosti 1,0 cm v prsu a jednu pozitivní lymfatickou uzlinu. Má vyšší riziko relapsu než obě výše popsané pacientky, ale přestože pacientky i lékaři často podlehnou poku‑ šení další léčby pacientek se špatnou prognózou, neexistují žádné důkazy, že tato léčba bude přínosem, a bude navíc zcela jistě spo‑ jena s větší toxicitou a nákladností. Tato studie von Minckwitze a spol.19 by měla bez ohledu na léčebný standard ovlivnit výběr pacientek do budoucích studií a jejich uspořádání a výsledné ukazatele. Autoři popisované stu‑ die i jiné práce20 doporučují, že pCR by mohla být použita jako zástupný ukazatel přínosu jednoho režimu ve srovnání s jiným, a tím umožnit provedení mnohem menších, ale stále ještě dosta‑ tečně statisticky silných studií k určení optimálních režimů che‑ moterapie a nalezení předpovědních biomarkerů. Výsledky von Minckwitze a spol. však ukazují, že je velmi nevhodné používat pCR jako primární výsledný ukazatel studií neoadjuvantní léčby hodnotící cytotoxickou chemoterapii u většiny pacientek, u nichž se při vyšetření zjistí nádory grade 1 nebo 2 s pozitivním ER a/nebo PgR. Studie von Minckwitze a spol. poskytuje lepší definici pCR pro studie u pacientek s ostatními podtypy karcinomu. Jejich stu‑ die se však nepokouší o definici, jaké procentní zlepšení četnosti pCR vede ke klinicky smysluplnému zlepšení přežití, což je však důležitý údaj pro navržení racionálních klinických studií používající zástupný výsledný ukazatel. Je možno argumentovat tím, že k nej‑ většímu pokroku v adjuvantní terapii v průběhu posledních 15 let vedlo přidání taxanů21 a přidání trastuzumabu u pacientek s nádory s pozitivním HER2.22 Obě skupiny léků vedly (nezávisle na definici pCR) v situaci neoadjuvantní léčby ke zdvojnásobení dosahova‑ ných četností pCR.23,24 Dnes, kdy jsou tyto terapie léčebným stan‑ dardem, by bylo pravděpodobně obtížné znovu dosáhnout dalšího 154 © 2012 by American Society of Clinical Oncology zdvojnásobení pCR použitím jiných terapií. To dokládá také fakt, že klinické studie neoadjuvantní léčby sponzorované v poslední době Cancer Therapy Evaluation Program (CTEP) při National Cancer Institute (NCI) měly statistickou sílu prokázat menší zvýšení čet‑ nosti pCR (snaha prokázat zlepšení ve srovnání s kontrolním rame‑ nem řádově o faktor 1,4–1,6),25‑27 navzdory tomu, že není známo, zda toto zvýšení četnosti pCR bude spojeno s klinicky smyslupl‑ ným prodloužením přežití. Jiným současným příkladem použití situace neoadjuvantní léčby pro vývoj léků a biomarkerů je studie I‑SPY 2 (Investigation of Serial Studies to Predict Your Therapeutic Response With Imaging and Molecular Analysis 2).28 V této studii je simultánně hodnocen větší počet nových léků v kombinaci s chemoterapií, a „z této stu‑ die by měly vzejít režimy, které budou s vysokou bayesovskou prav‑ děpodobností účinnější než standardní terapie, a jim odpovídající signatura (signatury) biomarkeru.“28(str. 98) Přestože tato novátorská studie již provádí nábor, objevily se určité pochybnosti o jejím pro‑ vedení. Předně nevíme, zda tyto nové léky s jejich novými mecha‑ nismy účinku povedou k dosažení pCR, nebo zda se to podaří v časovém rámci typickém pro neoadjuvantní terapie, za předpo‑ kladu, že budou účinné. Je např. známo, že použití neoadjuvantní endokrinní terapie vede k dosažení pCR v průběhu 4 měsíců, jedná se však o léky ze skupiny nejúčinnějších léků u karcinomu s pozi‑ tivními ER. Zadruhé byla většina nových léků podávána pouze omezenému počtu pacientek s metastázami, a proto nemusí být rozpoznány sice menší, ale významné toxické účinky. Podávání zmí‑ něných léků pacientkám s vyléčitelným karcinomem prsu vyvolává otázky o etičnosti tohoto postupu, zejména v populaci mladších žen s možností pozdějšího těhotenství. Je také možné, že nový lék bude antagonizovat přínos standardních terapií s již prokázanou účinností. Studie Southwest Oncology Group (SWOG) např. pro‑ kázala významné zkrácení přežití bez progrese (progression‑free survival, PFS) a celkového přežití (overall survival, OS) pacientek léčených kombinací tamoxifen plus chemoterapie.29 Doporuču‑ jeme proto postupovat při plánování těchto studií opatrně a vyzý‑ váme, aby byly provedeny velmi pečlivé preklinické a také před‑ běžné klinické studie k vyloučení případné oprávněnosti některé z uvedených pochybností. Můžeme shrnout, že přes možné zlepšení možností operační léčby lokálně pokročilého karcinomu prsu neoadjuvantní chemo‑ terapií je pro většinu pacientek vyžadujících chemoterapii klinic‑ kým léčebným standardem pooperační adjuvantní chemoterapie. V situaci výzkumu doporučujeme, aby neoadjuvantní studie, které ověřují klasické cytotoxické léky při použití pCR jako primárního výsledného ukazatele, zařazovaly pouze pacientky s nádory, které mají negativní ER nebo se vyznačují vysokou mírou proliferace. Důvodem je skutečnost, že u těchto pacientek byl prokázán pro‑ gnostický význam pCR. Nabádáme k přijetí jednotné definice pCR pro tyto případy, která již byla do značné míry objasněna právě výsledky studie von Minckwitze a spol.19 Podle našeho názoru je na místě opatrnost při plánování a provádění studií neoadjuvantní léčby fáze II hodnotících nové cílené léky, aby nedošlo k ohrožení pacientek neočekávanými toxickými účinky nebo antagonizují‑ cími lékovými interakcemi, a byly také minimalizovány možnosti nesprávně negativních závěrů o účinnosti buď protinádorových chemoterapeutik, nebo nových léků. Závěrem vyjadřujeme svůj souhlas s tím, že jednotné definice pojmů jako pCR přispějí k vytvoření vhodného rámce pro srovna‑ Journal of Clinical Oncology Editorial telnost publikovaných výsledků klinických studií. V podmínkách praktické klinické medicíny i klinického výzkumu je však třeba při‑ stupovat k těmto definicím s určitým odstupem a nedopustit, aby nás omezovaly nebo vedly špatným směrem. Jejich plný význam se projeví pouze v autentickém kontextu, pro který byly vytvořeny. Prohlášení autorů o možném střetu zájmů Všichni autoři vyplnili toto prohlášení; následující autoři udali finanční nebo jiný zájem, který je relevantní pro látku posuzovanou v tomto článku. Určité vztahy označené písmenem „U“ jsou ty, za něž nebyla obdržena žádná kompenzace; vztahy označené písmenem „C“ byly kompenzovány. Pro detailní popis kategorií prohlášení nebo pro více informací o politice střetu zájmů ASCO odkazujeme čtenáře na Author Disclosure Declaration a kapitolu Disclosures of Potential Conflicts of Interest v informacích pro autory. Zaměstnání nebo vedoucí pozice: Nikdo Funkce konzultant nebo poradce: Daniel F. Hayes, Oncimmune (C) Vlastnictví akcií: Daniel F. Hayes, Oncimmune Honoráře: Nikdo Financování výzkumu: Daniel F. Hayes, Veridex, Pfizer, Novartis Znalecký posudek: Nikdo Jiné odměny: Nikdo Podíl autorů na článku Psaní rukopisu: Všichni autoři Konečné schválení rukopisu: Všichni autoři Literatura 1. Edwards T: Dictionary of Thoughts. Detroit, MI, F. B. Dickerson Company, 1908, p 88 2. Fisher B, Bryant J, Wolmark N, et al: Effect of preoperative chemotherapy on the outcome of women with operable breast cancer. J Clin Oncol 16:2672‑2685, 1998 3. van der Hage JA, van de Velde CJ, Julien JP, et al: Preoperative chemo‑ therapy in primary operable breast cancer: Results from the European Organization for Research and Treatment of Cancer trial 10902. J Clin Oncol 19:4224‑4237, 2001 4. Hortobagyi GN, Ames FC, Buzdar AU, et al: Management of stage III primary breast cancer with primary chemotherapy, surgery, and radiation therapy. Cancer 62:2507‑2516, 1988 5. Danforth DN Jr, Lippman ME, McDonald H, et al: Effect of preopera‑ tive chemotherapy on mastectomy for locally advanced breast cancer. Am Surg 56:6‑11, 1990 6. Schwartz GF, Birchansky CA, Komarnicky LT, et al: Induction chemotherapy followed by breast conservation for locally advanced carcinoma of the breast. Cancer 73:362‑369, 1994 7. Semiglazov V, Eiermann W, Zambetti M, et al: Surgery following neoad‑ juvant therapy in patients with HER2‑positive locally advanced or inflammatory breast cancer participating in the NeOAdjuvant Herceptin (NOAH) study. Eur J Surg Oncol 37:856‑863, 2011 8. Fisher B, Brown A, Mamounas E, et al: Effect of preoperative chemo‑ therapy on local‑regional disease in women with operable breast cancer: Find‑ ings from National Surgical Adjuvant Breast and Bowel Project B‑18. J Clin Oncol 15:2483‑2493, 1997 9. Oh JL, Dryden MJ, Woodward WA, et al: Locoregional control of clinically diagnosed multifocal or multicentric breast cancer after neoadjuvant chemotherapy and locoregional therapy. J Clin Oncol 24:4971‑4975, 2006 10. Morrow M, Jagsi R, Alderman AK, et al: Surgeon recommendations and receipt of mastectomy for treatment of breast cancer. JAMA 302:1551‑1556, 2009 11. Schott AF, Roubidoux MA, Helvie MA, et al: Clinical and radiologic assess‑ ments to predict breast cancer pathologic complete response to neoadjuvant chemotherapy. Breast Cancer Res Treat 92:231‑238, 2005 12. Thomas E, Holmes FA, Smith TL, et al: The use of alternate, non‑crossre‑ sistant adjuvant chemotherapy on the basis of pathologic response to a neoadju‑ vant doxorubicin‑based regimen in women with operable breast cancer: Long‑term results from a prospective randomized trial. J Clin Oncol 22:2294‑2302, 2004 www.jco.org 13. von Minckwitz G, Kümmel S, Vogel P, et al: Neoadjuvant vinorelbine‑ capecitabine versus docetaxel‑doxorubicin‑cyclophosphamide in early nonre‑ sponsive breast cancer: Phase III randomized GeparTrio trial. J Natl Cancer Inst 100:542‑551, 2008 14. Wesolowski R, Budd GT: Neoadjuvant therapy for breast cancer: Assessing treat‑ ment progress and managing poor responders. Current Oncol Repo 11:37‑44, 2009 15. Gralow JR, Burstein HJ, Wood W, et al: Preoperative therapy in invasive breast cancer: Pathologic assessment and systemic therapy issues in operable disease. J Clin Oncol 26:814‑819, 2008 16. Mazouni C, Peintinger F, Wan‑Kau S, et al: Residual ductal carcinoma in situ in patients with complete eradication of invasive breast cancer after neoad‑ juvant chemotherapy does not adversely affect patient outcome. J Clin Oncol 25:2650‑2655, 2007 17. Symmans WF, Peintinger F, Hatzis C, et al: Measurement of residual breast cancer burden to predict survival after neoadjuvant chemotherapy. J Clin Oncol 25:4414‑4422, 2007 18. Rouzier R, Extra JM, Klijanienko J, et al: Incidence and prognostic signif‑ icance of complete axillary downstaging after primary chemotherapy in breast cancer patients with T1 to T3 tumors and cytologically proven axillary metastatic lymph nodes. J Clin Oncol 20:1304‑1310, 2002 19. von Minckwitz G, Untch M, Blohmer J‑U, et al: Definition and impact of pathologic complete response on prognosis after neoadjuvant chemotherapy in various intrinsic breast cancer subtypes. J Clin Oncol 30:1796‑1804, 2012 20. Wolff AC, Berry D, Carey LA, et al: Research issues affecting preoperative systemic therapy for operable breast cancer. J Clin Oncol 26:806‑813, 2008 21. Early Breast Cancer Trialists’ Collaborative Group (EBCTCG): Comparisons between different polychemotherapy regimens for early breast cancer: Meta‑ analyses of long‑term outcome among 100,000 women in 123 randomized trials. Lancet 379:432‑444, 2012 22. Romond EH, Perez EA, Bryant J, et al: Trastuzumab plus adjuvant chemo‑ therapy for operable HER2‑positive breast cancer. N Engl J Med 353: 1673‑1684, 2005 23. Bear HD, Anderson S, Smith RE, et al: Sequential preoperative or post‑ operative docetaxel added to preoperative doxorubicin plus cyclophosphamide for operable breast cancer: National Surgical Adjuvant Breast and Bowel Project Protocol B‑27. J Clin Oncol 24:2019‑2027, 2006 24. Buzdar AU, Ibrahim NK, Francis D, et al: Significantly higher pathologic complete remission rate after neoadjuvant therapy with trastuzumab, pacli‑ taxel, and epirubicin chemotherapy: Results of a randomized trial in human epidermal growth factor receptor 2‑positive operable breast cancer. J Clin Oncol 23:3676‑3685, 2005 25. SWOG: SWOG 0800: A randomized phase II trial of weekly nanoparticle albumin bound paclitaxel (nab‑paclitaxel) (NSC‑736631) with or without bevaci‑ zumab, either preceded by or followed by Q 2 week doxorubicin (A) and cyclophos‑ phamide (C) plus pegfilgrastim (Peg‑G) as neoadjuvant therapy for inflammatory and locally advanced HER‑2/neu negative breast cancer. http://www.swog.org/visi‑ tors/ViewProtocolDetails.asp?ProtocolID_2147 26. ClinicalTrials.gov: CALGB 40603: Randomized phase II 2 _ 2 factorial trial of the addition of carboplatin ± bevacizumab to neoadjuvant weekly paclitaxel followed by dose‑dense AC in hormone receptor‑poor/Her2‑negative resectable breast cancer. http://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT00861705 27. ClinicalTrials.gov: NSABP B40: A randomized phase III trial of neoadju‑ vant therapy in patients with palpable and operable breast cancer evaluating the effect on pathologic complete response (pCR) of adding capecitabine or gemcitabine to docetaxel when administered before AC with or without bevacizumab and correlative science studies attempting to identify predic‑ tors of high likelihood for pCR with each of the regimens. http://clinical‑ trials.gov/ct2/show/NCT00408408?term_NSABP_B40&rank_1 28. Barker AD, Sigman CC, Kelloff GJ, et al: I‑SPY 2: An adaptive breast cancer trial design in the setting of neoadjuvant chemotherapy. Clin Pharmacol Ther 86:97‑100, 2009 29. Albain KS, Barlow WE, Ravdin PM, et al: Adjuvant chemotherapy and timing of tamoxifen in postmenopausal patients with endocrine‑responsive, node‑posi‑ tive breast cancer: A phase 3, open‑label, randomised controlled trial. Lancet 374:2055‑2063, 2009 DOI: 10.1200/JCO.2011.41.3161; publikováno online před tiskem na www.jco.org 16. dubna, 2012 © 2012 by American Society of Clinical Oncology 155
Podobné dokumenty
Současný pohled na neoadjuvantní léčbu karcinomu prsu
p = 0,008). Předpokládá se tedy významná souvislost s dosažením pCR a zlepšením prognózy nemocných.18
Ve studii NSABP B-27 bylo sledováno 2 411 pacientek
s časným operabilním karcinomem prsu, které...
Diagnostika a léčba anemie u onkologických pacientů
polovinu
Zhodnocení po 8 týdnech
• při efektu pokračovat do cílové hladiny hemoglobinu 120-130
g/l a dále dávku individuálně titrovat
• pokud i po zdvojnásobení dávky byl vzestup hemoglobinu o
více...
Pokroky v klinické onkologii za rok 2011
kem. Podle nám dostupných informací jde o první přesvědčivý
důkaz, že inhibitor aromatázy snížil riziko prvního karcinomu
prsu; na jeho základě se exemestan stává novou alternativou
pro ženy po men...
Schválení doporučeného postupu CCO pro adjuvantní ovariální
odlišné od těch, které byly zařazeny do skupin bez systémové
terapie ve studiích realizovaných více než před deseti lety.
Z dostupných důkazů vyvozuje pracovní skupina Breast Cancer
DSG, že OA je ...