Konflikty studen vlky

© Gymnázium Václava Hraběte Hořovice,
Jiráskova 617
Konflikty studené války
(výukový materiál pro studenty sexty)
Autor: Mgr. Roman Urbánek
A) Korejská válka (1950-1953)
• po skončení 2. světové války a po porážce
Japonska se obnovila občanská válka v Číně
mezi komunisty (Mao Ce-tung) a nacionalisty
(generál Čankajšek)
• na začátku roku 1949 obsadili komunisté
Peking, v říjnu byla vyhlášena Čínská lidová
republika
• zbytky Čankajškových vojsk se uchýlili na ostrov
Taiwan, kde vytvořili vlastní stát (Čínskou
republiku – zástupce Čankajškovy vlády byl po
mnoho let členem Rady bezpečnosti OSN)
• komunistické vedení
Číny v roce 1950
uzavřelo spojeneckou
smlouvu se Sovětským
svazem, která
zahrnovala i vzájemnou
vojenskou pomoc
• v důsledku vítězství
čínských komunistů
musely Spojené státy
americké přehodnotit
svůj vztah k
poraženému Japonsku
http://forum.valka.cz/files/mao-velky_kormidelnik_1949.jpg
• Japonsko po kapitulaci obsazeno americkými
jednotkami, okupační správě byla podřízena
japonská vláda
• japonští váleční zločinci byli souzeni tribunálem
v Tokiu
• Američané vnutili Japoncům novou
demokratickou ústavu, která s malými změnami
platí dodnes (funkce císaře pouze
reprezentativní – Hirohito)
• v Japonsku postupováno podobně jako v
případě programu „4 D“ pro Německo (výdaje na
armádu omezeny – místo toho investice např.
do vzdělání)
◄ Japonský císař
Hirohito a generál
Douglas MacArthur, který
stál v čele americké
okupační správy
http://i.telegraph.co.uk/multimedia/archive/01523/macarthur_1523786i.jpg
• v roce 1951 uzavřelo Japonsko se západními
mocnostmi mírovou smlouvu, USA ve speciální
smlouvě přebíraly povinnost bránit Japonsko v
případě jeho napadení (americko-japonské
spojenectví trvá dodnes)
• v letech 1910–1945
Korea součástí
Japonska, Korejský
poloostrov po roce 1948
rozdělen na dva státy:
- Korejská lidově
demokratická republika
(na území osvobozeném
roku 1945 od Japonců
Rudou armádou)
- Korejská republika (na
území osvobozeném
http://www.cotf.edu/ete/images/modules/korAmeričany)
ea/kpartition.gif
http://www.neaktuality.cz/wpcontent/uploads/kimirsen.jpg
• severokorejský diktátor Kim Ir-sen se rozhodl si
podmanit celý Korejský poloostrov, se
souhlasem Stalina zaútočili Severokorejci
v červnu 1950 na Jižní Koreu, během několika
dnů byl dobyt i Soul
• Rada bezpečnosti OSN útok odsoudila a
pověřila USA, aby spolu s dalšími státy zasáhly
na obranu Korejské republiky
• pod tlakem mezinárodních jednotek musela Kim
Ir-senova armáda ustoupit z Jižní Koreje a
stáhnout se hluboko na sever – díky vojenské
pomoci asi miliónu „čínských dobrovolníků“ se
podařilo Severokorejcům odrazit útok jednotek
OSN a zaútočit opět na jih
• nakonec se bojová linie v průběhu roku 1951
ustálila na původní hranici mezi oběma
korejskými státy
▼ Průběh korejské války:
http://www.classzone.com/cz/books/amer_hist_survey/resources/htmls/chapter_maps/ah27_koreanwarm.jpg
• podepsání příměří bylo možné až po Stalinově
smrti († 1953), hranice mezi oběma zeměmi byla
potvrzena na 38. rovnoběžce
• nikdy nedošlo k podepsání mírové dohody, de
iure jsou oba korejské státy dodnes ve válečném
stavu
B) Dekolonizace (= odstraňování kolonialismu)
• konec éry evropských koloniálních impérií ve
světě – většina bývalých kolonií se
osamostatnila
Důvody:
• 2. světová válka posílila sebevědomí
kolonizovaných národů (např. japonská expanze
prováděna pod heslem: „Asie Asiatům“, Indové
bojovali po boku Britů proti Japoncům atd.)
• Francie a Nizozemí okupovány Němci – ztráta
kontaktu s mimoevropskými koloniemi (větší
míra samostatnosti)
• západoevropské státy postiženy válkou,
oslabeny politicky i hospodářsky; nechuť
veřejnosti utrácet peníze místo obnovy vlastních
zemí za války k udržení předválečných
koloniálních říší
• morální aspekt (bojovali proti okupaci ze strany
Německa, teď by měli válčit za ovládnutí jiných)
• podpora národně-osvobozovacího boje proti
tradičním koloniálním velmocím ze strany USA a
Sovětského svazu (snaha zavděčit se a získat
nově vzniklé státy na „svou stranu“, mít přístup k
levným nerostným surovinám a na tamní trhy)
• týkalo se to zejména oblasti Blízkého východu,
•
•
•
•
jižní a jihovýchodní Asie a Afriky
osamostatněné státy patřily (a dodnes většina z
nich patří) k málo hospodářsky rozvinutým
zemím = tzv. „rozvojový svět“
vznikly v době bipolárně rozděleného světa =
tzv. „třetí svět“ – tyto státy až na výjimky (např.
Indie, Egypt – „Hnutí nezúčastněných zemí“)
hrály v mezinárodní politice marginální roli
politickou závislost u většiny zemí nahradila
ekonomická závislost (neokolonialismus)
vládnoucí elity nově osamostatněných zemí
zpravidla nevládli lépe a demokratičtěji než
někdejší kolonizátoři (s výjimkou např. Izraele,
Indie a některých latinskoamerických zemí) –
zkorumpované a v přepychu si libující
autoritativní režimy a vojenské diktatury, územní
spory vedly k častým pohraničním konfliktům, v
řadě zemí propukly dlouhotrvající ničivé
občanské války (do etnických i náboženských
sporů často zvenčí zasahovaly i obě
supervelmoci)
• většina zemí subsaharské Afriky je dodnes
odkázána na humanitární (potravinovou) a
rozvojovou pomoc od OSN a dalších
humanitárních organizací z bohatých západních
zemí
A) Blízký východ
• roku 1948 vznikl stát Izrael i
díky pomoci od poúnorového
Československa a dalších
socialistických států
◄ Podle plánu OSN (viz mapa)
měla být Palestina rozdělena
na dva státy – izraelský a
palestinský, Jeruzalém měl být
spravován mezinárodními
jednotkami
http://www.rpi-virtuell.net/workspace/AACE9780-532B46D6-BBC0-F5C6E9211FAB/.public/tagpage--992BF1215931-403B-9092-9EC11A06AEE8
- v květnu 1948 byl vyhlášen vznik židovského
státu, okolní arabské státy ho odmítly uznat a
vojensky ho napadly – v první izraelsko-arabské
válce Židé zvítězili (příměří uzavřeno v září
1949) a pro stát Izrael získali mnohem větší
území, než mu mělo připadnout podle
rozhodnutí OSN
- jediný demokratický stát na Blízkém východě,
úzké spojenectví s USA
- další konflikty: 1956, 1967 (tzv. šestidenní válka)
– Izrael obsadil Západní břeh Jordánu včetně
Jeruzaléma, Golanské výšiny, pásmo Gazy a
celý Sinajský poloostrov (později vrácen Egyptu
výměnou za uzavření vzájemné mírové dohody),
1973 (vypukla tzv. ropná krize jako reakce
arabských států na podporu USA a dalších
západoevropských států Izraeli)
http://i.idnes.cz/11/053/cl5/MBB3b50ca_z_izrael.jpg
◄Jásir Arafat stál v čele
Organizace pro osvobození
Palestiny (00P), která vedla proti
Izraeli ozbrojený boj i pomocí
teroristických útoků
http://img.aktuality.sk/stories/NAJNO
VSIE_FOTKY/OSOBNOSTI/SPOLO
CNOST/article/jasir_arafat_uniforma
_11_2.jpg
- roku 1994 se izraelské
jednotky stáhly z pásma Gazy
a Západního břehu Jordánu –
území předáno do rukou
palestinské samosprávy
B) Jižní a jihovýchodní Asie
• průběh dekolonizace (osamostatnění asijských
zemí):
- Filipíny (1946) – nezávislost na USA
- roku 1947 získala Britská Indie nezávislost,
krátce na to se rozpadla na dvě části: na
hinduistickou Indii a muslimský Pákistán; po
rozdělení Britské Indie opustilo své domovy
přes 8 miliónů lidí, 0,5 miliónu osob bylo zabito;
dodnes územní spory (pohraniční války) mezi
oběma zeměmi o oblast Džammú a Kašmír
- roku 1971 se od Pákistánu odtrhnul „Východní
Pákistán“ jako Bangladéš
◄ v čele indického boje za
nezávislost Mahátma
Gándhí (žil v letech 1869 až
1948) – prosazoval teorii
aktivního, ale nenásilného
odporu vůči britské
koloniální správě (2. říjen –
„Světový den nenásilí“)
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/MKGandhi.jpg
- Cejlon (1948) – roku 1972 nový název státu Šrí
Lanka
- Barma (1948) – dnes Myanmar
- Indonésie (1949)
- Laos (1953)
- Kambodža (1953) – v letech 1975–1979 u moci
Rudí Khmérové (vůdce Pol Pot), výsledkem
genocidy obyvatelstva na 2 milióny mrtvých
- Vietnam (1954)
- Malajsie (1957)
- Francie se pokusila po roce 1945 obnovit svou
nadvládu nad územím Francouzské Indočíny a
dostala se tak do konfliktu s místním národněosvobozovacím hnutím
- Indočínská válka (1946 až 1954) skončila
porážkou Francouzů – Laos a Kambodža získaly
nezávislost (1953); Vietnam se rozdělil na dvě
části:
a) komunistický Severní Vietnam (hlavní město:
Hanoj), v čele něhož stál Ho Či Min
b) Jižní Vietnam (Saigon), zdejší diktátorský režim
se orientoval na USA
C) Afrika
http://go.hrw.com/
venus_images/06
40MC28.gif
▲Afrika po 2. světové válce
◄ Průběh
dekolonizace
Afriky
http://static.newworldencyclopedia.org/4/40/Africa_independence
_dates.PNG
• po roce 1945 byly na území Afriky pouze tři
nezávislé státy: Libérie, Etiopie (Habeš) a Egypt
(fakticky)
• dekolonizace probíhala v několika etapách – od
počátku 50. let až do poloviny 70. let 20. století
(jako poslední se osamostatnily portugalské
kolonie Kapverdy, Angola a Mosambik)
• Velká Británie svým africkým državám dala hned
po roce 1945 větší míru samosprávy a nijak
nebránila jejich postupnému osamostatňování
(jako první získala v roce 1951 nezávislost Ghana)
– díky tomuto přístupu si udržela Velká Británie ve
většině svých bývalých kolonií politickohospodářský vliv
• v letech 1954 až 1962 probíhala krvavá alžírská
válka, kterou ukončil až Charles de Gaulle –
Alžírsko získalo nezávislost
• v roce 1960 se osamostatnilo nejvíce afrických
zemí („rok Afriky“), i po té většina afrických zemí
„závislých“ na bývalých kolonizátorech, zejména
ekonomicky (neokolonialismus)
• střet o tento vliv mezi Východem a Západem vedl
v řadě zemí k dlouhým a krvavým občanským
válkám (hospodářský rozvrat, etnické čistky apod.)
• hospodářsky nejvyspělejší zemí subsaharské
Afriky byla (a je i dnes) Jihoafrická republika; díky
politice rasové segregace (oddělení) – tzv.
appartheid – dlouhodobě v mezinárodní izolaci;
bělošská vláda pro původní domorodé
obyvatelstvo zřizovala v okrajových částech země
přelidněná černošská ghetta (tzv. bantustany),
černoši neměli právo volit
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/com
mons/1/14/Nelson_Mandela2008_%28edit%29.jpg
◄ Nelson Mandela stál v čele
boje proti apparteheidu (za to
dostal roku 1993 Nobelovu
cenu míru); prosadil i díky
mezinárodnímu tlaku konání
prvních svobodných voleb, v
nichž zvítězila jím vedená
černošská strana ANC (v
letech 1994 až 1999 zastával
úřad prezidenta)
• Druhá berlínská krize (1961)
- Západní Berlín nebyl formálně součástí Spolkové
republiky Německo, tudíž Němci se mohli volně
pohybovat mezi všemi sektory a srovnat rozdíly v
životní úrovni mezi Východním a Západním
Berlínem
- řada Němců z Německé demokratické republiky
toho využila k odchodu do „svobodného světa“
právě přes Západní Berlín
- masová emigrace (do roku 1961 uteklo 2,5 milionu
„východních Němců“) vysoce kvalifikované
pracovní síly ohrožovala hospodářství NDR, proto
jeho nejvyšší vedení v čele s Waltrem Ulbrichtem
rozhodlo o vybudování 165 km dlouhé „berlínské
zdi kolem Západního Berlína, čímž se velmi ztížil
útěk východních Němců z komunistické diktatury
http://kdeutsch.voila.net/berlinermauer5.jpg
http://hsuniverse.net/wp-content/uploads/2013/09/berlinermauer-5.jpg
▲ Během 13. srpna 1961 byla vybudována
„Berlínská zeď“ s ostnatým drátem (hranice byla i
částečně zaminovaná), která až do roku 1989
rozdělovala Berlín
◄ Oslavy
vybudování
„berlínské zdi“ v
bývalé Německé
demokratické
republice jako
„obranného valu
proti
imperialismu“
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7e/Bundesarchiv_Bild_183-1986-0813460%2C_Berlin%2C_Parade_von_Kampfgruppen_zum_Mauerbau.jpg
• Karibská krize (1962)
- v lednu roku 1959 svrhli komunisté v čele Fidelem
Castrem a jeho bratrem Raúlem diktátorský režim
prezidenta Fulgencia Batisty
- USA s komunistickou Kubou („ostrovem svobody“)
přerušily v lednu 1961 diplomatické styky (reakce
na pozemkovou reformu a zestátnění majetku
amerických firem i občanů) a podpořily neúspěšný
pokus kubánských emigrantů na svržení Castrova
režimu (duben 1961); ten se obrátil na Sovětský
svaz, který na jeho ochranu na Kubě rozmístil
sovětské jaderné rakety středního doletu (pouze
150 km od amerických břehů), což ale neuniklo
americkým špionážním letounům (CIA)
http://img.ct24.cz/cache/616x411/ar
ticle/30/2948/294784.jpg?1318525
809
▲ Fidel Castro a sovětský vůdce Nikita Sergejevič
Chruščov
http://oidnes.cz/12/102/cl5/CHU467080_Cubacrisis_17_
Oct_1962.jpg
▲16. října 1962 byly
americkému prezidentovi
Kennedymu předloženy
▲Karibská krize očima
americkou zpravodajskou
soudobého karikaturisty
službou CIA fotografie
http://www.radioapplaus.com/zdroj.aspx?typ=5&Id=55388&sh=467677638
sovětské raketové
základny na Kubě
- John Fitzgerald Kennedy vyhlásil 22. 10. 1962
námořní blokádu Kuby, podmínkou jejího ukončení
bylo stažení sovětských raket z ostrova
http://www.czechfreepress.cz//images/resized/images/stories/com_form2content/p2/f318/23_288_192.jpg
- Chruščov nabídl demontáž sovětských raket
výměnou za záruky bezpečnosti pro Fidela
Castra; v tajném dodatku se Kennedy zavázal
zlikvidovat americké rakety v Turecku (část byla
raket byla stažena i z Itálie a Velké Británie)
- jak Kennedy, tak Chruščov za karibskou krizi
zaplatili; Kennedy byl zavražděn v Dallasu (†
1964), Chruščov byl svržen (generalita mu
neodpustila ponížení sovětské armády při
vynuceném odvozu útočných zbraní z Kuby) a
nahrazen ve funkci prvního tajemníka KSSS
Leonidem Iljičem Brežněvem (ve funkci v letech
1964 až 1982)
• vietnamská válka (1964–1975)
- ze Severního Vietnamu byli přes společnou
hranici (vedla po 17. rovnoběžce) vysíláni
komunističtí partyzáni (Vietkong), kteří měli za
cíl svrhnout proamerickou vládu
- i přes vojenskou pomoc USA (v létě roku 1968
bojovali ve Vietnamu přes 0,5 miliónů
amerických vojáků) komunisté v konfliktu
zvítězili
- pod tlakem americké veřejnosti (v roce 1697 v
New Yorku první masové demonstrace proti
americké účasti ve válce v Indočíně) se
Američané (rozhodnutím prezidenta Richarda
Nixona) roku 1973 z Vietnamu stáhli (cca 57 000
padlých amerických vojáků)
- v roce 1975 byl dobyt Saigon (přejmenován na
Ho Či Minovo Město, došlo ke sjednocení
Vietnamu pod komunistickou nadvládou
(komunisté se chopili moci i v sousední
Kambodži a Laosu)
◄ve Vietnamské
socialistické republice
jsou komunisté u
moci dodnes
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/Flag_of_Vietnam.svg
• sovětský vpád do Afghánistánu (1979)
- v roce 1979 vyslal Sovětský svaz na pomoc
komunistickému režimu prezidenta Nadžibulláha
proti islamistickým rebelům vojenské jednotky
(zůstaly v zemi až do roku 1989)
- boje mezi vládou a jejími politickými odpůrci
přerostly v krvavou občanskou válku
◄ v reakci na vpád
sovětských vojsk do
Afghánistánu bojkotovaly
„západní“ země LOH v
Moskvě roku 1980
http://lvironpigs.files.wordpress.com/2012/07/1a1a1a1a1a1a1a1a
1a200.jpg
- invaze Sovětského svazu velmi zhoršila jejich
vzájemné vztahy se Spojenými státy americkými
(končí éra 60. – 70. let, kdy se sovětští
představitelé snažili o mírového soužití dvou
rozdílných systémů) a stala se počátkem další
fáze studené války, které provázelo horečné
zbrojení, pokus o militarizaci vesmíru, nebo
rozmisťování raket různě velkého doletu oběma
supervelmocemi na území „spřátelených“
evropských států
- i díky nekompromisním postojům představitelů
„imperialistického Západu“ došlo k tomu, že
východní blok se „uzbrojil“ – vážné hospodářské
problémy pak vedly ke zhroucení totalitních
režimů ve východní Evropě
◄ Margaret Thatcherová
a Ronald Reagan –
dva „vítězové nad
komunismem“ ve
střední a východní
Evropě
Použitá literatura:
- Nálevka, V. (1997): Dějiny moderní doby. 3. díl
(1945-1991). Fortuna, Praha, 62 s.
- Luňák, P., Pečenka, M., Augusta, P. (2000):
Dějiny moderní doby. 2. díl. SPL-Práce, 117 s.