lokalizace kreativních odvětví v prostoru malého města a regionální
Transkript
LOKALIZACE KREATIVNÍCH ODVĚTVÍ V PROSTORU MALÉHO MĚSTA A REGIONÁLNÍ ROZVOJ . Jaroslav Stuchlík ÚVOD Současné paradigma kreativních odvětví se opírá o prostorovou a geografickou lokalizaci kreativní ekonomiky do měst nebo regionů, které jsou v rámci jednotlivých konceptů různorodě definovány za pomocí parametrů prostorových, geografických, sociálně-demografických, administrativních a dalšími způsoby, které jsou však v zásadě variantou uvedeného. V mezní interpretaci rozšířených konceptů můžeme kreativní ekonomiku spojit s jakýmkoliv urbanizovaným nebo sídelním prostorem. Zároveň však lze jen stěží oddělit jakýkoliv koncept kulturních nebo kreativních průmyslů nebo odvětví od fenoménu města, respektive kultury města v antropologickém pojetí. V pozadí takovéto prostorové lokalizace kreativních odvětví musíme hledat v deterministické stadiální koncepci vývoje ekonomiky (a společnosti), když se předpokládá, že kreativní průmysl(y) představují další vývojový (po)krok ekonomiky, který evolučně navazuje na průmyslovou industrializaci, která je od svých počátků v 19.století prokazatelně spojena s dramatickým rozvojem měst, nebo-li urbanizací v Evropě a USA a posléze i v rámci celé planety Země. Následující studie se zabývá otázkou jak je koncept kreativních odvětví determinován prostorem malého města, respektive otázkou definice kreativních odvětví v prostředí malého města v ČR. 1 PARADIGMA KULTURNÍHO PRŮMYSLU A JEHO PROSTOROVÁ DETERMINACE MODERNÍM MĚSTĚ Počátky paradigmatu spojení moderních měst a kreativní ekonomiky můžeme hledat už v konceptu kulturního průmyslu (tj. v čísle jed.), který nabídl T. Adorno v jedné z kapitol knihy Dialektika osvícenství [1], a který se od poloviny 20 století dalším vývojem mění v kreativní průmysly (tj. v čísle množ.)[3]. Kulturní průmysl frankfurtské školy byl nepochybně odvozen za pomocí metody filosofické spekulace (tj. také skepse), k čemuž se ostatně hlásil i sám T. Adorno ve svém známém “nerozhodném” sporu s P. Lazarsfeldem [7]. T. Adorno se opíral o výkladový rámec vycházející z paradigmatu nauky (vědy) o estetice, ostatně sám byl původním vzděláním muzikolog, a jeho úvahy o kulturním průmyslu jsou tak vedeny spíše v rovině brilantního rozboru v kontextu axiologické definice pojmu kultura [13]. Zároveň má frankfurtská škola a její následovníci nepochybně metodologický blízko marxistickému, respektive neomarxistickému výkladu ekonomické teorie [11] a logicky také k deterministicky pojímanému stádiálním vývoji společnosti. Průmyslová revoluce tak logicky v tomto konceptu “přemýšlení o lidské kultuře” pokračuje kulturním průmyslem. Termín the Industrie má v angličtině nepochybně sémioticky poněkud bohatší obsah a konotace než české slovo průmysl, ale relativně přesně označuje estetickou diferenciaci v principu binárních opozit typu předindustriálníindustriální, nízká-vysoká kultura nebo tradiční-moderní popřípadě tradiční-pokrokové. Slovo průmysl (the Industrie) zároveň odkazuje k sériové produkci a jakémusi nepopiratelnému úspěchu taylorismu v řemeslné a v konečném důsledku také umělecké produkci - v analýze T. Adorna zejména v rozhlasové produkci hudby. Pro metodu filosofické spekulace však není nijak důležité jev prostorově lokalizovat, i když i v tomto případě se ve spojení s the Industrie opět nabízí binární opozita typu zemědělské-průmyslové, tj. také vesnice-město nebo periférie-centrum, respektive industriální zóna(města)-obytná zóna(města), a tak odkazuje k stádiálnímu vývoji ekonomiky, který je neomarxistickém paradigmatu možný pouze v průmyslovém městě. Koncept kulturních průmyslů [3] se však už neopírá pouze o estetiku a metodu filosofické spekulace, ale od poloviny 20 století směřuje spíše mj. k sociokulturní, antropologické a konečně také ekonomické interpretaci. Kulturní průmysly tak představují pro autory tohoto paradigmatu evoluční (tj. také stádiální) pokračování průmyslové revoluce, která se odehrála v prostoru rozvíjejících se měst v 19 a 20 století. V tomto případě můžeme uvažovat o prostorovém determinismu, kdy autoři předpokládají, že kulturní průmysly musíme chápat jako výsledek evolučního vývoje typického pro průmyslové město, respektive postupné, byť v čase relativně rychlé, kumulace inovací směřujících k novému stádiu výrobních vztahů typických pro kulturu města, které je sice paradigmatickým zvratem v odborné interpretaci [10], ale zároveň také sociokulturní realitou, kterou lze pozorovat v urbanizovaném prostoru [6], a která je v čase evoluční, tzn. v pozitivistickém paradigmatu také prognózovatelná jako důsledek vývoje lidské společnosti a kultury. Typickým pozorovatelným(!) důsledkem takovéhoto evolučního vývoje je například proměna původních průmyslových (industriálních) zón měst, které se často stávají tzv. brownfields, za pomocí nástrojů kreativní ekonomiky v sídla institucí kreativní ekonomiky. Tento proces je chápán jako progresivní a symbolický ve vztahu k původním formám průmyslové produkce, který je navíc dobře měřitelný, tj. lze exaktně doložit jeho úspěšnost v rámci moderních ekonomik. 2 PARADIGMA KREATIVNÍ EKONOMIKY A JEJÍ SPOJENÍ S MĚSTY: PROSTOROVÝ DETERMINISMUS NEBO POUHÁ NÁHODA? Není určitě náhodné, že v posledních desetiletích koncept kreativních odvětví zaznamenal nebývalý úspěch ve Velké Británii, kterou můžeme označit za kolébku průmyslové revoluce a zároveň za jedno z nejvíce urbanizovaných území světa [8]. Dokladem je zásadní studie z roku 1988 The Economic Importance of Arts in Britain [12], která poprvé exaktně demonstruje výkon kulturního sektoru ve Velké Británii a to nejenom ve městech, ale prostorově také na úrovni místních nebo regionálních samospráv. Použitá metoda pozorování, měření (tj. kvantitativní a kvalitativní výzkum) a interpretace sociokulturní a ekonomické reality (mj. výkonu kreativní ekonomiky) se tedy obrací zejména k urbanizovanému území a k takzvaným metropolím [6], se kterými jsou spojeny případové studie s příklady úspěšné aplikace kulturních politik a výkonu kreativní ekonomiky Nejslavnější je případ skotského Glasgow, kde se přímo hovoří o proměně mrtvého průmyslového města (sic) v kulturní - kreativní metropoli [3]. Prostor megapolí tak nabízí možnost pozorování kreativních odvětví v jejich komplexní podobě. Pouze v takovýchto centrech, ve smyslu prostorovém, geografickém ale i administrativně-politickém, se vyskytují některá specifická odvětví kreativní ekonomiky - přesněji instituce, které mimo tato centra obvykle nemůžeme pozorovat (tj. ani měřit jejich ekonomické parametry). Zvláštním případem je pak kreativní třída R. Floridy [4]. Vzniká tedy situace, kdy mimo centrum, tj. v jisté konotaci smyslu na periferii jako sémiotické opozituře centrálnosti, se musíme vyrovnat se zjevnou nekomplexností zastoupení kreativních odvětví. Nyní uvedeme několik vybraných příkladů takovéto nekomplexnosti zastoupení kreativních odvětví mimo metropole: Absence kulturních nebo kreativních institucí celostátního významu: Mimo metropole se v prostoru (malých) měst nenachází sídla televizních a rozhlasových stanic s celoplošným vysíláním, filmová studia, produkce a distribuce, sídla velkých hudebních labelů a vydavatelství, specifické instituce vázané na národní zájmy, jako je národní divadlo, symfonické orchestry, opera a podobně. Existující výjimky jsou převážně pobočkami centrálních institucí. Instituce ochrany duševního vlastnictví: John Howkins duševní vlastnictví a jeho ochranu použil jako ústřední definici kreativních průmyslů [3]. Instituce zaměřené na ochranu, správu a využití autorských práv, patentů, ochranných známek jsou jednoznačně lokalizované v prostoru centrálních metropolí. Stejně tak i vrstva profesionálů zabývající se zejména správou a využitím duševního vlastnictví je koncentrovaná ve velkých městských centrech. Kreativní třída (creative class) podle R. Floridy: Koncept kreativní třídy předpokládá, že v rámci ekonomiky existují skupiny profesionálů a neprofesionálů (tj. poněkud nepřesně komerční a nekomerční kultura - viz dále), které jsou vymezeny jako část populace, která se realizuje prostřednictvím kreativní ekonomiky [4]. Vztah jeho konceptu k městu jasně predikuje název jeho knih Who’s Your City? [5] nebo Cities and Creative Class. Mimo metropole budeme postrádat profesionály z některé z výše vymezených oblastí, které R. Florida označuje jako superkreativní jádro (supercreative core) - tj. například tvůrce televizní, filmové, rozhlasové a scénické produkce celostátního významu, nebo profesionály (tj. creative class) v oblasti ochrany duševních práv, aj. V tomto případě vymezení dále komplikuje skutečnost, že část těchto profesionálů může bydlet mimo metropoli, kde pouze pracuje a realizuje se (ve výkladu konceptu R. Floridy) po část dne, a zázemí ve smyslu domova má v některém z blízkých sídelních satelitů nebo obcí. Blízkost je zde navíc relativní termín, protože kreativní třída disponuje značnou mobilitou (v čas i prostoru) a může tak trvale bydlet i v místech vzdálených desítky kilometrů od metropole [9]. Výsledkem je nerovnoměrná alokace kreativní třídy v prostoru [9]. Ve výše uvedené typologii R. Floridy založené na opozitech komerční nekomerční (respektive profesionální x neprofesionální) musí dále existovat v ČR značné rozdíly mezi konkrétními městy nebo regiony, protože v ČR je i v Evropském kontextu mimořádně rozvinutá amatérská kultura. V prostředí malých měst amatérská kultura pravděpodobně mnohdy zajišťuje rozhodující část výkonu kreativní ekonomiky. Jen velmi nesnadno však zařadíme amatérskou kulturu z hlediska typologie komerčnínekomerční, nebo profesionální-neprofesionální: Například učitel, tj. profesionál v oblasti vzdělávání, stává placeným vedoucím školního dramatického souboru nebo hudebního tělesa a tak příslušníkem superkreativního jádra (podle R. Floridy). Produkce těchto souborů je však veřejností a odborníky vnímána jako součást amatérské a tedy neprofesionální kultury. Vše je dále komplikováno skutečností, že i amatéři mnohdy vystupují za odměnu (honorář), která se v mnoha případech blíží, nebo dokonce překonává odměnu (honorář), kterou by za podobný typ pořadu získal profesionál. Existuje však mnoho dalších variant, které dále komplikují identifikaci kreativní třídy mimo metropoli, které tak mnohdy téměř znemožňují exaktní pozorování nebo výzkum včetně zjištění ekonomických dopadů kreativních odvětví na ekonomiku malého města. 3 PROSTOROVÁ LOKALIZACE KREATIVNÍCH ODVĚTVÍ A TEORIE REGIONÁLNÍHO VÝVOJE Jednotlivé koncepty kreativní ekonomiky v zásadě předpokládají, že vývoj kreativních odvětí se projeví na zvýšené konkurenceschopnosti měst a regionů [3]. Teorie regionálního vývoje lze rozdělit (přes jejich značnou pestrost) v zásadě do dvou velkých skupin: konvergenční, které předpokládají vyrovnávání rozdílů, a divergentní, které predikují naopak jejich zvětšování[2]. Koncept kreativní ekonomiky se v jádru pozitivistickým paradigmatem hlásí ke konvergenční skupině a tedy ke zmenšování nebo dokonce úplnému odstranění ekonomických a šířeji sociokulturních divergencí v prostoru. Děje se to však jaksi manifestačně, bez metodologického prokázání kauzálních souvislostí kreativní ekonomiky a její prostorové lokalizace. Závažná otázka je, zda pozorovatelná divergence regionálního zastoupení kreativních odvětví (a třídy R. Floridy) je výsledkem nerovnoměrné difuze kulturní inovace z centra na okraj, periférii, nebo důsledek specifického autonomního vývoje v jednotlivých prostorových centrech. Proces to navíc není jednosměrný, protože regionální podoba kulturních odvětví může zpětně ovlivnit také metropoli. Některé specifické produkty a kulturní statky dokonce mohou vznikat v prostředí vesnice (např. farmářské a řemeslné trhy) a odtud pronikat do měst. Pro konkrétní kulturní politiku (cultural quarter policies) malého města to znamená, že v případě konvergenčních procesů je nutné zvážit nakolik je efektivní, tj. účinné podpořit difuzní procesy pronikání kreativních odvětví z centra na periférii, konkrétně například rozšiřování kreativní třídy v dané lokalitě, a nakolik se soustředit na podporu rozvoje místních kreativních odvětví. Poměrně zásadní otázkou v tomto případě je, zda je strategickým cílem dosáhnout lokálně komplexní podoby kreativní ekonomiky podobně jako v centru (tj. v blízké metropoli), nebo posilovat konvergenční trendy pouze podporou vybraných odvětví a rezignovat na komplexnost, která se případně může projevit až v systémově vyšším řádu jednotky (např. v zásadě čistě administrativní jednotka, jako je kraj). V takovém případě by se však poněkud v rozporu s převládajícím odborným názorem jednalo o posílení divergencí v prostoru, tj. kreativní odvětví by nepředstavovala zásadní zdroj konvergence jednotlivých regionálních ekonomik na lokální úrovni. ZÁVĚR Studie ukazuje, že koncept kreativních odvětví je determinován prostředím města, a že autory různých konceptů jsou kreativní odvětví, popř. kreativní třída v komplexní podobě lokalizovány v prostoru tzv. metropole (centra) a nebo vágně definovaného regionu, který je nejspíše chápán jako urbanizovaný nebo sídelní prostor. Paradigma spojení města a kreativních průmyslů však autory není nijak obsáhle diskutováno a analyzováno, když rozhodujícím důvodem nebo příčinou může být především bezproblémový soulad pozorování sociokulturní reality velkých měst s konceptem stádiálního evolučního vývoje ekonomiky (tj. i společnosti a kultury) v pozitivistickém kontextu. Problematicky je ale ve stávajících konceptech vymezen vztah centrum-periférie, respektive málo diskutována je otázka komplexnosti kulturních odvětví a kreativní třídy v prostoru malého města a z toho vyplývající důsledky. Z hlediska konkurenceschopnosti je to pak otázka vztahu převážně s konvergencí vývoje regionu pracujících konceptů kreativních odvětví a difuze kulturní inovace z centra na periferii, nebo autonomního vývoje mimo centrum, který však směřuje spíše k divergenci a posílení rozdílů na lokální úrovni. LITERATURA [1] ADORNO, T., HORKHEIMER, M. Dialektika osvícenství. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2009. ISBN 978-80-7298-267-7. [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] BLAŽEK, J. Teorie regionálního vývoje: je na obzoru nové paradigma či jde jen o pohyb v kruhu? [online] Geografie-Sborník ČGS, č.3/1999. Dostupné z: web.natur.cuni.cz/ksgrrsek/socgeo/people/blazeksbornik99.doc. CIKÁNEK, M. Kreativní průmysly příležitost pro novou ekonomiku. 1. vyd. Praha: Institut umění Divadelní ústav, 2009. ISBN 978-80-7008-231-7. FLORIDA, R. The Rise of the Creative Class and How It’s Transforming Work. New York: Harper Collins Publisher, 2005, ISBN 0-06-075690-X. FLORIDA, R. Who’s Your City? New York: Basic Books, 2008. ISBN 978-0-465-00352-5. HORSKÁ, P., MAUR, E.,MUSIL, J. Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-409-3. JEŘÁBEK, H. Tři příklady spolupráce kvalitativního a analytického výzkumu. [online]. Praha: Sociologický ústav, 2005. [cit. 2013-30-09]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c3/a3946/f11/100048s_jerabeklazarsfeld.pdf. JOHANSON, P. Zrození moderní doby. 1. vyd. Praha: Academia. 1998. ISBN 80-200-0694-X. KLOUDOVÁ, J. Kreativní ekonomika. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3608-2. KUBAŠ, M. Kreativita a kreativní průmysly: redefinice kultury. [disertační práce] Praha: FF Univerzita Karlova, 2012. LOUŽEK, M. Metodologie ekonomie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1309-3. MYERCOUGH, J. The Economic Importance of the Arts in Britain. 1. vyd. London: Police Study Institute, 1988. SOUKUP, V. Dějiny antropologie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0337-3. Adresa autora: Mgr. Jaroslav Stuchlík, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická, Katedra podnikové ekonomiky a managementu, e-mail: [email protected] LOCATION CREATIVE INDUSTRIES IN THE AREA OF SMALL TOWNS AND REGIONAL DEVELOPMENT Abstract The study analyzes the relationship between the creative industries and small town in the Czech Republic. Frankfurt School uses methods of speculative philosophy to create the conclusions of creative industrie. T. Adorno (The Frankfurt School) considers the creative industry as the additional (evolutionary) stage of development of traditional industries, which began in the 19th century. Similarly neo-Marxists and authors of concept of creative industries underlines that the creative economy is the result of deterministic by stages of development of modern society. In this concept Industrial production in the industrial zones of large cities is changing into a cultural industries in the second half of the 20th century. Modern authors use to infer the creative economy observation method sociocultural reality of big cities: Everybody locates the creative economy in the area big cities or regions metropol’s place. Study presents several examples where creative industries are in a small town noncomplex: some cultural institutions, copyright industries and creative class (supercreative core). The specific form of the creative economy is determined in the space of a small town and has many different options. Concepts creative economy are associated with the paradigm eliminate divergences in the development of regions. The cultural quarter politics of small towns must respond to emerging divergence an uneven allocation of cultural industries. Key words creative industries, development of regions, cities, creative class JEL Classification R12, R58, Z1, Z13
Podobné dokumenty
zde - Václav Klaus
na bankovní sektor. Čím více přebytečné likvidity banky mají, tím více zaplatí. Po tlaku
na plnění nových regulačních požadavků je
to další faktor, který nahrává neregulovaným Fintech společnostem,...
Sociologie masové komunikace
Sociologie masové komunikace: Kritický výzkum a Frankfurtská
škola (Adorno, Horkheimer)
Adornova kritika kulturního průmyslu: „populární umění se stává
pouhým představitelem společnosti, spíše než...
disertační práce s názvem
v prostředí běžného denního života každého z nás – v širším smyslu slova.
Konflikty studen vlky
vzájemné vztahy se Spojenými státy americkými
(končí éra 60. – 70. let, kdy se sovětští
představitelé snažili o mírového soužití dvou
rozdílných systémů) a stala se počátkem další
fáze studené válk...
ANALÝZA ÚZEMÍ GREBPARK POPRAD Ing. Martin Havlice, Ing
• Vytvoření přírodního prostředí ve městě
• Využívání obnovitelných energií
Rizika
• Přemístění lidí ze současné nevyhovující zástavby
• Nedostatečná infrastruktura neodpovídá ambicím
• Ambice inve...
barevný - KapleNesvacilka.cz
a k povstání mnohým v Izraeli,
na znamení, kterému se bude
odporovat. A tvou vlastní duši
pronikne meč.“
(Lk 2,34-35)
TZ_PROUD_reakce_ P. Nytrova
odborníků k této tematice naleznete zde: http://www.stejnarodina.cz/stanoviskaodborniku.html.
Například prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., DSc. (psycholog a sexuolog) k tomu říká: „Od 70.
let ve světě ...