docJezdecké soutěže - Střední škola dostihového sportu a jezdectví
download 
Stížnost Transkript
Jezdecké soutěže - Střední škola dostihového sportu a jezdectví
28.2.2012 12:09 StrÆnka 1 JEZDECKÉ SOUTĚŽE 03obalka souteze k tisku.qxd Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Jezdecké soutěže Ing. Lenka Gotthardová, CSc. Vydavatel: Střední škola dostihového sportu a jezdectví, Praha – Velká Chuchle za podpory OPPA, fondu EU Autor: Lenka Gotthardová a autoři Pravidel jezdeckého sportu Lektoři: Ing. Jan Navrátil, CSc., Ing. Lucie Starostová, Ing. Martina Krejčí, Ph.D. Fotografie: pokud není uvedeno jinak Lenka Gotthardová a archiv autorky Foto na titulní straně: Christiane Slawik Ilustrace: Klaus Philipp, Jitka Bednářová a archiv Grafická úprava a tisk: Tiskárna KUFR Rok vydání: 2011 Obsah: 1. Úvod 5 2. Sport a jezdectví 7 3. Sporty spojené s koňmi 10 4. Historie výcviku koní a některé jeho osobnosti 14 5. Olympijské hry a jezdectví 17 6. Historie novodobého jezdeckého sportu 22 7. Jezdecký sport v ČR 23 8. Jezdecké styly a školy 26 9. Všeobecná pravidla 29 10. Drezurní soutěže 59 11. Skokové soutěže 73 12. Soutěže ve všestrannosti 95 13. Soutěže spřežení 121 14. Soutěže ve voltiží 146 15. Soutěže ve vytrvalosti 163 16. Soutěže v reiningu 181 17. Parajezdectví 198 18. Moderní pětiboj 202 19. Pólo 206 20. Pushball 209 21. Výsledky testů 211 22. Tabulky MČR 212 23. OH 225 24. Seznam použité literatury 231 3 1. Úvod Jezdecký sport je souborem mnoha krásných jezdeckých disciplín. Oproti jiným sportům má tu výhodu, že se na výsledku musí vždy podílet minimálně dva přátelé – kůň a člověk. Někdy je více koní, někdy více lidí, záleží na disciplíně. Ovšem vždy tam musí být alespoň jeden kůň. Platí také pravdivé přísloví, že kůň bez jezdce je stále koněm, ale jezdec bez koně je jen člověkem. Bez koní by se i naše dějiny odvíjely zřejmě úplně jinak a hlavně daleko pomaleji. Kůň v podstatě po několik tisíciletí urychloval vývoj našich dějin. V závěru 19. století začal vznikat moderní jezdecký sport. Svůj pevný základ měl ve vojenském výcviku, ve výcviku vysokých jezdeckých škol nebo v dostihovém ježdění, v parforsních honech a v některých chovatelských výkonnostních zkouškách. V průběhu 20. století se etablovala většina současných jezdeckých disciplín, vznikla mezinárodní jezdecká federace(FEI), jednotlivé národní federace (NF) a pravidla jezdeckého sportu (v této příručce jsou části kapitol věnované pravidlům vesměs přímou citací z pravidel jezdeckého sportu a to proto, aby existovala maximální shoda jejich výkladu). Jezdecký sport přestal být výsadou určitých částí společnosti a stal se činností široké veřejnosti. Kůň vesměs pozbyl svého původního pracovního využití, ale našel uplatnění právě ve sportu nebo alespoň v rekreačním ježdění. Následují stránky nás seznámí s jeho sportovním využitím. Nejprve se podíváme na ostatní sporty, do jejichž velké skupiny jezdectví patří. Část jezdeckých disciplín, sdružených pod mezinárodní jezdeckou federací, je součástí olympijských sportů (drezura, skoky, všestrannost), další neolympijských (spřežení, voltiž, vytrvalost, reining). Mimo to ještě existují sporty, jejichž součástí je jezdectví (pětiboj). Dále se můžeme seznámit s jezdeckými sporty, které nejsou součástí FEI. V příručce jsou uvedeny i otázky týkající se jednotlivých disciplín. Mohou sloužit k jednoduchému okamžitému procvičení obsahu textu. V závěru jsou přehledné tabulky o výsledcích z mistrovstvích České a Československé republiky (MČR) všech sedmi jezdeckých disciplín. Tabulky i kapitoly o historii jsou zde uvedeny hlavně proto, že těmto záležitostem byla zatím v českém jezdectví věnována poměrně malá pozornost a pak také proto, aby si současná generace rychleji uvědomila, že dokonalost a úspěšnost v tomto sportu zde již dávno byla, proto je třeba ke koním, k současnému výcviku a závodění přistupovat s pokorou a snahou o navázání na kdysi úspěšnou minulost. 5 Recept na úspěch Recept na úspěch nám bohužel nemůže nikdo předepsat, ale může nám ho naordinovat náš vztah ke koním, talent od přírody, vlastní píle a velké znalosti v oboru. Podle přísloví, že štěstí přeje připraveným, je třeba se tak dívat i na úspěšnost v jezdeckém sportu. Již jsou k dispozici velmi dobří koně, materiální vybavení je srovnatelné s vyspělým zahraničím, rodí se talentované děti a tudíž šikovní jezdci. Velké rezervy však v naší zemi máme v oblasti tréninku, systematické přípravy a managementu soutěžení. Tam ještě dlouho budeme muset hledat pomoc v zahraničí – a přinášet vlastní zkušenosti domů. Lenka Gotthardová P.S. Kapitoly popisující pravidla jsou citací „Pravidel jezdeckého sportu“, která jsou každoročně aktualizována. Proto je třeba jejich obsah kontrolovat s novým vydáním pravidel ČJF. 6 2. Sport a jezdectví Jezdectví patří do velké skupiny významných sportů a těší se jedné z nejdelších tradic na světě. Počátky různých druhů závodění s koňmi mají své kořeny v Číně, v Persii a samozřejmě ve Starém Řecku při starověkých olympijských hrách a různé druhy závodění s koňmi převzali i Římané. Široká paleta sportů V současné době je známo několik stovek různých druhů a disciplín sportů a k nejsledovanějším patří především hokej a fotbal, tenis, automobilové či motokrosové závody, ragby, baseball a řada dalších sportů. Svou popularitu mají také klasické disciplíny lehké atletiky jako například běh na různé vzdálenosti (od 60 m až po 42 km), chůze, skok do výšky a do dálky, trojskok, koule, disk, kladivo či desetiboj. Naopak k těžké atletice patří například vzpírání, zápas, rohování a další. Oblíbené jsou vodní sporty plaváním začínaje, přes skoky do vody, kanoistiku po jachting. Na popularitě získává cyklistika a stává se dokonce masovou rekreační záležitostí. Dlouhodobě módním sportem je golf. Příznivci zimních sportů nedají dopustit na skoky na lyžích, sjezdové lyžování či běh na lyžích. Soutěživost týmů může kromě klasického fotbalu nahradit softball či ženský fotbal, své příznivce má házená, volejbal (odbíjená), basketbal (košíková) ad. Mohli bychom jmenovat velké množství olympijských, neolympijských či dalších sportů, ale níže si uvedeme jejich přehled. Část těchto sportů žije ve velké symbióze s jezdectvím. Na druhou stranu mu vytvářejí také určitou konkurenci, protože nabídka je dnes opravdu široká a tak je mnohdy těžké si vybrat. Výběr sportu Děti a mladí lidé někdy inklinují k určitému druhu sportu díky tomu, že se stejnému sportu věnují rodiče či blízcí příbuzní, mnohdy najdou inspiraci ve škole na školních či mimoškolních závodech, někdy je inspirují samy sportovní hvězdy, které vidí v televizi či přímo na stadiónu nebo závodišti. Pokud mají děti možnost dobrovolné volby a určitý druh sportu je sám zaujme, je to nejlepší, co může být, protože pak sportují rády, s nadšením a motivují je vlastní úspěchy. Pokud je to z donucení, nepomáhají hrozby ani peníze. Jsou sice určitá období, kdy sport děti či mladé lidi přestává bavit a často je to tehdy, když se dlouhodobě nedostavují žádané výsledky, trénink stagnuje či chybí a děti ztrácejí motivaci. U jezdeckého sportu je výhodou vesměs velmi pozitivní vztah ke koním, který dlouhodobě udržuje motivaci jezdce. Zájem o koně se vytváří již ve velmi útlém věku, ovšem mnohdy se stává, že okolo dvacátého roku věku zpravidla převáží zájem o partnera či partnerku, dočasně o školu či později o zaměstnání. 7 Opravdoví příznivci koní, jezdci a závodníci však nepodlehnou náhodnému odklonu a svůj vztah k jezdectví, ke koním a k soutěžím si udrží po celý život. Jízda na koni může být vztahem na celý život (ostrov Juist v Severním moři). Foto Wolfgang Munier Věk Jezdectví má obrovskou výhodu, že věk nehraje tak velkou roli jako v jiných sportech. Na koni dnes mohou jezdit malé děti sotva se naučí chodit a držet rovnováhu. Soutěžit mohou děti již od 8 let na pony a to do 16 let. Tak jako v ostatních sportech existují kategorie děti (12-14 let), junioři (14-18 let) a mladí jezdci (16-21 let). Kategorie seniorů začíná osmnáctým rokem a horní hranice není dána. Jsou jezdci, kteří závodí nejen po 50. roce, ale i po 60. či 70. roce svého života. A jsou lidé, kteří jezdí rekreačně i po osmdesátce! Rekreační provozování jiných sportů do vysokého věku je samozřejmě možné, ale ve výkonnostním či vrcholovém sportu končí většina sportovců okolo 30 – 40 let, v mnoha sportech o řadu let dříve (gymnastika apod.). Klasickým příkladem jezdecké výkonnosti a vytrvalosti jsou velmi často drezurní jezdci nebo jezdci soutěží spřežení. V dostihovém sportu je nejznámějším výkonným jezdcem do vysokého věku žokej Josef Váňa, který své největší úspěchy sbíral okolo čtyřicítky a okolo šedesátky! 8 Olympijské sporty Letní OH sporty atletika (běh na 100 m – 10 000 m, maratón, chůze na 20 km a 50 km, 110 m, 400 m a 3000 m překážek, výška, dálka, tyč, trojskok, koule, disk, kladivo, oštěp, víceboj, štafeta 4x 100 m a 4x 400 m),badminton, baseball, basketbal, box, cyklistika (BMX, horská kola, silniční a dráhová cyklistika), fotbal, golf, gymnastika (sportovní a moderní gymnastika, trampolína), házená, jachting, jezdectví (drezura, skoky, všestrannost), judo, kanoistika, kriket, kroket, lukostřelba, moderní pětiboj (jízda na koni, šerm, plavání, běh, střelba), pelota, pozemní hokej, přetahování lanem, ragby, softbal, stolní tenis, střelba, šerm, tenis, triatlon, veslování, vodní motosport, vodní slalom, vodní sporty (skoky do vody, plavání, plavecký maratón, synchronizované plavání, vodní pólo), volejbal (plážový a halový), vzpírání, zápas Zimní OH sporty biatlon, boby sport (boby, skeleton), bruslení (krasobruslení, short track, rychlobruslení), curling, lední hokej, lyžování (alpské lyžování, běh na lyžích, akrobatické lyžování, severská kombinace), skoky na lyžích, snowboarding, saně Některé neolympijské sporty aerobic, automobilový sport, bowling, dostihový sport, floorball, horolezectví, jezdectví (soutěže spřežení, voltiž, vytrvalost, reining), karate, kendó, kick box, kolová, kulturistika, kuželky, letecký sport, motocyklový sport, nohejbal, orientační běh, paragliding, parašutismus, potápění, squash, šachy, šipky, tanec, turistika, vodní lyžování, windsurfing a další 9 3. Sporty spojené s koňmi Nejrozšířenějšími sporty spojenými s koňmi jsou dostihy a jezdectví. Jsou to dva světy, které se sice mnohdy vzájemně prolínají, ale organizace, správa a řízení jsou zcela odděleny a také pravidla jsou velmi odlišná. 3. 1. Dostihy Dostihy se dělí na dvě velké skupiny a to dostihy klusácké a cvalové. Klusácké dostihy Moderní historie těchto dostihů sahá k závěru 18. století. Klusácké dostihy mohou probíhat klasicky, kdy jezdci sedí v sulkách za koněm nebo pro nás poněkud netradičně sedí jezdec na klusajícím závodním koni. Takovým dostihům se říká monté. Klusácké dostihy v sulkách se dělí na ceny, handicapy a heaty (dvě až tři rozjížky, výsledky se sčítají). Nejdůležitějšími klasickými klusáckými dostihy jsou ceny bez vyrovnání metráže a pro koně podle věku a pohlaví. Nejvýznamnějším klasickým klusáckým dostihem je České klusácké derby určené čtyřletým klisnám a hřebcům, běží se na 2800 m. Cvalové dostihy Tyto dostihy mají dlouhou historii, která sahá až do 16. století. Klasické cvalové dostihy vznikly na přelomu 18. a 19. století. Cvalové dostihy se těší velké popularitě, ČR má více než deset dostihových závodiš. Jedno z nich je například v Kolesách u Kladrub nad Labem. 10 Rozdělují se na dvě velké skupiny a to na dostihy rovinové a překážkové. Mezi nejvýznamnější rovinové dostihy patří pětice klasických dostihů – 2000 Guineas (Velká jarní cena), 1000 Guineas (Jarní cena klisen), Derby, Oaks a St. Leger. Překážkové dostihy se dělí na dostihy přes proutěné překážky, steeplechase, steeplechase – cross country a cross country. Nejvýznamnějším dostihem steeplechase-cross country je u nás Velká pardubická. 3. 2. Jezdecký sport Počátky jezdeckého sportu sahají do poloviny 19. století a velmi úzce souvisejí s organizací armádního výviku, výcviku ve vysokých jezdeckých školách a pořádáním výkonnostních zkoušek. Na olympijských hrách se jezdecký sport objevuje pravidelně od roku 1912. Jezdecký sport se skládá z olympijských a neolympijských disciplín. K olympijským patří drezurní a skokové soutěže a soutěže všestrannosti. Mezi neolympijské počítáme spřežení, voltiž, vytrvalost a reining. Jako další kategorie je možné mezi těchto sedm klasických disciplín počítat také parajezdectví – především paravoltiž, paradrezuru či paraspřežení. Důležitou součástí jezdeckého sportu jsou soutěže určené jezdcům na ponících – jedná se o stejné disciplíny jako pro velké koně. Ve všech disciplínách existuje řada stupňů obtížnosti či zvláštních soutěží, které jsou popsány v pravidlech jezdeckého sportu. 3. 3. Western První španělští koně se dostali již H. Cortezem počátkem 16. století na území Střední Ameriky a poměrně rychle se rozšířili na její sever a potom jih. Soutěžení ve westernovém stylu se vyvinulo později jako přirozená potřeba porovnání práce jednotlivých pastevců dobytka a to nejprve ve formě místních slavností a přehlídek a teprve později ve formě závodů. Počátky organizovaného soutěžení můžeme hledat rovněž v 19. století, dnešní moderní pravidla se vytvářela hlavně po druhé světové válce. Jezdecké westernové disciplíny se dají rozdělit na několik skupin, přičemž jedna je orientována na westernovou drezuru, další na rychlost a obratnost a třetí na práci s dobytkem. K drezurně orientovaným soutěžím patří určitě reining – nejdůležitější disciplína, která byla vzata pod křídla FEI. Dále se sem počítá halter, trail, western pleasure a western riding ad. K rychlostním soutěžím můžeme přiřadit hlavně barrel racing, pole bending či kombinace obou těchto soutěží dohromady. Pro třetí skupinu je typický cutting. Další kapitolou je například rodeo, kde je hlavním úkolem jezdce udržet se co nejdéle na koni, který vyhazuje či se projevuje jinými divokými způsoby. Rodeo se dělí na několik disciplín. 11 3. 4. Další sporty spojené s koňmi K významným sportům, které byly svého času i součástí olympijských her patřilo například pólo, které se vyznačuje rychlou akcí, velkým hřištěm, malým hracím míčkem a používáním speciálních „pálek“ zvaných mallety. Oblíbenou hrou na koni se i v našich zemích stal pushball, jinak také nazývaný fotbal na koních. Princip hry je velmi podobný fotbalu - jde o umístění velkého míče do velké branky. Koně si na tuto hru, která rozhodně není tak náročná jako pólo, dobře přivyknou a rádi před sebou valí míč nebo ho i nakopnou zadními končetinami. V případě pushballu se jedná spíše o ukázkové hry než o významné soutěžení. Poměrně neznámý je u nás horseball. Tato hra spočívá v sebrání se země menšího míče, který má na sobě připevněna větší kožená oka k lepšímu uchopení. S tímto míčem je třeba přijet před branku protihráče a vhodit mu ho mezi sloupky. Jezdecky je to náročná hra, protože při pádu míče na zem, se musí jezdci snažit tento míč opět zvednout a pokračovat ve hře. K dalším hrám patří různé džigitovky, typické spíše pro asijské země, při nichž se uplatňuje hlavně zručnost, obratnost, rychlost atd. Jejich součástí je například provádění různých náročných cviků či úkonů na cválajícím koni (otáčení či postavení v sedle, sbírání šátků se země, seskakování a naskakování na koně ve cvalu a mnoho dalšího). 3. 5. Hry pro děti K nenáročným zato však velmi vděčným hrám patří různé jízdy zručnosti pro děti – převážení vajíček na lžících, převážení vody v hrnku či ve skleničce, přecházení mostků, otvírání branek, házení na cíl apod. Oblíbená je tzv. židličková, kdy je v kruhu o jednu židličku méně než je jezdců. Jezdcům hraje hudba a když přestane hrát, musí seskočit s koně a usednout na volnou židličku. Ze skupiny jezdců je tak vždy někdo, na koho židle nezbyla, vyřazen, až zůstane poslední, který se stává vítězem. Her na koních je daleko více, ovšem publikace je zaměřená na sport. 3. 6. Hubertovy jízdy a parforsní hony Nesoutěžní akcí v podzimním čase se stávají Hubertovy jízdy, jejichž posláním je slavnostní ukončení jezdecké sezóny za přítomnosti jezdců z domácích i přespolních jezdeckých klubů. Součástí vyjížky bývá také překonávání přírodních i umělých překážek, jejichž výška by měla být přizpůsobena jezdecké úrovni jezdců. V závěru se jede tzv. halali, kdy je chycen liščí ocas, který bývá připevněn bu na rukávu jezdce – lišky, nebo je upevněn na provázku mezi dvěma tyčemi nebo je ukryt v lese či na louce a všichni jezdci ho musí hledat. Předchůdci Hubertových jízd byly parforsní hony. Parforsní hony mají velmi dlouhou tradicí, která sahá o několik století nazpět. Původně se jezdily parforsní hony podle francouzských pravidel, kdy byla v závěru lovená zvěř usmrcena. V průběhu 18. a v 19. století přišly do módy tyto hony podle anglických pravidel, měly více sportovního ducha a lovený jelen nebyl v závěru usmrcen, ale odchycen a vrácen zpátky do obory. 12 Typickými zástupci koní pro parforsní hony jsou koně Kinští (JS Equus Kinsky na mezinárodní výstavě Pferd International v Mnichově). Foto Jana Langmajerová Původní parforsní hony u nás skončily s 1. sv. válkou. Za první republiky byly obnoveny jen částečně. Po 2. sv. válce se uskutečnily jednak v Kladrubech n. L. v roce 1991 a kontinuálnější obnova nastala od roku 1995 (Chlumec nad Cidlinou). Obloukem bychom se tak mohli vrátit k úvodu této kapitoly, nebo parforsní hony se staly předchůdci dostihů. 3. 7. Moderní pětiboj Samostatnou kapitolou je moderní pětiboj, který patří k olympijským sportům. Je to velmi všestranný druh sportu, který v sobě zahrnuje pět soutěžních disciplín, z nichž nás nejvíce určitě zajímá jízda na koni. K dalším disciplínám patří běh, plavání, střelba a šerm. V kapitole věnované tomuto náročnému OH-sportu si sdělíme podrobnější informace. 13 4. Historie výcviku koní a některé jeho osobnosti Historie spolupráce člověka s koněm je velmi dávná. Kůň byl domestikován přibližně před 6000 lety v Číně. První hipologická práce vznikla přibližně okolo roku 1500 př. n. l. – za první významný hipologický spis je pokládáno dílo Kukkuliho, které tehdy napsal pro chetitského krále a pojednává o krmení, ošetřování, chovu a tréninku koní. Shodou šastných náhod právě tento text rozluštil český orientalista Prof. Bedřich Hrozný pocházející z Lysé nad Labem. Vývoj jezdeckého a vozatajského umění je spojen s působením významných jezdců, vojevůdců, učitelů jízdy a hipologů. Cesty ke klasickému jezdeckému umění můžeme hledat nejprve v Persii, v Řecku a od dob renesance na pyrenejském a apeninském poloostrově. Staří Řekové a Římané soutěžili s koňmi v zápřežích ve velkých hipodromech, jejichž hlediště pojala až sto tisíc diváků (Hipologické muzeum Slatiňany). Xenofon (5. - 4. stol. př. n. l.), který byl významným filozofem, historikem, hipologem, mj. i žákem Sokratovým, je autorem významných děl „O umění jezdeckém“ a „Povinnosti trenéra“. Je považován za zakladatele hipologie, vycházel z praxe, popisoval zacházení s koňmi, které odpovídalo přirozeným vlastnostem koní, zdůrazňoval potřebu gymnastické přípravy koně a podstatu „sebrání“ koně. Renesance hipologie nastala po příchodu renesance jako životního stylu. Počátkem 16. století v roce 1532 založil Ital Frederico Griso (někdy nazývaný též 14 Grisone) neapolskou jezdeckou školu, jejímž cílem se stal systematický výcvik koní a jezdců. S objevem střelných zbraní totiž pominula éra těžkých středověkých rytířů. Nyní jezdci potřebovali lehčí a pohyblivější koně a větší zručnost při jízdě a v boji. Neapolská škola podporovala drezurní výcvik – nejdříve pro bojové manévry, později pro ukázkové ježdění při různých slavnostních příležitostech a přehlídkách. Řada prvků neapolské školy se stala prvky vysoké jezdecké školy. Byly však vesměs používány neúměrně tvrdé způsoby výcviku koní. Významným učitelem neapolské školy byl Giovanni Pignatelli, který vychoval významného francouzského diplomata, jezdce a hipologa Antoine de Pluvinela (1555 – 1620), pozdějšího učitele jízdy francouzského krále Ludvíka XIII. Pluvinel byl odpůrcem tvrdého způsobu ježdění a zacházení s koňmi. Je považován za objevitele práce mezi piláry. Pluvinel je autorem významného hipologického díla „Královská jízdárna“, v němž formou rozhovoru s králem vysvětluje principy výcviku. Kniha obsahuje mnoho kvalitních dobových rytin. Johann Elias Ridinger vytvořil stovky rytin s tématikou výuky ve vysokých jezdeckých školách (Hipologické muzeum Slatiňany). Dalším významným francouzským hipologem byl Francois Gueriniere (1688 – 1751), který založil vlastní jezdeckou akademii v Paříži a později převzal vedení jezdecké školy v Tuileriích, kde dříve působil také Pluvinel. Roku 1733 vydal Gueriniere velké dílo „Škola jízdy“, kde shrnul své dlouhodobé odborné zkušenosti. Dílo mělo velký význam pro vysoké jezdecké školy – objevily se tam první zmínky o lehčím sedu s mírně pokrčeným kolenem, zavedl také měkčí uzdění a doporučil nový drezurní cvik dovnitř plec. 15 William Cavendish vévoda z Newcastlu (1592 – 1676) se stal významným jezdcem i autorem. Napsal zásadní dílo doplněné mnoha rytinami o jezdeckém umění „Nový způsob výcviku koně“. Obrázky popisují tehdejší způsoby výcviku, které ovšem patřily ještě stále ke způsobům pro koně tvrdým. Žil v Anglii a v Belgii. Při práci začal používat průvlečné otěže, které se bohužel využívají i dnes. Federico Caprilli (1868 – 1907) je nazýván „otcem moderního jezdeckého umění“, byl jezdcem a důstojníkem italské armády a učitelem jízdy v jezdeckých vojenských školách v Tor di Quintu a Pinerolu. Stal se zakladatelem moderní italské metody ježdění, byl objevitelem a velkým propagátorem odlehčeného skokového sedu (kolem roku 1895), s jehož prosazováním měl však velké problémy. Prosazování odlehčeného skokového sedu stálo Federica Caprilli mnoho úsilí. Zde při skoku poslušnosti (archiv autorky). V roce 1902 dosáhl s tímto sedem v Turínu rekordu ve skoku do výšky výkonem 208 cm a do dálky 740 cm. K italské škole patří i gymnastika a kavalety. Lehký skokový sed zdomácněl v Evropě až ve 20. letech 20. století. Benno von Achenbach (1861 – 1936) byl zakladatelem universálního stylu vedení spřežení, o čemž napsal významnou knihu. Jeho pokračovatelem byl Max Pape, autor další významné knihy „O umění jízdy se spřežením“, která byla přeložena i do českého jazyka. 16 5. Olympijské hry a jezdectví Historie jízdy na koni a snah o různé způsoby soutěžení s koňmi je velmi stará. Z dějepisu víme, že v Řecku byly organizovány olympijské hry, kde se soutěžilo i s koňmi, většinou v zápřežích. Starověké OH se konaly od r. 776 př. n. l. do roku 394 našeho letopočtu v Olympii na Peloponéském poloostrově. Novodobé OH měly být původně obnoveny po 1500 letech, ale povedlo se to až o 2 roky později v roce 1896 v Athénách. Jezdecké soutěže – drezura, skoky a všestrannost byly do programu OH zařazeny až v roce 1912 ve Stockholmu. O obnovení olympiády se zasloužil především francouzský baron Pierre de Coubertin a velký podíl měl i na zařazení jezdeckých disciplín na program her. Bylo to však také díky neúnavné iniciativě skupiny švédských důstojníků pod vedením hraběte Clarence von Rosena, který byl vrchním štolbou švédského krále. Účastníci olympijských her v roce 1924 obdrželi diplomy s podpisem samotného zakladatele novodobých OH barona Pierra de Coubertina (Hipologické muzeum Slatiňany). První čtyři místa konání olympijských her (Athény, Paříž, St. Luis a Londýn) neprojevila až takový zájem či pochopení pro jezdecké soutěže (v Paříži se sice konaly skokové závody, ale byly součástí pouze doprovodného programu v rámci OH a často se mylně uvádějí jako regulérní olympijské závody). Hraběti von Rosenovi se podařilo v roce 1906 vážně diskutovat o zařazení jezdectví do programu olympijských soutěží, ale přes počáteční slib Londýna se celou záležitost podařilo prosadit až na vlastních OH ve Stockholmu. Rakousko-Uhersko tehdy neposlalo na OH žádné jezdce. Po přestávce v roce 1916 se další olympijské klání konalo až v roce 1920 v Antverpách. Po rozpadu Rakousko-uherské monarchie mělo jezdectví i vlády nově vzniklých zemí jiné starosti, než byla účast na olympiádě a tak si naši jezdci museli počkat do roku 1924. 17 Touha samostatně se předvést a dobře reprezentovat, doplněná o přísný systematický vojenský výcvik včetně zahraničních stáží ve významných jezdeckých školách v Itálii (Pinerolo, Tor di Quinto) a ve Francii (Saumur), začala přinášet brzo své ovoce. Paříž V roce 1924 se v Paříži soutěžilo ve třech disciplínách a to ve všestrannosti, skokovém ježdění a drezuře. Tyto jezdecké disciplíny jsou pevnou součástí OH do dnešních dnů. V mezičase se na OH několikrát objevilo pólo (1900, 1908, 1920, 1924 a 1936) a jedenkrát voltiž (1920). Ve všestrannosti nás zastupovali čtyři jezdci – kapitán Josef Charous s Editorem, kapitán František John s Aratem, kapitán František Statečný s Exterieurem a kapitán Matěj Pechman s Coirem. Kapitán John byl vyloučen poslední den ve skokové zkoušce a kapitán Pechman při steeplechase. Kapitánu Statečnému nebyl povolen start ve skokové části. Celou soutěž dokončil pouze Josef Charous s Editorem na 32. místě z celkového počtu 44 účastníků ze 13 zemí. V drezuře se nám dařilo výrazně lépe, ale bohužel se ještě v tomto roce nehodnotily výsledky družstev. Československo reprezentovali rovněž čtyři jezdci, kteří obsadili velice dobrá místa. Nejúspěšnější byl kapitán Emanuel Thiel s koněm Ex, kteří v konkurenci 24 nejlepších světových jezdců vybojovali výborné 6. místo. Kapitán František Donda s Elánem získali 11. příčku, kapitán Otto Schöninger s Fefe byli 18. a kapitán Jaroslav Hanf s Elegantem 19. V družstvech by výsledek určitě zajistil bronzové medaile. Ve skokovém ježdění se představilo 43 jezdců z 11 zemí, z toho tři z Československa. Nejlépe se dařilo kapitánu Rudolfu Poplerovi (tehdy mu bylo teprve 25 let), který obsadil 23. místo s koněm Eldorádo. Na 34. místě dokončil olympijské soutěžení kapitán Oldřich Buchar s Esperantem. Kapitán Josef Rabas s Arabem byli vyloučeni. Tato československá premiéra byla velkou motivací pro účast na příštích hrách, kde jsme poprvé a zatím naposledy skvěle zazářili. Amsterdam Do historie našeho jezdeckého sportu se nejvíce zapsaly olympijské hry v roce 1928, kdy naše země získala zlatou medaili. První z jezdeckých disciplín hodnocených na OH byla všestrannost. Zde startovalo 47 jezdců ze 17 zemí. Za naši republiku startovali tři jezdci. Opět nejlépe se dařilo kapitánu Josefu Charousovi, tentokrát s Engadinem, který získal výborné 16. místo z 28 dokončených jízd. Ve velmi náročném crossu skončila téměř třetina jezdců, mezi nimi také Josef Seyfried s Ekulem a František Statečný s Fešákem. V drezurních soutěžích jsme dosáhli historicky nejlepších výsledků. Celkem soutěžilo 29 jezdců z 12 zemí. Kapitán Emanuel Thiel s Loki si polepšil oproti předchozím OH ještě o jedno místo a zaujal vynikající pátou pozici mezi světovou extratřídou, když první místo získal fenomenální a dodnes oslavovaný německý jezdec Carl Friedrich von Langen. Výborné 10. místo připadlo kapitánu Otto Schöningerovi s Exem a kapitán Jaroslav Hanf s Elegantem získali 17. příčku. Ve skokovém ježdění provázely československou ekipu smůla i štěstí. Bohužel byl vyloučen Rudolf Popler s Denkem. Josef Rabas s Dagestánem obdrželi 22,5 tr. 18 bodů a obsadili 41. místo ze 46 jezdců ze 16 zemí. Vše ovšem skvělým způsobem vylepšil kapitán František Ventura, kterému se s Eliotem podařilo ve skokové soutěži zvítězit a tak získat první zlatou medaili pro ČSR. Obraz olympijského vítěze kapitána Františka Ventury v Hipologickém muzeum ve Slatiňanech. Zlatou medaili v Amsterodamu přebíral kapitán František Ventura z rukou holandské královny Wilheminy (Hipologické muzeum Slatiňany). OH v Los Angeles v roce 1932 se všeobecně účastnilo málo jezdců – ve všech třech disciplínách jich bylo pouhých 35. Československo rovněž chybělo mezi účastníky. Berlín Velmi blízko naší země se konaly OH v roce 1936 v Berlíně. Hry ovšem probíhaly pod politickým tlakem nastupujícího fašismu. Ve všech třech OH jezdeckých disciplínách zvítězili němečtí jezdci. Tyto hry byly nejúspěšnější pro naše militaristy a to i z historického hlediska. Startoval doposud nejvyšší počet jezdců a to 50 z 19 zemí, za naši zemi Václav Procházka, který se s Harlekýnem vypracoval na 20. příčku, na 23. místě dokončil olympijské soutěžení Josef Dobeš s Leskovem a 27. místo získal Otomar Bureš s Mirkem. Jako družstvo zaujala naše ekipa zatím nejlepší olympijské umístění na 4. pozici. Vyloučeno bylo celkem 23 jezdců. Své zástupce jsme měli také v drezuře, kde se nám opět velmi dařilo, i když ne jako v Amsterdamu. Tři jezdci z ČSR obsadili v hodnocení družstev 8. místo z 11 ekip. František Jandl s Nestorem získali mezi 29 jezdci 13. místo, kapitán Matěj Pechman s Ideálem obsadili 24. místo a Otto Schöninger s Heliosem byli 29. Jen pro zajímavost, při těchto OH získal bronzovou medaili Alois Podhajsky, který byl následně dlouholetým ředitelem Dvorní španělské jezdecké školy ve Vídni. Ve skákání se nám příliš nedařilo. Startovalo 54 jezdců z 18 zemí a z 38 nevyloučených obsadil kapitán Miloslav Buzek s Chroustem 27. místo. Kapitán Julius Čoček s Chostrou a kapitán Josef Seyfreid s Radmilou byli bohužel vyloučeni. 19 OH po 2. sv. válce S rokem 1936 skončila na dlouhou dobu účast našich jezdců na OH a pokud se někdy později někdo z jezdců na olympiádu dostal, byla to čestná výjimka. V roce 1948 se na podzimní hry do Londýna naše dobře připravená ekipa již nedostala, protože Únor byl v únoru a OH až v září. Naštěstí nebyli jezdci ihned zavíráni do věznic (ale až později) jako jiní naši sportovci. Byla jim ovšem znemožněna další jezdecká příprava a výkon zaměstnání a později přišly na pořad dne i výslechy, degradace hodností, práce i osobností a věznění. OH v Helsinkách v roce 1952, stejně tak i v Melbourne v roce 1956 (kdy se jezdecké hry uskutečnily odděleně ve Stockholmu) se musely obejít bez naší účasti. Naděje svitla až v roce 1960 s olympiádou v Římě. Tam se připravovali především militaristé – ing. Jiří David a František Hrúzik. Nakonec tam odjel alespoň Fero Hrúzik s Omenem v doprovodu ing. Davida (protože mu onemocněl kůň). Bohužel v terénní části byla slovenská dvojice vyloučena. V drezuře startoval jedenáctinásobný mistr republiky František Šembera s koněm Ivo a dvojice se umístila na výborném 14. místě. Tehdy zvítězil Sergej Filatov s Absentem. Další hry v roce 1964 v Tokiu a v roce 1968 v Mexiku se opět konaly bez naší účasti. I když by to poněkud uvolněná politická situace 60. let umožnila, byla místa konání OH příliš vzdálená. Geograficky neuvěřitelně příznivá situace nastala v roce 1972, kdy se olympiáda konala v Mnichově. Chystali se na ni jak naši skokané (Jiří Pecháček, Dr. Juraj Hanulay, Ing. Andrej Glatz a další) tak naši militaristé (Dr. Vladimír Matoušek, Erich Režnar, Ing. Jiří David, Jiří Machek či Pavel Mack). Vše vyhlíželo velmi nadějně a většina do poslední chvíle věřila, že se jim dlouholetý sen podaří uskutečnit. Těsně před začátkem OH z účasti našich jezdců z politických důvodů vlivem normalizace sešlo. Bylo to obrovské zklamání. V roce 1976 se konaly OH v Montrealu čili opět velice daleko a tím pádem se o naší účasti ani neuvažovalo. Velké naděje si dělalo naše jezdectví v roce 1980, kdy se olympiáda uskutečnila v Moskvě. Vlastně se jednalo spíše o mítink socialistských zemí, nebo většina světa tyto hry oprávněně bojkotovala kvůli nedodržování lidských práv a kvůli celkovým politickým poměrům, které v SSSR a východním bloku vládly. Tehdy by měl určitě velkou šanci na umístění Jiří Pecháček s koňmi Amor a Dany. Bohužel opět na poslední chvíli byla jeho účast i účast dalších jezdců zamítnuta. Olympijské hry v roce 1984 v Los Angeles i v roce 1988 v Soulu byly pro nás geograficky i politicky příliš vzdálené. První hry v postkomunistické době se konaly v roce 1992 v Barceloně. Konečně bylo možné opět zcela reálně uvažovat o účasti. Na olympiádu byla vyslána skoková jednička Jiří Pecháček s Gartou. Pro zdravotní komplikace 20 dvojice nakonec startovali „jen“ v kvalifikačních soutěžích, ovšem zkušenost to byla nezapomenutelná. Důležité bylo, že také na stadionu u kolbiště vlála po dlouhých desetiletích pauzy česká vlajka a že jsme se opět zařadili k zemím, které by se olympijských her měly zúčastňovat. Další OH v Atlantě v roce 1996 a v Sydney v roce 2000 byly příliš daleko. V roce 2004 se konaly OH v řeckých Athénách a tam jsme měli po dlouhé době olympijského reprezentanta ve všestrannosti Jaroslava Hatlu. S koněm irského původu a velmi zvláštním jménem Kyrenejennalla´s Boy se mu podařilo umístit na výborném 22. místě. A tak se mohli příznivci této disciplíny i jezdectví všeobecně velmi radovat, protože po tak dlouhé přestávce bylo pro Jaroslava určitě těžké navazovat. Důležité bylo, že soutěž dokončil a ještě s umístěním. Další OH se konaly v roce 2008 v Pekingu a i těch se J. Hatla zúčastnil, tehdy s klisnou Karlou, ale soutěž bohužel nedokončili. V roce 2012 se konaly OH v Londýně. OH - shrnutí Nejúspěšnějším československým jezdcem ve skokových soutěžích byl na OH v roce 1928 v Amsterodamu kapitán František Ventura s koněm Eliotem. Tato dvojice získala první a zatím bohužel i poslední olympijské zlato pro ČR v jezdectví. Nejlepším drezurním jezdcem byl Emanuel Thiel s koněm Loki, kteří v roce 1928 v Amsterdamu obsadili 5. místo na OH (v roce 1924 na OH v Paříži s Exem 6. místo). Ve všestrannosti se nejvíce dařilo Josefu Charousovi s Engadinem a to rovněž v roce 1928, kdy získal 16. místo. Od té doby ve výše uvedených disciplínách nebyli již naši jezdci nikdy úspěšnější. Takže je to velká výzva pro mladou generaci. Diplom kapitána Františka Ventury z olympijských her (Hipologické muzeum Slatiňany). 21 6. Historie novodobého jezdeckého sportu V roce 1864 byla v irském Dublinu uspořádána jezdecká show, která sloužila jako zkouška pro koně na parforsní hony. Tehdy se museli koně představit ve skoku do výšky a do dálky. Tato show je brána jako první jezdecké závody vůbec. V roce 1866 byly v Paříži zorganizovány první jezdecké závody (jednalo se rovněž o chovatelskou zkoušku). Akce se těšila značnému zájmu veřejnosti a tak byly tyto závody pořádány 6x do roka. V roce 1873 se konaly jezdecké závody v rámci výstavy v Bratislavě. Úspěch inspiroval organizátory k založení „Společnosti pro odměňování dobře připravených jezdeckých koní“ ve Vídni. První závody např. v Belgii se konaly v roce 1881, v USA zřejmě roku 1883. Počátky jezdeckého sportu v naší zemi se datují vznikem Jízdního odboru Sokola pražského v roce 1891. První Cena národů ve skákání se uskutečnila v roce 1909 v Londýně a v San Sebastianu. V roce 1921 byla založena mezinárodní jezdecká federace FEI se sídlem ve švýcarském Lausanne. Prvním presidentem byl baron du Teil (1921 – 1927). Československý jezdecký svaz vstoupil do FEI poprvé v roce 1927 a podruhé po rozdělení republiky v roce 1993. Disciplíny Původně byly pod FEI sdruženy pouze 3 disciplíny – drezura, skoky a všestrannost. Teprve téměř o 50 let později se začaly přidávat další disciplíny (viz tabulka). Disciplína Drezura Skoky Všestrannost Spřežení – čtyřspřeží Vytrvalost Voltiž Reining Vstup do FEI 1921 1921 1921 1970 1982 1983 2000 22 První MS 1966 1953 1966 1981 1986 1986 2002 První MČR 1949 1949 1949 1979 1990 1896 2002 7. Jezdecký sport v ČR Počátky jezdeckého sportu na našem území jsou spojeny se vznikem a existencí tělovýchovného spolku Sokol (1862). Počátky dostihového sportu jsou spojeny se vznikem parforsních honů a tzv. Pardubické honební společnosti (1841). Sokol První český tělovýchovný spolek byl založen v roce 1862. Prvním starostou byl Jindřich Fügner, prvním náčelníkem Dr. Miroslav Tyrš. Po roce 1918 se sokolské jednoty staly součástí Československé obce sokolské. V roce 1938 měly okolo 650 tisíc členů ve více než 2,5 tisíc jednotách. Nejvýznamnějšími událostmi tohoto aktivního sportovního sdružení bylo pořádání tzv. sletů – společného cvičení mnoha tisíců lidí na velkých cvičištích, později na Strahovském stadionu, který byl pro tyto účely posléze postaven. V roce 1938 se konal již desátý všesokolský slet. Na sokolské slety po roce 1948 navázaly spartakiády. Po roce 1948 se Čs. obec sokolská stala součástí sjednocené tělovýchovy. Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) byl založen v roce 1957. Miroslav Tyrš (1832 – 1884) se stal zakladatelem Sokola, byl jeho prvním a dlouholetým náčelníkem, jinak byl ovšem českým výtvarným historikem a estetikem, profesorem dějin na Karlově universitě. Vytvořil tělocvičnou soustavu nazvanou jeho jménem. Napsal programové prohlášení „Sokolnictví – náš úkol, směr a cíl“ (1871). Politicky patřil k mladočechům. Jindřich Fügner (1822 – 1865) byl spolu s M. Tyršem zakladatelem českého sokolského hnutí. Realizace založení a vedení Sokola byla však velmi náročná a oba jeho protagonisté se museli potýkat s mnoha problémy, nepochopením a závistí. Oba poměrně brzy zemřeli. Selská jízda Jezdecká zemědělská organizace, která vznikla na venkově jako podpora jezdectví a jezdeckého sportu. Inspiraci našla v Sokole a stála tak u zrodu organizovaného jezdectví v selském prostředí. Vznikla v roce 1925 a existovala do roku 1938. Po 2. světové válce se ji její bývalí členové snažili obnovit a to v roce 1947 v Nechanicích, ale nastupujícím komunismem bylo její znovuoživení tvrdě potlačeno. Další obnova se povedla až po roce 1989. K nejznámějším současným sborům Selské jízdy patří: Janákův východočeský sbor selské jízdy, Bradáčův sbor selské jízdy nebo Sbor selských jízd Jana Žižky z Trocnova. Jízdní odbor Sokola pražského K prvním jezdeckým spolkům v naší zemi patřily spolky v Litovli, Opavě (1888 – Jízdní tělocvičná jednota Přemysl), Olomouci (spolek Horymír) a Neškaredicích u Kutné Hory (Jízdní jednota) a na dalších místech. 23 Počátky oficiálního jezdeckého sportu se datují vznikem Jízdního odboru Sokola pražského v roce 1891. Sokolské spolky se totiž dělily na odbory zaměřené na různé sporty, včetně jezdectví. Vznikaly nové sokolské jednoty a jezdci se účastnili všech sokolských vystoupení, průvodů a sletů. Aktivní činnost všech jednot probíhala do počátku 1. světové války, pak byla omezena a přerušena. První česká učebnice První odborná učebnice „O jízdě koňmo“, jejímž prostřednictvím bylo zavedeno i nové české názvosloví, byla vydána v roce 1893 (exemplář je v seznamu knihovny spadající pod Národní museum). Po vzniku Československé republiky Od roku 1919 se řada našich vynikajících jezdců mohla účastnit stáží v nejvýznamnějších evropských jezdeckých či vojenských školách a učilištích – v Saumuru (FRA), Pinerolu (ITA) a Tor di Quintu (ITA). V roce 1921 byla založena Čs. jezdecká společnost v Opavě, která byla předchůdcem Čs. jezdeckého svazu, který oficiálně vznikl v roce 1929. Závody v Chuchli O rok později uspořádala ČSJS první jezdecké závody ve velké Chuchli a to v drezuře stupně S a v parkuru s využitím steeplechase překážek a umělých parkurových skoků. K tehdejším účastníkům patřili především jezdci J. Zapletal, Josef Hanf, Matěj Pechman, Oldřich Buchar, J. Pulkrábek, M. Kovalevský, Václav Helebrand, Otto Schöninger. Prvního čs. rekordu ve skoku do výšky dosáhl v roce 1924 Rudolf Popler výkonem 1,80 m. Z Letné a Chuchle do Troji Mnoho jezdeckých závodů se uskutečnilo jednak v areálu dostihového závodiště ve Velké Chuchli (zal. 1906) a dále také uvnitř oválu na klusáckém stadiónu na Letné. V roce 1927 zřídila ČSJS na Císařském ostrově v Troji závodiště a byla postavena tribuna, která na ostrově stojí (i přes ničivé záplavy v roce 2002) dodnes. Počátky mistrovství ČR v jezdeckých disciplínách Klasické olympijské disciplíny měly předchůdce svých mistrovských soutěží již v době 1. republiky v „Celostátních jezdeckých závodech“, které byly organizovány od roku 1926 původně na klusáckém stadionu na Letné. V roce 1927 se přesunuly na Trojský ostrov, pak také do kryté haly „U elektrárny“ v těsné blízkosti Stromovky, často se konaly také v Praze na Výstavišti. Soutěže všestrannosti probíhaly bu také na výše uvedených místech nebo v Pardubicích. První mistrovství Československé republiky v drezuře, skákání a ve všestrannosti se uskutečnilo v roce 1949 v Karlových Varech. 24 První mistrovství České republiky v soutěžích čtyřspřeží a dvojspřeží se konalo v roce 1979 v Humburkách u Nového Bydžova a mistrovství Československa v těchto kategoriích proběhlo poprvé v roce 1981 v Humpolci. Premiérové mistrovství Československa ve voltiži bylo uspořádáno v roce 1986 v Nitře. Příznivci vytrvalostního ježdění začali s organizací prvního mistrovství po sametové revoluci v roce 1990 v Mengusovcích. Jezdci vytrvalosti změřili poprvé síly v rámci České republiky v roce 2001 v Kozolupech. Poslední disciplínou, která byla přijata do FEI a tudíž i do ČJF, byl reining. První MČR proběhlo v roce 2002 na Nové Americe u Jaroměře. Klusácký stadion na Letné poskytoval prostor i pro jezdecké závody (archiv autorky). 25 8. Jezdecké styly a školy Jezdecký sport patří mezi klasické sporty a kromě bohaté historie má i zajímavou současnost. Nepatří mezi masové sporty, velmi podléhá hospodářským a politickým poměrům a ovlivňují ho i geografické, klimatické, technické a kulturní poměry. Svoji roli hrají i národní tradice a místní zvyklosti. Jsou země jezdecky velmi vyspělé – v současné době především Holandsko, Německo, Francie, Belgie, Velká Británie a jsou země, kde byste sportovní jezdecké koně těžko hledali. O úrovni špičkového jezdeckého sportu podle sportovců a zemí jejich původu si můžete udělat dobrý přehled při prostudování tabulek olympijských vítězů v průběhu více než jednoho století (viz tabulka v závěru publikace). 8.1 Jezdecké styly Pro výuku jízdy na koni jsou používány různé styly a školy. V Evropě je velmi rozšířený klasický jezdecký styl, který je mnohdy označován jako anglický, ale mohlo by se mu říkat také evropský. Používá se ovšem nejen v Evropě, ale i na všech dalších kontinentech, kde se věnují třem základním olympijským jezdeckým disciplínám nebo ježdění na různých úrovních v tomto duchu. Klasický jezdecký styl vycházel z potřeby běžné jízdy na koni, z výcviku ve vysokých školách a z armádního výcviku. Westernový styl má svou domovinu na severoamerickém kontinentu a vycházel z pracovních potřeb pastevců dobytka – kovbojů. Koně museli pomáhat při hnaní stád, oddělování jednotlivých kusů, přihánění zatoulaných dobytčat ke stádu apod. V rámci jednotlivých rančů a farem byly organizovány různé slavnosti a přehlídky, z nichž se časem vyvinuly sportovní westernové disciplíny. Oba styly se od sebe mohou lišit způsobem zajíždění a výcviku mladých koní, specializovaným výcvikem, výstrojí koně a oblečením jezdců (což již jsou pouze vnější projevy). Společným cílem je určitě dobře a citlivě přiježděný kůň, ochotný pracovat v duchu příslušného stylu. K dalším stylům bychom mohli počítat například španělský, který se výrazně projevil právě na westernovém stylu – dobyvatelé Ameriky pocházeli původně hlavně ze Španělska a Portugalska a dodnes mají westernová a španělská sedla mnoho společných prvků. Koneckonců většina koní v Americe je rovněž španělského původu. Jihoamerický styl je syntézou stylu španělského a westernového a záleží na tom, jaká práce či sport je s koňmi provozován. Jihoameričtí „gaučové“ používají výstroj podobnou spíše španělskému stylu. Práci, kterou vykonávají, odpovídá činnosti severoamerických kovbojů. Další skupinou jsou jezdci 26 provozující speciální soutěže pro jihoamerická plemena koní – např. paso fino columbiáno apod., kde jde především o dokonalé předvedení klusových schopností a dovedností těchto koní. Paso fino columbiáno se představuje při různých výstavách v ČR. K dalšímu stylu bychom mohli určitě přiřadit mongolský, který má těžiště jezdce více vpředu a koně zpravidla nejdou na přilnutí, jsou bez sebrání a podsazení. Cílem běžného ježdění v tomto stylu je nutné přemísování jezdců na potřebná místa či mnohdy ještě také hlídání stád a pastevecká práce. Arabský způsob ježdění je možné charakterizovat jako blízký způsob ježdění evropskému. Arabští koně byli vždy velmi citliví a učenliví. I na starověkých malbách je vidět, že koně pracovali na přiměřeném přilnutí a podsazení. Výstroj arabských a berberských koní měla vliv na výstroj španělskou. Koně byli používáni k dalekým cestám hlavně v karavanách či při obraně nebo výbojích na jiná území. Jezdci provozující vytrvalostní soutěže velmi často používají jednak koně s arabskou a berberskou krví, jednak výše uvedený styl mírného sebrání a podsazení. Jezdecké školy Termín školy lze chápat jednak jako vysoké jezdecké školy či školy národní. Národní školy odpovídají stylu jízdy v určité zemi. Vzhledem k naší zeměpisné poloze nám budou nejbližší v podstatě dvě nejvýznamnější školy a to německá a francouzská. 27 Francouzská škola se velice dobře osvědčila v naší republice hlavně v období mezi 1. a 2. sv. válkou, kdy skupina našich vynikajících jezdců jednak mohla trénovat pod dohledem francouzských trenérů přímo v naší zemi a dále měli tu nejlepší možnost tréninku ve Francii. Všeobecně je francouzská škola charakterizována jako škola mírnější, uvolněnější a ke koním citlivější. V době dřívější i současné je velkým propagátorem tohoto jezdeckého umění Francouzská národní jezdecká škola Cadre Noir, která byla v roce 2011 díky svému umění zapsána na listinu světového kulturního dědictví UNESCO. Německá škola je tedy na rozdíl od francouzské o poznání tvrdší, více používá drilu a tvrdších pomůcek. Koně jsou mnohdy příliš brzy na vyšších stupních přiježděnosti a výcviku, než jim přísluší a jejich opotřebování je velmi vysoké v mladém věku. Určitě bychom našli i další školy, kterým by bylo možné věnovat pozornost – holandská, italská, irská, ruská a třeba i naše česká. O té naší bychom mohli říci, že se od té doby, kdy byli v roce 1956 zrušeni koně v armádě, hledá. Česká jezdecká škola je velmi různorodá a velmi záleží na tom, zda příslušný trenér zažil ještě trénink od armádních důstojníků nebo u koho jezdil či trénoval v zahraničí nebo zda je pouze samouk s licencí. Současným všeobecným trendem je kombinace německého a francouzského stylu s individuálními prvky trenérů či jezdců. Vzácné setkání zástupců francouzské národní školy Cadre Noir ze Saumuru a zástupců německé jezdecké federace z Warendorfu v hřebčíně Neustadt Dosse. 28 9. Všeobecná pravidla Od počátku organizace jezdeckých závodů se tvořila i pravidla. Kdysi byla velmi stručná a jasná, takže si je každý mohl rychle přečíst a seznámit se s nimi. S postupem doby ovšem bylo potřeba zohledňovat technický pokrok, náročnost organizace velkých mezinárodních závodů, bezpečnost koní a jezdců, eliminovat komerční požadavky firem i jednotlivců. Mnohdy sami aktéři závodů, a již v roli soutěžících, jejich rodinných příslušníků či pořadatelů, nalézali skuliny a tak bylo nutné pravidla stále doplňovat, což se děje dodnes. Z několika listů se tak stávají pravidla o více než sto stránkách, takže v konečné fázi jsou všichni účastníci jezdeckých soutěží disciplín sdružených pod FEI povinni prostudovat stovky stránek. Nicméně je důležité si pravidla přečíst, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním – k čemuž velmi často dochází – pouze z neznalosti pravidel. Všeobecná pravidla sdělují, za jakých podmínek se mohou závodů zúčastňovat koně a jezdci, jakou výstroj mají mít koně a jaké oblečení jezdci, definují národní a mezinárodní závody, popisují organizaci závodů a úkoly jednotlivých funkcionářů, vysvětlují systém přihlášek a termíny jejich zasílání, průběh závodů, dekorování a odměňování. Součástí jsou i informace o sponzorování a reklamě, ale také o námitkách, odvoláních a sankcích. Pravidla pamatují i na ochranu koní a jezdců, uvádějí kodex chování ke koním, údaje o antidopingových zkouškách a mnoho dalších důležitých údajů. Z hlediska spolupráce člověka s koněm je nejdůležitější kodex chování ke koni, čili zásady, jak bychom měli o koně pečovat nejenom ve stáji, ale hlavně při tréninku a při závodech. Nikde nesmíme s koněm zacházet špatně. Aby informace ze všeobecných pravidel byly co nejpřesnější, bude nutné mnohé pasáže citovat. Totéž se bude týkat sportovních pravidel jednotlivých disciplín. 9. 1. Kodex chování ke koni FEI Mezinárodní jezdecká federace (FEI) očekává od všech zainteresovaných osob v jezdeckém sportu, že budou dodržovat „Kodex chování“ a uznají, že pohoda a zdraví koně musí být vždy prvořadé a nikdy nesmí být podřízeny vlivům konkurence nebo komerčnosti. 1. Management a trénink Ve všech stupních přípravy a výcviku sportovních koní musí mít pohoda a zdraví koně přednost před všemi dalšími požadavky. Toto pravidlo zahrnuje dobré „menežování“ koně, správné metody jeho tréninku a kování, ale také vhodnou přepravu koně. a) Dobrý management koně Ustájení, krmení a trénink se musí doplňovat s dobrým managementem koně a musí působit vždy ve prospěch koně. Jakákoliv činnost vedoucí k fyzickému nebo jinému strádání či utrpení koně v soutěži nebo i mimo soutěž nesmí být tolerována. 29 Součástí dobrého managementu je i maximální pořádek ve stájích a jejich okolí (stáje Eurocommerce v Holandsku). b) Tréninkové metody Koně smějí absolvovat jen takový trénink, který odpovídá jejich fyzickým schopnostem a úrovni jejich vyspělosti v dané disciplíně. Tréninkové metody nesmějí být vůči koni hrubé nebo způsobující strach nebo takové, na které koně nebyli vhodně připraveni. c) Výstroj koně a kování Kůň musí být vhodně nasedlán a nauzděn, aby mu žádná část výstroje nepůsobila bolest či dokonce zranění. Péče o končetiny koně a kování musí být vysokého standardu. Podkova musí být navržena tak, aby nezpůsobila bolest nebo zranění. d) Přeprava koní Během přepravy musí být koně úplně chráněni před zraněním a jinými zdravotními riziky. Vozidla musí být bezpečná, dobře větraná, udržovaná na vysokém standardu čistoty i techniky, pravidelně dezinfikovaná a řízená zkušenými a proškolenými řidiči. Vždy musí být přítomen k péči o koně schopný pomocník. e) Přeprava – vlastní převoz Všechny cesty musí být uvážlivě plánované, koni dovolovat pravidelný odpočinek, krmení a napájení ve shodě s aktuálními směrnicemi FEI. Soutěžící, tj. koně a jezdci, musejí být tělesně zdatní, odborně způsobilí a zdraví, než se mohou zúčastnit soutěží. Toto pravidlo se týká užití léků a provedení chirurgických zákroků, případů ohrožení pohody a zdraví koně, březosti u klisen a nezneužívání veterinární pomoci. 30 2. Tělesná zdatnost a odbornost Účast v soutěži musí být omezená na vhodné koně a jezdce podle jejich schopností. a) Zdravotní stav Žádný kůň, vykazující příznaky nemoci, kulhání nebo jiného lehkého onemocnění nebo pro předchozí klinické stavy, by neměl soutěžit nebo pokračovat v soutěži, když ho to ohrožuje. Máme-li jakoukoli pochybnost o schopnosti koně pokračovat v soutěži, je nutno tuto záležitost vždy konzultovat s veterinářem. b) Veterinární léčení Zneužití léčby je vážná záležitost a nesmí být tolerována. Po každé veterinární léčbě musí být dostatečný čas pro plné zotavení koně před soutěží. c) Chirurgické postupy Všechny veterinární zákroky, které ohrožují soutěžícího koně nebo ostatní koně a nebo soutěžící jezdce, nesmí být povoleny. d) Březost a porod Klisny nesmějí soutěžit po jejich čtvrtém měsíci březosti a v období sání hříbat, tj. do jejich odstavu. e) Zneužití běžných jezdeckých praktik Trápení koně použitím běžných jezdeckých praktik nebo jiných pomůcek (t.j. biče, ostruhy apod.) nesmí být tolerovány. Natož použití jiných praktik! 3. Cvičné a soutěžní plochy, ustájení, přeprava Závody nesmí poškozovat pohodu a zdraví koně. Toto znamená věnovat dostatečnou pozornost všem prostorám na závodištích (kolbiště, opracoviště, trati ad.), jejich povrchu, povětrnostním podmínkám, ustájení, zajištění bezpečnosti a zajištění kondice koně pro jeho další přepravu po závodech. Tréninkové prostory i překážky by měly být rovněž bezpečné a korektní. 31 a) Prostory závodiště Koně musí trénovat a soutěžit jen na vhodných a bezpečných površích. Všechny překážky musí být postaveny tak, aby zajišovaly bezpečnost koní. b) Povrchy prostor závodiště Všechny povrchy, na kterých koně krokují, trénují nebo soutěží, musí být navrženy a udržovány tak, aby redukovaly faktory, které by mohly vést ke zraněním. Zejména musí být věnována pozornost přípravě, složení a údržbě povrchů. c) Extrémy počasí Soutěže se nesmí konat za podmínek extrémně nevhodného počasí, kdy jsou zdraví a bezpečnost koní ohroženy. V horkých anebo při nadměrně vlhkých podmínkách je třeba učinit vše pro ochlazování koní ihned po ukončení soutěžního předvedení. d) Ustájení na závodech Ustájení musí být bezpečné, hygienické, pohodlné a dostatečně větrané a dostatečně velké pro typ a dispozici koně. Čisté, dobré, kvalitní a vhodné krmení a podestýlka, čerstvá pitná voda a voda pro omývání musí být také dostupná. e) Způsobilost pro přepravu Po soutěži musí být kůň způsobilý pro přepravu v souladu se směrnicemi FEI. 4. Veterinární péče Je třeba věnovat maximální úsilí k zajištění správné péče o koně po závodech a také o koně, kteří ukončili svoji závodní kariéru. Toto znamená řádnou stájovou a veterinární péči, ošetření zranění při závodech i po vyřazení ze sportu. a) Veterinární ošetření Na všech závodech musí být dostupná veterinární prohlídka. Jestliže kůň je zraněn nebo vyčerpán během soutěže, musí jezdec sesednout a veterinář zkontrolovat stav koně. b) Doporučení do veterinárního centra Kdykoli je potřeba, má být uklidněný a ošetřený kůň převezen k nejbližšímu léčebnému centru pro další léčení. Zranění koně musí být ošetřena před přepravou. c) Zranění v soutěži Musí být sledován dopad zranění na soutěžící, kteří pokračují v soutěžích. Základní stav kondice, frekventovanost soutěží a všechny jiné rizikové faktory by měly být zkoumány, aby ukázaly způsob, jak minimalizovat další zranění. d) Nutné utracení koně Jestliže jsou zranění příliš velká a kůň musí být utracen, učiní tak veterinář co nejdříve, humánně a s jediným cílem - minimalizovat utrpení koně. e) Ukončení závodní kariéry Je třeba usilovat o zajištění soucitného a „lidského“ zacházení s koněm, který končí svoji závodní kariéru. 5. FEI zdůrazňuje, že všichni zainteresovaní v jezdeckém sportu by měli dosáhnout nejvyššího stupně znalostí v oblastech jejich odborné kvalifikace. Tento Kodex chování ke koni může být čas od času modifikován a náměty od všech jsou vítané. Zvláštní pozornost bude věnována novým výzkumům a FEI věnuje finance na další podporu tohoto výzkumu. Kodex je také dostupný na internetu FEI na adrese www.horsesport.org. 32 Ke kodexu můžeme doplnit ještě olympijskou chartu, která je platná od 7. 7. 2007. Pro účast na olympijských hrách se musí soutěžící, trenér, cvičitel nebo další funkcionář týmu podrobit olympijské chartě a pravidlům mezinárodních federací (IF) schválených mezinárodním olympijským výborem (IOC). Soutěžící, trenér, cvičitel nebo další funkcionář týmu pak musí být přijat národním olympijským výborem (NOC). Každá osoba, uvedená v předchozím odstavci musí jasně respektovat: duch „fair play“ a neschvalovat násilí a chovat se podle toho a dodržovat všechny aspekty světového antidopingového kodexu. 9. 2. Zkratky V jezdeckém sportu existuje již poměrně široký seznam mezinárodních a národních zkratek, které se běžně používají k označování závodů, jejich náročnosti nebo kategorizaci: Základní mezinárodní označení disciplín FEI CDI – mezinárodní drezurní závody CSI – mezinárodní skokové závody CCI – mezinárodní závody ve všestrannosti CAI – mezinárodní závody ve spřežení CVI – mezinárodní závody ve voltiži CEI – mezinárodní závody ve vytrvalosti CRI – mezinárodní závody v reiningu CHI – mezinárodní závody ve dvou a více disciplínách Mohou se přidávat další písmena, jako např. O, což znamená statut oficiálních závodů (např. CSIO Praha), W- oznamuje, že závody jsou zařazeny do světového poháru, ch – děti, J – junioři, Y - mladí jezdci atd.- viz níže. Kategorie jezdců ch děti (CSN - ch) J junioři (CCI-J) Y mladí jezdci (CSIO-Y) V veteráni P jezdci na pony (např. CDN-P) 12 – 14 let 14 – 18 let, mladší 14 – 16, starší 16 – 18 let 16 – 21 let nad 35 let 8 – 16 let, mladší 8 – 12, starší 13 – 16 let Logo České jezdecké federace. 33 Další zkratky ČJF Česká jezdecká federace CI mezinárodní závody CN národní závody CIC mezinárodní zpravidla jednodenní závody CIM malé mezinárodní závody CIO oficiální mezinárodní závody CPE para-jezdecké závody FEI mezinárodní jezdecká federace GR všeobecná pravidla NF národní federace OC,OV organizační výbor M světový šampionát, mistrovství (např. CH-M) VR veterinární pravidla W světový pohár (např. CDI-W. CSI-W) SR sbor rozhodčích TD technický delegát MČR mistrovství České republiky PJS pravidla jezdeckého sportu Mezi tzv. malé závody CIM patří: Disciplína: Skoky (senioři) * a ** (jedno a dvou hvězdičkové) Skoky (Y,J,P,Ch,V) kategorie B Všestrannost * a ** (jedno a dvou hvězdičkové) Drezura * a ** (jedno a dvou hvězdičkové) Drezura (Y,J,P,Ch,V) Spřežení kategorie B Vytrvalost * a ** (jedno a dvou hvězdičkové) Voltiž CVI* (jedno hvězdičkové) Reining * a ** (jedno a dvou hvězdičkové) Paraequestrian CPED * a ** (jedno a dvou hvězdičkové) a CPEDIM Příhraniční spolupráce V rámci příhraniční spolupráce existují dohody mezi ČJF o.s. a některými NF o účasti jejich jezdců a koní na národních závodech těchto federací. Národní jezdecké federace Slovenska (SVK) od roku 1995, Polska (POL) od roku 2005, Rakouska (AUT) od roku 2005, Maarska (HUN) od roku 2005, Německá spolková republika (50 km od hranic) od roku 2010 a Česká jezdecká federace uzavřely dohody o startech jezdců a koní jmenovaných jezdeckých federací na národních závodech. Jezdci a koně startují na jejich národní licence. V Německu je hostovací licence - jezdce a koně bez poplatků. Koně jsou identifikováni podle odpovídajícího platného národního nebo FEI pasu. Na mezinárodních závodech FEI koně budou identifikováni podle platného pasu FEI. 34 9. 3. Definice Sport Fyzická a duševní soutěžní nebo rekreační činnost, při které jde o podávání tělesných výkonů na příslušné úrovni. Existuje několik stovek různých sportů. Jezdecký sport Sportovní činnost provozovaná ve spolupráci člověka a koně na základě daných pravidel. Cílem je dosažení co nejlepšího výsledku při zachování výborného zdravotního a fyzického stavu koně. Výkon je zpravidla hodnocen bodově, čas je druhořadým faktorem při dodržení daných limitů (pokud se nejedná o soutěž na čas). Disciplína Specifická sportovní jezdecká činnost, která je charakteristická typickými úkoly většinou ještě rozlišenými podle stupňů obtížnosti. Mezi schválené FEI disciplíny patří: drezura, skoky, všestrannost, spřežení, vytrvalost, voltiž a reining. Zvláštní kategorií je parajezdectví (paradrezura, paravoltiž, paraspřežení…) a soutěže pony. Jezdecké závody Konkrétní jezdecká akce, v rámci které mohou soutěžit jezdci v jedné nebo ve více jezdeckých disciplínách. Na závěr jsou jezdecké dvojice podle podaného sportovního výkonu vyhodnoceny a odměněny. Pro závody platí závazný schválený rozpis závodů. Závody mohou být jednodenní nebo vícedenní. Doba závodů se počítá jednu hodinu před první kontrolou koní (nebo také hodinu před technickou poradou nebo před první soutěží) a končí půl hodiny po vyhlášení posledních celkových výsledků závodu nebo poslední soutěže. Jezdecká soutěž Celková nebo dílčí akce jezdeckých závodů, která je vyhodnocena a odměněna. Jezdecké závody se mohou skládat z více jezdeckých soutěží jedné nebo více jezdeckých disciplín. Například současně mohou v jednom dni či o jednom víkendu probíhat skokové závody třeba od st. Z po S a zároveň drezurní soutěže na podobné úrovni. V případě všestrannosti či spřežení může probíhat jedna jezdecká soutěž např. Zlatá podkova tři dny, přičemž každý den se jede jedna její část. Fáze Toto označení se používá hlavně ve skokových soutěžích, kdy se jedna soutěž skládá ze dvou či více oddělených částí – fází. Při splnění požadavků první části může jezdec pokračovat v další fázi (fázích). Nejznámější je dvoufázové skákání. Lze aplikovat i na překážkovou jízdu spřežení. Kolo Označuje dvě nebo více stejných nebo podobných dílčích soutěží (např. parkurů, drezurních úloh) jako částí jedné celkové soutěže. 35 Seriál: Určitý počet národních či mezinárodních soutěží, vypsaných jako jednotlivé soutěže, jejichž výsledky vedou k výsledné klasifikaci nebo kvalifikaci koně anebo soutěžícího pro finální závod nebo cenu. Momentálně je v ČR nejznámějším seriálem Český skokový pohár. Většina jezdeckých disciplín má své pohárové či seriálové soutěže. Hřebčín v Neustadt Dosse organizuje jezdecké vzdělávání na úrovni základní i střední školy. 9. 4. Konání olympijských her a světových mistrovských soutěží OH (OG) Olympijské hry se konají jedenkrát za čtyři roky v sudých letech od roku 1896, poslední OH se konaly v roce 2012. Na OH mohou jezdci soutěžit ve třech disciplínách a to v drezuře, ve skokových soutěžích a v soutěžích všestrannosti. SJH (WEG) Světové jezdecké hry se konají rovněž jedenkrát za čtyři roky v sudých letech a to od roku 1990, poslední světové hry se uskutečnily v roce 2010 v USA v Kentucky. Těchto her se mohou zúčastnit kvalifikovaní jezdci ve všech sedmi jezdeckých disciplínách, pro které jsou v rámci těchto her organizována mistrovství světa. 36 MS (WCH) Mistrovství světa se koná pro jednotlivé jezdecké disciplíny v následujícím systému: l drezura, skoky, všestrannost v každém sudém roce mezi letními OH, tedy v rámci světových jezdeckých her, v lichých letech rok před OH se zpravidla koná mistrovství Evropy v olympijských jezdeckých disciplínách l vytrvalost, voltiž, reining v každém sudém roce l spřežení – v každém sudém roce – MS čtyřspřeží a jednospřeží – v každém lichém roce – MS dvojspřeží a pony l parajezdectví má MS v každém lichém roce MS se musí zúčastnit minimálně jezdci z 9 národních federací, ME ze 6 NF. K tomu se samozřejmě řadí ještě mnoho dalších mistrovských soutěží na úrovni mladých jezdců, juniorů či dětí. FEI kontinentální mistrovství pro mladé jezdce, juniory, pony a děti mohou být organizovány každoročně. Jich se musí účastnit reprezentace z minimálně čtyř (4) NF v Evropě, mimo Evropu může být FEI kontinentální mistrovství uspořádáno s libovolným počtem družstev, nejméně však dvou národních federací. FEI otevřená kontinentální mistrovství pro mladé jezdce, juniory, pony jezdce a děti v enduranci a voltiži je možno organizovat každoročně. 9. 5. Stupně úrovně závodů 0. 1. 2. 3. 4. 5. Veřejné tréninky – předstupeň před závody Hobby soutěže Národní závody Národní závody s mezinárodní účastí Mezinárodní závody Oficiální mezinárodní závody 0. Veřejné tréninky – od r. 2012 přestaly být součástí PJS Jsou tzv. předstupněm před účastí na hobby závodech nebo na národních závodech. Na těchto akcích, které nejsou sportovní soutěží, nejsou jednotlivé formy akce vyhodnocovány, není vyhodnocováno pořadí startujících a nejsou udělovány žádné ceny. Čas a akce jednotlivých jezdců na kolbišti určuje rozpis akce. Je-li akce pořádána v rámci závodů, platí zde stejná ustanovení jako při soutěžích, to znamená, že jeden kůň může v jednom dni startovat max. dvakrát. Za dodržení tohoto ustanovení plně zodpovídá hlavní rozhodčí společně s pořadatelem závodů. Odpovědná osoba za tuto akci musí být nositelem některé z licencí trenéra, cvičitele, stavitele parkuru či tratě nebo rozhodčího. Jezdci nemusí být nositeli licence, koně nemusí mít vydanou licenční známku. Pořadatelé hlásí tyto plánované akce oblastnímu výboru na následující běžný rok společně se závody vyšších stupňů v daných termínech PJS. OV sestavuje kalendář těchto akcí a zveřejňuje jej. Úbor jezdců na opracovišti i na kolbišti může být v souladu PSJ pro soutěže v dané disciplíně nebo běžný tréninkový úbor, který však musí být čistý a nepoškozený. Je povinné nošení tříbodové ochranné přilby pro všechny účastníky, kdykoliv sedí na koni a ochranné vesty pro disciplínu všestrannost. 37 Veřejné tréninky by měl posuzovat zkušený trenér. 1. Hobby soutěže Pro tyto závody platí všechna ustanovení Pravidel jezdeckého sportu (dále jen PJS) s následujícími odlišnostmi: - minimální obtížnost nebo min. výška či šířka překážek není stanovena - neplatí ustanovení o omezení startů - maximální obtížnost soutěží je L 1* ve skákání a obdobných stupňů v ostatních disciplínách Funkcionáři: - závody řídí minimálně jeden určený činovník s kvalifikací (licencí rozhodčího, trenéra, cvičitele nebo stavitele parkuru nebo tratí) s potřebným počtem zaškolených pomocníků pořadatele - dozor na opracovišti musí být v souladu s PJS, který v tomto stupni soutěží musí mít nejméně licenci cvičitele Soutěžící: - jezdci nemusí být nositeli licence, koně nemusí mít vydanou licenční známku - úbor a postroj vč. kočárů soutěžících na opracovišti i na kolbišti může být v souladu PSJ pro soutěže v dané disciplíně nebo běžný tréninkový úbor, tréninkový úbor musí být čistý a nepoškozený - je povinné nošení tříbodové ochranné přilby pro všechny účastníky, kdykoliv sedí na koni 38 Evidence závodů a výsledky: - pro jejich konání platí ohlašovací povinnost u OV ČJF - v těchto soutěžích mohou být předávány ceny 2. Národní soutěže Všechny závody vypisované podle pravidel PJS (mimo akcí a závodů popsaných v nižších stupních). Soutěže se zásadně konají podle pravidel ČJF. V České republice jsou uspořádány stovky národních soutěží (Hradec Králové). 3. Národní soutěže s mezinárodní účastí Všechny závody na úrovni ČJF o.s. mimo mezinárodních závodů, kde startují jezdci jak s licencemi ČJF o.s., tak i jiných národních federací a koně s licenční známkou ČJF o.s. nebo licencí jiné národní federace. Počet jezdců ze zahraničí je omezen. Závody se musí konat podle PJS. Zahraniční jezdci a koně musí mít licenci (nebo povolení jejich NF) podle PJS. Na těchto národních závodech může startovat maximálně 15 zahraničních jezdců z max. 4 různých zemí, pokud spec. pravidla nestanoví jinak). 4. Mezinárodní závody Mezinárodní závody (CI) musí být organizovány v souladu se stanovami FEI, všeobecnými pravidly a sportovními pravidly včetně specifických pravidel. Závody CI jsou určeny přednostně jednotlivcům. Jejich stupně obtížnosti jsou označeny systémem hvězd (zpravidla od jedné do pěti) nebo písmeny (A a B u spřežení). Všichni pozvaní nebo nominování soutěžící na mezinárodní závody musí být přihlášeni prostřednictvím jejich NF. Všichni soutěžící, kteří jsou vybráni svými NF, v souladu s odpovídajícími sportovními pravidly a podle daného rozpisu, musí být akceptováni organizačním výborem. Organizační výbor nepřijme žádné jiné přihlášky. Jezdci musí být vybaveni mezinárodní licencí a koně pasem koně. 39 5. Oficiální mezinárodní závody (CIO) Oficiální mezinárodní závody (CIO) jsou závody, na které jsou NF vyzvány k vyslání své reprezentace - jednotlivců a týmů a musí být pořádány v souladu se stanovami FEI, všeobecnými pravidly, sportovními pravidly. Součástí závodů CIO musí být soutěž družstev a jednotlivců v souladu s pravidly příslušné disciplíny. V Evropě může každá NF v jednom kalendářním roce uspořádat pouze jedny závody CIO pro seniory a to v každé jezdecké disciplíně. Pokud nerozhodne Byro jinak. 9. 6. Důležité informace pro národní závody Všeobecné podmínky 1. Soutěže v jezdeckém sportu na území celé ČR řídí Česká jezdecká federace, občanské sdružení (dále jen ČJF o.s.). 2. Česká jezdecká federace byla v roce 1993 registrována jako řádný člen mezinárodní jezdecké federace FEI po rozdělení Československa. Původní Československá jezdecká federace byla členem FEI od roku 1927. 3. Všeobecná pravidla, pravidla jednotlivých disciplin jezdeckého sportu a veterinární pravidla v ČJF o.s. vychází důsledně z pravidel FEI, která jsou doplněna národními odlišnostmi a doplňky. 4. Všichni členové ČJF o.s., jsou povinni dodržovat pravidla jezdeckého sportu a stanovy ČJF. 5. Výkonnou funkci na národní úrovni zajišuje generální sekretář ČJF o.s. ČJF reprezentuje president ČJF, výkonnými orgány jsou výkonný výbor ČJF a rada ČJF (složená z předsedů oblastních výborů ČJF). Oblastní výbory kopírují bu původní či nové kraje. 6. Schválený rozpis závodů, technická porada nebo rozhodnutí hlavního rozhodčího mohou pouze upřesnit vlastní průběh soutěží pořádaných závodů, ale v žádném případě nemohou být v rozporu se všeobecnými pravidly a pravidly jednotlivých disciplín nebo závazným výkladem uvedeným v tomto přehledu a nebo v jiném rozhodnutí VV ČJF o.s. Rozpisy schvalované VV ČJF o.s. mohou však měnit technická ustanovení pravidel soutěží. 7. Přístup na kolbiště a opracoviště je povolen jen jezdcům, ošetřovatelům, trenérům, funkcionářům a odpovědným osobám. 8. Aby se konaly všechny soutěže v duchu „fair play“ je všem soutěžícím jezdcům na kolbišti a všem rozhodčím právě rozhodujícím v soutěžích s osobním hodnocením zakázáno používat během soutěže všechna osobní radiokomunikační zařízení - vysílačky, rádio, mobilní telefony ad. 9. Všechny soutěže konané na závodech musí být uvedeny ve výsledcích. 10. Jezdecké závody a soutěže mohou pořádat po schválení příslušného orgánu ČJF o.s. pouze subjekty řádně registrované ČJF o.s. – viz. Stanovy ČJF o.s. Jezdci 1. Kategorie jezdců jsou shodné s kategoriemi jezdců FEI – viz kategorizace jezdců podle věku u zkratek. 2. Každý závodník, který chce startovat na národních závodech, musí vlastnit licenci, vydanou příslušným orgánem ČJF o.s. s výjimkou jezdců jiných NF, se 40 kterými ČJF o.s. uzavřela dohodu o startech (Slovensko, Polsko, Rakousko, Maarsko, Německo do 50 km od hranic). 3. V mistrovských soutěžích kteréhokoli stupně (klubu, okresu, oblasti, republiky) může startovat pouze jezdec, člen České jezdecké federace, který je občanem ČR, a je registrován za subjekt registrovaný v dané oblasti. 4. Jezdci, cizí státní příslušníci, žijící na území České republiky, se mohou zúčastnit všech národních závodů (mimo MČR a ostatních mistrovských a přeborových soutěží) se souhlasem své mateřské NF. 5. Pořadatel nesmí odmítnout přihlášku závodníka odpovídající kategorie na soutěž na mistrovství ČR, (byla-li podána v souladu s pravidly, STP a schváleným rozpisem závodů), má-li splněnou kvalifikaci a také na vypsané kvalifikační soutěže pro tato mistrovství ČR. Koně Všude tam, kde se vyskytuje pojem kůň, je nutno jej chápat jako pojem kůň i pony. Ve všech pravidlech a dalších materiálech ČJF o.s. slova „licence koně“ znamenají „platnou registrační známku koně“. 1. Na národních závodech mohou startovat koně 4 letí a starší, tj. koně, kteří v daném kalendářním roce dosáhli nebo dosáhnou minimálně předepsaného věku, pokud speciální pravidla pro některé národní soutěže nestanoví jinak. 2. V národních soutěžích musí být každý kůň vybaven platným průkazem koně s vylepeným štítkem o registraci v běžném roce nebo dočasnou licencí vydanou ČJF o.s. 3. Každý kůň může startovat pouze ve dvou soutěžích v jednom soutěžním dnu, pokud nestanoví speciální pravidla disciplíny jinak. 4. V jedné soutěži může startovat jeden jezdec maximálně na třech koních. 5. Na jedněch národních závodech může jezdec startovat na libovolném počtu koní, nestanovují-li to speciální pravidla disciplíny jinak. 6. Prohlídka fyzického stavu koně na národních závodech po příjezdu koní, pokud není v rozpisu uvedeno jinak, se nekoná. 7. Na pony závodech včetně MČR může stejná dvojice (pony a jezdec) startovat v disciplíně skoky a drezura v jednom dni. Oblečení jezdce 1. Všichni jezdci na koni musí mít při práci na opracovišti a při soutěži na hlavě odpovídající ochrannou přilbu odpovídající pravidlům dané disciplíny. Tvrdá ochranná přilba, uchycená ve třech bodech, je však povinná pro děti vždy, když jsou na koni, mimo disciplíny voltiže. Jezdecká přilba je při skokových závodech i tréninku na opracovišti povinná. Pokud jezdec právě neskáče, může použít při výcviku i delší drezurní bičík. 41 2. Za jezdecké boty jsou považovány bu klasické – jednodílné, které jsou v pravidlech nazývány černé „vysoké jezdecké boty“ a to kožené nebo vyrobené z jiných materiálů nebo kožené návleky z hladké černé kůže nazývané „čapsy“ s koženými kotníčkovými botami. Při drezurních soutěžích jsou vyžadovány v soutěžích stupně „S“ a vyšších vysoké černé jezdecké boty. Pro děti jsou čapsy povoleny ve všech soutěžích. 3. Na národních závodech mohou jezdci startovat v klubových barvách, avšak v souladu s pravidly jednotlivých disciplín. 4. Každá jezdecká disciplína určuje předepsaný úbor a předepsanou pokrývku hlavy. V soutěžích, kde je povolena jiná pokrývka hlavy než ochranná přilba, mohou jezdci podle svého přání nosit ochrannou přilbu. Za jezdecké sako se považuje jezdecké sako černé, červené, modré, zelené nebo šedé barvy, nebo jejich klubové sako. Klubové barvy nepodléhají na národní úrovni schválení ČJF o.s. Košile, pokud jezdci se souhlasem sboru rozhodčích startují bez sak, mohou být jak s dlouhým tak i s krátkým rukávem. Košile může být bílá nebo barevná, ale musí mít bílý límeček a bílé manžety. Jezdec může mít jezdeckou „košilitričko“ s krátkým nebo dlouhým rukávem, ale tato „košile“ musí mít límeček a jezdec musí mít vázanku. Jezdci musí mít jezdeckou vázanku nebo bílou běžnou vázanku. Ženám je povolena košile se „stojáčkem“ bez bílé vázanky. Za jezdecké kalhoty lze považovat jak běžné jezdecké kalhoty, tak i dlouhé jezdecké kalhoty. Jejich povolený typ určují pravidla jednotlivých disciplín. Není-li určena barva jezdeckých kalhot speciálními pravidly, musí být bílé nebo světle béžové. 5. Ostruhy a jejich technické provedení určují pro každou jezdeckou disciplínu pravidla. Všechny ostruhy mohou být bu tupé nebo s volně se otáčejícími kolečky bez ostrých hrotů, pokud sportovní pravidla dané disciplíny nestanoví jinak. 6. Jezdec při soutěži může použít jen jeden bič, jehož délku určují pravidla dané disciplíny. 7. Jezdci při soutěži nesmí být doprovázeni, voděni a naváděni na dráze. Výstroj koně 1. Každý kůň musí být nauzděn. Žádný kůň se nesmí pohybovat v prostoru závodů, aniž by byl nauzděn. 2. Při národních závodech je přidělení identifikačních čísel všem zúčastněným koním povinné a kůň se nesmí pohybovat v prostoru závodiště bez tohoto čísla. Číslo je přiřazeno pořadatelem a vlastní identifikační číslo si je povinen zajistit každý soutěžící sám. 3. Uzdění včetně druhu použitých nánosníků je předepsáno speciálními pravidly pro každou jezdeckou disciplínu. 4. Při skokových soutěžích nejsou dovoleny závažím zatížené kamaše nebo skokové zvony. Podmínky startů Prezentace na všech závodech je podmínkou pro účast na všech národních závodech. Musí být ukončena nejméně jednu hodinu před předpokládaným startem dané soutěže. Je-li tento stanovený čas jiný, nesmí být kratší a musí být uveden v rozpise závodů. 42 9. 7. Rozpis závodů Organizační výbor mezinárodních závodů obdrží přes ČJF od FEI formuláře. Vyplněné je musí zaslat zpět NF v oficiálním jazyku FEI. Národní federace musí zkontrolovat formuláře a opravit případné nesrovnalosti vůči FEI stanovám, všeobecným a sportovním pravidlům a opravit je ještě před tím, než je odešle, a to nejpozději 16 týdnů před zahájením závodů, zpět na vedení FEI k závěrečnému schválení. VV ČJF o.s. schvaluje rozpisy mezinár. závodů, všech mistrovských soutěží a statut seriálů závodů, KMK na úrovni federace a soutěže neuvedené PJS. Všechny ostatní rozpisy schvalují příslušné oblastní výbory ČJF o.s. Všechny závody a soutěže disciplíny endurance schvaluje komise disciplíny endurance a soutěže v reiningu schvaluje komise disciplíny reining. Rozpis národních závodů musí obdržet příslušný schvalující orgán nejpozději 6 týdnů před termínem konáním závodů. - Každý rozpis musí obsahovat: datum a místo konání závodů a datum uzávěrky přihlášek disciplíny, ve kterých se soutěže budou konat program soutěže informace zda se jedná o soutěže v hale nebo na otevřeném kolbišti typ a rozměry opracoviš a závodiš kategorie, národnost a další významné detaily zvaných soutěžících a koní poskytovaná dostupná ustájení koní a ubytování hodnotu cen a jejich rozdělení národní veterinární ustanovení a organizační opatření odpovídající veterinárním pravidlům kodex chování ke koni vymezení odpovědnosti další důležité podrobnosti čas a místo zahájení první prohlídky koní podle veterinárních pravidel Součástí rozpisu je i informace o lékařské službě. 43 Každý rozpis musí obsahovat úplný seznam soutěží, které se budou konat včetně uvedení jejich stupně obtížnosti. Za stupeň soutěže se považuje stupeň jejího základního kola nebo fáze. V rozpise musí být uveden čas ukončení prezentace a to nejméně jednu hodinu před startem dané soutěže. Rozpis všem oficiálně jmenovaným funkcionářům závodů a soutěží zasílá pořadatel závodů ihned po jeho schválení schvalujícím orgánem. V žádném případě nelze v průběhu závodů vypsat a uskutečnit jakoukoliv soutěž nebo její část vyššího stupně, než je nejvyšší stupeň soutěže ve schváleném rozpise a která nebyla předem řádně odsouhlasena odpovídajícím orgánem ČJF o.s. V žádném případě nelze v průběhu závodu snížit výši hodnoty schválených cen v jednotlivých soutěžích včetně jejich rozdělení. 9. 8. Přihlášky Všechny soutěžící pozvané nebo nominované na mezinárodní závody musí přihlásit jejich příslušná národní federace. Všechny zahraniční účastníky, vybrané jejich NF, v souladu se sportovními pravidly disciplíny a určené rozpisem, musí být akceptovány organizačním výborem. Organizační výbor nesmí přijmout žádné jiné přihlášky. NF jsou odpovědné za výběr a vstupní kvalifikaci koní a soutěžících a to včetně způsobilosti soutěžících i koní a jejich odpovídajících schopností pro soutěže, do kterých jsou přihlášeni. l Předběžné přihlášky Musí být doručeny Organizačnímu výboru nejméně 8 týdnů před zahájením závodů. Předběžné přihlášky vyjadřují záměr NF vyslat své reprezentanty na závody. Musí také vyjádřit úmysl poslat jen družstvo nebo družstvo a jednotlivce nebo pouze soutěžící jednotlivce. l Jmenovité (nominativní) přihlášky: Tyto přihlášky musí být doručeny OV nejpozději 4 týdny před závody. Ve jmenovité přihlášce musí být uveden seznam jmen soutěžících a koní, které NF zamýšlí poslat a ze kterých bude vybrán počet soutěžících a koní pro definitivní přihlášku. Počet jmenovitě přihlášených soutěžících a koní nesmí překročit dvojnásobek pozvaného počtu podle rozpisu. NF může na základě jmenovité přihlášky vyslat méně soutěžících a koní, ale nikdy více než je počet uvedený ve jmenovité přihlášce. l Definitivní přihlášky: Tyto přihlášky musí být doručeny OV nejpozději 4 dny před zahájením závodů. Tato přihláška obsahuje konečný výběr soutěžících a koní, kteří přijedou na závody. Definitivní přihláška nesmí překročit počet na seznamu uvedených jmen a musí být vybrána ze seznamu uvedeném na jmenovitých přihláškách. 44 Formuláře přihlášek koní musí obsahovat jméno, plemeno, pohlaví, stáří, barvu, zemi narození, současnou národní příslušnost, číslo pasu a, pokud je to vyžadováno, příslušné kvalifikace. Rozpis a přihláška k závodům je smlouvou mezi účastníkem závodů a pořadatelem. Slovo „zápisné“ znamená poplatek splatný za každou přihlášenou dvojici a slovo „startovné“ znamená poplatek za každou startující dvojici, není-li v rozpise uvedeno jinak. Jezdci ve všech národních soutěžích startují za subjekt, za který jsou řádně registrováni v ČJF o.s. (uvedeno v licenci jezdce). V písemné přihlášce závodů může jezdec (přihlašovatel) požádat pořadatele, aby v průběhu závodu byl uveden majitel nebo sponzor koně. Na národních závodech včetně MČR jsou termíny přihlášek stanoveny rozpisem závodů. Pořadatel může rozpisem stanovit i termín pro potvrzení účasti dvojice v soutěži. Přihlášení na závody Na národní závody se jezdci přihlašují po splnění podmínek daných rozpisem samostatně nebo prostřednictvím trenéra či jiné zodpovědné osoby. Na mezinárodní závody po splnění kvalifikačních podmínek přihlašuje koně a jezdce národní federace. Podrobnější informace o přihlašování a přihláškách jsou uvedeny ve všeobecných pravidlech. Pořadí startujících se určuje losováním zpravidla při technické poradě nebo při jiné oficiální příležitosti 9. 9. Funkcionáři národních závodů 1. V každém rozpise musí být jmenováni minimálně tito funkcionáři závodů: - ředitel závodů - sekretář závodů - hlavní rozhodčí závodů - musí být uvedeni všichni členové základního sboru rozhodčích - hlasatel závodů Pro skokové závody, závody všestrannosti a spřežení dále - autor (stavitel) parkuru – tratě Celý sbor rozhodčích jmenovitě musí být schválen tím, kdo schvaloval tento rozpis. 2. Pořadatel je dále povinen uvést v rozpise jméno odpovědného pracovníka na opracovišti nebo navrhnout hlavního komisaře. 3. Hlavní rozhodčí, autor (stavitel) parkuru – tratě a technický delegát musí být přítomni po celou dobu soutěží. 4. Sbor rozhodčích na všech národních závodech musí být nejméně tříčlenný, pokud to sportovní pravidla dané discipliny nestanoví jinak. 5. Jako hlavní rozhodčí musí být jmenován vždy národní rozhodčí. Na závodech se soutěžemi stupně „ST“ a vyššími musí být nejméně jeden rozhodčí ze seznamu specializovaných rozhodčích vedeném VV ČJF o.s. 6. Na závodech nelze kumulovat v rozpise uvedené funkcionáře, ani je dále nelze kumulovat se službou lékaře, veterináře, komisaře nebo hlasatele. Žádný z funkcionářů závodů a také lékař, veterinář a komisař nesmí být na těchto závodech soutěžícím v kterékoli jezdecké disciplíně. 45 7. Všechny výše uvedené funkcionáře schvaluje a jmenuje ten řídící orgán, který je pověřen schvalováním rozpisu závodů. 8. Rozhodčí na MČR musí být národní nebo mezinárodní rozhodčí. 9. 10. Mistrovství Mistrovství a přebory mimo úroveň mistrovství ČR 1. Na mistrovstvích nebo přeborech jedné oblasti (územní nebo kategorie subjektů) se mohou účastnit soutěžící jen jednoho přeboru nebo mistrovství v téže jezdecké disciplíně. Toto ustanovení platí pro všechny jezdecké disciplíny a všechny kategorie a to včetně jezdců na pony (vyjma jezdců do 16 let, kteří mohou startovat jednak na pony, tak i na velkých koních). 2. Seniorských mistrovství nebo přeborů se mohou zúčastnit soutěžící, kteří v roce konání soutěží dosáhnou 18 let věku, ale v téže disciplíně a v jednom kalendářním roce se mohou zúčastnit pouze bu mistrovství juniorů nebo mladých jezdců a nebo seniorů. Při významných národních i mezinárodních závodech je součástí slavnostní nástup a samozřejmě vyhodnocení. Mistrovství ČR 1. Mistrovské soutěže v příslušné kategorii a disciplíně se uskuteční, startují-li v této soutěži alespoň tři různí jezdci z minimálně dvou samostatných členských subjektů, řádně registrovaných členů ČJF o.s. Při běžných národních závodech je třeba, aby startovalo pět jezdců z minimálně tří různých členských subjektů. 2. V soutěžích družstev mohou v jednom družstvu nebo voltižní skupině startovat pouze jezdci jednoho samostatného členského subjektu (oddílu, klubu ap.) nebo jednoho územního celku (evidovaného kraje nebo oblasti ČJF o.s.). 46 3. Každý jezdec může soutěžit o mistrovský titul v jednotlivých disciplínách v každé soutěži (družstva a jednotlivci) jen s jedním koněm (spřežením). Toto ustanovení platí po prvním absolvovaném kole mistrovské soutěže pro všechny jezdecké disciplíny. 4. Každá soutěžící dvojice může startovat v každé jezdecké disciplíně jen v jedné mistrovské soutěži. 5. Podrobné podmínky startů na MČR stanoví ČJF o.s. ve sportovně technických podmínkách na příslušný rok. 9. 11. Oficiální kalendář Generální sekretář FEI schvaluje oficiální kalendář pro následující rok. Žádosti o uspořádání závodů CI a CIO musí být zaslány Generálnímu sekretáři co nejdříve tak, aby byly doručeny nejpozději do 1. října předchozího roku. Pro každé závody může být zadáno pouze jedno datum. Na ČJF je potřeba MČR a CI nahlásit nejpozději do 15. srpna! Žádná národní federace nebo organizační výbor nemohou pořádat mezinárodní závody, pokud nebyly publikovány v Oficiálním kalendáři nebo schváleny Generálním sekretariátem. Kalendář národních závodů schvaluje a vydává VV ČJF o.s. na podkladě návrhů krajských (oblastních) výborů ČJF o.s. Uzávěrka přihlášek závodů do kalendáře je pro pořadatele do 30.11. předchozího roku. Uzávěrka přihlášek pro uchazeče o uspořádání mistrovských závodů je 15. 8. předchozího roku. Žádný pořadatel nesmí uspořádat závody dodatečně schválené příslušným řídícím orgánem ČJF o.s., které by nebyly publikovány v kalendáři. 9. 12. Účast jezdců a koní Registrace soutěžících a koní Každý soutěžící musí být registrován u FEI a to dříve než se zúčastní mezinárodních závodů. Národní federace jsou odpovědné za registraci všech soutěžících a koní a zajistí, že soutěžící vlastní odpovídající sportovní národnost. Každý soutěžící anebo kůň, který není registrován u FEI, je automaticky diskvalifikován. Každý závodník, který chce získat povolení ke startu na národních závodech, musí vlastnit platnou licenci, vydanou příslušným orgánem ČJF o.s. (není-li v dohodě mezi národními federacemi stanoveno jinak). Rovněž každý kůň musí mít platnou licenci koně. Při velmi závažných nebo opakujících se přestupcích proti pravidlům, stanovám nebo při porušení platných zákonů a nařízení nebo při závažném nesportovním nebo nečestném jednání, je postupováno podle disciplinárního řádu ČJF o.s. Odvolání postiženého nemá odkladný účinek. Identifikace koní Organizační výbor přidělí identifikační čísla všem zúčastněným koním. Identifikační čísla musí být nošena po celou dobu závodů, kdykoliv kůň opustí stáj. 47 9. 13. Ceny, poplatky a sankce 1. Za ceny se považují při národních soutěžích „floty“. Floty mají obvykle pro umístěné jezdce následující barvy: 1. místo žlutá, 2. bílá, 3. červená, 4. modrá, 5. zelená, další místa – fialová, hnědá, šedá. 2. Rozpis stanoví, jaké ceny budou jmenovitě v každé soutěži udělovány. Mohou to být finanční ceny, věcné ceny, věcné ceny vyplácené v penězích nebo jen floty. Všechny peněžité ceny jsou udělovány majitelům nebo nájemcům koní nebo soutěžícím. Pořadatelé připravují pro jezdce kromě jiných cen a odměn oblíbené poháry. 3. 4. 5. 6. Poháry nebo dary, pokud nejsou výslovně přidělovány majitelům koní, jsou udělovány soutěžícím. Věcné ceny mohou být vypláceny pořadatelem v penězích, pokud to stanoví rozpis soutěže. Rozpis může také určit, komu jsou věcné ceny určeny. Neurčuje-li rozpis příjemce věcných cen, získávají tyto ceny vždy jezdci. I když bude vybíráno zápisné nebo startovné, nemusí být uděleny žádné věcné nebo finanční ceny. Floty musí být udělovány. V národních soutěžích musí být hodnota nejnižší udělené věcné nebo finanční ceny minimálně ve výši zápisného, startovného nebo součtu obojího, existují-li. V národních soutěžích v případě, že počet finančních cen je menší než pět, může hodnota první ceny překročit jednu třetinu celkové hodnoty finančních cen. Celková cena vypsaná pro soutěže stupně „ST“ a vyšší musí být nejméně 5000,- Kč. 48 7. Budou-li v rozpise vypsány finanční ceny, musí být přesně uvedeno, v jaké výši (Kč) a jak se budou dělit pro jednotlivá místa. Na startovní a výsledkové listině musí být finanční ceny a jejich rozdělení uvedeno (jsou-li vypsány rozpisem). 9. Pokud pravidla obsahují poplatky nebo sankce v jiné měně než Kč, je při národních závodech přepočtem Kč = SFR. Např. pokuta do výše1000 SFR je 1000 Kč. 10. Poplatek za podání námitky je 200 Kč. Přidělování cen Hodnota první ceny pro jednotlivce nebo družstvo, a to bu vyplácena v penězích nebo jako věc v hodnotě snadno převoditelné na peníze, nesmí nikdy překročit třetinu (1/3) celkové hodnoty peněžitých a na peníze převoditelných cen určených pro celou soutěž, s výjimkou případů určených sportovními pravidly odpovídající disciplíny. Minimální počet cen stanovených pro každou soutěž musí být přidělen podle klíče – jedna cena na každé čtyři soutěžící, nejméně však pět cen. V národních soutěžích platí klíč jedna ku čtyřem pouze pro rozdělení flotů. V žádném případě však nelze v průběhu závodů snížit výši hodnoty schválených cen v jednotlivých soutěžích včetně jejich rozdělení. Jezdec, který z jakéhokoliv důvodu nedokončí danou soutěž nebo kolo, nemůže za tento výkon získat žádnou cenu ani body do seriálu. Celková částka peněžitých cen uvedená pro každou soutěž v rozpisu musí být vyplacena. „Drezurní zátiší s poháry“. Rozdílení cen Účast umístěných soutěžících (jezdec a kůň) při rozdílení cen „dekorování“ je povinná. Neúčast má za následek ztrátu umístění (stužka, plaketa, věcná cena, peněžitá cena). Výjimku z tohoto pravidla může udělit pouze hlavní rozhodčí nebo zahraniční technický delegát nebo rozhodčí v C dané úlohy. Úbor, uzdění a sedlání je stejné jako při soutěži, avšak černé nebo bílé bandáže jsou povoleny. Z důvodů ochrany jezdců není dovoleno nést při dekorování žádné vlajky nebo jiné předměty. 49 9. 14. Reklama a sponzorování Obchodní práva FEI je vlastníkem názvu FEI a FEI znaku, názvů, znaků soutěží na všech závodech nesoucích ve svém názvu text „FEI“. FEI má výhradní právo využít výše uvedené vlastnictví prostřednictvím všech médií, včetně nových médií, internetu a TV ve všech formách, jakož i pro účely sponzorství a marketingu. Reklama a propagace jezdců a koní Na všech závodech, s výjimkou regionálních a olympijských her pod záštitou Mezinárodního olympijského výboru, mohou nosit závodníci identifikační jméno nebo značku výrobce oblečení a výstroje nebo alternativně sponzora podle pravidel uvedených dále: Identifikace výrobce Jestliže je prezentován v areálu závodiště a během předávání cen výrobce oblečení a výstroje, může být pouze jednou na povrchu jedné věci a nesmí být větší než: - 3 cm2 na oblečení a výstroji - 50 cm2 na každé straně kočáru Identifikace sponzorů Jestliže je prezentováno v areálu závodiště a během předávání cen jméno nebo logo sponzora či sponzorů jednotlivce nebo družstva, může být použito na povrchu věcí a nesmí být větší než: - 400 cm2 na každé straně kočáru a voltižní dečce - 200 cm2 na každé straně sedlové dečky - 80 cm2 pouze jednou na saku nebo vrchním oděvu ve výši kapes hrudi s výjimkou terénní jízdy soutěže všestrannosti a vytrvalostních soutěží - 80 cm2 na každé straně saka nebo na vrchní straně oděvu na nejvyšší kapse na prsou ve skákání a drezuře - 100 cm2 pouze jednou na voltižním drezu - 16 cm2 na obou stranách límečku košile - 200 cm2 na horní části paže pro terénní jízdu soutěže všestrannosti a soutěžích vytrvalosti - 75 cm 2 pro logo na ochraně uší koně Organizační výbor může použít jméno nebo logo sponzora soutěže nebo závodů na číslech soutěžících a oblečení personálu v areálu závodů a na stájových pokrývkách při předvádění koní v areálu závodů a při ceremoniálu předávání cen na všech závodech FEI. Velikost jména nebo loga na startovních číslech jezdců nesmí přesáhnout 100 cm2. Reklama může být použita na překážkách a na ohrazení kolbiště, pokud to dovoluje smlouva s TV. Specifikace sponzorovaných překážek jsou definovány ve sportovních pravidlech dané disciplíny. 9. 15. Pasy koní Každý kůň přihlášený do kterékoliv ze soutěží na závodech CN nebo CIM v zahraničí a každý kůň přihlášený na ostatních závodech CI, CIO, FEI mistrovství, 50 regionální, olympijské hry a para OH, kdekoliv doma nebo v zahraničí, musí mít oficiální platný pas FEI nebo národní pas schválený FEI doplněný identifikační kartou FEI a FEI registračním číslem, na jehož základě se provádí identifikace a stanovení vlastníka. Všichni tito koně musí být řádně registrováni FEI a identifikovatelní a musí mít platné potvrzení o očkování s výjimkou případu, kdy v pořadatelské zemi a v zemi původu koně neplatí žádné ustanovení pro očkování proti chřipce koní. V každém pasu musí být uvedeno plné jméno, adresa a podpis vlastníka podle registrace národní federací, přesný popis koně a znázornění jeho odznaků, dále záznam všech provedených očkování a zdravotních testů. Jakmile dojde ke změně jména koně uvedeného v pasu či jiné změně, musí národní federace informovat FEI. Kůň může mít pouze jeden národní pas s identifikační kartou a jedno stálé FEI identifikační číslo. Všichni koně, kteří se účastní na FEI závodech, musí být registrováni na FEI. 9. 16. Oficiální představitelé závodů Rozhodčí Rozhodčí je členem sboru rozhodčích jmenovaného pro kontrolu soutěže nebo závodu. Existují 3 kategorie rozhodčích: oficiální mezinárodní rozhodčí mezinárodní rozhodčí mezinárodní rozhodčí-kandidát. Mnohé výstavní areály jsou pořadateli i velkých mezinárodních jezdeckých závodů – například Lipsko. 51 Rozhodčí všech kategorií musí odstoupit ze své funkce koncem roku, ve kterém dosáhnou 70 let. Za mimořádných okolností a na doporučení příslušné technické komise může být tato věková hranice prodloužena. Věkový limit rozhodčích na seznamu ČJF o.s. není rozhodující. Kvalifikace rozhodčího vyplývá z jeho licence. Pro soutěže ve skoku stupně “ST” a vyšší, v drezúře pro úlohy stupně “ST” a vyšší, ve všestrannosti pro stupně “S” a vyšší, ve spřežení stupně “S” a vyšší, ve voltiži pro všechny soutěže musí být minimálně specializovaný hlavní rozhodčí dané disciplíny a ostatní národní rozhodčí, pokud pravidla a speciální pravidla disciplín nestanoví jinak. l Není-li stanoveno ve speciálních pravidlech soutěže jinak, tvoří základní sbor rozhodčích minimálně tři rozhodčí. U závodů vyšší důležitosti je vhodné delegovat pětičlenný sbor rozhodčích. l Při tříčlenném základním sboru rozhodčích může předseda sboru rozhodčích, po dohodě s ředitelem závodů, jmenovat další funkcionáře, zajišující některé funkce sboru rozhodčích. l Při národních závodech, pokud se nekoná první prohlídka koní, začíná doba kompetence sboru rozhodčích technickou poradou, případně počátkem prezentace, která musí skončit nejpozději jednu hodinu před začátkem první soutěže a končí půl hodiny po vyhlášení posledních výsledků (doba působnosti sboru rozhodčích na běžných závodech začíná hodinu před startem do první soutěže, trvá během závodů a končí půl hodiny po vyhlášení posledních výsledků). Předseda sboru rozhodčích na všech závodech musí být ze seznamu národních rozhodčích nebo specializovaných rozhodčích pro určené soutěže. Na MČR a mezinárodních závodech musí být všichni členové sboru rozhodčích minimálně na seznamu národních rozhodčích. l Jmenování sboru rozhodčích Sbor rozhodčích sestává z předsedy a stanoveného počtu rozhodčích příslušných kategorií v souladu se sportovními pravidly každé disciplíny. SR je odpovědný za technické rozhodování ve všech soutěžích a za všechna další rozhodnutí. Sbor rozhodčích je považován za mezinárodní, když předseda nebo jeden z rozhodčích je zahraniční rozhodčí. Předseda a členové sboru rozhodčích na mezinárodních závodech budou jmenováni příslušnou národní federací nebo organizačním výborem. V případě, že funkcionář jmenovaný vedením FEI není schopen se dostavit na závody, vedení FEI ve spolupráci s předsedou příslušné technické komise jsou odpovědní za výběr zástupce. Odvolací komise Odvolací komise se skládá z předsedy a nejméně dvou členů, má být jmenována na všechny mezinárodní závody, jestliže sportovní pravidla příslušné disciplíny neurčí jinak. 52 Mezinárodní autor parkuru FEI vede seznam oficiálních mezinárodních autorů parkuru, mezinárodních autorů parkuru a mezinárodních autorů parkuru kandidátů jmenovaných odpovídající technickou komisí a po konzultaci s odpovídající NF. Autor parkuru je odpovědný technickému delegátovi – pokud je jmenován nebo předsedovi sboru rozhodčích za stanovení trasy parkuru, její realizaci, změření a postavení všech překážek. Autor parkuru musí ohlásit technickému delegátovi nebo předsedovi sboru rozhodčích, že parkur je po všech stránkách v pořádku. Sbor rozhodčích nesmí zahájit soutěž do té doby, nežli technický delegát nebo autor parkuru oznámí, že parkur je připraven. Následně je za vedení soutěže zodpovědný pouze sbor rozhodčích. Pro národní závody může funkci autora parkurů vykonávat stavitel, který získal potřebnou kvalifikaci. Autoři parkurů a tratí jsou rozděleni do kategorií: stavitel a národní stavitel. NF vede jejich seznam. Na národních závodech v soutěžích stupně „ST“ a vyšších, mistrovství ČR, velkých cenách, šampionátu mladých koní a na KMK musí funkci autora parkurů vykonávat národní stavitel s platnou licencí ČJF o.s. Autora parkurů na národních závodech schvaluje na návrh organizačního výboru příslušný orgán ČJF. Na národních závodech, není-li odvolací komise jmenována, přebírá tuto funkci sbor rozhodčích. Technický delegát Technický delegát dohlíží na správný technický průběh závodů podle pravidel FEI nebo ČJF, kontroluje činnost autora parkuru nebo tratí. FEI vede seznam technických delegátů (TD) jmenovaných příslušnou technickou komisí po konzultacích s odpovídající NF. ČJF o.s. vede seznam stavitelů parkuru, kteří mohou být jmenováni na závodech technickým delegátem. l TD, který je jmenován pro soutěže voltiže, drezury nebo reiningu, musí být registrován v ČJF o.s. jako rozhodčí dané disciplíny. l TD musí být jmenován na MČR, na ostatních národních závodech, nevyžadujíli to speciální pravidla dané disciplíny, nemusí být TD jmenován. l TD, je-li jmenován, musí být přítomen po celou dobu závodů. l V národních soutěžích, je-li technický delegát jmenován (pokud to nestanoví pravidla disciplíny jinak), musí být přítomen v areálu závodů nejpozději na technické poradě před zahájením závodů, a pokud se tato nekoná, pak nejpozději dvě hodiny před zahájením první soutěže. V případě, že se technický delegát z vážných důvodů nedostaví k výkonu funkce, přebírá jeho kompetence hlavní rozhodčí závodů. Na mistrovství ČR, národních soutěžích stupně „ST“ a vyšších, velkých cenách, šampionátu mladých koní a na KMK, je-li jmenován, musí funkci TD vykonávat národní stavitel parkuru s platnou licencí ČJF o.s. Veterinární delegát Veterinární delegát musí být jmenován národní federací v souladu s veterinárními pravidly. Národní federace a organizační výbor jmenuje zahraničního veterinárního delegáta na CIO, regionální a kontinentální hry. 53 V národních soutěžích přebírá funkci veterinární komise nebo veterinárního delegáta službu konající veterinář. Komisaři Organizační výbory všech mezinárodních závodů musí jmenovat hlavního komisaře a přiměřený počet jemu podřízených komisařů, kteří budou opatřeni zřetelnými odznaky nebo páskami na rukou s úplnou volností přístupu do všech prostorů. Organizační výbor je odpovědný za administrativní a organizační opatření vyplývající ze jmenování hlavního komisaře a komisařů. Po celou dobu závodů, ve všech stájích, na opracovišti a cvičném prostoru a ve všech ostatních prostorách, které jsou pod pravomocí organizačního výboru, budou hlavní komisař a s ním ostatní komisaři: - asistovat soutěžícím v provádění odpovídajícího tréninku - včas zasahovat, aby se zabránilo špatnému zacházení s koňmi ze strany jezdců, ošetřovatelů, majitelů nebo jinou osobou - včas zasahovat, aby se zabránilo přestupkům Jeden z komisařů musí být na opracovišti, kdykoliv je otevřeno. Komisaři na závodech jsou funkcionáři závodů. Střet zájmů Jistý výskyt konfliktu zájmu existuje v okamžiku, kdy mohou ostatní rozumně odvodit od daných okolností, že konflikt existuje. Konflikt zájmu je definovaný jako osobní, profesionální nebo finanční vztah, včetně vztahů mezi členy rodiny, který může ovlivnit objektivitu při rozhodování, reprezentaci, obchodování nebo jiném jednání jménem FEI. Vyjmenované osoby v tomto článku nesmí rozhodovat ve všech soutěžích se subjektivním rozhodováním: l v drezuře - v disciplínách drezura, všestrannost, spřežení l ve skákání při hodnocení podle stylu včetně soutěží KMK a u vodního příkopu l ve voltiži a reiningu l na národních závodech nesmí startovat žádný delegovaný nebo pověřený oficiální funkcionář závodů (rozhodčí, pomocný rozhodčí, technický delegát, stavitel parkuru nebo tratí, autor parkuru nebo tratí, lékař a veterinář závodů, hlasatel, komisař apod.). Trenér by v roli rozhodčího neměl na závodech hodnotit svého jezdce. Za trenéra je považována ta osoba, která koně nebo jezdce trénuje více než jedenkrát týdně. 9. 17. Námitky Námitky mohou být podány proti osobě nebo orgánu, které mají jakoukoli funkci na mezinárodních závodech nebo na subjekt pod jurisdikcí FEI, na porušení plnění stanov, všeobecných pravidel, sportovních pravidel nebo obecných principů chování a slušnosti nebo standardů sportovního chování při mezinárodních nebo národních závodech nebo v souvislosti s nimi. Námitky může podat jen předseda národní federace, oficiální funkcionáři, vedoucí družstev nebo nejsou-li přítomni pak odpovědná osoba nebo veterinář družstva odpovědný za koně startující na závodech a to s výjimkou námitky o hrubém zacházení s koněm, kterou může podat libovolná osoba nebo orgán. 54 Námitky se podávají sboru rozhodčích v období jejich právní pravomoci proti nedodržení stanov, všeobecných pravidel, sportovních předpisů proti organizaci nebo řízení soutěží. Námitky spojené s problémy, které se nevyskytly během závodů nebo nejsou známy do ukončení závodů musí být předány generálnímu sekretáři pro FEI tribunal. Jsou podmíněny předpokladem, že nastaly v přímém spojení se závody, na cestě na závody, po příjezdu, v karanténě, přípravě nebo při aklimatizaci. Námitky podané ke generálnímu sekretáři pro předání FEI tribunálu musí být podány do 14 dnů od skončení závodů. Námitky musí být předány v písemném tvaru, v předepsané době a podepsány osobou podávající námitku. Musí být předány osobně předsedovi sboru rozhodčích, předsedovi odvolací komise nebo zaslány generálnímu sekretáři a to spolu s podpůrnými důkazy a se jmény svědků a musí být zaplacen předepsaný poplatek. Bez ohledu na jakékoli předchozí opačné názory, námitky proti některé z následujících situací mohou být podány pouze sboru rozhodčích v dále předepsaných časových limitech a proti rozhodnutí sboru rozhodčích v těchto záležitostech je možno podat odvolání k odvolací komisi: - námitky týkající se kvalifikace soutěžícího nebo koně a nebo stavu kolbiště nejpozději 30 minut před zahájením příslušné soutěže - námitky týkající se překážky, plánu, délky parkuru u skokové soutěže, překážky u soutěže spřežení - nejpozději 15 minut před zahájením soutěže - námitky týkající se steeplechase, terénní jízdy, parkuru ve všestrannosti, trasy maratónu, překážek v závodech spřežení nebo tratě vytrvalostního závodu nejpozději do 18.00 hod. předchozího dne příslušné soutěže - námitky týkající se neregulérnosti nebo případů, které se vyskytnou během soutěže nebo námitky týkající se výsledku určité soutěže nejpozději 30 minut po vyhlášení výsledků této soutěže. Nehledě na jakékoliv předchozí opačné názory generální sekretář může při zvláštních okolnostech – podle svého rozhodnutí a nebo ze své iniciativy – přikázat předat k FEI tribunálu námitku proti jakékoliv osobě nebo orgánu kdykoliv, v jakékoliv věci a bez poplatku. Jakákoliv osoba zpracovávající námitku by měla, je-li to možné, zajistit svědky incidentu a další důkazy v libovolné formě, a bu je přivést sebou k projednání a nebo získat písemná prohlášení, náležitě podepsaná, se jmény svědků a jejich adresami. V národních soutěžích je poplatek při podání námitky stanoven ve výši 200 Kč. 55 9. 18. Správní poplatky a organizačně pořádkové pokuty ČJF o.s. Správní poplatky Výkonný výbor ČJF o.s. stanovil následující sazebník správních poplatků na jezdeckých závodech: - Vyžádaná změna pořadí startu povolená sborem rozhodčích, jejichž důvod nestanovují pravidla jezd. sportu 100,- Kč - dodatečná přihláška soutěžícího (skupiny) do 100,- Kč - jakákoliv dodatečná změna koně nebo jezdce (skupiny) po uzávěrce přihlášek, pokud bude přijata 100,- Kč Tyto správní poplatky jsou ukládány ředitelem závodů (OV) a jsou příjmem pořadatele. Je třeba dodržovat nejenom dopravní předpisy určené pro jezdce, ale i jezdecká pravidla. Organizačně pořádkové pokuty Jedná se přibližně o padesát různých přestupků, které se týkají hlavně disciplíny při odhlašování startujících na závodech, špatného zacházení s koněm, nerespektování pravidel na kolbišti i opracovišti a mnoho dalšího. Výše pokut se pohybuje od 100,- Kč do 2000,- Kč. Jejich přesný výčet je uveden ve Všeobecných pravidlech. 1. Nedostavení se jezdce (skupiny) bez řádné omluvy a bez souhlasu sboru rozhodčích k soutěži, ve které byl na startovní listině. 2. Odhlášení jezdce (skupiny) ze soutěže bez řádné omluvy a bez souhlasu sboru rozhodčích po uzávěrce přihlášek. 3. Nedostavení se jezdce (skupiny) bez souhlasu sboru rozhodčích k rozeskakování nebo k dekorování. 56 4. Veškeré špatné zacházení s koněm a nedodržení „Kodexu koně“. 5. Zranění koně ostruhou. 6. Jezdci, který neprodleně neopustí kolbiště nebo předepsanou tra nebo nejkratší cestou a stanovenou rychlostí po ukončení sportovního výkonu nebo po vyloučení či vzdání neopustí soutěžní prostor. 7. Soutěžící, jehož koně (pony) a nebo kočár jsou opakovaně zjištěny v areálu závodů bez identifikačního čísla, pokud mu toto číslo bylo přiděleno nebo který je povinen ho používat. 8. Skok na opracovišti přes překážku, která je vyšší nebo širší (nebo oboje), než povolují pravidla. 9. Pokus o překonání nebo překonání cvičné překážky umístěné na kolbišti vícekrát, než je povoleno. 10. Překonání překážky (nebo pokus o překonání překážky) na opracovišti z nesprávného směru. 11. Překonání nebo pokus o překonání překážky na parkuru při nástupu, představování, dekorování nebo jiné oficiální akci. 12. Překonání nebo pokus o překonání nedovolené překážky a nebo překážky v nesprávném směru na kolbišti po vyloučení, vzdání nebo po pádu. 13. Překonání překážky nebo pokus o překonání překážky na opracovišti bez předepsané přilby nebo nezabezpečení použití předepsané přilby pro jezdce mladší 15 let kdykoli jezdí na opracovišti. 14. Překonání nebo pokus o překonání překážky bez ochranné přilby (na opracovišti) nebo s neupevněným řemínkem v soutěžích všestrannosti. 15. Nedodržení časového, fyzického nebo prostorového omezení cvičení a opracování koní (pony). 16. Cvičení, vodění nebo pasení koní a pony na kolbišti nebo na vymezených prostorech podle PJS v průběhu závodů. 17. Snižování (zužování) překážek při společném opracování na kolbišti. 18. Opuštění prostoru závodiště s koňmi (pony) bez souhlasu sboru rozhodčích. 19. Přítomnost osob mladších 15 let na kočáru v průběhu závodů. 20. Nesprávný ústroj jezdce v soutěži a na opracovišti. 21. Nesprávný postroj, sedlání a uzdění koní (pony) při soutěži a na opracovišti. 22. Přijetí jakékoliv fyzické nedovolené pomoci jezdci. 23. Opracování, vodění nebo pasení koní (pony) v průběhu závodů pouze na stájové ohlávce (bez udidla). 24. Opakované neuposlechnutí pokynů a příkazů sboru rozhodčích, komisařů nebo organizačního výboru. 25. Soutěžící, který se i po varování sborem rozhodčích nebo komisařů dopustí dalšího přestupku. 26. Pokus o změnu překážky, praporku nebo dráhy parkuru nebo tratě. 27. Použití jiné překážky nebo materiálu, než zajistil organizační výbor na opracovišti. 28. Zjištění účasti na závodech jezdců nebo koní (pony) v rozporu s rozpisem a pravidly PJS (např. věk jezdce, koně a pony nebo účast bez stanovené kvalifikace). 29. Soutěžící, který po ukončení parkuru překoná další jednu či více překážek bez svolení sboru rozhodčích. 30. Vstup na kolbiště soutěžícím pěšky po zahájení soutěže. 31. Vstup na kolbiště pro účely fotografování, filmování, rozhovoru nebo tisku nebo mimo své pořadí bez svolení sboru rozhodčích. 57 32. Nenošení zdravotní karty jezdce nebo neúplné či zastaralé údaje v ní uvedené dle pravidel všestrannosti. 33. Nenastoupení k dekorování s koněm (pony) bez souhlasu sboru rozhodčích. Nastoupení k dekorování s jiným koněm (pony) bez souhlasu sboru rozhodčích, než se kterým se v soutěži umístil. 34. Nedostavení se k veterinární prohlídce, kontrole koní (pony) v předepsaném čase nebo bez korektní nebo sportovní ústroje. 35. Nebezpečná jízda na trati nebo záměrné způsobení obtíží předjíždějícímu jezdci nebo nerespektování pokynů oficiálních funkcionářů na trati nebo neuposlechnutí pokynů k zastavení na trati. 36. Nezastavení soutěžícího po znamení zvoncem během parkuru. 37. Nenastoupení soutěžícího (skupiny) na kolbiště po jeho vyhlášení. 38. Nenastoupí-li jezdec na kolbiště v sedle a neopustí-li kolbiště v sedle (bez svolení sboru rozhodčích). 39. Soutěžící, který dle PJS nedodržuje předpisy týkající se reklamy. 40. Soutěžící, který se neřídí příkazy oficiálních funkcionářů nebo se dopouští nekorektního (hrubého) chování vůči oficiálním představitelům. 41. Obecné porušení zásad a pravidel slušnosti. 42. Absolvování nebo pokus o absolvování více soutěží koní nebo pony v jednom dni než povolují PJS. 43. Úmyslné poškození nebo neoprávněná úprava nebo nepředložení stanovených dokladů dle PJS na závodech. 44. Úmyslný předčasný start před pokynem ke startu podle pravidel všestrannosti. 45. Nedodržení maximálního povoleného počtu koní nebo pony jezdcem v soutěži nebo na závodech dle PJS. 46. Jezdci, jehož kůň v době konání soutěže (závodu) vstoupí bez svolení SR do kolbiště. Tyto organizačně pořádkové pokuty jsou po rozhodnutí sborem rozhodčích ukládány jeho předsedou. Pokuta musí být uhrazena prostřednictvím organizačního výboru závodů na účet ČJF o.s. Praha. Organizační výbor má právo navrhnout předsedovi sboru rozhodčích zadržení (nevydání) licence jezdce do provedení úhrady uložené pokuty. 58 10. Drezurní soutěže Národní drezurní závody CDN, mezinárodní drezurní závody CDI 10. 1. Základní charakteristika a cíl Nejdůležitější jezdecká disciplína, která je základem všech dalších jezdeckých disciplín. Klasické drezurní soutěže jsou vyhodnocovány samostatně. Drezurní zkouška však může být soutěžní součástí dalších jezdeckých disciplín, v nichž se významnou měrou podílí na celkovém výsledku. Cílem je přesné předvedení předepsaných drezurních cviků v úlohách při dosažení maximálního souladu mezi jezdcem a koněm. V drezurních pravidlech je uveden následující cíl drezury: „Rozvoj koně ve spokojeného atleta jeho harmonickým výcvikem. Výsledkem je kůň klidný a vyrovnaný, pružný, uvolněný a obratný, ale také důvěřivý, pozorný a bystrý, čímž se dosáhne úplného souladu s jezdcem.“ Projev správného výcviku a předvedení koně: uvolněnost pravidelnost chodů soulad, lehkost a nenucenost pohybů odlehčení předku a angažovanost zádě přijmutí udidla a spolupráce koně s jezdcem bez napětí nebo odporu přilnutí, kadencované chody 10. 2. Vznik Většina jezdeckých disciplín se vytvořila v rámci jezdeckého armádního výcviku. Také drezurní ukázky výcviku byly součástí zkušebního systému vojáků a důstojníků. Nicméně vzorem drezurního výcviku a soutěžení bylo akademické 59 ježdění v klasických vysokých jezdeckých školách, které ovšem ve většině případů podléhaly vojenskému vedení. Určitým přechodem k drezurnímu soutěžení se staly tzv. karusely, svým způsobem jízdy zručnosti a estetiky a to jak na koních tak v kočárech. Jedněmi z prvních míst, kde byly zorganizovány přehlídky drezurních koní a k tomu založena i „Společnost pro odměňování dobře drezírovaných kampanních koní“, byla Bratislava a Vídeň. V Bratislavě proběhla v roce 1872 přehlídka výcviku a ve Vídni byla založena výše uvedená společnost. O rok později byla v Bratislavě zorganizována první soutěž o ceny. Jedny z prvních drezurních závodů na mezinárodní úrovni proběhly v roce 1898 v Bruselu, dále třeba v roce 1902 v Turíně – vítězem se stal kpt. Mario Franz z Rakouska na koni Stefanek. FEI ustanovila pravidla pro mezinárodní drezurní závody v roce 1929. Naším nejúspěšnějším drezurním jezdcem byl Emanuel Thiel, který získal nejlepší umístění na OH pro naši zemi a to 6. místo s koněm Exem v roce 1924 v Paříži a 5. místo s koněm Loki v roce 1928 v Amsterdamu. Zařazení drezury na OH Zařazení do FEI disciplín Statut mezinárodních závodů První mistrovství světa První mistrovství Československa První mistrovství České republiky 1912 1921 1929 1966 1949 1993 Stockholm Bern Karlovy Vary Praha 10. 3. Výběr koní Pro drezurní závody by se měli vybírat koně souladného exteriéru, většího rámce, vynikající mechaniky pohybu a prostorných chodů. Kůň by měl na první pohled zaujmout – jak rozhodčí, tak i diváky. Drezurní kůň by měl být dostatečně živého ale vyrovnaného temperamentu. Z hlediska pohlaví je vhodný pro zkušeného jezdce hřebec, který zaujme svou impozantností, pro další jezdce je lepší valach a teprve potom klisna. Z plemen se nejvíce osvědčili koně hannoverští, holštýnští, holandští teplokrevníci KWPN, selle francais, švédští teplokrevníci a u nás hlavně dříve čeští teplokrevníci. Dnes jsou v zahraničí šlechtěny „drezurní“ linie v rámci jednotlivých plemen. 10. 4. Výběr jezdců Drezurní jezdec by měl být štíhlý, dolní část těla by měla být delší než horní, čili měl by mít dlouhé štíhlé nohy, měl by být ve výborné sportovní kondici a pravidelný trénink s koněm kombinovat s plaváním a pohybově náročnějšími doplňkovými sporty. Jezdec měl by být ctižádostivý, ale trpělivý. Ve vhodných dávkách by měl provádět trénink koně, příliš ho nepřetěžovat (pozor na přetrénovanost) a snažit se s ním udržovat vřelý optimistický kontakt – třeba i tím, že bude koně dostatečně chválit a kromě drezurního výcviku mu dopřeje i hodně vyjížděk či pobytu v bezpečném výběhu. 60 Drezurní jezdec měl by být vzdělaný v oblasti akademického ježdění (znalosti z historie drezurního ježdění), anatomie a fyziologie koně, výživy a fyzioterapie, stájové péče o koně, pravidel jezdeckého sportu ad. 10. 5. Pravidla Pro drezurní soutěže platí pravidla ČFJ – všeobecná, drezurní pravidla, veterinární, případně zvláštní (pro OH…). Aktuální znění drezurních pravidel, stejně jako dalších, naleznete na www.cjf.cz nebo v originálním znění na www.horse.org Výběr drezurních cviků od základních po nejnáročnější: zastavení chody – krok (střední, shromážděný, prodloužený, volný), klus (pracovní, prodloužení kroků, shromážděný, prodloužený), cval (pracovní cval, prodloužení skoků, shromážděný, střední, prodloužený, kontracval, jednoduchá změna cvalu, přeskok) couvání přechody poloviční zádrž změny směru – obrat v pravém úhlu včetně projíždění rohů, krátká a dlouhá diagonála, půl malého nebo velkého kruhu se změnou směru, poloviční pirueta a obrat kolem zádi, vlnovky, opačné změny ruky v cikcak traverzále… jednotlivé cviky – např. malý kruh, kruh, vlnovka, osmička ustupování na holeň práce na dvou stopách – dovnitř plec, dovnitř zá (travers), zá ke stěně (renvers), poloviční překrok (halfpass) obrat okolo zádě, piruety, poloviční piruety pasáž piaf 10. 5. 1. Soutěžní a cvičný prostor Obdélník Obdélník s rovným povrchem musí být 60 m dlouhý a 20 m široký. Převýšení po úhlopříčce nebo po délce obdélníku nesmí v žádném případě překročit 50 cm, převýšení po krátké stěně obdélníku nesmí být v žádném případě větší než 20 cm. Obdélník musí být přednostně pískový. Uvedené míry jsou vnitřní míry ohraničeného obdélníku, který musí být vzdálen od diváků nejméně 10 m, pro soutěže v hale by měla být vzdálenost minimálně 2 m. Ohraničení musí tvořit nízký bílý plůtek (nesmí tvořit souvislou plochu) asi 30 cm vysoký. Část plůtku v A musí být snadno odstranitelná, šířka vjezdu musí být minimálně 2 m, aby mohli soutěžící vjet a vyjet do a z obdélníku. Příčky plůtku musí být takové, aby do nich nemohla proniknou kopyta koní. Pro některé národní úlohy je povolen obdélník rozměrů 20 x 40 m. 61 Drezurní obdélník s písmeny a rozměry 20 x 60 metrů a 20 x 40 metrů Plůtek u drezurního obdélníku musí být bezpečný pro soutěžící koně. 62 Písmena Písmena mají být umístěna vně ohraničení obdélníku, asi 50 cm od plůtku a zřetelně označena. Je povinné umístit navíc speciální značku zevnitř na plůtku na úrovni příslušného písmene. Písmena musí být viditelná i pro diváky. Cvičný obdélník Alespoň jeden cvičný obdélník 60 x 20 m musí být dán soutěžícím k dispozici minimálně 2 dny před zahájením první soutěže závodů. Je vhodné, aby povrch cvičného obdélníku byl téhož složení jako soutěžního. 10. 5. 2. Kategorie soutěží a stupně obtížnosti Nejvyšší drezurní soutěže: olympijské hry – 1 x za 4 roky mistrovství světa – v rámci světových jezdeckých her – 1x za 4 roky v sudém roce mezi OH mistrovství kontinentu – 1x za 4 roky, zpravidla v lichém roce před OH mistrovství republik – každý rok Drezurní úlohy jsou rozděleny do následujících kategorií: Úlohy pro mladé koně – 4, 5 a 6leté Cena sv. Jiří – středně těžký stupeň obtížnosti Intermediaire I (IM 1) Intermediaire II (IM 2) Grand Prix (GP) Grand Prix Speciál (GPS) Volné sestavy – küry - jsou volné sestavy doprovázené hudbou, divácky velmi vděčné Náročnost mezinárodních závodů je označována hvězdami od jedné do pěti CDI 1 – CDI 5 hvězd, dále ještě CDI – W nebo CDIO, pak jsou mistrovství, regionální a olympijské hry. Jezdci mohou na mistrovstvích a ve vyšších kategoriích soutěžit v jednotlivcích a v družstvech. Stupně obtížnosti drezurních úloh Drezúrní úlohy – rozdělení podle stupně obtížnosti délky úloh 4 – 8 minut „Z“ - základní „L“ - lehké Obsahují např. obrat kolem zádě, jednoduchou změnu cvalu „S“ - střední od st. S se mohou jezdit küry Obsahují např. přeskok v klusu, couvání s přechodem do cvalu, kontracval, vlnovku s přeskoky… „ST“ – středně těžké T1, SG ad., kür SG Obsahují např. poloviční piruety ve cvalu, řady přeskoků po 4 a 3 skocích, krátce čelem vzad… 63 „T“ - těžké T3, IM 1, kür IM 1 Obsahují např. celé piruety, řady přeskoků až po jedna-jedna, piaf, pasáž… „TT“ – velmi těžké IM 2, GP, GPS, kür GP Obsahují např. piaf, pasáž … Přehled aktuálních drezurních úloh Přehled úloh, které mohou být vypisovány na národních závodech. jméno úlohy označení obdélník povinné uzdění kód Výkonnostní stupeň Z – ostruhy povoleny FEI děti – úvodní DU/2003/2009 20x60 uzdečka 10 ČJF o.s. Z1 Z1/2000/2009 20x40 uzdečka 11 ČJF o.s. Z2 Z2/2000/2009 20x40 uzdečka 12 ČJF o.s. Z3 Z3/2000/2009 20x40 uzdečka 13 Výkonnostní stupeň L – ostruhy povinné (* uzdečka i pákové uzdění povoleno) ČJF o.s. L0 L0/2005/2009 20x60 uzdečka 30 ČJF o.s. L1 L1/2005/2009 20x60 uzdečka 31 FEI děti – družstva DD/2003/2009 20x60 uzdečka 32 FEI děti – jednotlivci DJ/2003/2009 20x60 uzdečka 33 ČJF o.s. L4 L4/2000/2009 20x60 uzdečka * 34 ČJF o.s. L5 L5/2000/2009 20x60 uzdečka * 35 ČJF o.s. L6 L6/2000/2009 20x60 uzdečka * 36 ČJF o.s. L7 L7/2000/2009 20x60 uzdečka * 37 ČJF o.s. L8 L8/2004/2009 20x40 uzdečka 38 Výkonnostní stupeň S – ostruhy povinné (* uzdečka i pákové uzdění povoleno) ČJF o.s. S0 S0/2005/2009 20x60 uzdečka 40 ČJF o.s. S1 S1/2005/2009 20x60 uzdečka 41 ČJF o.s. S2 S2/2000/2009 20x40 uzdečka * 42 FEI junioři – úvodní JU/2009 20x60 pákové 45 FEI junioři – družstva JD/2009 20x60 pákové 46 FEI junioři - jednotlivci JJ/2009 20x60 pákové 47 FEI junioři - volná sestava vJ/2009 20x60 pákové 49 Výkonnostní stupeň ST – ostruhy povinné ČJF o.s. T1 T1/1992/2009 20x40 pákové 51 FEI Y –úvodní YU/2009 20x60 pákové FEI Y – družstva SG/2009 20x60 pákové FEI Y – jednotlivci YJ/2009 20x60 pákové FEI Y - volná sest. vY/2009 20x60 pákové Výkonnostní stupeň T – ostruhy povinné ČJF o.s. T3 T3/1997/2009 20x40 pákové 61 FEI Intermediare I IM1/2009 20x60 pákové 62 FEI Intermediaire -vol. s. vIM/2009 20x60 pákové 69 Výkonnostní stupeň TT FEI Intermediaire II IM2/2009 20x60 pákové 71 FEI Grand Prix Y GP/2009 20x60 pákové 72 FEI Grand Prix speciál GPS/2009 20x60 pákové 73 FEI Grand Prix – v. sest. vGP/2009 20x60 pákové 79 64 10. 5. 3. Oblečení jezdců Děti - pro děti je povinná pod trestem vyloučení ochranná přilba, uchycená ve třech bodech Nižší soutěže V soutěžích stupně „Z“ a „L“ je předepsaný jako úbor jezdce jezdecké sako, jezdecká čepice nebo buřinka nebo u žen cylindr. Povoleny jsou „čapsy“. V soutěžích stupně „Z“ nejsou ostruhy povinné. Vyšší soutěže Frak je povolen v soutěžích od stupně „S“ a výše. Nejvyšší soutěže Civilisté: při CDI 3*, CDIO, Mistrovstvích, Regionálních a Olympijských hrách musí mít černý nebo tmavomodrý frak (jiná barva jen s povolením drezurní komise FEI) a cylindr, jezdecké kalhoty bílé nebo bílé s odstínem, kravatu nebo jezdeckou vázanku, rukavice, černé jezdecké boty a ostruhy. Při CDI 1* a CDI 2* je povoleno také černé nebo tmavomodré sako (viz dále) a buřinka nebo jezdecká čepice. Toto oblečení je také žádoucí pro všechny ostatní mezinárodní závody, pokud není jinak určeno speciálními pravidly. Jestliže si jezdec přeje startovat z důvodů bezpečnosti s ochrannou přilbou, je to povoleno. Národní barvy se mohou použít jen na límci saka závodníka a musí být registrovány u FEI v souladu se všeobecnými pravidly. Vojáci, policie atd. mohou na všech mezinárodních závodech startovat bu v civilu nebo ve služebním úboru. Služební úbor mohou nosit nejen příslušníci ozbrojených sil a policie, ale také příslušníci a zaměstnanci vojenských zařízení a státních chovných ústavů. Součástí správného oblečení pro drezurní jezdce jsou i černé jezdecké boty doplněné vhodným typem ostruh. 65 Ostruhy musí být zhotoveny z kovu. Dřík ostruhy musí být bu zahnutý nebo rovný a směřovat ze středu ostruhy přímo vzad. Ramena ostruhy musí být hladká. Jsou-li na ostruze kolečka, musí být hladká a musí se volně otáčet. Kovové ostruhy ukončené "kuličkou" potaženou tvrdým plastem jsou povolený (tzv. "Impuls" ostruha). "Dummy" ostruhy (atrapy) bez dříku jsou dovoleny. Vodorovná kolečka jsou povolena. Ostruhy s kolečkem typu „sedmikráska“ jsou povoleny ve všech drezurních soutěžích s podmínkou, že kolečko se musí volně otáčet a musí být tupé a hladké. Pevné (fixované) kolečko, které se neotáčí a nebo kolečko s ostrými hroty, nejsou povoleny. Použití sluchátek nebo jiné elektronické komunikace jezdci v době, kdy soutěží v kterékoli úloze, je striktně zakázáno. Nedodržení tohoto ustanovení znamená vyloučení. Sluchátka jsou však povolená během tréninku a opracování. 10. 5. 4. Sedlání a uzdění Sedlo Používá se drezurní sedlo, které musí zcela ležet na koni a mít dlouhé, téměř svislé bočnice. Od určených soutěží st. L má kůň pákové uzdění s anglickým nánosníkem, tj. pákové a stihlové udidlo s podbradním řetízkem. Nánosník nesmí být utažen tak, aby ubližoval koni. Je povolen pod bradou řemínek, gumový nebo kožený kryt řetízku. Výplně, jako je podšití nebo podložka uzdečky, jsou povoleny. Nejsou dovoleny kryty sedla. Udidla Stihlové a pákové udidlo musí být z kovu nebo z tuhého plastu a může být pokryto gumou pouze z originální výroby (obalená udidla jakýmkoliv materiálem a ohebné gumové udidlo jsou zakázány). Průměr stihlového anebo pákového udítka nesmí ubližovat koni. Průměr udítka pákového stihla nebo páky musí být takový, aby nezraňoval koně. Minimální průměr musí být 12 mm u pákového udidla a 10 mm u stihla k páce. Stihlová udidla používaná v úlohách pro mladé koně musí mít minimální průměr 14 mm, pro pony min. 10 mm. Průměr udítka se měří u přilehlých kroužků nebo u lícní části udítka. Má–li páka posuvné udítko, rameno pákového udidla od udítka nesmí být delší než 10 cm při nejhořejší pozici. Průměr stihlového udidla nesmí ubližovat koni. Biče Na všech mezinárodních závodech je pod trestem vyloučení zakázáno držet při soutěži na kolbišti bičík. Avšak použití jednoho bičíku, maximální délky 120 cm (u pony 100 cm), je dovoleno na opracovišti. Bičík musí být odložen před vjezdem na kolbiště, jinak bude jezdec penalizován dle pravidel FEI. Ošetřovatelé, kteří krokují, provádějí nebo lonžují koně mají povolen nosit bičík na závodišti. Ostatní mohou nosit bičík, pokud nepřijdou do styku s tréninkem koně. Při národních soutěžích je povolen jeden bičík max. předepsané délky 120 cm pro koně a 100 cm pro pony. 66 Pomůcky Martingaly, jakákoliv pomocná zařízení pro fixování polohy, pomocné otěže, nosní náplasti umožňující zlepšení dýchání, jakékoli obutí nebo bandáže, jakákoli forma clon včetně protihlukových chráničů uší apod. jsou pod trestem vyloučení přísně zakázány. Jakékoli zdobení koně extravagantními prvky jako jsou stuhy, květiny apod. v ocase a jinde je přísně zakázáno. Dovoleno je normální zapletení hřívy a ocasu. Falešné ohony jsou dovolené jen s předchozím povolením FEI. Žádosti o takové povolení musí být zaslány na sekretariát FEI s fotografiemi a veterinárním osvědčením. Falešné ohony nesmí obsahovat jakýkoliv kov s výjimkou háčků a oček. Chrániče uší proti létajícímu hmyzu mohou být povoleny jen za výjimečných okolností a může je povolit jen předseda sboru rozhodčích nebo technický delegát. Chrániče musí být nenápadné a nesmí zakrývat oči koně. Kontrola sedlání Musí být určen komisař pro kontrolu sedlání a uzdění každého koně bezprostředně po opuštění obdélníku. Jakákoliv nesprávnost způsobí bezprostřední vyloučení. Kontrola se musí provádět s největší opatrností, protože někteří koně jsou velmi nedůtkliví a citliví na hubu (viz Manuál stewarda FEI). Při kontrole uzdění musí steward použít lékařské chirurgické - ochranné rukavice (pár rukavic pro koně). Drezurní sedlo není povinné pro národní soutěže stupně „Z“ a „L“. Na národních soutěžích může hlavní rozhodčí při větším výskytu létajícího hmyzu povolit použití chráničů uší koní. Při jednoduchém uzdění mohou být otěže z libovolného materiálu a libovolného provedení. Beránkový návlek na podbřišník je povolen. Při národních soutěžích bez výjimky a v soutěžích KMK je povoleno držení jednoho biče předepsané délky 120 cm, nejen na opracovišti, ale i při soutěži na kolbišti a v drezurním obdélníku. 10. 5. 5. Příprava a předvádění úloh Opracování koní V žádném případě a pod trestem diskvalifikace nesmí na závodech CDI a CDIO startovat kůň, který byl připravován v sedle kýmkoliv jiným než soutěžícím 24 hodin před plánovanou veterinární prohlídkou a po dobu trvání celých závodů. Za žádných okolností nesmějí být koně cvičeni ve stáji. Koně nesmějí opustit stáje, závodiště nebo prostory spadající pod dozor komisařů z jakýchkoliv důvodů, s výjimkou povolení od oprávněného FEI funkcionáře závodů nebo veterináře v zájmu zdraví a prospěchu koně. Za žádných podmínek není dovoleno opracovat koně na jiném místě než oficiálním opracovišti. Na národních závodech může tentýž kůň v jednom dni startovat maximálně ve dvou úlohách. V národních soutěžích může jezdec startovat maximálně na třech koních. Startuje-li na jedněch závodech na koni stejný jezdec, pak kůň může startovat jen v soutěžích dvou sousedních stupňů obtížnosti. 67 Toto ustanovení neplatí v národních soutěžích stupně „Z“ v kategorii dětí, kde na jednom koni, v jedné soutěži, může startovat i více startujících dětí. V národních soutěžích při Mistrovstvích ČR všech kategorií se pod trestem vyloučení nesmí soutěže zúčastnit kůň, kterého pracoval v sedle někdo jiný než soutěžící v místě nebo mimo místo, kde se soutěž koná od 18:00 hod dne před první soutěží do konce závodů. 10. 5. 6. Hodnocení Předvádění úloh Oficiální úlohy FEI se musí předvádět zpaměti a všechny cviky musí následovat v pořadí, jak jsou uvedeny v úloze. Nižší národní úlohy jsou čteny. Zvonec – po zazvonění soutěžící vjede do obdélníka u písmene A do 45 sekund. Pozdrav - při pozdravu musí jezdec držet otěže v jedné ruce. Omyl v „kurzu“ - když se soutěžící dopustí „omylu v kurzu“ (udělá špatný obrat, vynechá cvik a pod.), předseda sboru rozhodčích jej upozorní zazvoněním. Předseda soutěžícímu ukáže bod, je-li to třeba, od kterého musí pokračovat v úloze. Nepovšimnutý omyl - jestliže rozhodčí nezaznamenali omyl, pak se soutěžícímu nepočítá (soutěžící má z tohoto opomenutí výhodu). Vyloučení Kulhání - v případě zřetelného kulhání (chromosti) koně předseda sboru rozhodčích oznámí soutěžícímu, že je vyloučen. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání. Neposlušnost - jakákoliv neposlušnost, která znemožňuje pokračovat v úloze déle než 20 sec. je trestána vyloučením. Pád - v případě pádu koně anebo soutěžícího kdykoliv od momentu vjezdu po opuštění obdélníka předepsaným způsobem, bude soutěžící vyloučen. Opuštění obdélníku v průběhu soutěže - kůň, který během předvádění úlohy mezi dobou vjezdu a dobou výjezdu v A úplně opustí obdélník všemi čtyřmi končetinami, bude vyloučen. V úlohách mimo volné sestavy se odečítají trestné body: 1. omyl - 2 body 2. omyl - 4 body 3. omyl vyloučení Čas Jen v úlohách „volná sestava - kür“ je čas předvedení úlohy měřen. Čas, uváděný v listinách rozhodčích ostatních úloh, je pouze informativní. Všechny cviky a přechody z jednoho cviku do druhého, které jsou hodnoceny rozhodčími, jsou numericky zapisovány do listiny rozhodčích. Hodnotí se známkami od 0 do 10 u každého rozhodčího. Nula je nejnižší a 10 je nejvyšší známka. 68 Stupnice známek je tato: 10 vynikající 9 velmi dobrý 8 dobrý 7 téměř dobrý 6 uspokojivý 5 dostatečný 4 nedostatečný 3 téměř špatný 2 špatný 1 velmi špatný 0 nebyl předveden Známka „nebyl předveden“ znamená, že prakticky nic z požadovaného cviku nebylo provedeno. Ve volné sestavě pro hodnocení za umělecký dojem je pro hodnocení možno použít i půl body. Společné známky jsou uděleny po skončení předvedení úlohy a jsou udělovány za: 1. chody 2. kmih 3. poslušnost 4. pozice jezdce a sed jezdce, správnost a účinnost pomůcek Každá společná známka je udělována od 0 do 10. Společné známky, jakož i některé obtížné cviky, mohou mít koeficient, který je určen drezurní komisí FEI. Úlohy stupně „Z“ a úlohy „L0“ a „L1“ se mohou hodnotit z jednoho místa způsobem nazvaným „jednou známkou“. Použití tohoto hodnocení musí být uvedeno v rozpisu soutěže. Větší zájem o drezuru by možná nastal, kdyby byly drezurní výkony na obdélníku oceňovány jako výkony na skokových kolbištích (Lamborgini cup). 69 Umístění Po každém předvedení, když každý rozhodčí udělil společné známky a listinu podepsal, jsou listiny předány k výpočtu. Známky se násobí odpovídajícími koeficienty a pak jsou sečteny. Trestné body za omyly se potom odečítají v listině každého rozhodčího. Celkový výsledek pro umístění se získá sečtením součtů bodů z listin všech rozhodčích a převede se na procenta. Ve všech soutěžích je vítězem soutěžící, který obdržel nejvyšší součet procent. Všechny výsledky musí být zveřejněny v procentech se třemi číslicemi za desetinnou čárkou. 10. 6. Významná místa, koně a jezdci v ČR a ve světě Významná drezurní závodiště v ČR Dříve - Praha, Karlovy Vary, Pardubice, Hranice na Moravě, Tatranská Lomnica, Přerov, Poděbrady, Bratislava, Hradec Králové, Nitra, Opava… Nyní – Praha, Karlovy Vary, Opava, Mariánské Lázně, Brno, Hradiško u Sadské… Nejlepší drezurní koně v ČR Dříve – Ex, Loki, Mircza, Ideal, Nestor, Vítěz, Ivo, Mokan, Famír, Narvik, Hárka, Komtesa, Lodník, Vadar, Žlutý květ, Liana, Nitka, Mohan, Perun, Turbinka, Virtus, Astor, Jorga, Verona, Pozor, Blacoro – K, DAF Ondráš, Celbant, Dancer, Rico ad. Po roce 2009 - Chamberlein, Darwin Nejlepší drezurní jezdci v ČR Dříve – Emanuel Thiel, Otto Schöninger, K. Reinisch, J. Pitlík, Matěj Pechman, František Lechner, František Jandl, Hana Benešová, František Šembera, František Janda, František Lamich, Zuzana Klímová s- Pecháčková, Jan Holcbecher, Vít Čmolík, Zdeněk Beneš, Vlasta Kadlecová, Šárka Koblížková, Helena Žižková… Nyní – Hana Vašáryová, Libuše Půlpánová, Fabrizio Sigismondi, Ema Jančárová, Karolína Chelbergová-Žižková, Šárka Charvátová, Daniel Komenda... Svět Významná mezinárodní drezurní závodiště Olympijské a světové jezdecké hry, Cáchy, Stuttgart, Paříž, Goodwood, Kodaň, Verden, Bern, Rotterdam, Amsterdam, Wiessbaden, Hertogenbosch, Göteborg, Londýn, Neumünster… Nejlepší světoví drezurní koně Emperor, Uno, Piccolomini, Draufgänger, Teine, Hummer, Master Rufus, Juli, Absent, Woerman, Ichor, Piaff, Granat, Mon Chermie, Ahlerich, Rembrandt, Gigolo, Goldstern, Bonfire, Rusty, Salinero, Satchmo, Totillas… Nejlepší světoví drezurní jezdci Alois Podhajsky, Liselott Linsenhoffová, Sergej Filatov, Jelena Petuškovová, Josef Neckermann, Reiner Klimke, Christiane Stückelbergerová, Klaus 70 Balkenhol, Monica Theodorescu, Nicole Uphoffová, Isabell Werthová, Anky van Grunsvenová, Heike Kemmerová, Edward Gall, Ulla Salzgeberová… 10. 7. Zájem veřejnosti Zájem se dá hodnotit jako střední. Velmi záleží, v jaké zemi se drezurní závody konají a na jakém stupni obtížnosti. I u nás se můžeme setkat s poměrně značnou účastí, pokud se jedná o významné závody, v jiných případech se zdá, že jsou v hledišti pouze rodinní příslušníci a přátelé soutěžících dvojic. Diváky tak můžeme zpravidla počítat na desítky či stovky. V zahraničí v nižších soutěžích je situace s diváky mnohdy podobná. Dobrou organizací závodů a spojením s dalšími disciplínami či závody na evropské či světové úrovni však zájem o disciplínu neuvěřitelně stoupá a diváky lze počítat na tisíce, v rámci světových jezdeckých her a OH na desetitisíce. Isabell Werthová sedí na isabele Kinské (na Oriele Kinské) Libuše Půlpánové, vpravo Petr Půlpán s Nugátem Kinským (Mnichov). Foto Jana Langmajerová 10. 8. Proč se věnovat této disciplíně Výborně připravený drezurní kůň a jezdec působí harmonickým dojmem a s lehkostí předvádějí požadované cviky. Pro dvojici i přihlížející se jedná o nezapomenutelný sportovní i estetický zážitek. Pokroky v drezurním výcviku jsou motivací pro jezdce, koně i jejich okolí. Drezura je nejdůležitější disciplínou, která navíc dává základ i většině ostatních. Drezurně nedostatečně přiježděný skokový kůň nemůže nikdy podávat takové výkony jako kůň s touto přípravou. Obecně se říká, že skokový kůň, který absolvuje například skokové závody obtížnosti S by měl být v optimálním případě přiježděn také na drezurním stupni S, případně maximálně o stupeň nižším čili alespoň na st. L. Drezura je nezbytná pro koně v soutěžích všestrannosti i spřežení. Ve spřeženích jsou sice koně zapřaženi do kočáru, ale i tam je nezbytná příprava pod sedlem. Čím je kůň lépe přiježděn pod sedlem, tím lépe chodí i v zápřeži (nehledě na to, že např. i do soutěží čtyřspřeží pronikl cvik dovnitř plec u náojního páru). 71 Elastický a dobře přiježděný kůň musí být i pro voltiž či endurance. Co se týká reiningu, jedná se o westernovou disciplínu, jejíž těžiště leží právě v drezurních cvicích. Takže drezura je matkou všech jezdeckých disciplín i rekreačního ježdění. Toto je třeba si neustále každý den připomínat, aby se na drezurní ježdění nezapomínalo… A řídit se tím v praktickém výcviku. 10. 9. Test – drezurní soutěže 1. Mezinárodní označení drezurních soutěží: a) CCI b) CVI c) CDI 2. Zařazení drezurních soutěží na OH: a) 1896 b) 1912 c) 1924 3. Rozměr klasického drezurního obdélníku: a) 20 x 40 m b) 20 x 60 m c) 40 x 80 m 4. V drezurních soutěžích st. Z mohou být koně nauzděni: a) uzdečkou b) uzdou c) obojím 5. Soutěž st. Georg patří do stupně obtížnosti: a) S b) ST c) T 6. Druhý omyl v soutěži je penalizován: a) 2 body b) 4 body c) vyloučením 7. Co je to kür? a) terénní překážka b) nákladní auto pro přepravu koní c) volná drezurní sestava na hudební doprovod 8. V drezurních úlohách jde především o: a) harmonii b) rychlost c) sílu 9. Kdo se z našich jezdců a koní nejlépe umístili na OH? a) Otto Schöninger Helios b) František Šembera Ivo c) Emanuel Thiel Loki 10. Kdo vyhrál 3x za sebou OH v drezuře v letech 2000, 2004 a 2008? a) Isabell Werthová (GER) b) Nicole Uphoffová (GER) c) Anky van Grunsvenová (NED) 72 11. Skokové soutěže Národní skokové závody CSN, mezinárodní skokové závody CSI 11. 1. Základní charakteristika a cíl Nejoblíbenější jezdecká disciplína, která je mezi soutěžícími v jezdeckém sportu nejvíce rozšířená. Skokové soutěže jsou hodnoceny samostatně nebo mohou být soutěžní součástí všestrannosti (závěrečný parkur). Jezdci musí zpravidla v předem stanovém pořadí překonat daný počet překážek a to do stanového časového limitu nebo v co nejkratším čase. Při jízdě musí respektovat welfare koně a estetiku a korektnost předvedení. Skoková soutěž je soutěží, při které se za různých podmínek prověřuje dvojice jezdce a koně na parkuru s překážkami. Tyto soutěže mají prokázat klid, uvolněnost, sílu a dovednost koně při skákaní a jezdecké schopnosti jezdce. Jestliže se jezdec dopustí určitých chyb, např. poboření překážky, zastavení před překážkou, překročení časového limitu apod., je penalizován. Vítězem soutěže se stává jezdec, který dostal nejnižší počet trestných bodů nebo dokončil parkur v nejkratším čase nebo získal v určitém typu soutěže nejvyšší počet bodů. 11. 2. Vznik V dávných dobách, kdy se na koních začalo jezdit, šlo především o přemístění jezdců na vzdálenější místa. Služby koní využívali především obchodníci, válečníci, zemědělci a další významné skupiny obyvatelstva. Původ skokových soutěží má své kořeny ve výkonnostních zkouškách koní připravovaných na parforsní hony. 73 Při překonávání terénních nerovností bylo potřeba přeskakovat příkopy, padlé stromy a mnoho jiných překážek. Běžně se se skákáním počítalo při účasti na parforsních honech nebo později v překážkových dostizích. Od tehdejší doby dodnes připomínají některé překážky stylizované skoky přes zídky, plůtky, vodní příkopy apod. Za první oficiální skokové závody je považováno Horse show, při kterém proběhly výkonnostní zkoušky koní připravovaných pro parforsní hony. Tato akce se uskutečnila v roce 1864 v Dublinu. Tenkrát a ještě řadu let potom se koně museli představit nejen ve skoku do výšky ale i do dálky. Soutěžení ve skákání do dálky se udrželo poměrně dlouho – až do 20. let 20. století, nicméně v mezičase se již daleko více soutěžilo ve skocích do výšky. Příprava jezdců a koní ve skákání byla rovněž součástí vojenského výcviku. Například v roce 1815 vznikla Vysoká jezdecká škola v Cadre Noir v Saumuru ve Francii, jejíž součástí byla nejen klasická drezura, ale právě i skokové umění. Jeho ukázky předvádí tato škola i na současných vystoupeních v Saumuru či na mnoha místech po celém světě. Ve Francii byla založena Francouzská jezdecká společnost již v roce 1865, která o rok později zorganizovala první skokové závody. Ročně organizovala šestery závody v Paříži a všemožně se starala o povznesení chovu i výcviku koní. Po organizaci závodů v Paříži se přidala i další místa např. Bordeaux, Vichy, Nancy či Lille. Významné skokové závody se uskutečnily také v roce 1900 v Paříži, ale rozhodně nebyly součástí OH podle olympijských pravidel, ale pouze jejich vhodným doplňkem v rámci doprovodného programu. Zásadní význam pro rozvoj správného skokového sedu měl důstojník italské armády Federico Caprilli (1868 – 1907), který například v Turíně při mezinárodních závodech v roce 1902 vytvořil s koněm Meloppo rekord ve skoku do výšky výkonem 208 cm a do dálky s Black Bestem 740 cm. Jeho styl překonávání překážek se rozšířil až ve 20. letech 20. století. Ve skokovém ježdění dosáhla naše země doposud největšího světového úspěchu a to výkonem koně Eliota s kapitánem Františkem Venturou na olympijských hrách v roce 1928 v Amsterdamu. Tam z rukou holandské královny Wilhemíny přezval F. Ventura zlatou medaili. Kapitán František Ventura a Eliot (Hipologické muzeum Slatiňany). 74 Novodobým úspěchem bylo vítězství Aleše Opatrného na koni Kris Kentaur v Hartpury ve Velké Británii na skokovém mistrovství Evropy mladých jezdců v roce 2000. Zařazení skákání na OH Zařazení do FEI disciplín První mistrovství světa První mistrovství Československa První mistrovství České republiky 1912 1921 1953 1949 1993 Stockholm Paříž Karlovy Vary Praha 11. 3. Výběr koní Běžné skokové soutěže na úrovni Z či L mohou v rámci základního tréninku absolvovat téměř všechna plemena koní. Velmi důležitá je správná příprava a korektní předvedení. Pro střední skákání je potřeba již více speciální přípravy a od jezdce se očekává, že bude koně na vyšší zátěž zodpovědně a hlavně postupně a neukvapeně připravovat. Pro nejvyšší skokové soutěže je třeba vybírat vhodná plemena koní, jejichž tělesná stavba bude odpovídat kladeným požadavkům. Exteriérem by měl kůň odpovídat ušlechtilému teplokrevníkovi, stavba těla by měla být harmonická, lopatka může být mírně šikmá tak, aby umožňovala vyšší prostornou akci předních končetin. Důležitou vlastností je výborná mechanika pohybu, prostorné chody se středně vysokou či vysokou akcí (ne ovšem ve smyslu barokních koní). Při překonávání překážek by měl kůň správně vyklenout hřbet a blížit se ideálu skokové baskule čili skokovému „luku“. Kůň v tréninkové přípravě či závodní formě by měl být dobře osvalený. Z plemen se pro skokové ježdění uplatňují nejvíce koně holštýnští, hannoverští, vestfálští, z chovu belgického hřebčína Zangersheide, selle francais, trakénští, holandští a další. 11. 4. Výběr jezdců Skokovému ježdění by se měli věnovat hlavně lidé zodpovědní, tělesně zdatní, s dobrou schopností vizuální paměti. Ač skokové ježdění vyhlíží jako relativně jednoduchý sport, vyžaduje rozhodně řádnou přípravu. Jezdci by si měli hlídat svoji tělesnou kondici a váhu a měli by pravidelně provozovat doplňkové sporty jako je běh, plavání, turistika či cyklistika. Speciálně skokoví jezdci by měli pravidelně trénovat pod dohledem zodpovědného trenéra. Koně by nikdy neměli být nárazově přetěžováni. Trénink i účast na závodech by měly probíhat podle předem daných plánů. Právě u skokových koní dochází často k jejich přetrénovaní odpočatými jezdci nejrůznějších kancelářských povolání! Jezdci by se měli soustavně vzdělávat nejenom v oblasti jezdectví, ale i chovu koní, péče o koně, fyziologie tréninku, v oblasti etologie a veterinární medicíny. 75 11. 5. Pravidla 11. 5. 1. Kolbiště a opracoviště Rozměry a terén kolbiště Kolbiště musí být ohrazeno. Během soutěže, kdy je v prostoru kolbiště kůň, musí být všechny vchody a východy kolbiště fyzicky uzavřeny. V halách musí kolbiště mít minimální velikost 1.200 čtverečních m s minimální šířkou 20 m. Otevřená kolbiště musí mít minimální velikost 4.000 čtverečních m s minimální šířkou 50 m. V národních soutěžích může být u vjezdu do kolbiště místo závory použita vhodná zábrana (např. z bezpečně postavené překážky). Jezdec, který bez souhlasu sboru rozhodčích, před startem nebo v průběhu svého parkuru projede prostorem mezi pomyslným ohrazením a touto zábranou, bude vyloučen. Opracoviště a cvičná plocha Organizační výbor musí zajistit nejméně jedno opracoviště nebo cvičnou plochu dostatečně velkou a tudíž poskytující dobré tréninkové podmínky. Musí zde být umístěna minimálně jedna kolmá a jedna šířková překážka. Terén musí být vyhovující. V případě dostatečného prostoru a velkého počtu soutěžících by měly být zajištěny další překážky. Všechny překážky musí být postaveny obvyklým způsobem a opatřeny červenými a bílými praporky. Cvičné překážky na domácím tréninkovém kolbišti. Cvičné překážky Používání jiného materiálu na překážky, než který zajistil organizační výbor, je zakázáno pod trestem diskvalifikace nebo pokuty nebo obou. Cvičné překážky lze skákat pouze ve směru naznačeném praporky. Nikdo nesmí držet žádnou část cvičné překážky. Výška cvičných překážek musí odpovídat následující soutěži 76 a smí být maximálně o 10 cm vyšší. Jestliže výška překážek v právě probíhající soutěži je vyšší než 1,40 m, překážky na opracovišti nesmí přesahovat výšku 1,60 m a šířku 1,80 m. Délka parkuru Celková délka parkuru v metrech nesmí nikdy překročit počet překážek (nikoliv skoků) v soutěži násobený číslem 60. Vzdálenost mezi startovní čárou a první překážkou a od poslední překážky do cílové čáry nesmí být delší než 15 m a menší než 6 m od první a poslední překážky. Začátek soutěže Jízda soutěžícího začíná, když soutěžící po zaznění zvonce protne startovní čáru ve správném směru. Čas u soutěžícího je však spuštěn bu v okamžiku projetí startovní čáry nebo po uplynutí 45 sekund při odpočítávání. Dle rozhodnutí hlavního rozhodčího může být tento časový limit zkrácen na 30 s. Plánek parkuru Nejméně půl hodiny před zahájením každé soutěže musí být co nejblíže vstupu na kolbiště umístěn plánek parkuru s přesným vyznačením všech podrobností parkuru. Překážky jsou číslovány v takovém sledu, v jakém musí být překonávány, pokud není uvedeno jinak. Kombinace mají pouze jediné číslo. Číslo je doplněno rozlišujícími písmeny (např.: 8A, 8B, 8C atd.). Plánek parkuru musí obsahovat: - polohu startovní a cílové čary - vzájemnou polohu překážek, jejich typ (svislá překážka, oxer, trojbradlí) a číslo a písmeno překážky - všechny povinné průjezdy - dráhu, po které musí soutěžící jet, vyznačenou bu plnou čárou (povinná) nebo řadou šipek ukazujících směr skoku (nemusí přesně dodržet dráhu, ale jistě pořadí překážek) - určenou tabulku penalizace - stanovený čas a přípustný čas - rozeskakování - překážky, délka dráhy, stanovený a přípustný čas Překážky Překážky musí být svým celkovým tvarem a vzhledem lákavé, různorodé a ladící se svým okolím. Překážky samotné i jejich jednotlivé prvky musí být sestaveny tak, aby je bylo možno pobořit. Nesmí být nesportovní, ani nesmí znamenat nepříjemné překvapení pro cizí soutěžící. Překážky na parkuru jsou označeny praporky. Na pravé straně je červený praporek, na levé bílý, stejným způsobem jsou označeny – starty, cíle, povinné průjezdy ad. Svislá překážka Překážka jakékoliv konstrukce může být svislou překážkou pouze tehdy, jestliže všechny prvky, ze kterých se skládá, jsou umístěny ve stejně svislé rovině na 77 straně odskoku a bez odskokové bariéry, proutěnky, zídky nebo příkopu. Mezi svislé překážky patří – kolmý skok – stacionáta, branka, plůtek, kolmá ze, válce. Na zemi již nesmí volně ležet žádná bariéra. Svislá překážka - stacionáta (archiv autorky). Šířková překážka Šířkovou překážkou je taková překážka, která je postavena způsobem vyžadujícím výkon jak ve skoku do dálky tak i do výšky. Mezi šířkové překážky patří - dvojbradlí (doublebarre), oxer, trojbradlí (triplebarre), bulfinč, šikmá ze nebo předchozí skoky umístěné nad vodním příkopem. Šířková překážka – dvojbradlí (oxer), archiv autorky. 78 Vodní příkop Vodním příkopem je taková šířková překážka, která není doplněna žádnou překážkou před, nad nebo za vodní hladinou. Vodní příkop musí mít minimální šířku 250 cm a musí být zapuštěn, je-li jeho skákaná šířka větší než 3,20 m. Pouze odskokové prvky (proutěnka, malá zídka) mají minimální výšku 40 cm a maximální výšku 50 cm. Průčelí příkopu musí být o 30 % delší než jeho šířka. U národních soutěží musí být průčelí vodního přikopu mezi clonami široké minimálně 400 cm. Kombinované překážky (kombinace) Dvojskok, trojskok a kombinace více skoků představují skupinu dvou, tří nebo několika skoků - prvků, které jsou mezi sebou vzdáleny od 7 m (minimálně) do 12 m (maximálně). Takže jedna překážka může být tvořena dvěma, třemi či více skoky. Doporučená vzdálenost mezi skoky v kombinaci je při 2 kolmých skocích: na 1 cvalový skok: 7,60 – 8,00 m na 2 cvalové skoky 10,60 – 11,00 m. Uzavřené kombinace Za úplně uzavřenou kombinaci je považována taková kombinace, jejíž strany lze překonat pouze skokem - ohrádka (dovnitř a ven), ovčín či jakékoliv podobné překážky, které sbor rozhodčích vyhlásí jako uzavřenou kombinaci. Háky, čili držáky bariér na překážkách, které mohou být plastové nebo kovové. Stojan překážky s lištou pro háky, na nichž jsou položeny bariéry. Čas parkuru Čas parkuru, měřený v sekundách a v setinách sekund je čas, který soutěžící potřebuje na absolvování celého parkuru s připočtením časů korekcí. Začíná okamžikem, kdy jezdec na koni projede startovní čáru ve správném směru po signálu ke startu nebo v okamžiku uplynutí 45 sekund od pokynu ke startu. Je ukončen, když jezdec na koni protne cílovou čáru ve správném směru po překonání poslední překážky. 79 Stanovený čas Stanovený čas parkuru je u každé soutěže určen podle délky parkuru a rychlosti stanovené dle tabulek. Přípustný čas U všech soutěží, kde je určen stanovený čas, se přípustný čas rovná dvojnásobku stanoveného času. 11. 5. 2. Kategorie a stupně obtížnosti 80 11. 5. 3. Jezdci Oblečení jezdců Jezdci jsou povinni nosit před diváky korektní úbor. Musí být oblečeni podle pravidel vždy, když soutěží a v průběhu rozdílení cen. Při prohlídce parkuru musí být úbor čistý a upravený, jezdec musí být v korektním jezdeckém oblečení. Při špatném počasí může sbor rozhodčích povolit jezdcům dlouhý kabát nebo nepromokavý pláš. Sbor rozhodčích může povolit jezdcům jezdit bez sak. Při národních závodech mohou jezdci s dodržením předepsané ústroje použít bezpečnostní vestu. Má-li košile dlouhé rukávy, nesmí být vyhrnuté. Tvrdá čepice uchycená ve třech bodech je povinná pro každého, kdo kdykoli skáče s koněm, včetně příslušníků armády, chovných ústavů, policie, strážníků atd. Velmi se také doporučuje každému, kdo opracovává koně na opracovišti a cvičné ploše či kdekoliv jinde na závodišti. Tvrdá ochranná čepice, uchycená ve třech bodech je však povinná pro juniory a děti vždy, když jsou na koni. Pro mladé jezdce je doporučena. Pro seniory při národních závodech tvrdá čepice nemusí mít trojbodové uchycení. Od civilních jezdců se vyžaduje, aby měli uniformu nebo úbor schválený jejich NF, (na národních závodech nemusí být úbor schválený) tedy červený nebo černý jezdecký kabát, bílé nebo světle béžové jezdecké kalhoty, tvrdou čepici, černé jezdecké boty nebo černé jezdecké boty s manžetou, bílou vázanku nebo jezdeckou vázanku (šátek) nebo košili se stojáčkem a bílou nebo světle barevnou košili. Košile může mít dlouhé nebo krátké rukávy a musí mít bílý límeček a má-li manžety, musí být bílé. Jestliže jezdec startuje bez jezdeckého kabátu, košile musí mít rukávy, krátké nebo dlouhé, obojí jsou povoleny. Členové ozbrojených složek, policie, členové a zaměstnanci vojenských zařízení a národních chovatelských organizací mohou nosit civilní nebo služební úbor (pozn.: tvrdá čepice je povinná). Jezdcům, kteří nemají korektní úbor, může sbor rozhodčích na základě svého rozhodnutí, zakázat start v soutěži. Pozdrav Ve všech soutěžích, které se konají na kolbišti pod pravomocí sboru rozhodčích, musí každý soutěžící pozdravit předsedu sboru rozhodčích jako projev zdvořilosti, nedá-li však předseda sboru rozhodčích jiné instrukce. Sbor rozhodčích může odepřít start soutěžícímu, který nepozdravil. 11. 5. 4. Koně Výstroj koně na kolbišti Nejčastěji se používá tzv. anglické skokové sedlo, uzdečka s nánosníkem, případně martingal, kamaše a zvony – viz níže a viz kompletní pravidla skokových soutěží. Všechna udidla jsou povolena, avšak sbor rozhodčích může na základě veterinárního posudku zakázat použití některého udidla, které by mohlo ublížit 81 koni. Otěže musí být zapnuty na udidlo nebo přímo na uzdění. Fuga a hackamore jsou povoleny. Povoleny jsou jen martingaly s volnými kroužky. Pevný martingal je povolen pouze u koní určených pro soutěže dětí, jinak není pro národní závody povolen. Oční clony jsou zakázány. Dnes existuje velký výběr udidel i dalších jezdeckých potřeb. Bezudidlová uzdečka Otěž vede kroužkem nánosníku křížem pod žuchnou nahoru do nátylníku. Může být použita jezdcem, který dosáhl minimálně 18 let věku. S ohledem na bezpečnost o použití rozhoduje vždy hlavní rozhodčí. „Beránčí kůže“ může být použita na každé straně (lícnici) uzdění za podmínky, že nepřekročí 3 cm výšky z čelního pohledu na koně. Upevnění jazyka není dovoleno. Použití průvlečných otěží („draw reins“) a další pomocné otěže jsou na kolbišti zakázány, mimo dekorování a slavnostního nástupu nebo čestného kola. Kdekoliv na závodišti pod kontrolou organizačního výboru: V zájmu bezpečnosti musí třmeny a třmenové řemeny (to se týká také bezpečnostních třmenů) viset volně s kostry sedla a vně postranice. Jezdec nesmí přímo, ani nepřímo, upevňovat jakoukoliv část svého těla k výstroji. Jezdcům je povoleno používat drezurní bič při práci na koni, ale přísně je zakázáno používat nebo nosit bič, který je zatížen na konci, a to kdykoli. Dále je zakázáno nosit nebo používat bič delší než 75 cm na kolbišti nebo na opracovišti a to kdykoli jezdec přechází přes bariéry nebo skáče přes jakékoli překážky. Nesmí rovněž nosit nic, co by bič nahrazovalo. Nedodržení ustanovení tohoto odstavce má za následek vyloučení. 82 Nadměrné použití biče: - bič nesmí být použit jako projev jezdcovy nálady - bič nesmí být použit po vyloučení nebo po skočení poslední překážky parkuru - bič nesmí být nikdy použit přes ruku (bič v pravé ruce použitý na levý bok) - je zakázáno použití biče na koňskou hlavu - kůň by neměl být nikdy po žádném incidentu uhozen víc než třikrát, jestli dojde ke zranění koně, je to též považováno za nadměrné použití biče - soutěžící, který nadměrně použije bič, bude diskvalifikován Existuje rovněž velký výběr bičů. Skokoví jezdci mohou při drezurní práci používat odpovídající biče. Ostruha může být z libovolného materiálu, dřík ostruhy musí směřovat přímo vzad, vodorovně nebo šikmo dolů ze středu ostruhy. Jsou-li použita kolečka, musí se volně otáčet. Pro všechny soutěže mladých koni (pěti, šesti a sedmiletých koní) na národních a mezinárodních skokových soutěžích, včetně KMK platí: všechny kamaše zadních nohou musí mít maximální vnitřní délku 15 cm a minimální vnější délku 5 cm, musí být hladké, zapínání nesmí být na háčky nebo řemínky atd. Pro ostatní národní závody to neplatí. 83 11. 5. 5. Hodnocení Tabulky penalizací Tabulka A Chyby jsou penalizovány trestnými body nebo sekundami nebo vyloučením První neposlušnost 4 tr. body Poboření překážky při skoku 4 tr. body Dotyk jedné nebo více nohou vodní hladiny ve vodním přikopu nebo otisk na ohraničující lišty na straně doskoku 4 tr. body První pád koně nebo jezdce nebo obou ve všech soutěžích vyloučení Druhá neposlušnost vyloučení Překročení přípustného času vyloučení Překročení stanoveného času v základním parkuru v prvém nebo druhém kole a v rozeskakování ne na čas - za každé započaté čtyři sekundy 1 tr. bod Překročení stanoveného času v rozeskakování na čas - za každou započatou sekundu 1 tr. bod Výsledky podle tabulky A Součet trestných bodů za chyby na překážkách a trestných bodů za překročený stanovený čas představuje výsledek soutěžícího. Pro rozlišení rovnosti výsledků na prvním a nebo na dalších místech je možno, v souladu s podmínkami stanovenými pro danou soutěž, vzít v úvahu dosažený čas. Tabulka C Chyby podle tabulky C jsou penalizovány v sekundách, které se připočítávají k času parkuru soutěžícího nebo jej vylučují. Penalizace podle tabulky C: Poboření překážky při skoku, dotyk jedné nebo více nohou vodní hladiny vodního přikopu nebo laky vymezující jeho hranici na doskokové straně 4 sekundy Pro dvoufázové skákání, soutěž s postupným vylučováním a ve všech rozeskakováních, která jsou hodnocena podle tabulky C 3 sekundy První neposlušnost bez penalizace První neposlušnost s pobořením časová korekce 6 sec Druhá neposlušnost vyloučení První pád koně nebo jezdce nebo obou ve všech soutěžích vyloučení V soutěžích podle tabulky C není stanovený čas. Používá se přípustný čas: 2 min pro délku parkuru menší nebo rovnou 600 m 3 min pro délku parkuru větší než 600 m. Překročení přípustného času vyloučení Výsledky podle tabulky C Výsledek, který se uvádí v sekundách, je součtem času parkuru, včetně korekcí a 4 sekund za každou pobořenou překážku (3 sekundy za každou pobořenou překážku v rozeskakování nebo ve druhé fázi dvoufázového skákání, pokud jsou hodnoceny podle tabulky C). 84 Barování Výraz „barování“ zahrnuje všechny umělé techniky, které mají donutit koně, aby v soutěži skákal výš a pozorněji. Není prakticky možné vyjmenovat všechny způsoby barování, ale všeobecně spočívá v tom, že jezdec a nebo pomocník ze země, za jehož chování je jezdec odpovědný, bu uhodí koně do nohy ručně čímkoliv nebo způsobí, že kůň se nedobrovolně o něco sám uhodí, a postavením příliš velkých či širokých překážek, položením falešných odskoků, umístěním kavalet na překračování nebo prvků kombinace na nesprávné vzdálenosti atd. Barování je přísně zakázáno a to kdekoliv. Pokud by makety jezdců po okrajích překážky byli skuteční lidé a drželi bariéru překážky, jednalo by se o barování. Rozeskakování Rozeskakování se mohou zúčastnit pouze soutěžící, kteří se po jednom nebo několika předchozích kolech umístili se stejným výsledkem na prvém místě. Soutěžící musí v rozeskakování startovat na stejném koni jako v základním kole při zachování stejných pravidel a podle stejných stupnic jako kolo základní. S výjimkou soutěží síly, zručnosti a mini-maxi nesmí žádná soutěž mít více než dvě rozeskakování. 85 11. 5. 6. Další soutěže Soutěže síly a zručnosti Cílem těchto soutěží je ukázat schopnost koně překonat omezený počet velkých překážek. V případě rovnosti na prvním místě musí následovat rozeskakování - překážky musí být stejného tvaru, typu a barvy jako v základním kole. Jestliže ani po třetím rozeskakování není určen jediný vítěz, sbor rozhodčích může ukončit soutěž. Po čtvrtém rozeskakování musí sbor rozhodčích soutěž ukončit. Zbylí soutěžící se umístí na stejném místě. V případě rovnosti trestných bodů čas není nikdy rozhodujícím faktorem. Není také určen stanovený ani přípustný čas. Tyto soutěže se rozhodují podle stupnice A ne na čas. Soutěž mohutnosti Úvodní parkur se skládá ze čtyř až šesti jednoduchých překážek, z nichž alespoň jedna musí být svislá překážka. První překážka musí být nejméně 1,40 m vysoká, dvě překážky vysoké od 1,60 m do 1,70 m a jedna ze nebo svislá překážka, jejichž výška se může pohybovat od 1,70 m do 1,80 m. Všechny kombinace překážek, vodní příkop, příkopy a přírodní překážky jsou zakázány. V případě rovnosti na prvním místě se musí konat následná rozeskakování přes dvě překážky, kterými musí být ze nebo svislá překážka a šířková překážka. V rozeskakování se musí obě překážky pravidelně zvyšovat a šířková překážka také rozšiřovat. Svislá překážka nebo ze může být zvýšena pouze tehdy, když soutěžící na prvním místě nebyli v předchozím kole penalizováni. V národních soutěžích se úvodní parkur skládá ze čtyř až šesti jednoduchých překážek, z nichž alespoň jedna musí být svislá. První překážka musí být nejméně 120 cm vysoká, dvě překážky vysoké od 120 do 130 cm a jedna ze nebo svislá překážka, jejichž výška se může pohybovat od 130 do 140 cm. Všechny kombinace, vodní příkop, příkopy a přírodní překážky jsou zakázány. Mnoho jezdců se snažilo překonávat stávající skokové rekordy. Zatím platí rekord z roku 1949 z Chile, kde kapitán Larragiebel skočil 247 cm. 86 Bariérové skákání (Six Bar Competition) V této soutěži je postaveno šest svislých překážek v jedné přímce ve vzdálenosti přibližně 11 m od sebe. Překážky musí mít stejnou konstrukci a musí být sestaveny ze stejného typu barier. Počet překážek může být snížen vzhledem k velikosti kolbiště. Všechny překážky mohou mít stejnou výšku, např. 1,20 m nebo postupně se zvyšující se výšku, např. 1,10 m, 1,20 m, 1,30 m, 1,40 m, 1,60 m, nebo první dvě překážky mají stejnou výšku např. 1,20 m, další dvě výšku 1,30 m atd. První rozeskakování se musí konat na šesti zvýšených překážkách. Překážky se nezvyšují, jestliže soutěžící, kteří se umístili se stejnými výsledky na prvním místě v základním parkuru, byli penalizováni. Od druhého rozeskakování je možné snížit počet překážek až na 4, ale musí být zachována jejich původní vzdálenost 11 m (nižší překážky jsou odstraněny). Honební skákání nebo soutěže rychlosti a ovladatelnosti Cílem těchto soutěží je ukázat poslušnost, ovladatelnost a rychlost koně. Tyto soutěže jsou rozhodovány podle tabulky C. Parkury musí mít křivolakou dráhu s velmi různorodými překážkami - jsou přípustné alternativní překážky, které jsou obtížnější, avšak dávají soutěžícímu možnost zkrátit si dráhu. Soutěže přes určité přírodní překážky, jako lavice, zdi, návrší, příkopy apod., se nazývají honební skákání; tento název musí být zachován i v rozpise. Všechny ostatní soutěže tohoto typu se nazývají soutěže rychlosti a ovladatelnosti. Na plánu není vyznačena žádná povinná dráha; šipka u každé překážky ukazuje pouze směr, ve kterém musí být překážka překonána Jiné soutěže družstev Soutěž do prvé chyby Tato soutěž se koná na čas přes středně velké překážky. Každá překážka má své číslo. Kombinace překážek nejsou dovoleny. Parkur je ukončen jakoukoliv první chybou (poboření překážky, neposlušnost, pád apod.). Je-li pobořena překážka nebo uplyne-li pevně stanoveny čas, sbor rozhodčích dá znamení zvoncem. V této soutěži jsou přidělovány dobré body: 2 body za bezchybně překonanou překážku a 1 bod za poslední pobořenou překážku. Vítězem se stává soutěžící s nejvyšším počtem získaných bodů. V případě rovnosti bodů rozhoduje o umístění čas. Soutěž do prvé chyby může probíhat dvěma způsoby – bu na určeném počtu překážek nebo s určeným časem od 60 do 90 sekund (v kryté hale do 45 sekund). Minutové skákání Na rozdíl od soutěží, kdy je parkur soutěžícího při první chybě ukončen, získává soutěžící v této soutěži 2 body za bezchybně překonanou překážku a 1 bod za poboření překážky. Kombinace překážek nejsou dovoleny. Tato soutěž se koná s pevně stanoveným časem od 60 do 90 sekund (45 sekund v kryte hale). Neposlušnosti se trestají časem, ale po druhé neposlušnosti a prvním pádu je soutěžící vyloučen. Jakmile uplyne pevně stanovený čas, je dáno znamení zvoncem. 87 Soutěžící pak musí skočit následující překážku a v okamžiku, kdy se přední nohy koně dotknou země, je zastavena časomíra. Za tuto překážku, skočenou po odzvonění, závodník nezíská žádné body. Jestliže pevně stanovený čas uplynul v okamžiku, kdy kůň již odskočil na překážku (zadní nohy koně již opustily zemi), tato překážka se mu počítá, bez ohledu na to, zda ji pobořil či nikoliv. Čas je zastaven na další překážce. Vítězem soutěže se stane soutěžící, který získal na konci pevně stanoveného času nejvyšší počet bodů v nejrychlejším čase. Klasické i další skokové soutěže jsou velmi oblíbené. Štafetová skákání Tyto soutěže jsou určeny pro dvoučlenná nebo tříčlenná družstva. Členové družstva vjedou na kolbiště společně. Dráha vyznačená na plánku musí být souvislá a odpovídat počtu členů družstva. Čas parkuru se měří od chvíle, kdy první soutěžící projede startovní čárou až do okamžiku, kdy poslední člen družstva projede cílovou čárou. Stanovený čas je určen předepsanou rychlostí soutěže a délky dráhy, násobenou počtem členů družstva. Vyloučení kteréhokoli člena družstva nebo druhá neposlušnost koně či první pád znamená vyloučení celého družstva. Štafetové skákání do prvé chyby Štafety s postupným střídáním Tato soutěž probíhá podle obecných pravidel soutěží do prvé chyby se stanoveným počtem překážek s tím rozdílem, že každý člen štafety, který udělá chybu, musí být vystřídán a to až do překonání všech určených překážek parkuru vynásobeného počtem startujících ve štafetě. 88 Štafety s volitelným střídáním V této soutěži se mohou členové štafety střídat podle jejich volby, ale povinné je střídání po jakékoli chybě soutěžícího nebo jestliže soutěžící dokončí celý svůj parkur. V tomto případě povinného střídání sbor rozhodčích dá znamení zvoncem. Tato soutěž je hodnocena podle tabulky C. Soutěž se stupňovanou obtížností Soutěž se koná na šesti, osmi nebo deseti překážkách, jejichž obtížnost se postupně zvyšuje. Kombinace překážek nejsou povoleny. Zvýšení obtížnosti se nedosahuje jen výškou a šířkou překážek, ale také obtížnou trasou. V této soutěži je hodnocení následující: Jeden bod za bezchybně překonanou překážku číslo 1, dva body za číslo 2, tři body za číslo 3 atd., s celkovým počtem 21, 36 nebo 55 bodů. Za pobořenou překážku soutěžící nezískává žádné body. Chyby, s výjimkou poboření, jsou penalizovány podle tabulky A. Od získaných bodů se odečítají trestné body obdržené za první neposlušnost a trestné body za překročení stanoveného času. Druhá neposlušnost vylučuje. Poslední překážka může mít alternativní skoky, z nichž jeden, označený jako „žolík“, musí být těžší než druhý. Za překonání „žolíka“ získá soutěžící dvojnásobný počet bodů poslední překážky. Je-li „žolík“ pobořen, je soutěžícímu tento dvojnásobný počet bodů odečten od celkového počtu dříve získaných bodů. Volba překážek Při této soutěži je na kolbišti umístěn určitý počet překážek. Kombinace překážek nejsou dovoleny. Bodová hodnota každé překážky stoupá dle její obtížnosti od 10 do 120 bodů. Překážky by měly být postaveny tak, aby je soutěžící mohli skákat oběma směry. Soutěžící získává na každé překážce, kterou bezchybně překonal, určitý počet bodů. Při poboření překážky žádné body nezískává. Každý soutěžící má k dispozici čas od 45 (minimum) do 90 sekund (maximum). V tomto čase může skákat všechny překážky v libovolném pořadí a v libovolném směru. Soutěžící může projet startovní a cílovou čáru z libovolného směru (je označena čtyřmi praporky). Součástí parkuru může být překážka označená jako „žolík“. Soutěžící může „žolíka“ překonat dvakrát. V případě bezchybného překonání získává soutěžící pokaždé 200 bodů, za poboření se 200 bodů odečítá. Volba dráhy V této soutěži může soutěžící překonat každou překážku pouze jednou. Pořadí skoků si volí sám. Soutěžící, který nepřekoná všechny překážky, je vyloučen. Kombinace nejsou dovoleny. Překážky mohou být překonány v libovolném směru (pokud není určeno jinak). Tato soutěž se koná bez stanoveného času podle tabulky C. Jestliže soutěžící nepřekoná celou dráhu (všechny překážky) do 120 sekund po startu, je vyloučen. Soutěž s postupným vylučováním (zrcadlové skákání) Tato soutěž probíhá mezi dvojicemi soutěžících, kteří soutěží mezi sebou. Soutěžící se musí pro tuto soutěž kvalifikovat v jiné samostatné soutěži závodů nebo v předběžném kvalifikačním kole. 89 Oba soutěžící soutěží proti sobě současně na dvou identických parkurech bez kombinací. Vítězové každého vylučovacího kola se kvalifikují do následného vylučovacího kola, kde se opět utvoří dvojice soutěžících vylučovacím způsobem postupně až do finále, ve kterém se rozhodne o vítězi soutěže. Dvoukolová soutěž Tato soutěž se skládá ze dvou kol se stejnou předepsanou rychlostí, totožných nebo různých parkurů co do dráhy, počtu a rozměrů překážek. Soutěžící musí absolvovat obě kola se stejným koněm. Soutěžící, kteří se nezúčastní druhého kola, se nemohou umístit. Soutěžící, kteří jsou vyloučeni nebo vzdali během prvního kola, nemohou startovat ve druhém kole. Všichni soutěžící startují v prvním kole. V souladu s podmínkami rozpisu postupují do druhého kola následující soutěžící, kteří dokončili první kolo: - bu všichni soutěžící - nebo omezený počet soutěžících (nejméně 25% a nebo je-li v rozpisu uvedeno jinak) Dvoufázové skákání Tato soutěž se skládá ze dvou fází, které soutěžící absolvuje bez přerušení. Rychlost obou fází je bu stejná nebo rozdílná. Cílová čára první fáze je totožná se startovní čárou druhé fáze. První fáze se skládá z 7 až 9 překážek s možností kombinací. Druhá fáze se skládá ze 4 až 6 překážek, které mohou zahrnovat jednu jednoduchou kombinaci. Soutěžící, kteří obdrželi v první fázi trestné body, jsou zastaveni zvoncem po překonání poslední překážky a po projetí cílové čáry. Soutěžící, kteří v první fázi nebyli penalizováni, pokračují v parkuru, který je ukončen projetím cílové čáry druhé fáze. Vítězí jezdec s nejnižším počtem tr. bodů a s nejkratším časem. Známé skokové Derby v Hamburku s obávaným valem a následným kolmým skokem. 90 Derby Derby se koná na dráze dlouhé nejméně 1000 m a nejvíce 1300 m. Parkur obsahuje nejméně polovinu přírodních překážek. Soutěž musí být jednokolová. Pokud stanoví rozpis, může být jedno rozeskakování. Hodnocení této soutěže probíhá podle tabulky A nebo C. Je-li rozhodováno podle tabulky C, není určen stanovený čas ale jen maximální čas. Nejznámější skokové derby se koná každoročně v Hamburku, v Čechách je známé například Vasury Derby Kolesa. Soutěž přes kombinace Parkur musí obsahovat šest překážek; první překážka je jednoduchá, ostatních pět překážek jsou kombinace. Minimálně jedna překážka musí být trojskok. Délka dráhy této soutěže však nesmí být větší než 600 m. 11. 6. Významná místa, koně a jezdci v ČR a ve světě Významná skoková závodiště v ČR Dříve - Praha, Bratislava, Stará Boleslav, Hranice na Moravě, Tatranská Lomnica, Pardubice, Albertovec, Přerov, Žár n. S., Poděbrady, Nitra, Hradec Králové, Opava, Ostrava, Karlovy Vary, Košice, Chotýšany... Nyní - Praha, Poděbrady, Martinice, Zduchovice, Litomyšl, Hořovice, Ptýrov, Hradiško u Sadské, Plzeň, Ostrava, Opava, Karlovy Vary, Hradec Králové... Nejlepší skokoví koně v ČR Dříve – Eliot, Daghestan, Denk, Gabriela, Chostra, Chroust, Kamila, Mirko, Vědec, Rival, Holčina, Divoká, Baba, Los, Karla, Chodec, Dany, Amor, Forint, Fetyš, Hurikán, Pramen, Elán, Garta, Prater, Kris Kentaur, Silvio, Granna Argentan, Aberg, Reinbow Star, Dan-T, Federweisser ad. Olympijský vítěz z roku 1928 ve skokových soutěžích ryzák Eliot. Po roce 2009 - Help, Ahorn-T, Eibisch, Igora, Luka´s Ninja, Calleri II ad. 91 Nejlepší skokoví jezdci v ČR Dříve – František Ventura, Rudolf Popler, Josef Seyfried, Julius Čoček, J. Rabas, Hynek Býček, Josef Klement, Josef Dobeš, Miloš Svoboda, Jiří Novosad, Jiří Pecháček, Tomáš Černý, Olga Bayerová, Andrej Glatz, Zdeněk Krpela, Boris Boor, Ladislav Chmelař, Juraj Hanulay st. + ml., Petr Doležal ad. Nyní - Aleš Opatrný, Zuzana Zelinková, Jiří Skřivan, Jiří Papoušek, Lucie Poláková, Stanislav Hošák, Natálie Roučková, Martin Šoupal ad. Vítězové Poháru časopisu Jezdectví Aleš Opatrný (skoky) a Alexander Onoprienko (drezura). Svět Významná mezinárodní skoková závodiště Olympijské a světové jezdecké hry, Cáchy, Paříž, Amsterdam, Bordeaux, Kodaň, Donaueschingen, Dublin, Ženeva, Hamburk, Hickstead, Lisabon, Londýn, Bratislava, Stuttgart, Zurüch, Wiessbaden, Toronto, Tampa, Stockholm, St. Gallen, Řím, Lyon ad. Nejlepší světoví skokoví koně Mignon, Trebecco, Lucette, Eliot, Uranus, Tora, Arete, Ali Baba, Halla, Posillipo, Lutteur B, Snowbound, Ambassador, Wawrick Rex, Artemor, Deister, Jappeloup, Milton, Ratina Z, Apricot, Quidam de Revel, Classic Touch, For Pleasur, Calvaro, E.T., Sjiem, Hickstead ad. Nejlepší světoví skokoví jezdci Federico Caprilli, Clarence von Rosen (+jun.), František Ventura, Fritz Thiedemann, Hans Günter Winkler, Raimondo a Piero d´Inzeo, Neslon Pessoa, Hermann Schridde, Piere Jonqueres d´Oriola, David Broome, Alwin Schockemöhle, Paul Schockemöhle, David Broome, Jan Kowalczyk, Hugo Simon, Pierre Durand, Ludger Beerbaum, Michal Whitaker, Michal Robert, Rodrigo Pessoa, Meredith Beerbaum, Jeroen Dubbeldam, Franke Sloothaak, Lars Nieberg, Willi Mellinger, Markus Ehning, Otto Becker, Eric Navet, Eric Lamaze ad. 92 11. 7. Zájem veřejnosti Skokové soutěže se o svou existenci nemusejí obávat. Zájem jezdců i veřejnosti je dostatečný. Je to nejrozšířenější jezdecká disciplína a je jí také věnována patřičná pozornost. Spíše je potřeba zpestřit průběh skokových závodů, protože i největší fanouškové po třístém startu na úrovni ZM – L v průběhu jednoho dne si začínají v areálu závodiště hledat něco zajímavějšího. Zájem organizátorů mít co největší počet jezdců na závodech, může být kontraproduktivní z hlediska počtu a zájmu diváků. Dalším zjištěním je, že i závody vysoké jezdecké úrovně nejsou třeba tak navštíveny, jak by si jejich významnost zasloužila. Může v tom hrát roli menší propagace, výše vstupného, geografické umístění závodiště ad. Pořadatelé, jezdci a funkcionáři, kteří se věnují skokovým soutěžím, by neměli usnout na vavřínech širokého zájmu o disciplínu a měli by společně přemýšlet nad denní dávkou závodníků na kolbišti, nad doprovodným programem a informovaností před závody, v jejich průběhu i po nich. Závody by si měly zachovat svoji důstojnost, není potřeba z nich vytvářet zábavné show, ale neměly by aktéry a „v zákulisí“ či v hledišti přivést do stavu lhostejnosti. 11. 8. Proč se věnovat této disciplíně Podpora skokových závodů je důležitá i z hlediska existence koní samotných. Jestliže se této disciplíně věnují více než 2/3 jezdců, klubů a organizátorů, byl by její zánik pro všechny naprosto likvidační. Koně ztratili míru významnosti ve většině pracovních oblastí a právě jezdecký sport je pro ně záchranou. Pokud se budou jezdci věnovat závodně nebo rekreačně jakékoliv jezdecké disciplíně, bude to pro koně rozhodně dobře. Většina jezdců zcela podvědomě stejně inklinuje ke skokovému ježdění. Na lidech pak ovšem záleží kvalita přípravy. Speciálně u skokových soutěží se mnozí jezdci ale i trenéři domnívají, že drezurní příprava není tak důležitá (nebo že je spíše nutným zlem) a podle toho to na kolbišti vyhlíží. Speciálně u dětí je třeba jim hned od počátku vštípit potřebu vhodného tréninku, určit mantinely správného chování ke koním a k ostatním účastníkům jezdeckého výcviku a provozu. Vzteklé děti s bičem, ostruhami a tvrdou rukou na koně vůbec nepatří – to je vzkaz rodičům, kteří je v tom někdy ještě podporují. Naštěstí existuje většina těch, kteří vše chápou tak, jak se má, a to je záruka dobré budoucnosti pro koně, jezdce i příslušné jezdecké disciplíny. Skoková disciplína má navíc tu výhodu, že zde máme obrovský vzor v kapitánu Františku Venturovi a koni Eliotovi, kteří vyhráli olympijské hry ve skokových soutěžích. To je přece velká výzva pro stávající i nové jezdce! Jediný zápis v přehledu olympijských vítězů s českou vlajkou. 93 11. 9. Test – skokové soutěže 1. Jak jsou označeny mezinárodní skokové závody? a) CCI b) CDI c) CSI 2. Do kdy nejpozději musí být vyvěšen plánek parkuru před soutěží? a) 24 hodin předem b) 1 hodinu předem c) 0,5 hodiny předem 3. Jaká překážka nepatří mezi šířkové překážky? a) branka b) bulfinč c) oxer 4. Přípustný čas na parkuru je: a) trojnásobek stanového času b) minimální čas c) dvojnásobek stanového času 5. Za poboření překážky obdrží soutěžní dvojice: a) 3 trestné body b) 4 trestné body c) 6 trestných bodů 6. Skokové derby může obsahovat: a) parkurové a přírodní skoky b) jen parkurové skoky c) jen přírodní skoky 7. Barování je: a) nedovolený dopink koní b) nedovolený způsob úpravy překážek za účelem vyššího zvednutí končetin koně c) způsob rychlého ošetření koní po namáhavé práci 8. Který stupeň obtížnosti nepatří mezi klasické stupně? a) T b) S c) R 9. Náš nejúspěšnější skokový jezdec v historii naší republiky, který vyhrál OH: a) František Ventura b) Jiří Pecháček c) Aleš Opatrný 10. Jediná žena, která porazila na MČR v otevřené soutěži i muže: a) Natálie Roučková b) Lucie Poláková c) Zuzana Zelinková 94 12. Všestrannost Národní závody ve všestrannosti CCN, mezinárodní závody ve všestrannosti CCI 12. 1. Charakteristika Soutěže všestrannosti Nejnáročnější jezdecká disciplína, která se skládá ze tří samostatně hodnocených částí, přičemž všechny trestné body se sčítají. Někdy je pro svou náročnost nazývána královskou disciplínou. Skládá se z drezurní, terénní a skokové zkoušky. Cílem této disciplíny je prokázat universální přípravu koně a jezdce – poukázat na jeho kvalitní drezurní výcvik, odvahu a důvěru v jezdce, na skokové schopnosti a vynikající kondici. Všestrannost představuje nejúplnější jezdeckou soutěž, která vyžaduje od jezdce velkou zkušenost ve všech odvětvích jezdectví, přesnou znalost schopností svého koně a od koně všeobecnou způsobilost, vyplývající z promyšleného a progresivního výcviku. Jezdec má rozhodující odpovědnost za znalost a plnění těchto pravidel. Jmenování komisaře nebo jiné oficiální osoby, a stanovené nebo nestanovené v pravidlech, nezbavuje jezdce této odpovědnosti. NF organizující mezinárodní závody všestrannosti musí jmenovat osobu odpovědnou za bezpečnost, která je ve spojení s FEI a dbá na všechny záležitosti týkající se bezpečnostních rizik při soutěžích. Soutěže všestrannosti trvají zpravidla tři dny a skládají se z následujících zkoušek: Drezurní zkouška Drezurní zkouška se koná v jednom nebo více po sobě následujících dnech v závislosti na počtu přihlášených soutěžících. 95 Terénní zkouška Tato zkouška má prokázat rychlost, vytrvalost a jezdeckou schopnost, vhodnost koně pro terén, který byl korektním a vhodným tréninkem přiveden ke svým výkonům. Tato zkouška je zaměřena na schopnost soutěžícího a koně se adaptovat v různých a měnících se podmínkách soutěže (stavu počasí, terénu, překážek, apod.) ukázat jeho skokové schopností, harmonii, vzájemnou důvěru a všeobecně „dobrý obraz“. Skoková zkouška Nebo-li parkur - absolvování přiměřené skokové zkoušky dle stupně obtížnosti soutěže všestrannosti. 12. 2. Vznik O všestrannosti bychom dokonce s nadsázkou mohli říci, že je to nejstarší jezdecká disciplína provozovaná na našem území – o Horymírově Šemíkovi se totiž mezi zasvěcenými jezdci všestrannosti hovoří jako o prvním militaristovi v Čechách. Zdatní militaristé museli být víceméně všichni dávní jezdci a bojovníci na koních. Stačí si v mysli promítnout, kolik tisíc kilometrů v nejrůznějším terénu museli ujet mongolští či perští jezdci, aby dosáhli Evropy a naopak kolik tisícovek kilometrů absolvovali řečtí, makedonští či římští jezdci při dobývání Asie. Náročný výcvik ve vojenských jezdeckých školách (archiv autorky). 96 Skutečné počátky soutěží všestrannosti jsou také ve vojenském výcviku a ježdění. Dokonce to byla nejdůležitější oblast armádní přípravy. Na olympijských hrách byla v původních přehledech výsledků uváděna všestrannost, pak skoky a potom drezura. To se sice časem otočilo spíše z výchovně-výcvikových důvodů, ovšem všestrannosti i nadále zůstal přídomek královská disciplína. Již původní název disciplíny – military – značí její vojenský původ. Ve většině evropských zemí existovala řada významných vojenských škol, kde se prováděl náročný výcvik vojáků, důstojníků a jejich učitelů. Již dříve zmiňované školy v Itálii Pinerolo a Tor di Quinto nebo francouzský Saumur byly elitními vojenskými jezdeckými školami. Francouzská Národní škola Cadre Noir v Saumuru se modernizovala. U nás se k těmto školám v průběhu 1. republiky nejvíce přiblížila Vyšší ekvitační škola v Pardubicích, která dala nám i světu mnoho vynikajících jezdců. Původně byla organizace soutěží ve všestrannosti spíše záležitostí vojenských škol, v závěru 19. a poč. 20. století ji začaly pořádat i sportovně zaměřené jezdecké kluby. Velkou podporou disciplíně bylo její zařazení v roce 1912 mezi olympijské sporty. Našim jezdcům se opět velmi dařilo v období mezi 1. a 2. sv. válkou. Nejlépe se v historii OH umístil v roce 1928 Josef Charous s Engadinem na 16. místě. Po 2. sv. válce se podařilo pouze Františkovi Hrúzikovi v roce 1960 zúčastnit OH v Římě s koněm Omen. Bohužel terénní část nedokončili. Po roce 1989 vyrazili do světa na OH po více než 40leté pauze v roce 2004 Jaroslav Hatla do Athén a s koněm Kyrenejennalla´s Boy a obsadili výborné 22. místo. 97 Z pořadatelského hlediska v naší zemi byla důležitá organizace Zlaté podkovy od roku 1966 a také mistrovství Evropy juniorů a mladých jezdců v Pardubicích, v prvním desetiletí 21. století. Terénní část soutěží ve všestrannosti se skládá ze 4 částí – A 1. klusový úsek, B krokový úsek, C 2. klusový úsek a D cross – skákání přes terénní překážky. Dnes se velmi často využívá k soutěžení pouze poslední úsek, který nese označení písmenem D. Zařazení všestrannosti na OH Zařazení všestrannosti do FEI disciplín První mistrovství světa První mistrovství Československa První mistrovství České republiky 1912 1921 1966 1949 1993 Stockholm Burghley (GBR) Karlovy Vary Humpolec 12. 3. Výběr koní Nejvhodnějšími koňmi pro všestrannost jsou koně tzv. vysoko v krvi. To platilo a platí stále. Můžete mít jistě výborného teplokrevného koně kvalitního evropského chovu, ale může se stát, že mu bude v závěru soutěže chybět dostatek rychlosti. Je sice určitou výhodou, že se již velmi často vypouští steeplechase, ale i ve vlastním crossu je od koní požadována síla a rychlost. Dále je potřeba, aby byl kůň souladného exteriéru, širšího hrudníku (velké srdce a plíce), šikmější lopatky a jeho kopyta byla tvrdá a pevná. Měl by být naprosto zdráv, ve velmi dobré sportovní kondici a ve vynikající tréninkové přípravě. Dobrý militarista musí mít takzvaně srdce, nesmí se bát terénních překážek, musí být odvážný. Musí být také spolehlivý a charakterní. Co je platný vynikající skokan, který má tendenci uhýbat před skokem. To je pro celou dvojici velmi nebezpečná záležitost. Všichni vynikající koně jsou vesměs velké osobnosti, u koní ve všestrannosti to platí dvojnásob. 12. 4. Výběr jezdců I výběr jezdců pro tuto disciplínu by měl náročnější, než u jiných jezdeckých disciplín. Jezdec musí být rovněž odvážný, tělesně zdatný a zároveň by měl mít velký smysl pro povinnost (pravidelný přiměřený trénink) a zodpovědnost. Nevhodnou přípravou – nepřipraveností či přetrénovaností může ublížit hlavně koni. Jezdec musí dbát o svůj výborný zdravotní stav a vynikající kondici. Velmi dobrým doplňkem vždy bývalo provozování doplňkových sportů – hlavně běhu a plavání. Jezdec ve všestrannosti by měl mít široké znalosti v oblasti péče o koně, tréninku všech tří částí disciplíny, znalosti z anatomie a fyziologie tréninku. Měl by se dobře orientovat a měl by mít smysl pro odhad času i rychlosti (třebaže mu v tom již dnes pomáhá technika). Jezdci soutěží všestrannosti vždy platili za nejlépe připravované a trénované jezdce. Nech je tomu tak i nadále. 98 12. 5. Pravidla 12. 5. 1. Cvičné a soutěžní plochy, tratě Na mezinárodních závodech musí být k dispozici dostatečně velký prostor pro práci s koňmi, přístupný po celou dobu denního světla. Má obsahovat tratě a prostory pro opracovávání a vycválání. S koňmi je možno pracovat jen na takto vyznačených prostorách anebo na drezurním a skokovém opracovišti. V areálu závodů musí být velmi dobře vyznačeny zkušební i závodní prostory a trati. Nejméně jeden drezurní obdélník 20 x 60 m musí být k dispozici závodníkům dva dny před prvním dnem drezurní zkoušky. Pokud možno má být stejného povrchu jako soutěžní obdélník. Soutěžící mohou skákat jen cvičné překážky, které připraví organizační výbor. Pro soutěže musí být prostor pro „přípravu koně“ v blízkosti startu terénního úseku se dvěma pevnými, ale shoditelnými překážkami. Rovněž pro skokovou zkoušku musí být na opracovišti připraveny překážky dle pravidel jezdeckého sportu. Soutěžní obdélník Obdélník s rovným povrchem musí být 60 m dlouhý a 20 m široký. Převýšení po úhlopříčce nebo po délce obdélníku nesmí v žádném případě překročit 50 cm, převýšení po krátké stěně obdélníku nesmí být v žádném případě větší než 20 cm. Obdélník musí být přednostně pískový. Tratě terénní zkoušky se ukáží všem závodníkům ve stejný den před začátkem závodů 99 Značení trati Červené a bílé hraniční praporky Červené a bílé praporky se používají k vyznačení startovní a cílové čáry, k označení povinných průjezdů a k označení překážek. Umísují se takovým způsobem, aby je soutěžící mohl logicky projet s tím, že musí mít červený praporek po své pravé a bílý po své levé straně. Pokud to jezdec splete, je vyloučen. Žluté směrovací značky Žluté směrovací značky se používají proto, aby ukázaly směr, kterým se má jet, a aby pomohly soutěžícímu najít cestu. Čísla a písmena Každá překážka úseku D se očísluje. V úseku D se překážky složené z více prvků nebo s volitelnými částmi označí navíc písmeny A, B, C atd. Každý povinný průjezd úseku D se označí příslušným písmenem úseku a postupně očísluje. Délky a rychlosti Délky a požadovaná rychlost se určují podle zamýšlené obtížnosti celé zkoušky. V rámci limitů stavitel trati může se souhlasem technického delegáta zvolit délku nejvhodnější vzhledem k terénu a ke kvalitě a úrovni příprav soutěžících. Startovní a cílové čáry Poslední překážka úseku D nesmí být blíže než 30 m ani dále než 75 m od cílové čáry. Plán tratí Každý soutěžící obdrží předem plán tratě. Plán musí obsahovat následující: umístění startu a cíle, čísla překážek a povinných úseků, délky, stanovený a maximální čas. Organizátoři velkých závodů musí zabezpečit kvalitní soutěžní prostory i zázemí pro jezdce a diváky. 100 Překážky Definice Za překážku se považuje pouze taková, jejíž okraje jsou označeny červeným a bílým praporkem nebo praporky a je-li očíslována. Všechny zřetelné části tratě, u kterých je předpoklad, že je průměrný kůň skočí, se definují jako překážky nebo jejich části a podle toho se označují praporky, čísly nebo písmeny. Překážky složené z více prvků Jsou-li dva nebo více skoků umístěny těsně za sebou a jsou-li chápány jako jeden celek, označí se jako prvky jedné číslované překážky. Každý prvek musí být označen různým písmenem (A, B, C atd.) a prvky musí být překonány ve správném pořadí. Překážky s volitelnými možnostmi nebo alternativní skoky Jestliže se má překážka překonat jako jeden celek, ale má volitelné části zahrnující dva nebo více prvků, každá z těchto volitelných částí se musí označit jako prvek překážky. Alternativní skoky mohou mít samostatné praporky, musí mít totožné číslování jako přímý směr a sady praporků musí být označeny černým pruhem. A stejným číslem jako je označení trasy. Charakter překážek Překážky musí být pevné a musí mít impozantní tvar a vzhled. Použijí-li se přírodní překážky, měly by být, je-li to nutné, zesíleny tak, aby se udržely ve stejném stavu po celou zkoušku. Přenosné překážky musí být zajištěny v zemi tak, aby nebyly pohyblivé. Terénní překážky, v nichž by kůň po pádu zůstal vězet nebo by se zranil, musí být postaveny takovým způsobem, aby se daly rychle částečně rozebrat a rychle znovu postavit přesně jako předtím. Velikost kolbiště Všechna kolbiště by měla měřit 4 000 čtverečních metrů a nebo kratší strana by neměla být menší než 50 m. 12. 5. 2. Kategorizace, stupně obtížnosti Kategorie a úroveň závodů všestrannosti Mezinárodní třídenní závody všestrannosti se označují podle jejich kategorií a úrovní, např.: CCI 2* jsou mezinárodní dvouhvězdičkové závody všestrannosti. Kategorie určují typ soutěže a rozsah zahraniční účasti na závodech. Jsou čtyři kategorie závodů všestrannosti: 1. Národní závody všestrannosti (CCN / CNC) - účast obvykle omezena na domácí soutěžící. CCN mohou být otevřené pro nejvýše 6 soutěžících nežijících v pořadatelské zemi z nejvýše ze dvou cizích zemí. 2. Mezinárodní třídenní závody všestrannosti (CCI / CIC) - otevřené pro soutěžící z pořadatelské země a soutěžící z neomezeného počtu cizích zemí. 101 3. Oficiální mezinárodní třídenní závody všestrannosti (CCIO / CICO) - otevřené pro soutěžící z neomezeného počtu cizích zemí s oficiální soutěží družstev. 4. Mistrovství (CH) - s oficiální soutěží družstev (výjimka podléhá zvláštnímu schválení generálním sekretářem FEI a předsedou komise všestrannosti FEI) otevřené pro soutěžící z neomezeného počtu zemí, mohou však být omezena na kontinentální nebo územní oblast. Stupeň obtížnosti závodů všestrannosti je označován hvězdami - jednou až čtyřmi. Úroveň čtyři hvězdy třídenních závodů vyžaduje nejvyšší stupeň trénovanosti a zkušenosti dvojice. Mnoho stájí rádo prezentuje svoji úspěšnost sbírkou vyhraných plaket (Hřebčín Avanches). CIC Stupeň CIC závodů je označován jednou až třemi hvězdami. Závody CIC zahrnují též tři zkoušky. Soutěže se mohou konat v jednom, ve dvou nebo i ve třech dnech. Jako první se koná vždy drezurní zkouška. Pořadí dalších dvou zkoušek je volitelné. Národní soutěže se řídí sportovně technickými podmínkami. Soutěže stupňů obtížnosti ZK, Z, ZL a CNC 1*, 2*, 3* neobsahují úseky B a C v terénní zkoušce, odpovídají svou skladbou soutěžím podle národní přílohy a mohou se konat i ve dvou dnech. Počet dní konání musí být uveden v rozpisu. 102 Drezurní úlohy platné od r. 2009 pro soutěže všestrannosti Mezinárodní drezurní úlohy vypisované FEI: FEI 2009 Drezurní úloha CCI / CIC 1* A FEI 2009 Drezurní úloha CCI / CIC 1* B FEI 2009 Drezurní úloha CCI / CIC 2* A FEI 2009 Drezurní úloha CCI / CIC 2* B FEI 2009 Drezurní úloha CCI / CIC 3* A FEI 2009 Drezurní úloha CCI / CIC 3* B FEI 2009 Drezurní úloha CCI 4* A FEI 2009 Drezurní úloha CCI 4* B Národní drezurní úlohy vypisované ČJF o.s.: ČJF o.s. Národní úloha CN1/2009 20x40 ČJF o.s. Národní úloha CN2/2009 20x60 ČJF o.s. Národní úloha CN3/2009 20x40 ČJF o.s. Národní úloha CN4/2010 20x60 ČJF o.s. Národní úloha CN5/2009 20x40 ČJF o.s. Národní úloha CN6/2009 20x60 ČJF o.s. Národní úloha CN7/2009 20x40 Zkrácené národní soutěže Zkrácenou soutěží se rozumí taková soutěž, která se skládá pouze ze dvou nebo tří zkoušek. Zkrácené soutěže se mohou konat v jednom nebo ve dvou dnech. Musí to být uvedeno v rozpisu. Typy zkrácených soutěží: Zkrácené soutěže mohou obsahovat bu drezurní a terénní zkoušku nebo drezurní a skokovou zkoušku nebo terénní a skokovou zkoušku nebo drezurní, terénní a skokovou zkoušku. 103 Technické podmínky soutěží všestrannosti Stupeň obtížnosti ZK Z ZL L S ST T TT Typy soutěží ZK Z ZL L CNC/CCN 104 12. 5. 3. Jezdci Oblečení Ochranná přilba Nošení tvrdé přilby je povinné pro každého, kdo jede kdykoli na koni na oficiálních plochách závodů. Ochranná přilba je povinná pro každého, kdo skáče překážku. Nemít tvrdou přilbu při jízdě na koni na určených plochách nebo skákat jakoukoliv překážku nebo s nesprávně upevněným nebo neupevněným podbradním řemínkem bude dle uvážení sboru rozhodčích trestáno vyloučením. Biče Trénink: bič nesmí být delší než 110 cm, včetně jeho ukončení, včetně jeho použití a nošení kdykoliv, ale jen při jízdě na rovině - nesmí být překonávána žádná bariéra ani kavaleta na zemi ani terénní nerovnosti. Při skákání jakýchkoliv překážek a to i před terénní jízdou nebo skokovou zkouškou bič držený jezdcem nesmí být zatížen závažím na jeho konci a nesmí být delší než 75 cm. Kondiční kontrola: při kontrole smí soutěžící, chce-li, nést bič. Terénní a skoková zkouška: bič nesený při terénní zkoušce a nebo při skokové zkoušce nesmí být zatížen na svém konci a nesmí být delší než 75 cm. Ostruhy Ostruhy schopné zraňovat koně jsou zakázány. Ostruhy musí být z hladkého kovu. Jestliže obsahují dřík, nesmí být víc než 3.5 cm dlouhý a musí směřovat jen směrem k zádi. Dřík ostruhy musí být měřen od boty ke konci dříku! Boty Boty ve všech zkouškách (jinak je tomu, jsou-li součástí služebního úboru) musí být černé, hnědé nebo černé s hnědou manžetou. Mohou to být bu vysoké boty nebo návleky z hladké kůže a kožené kotníčkové boty. Drezurní zkouška Civilisté Civilisté mají mít honební úbor nebo stejnokroj klubu, bílou košili a vázanku, rukavice, bílé, béžové nebo krémové jezdecké kalhoty, boty, loveckou čapku, ochrannou přilbu nebo cylindr a ostruhy. Na závodech CIC 1* a CIC 2* mohou mít jezdci, pokud si to přejí, tvídové sako, béžové nebo světle hnědé jezdecké kalhoty a černé nebo hnědé boty. Na závodech CIC 1* a CCI 1* se nedoporučuje mít cylindr a frak. Ve vyšších soutěžích je žádoucí. Příslušníci vojska a policie, členové a zaměstnanci vojenských zařízení a státních chovných ústavů musí mít: služební úbor a rukavice, předpisovou pokrývku hlavy a ostruhy. 105 Udidla: na CIC / CCI 1* v drezurní zkoušce používat pákové udidlo není dovoleno. Terénní zkouška Pro tuto zkoušku je vhodné lehké sportovní oblečení. Ochranná přilba a ochranná vesta (chránič zad) musí být nošena. Ostruhy jsou nepovinné. Překonávání překážky v crossu. Autor Klaus Philipp. Skoková zkouška Oblečení jako u drezury v nižších soutěžích. Pokud je ve vyšších soutěžích u drezury používán frak a cylindr, pak se oblečení na skokové zkoušce řídí skokovými pravidly o úboru. Ostruhy jsou nepovinné. Kontrola oblečení (výstroje) Komisař pro kontrolu bičíků a ostruh může být určen před každou zkouškou. Má pravomoc zakázat kterémukoliv soutěžícímu start, jestliže jeho bičík a ostruhy odporují pravidlům. Toto neprodleně oznámí sboru rozhodčích k odsouhlasení. Na národních závodech je povolen frak v soutěži stupně CNC 1* a výše. Na národních závodech je také povinná ochranná vesta. Na národních závodech ZK – CNC 3* tvrdá ochranná přilba musí mít trojbodové uchycení. Na národních závodech ZK – CNC 1* nejsou ostruhy povinné pro drezuru, terénní úsek i parkur. Jsou-li použity - jsou z hladkého kovu nebo jsou potaženy tvrdým plástem a nebo gumou. 106 12. 5. 4. Koně Stáří koní 1* / 2* závody CCI a mistrovství Kůň může startovat na mezinárodních třídenních závodech nebo na CCIO nebo na mistrovstvích 1* nebo 2* od počátku kalendářního roku, ve kterém dosáhne 6 let. 3* / 4* závody Kůň může startovat na mezinárodních závodech nebo na CCIO 3* nebo 4* od počátku kalendářního roku, ve kterém dosáhne 7 let. 3* / 4* mistrovství Kůň může startovat na mistrovstvích 3* od počátku kalendářního roku, ve kterém dosáhne 7 let a na mistrovstvích 4* od počátku kalendářního roku, ve kterém dosáhne 8 let. 1* / 2* závody CIC Kůň může startovat na CIC závodech 1* nebo 2* od počátku kalendářního roku, ve kterém dosáhne 5 let; ve 3* od počátku kalendářního roku, ve kterém dosáhne 6 let. Počet koní jednoho soutěžícího Na mistrovstvích, CCIO nebo CCI, kde je soutěž družstev, smí jezdec startovat jen s jedním koněm. Počet koní soutěžícího není omezen na třídenních závodech jednotlivců nebo na závodech CIC. Žádný jezdec nesmí startovat s více než 4 koňmi v některém dni v terénní zkoušce na třídenních závodech. Má-li soutěžící koně v soutěži družstev, musí s tímto koněm startovat před koněm, se kterým startuje v soutěži jednotlivců. Soutěž pro mladé koně Je možné vypisovat jen soutěže pro mladé koně (6 a 7-leté) a nebo soutěže pro mladé koně mohou být vypsány jako speciální soutěž v rámci soutěže určené pro všechny koně. Tyto soutěže mohou být vypsány pouze na závodech CIC nebo na CCI jedno nebo dvou hvězdičkových a přísně uspořádaných podle pravidel daného stupně. V soutěžích „ZK“, „Z“ a „ZL“ může startovat kůň 4-letý a starší, v soutěžích stupně „L“ kůň 5-letý a starší. Sedlání a uzdění Cvičné prostory Je povinné: anglické sedlo a jakýkoliv typ uzdění včetně páky, uzdečky, fuga a hackamore. Průvlečné martingaly (jen s uzdečkou), irské martingaly, chrániče udidla, chrániče kopyt, bandáže, kryt proti mouchám, kryt nosu a pokrývka sedla jsou povoleny. 107 Vyvazovací otěže jsou povoleny jen při lonžování s jednou lonžovací otěží, právě tak průvlečné otěže a šambon. Jiné pomocné otěže, jakákoliv pomocná zařízení (jako fixační opěrky, pomocné otěže atd.) a jakékoliv druhy stínidel jsou zakázány pod trestem vyloučení. Drezurní zkouška Je povinné: anglické sedlo a povolené uzdění. Dvojitá uzda (pákové uzdění) s nánosníkem t.j. stihlové a pákové udidlo s podbradním řetízkem (zhotoveným z kovu nebo z kůže). Dvojitá uzda není povolena pro CCI/CIC1*. Je povolena uzdečka s udidlem z kovu, kůže, gumy nebo z plastického materiálu – v souladu s drezurními pravidly. Uzdečka musí být celá vyrobena z kůže s výjimkou malého kolečka z ovčí kůže tam, kde se křižují řemeny zkříženého nánosníku. V některých úlohách je povolena pouze uzdečka. V souladu s drezurními pravidly jsou přísně zakázány pod trestem vyloučení martingaly, chrániče udidla, jakákoliv pomocná zařízení (jako fixační opěrky, pomocné otěže atd.), jakékoliv chrániče nohou nebo bandáže, jakékoliv formy stínidel včetně chráničů uší, ucpávek do uší, kapucí, chráničů proti mouchám, krytu nosu a pokrývek sedla. Chránič hrudi je povolen. Za mimořádných okolností může však sbor rozhodčích povolit chrániče proti mouchám, pouze však z důvodu ochrany koně před hmyzem. Falešné ocasy jsou povolené, nejsou-li zatíženy nebo vylepšeny čímkoli jiným. Terénní a skoková zkouška Typ sedla je libovolný. Gag a hackamore jsou povoleny. Průběžné nebo irské martingaly jsou povoleny. Beránek (nebo jiný materiál) nesmí být použit jako podklad na lícnicích uzdečky. Otěže musí být připevněny na udidlo nebo přímo na uzdění. Třmen a kožené třmenové řemeny musí viset volně z kostry sedla a vně postranic. Zakázány jsou: jakékoliv formy stínidel a pomocných otěží, jazykové řemínky nebo přivazování jazyka, jakýkoliv způsob omezování nebo upevňování součástek výstroje, cokoliv, co by mohlo zranit koně. Pro skokovou zkoušku je celková hmotnost výstroje na jedné koňské noze přední nebo zadní (jednoho nebo více zvonů, bandáže, kroužků atd.) 500 g mimo podkov. Nedodržení tohoto bodu bude mít za následek vyloučení. Kontrola sedlání a uzdění Může být určen komisař ke kontrole sedlání a uzdění každého koně před jeho vstupem do obdélníku nebo kolbiště nebo před startem ve zkoušce. Udidla povolená pro drezurní zkoušku Všechna udidla znázorněná v pravidlech všestrannosti a v drezurních pravidlech jsou povolena pro drezurní zkoušku všestrannosti - jak stihlová udidla, tak části pákového uzdění. Pákové uzdění může obsahovat lomené (jednoduché nebo dvojité) a nelomené udidlo. Udidla mohou být vyrobena z kovu nebo plastu. Jednoduché udidlo je bu rovné udidlo nebo s kloubem uprostřed. Jestliže má udidlo dva klouby, musí být všechny jeho části zaoblené a hladké. 108 Stihlová udidla: běžné stihlové udidlo, stihlové udidlo s dvěma klouby, stihlové udidlo s vejcovitými kroužky (oliva), stihlové udidlo s lícními kroužky Páková udidla: půlměsícové udidlo, udidlo s rovnými rameny a obloukem pro jazyk, udidlo s obloukem a měnitelnou délkou ramena, udidlo s rameny tvaru S Další povolené typy udidel: stihlové udidlo s dvojitým kloubem, stihlové udidlo s jednoduchým kloubem, dostihové udidlo s kroužky tvaru D, vejcovité kroužky s roubíky a bez roubíků, udidlo s jen horními roubíky, lomené nebo nelomené udidlo z gumy, kůže, plastu nebo oceli, lomené udidlo s lícními kroužky, stihlové udidlo s dvojitým kloubem s kosočtvercem, stihlové udidlo s dvojitým kloubem (s franc. spojením), nelomené vlnité udidlo z plastu nebo gumové (neocelové), běžné udidlo s rotační částí, udidlo s rotujícím středním článkem Povolené nánosníky pro drezurní zkoušku Nánosníky mexický, hanoverský a obyčejný nánosník s podepnutím nejsou povolené při pákovém uzdění. 109 Zvony chrání koně nejenom v soutěžích všestrannosti a spřežení. 12. 5. 5. Hodnocení Konečné hodnocení jednotlivců Vítězem soutěže jednotlivců se stává soutěžící s nejnižším počtem trestných bodů po sečtení všech trestných bodů, které obdržel. V každé mezinárodní soutěži, v případě rovnosti bodů u dvou nebo více soutěžících, rozhoduje: - lepší výsledek v terénní zkoušce včetně trestných bodů na překážkách a za překročení času - je-li dále rovnost bodů, je nejlepší ten soutěžící, jehož čas v úseku "D" byl nejblíže optimálnímu času atd. Startovní pořadí Vylosované startovní pořadí se použije pro drezurní a terénní zkoušku. Startovní pořadí ve skokové zkoušce je opačné pořadí celkových výsledků po ukončení terénní zkoušky. To znamená, že soutěžící s nejvyšším počtem trestných bodů startuje první a poslední startuje soutěžící s nejnižším počtem trestných bodů. Jestliže dva koně jednoho závodníka jsou klasifikováni v rozmezí osmi míst mezi sebou, musí být upraveno startovní pořadí koně s horším výsledkem. Drezurní zkouška Pravidla pro drezurní zkoušku Drezurní pravidla jsou aplikována pro drezuru všestrannosti. - A drezurní úloha je použita pro všechna Mistrovství všech stupňů v lichých letech - B drezurní úloha je použita pro všechna Mistrovství všech hvězdičkových stupňů v sudých letech 110 Pro juniorskou úroveň šampionátů bude použita úloha B Organizační výbor může zahrnout maximálně 50 koní denně pro rozhodování jedním sborem rozhodčích, s dodatečnou možností navýšení o maximálně 10%, po dohodě s technickým delegátem a předsedou sboru rozhodčích. Umístění rozhodčích Dva ze tří rozhodčích musí být umístěni na krátké stěně obdélníka 5 m vně. Předseda (C) v prodloužení středové čáry, ostatní (M nebo H) 2,50 m od rohu a vně prodloužené dlouhé stěny obdélníka. Třetí rozhodčí je bu E nebo B, vně a 5 – 10 metrů od obdélníka. Tři pozice jsou bu C, H, B nebo C, M, E. Jsou určeny technickým delegátem s přihlédnutím k doporučenému umístění pro konkrétní úlohu. Na MČR rozhodují drezurní zkoušku 3 rozhodčí. Drezurní zkouška je důležitou součástí třídenního soutěžení. Autor Klaus Philipp. Trestné body Hodnocení známkami Rozhodčí udělují dobré známky od 0 do 10 za každý číslovaný cvik a za každou ze souhrnných známek. Omyly se penalizují takto: první 2 body druhý 4 body třetí vyloučení V případě pádu koně nebo jezdce nebude soutěžící vyloučen. Bude penalizován za vliv pádu na předvedení dotyčného cviku a v souhrnných známkách. 111 Výpočet výsledku Dobré známky od 0 do 10, udělené každým rozhodčím soutěžícímu za každý číslovaný cvik drezurní úlohy spolu se souhrnnými známkami se sečtou dohromady a odečtou se všechny omyly v kurzu nebo ve cvicích. Vypočte se procento maxima možných dobrých bodů udělených každým rozhodčím. Průměrného počtu procent na závodníka se dosáhne sečtením počtu procent od každého rozhodčího a vydělením součtu rozhodčích. Výsledek se vždy zaokrouhlí na dvě desetinná místa. Aby se převedl průměrný počet procent na trestné body, musí se procenta odečíst od 100 a vynásobit koeficientem 1,5. Výsledkem je skóre v trestných bodech za zkoušku. Pravidla terénní zkoušky Čas Stanovená vzdálenost absolvovaná stanovenou rychlostí dává stanovený čas. Dokončení kteréhokoliv úseku v kratším než optimálním čase neznamená žádnou výhodu. Soutěžící, který překročí stanovený čas, bude penalizován. Časový limit: v úsecích B a D je časový limit dvakrát delší než stanovený čas. Fotobuňka je důležitým pomocníkem v terénní části a v parkuru. Omyly na trati Všechny povinné pasáže v terénní zkoušce a všechny překážky včetně všech prvků nebo volitelných možností musí jezdec absolvovat nebo skočit v předepsaném pořadí, jinak je vyloučen. 112 Chody a sesednutí s koně Mezi startem a cílem terénní zkoušky si soutěžící mohou zvolit chod koně. Soutěžící mohou dobrovolně sesednout bez vyloučení, aby zkontrolovali koni sedlo nebo výstroj. Penalizace Chyby na překážkách první odmítnutí, vybočení nebo kruh druhé odmítnutí, vyboč. nebo kruh na stejné překážce třetí odmítnutí, vybočení nebo kruh rozlomení křehké překážky 20 tr. b. 40 tr. b. vyloučení 21 tr. b.* *V případě zřejmého porušení mechanismu překážky SR těchto 21tr. bodů neudělí. V tomto případě musí být záznam v protokolu stavitele a TD, který bude podepsán předsedou SR a musí být oznámen FEI. pád soutěžícího nebo koně vyloučení Nebezpečná jízda (žlutá varovná karta, pokuta, diskvalifikace…) Penalizace za čas překročení optimálního času : překročení časového limitu: 25 tr. b. 0,4 tr.bodu za každou započatou sekundu vyloučení Vyloučení se ponechává na úvaze sboru rozhodčích v následujících případech: - úmyslný start před zazněním signálu ke startu - překonání nebo pokus o překonání jakékoliv překážky bez ochranné přilby nebo s neupevněným jistícím řemínkem - záměrné způsobení obtíží předjíždějícímu jezdci nebo nerespektování pokynů kompetentních osob, zatímco je jezdec předjížděn - způsobení nebezpečné situace jinému soutěžícímu jezdci při předjíždění - neuposlechnutí pokynu k zastavení, je-li zastavení signalizováno - nedovolená cizí pomoc - projetí povinného průjezdu v nesprávném směru bez opravy - nebezpečná jízda Vyloučení musí být provedeno v těchto případech: - kulhání nebo vyčerpání koně zjištěné při druhé kontrole koní - špatné zacházení s koněm - jízda s nesprávným sedláním nebo uzděním - neopravený omyl na trati - vynechání překážky nebo povinného průjezdu - skok přes překážku nebo způsobení chyby na překážce v nesprávném pořadí nebo projetí povinného průjezdu v nesprávném pořadí - skok přes překážku v nesprávném směru - znovu překonání již přeskočené překážky - jezdec v nesnázích 113 Skoková zkouška Pravidla skokové zkoušky Skoková pravidla jsou aplikována pro skokovou zkoušku s výjimkami uvedenými pravidly všestrannosti. Vhodným skokem pro parkur ve všestrannosti je například přírodní tripelbar (archiv autorky). Účel a všeobecný popis Tato zkouška je podobná běžné skokové soutěži, avšak bez potřeby určit vítěze této zkoušky. Jejím jediným důvodem je ukázat, že kůň a jezdec jsou dobře trénováni i ve skokové disciplíně. Překážky jsou obvyklé parkurové překážky. Bude jich 10 až 13 s maximálním počtem 13 až 16 skoků v závislosti od úrovně závodů. Rozměry Nejméně dvě třetiny budou v maximální výšce pro úroveň dané soutěže. Na výšku je povolena tolerance 5 cm, jestliže to vyžaduje povrch tratě nebo nepřesnost v umístění háků. Typy překážek Překážky by měly být v rovnováze – kolmé a šířkové. Musí obsahovat dva nebo tři dvojskoky nebo dvojskok a trojskok. Uzavřené kombinace nejsou povoleny. Vodní příkop je zakázán, ale je povolena překážka nad vodním příkopem. 114 V parkuru pro všestrannost je povolena překážka nad vodním příkopem (archiv autorky). Penalizace Chyby na parkuru Shození překážky První vybočení, odepření skoku nebo nepovolený kruh na celém parkuru Druhá vybočení, odepření skoku nebo nepovolený kruh na celém parkuru první pád soutěžícího nebo koně 4 tr. b. 4 tr. b. vyloučení vyloučení Penalizace za čas Délka dráhy a požadovaná rychlost určují stanovený čas. Dokončení soutěže v čase kratším než stanoveném se nehodnotí, ale překročení stanoveného času se penalizuje jedním trestným bodem za každou sekundu nebo její část, až do přípustného času, který je dvojnásobkem stanoveného času. Překročení přípustného času znamená vyloučení. Časová korekce Poboření překážky při neposlušnosti Jestliže následkem neposlušnosti soutěžící poboří překážku, zazní zvon. Časomíra je zastavená po dobu obnovení (postavení) překážky. Soutěžící bude penalizován za neposlušnost a k času soutěžícího bude přidána korekce 6 sekund. 115 12. 5. 6. Veterinární prohlídky a kontroly Prohlídka při příchodu Provádí se při příchodu koní do stájí na závodech. Provádí ji kvalifikovaný veterinář, obvykle asistující veterinář, určený Organizačním výborem. Účelem je jednak identifikovat koně a jeho veterinární záznamy (očkování atd.), jednak zdravotní stav každého koně (nikoliv však jeho způsobilost). První kontrola koní Koná se před drezurní zkouškou, obvykle den předem. Provádí ji sbor rozhodčích a veterinární delegát, kteří spolupracují jako komise řízená předsedou sboru rozhodčích. Koně jsou kontrolováni na ruce, v klidu a v pohybu na rovném, pevném, čistém a ne kluzkém povrchu. Komise má právo a povinnost vyloučit ze soutěže každého koně, kterého uzná za neschopného bu z důvodu kulhání, nedostatečné kondice nebo z jiného důvodu. Ve sporných případech může sbor rozhodčích nařídit, aby byl kůň umístěn na oficiálně vyhrazeném místě (zadržovací box) a zde vyšetřen asistujícím veterinářem. Komise musí při první kontrole koně identifikovat a posoudit jeho způsobilost ke startu. Foto: Věra Marková Prohlídka koní před crossem V případě CCI se koná po úseku C během desetiminutové přestávky před startem do úseku D. Je prováděna členem sboru rozhodčích a veterinárním delegátem. Prohlídka po terénním úseku Provádí se v místě, kde soutěžící ukončil terénní úsek. Je prováděna kvalifikovaným veterinářem, určeným organizačním výborem po dohodě s veterinárním delegátem. 116 Druhá kontrola koní Koná se před skokovou zkouškou. Probíhá před stejnou komisí a za stejných podmínek jako první kontrola koní. Pořadí koní na prezenční listině pro kontroly koní musí být stejné jako u první kontroly koní. Ve všech národních soutěžích se nekoná první kontrola koní. Bezpečnost Všestrannost představuje napětí a zkoušku odvahy a jezdeckého umění na hranici akceptovatelné úrovně risku, přičemž musí být zajištěna bezpečnost na všech úrovních. Odpovědnost soutěžících je ukázána v postupném tréninku koní, aby nedocházelo k vystavení se vyššímu riziku než je zcela a neodmyslitelně v souladu s přirozeností soutěží. Zdravotní způsobilost jezdce a zdravotní karta Je povinností jezdce během terénní soutěže mít na sobě viditelně upevněnou zdravotní kartu s aktuálními informacemi o zdravotním stavu, prodělaných závažných onemocněních, zraněních (obzvláště hlavy), o očkování proti tetanu, možných alergiích, současné medikaci a krevní skupině. Organizační výbor vybere tyto karty od jezdců po jejich příjezdu na závody. Tyto karty musí být zkontrolovány oficiálním lékařem organizačního výboru. Je doporučeno, aby kopie těchto karet zůstaly během závodů na sekretariátu organizačního výboru. Každý jezdec zároveň poskytne kontaktní čísla na dvě příbuzné osoby. Soutěžící je odpovědný za uvedení všech zranění ve zdravotní kartě. 12. 6. Významná místa, koně a jezdci v ČR a ve světě Významná závodiště ve všestrannosti v ČR Dříve - Hranice n. Moravě, Bohdaneč, Pardubice, Tatranská Lomnica, Kladruby nad Labem, Heřmanův Městec, Hořovice, Úněšov, Albertovec, Karlovy Vary, Humpolec, Humburky, Čejov ad. Nyní - Humpolec, Pardubice, Loštice, Heřmanův Městec, Pecínov u Benešova, Kolesa Nejlepší koně ve všestrannosti v ČR Dříve – Editor, Arat, Exterieur, Coir, Engadin, Ekul, Fešák, Harlekýn, Leskov, Mirek, Vítěz, Bolek, Gustav, Omen, Furioso VII, Borec, Olaf, Vanka, Val, Fantazie, Forma, Viktor, Elán, Carmen, Boney M, Tristan, Kyrenejennalla´s Boy, Karla, Pamela, Taras, Inchagreine, Beatrice, Arkádo, Oster ad. Po roce 2009 - Dallas 1, Oster, Damon – 2, Norides ad. Nejlepší jezdci ve všestrannosti v ČR Dříve – Josef Charous, František Statečný, Matěj Pechman, Václav Procházka, Josef Dobeš, Miloš Svoboda, Jiří David, Ladislav Myslík, Bohumil Rotkovský, František Hrúzik, Oldřich Raisner, František Zábrodský, Erich Režnar, František Machek, František Slavík, Pavel Mack, Václav Opatrný, 117 P. Trýzna, Milan Theimer, Jiří Kornalík, Petr Veselovský, Bohumil Šubr, Jiří Cipra, Tomáš Jarolím, Naděžda Knopová ad. Nyní - Jaroslav Hatla, Renata Marková, Pavel Vereš, Radka Dvořáková, Kateřina Tumpachová, Jana Vobořilová, Petr Pejřil, Lubomír Vrtek, Miloslav Příhoda ad. Svět Místa organizací významných mezinárodních závodů Olympijské a světové jezdecké hry, Cáchy, Badminton, Blenheim, Burghley, Lexington, Luhmülen, Achselschwang, Biely Bor, Melbourne, Punchestown, Saumur, Boekelo, Pau ad. Nejlepší světoví jezdci ve všestrannosti Josef de Soras, Pahud de Mortanges, Ludger Stubbendorff, Bernard Chevalier, R. Morgan, Irmgard von Opel, Anton Bühler, princezna Anna, Mary Gordon – Watson, Richard Meade, Bruce Davidson, Federico Roman, J. Fox – Pitt, Lucinda Green, Mark Todd, Virginia Holgate-Leng, Matthew Ryan, Andrew Hoy, Bettina Hoy, David O´Connor ad. Nejlepší světoví koně ve všestrannosti Lady Artist, Le Monotier, Silver Pice, Marcroix, Nurmi, Aiglonne, Jubal, Illuster, Salad Days, Gay Spark, Tad Coffin, Schamrock, Charisma, Kiwi, Ready Teddy ad. Lucinda Green v portrétu Klause Philippa. 118 12. 7. Zájem veřejnosti a význam disciplíny Zájem o soutěže všestrannosti je stále značný. Mají poměrně širší diváckou základnu, která ráda přijde a podpoří napínavé sobotní i nedělní skákání. Tradice této disciplíny je ve většině evropských zemí velmi dávná, ale ve východním bloku došlo v dobách socialismu k výraznému přerušení (ideologie, likvidace koní v armádě, likvidace armádních jezdců) a tudíž i k úbytku kvalitních jezdců a trenérů, třebaže dlouhodobě vysokou laku drželo Polsko. Byly roky, kdy u nás ani nebylo organizováno mistrovství republiky ve všestrannosti. Ve světě se těší tato disciplína velké pozornosti hlavně ve Velké Británii, na Novém Zélandu nebo v USA. Výborní militaristé pocházejí však i z Německa či Francie. Svého času se významnou propagátorkou této disciplíny stala britská princezna Anna a posléze i její dcera Zara Phillips. Význam této disciplíny je velký a jeho výjimečnost tkví právě v oné všestrannosti. Koně i jezdci musí být výborně připraveni v několika disciplínách. O budoucnost všestrannosti se určitě nemusíme bát, leda, že by se báli jezdci na trati. Ale v posledních dvou desetiletích bylo učiněno velmi mnoho pro korektnost a větší bezpečnost těchto závodů. 119 12. 8. Test – soutěže všestrannosti 1. Označení mezinárodních závodů ve všestrannosti: a) CCI b) CDI c) CSI 2. Jak se nazývají hlavní části soutěží všestrannosti? a) drezura, cross, překážková jízda b) drezura, terénní část, parkur c) drezura, maratón, parkur 3. Jaký je nejvhodnější kůň pro soutěže všestrannosti? a) kůň s vysokým podílem krve anglického plnokrevníka b) kůň s vysokým podílem krve amerického klusáka c) kůň s vysokým podílem krve španělských koní 4. Kdy se všestrannost zařadila mezi olympijské sporty? a) v roce 1912 b) v roce 1924 c) v roce 1936 5. Penalizace za druhé vybočení na překážce v crossu: a) 20 bodů b) 40 bodů c) 60 bodů 6. Jak by měly být konstruovány překážky do crossu? a) měly by být pevné, ale dobře rozebíratelné b) měly by být lehce shoditelné c) měly by být tak pevné, aby se nedaly rozebrat 7. Jak staří koně mohou startovat v národních soutěžích všestrannosti st. L? a) 4 letí b) 5 letí c) 6 letí 8. Penalizace za shození překážky na parkuru: a) 4 body b) 5 bodů c) 10 bodů 9. Významná soutěž ve všestrannosti, která se již více než 40 let pořádá v Humpolci: a) Zlatý třmen b) Zlatý bičík c) Zlatá podkova 10. Jaký byl náš nejúspěšnější jezdec na OH ve všestrannosti od vzniku republiky? a) Josef Dobeš – Leskov b) Josef Charous – Engadin c) Jaroslav Hatla - Kyrenejennalla´s Boy 120 13. Soutěže spřežení Národní závody spřežení CAN, mezinárodní závody spřežení CAI, obtížnost je vyjadřována písmenem A nebo B 13. 1. Základní charakteristika a cíl Rovněž soutěže spřežení se řadí k nejnáročnějším jezdeckým disciplínám, nebo se také skládají ze tří částí, které jsou velmi podobné soutěžím všestrannosti, jen s tím rozdílem, že jezdci nesedí v sedlech ale na kočárech a tomu musí být upraveny podmínky soutěže. Navíc soutěže spřežení patří k finančně nejnákladnějším disciplínám (speciálně soutěže čtyřspřeží). Koně v zápřeži musí prokázat svou připravenost a poslušnost při drezurní zkoušce. V terénní části – maratónu – musí koně dokonce projevit ještě více vlastní odvahy než koně sedloví, protože jezdec je nemůže pobízet svým sedem a holeněmi, ale pouze hlasem, opratěmi a kočárovým bičem (a míra použití biče je velmi striktně určena pravidly). Ve všech částech soutěže se velmi dobře ukáže příprava koně – proježděnost, ohebnost, přesnost, kondice a mnohé další. Cílem je úspěšné absolvování všech tří části s minimálním počtem trestných bodů. Závody spřežení se skládají z jedné až tří částí, které jsou samostatně hodnoceny. Součet jednotlivých výsledků tvoří celkový výsledek závodů. Během závodu jde o prokázání všestranné přípravy koní v zápřežích zpravidla v rámci tří soutěží (částí) při dodržení všech bezpečnostních požadavků a pravidel. 13. 3. Vznik První známé vyobrazení vozu pochází z období přibližně před 3 – 3,5 tisíci let z oblasti Malé Asie. Odtud se jednoosé vozy dostaly do Egypta a dále s helénskou kulturou do Evropy. Ve starém Říme používali již dvojnápravové čtyřkolové vozy. S rozvojem válečnictví a dopravy se vyvíjela úprava vozů – od těžkých válečných, přes lehké povoznické až po honosné panovnické a šlechtické kočáry. 121 Kromě období antiky (starověké OH a římské akce „chléb a hry“) se s kočáry či vozy příliš nezávodilo, nepočítáme-li v to občasné měření sil spřežení v majetku šlechticů a posléze i měšanů. Moderní soutěže spřežení se začaly objevovat ke konci 19. století a jejich velkým propagátorem a koordinátorem se stal Benno von Achenbach (1861 – 1936). Ten byl zároveň zakladatelem universálního stylu vedení spřežení, který se používá dodnes. Největší závody spřežení se jezdily od roku 1924 v Cáchách. Na území českého státu se v jízdě se spřežením promítal vliv Rakouska a Uher. Kočáry, postroje i opratě odpovídaly nejčastěji vídeňskému nebo uherskému stylu. Počátkem 20. století se se svými spřeženími předváděli nejen šlechtici a měšané ale i selští jezdci. Po vzniku Československé republiky se soutěže spřežení řídily „Závodním řádem Selské jízdy“ a předpisem „Jízda vozmo“. Soutěžilo se v pěti možných zkouškách – zkouška vozatajců, překážková jízda, jízda krajem jako zkouška vytrvalosti, zkouška v těžkém tahu a závody vozmo klusem. Téměř 20. let od skončení 2. sv. války se v oblasti soutěží spřežení v podstatě nic nedělo. O znovuvzkříšení závodů spřežení se úspěšně pokusili organizátoři Zlaté podkovy zemědělských novin. Třebaže v pozadí těchto aktivit byl ideový politický úkol státu přilákat mladé lidi do zemědělství, byl to počin užitečný. Od roku 1966 se začaly konat soutěže spřežení ZP ZN – nejprve v Přerově a později probíhalo několik kvalifikačních závodů na různých místech naší země s finálovou soutěží v Humpolci. Tento model je víceméně zachováván až do dnešních dnů. Za zmínku určitě stojí, že se počátkem 70. let jezdila soutěž Stříbrný třmen, kde závodili sedloví koně i v zápřeží. Možná to byla odezva na „Koncepci chovu koní“ z roku 1971, kdy se měl chovat všestranně užitkový kůň. Významně se do historie soutěží spřežení, sedlového jezdeckého sportu i sportu všeobecně zapsaly v polovině 70. let tzv. „Zemědělské sportovní olympiády“. V začátcích organizování soutěží spřežení patřili mezi úspěšné jezdce například Josef Bělouhoubek, Vincenc Linhart, Jan Navrátil sen. a jun., Josef Branč, Josef Drábek ad. V prvních letech soutěžili jezdci v zápřežích nikoliv s kočáry, ale ještě s valníky, teprve po prvních zkušenostech se začaly objevovat různé typy starých kočárů nebo kočárů vyrobených doslova na „koleně“. V 60. letech začaly soutěže spřežení nabývat opět na významu hlavně ve světě a díky anglickému princi Philipovi, který zastával post presidenta FEI v letech 1964 – 1986, se tyto soutěže staly čtvrtou oficiální disciplínou FEI. Vstup do FEI První MS čtyřspřeží První MS dvojspřeží První MS jednospřeží První MS pony -1,2,4 První MS paraspřežení První MČR První MČSSR 1970 1972 1985 1998 1995 2010 1979 1981 122 Münster Sandrigham Ebbs Karlstätten Breda Humburky Humpolec MS 4 probíhá pravidelně v rámci světových jezdeckých her (+ v sudých letech mezi hrami) Světové jezdecké hry 1990 – Stockholm 1994 – Haag 1998 – Řím 2002 – Jerez de la Frontera 2006 – Cáchy 2010 – Lexington 2014 - Normandie 13. 3. Výběr koní Pro soutěže spřežení se dříve vybírala hlavně tzv. kočárová plemena, ke kterým v zahraničí patřili dříve např. koně oldenburští, gelderlandští, hackney, plemena klusácká či s podílem klusácké krve a i běžná teplokrevná plemena. V naší zemi to bylo v podstatě jednoduché, protože nejtypičtějším představitelem kočárových koní byli a jsou koně starokladrubští. Také jejich umístění v rámci MČR dávají tomuto výběru za pravdu a při správném tréninku se výborně umísují v rámci světového měřítka (1. místo na MS 2 v Salzburgu, 2. místo na MS 2 ve Welsu, 3. místo na DAPu ve Švýcarsku…). Velmi výkonní jsou v zápřeži také koně lipičtí. V současné době jsou pro soutěže spřežení využívána nejrůznější teplokrevná plemena koní z Německa, Holandska a Francie. Mnohdy velmi úspěšně nadále soutěží i lipicáni z Maarska, Slovenska či Rumunska, dále orlovští klusáci, teplokrevní koně s podílem krve A 1/1 nebo také s podílem arabské krve. Populární jsou dnes soutěže poníků, kde jsou využívání hlavně welští i fellští poníci, dále poníci s vyšším podílem arabské krve, haflingové, huculové, fjordi ad. V podstatě dnes jde hlavně o eleganci při drezuře a rychlost v maratónových překážkách – jezdci si nevybírají koně ani tak podle plemen, ale podle individuálních vlastností jedinců. 13. 4. Výběr jezdců spřežení Zajímavé je spektrum účastníků soutěží spřežení. Existuje určitě mnoho jezdců, kteří s touto disciplínou svůj závodní život začali a také skončili, ale je tomu i jinak. Soutěže spřežení jsou jednou z mála disciplín, kde věk nehraje až tak důležitou roli, ale spíše zkušenosti, odvaha a cit pro situaci. Jezdci soutěží spřežení se před tím mnohdy věnovali jiným disciplínám – skokovým soutěžím, všestrannosti či dokonce dostihům a teprve v pozdějším věku „přesedlali“ na kočáry. Dnešní mládí se však dere kupředu a tak mnoho jezdců se začíná již v juniorském věku věnovat soutěžím spřežení a to jak u nás, tak hlavně v zahraničí. Trendy směřují již k soutěžím spřežení v kategorii dětí (zřejmě první evropský či světový šampionát se uskutečnil v roce 2012 v Rakousku). Jezdci spřežení by stejně jako ostatní jezdci měli mít široké vzdělání v oblasti péče o koně, fyziologie tréninku, výživy, etologie a veterinární medicíny. Pokud 123 sami nejezdí na koni, měli by si své koně nechat pravidelně přiježovat od zkušených drezurních jezdců pod sedlem. Důležitou součástí tréninku je také výcvik na lonži, hlavně na dvou lonžích. 13. 5. Pravidla 13. 5. 1. Soutěžní a tréninkové plochy Území závodů Územím závodů je rozuměno veškeré území sloužící pro jednotlivé soutěže a také prostory pro přípravu a opracování, prostory ustájení a parkoviště automobilů. Obdélník Pro všechny kategorie na mistrovstvích světa a na CAIO a pro čtyřspřeží na CAI musí mít drezurní obdélník rozměry 100 x 40 m. Na závodech CAI může být pro jednospřeží a dvojspřeží použit menší obdélník o rozměrech 80 x 40 m. Organizátoři musí zabezpečit plochu tak, aby se diváci nemohli dostat do bližší vzdálenosti než pět metrů od obdélníku. Tra pro maratón Vede zpravidla členitým terénem v okolí závodiště. Musí být dbáno na bezpečnost soutěžících a to po stránce výběru vhodnosti terénu a také z hlediska silniční dopravy apod. Směrové ukazatele Začátek a konec každého úseku musí být označen červenými a bílými praporky a ukazateli startu a cíle. Mezi cílem jednoho úseku a startem úseku následujícího by měla být vzdálenost cca 50 m. Celá tra musí být viditelně označena žlutými směrovými ukazateli, umístěnými dle možnosti na pravé straně trati tak, aby byly pro projíždějící soutěžící jasně viditelné. V úsecích A a E musejí být ukazatele vzdáleností umístěny na každém kilometru. 124 Praporky označující povinné průjezdy Na trati musí být umístěno dostatečné množství červených a bílých povinných průjezdů, aby bylo zaručeno, že všichni soutěžící trasu dodrží a neodchýlí se od ní. Červené praporky budou umístěny vpravo a bílé praporky vlevo ve směru jízdy soutěžícího. Povinné průjezdy musí být v každém úseku označeny pořadovými čísly a musí být umístěny v přiměřené vzdálenosti tak, aby byly pro soutěžícího jasně viditelné. Překážky v úseku E Pro úsek E musí být vyhotoveny dostatečně pevné a bezpečné maratónové překážky, které jsou projížděny dle daných pravidel. Maximální počet překážek, přírodních nebo umělých, je osm. Minimální počet překážek je šest. Na národních závodech je minimální počet překážek pět. Prvky překážky Překážka může obsahovat až šest prvků označených červenými a bílými písmeny A, B, C atd., určujících pořadí, ve kterém musejí být projety. Výška každého povinného prvku nesmí být menší než 1,3m. Povinný prvek nesmí být užší než 2,5 m. Shoditelné prvky Stavitel tratě může zvolit jakýkoli typ shoditelného prvku, pokud jeho shození nepřekáží koním nebo pony nebo kočáru nebo nezapříčiní zranění či nepoškodí kočár. Počet shoditelných prvků je na rozhodnutí stavitele tratě, ale musí být schválen předsedou sboru rozhodčích. Za shození každého prvku bude soutěžící potrestán 2 trestnými body. Prohlídka tratí soutěžícími K dispozici musí být listina, na které je znázorněna tra a pořadí povinných průjezdů a překážek. Nejméně 48 hodin před tím, než první soutěžící odstartuje do zkoušky B, musí být celá tra otevřena k prohlídce soutěžícím. Na národních závodech musí být tra otevřena nejméně 24 hodin před započetím zkoušky B. Tra je uzavřena od doby, kdy první soutěžící odstartuje do úseku A. Úsek E může zůstat otevřen do doby, než první soutěžící odstartuje do úseku E. Kolbiště pro překážkovou jízdu Kolbiště by nemělo být menší než 70x120 metrů nebo s odpovídající plochou. Pokud to není možné, musí být počet překážek odpovídajícím způsoben omezen. Startovní a cílová čára nesmí být umístěna více než 40 metrů a méně než 20 metrů od první a poslední překážky. Počet překážek nesmí být vyšší než 20. Délka trati musí být 500-800 m. Kužely Kužely, z nichž se překážka skládá, musejí být alespoň 30 cm vysoké a vyrobené z nezničitelného umělohmotného materiálu. V dutině na vrcholu kuželu musí být umístěn těžký míček, který bude shozen jen při kontaktu spřežení s kuželem. 125 Kužely připomínají výstražné silniční kužely, ale vnitřní stranu v překážce mají více zkosenou. Kombinované překážky Kombinovaná překážka může být sestavena z jakéhokoli počtu podstavců nebo prvků ze skokových překážek. Prvky musejí být vysoké 40 – 60 cm. Kombinované překážky, kromě překážek „vlnovka, cik cak, dvojitý box, dvojité U“ nesmí obsahovat více než 3 páry kuželů nebo shoditelných prvků. Délka kombinovaných překážek, kromě překážek „vlnovka, cik cak, dvojitý box a dvojité U“ nesmí být delší než 30 metrů. Kombinované překážky nesmějí být použity v rozjížce. Voda a můstky Použití vodní překážky a mostu v soutěži musí být předem uvedeny v rozpisu závodů. Vodní překážky musejí být nejméně 3 metry široké a 20 – 30 cm hluboké s šikmým vjezdem a výjezdem. Praporky Každá překážka je vyznačena párem praporků, na pravé straně po směru jízdy je umístěn červený praporek a na levé straně praporek bílý. Praporky budou umístěny nejvýše 15 cm od prvků, které tvoří jednotlivou nebo kombinovanou překážku. Všechny překážky na trati musejí být očíslovány v pořadí, v němž jimi mají soutěžící projet. 126 Plán trati Nejméně 2 hodiny před zahájením zkoušky C musí být soutěžícím rozdán plán trati. Nejméně hodinu před startem zkoušky pro každou kategorii účastnící se závodů musí být na opracovišti vyvěšen plánek, na němž bude uvedena délka, rychlost v metrech za minutu a stanovený čas pro danou kategorii. Prohlídka trati Tra musí být otevřena k prohlídce alespoň jednu hodinu před startem každé kategorie. Prohlídky se smějí zúčastnit pouze soutěžící, vedoucí družstev a trenéři - ve vhodném oblečení. 13. 5. 2. Kategorie a stupně obtížnosti Jezdci mohou soutěžit na národních a mezinárodních závodech. Národní závody se konají na úrovni Z – T, nejvíce soutěží je u nás ovšem právě ve vyšších stupních obtížnosti. Na mezinárodní úrovni jsou závody – CAI – B a CAI – A a CAIO, ME (spíše výjimečně) a MS. Zkouška Části závodu spřežení: Soutěž A – drezúra Soutěž B – maratón Soutěž C – překážková jízda 127 Maratón Na všech závodech musí tra zkoušky B obsahovat 3 úseky. Na mistrovstvích se musí vzdálenost co nejtěsněji přibližovat maximálním hodnotám. Celková délka všech úseků nesmí přesáhnout 18 km. Celková délka úseku E by měla být přibližně 1 km na jednu překážku. Celková délka úseku E musí zahrnovat i vzdálenosti v překážkách. Všechna mistrovství světa musí mít 8 překážek. Všechny další závody mohou mít mezi šesti až osmi překážkami. Na národních závodech je minimální počet překážek 5. Velký výběr nejenom maratónových kočárů bývá na většině zahraničních výstav koní. Organizace MS Mistrovství jednotlivců a družstev jsou pro následující kategorie: Mistrovství světa čtyřspřeží – koně – sudé roky Mistrovství světa dvojspřeží – koně – liché roky Mistrovství světa jednospřeží – koně – sudé roky Mistrovství světa pony ve všech kategoriích 1, 2, 4 – liché roky Další soutěže mohou být uspořádány pro tandemy koní nebo pony. 128 13. 5. 3. Jezdci Oblečení Úbor pro zkoušku A a C Úbor soutěžících a spolujezdců musí odpovídat stylu kočáru a postroje. Sako nebo národní kroj, zástěra, pokrývka hlavy a rukavice jsou pro soutěžící povinné. Spolujezdci musejí mít sako nebo národní kroj, pokrývku hlavy a rukavice. V nadměrně horkém a vlhkém počasí lze sako svléknout Je dovoleno oblečení proti dešti a v extrémně vlhkém počasí se nevyžaduje zástěra. Úbor pro zkoušku B Pro zkoušku B je přijatelný méně formální úbor soutěžícího a spolujezdce: krátké kalhoty (šortky) nejsou povoleny. Nedodržení bude penalizováno 10 tr. body za osobu. Soutěžící a přísedící musejí mít v úseku E na hlavách pevně připnutou ochrannou přilbu a ochrannou vestu (chránič páteře). Nedodržení znamená vyloučení. Minimální věk jezdců a přísedících Čtyřspřeží, tandem koně Dvojspřeží koně Jednospřeží koně Pony - všechny kategorie Jezdci mladší 18 let musí být doprovázeni přísedícím(i) starším(i) Jezdci starší 18 let musejí být doprovázeni přísedícím(i) minimálně 14 129 18 let 16 let 16 let 14 let 18 let letými 13. 5. 4. Koně Kočáry Hmotnosti a rozměry kočárů pro drezuru a překážkovou jízdu Kategorie Kola Přísedící Min. šířka Čtyřspřeží koně 4 2 za jezdcem 158 cm Čtyřspřeží pony 4 2 za jezdcem 138 cm Dvojspřeží koně 4 1 za jezdcem 148 cm Dvojspřeží pony 4 1 za jezdcem 138 cm Tandem koně 2 nebo 4 2 za jezdcem nebo vedle 138 cm Tandem pony 2 nebo 4 2 za jezdcem nebo vedle 138 cm Jednospřeží koně 2 nebo 4 2 za jezdcem nebo vedle 138 cm Jednospřeží pony 2 nebo 4 2 za jezdcem nebo vedle 138 cm Maratonové kočáry jsou měřeny a váženy. 130 Pokud kočár nemá brzdy, je povinný zádržní řemen a to ve všech kategoriích. Nedodržení znamená penalizaci 10 tr. bodů. Kromě nábojů kol a rozporek kočáru nesmí žádná část kočáru přesahovat šířku vnějšího rozchodu kol. Šířka rozchodu kol se měří na zemi mezi vnějšími okraji zadních kol. Ve zkoušce A a C musí být použit stejný kočár. Soutěžící, jejichž kočáry nebudou odpovídat požadované hmotnosti a rozměrům, budou z příslušné zkoušky vyloučeni. Převrácení kočáru ve zkoušce A a C bude penalizováno vyloučením. Tréninkový maratónový kočár. Velmi kvalitní dlouhodobě vyrábí německá firma Kühnle. Vybavení Kočáry použité v soutěži A a C musejí být opatřeny kočárovými lampami a zadními světly nebo odrazkami (jinak penalizace jako za nekompletní prezentaci). Pneumatiky Kočáry musejí mít kovové ráfy nebo ráfy z plné gumy. Pneumatiky nejsou povoleny. Vnější povrch musí být hladký. Nedodržení znamená vyloučení. 131 Souhrn zkoušky B Kategorie Min. hmotnost` Max. vzdál. Max. rychlost v km/h Min. šířka kočáru Koně Čtyřspřeží 600 kg 18 km 15 / 7 / 14 125 cm Dvojspřeží 350 kg 18 km 15 / 7 / 14 125 cm Tandem 150 kg 18 km 15 / 7 / 14 125 cm Jednospřeží 150 kg 18 km 15 / 7 / 14 125 cm Čtyřspřeží 300 kg 18km 14 / 6 / 13 125 cm Dvojspřeží 225 kg 18km 14 / 6 / 13 125 cm Tandem 90 kg 18km 14 / 6 / 13 125 cm Jednospřeží 90 kg 18km 14 / 6 / 13 125 cm Pony Souhrn soutěže C Kategorie Rychlost m/min Šířka Vlnovka Cikcak mezi kužely L U Jednoduché Min. rozchod kol 158 KONĚ Čtyřspřeží 230 190 12 12 4/4 4/5/5 15 Tandem 230 170 12 12 4/4 4/5 /5 15 138 Dvojspřeží 250 170 8 11 3/ 3 3/3/4 12 148 Jednospřeží 250 160 8 11 3/ 3 3/4/4 12 138 Čtyřspřeží 230 170 10 10 3/3 3/4 /4 12 138 Tandem 240 170 10 10 3/3 3/4/4 12 138 Dvojspřeží 250 160 8 10 3/ 3 3/4/4 12 138 Jednospřeží 250 160 8 10 3/ 3 2/3 /3 12 138 PONY Rozjížka a druhé kolo: Rychlost může být zvýšena maximálně o 10 m/min. Šířka mezi kužely může být zvětšena o 10 cm – je na rozhodnutí sboru rozhodčích a organizačního výboru. 132 Postroje Ve zkouškách A a C není nutné použít stejné postroje, avšak v obou zkouškách musejí být postroje bezpečné, čisté, vzhledově jednotné a ve stylu odpovídajícím celé zápřeži. Koně musejí být do kočáru správně zapřažení, včetně opratí. Udidla nemusejí být shodná. Bandáže, kamaše ani zvony nejsou ve zkoušce A povoleny. Porušení tohoto pravidla se trestá 10 tr. body. Spojovací řemeny Spojovací řemeny mezi chomoutky nebo poprsníky mohou být použity ve všech zkouškách. Přední pár ve čtyřspřeží nesmí být nijak navzájem spojen, s výjimkou opratí. Pomocné opratě (včetně všech typů kontrolních opratí) nejsou povoleny. Ocasy Není dovoleno uvazovat ocasy k jakékoli části postroje nebo kočáru, s výjimkou uznaného chrániče ocasu. Žádná další zařízení, která omezují volný pohyb ocasu, nejsou povolena. Páky Veškeré kroužky, úvazné kroužky a nebo jiná zařízení, která mají nadměrný pákový účinek na uzdění jsou zakázána a to kdykoli a na celém území závodů. Výměny Soutěžící v kategorii čtyřspřeží mohou startovat v každé zkoušce s kterýmikoli čtyřmi ze svých pěti přihlášených koní. Soutěžící v kategorii dvojspřeží a tandem mohou startovat v každé zkoušce se kterýmikoli dvěma ze svých tří přihlášených koní. Postroje a kočáry Minimální odstup mezi koněm a kočárem v zapřažení - ochranný rám: 40 cm, kloub váhy 50 cm. Rozporka pro koně musí být nejméně 60 cm široká. Oj pro koně i pony by měla dosahovat přibližně do poloviny délky krku v zapřažení, vyjma použití oje s hrazdou. U oje s hrazdou by šířka měla činit minimálně 45 cm. Hrazda nesmí jakoukoli částí zasahovat za plec koně. Náojníky musí být dostatečně dlouhé, aby umožňovaly volný pohyb koní. Pro náojní koně u čtyřspřeží musí být rozměr váhy nejméně 1 m a rozporky nejméně 50 cm. Pro jednospřeží musí být odstup mezi koněm a kočárem v zapřažení nejméně 50 cm. Nánosník, připojení nebo jiné vybavení, které zabraňuje nebo by mohlo zabraňovat volnému přísunu vzduchu do nozder koně a pony, je nepřípustné. Náočnice a jiné vybavení nesmí koním a pony bránit ve výhledu vpřed nebo být tak těsné, že by způsobovalo podráždění očí. Minimální odstup mezi kočárem a pony v zapřažení musí být takový, aby nebyl v rozporu s volným pohybem pony. Rozporky a náojní váhy musí být dostatečně široké tak, aby nezabraňovaly volnému pohybu pony. Oj s hrazdou a náojníky musí být dostatečně dlouhé tak, aby nezabraňovaly volnému pohybu pony. 133 Bič pro zkoušku A a C Soutěžící musí mít bič ve vhodném stylu. Řemínek biče musí být dostatečně dlouhý, aby dosáhl na všechny koně. Řemínek biče může být k bičišti uvázán, ale musí být uvolnitelný. Pokud jezdec vjede na kolbiště (obdélník) bez biče v ruce, je penalizován 10 tr.b. Pokud jezdec na kolbišti upustí či odloží bič nebo jej nedrží v ruce, bude penalizován 10 tr.b. Jestliže jezdec během zkoušky bič upustí, může dokončit zkoušku bez biče. Pokud přísedící podá jezdci náhradní bič, nebude za to penalizován dalšími trestnými body. Bič pro zkoušku B Bič může být používán pouze soutěžícím. Nedodržení bude znamenat penalizaci 20 tr. bodů. Pro soutěže spřežení je důležitý správný výběr biče (podle počtu koní v zápřeži a podle stylu zápřeže). Věk koní Koně pro jednospřeží musí být nejméně šestiletí na všech závodech FEI. Na národních závodech mohou startovat nejméně čtyřletí koně. 134 Všichni ostatní koně na závodech CAI musí být minimálně pětiletí. Na národních závodech mohou startovat koně nejméně čtyřletí. Všichni koně na CAIO a mistrovstvích světa musí být minimálně šestiletí. Velikost pony Pony pro spřežení nesmí přesáhnout 148 cm, bez podkov nebo 149 cm s podkovami. Všichni ostatní koně převyšující tuto výšku jsou klasifikováni jako koně. Pony pro dvojspřeží a čtyřspřeží nesmí být menší než 108 cm, bez podkov nebo 109 cm s podkovami. Pony pro jednospřeží a tandem nesmí být menší než 120 cm, bez podkov a 121 cm s podkovami. Počet Počet koní určený pro jednotlivé kategorie musí závodit po dobu celé zkoušky. Soutěžící nesmí stáhnout jednoho či více koní nebo pony během zkoušky a pokračovat s menším počtem koní, než je počet určený pro kategorii. Kůň smí v téže zkoušce startovat pouze jednou. V národních soutěžích dílčích (A,C) nebo kombinovaných (A+C) nebo při halových soutěžích spřežení smí kůň startovat ve dvou soutěžích. 13. 5. 6. Hodnocení Soutěže spřežení jsou zpravidla třídenní závody, které se skládají ze tří zkoušek – drezury, maratónu a překážkové jízdy. Z věže rozhodčích je v soutěži spřežení hodnocena závěrečná překážková jízda (Nebanice). 135 Zkoušky Po skončení každé zkoušky budou soutěžící hodnoceni podle počtu trestných bodů, které v dané zkoušce obdrželi. Soutěžící s nejnižším počtem trestných bodů v každé zkoušce se stává jejím vítězem. Trestné body budou vypočteny na dvě desetinná místa. Drezura Účelem drezurní úlohy spřežení zkoušky A je posoudit klid, pravidelnost chodů, soulad, kmih, plynulost, lehkost a uvolněnost pohybu a správnou ohebnost koní/ pony při pohybu. Hodnotí se rovněž styl, přesnost a celkový vliv soutěžících na koně, úbor soutěžících, stav postroje a kočáru a kompletní předvedení spřežení. Hodnocení chodů a jednotlivých cviků Celkový dojem Chody Pravidelnost a lehkost (u čtyřspřeží, dvojspřeží nebo tandemu dodržování chodu všemi koňmi). Kvalita chodů při každém pohybu se hodnotí v oddílu určeném pro příslušný pohyb. Známka za celkový dojem by měla zahrnovat chody a přechody během celé úlohy. Kmih Pohyb vpřed, zapojení zádě (u čtyřspřeží, dvojspřeží nebo tandemu pracují všichni koně). Míra kmihu se může u jednotlivých pohybů lišit, avšak známka za kmih by měla odrážet výkon koní/pony během celé úlohy. Poslušnost a lehkost Reakce na pomůcky, ochota bez odporu. Dobrá ohebnost. Plynulost chodu. Soutěžící Použití pomůcek, používání opratí a biče, sed na kozlíku, přesnost cviků. Známka by měla odrážet míru přesnosti celého předvedení, přesnost a kvalitu přechodu. Předvedení (prezentace) Vzhled soutěžícího a spolujezdců, čistota, kondice, sladění a stav koní/pony, kočáru a postrojů. Jestliže soutěžící, spolujezdec, kočár nebo postroje nesplňují podmínky stanovené těmito pravidly, nebo jestliže jakákoli část povinného vybavení či úboru chybí, udělí předseda sboru rozhodčích 5 tr. bodů. 136 Při drezurní úloze je hodnocena přesnost provedení jednotlivých cviků i celkový dojem. Penalizace Drezura Při zkoušce A budou známky udělovány za každý očíslovaný cvik a pod každou hlavičkou v kolonce „celkový dojem“ v rozmezí 0 – 10 bodů. Neposlušnost Jakákoliv neochota v pohybu vpřed, kopání nebo vzpínání je posuzováno jako neposlušnost a bude penalizováno rozhodčím v C následovně: 1. případ 5 tr. bodů, 2. případ 10 tr. bodů, 3. případ vyloučení Soutěžící podléhají následující penalizaci - výběr: Předčasný nebo opožděný vjezd možné vyloučení Vjezd do obdélníku bez biče 10 tr. bodů Ztráta nebo odložení biče 10 tr. bodů Nekompletní prezentace soutěžícího, spolujezdce nebo kočáru po 5 tr. bodech Omyl v úloze - poprvé 5 tr. bodů - podruhé 10 tr. bodů - potřetí vyloučení Převržení kočáru vyloučení Sesednutí spolujezdce - poprvé 5 tr. bodů - podruhé 10 tr. bodů - potřetí vyloučení Sesednutí soutěžícího 20 tr. bodů Soutěžící s nejnižším počtem trestných bodů se stává vítězem zkoušky A. 137 Maratón Účelem zkoušky B je prověřit kondici, vytrvalost, trénovanost koní a pony a zručnost, smysl pro tempo a jezdecké umění soutěžícího. Zkoušky B se nesmí zúčastnit žádný soutěžící ani spolujezdec více než jednou na stejných závodech. Na CAN mimo mistrovství ČR může tentýž startující (jezdec, spolujezdec) startovat v jedné soutěži max. se dvěma spřeženími. Povinné přestávky Před startem úseku E musí být povinná přestávka ne kratší než 10 min. na místě pro přestávku určeném. Soutěžící může během povinné přestávky se svým spřežením pouze stát nebo chodit krokem. Časová penalizace v úsecích Ve všech úsecích budou soutěžící penalizováni 0,2 tr. bodu za každou sekundu, o níž překročí stanovený čas v daném úseku. V úsecích A a E budou soutěžící penalizováni 0,2 tr. b. za každou sekundu při docílení času kratšího než minimální. Souhrn penalizací ve zkoušce B – výběr: Shození shoditelného prvku Zabránění shození shoditelného prvku Neprojetí povin. průjezdu a překážek ve správném pořadí Každé odchýlení od trasy po průjezdu poslední překážkou Nesprávný chod za každých 5 sekund Spolujezdec zachází s opratěmi, pokud je kočár v pohybu Neprojetí mezi praporky označujícími vjezd do překážky Neprojetí mezi praporky u výjezdu z překážky do 5 min Opravení chyby trasy v překážce Sesednutí spolujezdce v překážce, za každý případ. Sesednutí jezdce v překážce Převrácení kočáru v překážce Cizí pomoc Přísedící vede koně přes překážku Soutěžící nebo spolujezdec mají šortky (kraasy) Jízda v úseku E bez přilby a ochranné vesty (chrániče zad) 2 tr. body 10 tr. bodů vyloučení 10 tr. bodů 1 tr. bod 20 tr. bodů vyloučení vyloučení 20 tr. bodů 10 tr. bodů 20 tr. bodů 60 tr. bodů vyloučení 20 tr. bodů 10 tr. bodů vyloučení Všechny překážky maratónu jsou na významnějších národních a na mezinárodních závodech opatřeny časomírou na fotobuňku. 138 Překážková jízda Cílem zkoušky C - překážkové jízdy je ověřit způsobilost, poslušnost a obratnost koní nebo pony po zkoušce B a zručnost a jezdecké umění soutěžících. Soutěže Soutěž na body se hodnotí na základě trestných bodů za shozené překážky a za překročení stanoveného času. Výsledek z tohoto kola bude vždy započítán do konečného hodnocení. V případě rovnosti tr. bodů na prvním místě se pojede rozjížka. Soutěž na čas se hodnotí na základě času v sekundách, který soutěžící potřebují na překonání trasy. Všechny trestné body se převádějí na trestné sekundy. Soutěž na čas je používána pouze pro určení pořadí ve zkoušce C. Startovní pořadí v překážkové jízdě Soutěžící, kteří odstoupili, budou startovat v číselném pořadí jako první, následují soutěžící, kteří byli vyloučeni, dále následují soutěžící s nejvyšším počtem trestných bodů ze zkoušek A a B. Soutěžící s nejnižším celkovým počtem tr. bodů bude startovat jako poslední. Maratón i překážková jízda mezi kužely jsou velmi náročné na zapamatování trasy. 139 Přehled penalizací Penalizace Start: Odstartování a projetí překážkou před zazvoněním Neodstartování do 60 sekund po zazvonění Neprojetí startovní nebo cílové čáry Nekompletní prezentace Chybějící zádržní řemen, pokud kočár nemá brzdy Soutěžící nebo spolujezdec vjede na kolbiště bez klobouku, saka, rukavic nebo zástěry Jízda na kolbišti bez biče Upuštění nebo odložení biče Za shození 1 nebo obou míčků na stejné překážce Za shození prvku kombinované překážky Shození části překážky, která již byla projeta Neprojetí překážky ve správném pořadí Je-li překážka nebo část kombinované překážky porušena vybočením, bude opravena Neposlušnost – první případ - druhý případ - třetí případ Sesednutí jezdce Sesednutí přísedícího - první případ - druhý případ - třetí případ Spolujezdec mluví se soutěžícím, pokud je na kočáru nebo ukazuje tra Převrácení kočáru Překročení stanoveného času Překročení přípustného času v překážkové jízdě – výběr: Soutěž na tr. body Soutěž na čas 10 bodů,nový start 10 sekund,nov. start 5 tr. bodů 5 tr. sekund vyloučení max. 5 tr. bodů vyloučení max. 5 sekund 10 tr. bodů 10 sekund po 5 tr. bodech 10 tr. bodů 10 tr. bodů po 5 sekundách 10 sekund 10 sekund 3 tr. body 3 sekundy 3 tr. body 3 sekundy 3 tr. body 3 sekundy vyloučení vyloučení 3 body a 10 sekund 3 sek. + 10 sekund 5 tr. bodů 10 tr. bodů vyloučení 20 tr. bodů 5 sekund 10 sekund vyloučení 20 sekund 5 tr. bodů 10 tr. bodů vyloučení 5 sekund 10 sekund vyloučení vyloučení vyloučení vyloučení vyloučení 0,5 tr.bodu/sekundu vyloučení 0,5 tr.času/ sec vyloučení 140 Rozjížka V případě rovnosti trestných bodů na prvním místě se může uskutečnit rozjížka na čas, na zkrácené trati podle rozpisu, bu na téže nebo zkrácené trati. Vzdálenost mezi kužely může být na základě rozhodnutí sboru rozhodčích a OV zvýšena o 10 cm. Kombinované překážky nejsou v rozjížce povoleny. Startovní pořadí v rozjížce se určuje losováním. Po rozjížce – čekání na vyhodnocení. 13. 5. 7. Veterinární podmínky První prohlídka Musí se uskutečnit na všech závodech hned po příjezdu startujících koní, v každém případě ještě před vstupem do stájí. Účelem prohlídky je prokázat identitu koní/pony porovnáním s údaji v pase a v dalších dokumentech a zjistit jejich celkový zdravotní stav. První inspekce Musí být provedena na všech mezinárodních závodech ještě před odstartováním zkoušky A, musí být provedena pod vedením předsedy sboru rozhodčích a za účasti alespoň jednoho člena sboru rozhodčích, veterinárního delegáta a nebo předsedy veterinární komise. Z bezpečnostních důvodů musejí být koně nauzděni. Každý kůň musí být označen svým identifikačním číslem. Koně nesmějí mít bandáže ani deky. Předmětem inspekce je nejdříve pozorování postoje koně. Dále je kůň předveden před inspekční komisí v kroku, pak 30 m v klusu směrem od komise a zpět ke komisi. 141 Ve výjimečných či sporných případech může inspekční komise nařídit, aby byl kůň umístěn do vyhrazeného prostoru s oficiálním dozorem a ve vhodnou dobu vykonal další inspekci. Pouze člen sboru rozhodčích má pravomoc diskvalifikovat každého koně, o němž se domnívá, že není schopen se závodů zúčastnit (z důvodu výrazného kulhání, vážného zranění, či celkově nedostatečné kondice). Veterinář nemá právo koně diskvalifikovat. Druhá inspekce Musí se uskutečnit na všech závodech a to během konání a v místě povinné 10min. přestávky, před startem do úseku E zkoušky B. Za provedení této zkoušky odpovídá jeden člen sboru rozhodčích a veterinář. Musí být provedena pozorně, ale rychle, aby měl soutěžící čas se o své koně postarat před startem do úseku E. Způsobilost koně musí být určena klinickým pozorováním, které může zahrnovat změření tepové a dechové frekvence a teploty v souladu s veterinárními pravidly. Tyto údaje musí být zaznamenány. Člen sboru rozhodčích musí vyloučit soutěžícího, pokud kůň kulhá, je zraněn, zjevně vyčerpán a nezpůsobilý pokračovat v soutěži. Druhá prohlídka Druhá prohlídka se musí konat v cíli úseku E zkoušky B. Musí být provedena pod dohledem ošetřujícího veterináře pro případ, že by některý kůň/pony potřeboval okamžité ošetření. Veterinář nemá pravomoc koně vyloučit. Jakmile poslední soutěžící ukončí zkoušku B, musí veterinář oznámit svá zjištění co nejdříve veterinárnímu delegátovi a předsedovi sboru rozhodčích. Třetí inspekce Třetí inspekce musí být provedena před tím, než kterýkoli kůň odstartuje do zkoušky C. Musí být provedena inspekční komisí, která se skládá z jednoho člena sboru rozhodčích a veterinárního delegáta nebo veterinární komisí. Třetí inspekce je povinná na všech závodech. Pokud kůň soutěží ve zkoušce C a nebyl na inspekci předveden, bude vyloučen, a soutěžícímu bude udělena žlutá karta. Koně jsou kontrolováni v zápřeži. Bandáže, kamaše a zvony jsou povoleny, ale musí být odstraněny, pokud to požaduje člen veterinární komise. 13. 6. Významná místa, koně a jezdci v ČR a ve světě Významná závodiště pro soutěže spřežení v ČR Dříve – Humpolec, Humburky, Chlumec n. C., Úněšov, Loštice, Přerov, Albertovec, Moravský Krumlov, Ruda u Lán, ad. Nyní – Kladruby n. L., Nebanice, Humpolec, Lipiny – Bolehoš, Police n. Metují, Heřmanův Městec ad. Nejlepší jezdci spřežení v ČR Dříve – Josef Dymeš, Josef Bělohoubek, Jiří Kocman, Josef Nims, Josef Šebek, Josef Drábek, Václav Hrnčíř, Evžen Duda, Josef Branč, J. Jemelka, Tomáš Barták sen., Jiří Škodný, Vlastimil Zoul, Ladislav Vyrtych, Kateřina Kastnerová, Miroslav Martinec ad. 142 Nyní – Jiří Nesvačil sen., Petr Vozáb, Ladislav Jirgala, Jiří Nesvačil jun, Zdeněk Jirásek, Marek Jirgala, Tomáš Barták jun., Alexander Soukup, Jiří Koníř, Jan Exnar, Josef Hrouda, Radek Nesvačil, Jiří Votoupal, Monika Pospíšilová, Jiří Kohout ad. Svět Místa organizací významných mezinárodních závodů Světové jezdecké hry, Cáchy, Winsdor, Donaueschingen, Saumur, Riesenbeck, Kecskemét, Altenfelden, Beckbergen, Řím, halový světový pohár – Ženeva, Kodaň, Hannover, Lipsko, Bordeaux, Budapeš, Stuttgart, Stockholm ad. Nejlepší jezdci spřežení Dříve – Benno von Achenbach, Auguste Dubey, John Miller, Sandor Fülöp, Imre Abonyi, Georgy Bardos, George Bowmann, Tjerd Velstra, Laslo Juhas, Hanspetr Rüschlin, Fred Freund, Michael Freund, Michael Quinkler, Bernard Duen, Ewald Meyer, Johann Wolfmayr ad. Nyní – Ysbrand Chardon, Thomas Erikson, Felix Brausser, Christop Sandmann, Vilmos Lázár, Georg Moser, Werner Ulrich, Rainer Duen, Zoltán Lázár, H. Verstapen, Rainer Pointl, Zoltan Nuyl, Dieter Lauterbach, Bartolomej Kwiatek, Suzane Leibetseder, Daniel Würgler ad. Současná legenda soutěží čtyřspřeží – pětinásobný mistr světa Ysbrand Chardon na kozlíku s dvojnásobným mistrem světa Tjerdem Velstrou (Breda, Holandsko). 143 13. 7. Divácký zájem Soutěže spřežení mají velmi specifické publikum. Účast diváků záleží na tom, kde, kdy a za jakých podmínek a na jaké úrovni se soutěže konají. Běžná návštěvnost se počítá zpravidla na stovky diváků, při mistrovstvích republiky či v rámci mezinárodních závodů se u nás pohybuje mezi jedním až dvěma tisíci. V zahraničí je to mnohdy obdobné. Velký zájem soutěže spřežení však mají konstantně v Maarsku, v Německu, ve Švýcarsku a v Holandsku. Na MS v Salzburgu se např. maratónu zúčastnilo okolo 10 tisíc diváků, na MS v Kecskemétu okolo 40 tisíc a na MS v Bredě dokonce 80 tisíc (což je dvojnásobek návštěvnosti při Velké pardubické v dobách intenzivního zájmu a minimálních přenosů Českou televizí). Divácký zájem přitahují rovněž halové soutěže a poháry a již na národní či mezinárodní úrovni. Divácký zájem a organizační náročnost ovlivňují také pravidla soutěží spřežení. Již před řadou let bylo víceméně upuštěno od dvou úseků v maratónu (klusový a krokový) a „památkou“ na tyto časy jejich existence v kompletní soutěži je dnešní označování úseků maratónu A, D a E! Divácký zájem o soutěže spřežení je potřeba neustále podporovat. 13. 8. Proč bychom se měli této disciplíně věnovat Zájem o zapřahání a soutěže spřežení naštěstí stoupá. Projevují o něj zájem jednak jezdci, kteří hledají další sportovní či volnočasové uplatnění po aktivní sportovní kariéře a nebo, což je pro sport samotný velmi pozitivní, zajímají se o něj již děti či mladí jezdci. Výhodou soutěžení v disciplíně spřežení je velmi široké věkové rozpětí. Velmi často zkušení a starší jezdci (třeba o dvě o tři generace) porazí mladší účastníky závodů. Další výhodou této disciplíny je, že se většinou jedná o týmovou spolupráci. Na kočáře byste nikdy neměli vyjet sami, tudíž udržuje vás to v aktivním vztahu s ostatními členy rodiny, stáje, klubu apod. Dokonce díky tomu vznikají zcela nové přátelské či manželské svazky. Jízda se spřežením je také určitým nostalgickým návratem k dobám dávno minulým a i to hraje v její prospěch – jedná se mnohdy o objevování dávno již vymyšleného a dovedeného k velké dokonalosti. Nech se disciplíně daří a již z pohnutek moderní doby či romantické nostalgie. 144 13. 9. Test – soutěže spřežení 1. Jaké je označení mezinárodních závodů spřežení? a) CAI b) CEI c) CRI 2. Z jakých hlavních částí se skládá kompletní soutěž spřežení? a) drezura, klusový úsek, překážková jízda b) drezura, cross, překážková jízda c) drezura, maratón, překážková jízda 3. V jakém věku mohu začít soutěžit jezdci dvojspřeží? a) ve 14 letech b) v 16 letech c) v 18 letech 4. Jaký rozchod zadních kol kočárů u soutěže A a C musejí mít kočáry pro soutěže dvojspřeží: a) 158 cm b) 148 cm c) 138 cm 5. Jakou hmotnost musí mít kočáry pro maratón pro soutěže jednospřeží? a) 150 kg b) 250 kg c) 350 kg 6. Jaký styl zápřeže se u nás nejméně používá? a) uherský b) anglický c) americký 7. Velikost drezurního obdélníku pro čtyřspřeží je: a) 100 x 60 m b) 100 x 40 m c) 100 x 20 m 8. Kolik překážek smí být maximálně v maratónové části? a) 10 b) 8 c) 6 9. Shoditelné prvky mají přinutit soutěžící k opatrnější jízdě v překážkách. Kolik tr. bodů je za shození jednoho prvku? a) 6 bodů b) 4 body c) 2 body 10. Nejstarší českou významnou soutěží v disciplíně spřežení je: a) Pohár soutěží spřežení b) Zlatá podkova c) Rudolfův pohár 145 14. Voltižní soutěže Národní závody ve voltiži CVN, mezinárodní závody ve voltiži CVI 14. 1. Základní charakteristika a cíl Jezdecká disciplína provozovaná na neosedlaném koni (na hřbetě má pouze madla s podložkou), při které jezdci předvádějí bu předepsané nebo volitelné cviky většinou na cválajícím koni za hudebního doprovodu. V rámci hodnocení výkonu je kladen důraz na přesnost a eleganci provedení. Původním cílem provozování voltižního výcviku bylo ucelení a zdokonalení přípravy vojenských jezdců. Určitý vliv na předvádění cviků měl i výcvik koní a jezdců pro vystoupení v oblasti krasojízdy. Dnešním cílem je předvedení dokonalé souhry jednotlivce, dvojice či družstva s cválajícím koněm, pečlivé a bezpečné předvedení cviků a celkové sladění všech účinkujících. 14. 2. Vznik Voltiž patří mezi jezdecké disciplíny, jejichž kořeny můžeme hledat rovněž ve vojenském jezdectví. Kromě toho, že jezdci museli umět dobře jezdit na koni a zapřahat koně, museli zvládat i jízdu na koni neosedlaném a to z mnoha praktických důvodů. Často museli vojáci naskakovat i na cválající koně, museli se věnovat obraně či útoku a nebyla možnost ovládat koně otěžemi, kůň musel reagovat jen na pobídky sedem a končetinami. To vše se muselo předem natrénovat a ideálním prostředkem bylo právě voltižní umění. 146 Inspirace ke vzniku samostatné disciplíny byla hledána jistě již na přelomu 19. a 20. století. K maximálnímu úspěchu a zařazení mezi sportovní odvětví byla voltiž dovedena po 1. sv. válce. V roce 1920 byla voltiž pod názvem krasojízda zařazena na program Olympijských her. I když někteří autoři uvádějí, že se jednalo pouze o doplňkový program, přece jen bylo zastoupení účastníků dostatečně mezinárodní. První místo obsadili zástupci Belgie, druhé Francie a třetí Švédska. Jinak se voltiž velmi rozvíjela také v Německu a ve Švýcarsku. V Československu se po 2. sv. válce začala voltiž rozvíjet až ke konci 60. let a to díky iniciativnímu přístupu Ing. Štefana Čulena, který připravil metodické podklady včetně popisu a tréninku jednotlivých cviků. Výraznou pomocí voltiži bylo od počátku 80. let organizování pravidelných soustředění ve Frenštátě pod Radhoštěm za občasné účasti německé rozhodčí této disciplíny. První mistrovství Československé republiky se uskutečnilo v roce 1986 v Nitře. V průběhu 90. let 20. stol. a hlavně v prvním desetiletí 21. stol. se voltiž stala nejúspěšnější jezdeckou disciplínou pod ČJF a čeští voltižéři pravidelně přivážejí z významných mezinárodních závodů, ME a MS výborná umístění. Členové voltižní komise a příznivci voltižního ježdění požádali přes Českou jezdeckou federaci FEI o přidělení a uspořádání mistrovství světa v této disciplíně v naší zemi. Tato akce se povedla v roce 2008 v Brně a byla korunována nejenom výborným průběhem, ale i ziskem zlaté medaile v kategorii mužů. Tento úspěch se podařil Petru Eimovi. Zařazení voltiže mezi FEI disciplíny První mistrovství světa ve voltiži První mistrovství Československa První mistrovství České republiky 1983 1986 1986 1993 Bulle (Švýcarsko) Nitra Frenštát pod Radhoštěm 14. 3. Výběr koně Voltiž je sportovně náročná disciplína, která klade velké požadavky na voltižního koně po stránce zdravotní, psychické a po stránce mechaniky pohybu (především na takt a „příjemnost“ chodů). V našich podmínkách je nejčastějším plemenem voleným pro voltižní ježdění český teplokrevník (po rozdělení PK i moravský či slovenský teplokrevník). Mohou být samozřejmě použita i jiná teplokrevná plemena (včetně koně starokladrubského). Na nižších stupních výcviku a speciálně pro začátečníky jsou vhodní i poníci s výbornou mechanikou pohybu. V podstatě kůň pro voltiž je vždy velkou individualitou a skutečně záleží na jeho osobních vlastnostech, exteriéru a mechanice pohybu. Voltižnímu koni je potřeba dopřávat hodně pohybu mimo tréninkový proces voltiže - dlouhé klidné vyjížky, více pohybování v pohybovacích zařízeních (více na pravou ruku), častější pobyt ve výbězích a na pastvinách. Je třeba mu kompenzovat náročné a značně jednostranné tréninkové a závodní zatížení. 147 Pro začátek nejjistější voltižní kůň (Hřebčinec Moritzburg). 14. 4 Výběr jezdců Jednotliví voltižéři musí být ve velmi dobré sportovní kondici, kterou mohou zdokonalovat gymnastickou přípravou, plaváním či baletem. Důležitý je pohybový talent či alespoň velká píle při tréninku, která je schopná nadání vyrovnat. Jezdci by měli být nižších váhových kategorií. Jednak se jim osobně bude cvičit lépe a i jejich kolegům se bude lépe „spolucvičit“ ve dvojicích či ve skupinách. Voltiž je týmovým sportem a třebaže se časem profilují výrazné individuality v jednotlivcích, vždy u tréninku či v soutěži musí být alespoň tři – kůň, cvičenec a lonžér. Týmová spolupráce v jezdectví je nesmírně důležitá. U dětí je třeba podporovat vztah ke koním a k jezdeckému sportu od útlého mládí – autorka obrázku velmi dobře vystihla zřejmě oblíbenou disciplínu i s možností kvalitních umístění. 148 14. 5. Pravidla 14. 5. 1. Soutěžní prostor Voltižní kruh Soutěžní prostor v kruhu musí mít velikost nejméně 20 x 25 m. Povrch musí být měkký a pružný. V případě konání v hale musí být její výška nejméně 5 m. Diváci musí být vzdáleni nejméně 11 m od středu kruhu (na mistrovstvích nejméně 13 m). Závodní prostor na národních závodech musí být nejméně 18 x 25 m. Rozcvičovací kruh je povinný a musí splňovat výše dané parametry, ale doporučuje se mít tři a více rozcvičovacích kruhů. Na mistrovství jsou povinné alespoň tři. Pokud se závod odehrává v hale, musí být všem soutěžícím umožněno trénovat uvnitř. Doporučuje se, aby byli rozhodčí umístěni na vyvýšených podstavcích, asi 5060 cm nad úrovní kruhu, aby měli dobrý přehled po aréně. Diváci mají být přiměřeně daleko od rozhodčích. Časoměřič, alespoň osmnáctiletý, musí být přítomen vedle předsedy sboru rozhodčích. Vedle každého rozhodčího musí být zapisovatel. Předseda sboru rozhodčích rozhoduje o rozmístění rozhodčích A - F. Na národních závodech může všech 5 rozhodčích hodnotit všechny sestavy. 14. 5. 2. Kategorizace a stupně obtížnosti Voltižní soutěže jsou určeny pro: skupiny dvojice jednotlivce Mezinárodní závody CVI 1* Není omezen počet národů, které se mohou závodů zúčastnit. Muži a ženy v soutěži jednotlivců musí být hodnoceni odděleně. Muži i ženy smí závodit ve stejné skupině. Kůň může cválat na pravou nebo levou ruku. CVI 2* Není omezen počet národů, které se mohou závodů zúčastnit. Muži a ženy v soutěži jednotlivců musí být hodnoceni odděleně. Soutěže skupin 2* a jednotlivců 2* mužů a žen jsou povinné. Muži i ženy smí závodit ve stejné skupině. Koně musí cválat na levou ruku. CVIO CVIO jsou v zásadě přístupné všem závodníkům z jakékoliv národní federace, která zažádá o oficiální zařazení jejich reprezentanta anebo skupiny reprezentantů. 149 Musí se zúčastnit alespoň pět národů (včetně pořadatelského národa), které se přihlásily jako oficiální tým. Národní mistrovství se organizují pod dozorem Národní federace. Sportovně technické podmínky a rozpis MČR schvaluje na návrh voltižní komise VV ČJF. 14. 5. 3. Jezdci Věk Není žádný horní věkový limit pro seniorské jednotlivce. Voltižéři smí nastoupit pouze jednou v závodě v jakékoliv soutěži jednotlivců. Voltižér smí závodit pouze v jedné věkové kategorii na mistrovstvích v průběhu jednoho kalendářního roku. Na národních závodech je voltižér při účasti ve všech soutěžích omezen pouze věkovým limitem dané kategorie. Voltižéři na národních závodech se mohou zúčastnit soutěží jednotlivců junior, senior a dvojic od začátku kalendářního roku, ve kterém dosáhnou 12-ti let. Horní věková hranice pro juniory je 18 let včetně, pro seniory a dvojice je neomezená. Jednotlivci mohou na národních závodech a národním mistrovství startovat na dvou koních v rámci jedné soutěže. Do finále MČR může voltižér postoupit jen na tom koni, na kterém dosáhl lepší výsledek v prvním kole. Voltižéři skupiny kategorie D mají horní věkovou hranici 10-ti let včetně. Voltižéři se mohou zúčastnit soutěže jednotlivců-dětí. Jejich účast je omezena horní věkovou hranicí 12 let včetně. Každá NF smí na seniorská mistrovství přihlásit následující: 1 skupinu 2* ze 7 voltižérů 3 jednotlivce ženy 2* 3 jednotlivce muže 2* 1 náhradního jednotlivce ženu 1 náhradního jednotlivce muže 2 dvojice 1 koně a 1 lonžéra pro každého jednotlivce 1 koně a 1 náhradního koně, 1 lonžéra a 1 náhradního lonžéra pro skupinu 1 koně a 1 lonžéra pro každou dvojici Každá NF smí na juniorské mistrovství přihlásit následující: 1 skupinu 1* ze 7 voltižérů 3 jednotlivce ženy 1* 3 jednotlivce muže 1* 1 náhradního jednotlivce ženu 1 náhradního jednotlivce muže 1 koně a 1 lonžéra pro každého jednotlivce 1 koně a 1 náhradního koně, 1 lonžéra a 1 náhradního lonžéra pro skupinu Na mistrovství smí reprezentační skupinu oficiálně provázet za národní federaci: 1 vedoucí výpravy, 2 náhradní voltižéři pro každou skupinu, 1 národní trenér, 1 veterinář, 3 doprovodné osoby, 1 ošetřovatel na 3 koně 150 Lonžér Ve voltižních soutěžích tvoří lonžér, kůň a voltižér soutěžní skupinu. Lonžérovi musí být alespoň 18 let, aby mohl závodit na mezinárodních soutěžích. Lonžér smí být odlišné národnosti než voltižér. Všechny sestavy ve všech kolech musí být předvedeny na stejném koni se stejným lonžérem. Jakmile závod začne, lonžér nesmí být vyměněn. Lonžér je členem ČJF. Musí mít licenci cvičitele nebo trenéra ČJF, nebo je osobou starší 18-ti let, která musí mít splněnou lonžovací zkoušku. Ta sestává ze 3 částí - písemný test, pohovor, lonžovací úloha. Na prvních pěti závodech musí lonžovat pod dohledem svého garanta, který je uveden na přihlášce. Pozdrav Ve všech soutěžích musí každý voltižér a lonžér pozdravit předsedu komise rozhodčích nebo rozhodčího na pozici A jako projev zdvořilosti před a po závodě, v souladu se všeobecnými pravidly. Předseda komise rozhodčích nebo rozhodčí na pozici A by měl odpovědět na pozdrav. Nástup, odchod a způsob pozdravu je ponechán na závodnících, musí být důstojný a vhodný pro mezinárodní soutěž. Úbor Přehlídka koní: Aby směli předvádět své koně, musí být voltižéři a lonžéři oblečeni v dresu NF na mistrovstvích a v týmových barvách na CVI. Během soutěže: Jednotlivci musí nosit startovní číslo, přidělené OV, na pravé paži nebo na noze. Skupinoví voltižéři musí nosit čísla 1 až 7 na pravé paži nebo noze a nebo na zádech. Všechna startovní čísla by měla být 10 až 12 cm vysoká, musí být jednoduchá a dobře viditelná. Úbor musí držet tvar a všechny jeho části musí zůstat na těle soutěžícího po celou dobu. Doplňky (neomezené, zahrnující pásky, masky a šperky) a rekvizity (neomezené, zahrnující klobouky, kapuce, hůlky, další pomůcky) jsou v aréně přísně zakázány. Jsou povoleny jen boty s měkkou podrážkou. Kalhoty musí být přichyceny k chodidlu cvičence. Sukně jsou povoleny jen na punčocháčích nebo leginách. Úbor lonžéra by měl být v harmonii s úborem voltižérů. Úbor skupiny by měl působit jednotným dojmem. Předávání cen: Aby se směli zúčastnit předávání cen, musí mít voltižéři i lonžéři oblečený dres NF na mistrovstvích a týmové barvy na CVI. Pro všechna předávání cen jsou povinné vhodné plné boty. Koně musí být při předávání cen vždy předváděni jako při závodě. 14. 5. 4. Koně Voltižní koně Na mezinárodních závodech musí být voltižní koně starší sedmi let, včetně. Národnost majitele koně nemusí být stejná s národností voltižérů nebo lonžéra. Všechny sestavy ve všech kolech musí být provedeny na stejném koni se stejným lonžérem. 151 Kůň nesmí být použit pro více než jednu skupinu a dva jednotlivce během jednoho dne. Čtyři jednotlivci se počítají jako jedna skupina. Jedna dvojice se počítá jako dva jednotlivci. Voltižní koně na národních závodech musí být nejméně 5-ti letí v soutěžích jednotlivců a skupin kategorie D. V soutěžích skupin kategorie „junior“ a „senior“ musí být nejméně 6-ti letí. Podmínkou startu nového koně je splnění lonžovací úlohy minimálně na 50%. Na národních závodech může kůň v jednom soutěžním dni startovat s jednou skupinou seniorů nebo juniorů a dvěma jednotlivci nebo jednou skupinou junior, pokud jede skupina volnou sestavu v kroku a čtyřmi jednotlivci, nebo dvěma skupinami junior, pokud obě skupiny jedou volnou sestavu v kroku, nebo s šesti jednotlivci (maximálně čtyři jednotlivci na jeden start). Jedna dvojice se počítá jako dva jednotlivci. Skupiny D se nepočítají. Dnešní výstroj voltižního koně musí bezpodmínečně odpovídat požadavkům pravidel. Výstroj voltižního koně Použití jiného nebo jakékoliv úpravy vybavení, kromě níže popsaného, bude znamenat vyřazení ze soutěže. Uzdečka Běžná udidla dle pravidel, gumové udidlo je povoleno. Nánosníky Mezi povolené nánosníky patří – hannoverský, anglický, irský a mexický. Nánosníky musí být ploché. Jiné než kožené nánosníky nejsou povolené. U zkříženého mexického nánosníku je povolena malá spojka na křížení dvou kožených řemenů (nánosníku a podbradníku). 152 Dvě vyvazovací otěže (průvlečné nebo pomocné otěže nejsou povoleny). Voltižní pás s poduškou a podbřišníkem. Voltižní pás má dvě pevná madla ve tvaru půloblouku na každé straně. Jeden krátký kožený řemen může být připevněn mezi vnitřními částmi madel. 1. Vrchní kožený povrch 2. Kožená poduška 3. Podbřišníkové řemeny 4. Smyčka na nohu 5. Kovové kroužky na vyvazovací otěže 6. Kožený kryt kroužků 7. Madla (tvar madel není předepsán) 8. Pomocná kožená madla 9. Podbřišník Lonž a bič Lonž musí být připevněna k vnitřnímu kroužku udidla (ne přes hlavu nebo do vnějšího kroužku). Bandáže nebo kamaše je možné použít. Kryty a ucpávky uší jsou povoleny. Zádová poduška je povinná, gelové podložky jsou povoleny. Zádová poduška, která může být kdykoliv kontrolována stewardem anebo rozhodčím, musí mít následující parametry: max. 80 cm od zadního okraje pásu do konce podušky max. 25 cm od předního okraje pásu ke krku koně max. 90 cm od jedné strany ke druhé pokud je kontrolováno na koni, povolená odchylka nesmí přesáhnout 3 cm, tj. 93 cm max. 3 cm tloušku pokrývky max. celková délka 1,10 m, včetně 25 cm před pásem Lonžovací obnosky jsou povoleny. Voltižní pás a poduška mohou být měněny po každé sestavě. Steward je oprávněn kdykoliv zkontrolovat koně, jakmile opustí arénu. Jakékoliv nesrovnalosti znamenají okamžité vyloučení. Postroj voltižního koně na opracovišti platí s tímto dodatkem: Pomocné otěže jsou povoleny. Lomená udidla jsou povolena. Jakýkoliv člen výpravy, uvedený v definitivní přihlášce NF, smí koně opracovávat. 14. 5. 5. Hodnocení Voltižní soutěže skupin Soutěžní voltižní tým se skládá z lonžéra, koně a sedmi voltižérů. Každý voltižér může být během soutěže členem pouze jednoho týmu. Kůň cválá v kruhu o minimálním průměru 15 m, raději víc. Je doporučeno viditelně označit střed voltižního kruhu. 153 Voltižní soutěž skupin se skládá ze tří sestav ve dvou kolech. Povinná sestava a první volná sestava v kvalifikačním kole a druhá volná sestava ve finále. Všechny sestavy musí být uskutečněny ve cvalu ve správném taktu (ne v rozloženém cvalu). Všech sedm soutěžících musí předvést všechny povinné cviky. Pouze 6 soutěžících smí absolvovat volnou sestavu, každý musí předvést alespoň jeden cvik. Všichni voltižéři smí nastoupit do kruhu společně, ale pokud se sedmý voltižér zapojí, bude skupina vyloučena. Sestavy musí být odděleny přestávkou, trvající minimálně jednu hodinu. Je doporučeno předvádět sestavy s hudebním doprovodem. Sestava je předvedena výhradně na koni, a proto nejsou povoleny žádné cviky nebo tanec na zemi. Vyloučení kvůli nesplnění této podmínky je na posouzení komise rozhodčích. Náskoky a seskoky provedené s pomocí ze země nebudou známkovány. Národní soutěže voltižních skupin se mohou pořádat pro kategorie junior (1*), senior (2*) a D. Během jedné sezóny nelze po dvou startech v jedné kategorii sestoupit do nižší kategorie. Výjimkou je výměna minimálně tří cvičenců ve skupině, nebo koně ze závažných důvodů (prodej, úraz, úhyn). Do vyšší kategorie lze přestoupit během sezóny kdykoliv. Závodní skupinu kategorie D tvoří 4-6 voltižérů. Povinná sestava skupin 1* V povinné sestavě 1* je předvedeno osm cviků ve dvou blocích. a) První blok: Náskok Základní sed Poloviční mlýn Předšvih v kontrasedu snožmo, následován odskokem dovnitř b) Druhý blok: Náskok (bez bodování), následuje Váha (ukončená v kleku) Stoj (začíná v kleku) Zášvih s nohama na šířku ramen, následován odskokem zánožkou snožmo ven Začíná voltižér s číslem 1, po něm následuje 2, atd. Nejprve všech sedm voltižéřů předvede první, a potom druhý blok sestavy. Na národních závodech smí voltižéři skupiny junior předvést cviky povinné sestavy v kroku, jak v 1., tak ve 2. bloku. Voltižéři skupiny kategorie D předvedou v povinné sestavě šest cviků v jednom bloku, všechny v kroku: 1. základní sed, 2. holubička, 3. klek s upažením, 4. poloviční malý mlýn, 5. vzpor, 6. seskok dovnitř Volná sestava skupin 1* Volná sestava 1* smí obsahovat jednoduché, dvojité i trojité cviky, maximálně šest statických trojitých cviků. 154 Ve volné sestavě má 6 voltižérů příležitost předvést své umění. Mohou si naplánovat vlastní sestavu s ohledem na vlastní schopnosti, nápady a zaměření z jednoduchých, dvojitých a trojitých volných cviků. Na koni nesmí být ve stejný okamžik víc jak tři voltižéři. Alespoň dva musí zůstat v kontaktu s koněm, jinak není za tyto části cviku započtena známka. Volná sestava se skládá ze statických a dynamických cviků. Statický cvik musí trvat nejméně tři cvalové kroky. Dynamický cvik bude započten, pokud se během provádění pohybuje těžiště cvičence v jiném směru, než se pohybuje kůň. Volná sestava skupin junior se může cvičit bu celá ve cvalu nebo celá v kroku. Výsledná známka za sestavu předvedenou v kroku se dělí 2. Volná sestava skupin D se cvičí v kroku, skládá se ze cviků jednotlivců a dvojic. Povinná sestava skupin 2* V povinné sestavě 2* je předvedeno sedm povinných cviků ve dvou blocích. a) První blok: Náskok Základní sed Váha Mlýn se seskokem b) Druhý blok: Střih Stoj Odskok Začíná voltižér s číslem 1, po něm následuje 2, atd. Všech sedm voltižérů předvede první, a potom druhý blok. Na národních závodech mohou voltižéři seniorské skupiny předvést cviky povinné sestavy v kroku, jak v 1., tak ve 2. bloku. Volná sestava skupin 2* Platí velmi podobné zásady jako u skupin 1*. Dále viz pravidla voltiže. Měření času 1* a 2* Tým musí pozdravit během jedné minuty od zaznění signálu (zvonku) pro vstup do voltižního kruhu. Vyloučení z důvodu nepozdravení je na posouzení sboru rozhodčích. Než začne cvičení, musí kůň naklusat v kruhu, dokud předseda SR nebo rozhodčí A nezazvoní. Nejpozději 30 vteřin po zaznění zvonku, oznamujícího cval, musí začít první cvik. Čas pro povinnou i volnou sestavu se začíná počítat, když se první voltižér dotkne madel a končí časovým limitem. Maximální časový limit je u povinné sestavy 7 minut a u volné sestavy 4 minuty. Na národních závodech je časový limit pro povinnou sestavu skupin junior a senior 10 minut. Pro skupiny D není časový limit povinné sestavy omezený, časový limit pro volnou sestavu jsou 3 minuty. 155 Šastný pocit jezdkyně. Takový voltižní kůň by vydržel nejdéle. Hodnocení Následující známky platí pro různé povinné sestavy, volné sestavy, celkový dojem a koně: 10 - vynikající 9 - velmi dobrý 8 - dobrý 7 - dosti dobrý 6 - uspokojivý 5 - dostatečný 4 - nedostatečný 3 - téměř špatný 2 - špatný 1 - velmi špatný 0 - nepředveden Hodnocení povinné sestavy skupin 1* Maximální známka je 10. Desetiny jsou povoleny. U povinné sestavy 1* se známky všech voltižérů z povinné sestavy sčítají a dělí sedmi. Tento výsledek a známka pro koně, vynásobená dvěma, jsou sečteny a výsledek vydělen 10. Na národních závodech bude u skupiny junior za cviky předvedené v kroku udělena poloviční známka. V kategorii skupin D se jednotlivé známky každého voltižéra sečtou a součet se dělí počtem cvičenců skupiny. Tento výsledek se dělí číslem 6, nebo známka za koně se v kategorii D v povinných sestavách nebude udělovat. 156 Hodnocení volné sestavy skupin 1* Volná sestava 1* získá tři známky plus jednu známku za koně. l Stupeň obtížnosti x 1 l Kompozice x 2 l Provedení x 3 l Kůň x 1,5 l Celková známka se vydělí 7,5. l Výsledná známka za sestavu předvedenou v kroku se ještě dělí 2. Při hodnocení stupně obtížnosti, skladby, provedení a koně platí desetibodová stupnice (desetiny jsou povoleny). Obdobné hodnocení je i povinné u volné sestavy skupiny 2*, jen samozřejmě s jinými koeficienty (viz pravidla voltiže). Voltižní soutěže jednotlivců Jednotliví voltižéři jsou doprovázeni pouze lonžérem a voltižním koněm. Další doprovod není povolen. Všechny sestavy musí být provedeny na stejném koni ve všech kolech, i v případě, že se konají v různých dnech. Kůň cválá v kruhu o průměru nejméně 15 metrů. Viditelné označení středu kruhu je vhodné. Všechny sestavy musí být předvedeny ve cvalu ve správném taktu (ne rozloženém cvalu). Je doporučeno předvádět sestavu na hudbu. Sestava je předváděna na koni, a proto nejsou povoleny žádné cviky nebo tanec na zemi. Vyloučení kvůli nesplnění této podmínky je na posouzení komise rozhodčích. Národní soutěže jednotlivců se mohou pořádat pro kategorie junior (1*), senior (2*) a děti. Soutěž jednotlivců dětí je jednokolová, cvičí pouze povinnou sestavu juniorské skupiny v jednom bloku (po předšvihu se vrací polovičním mlýnem zpět), bu ve cvalu nebo kroku (poloviční známka). V případě jednodenních závodů se soutěží podle rozpisu v těchto variantách: a) povinná sestava + volná sestava b) technická sestava + volná sestava c) povinná a technická sestava + volná sestava Povinná sestava jednotlivců 1* a 2* V povinné sestavě je předvedeno: Náskok Základní sed Váha Mlýn Střih Stoj Odskok Volná sestava jednotlivců 1* a 2* Volná sestava se skládá ze statických a dynamických cviků. Džigitovky jsou doporučeny. Statické cviky musí být drženy alespoň tři cvalové kroky, aby byly započítány do známek za obtížnost. 157 Nejkrásnější informační tabule na finále světového poháru v Lipsku, kde Lukáš Klouda skvěle zabodoval ve volné sestavě. Technická sestava jednotlivců 2* Technická sestava se skládá z 5 technických cviků a dodatečných volných cviků, zvolených voltižérem. Technické cviky jsou z dané kategorie pohybových dovedností: rovnováha plynulost pohybu, koordinace síla přesnost pohybu pružnost Jeden cvik z každé kategorie je jmenován FEI voltižním výborem rok před mistrovstvím světa, aby byl cvičen po dva roky následující po mistrovství. Je stanoven časový limit 1 minuta pro volné a technické 2* sestavy. Čas se začíná počítat v okamžiku, kdy se voltižér dotkne madel. Konečná známka u jednotlivců 1*a 2* V prvním kole jsou výsledné známky za povinnou a volnou sestavu sečteny a vyděleny 2. Ve druhém kole jsou výsledné známky technické a druhé volné sestavy sečteny a vyděleny 2. Celková známka je průměrem obou kol. Všechny výsledky jsou zaokrouhleny na tři desetinná místa V případě shody výsledků rozhoduje vyšší známka z povinné sestavy v prvním kole. 158 Mistrovství jednotlivců Na mistrovstvích světa musí soutěže probíhat ve dvou kolech. Ve druhém kole smí startovat 15 nejlepších účastníků prvního kola. Jednotlivci ve druhém kole 2* předvedou technickou a volnou sestavu. Jednotlivci ve druhém kole 1* předvedou povinnou a volnou sestavu. Soutěže dvojic 2* Voltižní soutěž dvojic se skládá ze dvou voltižérů, lonžéra a voltižního koně. Voltižní soutěž dvojic je volná sestava v jednom nebo dvou kolech. Dvě kola volných sestav jsou předváděna odděleně s přestávkou nejméně 1 hodiny. Volná sestava musí být předváděna s hudbou. Sestava je prováděna na koni, a proto nejsou povoleny žádné cviky nebo tanec na zemi. Vyloučení kvůli nesplnění této podmínky je na posouzení komise rozhodčích. V soutěži dvojic je povolená jakákoliv kombinace pohlaví voltižérů. Na národních závodech smí voltižéři předvést volnou v sestavu v kroku. Volná sestava dvojic Volná sestava se skládá z jednoho nebo dvou kol, s časovým limitem dvě minuty pro každé kolo. Stejná skladba může být použita v obou kolech. Během cvičení musí zůstat oba voltižéři v kontaktu s koněm, madly nebo mezi sebou. Doporučují se džigitovky. Volná sestava se hodnotí odděleně za stupeň obtížnosti, skladbu, provedení a koně. Celkové známky z obou kol jsou sečteny a vyděleny dvěma. Všechny výsledky jsou zaokrouhleny na tři desetinná místa. V případě shody výsledků rozhoduje vyšší známka z volné sestavy v prvním kole. Mistrovství dvojic Na mistrovstvích světa musí soutěže probíhat ve dvou kolech. Ve druhém kole smí startovat 15 nejlepších dvojic prvního kola. V obou kolech jsou předvedeny pouze volné sestavy. 14. 6. Významná místa, koně a jezdci v ČR a ve světě Významná závodiště pro voltižní soutěže v ČR Dříve – Kladruby nad Labem, Albertovec, Šala, Svinčice, Frenštát pod Radhoštěm, Nitra, Bratislava ad. Nyní – Frenštát pod Radhoštěm, Tlumačov, Brno, Chomutov ad. Nejlepší voltižní koně Dříve – Rusalka, Dolf, Gizela, Fred, Brokát, Nicol Scánie ad. Nyní – Eskadra, Catalin IV – 33, Capitano ad. 159 Nejlepší voltižní jezdci Dříve – P. Šulc, R. Država, M. Páral, M. Lošáková, A. Šimsová, J. Valštýn, K. Svoboda, P. Veličková, I. Dvořáková, K. Jandová, K. Gamanová, D. Blažek, R. Hanák, D. Mikulka, S. Kalábová, Michaela Grůzová, Ondřej Svoboda, Daniel Jablonský, Jakub Dujíček, Jana Wolfová ad. Nyní – Petr Eim, Lukáš Klouda, Jana Sklenaříková, Josef Zelenka, Alice Eimová ad. Tři hvězdy – kůň Sir Bernard RS von der Winter, mistr světa Kai Vorberg a úspěšný Lukáš Klouda na světelné informační tabuli v Lipsku. Svět Místa organizací významných mezinárodních závodů Světové jezdecké hry, Bulle (SUI), Ebreichsdorf (AUT), Heilbronn (GER), Kaposvar (HUN), Mannheim (GER), Brno ad. Nejlepší světoví voltižní jezdci Silke Bernard, Dietmar Otto, Christop Lensing, Silke Gutermuth, Michael Lehner, Barbara Ströbel, Tanja Benedetto, Thomas Fisbaek, Nadja Zülow, Devon Maitozo, Matthias Lang, Kai Vorberg, Petr Eim ad. 160 14. 7. Zájem veřejnosti a význam disciplíny Voltižní soutěže jsou na národní úrovni sledovány spíše menším okruhem diváků, ovšem na mistrovství republiky se sjíždí na některá místa početnější publikum. Voltiž není masovým sportem a bohužel i přes své velké úspěchy našich cvičenců není nikterak výrazně podporovaná či dokonce upřednostňovaná. Někdy to vyhlíží, že se voltiži daří právě navzdory podmínkám. Voltižnímu soutěžení by se měla věnovat daleko větší pozornost, nebo je výborným základem pro mladé jezdce. Podporuje správný sed, rovnováhu, pružnost, pohotovost, celkově velmi přispívá k dobré kondici jezdců. Proto byla kdysi také součástí armádního výcviku. Takto početné publikum mívají voltižní jezdci na mistrovstvích světa. 161 14. 8. Test – voltižní soutěže 1. Mezinárodní označení voltižních soutěží: a) CEI b) CVI c) CRI 2. V jaké kategorii nemohou voltižéři oficiálně soutěžit? a) jednotlivci b) dvojice c) trojice 3. Kdy a kde se konalo první mistrovství republiky ve voltiži? a) v roce 1966 v Bratislavě b) v roce 1976 v Praze c) roce 1986 v Nitře 4. Lonžérovi musí být minimálně: a) 16 let b) 18 let c) 21 let 5. Závodní skupinu pro soutěže 1* a 2 * může tvořit následující počet cvičenců: a) 5 b) 7 c) 9 6. V povinné sestavě skupin 1* je následující počet cviků: a) 8 ve dvou blocích b) 6 ve dvou blocích c) 4 v jednom bloku 7. Zádová poduška pro koně by měla mít maximální tloušku do: a) 1 cm b) 3 cm c) 5 cm 8. Maximální časový limit pro cvičení skupin 1* a 2* u povinné sestavy je: a) 10 minut b) 7 minut c) 5 minut 9. Skupina D může předvádět cviky při chodu koně: a) v kroku b) v klusu c) ve cvalu 10. Kdy se voltiž stala součástí FEI disciplín? a) 1973 b) 1983 c) 1993 162 15. Vytrvalostní soutěže Národní soutěže vytrvalosti CEN, mezinárodní soutěže vytrvalosti CEI 15. 1. Základní charakteristika a cíl Sportovně a orientačně náročná jezdecká disciplína, která čerpá z původních vlastností hlavně koní orientálního původu – z vytrvalosti. Vytrvalostní jízda je soutěží, která prověřuje rychlost, kondici a vytrvalostní schopnosti koně. Aby byla jezdecká dvojice úspěšná, musí soutěžící velmi dobře znát schopnosti svého koně při práci v rozmanitém terénu, vhodně volit chody a jejich rychlost a to za různých klimatických i povětrnostních podmínek. K tomu mu pomáhá vlastní tým i výsledky hodnocení rozhodčích a veterinářů. Koně a jezdci musí překonávat přírodní a umělé překážky (různé mosty, lávky, někdy umělé vodní toky…), terény v různorodých nadmořských výškách na různé vzdálenosti, jezdci se musí umět dobře orientovat a koně si musejí zachovávat stále vynikající kondici. Vytrvalostní jízda je soutěží na čas. Dvojice, která dokončí trasu v nejkratším čase, bude vyhodnocena jako vítěz soutěže po úspěšném dokončení všech závěrečných veterinárních prohlídek a kontrol medikace právě tak jako ostatních procedur stanovených pro bezpečnost koně a jezdce. 163 15. 2. Vznik Vytrvalostní soutěže mají velmi dlouhou tradici. Dalo by se říci, že kořeny můžeme hledat v dávném starověku, když se musely tehdejší obchodníci přemísovat se svým zbožím přes rozlehlé pouště a stepi. Zpravidla chodili v karavanách, protože tak se mohli lépe ubránit nepřátelům. Dlouhé jízdy na koních absolvovali také vojáci v různých starověkých, středověkých i novověkých armádách (až do 2. světové války). Vytrvalosti a rychlosti koní využívala také pošta, cestovatelé při objevování nových míst či obdivování již dávno známých destinací, umělci při dopravě na významná vystoupení či výstavy i běžní cestující. Tam všude lze spatřovat počátky vytrvalostního ježdění. Aby byli koně šetřeni a cesta přesto ubíhala rychle, byl pro rychlé posly panovnických dvorů či později různých poštovních institucí vymyšlen systém přepřahacích stanic nebo míst, kde si posel mohl vyměnit jezdeckého koně. Touha vědět, jak bude kůň rychlý a kolik vydrží, vedla již velmi dávno k různým sázkám a soutěžím. Tak se závodilo v různých částech světa. Angličané však tuto záležitost dovedli k dokonalosti v tom smyslu, že věděli, že lidi zajímá hlavně velká rychlost na kratším úseku, kde je na koně a jezdce dobře vidět. Nikdo nevydrží sledovat několik hodin závod, který vede velmi daleko a není vidět, kudy dvojice jedou. Napínavost a popularitu tedy začaly získávat závody na několik mil (až po jednu míli či méně) a k tomu Angličané počali již v 17. a 18. století šlechtit koně, kteří se stali nejrychlejšími na světě. Povedlo se jim vyšlechtit anglického plnokrevníka. Ten ovládl svět od 19. století. Naopak trvalým představitelem vytrvalosti zůstala plemena s krví arabskou, berberskou či achaltekinskou. Tito koně po tisíciletí brázdili pouště a polopouště a dokazovali tak svoji odolnost, houževnatost a nenáročnost. Bez nich by nevznikl ani anglický plnokrevník. Přesto se v průběhu 19. století dostali na druhou kolej. K tomu máme i jeden příklad z kopčanského hřebčína (leží na Slovensku asi 4 km od Holíče nedaleko české hranice), kam byli kdysi evakuováni i starokladrubští koně. V roce 1816 tam došlo z iniciativy knížete Trauttmansdorffa k dostihu, na který byl pozván i císař František I. Proběhly tři dostihy. Nejprve spolu závodili dva arabští hřebci Siglavi a Kohejl a dva angličtí hřebci Antonio a Grimalkin. Vítězové obou dostihů Kohejl a Grimalkin se utkali spolu a Grimalkin zvítězil. Tím chtěl kníže Trauttmansdorff ukázat, jak jsou již angličtí plnokrevníci rychlí a podpořit jejich chov v císařských hřebčínech i v celé monarchii. Distanční jízdy konce 19. stol. V druhé polovině 19. století se formoval jezdecký sport a k tomu můžeme počítat i organizaci distančních jízd. Zřejmě nejznámější byla ta, která v roce 1892 vedla na trase Vídeň – Berlín. Jelo proti sobě 132 jezdců z Německa a 118 jezdců z Rakouska, jednalo se hlavně o šlechtice a vysoké důstojníky. Cena pro vítěze byla obrovským lákadlem, jednalo se o 20 tisíc marek (za to se dalo pořídit menší panství), druhý jezdec mohl obdržet 10 tisíc, třetí 6 tisíc a zbylo i na desátého jezdce. O této distanční jízdě vzniklo několik významných knih a bylo napsáno mnoho článků. Trasa měřila 600 km, vítězný čas činil 71 hod. 26 minut. Vyhrál Wilhelm hrabě Starhemberg na koni Athos z Rakouska (devítiletý maarský polokrevník). 164 Bohužel vítěz rozhodně nemohl obdržet cenu kondice, protože jeho kůň krátce po dojetí do cíle uhynul. Tuto cenu obdržela klisna Fatma rakousko-uherského důstojníka Maxmiliána Hallera, kteří dojeli v čase 82 hodin 43 minut. Vzácná publikace podrobně popisující všechny účastníky distanční jízdy Vídeň – Berlín. Wilhelm hrabě Starhemberg na koni Athos – vítězové jízdy (Hipologické muzeum Slatiňany). Možná i proto jsou dnešní pravidla vytrvalosti tak přísná a pamatují hlavně na koně. Pro další významnou distanční jízdu byly vytvořeny podmínky ve Švýcarsku a to v roce 1899. Trasa vedla z Zürichu do Lucernu a měřila přes 305 km. Jelo ovšem pouze 8 důstojníků a šest jich dorazilo do cíle. Vítězný čas činil 37 hodin a 7 minut a dosáhl ho osmiletý kůň narozený v Anglii jménem Beano s majorem de Loysem. Zde se projevil již pozitivní vztah jezdce ke koni, když major z celé trasy běžel 58 km vedle koně (to už se nám líbí). Další distanční jízda se konala ve Francii na trase Dijon – Lyon, měřila 205 km. Individuální jízdu podnikl například Charlie Cottu z Vídně do Paříže a potřeboval k tomu 12 dní, 13 hodin a 43 minuty. Obliba distančních jízd na dlouhou dobu skončila s první světovou válkou. Obnova těchto soutěží začala v průběhu 60. a 70. let 20. století a až v roce 1982 se dostala pod křídla FEI. Od té doby se neustále upravují a zdokonalují pravidla, která si zde ve stručnější formě přiblížíme a ocitujeme. Jejich velké úpravy proběhly v sezoně 2012, proto je třeba nahlédnout do aktuálních pravidel této disciplíny. Vytrvalostní soutěže nesla a nesou různá označení. Původně se rozlišovaly dvě kategorie a to distanční dostih a distanční jízda, přičemž v prvním případě byl rozhodující čas, v druhém ještě správná orientace a plnění úkolů. Často ovšem tyto dva pojmy také zcela splývaly. Dnes se používá českého označení vytrvalost, případně vytrvalostní jízda či mezinárodního názvu endurance. 165 Mistrovství světa se konají v každém sudém roce, takže dochází k polovičnímu souběhu v rámci konání Světových jezdeckých her (viz přehled u soutěží spřežení). Zařazení vytrvalosti pod FEI disciplíny První mistrovství světa ve vytrvalosti První mistrovství Československa První mistrovství České republiky 1982 1986 1990 2001 Řím Mengusovce Kozolupy 15. 3. Výběr koní Výběr koně pro vytrvalostní soutěže by mohl probíhat v tomto pořadí: arabský plnokrevník arabský kůň angloarab achaltekinský kůň různá vhodná plemena s podílem arabské krve pony s vysokým podílem arabské krve další plemena, která sice nejsou typická pro vytrvalostní soutěže, ale vhodným tréninkem je možné je velmi dobře připravit. Vhodnými koňmi pro distanční ježdění jsou například shagya-arabové. Požadavky na koně - vhodně odchovaní – s možností dostatku pohybu, nejlépe ve větších stádech (lepší sociální vztahy mezi koňmi), koně s předchozí sportovní činností – skoky, všestrannost a od počátku pravidelně trénovaní. Měli by být odpovídajícího exteriéru – spíše delších linií, výrazný kohoutek, pevný hřbet, šikmá lopatka, delší ramenní kost, kratší holení kost, středně dlouhá 166 spěnka, kvalitní tvrdá kopyta. Podstatná je velmi dobrá mechanika pohybu, jakékoliv odlišnosti koni jen znepříjemňují absolvování dlouhých tras, mnohdy jsou předmětem diskuse veterinářů a často mohou vést k vyloučení koně ze soutěže. Barva koně není rozhodující, ale bílá či světlá je výhodou ve velmi teplých klimatických podmínkách Kůň (i jezdec) musí být charakterní, protože na dlouhých trasách jde o maximální souhru dvojice a ve výjimečných případech může jít i o život (trasy na poušti apod.). 15. 4. Výběr jezdců Jezdci provozující soutěže vytrvalosti by sami měli být sportovci ve velmi dobré kondici. Kromě pozitivního vztahu ke koním a znalostí v oblasti péče o koně, by se měli zajímat především o fyziologii tréninku a vhodné tréninkové metody a postupy. Nižší soutěže se zdají méně náročné na přípravu, ovšem správný trénink koně je potřeba volit a respektovat hned od začátku. Jezdci by měli mít také dobrý orientační smyl, znalosti o přírodě, o náročnosti práce v různorodém terénu i o klimatických zákonitostech. Jezdci by měli svého koně velmi dobře znát. 15. 5. Pravidla 15. 5. 1. Soutěžní prostor Tra Technický delegát v součinnosti s organizačním výborem stanoví technicky náročnou tra napříč krajinou v rámci omezení, která udává terén. Měli by se snažit zahrnout technicky náročné faktory, kromě jiných také: změny povrchu, změny terénu, změny převýšení a změny směru. Typ terénu a výškové rozdíly musí být přesně uvedeny v rozpise soutěže. Pro stručné a přesné vyjádření popisu charakteru jezdecké trasy nebo trati soutěže je zaveden kód složený z čísla a písmene, který vyjadřuje obtížnost a druh terénu. Stupnice pro označování obtížnosti terénu Pro stručné a přesné vyjádření popisu charakteru jezdecké trasy nebo trati soutěže je zaveden kód složený z čísla a písmene, která vyjadřují obtížnost a druh terénu. Terén 1. lehký terén, přepočt. koeficient 1,0 rovný terén s minimálními požadavky na vedení koně, typ pastviny a louky v nížinách 2. středně těžký terén, přepočt. koeficient 1,1 zvlněný terén s občasnými kratšími výstupy nebo sestupy, s vyššími nároky na vedení koně, např. polní nebo lesní cesty ve zvlněném terénu 167 3. těžký terén, přepočt. koeficient 1,2 dlouhé a strmé sestupy a výstupy, strže, srázy, výskyt míst, která se dají překonat pouze s koněm na ruce, vysoké požadavky na vedení koně Podklad (půda) A) dobrý podklad, přepočt. koeficient 1,0 pružný, tráva, mech, pastvina, louka, měkká lesní cesta, strniště, zasněžené louky s dobrým podkladem B) střední podklad, přepočt. koeficient 1,1 tvrdší nebo naopak hlubší a příliš měkký, suché polní a lesní cesty, výskyt nerovností v podkladu, překážky nutící občas jezdce k vyšší pozornosti, hluboká půda nebo močál, hluboký sníh, závěje C) špatný podklad, přepočt. koeficient 1,2 tvrdý nebo bažinatý, asfalt, beton, dlažba, zmrzlá půda, močály, brody, led Při absolvování určité trati budou vykazovány skutečně naměřené a odjeté kilometry. Pro bodové hodnocení výkonu jezdce a koně bude tra přepočítávána dle přepočtových koeficientů uvedených výše. Příklad: 50 km v kategorii 1A = 50 x 1,0 x 1,0 = 50 bodů 50 km v kategorii 2B = 50 x 1,1 x 1,1 = 60,5 bodu Kombinace mohou být různé dle skutečného stavu trati. Kategorie musí být uváděny v rozpise soutěží, aby každý soutěžící věděl, do jak těžkého terénu koně přivede a zda je jeho kůň schopen v tomto terénu soutěž absolvovat. Požadavky na tra Zásadně nesmí trasa tratě obsahovat více než 10% tvrdých cest, které jsou určeny pro jízdu vozidel. Náročnější část trati by se zpravidla měla nacházet v počátečních etapách soutěže. Technicky náročné prvky na trati mohou být překážky přírodního charakteru jako příkopy, strmé výstupy nebo klesání nebo brody, ale nesmí se jednat o uměle vybudované překážky za účelem zvýšení náročnosti tratě. Překážky musejí být ponechány, je-li to možné, ve svém přírodním stavu. Pokud je to nutné, měly by být zpevněny tak, aby zůstaly po celou soutěž ve stejném stavu. Vyznačení trati Značení trati musí být provedeno takovým způsobem, aby bylo naprosto mimo jakoukoli pochybnost, kudy pokračovat v jízdě. Značkami mohou být praporky, fábory, ukazatele, křída, vápno, barva atd. Označení udávající vzdálenosti by měla být umístěna každých 10 km. Plán trati Každému soutěžícímu musí být umožněn přístup k mapě nebo plánku zobrazujícímu vyznačenou trasu se znázorněním všech míst povinných přestávek a povinných překážek. Na mistrovstvích, resp. 4 hvězdových soutěžích musí každý soutěžící obdržet vlastní kopii mapy nebo plánku. Na národních soutěžích musí rovněž každý soutěžící obdržet vlastní kopii mapy nebo plánku nejlépe při prezentaci, nejdéle pak při technické poradě. 168 Část z dávného plánku trasy z Berlína do Vídně (Hipologické muzeum Slatiňany). 15. 5. 2. Kategorie soutěží a stupně obtížnosti Národní závody CEN Stupně obtížnosti CEN ZM do 39 km Z 40 – 54 km L 55 – 79 km S 80 – 99 km ST 100 – 139 km – jednodenní 70 - 89 km v jednom dni při dvoudenní soutěži T 140 – 160 km - jednodenní 90 – 100 km v jednom dni při dvoudenní soutěži 70 – 80 km v jednom dni při tří a více denní soutěži Pro všechny kategorie národních soutěží platí, že ve všech veterinárních kontrolách musí být tepová frekvence do 64 tepů za minutu do 20 min po projetí cílem etapy, v závěrečné kontrole 64 tepů/min. do 30 min. po projetí cílem soutěže. Mezinárodní závody CEI, oficiální CEIO Stupně obtížnosti u CEI * 40 – 79 km ** 80 – 119 km v jeden den nebo mezi 40 – 79 km ve dvou nebo více dnech *** od 120 a více km v jednom dni nebo 80 km a více ve dvou nebo více dnech **** minimálně 160 km v jednom dni (mistrovství světa seniorů) 120 km v jednom dni (MS juniorů) 169 Se stupni obtížnosti * 56 tepů do 20 ** 64 tepů do 20 *** 64 tepů do 30 **** 64 tepů do 30 souvisí i kontrola tepů koní při veterinárních kontrolách: minut minut minut minut Kategorizace jezdců Kategorie A Může startovat v: Z, ZM (ZM kategorie dětí nebo čtyř a pětiletých koní startujících 1. rokem) Podmínky pro zařazení: ZZVJ nebo ZZVJ – E Kategorie B Může startovat v: L Podmínky pro zařazení: 2x úspěšně dokončená soutěž Z s rychlostí minimálně 12 km/hod. Kategorie C Může startovat v: S Podmínky pro zařazení: 2x úspěšně dokončená soutěž L s rychlostí minimálně 12 km/hod. Kategorie D Může startovat v: ST mezinárodní - do 125 km Podmínky pro zařazení: 2x úspěšně dokončená soutěž S s rychlostí minimálně 12 km/hod. Kategorie E Může startovat v: T mezinárodní Podmínky pro zařazení: 2x úspěšně dokončená jednodenní s rychlostí minimálně 12 km/hod. soutěž ST Soutěž se skládá z určitého počtu etap. Jednotlivá etapa nesmí být delší než 40 km a kratší než 20 km, s výjimkou soutěží na nejnižším stupni ZM. Na konci každé etapy jsou stanoveny povinné přestávky pro provedení veterinární prohlídky. Délka každé etapy a doba povinné přestávky na mezinárodních závodech by měly být konzultovány se zahraničním veterinárním delegátem (ZVD) a předsedou veterinární komise (PVK), na národních závodech s technickým delegátem (TD) a PVK. V soutěži na 160 km musí být nejméně pět veterinárních uzávěr a závěrečná prohlídka (6 etap). Jednotlivé etapy mohou být rozděleny do jednoho nebo více dní. Každá etapa vytrvalostní soutěže musí být oddělena povinnou přestávkou. Každý den vytrvalostní soutěže se musí skládat nejméně ze dvou etap oddělených veterinární prohlídkou a povinnou přestávkou, mimo soutěže ZM. V každé vytrvalostní soutěži musí být nejméně jedna přestávka v délce nejméně 40 minut. 170 Napínavé soutěžení. 15. 5. 3. Jezdci Oblečení jezdců Na mezinárodních soutěžích je povinná ochranná jezdecká přilba vyhovující uznávanému jezdeckému vytrvalostnímu standardu a adekvátně upevněná. Na národních soutěžích jezdecká přilba s tříbodovým upevněním je povinná pro všechny osoby sedící na koni. Na všech soutěžích je povinná bezpečná jezdecká obuv s minimálně 12 mm podpatkem nebo alternativně vpředu uzavřené třmeny nebo bezpečnostní třmeny. Na všech soutěžích CEI a MČR se vyžaduje a je povinné oblečení, které je vhodné a nenarušuje dobrý obraz disciplíny vytrvalosti: Předpis Jezdci – jezdecká přilba, přiměřený jezdecký oblek, košile nebo tričko s límcem. Týmoví funkcionáři, ošetřovatelé, členové servisního týmu - vkusný a upravený týmový nebo individuální oděv, u veterinární kontroly nejsou povoleny žádné šortky ani sandály. Funkcionáři: vkusný a upravený pracovní oděv, nejsou povoleny žádné šortky ani sandály. Na národních soutěžích je povinné ve všech vytrvalostních soutěžích použít následující ústroj: - jezdec. kalhoty nebo kalhoty typu jodhpur nebo jezdecké šponovky, košile či triko s límcem - při nepříznivém počasí může být ústroj vhodně přizpůsobena 171 Hmotnosti Ve všech seniorských mezinárodních či národních mistrovských CEI soutěžích musí být minimální hmotnost jezdce 75 kg. V seniorských 3* CEI soutěžích na úrovni mezinárodní i národní může být minimální hmotnost jezdce mezi 75 kg a 70 kg – detaily musí být jasně uvedeny ve schváleném rozpisu. V 1 * a 2* CEI soutěžích jsou povoleny alternativní váhové kategorie, resp. kategorie podle pohlaví a to na základě předcházejícího schválení FEI, přičemž musí být jednoznačně uvedené v rozpise FEI. Na národních soutěžích do stupně S včetně nemusí být minimální hmotnost jezdce stanovena, taková informace musí být jasně stanovena ve schváleném rozpise. V soutěžích juniorů a mladých jezdců se minimální hmotnost nestanovuje. Je-li vyžadována minimální hmotnost, musí být její kontrola prováděna před startem a v případě potřeby v cíli a namátkově v průběhu soutěže. Jezdci musí být zváženi a pokud je to nutné s úplnou jezdeckou výstrojí (bez uzdění). Soutěžící musí dodržet minimální hmotnost po celou dobu soutěže pod trestem diskvalifikace. Zodpovědností každého jezdce je dostavit se na převážení ihned po projetí cílem, pokud jej k tomu vyzve funkcionář závodů. Věkové kategorie Všech vytrvalostních soutěží a to jako jednotlivec nebo jako člen družstva (CEI, CEIO a mistrovství) se může zúčastnit jezdec, který v daném roce dosáhl minimálně 14 let a je řádně oprávněn k účasti svou NF. Národních soutěží se mohou zúčastnit děti ve věku 12 – 14 let s platnou jezdeckou licencí nebo pony licencí, v tom případě se jezdec účastní soutěže na pony. Jezdci na pony ve věku 8 – 11 let s platnou jezdeckou pony licencí se mohou zúčastnit pouze v doprovodu osoby starší 18 let, která je členem ČJF o.s. nebo na uzavřeném okruhu. 15. 5. 4. Koně Sedlání a uzdění V zásadě nejsou pro výstroj koně žádná omezení, ale musí být vždy v dobrém a bezpečném stavu a musí vyhovovat koni. Jakékoliv průvlečné nebo vyvazovací otěže jsou zakázány. Rozpis může stanovovat zvláštní bezpečnostní výstroj, např. reflexní nášivky apod. Biče (nebo použití jakéhokoliv jiného prostředku jako biče) a ostruhy jsou zakázané. Užívání mobilních telefonů a přístrojů GPS je povoleno. Všechny ostatní druhy komunikačních přístrojů musí být povoleny SR před závodem. 172 Povinný odpočinek pro koně Po účasti na soutěžích CEI musí kůň absolvovat povinné období oddychu v minimální délce a až potom může startovat v další soutěži CEI: dokončená vzdálenost 0 – 40 km 6 dní (platí pouze pro koně odstoupivší ze soutěže) 0 – 80 km 13 dní odpočinku 81 km a více 20 dní odpočinku Věk koní Národní závody St. obtížnosti ZM - 4letí a 5letí, startující 1. rokem nebo děti startující na koni bez omezení věku St. obtížnosti Z a L - 5letí a starší St. obtížnosti S - 6letí a starší St. obtížnosti ST a T - 7letí a starší Koně musí úspěšně dokončit jednotlivé národní soutěže vzestupně, začít úspěšným dokončením Z soutěže, čímž získávají způsobilost pro soutěž vyšší úrovně. Mezinárodní závody Koně musí být minimálně 5letí, aby se mohli kvalifikovat jako novicové (noví koně). * a ** - 6letí *** - 7letí ****, CEIO, ME, MS - 8letí Klisny v pokročilém stadiu březosti (tzn. více než 120 dnů) nebo s hříbětem pod sebou, se nemohou účastnit žádné soutěže CEI a vyšší. Veškerý věk se určuje ke dni pořádání soutěže. U koní ze severní polokoule se bere, že se narodili 1. ledna a u koní z jižní polokoule se bere, že se narodili 1. srpna. 15. 5. 5. Hodnocení Jednotlivci: ve vytrvalostní soutěži se stane vítězem dvojice s nejkratším celkovým časem, která úspěšně splní či absolvuje všechny povinné procedury a podmínky, včetně závěrečné veterinární prohlídky. Družstva: vítězným družstvem je družstvo s nejlepším dosaženým časem po sečtení konečné klasifikace tří nejvýše umístěných soutěžících v družstvu. V případě rovnosti je vítězem družstvo, jehož třetí umístěný jezdec má nejlepší čas. V případě, že se hodnotí méně než tři jezdci jednoho družstva, takové družstvo se nezařazuje do hodnocení soutěže družstev. Diskvalifikace, odstoupení Diskvalifikace nastane, pokud je soutěžící potrestán sborem rozhodčích a vyloučen z další soutěže pro porušení sportovních pravidel, všeobecných pravidel, veterinárních pravidel nebo rozpisu. 173 Nekvalifikování se do další etapy nastane, když je soutěžící vyloučen z další soutěže proto, že neprošel veterinární kontrolou, nedokončil celou tra, jak bylo požadováno anebo nesplnil všechny časové podmínky požadované pro předvedení koně nebo dokončení. Odstoupení je výsledek, když soutěžící dobrovolně odstoupí ze soutěže. Takový výsledek lze považovat za dobrovolný. Čas a měření času Protože měření času hraje v soutěži významnou roli, organizační výbor zajistí, aby každému soutěžícímu byl čas startu a cíle každého z kol přesně vyznačen a zaznamenán kvalifikovanými oficiálními osobami používajícími synchronizované časomíry. Každý soutěžící bude vybaven časovou kartou nebo odpovídající spolehlivou náhradou pro každou soutěž. Omyl na trati Každý omyl na trati musí být opraven z místa začátku omylu pod trestem diskvalifikace. Pokud není oprava omylu na trati proveditelná anebo v nejvyšším zájmu koně, může komise rozhodčích určit náhradní trasu ekvivalentní vzdálenosti ve stejném terénu. Tuto náhradní trasu musí soutěžící projet tak, aby absolvoval všechny veterinární uzávěry v řádném pořadí a při splnění daného časového limitu. V těchto případech bude soutěžící hodnocen jen ve smyslu dokončení soutěže. Může za svůj výkon získat certifikát způsobilosti nebo se mu výkon může započítat do plnění kvalifikačních kritérií, nemůže se však ucházet o cenu kondice a nemůže být hodnocen ani jako jednotlivec ani jako člen družstva. Cena kondice (best condition award) Organizační výbor může vyhlásit Cenu kondice ve všech vytrvalostních soutěžích FEI. Cílem této ceny je najít koně, který je po dokončení soutěže v nejlepší kondici, přičemž se umístil mezi nejlepšími koňmi (maximálně prvních 10 koní). Cena kondice. 174 Ceny a slavnostní předávání cen Ceny musí být uděleny všem soutěžícím, kteří úspěšně dokončili tra. Pro ceny ve vytrvalostních soutěžích není určená minimální hodnota. Pravidla pro rozdělování finančních cen jsou stanovená ve všeobecných pravidlech FEI. Slavnostní předávání cen Veterinární komise by měla vyloučit z účasti na slavnostním předávání cen jakéhokoliv koně ve špatném stavu. Dekorování a předávání cen by mělo být provedeno co nejdříve po skončení závodů podle rozhodnutí sboru rozhodčích. 15. 5. 6. Veterinární kontroly a vyšetření koní Veterinární vyšetření (veterinary examination) První vyšetření se uskuteční co nejdříve po příjezdu koní do místa ustájení, ale rozhodně před povolením vstupu koní do jim přidělených boxů. Kontroly koní (horse inspections) Vstupní kontrola (First inspection): v zásadě by měla být provedena jeden den před startem soutěže veterinární komisí společně se sborem rozhodčích. Provede se podle standardů pro všechny veterinární kontroly, které jsou uvedeny níže, přičemž se veterinární komise zaměří na následující: tepová frekvence, dýchací soustava, všeobecný stav, posouzení chodů, bolestivost, otevřené rány, poranění, rozsah pohybu a jiné náležitosti a aspekty, které je možné kdykoliv podle potřeby doplnit do veterinární karty. Není- li možno na národních závodech zajistit vstupní kontrolu den před zahájením soutěže, provede se s dostatečnou časovou rezervou před zahájením soutěže. Kontroly všeobecně: pokud jde o úlohu veterináře, není rozdíl mezi první a závěrečnou kontrolou. Jsou používány stejné standardy pro posuzování schopnosti pokračovat v soutěži, jak z hlediska metabolického, tak z hlediska posuzování čistoty chodů. Ve vyhrazených prostorách pro veterinární kontroly by měl být brán ohled na jezdce a koně, kteří jsou vystaveni tlaku intenzivní soutěže, a to v tom smyslu, že by zde mělo být zajištěno klidné a tiché prostředí, přičemž je úkolem sboru rozhodčích a komisařů zajistit dodržování tohoto nařízení. Povinné opakované kontroly (re-check): veterinární komise v součinnosti se sborem rozhodčích stanoví, ve kterých veterinárních uzávěrách bude požadovat předvedení koně na povinnou opakovanou kontrolu schopnosti pokračovat v soutěži, která se uskuteční ne víc než 15 min před stanoveným časem odchodu daného soutěžícího z veterinární uzávěry. Vyžádané opakované kontroly (re-check): veterinář provádějící kontrolu koně může jeho jezdce požádat o opakované předvedení koně během jeho povinné přestávky a 15 minut před startem, pokud má stále obavy o to, zda zdravotní stav koně mu dovolí pokračovat v soutěži. Toto pravidlo je určeno pro poskytnutí výhody v případě pochybností ohledně schopnosti koně pokračovat v soutěži. 175 Kontrola ve veterinární uzávěře (vet gate inspection): První povinná kontrola na konci každého kola. Opakovaná kontrola ve veterinární uzávěře (vet gate re inspection): Pokud je během kontroly ve veterinární uzávěře tepová frekvence koně vyšší než je stanovená hodnota pro danou kontrolu, může být kůň během stanoveného času předveden podruhé. Jezdci by měli velmi dobře znát anatomii, morfologii a fyziologii koní (Hipologické muzeum Slatiňany). Závěrečná kontrola (final inspection) Závěrečná kontrola se uskutečňuje poté, co kůň překročí cílovou čáru. Povolené je jen jedno předvedení. Tepová frekvence Koním s abnormálně vysokou tepovou frekvencí (TF) nebo s TF vyšší než je stanoveno v rozpise, resp. upraveno sborem rozhodčích na základě doporučení veterinární komise, nebude povoleno pokračovat v soutěži a bude se u nich mít za to, že se nekvalifikovali do dalšího kola soutěže. Všechny abnormální srdeční ozvy se musí zaznamenat. Dýchací soustava Abnormality ve frekvenci nebo charakteru dýchání, u kterých veterinární komise předpokládá, že mohou ohrozit bezpečnost koně, budou důvodem k vyloučení. Všeobecný stav Může být změřena teplota a budou vyšetřeny sliznice. Koně v obecně špatném stavu nebo s abnormálně vysokou teplotou budou vyloučeni. 176 Nepravidelnost – nečistota chodů: Kůň vykazující nepravidelnosti chodů na první nebo v závěrečné kontrole nebo na jakékoli kontrole během soutěže na trati, které jsou jednoznačně pozorované v klusu nebo v jiném ekvivalentním chodu, při hodnocení koně na ruce na volné otěži směrem od veterináře a zpět bez předchozích ohybových zkoušek a hluboké palpace končetin, které způsobují koni bolest, nebo ohrožují jeho schopnost bezpečně podat sportovní výkon, bude vyloučen ze soutěže a nekvalifikuje se do dalšího kola. V zásadě by kontrola chodů měla být provedena na rovném a pevném povrchu. Pokud po prvním předvedení koně má veterinář pochybnosti o způsobilosti koně pokračovat v soutěži, bude kůň předveden před komisí složenou ze tří veterinářů. Jakýkoliv neobvyklý rys chodů koně musí být zaznamenán do veterinární karty koně, nezávisle na tom, zda je to důvod pro vyloučení nebo ne. Bolestivost, otevřené rány, poranění: Jakýkoliv výskyt bolestivosti, otevřených ran a poranění v dutině ústní, na končetinách a po těle, včetně podrážděných míst v oblasti podbřišníku a sedla musí být zaznamenán. Pokud by účast nebo pokračování v soutěži s jistotou vážně zhoršilo stav jakéhokoli zranění nebo prohloubilo bolestivost, nebude umožněno koni pokračovat v soutěži. Individuální veterinární karty Individuální veterinární karty (vet cards) musí být vyplněny před první veterinární kontrolou a musí se doplňovat při každé veterinární kontrole. Závěrečná kontrola (final inspection) Kůň se kvalifikuje pro předvedení před veterinární komisi na závěrečnou kontrolu, když jeho tepová frekvence dosáhne maximálně 64 tepů/min 30 min po překročení cílové čáry. Koně, kteří nesplní tato kritéria nebudou zařazeni do vyhodnocení, ale i tak musí být předvedeni před veterinární komisi do 30 min po překročení cílové čáry. Na velkých hipologických výstavách se odborníci snaží seznámit širokou jezdeckou veřejnost se stavbou a funkcí kostry a svalů koně. 177 V každém případě musí být koni změřen a zapsán tep do veterinární karty v čase stanoveném v rozpise. Účelem závěrečné kontroly je posoudit, zda je kůň stále způsobilý pokračovat v soutěži, zda je po obvyklé přestávce schopen s jezdcem v sedle absolvovat další úplné kolo, přičemž tato kontrola je provedena stejným způsobem jako kontroly předcházející, jsou v ní vykonávány stejné úkony a posuzována stejná kritéria jako při kontrolách na trati, ale s tou výjimkou, že je povolen jen jeden vstup. Každý kůň bude kontrolován se svou veterinární kartou. Na všech jednodenních vytrvalostních soutěžích na 160 km nebo na dvou - a vícedenních soutěžích s průměrnou délkou 100 km na den musí všichni soutěžící koně zůstat v areálu ustájení soutěže, aby zůstali pod veterinárním dohledem minimálně 24 hod. po dojezdu do cíle nebo po kratší dobu, pokud VK povolí dřívější odjezd. 15. 6. Významná místa, koně a jezdci v ČR a ve světě Významná závodiště pro soutěže vytrvalosti v ČR Janova Hora, Vítkovice v Krkonoších, Kozolupy, Zábřeh na Moravě, Most, Vilémov, Mikulov Nejlepší vytrvalostní koně Koryna, Sumika, Cezario Manfréd, Chosita, Arsan, Ahmed Nejlepší vytrvalostní jezdci Barbora Křenská, Vladimíra Kyselá, Petr Jadlovský, Helena Terberová, Barbora Plugová Svět Místa organizací významných mezinárodních závodů Světové jezdecké hry, Řím, Káhira, Doha (Katar), Santo Domino (Chile), Front Royal (USA), Barcelona, Fort Riley (USA), Dubai, Compiegne (FRA), Florac (FRA), Abu Dhabi Nejlepší světoví vytrvalostní koně Skisos Omar, R.O. Grand Sultan, Pieraz, High Winds Jedi, Varoussa, Dynamik, Nida, Nelson, Bowmann, Alex Raggio di Sole, Fifi du Bagnas, Castlebar Treaty, Crystal Flyer, Nobby, Ciel Orientál, SAS Alexis, Hanaba du Bois Nejlepší světoví vytrvalostní jezdci Cassandra Schuler, Becky Hart, Daniele Kanavy, Valerie Kanavy, Maya Killa Perringérard, Šejk Ahmed al Maktoum, Antonio Rosi, Sunny Demedi, Margret Wade, Saeed Abdullah al Ketbi, Maria M. A. Poton, šejk Mohamed bin Rashid al Maktoum, šejk Hamdan Mohamed al Maktoum, Jean Phillipe Frances 178 15. 7. Divácký zájem a význam disciplíny Také soutěže vytrvalosti jsou specifické svým rozsahem a tak diváci patří většinou k příznivcům soutěží nebo k opravdovým nadšencům pro tuto disciplínu. Výjimky vysoké divácké účasti můžeme zaregistrovat při organizování významných závodů na úrovni mistrovství nebo mezinárodních závodů a nebo, pokud je závod skombinován s dalším programem, který dokáže diváky udržet na trati či v místě startu a dojezdu. Soutěže endurance mají před sebou ještě velkou budoucnost, protože jsou nejvíce spjaty s přírodou, nižší kategorie mají nejblíže k dlouhým vyjížkám krajinou a tak se určitě v budoucnu najde hodně jezdců, kteří se z rekreačního ježdění dají na organizovaný vytrvalostní sport. Ve vyšších soutěžích jde o zcela jiné podmínky tréninku, který je založen na vynikajících znalostech fyziologie tréninku koně a vyžaduje pravidelnost a systematičnost tréninku jako každá jiná jezdecká disciplína. Pro mnohé jezdce a koňaře je vytrvalostní ježdění ještě poněkud neznámá disciplína a tak by bylo užitečné se vydat na nejbližší závody endurance a proniknout do této krásné a se stupňující se obtížností velmi náročné disciplíny. Možná se vám s ní podaří časem proniknout i do neznámého arabského světa. Tam jsou vytrvalostní soutěže stále populárnější a Evropany tak může lákat v rámci pořádání mezinárodních závodů i poznávání nových zemí a odlišných kultur. 179 15. 8. Test – soutěže vytrvalosti 1. Jak jsou označeny mezinárodní závody ve vytrvalosti? a) CAI b) CEI c) CVI 2. Jaké plemeno je nejvhodnější pro využití v soutěžích vytrvalosti? a) anglický plnokrevník b) český teplokrevník c) arabský plnokrevník 3. Koeficient přepočtu pro těžký terén je: a) 1,2 b) 1,4 c) 1,6 4. Na mezinárodních závodech mohou soutěžit jezdci již od: a) 12 let b) 14 let c) 16 let 5. Národní závody stupně Z se jezdí na vzdálenost: a) 0 – 39 km b) 40 – 54 km c) 55 – 79 km 6. Kolika tepů musí kůň dosáhnout za příslušnou časovou jednotku v soutěžích CEI jedna hvězda? a) 56 tepů do 20 minut b) 64 tepů do 20 minut c) 64 tepů do 30 minut 7. Kolik dní odpočinku (jak dlouhou přestávku) musí mít kůň, který absolvoval mezinárodní závody na více než 80 km? a) 10 dní b) 20 dní c) 30 dní 8. Kdy byla vytrvalost jako samostatná disciplína zařazena pod FEI? a) 1982 b) 1992 c) 2002 9. Kdo je naším nejčastějším mistrem republiky v soutěžích vytrvalosti? a) Helena Terberová b) Barbora Pflugová c) Petr Jadlovský 10. Kde se konalo mistrovství světa v soutěžích vytrvalosti v roce 2006? a) v Dubai b) v Káhiře c) v Cáchách 180 16. Reining Národní závody v reiningu CRN, mezinárodní závody reiningu CRI 16. 1. Základní charakteristika a cíl Reining patří mezi westernové disciplíny. Ty bychom mohli v zásadě rozdělit do několika soutěžních skupin: nejdůležitější jsou tři následující - drezurní soutěže, rychlostní soutěže a cutting nebo-li práce s dobytkem. V reiningu jde o předvedení drezurních cviků, které vycházejí z původních úkonů používaných při práci s dobytkem hlavně v Severní Americe. Z těchto cviků byly sestaveny úlohy, které soutěžící musí co nejpřesněji předvést před rozhodčími. Reining je disciplínou, která má za cíl ukázat sportovní schopnosti koně westernového typu v prostoru závodiště. Při reiningové soutěži musí jezdci předvést jednu z několika schválených úloh. Každá úloha zahrnuje malé pomalé kruhy, velké rychlé kruhy, letmé přeskoky, rollbacky, spiny, couvání a sliding stopy, které jsou typickým znakem reiningového koně. Cviky Rozhodčí posuzují koně podle toho, jak provedou cviky předepsané pro každou úlohu. Všechny úlohy jsou rozděleny do 7-8 skupin cviků. Požadované cviky jsou následující: Krokem na střed (walk-in) Krokem dojde kůň od vchodu do středu arény, kde začíná úlohu. Musí vypadat uvolněně a sebevědomě. Jakýkoliv projev strachu a s tím spojené zastavování 181 a rozcházení a neustálé opravování je chyba, která musí být zaznamenána podle své závažnosti. Stopy (sliding stops) Stop je cvik, při němž kůň přejde ze cvalu do zastavení a přitom drží zadní nohy, které kloužou po zemi, pevně pod sebou. Kůň začíná stop ohnutím zádě, sklouzne zadníma nohama pod tělo a v jednom okamžiku pokračuje v pohybu vpřed, přičemž se zadní nohy dotýkají země a přední nohy klušou. Během stopu pokračuje kůň po rovné čáře, zadní nohy neustále v kontaktu se zemí. Spiny (spins) Spiny představují sérii otoček o 360 stupňů, které jsou prováděny na stojící (vnitřní) zadní noze. Pohyb koně při spinu zajišuje vnější zadní noha a přední nohy. Mezi zemí a přední nohou je neustálý kontakt. Zá je před začátkem spinu na jednom místě a musí tak zůstat i během něj. Pro rozhodčího je jednodušší sledovat, zda se kůň hne z místa, než sledovat vnitřní nohu. Tak se může lépe zaměřit na jednotlivé části spinu (rychlost, provedení, plynulost, jemnost). Rollbacky (rollbacks) Rollbackem se míní otočení o 180 stupňů (čelem vzad). Celý se skládá z nájezdu na stop, otočení ramen opačným směrem (noha přes nohu) a naskočení do cvalu – to vše jako jediný pohyb bez ztráty kmihu. V popisu reiningových úloh je napsáno bez výdrže, nicméně malé zaváhání pro srovnání nohou nebo nabytí rovnováhy se za výdrž nepovažuje. Kůň nesmí při rollbacku vykročit vpřed ani vzad. Kruhy (circles) Kruhy, které mají předepsanou velikost a rychlost, se provádí ve cvalu, což demonstruje ovládání koně, ochotu nechat se vést, stupeň obtížnosti v rychlosti a změny rychlosti. Kruhy musí být prováděny na předem stanoveném místě v aréně a musí mít všechny jeden střed. Rozdíl v rychlosti a velikosti mezi malým pomalým a velkým rychlým kruhem musí být zřetelný. Samozřejmě velikost i rychlost pravých kruhů musí odpovídat velikosti a rychlosti levých kruhů. Couvání (backups) Couvání je cvik, při němž se kůň pohybuje směrem vzad na rovné čáře na předepsanou vzdálenost. Minimální požadovaná vzdálenost je 3 m. Výdrž (hesitate) Výdrž je cvik, který ukazuje schopnost koně stát v naprostém klidu po určenou dobu. Při výdrži musí být kůň uvolněný a nesmí se vůbec pohnout. Na konci každé úlohy je předepsaná výdrž, aby bylo zřejmé, že je úloha skončena. Letmé přeskoky (lead changes) Letmý přeskok je cvik, při němž kůň při změně směru vyměňuje vedoucí přední a následně i zadní nohu. Tento cvik musí být proveden ve cvalu, přitom nesmí kůň změnit chod nebo rychlost. Kůň musí přeskočit na jednom místě, které je přesně popsáno v úloze. Celý přeskok musí být proveden během jednoho cvalového skoku, jinak dojde k penalizaci. Projíždění arény (run downs, round-arounds) Toto jsou cviky, kdy kůň projíždí bu středem arény nebo podél stěn, cviky by měly demonstrovat ovládání koně a postupné zvyšování rychlosti při nájezdu na stop. 182 16. 2. Vznik Vznik westernového ježdění můžeme hledat v 18. a 19. století, když se již intenzivněji osídlovala Severní Amerika a noví obyvatelé se snažili o chov dobytka, ovšem vzhledem k rozlehlosti země, v daleko větších stádech. Taková stáda již nešlo obcházet pěšky a bylo nutné si vzít na pomoc koně. Ti museli majiteli stáda či jeho zaměstnancům dopomoci například k chytání zbloudilých jedinců, k oddělování jednotlivých kusů od stáda – zpravidla při třídění mladého dobytka, při veterinárních zákrocích nebo z důvodů chovatelských či konzumních. Koně si museli na skot zvyknout a nesměli se bát ani nebezpečných rohů býků a krav, ani velikosti dobytka a v krajních mezích ani jeho útočnosti. Koně tím pádem museli být rovněž odvážní, obratní a dobře ovladatelní. Museli reagovat na rychlé povely a poměrně neurvalé způsoby jízdy některých kovbojů. Museli se umět rychle rozběhnout z místa vpřed a prudce zastavit u vybraného jedince ze stáda. Když bylo třeba, museli se i rychle otočit, zacouvat, znovu se otočit a cvalem pokračovat vpřed. A třebaže se 365 dní v roce na farmách a rančích pracovalo, přesto si rančeři a jejich personál našli čas na různé oslavy a přehlídky. Tam si mezi sebou dokazovali, kdo umí lépe ovládat své pracovní koně, kdo je rychlejší a obratnější. Z těchto přehlídek a setkání se časem vyvinuly soutěže s danými pravidly. Počátky takového soutěžení můžeme rovněž hledat v 19. století, ale výrazného rozvoje dosáhly tyto disciplíny hlavně v druhé polovině 20. století. Jízda na koni v Americe byla rovněž do prvních staveb železnic v 2. polovině 19. století jedinou možností, jak se na velké vzdálenosti přemísovat. Koně našli velké uplatnění tedy nejenom v zemědělství, v dopravě lidí a nákladů, ale i v dopravě pošty. Pony Express Vznik Pony Expressu v roce 1860 měl velký význam pro spojení východu se západem Severní Ameriky. Pony Express existoval pouze krátce (8. 4. 1860 – 24. 10. 1861) a o život ho nepřipravila železnice, ale vynález telegrafu. Nicméně ideály Pony Expressu zanechaly za sebou mnoho nostalgických vzpomínek a v naší zemi byly dokonce první vlaštovkou v polovině 80. let 20. století, která sem přinesla zájem o westernové ježdění v širším měřítku. První Československý pony express se uskutečnil v roce 1985 a jel se ze Stříbrné Lhoty u Mníšku pod Brdy do Suchdola nad Odrou. Trasa měřila přes 400 km a po dvacetikilometrových úsecích se většinou střídali dva jezdci, kteří si předávali symbolickou poštu v brašnách. Ohlas na tuto akci byl velký a tak přibylo hned několik nových tras – jižní Čechy, severní Čechy a napojení do Německa (tehdy zatím jen do NDR) ad. Ač na účastníky těchto akcí bylo nazíráno téměř jako na protistátní živly, podařilo se akci i lidem přežít a z mnoha jezdců pony expressu se stali časem i soutěžní jezdci mnoha westernových disciplín. 183 Westernové ježdění si získalo ve velmi krátké době v naší zemi hodně příznivců. V počátcích vzniku westernového ježdění v Čechách kolovala mezi mnoha jezdci představa, že westernové ježdění je hlavně o westernovém sedle, kovbojském klobouku, ostrých pákách a dlouhých ostruhách s hvězdicovými kolečky. Že se bezhlavě a rychle cválá po jakémkoliv terénu, včetně asfaltu a že to koně musejí bez problémů zvládnout. Když se na vlastní kůži přesvědčili, že to takto rozhodně nefunguje, začali se někteří pídit po informacích ze zahraničí. V závěru 80. let 20. století se k nám dostala první pravidla pro westernové ježdění, kde ještě byly pohromadě jak drezurní (western pleasure, reining, trail…), tak rychlostní soutěže (barrel racing, pole bending…). V průběhu 90. let se v naší zemi již začala konat mistrovství republiky v řadě výše uvedených westernových disciplín. Tak se začala kultivovat příprava i samotné předvedení koní. Ubylo prvků, které byly spíše efektním doprovodem projevu a přibylo správného tréninku a korektního soutěžení. Výhrou pro příznivce westernového ježdění bylo zařazení jedné z řady westernových disciplín – reiningu - pod Mezinárodní jezdeckou federaci. Stalo se tak v roce 2000, dva roky před konáním Světových jezdeckých her v Jerez de la Frontera. Od té doby se v pravidelných dvouletých intervalech konají mistrovství světa, kterých se začali účastnit i naši nejlepší reiningoví jezdci. Přijetí reiningu do FEI disciplín První mistrovství světa První mistrovství České republiky 2000 2002 2002 184 Jerez de la Frontera Nová Amerika u Jaroměře 16. 3. Výběr koní Soutěžním nárokům reiningu nejvíce vyhovují koně plemene quarter horse. Pokud se podíváte na výsledky světových šampionátů v této disciplíně, jsou tam uvedeni v podstatě samí quarteři. Reining je možné provozovat i s jinými americkými westernovými plemeny jako jsou appaloosy, pintové a další, dokonce můžete používat i českého teplokrevníka a různá evropská plemena, ale na umístění v evropském či světovém měřítku to určitě stačit nebude. Asociace chovatelů quarter horse má zpracované informace, které linie a rodiny jejích koní jsou nejúspěšnější z amerického a v podstatě z celosvětového pohledu. Snad jen ve stručnosti bychom si měli uvést, že typickými znaky quarterů je kompaktní stavba těla, strmější lopatka, nevýraznější kohoutek, kratší hřbet a dobře vázaná bedra a velmi dobré osvalení (koneckonců i z těchto důvodů se tito koně fotografují po vzoru skotu mírně šikmo ze zadu, aby vynikla právě výborně osvalená zá a nefotí se v našem evropském zootechnickém postoji). 16. 4. Výběr jezdců Paleta lidí, kteří se věnují reiningu, je velmi pestrá. Zde zřejmě neexistuje nějaké výrazné omezení či pravidlo, nebo této disciplíně se věnují jak ostřílení hoši, dokonce i trochu při těle, tak subtilní dívky. Nejvýznamnější je cit pro koně a pro tuto disciplínu. Důležitý je pravidelný cílevědomý trénink, tedy smysl pro povinnost, důslednost a znalost míry vhodného tréninku. Jezdci reiningu i ostatních westernových disciplín by měli mít velké znalosti v oblasti péče o koně, o plemenech koní, o historii westernového ježdění, o klasickém drezurním ježdění a hlavně o adekvátních metodách tréninku. V malíčku by měli mít i sportovní pravidla. 16. 5. Pravidla 16. 5. 1. Soutěžní a cvičný prostor Úlohy se jezdí dle psaných pokynů, nikoliv podle nákresu. Kreslené schéma úlohy je pouze všeobecným vodítkem, jak bude vypadat úloha v aréně. Značky jsou umístěny na stěně nebo ohrazení kolbiště dle následujících pokynů: a) ve středu kolbiště b) nejméně 15 m od konce kolbiště Tam, kde je v úloze zakreslen sliding stop za značkou, musí kůň začít stopovat poté, co mine příslušnou značku. 185 Pokud se nesoutěží v hale, musí být i venkovní plochy vhodné a bezpečné. 16. 5. 2. Úlohy a kategorie závodů Všichni koně jsou posuzováni okamžitě, jakmile vjedou do arény a rozhodování končí po posledním cviku. Jakákoli chyba, která se stane před začátkem úlohy bude také posuzována. Rozhodnutí všech rozhodčích jsou konečná. Úloha č. 1 1. Cvalem ke vzdálené stěně arény, minout koncovou značku a udělat levý rollback, bez výdrže. 2. Cvalem k protilehlé stěně arény, minout koncovou značku a udělat pravý rollback, bez výdrže. 3. Cvalem minout středovou značku a udělat sliding stop. Zacouvat do středu arény nebo alespoň 3 m. Výdrž. 4. Udělejte čtyři spiny vpravo. Výdrž. 5. Udělejte čtyři a čtvrt spinu vlevo tak, že hlava koně směřuje k levé stěně nebo k hrazení. Výdrž. 6. Dokončete tři kruhy na levou nohu, první kruh je velký a rychlý, druhý malý a pomalý, třetí velký a rychlý. Přeskok (letmý) uprostřed arény. 7. Dokončete tři kruhy na pravou nohu, první kruh je velký a rychlý, druhý malý a pomalý, třetí velký a rychlý. Přeskok (letmý) uprostřed arény. 8. Začněte velký rychlý kruh vlevo (vedoucí noha je levá), ale neuzavírejte jej. Cvalem podél pravé stěny, minout středovou značku a udělat sliding stop, minimálně 6 m od stěny (hrazení). Výdrž demonstrující ukončení úlohy. Jezdec musí sesednout a ukázat příslušnému rozhodčímu uzdění. 186 Úloha č. 2 Začátek této úlohy je ve středu arény čelem k levé straně či k hrazení. 1. Zahájení cvalem na pravou nohu, udělejte tři kruhy: první malý pomalý, druhé dva velké a rychlé. Přeskok (letmý) ve středu arény. 2. Dokončete tři kruhy vlevo (vedoucí noha je levá): první malý a pomalý, druhé dva velké a rychlé. Přeskok (letmý) ve středu arény. 3. Pokračujte cvalem na kruhu na pravou nohu. Uprostřed krátké stěny arény obrat ke středu arény a cválejte středem arény k jejímu protilehlému konci, minout koncovou značku a udělat pravý roll-back, bez výdrže. 4. Cválejte středem arény k její protilehlé stěně, minout koncovou značku a udělat levý roll-back, bez výdrže. 5. Cvalem ke středu arény, minout středovou značku a udělat sliding stop. Zacouvat do středu arény nebo minimálně 3 m. Výdrž. 6. Udělejte čtyři spiny vpravo. Výdrž. 7. Udělejte čtyři spiny vlevo. Výdrž demonstrující ukončení úlohy. Jezdec musí sesednout a ukázat příslušnému rozhodčímu uzdění. Reining freestyle Cviky reiningu mají svůj původ v pohybech, které musí vykonat při své práci honácký kůň, a které byly vypracovány na vysokou soutěžní úroveň, která dnes existuje. Reining freestyle poskytuje příležitost nejen tvořivě využít těchto cviků, ale i možnost rozšířit je prostřednictvím hudby a choreografie. Jezdci využívají hudby k tomu, aby předvedli sportovní schopnosti koně způsobem, který oslovuje diváky. Při freestyle reiningu je hudba povinná. Povinné cviky freestyle reiningu: Minimálně 4 po sobě následující spiny vpravo. Minimálně 4 po sobě následující spiny vlevo. Minimálně 3 zastavení. Minimálně 1 přeskok v cvalu vlevo. Minimálně 1 přeskok v cvalu vpravo. Jezdci mohou být posuzováni pouze v jízdě obkročmo. Jezdci mohou používat obou rukou (stejně jako jedné nebo bez držení) a jakéhokoli uzdění povoleného pravidly reiningu FEI, stejně jako snaffle nebo hackamore (pozn. snaffle nebo hackamore jsou povoleny pouze v soutěžích freestyle). Snaffle (stihlové udidlo) musí být hladkým lomeným udidlem (obvyklé kroužky kulaté, olivové nebo ve tvaru „D“), s kroužkem, které nesmí být větší než 10 cm a menší než 5 cm. 2,5 cm od lícnice ke středu udidla musí mít minimální průměr 0,6 cm s postupným klesáním ke středu snafflu. Vhodný podbradní řemínek je nezbytný, nejsou však přípustné podbradní řetízky. Pletený surový rawhide nebo kožený bosal lze použít místo snaffle, ale nesmí mít větší průměr než 2 cm na lícnici, kde musí být minimální prostor na 2 prsty (asi 3 cm) mezi bosalem a nosem koně. Pod čelistí nebo ve spojení s bosalem nesmí být žádný kov. Nesplnění všech předepsaných cviků nebo nedodržení časového limitu má za následek hodnocení „score 0“. 187 Přídavné cviky jako rollback, couvání, změny rychlosti a další nereiningové cviky jako je half pass a side pass jsou ve freestyle reiningu přípustné a budou vhodně ohodnoceny. Přípustné je případné opakování povinných cviků, ale jejich hodnocení budou pouze přičítána nebo odčítána od existujícího hodnocení, které bylo uděleno za požadované cviky. Časový limit je maximálně 4 minuty, včetně jakéhokoli úvodu. Limit se počítá od začátku hudby nebo od začátku úvodu (podle toho, které je první) a skončí s hudbou. Kostýmy jsou dovoleny, ale nepožadují se. Důraz se klade na předvedení reiningových cviků v souladu s hudbou. Rekvizity se dovolují, ale nesmí nikdy zakrýt rozhodčím pohled na koně. Použití rekvizit nezvýší skóre. Rozhodování volného stylu reiningu Požadované cviky ve volném stylu budou ohodnoceny výsledkem, založeným na technickém provedení, které hodnotí techničtí rozhodčí a používají k tomu výsledkových listin pro volný styl. Přechodové cviky a další cviky, které nejsou specifikovány jako reiningové, budou odpovídajícím způsobem hodnoceny v určené kolonce a budou započítány jako výsledek jednoho cviku. Pokud rozhoduje rozhodčí pro umělecký dojem, tito rozhodčí pak musejí mít výsledkovou listinu pro volný styl a zahrnou do ní známky hodnotící předvedení. Rozhodčí pro určení pořadí v případě rovnosti - jeden rozhodčí (nikoli rozhodčí pro umělecký dojem), bude určen před soutěží ve volném stylu jako rozhodčí pro určení pořadí v případě rovnosti. V případě, že přece jen dojde k rovnosti umístění (nebo k němu dojde u jednoho z rozhodčích), k určení pořadí dojde podle technických známek. V případě, že i pak zůstává stejné umístění, budou jezdci, kteří dosáhli rovnosti, prohlášeni spoluvítězi. Měřiče potlesku nebo rozhodčí pro umělecký dojem by neměli mít více než 20 procent kombinovaného výsledku a mělo by se jich užívat společně v souvislosti s minimálně se dvěma schválenými rozhodčími. Organizační výbor si ponechá právo rozhodnout o hudbě nebo oblečení, které mohou být nevhodné nebo urážející ducha a povahu závodu. Organizační výbor také určí použití speciálního osvětlení. Kategorie mezinárodních závodů v reiningu CRI Při těchto závodech mohou být vyhodnoceni pouze jednotlivci. CRI jsou v kalendáři FEI rozděleny na kategorii A a kategorii B. V kategorii A je předepsána celková peněžní výhra 15.000,- CHF a více a v kategorii B je peněžitá výhra do částky 14.999,- CHF. 188 Kromě finanční odměny udělají radost i pamětní sošky ze závodů. CRIO Na CRIO musí být vyhodnoceni jednotlivci i družstva. Každá národní federace může přihlásit pouze jedno družstvo. K tomu, aby soutěž družstev mohla být uznána jako oficiální soutěž, musí se jí zúčastnit minimálně 3 družstva. Každé družstvo se musí skládat z nejvýše 4 soutěžících, kteří musí být stejné národnosti. Výsledky tří nejlepších členů týmu se započítávají do konečné klasifikace. Do soutěže lze také připustit družstvo skládající se ze 3 soutěžících. 16. 5. 3. Jezdci Oblečení jezdců Všichni jezdci musí mít při soutěži vhodné westernové oblečení. To znamená košili s límcem a dlouhým rukávem, kovbojské boty a westernový klobouk nebo bezpečnostní helmu. Kvalifikace Každý jezdec se může od roku, ve kterém dosáhne 18-ti let, zúčastnit všech závodů v reiningu (CRI, CRIO a mistrovství), bu v soutěži jednotlivců, nebo jako člen družstva, pokud se kvalifikuje. Národních reiningových soutěží se smí zúčastnit jezdec ve věku od 12 let. 189 Třídy podle věku startujících jezdců Reining amatér - je určen pro koně starší 4 let a pro jezdce amatéry - kůň může být předváděn na jakémkoli povoleném udidle v závislosti na věku koně (třída junior, senior). Reining mládež - je určen pro koně starší 4 let (pro dolní limitující věkovou hranici 4 let je rozhodný rok narození, ne datum narození) - je určen pro jezdce od 12 do 18 let. U dětí do15 let je nezbytný souhlas rodičů nebo zákonných zástupců - kůň může být předváděn na jakémkoli povoleném udidle v závislosti na věku koně (třída junior, senior). Reining Open Jackpot All Ages - je určen pro koně starší 4 let - je třídou otevřenou, je určena pro všechny kategorie jezdců - probíhá dvoukolově, přičemž do celkového hodnocení se započítávají výsledky z obou kol - kůň junior (do věku 5 let) může být předváděn na povoleném kroužkovém udidle a hackamore obouručně vedený nebo na povoleném pákovém udidle jednoručně vedený - kůň senior (starší 6 let) může být předváděn pouze na povoleném pákovém udidle, pouze jednoručně vedený Účast ve třídě reining amatér Podmínky pro národní soutěže Ve třídě reining amatér může startovat osoba starší 12 let, která v posledních 24 měsících nesoutěžila, netrénovala nebo nepomáhala trénovat koně za odměnu, peněžitou či jinou, přímo nebo nepřímo; neobdržela odměnu za výuku jiné osoby v tréninku koně nebo jízdě na koni. Peněžité nebo věcné výhry v soutěžích se za odměnu ve smyslu tohoto odstavce nepovažují. Osoba, která chce startovat v soutěži ve třídě reining amatér, musí na přihlášce k soutěži vlastnoručním podpisem potvrdit prohlášení, že splňuje podmínky pravidel pro účast v této třídě. Bez tohoto písemného prohlášení nemůže v soutěži startovat. 16. 5. 4. Koně Výstroj Je dovoleno používat pákového udidla, které je složeno z jednoho nebo dvou spojených kusů (nacházejících se v hubě koně) a ramen páky. Stíhlová ani páková udidla nesmí mít mechanické doplňky a musí mít vlastnosti standardního westernového udidla. Standardní westernové udidlo má tyto náležitosti: Délka ramene páky je maximálně 21,5 cm. Ramena mohou být pevná nebo volná. Udidlo musí být kulaté, oválné nebo olivové, hladké a kovové bez 190 potažení o průměru 0,6 až 1,9 cm, měřeno 2,5 cm od lícnice. Může být prokládané, ale musí být hladké nebo potažené latexem. Pákové udidlo s výčnělky pod plochou udidla není povoleno. Výška ohybu udidla nesmí být vyšší než maximálně 8,9 cm, přičemž jsou povoleny rollery a potahy. Lomená udidla, half-breeds a spades jsou standardní. Slipová nebo roubíková udidla - udidla, která jsou v ústní části spojená kroužkem nebo plochá pólová udidla nejsou povolena. S výjimkou freestyle reiningu, je dovoleno užívat k držení otěží jen jedné ruky, kterou nelze střídat. Ruka musí být sevřena kolem otěží, je pouze dovoleno držet ukazováček mezi rozpojenými otěžemi. Porušení tohoto pravidla má za následek nulové hodnocení („score 0“). Obouruční vedení je přípustné na národních soutěžích výhradně při použití kroužkového udidla, a to pouze v případě, že je jeho použití pro danou soutěžní třídu povoleno. Při použití pákového udidla jsou otěže drženy vždy jen v jedné ruce. Při použití pákového udidla je vždy požadováno užití podbradního řemínku nebo řetízku. Musí být minimálně 1,27 cm široký, ležet na plocho směrem k čelisti. Kroucený podbradní řemínek nebo podbradní řetízek s výčnělky a nebo z drátu není povolen. Jsou zakázány provazové nebo kožené bosaly opletené drátem nebo s mechanickými doplňky. Dále je zakázáno používání průvlečných otěží, nánosníku, elektrošoku, bičů nebo holí, vyvazování ocasu, které by měnilo jeho pohyb. Věkové omezení dle stáří koně Reining junior - je určen pro mladé koně do pěti let věku (pro horní limitující věkovou hranici 5-ti let je rozhodný rok narození, ne datum narození) - kůň může být předváděn na kroužkovém udidle a hackamore obouručně vedený nebo na pákovém udidle jednoručně vedený - koně mohou předvádět všechny kategorie jezdců Reining senior - je určen pro koně šestileté a starší (pro spodní limitující věkovou hranici 6-ti let je rozhodný rok narození, ne datum narození) - kůň může být převáděn pouze na pákovém udidle jednoručně vedený - koně mohou předvádět všechny kategorie jezdců Koně musí být nejméně šestiletí, aby se mohli kvalifikovat. Klisny kojící nebo ve vysokém stupni březosti, se závodů zúčastňovat nesmějí. 16. 5. 5. Hodnocení Bodové hodnocení Bodové hodnocení je založeno na kladné číselné stupnici, kde 70 bodů značí průměr. Jednotlivé cviky jsou hodnoceny po půl bodech od nejnižšího dílu – 1 a půl (velmi špatná jízda) po nejvyšší + 1 a půl (excelentní jízda) a hodnocení 0, které znamená, že byl cvik proveden správně (korektně), avšak bez jakéhokoliv stupně obtížnosti. 191 Celkový součet bodů se přičítá k základu 70 bodů. Od tohoto součtu se odčítají všechny trestné body. Takto vypočtený výsledek se oznamuje po každé jízdě. Halové závody vyžadují dostatečný prostor a kvalitní zázemí. Pro rozjížku o první místo musí být použita stejná úloha, která se jela v soutěži a startuje se ve stejném pořadí. Nekoná se více než jedna rozjížka. Následující případy budou mít za následek hodnocení „NO score“ (což se rovná de facto diskvalifikaci) udělené navíc k jakémukoli jinému trestu, který lze uložit podle Všeobecných pravidel FEI: - týrání koně na kolbišti anebo důkaz, že k týrání došlo před nebo během předvedení koně v soutěži - použití zakázané výstroje včetně ostnatých udidel nebo podbradních řetízků s výčnělky - použití nedovolených udidel nebo pákových podbradních řetízků - použití „tack“ límců, průvlečných otěží, nánosníku - použití bičů nebo zraňování koně - použití jakékoliv pomůcky, která ovlivňuje pohyb ocasu - nesesednutí anebo neumožnění kontroly uzdění příslušným rozhodčím - neúcta nebo nevhodné chování jezdce - rozhodčí mohou kdykoli vyloučit koně na kolbišti pro nebezpečné okolnosti nebo nevhodné předvedení jezdce nebo koně Je povoleno upravit si otěže, např. narovnání, a to v kterémkoli místě kolbiště, kdy má kůň během úlohy předepsánu výdrž. Při použití romalu nesmí být mezi otěžemi žádný prst. Volná ruka může držet romal za předpokladu, že tato ruka bude vzdálena alespoň 40,6 cm od ruky, kterou jezdec vede koně a bude v uvolněné poloze. Pokud jezdec použije volnou ruku k úpravě délky otěží vedoucích od uzdečky k vedoucí ruce, bude to považováno za použití obou rukou a bude uplatněno nulové hodnocení („score 0“). 192 Následující případy mají za následek nulové hodnocení („score 0“) : - použití více prstů mezi otěžemi – povolen je ukazovák nebo žádný prst - použití obou rukou na otěži (s výjimkou tříd, ve kterých je povoleno obouruční vedení) nebo výměna vedoucí ruky - nedokončení nebo nedodržení předepsané úlohy - předvedení cviku jinak než je předepsáno - přidání cviku, které nejsou předepsané (přidaný manévr) - couvání více než dva kroky - otočení se více než o 90 stupňů (pozn. zastavení v první čtvrtině kruhu po nacválání není považováno za přidaný manévr) bude zde udělena penalta 2 body za přerušení chodu - závada na výstroji, která brání dokončení úlohy - vyhnutí se nebo odmítnutí poslušnosti, kdy je zdržena úloha - útěk nebo nezvládnutí vedení koně, kdy není možné rozpoznat jestli je začátek úlohy v souladu s popisem úlohy - klus v délce přesahující polovinu kruhu při jízdě na kruhu nebo polovinu délky kolbiště při nájezdu na roll-back - přetočení spinu - pád jezdce nebo koně, za pád koně se považuje situace, když se jeho rameno anebo kyčel anebo spodní linie dotkne povrchu - upuštění otěže, která se dotkne země, zatím co je kůň v pohybu - Následující případy znamenají penalizaci 5 body: použití ostruh před podbřišníkem použití kterékoliv ruky k překonání strachu nebo pochválení koně držení se sedla kteroukoli rukou zjevná neposlušnost včetně kopání, kousání, vyhazování, ustupování vzad a odmítání poslušnosti Následující případy znamenají penalizaci 2 body: - přerušení chodu - zamrznutí ve spinech nebo roll-backu - chůze v úloze – cval při příchodu na střed arény před zahájením úlohy anebo neschopnost zastavit nebo přejít do kroku na středu arény před nacváláním na začátku úlohy - při cvalu v úloze – nenaskočení do cvalu před první značkou při zahájení úlohy - jestliže kůň úplně nemine určenou značku, před zahájením sliding stopu Sbor rozhodčích se nesmí domlouvat na jakékoli penalizaci nebo hodnocení cviku před tím, než předloží své hodnocení. Pokud není jasné udělení větší penalizace (takové, která končí „NO score“, „score 0“, nebo 5 trestných bodů), předloží rozhodčí své hodnocení a požádá, aby bylo pozdrženo, dokud nebude prodiskutováno nebo shlédnuto na oficiálním videu v nejkratší vhodné době. Sbor rozhodčích je oprávněn vyřadit ze závodů, které rozhoduje, kteréhokoli jezdce, pokud se tento jezdec choval neuctivě nebo nevhodně tím, že se sám choval neprofesionálně nebo takovým způsobem poškodil závody. Všichni jezdci musí sesednout a oduzdit okamžitě po skončení úlohy. Uzdu sundá jezdec nebo určený zástupce. Uzdu musí zkontrolovat určený rozhodčí v kolbišti, nebo v jeho těsné blízkosti. Pokud se někdo tomuto pravidlu nepodrobí, obdrží hodnocení „NO score“ (což se rovná diskvalifikaci). 193 Sbor rozhodčích má pravomoc rozhodnout, zda nechat kteréhokoli jezdce znovu zajet úlohu v případě, že podle jejich mínění tento jezdec nemohl dokončit úlohu z důvodů, které se vymykají jeho kontrole. Pokud sbor rozhodčích rozhodne o opakování úlohy, prezident sboru rozhodčích musí tuto skutečnost oznámit co nejdříve řediteli závodů. Kopie výsledkových listin musí být vyvěšeny do hodiny po skončení soutěže. Originální výsledkové listiny musí být vráceny do kanceláře FEI společně s výsledky celých závodů. Prezentace koní využívaných v reiningu a dalších westernových závodech je velmi důležitá. 16. 5. 6. Veterinární kontroly Přejímka koní na závodech Veterinární delegát nebo jeho zástupce musí koně zkontrolovat co nejdříve po jejich příjezdu na závodiště, aby posoudil jejich zdravotní stav, totožnost a platnost očkování. Přejímka musí následovat ihned s ohledem na to, aby se kůň dostal do stáje co nejrychleji, s nejmenší možnou zátěží. Veterinární prohlídka Každý kůň a jeho schopnost a připravenost soutěžit, se musí zkontrolovat nejpozději odpoledne v den, který předchází prvnímu dni závodu. Koně, kteří byli shledáni neschopnými soutěžit, může znovu prohlédnout stejná komise v přítomnosti pouze těch osob, kterých se to týká před tím, než je koni povolen start. 194 Prohlídka musí probíhat následovně: - koně musí být předvedeni bu na snaffle nebo s uzdou. Jakékoli jiné uzdění, sedlání nebo deky, bandáže, atd. je nutné odstranit. Jakákoliv výjimka je zde nepřípustná. - totožnost koně při prohlídce nesmí být zkreslena pomocí barev, mořidel nebo jakýchkoli jiných látek - prohlídka se musí konat na pevném, vyrovnaném a čistém povrchu, který nesmí klouzat - kůň musí jít v kroku a klusu na volné otěži Před tím, než kůň opustí prostor prohlídky, musí člen sboru rozhodcích prohlásit: prošel (Accepted) nebo neprošel (Not accepted) nebo bude znovu prohlédnut (Re-inspection). Ve sporném případě může komise poslat koně do zadržovacího boxu s tím, že bude dále vyšetřen a prohlédnut po odchodu posledního koně. Všichni, kteří se účastní s koněm prohlídky, musí být řádně upraveni. Veterinární kontroly, prohlídky a kontroly pasu Veterinární komise nahlásí sboru rozhodčích všechny koně, kteří nebyli při přejímce schopni a připraveni soutěžit. Takoví koně musí být znovu prohlédnuti sborem rozhodčích společně s veterinární komisí, než je jim povolena účast. Předseda sboru rozhodčích musí být rovněž informován o všech koních, kterým byla účast zakázána. 16. 6. Významná místa, koně a jezdci v ČR a ve světě Významná závodiště pro soutěže reiningu v ČR Nová Amerika u Jaroměře, Čeladná, Koryčany, Kozlovice Nejlepší reiningoví koně v ČR Grand, Peppy Golden Scooter, Littles First, Smart Chiconita, SR Sweet N Low, Monty Blue Sky, RDH Genuine Copku, Holi Jac Daniels, Sesqui Cola, Oh That Whiz Nejlepší reiningoví jezdci v ČR Ika Michalíková, Klára Šálková, Karel Kubata, Ivan Černoch, Hynek Machalík, Libuše Půlpánová st., Lukáš Jirák, Roman Zimmermann, Tomáš Jelínek, Veronika Cejpová, Pavel Orel Svět Místa organizací významných mezinárodních závodů Světové jezdecké hry, Augsburg, Bökeberg, Wiener Neustadt Nejlepší světoví reiningoví koně San Jo Freckles, Conquistador Whiz, Pretty Much Eagle, Tidal Wave Jack, Slip me another Kiss, Gunners Special Nite, Mister Montana, Dun Plaiyg Tag, Hollywoodstinseltown, Hot Smokin Chex 195 Nejlepší světoví reiningoví jezdci Shawn Flarida, Tom McCutcheon, Shawna Sapergia, Graig Schmersal, Patrice St. Onde, Duane Latimer, Tim McQuay, Grischa Ludwig 16. 7. Zájem veřejnosti a význam diciplíny O tuto disciplínu nemusíme mít z diváckého pohledu vůbec strach. Většina westernových disciplín včetně reininigu jsou dostatečně akční, mají rychlý spád či zajímavé cviky a prvky. Většinou jsou velmi dobře komentovány a pokud je možný hudební doprovod, je rovněž stylový, podmanivý a výrazný. Reining a další westernové soutěže jsou velmi dobře navštěvovány, diváci umí výborně fandit (a nebojí se fandit), atmosféra bývá optimistická a kdo se jednou byl podívat na zmiňované závody, určitě se bude snažit přijít také příště nebo alespoň na podobné akce. Výhodou pro organizátory i diváky těchto soutěží je, že se odehrávají na jednom místě, není nutné, aby se diváci přemísovali na více stanoviš jako například u soutěží všestrannosti, spřežení či vytrvalosti. 196 16. 8. Test – soutěže reiningu 1. Jaké je mezinárodní označení soutěží v reiningu? a) CRI b) CSI c) CVI 2. Spin je cvik: a) při němž přejde kůň ze cvalu do zastavení b) který představuje sérii otoček o 360 stupňů c) při němž se kůň otočí o 180 stupňů 3. Jaká je minimální požadovaná vzdálenost při couvání? a) 1 m b) 2 m c) 3 m 4. Kdy byla disciplína reining přijata do FEI? a) v roce 1980 b) v roce 1990 c) v roce 2000 5. Jaké plemeno se nejvíce používá pro reining? a) quarter horse b) americký sedlový kůň a) americký klusák 6. Reining freestyle je v podstatě: a) rychlostní soutěž ve westernovém ježdění b) drezurní kür při hudbě c) volná sestava bez jakéhokoliv omezení 7. Ve skupině reining amatér může startovat jezdec, který v přesně stanovené době nestartoval ani netrénoval za peněžitou či jinou odměnu. Tato doba činí: a) 6 měsíců b) 12 měsíců c) 24 měsíců 8. Bodové hodnocení reiningu je založeno na kladné číselné stupnici s určitým průměrem. Ten je vyjádřen číslem: a) 50 b) 70 c) 90 9. Kdy vznikl původní Pony Express? a) 1860 b) 1870 c) 1880 10. Kde se zatím v ČR pořádalo nejčastěji MČR v reiningu? a) v Kozlovicích b) v Koryčanech c) na Nové Americe u Jaroměře 197 17. Parajezdectví Paradrezura a paravoltiž Jezdectví je nádherný sport, který přináší velké potěšení všem jeho provozovatelům. A je v podstatě jedno zda-li jste zdraví nebo nějakým způsobem handicapovaní. Pro děti i dospělé osoby, které mají nějaký handicap a již od narození nebo ho získaly časem, je jízda na koni natolik prospěšná, že se již před mnoha lety vytvořilo zcela speciální odvětví zvané hiporehabilitace. Dalo by se o něm jistě zasvěceně psát velmi dlouho, ale my si sdělíme hlavně dvě základní oblasti, jimž je možné se věnovat. V rámci hiporehabilitace se s koněm můžete věnovat provozování léčebného výcviku pro pacienty. Pro ně je veškerá vhodně volená jízda na koni důležitou léčebnou procedurou. Těm, kterým jízda na koni velmi prospěla a lásce ke koním zcela propadli, umožňují některé hiporehabilitační či specializované jezdecké kluby zúčastnit se také soutěží v aplikovaných jezdeckých disciplínách. U nás v České republice jde především o paradrezuru a paravoltiž, v zahraničí se závodí i v parareiningu či paraspřežení ad. Následující informace jsou stručnými údaji z webových stránek organizací, které se právě o tyto dvě disciplíny starají. Více informací získáte na: www.klubkvítek.cz a na www.hiporehabiltace.cz Seminář o paradrezuře. 198 17. 1. Paradrezura Paradrezura je drezura pro handicapované jezdce. Drezura je klasická jezdecká disciplína, kdy jezdec předvádí se svým koněm předem danou úlohu na obdélníku 20 x 40 nebo 20 x 60 m po jehož obvodu je umístěno 8 - 12 písmen. Drezúrní úloha obsahuje určitý počet cviků a jejich obtížnost je daná stupněm výcviku – od základní obtížnosti pro začínající koně nebo jezdce po velmi těžkou obtížnost pro ty nejzkušenější dvojice. Paradrezura patří mezi paralympijské sporty, pravidelně se konají mistrovství světa a Evropy. V roce 2006 se parajezdectví stalo osmou disciplínou Mezinárodní jezdecké federace, a tím i národních jezdeckých federací. Jezdectví je jeden z prvních sportů, kde jsou zdraví a handicapovaní sportovci registrováni v jednom sportovním svazu. Pro paradrezurní jezdce jsou vypisovány paradrezurní soutěže, přizpůsobené možnostem jezdců. Paradrezurní jezdci se však mohou účastnit i klasických drezurních soutěží, pokud složí zkoušky potřebné k získání licence ČJF. Při zkoušce nemusí absolvovat skokovou část – licence je potom platná jen pro drezuru. Podmínkou účasti v paradrezurních soutěžích je klasifikace handicapu jezdce. Klasifikace handicapu Paradrezurou a obecně jezdeckým výcvikem se mohou zabývat handicapovaní lidé, kteří nemají žádnou kontraindikaci - tento aspekt a stupeň jejich předpokládané schopnosti zvládnout koně musí určit klasifikátor handicapu na základě speciálních testů ve spolupráci s lékařem. Výsledek testů potom určí klasifikační skupinu. Klasifikaci handicapu mohou provádět jen speciálně proškolení fyzioterapeuté nebo lékaři. V ČR je jeden mezinárodní klasifikátor - MUDr. Jana Kulichová - a pět národních klasifikátorů. Pro účast na národních soutěžích musí být fyzicky handicapovaný jezdec oklasifikován dvěma národními klasifikátory, pro účast na mezinárodních závodech je potřeba klasifikace od dvou mezinárodních klasifikátorů uvedených na seznamu FEI. Jezdec s oční vadou musí být oklasifikován dvěma očními lékaři, kteří jsou současně i mezinárodně uznanými klasifikátory pro oční vady. U očních vad je rozdělení: B1 - nevidomí, B2 - zbytky zraku, B3 - zbytky zraku. Skupina B3 je v jezdectví neklasifikovatelná a takto postižení lidé se paradrezurních soutěží nemohou účastnit. Ve všech případech mezinárodní klasifikace musí být oba klasifikátoři každý z jiné země. Parajezdci mohou používat různé kompenzační pomůcky – ty doporučuje klasifikátor handicapu s ohledem na bezpečnost a možnosti jezdce a schvaluje je technický delegát s ohledem na pohodlí a bezpečnost koně. Kompenzační pomůcky musí mít jezdec zaznamenány ve své klasifikační kartě vydávané FEI. Dodržování a správnost použití kompenzačních pomůcek se velmi přísně kontroluje. Pokud parajezdci startují v soutěži se zdravými jezdci, musí kromě licence ČJF před začátkem soutěží předložit i svoji FEI kartu, kde je specifikován jejich handicap a použití kompenzačních pomůcek - sbor rozhodčích musí použití kompenzačních pomůcek jezdci povolit. Příklady kompenzačních pomůcek: poutka na otěžích, poutko u sedla, tušírka – i dvě, speciální úpravy sedla, použití hlasové pomůcky, u očních vad signalizátor písmen, apod. V závěru příručky jsou uvedeny výsledky z mistrovství ČR v paradrezuře. 199 17. 2. Paravoltiž Paravoltiž je jednou z rehabilitačních metod vycházejících z pedagogickopsychologických aktivit s pomocí koní a zároveň jednou z disciplín parajezdectví. Jedinec se zdravotním znevýhodněním (paravoltižér) vykonává pod zdravotním dozorem na nesedlaném koni gymnastické cviky, a to bu samostatně, nebo ve dvojici. Koně vede lonžér na lonži ve voltižním kruhu na levou ruku. Paravoltiž je v základech shodná s voltiží, což je sportovní disciplína nazývaná jako gymnastika na koni, je však přizpůsobená jedinci se zdravotním znevýhodněním. Tato sportovní disciplína pro jedince se zdravotním znevýhodněním je poměrně náročná na fyzickou kondici a je určena zejména osobám: - s poruchami chování (hyperaktivita, vzdorovité, agresivní chování aj.) - se specifickými vývojovými poruchami učení (dyslexie, dystrografie, dyskalkulie aj.) - s psychiatrickými poruchami (maniodepresivita, bulimie aj.) - s tělesným postižením (skoliózy, vadné držení těla) - s mentální retardací - s dětskou mozkovou obrnou - se smyslovými vadami (zrakové a sluchové postižení) Dělení handicapů v paravoltiži: Lehký zdravotní handicap (označení LH) – skolióza, vadné držení těla, lehká smyslová a srdeční vada, epilepsie, cukrovka, astma, LMD, neurózy, specifické poruchy učení a chování. Těžký zdravotní handicap (označení TH) – obrny, deformace a amputace končetin, těžší smyslové vady, kombinované vady, mentální retardace. Cíle Stejně jako ostatní formy léčebného ježdění má také paravoltiž své specifické cíle. Jde především o rozvíjení a zdokonalování pohybových schopností jedinců se zdravotním znevýhodněním v rámci jejich možností, zlepšování psychické kondice a schopnosti spolupráce s dalšími členy týmu. Cílem je také podporování samostatnosti, tvořivosti a zvyšování sebevědomí. Cvičení by mělo vést k pocitům uspokojení a radosti z dosažených výsledků a mělo by jedince motivovat k dalšímu zlepšování výkonů. Pracovní tým Paravoltiž je týmovou prací vyškolených odborníků a podobně, jako hipoterapie a pedagogicko-psychologické aktivity, je prováděna na doporučení odborného lékaře, nejčastěji pediatra, neurologa, psychologa nebo psychiatra. Kolektiv pracovníků tvoří cvičitel koní, který pečuje o koně a ručí za kvalitu a výcvik koní, dále lonžér, trenér a instruktor-terapeut. Všichni by měli mít dobré znalosti v oblasti psychologie, neurologie a fyziologie. K týmu dále patří rehabilitační lékař a eventuelně i speciální pedagog. Nezávisle na tom, ve které oblasti členi týmu pracují, je od nich požadována základní znalost dané problematiky. 200 Vliv na cvičence Je prokázáno, že paravoltižní ježdění má vliv na celkový vývoj jedince se zdravotním znevýhodněním. Ovlivňuje jak jeho fyzickou, tak psychickou stránku. Nejviditelnější je vliv na svalstvo a správné držení těla, ale působí pozitivně také na krevní oběh, dýchací a nervový systém a psychiku jedince. Trénovaný organismus je proto mnohem lépe chráněn proti negativním vlivům prostředí, je méně náchylný k nachlazení a pomaleji se unaví. Z pohledu pediatrie, ortopedie i psychologie je tento druh sportu ideální prevencí či typem terapie. V paradrezuře je v průběhu roku organizována řada závodů. Umění pomoci Je velmi důležité si uvědomit, že i nám zdravým, většinou sportovně založeným lidem, se může kdykoliv cokoliv stát – třeba i při jízdě na koni, při cestování autem, ale i při chůzi po silnici. Potom je důležité nezpanikařit, nevzdat to a uvědomit si, že stále má cenu se v životě snažit něco dělat – hlavně v takové oblasti, kterou známe a máme rádi. A parajezdectví to umožňuje. Pro ostatní, kterým je dobře, nic se jim nestalo, by tyto řádky měly být motivací k pomoci handicapovaným jezdcům. Můžete pomoci zapůjčením koně, organizací soustředění či přímo závodů. Pomáhat se dá vždycky. Jezdecké areály se na závody připravují i vzornou péčí o své okolí. 201 18. Moderní pětiboj Ze sportovně - jezdeckého hlediska patří moderní pětiboj k nejvšestrannější disciplíně ze strany závodníka. Rozvíjí jeho fyzické, technické i psychické schopnosti a vytváří z něho velmi zdatného sportovce, který na vysoké úrovni zvládá různé sporty. V jezdeckém sportu je srovnatelně náročnou částí disciplína všestrannosti, která vyžaduje daleko větší universalitu hlavně od koně. Kdysi naši přední jezdci zvládali také několik jezdeckých disciplín či sportů zároveň (např. Rudolf Popler startoval jak v dostizích – Velká pardubická, Velká liverpoolská, tak ve skokových soutěžích – OH Paříž, Amsterdam, později Jaroslav Hatla se stal mistrem republiky jak ve skokových soutěžích, tak ve všestrannosti), ale dnes se všeobecně rozvinula spíše specializace. Kořeny pětiboje bychom našli ve starověkých olympijských hrách, kde bývaly na pořadu jejich programu od roku 708 př. n. l. Jaké sporty tehdy tvořily tehdejší pětiboj, ví již jen úzká skupina specialistů. Každopádně v době zrodu novodobých OH byla inspirace Řeckem veliká a tak se v průběhu doby podařilo prosazovat mnoho sportů z původních OH. Někdy se trochu lišily, právě tak jako pětiboj a tak tento sport dostal nové označení „moderní“. V závěru 19. a počátkem 20. století se zrodilo mnoho současných sportů, které vycházely z řeckých tradic, z evropských tělovýchovných hnutí (u nás například Sokol), z armádního výcviku, z regionálních zvyklostí a tradic či se tvořila pravidla zcela nových sportů. K modernímu pětiboji se ještě řadí zajímavé a logické povídání o jeho vzniku. Podle tohoto vyprávění měl jistý voják doručit důležitou zprávu přes nepřátelské území k jiné jednotce. Dostal koně a vydal se na cestu. Před řekou narazil na nepřátelskou hlídku a došlo k přestřelce, při níž mu byl zastřelen jeho kůň. Při souboji na kordy zneškodnil protivníka, přeplaval řeku a doběhl k určené jednotce, kde zprávu předal. Počátky moderního pětiboje mají zcela logicky kořeny v dávných olympiádách a ve vojenském výcviku. Tento sport byl také po celou první polovinu 20. století doménou hlavně vojenských důstojníků, kteří ve svých útvarech procházeli velmi náročným a všestranným tréninkem. Kromě fyzické bojové zdatnosti a připravenosti museli zvládat střelbu, dříve šerm, atletiku, pořadový výcvik a nejen pouhou jízdu na koni, ale také jízdu až se šestispřežím, které táhlo těžká děla, museli umět i voltižovat a samozřejmě zvládat obtížné překážky v náročném terénu. Nejlépe připravení a vytrénovaní jedinci se tak mohli kvalifikovat na závody, které dosáhly svého vrcholu na OH. Součástí nejvyššího světového sportovního soutěžení se stal moderní pětiboj na OH ve Stockholmu v roce 1912, stejně jako tři klasické jezdecké disciplíny (všestrannost, skoky a drezura). Teprve po 2. světové válce, kdy ve většině evropských zemí končila i úloha koní v armádě, se v tomto kombinovaném sportu začali objevovat civilní závodníci, ovšem pouze muži, a teprve od roku 2000 pronikly na OH také ženy – pětibojařky. Moderní pětiboj pak není náhodou považován za sport novodobých rytířů. Láká svou krásou i řádným kusem romantiky, za kterou se však skrývají 202 nespočetné hodiny tréninkové dřiny. Vždy každý dobrý závodník, aby mohl pomýšlet na výraznější úspěch, musí svými výkony v plavání, běhu, šermu, střelbě a jízdě vážně konkurovat i nejlepším specialistům v každém z těchto jednotlivých sportů. Tento sport klade mimořádně vysoké nároky nejen na přípravu samotných sportovců, ale i na jejich materiální zajištění a zabezpečení všech jeho disciplín. To je také hlavní důvod nepříliš vysoké členské základny. Není a ani nikdy nebude masovým sportem. Pro toho, kdo se však pro něj rozhodne, se stane zdrojem krásných a nezapomenutelných zážitků na celý život. Baron Pierre de Coubertin, který patřil k zakladatelům a podporovatelům moderních olympijských her při prosazování tohoto sportu mezi olympijské, řekl v roce 1911 o jeho závodnících následující: „Jsem šasten, že moji kolegové byli dnes osvíceni ryzím sportovním duchem a přijali sportovní odvětví, kterému přikládám velký význam. Ten, kdo je schopen obstát v takovéto soutěži až do konce, je excelentní sportovec po všech stránkách, bez ohledu na to, zda zvítězil či nezvítězil". V roce 1948 byla založena Mezinárodní unie moderního pětiboje, která dnes zastřešuje 110 národních pětibojařských federací ze všech pěti kontinentů. Československý moderní pětiboj se stal členem mezinárodní federace v roce 1954 a český od roku 1993. Moderní pětiboj se skládá z pěti disciplín a to střelby, šermu, skokové soutěže na koni, plavání a běhu. Výkony v každé disciplíně jsou bodově ohodnocené a body se pak přepočítávají na časový handicap při startu závěrečného běhu (4 body znamenají handicap 1 sekunda). Pořadí je pak dáno pořadím běžců v cíli. Střelba Střílí se ze vzduchové pistole ráže 4,5 mm do terče, která má průměr 155 mm a je vzdálen 10 m od závodníka. Terč je rozdělen na deset kruhů. Závodníci mají dvacet ran a na každý výstřel vždy časový limit 40 s. Maximální možný nástřel v soutěži je 200 kruhů. Za výkon 172 kruhů získává pětibojař 1000 bodů, za každý kruh nad anebo pod tuto hranici se výsledek upravuje o 12 bodů. Tento bodový rozdíl představuje v závěrečném běhu časovou diferenci 3 sekundy. Podle nových pravidel, která se průběžně upravují a doplňují, nastala změna a od roku 2009 je spojena střelba s během. Celková délka běžecké tratě je 3000 m a je rozdělena do tří kilometrových úseků. Před každým běžeckým úsekem absolvují závodníci na speciálně zkonstruované střelnici střelbu do terče o průměru 59,5 mm vzdáleného 10 m. Maximální časový limit na každou sérii je 70 vteřin, během nichž mají pětibojaři za úkol zasáhnout v co nejkratším čase 5× určený cíl. Počet ran není omezen, čas strávený na střelnici a běžecké trati se sčítá. Šerm Šermuje se kordem, duely se odehrávají na prostoru o rozměrech 14 × 1,5 m, kterému se říká planš. V individuálním závodě šermuje „každý s každým“ na jeden vítězný zásah. Pokud v časovém limitu jedné minuty nikdo nezvítězí, jsou oba soupeři považováni za poražené. Vítězství v 70 % duelů znamená 1000 pětibojařských bodů. Při klasické finálové soutěži s 32 účastníky má jedno vítězství hodnotu 28 bodů. Tento bodový rozdíl představuje v závěrečném běhu časovou diferenci 7 s. 203 Plavání Individuální soutěž obsahuje disciplínu 200 m volný způsob podle pravidel plavecké federace FINA. Hranici 1000 pětibojařských bodů odpovídá v mužské kategorii čas 2:30,00 a u žen 2:40,00. Každých 0,33 sekund má hodnotu 4 bodů odpovídající v závěrečném běhu časovému handicapu 1 s. Jízda na koni Jedná se o skokovou soutěž. Parkur se skládá ze dvanácti překážek, resp. patnácti skoků. Dle pravidel UIPM musí regulérní parkur obsahovat v seniorské kategorii minimálně sedm skoků o výšce 120 cm, což odpovídá jezdecké úrovni stupně „L“. Koně dodává do soutěže pořadatel a závodníci si je losují. Před vlastní soutěžní jízdou má závodník 20 minut na seznámení s koněm a možnost pěti zkušebních skoků. Bezchybné absolvování parkuru v časovém limitu je ohodnoceno 1200 pětibojařskými body. Každý bezchybně absolvovaný skok má hodnotu 80 bodů. Všechny chyby na parkuru a překročení časového limitu jsou penalizovány ztrátou bodů dle stanovených tabulkových hodnot (např. porušení, shození překážky: -28 bodů, odmítnutí poslušnosti koně: -40 bodů, pád koně či jezdce: -40 bodů, překročení časového limitu o 1 s: -4 body atd.). Vhodné tréninkové prostory pro „jízdu na koni“. Běh Na závěr je běh na 3000 m. Tra je omezena pouze některými parametry: maximálním stoupáním, celkovým převýšením a minimální délkou jednoho okruhu. Časové odstupy na startu odpovídají bodovým rozdílům mezi jednotlivými závodníky po čtyřech disciplínách, přičemž 1 sekunda odpovídá 4 pětibojařským bodům. Dosažený čas 10:00,0 u mužů a 11:20,0 u žen znamená 1000 pětibojařských bodů. Běžecké časy bývají výrazně ovlivňovány profilem trati a rychlostí střelby. Moderní pětiboj v České republice Naše země se stala členem mezinárodní unie moderního pětiboje v roce 1954. Od té doby se čeští sportovci a mnohdy také členové pražské Dukly zúčastňovali řady závodů v moderním pětiboji. 204 Čeští čtenáři a příznivci koní byli tehdy daleko lépe informováni o dění v této disciplíně, protože vycházel odborný časopis „Jezdectví, lukostřelba, šerm“, kde se informace o těchto i příbuzných sportech a disciplínách intenzivně prolínaly. Nicméně široká veřejnost si všimla moderního pětiboje až v polovině 70. let 20. století. Tehdy odcestovalo na letní OH do Montrealu (1976) naše družstvo složené ze závodníků - Jiří Adam, Jan Bártů a Bohumil Starnovský. Trenérem úspěšného týmu, který v družstvech získal stříbrnou olympijskou medaili, byl Karel Bártů z Chrudimi. V jednotlivcích podal vynikající výkon Jan Bártů a díky němu se mohla naše země radovat z bronzové olympijské medaile. Pravidelněji se začali čeští pětibojaři prosazovat na mezinárodní scéně až koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let a to zejména díky výkonům Milana Kadlece a o několik let později i Petra Blažka. Až další generace, kterou tvořili Libor Capalini, Michal Sedlecký, Michal Michalík, Lucie Grolichová a Alexandra Kainovská, se dostala svými výsledky mezi absolutní světovou špičku. V letech 2001-2009 získali čeští pětibojaři a pětibojařky jen na OH a MS celkem 20(!) cenných kovů. Libor Capalini se stal v roce 2002 prvním českým mistrem Evropy, o měsíc později vyhrál Michal Sedlecký individuální soutěž na MS a česká ženská štafeta ve složení Lucie Grolichová, Alexandra Kalinovská a Olga Voženílková získala premiérové zlato z MS také v kolektivní soutěži. Vysokou úroveň českého pětiboje potvrdili naši reprezentanti nejen svým vystoupením na OH v Aténách a v Pekingu, ale i na dalších vrcholných akcích v následujících letech. Libor Capalini vybojoval v Aténách bronzovou medaili, Michal Michalík skončil na OH v roce 2004 i 2008 na 6. místě. Postupně se začala prosazovat další mimořádně silná pětibojařská generace v čele s Davidem Svobodou a Ondřejem Polívkou. Ten se stal nekorunovaným „králem“ kontinentálního mistrovství v roce 2009 v Lipsku, kde ziskem kompletní sady medailí přispěl do té doby k nejúspěšnějšímu vystoupení české pětibojařské reprezentace na vrcholné akci v její historii. Dominantní postavení českého moderního pětiboje pak jen potvrdilo MS v roce 2009 v londýnském Crystal Palace, kde čeští pětibojaři vyhráli jak mužskou tak i ženskou soutěž štafet (Polívka se Svobodou, resp. Dianová s Grolichovou), David Svoboda obhájil stříbro v individuální soutěži a stejný kov získalo i mužské družstvo. Ziskem 4 zlatých, 3 stříbrných a 1 bronzové medaile na MS a ME během jediné sezóny se česká reprezentace stala suverénně nejúspěšnější pětibojařskou zemí roku 2009. Potvrzením zcela mimořádného současného postavení českého moderního pětiboje je skutečnost, že během posledních šesti let se celkem sedm českých reprezentantů objevilo v „Top 10“ oficiálního žebříčku mezinárodní pětibojařské federace a jen v roce 2009 získalo některou z medailí na MS nebo ME dohromady 9 (!) českých závodníků. Členové české reprezentace dokázali vybojovat alespoň některou z medailí na všech devíti posledních MS a díky jejich výsledkům patří moderní pětiboj v současnosti mezi vůbec nejúspěšnější sportovní odvětví u nás. Centra moderního pětiboje v ČR: například Plzeň, Kladno, Praha, trénink na koních např. Poděbrady. www.pentathlon.cz – Český svaz moderního pětiboje 205 19. Pólo Historie Historie hry pólo je velice stará. Podle jedněch pramenů pochází z Nepálu, podle dalších z Persie. Tam se o ní už v 6. století před n. l. zachovaly zmínky v perských básních. Každopádně se potom dostala do Indie a odtud se hlavně díky Britům rozšířila do většiny světa. Před více než 100 lety zdomácnělo pólo v Evropě, USA i Jižní Americe. V roce 1859 byl v indické Kalkatě založen první pólo klub a o několik let později se hra dostala do Evropy, v roce 1876 do USA a odtud do Argentiny. Hra nabyla takové obliby, že se po několikrát stala součástí i novodobých olympijských her. Stalo se tak v letech 1900, 1908, 1920, 1924 a 1936. Při těchto příležitostech získala 3x zlatou medaili Velká Británie a 2x Argentina. O stříbro se dělila další tři družstva z Velké Británie a po jednou z USA a ze Španělska. Bronzová místa připadla Francii, Irsku, USA, V. Británii a Mexiku. Ve většině zemí západní Evropy existují pólokluby s mnoha desítkami let starou historií – hlavně V. Británie, Irsko, Francie, Německo, Švýcarsko, Španělsko, Belgie, Holandsko ad. V současné době jsou velmi dobrými hráči póla korunní princ Charles a jeho synové William a Harry. Čtveřice jezdců prezentuje pólo na pardubické výstavě. 206 Oblíbené bylo pólo i v zemích Rakouska-Uherska, včetně našich zemí. Dokladem toho mohou být památky, které se zachovaly do dnešní doby a to v podobě ústní i materiální. Například v galasedlovně v původních stájích rodiny Kinských v Heřmanově Městci jsou dodnes uchovávány pálky (mallety), se kterými se příslušníci této rodiny účastnili zápasů v pólu. Ve Slatiňanech v zámeckém parku se dodnes jednomu místu říká „póloplac“. Je to právě ona část parku, která je využívaná pro jezdecké dny, závody a podobné akce. A zřejmě bychom přišli i na další místa u mnohých českých šlechtických sídel. Příznivci póla mohli být v naší zemi uspokojeni po roce 1989, kdy v průběhu 90. let se v Praze uskutečnily dvě významné mezinárodní akce a to na strahovském stadionu. Intenzivní zájem o tuto hru však bohužel nevyvolaly. Takže první novodobý český póloklub s názvem Prague Polo Klub založil až pan Naveed Gill v roce 2008. Sídlo si našel v krásném místě bývalých chovných stájí rodiny Kinských na Ostrově u Chlumce nad Cidlinou. Tady má k dispozici dvě otevřená hřiště, krytou halu, stáje se zázemím, klubovnu a krásné okolí. Aktivně se účastní mnoha výstav a akcí, kde může tuto hru propagovat. Zájemci o pólo tak mají zjednodušené hledání místa, kde se dají získat správné základy této hry. Pravidla Pólo se hraje na rovném travnatém hřišti o velikosti 274 x 146 metrů. Uprostřed každé krátké stěny stojí branka o šířce 7,63 m, která je tvořena dvěma sloupky bez horního břevna. Každý tým se skládá ze 4 jezdců – ze dvou útočníků, jednoho hráče ve středu pole a obránce. Hra se skládá z několika úseků zvaných chukka (čaka) – velmi často ze šesti, ale také čtyř či osmi. Každý úsek trvá 7 minut. Mezi úseky jsou přestávky dlouhé 3 – 5 minut sloužící k výměně koní. Hřiště je vybaveno ještě několika čárami odpalu ve vzdálenosti 27, 36 a 54 metrů, dále je tam vyznačeno středové T pro úvodní vhazování a po krajích jsou tzv. postranní čáry. U branek jsou dva brankoví rozhodčí, kteří sledují hru a hlavně zda míček prošel brankou podle předpisů. Hru řídí jeden rozhodčí, kterému sekundují čároví. Každý hráč má přidělený handicap v rozsahu mínus 2 góly (začátečník) až plus 10 gólů (hráč světové třídy), součet handicapů všech hráčů určuje celkový handicap týmu. Rozdíl handicapů určuje počáteční skóre zápasu. Po každé hře vypočítává mezinárodní organizace Hurlingham Polo Asociation pro každého hráče póla podle počtu vstřelených gólů nový handicap. K vybavení hráče patří pálka (mallet), rukavice, přilba, chrániče kolen a samozřejmě kůň. Těch má každý hráč několik, většinou s jedním neodehraje více jak 2 úseky (které nesmí být hned za sebou), kůň musí vždy po odehrání jednoho úseku odpočívat. Nejlepšího koně si nechává na závěrečný úsek, který bývá většinou rozhodující. Kůň musí mít na nohou bandáže, které ho chrání před úderem pálkou, ocas musí být zapletený, aby se do něj pálka nezamotala. Pálka je 122 až 135 cm dlouhá, hlava je doutníkového tvaru a měří 25 cm. Hráč musí pálku držet v pravé ruce. Míček je bu plastový nebo z vrbového kořene, průměr 7,6 až 8,9 cm a váha 99 až 128 gramů. 207 Kdysi po pardubické dráze kráčeli jistě i jezdci, kteří hráli pólo ve slatiňanském zámeckém parku na „póloplace“. Dobrý hráč póla dokáže odpálit míček až na vzdálenost 120 m. Pokud hráč kříží dráhu protivníka, dopouští se chyby a ztrácí právo na úder. Technika úderů je různá. Míček je možné odpálit z boku, zepředu nebo zezadu. Jezdecké schopnosti hráče se mohou projevit i vytlačením protivníka a zabráněním zasáhnout míček, který pak hráč může sám odpálit. Pólo je velmi rychlá hra, často dosahuje rychlosti až 50 km za hodinu, po jezdci a koni vyžaduje velkou šikovnost i rychlé reakce. Hráč drží v levé ruce otěže, v pravé pálku, neustále musí sledovat míček a stejně rychlé spoluhráče, musí se umět rychle rozhodovat. Pólo je poměrně tvrdá hra a to jak vůči koním, tak vůči lidem. Ve výhodě jsou praváci, levákům hrozí vyšší riziko zranění. K dobrým zvykům patří, aby o přestávkách a po zápase diváci na hřišti zašlapávali stopy koňských kopyt. Pro pólo se používají tzv. pólokoně nebo také pólopony, což jsou nejčastěji kříženci argentinských koní a anglických plnokrevníků menšího vzrůstu. Pólo koně mívají v kohoutku okolo 150 cm. Musejí být rychlí a obratní. V 2. polovině 19. století vznikla již výše uvedená Hurlingham Polo Association, která je mezinárodní autoritou a dodnes určuje všechna pravidla. Dnes jsou nejúspěšnějšími hráči póla Argentinci a hráči z USA. 208 20. Pushball Většina sportovních disciplín pochází z Anglie. Tak je tomu i s pushballem, který se tam hrál již koncem 19. století. Podle dobových zpráv se z ostrovů na evropský kontinent dostal až v roce 1910 a to rovnou do Prahy, kde zaznamenal kontinentální premiéru (pak se stihl rozšířit ještě v Maarsku a v Rusku). Tehdy se hra nazývala „velmíčem koňmo“. Zápas se hrál v neděli 13. listopadu 1910 na hřišti „Spolku pro pěstování mládeže české“ na Letné. Další zápasy se konaly až v době první republiky a to v roce 1933 z iniciativy Pražského jezdeckého klubu. Po druhé světové válce se začal pushball hrát v chovatelských a plemenářských ústavech, nejdříve v Tlumačově (dokonce ho hráli o přestávkách při Velké pardubické) a v Kladrubech od poloviny 60. let. Od té doby se těší velké oblibě a zpravidla při jezdeckých dnech či na různých výstavách mají diváci možnost pushball shlédnout. Pushball na nádvoří kladrubského hřebčína. Foto Věra Marková Pravidla Pro ukázkový pushball nejsou pravidla až tak přísná, nicméně pro sportovní disciplínu jsou parametry dány přesně. Tato poměrně málo rozšířená jezdecká hra probíhá na hřišti o velikosti 100 x 130 yardů, což je 91,4 x 118,9 m, obdélník je rozdělen na čtyři pole, zadní pole na obou stranách měří 18 yardů (16,5 m). Na krátkých stěnách jsou umístěny branky, pozůstávající ze dvou sloupků (případně kuželů z parkuru spřežení), vzdálených od sebe 8 yardů, tedy 7,3 m. Každé družstvo tvoří čtyři jezdci a to střední útočník, pravé a levé křídlo a brankář. Hra je zahajována ve středu hřiště. Při zahájení hry zaujmou hráči základní postavení ve středu hřiště proti sobě - střední útočníci ve středu, křídelníci po pravé a levé straně, brankář stojí před brankou. Vzdálenost útočníků od míče je při výkopu nejméně dvě koňské délky. Rozhodčí řídí hru píšalkou, jeden hvizd znamená počátek hry, dva hvizdy je signál pro zastavení (každý jezdec zůstane stát na místě). Tři hvizdy znamená zaujetí základního postavení. 209 Úkolem tří útočníků je vehnat míč tlačením před sebou do nepřátelské branky a současně odvracet útoky na vlastní branku. Brankář logicky brání vniknutí míče do branky, kterou nesmí opustit. Je zakázáno hnát míč nohou jezdce či jej zastavovat napříč postaveným koněm. Každá část hry trvá 10 minut (při ukázkové hře jen 5 minut), pak se strany vymění. „Velmíč“ Míč pro pushball má průměr 160 cm, jeho obvod je 5 m a váží přibližně 25 kilo. Ten první, který se do Kladrub dostal v roce 1965, měl duši zakoupenou v Anglii (přes Ministerstvo zahraničního obchodu se ji podařilo koupit řediteli kladrubského učiliště F. Keprtovi). Dílci kůže ji potáhl ještě starý pan sedlář František Korbel. Sám si pro ně vytvořil šablonu, aby kůže na duši pěkně přilehla. V mezičase byl zakoupen v Anglii ještě jeden míč, ale ten byl z umělé hmoty, která poměrně brzy popraskala. Současný míč je již také starší. Duše je však stále ta původní pocházející z Anglie. Škola v Kladrubech (protože míč patří SOUz, resp. SŠCHKJ a pushball je i ukázkovou doménou školy) o něj pečuje a kůži pravidelně maže různými zvláčňujícími přípravky. Tento míč, tedy spíše pushball s „velmíčem“, obdivují nejen diváci při jezdeckých dnech v Kladrubech, ale také návštěvníci výstav v Pardubicích či v Českých Budějovicích a dokonce byl zapůjčován na jezdecké dny „Hengstparade“ do Moriztburgu u Drážan. Výstroj Koně jsou nauzděni běžnou uzdečkou s jedenkrát lomeným stihlem, sedla mají školní skokového typu. Končetiny mohou mít chráněné bandážemi. Jezdci jsou oblečeni sportovně jezdecky, to znamená, že ctí bezpečnost jízdy – mají jezdeckou přilbu, rajtky, jezdecké boty a dres (tričko) příslušného družstva. Pushball je sice málo rozšířená hra, nicméně jako ukázková sklízí velký obdiv. Kdo by chtěl vidět další utkání v pushballe, bude mít příležitost při dalších významných akcích v Kladrubech či na některých výstavách. Poměrně pravidelně bývá pushball na programu Dnů koní a při jezdeckých dnech v Kladrubech n. L. Pushball při Hengstparade v hřebčinci v Moritzburgu u Drážan. 210 21. Výsledky testů 1. drezurní soutěže 1c, 2b, 3b, 4a, 5b, 6b, 7c, 8a, 9c, 10c 2. skokové soutěže 1c, 2c, 3a, 4c, 5b, 6a, 7b, 8c, 9a, 10c 3. soutěže všestrannosti 1a, 2b, 3a, 4a, 5b, 6a, 7b, 8a, 9c, 10b 4. soutěže spřežení 1a, 2c, 3b, 4b, 5a, 6c, 7b, 8b, 9c, 10b 5. voltižní soutěže 1b, 2c, 3c, 4b, 5b, 6a, 7b, 8b, 9a, 10b 6. vytrvalostní soutěže 1b, 2c, 3a, 4b, 5b, 6a, 7b, 8a, 9c, 10c 7. reiningové soutěže 1a, 2b, 3c, 4c, 5a, 6b, 7c, 8b, 9a, 10c Učení je bránou ke vzdělání, kvalitnějším výkonům a hlavně k lepšímu porozumění a vztahu ke koním. 211 22. Přehled mistrovství České republiky v jezdeckých disciplínách sdružených pod FEI drezurní soutěže skokové soutěže soutěže všestrannosti soutěže spřežení voltiž vytrvalost reining 1. Drezura Celostátní jezdecké závody, které můžeme považovat za předchůdce mistrovství republiky v letech 1926 – 1938, drezurní úlohy se jezdily na nejvyšším stupni „O“ (olympijském). 1926 Praha - klusácký stadion na Letné 1927 Praha – Trojský ostrov 1928 Praha – Trojský ostrov 1929 Praha – Trojský ostrov 1930 Praha – Trojský ostrov 1931 Praha – Trojský ostrov 1932 Praha 7 – krytá hala 1933 Praha – Výstaviště 1934 Praha – Výstaviště 1935 Praha – Výstaviště 1936 Praha – Výstaviště 1937 Praha – Trojský ostrov 1938 Praha – Výstaviště Otto Schöninger Otto Schöninger Otto Schöninger Emanuel Thiel Emanuel Thiel Otto Schöninger Karel Reinisch J. Pitlík Karel Reinisch J. Pitlík Matěj Pechman František Jandl J. Šín Ex Ex Ex Loki Pilango Hélios Mircza Kiki Mircza Lear Ideal Nestor Lékař Mistrovství Československé republiky v letech 1949 - 1992 1949 Karlovy Vary 1950 Praha, Stará Boleslav 1951 Ústí nad Labem 1952 Gottwaldov 1953 Praha 1954 Hranice na Moravě František Lechner František Lechner S. Pilich V. Šnajdrová František Jandl Helena Benešová František Šembera Helena Benešová J. Stříbrný Helena Benešová 212 Bojar Rákos Uran Carevič Unikát Mokan Vítěz Mokan Mokan Bajkal 1955 Praha 1956 Hranice na Moravě 1957 Tatranská Lomnice 1958 Pardubice 1959 Pardubice, Praha 1960 Praha 1961 Praha 1962 Praha 1963 Praha 1964 Přerov 1965 Poděbrady 1966 Poděbrady 1967 Žár nad Sázavou 1968 Poděbrady 1969 Prešov 1970 Lázně Bohdaneč 1971 Bratislava 1972 Praha 1973 Bratislava 1974 Poděbrady 1975 Košice 1976 Frýdek Místek 1977 Nitra 1978 Karlovy Vary 1979 Košice 1980 Hradec Králové František Šembera František Šembera Helena Benešová František Šembera M. Křičková František Šembera M. Dobešová František Šembera M. Křičková František Šembera M. Křičková František Šembera M. Křičková František Šembera M. Křičková František Šembera Zuzana Klímová František Lamich Zuzana Klímová František Janda Zuzana Klímová František Šembera Z. Klímová-Pecháčková František Šembera Zuzana Pecháčková František Janda Zuzana Pecháčková František Janda Eva Jelínková František Janda Řehořová Domin Pružínský Řehořová Madrý Zuzana Pecháčková František Lamich Zuzana Pecháčková František Lamich Zuzana Pecháčková František Lamich Zuzana Pecháčková František Lamich Zuzana Pecháčková František Lamich Zuzana Pecháčková František Lamich A.Kišáková František Lamich A. Kišáková Jan Holcbecher 213 Vítěz Vítěz Mokan Ivo Bojar Ivo Helip Ivo Famír Ivo Famír Ivo Famír Ivo Famír Ivo Hárka Ares Hárka Narvik Komtesa Ivo Komtesa Ivo Komtesa Alarm Komtesa Alarm Balet Alarm Komtesa Jemen Komtesa Kardinál Lodník Vadar Lodník Vadar Lodník Vadar Lodník Vadar Lodník Vadar Lodník Vadar Patriot Vadar Marcus Aurelius Žlutý květ 1981 Bratislava 1982 Ostrava 1983 Bratislava 1984 Hradec Králové 1985 Bratislava 1986 Praha 1987 Bratislava 1988 Opava 1989 Bratislava 1990 Praha 1991 Praha 1992 Praha Vlasta Kadlecová Jan Hoclbecher A. Kišáková Vít Čmolík I. Ranisová Jan Holcbecher Vlasta Kadlecová Vít Čmolík Vlasta Kadlecová Vít Čmolík Vlasta Kadlecová Zdeněk Beneš Ludmila Vítková Zdeněk Beneš Vlasta Kadlecová František Honč Vlasta Kadlecová Zdeněk Beneš Vlasta Kadlecová Zdeněk Beneš Vlasta Kadlecová Zdeněk Beneš Vlasta Kadlecová Zdeněk Beneš Iva Ronisová Liana Žlutý květ Marcus Aurelius Nitka Grand Žlutý květ Liana Nitka Liana Nitka Liana Mohan Virtus Perun Astor Turbinka Astor Perun Jorga Perun Jorga Perun Verona Perun Denver Mistrovství České republiky od roku 1993 1993 Praha 1994 Praha 1995 Praha 1996 Tursko 1997 Plzeň 1998 Brno – P. Lícha 1999 Hradec Králové 2000 Opava – Kateřinky 2001 Hradec Králové 2002 Ostrava – Stará Bělá 2003 Karlovy Vary – Stará Role 2004 Opava - Kateřinky 2005 Mariánské Lázně 2006 Brno – P. Lícha 2007 Mariánské Lázně 2008 Praha 2009 Praha 2010 Hradištko u Sadské 2011 Praha Zdeněk Beneš Vlasta Kadlecová Zdeněk Beneš Vlasta Kadlecová Vlasta Kadlecová Kateřina Chelbergová Daniel Komenda I. Mikolasová I. Mikolasová Kateřina Chelbergová Šárka Koblížková Helena Žižková Štěpánka Koblížková Šárka Charvátová Daniel Komenda H. Pelikánová-Pavlíková Hana Pelikánová H. Pelikánová-Vašáryová Fabrizio Sigismondi Fabrizio Sigismondi Karolína Žižková 214 Perun Verona Perun Verona Skina Night Cup Jena Watzmann Windows Pozor Rasputin Pozor Blacoro – K Celbant Dancer Ricco Ricco Guardian Angel Chamberlein Chamberlein Darwin 2. Skokové soutěže Celostátní jezdecké závody, které můžeme považovat za předchůdce mistrovství republiky v letech 1926 – 1933, skoky byly na úrovni T, od roku 1934 se jezdilo Čs. skokové derby. 1926 Praha - klusácký stadion na Letné 1927 Praha – Trojský ostrov 1928 Praha – Trojský ostrov 1929 Praha – Trojský ostrov 1930 Praha – Trojský ostrov 1931 Praha – Trojský ostrov 1932 Praha 7 – krytá hala 1933 Praha – Výstaviště 1934 Praha – Výstaviště 1935 Praha – Výstaviště 1936 Praha – Výstaviště 1937 Praha – Trojský ostrov 1938 Praha – Výstaviště Rudolf Popler M. Kovalevský František Ventura O. Pimpl Josef Seyfried Julius Čoček Josef Rabas Hynek Býček Josef Dobeš Julius Čoček Miloslav Buzek Julius Čoček Václav Procházka Daghestan Cromwell Dravna Enver Paša Fin Javorina Elenter Gabriela Maska Chostra Chroust Kamila Mirko Mistrovství Československé republiky v letech 1949 - 1992 1949 Karlovy Vary 1950 Stará Boleslav 1951 Ústí nad Labem 1952 Gottwaldov 1953 Praha 1954 Hranice na Moravě 1955 Praha 1956 Hranice na Moravě 1957 Tatranská Lomnice 1958 Pardubice 1959 Pardubice 1960 Pardubice 1961 Stará Boleslav 1962 Stará Boleslav 1963 Stará Boleslav 1964 Přerov Josef Bozděch Miloš Svoboda Jiří Novosad Ladislav Myslík J. Kubičík J. Lišková M. Kovalevský D. Truněčková J. Hájek D. Truněčková J. Hájek D. Truněčková L. Růžička D. Truněčková Stanislav Ruda H. Šimková M. Pšajdl M. Hozová Michal Pavlík J. Sekyrová J. Šimon J. Sekyrová M. Kapec L. Ondzíková Jiří Pecháček J. Sekyrová L. Gonos L.Václavíková 215 Vědec Furioso Rival Egon Turnaj Bibi Holčina Divoká Baba Divoká Baba Astor Egon Divoká Anděl Kosa Folta Úbor Car Los Jelec Los Tatar Katka Karla Los Matura Kauce 1965 Poděbrady 1966 Poděbrady 1967 Žár nad Sázavou 1968 Poděbrady 1969 Prešov 1970 Lázně Bohdaneč 1971 Bratislava 1972 Praha 1973 Bratislava 1974 Poděbrady 1975 Košice 1976 Frýdek Místek 1977 Nitra 1978 Karlovy Vary 1979 Košice, Karlovy Vary 1980 Hradec Králové 1981 Bratislava 1982 Ostrava 1983 Bratislava 1984 Hradec Králové 1985 Bratislava 1986 Praha 1987 Bratislava 1988 Opava – Kateřinky 1989 Bratislava – Starý Háj J. Černý Eva Hrůzková L. Gonos J. Sekyrová U. Boor Eva Volná M. Pšajdl V. Štefanová M. Bartík Olga Bayerová Boris Boor Olga Bayerová Ing. Andrej Glatz Kratochvílová J. Varga Olga Bayerová Ing. Andrej Glatz Z. Hamplová J. Lamich Olga Bayerová Ing. Andrej Glatz E. Měráková Zdeněk Krpela Měrková Jiří Pecháček A. Laštovičková M. Stein L. Marková Andrej Glatz Hana Kutějová Jiří Pecháček D. Horecká-Šebíková Jiří Pecháček M. Ďulovičová Petr Hrůzek M. Ďulovičová Andrej Glatz A. Jančiová P. Juráček H. Černá Petr Doležal H. Vacková Dr. Juraj Hanulay K. Štaudová Dr. Juraj Hanulay H. Vacková Ladislav Chmelař Ivana Šašková Jiří Pecháček B. Málkovská 216 Chodec Gabin Rytmus Los Athos Chema Zuzana Opál Ramona Talent Uran Diana Ormond Cat River Dalibor Diana Letkis Robin Bečva Lipka Letkis Velamos Tacora Velamos Dany Mileta Forint Satan Soames Norman Amor Celtik Amor Fetyš Forint Fetyš Salvátor Kata Ramzes Cetim Myfling Christa Hurikán Línek Hurikán Katrin Diagram Scott Pramen Granada 1990 Praha – Trojský ostrov 1991 Bratislava 1992 Praha Jiří Pecháček D. Kupková Z. Šteker Pavla Patočková Juraj Hanulay jun. M. Kopišová Elán Slavín Lydie Unesco Kalipso Nella Mistrovství České republiky od roku 1993 1993 Praha – Trojský ostrov 1994 Ostrava 1995 Praha 1996 Opava – Kateřinky 1997 Hradec Králové 1998 Ostrava – Stará Bělá 1999 Hradec Králové 2000 Opava – Kateřinky 2001 Hradec Králové 2002 Ostrava – Stará Bělá 2003 Karlovy Vary 2004 Opava – Kateřinky 2005 Karlovy Vary 2006 Frenštát p. R. 2007 Karlovy Vary 2008 Most místo Ostravy (povodeň) 2009 Ptýrov 2010 Martinice 2011 Ptýrov Jiří Skřivan M. Prokůpková Tomáš Černý P. Chocholoušková J. Jindra Romana Jeníková Jaroslav Jindra Ada Tomanová Tomáš Navrátil Romana Jeníková Tomáš Navrátil A. Plimlová Jaroslav Hatla Lada Vítková Aleš Opatrný Zuzana Zelinková Aleš Opatrný Zuzana Zelinková Aleš Opatrný Jitka Opatrná Aleš Opatrný Veronika Macánová Martin Šoupal Michala Roubalová Sergej Motygin Lucie Poláková Jiří Papoušek Lenka Matulová Aleš Opatrný Natálie Roučková Stanislav Hošák Lucie Poláková Jiří Papoušek Natálie Roučková Lukasz Koza Petra Charvátová Zuzana Zelinková Nikola Bieliková 217 Vesta del Metz Orel Raquel Cyklon MGT Hilma Pablo Sirah 99 Mykonos Garta Pablo Le Cordial – S Freska Prater Civik Kris Kentaur Beibut Silvio Cantus – T Silvio Boxer Silvio Princes Granna Argentina Captain Aberg Rainbow Star Dan 7 – T Orido Cartouche Euphorie Boy Federweisser Caros Help Ahorn - T Eibisch Vigora Luka´s Ninja Calleri II 3. Soutěže všestrannosti Mistrovství Československé republiky v letech 1949 – 1992 1949 Karlovy Vary 1950 Stará Boleslav 1951 Ústí nad Labem 1952 Gottwaldov 1953 Praha 1954 Hranice na Moravě 1955 Praha 1956 Hranice na Moravě 1957 Tatranská Lomnice 1958 Pardubice 1959 Pardubice, Praha 1960 Albertovec 1961 Stará Boleslav 1962 Stará Boleslav 1963 Stará Boleslav 1964 mistrovství se nekonalo 1965 Pardubice 1966 Pardubice 1967 Albertovec 1968 mistrovství se nekonalo 1969 Kladruby 1970 Albertovec 1971 mistrovství se nekonalo 1972 Bialy Bor 1973 mistrovství se nekonalo 1974 mistrovství se nekonalo 1975 Albertovec 1976 Lázně Bohdaneč 1977 Albertovec 1978 Karlovy Vary 1979 Košice, Karlovy Vary 1980 Lázně Bohdaneč 1981 Humpolec 1982 Humpolec 1983 Humpolec 1984 Úněšov 1985 Loštice 1986 Humburky 1987 Humpolec 1988 Humpolec 1989 Humpolec 1990 Humpolec 1991 Humpolec J. Idlbek Miloš Svoboda Miloš Svoboda Miloš Svoboda K. Knop Ing. Jiří David Ladislav Myslík Ladislav Myslík Ladislav Myslík Boris Rotkovský František Hrúzik František Hrúzik Oldřich Raisner František Zábrodský Erich Režnar Oldřich Raisner J. Haspra Erich Režnar František Machek J. Krasl Ing. Jiří David Pavel Mack Pavel Mack Pavel Mack Václav Opatrný Pavel Mack Petr Trýzna Pavel Mack V. Jordán Petr Žlumov Petr Trýzna Novotný Václav Opatrný Václav Opatrný Bohumil Šubr Milan Theimer Jiří Kornalík Petr Veselovský 218 Tygr Vítěz Bolek Bolek Buňka Furioso Gustav Gustav Gustav Cukr Silná Omen Korek Perun Borec Olaf Svit Vanka Val Geroj Fantazie Forma Forma Forma Viktor Forma Carmen Forma Afirmed Diamant Nor Markýz Elán Ben Hur Forte Amír Boney M Hans 1992 Humpolec 1993 Humpolec 1994 Hořovice 1995 Humpolec 1996 Humpolec 1997 Humpolec 1998 Humpolec 1999 Humpolec 2000 Humpolec 2001 Humpolec 2002 Humpolec 2003 Humpolec 2004 Humpolec 2005 Humpolec 2006 Humpolec 2007 Humpolec 2008 Humpolec 2009 Humpolec 2010 Humpolec 2011 Pardubice Michal Slezák Blanka Závodská Zdeněk Dušek Ivo Kočík Jiří Cipra Tomáš Jarolím Naděžda Knopová Jiří Cipra Jaroslav Hatla Renata Marková Pavel Vereš Renata Marková Kateřina Tumpachová Radka Dvořáková Jaroslav Hatla Lubomír Vrtek Radka Dvořáková Lubomír Vrtek Radka Dvořáková Miloslav Příhoda 219 Seward Kateřina Navigace Kaolín Tristan Silver Važec Tristan Szaleniec Taras Pamela Taras Inchagreine Beatrice Arkádo Dallas 1 Oster Dallas 1 Damon - 2 Norides 4. Soutěže spřežení Mistrovství Československé republiky v letech 1981 - 1992 1981 Humpolec 1982 Humpolec 1983 Humburky 1984 Humburky 1985 Humburky 1986 Albertovec 1987 Albertovec 1988 Albertovec 1989 Albertovec 1990 Albertovec 1991 Přerov (1), Netvořice – Loutí (2, 4) 1992 Netvořice - Loutí jednospřeží J. Brixí Václav Coufalík Ivo Exner J. Vinkler J. Vinkler dvojspřeží Josef Věchet ml. Jiří Branč Jiří Nesvačil M. Kaplan Josef Drábek Jiří Nesvačil Jiří Nesvačil Josef Drábek Jiří Nesvačil František Kunský čtyřspřeží Josef Dymeš Jiří Kocman Josef Dymeš Josef Dymeš Josef Dymeš Jiří Kocman Jiří Kocman Josef Nims Josef Nims Jiří Kocman Jiří Nesvačil Jiří Nesvačil Josef Dymeš ml. Tomáš Barták Mistrovství České republiky od roku 1993 1993 Loutí 1994 Loutí 1995 Loutí 1996 Nebanice (2), Kladruby (4) 1997 Nebanice (2), Kladruby (4) 1998 Humpolec 1999 Humpolec (2), Kladruby (4) 2000 Bolehoš – Lipiny 2001 Nebanice 2002 Bolehoš – Lipiny 2003 Moravský Krumlov 2004 Bolehoš – Lipiny 2005 Kladruby n. L. 2006 Šinvický dvůr 2007Bolehoš - Lipiny 2008 Nebanice 2009 Kladruby n. L. 2010 Semice 2011 Lipiny – Bolehoš Jiří Nesvačil Jaroslav Kohout Ing. Jan Jirásek MČR bylo pro nedostatek startujících zrušeno. Jiří Nesvačil Jiří Škodný Ladislav Jirgala Petr Vozáb Jiří Nesvačil Petr Vozáb Jiří Nesvačil jun. Petr Vozáb Jiří Koníř Jaroslav Kohout Petr Vozáb Tomáš Barták ml. Jiří Nesvačil ml. Petr Vozáb Tomáš Barták ml. Ladislav Jirgala Zdeněk Jirásek Jiří Broža Ladislav Jirgala Petr Vozáb Tomáš Barták ml. Marek Jirgala Petr Vozáb Tomáš Barták ml. Jiří Nesvačil jun Petr Vozáb Jiří Koníř Jiří Nesvačil jun. Jiří Nesvačil Jiří Koníř Josef Hrouda Jiří Nesvačil Marek Jirgala Jiří Nesvačil jun. Ladislav Jirgala Jan Exnar Josef Hrouda Jiří Nesvačil Ladislav Jirgala Martin Gössl Jiří Nesvačil Jan Exnar Josef Hrouda Petr Vozáb 220 Spřežení - dvojspřeží pony 2004 Lipiny 2005 Kladruby n. L. 2006 Šinkvický dvůr 2007 Lipiny 2008 Nebanice Monika Pospíšilová Jiří Votoupal Jiří Votoupal Jiří Votoupal dojela jen Monika Pospíšilová, ostatní, ač slíbili, nepřijeli Jakub Prášek Tomáš Palán Monika Pospíšilová 2009 – Kladruby n. L. 2010 Semice 2011 Lipiny 221 5. Voltižní soutěže Mistrovství Československé republiky v letech 1986 – 1992 1986 Nitra 1987 Kladruby n. L. 1988 Bratislava 1989 Frenštát p. R. 1990 Šala 1991 Frenštát p. R. 1992 Šala dorostenci dorostenky dorostenci dorostenky dorostenci dorostenky dorostenci dorostenci dorostenci dorostenky ženy muži ženy muži L. Huszár B. Kondáčová P. Pospíšil A. Šimcová P. Pospíšil E. Boldišová P. Pospíšil M. Lošáková P. Pospíšil I. Dvořáková I. Dvořáková J. Valštýn I. Dvořáková P. Pospíšil Mistrovství České republiky od roku 1993 1993 Frenštát p. R. 1994 Chomutov 1995 Tlumačov 1996 Frenštát p. R. 1997 Frenštát p. R. 1998 Albertovec 1999 Frenštát p. R. 2000 Frenštát p. R. 2001 Tlumačov 2002 Frenštát p. R. 2003 Tlumačov 2004 Albertovec 2005 Frenštát p. R. 2006 Frenštát p. R. ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži I. Dvořáková D. Blažek K. Gamanová P. Pospíšil S. Kalábová R. Šula S. Kalábová J. Valštýn S. Kalábová J. Valštýn S. Kalábová Daniel Mikulka Michaela Grůzová Daniel Mikulka Michaela Grůzová Ondřej Svoboda Michaela Grůzová Daniel Jablonský Michaela Grůzová Jakub Dujíček Jana Wolfová Petr Eim Alice Eimová Lukáš Klouda Jana Sklenaříková Petr Eim Jana Sklenaříková Petr Eim 222 Gizela Dolf Gizela Fred Eskadra Brokát Eskadra Catalin IV-33 Nicol Catalin IV-33 Catalin IV-33 Scánie Eskadra Catalin IV-33 Eskadra Catalin IV-33 2007 Frenštát p. R. 2008 Chomutov 2009 Tlumačov 2010 Polsko 2011 Albertovec ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži Jana Bartoňková Petr Eim Jana Sklenaříková Petr Eim Jana Sklenaříková Petr Eim Jana Sklenaříková Petr Eim Jana Sklenaříková Lukáš Klouda Eskadra Catalin IV-33 Eskadra Catalin IV-33 Capitano Catalin IV-33 Capitano Catalin IV-33 Eskadra Capitano 6. Vytrvalostní soutěže Mistrovství Československé republiky v letech 1990 a 1991 1990 Mengusovce 1991 Vítkovice v Krkonoších M. Šulák V. Kyselá Anita Topka Mistrovství České republiky od roku 2001 2001 Kozolupy 2002 Zábřeh na Moravě 2003 Zábřeh na Moravě 2004 Zábřeh na Moravě 2005 Zábřeh na Moravě 2006 Kozlov u Křižanova 2007 Kozlov u Křižanova 2008 Most 2009 Most 2010 Mikulov 2011 Mikulov Helena Terberová Petr Jadlovský Petr Jadlovský Petr Jadlovský Petr Jadlovský Helena Terberová Petr Jadlovský Jaromír Široký Antonín Hrdina Petr Jadlovský Barbora Pflugová Koryna Sumika Sumika Sumika Sumika Koryna Sumika Cezario Manfred Chosita Arsan Ahmed 7. Soutěže v reiningu Mistrovství České republiky od roku 2002 2002 Nová Amerika 2003 Nová Amerika 2004 Nová Amerika 2005 Nová Amerika 2006 Nová Amerika 2007 Nová Amerika 2008 Nová Amerika 2009 Kozlovice 2010 Koryčany 2011 Kozlovice Ika Machalíková Ivan Černoch Klára Šálková Klára Šálková Lukáš Jirák Klára Šálková Roman Zimmermann Tomáš Martínek Veronika Cejpová Pavel Orel 223 Peppy Golden Scooter Littles First Smart Chiconita Smart Chiconita SR Sweet N Low Monty Blue Sky RDH Genuine Copku Holi Jac Daniels Sesqui Cola Oh that whiz 8. Paradrezura Mistrovství České republiky od roku 1999 1999 Ctěnice 2000 Ctěnice 2001 Radimovice 2002 Radimovice 2003 Radimovice I.sk II.sk III.sk I.sk III.sk IV.sk II.sk III.sk IV.sk II.sk III.sk IV.sk II.sk III.sk IV.sk Marie Vacová Dana Kupková Luboš Nevrkla Jan Minarčík Pavla Handšuhová Iva Hnízdilová Ludmila Růžková Pavla Handšuhová Zuzana Kocmanová Marcela Zálišová Jan Rous Iva Hnízdilová Marcela Zálišová Jan Rous Pavla Žofková 2004 JS Císařský ostrov 1. Iva Hnízdilová IVsk 2. Zuzana Kocmanová(IVsk) 3. Radka Vacušková(IVsk) 2005 JS Císařský ostrov 1. Petr Šindelář(Iask) 2. Jan Rous(IIIsk) 3. Iva Hnízdilová 2006 JS Císařský ostrov 1. Jan Rous(IIIsk) 2.Petr Šindelář(Iask) 3. Iva Hnízdilová(IVsk) 2007 JS Císařský ostrov 1. Jana Doležalová(IIIsk) 2. Jan Rous(IIIsk) 3. Pavla Žofková(IVsk) 2008 JS Císařský ostrov 1. Jan Rous (IIIsk) 2. Jana Doležalová(IVsk) 3. Pavla Žofková 2009 JS Císařský ostrov 1. Jan Rous(IIIsk) 2. Anastasja Vištalová(Ibsk) 3. Lenka Vodičková(Iask) 2010 DS Pelikán Všetice 1. Anastasja Vištalová(Ibsk) 2. Jana Berušková(IIsk) 3. Jan Rous(IIIsk) 2011 JS Hradištko 1. Jan Rous(IIIsk) 2. Jana Berušková(IIsk) 3. Anastasja Vištalová(Ibsk) Azia Polka Princ Ornitin Ďábel Mikol Gal Kipi Raymond Lucas Karino Union Lucas Karino Ďábel Sun Shine Buráček Roy Betty Karino Sun Shine Salvádor Betty Robert Sunny Salvádor Loden Salvádor Sunny Bar 1 Salvádor Buráček Robert Buráček Narcis Dower Salvádor Narcis Robert Piafa Vyškov H.K.Pamír Nero Březník D. C. Olomouc JK Budeč Vosa Třebíč JK Bucephal, o.s. Statek Kováry Dítě a kůň Bucephalos, o.s. JK Březník JK Březník Bucephalos, o.s. JK Březník R.D. Budeč Stáj Rozárka JK Březník Vosa Třebíč Stáj Honzík Stáj Honzík Vosa Třebíč Klub Kvítek JK Tůně Stáj Honzík R.B.Budeč Stáj Honzík JK Tůně JK Pohoda Stáj Honzík Klub Kvítek Klub Kvítek Klub Kvítek JK Šerm Stáj Honzík Stáj Honzík JK Šerm Klub Kvítek Do roku 2003 byli vyhlášení mistři republiky v každé skupině. Od roku 2004 je vyhodnocováno pořadí podle získaných procent ze všech skupin dohromady. 224 23. Olympijské hry 225 226 227 228 229 230 24. Seznam použité literatury Bílek František: Speciální zootechnika II. – Chov koní, SZN, Praha, 1957 Česká jezdecká federace: Jezdecký sport v ČR, ČJF, Praha, 2003 Dobeš Josef: Jízda na koni, Olympia, Praha, 1997 Dušek Jaromír: Chov koní, Nakladatelství Brázda s.r.o., Praha, 2007 FN – německá jezdecká federace: Učebnice jezdectví, 1. díl – Základní výcvik jezdce a koně, FN Verlag/ČJF, 1998 FN – německá jezdecká federace: Učebnice jezdectví, 2 díl – Vzdělávání pro pokročilé, FN Verlag/ČJF, 2000 Flade Johannes: Chov a športové využitie koní, Príroda, Bratislava, 1990 Gotthardová Lenka: Jezdectví do kapsy, Lenka Gotthardová, Bezdědice, 2000 Gotthardová Lenka: Spřežení pro každého, Lenka Gotthardová, Bezdědice, 2001 Gotthardová Lenka: Vlastní kůň, Lenka Gotthardová, Bezdědice, 2002 Gotthardová Lenka: Abeceda mladého jezdce, SŠDSJ Velká Chuchle, 2011 Jokl Zdeněk: Jezdectví a dostihový sport, SZN, Praha, 1977 Kapitzke Gerhard: Das Pferd von A – Z, BLV Verlagsgesellschaft, München, 1991 Klimke Michael, Uwe Peppenhorst: Weltreiterspiele Jerez 2002, Aschendorff Verlag, Münster, 2002 Lenz Helmut: Pferdesport bei den olymp. Spielen, Nora, Berlín, 2002 Misař Drahoslav: Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku, Nakladatelství Brázda s.r.o., Praha, 2011 Neumann Přemysl, Vilimovský Zdeněk: 90 let čs. jezdeckého sportu, TJ Karlovy Vary, 1981 Paalmann Antony: Skokové jezdění, Nakladatelství Brázda, s.r.o., Praha, 1998 Vencour Ivan: Učební texty pro školení a zkoušky cvičitelů jezdectví, ČJF, 1997 Thiedemann Fritz: Das Springpferd, Edition Haberbeck, Lage-Lippe, 1979 Pravidla jezdeckého sportu – všeobecná a příslušných disciplín sdružených pod FEI a ČJF, www.cjf.cz, Praha, 2011 Pětiboj www.pentatlhon.cz Paradrezura www.klubkvitek.cz www.horsesport.org www.wikipedia/olympijskehry.cz 231 28.2.2012 12:09 StrÆnka 1 JEZDECKÉ SOUTĚŽE 03obalka souteze k tisku.qxd Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Podobné dokumenty
Problematika využití tažných koní v lesním hospodářství
Aby mohli plnit všechny požadavky pro práci v lese, musí mít velmi tvrdou konstituci, klidný
temperament, umožňující vytrvalou práci. Charakter tažných koní v lesním hospodářství musí
být velmi dob...
ČEŠTÍ MUZIKANTI V CIRKUSOVÝCH KAPELÁCH Marta Ulrychová
Období po roce 1989 na naší západní hranici již nepatří „světákům“,
ale „pendlerům“. Řada výtečných profesionálních hudebníků odevzdává
svůj um v bavorském příhraničí. Uplatňují se zde jako učitelé...
Z historie zemědělství III.
odborový zemědělský svaz, každoročně organizující nejen zemědělské veřejnosti
známé pražské hospodářské výstavy. Dne 30. prosince 1919 se konala ustavující
valná hromada Zemědělské jednoty Českoslo...
Eurolocarno 03/2007 ID Class Sub- Class Indication N3582 1 1
N0183
N0128
N0113
N0175
N0158
N3608
N0139
N3023
N0166
N0150
N0103
N0104
N0151
N0155
Šepot koní
Plemeno dostalo název podle dostihu na čtvrt míle, kterým se bavili jeho chovatelé ve volných chvílích.
Původně šlo o koně všestranného, využívaného jak pro zemědělskou práci na ranči tak také pro
...
Velká pardubická
ství. Vronsky však tentokrát do boje o čelní umístění nezasáhne. Doběhne s Josefem
Váňou mezi šestnácti startujícími na šestém
místě. Pro druhé vítězství po sobě si bezpečně
docválá Peruán se Zdeňk...
dvojstrany - Jezdecký katalog
České jezdecké federace je osm disciplín. Zcela samostatnou kapitolou jsou dostihy. V České republice se navíc v posledních
letech rozmáhají i další disciplíny – jako jsou např. koňské pólo,
work...
