docVelká pardubická
download 
Stížnost Transkript
Velká pardubická
SPECIÁL Vítejte na Velké DOSTIHOVÝ SVĚT Takhle už se dvakrát radoval Jan Faltejsek z vítězství s Orphee des Blins. Zopakují si společnou radost i letos? Foto Petr Guth Vítejte. Velká je tu… Sportovní akce s tradicí, která sahá až na 123 předchozích ročníků? Stále populární, stále mladá, stále čímsi nová a neotřelá? A k tomu v České republice? Co by to asi mohlo být? Odpověď na tyhle otázky je jednoduchá a jednoznačná. Přece Velká. Přesněji řečeno Velká pardubická s Českou pojišťovnou. Jedna z mála sportovních událostí, o které slyšel v naší zemi snad skutečně každý. A protože se k nám připlížil podzim, Velká se svým tradičním říjnovým termínem zase klepe na dveře. A s ní k Vám letos přichází i tato publikace. Vznikla především proto, aby Vás, návštěvníky Agrofert Parku a příznivce dostihového sportu, pomohla přivítat v prostředí, kterým kráčely a kráčí české dostihové dějiny. Ať už jste na závodiště zavítali při příležitosti posledního z kvalifikačních dostihů, konaného 13. září, anebo přímo při příležitosti českého dostihového svátku svátků o čtyři týdny později. Protože je však vydávána už před polovinou září, nemůžeme vám v ní představit definitivní startovní pole letošního ročníku ani informace, které se objeví bezprostředně před startem legendárního dostihu. Co však můžeme a rádi činíme je představení legend dostihu v čele s Josefem Váňou, ale i kapitánem Poplerem a mnoha dalšími velikány současnosti i minulosti. Oněch 123 minulých ročníků vytvořilo téměř nekonečnou řadu koňských i lidských osobností. Spojuje je podíl na dějinách události, jíž v mnoha ohledech není na evropském kontinentu rovno. Podobnou událostí je ve světě překážkových dostihů snad jen liverpoolská Velká národní, tak trochu „velká sestřenice“ pardubického klenotu. I na ni se pro srovnání na příštích stránkách podíváme. Za všechny, kdo jsme tuto publikaci chystali, Vám přeji příjemné listování a čtení. Petr Guth www.dostihovy-svet.cz Velikáni Vítejte na Velké Král Velké pardubické aneb Dvacet sedm startů Josefa Váni Žokej Josef Váňa starší je bezkonkurenčním monarchou našeho nejslavnějšího dostihu. Přestože se na start Velké pardubické poprvé postavil až několik dnů před svými třicátými třetími narozeninami, zlámal postupně snad všechny rekordy, které si lze v souvislosti s ní představit. Až na jeden jediný. Když 9. října 2011 vyhrál po osmé (z toho po třetí v sedle Tiumena), zbývalo mu jedenáct dnů do padesátých devátých narozenin. Vladimír Hejmovský dosáhl prvenství ve VP v roce 1951 devět dnů před svými devětapadesátinami. Josefu Váňovi tedy před třemi lety chybělo pouhých pár desítek hodin k tomu, aby se stal i nejstarším vítězným jezdcem. Josef Váňa po jednom ze svých vítězství s Železníkem. Archivní snímek Velké pardubické se zúčastnil 27krát. Znamená to, že startoval v téměř 22 procentech jejích dosavadních 123 ročníků. Od jeho debutu uplyne 6. října 2014 dvacet devět let. V jejich průběhu se VP nezúčastnil pouze dvakrát. Celková bilance Josefa Váni jako jezdce Velké pardubické je takováto: z 27 startů 8x zvítězil, 3x obsadil druhé místo, 4x byl třetí, 2x čtvrtý,1x šestý,1x osmý, 8x nedokončil. Už jenom to činí z Josefa Váni největší postavu českého dostihového sportu všech dob. Ve svých téměř dvaašedesáti letech je však také úspěšným trenérem. Jeho svěřenci vyhráli Velkou pardubickou devětkrát. Nespočetného množství vítězství dosáhli i v dalších našich a zahraničních překážkových a rovinových dostizích, včetně klasických. Zůstaňme však u Velké pardubické. Projděme si postupně všechny Váňovy starty. Od onoho 6. října 1985 do 14. října 2013. A pokaždé na chvilku zastavme čas. 1. start, druhé místo – 95. ročník, 6. října 1985 Startovní listina tohoto „polojubilejního“ ročníku není příliš početná. O vítězství se uchází jedenáct koní. V sedle jednoho z nich, polokrevného Paramona ze Státního statku Bruntál-Světlá Hora je však debutant Velké pardubické, amatérský jezdec Josef Váňa. Bývalý velmi dobrý lyžař a člen Horské služby v Jeseníkách. Startu v sedle lepšího ze dvou koní této stáje, Železníka, který tento ročník nedokončí, se zatím nedočkal. V sedle Paramona však obsazuje při své životní premiéře v nejtěžším překážkovém dostihu na evropském kontinentu vynikající druhé místo. I když se značným odstupem na vítězného Festivala s jezdcem Petrem Vozábem. 2. start, nedokončil – 96. ročník, 12. října 1986 Také tentokrát, v početnější konkurenci čtrnácti koní, vede amatér Josef Váňa Paramona. Loňská znamenitá premiéra však nemá úspěšné pokračování. Druhé účinkování Josefa Váni ve Velké pardubické končí Paramonovým pádem na Hadím příkopu. Do cíle nedoběhl ani Váňův budoucí slavný partner Železník. Žádný z koní ze stáje ve Světlé Hoře nemá tedy v rozhodujících fázích dostihu možnost soupeřit s vítězným Valenciem vedeným amatérem Karlem Zajkem. 3. start, první vítězství – 97. ročník, 4. října 1987 Na startu je tucet koní a jezdců. Konečně je vyslyšeno volání dostihových příznivců i odborníků. V sedle Železníka, koně s velkým potenciálem, je už talentovaný amatér Josef Váňa. Amatér z hlediska dostihového řádu, nikoli co do výkonnosti. Kůň, kterého vede tentokrát, exceluje. Po vynikajícím výkonu, skvěle Váňou dirigovaný, procválá cílem bezpečně jako první. Dvanáct délek před druhým Formanem a ve skvělém traťovém rekordu Velké pardubické. Poprvé v historii dosáhli vítězové času lepšího než 10 minut – 9:56,13. 4. start, druhé vítězství – 98. ročník, 9. října 1988 Ani tento ročník Velké pardubické se nedočkal početné účasti. Číslo třináct vyjadřující množství startujících koní však Železníkovi a Josefu Váňovi při jejich druhém společném účinkování ve Velké pardubické a obhajobě loňského prvenství smůlu nepřináší. Jejich největším soupeřem se v průběhu dostihu stává trochu podceňovaná anglická dvojice Free Flow s mladým Williamem Sporborgem. Pár z Ostrovů se Železníka s Váňou www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké dlouho drží, ale v závěru přece jen nestačí. Vítězové, teď už dvojnásobní, mají v cíli náskok patnácti délek. S velkým odstupem za Free Flowem dokončí dostih na třetím místě Medailon. Více koní už konečnou metou neproběhne. v hloubi devatenáctého století, se tedy běží po sté. Významu tohoto výročí odpovídá i kvalitní a početná účast, rekordní v historii. Dvacet devět startujících. Čtyři ostrovní koně, čtyři ze stále ještě existujícího Sovětského svazu a jedenadvacet československých. Železník a Josef Váňa usilují o něco, co se zkušenýma Váňovýma rukama nezmatkuje. Postupně, systematicky snižuje původně propastný odstup. Na Velkých zahrádkách už je pátý, po Velkém anglickém skoku běží v čele. Jako první překonává i poslední těžkou překážku, Havlův skok. Na travnaté dráze se k vedoucí dvojici přibližují Drak s Václavem Chaloupkou. Boj o vítězství pro sebe o tři délky rozhodují Železník s Váňou. Železník se stává prvním koněm v historii, který vyhrál Velkou pardubickou čtyřikrát, Váňa se čtvrtým jezdeckým vítězstvím vyrovnává Chaloupkovi. 8. start, nedokončil – 102. ročník, 11. října 1992 Dosud žádný jiný ročník neměl tak deprimující průběh. Velká pardubická prožívá nejkritičtější okamžiky své existence. Dlouholetý startér Jiří Šindler, který za několik okamžiků vyšle patnáct koní na trať už po dvacáté sedmé, má pod sakem neprůstřelnou vestu. Na příkaz policie poté, co několik dnů předtím obdržel anonymní dopis se sdělením, že bude zabit. Následující masové vniknutí tzv. ochranářů do dostihové dráhy sto druhý ročník těžce znehodnotilo. V důsledku tohoto skandální excesu nevyšla Velká pardubická při jejich posledním společném startu ani čtrnáctiletému Železníkovi s Josefem Váňou. Byli mezi těmi, kteří po kličkování mezi demonstrujícími šílenci padli po kolizi s jiným koněm za Taxisem. Bylo to pro ně oba smutné loučení. Vítězem se po skličujícím průběhu stal Quirinus s Jaroslavem Brečkou. 9. start, nedokončil – 103. ročník, 10. října 1993 Josef Váňa po VP 2013 na snímku Petra Gutha 5. start, třetí vítězství – 99. ročník, 15. října 1989 Na startu stojí v porovnání s předcházejícím ročníkem téměř dvojnásobný počet účastníků – dvacet pět. Mezi nimi pět anglických koní a čtyři sovětští. Železník s Josefem Váňou usilují o třetí vítězství po sobě. Byli by po dvojici Sagar – Pavel Liebich, která to dokázala na počátku osmdesátých let dvacátého století, teprve druhým párem, kterému by se to podařilo. A to ještě v jedné a téže dekádě. Přes silnou a hlavně nesmírně četnou konkurenci to Železník s Váňou dokážou. V závěru jim nejvíce odolávají klisna Fráze s dosud nejčastějším vítězem Velké pardubické Václavem Chaloupkou, který ji v předcházejících letech vyhrál čtyřikrát. Nakonec však mají Železník s Váňou v cíli k dobru sedm délek a triumfují spolu po třetí v řadě. 6. start, nedokončil – 100. ročník, 14. října 1990 Velkého jubilea se Velká pardubická dočkala už v demokratickém režimu, slibujícím do budoucna velké naděje. Je to patrné i v atmosféře na závodišti. Náš nejslavnější dostih, který se poprvé uskutečnil tady, na někdejších Cvrčkovských pastvinách, ještě www.dostihovy-svet.cz ve Velké pardubické dosud nikomu nepodařilo. O čtvrté vítězství, navíc bez jediného přerušení. Jubilejní ročník a návrat svobody do země dušené několik desítek let komunistickou totalitou jsou pro tak velkolepou, všeobecně očekávanou událost jako stvořené. Jenže všechno je jinak. Kolize s kladrubským Formanem na Popkovickém skoku znamená pro Železníka a Josefa Váňu konec nadějí. V jubilejním ročníku nezvítězí, čtvrtého prvenství po sobě se nedočkají. O vítězství svedou souboj dvě klisny. Fráze s Václavem Chaloupkou a Libentína s Karlem Zajkem. Libentína je nakonec šťastnější. 7. start, čtvrté vítězství – 101. ročník, 13. října 1991 O rok později si Železník s Josefem Váňou chtějí vynahradit smůlu, která je postihla ve stém ročníku. Mají proti sobě dvacet jedna soupeřů. Ti z Ostrovů tentokrát mezi nimi nejsou, ze SSSR přijeli dva. V průběhu dostihu se zdá, že čtvrté vítězství ve VP není žádnému z koní přáno. Železník padá po kolizi s jedním ze soupeřů na Poplerově skoku. Váňovi se daří znovu na něho nasednout, ovšem ztracené délky na čelo dostihu, se zdají být nedostižné. Dvanáctiletý kůň vedený Krize, do které se Velká pardubická v roce 1992 dostala, pokračuje. Na startu je pouze devět koní, Josef Váňa jede Baroka. Jejich účast končí opět za Taxisovým příkopem. V závěru nastává mnoho desetiletí nevídaná situace. Cílové mety dosahuje pouze jedna jediná dvojice. Rigoletto s Liborem Štenclem se tak stávají vítězi dalšího hodně nevydařeného ročníku. 10. start, nedokončil – 104. ročník, 9. října 1994 Krize je překonána, na startu je devatenáct dvojic. Josef Váňa nastupuje do dostihu po desáté. Pouhé čtyři měsíce po nesmírně těžkém zranění, které utrpěl v létě při dostizích v německém Baden-Badenu. V tamní nemocnici prodělal i klinickou smrt. Po hrdinském výkonu v sedle valacha Vyšehrada se teprve před poslední těžkou překážkou kurzu Velké pardubické, Havlově skoku, projevily na Josefu Váňovi následky nedávného úrazu. Svého koně musel zastavit, dostih nedokončil. Vítězem se stal Erudit s Vladislavem Snitkovským. 11. start, čtvrté místo – 105. ročník, 8. října 1995 Mezi šestnácti startujícími jsou dva koně z Anglie a dva z Francie. Josef Váňa je Velikáni v sedle pátého koně ve svých dosavadních jedenácti účastech ve Velké pardubické. Je to valach Matia Mou, který měl rok předtím s jezdcem Špalkem pád na Taxisově příkopu. Tentokrát se Matia Mou dostává až do cíle a s Josefem Váňou končí na čtvrtém místě. Jen necelé tři délky za vítězem. Tím se po dvaadvaceti letech a dosud naposledy stává anglický kůň – It´s a Snip s jezdcem a zároveň svým trenérem Charliem Mannem. 12. start, nedokončil – 106. ročník, 13. října 1996 Dvacet jedna účastníků, mezi nimi vynikající ostrovní konkurence. Včetně loňského vítěze It´ s a Snipa, tentokrát dokonce v sedle s dvojnásobným vítězem Velké národní v Liverpoolu Richardem Dunwoodym. Josefu Váňovi, který vede koně Vronského, nepřináší dvanáctý start ve Velké pardubické vítězství jezdecké, poprvé se však může naplno radovat jako trenér. A to zásluhou koně Cipíska. It´s a Snip dobíhá třetí, za Cipískem a svým krajanem Irish Stampem. Váňa musel zraněného Vronského zadržet po překonání předposlední proutěné překážky. 13. start, páté vítězství – 107. ročník, 12. října 1997 Rok po cenném Cipískově vítězství zvolil Josef Váňa opět sedlo Vronského. Devítiletý valach se po velmi dobrých výkonech v průběhu sezóny ocitá v konkurenci čtrnácti koní v roli favorita. Jeho jezdec má možnost zaútočit na své celkově páté vítězství, o což se předtím několikrát marně pokoušel Václav Chaloupka. V cílové rovině jdou Vronsky s Josefem Váňou nezadržitelně vstříc vítězství. Ve hře jsou však ještě Marketplace s Pavlem Složilem, kteří náskok Vronského rychle snižují. Vronský s Váňou ale své prvenství nakonec o půl délky uhájí. Sláva je to veliká. Josef Váňa se stává první pětinásobným vítězem Velké pardubické v historii. Vítejte na Velké ství. Vronsky však tentokrát do boje o čelní umístění nezasáhne. Doběhne s Josefem Váňou mezi šestnácti startujícími na šestém místě. Pro druhé vítězství po sobě si bezpečně docválá Peruán se Zdeňkem Matysíkem. 16. start, osmé místo – 111. ročník, 14. října 2001 V poslední Velké pardubické ve dvacátém století, 8. října 2000, při jubilejním sto desátém ročníku a třetím vítězství dvojice Peruán-Matysík Josef Váňa v sedle poprvé od roku 1985 chybí. Navíc nestartuje žádný kůň v jeho tréninku. A to proto, že oznámení o startu Váňových koní bylo do Jockey Clubu v Praze doručeno až po uzávěrce…Ve stojedenáctém ročníku, ve kterém bojuje jedenadvacet dvojic je však Josef Váňa znovu při tom. Jako jezdec koně Storm of Fire. V cíli končí osmý. Coby trenér má v ohni očekávaného boje, jehož se opět účastní silná zahraniční konkurence, další čtyři želízka. Nejžhavějším z nich je Chalco s německým jezdcem Peterem Gehmem. A tato dvojice nakonec vítězí. 17. start, třetí místo – 112. ročník, 13. října 2002 V poli sedmnácti koní vede Josef Váňa svého tréninkového svěřence Kedona. Bělouše. Někdy v minulosti se Váňovi v noci devět set metrů dlouhého dostihu s jedenatřiceti překážkami jde s Decent Fellowem, desátým koněm svého účinkování ve Velké pardubické. Největší naděje se mezi devatenácti startujícími přisuzují klisně Registaně. Ta také v sedle s Peterem Gehmem, který dosahuje svého třetího jezdeckého prvenství po sobě, vítězí. Decent Fellow s Váňou za ní dobíhá o necelých osm délek třetí. 19. start, druhé místo – 114. ročník, 10. října 2004 V nabité konkurenci sedmnácti kvalitních koní se čtyřmi zástupci ostrovních zemí, Anglie a Irska, vede Josef Váňa svého sedmiletého svěřence Retrievera. Největším favoritem je opět klisna Registana. Té také znovu patří vítězství a Peter Gehm v jejím sedle slaví to, co se dosud nepodařilo žádnému jinému jezdci. Ani samotnému Josefu Váňovi. Dosáhl totiž ve Velké pardubické čtvrtého triumfu za sebou. Decent Fellow s Váňou končí o devět délek druzí. 20. start, čtvrté místo – 115. ročník, 9. října 2005 V tomto ročníku obhájkyně posledních dvou vítězství na samém počátku dostihu padá. Cesta k vítězství se otevírá dalším patnácti účastníkům. Josef Váňa absolvuje jubilejní dvacátý start a znovu zkouší proměnit 14. start, nedokončil – 108. ročník, 11. října 1998 Při svém čtrnáctém startu se Josef Váňa rozhodl pro Cipíska. Vítěze z roku 1996, který byl od té doby velmi populární. Cipísek s Váňou se na start sto osmého ročníku postavili přes silnou domácí i zahraniční konkurenci s celkovým počtem dvaadvaceti startujících v roli favoritů. Štěstí jim však nepřeje. Stanou se účastníky hromadné kolize na ošidném Popkovickém skoku. Cipískova dostihová kariéra tím končí. Vítězem se poprvé stává další kůň, který vejde v historii VP mezi nejslavnější – Peruán s jezdcem Zdeňkem Matysíkem. 15. start, šesté místo – 109. ročník, 10. října 1999 Josef Váňa nechybí ve startovní listině Velké pardubické ani tentokrát. Je to už jeho patnáctý start od debutu v roce 1985 bez jediného přerušení. Po třetí je v sedle Vronského, koně, s nímž dosáhl svého pátého jezdeckého vítěz- Po Velké pardubické 1985, kdy Josef Váňa startoval poprvé. Zleva trenér vítězného Festivala Václav Čermák, jezdec Festivala Petr Vozáb, Josef Váňa (2. s Paramonem), Kamil Kuchovský (3. se Santosem). Archivní snímek zdálo, že vítězí ve Velké pardubické v sedle bílého koně. Že by tato chvíle opravdu nastala? Kedon s Váňou si vedou dobře, patří k nejlepším, ale na vítězství to nestačí. Tento ročník dokončí třetí, za Maskulem (opět s Peterem Gehmem) a Decent Fellowem, který je rovněž z Váňovy stáje. 18. start, třetí místo – 113. ročník, 12. října 2003 Josef Váňa je opět v sedle, přestože mu téměř před rokem bylo padesát. Do šest tisíc krásný sen o bílém koni ve skutečnost, která by byla ještě nádhernější. Po třech letech se znovu posadil na svého tréninkového svěřence Kedona. V cíli z toho však je „pouze“ čtvrté místo. Boj o vítězství svedou Maskul vedený Němcem Dirkem Fuhrmanem a „starý známý“ Decent Fellow, jehož tentokrát jel Josef Bartoš. Vítězí Maskul. 21. start, druhé místo – 116. ročník, 8. října 2006 Poctivý pracant Decent Fellow se dočkal. www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké Josef Váňa na Tiumenovi letos v srpnu poté, co se spolu kvalifikovali do Velké pardubické 2014. Foto Petr Guth Svůj další start ve Velké pardubické proměňuje Váňův svěřenec ve vítězství. V sedle však nemá svého trenéra, nýbrž Josefa Bartoše. Josef Váňa se tentokrát rozhodl pro úplně jiného ze svých výborných koní, Juventuse. A vede si v jeho sedle skvěle. Konečné druhé místo za Decent Fellovem umocňuje triumf Váňových koní. 22. start, třetí místo – 118. ročník, 12. října 2008 V předcházejícím 117. ročníku sice jméno Josef Váňa na startu nechybělo, patřilo však synovi Josefa Váni, Josefu Váňovi mladšímu. Ten si tak v šestnácti letech odbyl ve Velké pardubické za otcovy jezdecké nepřítomnosti svůj debut. Pátým místem v Juventusově sedle. V roce 2008 jsou Váňové na startu Velké pardubické poprvé oba. A Josef Váňa starší, je opět v plné formě. Dokončí ji s Juventusem třetí, když po diskvalifikaci Amant Grise, jenž probíhá cílem jako první, vítězí po druhé za sebou a pro Josefa Váňu získává šesté trenérské vítězství bílá klisna Sixteen s Josefem Bartošem. Takže Josef Váňa s bílým koněm Velkou pardubickou skutečně vyhrává, a to dokonce dvakrát. I když ne jako jezdec, nýbrž jako trenér. 23. start, šesté vítězství – 119. ročník, 11. října 2009 Těžko si někdo mohl představit, asi ani sám Josef Váňa ne, že se celá dvě desetiletí po éře Železníka dočká koně, se kterým vyhraje Velkou pardubickou znovu třikrát www.dostihovy-svet.cz za sebou. Ve sto devatenáctém ročníku čeká Tiumena a Váňu první díl jejich neuvěřitelného hattricku. Na startu mají dvacet čtyři konkurentů, ale žádného z nich osmiletý valach ani téměř sedmapadesátiletý jezdec před sebe nepustí. Vyhrávají o tři a půl délky před „také jejich“ Sixteen s Josefem Bartošem. Jako jezdec vítězí Váňa ve Velké po šesté, jako trenér po sedmé. 24. start, sedmé vítězství – 120. ročník, 10. října 2010 Devatenáct koní na startu dalšího jubilejního ročníku. V sedle obdivuhodného Tiumena dosahuje Josef Váňa po nesmírně dramatickém závěru toho nejtěsnějšího možného vítězství. Před svým největším konkurentem Amant Grisem, který je v samotném závěru málem přespurtoval, vyhrávají Tiumen s Váňou podle výroku rozhodčích po tuhém boji o nos. Sedmé jezdecké a osmé trenérské vítězství. 25. start, osmé vítězství – 121. ročník, 9. října 2011 Tentokrát čtrnáct startujících a dovršení druhého jezdeckého hattricku Josefa Váni ve Velké pardubické. Zároveň coby pro trenéra i druhé místo zásluhou skvěle si počínající bělky Sixteen, která s Josefem Bartošem odvádí ve své předposlední Velké pardubické úžasný výkon. Žádný kůň na ni nemá – až na Tiumena. Ten ji nakonec poráží o půl délky, když Josef Váňa načasuje rozhodující útok ve chvíli, kdy už se zdá, že na prvenství nedo- sáhne. Celkově sedmnácté Váňovo vítězství ve Velké pardubické – osmé jezdecké a deváté trenérské. 26. start, třetí místo – 122. ročník, 13. října 2012 Poprvé v historii se Velká pardubická neběží v neděli, nýbrž v sobotu, a nad pardubickým závodištěm vychází nová hvězda. Klisna Orphee des Blins v sedle s Janem Faltejskem podává nezapomenutelný výkon. V konkurenci třiadvaceti koní vede pole koní téměř po celý dostih. Vyhrává více než přesvědčivě. Tiumen s Josefem Váňou podávají statečný výkon a při svém čtvrtém společném startu jsou třetí. O sedm dnů později oslaví nejúspěšnější jezdec a trenér Velké pardubické šedesáté narozeniny. 27. start, nedokončil – 123. ročník, 13. října 2013 Tiumen a Josef Váňa jsou opět mezi dvacítkou účastníků. Roli favorita přebírají Orphee des Blins s Faltejskem. Ale i s trojnásobnými vítězi z let 2009 – 2011 se počítá. Obhájkyně vítězství z roku 2012 zopakuje své skvělé vítězství, Tiumen s Váňou se pokoušejí na počátku cílové roviny vybojovat už ne prvenství, ale jedno z dalších předních míst. Před poslední překážkou v cílové rovině jim však křižuje cestu volný kůň. Účinkování Tiumena a Josefa Váni končí nešťastným pádem. Osminásobný vítěz Velké pardubické dochází do cíle pěšky. Petr Feldstein Velikáni Vítejte na Velké Žokej, který vyhrál, aniž skončil první… 15× JOSEF BARTOŠ Josef Bartoš. Žokej, o němž se už deset let píše jako o nástupci Josefa Váni. Vždyť si ho také Váňa vybral a několik let s ním jako trenér spolupracoval. Bartoš v té době dvakrát vyhrál Velkou pardubickou a povedl se mu i ojedinělý kousek – vyhrát se Sixteen, přestože dokončil slavný dostih jako druhý. Dnes už Josef Bartoš u Josefa Váni nepracuje, nadále ale patří k elitě na skocích v Česku i v Itálii. Další vítězství ve Velké si zatím na konto nepřipsal. Ale rád by to změnil: Povede se to už letos? Jedna z nejvýznamnějších jezdeckých osobností české scény hovoří o svém vztahu k Velké pardubické, Josefu Váňovi i dostihům vůbec… 1 Vztah k Velké? Největší událost. U nás nemá konkurenci, kdo ji vyhraje, o tom se na veřejnosti rok mluví, aspoň než se seřadí koně na start dalšího ročníku. Je to něco úplně jiného, než všechny ostatní dostihy, mimořádná záležitost pro veřejnost, která jinak náš sport moc nevnímá. Ale i pro jezdce je to něco neopakovatelného… 2 Klíč k úspěchu? Už propozice říká, že je to mimořádný dostih. Jiný takhle náročný se u nás neběhá. Potřebujete, aby v něm klaplo úplně všechno. Musíte mít skvěle nachystaného koně, který dobře skáče, je vytrvalý, ovladatelný a nachystaný. A taky musíte mít v dostihu štěstí, bez toho se Pardubická vyhrát nedá, vždycky se najde místo, kdy je štěstí potřeba… 3 Radost z vítězství? Pocit, jaký se nedá popsat, ani po těch letech se mu při dostizích nic nepřiblížilo. To, jak jsme s Decent Fellowem vyhráli, bylo jednoznačným vrcholem mojí kariéry, byl to okamžik, který si člověk vryje do paměti na celý život… 4 Vítězství z druhého místa? Se Sixteen jsme proběhli cílem jako druzí, o vítězství rozhodli až rozhodčí. Samozřejmě, že ten dojem na samotné dráze nemohl být tak intenzivní, ale když vyhlásili výsledek, všechno se proměnilo a já se cítil zase moc dobře. Byl to perfektní pocit, vyhrát právě s touhle klisnou. 5 Další triumf? Je fakt, že už je to dlouho, co jsem vyhrál naposled, a moc rád bych si ty pocity zopakoval. Jestli se to povede? Kdo ví, ale je to jeden z cílů pro další ježdění. Není dostih, který bych vyhrál raději... 6 Nejoblíbenější místo na trati? Určitě Taxis. To je překážka, na kterou se můžeme celý rok jen těšit, skáče se přes něj jednou ročně. Samozřejmě, najíždíte na něj se zvláštním pocitem, ale určitě to stojí za to. Vlastně mám ale ještě jedno oblíbenější místo. Poslední překážku, ale jen v situaci, kdy na ni najíždíte a víte, že jste vyhráli, nemáte kolem sebe nikoho, kdo by vás mohl ohrozit. To je pocit k nezaplacení… 7 Nejlepší Velká, kterou nevyhrál? Ta, když pan Váňa poprvé vyhrál s Tiumenem. Je to trochu paradox, ale jsem strašně rád, že jsem byl u toho. Tehdy před dostihem jsem ve stáji pro legraci machroval, že se Sixteen vyhrajeme a nemá nás kdo ohrozit. Ale pan Váňa se tehdy dokázal vrátit a všem ukázal, jak to umí – jednak s ježděním, a jednak jak si umí koně připra- vit. Byl to zvláštní pocit, prohráli jsme, ale já měl radost proto, že jsem byl součástí toho týmu. A vidět a zažít to nadšení kolem Tiumenova vítězství, to bylo něco neskutečného. On přece tehdy vůbec nebyl favorit, naopak, a o to to bylo celé intenzivnější… 8 … a ta nejhorší? Asi ta loňská. Sešlo se to špatně, měl jsem hodně dobrého koně, ale nepovedlo se to tak, jak bychom si všichni představovali. Přitom se určitě Velká s Trezorem dala dokončit na slušné pozici. Ten dostih mne bude dlouho mrzet… 9 Převaha Orphee des Blins v posledních ročnících? Stylem, kterým ona ty dva ročníky vyhrála, se dostih hodně změnil, ale je otázka, jestli je tak dobrá, nebo jsou soupeři horší, než bylo pole třeba před deseti lety. Mám pocit, že ta kvalita celkově trochu ustoupila, a Orphee je tak daleko možná i proto, že celková kvalita startovního pole není taková jako před pěti nebo deseti lety… 10 Josef Váňa jako soupeř Určitě je to mimořádná událost – jezdit s ním v dostihu, ale na trati se musí každý soustředit sám na sebe. Zkušenosti pana Váni jsou obrovské, ale v dostihu se nemůžete věnovat tomu, kdo zrovna jede. www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké 11 Může Váňu a „Váňovce“ porazit na cizím koni? Je fakt, že dnes má pan Váňa nesmírně početnou stáj, ve které stojí řada koní, chystaných na Velkou pardubickou. Jeho centrála si může dovolit přes sezónu ty různé ambiciózní jedince vytřídit, projdou selekcí, jakou v jiných stájích nemůžou dát dohromady. A pak se taky na start Velké postaví koně, kteří jsou pro ni nachystaní a mají v tom dostihu určitě co dělat. Proti nim se musí postavit mimořádný kůň. Taková je Orphee des Blins, ale dostat se k jinému takhle dobrému zvířeti, to je hodně složité… 12 Vyhlídky pro letošek V průběhu sezóny se nabízelo několik koní. Dost jsme věřili Zulejce, a byli i někteří další. Mám dohodu s panem trenérem Zobalem, jehož koně Josef Bartoš a Sixteen. Jedno z „osudových“ spojení www.dostihovy-svet.cz jezdím přednostně, ale po třetí kvalifikaci jsem jasno neměl. Samozřejmě je dobré, když máte jistotu pro celou sezónu a cíleně se chystáte s jedním koněm do Velké, jenže někdy zase může být nejlepší, když padne rozhodnutí až na poslední chvíli. 13 Italské působení Je fakt, že letos se mi víc zatím dařilo v Itálii. Dohoda s tamním nejúspěšnějším trenérem Faverem, pro kterého jezdím, je výhodná doufám na obě strany, a zajišťuje mi kvalitní uplatnění. V Itálii jezdím rád, je to velká zkušenost, a navíc také to, co mě momentálně především živí… 14 Zahraniční nabídky Každá zkušenost se zahraničními dostihy je zajímavá, jsem rád, že jsem se podíval do Cheltenhamu i jinam, ale mým největším přáním je dnes vyhrát znovu Velkou pardubickou. Kdybych dostal nabídku k ježdění zahraničního koně ve Velké, určitě bych ji zvažoval, zatím se ale nic takového nestalo. Přitom právě někteří cizí žokejové pro Velkou nejsou velkým přínosem, a dokonce můžou být pro nás ostatní i nebezpeční… 15 Přání pro Velkou Každý chceme vyhrát. Doufám, že budu mít koně, s kterým bych to dokázal. A jinak je přání pro Velkou stejné jako pro každý jiný dostih: Ať je co nejlepší a všichni ať se vrátí v pořádku… Petr Guth Foto Petr Guth Vítejte na Velké Dvacet let podporujeme vrchol české dostihové sezóny Prestiž i historický odkaz spojují Českou pojišťovnu s Velkou pardubickou Na partnerství záleží, partnerství se cení. Tento fakt ctí Česká pojišťovna již dvacet let a jako generální partner Velké pardubické vstupuje do dalšího ročníku – v pořadí již 124. vrcholného závodu české dostihové sezóny. Ostatně je to více než stoletá tradice, kterou největší tuzemskou pojišťovnu a jeden z nejtěžších překážkových dostihů v Evropě společně sdílejí. Vznik českého pojišťovnictví se totiž datuje k roku 1827, na start Velké pardubické se koně oficiálně postavili poprvé v roce 1874. Společnému partnerství položila Česká pojišťovna základ v roce 1991, aby od roku 1995 stála jako generální partner každoročně po boku Velké pardubické. Za uplynulých dvacet let přitom díky dotacím investovala přímo do koňského sportu více než 100 milionů korun. Výše prize money, která i pro letošní rok činí 4,8 milionu korun (dalších 200 tisíc poskytuje pořadatel), představuje unikátní finanční příspěvek, jenž v českém turfu nemá obdoby. Je nasnadě, že takto vysoký objem finančních prostředků představuje promyšlenou podporu nejen dostihovým jezdcům a stájím. Česká pojišťovna prostřednictvím prize money dává jasně na srozuměnou, že dostihový sport není výsadou pro několik málo vyvolených, ale představuje svébytné odvětví, které si zaslouží podporu v mnohem širším rámci. Finance vyplacené vítězům totiž přirozeným koloběhem putují k celé řadě článků, bez nichž by koňský sport nemohl dost dobře fungovat – k chovatelům, zemědělcům, dodavatelům krmiv, k sedlářům či kovářům… Českou pojišťovnu a Velkou pardubickou ale spojují kromě historie i další společné atributy. Jsou jimi například rychlost a férovost. Těžko si představit dostih, který by se těchto hodnot vzdal. Stejně zásadní důraz ale Česká pojišťovna klade i na okamžiky, při nichž se každodenně setkává se svými klienty. Jasná pravidla, stejně jako dodržování profesionálního chování tak platí nejen v sedle koně při dostihu, ale také v pojišťovnictví. Spolehnout se na to mohou i majitelé koní, pro něž Česká pojišťovna nabízí pojistnou ochranu již od roku 1928, kdy se datuje první pojistná smlouva na tato ušlechtilá zvířata. V šedesátých letech 20. století pak začalo pojištění koní nabývat rostoucího významu a současně došlo k jeho ucelené nabídce. Od té doby prošlo pojištění významným posunem, jenž reflektuje aktuální situaci na trhu. Pojistit tak lze rozsáhlé spektrum koní – od hříbat (i dosud nenarozených), přes plemenné klisny a hřebce po dostihové koně, koně pro práci, tzv. hobby koně až po poníky. Díky desítkám let zkušeností přímo z terénu si mohou být majitelé a chovatelé koní jistí, že u České pojišťovny je pojišťování i srdeční záležitostí. Podpora a péče o koně v České republice tak nikdy nemůže být jen prázdným heslem. www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké www.dostihovy-svet.cz Osobnosti Vítejte na Velké Přijde zásah po deseti letech? Co mají společného koně jako Železník, Čest, Toblino, Sesi, Registana, Hastaven, Red Dancer, Klaus a Ronino? Ač s různými úspěchy, všichni se postavili alespoň jednou na start Velké pardubické a prošli rukama jedné z novodobých ikon tuzemského překážkového provozu Čestmíra Olehly. Zavzpomínejme společně s ním na sedmnáct ročníků Velké pardubické, které mu přinesly nejen opojné chvíle štěstí, ale i hořká zklamání.... Čestmír Olehla s dcerou Veronikou vyhlížejí dalšího vítěze Velké Úspěch přichází hned na začátku Když v roce 1987 nastupoval nadějný mladý trenér a veterinář do nového působiště ve Světlé Hoře, zřejmě netušil s jakou koňskou osobností se tu setká. Touto osobností nebyl nikdo jiný než ryzák Železník, který do tehdejšího státního statku Světlá Hora zamířil po zranění zadní nohy. Naštěstí nešlo o nic vážného a tak se „Tygr“, jak mu ve stáji říkali kvůli dvěma horním zubům navíc, mohl vrátit zpět na dráhu. Svými výkony nad překážkami si řekl o start ve Velké pardubické již v roce 1985. S Antonínem Novákem však společnou řeč nenašel, což potvrdil i rok 1986 a jejich druhý neúspěšný pokus ve Velké. Během následující sezóny se Její veličenstvo Registana v neslavnějších dobách pod vedením Petera Gehma 10 Foto Petr Guth Novák zranil a své šance se chopil do té doby neznámý amatér Josef Váňa. Paličatý ryzák byl pro něj výzvou... S podporou Josefa Váni zvítězil Železník ve Velké pardubické celkem čtyřikrát. „Vítěznou šňůru“ nezapomenutelné dvojice přetrhl jen rok 1990, kdy jubilejní stý ročník Velké nedokončili po srážce s Formanem na Popkovickém skoku. Foto Zenon Kisza www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké Ani další společné vystoupení v roce 1991 se neobešlo bez dramatu. Nečekané problémy na Poplerově skoku, znovunasednutí Josefa Váni a odvážná stíhací jízda, nakonec vyústily v happyend hodný Hollywoodu. Ten se bohužel nekonal v případě jejich posledního startu v roce 1992, kdy Železník stejně jako řada dalších doplatil na akci demonstrantů, hájících práva zvířat... Hledání nové hvězdy Trvalo to čtyři roky, než Čestmír Olehla vyslal do Velké svého dalšího svěřence. Byla jím bělka Čest, do jejíhož sedla byl angažován František Jasinský. Perspektivní klisna, která už v době svých rovinových začátků u trenérky Ivany Pejškové byla známá svou svéhlavostí, zkoušela štěstí ve Velké celkem třikrát, a to v letech 1996 - 1998 a ani jednou se zdárně do cíle nedostala. Další nadějí na plný zásah světlohorské centrály se stal v roce 2000 hnědák irského chovu Toblino. Valacha, který byl od počátku své kariéry směřován do překážek, provedl kurzem Jiří Kameníček. Sedmé místo daleko za prominentní dvojicí Peruán - Belovodsk, nebylo sice zklamáním, ale také ničím, na co by se dalo vzpomínat. To, co se nepodařilo Česti ani Toblinovi, tedy vejít se mezi tři nejlepší a tím oprášit prestiž centrály, zařídila v roce 2001 Sesi. Drobná klisna s bojovným srdcem pilotovaná Jiřím Kameníčkem zaútočila ze zadních pozic a svou aktivní dostihou kariéru zakončila cenným třetím místem za Chalcem a Peruánem. Výjimečná klisna Klisna výjimečných kvalit byla zakoupena v Německu v roce 1999. Ačkoliv svůj debut nad překážkami nedokončila, v dalších startech již nenechala nikoho na pochybách. Úspěchy tuzemské i zahraniční (Merano, Baden-Baden) se množily a nezastavitelný vlak jménem Registana mířil mílovými kroky do Velké. V sezóně 2003 neporažená klisna nastupovala na start Velké pardubické v roli desetinové favoritky a svou úlohu do puntíku splnila. Čtyři starty - čtyři vítězství, taková byla bilance Registany před Velkou pardubickou 2004. Ani zde nezaváhala a pod vedením Petera Gehma lehce o devět délek zvítězila. Měsíc po Velké se rozhodl realizační tým vyzkoušet klisnu v prestižní Sporting Index Chase v Cheltenhamu. Zde bohužel díky neznalosti či příliš velké nervozitě svého žokeje spletla kurz a byla zadržena. V roce 2005 došlo k nešťastnému zranění Registanina dvorního jezdce Petera Gehma, po němž zůstal trvale upoután na invalidní vozík. Pro první dámu překážkové scény se tedy hledal náhradník. Toho realizační tým nalezl v Anglii a stal se jím Jim Crowley. Po dvou triumfech v Meranu a jednom v Pardubicích útočila v roce 2005 Registana na čistý hattrick. Velký sen však skončil dříve než kdo očekával, už na druhé překážce. S úmyslem připravit klisnu na její poslední „Velký“ start www.dostihovy-svet.cz Reaper, už pětkrát vítězný pětiletý potomek Registany. Foto Petr Guth 11 Osobnosti Vítejte na Velké Devítka účastníků Velké očima trenéra Čestmíra Olehly Železník – jedním slovem fenomén. Málokdy se povede dotvořit osobnost koně tak, aby za vás dal v dostihu duši, u něj se nám to povedlo. S odstupem času považuji za nejzajímavější tu proměnu, kterou prošel od odtažitého aristokrata k roztomile somrujícímu dědečkovi, od výborného, ale nespolehlivého koně k absolutnímu neporazitelnému profesionálovi. Čest – skvělá klisna, po tatínkovi dost svoje. Dokázala vyhrát kvalifikaci, ale ve Velké měla smůlu, ze tří startů ji nikdy nedokončila a někdy ten důvod byl vskutku kuriózní. I o tom jsou dostihy, především Velká pardubická… Toblino – dělník milující mokrou rozbahněnou dráhu, no a takové podmínky jsou u nás zřídka. Velkou sice dokončil, ale tehdy byli lepší koně než on. Sesi – neuvěřitelná bojovnice, maličká kobylka s obrovským srdcem. Vyhrála sice kvalifikaci, ale do Velké jsem ji moc nevěřil. Ale „dala to“ a vybojovala třetí místo za Chalcem a Peruánem. Je Korokovou vnučkou, snad odtud pramení její bojovnost. Kéž by takových koní bylo víc… Registana – pro mne první dáma překážkového sportu. Je svoje, žije ve svém světě, kam vás hned tak nepustí. Její série vítězství v Pardubicích a v Meranu je neuvěřitelná. Stejně jako sportovní pár, který tvořili s Petrem Gehmem. Italové ji říkali „pokladnička“, sázkaře nikdy nezklamala. Hastaven – dříč, náš „francouzský traktor“, skvělý a osobitý polokrevník. Třikrát vyhrál kvalifikaci, třikrát Velkou nedokončil. Další ukázka nevyzpytatelnosti tohoto velkého dostihu… vstupoval světlohorský kouč Čestmír Olehla do sezóny 2006. Klisna vyběhla pouze jednou, a to ve třetí kvalifikaci, kde ji porazil stájový druh Hastaven. Kvůli zranění, které v průběhu dostihu utrpěla, musela předčasně ukončit dostihovou kariéru a odešla plnit své mateřské povinnosti. V chovu zatím dala pět potomků - Regine (2008), Reapera (2009), Rafu (2010), Rekiho (2012) a Randyho (2013). Foto Petr Guth Red Dancer – fantastický skokan, tvrďák a kůň strojového tempa. Dokázal vyhrát kvalifikaci, odvodit neboli „udělat“ Velkou pardubickou, ale nebyl ultravytrvalec, takže to „nedal“ ... Ronino – kůň za pár šupů, přívažek, který porazil ve Velké Tiumena. Neuvěřitelný příběh. Měl od Pána Boha to, co kůň pro Velkou potřebuje: skokanské schopnosti, bojovnost a ultravytrvalost. Před Velkou jsem mu příliš nevěřil, ale když to tam je, tak to jde. Klaus – spolehlivý skokan po otci, zdraví mu drží. Co by potřeboval ve Velké? Asi aby byla trochu kratší, protože o jeho ultravytrvaleckých schopnostech mám trochu pochybnosti. Smolní „francouzští traktoři“ Na konci srpna 2006 překvapil tím, že ve třetí kvalifikaci porazil „neporazitelnou“ Registanu. V té době jedenáctiletý Francouz Hastaven, který byl zakoupen stájí Wrbna Racing společně s Red Dancerem na sklonku roku 2000, se stal hlavním želízkem Čestmíra Olehly pro Velkou pardubickou 2006. Kůň sužovaný různými zraněními měl za sebou již dva neúspěšné pokusy z let 2004 a 2005. Přestože patřil do okruhu favoritů a v sedle měl Jana Faltejska, ani svou třetí Velkou Hastaven nedokončil. Podobnou smůlu jako Hastaven měl ve Velké i druhý “francouzský traktor” Red Dancer. Valach, o kterém se říkalo, že skáče tak, že by snad “přeskočil i barák” poprvé startoval ve Velké pardubické v roce 2005 po boku svých stájových kolegů Registany a Hastavena. Svým typickým stylem tlačil na tempo a dostih pod Dušanem Andrésem dokončil na šesté příčce. V roce 2006 si po nepříjemné srážce s volným koněm v průběhu dostihu v Meranu poškodil lopatkový nerv. Dlouho se zdálo, že s aktivní kariérou je konec, ale Red Dancer se dokázal vrátit a stihnout ještě jednu Velkou. Psal se rok 2009 a jeho partnerem byl italský překážkový šampion Raffaelle Romano. Po aktivním průběhu Velkou sice dokončil, ale až na patnáctém místě. Nová krev Ještě jednou Registana a Peter Gehm 12 Foto Zenon Kisza Jako dvouletý stále rostl a svou kariéru zahájil až jako tříletý, rovnou na překážkách. Syn plemeníka Japa Ronino i přes kvalitní výsledky, jež podával doma i v zahraničí, nikdy nepatřil mezi sledované hvězdy žlutomodrých barev. Dlouho skrývaný klenot začal naplno zářit až v roce 2012. Po poměrně překvapivém vítězství ve čtvrté kvalifikaci svou formu potvrdil druhým místem ve Velké za nechytatelnou Orphee des Blins. Nadějnou kariéru zastavilo zranění neslučitelné se životem a Ronino v roce 2013 odcválal na věčné pastviny. Poutavý exteriér, zajímavé jméno a dobrá rovinová třída zdobí současnou naději Čestmíra Olehly na další plný zásah ve Velké pardubické. Letos devítiletý Klaus po bramborovém umístění v první kvalifikaci na konci května, v červenci deklasoval soupeře ve dvojkové Letní steeplechase. Jak se mu povede nejnáročnější test překážkové sezóny, který už absolvoval za svou kariéru třikrát, přičemž pouze jednou si dokázal odnést dotaci? Dočká se Čestmír Olehla plného zásahu po deseti letech? Jana Šejnohová www.dostihovy-svet.cz Osobnosti Vítejte na Velké Orphee des Blins: Dva roky „nezestárne“! Možná se vám zdá titulek článku trochu nesmyslný, jenže tohle tvrzení je podloženo názorem člověka, který stál na úplném začátku cesty francouzské klisny za triumfy ve Velké pardubické – Pavla Vítka. Klisna v majetku Jiřího Trávníčka, svěřenkyně Grega Wroblewského se mu ve výběru skutečně povedla – letos se tak pokusí o vítězný hattrick. A my jsme se u Pavla Vítka zajímali, jak to vlastně tehdy všechno bylo... Pomáhal jste s výběrem potencionálních francouzských koní pro Velkou pardubickou. Jak tahle akce probíhala a kdo nakonec ukázal na Orphee? S francouzskými dostihy už jsem měl bohaté zkušenosti. Začínal jsem tam ve stáji, neuměl jsem slovo francouzsky, ale snažil jsem každý den učit. Nejen řeč, ale i to, jak se připravují koně na dostihy. Postupně jsem se propracoval až k tomu, že připravuji koně francouzským majitelům v Puchlovicích, ale mám také vlastní koně ve Francii. Pan Trávníček mne požádal o pomoc s výběrem vhodného koně na Velkou, a tak jsem to udělal. Na Orphee si ale nakonec ukázal on, já bych vybral jiného koně. Jeho volba se ukázala nakonec jako ta správná. Samozřejmě že koupit koně, který nemá za sebou nějaký zdravotní příběh, není jednoduché. I Orphee ho měla, naštěstí je nyní vše v pořádku. Nakonec Orphee dokázala zvítězit už dvakrát, ovšem také stárne, nemůže se její rostoucí věk projevit už letos? V dostizích se může stát cokoliv, zvláště v těch překážkových, ale rozhodně to nebude věk, který by klisnu výkonnostně přibrzdil. Je to přece angloarab, na to nesmíme zapomenout, a tihle koně jsou tvrdší. Podle mého názoru minimálně po další dva roky „nezestárne“. Když někdo pomůže na začátku cesty, často se stane, že se na to pomalu zapomene… www.dostihovy-svet.cz Tak pokud jde o majitele stáje Pegas pana Trávníčka, tak opak je pravdou. Konzultuje se mnou některé věci, jsme v kontaktu a máme společnou radost, že se to povedlo. Obrátil se na vás i někdo jiný, že by chtěl najít něco podobného jako se povedlo panu Trávníčkovi? Nějaké náznaky byly, ale nic konkrétního. A navíc teď už to bude o hodně těžší, sehnat cenově přijatelného koně. Už jsem zmínil ty, kteří mají za sebou zdravotní příběh, ale ani ti už nebudou tak dostupní. Ve Francii se zvýšily dotace u malých dostihů z 10 000 na 15 000 euro, a tak i koně střední i nižší třídy mají šanci o slušně vydělat doma. A pokud máte koně registrovaného ve Francii, dostanete automaticky třítisícový kredit, ze kterého můžete čerpat na cesty po francouzských závodištích. Takže je stále více důvodů, proč koně držet doma. Pavel Vítek /45/ Vyhrál učňovský šampionát, pracoval u svého otce Františka v Lysé nad Labem. Pak odešel do Francie na stáž a za tři roky se už stal asistentem trenéra. S Francií je spojen dodnes, stará se o koně převážně francouzských majitelů. Takže nevidíte ani velký důvod ke startu francouzských koní ve Velké pardubické? Určitě ne, sem je láká prestiž dostihu. Jen musí opravdu vážit a přemýšlet o takovém startu. Nemůžete sem poslat ledajakého koně, musí to být už kůň velmi dobré výkonnosti, který se dokáže přizpůsobit specifice dráhy. Musíte vzít v úvahu riziko, které podstupuje už tím, že cestujete. A taky nelze přijet v sobotu a v neděli vyhrát. Ale myslím si, že se Francii takoví majitelé a trenéři, kteří budou chtít všechny tato rizika překonat, najdou. Pokud byste vy měl vybrat na případného francouzského startujícího jezdce, zvolil byste domácího či zahraničního? Naši kluci mají pardubickou drahou více zkušeností, ale ti francouzští specialisté na krosy mají zase odježděn větší počet dostihů. Ale tady je hlavně důležité, abyste jako jezdec pardubickou „pochopil“. Ani jezdec ani kůň sem nemohou přijet bez přípravy. Aleš Pohořal, foto Petr Guth 13 Osobnosti Vítejte na Velké Orphee des Blins: Zastíní Registanu i Sixteen? Tři klisny se v posledních letech staly dvojnásobnými vítězkami nejprestižnějšího dostihu u nás. Jen jedna z nich má letos možnost se posunout k třetímu úspěchu a stát se historicky nejlepší „dámou“ pardubické trati. Pokud si udrží formu z minulých dvou let, zřejmě se sotva najde někdo, kdo by o jejích šancích dokázal pochybovat. Orphee des Blins totiž poslední dva ročníky nejenom vyhrála, ale provedla to stylem blesku z čistého nebe. Její počínání jsme všichni sledovali jako opaření. A před letošním startem se ptáme: Opaří nás tahle klisna opět? Startovala zatím jen pětadvacetkrát, a zaznamenala deset vítězství. Všechna v posledních dvanácti startech. Klišé o zrání jako víno v jejím případě padají na úrodnou půdu. Na českých drahách prohrála naposled v srpnu 2012, to se ale chystala na Velkou a nešla do kvalifikace úplně naplno. Od té doby je její bilance na pardubické dráze do konce srpna 2014 bezchybná. Klisna, která v Pardubicích vládne s převahou, jakou zdejší kroniky dlouho nepamatují. S každým dalším startem se však množí otázky: Bude ve své převaze pokračovat? MINULOST: Stáj DS Pegas Jiřího Trávníčka dlouhá léta větší úspěchy slavila na rovinových drahách. S příchodem trenéra Wroblewského se však výrazně posílily její překážkové 14 ambice a tým ze Zhoře začal vyhrávat na skocích. Ty největší úspěchy mu zajistila právě Orphee des Blins. Klisna, na kterou majitel ve Francii kývl, se napřed dva roky zdravotně trápila, pak se ale na dráhu vrátila s o to větší chutí. Ve věku, kdy by ji možná mnozí posílali do důchodu, začala vyhrávat. Letos jako dvanáctiletá, v tom zřejmě hodlá pokračovat. ROK 2014: Přípravy na Velkou nešly lehce. Orphee na úvod sezóny vyhrála ve druhé kategorii, ale pak přišlo zranění. „Ona má každá rok něco, ještě jsme se nemohli ani jednou chystat podle představ. Tentokrát to byla bulka na zadní noze, jejím léčením jsme ztratili několik týdnů,“ posteskl si trenér Wroblewski. Klisna si tak nesplnila obvyklý srpnový „seznamovací“ start, a místo toho mířila k zářijovému termínu. „Mezi poslední kvalifikací a Velkou jsou letos čtyři týdny, to je pro nás veliká výhoda,“ konstatuje Wroblewski. OČIMA TRENÉRA: Letos je to pohoda. Samozřejmě, chceme vyhrát, ale nejsme pod tlakem. První rok jsem chtěl uspět, abychom dokázali, co v ní je. Druhý rok, to jsme chtěli vyhrát, abychom umlčeli hlasy o tom, jaká to byla náhoda. Ale letos? Může se stát nejúspěšnější klisnou historie Velké. To je zajímavý cíl, ale ona už veliké místo v historii má. A mě moc těší, že jsem byl u toho. I pro letošek jsme se domluvili s Janem Faltejskem a věřím, že jim klapne společný hattrick. VIZITKA: 12 let, 25 startů, 10 vítězství, výdělek 4 688 570 Kč. www.dostihovy-svet.cz Osobnosti Vítejte na Velké Věčný smolař Trezor: Tři kopce smůly stačily? Už třikrát se postavil na start Velké pardubické, třikrát se jeho jméno vyskytovalo mezi těmi, o nichž mělo být slyšet, a třikrát jeho vystoupení takzvaně „nedopadlo“. Jenže realizační tým kolem Trezora věří, že jednou se ucho musí utrhnout, a kopec smůly už se nebude dál navyšovat. Pokud je Trezor zdráv, určitě je nutné s ním počítat mezi nejvážnějšími adepty doběhu na vysokých pozicích. Jenže právě jeho zdraví, to je a bude pro Velkou otázka… Svých třiatřicet startů rozmístil Trezor do sedmi let kariéry, pět ze svých celkových sedmi vítězství však nastřádal v posledních dvou letech. Zraje jako víno, řeklo by se, jenže na dortu jeho vyzrání a povětšině výborných výkonů v pardubických kvalifikacích chybí ta pověstná třešnička. Ve Velké zatím neuspěl, dvakrát nedokončil a jednou přišel osmý. Najde se málokdo, kdo by populárnímu desetiletému valachovi nepřál pro letošek podstatné zlepšení. Je jej ale schopen? MINULOST: Na rovinách nedosahoval výsledky, před kterými by se třásla soupeřům kolena, a ani počátek překážkové kariéry neznamenal velký posun. Po prvním vítězství v Kolesách nedokončil šest dostihů www.dostihovy-svet.cz v řadě, pokud ale překážkový dostih dokončil, vždy se (s výjimkou předloňské Velké) umístil na dotovaných pozicích. Loni pod vedením Josefa Bartoše Velkou pardubickou nedoběhl, je však za poslední tři roky vítězem pěti kvalifikačních testů a stal se na ně „specialistou“… ROK 2014: Tak trochu nejistá sezóna v Trezorově podání. Do roku vstoupil po zranění z Velké pardubické jako rekonvalescent. S přípravou tedy začal o hodně později než jindy, nakonec ale mnohé dohnal. V minulých sezónách vyhrával kvalifikace s jistotou, letos musel bojovat. To ale provedl úspěšně. Po triumfu však přišly problémy s kopytem, jeho zapouzdření a další týdny bez tréninku. OČIMA TRENÉRKY: Trezor byl dohlášen do Velké na přání majitele, uvažovali jsme také o startu ve Francii. Jenže měl letos hodně komplikovanou sezónu, a my doufáme, že smůla už se pro něj vyčerpala. Kůň, který vyhrál kvalifikaci, (a Trezor v ní loni vytvořil i rekord), přece musí důstojně zvládnout i delší trať. Musíme zvolit defenzivní taktiku, a nedělat takové věci jako honit na trati Orphee. Ne jako Angličan Treadwell, který neposlechl ordre a dělal, co se mu zamanulo. Dohodnutí jsme s Ondřejem Velkem a věříme, že letos už to klapne. VIZITKA: 10 roků, 33 startů, 7 vítězství, výdělek 1 197 860 Kč. 15 Osobnosti Vítejte na Velké Korunní princ Nikas: Udělá poslední krok? V roce 2013 dokončil Velkou na druhém místě. Letošní první start zvládl parádně. Má věk, který ho předurčuje k velkým věcem. Kdo hledá soupeře pro Orphee des Blins, Nikasovo jméno ho nemůže nechat klidným. Nikas se zdá být ideálním typem koně do Velké. Jistě, takových už bylo, a neuspěli. Proč by ale právě tento „ideální typ“ nemohl být výjimkou? Dvouletý Nikas svůj první životní start na rovině vyhrál. Tehdy byl v Kolesách v jeho sedle žokej Dušan Andrés. Letos je Nikasovi devět let, míří na dráhu, z které je to do Koles „co by kamenem“, a do jeho sedla míří - znovu žokej Dušan Andrés. Ojedinělý překážkově- rovinový jezdecký úkaz českých drah je ve Velké pardubické zárukou kvality, a tak není divu, že Nikase už v minulém roce dovedl k druhému místu. Na kvalitní umístění si ale reprezentant stáje Castor brousí zuby i letos. MINULOST: Po úspěchu v Kolesách už se v rovinových dostizích neprosadil. Záhy přesedlal na překážky, na kterých už vydělal téměř dva miliony korun. 16 Startoval v pětatřiceti dostizích, jen jednou mimo hranice České republiky. Stalo se tak v Bratislavě, kde svůj jediný pokus nedokončil. Loni skončil ve Velké pardubické druhý, hned za Orphee des Blins. ROK 2014: Pardubickému publiku se prezentoval dvakrát. Napoprvé triumfoval v kvalifikačním dostihu Velká cena města Pardubic, když zraněného žokeje Andrése nahradil Marek Stromský. Napodruhé už se do sedla posadil Dušan Andrés, jenže třetí z kvalifikací skončila jeho pádem. Vlastně tak docela neskončila. „Chtěli jsme, aby si oběhl kurz dostihu, a to se vlastně stalo. Bohužel cestou ztratil Dušana Andrése,“ komentoval počin svého svěřence Stanislav Popelka. Z hlediska přípravy pro Velkou jeho svěřenec srpnovým startem nic nezískal ani neztratil, domnívá se trenér. OČIMA TRENÉRA: Nikas k nám do stáje přišel jako pětiletý, a v prvních letech míval na podzim trochu problémy s kolikami, pak jsme ale udělali určité změny v krmení a spravilo se to. Jinak je to bezproblémový kůň, takový klidnější, proti mým minulým účastníkům Velké – Hirschovi nebo Mandarinovi. Tím, že je klidný, si může pošetřit síly do dostihu. A to je při něčem tak náročném, jako je Velká, hodně důležité. Je to kůň, kterému vyhovuje trénovat v terénu a kopcích, dráhu v podstatě až tak nepotřebuje…. VIZITKA: 9 let, 35 startů, 7 vítězství, výdělek 1 855 050 Kč. www.dostihovy-svet.cz Osobnosti Vítejte na Velké Zarmoutí Tiumen bookmakery? Váňa by byl pro Trojnásobní vítězové jsou všude zapsáni zlatým písmem. I v Pardubicích. Ale pak je tu ještě jeden kůň, jehož jméno musí být snad psáno platinou. Železník. Ke čtyřem úspěchům jej v sedle vedl právě Josef Váňa. Tiumena taky vede obvykle Váňa a kůň, pokud Velkou poběží, má reálnou šanci překonat všechny překážky a dokončit dostih se ctí. A třeba i s podílem na celkové finanční dotaci. Josef Váňa má za sebou sedmadvacet „Velkých“ a z toho prakticky pětinu právě s Tiumenem, koněm nesčetněkrát popsaným od hlavy až k patě. Letos ale bude možná větší pozornost soustředěna na obhájkyni loňského triumfu, a reflektory, které míří na Váňu, jsou možná trochu tlumenější. To ale na hodnotě této položky na startu nic nemění. MINULOST: Zdá se to neuvěřitelné, ale Tiumen vyhrál jen sedm ze svých dvaatřiceti životních dostihových startů. Téměř každé druhé vítězství si tedy zapsal ve Velké pardubické. Zatím je má na kontě tři, a ve starém železe zatím o Tiumenovi (ani o Váňovi…) nechtějí slyšet. Z pěti pokusů www.dostihovy-svet.cz o Velkou se nedostal do cíle jen loni, kdy žokej Váňa absolvoval cílovou rovinu po svých. Opakovaně prokázal, že Velkou umí vyhrát a nachystat se ideálně na den „D“. Jak ale potvrdily poslední dva ročníky, Tiumenova chvíle může zřejmě přijít jen v okamžiku selhání Orphee des Blins. Každopádně na jeho přítomnost nepochybně vyvolá velký divácký zájem a zkušenost signalizuje, že také příliv sázek. Jeho vítězství by pak bylo zprávou, při níž by bookmakeři nevyzařovali velkou radost. ROK 2014: Nějakou dobu panovala nejistota nad možným koncem Tiumenovy kariéry. Když padlo rozhodnutí o jeho pokračování, rozhodl se Josef Váňa, že koně nikomu nepůjčí a bude nadále v sedle. Dvakrát se společně umístili, ani v jednom dostihu se však neprosadili úplně na maximum. To je čeká možná až ve finále letošní sezony. OČIMA TRENÉRA: Tiumen je profík, který to na překážkách v Pardubicích umí a dokáže si poradit. Samozřejmě mu něco chybí na rychlosti, ale v dostihu si poradí. Jestli se do Velké postaví, má na to, aby zase hrál významnou roli.Chceme s ním ještě něco dokázat, jinak bychom se oba nepokoušeli o start. Ale konkurence je hodně rychlá, až nevím, jestli to nakonec nebude spíš na škodu. VIZITKA: 33 startů, 7 vítězství, výdělek přes 7.3 milionu korun. Profily favoritů připravil Petr Guth 17 Osobnosti Vítejte na Velké Ivo Köhler: Tiumen je Dostihová stáj Köi Dent stojí za posledním trojnásobným hrdinou Velké. Tiumen patří Ivu Köhlerovi, muži, jehož majitelské úspěchy jsou spojeny se jménem trenéra a „příležitostného jezdce“ Josefa Váni. Vlastník dentistické laboratoře z Prahy má z aktivních majitelů dostihových koní momentálně nejvyšší počet trofejí za vítězství ve Velké. Minimálně do letoška, kdy vše signalizovalo, že Tiumen a Váňa do třetice zkusí vyzrát na demoliční taktiku Orphee des Blins. V době uzávěrky tohoto časopisu na začátku září však Ivo Köhler nebyl napevno přesvědčený, že by se Tiumen měl do Velké pardubické vůbec postavit… „Nemládne. Je to kůň, kterého budu mít navždycky ve veliké úctě a oblibě, pro to, co dokázal a jaký je. Víte, Tiumen mi v dostizích i mimo ně už udělal spoustu radosti, a není to kůň, s kterým bych si chtěl něco dokazovat. Nejdůležitější pro mě je, aby byl spokojený, aby zůstával takový, jakého ho znám. Prožili jsme toho spolu už spoustu a tak nějak se známe. Chtěl bych, abychom se k němu nyní chovali podle toho, co pro Tiumena bude nejlepší. Po kvalifikačním dostihu jsem nebyl přesvědčený, že tím nejlepším řešením je právě start ve Velké. Chtěl bych tomu nechat volný průběh, naše rozhodnutí padne v okamžiku, kdy je bude potřeba udělat…“ S Tiumenem jste si užil své i mimo dostihy. Jistě, vyhrál vám tři Velké, ale cítíte ho i jinak jako svého životního koně? „Určitě. Už od jeho mladých let, kdy jsem ho koupil k trenérce Lence Horákové. Víte, o ní se hodně mluví v souvislosti Peruánem, ale já jsem si jistý, že i pro Tiumena a jeho výchovu udělala paní Horáková výbornou práci. Já ho k ní dával s představou, že bude mít klid na to, aby dospěl. A na Lenku Horákovou jsme měli štěstí – jak Tiumen, tak já. Ona patří k lidem, kteří se nesnaží na koně spěchat, nechávala mu prostor, aby dorostl a nikdo na něj zbytečně netlačil. Právě to potřeboval, a právě to nám teď vrací svou dlouhověkostí kolem dostihů.“ Jak se tedy vlastně Tiumen dostal k Josefu Váňovi? Lenka Horáková má přece kredit v podobě vítězství s Peruánem… „Já od začátku zamýšlel Tiumena odvézt k Josefu Váňovi, jakmile to bude na běhání v překážkách. Lenku Horákovou to nepotěšilo, chtěla ho do dostihů chystat sama, ale dohodli jsme se korektně a já jsem jí vděčný. Cítil jsem ale, že u Váni to pro Tiumena bude to nejlepší, bylo to takové tušení, které se splnilo. Oba si v dostizích moc dobře porozuměli, a vlastně si rozumí do dneška.“ Jaké jsou pocity majitele, jehož kůň třikrát vyhrál největší český dostih, a poté se dva roky jen dívá na záda jinému suverénnímu koni? „Orphee des Blins je nesmírně kvalitní klisna, v těch dostizích měla potřebné štěstí, na zádech zkušeného jezdce, který má 18 www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké životní kůň… Ivo Köhler 41 let, rodák z Prahy, Majitel dostihové stáje od roku 1995, vítěz Velké Pardubické s Českou pojišťovnou zásluhou Tiumena (3x), druhý ve Velké s Retrieverem (poražen Registanou). Jeho koně na dotacích vyběhali přes 18 milionů Kč. všechno, co je potřeba. A my jsme tolik štěstí v těch minulých Velkých neměli. Samozřejmě, výsledek není jen o štěstí, ale taky o kvalitě, a tu svěřenkyně pana Wroblewského samozřejmě má. Jenže její výsledky jsou i výzvou pro nás ostatní…“ Máte rád takové výzvy? „Dostihový sport je sportem, kde chce každý vyhrávat, a tím způsobem tedy překonat své vlastní výzvy. Kdo v něm působí, tuto touhu v sobě mívá, sport přece nemůžete dělat, pokud byste neměli zájem vítězit.“ I proto jste do letošní Velké přihlásil hned tři své koně? „To bylo proto, že v době přihlášek těžko tušíte, jaká bude situace nad startovní listinou. Koně se hlásili s tím, že si v průběhu sezóny sami řeknou. Silver Regent bohužel už doběhal, ale i takové jsou někdy dostihy. A ti další dva? Jak se Zarifem, tak s Tiumenem chci počkat, jak na tom budou aktuálně přímo pro Velkou, začátkem září nejsem ani jednoznačným odpůrcem ani příznivcem jejich startu…“ Jako majitel dostihových koní jste spolupracoval s různými trenéry, včetně další legendy Velké pardubické, Václavem Chaloupkou. Jak jste se vlastně dohodl s Josefem Váňou na spolupráci? Musel jste ho přesvědčovat? „Ani trochu. Prakticky jsme se tehdy neznali, potkal jsem ho jednou na dostizích a zeptal se, zda by nám netrénoval koně. A on se jen zeptal, kdy ho přivezu. Od té doby naši koně stojí tam a já toho kroku nelitoval. O Tiumena měli přitom do přípravy zájem i francouzští trenéři, ale já neviděl důvod ke změně…“ Váňa na sebe váže popularitu. Jak to nese majitel, není trochu „upozaděný“? „Takhle to neberu. Pan Váňa je velká osobnost a pozornost mu určitě patří, jde jen o to, aby si nastavil své hranice. Dostihy jsou o koních a lidech, nemůže se z nich stát jen nějaká osobní prezentace. Pokud se všechno udrží v přijatelné formě, jsem rád, že můžeme být součástí takového týmu…“ Dostihový svět ale není jen plný ideálních vztahů a radosti, nabízí taky odvrácenou tvář. Dokážete se s tím vyrovnat? Nebo váš nepříjemné věci takzvaně „žerou“? „Víte, pocházím z hudební rodiny. Byl jsem doma snad jediný nemuzikant, ale troufnu si tvrdit, že mám cit pro to poznat, když někdo hraje falešně, a umím se s něčím takovým vyrovnat. Když jsem do dostihového prostředí přišel, samozřejmě jsem spoustu věcí neznal, ale vždycky jsem byl optimistou a taky jím zůstávám. Věřím, že je třeba s problémy bojovat a věřit v úspěch. Když přijde, o to lepší pocit z něj máte..... text a foto Petr Guth Takhle Tiumen s Josefem Váňou letos splnili kvalifikaci do Velké. Co bude dál? www.dostihovy-svet.cz 19 1 4 5 Vítejte na Velké 7 17 18 20 21 27 20 www.dostihovy-svet.cz 14 15 16 Vítejte na Velké Překážky / Obstacles 1) 2) 3) 4) 5) 6) živý plot / railed hedge živý plot s příkopem / railed hedge and ditch malý vodní příkop / small water jump Taxisův příkop / taxis jump irská lavice / Irish bank popkovický skok / Popkovice turn – railed hedge with ditch 7) francouzský skok / double hedge 8, 9) malé zahrádky / small gardens, double railed hedge – road profile 8a, 9a) malé zahrádky / small gardens, double railed hedge – road profile 10) anglický skok / English jump – ditch and hedge 10a, 10b, 10c) prodloužený Taxisův příkop / railed hedge and ditch 11) živý plot s příkopem / railed hedge and ditch 12) živý plot – seskok / railed hedge and jump 13) živý plot / railed hedge 14, 14a) Poplerův skok / Popler’s jump – timber rail 15) drop (seskok) / drop fence 16) kamenná zeď / stone wall 17) hadí příkop / snake ditch, water jump – jump down 18) velký vodní příkop / big water jump 19) malý Taxisův příkop / small taxis jump 20, 21) velké zahrádky / gardens, double railed hedge – road profile 22) suchý příkop / dry ditch 23) steeplechase skok / steeplechase plain fence 24) živý plot / railed hedge 25) velký anglický skok / big English jump – ditch and hedge 26) suchý příkop / rail and ditch 27) Havlův skok / Havel’s jump – railed hedge and ditch 27a) malý Havlův skok / railed hedge and ditch 28, 29, 30, 40, 43, 53, 54, 55) proutěné překážky / hurdles 28s, 29s, 30s, 39s, 51s, 52s, 53s, 54s, 55s) steeplechase skok / teeplechase plain fences 31) příkop s živým plotem / ditch and railed hedge 32, 32a) živý plot / railed hedge 33) živý plot / railed hedge 34) malý hadí příkop / small snake ditch – water jump 36) anglický skok / English jump – ditch and hedge 37, 37a, 38) živý plot / railed hedge 42) bullfinch 46, 49, 50) živý plot / railed hedge 51 –55) steeplechase skok / steeplechase plain fences A – I) tribuny / tribune P) tisk / press www.dostihovy-svet.cz 21 Vítejte na Velké Dostihy jsou rodinným st Pardubický region, v čele s krajskou metropolí Pardubicemi, je bezesporu krajem koní. Nejen že hned několik obcí a měst má ve znaku koně, ale je tu také silná tradice chovu koní. Kraj je protkán sítí hippostezek i rančů. Ale nejvíc Pardubice jako město koní proslavila světoznámá Velká pardubická. Pardubice – domov Velké pardubické Zrodila se před 140 lety, kdy se na trať dostihu vydalo prvních čtrnáct koní. Do listiny vítězů se tehdy jako historicky první vítěz zapsal hřebec Fantom, v jehož sedle byl anglický žokej George Sayers. Od té doby je na stupních vítězů vystřídaly desítky dalších koní i jezdců, a také jedna žena. Velká pardubická se od roku 1874 konala každoročně, s výjimkou válečných let či roků, kdy dostihům nepřálo počasí či politická situace – proto se letos koná „teprve“ 124. ročník. Legendární dostih se vyvinul z parforsních honů, oblíbené zábavy šlechty v 19. století. Zakladatelé Velké pardubické, především hrabě Max Ugart, princ Emil Fürstenberg a Oktavián Kinský, se ale inspirovali i ve Velké Británii. Tam se totiž v roce 1836 konala první Velká národní steeplechase v Liverpoolu. A to už byl jen malý krůček k rozmachu dostihů v českých zemích. Město koní Pardubice jako město koní jsou členem evropské sítě koňských měst EURO EQUUS a už za dva roky by mohly být i předsednickým městem. Síť EURO EQUUS je neziskovou organizací, kterou tvoří města s tradicí chovu koní a dostihů. Kromě Pardubic v ní jsou belgický Waregem, španělský Jerez de la Frontera a portugalská Golega. Evropská města usilují o propagaci chovu koní a zároveň o ochranu „koňařských“ regionů. Činnost evropské sítě spočívá v možnostech výměny zkušeností mezi členskými městy a umožňuje svým členům připravit výcvikové projekty nebo organizovat výstavy, závody a další akce. Na výstavách se kromě starokladrubských koní mohou prezentovat i koně andalúzští, nedávno obnovené plemeno vlámských koní, lipicáni či portugalští lusitánové. A právě kladrubáci mají k východním Čechám také blízko. Vždyť nejstarší hřebčín v Kladrubech nad Labem leží od Pardubic vzdálen jen pár kilometrů po proudu Labe. Zdejší původní koňskou oboru nechal císař Rudolf II. v roce 1579 povýšit na císařský dvorní hřebčín. 22 www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké tříbrem Pardubic Polovina koně Už někdy před rokem 1340 se ve znaku města Pardubic objevil symbol koně. Kůň v heraldice značí symbol síly, vytrvalosti, nebojácnosti i moudrosti. K vyobrazení poloviny bílého koně ve skoku se zlatou uzdou na červeném štítě se váže i jedna legenda. Erb získal Ješek z Pardubic, který se v polovině 12. století účastnil tažení císaře Friedricha Barbarossy na Milán. Podle pověsti Ješek s dalšími českými pány v noci vnikl do města, ale při průjezdu bránou jeho koně přeťala železná mříž brány v půli. Ješek svého koně, jeho přední polovinu, donesl do tábora… Milán později i díky Ješkovi padl. Velmi podobný znak jako Pardubice má i nedaleké Hlinsko. Na město totiž bylo povýšeno za vlády Václav IV. na přímluvu Viléma z Pardubic a z vděčnosti začalo využívat jeho znak. Teprve v 19. století se tamní radní rozhodli znak města odlišit od toho pardubického. Koně ze skoku „převedli“ do kroku. Podpora dostihů Nejen tyto historické události stojí za udržováním tradice dostihů a jezdeckého sportu. Město, ale i Pardubický kraj, si uvědomují, že koně jsou rodinným stříbrem. Na podporu dostihů vznikl v roce 1994 i Dostihový klub, do kterého vstoupili především pardubičtí patrioti. O rok dříve byla založena společnost Dostihový spolek a.s., kde je většinovým vlastníkem město Pardubice. Právě tato společnost dostihové mítinky, včetně vrcholu překážkové sezony Velké pardubické, pořádá dodnes. Kontakty: Dostihový spolek a.s. Pražská 607, 530 02 Pardubice Tel: +420 466 797 111 e-mail: [email protected] www.pardubice-racecourse.cz / www.facebook.com/dzpce www.dostihovy-svet.cz 23 nomény e f é v o h i t s Do Vítejte na Velké Velká & kvalifikace: Kudy vede Zatímco na západ od našich hranic pozici vrcholu tamní dostihové sezony obvykle zaujímá nejdůležitější rovinové měření sil tříletého ročníku, kterým je Derby, u nás je situace poněkud odlišná. České derby se, i navzdory srovnatelné dotaci, tak trochu krčí ve stínu překážkové Velké pardubické. Tato situace má historické kořeny, neboť zatímco tradice anglického Epsom Derby trvá od roku 1780 a jeho západní analogie vznikly povětšinou ve století následujícím, České derby se poprvé uskutečnilo až v roce 1921. Jistě, vzhledem k tomu, že v minulých stoletích jsme byli součástí Rakouska-Uherska, i v „našem státě“ se derby konalo již od roku 1868, ale to bylo až ve Vídni a tak do srdcí tuzemských turfmanů i společenského povědomí mohla nerušeně pronikat Velká pardubická, poprvé uspořádaná v roce 1874, jen šest let po vídeňské premiéře derby, a navíc v „nedalekých“ Pardubicích. S rostoucí popularitou dostihu se zvyšoval i zájem o start. Původní nepočetná pole koní zahraničních původů se postupně rozrůstala a stoupal i podíl tuzemských koní. Účast bylo postupem času nutné redukovat, vhodné bylo současně i nějakým způsobem prověřovat způsobilost koní pro start v testu, který býval označován jako nejtěžší na kontinentu. A proto byla do propozice vložena podmínka absolvování kvalifikačního dostihu. Systém kvalifikací se v poslední době ustálil v podobě čtyř kvalifikačních dostihů na pardubickém závodišti s tím, že zejména potencionální zahraniční účastníci mohou podmínce vyhovět absolvováním některého z dostihů Crystal Cupu nebo dostihu steeplechase, steeplechase cross country anebo cross country o délce nejméně 4 800 metrů v Irsku, Anglii, Francii nebo Itálii. Jediným koněm, který má právo startovat bez kvalifikace, je vítěz předchozího ročníku. Čtyřmi kvalifikačními dostihy na pardubickém závodišti jsou aktuálně čtyři steeplechase cross country kategorie National listed, otevřené pro pětileté a starší koně na distanci 5 800 metrů s dotací 300 000 Kč. První z nich - Velká cena města Pardubic - se koná koncem května, další - Memoriál majora Miloše Svobody - koncem června, třetí pak na konci srpna a poslední v polovině září. Podmínka kvalifikace tak přípravu na start ve Velké pardubické činí poněkud odlišnou od jiných dostihů. Pro start je základní podmínkou vůbec kvalifikaci absolvovat, výsledné umístění až tak podstatné není. Pouze v případě velkého zájmu o start ve Velké by ke slovu přišla eliminace na základě handicapu, k tomu však dochází jen výjimečně. Toto konstatování by signalizovalo, že výsledky kvalifikačních dostihů nejsou s ohledem na výsledek samotné Velké směrodatné, ale je tomu tak doopravdy…? Odpovědí může být následující tabulka obsahující vítěze čtyř kvalifikačních dostihů včetně jejich následného umístění ve Velké pardubické a současně i vítěze Velké s jejich umístěními v předcházejících kvalifikačních dostizích, a to v posledních patnácti letech. 24 rok 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 I. kvalifikace Bremen Plan, 10 (x) Trezor, 8 (8.) Baggio, 9 (x) Mandarino, 9 (4.) Tomis, 8 (11.) Amant Gris, 9 (D 1.) Klip, 11 (x) Iraklion, 11 (PN) Retriever, 8 (x) Retriever, 7 (2.) Fahrenheit, 9 (8.) Sord, 7 (9.) Sesi, 10 (3.) Marketplace, 9 (4.) Rent, 8 (x) II. kvalifikace Trezor, 9 (PN) Karlsbad, 9 (13.) Caland, 8 (x) Bremen Plan, 7 (ZN) Profil, 9 (10.) Moning Let, 7 (x) Decent Fellow, 12 (2.) Decent Fellow, 11 (1.) Registana, 9 (PN) Registana, 8 (1.) Registana, 7 (1.) Registana, 6 (x) Peruán, 13 (2.) St. Roger, 9 (x) Kreator, 7 (x) III. kvalifikace Trezor, 9 (PN) Trezor, 8 (8.) Tiumen, 10 (1.) Aspirant, 7 (7.) Sixteen, 9 (2.) Juventus, 9 (3.) Sixteen, 7 (1.) Hastaven, 11 (ZN) Red Dancer, 9 (6.) Hastaven, 9 (Z) Decent Fellow, 8 (3.) Napoli, 6 (x) Chalco, 9 (1.) Toast, 8 (Z) Kreator, 7 (x) IV. kvalifikace Silver Regent, 8 (x) Ronino, 7 (2.) Valldemoso, 7 (3.) Valldemoso, 6 (ZN) Gawain, 7 (x) Pocci, 8 (x) Moning Let, 6 (x) Ligreta, 6 (x) Hastaven, 10 (ZN) Nostalgia, 7 (x) Vagant, 6 (x) Kyrton, 6 (x) Maskul, 7 (7.) Hřivna, 9 (x) Vronsky, 11 (6.) VP Orphee des Blins, 11 (x) Orphee des Blins, 10 (III. - 3.) Tiumen, 10 (III. - 1.) Tiumen, 9 (x) Tiumen, 8 (III. - 4.) Sixteen, 8 (I. - 5.) Sixteen, 7 (II. - 4., III. - 1.) Decent Fellow, 11 (II. - 1.) Maskul, 11 (I. - 3.) Registana, 8 (II. - 1.) Registana, 7 (II. - 1.) Maskul, 8 (I. - 5., III. - 3.) Chalco, 9 (II. - 8., III. - 1.) Peruán, 12 (I. - 2.) Peruán, 11 (II. - 4.) Vysvětlivky: Číslo za jménem koně udává jeho věk v příslušném kalendářním roce, v závorce je pak u vítězů kvalifikací uvedeno jeho umístění v příslušném ročníku VP, zatímco u vítězů Velké je v závorce uvedeno číslo kvalifikace, kterou absolvoval a jeho umístění v ní.(x – nestartoval, D – diskvalifikován, ZN – zadržen nedokončil, PN – padl nedokončil) Uvedená tabulka dobře ilustruje slavnou nejistotu turfu, neboť popisuje různé kombinace. Vidíme zde výjimečnou Registanu, která dokázala kralovat kvalifikacím (čtyřikrát za sebou ovládla červnový Memoriál majora Miloše Svobody) a následně se prosadit i ve Velké pardubické (v té triumfovala dvakrát. Červnovou kvalifikaci poprvé vyhrála v roce 2002 jako šestiletá, avšak na start Velké se v tom roce postavit nemohla, neboť byl v té době povolen až sedmiletým a starším, pro šestileté byla VP otevřena až v roce 2009). Oproti tomu Trezor ve sledovaném období v kvalifikačních dostizích uspěl také čtyřikrát, ve Velké se však do cíle dostal jen jednou a to až na osmém místě. Pokud necháme promluvit čísla, zjistíme, že ze sledovaných patnácti let vítěz Velké v daném kalendářním roce jednu z kvalifikací vyhrál v šesti případech, což představuje 40 % - tedy poměrně vysoké procento, zejména pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že vítěz Velké nemá vůbec v příštím roce povinnost kvalifikace. K tomu však v uvedeném období došlo jen dvakrát. Naopak z vítězů šedesáti kvalifikačních dostihů, které se v letech 1999 – 2013 uskutečnily, se jich jen patnáct (tj. 25 %) v daném kalendářním roce dokázalo ve Velké umístit mezi prvními třemi. V této souvislosti je zajímavým číslem počet i vítězů kvalifikací, kteří se v daném roce z nejrůznějších důvodů nepostavili na start Velké - bylo jich 21, což představuje 35%. Pokud toto číslo odečteme od celkového počtu vítězů, zjistíme, že na start Velké se ve sledovaném období postavilo 39 vítězů kvalifikačních dostihů, z nichž 15 v ní v daném roce dokázalo zvítězit a to nám umožňuje konstatovat, že 38,5 % vítězů kvalifikačních dostihů se v daném kalendářním roce umístilo ve Velké pardubické mezi prvními třemi. Zajímavý pohled na problematiku vztahu kvalifikací a Velké je i z hlediska startů, které u pozdějšího vítěze předcházely triumfu v daném ročníku Velké pardubické. Následující tabulka uvádí přehled startů vítězů posledních patnácti ročníků Velké, které předcházely jejich vítězství. Z uvedené tabulky jsou patrné různé přístupy k přípravě na start ve Velké pardubické, obecně lze konstatovat, že nejpilnější vítězo- www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké cesta na start? 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 Orphee des Blins Orphee des Blins Tiumen Tiumen Tiumen Sixteen Sixteen Decent Fellow Maskul Registana Registana Maskul Chalco Peruán Peruán 24.8. - PE II. kat. - 5 200 m - 1/12 18.8. - PE kat. NL - 5 800 m - 3/17 20.8. - PE kat. NL - 5 800 m - 1/11 28.8. - PE II. kat. - 5 200 m - 2/12 22.8. - PE kat. NL - 5 800 m - 4/13 26.7. - MO I. kat. - 4 500 m - 2/8 25.8. - PE kat. NL - 5 800 m - 1/10 3.9. - BB kat. L - 4 500 m - 3/6 17.9. - PE III. kat. - 4 700 m - 4/14 12.9. - ME ? kat. - 3 900 m - 1/4 2.8. - ME ? kat. - 3 800 m - 1/10 21.9. - PE III. kat. - 4 600 m - 1/14 25.8. - PE I. kat. - 5 800 m - 1/17 26.8. - PE II. kat. - 5 000 m - 1/6 28.8. - PE II. kat. - 4 300 m - 1/14 22.6. - PE I. kat. - 3 300 m - 1/8 16.6. - PE III. kat. - 3 400 m - 1/10 2.7. - PE II. kat. - 5 200 m - 5/13 27.6. - PE II. kat. - 5 200 m - 2/9 15.6. - ME ? kat. - 5 500 m - 1/9 4.8. - KO III. kat. - 4 700 m- 1/7 17.6. - PE kat. NL - 5 800 m - 1/9 27.8. - PE II. kat. - 5 200 m - 6/14 31.7. - ME ? kat. - 3 800 m - 1/11 21.6. - PE I. kat. - 5 800 m - 1/15 24.8. - PE I. kat. - 5 800 m - 3/18 16.6. - PE I. kat. - 5 800 m - 8/19 27.5. - PE I. kat. - 5 800 m - 2/16 20.6. - PE I. kat. - 5 800 m - 4/14 8.5. - PE IV. kat. - 3 400 m - 1/13 23.5. - PE II. kat. - 4 500 m - 3/13 24.5. - PE kat. NL - 5 800 m - 5/12 16.6. - PE kat. NL - 5 800 m - 4/8 28.5. - BB kat. L - 4 500 m - 2/4 28.5. - PE I. kat. - 5 800 m - 3/13 20.6. - PE I. kat. - 5 800 m - 1/14 1.6. - ME Gd- 3 kat. - 3 900 m - 1/6 25.5. - PE I. kat. - 5 800 m - 5/14 6.5. - PE III. kat. - 4 600 m - 1/15 1.5. - LL I. kat. - 4 200 m - 5/14 8.5. - PE I. kat. - 4 500 m - 3/8 8.5. - PE II. kat. - 4 500 m - 5/9 6.6. - Me kat. Gd-3 - 3 900 m - 1/6 2.5. - BA ? kat. - 4 500 m - ZN/8 Vysvětlivky: Údaje ve sloupcích věnovaných startům koní obsahují tyto údaje – datum startu, závodiště (PE – Pardubice, MO – Most, ME – Merano, KO – Kolesa, LL – Lysá nad Labem, BB – Baden Baden, BA – Bratislava), kategorii, distanci dostihu a umístění/počet startujících, kvalifikační dostihy jsou vyznačeny kurzívou. vé v rámci přípravy ve sledovaném období absolvovali čtyři starty, opačným extrémem je jediný přípravný start u Tiumena v roce 2010. Vysledovat lze i určitý specializační trend, kdy v dřívějších letech vítězové často absolvovali zahraniční starty v Itálii nebo Německu (o nichž lze těžko mluvit jen jako o přípravě), zatímco v posledních letech vítězové zůstávají doma a chystají se v Pardubicích. Ve vztahu ke kvalifikačním dostihům www.dostihovy-svet.cz z této tabulky zjistíme, že ve sledovaném období obhájce vítězství pouze dvakrát využil práva neabsolvovat kvalifikaci (Tiumen 2010, Orphee des Blins 2013), ve zbylých třinácti případech se pozdější vítěz v daném kalendářním roce minimálně jednou na start kvalifikačního dostihu postavil, z toho v šesti případech zvítězil a ve zbývajících případech se s jednou výjimkou neumístil na horším než pátém místě (zmiňovanou výjimkou je Chalco v roce 2001, ten ale finišoval na osmém místě v červnové kvalifikaci a následující srpnovou vyhrál). Ani jednou se však ve sledovaném období nestalo, aby pozdější vítěz Velké pardubické jeden z kvalifikačních dostihů v daném kalendářním roce nedokončil. Otakar Nový, foto Petr Guth 25 nomény e f é v o h i t s Do Vítejte na Velké Legendár Úspěch Velké pomáhá turfu Jockey Club České republiky zastřešuje v naší zemi celý dostihový provoz, Velkou pardubickou počínaje a rovinovými dostihy páté kategorie třeba na závodišti v Netolicích konče. O tom, že výsostnou pozici má v hierarchii dostihů v České republice právě Velká pardubická s Českou pojišťovnou, však nepochybuje nikdo. A její prestiž vysoce hodnotí i prezident JCČR Jiří Charvát, který je sám úspěšným majitelem dostihových koní. A opojný pocit vítězství ve Velké už si v minulosti zásluhou Decent Fellowa také vychutnal. I pro něj je o druhé říjnové neděli pardubická dráha oblíbeným návštěvním místem… „Samozřejmě jsem rád, že tu takový dostih máme. Velká pardubická, to je to největší, co lze v českých dostizích získat, nic jiného se jí u nás nevyrovná. Naším zájmem jako Jockey Clubu je, aby prestiž Velké nebledla. I když je tu řada velkých dostihů a my jako Jockey Club pracujeme intenzivně na posílení i jejich prestiže,“ konstatuje Jiří Charvát. Jako majitel získává se svými koňmi významná vítězství v České republice i v zahraničí, pro úspěch ve Velké pardubické má ale i tak vyčleněno speciální místo. Je to dostih, který si drží specifickou pozici. A to i pro protřelého majitele desítek výborných koní našich drah v posledních deseti letech. „Vítězství ve Velké znamená naplnění snu každého člověka, který vlastní, trénuje nebo jezdí koně. Já jsem rád, že se to naší stáji už v minulosti povedlo a na ten vrchol jsme si sáhli, byl to úžasný pocit. Jenže na vítězství Decent Fellowa už sedlo dost prachu, a tak já bych rád, aby ten úspěch nezůstal osamocený,“ říká Charvát, jehož dostihové barvy by měl aktuálně ve Velké reprezentovat především její už tradiční účastník jménem Klaus. Toho chystá jedna z trenérských legend Velké, Čestmír Olehla. Vítězství Decent Fellowa však stáji Dr. Charvát jako trenér zařídila další legenda - samotný Josef Váňa. U něj dnes už prezident Jockey Clubu koně v tré- 26 ninku nemá. Co jej vůbec vedlo k odchodu od legendárního a úspěšného trenéra? „Určitě to nebyla nespokojenost s výsledky, to ne, a za Decentovo vítězství budu Pepíkovi samozřejmě vždycky vděčný. Ale jako majitel jsem zvyklý mít v chodu stáje své podstatné slovo, a u Josefa Váni je tolik koní, že u něj jeden majitel takové slovo nemá a mít asi nebude. A tak jsem se rozhodl pro jiné trenéry. Na vrchol v podobě Velké pardubické se zatím dosáhnout nepovedlo, ale věřím, že to vyjde. Váňovi koně ani on sám nejsou neporazitelní, vždyť už to dokázala Orphee des Blins v minulých dvou ročnících.“ Kromě Čestmíra Olehly trénuje překážkové koně pro stáj Dr.Chavrát také Pavel Tůma ve středisku Dvorce, které se letos stalo hlavní tréninkovou centrálou koní v modrožlutých barvách. Nejenom majitelské ambice ale má prezident Jockey Clubu s blížícím se termínem letošním Velké. Společným přáním všech dostihových příznivců u nás by měl být také zájem na úspěchu pardubického klání, a první muž českého turfu není výjimkou. „Přeju Velké pardubické velký zájem veřejnosti a všem co nejlepší výsledek a bezproblémový průběh. Právě tak může pardubický dostih nejlíp pomoci celým českým dostihům,“ je přesvědčen Jiří Charvát… text a foto Petr Guth Slavná Velká pardubická steeplechase bývá často srovnávána s neméně slavnou britskou Grand National, pro niž se v tuzemsku vžilo označení Velká liverpoolská. Zřejmě proto, že závodiště Aintree, kde se koná, leží na předměstí Liverpoolu. Oba dostihy jsou srovnatelné svým věhlasem, místem, jež zaujímají v dostihovém provozu svých domovin, ale většina dalších srovnání je přinejmenším sporná. Ačkoli oba mají podobnou délku (6 900 metrů v Pardubicích oproti 7 141 metru v Aintree) a skáče se v nich podobný počet překážek (v Pardubicích 31, v Aintree o jednu méně), propozičně se jedná o úplně jiné typy dostihů – zatímco Velká pardubická je steeplechase cross country, v níž dochází ke střídání povrchu dráhy (tráva a oranice) a zároveň i k častým změnám směru, Grand National je klasická steeplechase, kde koně běží pouze po travnatém oválu. Oba dostihy mají na trati mnohé náročné překážky, avšak oba mají jednu, jež je se historicky stala symbolem. Na pardubickém závodišti je takovou překážkou Taxisův příkop, a v Aintree je tímto strašákem Becher’s Brook. Taxisův příkop – pojmenovaný po princi Egonu Thurn - Taxisovi, který se po prvním ročníku Velké pardubické v roce 1874 zasadil o jeho ponechání v nezměněné podobě, je čtvrtou překážkou v kurzu Velké pardubické. Skáče se pouze jednou do roka, jeho absolvování v rámci tré- Taxisův příkop www.dostihovy-svet.cz nomény e f é v o h i t s Do Vítejte na Velké ní překážky: Taxis versus Becher’s Brook O srovnání obou překážek z pohledu muže, který absolvoval oba dostihy, jsme požádali Marcuse Armytage, novináře a bývalého amatérského jezdce. V roce 1990 v sedle Mr Friska vyhrál Grand National a v letech 1990 – 92 třikrát startoval ve Velké pardubické. Becher’s Brook ninku je zakázáno. Původně se jednalo o 200 cm hluboký a 500 cm široký příkop skrytý za 150 cm vysokým i širokým živým plotem, který od koně s jezdcem k úspěšnému překonání vyžadoval takřka osmimetrový skok. Při doskoku navíc kůň musel přenést váhu na všechny čtyři končetiny, jinak docházelo k častým pádům. V roce 1993 došlo pod tlakem veřejnosti k jeho úpravám, příkop byl zkrácen a jeho doskoková hrana zmírněna. Živý plot je nyní vysoký 150 cm a široký 180 cm, jeho zadní hrana je o 10 cm vyšší a za ním následuje 100 cm hluboký příkop www.dostihovy-svet.cz (překonávaná propast má tedy nyní hloubku 260 cm, oproti minulým 350 cm) jehož šířka je 400 cm a směrem k doskočišti stoupá. Aktuálně tedy Taxis pro koně představuje překážku až 160 cm vysokou a 580 cm dlouhou (oproti původním 650 cm), což však od koně i tak k úspěšnému překonání vyžaduje nejméně sedmimetrový skok. Becher’s Brook – nese jméno kapitána Martina Bechera, který na něm spadl ze svého koně Conrada v prvním oficiálním ročníku Velké národní v roce 1839. Koně ho v rámci dostihu absolvují dvakrát jako šestou a dvacátou druhou překážku. Na rozdíl od Taxisu není překonáván exkluzivně jen v rámci Grand National, nýbrž figuruje v kurzu čtyř dalších dostihů. Původně byla tato překážka tvořena zhruba 245 cm širokým vodním příkopem za živým plotem, přičemž doskok byl o cca 92 cm níže než odskok, vzhledem k velkému počtu pádu a zranění došlo k několika úpravám, přičemž ty nejzásadnější se udály po Grand National v letech 1987 a 1989, kdy došlo ke zmírnění svahu na doskoku za příkopem, rozšíření prostoru doskočiště a především vodní příkop samotný by zasypán, tak že z původní hloubky cca 76 cm zůstalo pouhých 2,5 cm. Aktuálně má tedy Becher’s Brook tuto podobu za 147 cm vysokým živým plotem, jenž se od základny zužuje a na vrcholu je široký 46 cm, následuje 98 cm hluboký a 38 cm široký vodní příkop, přičemž doskočiště je o 60 cm níže než odskok. Otakar Nový, foto Petr Guth „Během mé amatérské jezdecké kariéry jsem měl tu čest skákat Becher’s Brook zhruba dvacetkrát. Povedlo se to bez jediného pádu, a to i několikrát v rámci „starých časů“ před úpravou v roce 1990. Duch kapitána Bechera, který je vůči někomu škodolibý, na mě pohlížel shovívavě. Při absolvování Taxisu, předtím než tato překážka byla upravena ve jménu blaha (doufám, že jezdců…), jsem prožíval strastnější chvíle: Čelili jsme monstrózní překážce, něčemu, co by pro Angličana bylo zřejmě nemanželským dítětem Becher’s Brooku a The Chair. Moje pokusy vyrovnat se Georgi Williamsonovi a vyhrát vedle Grand National i Velkou pardubickou, začaly dobře čistým dostihem v roce 1990, zhoršily se v roce 1991, kdy jsem spadl na půli cesty a v roce 1992 jsem při nájezdu na Taxis, konečně dostal zprávu - Vzdej to! Ten příběh stojí za vyprávění. Z instrukcí svého trenéra jsem toho moc nepochopil, až na jednu věc - na Taxisu nebýt v čele. To je docela jednoduché, pomyslel jsem si. Ten rok ale dostih ovlivnili protestující „ochránci přírody“. Když nás můj velký přítel Jiří Šindler odstartoval, držel jsem se na konci pole. Mezi druhou a třetí překážkou však přímo v naší cestě stále trval boj mezi demonstranty a policií. To přimělo zastavit celé pole, kromě mě, před kterým se to otevřelo jako Rudé moře před Mojžíšem. A tak jsem se před třetí překážkou ocitl na čele. Snažil jsem se počkat na ostatní, abych nebyl první na Taxisu, ale zároveň i udržet tempo. Asi po deseti skocích mého koně jsem začal brát zpátky a ocitl se v nezáviděníhodné situaci. Taxisu se nedalo vyhnout a zezadu se na mě tlačilo 25 koní. Můj kůň proskočil skrz plot a přistál nosem na okraji příkopu, a tím jsem se já rozloučil s Taxisem jednou pro vždy.“ 27 nomény e f é v o h i t s Do Vítejte na Velké Anglie nemá Váňu, „Velkou“ Když se řekne Velká, v paměti fajnšmekrů se kromě Pardubic vynoří ještě jedno město. Liverpool. Nikoli náhodou, tamní Velká národní se těší pozici nejsledovanějšího britského dostihu a ostrované ji milují. První Velká se v Liverpoolu konala v roce 1839 a mezi překážkovými dostihy v kolébce tohoto sportu má výsadní postavení. Stejně jako pardubická Velká je i ta ostrovní nejpopulárnější „koňskou“ akcí ve své zemi, stejně jako v Pardubicích jsou ve hře největší peníze, jaké se v místním překážkovém turfu najdou. A stejně jako pardubická „sestřenice“ se koná liverpoolský dostih na nejdelší trati, jaká je v tamním provozu k mání. Britská „národní“ konkrétně vede přes 30 překážek a k úspěchu v ní je nutno překonat 7141 metrů. Za dobu své existence dostih prošel stěhováním, obdobím, kdy se nekonal, a třeba také anulováním, když koně oběhli sedmikilomet- rovou trať bez toho, že by je k tomu podle platných pravidel vyzval startér. Liverpoolská tradice je nesmírně pestrá a plná velkých jmen, stejně jako ta její pardubické „sestry“. V Anglii sice nemají svého „Váňu“, čtyřikrát vítězný trenér Ginger McCain byl ale neméně populární osobností a jeho svěřenec Red Rum, třikrát ve Velké vítězný, je dokonce pohřben ve zdejší cílové rovině. Velká národní je skutečný gigant. Stejně, jako její česká sestra. Pokud byste měli zájem porovnat si ji s českým dostihem „naživo“, naplánujte si výlet do Liverpoolu na začátkem dubna příštího roku. A do té doby alespoň částečně zkuste nasát její atmosféru… text a foto Petr Guth Takhle se radoval z vítězství Ryan Mania 28 www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké však ano… Legendy v Aintree jezdí charitativní dostih. Představil se v něm také Bob Champion Tony McCoy, nejúspěšnější překážkový žokej světové historie. Ve Velké ale tolik úspěchů nesbírá www.dostihovy-svet.cz 29 Legendy Vítejte na Velké Angličané a Velká pardubická Šedesát let po vzniku prvního klasického dostihu a padesát devět let po prvním derby na epsomské pláni jižně od Londýna se v roce 1839 konala v Aintree u Liverpoolu poprvé Grand National steeplechase. Angličané na ni byli, a jsou dodnes, tak jako na vše, co souvisí s turfem, velmi pyšní. Ale když se o dalších třicet pět let později začala v Čechách na území Rakouska-Uherska běhat Velká pardubická, vzali i ji rychle na vědomí a každého úspěchu v ní si vážili. Ostatně – jediný člověk, který kdy dokázal oba nejslavnější překážkové dostihy na světě vyhrát, byl na přelomu předminulého a minulého století Angličan. Jmenoval se George Williamson. 25 let po „vítězném Únoru“ Historii Velké pardubické poznamenal, stejně jako veškerý život v naší zemi, komunistický převrat v únoru roku 1948. Tradiční soupeři ze svobodných zemí západní Evropy, tedy i z Anglie, k nám přestali jezdit. Železná opona měla za následek prudké snížení sportovní i společenské úrovně. Než se na startu Velké pardubické opět objevili první kůň a jezdec z Ostrovů, uplynulo od „vítězného Února“ rovné čtvrtstoletí. Tak začala, i když s přestávkami, další éra anglických námluv s nejtěžším kontinentálním překážkovým dostihem, k němuž Ostrované měli a vlastně stále mají určité výhrady, ale který je současně vždy lákal a přitahoval. Ve čtvrtek večer 4. října 1973, dva a půl dne před startem 83. ročníku, dorazil do Pardubic Angličan Christopher Collins s koněm Stephen´s Society. Zdálo se, že majitel, trenér a jezdec v jedné osobě riskuje až příliš, když přípravě a aklimatizaci věnuje takové minimum času. Christopher Collins: Veni, vidi, vici Pan Collins si trať pouze prošel a taktiku si stanovil podle toho, co viděl a co znal z filmů o Velké pardubické, které měl doma v Anglii možnost zhlédnout. Je ale také jisté, že kromě toho ještě s některými lidmi den před startem konzultoval, z kterého místa je nejlepší skákat přes Velký Taxisův příkop. Dozvěděl se, že lepší je volit pravou stranu než levou, protože tam je menší pravděpodobnost kolize. Většina jezdců totiž Taxis najíždí vlevo, kde je živý plot zdánlivě nižší. Chris Collins na tyto rady dal. A na začátku také příliš nepospíchal. Velký Taxisův příkop, čtvrtou překážku v pořadí, absolvoval mezi posledními. Zato však zcela jistě. Skákal skutečně spíše vpravo. Jak při odskoku, tak při dopadu měl dostatek místa. Stephen´s Society i pan Collins, který v roce 1965 obsadil v liverpoolské Velké národní v sedle koně Mr Jones úctyhodné třetí místo, získali po překonání Taxisu ohromnou jistotu. Dokonalá souhra koně a jezdce byla pro diváky nezapomenutelným 30 Christopher Collin po své vítězné Velké pardubické v roce 1973 na snímku Marka Skály zážitkem. Anglická dvojice nejen snadno vyhrála, ale vytvořila i traťový rekord, který pak vydržel čtrnáct let. V roce 1974 přijeli Collins a jeho kůň své vítězství do Pardubic obhajovat. Dva pády, na Taxisu a Velkém vodním příkopu, jim to však znemožnily. Přesto obsadili třetí místo. Další dva ročníky se obešly bez anglické konkurence, ale v roce 1977 byli mezi startujícími hned dva angličtí uchazeči o vítězství. Barony Fort s Charlottou Brewovou a Can Cottage s jezdcem Broderickem Munro-Wilsonem. Do cíle Velké pardubické se však ani jeden z anglických účastníků nedostal. Can Cottage skončil na Taxisu, Barony Fort na Malém Taxisu. Šedesátník George Saunders V roce 1982 se na scéně Velké pardubické poprvé objevil Collinsův přítel George Saunders. Náklady svého pobytu v Československu hradil s Collinsovým souhlasem z jeho konta. Když Chris Collins, který Saunderse ke startu ve Velké pardubické inspiroval, o svém příteli do Československa psal, zmínil se o tom, že Georgeovi je okolo padesáti let. Skutečnost však byla mnohem překvapivější. George Saunders stanul poprvé na startu Velké pardubické osm měsíců po svých šedesátých prvních narozeninách. I pan Saunders si šel nejprve prohlédnout Taxis. Vzápětí se o něm vyjádřil v tom smyslu, že podobných překážek absolvovali s jeho koněm Pahangem už hodně. Pahang vzbuzoval respekt nejen svým exteriérem, ale také zřejmými skokanskými předpoklady. Jediné co proti tomuto valachovi hovořilo tak byl jeho téměř dvaašedesátiletý jezdec. Pahang ovšem fantastickým způsobem zdolal Velký Taxisův příkop. Byl to však poslední úspěšný skok jeho života. Jeho osud se naplnil za několik okamžiků na Irské lavici. Za rok byl ovšem George Saunders v Pardubicích znovu. Hluboký smutek v očích, Velká pardubická 1982. Smrtelně zraněný Pahang na Irské lavici, pod ním George Saunders. Archivní snímek www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké 1973 – 1989 se kterým po ztrátě Pahanga dvanáct měsíců předtím odjížděl, nechal za kanálem La Manche. Jeho nový kůň, který mu ovšem nepatřil, se jmenoval French Pop. V tehdejší Velké pardubické startovali ovšem ještě další Angličané. Beginagin s Georgem Goringem, hoteliérem z Londýna, a Wells Fargo s Michaelem Robertsem. French Pop a téměř třiašedesátiletý pan Saunders se dostali o jednu překážku dál než loni Pahang. Skončili na Popkovickém skoku, oba ale zůstali zdraví. Beginagin obsadil osmé, Wells Fargo deváté místo. Nejprve úspěch… Než na pardubickém závodišti na jednom ze stožárů umístěných nedaleko startu znovu zavlála anglická vlajka, uplynulo opět dalších pět let. V roce 1988 zkusili štěstí Free Velká pardubická 1988. Zleva William Sporborg, startér Jiří Šindler, Josef Váňa. Foto archiv Free Flow a William Sporborg na trati Velké pardubické 1988 Flow a William Sporborg. Devítiletý robustní valach byl koněm typu Stephen´s Societyho a Pahanga. Typický hunter. Od Collinsových dob nepředvedl žádný z anglických jezdců na pardubickém závodišti tak skvělý výkon jako mladý Sporborg. Free Flow doběhl druhý, hned za Železníkem. Druhé místo Free Flowa ve Velké pardubické mělo v Anglii značnou odezvu. I proto se Velké pardubické 1989, poslední v éře komunistického režimu, zúčastnilo pět koní z kolébky turfu. Po loňském úspěchu jejich krajana byli ostrovní jezdci sebevědomí. Nepochybovali o tom, že si domů odvezou výherní dotace, které jim měly být poprvé vyplaceny, a to byl patrně další důvod jejich nečekaně početné účasti, v konvertibilní měně. www.dostihovy-svet.cz …potom fiasko Jejich optimismus šel však až za hranici soudnosti. Když si prohlédli Taxisův příkop, řekli zklamaně: „To tady nic jiného nemáte?“ A když jim v sobotu při instruktáži pořadatelé vysvětlovali, že kůň, má-li být klasifikován, musí mimo jiné procválat, nebo alespoň proklusat cílem, pobaveně a hodně nahlas se smáli. Co to je za nesmysl – naši koně nemohou být po necelých sedmi kilometrech vyčerpáni. Jsou zvyklí na mnohem delší a náročnější tratě. K všeobecnému překvapení byl v této ostrovní společnosti, která hodlala pokořit Velkou pardubickou, i George Saunders. V únoru mu bylo, protože léta přibývají každému stejně, šedesát osm. Šedý věneček vlasů okolo hlavy mu zbělel a ještě se zmenšil. Pořadatelé byli zděšeni. Báli se, že Saunders bude chtít jet Velkou pardubickou po třetí. Saunders sám je však uklidnil sdělením, že si těsně před odjezdem z Anglie zlomil prst na ruce a že mu lékař start zakázal. A tak se v sedle klisny Torphy, kterou Saunders trénoval, nakonec objevil náš Petr Vozáb, vítěz Velké pardubické z roku 1985 s Festivalem. Poslední Velká pardubická před Listopadem 1989 skončila pro Angličany krutým fiaskem. V 99. ročníku měli pětičlenné zastoupení, což byla pětina všech startujících. Do cíle, a to na šestém místě, se dostal jediný – bělouš Blacktorn s Williamem Ritsonem. Kůň se ovšem konečnou metou doslova proploužil. Rozhodčí však přivřeli oči a nediskvalifikovali ho. Další dva účastníci průběh dostihu nepřežili, jejich pády skončily nedlouho po startu fatálním zraněním. Dva zbývající vzdali. Kalich hořkosti ovšem dopili vyslanci z Ostrovů až na zpáteční cestě domů. Na následky naprostého vyčerpání uhynul v přepravním voze třináctiletý Blacktorn. Ten, který se jediný čtyřicet osm hodin předtím dostal do cíle. Už nikdy takové Waterloo Pro Angličany a vůbec pro jezdce a koně z ostrovů to byla varovná lekce. V následujících ročnících Velké pardubické, které už se konaly v podmínkách demokratické společnosti, se podobné Waterloo neopakovalo. Už nikdy nepřijeli tak nepřipravení. I když jediné vítězství kolébky turfu ve Velké pardubické (1995 It´s a Snip s Charliem Manem – teprve druhé poválečné po Stephen´s Societym s Christopherem Collinsem) za poslední čtvrtstoletí se zemi, kde se před 175 lety zrodila Grand National Steeplechase, zdá určitě málo. Petr Feldstein 31 Vítejte na Velké Na letošní Velkou pardubickou přijeďte vlakem Českých drah. Nejenže je železniční zastávka jen pár kroků od bran dostihového závodiště, ale ušetříte také na vstupném. Pokud u pokladny závodiště předložíte platnou jízdenku ČD s cílovou stanicí v Pardubicích, získáte slevu 50 % na vstupenku. Akce se vztahuje jak na nejstarší a nejtěžší kontinentální steeplechase, tak i na další dostihy pardubického závodiště této sezony. Letošní Velká pardubická se koná v neděli 12. října a bude výjimečná také tím, že připomene 140. výročí, kdy se uskutečnil její první ročník. Poprvé se slavný dostihový závod běžel 5. 11. 1874. d r a p u o k l e V Na e l s se 32 www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké Na III. kvalifikační dostih jsem s rodinou přijel vlakem. Doma v Brně jsme nasedli a pohodlně přijeli na hlavní nádraží v Pardubicích. Pro cestu k závodišti jsme využili osobák, který nás přivezl přímo k areálu. Zastávka je asi jen 500 m. U pokladny nám poskytli slevu na vstupné pro celou rodinu. Děkuji za skvělé zážitky. Pavel, 35 let, Brno u o k c i b u d % 0 5 u o v e partnerem cestování na dostihy je společnost www.dostihovy-svet.cz 33 Legendy Vítejte na Velké Zdeněk Matysík: Třináctkrát Psal se rok 1993 a do cíle Velké pardubické se dostal pouze jediný kůň. Byl jím Rigoletto s Liborem Štenclem, připravovaný na Valašsku Františkem Holčákem. Vítěz však nebyl jediným, kdo sklízel zasloužené ovace vyprodaného pardubického „dómu“. Tím dalším byl Zdeněk Matysík, který pár stovek metrů před cílem odsedlal zraněného Farada. A právě zde začíná velký příběh. Příběh žokeje, který dostál rodinné tradici a svůj život spojil s dostihovými koňmi. Budoucí trojnásobný vítěz nejtěžšího překážkového dostihu starého kontinentu se narodil 29. dubna 1963 v Bruntále. Kolem koní se pohyboval víceméně od narození. „Už můj děda dělal koně, otec byl dostihový trenér a já skončil u koní taky. Proč? Asi to máme nějak v genech...“ Po základní škole nastoupil na střední zemědělskou školu a dostihy až do vojny jezdil pouze jako amatér. Licenci profesionála získal na Slovensku v Šale a jeho prvním angažmá byla stáj otce Metoděje: „Pro otce jsem jezdil dlouho. Společně jsme dělali koně až do revoluce, po níž jsme pokračovali soukromně. Radost z úspěchů byla vždy společná.“ Video a Farad „Mým prvním osudovým koněm byl Video. Povyhrávali jsme toho spolu hodně, jak na rovinách, tak i později na překážkách. No a pak přišel Farad. Ten nastartoval moji kariéru a ukázal mi, že i Velká se dá vyhrát. To, že jsem ho musel sesedlat, bylo sice smutné, ale udělal bych to znovu.“ Následovala cesta do Německa, na níž navázaly kooperace s Filipem Neubergem a ježdění pro trenéra Suchánka. V roce 1997 přišel zlom a Zdeněk dostihové prostředí úplně opustil. „Tak nějak nebyla motivace. Pracoval jsem v Praze, ve stavebnictví. Byla to dobrá profese se slušným výdělkem. Lepší než u koní, zkrátka pohodička.“ Osud jménem Peruán ho však vrátil zpět do dostihového kolotoče. Jeho veličenstvo Peruán „Peruána jsem jezdil už předtím pro trenéra Baráčka, v roce 1996 jsme spolu startovali třikrát a třikrát vyhráli, na závěr i Cenu Vltavy. Už tehdy jsme si říkali, že 34 je to kůň do Velké. Vyhrát Velkou byl můj cíl už od doby, co jsme měli koně s otcem a dědou.“ Přijal tedy nabídku zubního lékaře Václava Bruny a přesídlil do Zámrsku, na celých pět let... „Zámrsk? Pěkná stáj, dobří koně, ale špatné pracovní podmínky pro ně. Spolupráce s doktorem Brunou byla dobrá v tom, že jsem dostal volnou ruku. Každé léto jsem tedy trávil s koňmi ve Dvorcích, kde jsou podmínky pro překážkáře téměř ideální. A ti koně podle toho i utíkali.“ Práce v kopcích se vyplatila a přinesla mimo jiné i sérii tří nezapomenutelných triumfů (1998 - 2000) ve Velké padubické. „Když vyhrajete poprvé, je to krásný. Ale když jsme za rok obhajovali, bylo to snad ještě lepší. Na startu byli i kvalitní ostrovní koně jako třeba Risk Of Thunder a Peruán byl v nejlepší formě, jakou kdy měl. Ke druhému místu za Chalcem v roce 2001, které se pak různě omílalo, bych se nerad vracel. Byli jsme druzí a tím to pro mě končí, i tak to bylo pěkné.“ Italská mise Po odchodu ze Zámrsku přesídlil Zdeněk na tři roky do Itálie. „Itálie je o něco dosti- hovější zemí než Česká republika. Mají víc dostihových dnů, běhá se tam daleko víc dostihů. Když jsem tam byl, byly i dotace docela slušné. Hodně se však od té doby změnilo. Jak hodnotím své italské období? Byla to pěkná zkušenost. Italové mají slušné třídové koně, ale když to vezmu podle toho, co jsem prošel, myslím, že trénink a vůbec vztah k překážkovým koním je v Čechách profesionálnější, lepší. Co se týče rovin, tam myslím za nimi naopak zaostáváme.“ Nový začátek doma Po italském intermezzu následoval návrat domů - konkrétně do Petrova nad Desnou, kde Zdeněk od roku 2002 trénuje. „Pět roků jsem se snažil vybudovat tréninkové středisko, získat koně do tréninku a být tak nějak svým pánem. To se mi snad už nějak povedlo, a to i díky kamarádovi Karlu Kulichovi, který mi v novém působišti hodně pomohl. Myslím, že se nám podařilo vybudovat docela slušné cvalovky a slušné skokové zázemí. Stáje jsou naše vlastní, máme také krytou halu i nějaké výběhy.“ Tréninkovou centrálu, kterou naleznete necelých deset kilometrů od Šumperka, obývá v současnosti osm koní, www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké přes Taxis Co možná nevíte o Peruánovi: ◆ narodil se 31. března 1988 na Státním statku ve Znojmě ◆ první rovinový start absolvoval v roce 1990 a v dostihu III. kategorie na 1000 metrů ve Velké Chuchli obsadil 6. místo ◆ 9. září 1990 poprvé zvítězil, a to na dráze v Karlových Varech pod Stanislavem Koubkem ◆ 13. června 1993 vítězně debutoval na překážkách na dráze v Topolčiankách ◆ V roce 1996 se poprvé setkává s jezdcem Zdeňkem Matysíkem, s nímž pak v letech 1998, 1999 a 2000 vítězí ve Velké pardubické ◆ za svou kariéru absolvoval celkem 58 startů (20 rovinových, 38 překážkových) a na dotacích vydělal více než 7 milionů korun ◆ v roce 2014 oslavil šestadvacáté narozeniny a v dostihovém centru Zámrsk svého majitele zubního lékaře Václava Bruny se těší dobrému zdraví ◆ i v letošním roce zavede účastníky Velké pardubické na slavnostní přehlídku včetně loňské účastnice Velké pardubické Sešlosti. „Sešlost už určitě Velkou nepůjde. Má problémy s dýcháním, které se nedají operovat. V srpnu absolvovala zkušební start a dostane ještě jednu příležitost v září. Pokud to ale k tomu nebude, zůstane ve stáji jako kůň na špacír.“ Rodinná tradice pokračuje Stejně jako v případě dědečka a otce, i Zdeněk nyní na přípravě koní spolupracuje se svým synem. „Zbyněk je můj asistent, řidič i pracovní jezdec. Občas je to s ním obtížné, ale snažíme se vyjít si vstříc.“ A kde bude letos Zdeněk Matysík sledovat Velkou pardubickou, když nebude mít své želízko v ohni? „Na Velkou jezdím, i když mi tam neběhají koně. Je to pořád dostih, který mě zajímá. Překážky nejsou těžké ani lehké, spadnout se dá v podstatě všude, na první i poslední překážce. A i když máte tu poslední za sebou, ještě to neznamená, že dojdete až do cíle. Sám jsem to dvakrát zažil, jednou s Faradem a podruhé s Rhodé. Velká je těžký dostih, kde si nemůžete být jistí ničím, dokud nejste v cíli.“ Jana Šejnohová, foto Petr Guth www.dostihovy-svet.cz Foto Zenon Kisza 35 Legendy Vítejte na Velké Rudolf Popler, nezapomenuteln Letos uplynulo osmdesát šest let od chvíle, kdy v samém závěru letních olympijských her v Amsterodamu v roce 1928 došlo k jednomu z největších překvapení celého jejich průběhu. V jezdecké Velké ceně národů jednotlivců nečekaně zvítězil československý reprezentant František Ventura s koněm Elliot. Štábní kapitán Československé armády porazil v dramatickém rozeskakování Francouze Pierra Bertrana de Balanda i Švýcara Charleyho Kuhna. V jezdecké ekipě Masarykovy první republiky, která do Amsterodamu přijela, bylo devět Čechoslováků. Mezi nimi i tehdy devětadvacetiletý Rudolf Popler, který necelé dva roky předtím triumfoval v sedle klisny All Right II ve 45. ročníku Velké pardubické steeplechase v roce 1926. později výborný novinář a známý spisovatel. Dostih tenkrát dokončili už jen další dva koně – Talán s Josefem Seyfriedem a Norbert s Latou Brandisovou – první ženou, která kdy ve Velké pardubické startovala. A také až dosud jedinou ženskou vítězkou v celé její historii (v roce 1937). Olympionik, který vyhrál Velkou pardubickou Před zraky Winstona Churchilla Dvojice All Right II – Rudolf Popler porazila vítěze předcházejícího ročníku Landgrafa II s Karlem Holoubkem suverénně o osm délek. A to přesto, že kůň nesl o plných pět a půl kilogramu více, a že ho na trati postihlo několik pádů. Ten první na čtvrté překážce, Velkém Taxisově příkopu. Univerzální jezdec Rudolf Popler nebyl tehdy ve Velké pardubické nováčkem a jako československý reprezentant v jezdectví, měl za sebou i start na olympijských hrách v Paříži 1924. Ve stejné soutěži jako čtyři roky po něm František Ventura (v pořadí teprve náš třetí olympijský vítěz v celé historii), tedy ve Velké ceně národů, tam obsadil 23. místo. Kombinace jezdeckých závodů a překážkových dostihů tenkrát nebyla neobvyklá. Na olympijských hrách nás reprezentovali i další účastníci Velké pardubické z řad armádních důstojníků – Josef Dobeš, Josef Charous či Josef Seyfried. Univerzálními jezdci byli také například František Aubrecht, Hynek Býček nebo Julius Čoček. Rudolf Popler je z nich však jediný, který dokázal Velkou pardubickou vyhrát. A to dokonce dvakrát. Po druhé proběhl Popler jako první cílem Velké pardubické v roce 1930 na koni maďarského jména a maďarsko-anglického chovu. Jmenoval se Gyi Lovam!, neboli Běž koníčku! Vykřičník byl skutečně součástí jména tohoto plnokrevníka. Gyi Lovam! s Poplerem tehdy vyhráli se zdrcujícím náskokem před Gestorem v sedle s Hynkem Býčkem v čase rovných 12 minut, který byl novým traťovým rekordem. Na rozdíl od své předchůdkyně, klisny All Right II, neudělal Gyi Lovam! na trati jedinou chybu. Tato Velká pardubická vešla do dějin také proto, že z ní poprvé vysílal přímou reportáž Československý rozhlas. U mikrofonu tehdy byli už velice zkušený sportovní redaktor Josef Laufer a ještě ani ne dvaadvacetiletý mladík Radovan Šimáček, 36 Na jaře roku 1931 se kapitán Československé armády Rudolf Popler a Gyi Lovam! zúčastnili v Liverpoolu jako čerství dvojnásobní vítězové Velké pardubické a jako vůbec první československá dvojice Grand National steeplechase. Na Ostrovy společně s nimi odcestoval mladý trenér Gyi Lovam! Karel Truhlář, a také, coby tlumočník a pracovní jezdec, chuchelský žokej a rovněž trenér Leslie Lomax, rodilý Angličan. Truhlář se věnoval Poplerovým koním v Pardubicích skoro pět let. Mnohem později, v roce 1954, získal Truhlářův svěřenec Symbol Klasickou trojkorunu. V roce 1960 vyhrál Československé derby jeho další svěřenec Cejlon – a to je jen zlomek Truhlářových trenérských úspěchů. O více než padesát let později Karel Truhlář vzpomínal, jak na ně tehdy mnozí diváci, Obraz Rudolfa Poplera v Hipologickém muzeu ve Slatiňanech kteří existenci Československa do té doby vůbec nevzali na vědomí, volali „Rus“, nebo „Austria“. Čechoslováci tenkrát do Aintree nepřijeli s ambicí zopakovat triumf klisny Zoedone s Karlem Kinským z roku 1883, ale chtěli dostih alespoň absolvovat. Jak se říká, „přejít dokola“ – v případě Velké národní ovšem dvakrát. V paddocku si Karel Truhlář, který Gyi Lovam! před Poplerovým příchodem z vážnice vodil, všiml, že si je oba upřeně prohlíží i samotný britský premiér Winston Churchill. Tvrdá liverpoolská zem Už při první prohlídce kursu měli naši tehdejší vyslanci, kteří na Ostrovy přicestovali s téměř tříměsíčním předstihem, z Velké národní pochopitelný respekt. Bydleli a připravovali se v Althrey u farmáře Harrisona Gyi Lovam! a Rudolf Popler, vítězové Velké pardubické 1930, na archivním snímku www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké ý hrdina Velké pardubické – nedaleko byla provinční dostihová dráha. V polovině března absolvoval Rudolf Popler s Gyi Lovam! dostih ve Wolverhamptonu. Kůň běžel dobře, ale na poslední překážce upadl. Pády postihly československou dvojici, která měla kurz 50:1, i při samotné Velké národní. První okruh ovšem absolvovali perfektně. Potom ale upadli na Becher´s Brooku. Závěr jejich účinkování v Grand National Steeplechase of Liverpool popsal sám Popler později takto: „Oba se tedy poprvé seznamujeme s tvrdou liverpoolskou zemí. Vedle nás se válejí favorité Easter Hero a Sir Lindsal, oba vzdávají další boj. Rychle zvedám svého koně a znova nasedám. Naděje na dobré umístění se však rozbíjejí, chci však aspoň dojet do cíle, alespoň čestně dojet. Zbývá nám posledních pár set metrů s pouhými čtyřmi překážkami. Mezi nimi je však zrádná Canal Turn. Oba znovu padáme, tentokrát velmi tvrdě, a kůň klopýtá o nepoddajný val živého plotu, nebezpečně roluje, hlavu pod trupem, a zůstává ležet jako zabitý. S jistým sebezapřením vstávám a jdu k němu. Jen aby to nebyla zlomená páteř nebo vaz! Ne, můj koníček už se zvedá, ale na pokračování v dostihu není ani pomyšlení. Je úplně vysílen, vážně zraněn a krvácí.“ Tím naše účast ve Velké národní na padesát pět let skončila. K dalšímu pokusu našel odvahu až Václav Chaloupka s Essexem v roce 1986. Jistě o půl délky...? V poli padesátého prvního ročníku Velké pardubické bylo 16 koní, včetně Gyi Lovam! s Rudolfem Poplerem v sedle. Když se dostih přiblížil rozhodující fázi, byli v čele českoslovenští koně Gyi Lovam! a Clematis, klisna, která měla v sedle Poplerova přítele a také jednoho z nejlepších armádních jezdců Hynka Býčka, a rakouský valach Remus, jehož vedl vynikající italský profesionál Ruggiero Spano. V závěru se rozhodující souboj zúžil pouze na dvojici koní Gyi Lovam! – Remus. Pro všechny přítomné, jichž se na závodišti sešlo několik desítek tisíc, to byl strhující, nevídaný, nezapomenutelný zážitek. Gyi Lovam! s Poplerem nejprve trochu ztrácel, ale v posledních desítkách metrů podnikl na pokyn svého jezdce drtivý útok. Malý náskok koně rakouského majitele se rychle tenčil. Diváci šíleli nadšením v očekávání kýženého triumfu miláčka publika Rudolfa Poplera, který v květnu toho roku oslavil svá Kristova léta. Zdálo se, že kapitán Československé armády se stane prvním Čechem vůbec, a také prvním člověkem ve dvacátém století, kte- www.dostihovy-svet.cz Rudolf Popler v sedle Elliota (koně s nímž zvítězil František Ventura na OH 1928 v Amsterdamu) na jezdeckých závodech v Nice ve Francii. Archivní snímek rému se podaří Velkou pardubickou vyhrát potřetí. I on sám věřil tomu, že to dokáže. A nejen věřil. Za cílem byl přesvědčen, že se mu to skutečně podařilo. Že v poslední možné chvíli, na samé cílové metě, Gyi Lovam! Remuse předstihl. Trvalo velmi dlouho, než byl oznámen oficiální výrok kolegia rozhodčích. Když se jej však stále netrpělivější obecenstvo konečně dočkalo, nastalo naprosté zděšení. Nejen z toho důvodu, že vítězem byl vyhlášen Remus s Italem Spanem. Ještě více proto, že československého koně pocházejícího z maďarského hřebčína v Pešti, a jeho jezdce Rudolfa Poplera, porazili, jak bylo v oficiálním výroku uvedeno, jistě o půl délky. Poslední dostih, poslední kůň To bylo rozuzlení naprosto šokující, které vůbec neodpovídalo tomu, co viděly, nebo Nápis na hrobě Rudolfa Poplera a jeho dvojčete, sestry Anny, na hřbitově ve Vysokém Mýtě. Foto archiv snad chtěly vidět, tisíce párů očí. Jenže cílová fotografie, která by nepochopitelné resumé mohla zvrátit, byla tenkrát ještě pouhou science fiction. Popler byl naprosto zdrcen. Nikdy nepocítil takovou křivdu. Nemohl uvěřit, že nevyhrál. Nebyl schopen se s tím smířit. Bylo to kruté, ale nebylo to nic proti tomu, co se mělo stát, a co se také stalo, za několik desítek následujících minut. Popler, který už to odpoledne neměl, a původně asi ani nechtěl startovat, se rozhodl, podle některých svědectví ihned po výroku, který ho vyloženě omráčil, že to odpoledne bude absolvovat ještě jeden dostih, Kinského memoriál. Všichni, kterým to sdělil, byli proti tomu. Viděli v jakém je rozpoložení, jak je rozčilený, jak těžce ho verdikt rozhodčích, podle něho zcela nesmyslný, zasáhl. Rozmluvit si to však nenechal. Rudolf Popler, jezdec, který absolvoval celkem 506 dostihů, z nichž 140 vyhrál, 108krát byl druhý a 78krát třetí, zaujal v onom pozdním nedělním odpoledni místo v sedle posledního koně svého života. Byla jím klisna Ella. Ta hned na druhé překážce v pořadí, dvojbradlí, pouhých osmdesát centimetrů vysoké, padla. A plnou váhou svého více než půltunového těla drtila jezdce, který ležel pod ní. Klisně se nic nestalo. Po chvíli křepce vyskočila a s prázdným sedlem se vydala, hnána stádovým pudem, za svými soupeři. Těžce zraněnému Poplerovi, který v nepřirozené poloze a hlubokém bezvědomí spočíval na prochladlé zemi pardubického závodiště, jež mu učarovalo už jako malému chlapci, zbývalo na tomto světě několik posledních minut. Přivolaný sanitní vůz dopravil Rudolfa Poplera do pardubické nemocnice mrtvého. Petr Feldstein 37 Legendy Vítejte na Velké Rok Vítěz Jezdec Počet koní Start/Cíl Čas 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 1992 1991 1990 1989 1988 1987 1986 1985 1984 1983 1982 1981 1980 1979 1978 1977 1976 1975 1974 1973 1972 1971 1970 1969 1967 1966 1965 1964 1963 1962 1961 1960 1959 1958 1957 1956 1955 1954 1953 1952 1951 1950 1949 Orphee des Blins Orphee des Blins Tiumen Tiumen Tiumen Sixteen Sixteen Decent Fellow Maskul Registana Registana Maskul Chalco Peruán Peruán Peruán Vronsky Cipísek It´s A Snip Erudit Rigoletto Quirinus Železník Libentína Železník Železník Železník Valencio Festival Erot Sagar Sagar Sagar Simon Legenda Lancaster Václav Limit Mor Mor Stephen´s Society Korok Korok Vezna II Korok Dresděn Nestor Mocná Priboj Koran Gaboj Grifel Grifel Epigraf Epigraf Epigraf Letec 19/51 Furioso XIV Unkas Junák Vítěz Salvátor Var Učeň Jan Fajtesek Jan Fajtesek Josef Váňa st. Josef Váňa st. Josef Váňa st. Josef Bartoš Dušan Andrés Josef Bartoš D. Fuhrmann P.Gehm P.Gehm P.Gehm P.Gehm Z.Matysík Z.Matysík Z.Matysík J. Váňa V. Snitkovskij Ch. Mann V. Snitkovskij L. Štencl 1J. Brečka 1J. Váňa K. Zajko J. Váňa J. Váňa J. Váňa K. Zajko P. Vozáb N. Chludějev P. Liebich P. Liebich P. Liebich V. Knápek J. Chaloupka J. Kasal V. Chaloupka F. Zobal K. Benš K. Benš CH. Collins V. Chaloupka V. Chaloupka N.G. Milev V. Chaloupka A.N. Sokolov T. Kňazík F. Vítek V.Z. Gorelkin F. Vítek R.P. Makarov I.L. Avdějev I.L. Avdějev V.P. Prachov V.P. Prachov V.N. Fedin J. Vavroušek J. Čajda L. Raimond F. Palýza M. Svoboda V. Hejmovský J. Jungman O. Dostál 20/6 23/15 14/9 19/12 25/18 16/6 14/9 17/8 16/7 17/7 19/10 17/10 21/10 14/9 16/9 22/7 14/8 21/10 21/10 19/13 9/1 15/5 22/10 29/11 13/3 13/3 12/5 14/6 11/6 16/4 19/10 25/6 22/6 21/10 19/7 17/5 19/8 13/6 18/8 14/8 20/8 18/8 20/10 23/13 19/9 26/9 21/7 13/9 14/7 15/8 11/7 13/6 14/8 17/8 15/11 23/14 18/9 20/10 9/5 14/5 11/6 16/9 11/6 18/5 09:33,22 09:13,39 9:15,29 9:03,73 09:19,56 8:58,99 9:18,66 9:20,6 9:11,26 9:15,48 9:30,14 10:22 10:04,52 9:29 9:16 10:10,01 10:34,3 9:35,1 9:35,1 10:06,7 10:29 10:09,1 10:01,0 9:49,4 10:16,3 10:59,8 9:56,13 10:39,4 10:36,4 10:48,9 10:28 10:12,04 12:46,37 11:47,53 11:07,1 11:30,6 12:15,2 10:59,4 11:01,7 10:42,7 10:04,9 10:55,2 11:02,8 11:41,2 11:01,2 11:34,7 12:22,6 10:39,6 11:39,6 10:47,2 10:05,1 10:21,3 12:31 12:05,2 13:11 11:27,9 13:14,8 11:32,1 13:08 11:13,5 11:25,3 10:58 11:17,2 10:55,3 38 Vítě Velké pa www.dostihovy-svet.cz Vítejte na Velké zové Rok Vítěz Jezdec Počet koní Start/Cíl Čas 1948 Var M. Kotek 11/5 11:03,3 1947 Rayon De M. Buret 16/10 10:30,8 1946 Titan M. Svoboda 8/5 11:56,4 V letech 1938 až 1945 se Velká pardubická steeplechase se neběžela 1937 Norma L. Brandisová 15/10 10:47 1936 Herold O. Lengnik 15/8 10:47 1935 Herold O. Lengnik 8/5 10:41,4 1934 Wahne H. Wiese 12/8 12:44 1933 Remus R. Spano 13/5 11:24,6 1932 Remus R. Spano 16/10 12:48,8 1931 Pohanka F. Durand 12/5 14:47,8 1930 Gyi Lovam! R. Popler 8/4 12:00 1929 Ben Hur G. Schwandt 12/4 12:37 1928 Vogler H. Schmidt 14/10 12:03,9 1927 Forum J. Charous 13/5 14:00 1926 All Right II R. Popler 13/6 17:44,6 1925 Landgraf II K. Holoubek 8/3 19:19,2 1924 Herero E. Stärz 5/3 13:10 1923 Landgraf II J. Pinter 10/4 13:29 1922 Baldur F. Gimpel 7/2 15:27 1921 Periwig J. Syrový 8/3 15:32 1920 Jonathan K. Kozlík 6/1 20:15 rdubické Foto Petr Guth V letech 1912 a 1913 se zároveň běžel samostatný dostih Pardubická steeplechase armády www.dostihovy-svet.cz 1913 1913 1912 1912 1911 1910 1909 1908 1907 1906 1905 1904 1903 1902 1901 1900 1899 1898 1897 1896 1895 1894 1893 1892 1891 1890 1889 1888 1887 1886 1885 1884 1883 1882 1881 1880 1879 1878 1877 1875 1874 Hurain W. Reimer Dick Turpin F. Janek Hurain W. Reimer Jamagata F. Bartosch Glenmorgan E. Krieger Paul Heston M. Seiffert žádný kůň neprošel cílem dostihy byly odřeknuty Kourgan J. Birghan Tigra H.H. Huxtable Scotch Moor M. Seiffert Dennis T.H. Buckenham Jour Fix U. Rosak Jour Fix U. Rosak Chorazy F.E. Slinn Magyarád T.H. Buckenham Slava T.H. Buckenham Handy Andy R. Jekyll Magyarád E. Geoghegan Lady Anne E. Geoghegan Galamb II A. Hall Lady Anne E. Geoghegan Hadnagy G. Williamson Alphabet J. Westlake Lady Anne R. Fletcher Alphabet G. Williamson Parisis R. Fletcher Et Caetera M. Phillips Woodman H. Baltazzi Hanno R. Fletcher Abracadabra H. Fries Jessica W.H. Moore Victoria H. Baltazzi Per Dampf T. Harraway Victoria H. Baltazzi Good Morning M. Phillips Rudi I. Hanreich Brigand F. Metternich Brigand F. Metternich Brigand G. Herbert Fantome G. Sayers 10/7 6/2 12/10 11/6 10/4 8/2 10:57,5 11:11,5 12:11,5 11:39,4 10:22,0 14:26,5 10/5 9/5 8/5 7/6 8/4 10/4 8/4 7/3 5/1 6/3 6/3 12/4 10/7 6/4 8/4 8/7 5/3 4/2 6/3 5/3 6/3 6/3 7/5 4/2 8/4 6/4 4/3 7/4 4/3 5/3 10/4 8/5 14/6 11:24,6 12:10,6 - 39 Móda Vítejte na Velké Konzervativnost nebo kreativita? Vyberte si! Vítejte ve světě dostihové módy v období před Velkou pardubickou. Na chvilku se dnes vrátíme o sto let zpět a podíváme se, jak si s módou na koních i na dostizích poradily tehdejší ženy. Jízda na koni, která dříve byla výlučně zábavou šlechtičen, se v době romantismu stala oblíbenou zábavou i pro dobře situované dámy z měšťanských kruhů. Vyjížďky v sedle totiž odpovídaly romantickému kultu přírody. V té době však byla móda přezdobená a nepraktická. Jak se tedy ženy vyrovnaly s pravidly módy té doby a jízdou na koni? Kompromisem. “Dámské” sedlo dovolovalo sedět na koni z jedné strany, nikoli obkročmo. Móda musela udělat ústupek. Klobouky zdobené květinami a stuhami nahradil pánský cylindr. Šaty plné krajek a stužek nahradila hladká sukně s kabátkem, který svým střihem i jednoduchou elegancí připomínal pánský kabátec. Oblečení jezdkyň mělo však i své stinné stránky. V době, kdy se cenil u žen útlý pas, si nedovolily ani štíhlé dívky usednout na koně bez šněrovačky. Krásné jezdkyně v té době opravdu držely s módou krok, i když uháněly na koni. Jestliže se módní proměny promítly i do „módy v sedle“, jak vypadala móda v hledišti dostihových drah? Koňské dostihy se staly veřejnou a ostře sledovanou módní přehlídkou dobře situovaných dam. A dámy si toho byly náležitě vědomy: předháněly se 40 v nových toaletách, nové modely klobouků měly svoji premiéru právě na prestižních dostizích. Cílem bylo nejen reprezentovat společenské postavení, ale zaujmout - případně i šokovat - společenskou „smetánku“. Móda 20. století proměnila zásadně dámský šatník a změnila i jezdecký oděv. Ženy odložily korzety, spodničky, dlouhé sukně i honzíky. Oblékly mužské kalhoty - „rajtky“ a nazuly vysoké jezdecké boty. Jsme zpět v našem století a budeme se držet konzervativního motta – sladký, hezký, skromný, vhodný a lichotící postavě. Tedy nic příliš krátkého, těsného nebo pestrobarevného. Zvolila bych jednoduché šaty a výrazný klobouk, nebo naopak. Ženy, které stále nena- cházejí ten pravý klobouk, mohou zapojit fantazii a kreativitu. Kupte si obyčejný slaměný a vyzdobte si ho podle své představy. Máte jednu velkou výhodu, zdobení můžete pokaždé vyměnit a tak budete pořád jiná a originální. Takový klobouk s řezanými růžemi...! Jinak určitě nic nezkazíte, pokud zavítáte do mužského světa a svůj outfit ozvláštníte právě mužským prvkem. Ať už to bude kravata, vestička, nebo kalhoty s puky. Pánům připomínám, že tato událost je společenská a pokud vedle sebe máte dámu s velkým D a s patřičně velkým kloboukem, měli byste tomu přizpůsobit také svůj outfit. Inspiraci si vezměte od britských gentlemanů. I když někteří pánové tento rok na dostizích v Ascotu až příliš povolili uzdu své fantazii... V Ascotu bylo co obdivovat. Je až neuvěřitelné, kam sahá kreativita modistů a modistek. Na hlavách aristokratů i běžných návštěvníků jsme mohli zahlédnout velkou růži, motýla i kloboučky na klobouku a mnoho peří. I letos ovládla žebříček těch nejpompéznějších klobouků jednoznačně Larisa Katz. Její pokrývky hlavy byly opět velikostně největší. Letos propadli kloboukům i muži, což se už trochu vymyká britské tradičnosti, ale doba se stále mění a muži více experimentují. Přeji Vám tedy, aby se bylo na co koukat, nejen na dostihové dráze, ale také v hledišti. Bylo by hezké, kdyby se stejně tak jako před sto lety staly dostihy prestižní záležitostí, kde muži napjatě sledují pořadí na dostihové dráze, zatímco ženy sestavují „pořadí“ úspěšnosti módních kreací v hledišti. Jana Krejčová, foto Petr Guth www.dostihovy-svet.cz Velká Pardubická 140 Let 1874 - 2014 www.agrofertpark.cz DOSTIHOVÉ ZÁVODIŠTş V PARDUBICÍCH OD ROKU 1856 PROŕ PRÁVş DOSTIHY… Dostihový sport, to je vzrušující podívaná pod širým nebem, esence vášnŠ, ušlechtilosti a soupeƌení. Barevný svŠt dostihových koní a žokejƦ vidŠný zblízka, den strávený s rodinou, pƔáteli nebo obchodními partnery v pƔíjemné a spoleŖenské atmosféƔe. PƔíležitost vsadit na svého favorita a vyhrát pár korun, být svŠdkem vítŠzství šampionƦ a radosti majitelƦ koní i divákƦ. To vše jsou dƞvody, proŖ dostihy lákají stále více lidí. VELKÁ PARDUBICKÁ SLAVÍ 140 LET Shlédnout dostihy v Pardubicích, a to zejména Velkou pardubickou s ŕeskou pojišƞovnou, znamená stát se souŖástí historie nejstaršího sportovního podniku v ŕechách. Již v roce 1874 se na start Velké pardubické postavilo 14 koní, vŖetnŠ šestiletého hnŠdáka Fantoma, který se v sedle s žokejem Georgem Sayersem zapsal do historie jako první vítŠz tohoto slavného dostihu. Postupem let se z Velké pardubické stala prestižní sportovní i spoleŖenská událost roku, kterou každoroŖnŠ navštíví desetitisíce lidí a kterou u televizních obrazovek pravidelnŠ sledují více než 2 miliony divákƦ. Dostihový spolek, a.s. Pražská 607, 530 02 Pardubice Iŕ: 48155110, DIŕ: CZ48155110 Tel.: 466 797 111, Fax: 466 335 304 E-mail: [email protected] www.pardubice-racecourse.cz V letošním roce oslaví Velká pardubická s ŕeskou pojišƞovnou 140 let od 1. startu a i vy mƦžete být u toho! Vstupenky na letošní roŖník jsou k dostání v prodejní síti Ticketportal. KAŽDÝ SI PƋIJDE NA SVÉ... Pardubické závodištŠ - to nejsou jen dostihy a konŠ. KaždoroŖnŠ od jara do zimy se zde poƔádá mnoho sportovních i spoleŖenských událostí. V posledních letech si tu svá útoŖištŠ našli tƔeba pƔíznivci extrémního golfu a pravidelné dostaveníŖko si zde dávají i nadšenci auto-tuningových srazƞ. Milovníky dobrého jídla a pití zase dokázal pƔilákat Apetit festival, na jehož druhý roŖník se mƦžete opŠt tŠšit v Ŗervnu letošního roku. O prvním záƔijovém víkendu vás již tradiŖnŠ uvítá výstava KonŠ v akci. Budete mít jedineŖnou možnost dostat se do bezprostƔední blízkosti koní a nahlédnout do jindy uzavƔených prostor paddocku Ŗi stájí. SvŠt tŠchto majestátních zvíƔat Vás vtáhne a nepustí. Setkání koní a lidí v takové míƌe, jakou výstava KonŠ v akci nabízí, je v ŕR ojedinŠlé a rekordní. JE FAJN POSKLÁDÁM SI HO SÁM „ “ . www.ceskapojistovna.cz infolinka 841 114 114
Podobné dokumenty
ALREADY NEXT WEEK
Cihla nebyla vždy hranatá
Vydavatel: Skanska CZ a.s.; šéfredaktor: Ing. Eva Vítková; předseda redakční rady: Mgr. Oto Linhart; spolupracovníci tohoto čísla: Peter Maruniak,
Kamila Havlínová, Mgr. Petr Adámek (Živé stavby); ...
Co na derby
a půl v Derby a na supervytrvalecké distanci čtrnáct a půl
furlongu v doncasterském St.
Leger. Posledním koněm, který
Trojkorunu dokázal získat, byl
v roce 1970 Nijinsky.
LIBENTÍNA, hnědka, nar
Narodila se v motešickém hřebčíně poblíž Trenčína. Vystřídala několik trenérů,
největších úspěchu dosáhla v posledních dvou sezónách, kdy byla připravována ve Velkých
Karlovicích Františkem Holčáke...
Uložit celý časopis
?O2@@@@@@@@@@@@@@@(Y
?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@6X?
O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@H?
?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@
?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@)X
?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@5
?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@@1?
?O2@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@)...
PERUÁN, tm
Opět se opakovala situace z předchozího roku, Zdeněk Matysík se zranil v jednom
z úvodních dostihů a do sedla Peruána byl narychlo angažován Pavel Složil. Závěr dostihu byl
velice dramatický, když ...
zde - Czech TOP 100
řed několika dny jsme ve Španělském sále Pražského hradu vyhlásili už podvacáté žebříček 100
nejvýznamnějších firem České republiky. Podvacáté jsem si
uvědomil, že pod tou stovkou firem vykazujících ...
