Semestrální práce PZPDK
Transkript
UNIVERZITA PARDUBICE DOPRAVNÍ FAKULTA JANA PERNERA Vývoj podílu elektrické trakce na celkovém výkonu dopravy SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z PŘEDMĚTU PZPDK – ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A DOPRAVA DATUM ODEVZDÁNÍ 1.2.2008 PODZIMNÍ SEMESTR JIŘÍ KALINA, STUDENT OBORU TŘD AKADEMICKÝ ROK 2007 / 2008 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 1. OBSAH: 1. Obsah 2 2. Úvod 3 3. Elektrická trakce a železniční doprava 4 3.1. Historie elektrické trakce ve světe 4 3.2. Historie elektrické trakce v českých zemích 7 3.3. Význam elektrizace pro životní prostředí 7 4. Elektrická trakce v MHD 9 4.1. Historie elektrické trakce v MHD 4.2. Podíl elektrické trakce na výkonech MHD v ČR 9 10 5. Elektrická trakce v ostatních druzích dopravy 11 5.1. Elektrická trakce v lodní dopravě 11 5.2. Elektrická trakce v letecké dopravě 11 5.3. Elektrická trakce v automobilové dopravě 12 6. Závěr 14 7. Prameny 15 2 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 2. ÚVOD: Práce velice stručným způsobem shrnuje historii pronikání elektrické energie na pole dopravy, kam prorazila v první polovině 19. století a vyvíjela se až do dnešních dnů společně s ostatními druhy pohonu vozidel, plavidel a letounů. Přesto lze při shrnutí dnešního stavu konstatovat, že v celosvětovém objemu přepravy hraje elektrická energie téměř zanedbatelnou roli, zatlačována do pozadí spalovacími motory všech druhů. Jedinou oblastí, kde se elektřina stala opravdu plnohodnotným soupeřem spalovacích motorů jsou evropské železnice a městská hromadná doprava, svým objemem nezanedbatelná při srovnání dopravních výkonů s ostatními druhy veřejné osobní dopravy. Právě tato dvě odvětví dopravy jsou v práci hlouběji rozvedena a s využitím jednoduchých výpočtů založených na uvedených zdrojích je demonstrován přínos elektrizace pro snížení emisí, tedy majoritního vlivu na životní prostředí. Práce zdaleka nevyčerpává tématiku a je pouze slabou ochutnávkou široké palety možností, které současné technologie nabízí a které snad v budoucnosti naleznou podstatně širší uplatnění. 3 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 3. ELEKTRICKÁ TRAKCE A ŽELEZNIČNÍ DOPRAVA 3.1. HISTORIE ELEKTRICKÉ TRAKCE VE SVĚTĚ Za první lokomotivu vůbec bývá považován bezejmenný parou poháněný stroj Angličana Richarda Trevithicka z roku 1804, se kterým dovedl tento muž tahat vlaky složené až z deseti vozů. Masivní rozvoj parostrojní železniční dopravy však nastává (a to zejména v Británii) až na přelomu 20. a 30. let devatenáctého století, tedy z dnešního pohledu s poměrně malým náskokem před svým konkurentem – provozem elektrickým. Prvním kolejovým vozidlem, které bylo skutečně poháněno elektrickou energií se stala pokusná lokomotiva skotského konstruktéra Roberta Davidsona, který sestrojil stroj poháněný pomocí galvanických článků. V roce 1841 předvedl Davidson svůj vynález ve formě vylepšeného vozidla nazvaného Galvani odborné veřejnosti na výstavě Skotské královské vědecké společnosti. Pravděpodobně první elektrickou lokomotivou, která nebyla poháněna energií z mobilních akumulátorů, nýbrž sbírala proud ze statických trakčních zařízení, byl o tři desetiletí později, v roce 1879 stroj Wernera von Siemense, velice úspěšného německého vynálezce a konstruktéra. Na průmyslové výstavě v Berlíně předvedl Siemens stroj o výkonu 2,2 kW napájený stejnosměrným napětím o velikosti 150 V. Trakční vedení nepředstavovalo tenkrát dnes obvyklé a samozřejmé trolejové lanové vedení, ale systém třetí kolejnice, se kterým se lze v současnosti setkat u speciálních drah, metra apod. Přesto se Siemens stal také duchovním otcem moderních napájecích systémů, neboť trakční vedení založené na zavěšených lanech použil o 11 let později pro svoji tramvajovou dráhu v Berlíně, kde vozy tahaly po vedení malý vozík s kladkou, vzdáleně připomínající současný sběrač. Třetí napájecí kolejnici využívala také první elektrická lokomotiva standardního rozchodu nazvaná Ampere a postavená do provozu v roce 1883 ve Spojených státech amerických na Saratoga and Lake George Railway coby dílo konstruktéra Leo Dafta. Lokomotiva dále disponovala regulací výkonu a dokonce elektrodynamickou brzdou. V pravidelném provozu se na klasických železničních tratích (mimo tramvajové tratě, lanovky a metro) objevily elektrické lokomotivy poprvé v roce 1895 na Baltimore & Ohio Railroad opět ve Spojených státech amerických. Městské úseky dráhy vedené v úhrnné délce sedmi kilometrů skrze tunely a pod mosty byly elektrizovány stejnosměrným napětím 675 V a proud byl na lokomotivy zajišťující již opravdu plnohodnotný provoz poměrně těžkých nákladních vlaků přenášen třetí kolejnicí tvaru Z umístěnou nad vozidly. Využití střídavého proudu přichází poměrně záhy. Po pokusech s třífázovými tramvajemi ve Švýcarském Luganu se poprvé objevuje také třífázová lokomotiva – a to opět ve Švýcarsku na Burgdorf – Thun Bahn (BTB) v roce 1899. Stroje pracovaly za napětí 750 V a proud byl k motorům dopravován komplikovaně konstruovanými sběrači. Dalším významným krokem ve vývoji elektrických železničních vozidel byly experimenty firem Siemens a AEG opět poblíž Berlína. Obě firmy zde zkonstruovaly sedmikilometrovou zkušební trať napájenou třífázovým proudem o napětí 10 kV, které bylo na vhodnou úroveň převedeno snižovacími transformátory přímo na vozidlech. Pokusné jízdy dokázaly, že elektřina je vhodným prostředkem pro dosažení vysokých rychlostí na železnici, když vozidla při standardní frekvenci střídavého proudu 50 Hz dosáhla rychlosti převyšující 210 kmh-1. Cestu elektrické trakci na hlavní dráhy prorazily v následujících letech firmy Ganz & Co. a Brown, Boveri při elektrizaci Simplonké a dalších alpských horských tratí, často vedených v tunelech a se značným sklonem. Stále bylo užíváno trojfázové napájení, tentokrát dokonce s kmitočtem 15 Hz. Zřejmé nevýhody trojfázového napájení se pokusily (po počátečních návrzích na usměrňování jednofázového proudu přímo na vozidle) odstranit švýcarské státní dráhy společně s firmou Oerlikon na trati Seebach – Wettingen, kde rok a půl provozovaly úspěšně trojici 4 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY jednofázových lokomotiv. Trakční vedení bylo sice po ukončení zkoušek zrušeno, cenné zkušenosti však přetrvaly pro další vývoj. První hlavní tratí elektrizovanou střídavým jednofázovým proudem se stala Lötschbergská dráha mezi Francií a Itálií v roce 1913, na které byly zpočátku v provozu lokomotivy se dvěma motory o výkonu 750 kW, každý s vlastním transformátorem. Další osudy elektrizace světových tratí se rychle diferencovaly v závislosti na »oblibě« jednotlivých napájecích soustav v různých zemích nejen ve světě, ale i v Evropě a nezřídka i v různých částech nebo časových obdobích v rámci jednoho státu. Zejména na starém kontinentě pak docházelo v průběhu desetiletí k mnoha změnám v závislosti na příslušnosti daných území k různým státním celkům, technickém vývoji i politických a finančních vlivech. Celkově se světové systémy elektrického napájení železničních vozidel ustálily na sedmi hlavních systémech buď stejnosměrného nebo jednofázového střídavého proudu. Jde o nejobvyklejší systém střídavého napájení 25 kV, 50 Hz, »japonský« 20 kV, 50 Hz, »americký« 11 kV, 25 Hz a »německý« starší systém 15 kV, 16,67 Hz a dále stejnosměrné systémy o napětí 3 kV, 1,5 kV a »britský« 750 V. Přehled rozšíření napájecích soustav dle [4] shrnuje tabulka 1: 5 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY Tabulka 1: Trakční proudové soustavy – délka v km ~25 kV ~15 kV ~11 kV, ~20 kV, =3 kV =1,5 kV =750 V Země 50 Hz 16,7 Hz 25 Hz 50 Hz Alžír 300 Arménie 845 Ázerbájdžán 1280 Belgie 351 2576 Bělorusko 874 25 Bosna a Hercegovina 259 Bulharsko 2800 Černá Hora 169 Česko 1314 1733 Dánsko 446 170 Estonsko 132 Finsko 2674 Francie 8396 5859 Gruzie 1575 37 Chorvatsko 984 138 Írán 146 Irsko 38 Itálie 10688 Japonsko 3204 640 19752 Kazachstán 3700 Litva 122 Lotyšsko 257 Lucembursko 201 19 Maďarsko 2628 Makedonie 233 Maroko 1022 Německo 19355 Nizozemí 2028 Norsko 2680 Polsko 11953 Portugalsko 1180 25 Rakousko 3460 Rumunsko 3971 Rusko 22000 18800 Řecko 76 Slovensko 737 701 Slovinsko 3 7 494 Spojené státy americké 176* Srbsko 1196 Španělsko 481 6942 Švédsko 7190 Švýcarsko 2706 202 Tunisko 65 Turecko 1920 Ukrajina 9500 201 Velká Británie 3136 1393 * Spolehlivý údaj se nepodařilo získat, délka elektrizovaných železnic v USA je však zanedbatelná. 6 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 3.2. HISTORIE ELEKTRICKÉ TRAKCE V ČESKÝCH ZEMÍCH Prvním elektřinou poháněným hnacím vozidlem na železnici se nejen v Českých zemích, ale v celém Rakousku-Uhersku stal v roce 1899 upravený vůz pražské tramvaje, odebírající energii z vlastních akumulátorů, který zkoušel na trase Nusle – Modřany pražský vynálezce František Křižík. Přestože se firma Fr. Křižík Praha Karlín pokoušela přesvědčit majitele některé z tehdejších železničních tratí o výhodnosti elektrizace, snažení se jevilo jako neúspěšné. První elektrizovanou dráhou se tak nakonec stala nově zbudovaná trať z Tábora do Bechyně, jejíž napájení spočívalo ve velice netradičním dvoudrátovém přívodu stejnosměrného proudu k vozidlu, přičemž napětí v jednom vodiči bylo vůči kolejím +700 V a ve druhém –700 V. Elektrický vůz po trati projel s cestujícími poprvé v roce 1903. Druhou elektrizovanou tratí na našem území se stala opět jihočeská dráha Rybník – Lipno, jejíž elektrická zařízení zbudovala firma Österreichische Siemens-Schuckert-Werke. Dráha napájená stejnosměrným proudem při napětí 1200 V se zpětným vedením kolejnicemi je v současném kontextu přístupu k životnímu prostředí zajímavá zdrojem elektrické energie, kterým se stala vodní elektrárna u kláštera ve Vyšším Brodě. Dalšími dvěma elektrizovanými drahami v českých zemích se staly přeshraniční úseky z Nieder Salzbrunnu (dnes část Wałbrzychu) do Meziměstí a z Hirschbergu (dnes Jelenia Góra) do Kořenova. Oba krátké úseky elektrizovaly německé dráhy, které zařizovaly na těchto železničních tratích mezistátní provoz. Od roku 1946 byly obě trasy v provozu pouze v nezávislé trakci, posléze vůbec. V roce 1924 se tehdejší Československé dráhy rozhodly k systematičtějšímu přístupu k elektrizaci našich železnic. Jako první byl elektrizován stejnosměrnou soustavou 1500 V pražský železniční uzel a od roku 1928 započal pravidelný elektrický provoz po městě. Na výstavbě trakčních zařízení a výrobě hnacích vozidel se podílela řada firem, není bez zajímavosti, že jednou z nich byla také Továrna na stavbu strojů a mostů v Adamově, předchůdce Adamovských strojíren. Přínos pro rychlost přepravy či finanční výsledky byl velice nízký, citelné však bylo zlepšení životního prostředí v Praze, především významné snížení emisí z topenišť parních lokomotiv. Přes počáteční plány se však následkem hospodářské krize elektrizace českých železnic na dlouhou dobu v podstatě zastavila. Směle nastupují bezprostředně po válce plány na elektrizaci hlavního tahu Československých státních drah v trase Praha – Česká Třebová – Olomouc – Bohumín – Žilina – Košice – Čierná nad Tisou – Чоп. Pro současnost i budoucnost elektrické trakce v Česku padlo tehdy zásadní rozhodnutí – byla vybrána proudová soustava odpovídající sovětskému systému, se kterým se o několik let později československý spojil – tedy stejnosměrný systém o napětí 3000 V. První elektrický vlak z Prahy do České Třebové vyjel v roce 1957, následně probíhalo dobudování dalších úseků a přepojení pražského uzlu. Značně diskutabilním se jeví rozhodnutí pokračovat v elektrizaci sítě ČSD novějším, tehdy »oblíbenějším« systémem jednofázového střídavého proudu 25 kV, ke kterému došlo počátkem 60. let 20. století. K tehdy zamýšlenému přepojení původních stejnosměrných úseků na střídavý proud nikdy nedošlo a tak se dostala elektrizace českých tratí do dnešního nedokonalého stavu. Dalším významným faktem by se mohlo stát v nejbližších letech zavedení třetí fázové soustavy napětí 15 kV o kmitočtu 16,67 Hz na přeshraničním úseku Retz – Znojmo. 3.3. VÝZNAM ELEKTRIZACE PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Pro posouzení významu zavádění elektrizace v železniční dopravě vzhledem k životnímu prostředí je klíčovým parametrem množství emisí vyprodukované dopravou vedenou v nezávislé trakci a dopravou elektrickou. Elektrizace přináší kromě zřejmého lokálního zlepšení emisních podmínek na dopravní cestě také lokální zvýšení množství emisí v místě výroby elektřiny v tepelné elektrárně, kterému lze naproti tomu účinněji čelit (odlučovače popílku, odsiřovací a další filtrovací zařízení v tepelných elektrárnách), možnost využití ekologicky příznivých zdrojů – zejména jaderné a 7 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY vodní energetiky, současně ale také ztráty způsobené přenosem a úpravou elektrického proudu (ztráty ve vedení a při transformaci). Z vypočtených údajů podle [5] (do výpočtu bylo zahrnuto celkové množství emisí vyprodukovaných českými elektrárnami při výrobě jednotkového množství elektrické energie, tedy vč. jaderných a vodních elektráren) vyplývají následující množství emisí pro železniční dopravu vedenou motorovými a elektrickými hnacími vozidly v podmínkách Česka (nejaktuálnější data jsou z roku 2005, ročenka z roku 2007 nebyla v době tvorby práce dosud vydána, ročenka z roku 2006 nebyla uspokojivě zpracována): Tabulka 2: Měrné množství emisí v železniční nákladní dopravě v Česku v roce 2005 CO2 CO NOx VOC SO2 PAH prach Emitent g / mg / g / mg / mg / µg / mg / čtkm čtkm čtkm čtkm čtkm čtkm čtkm Elektrická trakce 27 3,0 0,049 3,3 47 0,19 3,7 Motorová trakce 76 480 14 110 2,7 52 63 Tabulka 3: Měrné množství emisí v železniční osobní dopravě v Česku v roce 2005 CO2 CO NOx VOC SO2 PAH prach Emitent kg / g / g / mg / mg / mg / mg / oskm oskm oskm oskm oskm oskm oskm Elektrická trakce 0,13 0,015 0,24 16 230 0,00091 12 Motorová trakce 0,078 0,28 8,3 65 1,5 72 37 Údaje v tabulce 2 jsou ovlivněny neopodstatněným předpokladem, že v roce 2005 byl přepraven stejný počet cestujících v motorové i elektrické trakci. Podle [6] v roce 2006 vlaky osobní dopravy odvedly dopravní výkon 54,406 Ttkm v elektrické a 61,302 Ttkm v motorové trakci, což samo o sobě zřetelně hovoří o velké hrubosti přiblížení; údaj je však dále zkreslen velmi nehomogenní vytížeností jednotlivých spojů – počet cestujících na tkm je podstatně vyšší v oblasti městských aglomerací a hustě obydlených oblastech, které jsou obvykle obsluhovány elektrickými vlaky. Proto lze tabulku 3 považovat pouze za velmi orientační. Přesné údaje o počtu oskm v elektrické a motorové trakci pravděpodobně nejsou vůbec k dispozici. Z tabulky 2 a 3 lze přesto jasně vyčíst u většiny polutantů řádový rozdíl mezi úhrnem emisí motorové a elektrické trakce, což je způsobeno především rozdílnými vlastnostmi motorové nafty a elektrárenských paliv, poměrně vysokým podílem elektrické energie vyrobené v Česku v jaderných elektrárnách (podle [7] byl v roce 2006 podíl elektřiny z jaderných elektráren v Česku přibližně 32 %, z vodních zdrojů pak 4 %) a vyšší účinností ekologických zařízení v tepelných elektrárnách (odsíření, odlučování pevných částic apod.) ve srovnání se spalovacími motory používanými na železnici. U jediného parametru (množství emitovaného SO2) je z hlediska čistoty ovzduší přínosnější použití spalovacích motorů, lze však očekávat jisté zlepšení u elektráren i v této oblasti. Majoritní rozdíl však spočívá v nahrazování elektráren spalujících fosilní materiály a případně biomasu elektrárnami jadernými, které do budoucna umožňují snížení plynných a prachových emisí na infinitezimálně malá množství a tedy minimální zátěž pro životní prostředí. Další problematika elektrizace z hlediska životního prostředí v Česku spočívá především v únicích ropných látek do okolí, nižší hlučnosti elektrických vozidel a využití polychlorovaných bifenylů (PCB) v transformátorových náplňových olejích. Ve srovnání s výše diskutovanými otázkami se však jeví tyto oblasti spíše podružnými. 8 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 4. ELEKTRICKÁ TRAKCE V MHD 4.1. HISTORIE Za prvopočátky městské dopravy bývá obvykle považována doprava omnibusová, kterou však nelze v pravém smyslu slova považovat za dopravu hromadnou. Prvním vozidlem skutečné městské hromadné dopravy se v roce 1832 stala newyorkská tramvaj jezdící po kolejích a tažená koňmi. Animální tramvajová oprava se rychle rozšířila po USA i po Evropě, aby vzápětí počala být nahrazována tramvají parní. Její nedostatky (zejména zhoršení životního prostředí obrovským množstvím kouřových emisí) však obvykle vedly ke krátkému trvání období parní tramvajové dopravy. První elektrickou tramvají se stala v roce 1880 přestavěná petrohradská koňská tramvaj, kterou testoval v ulicích města inženýr Фёдор Аполлонович Пироцкий. Jeho pokusy však nepřinesly očekávaný úspěch. První klasická elektrická tramvajová linka spatřila světlo světa také v Evropě, roku 1887 v Budapešti. Motorové tramvaje a autobusová doprava tehdy na své vynalezení teprve čekaly a elektřina se tak na dlouhá léta stala nejdůležitější silou užívanou pro provoz městských linek, podstatně dříve než tomu bylo na železnici. V českých zemích počala svůj provoz jako první tramvajová linka v Brně, koňské tramvaje vyjely do ulic města v roce 1869. Linky vedly mimo centrum města ([9])a možná i to bylo důvodem ukončení provozu v roce 1875. V roce 1884 tu byla uvedena do provozu tramvaj parní. První elektrickou městskou dráhu na našem území bylo lze najít v Praze od roku 1896. V současnosti jezdí u nás pouze elektrické tramvaje na území měst Brno, Jablonec nad Nisou, Liberec, Litvínov, Modřice, Most, Olomouc, Ostrava, Plzeň a Praha, celkem v 7 disjunktních provozech. Oproti tramvajím a železničním vozidlům byla pro trolejbusy elektřina první a jedinou energií využívanou k pohybu po jízdní dráze. Vývoj trolejbusů probíhal ve dvou poněkud oddělených fázích, jež téměř nelze považovat za tentýž dopravní prostředek. Trolejbusy první generace mají svůj původ ve vozidlu již dříve zmiňovaného Wernera von Siemense, který sestrojil v roce 1882 kočár, jež táhl na laně za sebou po nadzemním vedení sběrací vozík. V následujících letech se trolejbusová doprava v této podobě rozšířila do několika evropských měst. Na dnešním území Česka bylo prvním z nich město České Velenice, dnes bez trolejbusové dopravy, ve kterém elektrická vozidla městské dopravy fungovala v letech 1907 – 1916, následované nedalekými Českými Budějovicemi v roce 1909, kde byly trolejbusy dodnes dvakrát zrušeny a třikrát opět obnoveny. Zásadním zlomem ve vývoji trolejbusové dopravy byla záměna sběracího vozíku taženého na laně, který byl poruchový a omezoval rychlost a možnosti pohybu vozidla, za pevné sběrače v dnešní podobě. Trolejbusová doprava druhé generace se ve světě rozšířila ve 20. letech 20. století, u nás byla jako první zprovozněna trať v Praze (město dnes bez trolejbusové dopravy) v roce 1936, za 2. světové války pak ve Zlíně a v Plzni. Další rozvoj nastal v 50. letech 20. století, kdy byly trolejbusy obnoveny v Českých Budějovicích, Brně, Hradci Králové, Pardubicích, Opavě, Ostravě a Teplicích. Po vlně útlumu v 70. letech 20. století a opětovném rozkvětu v 80. a 90. letech téhož století se u nás dnes můžeme s trolejbusovou dopravou setkat v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Chomutově, Jihlavě, Jirkově, Lázních Bohdanči, Mariánských Lázních, Opavě, Ostravě, Otrokovicích, Pardubicích, Plzni, Teplicích, Šlapanicích a Zlíně ve 14 navzájem disjunktních provozech. Za první podzemní dráhu odpovídající současnému významu slova metro lze označit parní podzemní dráhu mezi nádražími Paddington a Farringdon. Druhým nejstarším metrem bylo metro v Budapešti z roku 1896, často také bývá zmiňováno o rok starší podzemní železniční spojení v Aténách. Mimo prvotní parní provozy a netradiční způsoby pohonu (lana, vzduch, animální pohony), se kterými se lze výjimečně setkat, lze i o metru hovořit jako o systému, kde jsou vozidla poháněna výhradně elektrickou energií. V českých městech se lze setkat s metrem pouze v Praze, v celosvětovém měřítku jde o desítky měst na všech světadílech mimo Antarktidu. 9 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 4.2. PODÍL ELEKTRICKÉ TRAKCE NA VÝKONECH V MHD V ČR Vyjdeme-li z údajů uvedených v [8], odpovídají výkonu MHD v českých městech v roce 2006 hodnoty uvedené v tabulce 4: Tabulka 4: Výkony jednotlivých druhů MHD v Česku v roce 2006 Autobusy Tramvaje Metro Moskm Moskm Moskm Výkon 5502,3 4534,4 Trolejbusy Moskm 3264,4 1011,6 Celkem jde o 14312,7 Moskm, pro srovnání lze uvést, že letecká doprava dosáhla ve stejném období výkonu 10233,1 Moskm, autobusová doprava 9501,1 Moskm, železniční doprava 6921,9 Moskm a automobilová doprava 69630,0 Moskm. Z uvedené tabulky je tedy patrné, že městská hromadná doprava zaujímá v pořadí podle výkonu v Česku první místo mezi všemi druhy dopravy a podílí se na celkovém objemu hromadné přepravy osob 33,6 %. Vzhledem k tomu, že rozsah sítě městské dopravy je díky své lokalizaci obvykle podstatně menší než je tomu u opravy meziměstské, je zřejmé, že elektrizace, jejíž podstatnou částí nákladů je infrastrukturní složka, bude ekonomicky nejvýhodnější právě u MHD. Stejně tak lze hovořit o nejcitelnějším efektu při zlepšení životního prostředí, neboť ve městech je veřejná doprava zhuštěná a dochází tak ke koncentraci případných neblahých vlivů na malé ploše a ovlivnění velkého počtu lidí. Budeme-li uvažovat pro potřeby této práce dva limitní případy elektrizace MHD v českých městech (případ I, kdy je veškerá městská doprava zajišťována pouze autobusy a případ III., kdy by došlo k zastoupení autobusové dopravy systémy trolejbusů, metra a tramvají ve stejném poměru, v jakém jsou zastoupeny elektrické složky MHD nyní) a srovnám je se současným stavem (označeným II) při využití údajů z [5], obdržíme hodnoty emisí z tabulky 6: Tabulka 6: Srovnání limitních případů elektrizace MHD v Česku z pohledu emisí CO2 CO NOx VOC SO2 PAH prach Emitent Mt kt kt kt t t kt Případ I – jen autobusy 1,86 15,7 18,6 4,86 48,7 716 1,20 Případ II – současnost 1,04 6,08 7,75 1,91 589 275 0,493 Případ III – bez autobusů 0,530 0,0435 0,963 0,0625 926 0,00368 0,0304 V souladu se zkušeností získanou při vyhodnocení tabulek z předchozího textu jasně vyplývá, že při úplné elektrizaci městské hromadné dopravy by vzrostly emise oxidu siřičitého oproti současnému stavu o 337 tun ročně, čemuž odpovídá zhruba 168 tun síry v ovzduší za rok navíc. Naproti tomu emise polyaromatických uhlovodíků by klesly o 99,999 %, ročně by ubylo 463 tun prachu v atmosféře a mise skleníkového oxidu uhličitého by byla přibližně poloviční. Veškeré závěry však vychází z předpokladu zachování současného poměru množství elektrické energie vyrobené v tepelných, jaderných a vodních elektrárnách v Česku. 10 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 5. ELEKTRICKÁ TRAKCE V OSTATNÍCH DRUZÍCH DOPRAVY 5.1. ELEKTRICKÁ TRAKCE V LODNÍ DOPRAVĚ Vzhledem ke skutečnosti, že lodní doprava v Česku pokrývá pouze 0,032 % objemu veřejné osobní a 1,1 % objemu celkové nákladní dopravy, lze hovořit v rámci republiky o zanedbatelném vlivu případné elektrizace lodní dopravy na životní prostředí. Lodě pro hromadnou opravu osob s akumulátorovým elektrickým pohonem jsou využívány u nás pouze na Brněnské přehradě, jejich využití se zvažovalo i na Vranovské přehradě, nakonec ale byly zvoleny lodě motorové. V celosvětovém měřítku je využíváno elektrických lodí především pro rekreační účely v hromadné i individuální dopravě osob, zejména na místech, kdy by mohlo dojít k významnému ohrožení kvality vody únikem ropných produktů používaných coby pohonné hmoty. Velice obvyklým, ale z hlediska elektrizace a jejího vlivu na životní prostředí nepodstatným jevem je využití elektrického pohonu v kombinovaných zdrojích (dieselelektrické lodi, lodi a ponorky s jaderným pohonem), kde je elektřin vyráběna za využití jiného zdroje přímo na lodi. Setkat se lze také s pokusnými a poměrně funkčními čluny, které elektřinu získávají z fotovoltaických článků umístěných na palubě. Pokud je primární zdroj elektrické energie umístěn mimo loď samotnou, jedná se vždy o lodi akumulátorové, autoru nebyl v době vzniku práce znám žádný případ dopravy uskutečňované lodí napájenou z trakčního vedení vedeného vzduchem, případně kabelem na vodě či pod vodou, teoretická možnost takové přepravy však jistě existuje. 5.2. ELEKTRICKÁ TRAKCE V LETECKÉ DOPRAVĚ Zdánlivě neslučitelné tendence – obvyklá vysoká hmotnost elektrických akumulátorů (zejména klasických kapacitních olověných akumulátorů) a snaha o maximální odlehčení materiálů pro konstrukci letounů vyvolávají dojem, že spojení elektrické energie a letecké dopravy je nemístné. Přestože se elektrická energie v letectví prosazuj velice pomalu a její větší míra uplatnění je vysoce závislá na potenciálním snižování hmotnosti elektrických akumulátorů, vzlétlo již několik letadel poháněných solární energií, slibnými projekty by mohly být také stroje lehčí než vzduch využívající solární energii nebo elektřinu z baterií. Alespoň drobný vhled do aktuálního vývoje lze získat z citovaného úryvku z [13]: Pětičlennému týmu francouzských inženýrů se podařilo sestrojit letadlo, které je poháněné elektromotorem z baterií a ve vzduchu se udrželo přes tři čtvrtě hodiny. Motor měl výkon 25 koňských sil a napájely jej lithium-polymerové baterie, informovala v neděli agentura AFP. Letoun nazvaný Electra F-WMDJ startoval z letiště v d'Aspres-sur-Buëch v departamentu Hautes-Alpes. Jde o jednomístný ultralehký stroj ze dřeva a plátna o váze 155 kilogramů bez pilota a rozpětí devíti metrů. Jeho vývoj a výstavbu financovalo sdružení Apame, zaměřené na podporu létacích strojů poháněných elektřinou. Electra F-WMDJ se ve vzduchu udržela 48 minut. Není sice zdaleka prvním letadlem na elektrický pohon, uskutečnila však "skutečný let" i s pilotem, nikoli jen "skok ve vzduchu", zdůrazňují její tvůrci. Reagovali tak na loňský pokus speciálního letounu, který se vznesl poháněn energií ze 100 běžných tužkových baterií typu AA. Pokus platila firma Panasonic, která tak vyzkoušela své baterie typu Oxyride. Letadlo se ale udrželo ve vzduchu pouze krátce; čas nebyl upřesněn. Protože elektrizace letecké dopravy ještě není ve stavu, kdy by bylo možno ji globálně pojmout a zhodnotit alespoň částečně ustálený stav, lze na závěr konstatovat toliko fakt, že v letecké dopravě nepřipadá v úvahu napájení letounu trakčním vedením a tedy bude vždy nutnost přepravovat akumulátor nebo primární zdroj energie na palubě. 11 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 5.3. ELEKTRICKÁ TRAKCE V AUTOMOBILOVÉ DOPRAVĚ Posledním druhem dopravy, ve kterém nachází, byť zatím v poměrně omezeném rozsahu, uplatnění elektrická energie, je doprava silniční. Na tomto místě je však nutno předznamenat, že nejde o dopravu silniční a současně drážní (tedy dopravu s trakčním vedením), označovanou jako doprava trolejbusová – ta již byla zahrnuta v kapitole 4. Trolejbusová doprava je mimo jedinou významnější výjimku (trať Сімферополь – Ялта na Ukrajině) využívána pouze pro přepravu osob v rámci MHD, výjimečně pro přepravu nákladní, pro veškeré ostatní druhy silniční dopravy připadají v úvahu hybridní vozidla nebo vozidla akumulátorová či na palivové články (souhrnně elektromobily). Historie elektromobilů sahá přinejmenším stejně hluboko jako historie automobilů se spalovacím motorem. Již v roce 1835 představili v Nizozemsku Christopher Becker a Sibrandus Stratingh první elektrický vůz, již dříve však pracoval na svém obdobném vynálezu skotský konstruktér Robert Anderson (přesné datum dokončení není známo). V následujících desetiletích (a de facto stoletích) bylo představeno množství stále dokonalejších elektromobilů a vystřídaly se řady koncepcí. Přibližně do roku 1900 dosahovaly elektromobily obvykle uspokojivějších výsledků (spolehlivost, výkon, rychlost) než automobily, počátkem 20. století ale nastal rozvoj spalovacích motorů a paradoxně po vynalezení elektrického startéru, který odboural nutnost nepříjemného a nebezpečného startování klikou, byly elektromobily na dlouhou dobu odsunuty do pozadí mezi kuriozity. Další ranou bylo vítězství střídavého proudu v rozvodné síti, které znamenalo před objevem polovodičů nutnost usměrňovat proud pro nabíjení mechanickými usměrňovači s komutátory. Jistá renesance ve vývoji a výrobě elektromobilů nastává v 50. letech 20. století po objevení tranzistorů a posléze tyristorů, které umožňují zvýšit efektivitu elektrického pohonu účinnější regulací. Přesto se elektromobily až o konce 20. století prosazovaly pouze ve speciálních aplikacích a k jejich širokému rozšíření nedošlo. Zjevný boj mezi společnostmi produkujícími ropné pohonné hmoty a podniky, které se snaží prosadit zrychlení vývoje a výroby elektromobilů, prozatím významně vedou zastánci spalovacích motorů, nicméně řada indicií naznačuje, že poměr obou trakcí se do budoucna bude vyvíjet ve prospěch elektrické energie. Nevelká kapacita a dlouhý nabíjecí čas akumulátorů, které byly hlavními nedostatky elektromobilů se daří uspokojivě odstraňovat se zvyšující se technickou úrovní, což vede k prvním větším sériím elektromobilů pro široké užití namísto osobních a případně lehčích užitkových automobilů. Jejich přehled obsahuje tabulka 7 na následující straně. Hodnotit podíl elektromobilů na celkovém počtu automobilů v současné době nemá smysl (např. v Česku jezdí k dnešnímu dni pravidelně asi 20 elektromobilů, což činí 4,74 ppm z celkového počtu 4,217 milionu vozů, v USA by v roce 2008 mělo na základě výpočtů z [14] jezdit přibližně 114229 elektromobilů, což činí 559 ppm z počtu automobilů v roce 2003), přesto některé státy chystají masivní kampaň pro podporu elektromobilů a celosvětový meziroční růst počtu elektromobilů je odhadován až na 30 %. Poslední velice zajímavé prohlášení vydal Izrael, který se z politických důvodů snaží všemožně omezit mezinárodní vliv zejména arabských států vyvážejících ropu a neváhá tak investovat značné částky peněz do konkurence spalovacích motorů. Během několika následujících let má podle [15] ve státě, kde jezdí zhruba 2 miliony aut (tedy zhruba polovina počtu aut v Česku) vzniknout 500000 dobíjecích stanic a 200 míst pro výměnu baterií. Cena elektromobilů vyráběných automobilkou Renault-Nissan bude odpovídat cenám současných automobilů, dojezdová vzdálenost má být přes 150 km, nejvyšší rychlost pak 110 kmh-1. V plánu je do 10 let se zcela zbavit závislosti na ropě a převést 100 % automobilů v zemi na elektrický pohon. Krátkou citací z [15] lze nastínit předpokládaný následující vývoj: 12 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY "Staneme se laboratoří pro jiné, větší průmyslově vyspělé země," věří izraelský prezident Šimon Peres, jehož zaujala původní Agassiho studie. V rozhovoru pro včerejší britský list Financial Times upozornil, že projekt má jak ekonomický, tak politický smysl. Už během několika let podle něj sníží dovoz ropy do Izraele o polovinu a její spotřebu dál omezí stavba slunečních elektráren "Uplyne jedna dekáda a nebudeme ropu potřebovat," tvrdí Peres. V Izraeli jezdí dva miliony aut a firma Better Place vypočítala, že kdyby všechny vozy poháněla elektřina, spotřebovaly by ročně 2000 MW. To by pokryla jednorázová investice 5 miliard dolarů do slunečních elektráren. Celkové náklady "elektrizace" izraelských silnic, financované ze soukromých zdrojů, se zatím odhadují na jednu miliardu dolarů. Projekt by se časem měl rozšířit i do dalších měst a států, jejichž rozloha i jiné podmínky odpovídají izraelským poměrům. Nejbližší příští etapa experimentu by se prý mohla odehrát v Dánsku. Zájem projevily i Londýn, Paříž nebo Singapur. Agassi je v kontaktu s patnácti zeměmi, které se snaží snížit závislost na ropě, a nevylučuje, že by mohl získat i nejzajímavějšího klienta, Čínu. Pro další hodnocení elektrizace v silniční, světově zdaleka nejvytíženější dopravě, bude tedy nutno počkat několik let. Poté bude jistě velice užitečné sepsat pokračování této práce. Tabulka 7 obsahuje seznam sériově vyráběných elektromobilů včetně několika stěžejních parametrů podle [14]: Tabulka 7: Sériově vyráběné elektromobily Období Baker electric Detroit Electric Henney Kilowatt Škoda Favorit Eltra General Motors EV1 Honda EV Plus Toyota RAV4 EV Ford Ranger EV Nissan Altra EV TH!NK City Citroën Berlingo Electrique/Peugeot Partner Electric REVA ZAP Xebra 13 rok 1899–1915 1907–1939 1958–1960 1992–1994 1996–2003 1997–1999 1997–2002 1998–2002 1998–2002 1999–2002 1996–2004 2001–dosud 2006–dosud Počet kusů 1 ? přes 5000 přes 100 přes 1100 přes 1000 přibližně 300 1249 1500 přibližně 133 1005 přibližně 5000 přes 1800 přes 500 Dojezd km 80 130 ? 80 257 ? 140 119 193 85 97 80 65 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 6. ZÁVĚR Práce se zabývala dvěma stoletími pronikání elektřiny coby hnací síly do dopravy ve všech jejích podobách. Bezesporu jediným oborem, kde je elektrická energie plnohodnotným soupeřem nezávislým trakcím – tedy zejména spalovacím motorům – je železnice, kde jsou výkony elektrické trakce řádově stejné jako výkony ostatních vozidel, byť jde v podstatě pouze o Evropu, která dokazuje, že elektřina zdaleka není mrtvá. Právě v železniční dopravě a v dopravě městské, z majoritní části opět tvořené drážními vozidly, lze efektivně stanovit výhodnost elektrizace vzhledem k životnímu prostředí. Výhody ekonomické lze sice také s nevelkými obtížemi určit, jsou ale velmi silně závislé na místních podmínkách (ceny energií, daňové zatížení jednotlivých druhů dopravy, technologické možnosti), proto se jimi práce nezabývá. Přesto je nutno dodat, že leitmotivem celého procesu elektrizace (nejen) dopravy je čistota a cena výroby elektrické energie. Dílo tedy z pohledu snížení vlivů na životní prostředí nekončí zavedením elektrických provozů, ale pokračuje a své těžiště nalézá v ekologické výrobě energie zejména v jaderných elektrárnách. Ostatní druhy dopravy používají elektrické pohony pouze v rovině kuriozit a turistických atrakcí nebo vývojových experimentů, jak ale ukazuje podkapitola 5.3, bude pravděpodobně v blízké budoucnosti možno radikálně změnit pohled na silniční elektrickou dopravu. Z matematického hlediska je nutno konstatovat, že uvedené zdroje měly sníženou relevanci, co se týče přesnosti uváděných hodnot, vzhledem k velkému množství pouze částečně kvalifikovaných odhadů, zanedbání některých vlivů, zaokrouhlení a dalším znepřesněním by při korektním dodržení zákona o šíření chyb měly hodnoty relativní chybu často přes 100 %. Autoři však často uvádějí hodnoty s přesností na 7 platných cifer a dopouští se dalších závažných chyb. Pro účely práce jsem zpracoval orientační hodnoty s přesností na 2 platná místa, vzhledem k vysoké pravděpodobnosti velkých chyb z výše uvedených důvodů ale upozorňuji, že jde vždy o hodnoty spíše orientační, které mají demonstrovat tendence a přibližný stav. Jde-li o rozdíly ve velikosti 5 řádů (emise PAHů), jsou konkrétní číselné hodnoty stejně zanedbatelné. 14 JIŘÍ KALINA VÝVOJ PODÍLU ELEKTRICKÉ TRAKCE NA CELKOVÉM VÝKONU DOPRAVY 7. PRAMENY [1] Electric locomotive, [online]. [cit.2008-1-29]. Dostupný na WWW: ‹ http://www.spiritustemporis.com/electric-locomotive/›. [2] RANSOME-WALLIS, Patrick. Illustrated Encyclopedia of World Railway Locomotives. New York : Courier Dover publications, 2001. 512 s. ISBN 0-486-41247-4. [3] SCHREIER, Pavel, ROUBAL, Martin. Od Křižíkovy Elinky ke škodováckému ESU : (a ještě kousek dál...). 1. vyd. Praha : Redakce Železničáře, generální ředitelství ČD, a. s., Praha, 2007. 32 s. [4] Trakční soustavy a rozchod kolejí. Železničář : Týdeník Českých drah, a. s.. 15.11.2007, roč. XIV, č. 45, s. 4. [5] ZEMAN, Jan. Emisní náročnost v české dopravě [online]. 2007 , 5.1.2007 [cit. 2008-02-04]. Dostupný z WWW: <http://srkd.eu/dokument/070323/Merne_emise_doprava_2005.htm>. [6] POSPÍŠILOVÁ, Irena, et al. Ročenka Českých drah, a. s., 2006/2007. 1. vyd. Praha : České dráhy, a. s., 2007. 144 s. ISBN 80-85104-84-9. [7] Podíl jaderné energie celosvětově klesá, v ČR naopak [online]. 2007 , 21.11.2007 [cit. 2008-02-04]. Dostupný z WWW: <http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2058635>. [8] Ročenka dopravy České republiky 2006 [online]. 2007 [cit. 2008-02-04]. Dostupný z WWW: <http://www.sydos.cz/cs/rocenka-2006/index.html>. [9] HUDEC, Zdeněk, et al. Atlas drah České republiky 2006-2007. 2. vyd. Praha : Pavel Malkus, dopravní vydavatelství, 2006. 194 s. ISBN 80-87047-00-1. [10] Seznam sítí trolejbusové dopravy v Evropě [online]. 2007 , 31.1.2008 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_s%C3%ADt%C3%AD_trolejbusov%C3%A 9_dopravy_v_Evrop%C4%9B#.C4.8Cesko>. [11] Historie trolejbusů [online]. 2000 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW: <http://trolejbusy.xf.cz/historie.htm>. [12] Metro [online]. 2006 , 9.1.2008 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Metro>. [13] Letadlo na baterky letělo i s pilotem téměř hodinu [online]. 2007 , 26.12.2007 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW: <http://technet.idnes.cz/letadlo-na-baterky-letelo-i-s-pilotemtemer-hodinu-fvb-/tec_technika.asp?c=A071226_103400_tec_technika_kuz>. [14] Battery electric vehicle [online]. 2008 , 31.1.2008 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Electric_car>. [15] BERÁNEK, Jaroslav. Izrael sází na elektromobily. Aby ušetřil ropu. Hospodářské noviny [online]. 2008, č. 2008 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW: <http://hn.ihned.cz/c122807500-izrael-sazi-na-elektromobily-aby-usetril-ropu. ISSN 1213-7693. 15
Podobné dokumenty
Nakládací směrnice UIC - Příklady nakládání
Po nakládce je nutné klanice zásadně vztyčit. (Výjimku tvoří přepravy s ložnými jednotkami
kombinované dopravy na plošinových vozech s upevňovacími čepy.) Klanice určené k zajištění čelnic
je n...
Indikátory výkonnosti
na znalostech, pak dochází k tomu, že jsou to právě komunikační schopnosti, znalosti a zkušenosti lidí, na nichž výsledek bezprostředně závisí.1
Míra spokojenosti, vzdělávání a rozvoj zaměstnanců j...
Ovariohysterektomie v podmínkách zoo
Volba laparoskopického přístupu u lvice byla preferována kvůli minimalizaci invazivity a tedy snížení možnosti pooperačních
komplikací s ohledem na reálně neproveditelnou pravidelnou kontrolu hojen...
Yaris Příslušenství
navigací a audiem té nejlepší kvality je snadné udržet
spojení kamkoli se vydáte.
Hands-free telefonní sada* vám dává více volnosti a bezpečnosti
když mluvíte a řídíte. Ve středu systému leží bezka...
Mapování situace v České republice
V celé historii Česka existovaly samozřejmě židovské komunity. Bolestivé středověké
časy, i když s některými obdivuhodným momenty a úspěchy, byly následovány
prosperující židovskou populací v době ...
2006 - Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo
Výsledky a diskuse
V případě, že fyzická osoba nemusí povinně vést účetnictví, měla by před
volbou způsobu evidence své činnosti pro účely zdanění daní z příjmů
zodpovědně zvážit svůj výběr. V daňo...