Do pisni ce

Dopisnice
Asi nejznámějším druhem poštovní celiny je dopisnice, lístek s natištěnou známkou. V tomto případě si, pro někoho možná trochu překvapivě, připsalo prvenství Rakousko. Vydání dopisnice navrhoval už na
světové poštovní konferenci v roce 1865 německý generální poštmistr
Heinrich von Stephan. Návrh však nebyl přijat. V roce 1869 navrhl
vydání dopisnice rakouský profesor ekonomie Emanuel Herrmann.
Uspěl, a 1. října 1869 spatřily první dopisnice světlo světa. Měly
natištěnou známku s portrétem císaře Františka Josefa I. v hodnotě 2 krejcary žluté barvy, proto je filatelisté překřtili na „žluťásky“.
Dopisnice použitá v den vydání byla u nás objevena v roce 1978 Faksimile první dopisnice světa použité v den vydání.
a pro filatelisty byly pořízeny její faksimile s vysvětlením na rubové straně.
Na dopisnici určené pro rakouskou část monarchie byl
na adresní stra ně nad ra kous kým zna kem text
„Correspondenz–Karte“. Zrodil se tedy „korespondenční lístek“, lidově „koresponďák“. Toto neoficiální pojmenování přežívá dodnes.
Od roku 1871 vydávalo Rakousko dopisnice s texty
v různých mutacích, které respektovaly jazyky používané v jednotlivých částech mnohonárodní monarchie.
Pro čes ké ze mě by la ur če na do pisni ce s tex tem
„Correspondenz–Karte / Korešpondenční lístek“.
Český text je sice menší než německý, jde však o první použití češtiny na poštovní cenině. Později se na raRumunská dopisnice s adresní stranou ve stylu starých pohlednic. kouských dopisnicích objevil v české verzi také termín
„dopiska“, ten se však nevžil.
Pošta měla z dopravy otevřených zpráv nejdříve asi trochu
obavy, protože na zadní straně, určené pro napsání sdělení,
je vytištěn text, že pošta za obsah zprávy neodpovídá.
Předností dopisnice byla úspora papíru i poštovného.
V době před vybudováním telefonní sítě byly dopisnice
nejrychlejším a nejlevnějším způsobem sdělování krátkých zpráv. V posledních desetiletích jejich význam
v tomto smyslu poklesl. Telefon, zprávy SMS a Internet
umožňují podstatně rychlejší komunikaci. A tak se dnes
dopisnice používají hlavně k zasílání odpovědí v různých soutěžích.
Československo vydalo první dopisnici už 10. prosince
1918 (tedy o 8 dnů dříve než poštovní známky). Šlo o raSpeciální dopisnice SSSR – objednávka železničních jízdenek.
kouskou dopisnici s natištěnou známkou s portrétem posledního císaře Karla I. v hodnotě 8 h s přetiskem monogramu nového státu a s novou hodnotou „ČSR –10–“.
Československo vydalo velké množství dopisnic a Česká
republika v této tradici pokračuje. Vedle dopisnic pro běžnou korespondenci vyšla řada příležitostných dopisnic
s natištěnou známkou vydanou v archové úpravě nebo
s originální známkou a s doplňující ilustrací v levé polovině adresní strany. K propagaci památek a přírodních
krás slouží dopisnice, které mají v levé polovině adresní
strany natištěné fotografie. V letech 1949 – 1962 vyšlo
v Československu také velké množství pohlednic s natištěnou známkou, které mají na zadní straně fotografie nebo reprodukce uměleckých děl. Bývají označovány také
Chybotisk čs. dopisnice – známka s Prahou, ale texty slovenské.
jako fotodopisnice nebo celinové pohlednice.
36
Pohlednice s natištěnou známkou vycházely ve velkém
množství v Sovětském svazu. V posledních letech některé
země vydávají celiny, na nichž je obraz natištěné známky
shodný s obrázkem na druhé straně pohlednice nebo má
k němu těsný vztah.
V některých zemích najdeme speciální dopisnice
s předtisky. Tak například v SSSR vydávali dopisnice, které sloužily k objednání železničních jízdenek s místenkou,
ke korespondenčnímu šachu, k objednání knih nebo jako
pozvání na svatbu.
Vedle jednoduchých dopisnic vycházely v minulosti také
dopisnice se zaplacenou odpovědí. V podstatě šlo o dvě
spojené dopisnice. První sloužila k napsání zprávy nebo doPřední část dvojité dopisnice z Hongkongu (vlevo dole
tazu, na který očekával odesilatel odpověď. Příjemce měl
upozornění, že druhá část dopisnice je určena pro odpověď).
odpovědní dopisnici oddělit, napsat odpověď a odeslat ji.
Poštovné na odpověď už uhradil původní odesilatel nákupem dvojité dopisnice. Jednotlivé části dopisnice měly často
vysvětlující text nebo jiné označení (například I. a II.). Přestože poslání dvojité dopisnice zpět nerozdělené nebylo
v souladu s předpisy, patří nerozdělené dvojité dopisnice prošlé poštou oběma směry mezi hledané.
U dopisnic se zaplacenou odpovědí je zajímavé to, že je bylo možné až do roku 1971 používat i v mezinárodním styku. Tak se mohlo na dopisnici jednoho státu (na odpovědní část) dostat poštovní razítko jiného státu. Pokud měla být
odpověď poslána doporučeně, musela být dopisnice (odpovědní část) dofrankována a vznikla smíšená frankatura známek dvou zemí. Odpovědní dopisnice dříve často používali filatelisté, kteří chtěli získat zajímavé poštovní razítko ať
už z vlastní země nebo odjinud.
Také u dopisnic, podobně jako u poštovních známek a jiných druhů poštovních celin, mohou pochopitelně existovat
různé chybotisky.
Zálepky
Tento druh celin byl v minulosti poměrně oblíbený. První
zálepky vyšly ve Francii už v roce 1879 pro pařížskou potrubní poštu, v Rakousku vycházely od roku 1886. V Československu vycházely zálepky v letech 1919 až 1946. Zálepka
je v podstatě list papíru přibližně formátu A5, který má na
jedné straně natištěnou známku, případně i adresní linky,
označení a prodejní cenu. Druhá strana slouží k napsání sdělení. Obvod papíru je perforovaný a opatřený lepem. Zálepky byly na poštách prodávány už přeložené na polovinu.
Po napsání textu na vnitřní stranu odesilatel zálepku přeložil, napsal adresu a po obvodu zalepil. Adresát zásilku otevřel odtržením podle perforace. Filatelisté ovšem rádi zařadí
do sbírek použité zálepky s neoddělenou perforaci, protože
její tvar je také ze sběratelského hlediska zajímavý.
Zálepka z Belgie.
Zálepkové archy
Tento druh celin vydalo Československo pouze v roce
1953 (tři emise). Zkušenosti asi nebyly moc dobré,
protože vydávání nepokračovalo. V podstatě šlo o list
papíru s natištěnou známkou. Na druhou stranu napsal
pisatel sdělení, papír přeložil a přelepil přečnívající
chlopní (resp. dvěma chlopněmi). Příjemce zásilku
otevřel odříznutím přelepených chlopní nebo jejich
opatrným odlepením.
Aerogramy
Speciální zálepkové listy určené pro leteckou dopravu
nazýváme aerogramy. První aerogramy se zrodily za
druhé světové války ve Velké Británii a byly určeny
pro korespondenci s vojáky bojujícími v zámoří. Pro
Rozložený zálepkový arch s jednou zalepovací chlopní.
37