C-63-All - Klub sběratelů baleného cukru

CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily
a podporovatele.
Vydává Klub sběratelů baleného cukru, z. s. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/
Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail: [email protected]
Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858
Toto číslo vyšlo v květnu 2016 v nákladu 70 výtisků. NEPRODEJNÉ!!!
Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí 
Úvod, zprávy z klubu
Milí čtenáři,
Je tu květen a jak jsme minule slíbili, i další číslo
Cukřenky. Než se pustíme do návnady na jeho obsah, musíme se ještě vrátit k tomu předchozímu.
Těm, kteří dostávají Cukřenku poštou, určitě neuniklo, že 62. číslo bylo celé v barvě. Vzniklo to omylem, tiskárna se spletla, ale byla slušná a počítala
nám za tisk stejnou částku, jako v minulosti. Takový
sponzoring potěší! Teď už se však z finančních důvodů vrátíme k původnímu vzhledu a barevné budou
zase už jen dvě první a poslední stránky.
Co najdete v tomto čísle? Několik článků o aktivitách našich členů včetně Jitčiny zprávy o pěkné
výstavě v Křenovicích, mediálních ohlasů, jedné
osobní gratulace a ukázek soukromých sérií.
Katka Pelcová konečně dodala první část svého
povídání o ukrajinských cukrech a do dalšího čísla
slíbila pokračování. Škoda jen, že tištěná Cukřenka
není celá barevná, ukázky by ještě víc vynikly.
Zdá se, že nové téma, které jsme pracovně nazvali „veselé příhody z natáčení“, v našem případě
ze sbírání cukrů, docela zaujalo, takže tu máte pokračování. Děkujeme při té příležitosti Danušce
Měsíčkové za její příspěvek.
Pokračuje i povídání o reklamě na starých čs. cukrech a sepsali jsme i článek o cukrových raritách.
Zbylo dokonce i trochu místa na oblíbené drobné
rozdíly na našich cukrech a jednu pěknou novinku.
Tohle číslo Cukřenky už dostanou poštou jen ti,
kteří zaplatili členské příspěvky na rok 2016 do konce dubna. Kdo tak učinil či učiní později, bude mít
toto číslo schováno a dostane ho s tím dalším, které
vyjde někdy koncem září.
To by tak bylo prozatím všechno. Těšíme se na
osobní setkání na burze v Úštěku a přejeme všem
pěkné léto.
Redakce
V elektronické přihlášce je maličký nedostatek,
který se nám nepodařilo odstranit – položku „křestní
jméno“ nejde vyplnit. Nevadí, napište je spolu
s příjmením do položky „příjmení“, my už si to upravíme.
Pokud by měl někdo s elektronickou přihláškou
potíže, může si ji stáhnout, vyplnit a poslat e-mailem
na mou adresu.
Jako obvykle budou na našich stránkách vyvěšovány průběžné seznamy přihlášených. Protože jsme
zjistili, že u tabulky se nějak nemůžeme srovnat se
záhlavím (každý prohlížeč je zobrazuje jinak), přidali
jsme i tentýž seznam ke stažení ve formátu pdf.
Úštěk není velký a zdá se, že ubytovací kapacity
jsou už naplněné. Irena proto vzkazuje všem, kteří
mají o ubytování z pátku na sobotu zájem, aby jí
zavolali na číslo 721 909 333 s tím, s tím, že něco
určitě sežene.
Tradiční páteční posezení se bude konat v úštěckém hotelu Racek. Přijďte poklábosit, je to dobrá
příležitost k osobním setkáním mimo burzovní
mumraj.
Aktualizace seznamu členů
se nepříjemně vleče. Dotazník by měli mít k dispozici všichni členové. Našli jej v zásilce s minulým
číslem Cukřenky a ti, co chodí na naše stránky, si
ho tam mohli stáhnout, vyplnit a poslat elektronicky
nebo obyčejnou poštou.
Domnívali jsme se, že se tato akce setká s patřičnou odezvou, seznam členů na našich webových
stránkách už je výrazně zastaralý.
Opak je bohužel pravdou. Z 93 členů, kteří mají
zaplacené příspěvky na rok 2016, nám dotazník
poslalo jen 43, tedy necelá polovina. Nedodání dotazníku trestat nelze, ale dovedete si představit seznam, který je aktuální ani ne z 50 %?
Co s tím? Těch, které máme v evidenci a kteří
zatím nezaplatili letošní příspěvky, je 35 a jsou
mezi nimi i dlouholetí členové. Počkáme do
úštěcké burzy, kde bude možnost příspěvky zaplatit,
a pak neplatiče ze seznamu vypustíme z titulu přerušeného členství a u těch zaplativších členů, kteří
dotazník neposlali, ponecháme jen nezbytné údaje
(jméno, příjmení, členské číslo).
Úštěk 2016
Letošní 19. mezinárodní výměnný den se koná
v sobotu 18. června v Úštěku. Připravuje ho Irena
Buriánková (dříve Kundrtová) a máte se na co těšit.
Již jsou vyrobeny a dodány dvě účastnické série,
které navrhla Iva Nývltová. Upozorňujeme, že tyto
cukry jsou určeny pouze pro účastníky burzy. Kdo
na ní nebude, bude mít možnost zakoupit si to, co
zbude, na výroční schůzi.
Kromě toho chystá Zdeněk Adámek tradiční homolky a Irena jedno překvapení, o němž se zatím
nebudu šířit.
Oficiální pozvánku a přihlášku by měli mít všichni,
ti, co nechodí na naše webové stránky, ji dostali
poštou. Zatím se zas tak moc účastníků nehlásí, tak
to honem napravte, uzávěrka přihlášek je již
8. června.
Blíží se volby nového výboru
V letošním roce skončí funkční období stávajícího
výboru a na listopadové výroční schůzi proběhnou
volby nového. Vyzýváme proto všechny členy, aby
se zamysleli a případně navrhli vhodné kandidáty,
kteří ovšem musí s kandidaturou souhlasit. Návrhy
posílejte na adresu [email protected] do konce
září 2016.
Za výbor: Jaroslav Kolín
-2-
Naši oslavenci
Kopa let Jiřího Průžka
Michalíkem uspořádal výstavky ukázek ze svých
sbírek v Trenčíně a v Trenčianskej Teplej.
O jeho koníčku psal několikrát i slovenský regionální tisk a slovenská televize s ním v roce 2012
natočila krátký pořad, takže teď právem patří mezi
naše oblíbené televizní hvězdy.
Nelze nezmínit jeho dlouholeté kontakty s bratislavskou firmou SNOTY, která nám díky jemu
věnovala pěkné série jak k trenčínské, tak zejména k písecké burze.
Umí i kreslit, tyhle cukry jsou vyrobeny podle jeho návrhu:
Člověka, který se dožil šedesáti let, nazývali naši předkové „kopuletý“. Od 12. dubna 2016 můžeme tak nazývat i našeho dlouholetého slovenského kolegu Jiřího Průžka.
HB cukry sbírá již dvacet let a s členským číslem 40 je jedním ze „starších“ členů klubu.
Jiřího (tohle jméno má zapsané v dokladech, ale
já mu tvrdošíjně říkám Jura) určitě všichni znáte
aspoň z našich výročních schůzí, které řídí jako
člen výboru. Jeho zásluhy jsou však podstatně
větší.
Jura není jen pasivním sběratelem, je i nadšeným organizátorem a propagátorem našeho koníčka. Připomeňme si (aspoň pamětníci), jak
v roce 2007 zorganizoval naši mezinárodní burzu
v Trenčíně.
Byl iniciátorem prvního oficiálního setkání slovenských sběratelů v roce 2011 a spolu s Jardou
V současnosti Jura pracuje v balírně SNOTY
a je tedy tak říkajíc u zdroje. To jsme viděli i na
výroční schůzi v Novém Boru, kam přivezl spoustu
cukrů této firmy.
Když jsme mu blahopřáli k jeho výročí, odpověděl: „Čas nezastavím, a tak šlapu dál.“ Tak ať ti to,
Juro, ještě dlouho šlape!
Od svých spolupracovníků dostal náš oslavenec tuhle pěknou tříkusovou cukrovou gratulaci. Můžeme se
těšit, že se o ni s námi podělí na burze v Úštěku.
-3-
Píše se o nás
Byli jsme u vzniku reportáže
O našich členech a jejich hobby už vyšlo v tisku
mnoho článků. K tomu, který vyšel v sobotním magazínu Práva 5. března 2016, máme přímo osobní
vztah, protože jeho vznik „zavinila“ moje choť Alena.
Začalo to na pražském hádankářsko křížovkářském přeboru, jehož jsme se zúčastnili a setkali se
na něm s redaktorem Práva panem Jiřím Sotonou,
který zde sbíral podklady pro svou reportáž o křížovkářích.
Aleně to nedalo, dala se s panem redaktorem do
řeči a zmínila se o tom, že kromě luštění hádanek
a křížovek také sbíráme cukry. Téma ho zaujalo,
i dohodli jsme se, že se s ním sejdeme a popovídáme si.
Uvažovali jsme, zda nepozvat zástupce tisku
k nám domů, ale nakonec jsme usoudili, že nejlepší
bude sejít se v muzeu u Míly, což se také 21. ledna
2016 v 10.00 stalo.
Novináři přišli dva – kromě pana Sotony i fotograf
Milan Malíček. Protože přijeli autobusem a v Praze
ten den zrovna nasněžilo, zahájili jsme sezení něčím pro zahřátí, a pak začala beseda.
Napovídalo a vyfotilo se toho daleko víc, než se
nakonec do článku dostalo; každá tiskovina má
bohužel omezený prostor. Dlužno říct, že pan Sotona nepřišel nepřipraven, protože jsme mu v předstihu poslali povídání o tom, co vlastně náš koníček
obnáší, takže už věděl, na co se ptát.
V magazínu vypadal článek takhle. Protože jsem
byl nucen jeho obrázek pro Cukřenku zmenšit, raději jsem ho se souhlasem autora Jiřího Sotony doslova opsal:
Cukr, kam se podíváš
Paní Miloslavě Žďárské, která za skoro 50 let nasbírala 200 000 balených cukrů, jsem chtěl věnovat
něco do sbírky. Víc než jeden ubohý cukřík, ulitý
v restauraci, jsem doma nenašel.
Připadám si jako Jaromír Hanzlík ve filmu Jak
utopit doktora Mráčka. V té scéně, kdy netuší, že je
na návštěvě u vodníků a před sbírkou hrníčků
s dušičkami bezelstně pronese: „To já mám taky
jeden.“
A tak jakmile se posadím v jejím rodinném domě
v Praze, který slouží i jako klubovna pro přátele
sběratele, svůj dárek jí předám. Malý tmavě hnědý
sáček s názvem jedné smíchovské restaurace.
„To je vidět, že nejste sběratel,“ pokárá mě, „protože oni mají určitě totéž v bílém.“
„A vy tmavý cukr nesbíráte?“ divím se.
„Ale jo, ale tohle je dvoják.“
„Co že to je?“
„No tohle je tmavý cukr a v bílém sáčku je bílý,“
konečně pochopím, že jsem přinesl jen polovinu
dárku. Jenže tu druhou jsem v restauraci pravděpo-
Míla s pány novináři. Foto AJK
Nejhezčí bylo, když se zjistilo, že fotograf pan Malíček (na obrázku vpravo) také sbírá cukry, i když
jen jako amatér. Míla zajásala a hned ho vybavila
notnou hrstí ze svých zásob s tím, že si to doma
přebere.
Článek nezůstal bez odezvy čtenářů. Pan Sotona
nám napsal, že už se na něj obrátili dva lidé s tím,
že by rádi Míle něčím přispěli do její sbírky a požádali jej o její adresu.
-4-
Píše se o nás
dobně použil. Sběratelka se usměje: „V tom případě
není jiná cesta, než tam jít na kafe.“
V roce 1968, to jí bylo 34 let, u ní bydlela jedna letuška, která bytnou zásobovala exotickými cukříky
ze svých cest. „Na slazení mi jich bylo líto, tak jsem
je schovávala do polévkové mísy. Jednou při úklidu
jsem do ní nahlédla a pomyslela si: „Vždyť ono je to
vlastně hrozně zajímavé…“ vzpomíná, jak to všechno začalo.
Netušené možnosti se paní Žďárské otevřely po
revoluci. Hned z první mezinárodní sběratelské burzy, kterou navštívila v Hamburku, si přivezla tisíc
malých sladkých suvenýrů.
Sladidlo přežije všechno
Burzy jsou dobrou příležitostí, jak sbírku rozšířit.
Ovšem stejně tak se nestydí říct si o cukr třeba
v kavárně. „Objednáme si kafe nebo čaj, zjistíme,
jaký mají cukr, a když je hezký a ještě ho nemáme,
tak si ho schováme. A když usoudíme, že by se
hodil i kamarádům, tak si řekneme o další,“ popisuje
taktiku Alena Kolínová, která sbírá i s manželem
a pravidelně paní Žďárskou navštěvuje.
V souvislosti s kavárnami si vzpomene ještě na
jinou sběratelku, starší dámu, která se specializuje
na cukříky s „hanbatými“ fotkami, typickými pro erotické kluby. „Když se o nějakém takovém podniku
dozví, věřte, že se nestydí do něj vejít a o cukry si
říct,“ směje se Alena Kolínová, která nápoje vůbec
nesladí a její manžel je navíc diabetik.
Shromážděné cukry však z obalů vysypávají hlavně proto, že mají malý byt a vzhledem k velikosti
sbírky, která čítá 94 000 kusů, z něj nechtěli mít
cukrovar. O obaly jde ostatně především. Cukr
uvnitř je pořád cukr, ať má obal tvar tyčky, obdélníku, kostky nebo vrtulky.
Vysypaný obsah však v záchodě nekončí. „Rozdáváme ho. Máme dvě dcery, jejich partneři mají
rodiče, sourozence, moje sestra ráda sladí hnědým…“ dokládá paní Kolínová, že si nikdo z její
rodiny nemusí lámat hlavu s nákupem krystalového
cukru.
Miloslava Žďárská je taky obvykle vysypává, ačkoli většina exponátů v jejím muzeu má obsah. I na
ni totiž ještě nedávno vyskakoval cukr z každé zásuvky, tak se rozhodla vyčlenit pro něj kus přízemí
a otevřela muzeum pod názvem Cukříky v domečku.
Cukr se nekazí, to jako inženýrka chemie dobře ví,
proto u ní najdete rarity z 30. let, zachovalou krabici
kostek, která přežila protektorát, nebo přídělová
balení z výbavy amerických vojáků při vylodění
v Normandii.
Zakázaný přístup mají do muzea jen mravenci. „Ti
jsou největší nebezpečí, protože jsou schopni sežrat
cukr i s papírem,“ povídá. Jinak tu ráda provede
historií slazení každého. Ovšem nedivil bych se,
kdybyste po tom všem dostali chuť na něco slaného…
Míla byla i v televizi,
kde v pořadu Hobby naší doby provázela svým muzeem Jiřinu Bohdalovou. Zde je jen ilustrační scan obrazovky,
o svých dojmech nám Míla poví, až se někdy sejdeme.
-5-
Vystavujeme
Sbírám, sbíráš, sbíráme
(nejen cukříky)
Lidé sbírají spoustu zajímavých věcí a já měla
vždycky chuť uspořádat sběratelskou výstavu, ukázat ostatním lidem toto milé šílenství. A podařilo se
mi to.
Ve spolupráci s pány, jejichž hlavním koníčkem
jsou modely železnic, mohlo naše občanské sdružení KOS v Křenovicích uspořádat dvojici výstav
v naší obci. Jedna z nich byla věnována právě sběratelství.
Papírové kapesníčky, ubrousky, vlakové jízdenky,
obaly od čokolád, vánoční balicí papíry, víčka od
smetánek, čajové obaly, vizitky, nálepky z banánů,
pexesa, čokoládové obaly, pivní artikly - etikety strakonického pivovaru, pivní tácky, sklenice, staré hudební nástroje, žehličky, mlýnky, klíče, zvonečky,
propisky, magnety, knoflíky, kravičky, sloníci, autogramy, historické fotografie obcí i fotografie lokomotiv, božích muk nebo cukrovarů. A samozřejmě cukry a sladidla, homole, krabice cukrů. To vše bylo na
výstavě k vidění.
chlubit, ale povedlo se to! Výstavu navštívilo během
čtyř dnů více než tisíc návštěvníků.
Velmi mě potěšilo, že se nám podařilo uhlídat
všechny exponáty. Také jsem získala kontakty na
sběratele různých jiných zajímavostí. Například jsem
zjistila, že známý má sbírku starých rybářských prutů. Bohužel pozdě!
Mnoho exponátů pocházelo ze sbírek kamarádů,
sběratelů cukříků: Katky Pelcové, Zuzky Filingrové,
Mishky Vrankové, Danušky Měsíčkové, Jitky Šošolíkové, Jitky Schovancové, Zuzky Schovancové,
Zdeňka Adámka, Pavla Draksela, Josefa Frka
a Josefa Kittnera. Moc děkuji za jejich odvahu zapůjčit něco málo ze svých sbírek.
Vystavované exponáty jsem se snažila doplnit
o zajímavé texty. Návštěvníci se mohli například
dozvědět něco o kapesních kalendářích.
Kartičkové kalendáříky se poprvé objevily v roce
1918. Začátkem roku je přinášeli do domácností
pošťáci, kominíci, pojišťováci. Dnes jsou používány
také jako vizitky soukromých firem nebo jako reklamní materiál. Největší sbírku v ČR má asi paní
Smetanová z Tábora s počtem, který přesahuje
160 tisíc. Na výstavu kalendáříky zapůjčil Zdeněk
Adámek, jehož sbírka má více než 5 000 kusů.
Možná někdy v příštích letech výstavu zopakujeme, v Křenovicích nebo i někde jinde. Už teď vím
o spoustě dalších zajímavých sbírek mezi lidmi.
Jitka Schovancová
Redakční poznámka: Popisky u následujících obrázků vybraných exponátů vycházejí z Jitčiných
textů, které lze najít na http://mysugar.webnode.cz/
Na výstavě nešlo o to, ukázat celé sbírky, ale seznámit se sběratelstvím jako takovým a nadchnout
děti. (Možná i vrátit dospělé do dětství.) A nechci se

Čajové obaly ze sbírky Katky Pelcové, která obsahuje více než 10 tisíc kusů. Jednotlivé obaly třídí podle
výrobců. Ve sbírce má i různě zajímavě tvarované
krabičky a sáčky.
Cukr v krabicích ze sbírky Zdeňka Adámka, v níž má
300 českých a 40 zahraničních historických „pětilikovek“, 120 historických „kilovek“ a 120 „kilovek“ cukru
moučka a krystal.
-6-
Vystavujeme
Strakonický pivovar. Etikety ze sbírky Josefa Frka,
který se zaměřil právě na tento pivovar.
Banánové nálepky zapůjčil Zdeněk Adámek, který jich
má ve své sbírce cca 400.
Víčka od smetánek zapůjčila Danuška Měsíčková.
Ve sbírce jich má 8 018, z toho 7 560 švýcarských
Reklamní propisovačky ze sbírky Josefa Kittnera
z Dolní Čermné.
Vlakové jízdenky zapůjčil Zdeněk Adámek, a to jak
Papírové kapesníčky. Všichni je používáme, ale málojízdenky lepenkové, tak jízdenky raritní, jichž má ve
kdo je sbírá. Ukázka je ze sbírky Zuzky Schovancové,
sbírce více než 100 kusů.
která jich má asi 2 650.
Další obrázky z křenovické výstavy najdete na http://mysugar.webnode.cz/fotogalerie/vystava-exhibition/
-7-
Cukry našich členů
Kovárna Josefa Kittnera
Na osmikusové skládačce je historická fotografie kovárny dědečka pana Kittnera, majitel stojí v popředí. Série,
kterou vyrobilo KAMO, je provedena na lakovaném papíře v černobílé a hnědobílé variantě a její autor se s ní
pochlubil na burze po výroční schůzi v Novém Boru. Je vidět, že nová technologie potisku, kterou nyní KAMO
používá, je pro reprodukci fotografií daleko lepší, byť není nejlevnější.

TlusŤjochovy zápalkové nálepky
Určitě si pamatujete na sérii s československými zápalkovými nálepkami, kterou jsme s Pavlem vydali před deseti lety. Teď si Pavel nechal v KAMO vyrobit cukry s nálepkami propagujícími pražské hotely a restaurace. Vícebarevný tisk (kromě bílé červená, žlutá a černá) a lakovaný papír dělá divy.
-8-
Sbírám, sbíráš, sbíráme…
Není lehké být sběratelem II.
Pokračujeme v líčení příhod, které se udály při
realizaci našeho koníčka. Protože v diskusi na drbárně si jedna členka posteskla, že takové zkušenosti ze zahraničí nemá, ukážeme si, že i v naší
vlasti lze zažít zajímavé příhody.
A kdo by k tomu byl vhodnější, než Danuška Měsíčková, známá šmejdilka po pražských podnicích
včetně těch, do nichž bychom se asi neodvážili.
Není klub jako klub
Cukříky sběratelé získávají různým způsobem. Ti
stydliví se napájejí nepočítaným množstvím kávy,
otrlejší si řeknou třeba o cukry k pivu a nejodvážnější navštíví i vykřičené domy!
Jeden takový podnik je v Praze v ulici Ve Smečkách! Před léty byl celkem nenápadný a nebýt nepořádného návštěvníka, který na chodníku vytrousil
roztržený cukřík,přešla bych bez povšimnutí.
hým a požádala ho, aby mi zašel dovnitř a přinesl
cukříky. Až pochopil, co potřebuju, řekl: Zajděte si
tam, děvčata na baru vám cukry dají.
Co teď? Když odejdu, tak si pomyslí, že jsem asi
blázen. Nezbylo než sebrat odvahu a vejít. Hned ke
mně přiběhla taková mladá holčinka a co pro mě
může udělat? Já zase o cukrech. Přinesla krabičku,
ale nebyly to jejich původní hezké cukry, ale "polštářky".
Aspoň si vyberu všechny barvy, a tak zobu a zobu, než jsem zjistila, že cukry barevné nejsou, ale
jak se tam točí ta jejich zrcadélka, hážou různé
barvy. To už slečna taky pochopila, že hledám barvy a říká - jsou jen bílé a modré! A bylo vymalováno! Získala jsem celkem obyčejné cukříky, ale zážitky k nezaplacení!
Redakční poznámka: Cukrů z tohoto podniku
máme celkem pět (skoro stejných, s drobnými odchylkami), takže by asi stálo za to podívat se, jak to
tam vypadá nyní. Jenže kdo se tam vypraví?
Jaguár dvou tváří
Tohle se pro změnu stalo mně s Alenou. Jednoho
odpoledne jsme zašli na kafe do takového malého,
poklidného podniku v pražské Skořepce a dostali
jsme takovýhle cukr:
Jejda, co je to za pěkný cukřík a odkud, musím
tam zajít a nějaké získat. Cukřík je z podniku Atlas
a proč marně lomcuji dveřmi, když jasně čtu "Non
stop..."? Nějak se tam dostat musím. Vedle jsou
vrata do průchodu, zkusím "zadní vrátka". Projdu až
na nevábný dvorek a co nevidím. V rohu otevřenými
dveřmi zahlédnu automaty!
Huráááá jsem tady dobře! Pán, který to tam obhospodařoval, byl trochu vyveden z míry, když viděl,
že držím v ruce trochu poničený sáček od "jejich"
cukrů a po mé prosbě jestli tento cukr mají a jestli
pro sběratele mi může nějaké věnovat, zmizel ve
tmě herny a přinesl hrst se slovy: tady máte
a oslaďte si život.
První setkání s Atlasem proběhlo dobře, proč si to
po letech nezopakovat? Třeba mají cukříky v jiné
barvě? To už byl podnik mediálně známý, protože
v poschodí za okny se v pozdějších hodinách presentovaly spoře oděné děvy. Měla jsem tehdy sraz
s kamarádkou "u koně" a protože jsem přišla dřív,
využila jsem čekání a zašla do Smeček.
Vrata do průchodu zmizela a vchod už nebyl z ulice, ale z boku z průjezdu. Venku postávali dva černí
bodygárdi. Jeden telefonoval, tak jsem šla za dru-
Asi po půl roce jsme se sem vrátili večer cestou
z divadla a nestačili jsme zírat: Rudé přítmí, divoká
hudba a u tyče se zmítala spíš neoděná než oděná
děva. Obsluha u baru mluvila jakousi slovanštinou
a nevypadala vlídně. Hanebně jsme prchli...
Dobrý sběratel pro cukr i do kontejneru skočí
Svého času přinesla Zdeňka Hudská na slezinu
u Míly zajímavé prázdné obaly od firmy Hellma.
Zajímavé byly tím, že to byl odpad z výroby, většinou celé „pentle“ nerozřezaných vrtulek.
Protože sbíráme i takovéhle kuriozity, ptali jsme
se Zdeňky, kde k nim přišla. Prý mají na dvoře takový kontejner. Jednou jsme se ocitli v Čakovicích
a na ten kontejner jsme vzpomněli. Jenže ouha!
Dvůr byl zamčený a po kontejneru ani stopy. Smůla.
-9-
Sbírám, sbíráš, sbíráme…
Oběť začátečnické skromnosti
Stalo se na naší první burze v roce 2001. Alena
dostala stůl vedle polského sběratele, který na něj
vyložil cukry z téhle pověstné polské velesérie:
Cukr z Jerevanu
Před několika lety jsem se zúčastnil pracovního
jednání v arménské metropoli. Naši hostitelé byli
velice vstřícní a chlubili se, že v Arménii lze sehnat
cokoliv. I zmínil jsem se o svém hobby a jejich odpověď zněla: No problem. Ale jak se ukázalo, problém to byl a z Jerevanu jsem odlétal bez arménského cukru.
Alena, neznalá poměrů, se ostýchala je „vyluxovat“ a když později zjistila, že co je na stole, je
k mání, cukry už byly pryč.
Leč, jak jsem zjistil později, arménští přátelé na
mě nezapomněli. Asi za rok mi přinesl kamarád
Grač Tigranovič tenhle cukr a pravil: Je z té restaurace, kde jsme tenkrát seděli a co sis v ní ráchal
nohy v bazénku.
Neocenitelný pan profesor
Mezi naše nadšené cukrozvědy patřil i jeden bohužel již zesnulý pan profesor, významný a ve světě
vysoce uznávaný tvůrce mincí, medailí a skleněných reliéfů s portréty slavných osobností.
Sérii jsme získali až po šesti letech na výstavce
Ivy Hennové. Za tu dobu existuje už ve čtyřech
verzích, takže tu původní, Robertovu, kompletní
zdaleka nemáme.
Chybička se občas vloudí
Na oslavu Alenina kulatého výročí jsem nechal
vyrobit skládačku. Jaké bylo mé překvapení, když
jsem zjistil, že na zadní straně je nemilý překlep:
Za svých cest do Japonska a USA nám vždycky
něco přivezl, a když jsme mu sdělili, že Japonci své
tyčky zhusta číslují, kontroloval v kavárnách pečlivě
dózy s cukry a hledal… Vysoce jsme to ocenili.
Dovedete si představit důstojného pána v letech,
jak nenápadně hraboší?
Dobře utajená balírna
V Rusku se s balírnami cukru roztrhl pytel a jeden
design cukru jich balí i několik, čímž vznikají zajímavé rozdíly. Když jsem jednou prohlížel tyčku
ruských železnic, zjistil jsem, že byla zabalena
v balírně ve městě Dubna, kam jsem léta služebně
jezdil.
Pavel, který zakázku zadával, chybu reklamoval,
balírna promptně dodala opravenou verzi a tu
chybnou nechtěla zpět. Správnou už jsme rozdali,
ale tu s chybotiskem ještě v pár pare máme.
I rozhodl jsem se, že se po ní podívám a případně
vyškemrám nějaké cukříky. Říjnová ulice leží sice
na druhém břehu Volhy a autobus MHD tam jezdí
jen každou půlhodinu, ale co by našinec neudělal
pro své hobby.
Doraziv na místo, zjistil jsem, že ta ulice je proklatě dlouhá a po nějaké firmě ani vidu, ani slechu.
Putoval jsem tedy od domu k domu a hledal. Bylo to
v zimě, kdy se v Rusku ulice moc neuklízejí, takže
jsem se brodil hlubokým a ještě k tomu rozbředlým
Podobně jsme dopadli u jiné naší série, kde jsme
tu chybu při korektuře přehlédli.
- 10 -
Sbírám, sbíráš, sbíráme…
sněhem. Nic. Nepomohly ani dotazy u kolemjdoucích, takže jsem cestoval zbytečně. Třeba to byla
jen virtuální adresa…
Nenápadný cukr z Moldávie
Když jsme v roce 2012 pořádali výroční schůzi
v Dobrovici, věnovala nám paní ředitelka pěkné
cukříky z Brazílie a Francie, a také krabičku těchto
nenápadných, rumunsky popsaných tyček. Dar
jsme vystavili na stole k volnému výběru.
Najednou se dostavil jakýsi tělesně postižený návštěvník, který prostě celou hromádku přesunul do
své igelitky a zmizel. Vyndali jsme z krabice další
hromádku a ejhle – za nějaký čas se historie opakovala. Ten dobrý člověk se pak ještě několikrát
vrátil a vyluxoval vše, co bylo k odnesení. Do klubu
se však, a to ani později, nepřihlásil…
Konec světa se nekonal
Stalo se na zájezdu do Cornwallu. Když jsme na
poslední chvíli utíkali k autobusu, našli jsme na
zemi tuhle orvanou trosku:
Francouzské a brazilské cukry zmizely téměř
okamžitě, ale o ty moldavské tyčky (Moldova je po
našem Moldávie) zájem nějak nebyl. I musel jsem
se chopit mikrofonu a sdělit lidu sběratelskému, co
to je. Nastala tlačenice a krabička byla záhy prázdná. Poučení: Prohlížejte pečlivě, co se nabízí!
Pozor na Jarouška!
V září 2008 pořádala Míla Žďárská výstavku
v Kouřimi, kterou jsme navštívili spolu s ostatními
kamarády sběrateli i my.
Na obíhání stánků, z nichž aspoň v jednom by se
takový cukr určitě našel, sice už nebyl čas, ale právě Lands End (konec světa), nejzápadněji položené
místo v Anglii, byl naším dalším cílem. Jsouce varováni, prošmejdili jsme ho důkladně, ale po cukrech nikde ani památky. Smůla. A ke všemu jsme
později zjistili, že patří do šestikusové série, kterou
má naše kamarádka.
Kolik cukrů má tahle série?
Jsme zvyklí, že série našich cukrů mají zpravidla
osm, deset či šestnáct kusů. U cizích sérií, pokud je
nedostaneme kompletní, to nemusí platit a sběratel
je nešťastný, má-li takovou sérii nasbírat po kusech.
Dostavili se i obyvatelé Kouřimi, kteří se již nabažili posvícenských atrakcí. Zvlášť jejich dětem se
vystavené cukříky líbily. Některým tak moc, že si je
mermomocí chtěly vzít domů. Nejaktivnější byl asi
dvouletý chlapeček Jaroušek; některé pěkné kostičky bylo nutno z jeho hbitých ručiček doslova páčit.
Poučení: Pořádáme-li výstavu pro veřejnost, musí
být všechno pod „šturcem“, pokud to není přibité.
„Sběratel“ na Sběrateli
V roce 2005 jsme byli pozváni Klubem sběratelů
kuriozit ke společné prezentaci na veletrhu Sběratel. Tuto příležitost jsme nadšeně uvítali a nechali
jsme na ni dotisknout krabici cukrů s logem klubu.
Ukázky z našich sbírek vzbudily zájem, a také
naše propagační cukříky našly odbyt, v jednom
případě poněkud kuriózní. Nechávali jsme jich na
stole vždycky tak třicet a průběžně jsme je doplňovali.
Mně se to stalo ve Švýcarsku. Těchhle cukrů
s pozdravy v různých řečech je devatenáct! Potvrdil
mi to švýcarský kolega a sbíral jsem je vlastnoručně asi půl roku.
- 11 -
Cukry v zahraničí
Sladká Ukrajina – 1. část
Když jsem před dvěma lety strávila měsíc na
Ukrajině, doplnit sbírku cukrů o tuto zajímavou zemi
byla jasná volba. Navíc vím, že na Ukrajině se dají
sehnat zajímavé cukříky, proto jsem neváhala
a cukrový lov poctivě absolvovala. Tehdy plná dojmů jsem se chystala podělit se s vámi o své úlovky
z cest na stránkách Cukřenky. Povedlo se až nyní,
ale věřím, že i přesto se dozvíte nějaké zajímavé
novinky o ukrajinských cukrech.
Ukrajina je zemí krásné přírody a starodávných
měst. Lidé jsou zde vstřícní a víc, než např. Rusové,
se usmívají. Možná je to tím, že když někomu řeknete, že jste z České republiky, začne vzpomínat,
jak on nebo nějaký jeho příbuzný v Česku pracovali.
No, a hned máte společné téma a jste si jaksi „blíž“.
Kromě toho všeho narazíte na Ukrajině na velice
pěkné cukry. Pravdou je, že často jsou to balení
univerzální (reklamní a hojně se opakující) nebo
v horším případě dostanete ke kávě cukřenku
s cukrem kostkovým nebaleným.
Nicméně i zde platí, že kdo hledá, najde, a sběratel si i tady může rychle přijít ke svému „sladkému
zlatu“. Já jsem na Ukrajině „ulovila“ nejvíce tyček,
ale těm se budeme na stránkách Cukřenky věnovat
příště.
Začneme pytlíčky:
Já se vždycky raduji, když narazím na Ukrajině na kávu značky IONIA. Tento výrobce si totiž ke své kávě dodává krásné barevné cukříky, zpravidla celé cukrové série. Některé jsou k vidění i na webových stránkách této
firmy, ale musíte trochu hledat. Já jsem objevila stránky Sergeje Reminije, odborníka a milovníka kávy a také
sběratele cukrů. Jeho blog nabízí zajímavé čtení, ale můžete zde objevit celou škálu obrázků cukrů od kávy
IONIA: http://coffee-expert.com.ua/rus/blog/all_ionia_sugar_collections.htm. Některé cukry této kávy mám také
ve sbírce.
Do další mojí oblíbené kategorie ukrajinských cukrů patří cukry od železničních dopravců. Za doby Sovětského
svazu nabízely vlaky především velké kostky, které si tu představíme v dalším čísle. Dneska dostanete nejčastěji
k čaji ve vlaku pytlík s názvem společnosti, se kterou cestujete. Stejně tak to platí i o leteckých linkách.
S pytlíky je možné se setkat i v hotelích a restauracích, ale zpravidla v těch „lepších“ příp. v mezinárodních řetězcích.
- 12 -
Cukry v zahraničí
Samozřejmě nechybí ani reklamní cukry, ať už od značek káv…
… nebo s upoutávkou na něco, co má nalákat.
Jeden zajímavý pytlík mám už poměrně dlouho ve sbírce,
ale nevím, od koho jsem jej dostala. Jedná se o pytlíček
trojúhelník. Myslela jsem, že tyto tvary cukrů jsou typické
pouze pro Černou Horu, ale vypadá to, že i na Ukrajině se
na ně dá narazit. Tento je z města Rovno z jednoho nákupního centra.
Další ukrajinské cukry si můžete prohlédnout na sběratelském katalogu Colnet, a to nejen ty ukrajinské:
http://colnect.com/cs/sugar_packets/countries
Pokračování příště.
Katka Pelcová
- 13 -
Naše hobby
Sbíráte také rarity?
O filatelistech je známo, že se pídí po různých odchylkách, tak proč bychom to neměli dělat i my?
Občas se přece i v naší kořisti najdou zajímavé
chyby a odchylky. Ukažme si tedy některé.
I Michal Valenta byl takto postižen, jeho Obecní
úřad Čeperka byl občas jaksi neúplný.
Existují cukry, na nichž vznikly chyby již v grafickém návrhu (viz třeba známý „Česák“ nechvalně
proslulé firmy Eastern Sugar) ale těmi se teď zabývat nebudu. Podívejme se spíš na chybičky a zajímavosti, které nastaly až při vlastní výrobě.
Obalový materiál,
který zbyl po zabalení jiného produktu, občas olomoucká balírna použila na zabalení cukru. Je jasné,
že každý takový cukr je unikátní:
Chybotisky,
při nichž není sáček správně potištěn a kus ho
chybí, se nevyhnuly ani našim klubovým cukrům.
Tyhle bezhlavé sportovce našla Danuška při sáčkování naší série k OH v Turíně.
Je pěkné, když se podaří objevit dvě chyby najednou. Takhle se dá složit cukr restaurace Pivovarský
dům:
A co teprve takováhle „kávová skládačka“?
- 14 -
Naše hobby
„Cvičné“ tisky
Sběratelé prázdných obalů mají ve svých sbírkách
i takové kousky, v nichž cukr nikdy nebyl, protože
vznikly při nastavování balicího stroje. Před časem
dostal náš klub celou krabici takových obalů od firmy SNOTY, které bylo líto je vyhodit. I mezi nimi se
našly chybotisky:
No co, obé přece založil Karel IV.
Daleko zajímavější však byly kombinace přední a
zadní strany, které logicky nedávaly rozumný smysl:
Osobně bych tohle prominul, Národní divadlo a Národní muzeum si pletu i já.
Arcivévoda Ferdinand by se asi podivil, jak mu přestavěli Konopiště.
Ovšem Hellma v tom není sama. I u téhle letité
série se jednou posunuly raznice. A co z toho vzešlo?
Negrilovat u benzínky! Ani v zahraničí!
Trochu silná káva.
Tohle ovšem musí zahraniční turisty pořádně zmást!
Přísahám, že takováto kuriózní spojení jsem si
nevymyslel a že tyto cukry v naší sbírce skutečně
máme. Možná něco podobného máte i vy…
JK
Posunuté raznice
jsou při oboustranném potisku občas zdrojem veselí. I náš klub se s tímto jevem setkal při dotisku
série Podpisy slavných. Za pěkný příklad pokládám
lapsus u notoricky známé série našich památek:
- 15 -
Nejen pro pamětníky
Reklama na československých cukrech do roku 1989
Jak jsme slíbili v minulém čísle, pokračujeme
v ukázkách reklamy na starších čs. cukrech. Bohužel se zatím neozval nikdo, že by měl něco na dopl-
nění, ale to nevadí. Budete-li mít něco navíc, pošlete
nám obrázky do redakce a uvedeme je příště, kdy
tento seriál dokončíme.
Série východočeských hotelů a restaurací
Známe pouze dvě takové série a ani jednu nemáme ve své sbírce kompletní, i když příslušných cukrů máme víc.
Problém je v tom, že první série byla tištěna kontinuálně bez ohledu na rozměry sáčků, takže náměty přecházejí
z jednoho cukru na druhý a při výběru ukázek jsem hledal takové, u nichž je ten přechod nejméně rušivý.
- 16 -
Nejen pro pamětníky
Rekreace
Cestování do zahraničí bylo tenkrát značně omezené, takže tyhle tři cestovní kanceláře bohatě stačily.
Zábava
Cukry z několika ročníků diskoplesu ve Zvolenu, jeden z nich dokonce navštívil Televizní klub mladých.
Zajímalo by mě, co to byl ten diskoples. Že by maskovaná diskotéka?
Obchod
- 17 -
Nejen pro pamětníky
Ubytovací zařízení…
… a restaurace
A to je protentokrát všechno. V příštím čísle se objeví ukázky cukrů s náměty různých slavných i méně slavných
výročí, reklamy výrobních podniků a cukry, které tak nějak „zbyly“, čímž tento seriál dokončíme.
JK
- 18 -
Zajímavosti
Rakouští medvědi na Slovensku!
Populární čtyřkusovou sérii medvědích tyček balí i Slovenské cukrovary, s.r.o., cukrovar v Seredi.
Není divu, cukrovar patří rakouské skupině AGRANA Group, jejíž firma Wiener Zucker balí tyto cukry v Rakousku, takže nebyl problém zavést jejich výrobu i v Seredi.
Ovšem pozor, ty původní rakouské cukry jsou ve dvou lehce se lišících verzích!
  
Zdánlivě stejné tyčky kávy Douwe Egberts…
… ohlásil na klubových stránkách Michal Valenta.
Cukry jsou popsány česky, maďarsky a polsky a liší se
na zadní straně různými nápisy.
Michal objevil i další variantu, která je vzadu popsána
pouze maďarsky a na přední straně je maďarský
„CUKOR“ na prvním místě. Už si nepamatuje, jestli ji
získal u nás, nebo zda ji někdo přivezl z Maďarska.
- 19 -
Křížovka o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
A
B
C
D
E
F
G
H
I
Ve snu všechen nový … tajenka… novou družbu navázati.
Vodorovně:
A. Psací potřeba; jeřáb popelavý; souhlas. B. Působit bolest; hájová bylina; spojka. C. Osobní zájmeno; chovati se zamilovaně; druh umělce. D. Šéf; opojný polynéský nápoj; vesničští boháči. E. TAJENKA. F. Útlaky; národní strom; druh jelena.
G. Ženské jméno; vlasatice; brodivý pták. H. Jezdec (zast.); prodejce pohonných hmot; domácky Olga. I. Rozpouštět se;
výměšek úst; sladkovodní ryby.
Svisle:
1. Luštěnina; velehorský štít. 2. Nespat. 3. Systém hodnocení šachistů; brutální. 4. Pysk; umřít. 5. Edém; kód letiště Rabat;
iniciály Stroupežnického. 6. Zapovězení; rmut. 7. Přítok Váhu; druh papouška. 8. Setnina; obyvatel hlavního města Itálie.
9. Odporovací spojka; hudební těleso. 10. Kód Vatikánu; velká nádoba; korálový ostrov. 11. Leguánovitý ještěr; arabské
mužské jméno. 12. Nevzíti; kon. 13. Ten i onen Rom.
14. Komoni; jihoamerická řeka.
Nápověda: APA; RBA.
  
Přírůstek do našich sbírek
Město Slavonice vydalo pěknou tříkusovou sérii se svými památkami, kterou se nám před časem pochlubilo.
Nelenili jsme a zakoupili jsme 100 kompletů, takže každý člen dostane na podzim jeden spolu s ostatními klubovými cukry. Autorem grafického návrhu je pan Jaroslav Karásek a cukry vyrobila Hellma Praha. Navštívíte-li Slavonice (jsou nádherné!) a budete-li mít zájem o další, zastavte se v tamním turistickém informačním centru, kde
je prodávají.
- 20 -