Nestandardní zápisy £ísel
Transkript
Nestandardní zápisy £ísel Edita Pelantová a t¥pán Starosta, Praha Abstrakt V £lánku p°edstavujeme pozi£ní numera£ní systémy s necelo£íselnou bází, porovnáváme jejich vlastnosti s klasickými soustavami a na p°íkladu ukazujeme jejich vyuºití k dláºd¥ní prostoru. Problém, jak zapisovat £ísla, °e²í lidstvo od nepam¥ti. Pozi£ní zápis, kdy stejný symbol, nap°. 2, pouºitý na r·zných místech vyjad°uje jednou po£et dva, jindy po£et dv¥ st¥, byl umoºn¥n vynálezem symbolu ºe úloha vynásobit £ísla 79 a 37 0 pro nic . I malému ²kolákovi je jasné, zapsaná v desítkové soustav¥ je jednodu²²í, neº násobit tato £ísla zapsaná °ímským zp·sobem LXXIX a XXXVII. P°esto se pozi£ní zápis prosadil v Evrop¥ aº ve 13. století. V tomto p°ísp¥vku se nechceme v¥novat dávné minulosti, to p°íslu²í historik·m matematiky. Chceme v²ak ukázat, jak moc obecné pozi£ní zápisy £ísel se studují dnes. V b¥ºném ºivot¥ pouºíváme zápis £ísel v desítkové soustav¥. Kaºdé p°irozené k k−1 £íslo x lze zapsat jako xk (10) + xk−1 (10) + xk−2 (10)k−2 + . . . + x1 (10) + x0 , kde cifry x, xj jsou z mnoºiny symbol· {0, 1, 2, . . . , 9}. Chceme-li zapsat záporné celé £íslo tak zapí²eme v desítkové soustav¥ jeho absolutní hodnotu |x| a p°ed tento zápis dáme znaménko minus. Jak s£ítat a násobit £ísla v desítkové soustav¥ nás nau£ili uº ve ²kole. Algoritmy pro tyto operace vyºadují, abychom si zapamatovali tabulky výsledk· sou£tu dvou cifer a výsledk· sou£inu dvou cifer. Kaºdé reálné £íslo x ∈ R lze vyjád°it ve tvaru n P x = ± xk (10)k , kde k=−∞ xk ∈ {0, 1, 2, . . . , 9}, a zapsat zápisu uº vyºaduje pov¥domí (x)10 = ±xn . . . x1 x0 , x−1 x−2 . . .. Pochopení tohoto o konvergenci v R a navíc algoritmy na s£ítání a násobení, jak nás je ve ²kole nau£ili, um¥jí stejn¥ pracovat jenom s £ísly, které mají kone£n¥ mnoho nenulových cifer ve svém zápisu, tj. jenom s £ísly (x)10 = ±xn . . . x1 x0 , x−1 x−2 . . . x−m . Je dob°e známo, ºe bázi β = 10 v p°edchozím povídání m·ºeme zam¥nit za li- bovolné celé p°izené £íslo v¥t²í neº jedna. Tím ovlivníme mnoºinu pot°ebných cifer. V soustav¥ s bází operací + a × β=2 si vysta£íme jen se dv¥ma ciframi 0 a 1. Tabulka výsledk· dvou cifer je snadná k zapamatování. V této soustav¥ pracují skoro v²echny po£íta£e, protoºe technicky realizovat pouze dva symboly 0 a 1 je snadné. Prof. Ing. Edita Pelantová, CSc., Katedra matematiky FJFI, VUT v Praze, Trojanova 13, 120 00 Praha 2, e-mail: [email protected], Ing. t¥pán Starosta, Katedra teoretické informatiky FIT, VUT v Praze, Thákurova 9 160 00 Praha 6, e-mail: [email protected] ∗ 1 Pozi£ní zápis komplexních £ísel Komplexní £ísla jsou obvykle vyjád°ena jako sloºku y x + iy a reálnou sloºku x a imaginární zapisujeme jako reálná £ísla, tedy obvykle v desítkové soustav¥. Násobení dvou komplexních £ísel probíhá podle vzore£ku pro výpo£et reálné a imaginární sloºky sou£inu. Odd¥lování reálné a imaginární £ásti pro po£ítání není v²ak ²ikovné. V roce 1965 Walter Penney, zam¥stnanec ministerstva obrany USA, publikoval jeden a p·l stránkový £lánek [14] a v n¥m následující v¥tu. V¥ta 1. Nech´ β = i − 1. Kaºdé komplexní £íslo z ∈ Z[i] := {a + ib | a, b ∈ Z} lze jednozna£n¥ zapsat ve tvaru n X z= zk β k , kde zk ∈ {0, 1} . k=0 Prvky Z[i] se obvykle nazývají gaussovská celá £ísla. Místo sumy budeme pouºí- vat zápis (z)β = zn zn−1 . . . z1 z0 • . V n¥m se vyskytují pouze dv¥ cifry 0 a 1. Nepot°ebujeme pouºívat ºádné znaménko ±. Tabulka pro násobení cifer 0 a 1 je jednoduchá. Do tabulky pro sou£et dvou cifer 2 3 4 pot°ebujeme doplnit 1 + 1. Protoºe β = i − 1, β = −2i, β = 2 + 2i, β = −4, . . . , 3 2 platí 2 = β + β , tj. (2)β = 1100•. Tedy se£íst 1 + 1 na k -té pozici sou£tu dvou °et¥zc· znamená napsat na k -tou pozici nulu a na pozice k + 2 a k + 3 p°i£íst cifru 1. P°edve¤me si to na p°íklad¥ 3 + 1 = 4, zapsáno v bázi β . 1 1 1 1 1 0 1 1 1 1 1 2 0 0 0 1 0 1 1 0 1 1 1 0 1 1 1 1 0 2 1 1 0 0 1 1 0 0 2 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 • = (3)β • = (1)β • • • • • • • • • • = (4)β D·kaz Penneyovy v¥ty je jednoduchý. Pn k Ozna£me S := k=0 zk β | zk ∈ {0, 1} . Z°ejm¥ ºe S = Z[i]. K tomu sta£í ov¥°it, ºe a) b) 1, −1, i, −i ∈ S a S je uzav°ená v·£i operaci s£ítání. 2 S ⊂ Z[i]. Chceme v²ak ukázat, β 4 = −4 a (4)β = 111010000•, nahlédneme, ºe (i)β = 11• a (−i)β = 111•. a) Jelikoº je ( β44 )β = 11101• = (−1)β . b) Uza°enost vzhledem ke s£ítaní lze odvodit z faktu, ºe pouºití pravidla nem¥ní sou£et cifer v zápisech (x)β a Jednodu²e 2• 7→ 1100• (y)β , které chceme se£íst a navíc, jak jsme vid¥li na p°íklad¥ sou£tu 3+1, nevyhovující hodnoty cifer (tedy ty, co nejsou 0 ani 1) se p°esouvají v zápisu víc doleva. A to nem·ºe pokra£ovat do nekone£na. z ∈ Z[i] D·kaz jednozna£nosti vyjád°ení £ísla v bázi β = i−1 vyuºívá toho, ºe polynom minimálního stupn¥ s celo£íselnými koecienty, který má β za ko°en, je 2 polynom x + 2x + 2. Kdyby n¥které z ∈ Z[i] m¥lo dva r·zné zápisy v bázi β , pak bylo ko°enem nenulového polynomu s koecienty v {−1, 0, 1}, a tento polynom 2 by m¥l být násobkem polynomu x + 2x + 2, coº není moºné. Tím je d·kaz hotov. β by Mnoºina s maximáln¥ 1 S p°edstavuje komplexní £ísla, která lze zapsat v bázi β βn 1 místy za zlomkovou te£kou •. Mnoºina Fin(β) = ∪n∈N n Z[i] pak β 1 Z[i] βn n = £ísla, která lze zapsat v bázi β pomocí kone£n¥ mnoha cifer. 1 Fin(β) je hustá v C, a Fin(β). Tro²ku tedy kaºdé komplexní £íslo je limitou n¥jaké posloupnosti s £leny ve z práce dá dokázat, ºe kaºdé komplexní £íslo k X z= zj β j lze reprezentovat jako nekone£nou °adu s koecienty zj ∈ {0, 1} . j=−∞ Vra´me se ke gaussovským celým £ísl·m. Jejich rozvoj v bázi β nehledáme tak naivn¥, jak jsme to d¥lali v p°ípad¥ £ísla 4. Sta£í se inspirovat algoritmem pro hle- β ∈ N. Tak nap°íklad p°i hledání k 1 koecient· aj ∈ {0, 1, , . . . , 6} pro zápis £ísla 278 = ak 7 + . . . + a1 7 + a0 v bázi β = 7, vidíme, ºe £íslo 278 a a0 musejí mít stejný zbytek po d¥lení £íslem 7. Tedy a0 = 5. Protoºe 278 − a0 = 273 = 7 × 39 = 7 × (ak 7k−1 + . . . + a1 ), sta£í te¤ vyjád°it v sedmi£kové soustav¥ £íslo 39. Jeho poslední cifru a1 získáme stejn¥, tedy a1 = 4, dání zápisu p°irozeného £ísla v soustav¥ s bází coº je zbytek po d¥lení £ísla 39 sedmi£kou. A tak pokra£ujeme dál. Vysta£ili jsme si s ciframi £íslem 7. I na mnoºin¥ Z[i] 0, 1, , . . . , 6, d·leºitou roli norma komplexního £ísla sdruºené k £íslu protoºe pokryjí v²echny zbytky po d¥lení lze denovat d¥lení se zbytkem. P°i popisu zbytk· hraje N (z) = zz , kde z zna£í £íslo komplexn¥ z. V¥ta 2. Nech´ β = a + ib ∈ Z[i], kde a a b jsou nesoud¥lná. Ke kaºdému z ∈ Z[i] existuje y ∈ Z[i] a zbytek r∈R tak, ºe z = βy + r, kde R = {0, 1, . . . , N (β) − 1} Tato v¥ta pochází od Gausse [9] a její obdobu lze vyslovit i pro p°ípad, kdy a b jsou soud¥lná. Základ β = i−1 z v¥ty 1 má normu 1V 2. a Mnoºina zbytk·, a tedy £eském textu se b¥ºn¥ pouºívá v dekadické soustav¥ desetinná £árka k odd¥lení koecient· u záporných mocnin základu, v obecných soustavách pouºíváme zna£ení mezinárodní, a to psaní tlusté te£ky •, kterou nazveme zlomková te£ka. 3 mnoºina cifer, je R = {0, 1}. Stejnou metodou, jakou jsme hledali rozvoj £ísla v bázi 7, m·ºeme hledat rozvoj gaussovských celých £ísel v bázi 278 i − 1. Aº dosud vypadá situace v Z[i] velice podobn¥ jako v Z. V Z lze za základ zvolit β ∈ Z, β > 1 (a dokonce i β < −1). tená°e jist¥ napadlo, pro£ jsme si vybrali v Z[i] bázi β = i − 1 a ne β = i + 1. I toto gaussovské £íslo má normu 2 a po d¥lení dva moºné zbytky 0 a 1. D·vod je jednoduchý. Pro β = i + 1 by v¥ta 1 neplatila. To zjistíme tak, ºe −1 ani −i se nám nepoda°í v této bázi vyjád°it. Kdybychom totiº cht¥li na výpo£et posledního koecientu v rozvoji £ísla −i v bázi β = i + 1 pouºít v¥tu 2, dostaneme −i = β(−i) + 1, a tedy v dal²ím kroku máme hledat op¥t rozvoj stejného £ísla −i, a tak dokola. Na otázku, s kterými bázemi β je vhodné pracovat v gaussovských celých £íslech, libovolné odpovídá následující v¥ta z [12]. Op¥t ji vyslovíme v jednodu²²í form¥. V¥ta 3. Nech´ β = a + ib ∈ Z[i], a, b nesoud¥lná. Pak kaºdé z ∈ Z[i] lze zapsat ve tvaru z= n X zk β k , kde zk ∈ {0, 1, . . . , N (β) − 1}, k=0 tehdy a jen tehdy, kdyº β = −n ± i pro n¥jaké n ∈ N, n > 1. Algoritmus pro hledání rozvoje £ísla 278 v soustav¥ se sedmi£kovým základem pouºíval zbytky po d¥lení základem 7. Takový algoritmus je vhodný, kdyº chceme hledat rozvoj celého £ísla. Nehodí se v²ak k tomu, abychom na²li rozvoj £ísla π v sedmi£kové soustav¥. Na hledání rozvoj· libovolných reálných kladných £ísel slouºí hladový algoritmus pro hledání rozvoje v bázi β > 1: k Pro zadané x ∈ R, x > 0, nalezneme maximální k ∈ Z takové, aby β 6 x, a poloºíme xk = b βxk c. Z volby k plyne, ºe 1 6 xk < β a £íslo x lze napsat jako x = xk β k + y , k kde 0 6 y < β . Je-li y = 0, kon£íme, jinak stejný postup pouºijeme na £íslo y . Tuto proceduru opakujeme, ale nemusíme se zastavit po kone£ném po£tu krok·. Získáme tak kone£ný nebo nekone£ný °et¥zec cifer z mnoºiny {m ∈ Z | 0 6 m < β} a £íslo x zapsané jako x = xk β k + xk−1 β k−1 + xk−2 β k−2 + . . . Nap°. £íslo π v sedmi£kové soustav¥ (π)7 = 3 • 06634 . . .. Co brání pouºití hladového algoritmu pro hledání rozvoje komplexních £ísel? k Na C nám schází rozumné uspo°ádání pro porovnání β 6 x. V roce 1989 na²el Thurston [17] jednoduchou obdobu hladového algoritmu pro komplexní £ísla. V¥ta 4. Nech´ β ∈ C, |β| > 1 je báze, A ⊂ C je kone£ná mnoºina cifer a V ⊂ C je omezená mnoºina obsahující ve svém vnit°ku 0. Pokud βV ⊂ V + A := {v + a | v ∈ V, a ∈ A} , pak kaºdé z∈C lze zapsat ve tvaru z = zk β k + zk−1 β k−1 + zk−2 β k−2 + . . . 4 , kde zj ∈ A pro kaºdé j 6 k. D·kaz. Protoºe V vhodnou mocninou obsahuje ve svém vnit°ku 0, kaºdé z ∈ C m·ºeme vyd¥lením β k dostat do V . Proto sta£í v¥tu dokázat pro z ∈ V . Z podmínky βV ⊂ V + A najdeme k £íslu βz £íslo z1 ∈ V a cifru a1 tak, ºe βz = z1 + a1 , tj. z = aβ1 + zβ1 . A analogicky najdeme z2 a cifru a2 tak, ºe βz1 = z2 + a2 , tj. z1 = aβ2 + zβ2 . a a z Po dosazení pak z = 1 + 22 + 22 . Zkonstruujeme tak posloupnost cifer an a £ísel β β β zn ∈ V takovou, ºe pro kaºdé n platí a1 a2 an zn + 2 + ... + n + n . z= β β β β Jelikoº je V omezená a |β| > 1, je lim βznn = 0. Okamºit¥ nás napadne, zda by nebylo moºné vyuºít p°edchozí v¥tu k d·kazu β = i − 1 a abeced¥ A = {0, 1}. Sta£ilo by najít n¥jaké okolí nuly V tak, aby (i − 1)V ⊂ V ∪ (V + 1). Kdybychom se omezili na n¥jakou slu²nou mnoºinu V s plochou µ(V ), tak mnoºina (i − 1)V má plochu 2µ(V ), a tu máme pokrýt dv¥ma kopiemi V a V + 1 p·vodní mnoºiny. Aº na n¥jaké hrani£ní body by musela platit rovnost (i − 1)V = V ∪ (V + 1). Hned je jasné, ºe jako V nem·ºe slouºit kruh, protoºe kruh dvojnásobné plochy reprezentovatelnosti komplexních £ísel z∈C v bázi nepokryjeme dv¥ma p·vodními kruhy. A stejn¥ nevhodné jsou i dal²í mnoºiny, jejichº obrázek si v ruce na£rtneme. Z toho v²ak nelze usoudit, ºe vhodné V neexistuje. V roce 1981 Hutchinson [11] dokázal následující v¥tu. V¥ta 5. Pro libovolná kontrahující zobrazení 2 f1 , . . . , fr : Rn 7→ Rn existuje jediná neprázdná kompaktní mnoºina C ⊂ Rn taková, ºe C = f1 (C) ∪ . . . ∪ fr (C) . β = i − 1 nám tato v¥ta aplikovaná na dv¥ kontrahující zobrazení komplexní z+1 1 1 z a f2 (z) = zaru£í existenci V s vlastností V = V ∪ (V + 1). roviny f1 (z) = β β β β Jak V vypadá? Na to odpoví pohled do d·kazu Hutchinsonovy v¥ty. Nejd°íve n se ukáºe, ºe na prostoru v²ech kompaktních podmnoºin R , který je vybavený Hausdorovou metrikou, je zobrazení F : X 7→ f1 (X) ∪ . . . ∪ fr (X) také konPro trahující. A pak uº sta£í pouºít Banachovu v¥tu o pevném bod¥ kontrahujícího zobrazení. Pevný bod lze zkonstruovat jako limitu iterací kontrahujícího zobrazení na libovolnou po£áte£ní kompaktní mnoºinu. Takºe sta£í vzít nap°. V0 kruh. Pak k iterace F (V0 ) s dostate£n¥ velkým k bude velice blízká hledané mnoºin¥ V , viz obr. 1. Tato mnoºina má fraktální hranici. Na druhé stran¥, kdyº uº víme, ºe kaºdé β = i − 1 a abeced¥ {0, 1} reprezentovat, sta£í poloºit V = {z ∈ C | (z)β = 0 • a1 a2 a3 . . .}. Z°ejm¥ pro komplexní rovinu platí C = Z[i] + V , a tedy rovinu lze periodicky vydláºdit kopiemi fraktální dlaºdice V . Problém s hledáním vhodné mnoºiny V je zp·soben tím, ºe na pokrytí βV jsme povolili jenom dv¥ kopie V . Kdybychom zv¥t²ili dostate£n¥ abecedu, pokryjeme βV snadno. Na obr. 2 je zobrazena jiná volba mnoºiny V : β násobek mnoºiny V je pokryt 5 kopiemi V posunutými o prvky abecedy {0, 1, −1, i, −i}. komplexní £íslo lze v bázi 2 Kone£ná mnoºina kontrahujících zobrazení na úplném metrickém prostoru se obecn¥ nazývá iterated function system systém iterovaných funkcí, tento koncept byl zaveden v [11] a £asto slouºí ke konstrukci fraktálních mnoºin. 5 Obrázek 1: Mnoºiny V a V +1 spl¬ující vlastnost (a) (b) Obrázek 2: (a) Jiná volba mnoºiny Mnoºina (i − 1)V pokryta (i − 1)V = V ∪ (V + 1). 5 kopiemi V , vyobrazena V. je také mnoºina (i − 1)V . (b) Soustavy, ve kterých je pouºito více cifer, neº je nutné, se nazývají redundantní. ísla v nich nemají jednozna£ný zápis. Velkým kladem redundantních soustav je, ºe umoº¬ují p°i s£ítání dvou °et¥zc· zpracovávat v²echny pozice paraleln¥, tj. máme-li dostatek procesor·, rychlost, jakou získáme sou£et dvou £ísel, 6 nezávisí na délce °et¥zc·. První algoritmus pro paralelní s£ítání navrhl Avizienis v roce 1961, kdy p°edstavy o pouºití libovolného po£tu procesor· byly hodn¥ vzdálené realit¥. Jeho algoritmus pracoval s desítkovou soustavou a t°inácti ciframi {−6, −5, . . . , −1, 0, 1, . . . , 5, 6}, 2 viz [2]. Soustavy s iracionální bází Pro zjednodu²ení situace se omezíme na reprezentace reálných £ísel. Jako bázi β > 1. zvolíme libovolné reálné £íslo β si Pozorný £tená° si v²iml, ºe popsaný hladový algoritmus nevyºaduje, aby báze byla p°irozeným £íslem. Soustavy s necelo£íselným základem za£al jako první studovat Alfréd Rényi v [15]. P°edpokládejme v této β∈ / N. Cifry, které hladový algoritmus pro zápis kladného £ísla pouºívá, 0, 1, . . . , bβc. kapitole, ºe jsou √ 1+ 5 , tj. zlatý °ez, v¥t²í z ko°en· kvadratické 2 2 rovnice x = x + 1. Obvykle se zna£í φ a my toto zna£ení nadále pouºijeme. Rozvoje k k−1 £ísel s tímto základem budou vyuºívat cifry 0 a 1. Protoºe φ = φ +φk−2 pro kaºdý P°íklad 6. index Uvaºujme základ k ∈ Z, β = hladový algoritmus nep°ipustí, aby dva sousední koecienty xk−1 a xk−2 byly oba jedni£ky. To je rozdíl oproti dvojkové soustav¥, kde ºádná kombinace 2 cifer není v zápisu £ísel zakázaná. Hledejme rozvoj £ísla x = 2. Protoºe φ 6 2 < φ , −2 hladový algoritmus dává x1 = 1 a 2 = x1 φ+y , kde pro zbytek y platí y = 2−φ = φ . 2 Poslední rovnost plyne ze vztahu φ = φ + 1. V dal²ím kroku hladového algoritmu dostaneme uº nulový zbytek a algoritmus se zastaví. Získali jsme tak vyjád°ení 2 = φ+φ−2 , coº obvykle zapisujeme (2)φ = 10•01. V rozvoji celého £ísla 2 se uplatní i záporné mocniny báze. Tento jev se u soustav s celo£íselnou bází β nevyskytoval. To vedlo k zavedení nových celých £ísel v £lánku [4]. Pro obecný základ β -rozvojem β >1 se denují mnoºiny β -celých £ísel a £ísel s kone£ným jako Zβ = {±x | x ∈ R, x > 0 a (x)β = xk xk−1 . . . x0 •} a Fin(β) = Je-li základ [ 1 Z . n β β n∈N β ∈ N, mnoºina Zβ = Z. Jinak je Zβ 6= Z. Pro v²echny základy Zβ diskrétní a relativn¥ hustá, tj. nemá vlastní hromadné body a je v²ak mnoºina vzdálenosti mezi nejbliº²ími sousedy jsou omezené. Nap°. pro zlatý °ez má mnoºina Zφ mezi sousedy dva r·zné typy mezer, a to mezeru délky 1 a mezeru délky φ1 , 3 viz obr. 3. Je-li báze β = , vzdálenosti mezi sousedy nabývají nekone£n¥ mnoha 2 hodnot. Zájem o mnoºinu Zφ vzrostl mezi fyziky po objevu kvazikrystal·, tj. pevných látek, jejichº difrak£ní obrázky lokáln¥ vykazují p¥ti£etnou rota£ní symetrii. Tato symetrie se u krystal· nem·ºe vyskytovat. Objev prvního kvazikrystalu se datuje rokem 1982, kdy Shechtman se spolupracovníky prudce zchladili slitinu hliníku a manganu, viz [16]. Od té doby byly objeveny i dal²í pevné látky s krystalogracky zakázanými lokálními symetriemi, a to osmi£etnou a dvanácti£etnou. Dnes pouºívané 7 Obrázek 3: N¥kolik nejmen²ích nezáporných φ-celých £ísel. matematické modely kvazikrystal· popisují koordináty atom· pomocí mnoºiny (v p°ípad¥ p¥ti£etné symetrie) namísto mnoºiny Z Zφ v klasických krystalech, viz [4]. 1 + 1 = 2 má v bázi φ rozvoj s nenulovými ciframi i za zlomkovou te£kou. Pro základ β ∈ / N platí obecn¥, ºe Zβ + Zβ 6⊂ Zβ . Z aritmetického hlediska je v²ak uspokojující, kdyº sou£et dvou Vid¥li jsme, ºe mnoºina Zφ není uzav°ená na sou£et, jelikoº £ísel s kone£ným rozvojem má také kone£ný rozvoj. To uº implikuje, ºe sou£in dvou £ísel s kone£ným rozvojem má také kone£ný rozvoj. Ani tato vlastnost v²ak není samoz°ejmá, jak dokazuje následující v¥ta, která pochází od Frougny a Solomyaka [8]. V¥ta 7. Nech´ pro bázi β > 1 platí Fin(β) + Fin(β) ⊂ Fin(β). Pak β je algebraické celé £íslo a v²echny jeho sdruºené ko°eny jsou v absolutní hodnot¥ men²í neº jedna. P°ipome¬me, ºe £íslo β nazýváme algebraickým, je-li ko°enem n¥jakého polyf (x) = xd + ad−1 xd−1 + . . . + a1 x + a0 , kde ak ∈ Q. Takovýchto polynom· nomu je víc, ale jenom jeden mezi nimi má minimální stupe¬, tomu °íkáme minimální polynom £ísla β. β. Ostatním ko°en·m minimálního polynomu se °íká sdruºené k £íslu Stupn¥m algebraického £ísla β se rozumí stupe¬ jeho minimálního polynomu. Jsou-li koecienty minimálního √ polynomu celo£íselné, nazýváme β algebraické celé 1+ 5 je algebraické celé £íslo s minimálním polynomem £íslo. Nap°. zlatý °ez φ = 2 √ x2 − x − 1 a k n¥mu sdruºený ko°en je φ0 = 1−2 5 . Snadno se ukáºe, ºe algebraické celé £íslo β > 1, jehoº sdruºené ko°eny jsou v absolutní hodnot¥ men²í neº jedna, má následující vlastnost: existuje λ 6= 0 takové, ºe lim kλβ n k = 0, (1) n→∞ kde kxk zna£í vzdálenost x od nejbliº²ího celého £ísla. Algebraická £ísla β > 1 s vlastností denovanou (1) se nazývají Pisotova £ísla. Na druhé stran¥ lze ukázat, ºe kaºdé algebraické Pisotovo £íslo je algebraické celé a jeho sdruºené ko°eny jsou v absolutní hodnot¥ men²í neº jedna. V¥tu 7 bychom tedy mohli vyslovit i ve tvaru, ºe uzav°enost Fin(β) na s£ítání vynucuje, aby základ £íslo. Mnoºina Pisotových £ísel, obvykle se zna£í β byl algebraické Pisotovo S, má zajímavé vlastnosti: je uza3 v°ená, její minimální prvek je reálný ko°en polynomu x − x − 1 (jeho hodnota je β = 1, 32471 . . .), S má nekone£n¥ mnoho hromadných bod·, nejmen²í φ, atp., pro dal²í podrobnosti odkazujeme £tená°e na [5]. mnoºina hromadný bod je zlatý °ez Dlouholetou nevy°e²enou otázkou (Pisot·v Vijayaraghavan·v problém) je existence £ísla s vlastností (1), které by nebylo algebraické. 8 Pisotova £ísla hrají v numera£ních systémech d·leºitou roli: je-li základ sotovo £íslo, pak mnoºina β -celých β Pi- £ísel má pouze kone£n¥ mnoho r·zných mezer mezi sousedními prvky [18]. Navíc posloupnost t¥chto mezer lze generovat p°episovacími pravidly [7]. Demonstrujme to na p°íklad¥ zlatého °ezu. Zde, jak jsme jiº zmínili, mezi sousedy jsou mezery dvojího typu: mezera délky 1, tu ozna£me písmenem A, 1 , tu ozna£me písmenem B . Opakovan¥ budeme p°episovat slova φ v binární abeced¥ {A, B} pomocí p°episovacích pravidel A zam¥¬ za AB a B v mnoºin¥ Zφ a mezera délky zam¥¬ za A , p°i£emº za£neme s jednopísmenným slovem A. Postupn¥ dostáváme: A 7→ AB 7→ ABA 7→ ABAAB 7→ ABAABABA 7→ ABAABABAABAAB 7→ . . . Kaºdé dal²í slovo má jako svojí p°edponu p°edchozí slovo, takºe nekone£ným p°episováním získáme nekone£n¥ dlouhé slovo, které kóduje posloupnost mezer v mnoºin¥ Zφ , srovnej s obr. 3. Navíc délky generovaných slov jsou postupn¥ 1, 2, 3, 5, 8, 13, . . ., tedy Fibonacciho £ísla. Numera£ní soustava se základem zlatý °ez úzce souvisí se soustavou, ve které se p°irozená £ísla vyjád°ují pomocí Fibonacciho £ísel pro tento ú£el F0 = 1, F1 = 2 a Fn = Fn−1 + Fn−2 pro kaºdé n = 2, 3, 4, . . .. Libovolné m ∈ N lze vyjád°it ve tvaru m = Fkn + Fkn−1 + . . . + Fk0 , p°i£emº ki − 1 > ki−1 pro kaºdé i = 1, 2, . . . , n. Tedy zápis nedovoluje pouºít dv¥ sousedící Fibonacciho denovaných jako £ísla. Tomuto zápisu, zavedenému v [19], se °íká Zeckendorfova reprezentace £ísla. Pro dal²í souvislosti, nap°. mezi provád¥ním aritmetických operací s £ísly zapsanými v bázi 3 φ a v Zeckendorfov¥ reprezentaci, odkazujeme £tená°e na [10]. Pisotova £ísla a aperiodická dláºd¥ní prostoru Dal²í hezkou vlastností pisotovského základu β je souvislost takového numera£ního systému s dláºd¥ním prostoru. n Dláºd¥ní prostoru R je dáno kone£nou mnoºinou D dlaºdic, jejichº kopiemi lze vyplnit celý prostor bez mezer a toho, aby se dlaºdice p°ekrývaly. Up°esn¥me, ºe n dlaºdicí D ∈ D se rozumí kompaktní mnoºina s neprázdným vnit°kem v R taková, ºe D se shoduje s uzáv¥rem svého vnit°ku; kopie dlaºdice D je mnoºina x + D x ∈ Rn ; dv¥ kopie dlaºdic se nep°ekrývají, pokud ºádný vnit°ní bod pro n¥jaké jedné dlaºdice nepat°í jiné dlaºdici. Rozhodnout o dané kone£né mnoºin¥ D, zda její pomocí lze vydláºdit prostor, je obecn¥ velice obtíºna úloha. Pro názornost ukáºeme, jak vyuºít kubickou iracionalitu k vydláºd¥ní roviny. 3 2 Uvaºujme kubický polynom x − x − x − 1. Jeden jeho ko°en je β = 1, 83929 . . ., dal²í dva ko°eny tvo°í komplexn¥ sdruºená £ísla neº pro γ a γ v absolutní hodnot¥ men²í 1. íslo β je tedy Pisotovo. Numera£ní systém pouºívá cifry 0 a 1, a protoºe β platí β 3 = β 2 + β + 1, hladový algoritmus nep°ipustí, aby β -rozvoj n¥jakého £ísla obsahoval t°i po sob¥ jdoucí jedni£ky. Platí tedy Fin(β) = n ± n X o xk β m, n ∈ Z, xi ∈ {0, 1} a xi+2 xi+1 xi 6= 111 . k k=m 9 D•1 D• D•11 Obrázek 4: Dlaºdice D• , D•1 D•11 . a Ke konstrukci dláºd¥ní roviny budeme vyuºívat pouze nezáporné prvky Fin(β). Ty lze rozd¥lit disjunktn¥ do spo£etn¥ mnoha mnoºin podle toho, jaká posloupnost 0 a 1 se vyskytuje v jejich zápise za zlomkovou te£kou. Nech´ tedy {0, 1}, který neobsahuje zna£me R a poloºme v abeced¥ °et¥zc· w je °et¥zec t°i po sob¥ jdoucí jedni£ky. Mnoºinu takových T•w = {x > 0 | (x)β = xk xk−1 . . . x1 x0 • w} pro kaºdé w ∈ R. w prázdný °et¥zec, tj. za zlomkovou te£kou nejsou ºádné cifry, je T• = Zβ ∩ [0, +∞). Denujme zobrazení mnoºiny Fin(β) ∩ [0, +∞) do C p°edpisem Speciáln¥, je-li x= n X xk β k 7→ x0 = k=m n X xk γ k . k=m Pro £tená°e sb¥hlého v algeb°e dodejme, ºe p°i°azení zmem σ mezi algebraickými t¥lesy Protoºe sdruºený ko°en nezáporných β -celých γ nenulové Q(β) a x 7→ x0 je denováno izomor- Q(γ). je v absolutní hodnot¥ menºí neº jedna, je obraz v²ech (T• )0 = {x0 = σ(x) | x > 0, x ∈ Zβ }, mnoºina £ísel, tj. C. Uzáv¥r této mnoºiny se nazývá centrální dlaºdice p°íslu²ející k Pisotovu £íslu β , zna£í se D• a je znázorn¥n na obr. 4. O této dlaºdici bylo ukázáno [1], ºe je uzáv¥rem svého vnit°ku a ºe hranice D• má Lebesgueovu míru 0. Nyní uº m·ºeme omezená v popsat dláºd¥ní celé gaussovské roviny. Denujme dlaºdice D•w := {x0 | x ∈ T•w } pro kaºdé w ∈ R, kde pruh nad mnoºinou zna£í její uzáv¥r v klasické eukleidovské metrice na dláºd¥ní je na obr. 5. Toto dláºd¥ní má následující vlastnosti: 10 C. ást Obrázek 5: ást dláºd¥ní gaussovské roviny dlaºdicemi a) Kaºdá dlaºdice D•w D• , D•1 je posunutou kopií jedné ze t°í r·zných dlaºdic a D•11 . D• , D•1 nebo D•11 . b) Kaºdá dlaºdice po zv¥t²ení faktorem 1 se dá poskládat z kopií γ Od·vodn¥me tyto vlastnosti. Mnoºinu °et¥zc· R jedni£ky lze totiº napsat jako disjunktní sjednocení R} ∪ {110w | w ∈ R}. Z denice mnoºiny T•0w = T• + •0w , a D•11 . neobsahující t°i po sob¥ jdoucí R = {0w | w ∈ R} ∪ {10w | w ∈ p°ímo plyne T•10w = T•1 + •00w , T•110w = T•11 + •000w , (x)β = •w. A tedy dlaºdice D•0w je posunutou kopií dlaºdice D• , dlaºdice D•10w je kopií D•1 a dlaºdice D•110w je kopií D•11 . Pro od·vodn¥ní vlastnosti b) si sta£í uv¥domit, ºe β1 T• je mnoºinou £ísel, která 1 mají za zlomkovou te£kou nanejvý² jednu cifru. Proto z°ejm¥ T = T• ∪ T•1 , coº β • kde •w T•w D• , D•1 ztotoº¬ujeme s £íslem x, pro které vyjád°eno v dlaºdicích znamená 1 D• = D• ∪ D•1 . γ 1 T = T•11 ∪ T•01 = T•11 ∪ T• β •1 dostaneme dal²í ²kálovací identity. Vlastnost Obdobn¥ ze vztah· T• + •011 11 + •01 a β1 T•11 = T•011 = b) se nazývá sob¥podobnost D•1 D• D•01 Obrázek 6: Základní trojice dlaºdic odpovídající ko°enu rovnice x3 = x2 + 1 . dláºd¥ní a dává návod, jak z centrální dlaºdice D• postupným ²kálováním faktorem 1 nagenerovat dláºd¥ní celé roviny. γ Konstrukci mnoºin D•w , kterou jsme práv¥ popsali, lze provést pro kaºdé Pisod−1 tovo £íslo β stupn¥ d. Tyto mnoºiny budou tvo°it pokrytí prostoru R , nemusejí v²ak tvo°it dláºd¥ní prostoru, a to kv·li p°ekryv·m. Na otázku, kdy tvo°í dláºd¥ní, odpovídá £áste£n¥ následující v¥ta z [1], která spojuje geometrické a aritmetické vlastnosti numera£ního systému. V¥ta 8. Nech´ β > 1 je Pisotova jednotka3 stupn¥ d > 2 a R mnoºina v²ech kone£ných °et¥zc· vyskytujících se v w probíhá R, Fin(β). kde V p°ípad¥, ºe mnoºiny stupni β β -rozvojích reálných £ísel. Pak mnoºiny D•w , Rd−1 práv¥ tehdy, kdyº Fin(β) + Fin(β) ⊂ tvo°í dláºd¥ní prostoru D•w tvo°í dláºd¥ní, je po£et r·zných dlaºdic roven alespo¬ a závisí na mnoºin¥ °et¥zc·, které se vyskytují v rozvojích £ísel v bázi Nap°. nejmen²í Pisotovo £íslo β, β. které je kubické, generuje dláºd¥ní s p¥ti r·z- nými dlaºdicemi. R·znost dlaºdic nevylu£uje, ºe jedna dlaºdice je násobkem jiné. je posunutou γD• . Zajímavé je dláºd¥ní pomocí ku3 2 bické iracionality, která je ko°enem rovnice x = x + 1, viz obr. 6. V²echny dlaºdice Nap°. na obr. 4 vidíme, ºe D•11 jsou pouze kopiemi centrální dlaºdice v r·zných velikostech. Zásadní rozdíl mezi dláºd¥ním roviny pomocí dlaºdice pisu komplexních £ísel v bázi β = i − 1, V , které jsme získali p°i zá- a dláºd¥ním konstruovaném pro Pisotovo £íslo je, ºe Pisotova £ísla dávají aperiodická dáºd¥ní, tedy dláºd¥ní nelze posunout o n¥jaký vektor tak, aby se krylo s p·vodním dláºd¥ním. 3 Minimání polynom £ísla β má absolutní £len ±1. 12 4 Záv¥r Studium pozi£ních systém· p°iná²í °adu hezkých matematických problém·, které zasahují do teorie £ísel a topologie. Praktických vyuºití pozi£ních soustav s necelo£íselným základem zatím není mnoho. Krom¥ jiº zmín¥ných model· kvazikrystal· je pozoruhodná dal²í aplikace numera£ní soustavy se základem φ, zlatý °ez. Ta po- slouºila Daubechiesové a spol. k robustnímu kódování analogového signálu, viz [6]. Naopak pozi£ní soustavy s celo£íselným základem a roz²í°enou mnoºinou cifer, tedy soustavy umoº¬ující paralelní zpracování cifer daného £ísla, se dnes b¥ºn¥ vyuºívají ve víceprocesorových aritmetických jednotkách. Ty se uplat¬ují hlavn¥ p°i algoritmech pro ²ifrování, které pracují s velkými £ísly, nap°. metoda RSA. O t¥chto soustavách jsme se zmínili jenom krátce. Do pov¥domí ²ir²í odborné ve°ejnosti totiº vstoupily samy kv·li slavné chyb¥ procesoru Pentium odhalené v roce 1997. Pentium (tenkráte ale i dnes) pouºívá pro d¥lení algoritmus SRT a redundantní soustavu se základem β=4 a p¥ti ciframi {−2, −1, 0, 1, 2}, viz [13]. Ná² p°ísp¥vek se v¥nuje pouze pozi£ním zápis·m £ísel. Tím nechceme °íct, ºe jiné neº pozi£ní systémy nejsou d·leºité. Nap°. zápis reálného £ísla pomocí °et¥zového zlomku, tj. ve tvaru a0 + 1 a1 + 1 a2 + a1 ... , kde a0 ∈ Z a ai ∈ N pro i > 1, (2) 3 je nenahraditelný p°i racionálních aproximacích iracionálních £ísel. V matematické literatu°e lze nalézt r·zná zobecn¥ní °et¥zových zlomk·. Jedno z nich, zavedeno Bernatem [3], p°ipou²tí v zápisu (2) jako koecienty φ-celá £ísla, tj. ai ∈ Zφ . Zajímavé výsledky o °et¥zových zlomcích by v²ak samy sta£ily na dlouhý £lánek. Pod¥kování: Tato práce byla podpo°ena grantem Studentské grantové sout¥ºe VUT £. SGS11/162/OHK4/3T/14. Literatura [1] Akiyama, S.: On the boundary of self ane tilings generated by Pisot numbers, J. Math. Soc. Jap. 54 (2002), 283308. [2] Avizienis, A.: Signed-digit number representations for fast parallel arithmetic, IRE Trans. Electron. Comput. 10 (1961), 389400. [3] Bernat, J.: Continued fractions and numeration in the Fibonacci base, Discrete Math. 306 (2006), 28282850. [4] Burdík, ., Frougny, Ch., Gazeau, J. P., Krejcar, R.: Beta-integers as natural counting systems for quasicrystals, J. Phys. A-Math. Gen. 64496472. 13 31 (1998), [5] Boyd, D. W.: Pisot and Salem numbers in intervals on the real line, Math. Comput. 32 (1978), 12441260. [6] Daubechies, I., Güntürk, C.S., Wang, Y., Yilmaz, Ö.: The golden ratio encoder, IEEE Trans. Inform. Theory [7] Fabre, S.: Substitutions et 137 56 β -systèmes (2010), 50975110. de numération, Theor. Comput. Sci. (1995), 219236. [8] Frougny, Ch., Solomyak, B.: Finite beta-expansions, Ergod. Theor. Dyn. Syst. 12 (1992), 713723. [9] Gauss, C. F.: Werke, Teubner (1900). [10] Graham, R. L., Knuth, D. E., Patashnik, O.: Concrete Mathematics: A Foundation for Computer Science, 2nd ed., 1994, Addison-Wesley. [11] Hutchinson, J.: Fractals and self-similarity, Indiana Univ. Math. J. 30 (1981), 713747. [12] Katai, I., Szabó, J.: Canonical number systems, Acta Sci. Math. 37 (1975), 255280. [13] Muller, J.-M.: Elementary Functions, Algorithms and Implementation, 2nd ed., 2006, Birkhauser, Boston. [14] Penney, W.: A binary system for complex numbers, J. ACM 12 (1965), 247248. [15] Rényi, A.: Representations for real numbers and their ergodic properties, Acta Math. Acad. Sci. Hung. 8 (1957), 477493. [16] Shechtman, D., Blech, I., Gartias, D., Cahn, J. W.: Metallic phase with Long-range orientational order and no translation symmtery, Phys. Rev. Lett. 53 (1984), 19511953. [17] Thurston, W. P.: Groups, tilings, and nite state automata, AMS Colloquium Lecture Notes, American Mathematical Society, Boulder, 1989. [18] Schmidt, K.: On periodic expansions of Pisot numbers and Salem numbers, Bull. London Math. Soc. 12 (1980), 269278. [19] Zeckendorf, E.: Représentation des nombres naturels par une somme des nombres de Fibonacci ou de nombres de Lucas, Bull. Soc. Roy. Sci. Liège (1972), 179182. 14 41
Podobné dokumenty
Akcelerace datového centra
dostupné servery. Kompresní zafiízení sniÏují objem pfiená‰en˘ch dat, aby byly webové stránky pfiívûtivûj‰í k
uÏivatelÛm WAN sítí, coÏ zlep‰uje v˘konnost a pfiibliÏuje práci na úroveÀ dosahovanou u...
V. Koubek: Automaty a gramatiky
o Mealyho nebo Mooreùv automat, a pí¹eme 2 X , mìlo by být pod èarou poznamenáno,
¾e pro Mealyho je 2 X + . Vzhledem k tomuto odstavci to nadále pova¾uji za samozøejmost
a poznámky pod èarou ...
p klad v vojov ho diagramu adi e adi s dic mi et zci: adi s ta em
pomrn (relativn) mra informace> %
m=n pomrn (relativn)(redundance
informan st
systematick kd: slovo kontroln st
nap. K1 , K3 | syst.
K2 | nesyst.
chyby: vektor chyb e = b c
c ...
TIGřÍ POČÍTÁNÍ
vlastnosti takové číselné soustavy se začnou od klasického případu lišit. Přirozená čísla už nemusí mít nutně
reprezentaci pouze s nezápornými mocninami báze, zato
lze konečným rozvojem reprezentov...
NT obezita
• Leptin … AR, 1997 Montague
↑↑obezita, hyperfagie, hypogonadismus, pubertas tarda
Terapie: leptin – efektivní, ale tvorba Ig
• leptin-R … hypotalamus, AR
Daniel Dombek - publikace, účast na konferencích 1 Publikace
of WORDS 2011, EPTCS 63: 115–121. (2011)
D. Dombek, Antimorphisms generating (−β)-integers, Doktorandské dny 2011, Česká
technika - nakladatelství ČVUT, 25–29. (2011)
P. Ambrož, D. Dombek, Z. Masák...
Dependability
99% jistoty v MTTF (střední doba do poruchy) 104 hodin (1.14 roku) potřebují
přibližně 46000 hodin testování bez selhání (t.j. Bezporuchového testování);
Zvýšení MTTF na 105 hodin, bude potřebovat ...