Velký pátek zčásti podle: Cantalamessa (23), Lectio Divina 2015

Velký pátek zčásti podle: Cantalamessa (23), Lectio Divina 2015

Velký pátek
zčásti podle: Cantalamessa (23), Lectio Divina 2015
Bůh dnešního dne umírá na kříži. On, jediný dárce života, prožívá lidskou smrt.
To je tajemství, které nikdy nebudeme moci zcela proniknout a pochopit. Boží Syn se
ponížil, vzal na sebe přirozenost služebníka a byl poslušný až k smrti kříže. Proč musel
Ježíš zemřít, čeho zlého se dopustil? Tradiční velkopáteční zpěvy opakují slova
proroků, která se naplnila na Kristu: „Lide můj, lide můj, co jsem ti učinil, řekni mi, čím
jsem tě zarmoutil? Co jsem pro vás ještě měl učinit a neučinil jsem? Proč mě
nenávidíte, proč mě odsuzujete na smrt?“
Kdo zavinil takovou do nebe volající nespravedlnost, že Ježíš Kristus, zcela bez
hříchu, plný lásky, byl odsouzen se zločinci na smrt? Někteří ze smrti Ježíšovy obviňují
tehdejší náboženskou moc, tedy představitele židů. Jiní zase viní římské okupanty
Palestiny, moc politickou. Obě tyto moci se tehdy jistě provinily, svou nenávistí,
zaslepeností a krutostí, Kaifáš, Pilát, římští vojáci. To je zřejmé. My bychom ale raději
nikoho obviňovat neměli. Neměli bychom opakovat ta slova, která vyřkl Pilát před
rozsudkem: „Nemám vinu na krvi toho člověka“. A umyl si ruce.
Ve známém starozákonním příběhu se král David dopouští nevěry a potom
i vraždy. Pak k němu přichází prorok Nátan a vypráví mu o jednom velikém hříchu,
který byl spáchán. Bohatý člověk měl velké stádo ovcí. Chudá rodina měla jen jednu
jedinou ovečku, která byla skoro jako člen rodiny. Boháč jednou chtěl uspořádat
hostinu a potřeboval maso. Nevzal ale ovci ze svého stáda, vzal ji tomu chudákovi.
David pak volá na proroka: „Kdo toto udělal, zaslouží smrt!“ Nátan ale Davidovi hned
odpovídá: „Ty jsi ten muž, králi!“ Tobě dal Bůh všechno, moc, slávu a bohatství. Tobě
to ale nestačilo a bral jsi to, co ti nepatřilo!
Podobně i k nám promlouvá Boží slovo, když se snažíme zjistit, kdo zabil Ježíše.
Ty jsi ten člověk! Ty jsi zabil Ježíše Nazaretského, stejně, jako kdybys tehdy spolu
s davem křičel: „Pryč s ním, ukřižuj ho!“ I my jsme mnohokrát odmítli Ježíše a vydali
jsme jej na smrt. Skrze naše hříchy, skrze naše zlé myšlenky, slova a skutky. Tato jistota
patří k jádru naší víry. Kristus byl usmrcen pro naše hříchy, říká sv. Pavel. Bylo to
předpověděno i proroky, dnes jsme to četli: „Přece on nesl naše utrpení, obtížil se
našimi bolestmi, tížily ho tresty pro naši spásu.“ Všichni jsme obžalováni z jeho smrti,
poněvadž všichni jsme se provinili. A kdybychom řekli, že jsme bez hříchu, neříkali
bychom pravdu.
Kříž Kristův je tedy jasným zjevením toho velkého zla, kterým je hřích,
důsledkem tohoto rozhodnutí se proti Bohu. To je příčina Kristova utrpení. Toto ale
naštěstí není úplný význam kříže. On na prvním místě zjevuje Boží lásku, která
nepřestala ani kvůli našim vinám. Sv. Kateřina Sienská, která vícekrát slyšela Ježíšův
hlas, svědčí o tom, že Krista na kříži nedržely hřeby, ale především jeho láska. Láska,
která je silnější než každý hřích. Opět musíme opakovat Kristova slova: „Nikdo nemá
větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ Na kříži Ježíš nebyl poražen,
ale naopak oslaven, jak to on sám říká: „Blíží se hodina, kdy Syn člověka bude
oslaven.“
Pod křížem se i my učíme, kde hledat svou slávu. Nalézáme ji pouze tehdy,
vydáváme-li se po vzoru Ježíšově z lásky pro druhé. V tom spočívá pravé lidství a také
zde je zdroj skutečného štěstí, které nalézáme právě tehdy, když usilujeme o štěstí
druhých. Sláva zjevená v Ježíšových ranách nás učí, že ani utrpení nás lidí v tomto
světě, kde se stále střetává dobro a zlo, že toto utrpení nemusí být nesmyslné. Obtíže
a bolesti samy o sobě pomíjejí, avšak láska, která je provází, ta zůstává, dokonce
zůstává navěky.
List židům, který jsme dnes četli, nám ukazuje nekonečnou hodnotu oběti,
kterou přináší Kristus jako pravý Velekněz. Ty dřívější oběti ve SZ byly konány pouze
proto, aby si člověk uvědomil, jak moc potřebuje očistu a záchranu. Odpuštění samé
ale tyto oběti nedávaly. Účinnou obětí se stala až smrt Ježíšova, i když si toho tehdy
téměř nikdo nevšiml. Právě na Velký Pátek o třetí hodině odpoledne byli
v Jeruzalémském chrámě zabíjeni velikonoční beránci. V tutéž hodinu umírá za
městem opuštěný Bůh a člověk Ježíš Kristus, Boží Beránek. A až jeho učedníci a právě
vzniklá Církev postupně pochopili význam kříže, že tehdy se stalo něco, co obnovilo
celý svět.
Každý z nás by měl opravdu do hloubky prožít, co to znamená být ztracený,
hodný odsouzení, abychom mohli pochopit, co znamená být zachráněn Kristovými
ranami, co znamená nazývat Ježíše svým Spasitelem. On se tedy stal příčinou věčné
spásy pro všechny, kdo poslouchají jeho slovo, kdo přijali křest na odpuštění hříchů
a tak byli připočteni k nesčetnému zástupu vyvolených, k lidu nové smlouvy, k těm
kteří se zrodili k životu věčnému z jeho krve. Když tedy víme o ceně, za kterou jsme
byli vykoupeni, žijme tak, aby za nikoho z nás Pán neprolil svou krev nadarmo
a prosme, podobně jako v následujících velkopátečních přímluvách, aby Kristova obět
přinesla spásu a život lidem celého světa.