Materiály pro senzory
Transkript
Polovodičové materiály pro vodivostní senzory Složení aktivní vrstvy • Detekční vlastnosti vykazuje celá řada různých anorganických i organických látek, pro vyšší teploty jsou však organické látky méně vhodné (horší stabilita, termický rozklad). • U organických vrstev se využívá jejich specifických vlastností. • Směsné aktivní vrstvy (anorganické látky kombinované s organickými) Technologie přípravy aktivních vrstev • Technologie má kromě volby složení značný vliv na detekční vlastnosti aktivních vrstev • technologie keramiky • planární technologie – tlustovrstvá – tenkovrstvá Nanášení tenkých vrstev • vakuové napařování (reaktivní ,RF) • katodové naprašování (diodové, triodové, vf, iontovým paprskem, magnetronové, reaktivní • CVD (plynná, MOCVD, PACVD) • MBE • laserová technologie (L-CVD, PLD, MAPLD) • ink-jet Tvorba motivů • litografie: rezisty, litografická maska, záření, vyvolání, odleptání („mokré“, iontové) Komponenty citlivé vrstvy 1. 2. 3. 4. Základní materiál Dopanty Katalyzátory Adheziva, taviva (alkalické živce) – keramické a tlustovrstvé senzory 5. Selektivní membrány • Citlivé vrstvy vodivostních senzorů tvoří složité strukturní i chemické systémy. • Vliv složení a technologie na chemické složení, strukturu a elektrofyzikální vlastnosti. • Parametry a složení a technologie aktivních vrstev komerčních čidel jsou předmětem obchodního tajemství a jsou obtížně dostupné. • Příklady dopantů a katalyzátorů ve vztahu ke konkrétním aplikací. Proč se používají rozličné materiály pro citlivé vrstvy? 1. Selektivita • Složení má vliv na afinitu k měřené složce. • Volbou vhodného složení citlivé vrstvy můžeme dosáhnout selektivní odezvy. • Kombinací většího počtu senzorů s různými citlivými vrstvami do dvourozměrného pole lze získat soubor dat, ze kterých je možné vyhodnotit složení i vícesložkové plynné směsi, jelikož každý senzor zareaguje na každou přítomnou složku odlišně. Proč se používají rozličné materiály pro citlivé vrstvy? 2. Citlivost • Materiál vrstvy má určité elektrofyzikální vlastnosti, na kterých závisí citlivost danou plynnou složku. • Práh detekce • Měřicí rozsah Proč se používají rozličné materiály pro citlivé vrstvy? 3. Struktura vrstvy • Chemické složení má rozhodující vliv také na strukturu vrstvy. • Výhodný je co „největší“ povrch (nejlepší převod) • Interakce plynu – povrch • Změna vodivosti - objem • Pórovitá struktura (anorganické látky) • Houbovitá struktura (organické látky) Proč se používají rozličné materiály pro citlivé vrstvy? 4. Stabilita aktivní vrstvy • Materiál vrstvy nesmí podléhat degradaci, musí být chemicky netečný k atmosféře, ve které je provozován. • Odolnost ke katalytickým jedům. • Teplotní stabilita (teplota senzoru 20-1000 °C) • Stabilita parametrů – problém vodivostních senzorů Proč se používají rozličné materiály pro citlivé vrstvy? 5. Pracovní teplota vrstvy - Nejlépe co nejnižší • menší problémy s stabilitou • menší spotřeba energie (přenosná a kapesní detekční zařízení, bateriový provoz) • Důsledky vysoké teploty senzoru: tepelné namáhání, pnutí v materiálech (odlupování), difúze příměsí a katalyzátorů, krystalické změny, degradační chemické reakcí, sublimace ... Proč se používají rozličné materiály pro citlivé vrstvy? 6. Tlustovrstvá technologie - přísady • zajištění mechanických vlastností (adheze, pevnost) • Funkční materiály (polovodivé oxidy) • Vazební sklovina slouží jako pojidlo funkčního materiálu s podložkou. • Organický nosič tvoří: pojidlo (pryskyřice, vosky, termoplastické látky), rozpouštědlo (např. methylacetát, ethylacetát, butylacetát, estery) k rozpouštění pryskyřice. Anorganické materiály • osvědčené, stabilní, využívané v komerční sféře: SnO2, ZnO, In2O3, Fe2O3, WO3 ... Matriál (dopant) n nebo p typ vodivosti Detekční teplota (°C) Detekované plyny ZnO (Al) n 200 H2 ZnO n 450 CCl-2F2, CHClF2 ZnO n 280-470 CO (p) 350 NH3 n 350 H2, CH4, C4H10 WO3 (Pt) n 250-400 N2H4, NH3, H2S WO3 n 500 CO, CH4, SO2 TiO2 (Ru) n 560 (CH3)3N αFe2O3 n 400 H2, CH4 γ Fe2O3 n 420 H2, CH4, C3H8, C4H10, C2H5OH CdIn2O4 n 300 CO NiTa2O6 n 100 H2, CO CoTa2O6 n 100 H2, CO CuTa2O6 n 400 H2, CO BaTiO3 (Ag) n 300 CO SrFeO3-Y p 470 CH4 SrTi1-YNbYO3+Z p 800-1000 O2 ZnxGeOYNz n 200-300 NH3 Cr2O3 (Ti) n 420 (CH3)3N In2O3 (Mg nebo Zn) n 420 (CH3)3N Bi2(MoO4)3 n 330 C2H5OH Bi2(CrO4)3 n 270 C2H5OH BaSnO3 n 300-500 Bi2Sn2O7 n 500 H2, CO, C2H4, NH3 n/p 500 C3H8, Cl2, NO2, SO2, H2S ZnO (Al, In nebo Ga) Bi6Fe4Nb6O30 H2, CO, CH4, H2S, SO2 Měně běžné materiály Detekce CO Oxid TiO2 V2 O5 Cr2 O3 MnO2 Fe2 O3 Co3 O4 NiO Cu2O ZnO Ga2O3 GeO2 Y2 O3 Nb2O5 MoO3 CdO In2O3 SnO2 Sb2O5 La2 O3 Ta2 O5 WO3 PbO Bi2O3 CeO2 El. odpor ve vzduchu (Ω) 4 X 10 8 5 X 10 4 2 X 10 5 8 X 10 3 2 X 10 8 2 X 10 3 8 X 10 6 4 X 10 3 1 X 10 6 (4 X 10 9) 1 X 10 7 (1 X 10 10 ) (1 X 10 9) (4 X 10 9) 1 X 10 6 4 X 10 3 6 X 10 5 (2 X 10 9) (7 X 10 9) (3 X 10 10 ) 2 X 10 6 1 X 10 7 1 X 10 8 5 X 10 8 Citlivost na 1000 ppm CO 2,7 1,0 0,9 1,0 4,4 0,7 0,6 0,9 12 (1,4) 1,0 (3,6) (2,1) (1,3) 2,2 23 22 (0,1) (3,2) (1,2) 1,9 1,0 0,9 1,2 * o Pracovní teplota (°C) 500 (300) 300 (500) 300 300 300 400 400 400 (400) 500 500 500 400 350 300 400 500 500 300 (400) 500 400 SnO2 • Tradičním, univerzálním, velmi používaným a velmi prozkoumaným základním materiálem pro aktivní vrstvy je oxid cíničitý. • Vodivost základního materiálu je dobře měřitelná. • Modifikace vlastností dopanty a katalyzátory • Detekce oxidačních i redukčních plynů. Nestechiometrický SnO2-x • Oxid cíničitý se vyskytuje jako nestechiometrický SnO2-x • Kyslíkové vakance působí jako elektronové donory. • Čistý oxid vykazuje vodivost typu n • Krystalová struktura - rutil Aplikace SnO2 - senzorů • • • • • • • • látky výbušné – sem patří H2 a CH4, jejich detekce je celkem bez obtíží. látky často znečišťující životní prostředí - NOxy, hlavně karcinogenní, teratogenní a mutagenní NO2, dráždivý a sliznice leptající SO2 , páry alkoholů - CH3OH, C2H5OH jehož stanovení je často předmětem silničních kontrol, buthanol. rozpouštědla vyskytující se např. v chemickém průmyslu, konkrétně: benzen, toluen produkty spalování – pro požární hlásiče, prudce jedovatý CO jako produkt nedokonalého spalování chlorované uhlovodíky , které hrají důležitou úlohu jako rozpouštědla. vzdušná vlhkost, kyslík (reakční směsi) Příklady modifikace SnO2 vrtev • • • • • • • Dotace In, Cd nebo Al, katalýza V : detekce NOX Dotace Ag aAl2O3, detekce CO, NO a Cl2 Dotace La2O3, katalýza Au, detekce CO a C2H5OH Dotace ZnO (Sb), detekce C2H5OH Dotace Bi2O3 (Ru), detekce H2 Dotace CeO2, detekce CH4 Dotace Li, detekce O2 Heteropřechod SnO2-CuO • • • • • Směs SnO2 a CuO – velmi citlivá na H2S a merkaptany Změna el. odporu až 35000-násobná vznik PN - heteropřechodů mezi SnO2 a CuO zrny CuO reaguje s H2S na CuS, což vede k velkému poklesu elektrického odporu, po odstranění H2S atmosféry přechází CuS zpět na CuO Pracovní teplota je pod 200 °C CuO(p-vodivost) + H2S = CuS (n – vodivost) + H2O 2 CuS(n-vodivost) + 3 O2 = 2 CuO (p – vodivost) + 2 SO2 Použití selektivních membrán • Pomocí diethoxysimethylsilanu lze chemicky modifikovat povrch SnO2 zrn. • Chemickou reakcí se na povrchu zrn vytvoří velmi tenká (několik monomolekulárních vrstev) vrstva SiO2, • Vrstva SiO2 má velmi selektivní účinek na H2 . • Vodík je tvořen velmi malými molekulami, které snadno projdou molekulovým sítem. TiO2 • Podobné vlasnosti jako SnO2 • Vysoký el. odpor, částečně iontová vodivost • detekce H2, CO, NOX, O2, vzdušné vlhkosti • Lze použít místo ZrO2 (λ-sondy) WO3 • Detekce: H2, H2O, H2S, NO, NO2, NH3, SO2, CO, CO2, SO2, CH4, C2H5OH Fe2O3 • Detekce: H2, CO a rozličných organických látek • Dvě krystalové modifikace: α a γ ZnO • CO, H2, O2, (CH3)3N, ethanol, aceton, diethylether °C). • Heteropřechod CuO/ZnO – stejná funkce jako SnO2 In2O3 • Specifická je detekce vzdušného ozónu. • Využívá se k ní často oxidu inditého nebo organických sloučenin india. • Práh detekce: cca 0,5 ppm O3. • Katalyzátory Co, Rb, CeO2 se podstatně zvýší citlivost. (lze detekovat i koncentrace pod 1 ppb). Organické aktivní vrstvy • Většina organických látek jsou izolanty (polyethylen, minerální olej, guma). • Jsou však známy některé organické látky vykazující polovodivé chování. • Nejedná se tedy o „čisté“ polovodiče, ale látky, které se určitým způsobem svým chováním blíží k modelu polovodiče. Organické aktivní vrstvy • Na rozdíl od anorganických polovodičů, kde je struktura materiálů určována převážně silnými kovalentními nebo iontovými vazbami mezi atomy v krystalové mřížce, jsou v organických molekulárních krystalech, které jsou tvořeny většinou atomy uhlíku, vodíku, dusíku a kyslíku, mezimolekulární interakce ovlivňovány relativně slabými van der Waalsovými a Londonovými silami nebo associacemi prostřednictvím vodíkových můstků. Organické aktivní vrstvy • Molekulární vzdálenosti jsou velké ve srovnání se vzdálenostmi mezi atomy nebo ionty anorganických látek, takže překryv molekulárních orbitalů je slabý a mezimolekulární elektronová výměna je malá. Malá je také energie mřížky. • Šířka zakázané oblasti je velká a pohyblivost nosičů náboje nízká. Přenos el. náboje v org. látkách • U organických látek neobsahujících systémy konjugovaných vazeb jsou elektrony vázány v primárních vazbách a mohou se začít pohybovat teprve po termické, světelné či jiné excitaci. • Jelikož vodivost bývá nižší než u anorganických polovodičů a jsou nižší i hodnoty pohyblivosti nositelů náboje, předpokládá se, že vodivost má za těchto podmínek přeskokový charakter. • Elektron (popř. díra) je při svém pohybu zachycován do pastí, ve kterých setrvává poměrně dlouhou dobu, než se mu podaří přeskočit do dalšího místa či do něj přejít tzv. tunelovým mechanismem-viz obr. Přenos el. náboje v org. látkách Přenos náboje delokalizovanými π-elektrony v systému konjugovaných dvojných vazeb Přenos náboje delokalizovanými π-elektrony v systému konjugovaných dvojných vazeb Organokovové látky Acetylacetonáty • acetylacetonáty přechodných kovů (Ti, Zn, Sn, Cu) využívající polovodivých vlastností typu n • S použitím katalyzátoru (Pd, Pt, Ce, Ru) dosahují aktivní vrstvy vysoké citlivosti na: CO, H2, CH4, C2H6, C3H8, C2H5OH, O3, NOX. • Selektivita a citlivost na konkrétní plyn závisí na volbě centrálního atomu. • Analogie k anorganickým oxidů – SnAcAc reaguje na plyny podobně jako SnO2 Struktura acetylacetonátu cínu - SnAcAc (chlorid bis(pentan-2,4-dionato) cíničitý) H3C CH3 O O Sn2+ O H3C O CH3 2+ Struktura acetylacetonátu cínu - SnAcAc (chlorid bis(pentan-2,4-dionato) cíničitý) Ftalocyaniny • ftalocyaninové komplexy (Mn, Fe, Co, Ni, Zn, tetrakis-t-butyl, Pd, Pt): detekce par nepolárních a polárních rozpouštědel • tetrakis-t-butyl NiPc detekce nepolárních rozpouštědel • CuPc a Cu(II)-tetrakis(3,3-dimethyl-buthoxykarbonyl)Pc jsou velmi citlivé na vzdušnou vlhkost, NO2 (pod 1 ppm), NO a Cl2. • TiOPc a amino-tri-tert-butyl-ftalocyanin reagují na vzdušný NO2. • NdPc2 - detekce NH3 (20 ppm) • MnPc: (CH3)3N Struktura molekuly ftalocyaninu, elektronová hustota (každá plná čára zobrazuje přírůstek hustoty jednoho elektronu na 0,1 nm, čárkovaně jsou znázorněny jednoelektronové linie) Men+ Men+ Polymery Polypyrroly • Polypyrrolové filmy jsou vhodné pro detekci při pokojové teplotě: C2H5OH, toluen, NH3, CO Polyanilin • Pro selektivní detekci čpavku byly použity také polyanilinové filmy (15-40 °C). Polyanilinové filmy jsou taktéž citlivé na Cl2, HCl nebo aceton, methanol. Ethylceluosa, polyethylakrylát, polyetheruretan. Ostatní organické materiály Matriál poly(-2,5-furylenyl-vinylen) polysiloxany cyklodextriny,trifenylsilanol Pb-porphyriny poly(3-alkylthiofeny) a chloro a nitro deriváty ftalocyaninosilikon poly-3-methylthiofen poly(o-fenylendiamin), PVA N-methyl pyrrol polystyren Detekované plyny trichlorethylen, propanol, isopropanol, chloroform NH3, SO2, NOX (nízká teplota) organická rozpouštědla-alkoholy, halogen. uhl. ethanol, chlorované uhlovodíky vzdušná vlhkost vzdušná vlhkost NH3 vzdušná vlhkost methanol (pokojová teplota) NO2 KATALYZÁTORY • Hnací silou chemických reakcí je minimalizace Gibbsovy energie systému. ΔG=ΔH-TΔS • G značí Gibbsovu energii, H entalpii , T termodynamickou teplotu a S entropii systému • probíhají pouze procesy, jejichž ΔG<0 J • Uvolňuje se teplo nebo roste neuspořádanost systému (nebo obojí) Katalyzátory – termodynamická rovnováha • Změna Gibbsovy energie však pouze popisuje polohu chemické rovnováhy. • Existuje vzájemně jednoznačný vztah mezi hodnotou rovnovážné konstanty reakce Kν a hodnotou ΔG reakce: Kν = exp (- ΔG / RT ) • čím zápornější je ΔG, tím vyšší je hodnota Kν a tím více je rovnováha posunuta ve prospěch produktů reakce. • Známe-li u konkrétního procesu hodnotu ΔG, můžeme pouze charakterizovat koncový stav (tj.chemické složení rovnovážné směsi), ale nikoli již rychlost, jakou se k tomuto koncovému stavu dospěje. Katalyzátory a kinetika • Hodnota ΔG nevypovídá o kinetice chemické reakce. • Při studiu kinetiky chemické reakce je nezbytně nutné znát skutečný mechanismus, jakým daná reakce probíhá. • Mají-li molekuly reaktantů vstoupit do reakce, musí nejprve dojít k jejich účinné srážce • Přitom se musí překonat určitá počáteční energetická bariéra, kterou označujeme jako aktivační energii daného procesu G*. Hodnota G* je vždy kladná. Katalyzátory – mechanismus reakce • Existuje řada reakcí, které mají velmi příznivou hodnotu ΔG < 0, ale přesto prakticky neprobíhají, nebo je jejich rychlost velmi pomalá kvůli vysoké hodnotě aktivační energie. • V tomto případě se při uskutečnění reakce může uplatnit katalyzátor. • Za pomoci katalyzátoru se totiž reakce může uskutečnit náhradní cestou - jiným mechanismem - jehož aktivační energie je podstatně menší. • Postačí, aby do děje vstoupil reaktant, který na konci elementárního kroku reakce opět vystoupí v původní, nezměněné podobě či konfiguraci. • Takový reaktant se nazývá katalyzátor. A + B Æ C+ D Aktivační Gibbsova energie katalyzované a nekatalyzované reakce Katalyzátory – mechanismus reakce • Uskutečnění nekatalyzované reakce je spojeno s celkovou změnou Gibbsovy energie ΔG. • Průběhu reakce brání přítomnost vysoké energetické bariéry G*, oddělující počáteční stav od konečného. • Reakce proto probíhá jen velmi zvolna (anebo prakticky vůbec neprobíhá). • Látka K, kterou můžeme vnést do reakční směsi látek A a B je naproti tomu schopna např. reakcí: A + K Æ AK (aktivační energie G1*) (6) (7). AK + B Æ C + D + K (aktivační energie G2*) • Obě tyto reakce mají aktivační energie, jež splňují podmínky: (8) G1* << G* a zároveň G2* << G* Katalyzátory – vliv na průh reakce • Za přítomnosti katalyzátoru se může reakce uskutečnit tímto složitějším, avšak z hlediska aktivačních energií výhodnějším, a proto rychlejším dějem. • Celkové změny Gibbsovy energie při obou reakčních cestách, katalyzované i nekatalyzované, jsou stejné. • V souladu s požadavky termodynamiky nezávisejí tyto změny stavové veličiny na tom, jakou cestou byly uskutečněny. • Na druhé straně katalyzátor nijak neovlivní polohu chemické rovnováhy. Specifický katalyzátor • Při využití katalyzátoru na citlivých vrstvách senzorů má velký význam rozdělení katalyzátorů na specifické a nespecifické. • Specifický katalyzátor ovlivňuje rychlost zcela určité reakce, popř. několika reakcí přesně specifikovaného druhu. • Takový katalyzátor zvyšuje selektivitu senzoru při detekci určité látky. • Katalýza se dělí na homogenní a heterogenní. • Při homogenní katalýze jsou reaktany i katalyzátor složkami jediné fáze • Při heterogenní jsou ve fázích rozdílných. • V senzorové technice bez výjimky nastává případ druhý (interakce plynných složek s částečkami kovu na povrchu aktivní vrstvy). Role katalyzátoru na aktivní vrstvě a) roztrušovací efekt, b) změna polohy Fermiho meze Roztrušovací efekt • • • • • • V případě (a) je role katalyzátoru „chemická“. Dochází totiž k tomu, že kovový katalyzátor disociuje molekulu detekovaného plynu na menší fragmenty nebo jednotlivé atomy, které se mohou „roztrousit“ po povrchu aktivní vrstvy a případně reagovat s adsorbovanými atomy kyslíku. Reakcí s povrchově sorbovaným kyslíkem se, jak již víme, mění elektrický charakter rozhraní mezi jednotlivými zrny a tím i odpor senzoru. Stejně tak ovšem katalyzátor v tomto případě disociuje i molekulu kyslíku a je tedy zdrojem povrchově adsorbovaných atomů kyslíku nezbytných pro detekci. Katalyzátor tak napomáhá vlastnímu spalovacímu procesu, který probíhá na povrchu aktivní vrstvy mimo něj. Celý proces je dvoukrokový a zahrnuje jednak disociaci molekul na katalyzátoru a jednak difúzi tj. „roztroušení“ produktů disociace po povrchu aktivní vrstvy. Změna polohy Fermiho meze • • • • • V případě (b) se naproti tomu jedná o elektronickou interakci, kdy se molekula detekovaného redukujícího plynu naváže na katalyzátor, dodá do něj volné elektrony, a protože je kovový katalyzátor dobrým vodičem, dodá v dalším kroku katalyzátor elektrony do aktivní vrstvy. Tím dojde ke stejné změně elektrického charakteru rozhraní mezi jednotlivými zrny jako v předchozím případě. Stejně tak ovšem při navázání molekuly kyslíku dojde k odčerpání elektronů z katalyzátoru a tím i z aktivní vrstvy. To znamená, že rozhodující proces probíhá přímo na ostrůvcích katalyzátoru a je jednokrokový. Ostrůvky kovového katalyzátoru v tomto případě zprostředkovávají a usnadňují přenos náboje. Selektivní membrány • Významným problémem, který limituje v některých případech použití chemických senzorů vodivostního typu, je nízká selektivita při detekci různých tříd redukujících plynů. • Jednou z možností zvýšení selektivity je přidání vhodných dopantů a katalyzátorů do základního materiálu aktivní vrstvy. • Přidáním takových příměsí se zvýší chemická afinita systému k některé detekované složce nebo specifický katalyzátor sníží aktivační energii spalovací reakce určité složky. • Jinou možností zvýšení selektivity je použití filtru nebo membrány, které fyzikální nebo i chemickou cestou zachytí interferující molekuly a k aktivní vrstvě propustí pouze ty, které jsou určeny k detekci. Selektivní membrány • Filtr tvořený molekulovými síty- zeolity. • Zeolity jsou po chemické stránce hlinitokřemičitany, jejichž struktura je tvořena čtyřstěny SiO4 a AlO4. • Dva sousedící čtyřstěny mají vždy společný pouze jeden vrchol v podobě atomu kyslíku. • Krystaly hlinitokřemičitanů mají pravidelnou strukturu, ve které jsou póry (kanály) uniformního tvaru, procházející napříč celým krystalem. Mordenit – molekulové síto Zeolitové filtry • Selektivita zeolitového filtru má původ v efektech dvojího druhu: (i) fyzikálního, (ii) chemického. • Příspěvek fyzikálních efektů (i) vyplývá z toho, že šířka kanálů je srovnatelná s rozměry nejmenších molekul. • Molekuly mohou vyplnit kanál a jsou tedy zeolitem sorbovány, zatímco větší molekuly nikoli. • Takovým způsobem je možné z plynné směsi přicházející k detektoru přes vrstvu práškového hlinitokřemičitanu "vychytat" např. molekuly vodíku nebo vody, kdežto třeba molekula hexanu projde. • Mezi skeletem zeolitu a sorbovanou molekulou jsou van der Waalsovy interakce. Chemická interakce zeolitu • Za určitých podmínek však může vzniknout interakce silnější, která má již chemickou povahu (ii). • Přítomnost atomů Al ve skeletu vyvolá vznik negativně nabitých míst. • Na takto nabitá místa se budou přednostně sorbovat polární molekuly např. alkoholů a budou vázány pevněji než třeba nepolární uhlovodíky. • Čím více Al bude zeolit obsahovat, tím větší bude jeho schopnost zachytávat polární molekuly. • Zeolitový filtr tedy může do určité míry separovat molekuly jak podle velikosti, tak i podle jejich chemického chování. Využití zeolitových filtrů u senzorů • Obě možnosti se využívají při aplikacích v oblasti senzorů. • Zeolitová vrstva je někdy nanesena přímo na aktivní vrstvu senzoru, v jiných případech je plynná směs směřující k detektoru vedena přes zvláštní celu vyplněnou práškovým zeolitem. • Vzhledem k omezené sorbční kapacitě zeolitového filtru dojde po určité době k jeho nasycení zachytávanou složkou. • Pak se musí filtr regenerovat při teplotě 200 – 400°C (závisí na okolnostech). • To představuje hlavní nevýhodu použití zeolitových filtrů obecně: nemohou totiž pracovat kontinuálně po dlouhou dobu, ale naopak se musí dodržovat režim cyklicky proměnné teploty, kdy při nižší teplotě nastává sorbce interferující složky a při vyšší teplotě její desorbce, tzv. regenerace filtru. Membrány s katalytickým spalováním • Kromě selektivních membrán pouze zachytávajících interferující složky byly odzkoušeny také povrchové membrány, na kterých se tyto složky selektivně katalyticky spalují. • Základní výhodou membrán s katalytickým spalováním je jejich schopnost pracovat kontinuálně (na rozdíl od zeolitových filtrů se nemusí regenerovat). • Pro jeden senzor postačuje jediný topný člen. • Nevýhodou je menší flexibilita vlastností, protože parametry zeolitů lze měnit ve skutečně širokém rozmezí. Příklad senzoru využívajícího membránu s katalytickým spalováním • Příkladem je senzor, který má jako aktivní vrstvu cca 300 nm reaktivně naprášeného SnO2, následuje oddělovací "separační" vrstva Al2O3, který je při detekci inaktivní a na této separační vrstvě je opět reaktivně naprášen CuO. Senzor je zahříván na 350 °C • CuO je velmi účinný katalyzátor spalování ethanolu. • Proto připravený senzor dokáže dobře detekovat např. CO při současné přítomnosti ethanolových par.
Podobné dokumenty
9. SUPRAMOLEKULÁRNÍ STEREOCHEMIE
Pokud hovoříme o supramolekulární chemii jako o chemii slabých, nekovalentních interakcí mezi dvěma či více molekulami, pak útvary jako rotaxany, katenany nebo
molekulární uzly do supramolekulární ...
TERMOCHEMIE, TERMOCHEMICKÉ ZÁKONY
Nazýváme ji disociační energií vazby (nebo též vazebnou energií).
Např. energie, která se uvolní při vzniku vazby H –Cl je 432,6 kJ.mol-1, pokud bychom
chtěli tuto vazbu rozrušit, musíme dodat ener...
Některé aspekty hydrogenace rostlinných olejů
4. Ekonomika hydrogenace rostlinných olejů
– nutno propočítat podle konkrétních podmínek společnosti
– třeba vzít v úvahu ztrátu hmoty na vodu a plyny (15 až 35 %)
(transesterifikace naproti tomu p...
ZDE - JJ
2.1.Třída Learning..........................................................................................................................3
speciální keramické materiály - FMMI
Mezi klíčové materiály nových technologií a technických řešení patří tzv. „progresivní“ „pokročilá
keramika“, „advanced ceramisc“, „hich-tech ceramics“. Tato nová keramika se každopádně odlišuje
od...
AEEE-2008-7-3-440
lze íci, že se u nich projevuje nejv tší rozptyl
tepelné vodivosti, která je obecn nízká, ovšem
n které keramiky mají lepší vodivost než kovy
(nap . BeO, AlN). Z hlediska mechanických
vlastností se...
Dílčí cíle projektu a jejich plnění v roce 2006 (ÚJF AV ČR
● Použitý vzorek: 200 nm LiF vrstva na substrátu skelného uhlíku
Výsledky
● Změřená tloušťka LiF vrstvy: ~300 nm (při zanedbání drsnosti povrchu substrátu
a LiF vrstvy) je v dobrém souladu s předpo...