ORL číslo 4 - Otevřený Rozšalovávací List

O
tevřený R
L
ozšalovávací ist
kognitivně disonantní občasník, informační destilátor
číslo 4 říjen 2012
Naši chemici zasáhnou v Sýrii,
zmocní-li se tam
nějaký magor svinstva
Obsah čísla
Táňa Fischerová - O Prezidentství, duchovnosti a životě..............................................................2
Můj život skeptika a vědecký důkaz boha - docent Miloslav Král..................................................2
2012 a OSUD LIDSTVA: KONEC SVĚTA, NEBO REVOLUCE VĚDOMÍ? .............................................2
Noví disidenti se musí od nových komunistů ještě učit..............................................................11
Jakub Patočka: Konec českého pokusu o konzervativní revoluci.................................................12
Proč je ČR kolonie...................................................................................................................... 14
Křesťanství dnes potřebuje jurodivé, heretiky a protestanty......................................................17
Jak šlape česká veřejnost........................................................................................................... 19
Jak šlape vládní koalice.............................................................................................................. 20
Tajemství 11. září....................................................................................................................... 22
Rozzuřená doktorka Samková: Nečas a jeho šašci patří na pracák............................................25
PSÝCHÉ A KOSMOS.................................................................................................................... 26
ORL číslo 4
Táňa Fischerová - O
Prezidentství, duchovnosti a
životě
http://youtu.be/8UfOgFzqci0
Můj život skeptika a vědecký
důkaz boha - docent Miloslav
Král
http://youtu.be/UCn7tt-Q39s
2012 a OSUD LIDSTVA: KONEC
SVĚTA, NEBO REVOLUCE
VĚDOMÍ?
STANISLAV GROF
Od vydání knihy Jose Arguellese Mayský Faktor: Cesta
za Technologií posvátného (Arguelles 1987)
(http://konecsveta2012.cz/nazory-vedcu/josearguelles/) se pozvedla
pozornost laického publika
ke starému proroctví o konci
Mayského kalendáře
Dlouhého Počtu, který se
započal 11. srpna 3114
př.n.l., a skončí dne
21.prosince 2012. Na toto
datum se
zaměřilo mnoho článků,
knih, konferencí a filmů s
názvem 2012. Podobné
proroctví o konci velkého
cyklu lze nalézt u mnoha
dalších kulturních a
náboženských skupin, jako
jsou Hopiové, Navajové,
Cherokeeové, Apači,
Iroquoiská konfederace,
staří Egypťané, kabalisté, Esseneští, peruánští
stařešinové Q'ero, Subsaharský kmen Dogonů či
australští domorodci.
S několika výjimkami bylo Mayské proroctví o konci
kosmického cyklu pátého světa vyloženo jako skutečné
fyzické zničení lidstva a hmotného světa, v podobném
způsobu výkladu (nebo lépe nesprávného výkladu ) jako
"apokalypsa " podle křesťanských fundamentalistů.
Miliony amerických křesťanů věří, že v době, kdy dojde k
celosvětové destrukci, dosáhnou spasení a sjednocení s
Ježíšem. Lidé, kteří problém vidí tímto způsobem, si
nejsou vědomi skutečnosti, že původní a doslovný
význam pojmu apokalypsa (řecky Ἀποκάλυψις
Apokálypsis) není zničení, ale "zvedání závoje" nebo
"zjevení, odhalení." Jedná se o zveřejnění některých
tajemství dosud skrytých pro většinu lidstva, tajemství,
se kterými bylo seznámeno pouze několik málo
privilegovaných osob. Zdrojem nesprávného výkladu
tohoto slova je pravděpodobně výraz "apokálypsis
eschaton ", což doslova znamená" zjevení na konci
Aeonu, nebo věku. "
Cílem této konference je prozkoumat radikálně jiný,
optimističtější výklad mayského proroctví - výklad
týkající se konce světa, jak jsme jej dosud znali: světa,
kterému dominuje bezuzdné násilí a nenasytná
chtivost, egoistická hierarchie hodnot, zkorumpované
instituce a korporace, a nesmiřitelné konflikty mezi
náboženstvími. Místo předpovědi fyzického zničení
hmotného světa, může mayské proroctví odkazovat k
smrti a znovuzrození a vnitřní transformaci lidstva. S
cílem prozkoumat tuto myšlenku, musíme odpovědět
na dvě důležité otázky: první, jak dokázali starověcí
Mayové před dvěma tisíci lety předpovědět, jaké situaci
lidstvo musí čelit v 21. století? A za druhé, existují- li
nějaké náznaky, že moderní společnosti, konkrétně
průmyslová civilizace, je v současné době na pokraji
velké psychospirituální transformace? V rámci své
prezentace se pokusím tyto otázky vyřešit.
Mayské proroctví týkající
se zimního slunovratu
roku 2012 má důležité
astronomické rozměry.
Před více než 2000 lety
Mayové zformulovali
důkladnou a
propracovanou
galaktickou kosmologii.
Byli vynikající
pozorovatelé oblohy,
všimli si, že pozice zimního
slunovratu Slunce se
pomalu přesouvá směrem
k zarovnání s galaktickou
osou. Tento pohyb je
způsoben tzv. precesí kolísáním rotační osy
Země. Mayové došli k
závěru, že k velké změně kosmických rozměrů by došlo
strana 2
ORL číslo 4
v době tohoto příznivého solárně / galaktického
zarovnání. Toto je událost, která se stane pouze jednou
25.920 let, což je potřebná doba, za kterou ekvinoce
(bod rovnodennosti?) proběhne všemi dvanácti
znameními zvěrokruhu. C. G. Jung použil ve své knize
Aion a i v dalších spisech termín "platónský měsíc" pro
období, ve kterém bod jarní rovnodennosti projde
jedním souhvězdím siderického zodiaku (přibližně 2160
let) a termín "platónský rok" pro dokončení celého
zodiakálního cyklu. Východ slunce 21. prosince 2012 by
tak představoval nejen návrat světla do světa, jak se to
děje každý rok o slunovratu, ale také osvícení v
mnohem větším kosmickém měřítku.
Zatímco dobu ročního solárního návratu můžeme
astronomicky přesně vypočítat, z astrologického
hlediska by galaktické zarovnání nemělo být událostí
jednoho dne. Precese posouvá postavení
rovnodenností a slunovratů o jeden stupeň za 71,5
roků. Protože slunce je půl stupně široké, bude trvat v
prosincovému slunovratu 36 roků než překročí přes
galaktický rovník. Tranzity také nejsou z hlediska
astrologie momentální události, probíhají v křivkách
(tvaru zvonu -- parabolách?), a jejich vliv se postupně
zvyšuje a dosahuje maxima v době, kdy úhlový vztah je
přesný, a po dosažení vrcholu se zase postupně snižuje.
Vliv galaktického zarovnání by se tak měl prodloužit na
dobu několika desetiletí, a s ním spojené proměny
světa by měly být již v plném proudu. K tomuto
galaktickému zarovnání dochází pouze jednou za 26
000 let.
Astronomové z pre-klasické mayské kultury (tzv.
Izapská kultura) vymysleli kalendář dlouhého počtu,
skládajícího se ze ze třinácti baktunů, se zaměřením na
dobu, kdy by kosmické vyrovnání mělo maximalizoval tedy prosinec 2012. Kulturní dědictví starých Mayů
zahrnuje kamenné monumenty a vyřezávané glyfy
zobrazující proroctví týkající se tohoto slibného
uspořádání. Výše uvedené skutečnosti objasňují, proč
seznam přednášejících na této konferenci by měl
zahrnovat osobnosti, jako John Major Jenkins, který
strávil dvě desetiletí studiem mayských
archeologických záznamů, a snažil se pochopit jejich
původní význam, (Jenkins 1998, 2002)
http://hledani.gnosis9.net/view.php?
cisloclanku=2010030005, nebo pan Robert Sitler, který
strávil dlouhý čas se současnými Mayi a může nabídnout
hluboký vhled do jejich kultury (2006). Je také zřejmé,
že dokonalý astrolog a historik, jako je Richard Tarnas,
bude schopen přednést zásadní příspěvek k hlavnímu
tématu této konference (Tarnas 2006).
Moje vlastní oblast zájmu se v posledních padesáti
letech výzkumu zaměřovala na mimořádné stavy
vědomí nebo, více specificky, důležitou podkategorií
těchto stavů, pro kterou jsem razil termín holotropní.
Toto složené slovo znamená doslova "orientované na
celistvost " nebo "pohybující se ve směru celistvosti " (z
řeckého holos = celek a trepein = pohyb směrem, nebo
ve směru něčeho). Toto jsou stavy, které budoucí
šamani prožívají během jejich iniciační krize a které
později vyvolávají i u svých klientů. Starověké a
domorodých kultury využívají tyto stavy při rituálech a
léčení. Byly popsány mystiky všech věků a ve
starověkých mystériích iniciují smrt a znovuzrození.
Postupy vyvolávající tyto stavy byly vyvíjeny i u všech
velkých náboženství světa - hinduismu, buddhismu,
taoismu, islámu, judaismu a křesťanství (Grof 2000,
2006).
Toto vyžaduje určité vysvětlení proč a jak zkušenosti a
postřehy ze studia holotropních stavů vědomí mohou
vrhnout nové světlo na problém Mayského proroctví.
Rozhodujícím faktorem v tomto ohledu je, že výkonný
vědomí-rozšiřující postup ("technologie posvátného ")
hrál v mayské kultuře nedílnou a podstatnou roli. Máme
dostatek obrazových důkazů z mayských kamenných
stél, pomníků, soch a keramiky, že k tomuto účelu se
používal mexický kaktus peyotl (Lophophora williamsii),
lysohlávky (Psilocybe mexicana nebo coerulescens
známý jako Indy okox Xibalba nebo teonanácatl), a
kožní sekret z ropuchy Bufo marinus. Další rostlinné
materiály používané v pre-hispánské Střední Americe
byla semena svlačce (Ipomoea violacea), nazývaná
domorodci ololiuqui, šalvěj divotvorná (Salvia
divinatorum), také známá jako věštecká šalvěj, divoký
tabák (Nicotiana rustica), a balche (fermentovaný nápoj
vyrobený ze stromu longistylus Lonchocarpus a medu).
Výkonná a specificky mayská mysl-měnící technika bylo
masivní pouštění žilou (krvácení) vyvolané použitím
lancety vyrobené z trnů rejnoka, pazourku či obsidianu,
při propíchnutím jazyka, ušních lalůčků a genitálií
(Schele a Miller 1986, Grof 1994). Rituální pouštění
žilou otevřelo zkušenostní oblast, která by nebyla
běžně přístupná před okamžikem biologické smrti. Pro
zážitky vyvolané ztrátou krve a šokem, Mayové
používali symbol hada vidění, zření.. ??? Tento symbol
reprezentuje kontakt mezi každodenním světem
lidských bytostí a světem bohů a posvátných předků,
čekajících v jejich nadpřirozené říši. Lanceta byla
vnímána jako posvátný předmět s enormní silou,
personifikována ve formě Boha Perforátora
(prorážeče). Vzhledem k mimořádné důležitosti, jakou
strana 3
ORL číslo 4
měly tyto "posvátné technologie" v mayské kultuře, je
rozumné předpokládat, že jimi vyvolané vizionářské
prožitky mohou poskytoval inspiraci pro proroctví
týkající se roku 2012, a hrály hlavní roli v jeho vyslovení.
Je tedy zcela oprávněné se podívat na toto proroctví
skrze spektrum objevů moderního výzkumu vědomí,
zahrnující psychedelické látky a ostatní vědomírozšiřující procedury.
V holotropním stavu vědomí je možné získat hluboký
vhled, týkající se hlavního plánu vesmíru, navržený
kosmické inteligencí, tak udivujících rozměrů, že je to
daleko za hranicemi naší každodenní představivosti.
Jednotlivci, kteří zažili psychedelické stavy, včetně mě,
občas hlásili, že měli osvětlující vhled do tvůrčí
dynamiky Kosmu. Přesněji řečeno, psychedelický
průkopník Terrence McKenna popsal ve své předmluvě
ke knize Johna Majora Jenkinse "Mayská kosmogeneze
2012", že vhledy týkající se roku 2012 nabyl při
houbičkovém rituálu..
Jednotlivci, kteří měli takové osvětlující kosmické vize,
náhle porozuměli, že to, co se děje v materiálním světě,
je tvořeno archetypálními principy, bytostmi a
událostmi, které existují v dimenzích reality
nepřístupných našemu každodennímu vědomí. Také
viděli, že dynamika archetypálního světa systematicky
koreluje s pohyby planet, jejich úhlovými vztahy, a jejich
relativní pozicí ke stálicím. To vedlo k zcela novému
chápání astrologie, jejího původu, a prvotního významu.
Pochopili, že zdrojem astrologie byly vize fungování
kosmu ve velkém měřítku a ne zdlouhavé hromadění a
kupení jednotlivých pozorování korelací mezi událostmi
ve světě a nebeskými tělesy.
Richard Tarnas nashromáždil za dobu delší než třicet
let působivé a přesvědčivé důkazy systematické
korelace existující mezi archetypálním světem,
nebeskou dynamikou a psychologickými a historickými
procesy a představil vše ve své knize Cosmos a Psyché
(Tarnas 2006). Tarnasův astrologický výzkum se zaměřil
především na korelace s pohyby planet, ale existují
astrologické systémy, které věnují velkou pozornost
stálicím; zkušenosti v holotropních stavech mohou v
této záležitosti poskytnout stejně odhalující vhled.
Důležitým aspektem zkušeností v holotropních stavech
je to, že překračují úzký lineární čas a umožňují vidět
události ve vesmíru v kosmickém astronomickém
měřítku. Ve vší vznešenosti, časová stupnice jako
mayský kalendář dlouhého počtu, nebo velký či
Platónský Rok jsou velmi skromné v porovnání s
ostatními vizionářskými zkušenostmi, které nalézáme v
tantrické vědě, kde věk vesmíru činí miliardy let (číslo
podobné úsudku moderní kosmologie), nebo které jsou
popsány v hindské mytologii jako kalpas nebo Den
Brahmana, který také dosahuje miliard let. Vidění
starověkých mayských pozorovatelů tak mohla za
pomoci "technologií posvátného" snadno dosáhnout
mnoho staletí do budoucnosti.
Mayské proroctví o galaktickém vyrovnání není
omezeno na astronomická pozorování a astrologické
předpovědi, je úzce propojeno s mytologií, s tím, co CG
Jung nazývá archetypální oblastí kolektivního
nevědomí. Například mayští věštci označovali
prosincový slunovrat jako "kosmického otce" a Mléčnou
dráhu jako "kosmickou matku". Její centrum, kam
moderní astronomie umisťuje obří černou díru, Mayové
zřeli jako kreativní a destruktivní dělohu. Doba
galaktického zarovnání je tedy dobou kosmického
"hieros gamos", posvátného sňatku mezi kosmickou
Ženou a Mužem
V roce 2012, slunce docestuje na okraj mračna
kosmického prachu známého jako Velká temná trhlina,
která leží podél Mléčné dráhy a zdá se, že rozděluje
světlo do dvou cest. Mayové nazvali tuto trhlinu Xibalba
Be {Cesta do podsvětí) a pohlíželi na ni jako na místo
narození a smrti a smrti a znovuzrození. Bylo to pro ně
kanálem narození kosmické matky Creatrix, kde bude
slunce o prosincovém slunovratu 2012 znovuzrozeno.
Bylo také místem smrti, protože je branou do podsvětí,
země mrtvých a nenarozených. Tyto asociace určitě
nebyly produktem každodenních fantazií a představ
projektovaných na noční oblohu, ale výsledkem
konkrétní představy přímého propojení archetypálního
světa a světa nebeských těles a procesů.
Mayské proroctví má také důležité mytologické
propojené s příběhem o hrdinských dvojčatech
Hunahpu a Xbalanque, kterí byli pozváni mrtvými bohy,
aby navštívili podsvětí a hráli tam s nimi míčové hry.
Lord Xilbaba na ně naložil mnoho úkolů a zkoušek a
bratři jimi prošli, nakonec zemřeli abyli znovuzrozeni
jako Slunce a Měsíc (podle jiných interpretací jako
Slunce a Venuše. část příběhu, který se zdá v tomto
ohledu zvláště důležitá, je bitva dvojčat s ptačím
démonem Vucub-Caquix ("sedm-ara"), marnivým,
sobeckým a impulzivním vládcem, který předstírá, že je
Slunce a Měsíc soumraku světa - v přechodu mezi
bývalým a současným stvořením světa. Zdá se, že
reprezentuje archetyp ega, který je na konci c\klu
dominantní. Sedm Macaw má, zdá se, archetypální
strana 4
ORL číslo 4
paralelu v Novém zákonu, jako "Bestie", vládce konce
času, také známá jako Antikrist..
konsensuálně ověřená jinými lidmi, tak, jako je
materiální svět vnímán našimi smyslovými orgány.
Hunahpu a Xbalanque Sedm Ara porazí a zbaví ho zubů
(jeho nástroje násilí), bohatství a moci. Zároveň se jim
podaří vzkřísit jejich otce Hun hunapu, vládce, který
představuje komplexní nesobecké božské vědomí.
Stará se o všechny bytosti, dělá politická rozhodnutí s
ohledem na budoucí generace, neboli - jak říkají nativní
Američané - s ohledem na to, jak po cestě ovlivní 7
generací.
Archetypy jsou bezčasé esence, kosmické řídící
principy, které též mohou bát manifestovány v
mystických personifikacích nebo specifických božstvech
v různých kulturách. Postavy Mayské mythologie Hunaphu, Xbalque, jejich otec Hun Hunaphu, Sedm
Mackaw, Quetzacoatl (Kukulcan) a ostatní, jsou jako v
jiných kulturách ontologicky skuteční a mohou být
přímo vnímáni jednotlivci, kteří zakoušejí holotropní
stavy. Jak John Major Jenkins naznačil, Giorgio de
Santillana a Hertha von Dechend přispěli k porozumění
archetypů jiné důležité dimenze, která je relevantní pro
mayské proroctví . Ve své knize Hamletův Mlýn popsali
hluboké vazby existující mezi světem mýtů a
astrologickými procesy (de Santillana and Dechend
1969).
Výzkum holotropních stavů - psychedelické terapie,
holotropního dýchání, a práce s jednotlivci v
"psychospirituální krizi" - přispěl zásadně k chápání
mytologie. Mýty jsou běžně považovány za produkty
lidské fantazie a představivosti, na rozdíl od příběhů
moderní fikce spisovatelů a dramatiků. Nicméně, práce
CG Junga a Josepha Campbella přinesla radikálně nové
chápání mytologie. Podle těchto dvou klíčových
myslitelů mýty nejsou smyšlené příběhy o
dobrodružství imaginárních postav v neexistujících
zemích - tudíž produkty
lidské fantazie
jednotlivců. Mýty nejspíše
pocházejí z kolektivního
nevědomí lidstva a jsou
projevy prvotní
organizovanosti principu
psychiky a vesmíru, které
Jung nazývá archetypy
(Jung 1976)
Archetypy sami sebe
vyjadřují prostřednictvím
individuální psychiky a
jejích hlubších procesů,
ale nepocházejí z lidského
mozku a nejsou jeho
produkty. Jsou nadřazené
individuální psychice a
fungují jako její řídící
principy. V holotropních stavech je možno zakusit
archetypální svět přímo, stejně přesvědčivě a
autenticky, jako materiální svět, nebo dokonce více. Aby
Jungiáni rozlišili transpersonální zkušenosti zahrnující
archetypální postavy a domény od produktů
představivosti a fantazie jednotlivců, nazvali tuto
doménu IMAGINAL. Francouzský učenec, filozof a
mystik Henri Corbin, který nejprve používal termín
mundus imaginalis, byl inspirován studiem islámské
mystické literatury (Corbin 2000). Islámští teologové
nazývají tento imaginární svět, kde vše existující ve
smyslovém světě má svou obdobu, 'Alam mithal,' neboli
"osmé podnebí, " lišící se od " sedmi podnebí" v
regionech tradiční islámské geografie. Imaginární svět
má rozměry, rozsah, tvary a barvy, ale tyto nejsou
vnímatelné pro naše smysly tak, jako kdyby byli
vlastnostmi fyzických objektů. Každopádně tato sféra je
v každém ohledu plně ontologicky skutečná a
V roce 1947, po mnoha letech systematického studia
mytologií rozličných kultur, Joseph Campbell publikoval
svou zásadní knihu Hrdina tisíce tváří, která v
následujících dekádách
význačně ovlivnila výzkum a
vnímání látky v této
výzkumné oblasti (Campbell
1968). Rozborem širokého
spektra mýtů z různých
konců světa, Campbell zjistil,
že všechny obsahují variace
jediné univerzální
archetypální formule, kterou
nazval monomýtus. je to
příběh hrdiny - a't už ženy či
muže, který opouští domov,
nebo je vlivem vnějších
okolností silou separován.
Zažívá fantastická
dobrodružství, plní úkoly, a
to vše vyvrcholí
psychospirituální smrtí a
znovuzrozením, kdy se vrací
do své původní společnosti
radikálně transformován - jako osvícená či zbožštělá
bytost, léčitel, vizionář, velký duchovní učitel..
Základní motiv této hrdinské cesty mlůže být podle
Campbellovýh slov shrnut následovně: „Hrdina
podstupuje cestu z běžného světa do oblasti
nadpřirozených divů ; setkává se s neobyčejnými silami
a dosáhne rozhodujícího vítězství; hrdina se vrací z
tohoto záhadného dobrodružství s mocí poskytnout
spásu svým druhům.
Campbellův bystrý intelekt přesáhl prosté rozpoznání
univerzálnosti tohoto mýtu za čas a prostor. Jeho
zvídavost ho dovedla k otázce CO dělá tento mýtus
univerzálním. Proč se téma hrdinské cesty objevuje v
mýtech všech věků a zemí, ikdyž se liší v každém jiném
strana 5
ORL číslo 4
ohledu liší? Campbelova odpověď je jednoduchá a
neúprosně logická jako všechny brilantní vhledy:
monomýtus hrdinské cesty je projekcí transformativní
krize, kterou mohou zakusit všichni jedinci, když se
hluboký obsah nevědomé psýché vynoří do oblasti
vědomí. hrdinská cesta nepopisuje nic jiného, než
oblast zkušenosti, kterou jednotlivec musí procházet
během hluboké transformace. Příběh mayských
hrdinných dvojčat je klasickým příkladem Campbellovy
Cesty Hrdiny. Náleží k ohromné řadě archetypálních
motivů, které můžeme zakusit v holotropních stavech.
proudící energie uvrhla do opojného vířivého šílenství
kosmického víru tvoření a destrukce.
Ve středu tohoto monstrózního hurikánu prvotních sil
byly čtyři obří herkulovské postavy provádějící cosi, co
vypadalo jako elementární kosmický šavlový tanec. Měli
silně Mongolské rysy s vyčnívajícími lícními kostmi,
šikmé oči, a hladce oholené hlavy zdobené velkými
pletenými copy. Zběsile vířili v tanečním šílenství a
kývali velikými zbraněmi, které vypadaly jako obří kosy
nebo meče ve tvaru L. Všechny čtyři dohromady takto
tvořily rychle rotující svastiku.
Doufám, že předchozí diskuse adekvátně objasnila
první otázku, kterou jsem položil v úvodu své
prezentace: "Jak dokázali staří Mayové před dvěma
tisíci lety objevit cokoliv relevantního pro lidské
pokolení 21. století?" Téma Campbellovy Cesty Hrdiny
nám přineslo otázku druhou: Pokud mayské proroctví
nereferuje o konci světa a fyzické destrukce lidstva, ale
o hluboké kolektivní psychospirituální smrti a
znovuzrození srovnatelné s tím, co Campbell popsal v
individuálním měřítku, jsou zde určité náznaky, že
taková vnitřní transformace je možná, nebo dokonce už
v procesu.
Můj přístup k této otázce nemá základy pouze v
pozorování zkušeností tisíců jedinců v holotropických
stavech vědomí - psychedelické terapie, holotropního
dýchání a spontánní psychospirituální krize ("spirituální
pohotovost"), ale také na extenzivní osobní zkušenosti
s těmito stav. Rád bych zahájil tuto diskuzi popisem
zkušenostních úryvků z jednoho mého osobního
psychedelického sezení. Poskytlo mi hluboký vhled do
archetypu Apokalypsy, motivů, které se objevují
relativně zřídka při holotropních stavech, ale jsou
specificky související s tématem naší konference.
Asi v padesáté minutě sezení jsem začal cítit silnou
aktivaci dolních partií těla. Pánev mi vibrovala
enormním množstvím energie, která se uvolňovala v
extatických návalech. V jeden okamžik mne tato
Intuitivně jsem pochopil, že tato monumentální
archetypální scéna měla souvislost s počátkem procesu
tvorby a současně s konečnou fází duchovní cesty. V
kosmogenetickém procesu (v hnutí od prvotní jednoty
do světa plurality) ostří meče reprezentuje sílu, která
dělí a tříští jednotnou oblast kosmického vědomí a
tvůrčí energie do bezpočtu jednotlivých dílů. V
souvislosti se spirituální cestou reprezentují stav, kdy
hledačovo vědomí překračuje oddělenost a polaritu a
dosahuje stavu původní nerozlišitelné jednoty. Zdálo
se, že směr tohoto procesu souvisí s rotací ostří ve
směru a proti směru hodinových ručiček. Tento
archetypální motiv (projektován do hmotného světa),
zdá se, souvisí s růstem a vývojem (oplodněné vajíčko,
nebo semínko stávající se organismem) nebo destrukcí
forem (války, katastrofy, rozklad)
Pak se v mém prožitku otevřelo nepředstavitelné
panorama destruktivních scén. V těchto vizích se
objevovaly katastrofy jako vulkanické erupce,
zemětřesení, ničící meteority, lesní požáry, přílivové
vlny.. které se mísily s obrazy hořících měst, celých
bloků kolabujících výškových budov, masového umírání
a válečných hororů. V čele této vlny naprosté zkázy
stály čtyři archetypální podoby hrůzných jezdců, které
symbolizují konec světa. Pochopil jsem, že to byli 4
jezdci Apokalypsy (morová nákaza, válka, hladomor a
smrt). Pokračující vibrace a nárazy mé pánve se nyní
synchronizovaly s pohyby těchto ohromných jezdců na
koňském hřbetu a já se stal součástí tance, stal jsem s e
jedním z nich a možná všemi čtyřmi najednou,
opouštěje svou vlastní identitu.
strana 6
ORL číslo 4
Najednou došlo k rapidní změně scenérie a já měl vizi
jeskyně z Platónovy Republiky. V tomto díle Platón
popisuje skupinu lidí, kteří žili po celý svůj život
přikováni čelem k prázdné stěně. Sledovali stíny těch,
kteří procházeli u vchodu do jeskyně, v domnění, že vidí
realitu. Podle Platóna byly stíny tak kompaktní, nakolik
byli vězni schopni vnímat realitu. Osvícený filosof je
jako vězeň, který je osvobozen z tohoto klamu a
pochopí, že stíny na stěně jsou jen iluze, protože může
vnímat skutečnou formu reality, na rozdíl od vězňů
pozorujících pouhé stíny. Pak následovalo zásadní a
přesvědčivé pochopení, že hmotný svět každodenního
života se neskládá jen z "materiální výplně", ale je
tvořen kosmickým vědomím - nekonečně spletitým a
sofistikovaným uspořádáním zkušeností. Je to božská
hra, kterou Hindové nazývají Lila, vytvořena kosmickou
iluzí - májou.
Závěrečným a podstatným výjevem tohoto sezení byla
velkolepá divadelní scéna s přehlídkou zosobněných
univerzálních principů, archetypů. Kosmičtí herci v
komplexní souhře vytvořili iluzi fenomenálního světa.
Pozoroval jsem proměňující se postavy s mnoha
tvářemi, úrovněmi, rozměry, které průběžně měnily své
formy v extrémně složitém holografickém prolínání.
Zdálo se, že každá z nich představovala současně
podstatu své funkce a všechny konkrétní projevy
tohoto elementu v hmotném světě. Byla tam Mája,
tajemný éterický princip symbolizující svět iluzí, Anima,
ztělesňující věčnou Ženu, Mars, jako ztělesnění války a
agrese, Milenci, zastupující všechna sexuální dramata a
romance po celé věky, královská postava Panovníka;
odtažitý Poustevník, úskočný Šibal a mnoho dalších. Jak
přecházeli jevištěm, ukláněli se mým směrem, jako
kdyby očekávali uznání za hvězdný výkon v božské hře
vesmíru.
Tato zkušenost mne dovedla k hlubokému porozumění
významu archetypálních motivů Apokalypsy. Najednou
jsem to bviděl jako naprosto špatné dívat se na pouze
ve spojení s fyzickou destrukcí světa. Je zajisté možné,
že Apokalypsa bude v budoucnu manifestována na
planetární úrovni jako historická událost, potenciální
pro všechny archetypy. Je zde mnoho příkladů situací,
ve kterých archetypální motivy a energie prolomily
hranice, které obyčejně oddělují archetypální sféry od
materiálního světa a utváří historii. Obrovský asteroid,
který před 65mil lety zahubil dinosaury, války všech
dob, ukřižování Ježíše, středověké čarodějnické sabaty
a tance smrti, nacistické koncentrační tábory a Hirošima
-- to je jen pár tichých příkladů. Ale prvotní důležitost
archetypu apokalypsy je její funkce důležitého
orientačního bodu na spirituální cestě. Vstupuje do
vědomí hledače ve chvíli, kdy pozná iluzorní povahu
materiálního světa. Tak, jak Vesmír odhaluje svou
pravdivou podstatu jako virtuální realitu, jako
vesmírnou hru vědomí, tak hmotný svět je ničen v duši
jednotlivce. To může také znamenat "konec světa"
uváděný v Mayském proroctví.
Poznatky moderního výzkumu vědomí, které jsou
nejvíce relevantní pro správný výklad Mayského
proroctví, se vztahují k fenoménu mnohem běžnějšímu
v holotropních stavech, než prožitek Apokalypsy - je to
prožitek spirituální smrti a znovuzrození. Tato
zkušenost hrála klíčovou roli v rituálech a spirituální
historii lidstva - v šamanismu, rituálech přechodu,
starověkých mystériích smrti/znovuzrození a u velikých
světových náboženství (všimněte si křesťanského
konceptu "znovuzrození" a hindského "dvija" = podruhé
narozený člověk). Proces smrti a znovuzrození je
mnohoznačný archetyp, zjevný v mnoha vrstvách a v
různých oblastech, různými způsoby a cestami, ale v
sebezpytu a při terapiích se úzce vztahuje ke znovu-žití
a vědomému sjednocení se s pamětí biologické smrti.
Psychospirituální smrt a znovuzrození je jedním z
nejvýznamnějších témat terapeutické práce v
holotropních stavech. Když se časová regrese v procesu
hlubokého empirického sebepoznávání přenese za
úroveň vzpomínek z raného dětství a dosáhne úrovně
nevědomí, které obsahuje vzpomínky na porod,
setkáváme se s emocemi a fyzickými pocity mimořádné
intenzity, často překonávající cokoliv jsme předtím
považovali za lidsky možné. V tuto chvíli se v prožitky
stávají podivnou směsicí témat narození a smrti.
Zahrnují pocit zlého, život ohrožujícího, omezujícího,
zoufalého a rozhodujícího boje o osvobození sebe sama
a přežití.
Protože mezi sférou nevědomí a biologickou smrtí je
těsná spojitost, rozhodl jsem se pojmenovat tento stav
perinatální. Je to řecko latinská složenina, kde
předložka peri znamená "blízko" nebo "okolo" a kořen
natalis znamená "náležící k porodu". Toto slovo je
běžně užíváno v medicíně a popisuje různé biologické
procesy, které se vyskytují těsně před, během a
bezprostředně po porodu. Porodníci mluví například o
perinatálním krvácení, infekci nebo poškození mozku.
Každopádně tak, jak tradiční medicína popírá, že dítě
může vědomě prožívat porod a tvrdí, že tato událost se
nemůže zaznamenat do paměti, nikdo neslyšel o
perinatální zkušenosti. Použití výrazu perinatál v
souvislosti s vědomými reflexy vyjadřuje mé vlastní
poznatky a je zcela nové (Grof 1975, 2000)
Perinatální nevědomá oblast obsahuje vzpomínky,
které plod získal v sousledných stavech procesu
porodu, a obsahují všechny emoce a fyzické pocity,
které všechny tato stadia provázely. Tyto emoce
formují čtyři odlišná zkušenostní seskupení, z nichž
každé se váže k jednomu ze stádií porodního procesu.
Vytvořil jsem pro ně název Základní (Basic) Perinatální
Matrice (BPM I-IV). BPM I obsahuje vzpomínky
pokročilého prenatálního stadia těsně před počátkem
porodu. BPM-II se vztahuje k nástupu porodu, kdy se
děloha stahuje, ale děložní hrdlo ještě není otevřeno.
BPM-III reflektuje bitvu o narození, kdy se děložní hrdlo
strana 7
ORL číslo 4
rozšiřuje. A konečně BPM-IV obsahuje vzpomínky
vynoření se na svět, samotného narození.
Obsah těchto matric není omezen vzpomínkami plodu.
každá z nich také zajišťuje otevření ohromného pole do
nevědomé psychiky, které nyní nazveme
transpersonální. Toto zahrnuje zkušenostní
obeznámení se s ostatními lidmi, s ostatními životními
formami, rodové, rasové, kolektivní, fylogenické a
karmické vzpomínky, tělesné formy historického a
archetypálního a kolektivního nevědomí, které
obsahuje motivy podobných zkušenostních kvalit.
Vynoření těchto materiálů do vědomí utváří proces
psychospirituální smrti a má za následek hlubokou
vnitřní transformaci.
Některé z těchto vhledů, které zažili lidé v
holotropních stavech vědomí jsou přímo provázané se
současnou globální krizí a jejího vztahu k evoluci
vědomí. Ukazují, že v moderním světě jsme ztělesnili
mnoho esenciálních témat procesu smrti a
znovuzrození, kterým člověk zapojený do hluboké
osobní transformace musí čelit, a se kterými se musí
vnitřně vyrovnat. Stejné elementy, na které narážíme v
procesu psychologické smrti a znovuzrození v našich
vizionářských zkušenostech vytváří dnes naše "večerní
zprávy". To platí zejména s ohledem na jevy, které
charakterizují to, o čem jsem se zmínil v souvislosti se
třetím BPM (BPM-III) (Grof 2000)
Jak jsem již uvedl výše, tato matrice je spojená s tím
stadiem porodu, kdy děložní hrdlo je otevřeno a plod
zažívá obtížný průchod porodním kanálem. Toto
stádium je spojeno s vynořením temné strany lidské
osobnosti - vražedné násilí, enormní až deviantní
sexuální energie, fekální prvky a dokonce satanské
fantazie. Je jednoduché vidět projevy těchto aspektů
procesu smrti a znovuzrození v dnešním neklidném
světě.
Každopádně pozorujeme enormní impulzy agresivity v
mnoha válkách a revolucích rozpoutávajících se po
celém světě, rostoucí kriminalitu, terorismus a rasové
nepokoje. Stejně dramatické a do očí bijící je
nadlehčování sexuálních represí a osvobozování
sexuálního instinktu (zdravého i problematického).
Sexuální zkušenosti a chování nabírají bezprecedentní
formy (pozitivní i problematickou), manifestují se ve
zjevně sexuálních knihách, hrách, filmech,
zrovnoprávnění homosexuálů, v sexuální svobodě a
zkušenostech adolescentů, předmanželském sexu,
všeobecné promiskuitě, otevřených manželstvích, ve
vysoké míře rozvodovosti, v sadomasochistických
klubech a salónech a v mnoho dalším..
Projevy démonického elementu v moderním světě
rostou též. Renesance satanistického kultu a
čarodějnictví, popularita knih a hororových filmů s
okultní tématikou a zločiny se satanistickými motivy
potvrzují tento fakt. Terorismus fundamentalistických
fanatiků i skupin též nabírá satanistické rysy. A rozměr
fekální (týkající se vylučování stolice) je evidentní v
progresivním průmyslovém znečištění, hromadění
odpadu v globálním měřítku a rapidně se zhoršujících
hygienických podmínkách ve velkých městech.
Abstraktnější formou tohoto trendu je eskalující
korupce a degradace politických, vojenských,
ekonomických a náboženských institucí, nevyjímaje
americký prezidentský úřad.
Staří Mayové dokazovali hluboký zájem o smrt a proces
psychospirituální smrti a znovuzrození. Pozorovali tuto
skutečnost v astronomickém měřítku každý den,
pozorujíce západ a východ Slunce a každý rok během
prosincového slunovratu, když se Slunce znovu narodilo
a jeho světlo se navracelo do tohoto světa. Nejvyšší
oktávou tohoto solárního návratu bylo zarovnání
prosincového slunovratu s galaktickým centrem, což
viděli Mayové jako hieros gamos - Posvátný Sňatek mezi
Kosmickou Matkou a Kosmickým Otcem. Tato
fenomenální událost nastává pouze jednou za 26 000let
a ohlašuje nejvýznamnější znovuzrození kosmických
rozměrů, počínající nový světový cyklus (Jenkins 1989)
Většina Mayských rituálů a umění byla věnována
procesu smrti, od vstupu duše do podsvětí (řečeného
Xilalba) až k závěrečnému znovuzrození a zbožštění.
Mayská mytologie a pohřební techniky popisovaly smrt
jako cestu, jejíž úkol byl známý a její důležitá stadia byla
zobrazena na rakvích, stěnách, keramice, drahokamech
a ostatních objektech které doprovázely zesnulého
během jeho velké přeměny. Mayské pohřební nádoby z
Klasického období byly zdobeny obrazy znázorňujícími
znovuzrození mladých bohů z rozbitých lebek nebo
želvích krunýřů a mnoho sošek zobrazuje podobné
figury v procesu znovuzrození z květů leknínů.
Bohužel, z mayského klasického období se
nedochovaly žádné specifické eschatologické texty,
srovnatelné s Egyptskou či Tibetskou knihou mrtvých,
strana 8
ORL číslo 4
jelikož většina literárního dědictví byla pro budoucí
pokolení ztracena. Horkému a vlhkému klimatu
centrální Ameriky a pustošení španělských uchvatitelů
uniklo jen pár kodexů a papírových a kůrových
skládaček s bohatými a barevnými ilustracemi. Nicméně
v roce 1970 mayologové Lin Crocker a Michael Coe byli
schopni rozluštit skupinu pohřebních nádob
pomalovaných pravděpodobně stejným autorem ve
stylu Mayského kodexu. Kardiochirurg a archeolog
Francis Robicsek byl schopen shromáždit podstatné
důkazy pro svou teorii, že některé scény na nádobách
"keramického kodexu", umístěné ve správném pořadí,
vlastně reprezentují "Mayskou knihu mrtvých"
(Robicsek 1981).
Obrazy na nádobách, které Robicsek studoval,
zobrazují dobrodružství hrdinských dvojčat Hunaphu a
Ixbalanque a příběh jejich zkoušek v podsvětí a jejich
následnou smrt a znovuzrození. Reliéfy na stélách v
Izapě, které mají vztah k proroctví týkajícího se konce
světa, spojují galaktické zarovnání 21.prosince 2012 s
hrdinskou cestou dvojčat a zabití Sedm Macaw. Také
ukazují božskou podstatu Slunce v Mléčné dráze a jeho
znovuzrození na konci Věku. To naznačuje, že mayské
proroctví mělo znamenat psychospirituální smrt a
znovuzrození, spíše než materiální destrukci světa.
Poznatky z výzkumu o holotropních stavech vědomí
vrhly nové světlo na lidské sklony k nespoutanému
násilí a nenasytné chtivosti - což jsou dvě síly, které
pohání lidskou historii od pradávna a v současné době
ohrožují zachování života na této planetě. Výzkum
odhalil, že tyto dva "jedy" - jak jsou nazvány v tibetské
Vadžrajáně - mají mnohem hlubší kořeny, než současné
biologické a psychologické teorie předpokládají.
Biologie se svými koncepty jako "nahá opice" a
"trojjediný mozek" a "sobecký gen" (Morris 1967,
McLean 1973, Dawkins 1967) a psychoanalýza a
příbuzné školy se svým důrazem na základní instinkty
jako řídícími instinkty duše.
Hluboká motivace síly podtrhující tyto nebezpečné
znaky lidské podstaty mají původ v perinatálních a
transpersonálních stupních duše, v oblasti, kterou
mainstreamová psychologie ještě nezkoumala (Grof
2000). Zjištění, že kořeny lidského násilí a nenasytné
chtivosti sahají mnohem hlouběji, než mainstreamová
akademická věda vůbec kdy předpokládala, a že jejich
ložiska v duši jsou opravdu enormní, by bylo samo o
sobě velice pesimistické. Nicméně je to vybalancováno
vzrušujícím objevem nového terapeutického
mechanismu a transformačním potenciálem, který je
dostupný v holotropních stavech na perinatální a
transpersonální úrovni duše.
Během let jsme viděli hluboké emocionální a
psychosomatické uzdravování, zrovna tak jako radikální
osobnostní transformace u mnoha lidí, kteří byli
zapojeni do seriózního a systematického zkušenostního
sebepoznání a vnitřního hledání. Někteří z nich pod
dohledem při psychedelických sezeních, jiní se účastnili
workshopů a školení holotropního dýchání, nebo
různých jiných forem zážitkové psychoterapie a
sebepoznání. Podobné změny často nastaly u lidí
provozujících šamanské praktiky nebo jsou prostředníci
(mediátoři) s pravidelným spirituálním tréninkem. Též
jsme byli svědky hlubokých pozitivních změn u spousty
lidí, kterým se dostala adekvátní podpora během jejich
záchvatu spontánní psychospirituální krize ("spirituální
krize"). Thanatolog (thanatologie=z řeckého θάνατος,
thánatos:smrt) je věda o umírání a smrti.) Ken Ring
poukazuje na tuto skupinu transformačních zkušeností
jako na "Zkušenosti Omega" a zahrnuje do ní zážitky
blízké smrti i zkušenosti z únosem (mimozemšťanů)
(Ring 1984)
Jakmile se obsah perinatální úrovně nevědomí vynoří
do vědomí a je integrován, jedinci podstupují radikální
změnu osobnosti. Pocítí značný pokles agresivity a
stanou se klidní, spokojení sami se sebou a tolerantní k
ostatním. Zkušenost psychospirituální smrti a
znovuzrození a vědomé spojení s postnatálními či
prenatálními vzpomínkami redukuje iracionální zlobu a
popudy. Způsobuje posun priorit z minulosti a
budoucnosti do přítomného okamžiku a zvyšuje elán
(élan vital a joi de vivre- schopnost užívat čerpat
uspokojení z prostých okolností života, jako jsou
každodenní činnosti, jídlo, milování, příroda a hudba).
Dalším důležitým výsledkem tohoto procesu je vývoj
spirituality vesmírné a mystické povahy, spirituality,
která je - nikoliv jako dogmata hlavních náboženství velice autentická a přesvědčivá, protože je založená na
hluboké osobní zkušenosti.
Proces duchovního otevření a transformace se dále v
důsledku transpersonálních zkušeností typicky
prohlubuje, jako identifikace s ostatními lidmi a
skupinami lidí, zvířaty, rostlinami, dokonce i
neorganickými materiály, a procesy v přírodě. Jiné
zkušenosti poskytují vědomý přístup k událostem
dějících se v jiných zemích, kulturách i historických
obdobích, a dokonce k mytologickým oblastem a
archetypálním bytostem kolektivního nevědomí.
Zážitek kosmické jednoty a vlastního božství má za
následek zlepšení schopnosti sžít se s veškerým
tvorstvem a přináší smysl pro údiv, úctu, lásku, soucit a
vnitřní klid.
To, co začíná jako proces psychologického zkoumání
nevědomé psyché, vedené pro terapeutické účely nebo
osobní růst, automaticky se stává filosofickou otázkou
smyslu života a cestou spirituálního objevu. Lidé, kteří
se spojili s transpersonální oblastí vlastní duše, mají
tendence nově a uvědoměle přistupovat k existenci a
chovat úctu k veškerému životu. Jedním z
nejnápadnějších důsledků různých forem
transpersonálních prožitků je spontánní projev a rozvoj
hlubokých humanitárních a ekologických zájmů.
strana 9
ORL číslo 4
Odlišnosti mezi lidmi se zdají být zajímavé a
obohacující, spíše než znervózňující či ohrožující, ať už
se týkají pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, politického
nebo náboženského přesvědčení. Po této transformaci
se u těchto osob vyvíjí hluboký pocit, že jsou "obyvatelé
planety" , nejen občané konkrétní země nebo členové
určité rasové, sociální, ideologické, politické nebo
náboženské skupiny. Mají pocit, že je třeba se zapojit do
služeb pro nějaký společný cíl.. Tyto změny se podobají
těm, které se objevily u mnoha amerických astronautů,
kteří měli možnost vidět Zemi z vesmíru (viz dokument
Mickeyho Lemle Odvrácená strana měsíce - The Other
Side of the Moon)
Je zřejmé, že pro nás jako pro biologické organismy, se
stává nejvyšší prioritou čisté ovzduší, voda a půda. Před
touto zásadní nutností by neměly mít přednost žádné
jiné zájmy, jako ekonomický zisk, vojenské akce,
vědecký a technický pokrok, nebo ideologické a
náboženské přesvědčení. Nemůžeme porušovat naše
přirozené životní prostředí a ničit jiné druhy, aniž
bychom současně neničili sami sebe. Toto uvědomění je
založené na téměř buněčném vědomí, že hranice
vesmíru jsou konvenční, a že každý z nás je v konečném
důsledku totožný s celistvou sítí existence.
Ve výhledu skutečnosti, že všechno v přírodě se
opakuje v cyklech, a je založeno na principech
optimálních hodnot, homeostáze a udržitelnosti, nám
potom honba civilizace za neomezeným ekonomickým
růstem, vyčerpávání neobnovitelných zdrojů a
exponenciální nárůst životu nebezpečného
průmyslového znečištění připadá jako nebezpečné
šílenství. Převaha vápníku, železa, vitamínů, hormonů,
nebo dokonce vody není ve světě biologie lepší, než
nedostatek těchto prvků a sloučenin, a neomezený růst
je hlavní charakteristikou rakoviny.
Je zřejmé, že transformace spojená se zkušeností
psychospirituální smrti a znovuzrození by zvýšila naši
šanci na přežití, pokud by proběhla v dostatečně
velkém měřítku. Velký německý spisovatel a filosof
Johann Wolfgang Goethe si byl vědom významu
zkušenosti psychospirituální smrti a znovuzrození pro
kvalitu života a pocit sounáležitosti, když napsal ve své
básni Selige Sehnsucht: “Und so lang du das nicht hast,
dieses: ‘Stirb und werde!’ Bist du nur ein trüber Gast auf
der dunklen Erde.” (a dokud nezažiješ toto: 'zemři a
staň se', budeš pouze stínovým hostem na temné zemi.)
Holotropní stavy vědomí prožité v podpůrném
prostředí a pod zodpovědným vedením nám nabízejí
příležitost hluboké psychospirituální transformace ve
dvou různých stupních. Jedinec, který prožije smrt a
znovuzrození – obvykle v kontextu znovuprožití a
integrace traumatu biologického porodu – objeví svou
vlastní božskost, posvátnost veškerého stvoření a
jednotu s ostatními lidmi, přírodou a vesmírem. Hlubší
zkoumání transpersonálních sfér a obzvláště prožitá
zkušenost s archetypem apokalypsy pak radikálně
změní vnímání světa, ve kterém žijeme. Začneme
chápat, že to, co zažíváme jako hmotnou realitu, může
být tím, co indická učení nazývají Lila – božská hra,
vytvořená kosmickým vědomím.. Obě tyto formy
spirituální transformace mají zásadní pozitivní vliv na
hierarchii hodnot jedince a výše popsanou životní
strategii.
Různé metody vyvolávající holotropní stavy –
„technologie posvátného“ – byly integrální součástí
starobylých a domorodých kultur po tisíciletí (Grof
2000). Moderní lidstvo znovu objevilo léčebnou a
transformační moc těchto stavů v mnoha různých
kontextech. Popularita meditačních praktik velkých
východních spirituálních tradic a různých šamanských
technik roste, obzvláště pak mezi mladou generací.
Tomuto dění značně prospívá překládání a vydávání
duchovní literatury mnoha kultur, nahrávání jejich
posvátné hudby a dostupnost kompetentních učitelů.
Lokalizace a chemické určení aktivních látek u spousty
psychedelických rostlin, vývoj nových psychedelických
sloučenin a rostoucí znalost těchto substancí je
nápomocna vnitřní transformaci mnoha jedinců, kteří
tyto prostředky užívají uvědoměle a zodpovědně.
Používání psychedelických látek - nejsilnějšího
prostředku pro vyvolání holotropních stavů vědomí - je
vážně brzděno právními omezeními, špatnou a
zavádějící publicitou a potížemi při získávání čistých
účinných látek. Nicméně existují velmi účinné formy
zkušenostní psychoterapie, jako různé neo-reichianské
přístupy, primární terapie, terapie znovuprožití porodu
a holotropní dýchání, které mohou tyto stavy vyvolat i
bez použití chemických látek. Jejich rostoucí popularita
reprezentuje velice slibný trend.
Pokroky v moderní medicíně umožnily záchranu životů
u jedinců, kteří prošli život ohrožujícími nehodami a
nemocemi, a tím se zvýšila míra výskytu zkušenosti
blízké smrti (NDE). Díky rozvoji thanatologie, oboru
studujícího smrt a umírání, se nashromáždily a rozšířily
informace o těchto stavech, a těm, kteří přežili,
umožňují příznivou vnitřní transformaci (Ring 1982,
Ring a Valarino 1998). Jak ekonomická, ekologická a
politická globální krize eskaluje, roste strach a mizí
naděje na naplnění a spokojený život v mysli stovek
milionů lidí po celém světě. Výsledný emocionální
zmatek pak zřejmě plodí spontánní psychospirituální
krize („spirituální stavy nouze“) (Grof a Grof 1989, Grog
a Grof 1990). Jakmile tradiční psychiatři pochopí, že
tyto stavy mají mimořádný léčebný a transformační
potenciál – pokud budou řádně pochopeny – a
poskytnou tomuto procesu svoji podporu a vedení,
místo aby ho potlačovali sedativy, mohlo by to výrazně
přispět k vnitřní transformaci mnoha lidí.
strana 10
ORL číslo 4
Jak zdůraznil Gregg Braden, možný význam 2012 může
být podporován vědeckým pozorováním (Braden 2007).
Astrofyzikové dokázali, že jsme na začátku nového
cyklu elektromagnetických bouří (slunečních skvrn),
který vyvrcholí v r.2012 s intenzitou o 30-50% silnější
než v předchozích cyklech. Ačkoliv také solární
magnetické bouře jsou cyklické, nikdy k nim nedošlo v
posledních 26 000letech v době galaktického zarovnání
a s populací a technologiemi, které máme dnes. Je
proto nejisté, jaké důsledky budou mít tyto jevy pro
naši budoucnost.
Vědci také souhlasí s tím, že elektromagnetické pole
Země rapidně slábne a existují náznaky, že se
nacházíme v rané fázi obrácení magnetických pólů, ke
kterému by mohlo dojít v roce 2012. Historická analýza
ukazuje, že období a oblasti se slabým magnetickým
polem napomáhají přijímání nových myšlenek a změn.
Magnetické přepólování je v historii civilizací vzácné, ale
je běžné v historii Země; za posledních 4,5 milionů let k
němu došlo nejméně 14krát (jedno z nich odpovídá
náhlému vyhynutí mamutů). Nicméně k žádnému z nich
nedošlo v době, kdy měla planeta přes 6 miliard
obyvatel, velkou většinou závislých na technologiích
moderní komunikace – na televizi, rádiu, počítačích a
satelitech.
Nyní se můžeme vrátit k tématu naší konference a
tohoto pojednání – mayskému proroctví týkajícího se
roku 2012.Ať to již staří mayští vizionáři předpověděli,
nebo ne, evidentně se nacházíme v dramatickém
závodu s časem, který nemá v celé historii lidstva
obdoby. V sázce není nic menšího, než budoucnost
lidstva a života na této planetě. Mnoho lidí, se kterými
jsem pracoval, si myslí, že lidstvo je na kritické
křižovatce a čelí buď kolektivní zkáze, nebo evolučnímu
skoku ve vědomí, který má bezprecedentní povahu i
rozměry. Terence McKenna to řekl velmi výstižně:
„Historie hloupé opice je minulostí, tak či tak“
(McKenna 1992). Buď proděláme radikální transformaci
našeho druhu, nebo nemusíme přežít.
Konečný výsledek krize, které právě čelíme, je
nejednoznačný a nejistý; nabízí nám jak pesimistickou,
tak optimistickou interpretaci, přičemž každá z těchto
možností je podložená existujícími daty. Pokud budeme
pokračovat ve starých strategiích, které jsou ve svých
důsledcích evidentně extrémně destruktivní a
sebedestruktivní, je nepravděpodobné, že moderní
civilizace přežije. Nicméně pokud dostatečný počet lidí
projde procesem výše popsané hluboké vnitřní
transformace, můžeme dosáhnout stádia a úrovně
evoluce vědomí. Pak zasloužíme ten hrdý název, který
jsme dali našemu druhu: homo sapiens sapiens, A život
v novém světě,který bude jen málo podobný tomu
starému.
Noví disidenti se musí od
nových komunistů ještě učit
Pokud mezi námi žije milion „nových komunistů", kteří i
dnes sedí na podobných místech jako za starého
režimu, a pokud nás vedou podobně destruktivní
cestou jako jejich předchůdci, znamená to, že zbytek
populace buď tuto staronovou mentalitu umožňuje
vytvářet, nebo je její obětí. „Umožňovatelé" jsou ti,
kteří pro „nové komunisty" pracují na nejrůznějších
pozicích a usnadňují jim dosahovat úspěchu ve
zvoleném oboru. Může to být kdokoli od tajemníka či
poradce předního politika po marketingového
manažera nějakého kmotra nebo kmotříčka. Často se
vymlouvají na to, že kdyby tuhle práci nedělali oni,
udělá to místo nich někdo jiný.
„Umožňovatelé" jsou však také oběťmi, protože sami
musí trpět následky všech dlouhodobých
nespravedlností páchaných na společnosti jejich šéfy,
ovšem na rozdíl od těch nad sebou nemají stejné
společenské postavení ani nejsou tak dobře finančně
zajištěni.
Největšími oběťmi se tak stávají nevinní přihlížející,
kteří se starají o svou práci, studium, výchovu dětí nebo
jinak slouží společnosti coby poslušní občané a nikomu
nepůsobí žádné potíže.
Rostoucí menšina těchto obětí se přidává k aktivní
skupině disidentů. Je to různorodější seskupení, než
bývalo za komunistického režimu, a zahrnuje lidi všech
názorů, profesí a postavení, včetně těch, kdo začínali
jako komunisté či „noví komunisté", ale později
pochopili, jakého omylu se dopustili, a přešli na druhou
stranu. Všichni tak nějak cítí, že směřování země není v
pořádku a že je třeba k nápravě věcí co nejrychleji něco
podniknout.
Narůstající disidentské aktivity mohou mít formu
častého zapojování do protivládních, protikorupčních,
protikapitalistických či ekologických iniciativ, nebo
mohou mít náhodnější formu příležitostných účastí na
strana 11
ORL číslo 4
pouličních protestech. Anebo může jít o pouhé
přimknutí se k přátelům nebo přidávání nenávistných
komentářů na sociální sítě.
Tento aktivismus se ve všech podobách rychle šíří a
začíná být viditelnější. Stejná média, která udělala tak
málo pro to, aby se problémy země nedostaly až tam,
kde jsou dnes, v současnosti poskytují odporu proti
systému velký prostor. Kritizovat stávající režim v
médiích je nyní přijatelnější než ho bránit. Mnozí to
považují za předvěst zásadní změny.
Podstatnou otázkou zůstává, zda zvýšený aktivismus
skutečně k řešení problému přispívá. Jedna věc je
kritizovat a upozorňovat na nedostatky demokracie a
kapitalistického systému, ale něco zcela jiného je zvrátit
trend, který se rozvíjel po desetiletí.
Aby měl zvýšený aktivismus pozitivní účinek, musí být
koordinovaný a zaměřit se na společný cíl. Pokud hodlá
jedna skupina disidentů napravovat nerovnost
zvyšováním národního dluhu a využívat tyto peníze na
dotování určitých částí ekonomiky, může taková politika
sice dočasně ulehčit neutěšenou situaci některých
jedinců, ale zároveň podryje úsilí těch disidentů, kteří
vnímají neomezené půjčování jako největší hrozbu naší
společnosti.
Pokud chce jedna část disidentů vést zemi více směrem
k EU, budou tím křížit plány jiným, kteří vnímají větší
národní suverenitu jako ochranu proti stále se
integrující Evropě, jež se podle jejich názoru sama
rychle rozpadá, finančně i demokraticky.
Noví disidenti se neshodnou ani na tom, kdy změna
nastane. Někteří tvrdí, že stávající systém se musí
zhroutit, aby ke změně vůbec mohlo dojít, a doufají v
jeho kolaps a pracují na něm. Jiní se obávají toho, co by
zhroucení systému znamenalo, a raději by ho tedy za
každou cenu reformovali.
Právě kvůli nedostatečné koordinaci a nejasnému
společnému cíli noví disidenti dosahují pravého opaku,
než by chtěli. Přispívají k dalšímu rozkladu systému, aniž
by nabídli životaschopnou alternativu. V mnoha
případech jim to nevadí, protože si naivně myslí, že i oni
- stejně jako disidenti před rokem 1989 - zemi
převezmou, až vypukne další revoluce.
Mnohem pravděpodobnější však je, že vládu po kolapsu
současného zřízení opět převezmou „noví komunisté",
stejně jako to udělali po listopadu 1989. Jsou dobře
zorganizovaní, mají společný cíl a jsou připraveni udělat
cokoli, jen aby zachovali své stávající pozice. V tomto
ohledu se od nich dnešní noví disidenti mají co učit.
Jakub Patočka:
Konec českého
pokusu o
konzervativní
revoluci
Patří k obecným znalostem vědět, co to byl či stále ještě
je Americký sen. Málo se ale ví, že existoval – a v ústraní
posud existuje – také Československý sen. Byl to sen či
přesněji vize, že lze spojit v jeden ústrojný celek
demokracii a socialismus.
Bez tohoto vědomí nelze pochopit, proč byl pro nás i
mnohé ve světě tak důležitý Masaryk; právě v pokusech
o uskutečnění tohoto snu tkví velikost tak řečené První
republiky, bez povědomí o něm nelze pochopit
jedinečnost československého jara 1968. Jeho kořeny
jsou ovšem starší, pozorný čtenář je zaznamená už u
zakladatelů moderní české politické tradice, Havlíčka i
Palackého.
Zatímco jiné středoevropské národy se zabývaly svými
dynastiemi, imperiálními aspiracemi či alespoň
sentimenty, velkými vojevůdci a neznámými padlými,
Češi a do jejich orbitu vtažení Slováci hloubali nad
smyslem svých dějin. Nalezli ho díky Masarykovi v
pokusu o uskutečnění humanitní demokracie, která v
jeho pojetí nebyla právě ničím jiným nežli snahou
skloubit demokracii a socialismus.
Tragédie roku 1948 spočívá v tom, že právě ve chvíli,
kdy byla možnost československý sen uskutečnit takřka
na dohmat, neboť socialismus v tu chvíli chtěli úplně
všichni, zvítězila polovice národa, která byla
přesvědčena, že při nastolování socialismu musí nejprve
zničit demokracii.
O pravé nátuře komunistického hnutí nic nevypovídá
tolik jako fakt, že se mu za čtyřicet let vládnutí podařilo
dosáhnout toho, aby socialismus nechtěl u nás už skoro
nikdo. Komunisté nebyli výjimečně zdatní jen v potírání
svých vlastních cílů, ale i sebe sama: nikdo nepobil a
nevyhnal tolik komunistů jako sami komunisté. Když se
na konci 80. let jejich impérium, do nějž jsme patřili,
hroutilo, končili zahanbení a směšní jako vtipy, které se
o nich vyprávěly.
Období bezprostředně po roce 1989 bylo časem, kdy
pravice u nás měla velký díl pravdy, nejen v kritice
minulosti, ale také v popisu neudržitelné a
strana 12
ORL číslo 4
nespravedlivé společnosti, kterou komunisté po sobě
zanechali. Byla to doba, kdy se pravice těšila
pochopitelné a spontánní podpoře podstatné části
veřejnosti, přinejmenším v českých zemích: je možné
dokonce říci, že právě rozpaky Slovenska nad jasně
pravicovou inklinací české veřejnosti byly jedním z
nezanedbatelných důvodů, proč Československo
zaniklo.
Aniž bychom se chtěli uchylovat k laciným analogiím, po
dvaceti letech samostatné České republiky můžeme
říci, že v jednom základním ohledu se výkon české
pravice výkonu českých komunistů podobá: podařilo se
jí zdiskreditovat se způsobem, na jaký by kritika
odpůrců sama o sobě nikdy nestačila.
A tak jako se konec éry sovětského socialismu ohlašoval
nejapnými projevy představitelů režimu, při nichž jejich
posluchače zaléval pocit studu a trapnosti, ohlašuje se
dnes nadcházející konec kulturně-politické dominance
české pravice projevy, jimž se lidé smějí a za něž jim je
hanba, jako jsou poslední extempore ministryně kultury
Hanákové a ministerského předsedy Nečase.
Má neodolatelné kouzlo, že Petr Nečas se na sklonku
své politické dráhy nakonec s českými komunisty shodl i
věcně: v názorech na „dalajlámismus“ a nekonformní
kulturní protest ruských „výtržnic“. Za poznámku na
okraj zde stojí, že pilíře čínské propagandy o Tibetu
přebírají i některá rádoby progresivní levicová
prostředí, když papouškují argumenty o tom, že v
Tibetu před příchodem Číňanů vládl „feudální mnišský
režim“ a že „dalajláma je agentem CIA“.
Mluvit o starém Tibetu jako o mnišském režimu je
přesně tím typem plytké postmodernistické relativizace
jako ospravedlňování genocidy severoamerických
Indiánů válečnickými rysy některých jejich společností.
Pokud by někdo stál o to poučit se o podobě
každodennosti a míře svobody obyvatel starého Tibetu,
lze mu doporučit knihu Dávné budoucnosti
antropoložky Heleny Norberg-Hodge, která popisuje
život v Malém Tibetu, Ladakhu, před vpádem moderní
civilizace a během něj. Míru osobní svobody můžeme
členům této hierarchické tradiční společnosti jen tiše
závidět.
A pokusy znevažovat úsilí dalajlámy a Tibeťanů o
sebeurčení poukazováním na ten či onen typ vazeb se
Spojenými státy přehlíží fakt, že jakkoli Američané svou
zahraniční politikou napáchali a dosud páchají spoustu
otřesných křivd, velmi často na mnoha místech byli a
také dosud jsou spojenci místních hnutí za svobodu a
spravedlnost. Bylo to tak, když pomáhali disidentům v
sovětském bloku a je to tak i dnes v případě dalajlámy.
Že se Petr Nečas ocitl svým neodolatelně barbarským
termínem „dalajlámismus“, který jako katolík zřejmě
používá podle vzoru „papežismus“, v jednom houfu s
komunisty a Číňany, až ho musel vlastní ministr
zahraničích věcí okřiknout, jen v zářivých barvách
prosvěcuje míru zmatení a úpadku, který českou pravici
postihl. Ale také vypovídá o její mentální příbuznosti s
konzervativními autoritářskými režimy, v něž nakonec
zdegenerovaly i všechny režimy komunistické.
Při pohledu na každodenní provoz české politiky,
ekonomiky, médií nelze samozřejmě říci, že bychom
stáli na prahu systémové změny, který současný
společenský řád nahradí jiným, ale cosi podstatného
přece jen končí. S Petrem Nečasem a jeho vládou, která
čím dál více působí dojmem nevyléčitelně nemocného
pacienta, jemuž se den ode dne krátí dech, odejde
český pokus o konzervativní revoluci.
Konzervativní revoluce je konceptem amerických
reaganovců či britských thatcherovců, který u nás
propagoval Roman Joch a který je základním
ideologickým zázemím ODS či Klausova hradu. Jejím
charakteristickým rysem byla snaha nastolit společnost
spravovanou privilegovanou elitou, udržující si své
výsadní postavení silou peněz.
Právě takové vizi vyhovuje stát přiškrcený tak, že sotva
lapá po dechu, se sociální politikou nepřesahující meze
charity, setrvale snižovanými minimálními standardy
služeb od zdravotnictví, přes bydlení, vzdělávání,
kulturu, veřejnou dopravu až po penze, jež kontrastují s
okázalými nadstandardy pro privilegované.
Ke stěžejním rysům českého pokusu o konzervativní
revoluci patřila rovněž systematická bagatelizace
ekologické otázky či politiky lidských práv, pohrdání
některými znevýhodněnými menšinami (Romové,
cizinci, sociálně slabí), provázané vynucováním
nespravedlivých výsad pro menšiny jiné (katolíci,
antikomunisté), organizace společnosti dle potřeb
korporací, finančního kapitálu, pravicových politických
stran a jejich sponzorů, propletených navzájem
předivem více či méně kriminálních vazeb v systému
institucionalizované korupce.
Jednalo se o pokus vybudovat společnost svým duchem
nepokrytě antisociální a nedemokratickou: pravou
antitezi k československému snu. Pokud navazovala na
něco v českých dějinách, pak na druhou republiku a
monarchii; a ke koloritu doby patří, že se během
polistopadové éry tak zmnožily pokusy tyto temné
stránky naší minulosti revidovat.
Až skončí Nečasův režim a z Pražského hradu odejde
duchovní otec dnešního marasmu Václav Klaus, česká
strana 13
ORL číslo 4
pravice se ocitne v rozvalinách nikoli nepodobných
stavu, v němž se ocitli na počátku devadesátých let
komunisté. A i v našem zájmu je třeba jí přát, aby se
vzpamatovala dříve nežli oni.
Neboť při pohledu na tucty dnešních nešvarů člověka
často napadá, kde vlastně komunisté jsou zalezlí, když
by se konečně mohli hodit. Proč nenavrhují zrušení
exekutorů, vyvlastnění lichvářů, nápravy křivd, které
napáchali, radikální omezení heren, obnovu regulace
nájemného do stavu před počátkem deregulace a
radikální progresivní zdanění aspoň jako francouzští
socialisté? Proč nejsou schopní navázat na svůj program
z roku 1968? Protože se stali konformní součástí
nového systému. Jsou to takoví ochočení komunisté v
bačkůrkách, draci, ale papíroví. Kromě Jaromíra Štětiny
a Mladé fronty Dnes už se jich nikdo nebojí. A ani nemá
proč. V mnoha ohledech bohužel.
Mohou takovými být, protože česká pravice si počínala
tak otřesně, že dnešním komunistům, znormalizovaným
pohrobkům Brežněva a Husáka, umožnila nedělat
vůbec nic a jenom s rukama v klíně hledět na to, jak se k
nim přelévá podpora pravicí znechucených a
systematicky opomíjených dílců veřejnosti. A je hořkou
ironií, ale i vážnou hrozbou, že komunisté ve
skutečnosti nejsou naděje, vkládané do nich
deklasovanými lidmi, ochotni ani schopní
reprezentovat. Protože, ke komu se přelijí jejich hlasy,
zklamou-li i oni své voliče?
Příklad polistopadového vývoje komunistů potvrzuje
Ostrogorského tezi, že všechny politické strany jsou
přirozeně konzervativní. Pokud je k reformám a
sebekultivaci nepřinutí kvalita jejich konkurence,
ochotně setrvají ve svých stereotypech, byť by byly
sebeohavnější.
Odtud analogicky plyne, že další vývoj české pravice v
rozhodné míře ovlivní, jakou kvalitu bude mít vláda
demokratické levice, které vinou Nečasova
katastrofického vládnutí spadne moc do klína. Také
máte obavy? Může se totiž stát, že sice pominou
esteticky nejprotivnější rysy Nečasova režimu, duch
konzervativní revoluce vyvane, ale ve všech svých
podstatných rysech český systém předstírané
demokracie pojede dál po svých nynějších kolejích.
http://denikreferendum.cz/clanek/13940-konecceskeho-pokusu-o-konzervativni-revoluci
Proč je ČR kolonie
Ilona Švihlíková
Kolonie v minulosti sloužily jako prostor ovládaný
kolonizátorem, za nerovně nastavených vztahů (v
oblasti ekonomické, sociální, kulturní). Kolonie neměla
svou vlastní rozvojovou strategii, ale plnila úkoly, které
jí stanovilo centrum (dodavatel otrocké práce, např.). Z
hlediska dělby práce byla kolonie včleněna do výroby
kolonizátora a plnila v něm roli dodavatele surovin,
nebo jiné součásti výrobního procesu.
Její „zájmy“ tedy často vůbec nebyly definovány, její
politická „elita“ byla jen loutková a sledovala zájmy
úplně jiných aktérů než snad vlastního obyvatelstva.
Typický pro kolonii je rovněž nižší stupeň rozvoje, tedy
přejímání technologií, které mohou být při výrobě
aplikovány, ale nejsou dále rozvíjeny. Kolonizační
velmoc se chová nadřazeně a zavádí v kolonii podmínky,
které by si nikdy nedovolila použít na svém vlastním
území.
Jen hrubý pohled na výše uvedené znaky nám naznačí,
že kolonialismus není zdaleka minulostí a že platí (byť v
nových podmínkách) také pro ČR. Současný koloniální
systém je ovšem mnohem sofistikovanější v tom, že o
sobě tvrdí, že koloniální není (ne nadarmo se říká, že
největší lstí ďábla je, že neříká své jméno) a že aktéři
kolonizace jsou důmyslněji skryti a nelze je automaticky
ztotožňovat s národním státem.
ČR se jako kolonie do systému neoliberálního
kapitalismu začlenila v 90. letech. Pro toto její
včleňování je typická aplikace a přijetí
Washingtonského konsensu, který je velice lstivým
mechanismem, jak ze země kolonii udělat. Volný
obchod totiž vyhovuje vítězům – těm, kteří mají náskok.
To, že volný obchod automaticky nevede k blahobytu v
zemi ani k dohánění vyšší úrovně byl nucen přiznat i šéf
WTO Pascal Lamy.
Na rozdíl od jiných zemí, které se transformovaly za
jiných podmínek a se silným vlivem státu (země jako
Japonsko, Jižní Korea či Čína), česká „elita“ nikdy
neměla příliš mnoho představivosti ohledně toho, z
čeho bude země žít – a akceptovala mocenskou
nerovnováhu, kterou navíc svými kroky dále upevnila.
Nejprve nastoupila klišé typu „trh vše vyřeší“,
„zhasneme a majetek se sám nejefektivněji alokuje“ a
podobné zjednodušené výroky. Ty mohly být provedeny
z čiré hlouposti (učebnicová ekonomie, kde na vše stačí
namalovat jeden graf), nebo také z důvodu rychlého
vytvoření nové „elity“, která bude podporovat každé
další kroky neoliberální transformace proto, aby si
zachovala „získané“ postavení, bude tedy tvořit páteř
strana 14
ORL číslo 4
její budoucí moci. Dnes se nám projevuje v mocné
chobotnici kmotrů, které vysávají zbytky státu.
Jistě nemusíme souhlasit s tím, za jakých sociálních a
environmentálních podmínek se provádějí reformy v
Číně – jedno ji ale nelze upřít, a to je dlouhodobý
strategický výhled, který je pragmaticky korigován a
který nikdy nepočítal s tím, že by Čína zůstala v pozici
levného dodavatele hraček a textilu. Cílená změna
čínské ekonomické struktury, strategické uvažování
ohledně zabezpečení surovin a technologický vývoj – v
tom všem nás Čína vysoce předčila.
Boris Cvek se správně povšiml, že hlavní politické síly se
spíše koncentrují na otázku, jak rozdělit bohatství
(přičemž pravice tvrdí, že nic neredistribuuje, i když
pravý opak je pravdou), ale už se málo zajímají, z čeho
bude Česká republika žít.
V programovém prohlášení vlády k tomu mnoho
nenajdeme, snad mimo mouder typu, že hodnoty tvoří
podnikatelé (kteří se pravděpodobně pohybují ve
vzduchoprázdnu). Sociální demokracie zase problémy s
nezaměstnaností hodlá řešit dalším lákáním přímých
zahraničních investic.
Česká republika ze své slabé surovinové základny
nemůže sloužit jako dodavatel primárních komodit
(snad mimo dřeva a kaolínu), takže se do dělby práce
včlenila na pozici montáže se střední přidanou
hodnotou. Na konci 90. let to byla strategie Zemanovy
ČSSD, která čelila dvěma těžkým problémům: rozvoji
ekonomických bratrstev řízených ODS a rostoucí
nezaměstnanosti (spojené s recesí, kterou přivodila
Klausova transformace a její další balíčky). Rozhodla se
domácí mafiánskou ekonomickou moc vyvážit
zahraničním angažmá. Právě Zemanova vláda tedy
přichází s propracovaným systémem podpory exportu a
investic, včetně institucionálního zajištění. Pro pokles
nezaměstnanosti pak posloužily přímé zahraniční
investice montážního charakteru – tedy se střední
přidanou hodnotou.
Katastrofou české ekonomiky je, že zde neexistuje na
politické úrovni strategie, která by se odvážila toto
změnit. Už řadu let jsme svědky řečí o podpoře
vzdělanosti, vědy a výzkumu, což v realitě vyúsťuje v to,
že čeští učitelé jsou mizerně placení, ve třídách kvůli
úsporám bude opět téměř 40 dětí a budou dostávat
(pokud vůbec) učebnice staré dvacet let.
Řečeno jednoduše: politické elitě chybí VIZE rozvoje
země a to v kontextu současné krize Západu, která si
nutně vyžádá velmi razantní transformaci ve všech
oblastech. Místo toho se řídí heslem „každý den dobrý,
pojďme rozkrást to málo, co ještě zbylo“. A pozor,
současná vláda to dělá velmi inteligentně, tak, aby tyto
procesy, které, řečeno ministryní Hanákovou nastaví,
byly jen velmi obtížně odstranitelné, měly tedy
dlouhodobý dopad a zajistily „své věrné“ až do konce
života.
Ekonomická struktura České republiky je tedy
charakteristická silným vlivem zahraničních (často
nadnárodních) uskupení. Citujme z analýzy ČSÚ: „Váha
finančních a nefinančních firem pod zahraniční
kontrolou v české ekonomice stoupla během let 19952009 z méně než desetinových podílů na počátku
sledovaného období na 42,5% celkové produkce, na
47,7% v případě mezispotřeby a 30,6% hrubé přidané
hodnoty v ekonomice.“ Není překvapující, že největší
dominance firem pod zahraniční kontrolou je v sektoru
peněžnictví a pojišťovnictví, na druhém místě je
automobilový průmysl.
ČR, jak správně podotýkají také ekonomičtí experti
ČMKOS, vlastně slouží jako volná výrobní kapacita
především pro Německo. Německé firmy nemají žádný
zájem na tom, aby na tomto cokoliv měnilo –
technologicky náročnější výrobu si ponechají u sebe a
budou stanovovat horní limity pro ceny svých dceřiných
firem s případnými „motivačními“ výhružkami o
přesunu pobočky do Rumunska či Bulharska apod. Na
naší „konkurenceschopnosti“ se tedy nutně projevuje
to, že většina „českých“ firem není finalisty, tj. nejsou
schopni ovlivnit konečnou cenu. Česká „elita“ se „trápí“
rostoucími mzdovými náklady, či sociálním pojistným,
ale už ji příliš nezajímá, že důležitější než náklady je
právě ona přidaná hodnota. Opět se tak vracíme k
otázce: z čeho a jak bude ČR žít?
Zdá se, že část (nejen) politických představitelů si
doslova lebedí v tom, že ČR hraje pro Německo roli 17.
Bundesland (ovšem bez sociálních transferů – viz
asymetrie vztahů).
Navíc je zcela iluzorní se domnívat, že zahraniční
korporace investují v ČR, protože si nás obzvláště
oblíbily a propadly kouzlu hlubokého hlasu ministra
Kalouska. Důvod jejich investic se od roku 2006
projevuje na naší platební bilanci, konkrétně v bilanci
výnosů, jejíž vysoký deficit do záporných čísel dostává
celý běžný účet. Za minulý rok 2011 tvořil odliv
dividend více než 175 mld. Kč, bilance výnosů pak
celkově zaznamenala deficit téměř 272 mld. Kč. Běžný
účet skončil v deficitu přes 109 mld., a to navzdory
faktu, že ostatní tři bilance běžného účtu (zboží, služby,
běžné převody) byly v plusu. Ještě horší byl rok 2010,
kdy odliv dividend zaznamenal dokonce téměř 192 mld.
Kč. Odliv dividend navíc již od roku 2006 překračuje
sumy reinvestovaného zisku.
(Podrobný pohled může čtenář najít na stránkách ČNB
strana 15
ORL číslo 4
v sekci Běžný účet platební bilance ČR v teritoriálním
členění).
Nejde o žádnou akademickou debatu, protože minulý
rok se ČR „podařilo“ nemít běžný účet pokrytý
dostatečně přílivem na finančním účtu, což je rozhodně
ekonomicky znepokojivé. Vysoké deficity běžného účtu
vyjadřují strukturální nerovnováhu a mohou být jedním
ze signálu finanční krize (země jihovýchodní Asie), příp.
krize dluhové (Řecko, Španělsko). ČR se navíc
spoléháním na další a další příliv přímých zahraničních
investic dostává do pozice, která je politicky i
ekonomicky silně defenzivní:
Potřebuje další příliv, který ale po dozrání investic
nutně vyústí v další odliv výnosů ze země (a tak pořád
dokola).
Bude donucena „motivovat“ zahraniční korporace, aby
zisky neodváděly jinam, ale reinvestovaly je v ČR.
Zahraniční firmy si makroekonomických souvislostí
budou jistě dobře vědomy, takže mohou na (jakoukoliv)
vládu vyvíjet intenzivní tlak např. v podobě ještě nižších
daní (nejlépe žádných), ještě větších dotací na pracovní
místo atd. Již nyní je ČR v jejich područí více než by bylo
záhodno a tento faktor může ještě posílit. Nemluvě o
tom, že čistě ekonomicky vzato má každá země nějakou
míru absorpce investic (kolik jich dokáže produktivně
vstřebat, což souvisí jak s institucionálním prostředím,
tak s kvalifikací pracovní síly a dalšími vlivy). Pokud na
této míře absorpce země nepracuje, tak těžko může
existovat impuls k rozvíjení těchto investic.
Co se technologie týká, podíváme-li se na export, pak
HT výrobky tvoří za rok 2011 16,7%, přičemž ale
vykazují značnou dovozní závislost u těchto výrobků (tj.
nejsou zde až na výjimky vyráběny komplexně).
ČR až na řídké případy je v pozici příjemce technologií a
podfinancovaná a nevhodně státem řízená (nebo spíš
neřízená) podpora vědy a výzkumu neslibuje mnoho
šancí na zlepšení. Samostatnou kapitolou je pak
uzavřenost (inward – policy), která se projevuje nejen v
ignorování zahraničních zkušeností (ať již pozitivních či
negativních), ale také např. v setrvávání zastaralých
vědeckých paradigmat (lpění na detailním zkoumání
jednotlivostí – jen to je považováno za „vědu“,
ignorování systémových dopadů a dynamiky), což se
negativně odráží také ve výuce. ČR se tedy z hlediska
kritického myšlení nachází tak říkajíc mimo vývoj.
udat mnoho (vzývání ratingových agentur a ignorování
sociálních dopadů „reforem“, např.). Pravděpodobně
nejilustrativnější je pak podceňování domácí poptávky.
To se odehrává jednak slovně (Nečas, Kalousek,
Schwarzenberg a Drábek), ale také v praktické
hospodářské politice.
Doplňme i výňatek ze zprávy ČSÚ o národních účtech v
II. čtvrtletí roku 2012: „Výkonnost ekonomiky měřená
meziročním a mezičtvrtletním vývojem hrubého
domácího produktu se ve 2. čtvrtletí snížila především v
důsledku pokračujícího poklesu domácí poptávky, který
nárůst přebytku zahraničního obchodu nestačil
nahradit. S tímto problémem, který se postupně
prohlubuje, se ekonomika potýká již více než rok.“
Nejde jen o elementární neznalost národních účtů, v
čemž vládu vydatně podporují Hospodářské noviny (viz
články Zlámalové, která tvrdí „hospodářství sílí jen díky
vývozu. Ten tvoří u naší malé otevřené ekonomiky
osmdesát procent výkonu, takže platí: vývoz dobrý,
všechno dobré.“) Marně vysvětluje, píše a analyzuje
vynikající národohospodářka Růžena Vintrová. Marně
vysvětluje elementární rozdíl mezi poměrem a podílem,
mezi tím, že do HDP vstupuje čistý export, nikoliv pouze
sám export (který notabene sám zahrnuje často
importovanou mezispotřebu). Je to o to tristnější, že se
jedná o ekonomické základy, ze kterých jsou zkoušeni
studenti bakalářského studia.
Očividné pohrdání domácí poptávkou neznamená nic
jiného než přiznání, že tato vláda zhluboka kašle na své
občany, protože se stará o úplně jiné zájmy. Výroky
typu: „domácí poptávka není důležitá pro vývoj ČR“ o
Nečasově vládě vypovídají mnohem víc než její pouhé
totální ekonomické ignorantství.
Zastávání se zahraničních zájmů a neschopnost (a
neochota) definovat vlastní jsou rovněž typické pro
současnou vládnoucí elitu. Vzpomeňme na radar a jeho
vehementní prosazování ze strany Alexandra Vondry.
Uvědomme si, že ČR nemá žádnou zahraničněpolitickou
doktrínu, kterou by se konzistentně mohla řídit.
Zahraniční politika ČR je řízena obvykle zájmem
vybrané velmoci (klasicky volíme tu, která je na
mocenském odchodu). A té se ČR také plně podřizuje,
bez ohledu na domácí náklady, legitimitu, či budoucí
prospěch. Podléhání zahraničním vlivům je dobře
patrné např. v chaotické politice zavírání a otevírání
zahraničních zastupitelských úřadů.
Zajímavě k tomu psaly Literární noviny.
Zastupitelské úřady, které byly zrušeny: Kongo,
Venezuela, Keňa, Jemen, Kostarika, Bombaj (generální
konzulát).
Příkladů, jak Nečasově vládě (a nejen jí) záleží mnohem
více na zahraničních mocenských vlivech by bylo možno
Zastupitelské úřady, které budou otevřeny: Katar,
strana 16
ORL číslo 4
Senegal, Barma, Srí Lanka, Kolumbie
Čtenář si může sám zhodnotit, jestli tyto seznamy
reflektují zájmy ČR, nebo snad zájmy nějaké úplně jiné
země.
V neposlední řadě je pro kolonie typické, že kolonizátor
na jejím území zavádí dosti odlišné podmínky než ve
vlastní zemi. Takovéto chování je možné pozorovat u
řady nadnárodních korporací, např. ze zemí EU, které se
v ČR vůči zaměstnancům chovají způsobem, který by si
doma nikdy nemohli dovolit. Přesvědčila jsem se o tom i
na konferenci týkající se participace zaměstnanců
pořádané ČMKOS a ETUI, kde zahraniční zástupci
hovořili o právech zaměstnanců ve svých zemích
(Rakousko, Německo, Francie) a byli konfrontováni s
tím, jak se tento zaměstnavatel chová v ČR.
Pro zájemce není špatné zapříst interní hovor o tom,
jak se rozdělují zisky v „matce“ VW a jak je to u dcery
Škody Auto.
Co s tím? Je potřeba mít takovou politickou elitu, která
bude jednak vnímat změny světového systému (plně
chápat krizi a její dimenze) a nebude se bát zásadní
změny (Great Transition), které se stejně nevyhneme.
Jenže při pohledu nalevo či napravo se zdá, že být
kolonií může vlastně vyhovovat, protože zbavuje
alespoň částečně zodpovědnosti a nutnosti formulovat
vlastní vizi rozvoje. Jeden z problémů, který snad
zmíním v dalším článku je zbabělost, hloupost a přílišná
konzervativnost elit (bez ohledu na politické
směřování), která jim brání vybočit z dráhy, která je pro
ně vlastně pohodlná. Lepší je označit inovativní řešení
za „experiment“, nebo prostě za něco, co by potrestaly
finanční trhy. A je vystaráno.
Křesťanství dnes
potřebuje
jurodivé,
heretiky a
protestanty
Stačí jen letmý pohled na současné křesťanství v
západním světě a vnímavému pozorovateli je jasné, že
se ocitlo v jedné z nepropastnějších krizí za celou dobu
své existence. Projevem této krize je i masový úbytek
členů tradičních církví, kterého si všímá i sekulární tisk,
a který je leckdy povrchně bulvárně a nepřesně
hodnocen jako ústup víry a náboženství jako takových.
Příznakem krize je i růst fundamentalistických forem
křesťanství, které autentickou odpověď na potřeby
dnešního lidstva nenabízejí. Příznakem této krize je i
většinová neschopnost formulovat z křesťanských pozic
účinnou kritiku neoliberálního kapitalismu a jevů s ním
souvisejících (růst rasismu, xenofobie). Příznakem je
také podivně ospalá uzavřenost do vlastních
institučních mechanismů, neschopnost citlivě vnímat
okolní svět a na tomto základě reagovat. (Někdy tato
uzavřenost plodí děsivá monstra, jak je patrné na celé
„pedofilní krizi“ v katolické církvi.) V neposlední řadě
jsou tu dějinná pokušení moci a bohatství.
Zdá se, že kamenná církev, abych užil Paracelsova
oblíbeného výrazu, se snaží před nejistotou tohoto
věku opět obrnit: lhostejným mlčením k
nespravedlnostem v sociální oblasti, nereálnou
konzervací dogmatických i etických forem, které se z
povahy života, jak věděl kardinál Newman, musí vyvíjet
a paktováním se silami moci a peněz, před nimiž
Evangelium opakovaně varuje. Kamennou církví míním
mrtvý institucionalismus nikoli živé a organické tělo
Kristova společenství. Tento rozklad se ale nešíří jen po
horizontále, ale jeho čpavý pach stoupá i k nebesům. I
přes emoční afekty a patriarchálně devótní styl
mainstreamové spirituality soudobého křesťanství je v
krizi i obraz Boha (což ostatně nepřímo napsal i kardinál
Walter Kasper) – vztah k Bohu.
Stále častěji mi v nitru zní myšlenka, že my křesťané se
musíme do Boha znovu zamilovat! To ovšem
předpokládá odvahu hledat ho i na nevyšlapaných
cestách, připustit, že jeho obraz (vždy máme k dispozici
pouze obrazy božství!) může být dynamičtější,
dobrodružnější a živější. Hlavní osou takového obrazu
musí být Boží přátelství vůči celku života a odmítnutí
všech nekrofilních (ve Frommově smyslu) a sadistických
rozměrů jeho obrazu, které z tradice rovněž vyrůstají.
Na této cestě za novým obrazem Boha mohou být
inspirativní mystické a heterodoxní směry uvnitř
křesťanství i setkání s ostatními náboženskými
tradicemi.
A přece současně sleduji v souvislosti s křesťanstvím
zvláštní jev. V posledních několika měsících jsem měl
podvakrát možnost mluvit před spíše levicovým a
sekulárním publikem o vztahu křesťanství a sociálně
emancipačních projektů, a vždy jsem se setkal s velmi
přátelskými a zvídavými reakcemi. I zájem levicových
filosofů jako jsou Žižek, Badiou nebo Hauser o
křesťanství jakožto zdroj emancipačních a utopických
tendencí v evropské kultuře ukazuje, že křesťanství
stále podněcuje a přitahuje. Jakoby nekřesťané viděli v
křesťanství možnosti, které samotným křesťanům
namnoze unikají. Tyto zatím ještě nesmělé námluvy
sekulární levice a křesťanství jsou znamením naděje, že
i přes fatální chyby kamenné církve nemusí dojít k
oživění protináboženských vášní. Na tahu jsou ovšem
křesťané. Ztráta výsadního ideového postavení ve
společnosti je pro ně výzvou, na kterou mohou
strana 17
ORL číslo 4
reagovat smrtonosným regresem, anebo tvořivou
odpovědí inspirovanou z hlubiny živé víry. Druhá
varianta může prospět i nevěřícím.
sociální nauky nesouhlasit a svůj nesouhlas hlasitě
projevit. Prelátova prstenem ozdobená ruka není
jediným symbolem katolictví.
II.
Nekatolické, či chcete-li, protestantské církve v otázce
tzv. restitucí sehrávají také zvláštní roli. Tyto církve jsou
plodem reformace, která vznikla jako pokus o obnovu
katolické církve. Z hlediska dějin je vztah katolíků a
protestantů poznamenán vzájemnými křivdami a
krutostmi. V kontextu českých dějin si víc krvavých
zářezů může připsat církev římská. Je jistě sympatické,
že pod vlivem ekumenismu ztratili čeští evangelíci své
protikatolické afekty (např. nesmyslný odpor k symbolu
kříže, k mariánské úctě apod.) a že mladá generace
evangelíků nachází v bohaté liturgické a spirituální
tradici katolicismu inspiraci pro vlastní duchovní život.
Existuje zde však reálné nebezpečí, že protestantské
církve lapené z jedné strany ekumenickou zdvořilostí a z
druhé strany touhou po majetku ztratí vlastní identitu.
Je naprostým skandálem, že nikdo z vedoucích
představitelů těchto církví (kromě husitské biskupky
Šilerové) nereagoval na podivná prohlášení typu, že
navýšení peněz pro tyto církve je historickou
kompenzací za pobělohorské události. Jako kdyby
utrpení českých protestantů šlo vykoupit dvaceti
miliardami!
Když jsem si pročítal některé komentáře k případu
Pussy Riot, zaujal mě názor Martina C. Putny, že tyto
oduševnělé punkerky vlastně svérázně rozvíjejí ruskou
duchovní tradici jurodivých. Jurodivými byli označováni
ti, kteří výstředním jednáním vyjadřovali svou víru a
následovali Krista. Jurodiví neboli blázni pro Krista
představují spojení prorockého a svého druhu
šamanského prvku. Svými bláznivými kousky nezřídka
pranýřovali hříchy státní i církevní moci. A mnozí za to
byli po zásluze potrestáni. To se ostatně děje i zmíněné
feministické skupině.
Zpočátku mě na případu této trojice zajímal pouze
aspekt kritiky Putinova režimu, Pussy Riot ostatně
opakovaně zdůrazňovaly, že se nechtěly dotknout
sensibility pravoslavných věřících. Přesto jejich gesto
míří i do lůna církve. Není totiž pravda, že aliance oltáře
a trůnu je pouze věcí Putina. K této hře jsou zapotřebí
dva. A pravoslavná církev v Rusku opět podléhá svému
tradičnímu pokušení – posvěcení státní moci výměnou
za vliv a dobré bydlo. Skandální zkazky o luxusním
životě vysokého pravoslavného kléru a kněžských
službách za úplatu nenáležejí jen do bulváru – jsou
pohoršením v křesťanském smyslu slova. Ještě horší je
samotné posvěcování autoritativního režimu.
Zatímco ruská církev hřeší svojí podřízeností novému
carovi, katolická církev v naší zemi opět touží po moci, k
níž vede v našem systému cesta především
prostřednictvím majetku. Tvrzení, že se církvi z
dlouhodobé perspektivy tzv. navrácení majetku
nevyplatí, je možná pravdivé, ale o dlouhodobý
horizont zde vůbec neběží, ani o starost o církevní
provoz respektive ohledy vůči státu. Nabytí tak velkého
majetku znamená fakticky získání moci už brzy. Je
zbytečné dodávat, že tento transfer se má odehrát v
době, kdy naše země prochází křížovou cestou
neoliberálních experimentů a korupčních běsů.
Nejkřiklavější snad je ta naprostá nevyváženost: místo,
aby církev v duchu své velmi propracované, odvážné a
sympatické sociální nauky protestovala proti demontáži
sociálního státu, místo, aby se zastávala
„nepřizpůsobivých“ s vědomím, že i její Pán byl
nepřizpůsobivý ve všech ohledech, zajímá se církev
takřka výhradně o svůj majetek. Naštěstí vedle církve
kamenné existuje i církev živá. V poslední době se
zformovalo několik iniciativ, kterými vane profétický
duch: např. Za církev sociálnější, mezi jejíž hlavní
protagonisty patří i z DR známí Filip Outrata a Pavel
Čižinský. Rád bych vyjádřil svůj obdiv vůči těmto a
mnoha dalším katolíkům a katoličkám, kteří neváhají s
vrchností své církve v otázkách majetku i aplikace
Skutečným anti-hrdinou se mi v tomto kontextu jeví
Joel Ruml. Jeho mediální výstupy z poslední doby mě
hluboce rozčarovaly. Díky Bohu se ovšem v
protestantských církvích stále vyskytují i protestanti.
Miloš Rejchrt na rovinu řekl, že netuší, za co by jeho
církev měla dostat dvě miliardy, když už jí vše bylo
vráceno. Husitská biskupka Jana Šilerová v rozhovoru
pro Události a komentáře otevřeně bez ekumenických
zdvořilostí popsala špatnou historickou zkušenost
protestantů s katolickou církví. Bylo symptomatické, že
se odvolávala na Evangelium, když zpochybňovala
touhu církví po majetku, zatímco usměvavý Tomáš
Holub nechtěně asi prozradil víc, než chtěl, když řekl, že
základem pro práci duchovních je majetek, který jim byl
ukraden. Uf, myslel jsem, že základem pro činnost
duchovních je především Kristus.
Když už zmiňuji protestanty, kteří jsou hodni tohoto
jména, rád bych ještě zmínil dvě osobnosti v souvislosti
s jinými oblastmi nežli je navrácení majetku. Zatímco
převážná část církevních představitelů k zoufalé
každodenní situaci českých Romů víceméně mlčí, mezi
křesťany se v této oblasti výrazně angažuje evangelický
farář Mikuláš Vymětal, známý dříve především na poli
židovsko-křesťanských vztahů. A rád bych ještě zmínil
Jana Škroba, mladého básníka a šéfredaktora časopisu
Protestant, který založil pozoruhodnou facebookovou
iniciativu Křesťané na Prague Pride. Tato iniciativa
sdružuje křesťany, kteří odmítají homofobii a podporují
práva a integraci LGBT minority do společnosti i církví, a
chystají se připojit k průvodu hrdosti. Je zbytečné
dodávat, že tento statečný muž je terčem mediálních
útoků některých fundamentalistů, tak jako celá
strana 18
ORL číslo 4
iniciativa.
III.
Zmínil jsem jen namátkou několik lidí, jejichž přístupu si
hluboce vážím, a které za jejich odvahu obdivuji. Jistě
by bylo možné zmínit i mnohé další. Co všechny tyto
postoje spojuje je odvaha protestovat proti
nepravostem v církvi i ve světě na základě víry v živého
Krista. Křesťanství dnes nepotřebuje usazené a se vším
smířené křesťany, kteří kráčejí širokou cestou
společenského konformismu, respektive ty, kteří se ze
strachu před tekutým pískem světa uzavírají do svých
dogmaticko-morálních tvrzí, aby bez špetky soucitu a
porozumění soudili své bližní. Křesťanství dnes
potřebuje tvořivé a odvážné křesťany. Potřebuje
jurodivé, aby připomínali mocným a bohatým, že před
Boží tváří své hříchy neskryjí a vlažným, že následování
Krista někdy vyžaduje bláznivou odvahu; potřebuje
heretické nonkonformisty, aby odhalovali nové obrazy
Boží a tak zjevovali roztodivné cesty jeho věčně zelené
Moudrosti; potřebuje prorocké protestanty (ovšemže i
katolického vyznání), aby protestovali tam, kde je Boží
věc ohrožena, kde je zneužíváno Boží jméno, kde vládne
nespravedlnost, která je v rozporu s vůlí Spravedlivé/ho.
Pokud v sobě křesťanství probudí tvořivou odvahu
inspirovanou Duchem, může se stát opět znamením
Boží přítomnosti v tomto světě.
Adam Borzič
http://denikreferendum.cz/clanek/13764-krestanstvidnes-potrebuje-jurodive-heretiky-a-protestanty
Jak šlape česká veřejnost
Jeden Platonův dialog přirovnává Sokrata k honícímu
psovi, který nepustí stopu, což prý byla jeho velká
přednost. Minulý článek o jednom padlém kolaři-dopaři
ukázal klasickou mediální manipulaci a způsob jejího
provádění. I nepusťme stopu a pokračujme v našem
tázání, abychom neskončili jako nadávací a konspirační
weby všude kolem. Máme špinavou ponožku pachatele,
i běhejme pilně kolem a hledejme jeho příbytek pomocí
stále širšího okruhu otázek.
1. Začínající konspirátor: To mají ti novináři nařízené, že
ano?
Nemají. Známá a zkušená novinářka pracující v
regionální redakci oné lži-Mladé Fronty zmíněné minule
mi řekla, že se vzhledem ke svému psaní nikdy
nesetkala s přímou cenzurou. Jiná věc je, že mladí
novináři jsou často hloupí, nesmírně arogantní a navíc
mimořádně líní (její slova). Redakce nemají dost lidí a na
kvalitní žurnalistiku není čas, protože málo lidí musí
smolit hodně článků. Kvalitní, to jest staré a zkušené
redaktory už západní vlastníci dávno nařídili vyhodit.
Prostě a jednoduše byli příliš drazí, viz minulý článek o
vlastnické struktuře českých médií. Zisk je nadevše, u
nás se dosahuje relativně snadno. Díky společným
majitelům a společnému základu zpráv všechny noviny
přežvykují v podstatě totéž. A mladí elévové, pokud
dostanou od lobbistického píáru přímo zpracovaný
článek, neváhají. Hned ho šoupnou jedním klikem do
sítě se dvěma, nebo dokonce i se třemi malými
úpravami. Mají vyděláno a svědomí je už dávno netrápí.
Výsledkem je upadlá úroveň české žurnalistiky, ale
pochopitelně jsou i výjimky. Navenek to působí jako
spiknutí ďábelsky sehraných médií vedených
Bilderbergem nebo Siónskými mudrci. Ve skutečnosti je
to pouhé spolčení neschopných a ustrašených hlupců,
silou zvyku zvaných „novináři“. Ale lidi noviny pořád
kupují, také síla zvyku. Tak proč tu káru netáhnout dál.
Jinou práci bych stejně nesehnal a za rohem čeká sto
dalších absolventů mediálních fakult. Ti budou dělat
málem zadarmo, jen aby sehnali práci.
2. Pokročilý mudrc: To jsou lidé v Česku tak naivní, že to
čtou a věří tomu?
Jsou naivní a nejsou. Čech nevěří oficiálně ničemu,
proto za čas začne věřit všemu, co slyší na různý způsob
stejně, což znal už nějaký Dr. Paul Joseph Goebbels.
Zejména posledních deset let pilného a univerzálního
oblbování vypěstovalo u čtenářů pokřivený úsudek,
který nemá kritický a racionální základ. Díky novinám a
médiím, i těm veřejno-právním, pomalu končí doba
osvícenského rozumu v Česku. Do hlavy se valí „lidské
příběhy“ na způsob Novy, psi zapadlí do kanálů, leč
vysvobozeni. Nebo máte na výběr současnou verzi ČT
zpráv pod Dvořákem, to jest nepovedenou kompilaci
Wikipedie pro lid doplněnou nezbytnými Nováckými
psy v kanále, taktéž vysvobozenými. Nelze jinak. Při
rozkrádání státu občan nesmí myslet, ale smí pouze
něco cítit na způsob Pavlovova psa. Proto se krmí jeho
city a psychika, nikoliv kritické myšlení. I zde vzniká
začarovaný kruh: protože myšlení bolí, stačí náhražky a
pitomosti. Když se občas něco zajímavého objeví, lidi to
stejně nevnímají, protože už jsou duševně otupělí
pitomostmi. To mi říkali redaktoři přímo z Českého
rozhlasu a vidíme to na naší čtenosti za posledních pět
let. To i ono neroste. I vzniká začarovaný kruh blbosti
posilovaný z obou stran. Spinovací gauneři ve vedení
médií napojeni na politický a ekonomický lobbing tlačí
na slušné novináře, aby se věnovali zapadlým psům v
kanále. Pokud tito vzdorují, již oblblí posluchači a diváci
se na jejich pořady nedívají. Navíc pes v kanále se
ďábelsky rychle píše a točí, oproti pracné a kvalitní
žurnalistice. Pokles sledovanosti znamená další tlak na
daného redaktora, aby se přestal starat o pravdu. O to
pilněji, posílen odměnami, má pokračovat v
nastoupeném neostalinském mediálním kurzu. Opět to
vypadá jako spiknutí řízené Bilderbergem a již
zesnulými Sionskými mudrci, ale opět není. Ve
skutečnosti jde o pouhé spolčení neschopných a
ustrašených hlupců, silou otupění hnaných ke svému
mediálnímu jointu. Drogu tvoří lživý obraz světa, na
který jsou posluchači a diváci již dvacet let zvyklí. Proto
strana 19
ORL číslo 4
se ofrní a urazí, pokud by jim někdo tvrdil, že věci jsou
jinak. Oni přece dávají pozor a všechno berou s
rezervou. Vůbec netuší, že jimi vychvalovaná kritická
rezervovanost dnes tvoří základ mediálního klamu.
3. Naštvaný našinec: Když jste tak chytrý, proč proti
tomu něco neděláte?
Jistě, je to naše vina, víme. A my se speciálně kajeme se
zato, že máme web teprve od roku 2003 s historickou
příponou „com“. Jsme ti aktivisté, kterým se nadává v
našich diskuzích, protože jinde už nadávat nelze. A
máme to blbé, protože všichni chodíme do práce a
děláme občanskou práci ve volném čase. A lidé nás
odměňují přesně podle našich výkonů, viz výkazy
našeho sdružení. Druhá parta dělá politiku na golfovém
hřišti, které si zadarmo postavili za EU-fondy. A za
stejné ukradené fondy spouští proti nezávislým
aktivistům dehonestační kampaň, kdykoliv je třeba.
Dokonce si zaplatí na špinavou práci i ty „lepší“
novináře. Mentalita našince je děsná v tom, že vytváří
další začarovaný kruh. Psal jsem o tom v nejednom
starším článku. Klikněte si na umlaufoviny a porno,
popřípadě na ještě starší flák o zájmech a idealismu.
Poslední článek dnes opravdu stojí za čtení, i když tehdy
se týkal ekologických aktivistů (pozor, nikoliv
Bursíkových zelených). Jeho klíčovou část bych rád
citoval v pozměněné podobě. Milí kritikové a
příležitostní čtenáři našich aktivit! Zatím nejsme
schopni změnit vaše smýšlení, protože nám v tom nijak
nepomáháte. Díky obecné nečinnosti a hlouposti (viz
bod 1, 2 a 3) došlo k tomu, že se oddělila v myslích lidí
sféra nezištné aktivity hájící obecně dobrou věc a
politika jako brutální hra privátních zájmů. Pak se nás
hrnou ony citované nároky: musíte se tomu plně
věnovat, ale zadarmo, bez naší pomoci, bez míchání se
do "špinavé" politiky atd. A na druhé straně blahovolně
tolerujete veřejnou lež, zlodějny a cokoliv jiného,
špatného. Inu, „oni“ to svinstvo přece mohou dělat.
Vždyť je to jejich svaté politické poslání, k němuž jsme
je pověřili našimi volebními hlasy a naší faktickou
nečinností. To je hloupý, až blbý postoj. Až bude stát
rozkradený, pozdě bycha honit.
4. Slovo rozumného: Co dělat? (Lenin, 1902)
Musíme ve spolupráci s aktivisty všeho druhu, včetně
odborářů a dalších připravit main-streamový web, který
začne cíleně prosazovat ucelenější obraz světa, politiky
a smyslu života. Jinak to udělají oligarchové jako Babiš,
Komárek a další. Nebo to již dělají různí krajští kmotři,
kteří rozkradli EU-fondy a nyní potřebují politické krytí
přes hlasy voličů, aby je předčasně nezavřeli. Tito lidé už
dnes na webu nenápadně podporují kde co, hlavně
pravicového. Nebo si skupují vliv ve větších, tzv.
„nezávislých“ webech. Ty už dávno nejsou nezávislé,
protože musí platit stabilní náklady na provoz. Na webu
už dávno běží skrytý třídní boj, zájmy jsou nemilosrdné,
bohužel. Doživotí ve vile na Kanárech nebo deset let v
českém kriminále, to nutí k činnosti. Lepší je mít tu
nakradenou vilu a být zde považovaný za příklad
občanské ctnosti. Není snadné zůstat na webu nezávislý
a nejde to bez aktivní občanské podpory. Navíc už
dávno nejde o pravici nebo levici, ale o obranu státu a
základních lidských hodnot. V těch se lidé musí nějak
poznat a musí si je sami chránit. Proto máme ještě
pořád demokracii, i když skomírající. Občané si mohou
svá práva na svobodný a nezávislý úsudek chránit tím,
že se aktivně zapojí do tvorby obsahu webu nebo tím,
že aktivistům všeho druhu pomohou finančně či jinak
(právníci, korektoři, sekretářky, redakční pracovníci,
překladatelé, fotografové, karikaturisté atd.). Existuje
ohromný rozdíl mezi aktivistickou základnou v USA
nebo v západní Evropě a u nás. Jejich lidé mají podporu,
i když nedostatečnou. My jsme stále ještě považováni
za jakési blázny, kteří roupama neví, co dělat. Jako
nějací chartisté po roce 1977.
http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_syst
em/index.php?clanek=929
Jak šlape vládní koalice
Opřeme se do pedálů a pokračujme v cestě nikam.
Nejprve jsme psali, jak došlapal Lance Armstrong, poté
se do pedálů opřel za prachy český piár, načež začala
šlapat česká veřejnost, potažmo se dal do cíleného
politického pohybu i Katolický týdeník. Nyní se
podívejme, kdo šlapáním vlní vodu ve vládnoucí koalici a
proč.
Z hlediska racionálně uvažujícího filosofa představuje
česká politika neuvěřitelně jednoduchou věc na
pochopení. Podívejte se na článek o máslu a chlebu, kde
se v únoru předpovídal nástup Miloše Zemana na
prezidentského kandidáta. Oficiální noviny tehdy ani
nevěděly, jestli je důchodce na Vysočině vůbec naživu.
Stačilo sledovat stopu rozkradených peněz a vitálních
zájmů s nimi spojených. Tak jednoduchá je česká
vládnoucí scéna. Ideje nejsou nikde, přinejmenším od
doby, kdy v politice jde o rozkradení státu formou té či
oné socialistické prebendy, pravicové privatizace či tzv.
reformy. A ve veřejném korytě je krmiva mnohem méně
než dříve, boj přituhuje. Je-li už nakradeno, musí se
hlídat, aby to dále sypalo a trvalo. Aby to trvalo a
pokračovalo, nesmí se vyšetřovat ti správní lidé, aby je
nedej bože nezavřeli. Naopak platí, že ostatní již
nechráněné kmotry je třeba vyšetřovat a dát aspoň do
vazby, aby ubylo negativních hlasů ve Sněmovně. A nyní
k současnému dění určujícímu chod zajímavých
politických témat. Logika je stejná, bohužel. Budeme
sledovat tok nakradených peněz a hru na ně
napojených zájmů.
strana 20
ORL číslo 4
Budou schváleny církevní restituce?
Viděno z hlediska zlodějen, tak nebudou. Důvod je
naprosto jednoduchý. Koaliční veverky, modré straky a
topani rozkradli stát a zachrání je jedině vlastenectví.
Čím větší zloděj, tím víc nyní křičí proti církevním
restitucím a proti vyššímu DPH. Noví vlastenci aneb
staří poslanci doufají, že se zapomene na jejich
eskapády kolem miliardových tunelů. Navíc musí
stihnout tzv. kalendář reforem, čili rozkrást veřejnoprávní vlastnictví nás všech. Zbývají důchody, ale to je
právně už hotovo, zbývá nasypat do soukromých fondů
první miliardy z našich daní, což je po schváleném
zákoně pouhý technický detail, pokud se nějací
pojištěnci přihlásí. Dále přijde na řadu zdravotnictví,
které je už téměř rozkradeno, ale není to vidět, a
nakonec školství. Tam prolomíme hranici privatizace
zápisným za semestr, stejně jako jsme úspěšně zahájili
skrytou privatizaci zdravotnictví nenápadným
regulačním poplatkem. Žhavě diskutovaný církevní
majetek je ideální kouřová clona, za níž se mohou dít
vytoužené věci, o nichž nikdo z oficiálního píáru
nemluví. Například noviny nekomentují fakt, že
slovenský Fico po vzoru maďarského Orbána chystá
zestátnění zdravotnictví v jedné pojišťovně, protože
tam i tam je už vybíleno.
Druhý protirestituční důvod je putinovské prozření
Václava Klause. Na Sněžku si s panem kardinálem sice
zašel, ale to už je dávno. Tady je potřeba začít od lesa,
čili od dávno nakradených peněz. V nedávném úvodníku
jsem psal, že vláda klasických kmotrů se mění na
umírněné samoděržaví rusofilních oligarchů, ovšemže
pod patronátem našich pravicových stran a
pochopitelně i kmotrovské části socdem (sloupek z 18.
8. 2012). Pak bude legální naprosto vše z dosavadních
problematických zlodějen. Ty jsou papírově zlodějnami
proto, že například nemocnice a jiný majetek má stále
veřejno-právní status. Jeho rozkradení je tedy nyní stále
ještě trestný čin. Ale neberte to, když je to skoro
zadarmo, to jest, proti podpisu toho či onoho zákona.
Stačí pár koupených poslanců ve Sněmovně a na krajích
a z trestného činu se stane neoliberální podnikání s
našimi životy. To už jde i dnes, viz tato studie našeho
webu o partajním a lobbistickém podnikání se státním
rozpočtem (prosinec 2009). Stát se stane privátním
majetkem, který bude požehnán nadšenými církvemi a
českým pravicovým parlamentem. Posvátný privátní
majetek pak bude nekompromisně chráněn
pacifikovanou policií a justicí. Ta nyní majetek nás všech
příliš nechrání, protože nechce nebo už ani nemůže.
Řečeno s Hegelovou dialektikou pána a raba, my
budeme mít dluhy a otrockou práci, jiní zase peníze a
moc. Pak ovšem nelze trpět žádnou ekonomicky
nezávislou skupinu ve státě, která by nešlapala v
oligarchickém tandemu. A u církví, nyní sice spořádaně
pravicových a toužících po majetku, jeden nikdy neví.
Dostanou půdu, peníze a co pak? Co když dostanou
biblický rozum přikazující chránit cizince, vdovu a
sirotka? A navíc budou finančně nezávislé, alespoň na
chvíli. Lépe je nechat církve v ruském samoděržaví, kde
popové krouží kolem trůnu, aby dostali potřebné
živobytí, finance a jiné mocenské výhody. Klaus opět ví,
co dělá, nadarmo není jediným českým politikem. Navíc
je lépe církevní majetky rozkrást skrze pravo-levicovou
oposmlouvu, jako tomu dosud vždy po listopadu 1989
bylo, a vinou lidové vůle nejspíše i bude. Církevní
majetky dané do oposmluvně-partajně-národní správy
typu Pozemkového fondu sice nehodí tolik jako
privatizace důchodů, nemocenského a školství, ale v
nouzi pes i mouchy lapá. Takže z hlediska logiky jednání
určeného nakradenými penězi je jasné, že restituce asi
nebudou. Pokud se ovšem nezmáčknou či nekoupí
někteří poslanci, aby hlasovali jinak. Peníze umí dělat
parlamentní divy.
Půjdeme do nově se tvořící Evropy zdola?
Bohužel, to také nejde. Zůstaneme jen u evropského
bankovního diktátu, protože ani jedna z našich velkých
bank už nám nepatří. Další důvod je opět korupčního
charakteru. Nakradené peníze opustily Švýcarko, které
začalo bojovat proti praní špinavých peněz z Východu.
Důvodem jsou opět peníze, méně špinavé. Švýcaři bojují
politickou bitvu o to, aby sousední státy jako Německo
a Francie legálně (tj. jako státní úřady) nekupovaly od
švýcarských bankovních úředníků ona slavná CD s
bankovními konty daňových úniků. Svou legalitu musí
švýcarské banky dokázat tím, že se u nich nebudou prát
opravdu špinavé peníze typu českého MUS nebo IZIPu.
Nakradené české prachy tedy s lítostí opustily tuto
hornatou zemi. Je sice tak poctivá, jak je pro krytí
zlodějen třeba, ale nyní bohužel bez bankovního
tajemství. Navíc Švýcaři nejsou hloupí a část
nakradených peněz nechají jistě propadnout, viz tento
starý fejeton o dvanáctimiliardové investici do zdejší
ekonomiky. Kmotrovské a jiné prachy jsou nyní pod
obecnou kontrolou tajemné londýnské City, která může
na téměř (říkám „téměř“) kteréhokoliv českého politika
vytáhnout neuvěřitelně zajímavé věci. Ale pokud bude
prezidentem nějaký český bankéř z City, tak k tomuto
aktu spravedlnosti na švýcarský způsob opravdu nemusí
dojít. Nezapomeňme, že president má za povinnost
jmenovat v rámci svých absolutních pravomocí (tj. bez
kontrasignace) členy Bankovní rady České národní
banky. To je ta banka, která spravuje naši měnu a jiné,
pro veřejnost zatím zcela nezajímavé věci jako státní
dluh, dluhové obligace a podobně. Takže do Evropy
unijního pořádku a striktní bankovní kontroly opravdu
nemůžeme. A milí občané, nám to opravdu není líto.
Další důvod odporu představuje směřování českého
kapitálu a trhu směrem na Rusko, což se prozatím
netýká německých montoven. Rusové například mohou
zaručit nějakému Agrofertu zaručený odbyt. Nějakému
strana 21
ORL číslo 4
ČEZu postaví atomovku kvůli proudu, který sice na
Západ nevyvezeme, ale zato na Balkán, protože jsme si
tam za naše daně koupili přenosové sítě až do Albánie.
Jaderný odpad a jiné svinstvo pochopitelně zůstane u
nás, ale s tím se počítá. Našinci za dvacet dokázali, že už
něco vydrží. Toto vše bude vytrubováno jako zajištění
pracovních příležitostí ve státě, který je už vykradený a
kde lidé dostávají strach, co vlastně s námi všemi bude v
tomto zajímavém kapitalismu na český způsob. Proto
budou tyto proruské mesiáše volit, neb jim dají práci v
situaci, kdy jiní pravicoví či levicoví spasitelé nabídnou
jen prázdné vlastenectví a bankovní dluhy. Oligarchové
se už pilně snaží ovládnout zbytek nezávislého prostoru
ve státě, aby jej mohli dluhově a mediálně spravovat
stejně lidsky a laskavě jako vlastní podniky. Stačí se
podívat, jak dopadla média typu Respektu, onoho kdysi
nezávislého týdeníku. Do Evropy nemůžeme i kvůli
současnému panu presidentovi. Dosluhující vládce se v
kapitalistickém Západu šeredně zklamal, protože tam
prý znovu začalo bujet býlí socialismu. A to u nás
nedovolíme. Proč? Inu, ještě není rozkradeno,
potřebujeme více Kožených. Obecně prospěšný a
veřejno-právní, čili "socialistický" stát u nás na papíře
pořád ještě existuje.
Tajemství 11. září
Podle amerického sociálního výzkumu, většina
Američanů věří, že 11.9.2001 bylo "významnější
historickou událostí než útok na americkou vojenskou
základnu Pearl Harbor v roce 1941". Tohle si myslí i
respondenti ze zbývajících svědků událostí roku 1941.
Dnes už není žádným tajemstvím, že v prosinci 1941 si
byli američtí představitelé dobře vědomi toho, že přijde
japonský útok na Pearl Harbor. Nejen, že neudělali nic
pro odražení útoku, ale dokonce ho usnadnili, obětovali
životy tisíců Američanů a vtáhli tak Ameriku do
výhodné, pro vládnoucí, elity války.
To je důvod, proč tehdejší americký ministr války, Henry
Samson, po zasedání vlády 25. listopadu 1941, 12 dní
před útokem na Pearl Harbor, napsal ve svém osobním
deníku: "Proběhla diskuze o tom, jak bychom měli
manévrovat a donutit Japonce, aby udělali první krok,
aniž bychom se sami zároveň dostali do příliš velkého
nebezpečí. Bude to těžký úkol."
Někdo tvrdí, že se Američané naučili takovým
provokacím od nacistů, kteří, například 10.5.1940
spáchali bombový útok ve svém vlastním městě
Freiburg a kladli vinu za smrt civilistů na Francouze, aby
odůvodnili invazi do Francie. I když to není tak úplně
pravda. V roce 1898 Američané, k ospravedlnění války
proti Španělsku, 15. února sami potopili svou vlastní
bitevní loď "Maine" v přístavu v Havaně a obětovali
stovky svých námořníků. Americká vláda tehdy řekla, že
sabotáž provedli "zrádní Španělé" a ve všech učebnicích
o historii Spojených států se píše, že americká bitevní
loď "Maine" byla potopena španělskou minou v přístavu
Havana. Tak začala válka "potřebná" pro Washington, ve
skutečnosti první válka za světovou hegemonii USA. O
mnoho let později, když byl křižník zvednut ze dna a
zkoumán, se mimo jiné ukázalo, že lodní brnění bylo
výbuchem vytlačeno ven, tzn., že exploze nebyla
způsobena "španělskou minou", která by vytvořila díru
v podvodní části, ale existovalo něco mnohem
silnějšího, co tuto loď zevnitř roztrhlo napůl ...
Ještě jeden příklad. Podle dokumentů zveřejněných 12.
října 2001 v časopise Executive Intelligence Review
(EIR) a v knize Jamese Bamforda (Body of Secrets:
Anatomy of the Ultra-Secret National Security Agency)
mělo Americké vojenské velitelství (JCS) v úmyslu
provést teroristické činy proti Spojeným státům a
přimět tak Američany k podpoře nedomyšlené války
proti Kubě. Teroristická operace se nazývala "Operation
Northwoods" (realizace byla zastavena kvůli selhání v
Zátoce sviní, po které prezident Kennedy přesunul
dozor na kubánskou destinaci se CIA k Pentagonu).
Záminkou pro vojenskou intervenci v první verzi plánu
byla "série dobře koordinovaných incidentů" v okolí
námořních základen v Kubánském zálivu Guantánamo,
jako byly teroristické útoky, sabotáže a potopení lodi u
vchodu do přístavu. Druhou možností bylo, cituji, "...
potřeba incidentu "Remember the Maine" ... Měli
bychom vyhodit do povětří loď USA v zálivu
Guantánamo a svalit vinu na Kubu. Seznamy ztrát v
amerických novinách by způsobily vlnu podpory v
důsledku populárního rozhořčení. Můžeme vytvořit
kampaň teroru ze strany komunistické Kuby v oblasti
strana 22
ORL číslo 4
Miami na Floridě, v jiných městech a dokonce i ve
Washingtonu. Kampaň teroru by mohla být zaměřena
na kubánské uprchlíky, kteří hledají útočiště ve
Spojených státech. Mohli bychom potopit loď
(skutečnou nebo imaginární) naloženou Kubánci po
cestě na Floridu. Mohli bychom pomoci v pokusu o
vraždu kubánských uprchlíků ve Spojených státech.
Také by byla užitečná řada výbuchů plastických trhavin
v pečlivě vybraných lokalitách, zatčení kubánských
agentů a zveřejňování předem nachystaných
dokumentů".
Dnes, i když je to už jedenáct let, tato tragédie stále
vyvolává mnoho otázek. Reagovat na ně a vyřešit
záhadu 11. září se pokusili bývalý ministr vědy a
technologie a během dvou desetiletí nevyměněný,
předseda výboru pro špionážní službu NDR, Andreas
von Bull, dále americký spisovatel a intelektuál Gore
Vidal, také francouzský novinář a autor "11. září : velká
lež (9/11 The Big Lie) Thierry Meyssan a další.
Všichni odmítají oficiální verzi předloženou vládou
USA ... Tak v rozhovoru z 23.února 2003 s novinářem
Kennethem Hubbardem, který byl zveřejněn
španělskými novinami "La Vanguardia", G.Vidal tvrdil, že
americký tisk neříká svým čtenářům celou pravdu o 11.
září. Taky hovoří o nebezpečných skutečnostech, jako
například možný trojitý vztah mezi CIA, pákistánskou
tajnou službou a jedním z teroristů z 11. září. Zároveň s
tím, si Gore Vidal a další badatelé všimli zarážejících
faktů, o kterých i přes skutečnost, že bijí do očí, nebyly
vydány jasné komentáře vládních úředníků Spojených
států.
Za prvé, velice nedůvěryhodný je únos letadel
skupinami 3-4 lidí s noži na řezání papíru. I přes všechny
možné nedbalosti American Airlines jsou piloti v
uzavřených kabinách a na palubě je velké množství
cestujících a členů personálu. Samozřejmě, že je možné,
že v jednom letadle se stane úžasná shoda náhod, když
dveře do kabiny budou otevřeny, posádka se okamžitě
vzdá bez stisknutí nouzového tlačítka, teroristé vstoupí
do kabiny a vypnou transkodér. Nicméně, shoda
okolností na dvou letadlech najednou je
nepravděpodobná, na třech je to téměř nemožné a na
čtyřech je zcela vyloučena. USA mají satelitní systém
sledování svého území, který řídí nejen dispečeři
letového provozu, ale také speciální systémy. Jsou
napojeni na americký úřad Department of Homeland
Security (Ministerstvo vnitřní bezpečnosti), provádějící
technickou špionáž a nemají přístup k běžné telefonní
síti, kde by sofistikovaní hackeři mohli provádět
potřebné operace.
Ještě více podivné jsou zprávy o 11 nebo 14 letadlech,
údajně unesených teroristy. Mezitím trval let po
unesení čtyř letadel 40 - 60 minut. Tato doba zmizení z
jejich vzdušných koridorů by vytvořila extrémní situaci,
kdy příslušné zprávy jdou "nahoru" a osobně k
prezidentovi USA. Proč tyto zprávy nebyly
zaznamenány zůstává záhadou i dnes. Můžeme zkusit
rozplést některé odpovědi na otázky uvedené níže..
Jak civilní letadla mohla být "neviditelná" pro pozemní
dispečery, letiště a sledovací systémy sil protivzdušné
obrany USA? A pokud byla viditelná, pak proč ani civilní
ani vojenské dispečerské služby nereagovaly na
odchýlení letadel od svých cest? Proč černé skříňky,
které snesou plameny a supersilné údery, stejně jako
záznamy pilotů, neobsahují žádné čitelné informace,
protože nejsou v provozuschopném stavu, zatímco byl
nalezen nepoškozený pás teroristy údajně letícího v
letadle?
Kdo natočil horní patra severní věže Světového
obchodního centra (WTC) před nárazem a po něm,
provedeným letadlem "Boeing-767" společnosti
"American Airlines"? Proč více filmových a televizních
kamer umístěných na různých místech v New Yorku
bylo zároveň namířeno na bod nárazu? Na základě čeho
se americká administrativa vedená prezidentem J.
Bushem, už ten den, 11. září 2001, zapojila do všemi
americkými médiemi prováděné manipulace světového
veřejného mínění tím, že neobjektivně ukázala na
"skutečného nepřítele" - teroristu číslo jedna, když ještě
ani nezahájila vyšetřování útoků?
Proč žádný z oficiálně jmenovaných teroristů nebyl
cestujícím těchto letů? Proč teroristé při přípravě
zanechali tolik stop? Platili kreditními kartami s jejich
jmény, nahlásili školnímu letovému instruktorovi svá
jména, vzali s sebou na svůj poslední let dopisy na
rozloučenou, které se ocitly v rukou FBI, protože byly
uloženy na špatném místě a nebyly správně
nadepsané... Zvláště zajímavý je fakt, že bylo nalezeno
auto teroristů zaparkované na letištním parkovišti. Tam,
jako v akčním Holywoodským filmu, se na zadním
sedadle našel Korán v arabštině a manuály na ovládání
letadla "Boeing". A aby nezůstaly vůbec žádné
pochybnosti, byla ukázána videokazeta, na které jsou
zachyceni sami teroristé, jak cvičí na simulátorech v
amerických leteckých školách.
Proč americká vláda odmítla humanitární, zdravotní a
technickou pomoc nabídnutou různými zahraničními
organizacemi a jednotlivci? Proč americký lid a Kongres
USA, zastupující jeho zájmy, se nevyjádřili pro
odstoupení nebo odvolání vedoucích představitelů
předních federální agentur odpovědných za bezpečnost
státu? Proč americký generál Ralph Eberhart, který měl
ten den dohled nad vzdušným prostorem nejenže nebyl
postaven před soud, ale také upevnil svou pozici? Proč
ředitel CIA po tak zjevném selhání nebyl propuštěn a
financování pro jeho oddělení se zvýšilo o 42%? Proč
strana 23
ORL číslo 4
Vojenský rozpočet USA, který se po rozpadu SSSR
postupně snižoval, hned po 11. září začal růst a dosáhl
396 miliard dolarů? Pro srovnání, vojenské rozpočty
Ruska, Číny, Británie, Japonska, Německa, Francie,
Itálie, Indie, Španělska a dalších zemí byly dohromady
tehdy jen 382 miliard dolarů.
I kdyby bin Ládin nebo jiné, tzv. arabské hlavy teroristů
opravdu chtěli způsobit co největší škody Spojeným
státům, bylo by snadné odložit útok o dobu dvou týdnů
a zkombinovat ho s datem otevření kongresu (s účastí
prezidenta, všech členů vládního úřadu a velitelů
speciálních služeb USA). Útok na budovu kongresu v
tento den by vytvořil skutečný politický chaos, z něhož
by se Amerika těžko dostávala, zatímco "úspěchy"
teroristů jsou více orientované na účinky "vizuálního
rozsahu", aby šokovaly veřejné mínění. Proč oba
mrakodrapy, na konstrukci kterých bylo spotřebováno
asi 500 000 tun vybraných směsí betonu a železa, se ve
skutečnosti obrátily na prach? Jaká energie rozemlela
tento stavební materiál na prášek a doslova vytvořila a
udržovala nepochopitelné teplo - 3000 stupňů (!Vyšší
než v sopce!)? Co dovolilo zbytkům věží hořet další tři
měsíce? Co bylo palivem pro oheň, který byl uhašen až
19 prosince? Proč to nemohli uhasit? Hasiči neopouštěli
místo havárie!
Totéž bylo podle jejich údajů provedeno mnohem
později se 47-podlažní budovou vlastněnou korporací
"Solomon brothers", nacházející se v blízkosti World
Trade Center. Tento mrakodrap nebyl napaden
teroristy, ale 8 hodin po pádu World Trade Center se
úplně zřítil, doslova rychlostí volného pádu. Do té doby
byli všichni lidé evakuováni z budovy. Nicméně,
americká Federální agentura pro krizové situace
(Federal Emergency Management Agency) nevysvětlila
tento pád a zaměřila se na zhroucení prvních dvou věží.
Francouzský badatel, T. Meyssan, se domnívá, že toto
bylo děláno proto, aby zakryli zločin, jelikož se v budově
nacházel speciální radiomaják řídící letadla na cíl.
Klíč k tajemství 11. září je podle mého názoru kromě
získání "bianko šeku" pro válku proti celému světu, také
možné najít v oblasti finančních a ekonomických
důsledků "leteckých útoků proti Americe".
BBC byla informována o pádu mrakodrapu v komplexu
WTC půl hodiny předem
Evropští a američtí vědci věří, že věže World Trade
Center (WTC) se proměnily v hromadu trosek, ne proto,
že do nich narazila letadla, ale protože byla vyhozena
do povětří zevnitř. Například tvůrci amerického filmu
"9/11: Loose Change" uvedli: "Dvojčata v New Yorku
nespadla kvůli explozi palivových nádrží letadel, která
narazila dne 11. září 2001. World Trade Center byl
odpálen tajnými službami USA." Američtí experti, kteří
představili (11.9.2007) Kongresu Spojených států
amerických výsledky vlastního vyšetřování útoků z 11.
září, také tvrdí, že do věží WTC byly umístěny bomby a
rozhodně ne bez účasti vlády USA. "FBI Blows America"
je jedním z leitmotivů zprávy skupiny, která zahrnovala
několik desítek amerických stavebních inženýrů a
architektů.
Kopie archivních záběrů televizní stanice BBC World
dokládají, že informace o budoucím kolapsu 47
patrového mrakodrapu "Salomon Brothers Building"
(WTC 7), nezasaženého letadly či zbytkem trosek ve
fatálním měřítku jako se stalo mnohem blíže stojícím
menším budovám kolem dvojčat WTC 1 a 2, byla
opakovaně předána médiím. V tomto případě přibližně
již půl hodiny před samotným pádem, mezi další
podobně předem informované organizace patří
například CNN.
Uzavření hlavních burz v New Yorku a dalších
amerických centrech dovolilo Washingtonu oficiálně
strana 24
ORL číslo 4
provést revizi na národních fondových a devizových
trzích a také znova nasměrovat finanční a hospodářskou
krizi, která vstoupila do nejvíce akutní fáze. Je
pozoruhodné, že v září roku 2001 skrze roky cílevědomé
činnosti, a to navzdory všem kritikům ne příliš moudré
politiky hospodářství některých zemí, se MMF postaral
o to, že všechny největší ekonomiky se ocitly na pokraji
vážné krize.
Pokles cen za posledních 30 dnů před teroristickými
útoky vzrostl a pohyboval se od 10% do 20%. Zároveň v
americké ekonomice nevznikl jen dočasný pokles, ale
hluboká strukturální krize, kdy propast mezi velikostí
výrobního sektoru a spekulativního sektoru dosáhla
nekontrolovatelné stupnice (reálný sektor byl více než
15% amerického HDP, zatímco "virtuální ekonomika"
zbývajících 85%). V tomto případě byl dolar krytý
zbožím a službami v rozmezí jen 4-6%. Zbytek "ceny"
americké měny byl spojen s jeho postavením jako
globální měny, ale i tady větší část nebyla krytá
skutečným zbožím a službami, ale různými cennými
papíry.
Zabránit explozi "spekulativní bubliny", která by podle
některých odborníků mohla nastat již v polovině září
2001, by mohla pouze mimořádná událost, která by
mohla ovlivnit veřejné mínění stejně jako vyhlášení
války. Proto vedl útok na WTC nejen k odložení exploze
(zavření hlavních burz "z technických důvodů"), ale také
otevřel USA "nové příležitosti". To se týká především
dodatečných dodávek hotovostí dolaru s cílem
maximalizovat základnu "dolarové oblasti" v globální
ekonomice v důsledku vzniku eura - hlavního
potenciální konkurenta americké měny. V tomto směru
lze považovat za bezprecedentní prohlášení tehdejšího
šéfa Federální rezervního systému, A.Grinspena, o
připravenosti poskytnout veškerým bankovním a
finančním institucím v jiných zemích potřebné množství
dolarů, aby se zabránilo nežádoucím následkům útoku
na WTC a Pentagon.
Navíc, den po bombových útocích byla tato politická
zpráva transformována do "prohlášení trojky", když se k
Fedu připojila Evropská centrální banka a Bank of
Japan. Americké finanční úřady také zrušily omezení
pro jakékoli struktury při provádění krátkých transakcí a
vytvořily zvláštní komisi složenou ze zástupců
Ministerstva financí a CIA pro sledování činností
účastníků trhu. Výsledkem 11. září bylo upevnění
dominantního postavení dolaru, zostření vojenských
opatření a omezení občanských svobod a převod celé
světové ekonomiky do stavu nouze, nebo-li "válečné
pohotovostí", kde je možné, že útoky a reakce "odplaty"
lze očekávat kdykoliv a v jakémkoliv místě na
zeměkouli.
Rozzuřená doktorka Samková:
Nečas a jeho šašci patří na
pracák
Podle serveru Aktuálně.cz bude naše země draze platit
za chyby, které udělali úředníci při čerpání evropských
dotací. Celkem nás jejich selhání bude stát miliardu
euro, tedy asi dvacet pět miliard korun. Právě tolik
peněz se totiž EU rozhodla Česku nakonec neproplatit.
V programech doprava, ekologie, podpora podnikání a
zejména v neblaze proslulém Regionálním programu
Severozápad bylo nalezeno tolik chyb, že se evropské
orgány nejspíš rozhodnou některé dotační tituly
neproplatit.
Dříve bylo odhadováno, že tato ušlá částka bude asi
dvacet miliard, teď se odhady ještě zvýšily. Miliardy
bude nyní třeba najít ve státním rozpočtu, v případě
Severozápadu budou muset sáhnout do rezerv i
Ústecký a Karlovarský kraj. Navíc není vyloučeno, že se
objeví další komplikace a částka, kterou budeme muset
hledat ve vlastních rozpočtech, ještě naroste.
Tato zjištění rozčílila advokátku a kandidátku na
prezidentku republiky Kláru Samkovou, která absolutní
selhání dotačního čerpání přičítá v plném rozsahu vládě.
Ztrátu tolika miliard neváhá označit za debakl a myslí si,
že Nečasův kabinet by z něj měl vyvodit rozsáhlou
politickou zodpovědnost.
„Pane premiére, prosím, odstupte už, i s těmi svými
šašky,“ doporučuje Samková. Podle ní budou ministři i
jejich zázrační podřízení českému národu mnohem
prospěšnější na Úřadu práce, než na Úřadu vlády. Tam
by mohli v oranžových vestách aspoň trochu
společnosti prospět.
http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1022-specialtajemstvi-11-zari
strana 25
ORL číslo 4
již dlouhá léta mým blízkým přítelem a
spolupracovníkem. Rick je jedním z nejskvělejších a
nejkreativnějších současných astrologů, který ve své
výzkumné práci uplatňuje široký obzor klasického
vzdělání a důvěrnou znalost neobvyklých stavů vědomí,
což bylo také tématem jeho doktorské disertační práce.
Své dílo obohacuje mimořádným rozsahem vědomostí z
historie a kultury lidstva.
PSÝCHÉ A KOSMOS
Stanislav Grof, M.D.
Psychedelické látky obecně a konkrétně LSD mohou
hluboce ovlivňovat funkčnost lidské psýché. V závislosti
na osobnosti jedince, který je užívá, a na okolí či
prostředí v němž jsou podávány, mohou mít hluboce
blahodárný nebo naopak nesmírně zhoubný účinek. Z
tohoto důvodu se výzkumníci již od prvních pokusů
učiněných s psychedelickými látkami snaží nalézt
způsob, jak předvídat účinek, který by tyto látky mohly
mít na člověka, jemuž jsou aplikovány.
Hledání způsobů, jak předvídat reakci na psychedelika a
jejich terapeutický výsledek, bylo jedním z cílů rozsáhlé
klinické studie, kterou naše výzkumná skupina
prováděla na Středisku psychiatrického výzkumu v
Marylandu. Pro tento účel jsme vyzkoušeli celou škálu
standardních psychologických testů včetně
Minnesotského vícefázového osobnostního inventáře
(MMPI), Shostromova testu osobní orientace (POI),
Roscharchova testu, mého vlastního Dotazníku o
psychedelickém prožitku (PEQ) a dalších. Tento výzkum
potvrdil mé předchozí poznatky získané na Institutu
psychiatrického výzkumu v Praze i závěr, který jsem
vyvodil ze studia odborné literatury, že výsledky testů
sestavených a běžně používaných v rámci západní
psychologie, nemají pro tento účel v podstatě žádný
význam.
Společně jsme řadu let zkoumali astrologické vazby na
mystické zážitky, psychospirituální krize, psychotické
projevy, psychedelické stavy a prožitky z holotropních
dýchání. Tato práce nám odhalila, že pomocí astrologie,
konkrétně studia tranzitů planet, je možné předvídat
obsah a připravit načasování holotropních stavů
vědomí. Naše systematické studium vzájemných vztahů
mezi přírodou, obsahy holotropních stavů a tranzitů
planet mě přesvědčilo, že kombinace hluboké
prožitkové terapie s archetypální psychologií a
astrologií tranzitů planet představuje pro psychiatrii
nejslibnější strategii v příštím miléniu.
Jsem si plně vědom, že se jedná o velmi odvážné
tvrzení, zejména uvážíme-li skutečnost, že většina
vědců hlavního proudu, podobně jako kdysi já sám,
považuje astrologii za obor, jenž se v principu neslučuje
s vědeckým světonázorem. Pro náležité zdůvodnění
využití astrologie z filozofického a vědeckého hlediska
bych potřeboval mnohem více prostoru, než mi
umožňuje rozsah této přednášky. Zájemce bych odkázal
na práci Richarda Tarnase, který je na tento úkol
mnohem lépe připraven (Tarnas 1991, 1995, v tisku). V
tomto kontextu se pouze stručně zmíním o změnách v
postavení, jimiž astrologie v průběhu lidské historie
prošla a poukáži na důkazy svědčící ve prospěch této
dávné disciplíny, které vyplynuly z moderního výzkumu
holotropních stavů vědomí.
Je ironií osudu, že po letech marného úsilí, jsem
konečně objevil nástroj, jenž mi tyto predikce
umožňuje, avšak, který je ještě kontroverznější než
samotná psychedelika. Tím nástrojem je astrologie,
obor, který jsem dokonce i po letech studia
transpersonálních jevů, měl tendenci odmítat jako
směšnou pseudovědu. Tento postoj k astrologii jsem
zásadně změnil až v důsledku spolupráce s
psychologem a filozofem Richardem Tarnasem, který je
strana 26
ORL číslo 4
Astrologie je dávným uměním i vědním oborem, jehož
počátky pravděpodobně sahají až do Mezopotámie
období třetího tisíciletí před. Kr., odkud se rozšířilo do
Indie a Řecka. Astrologie se zakládá na teorii
vesmírného souladu, přičemž její základní krédo “jak
nahoře tak dole”, vyjadřuje předpoklad, že v
mikrokosmu lidské psýché se zrcadlí makrokosmos, a že
v pozemském dění se odráží nebeské procesy. Řečtí
astrologové v helénistickém období upřesnili
astrologické výpočty a jednotlivým planetám přiřadili
názvy i význam podle jednotlivých mýtických bohů.
Tento systém posléze uplatňovali při předvídání nejen
kolektivních událostí , ale i situací objevujících se v
životech jedinců.
Pochopení významu planet, jejich postavení,
geometrických aspektů a jejich vlivu na lidské
záležitosti bylo poprvé zpracováno v podobě
sjednocené syntézy Ptolemaiovy astrologie. Generace
astrologů v průběhu dalších staletí Ptolemaiův systém
dále rozšířily, upravily a vytříbily. Astrologie ve své plně
rozvinuté řecké formě dominovala téměř po celých
2000 let náboženství, filozofii i vědě tehdejší pohanské
a později křesťanské Evropy. Moderní astrologové s
využitím astronomických objevů a díky vynálezu
hvězdářského dalekohledu mohli do původního
systému začlenit také tři vnější planety - Uran, Neptun,
Pluto, které nebyly do té doby známé, a následně
prostudovat a popsat i jejich archetypální význam.
Astrologie, podobně jako mnohé další esoterické
systémy, se stala jednou z obětí racionalismu a
materialismu, který vyplynul z vědeckotechnické
revoluce. Její odmítnutí se nezakládalo na vědeckém
důkazu, který by potvrzoval, že její premisy jsou chybné,
ale protože se neslučovala se základními metafysickými
předpoklady západní vědy ovládané monistickým
materialismem. Abych byl konkrétnější, pro její
odmítnutí ze strany materialistické vědy existovaly další
důležité důvody.
předvídat.
Astrologické myšlení ve svém jádru počítá s existencí
archetypů, nebo-li prapůvodních principů, které tvoří
prazáklad struktury hmotného světa, jíž také prostupují
a formují. Tendence interpretovat svět na základě
archetypálních principů se poprvé projevila v antickém
Řecku a představuje jeden z nejnápadnějších
charakteristických znaků starořecké filosofie a kultury.
Archetypy je možné chápat z několika různých
perspektiv. V homérské epice přejímají formu
personifikovaných mytologických božstev, například
Dia, Poseidona, Héry, Afrodity nebo Pluta. V Platónově
a Sokratově filosofii jsou popisovány jako čisté
metafysické principy - Ideje anebo Formy, které
disponují vlastní samostatností a nachází se v
oblastech, jež jsou lidským smyslům nedosažitelné. V
dvacátém století oživil koncepci archetypů psychiatr
C.G.Jung, který je začlenil do rámce moderní
psychologie, kde je popisuje především jako
psychologické principy (Jung 1959).
Existence skrytých a neviditelných dimenzí reality
představuje pro materialistickou vědu zcela
neakceptovatelnou myšlenku, pokud by se nejednalo o
dimenze, jejichž podstata je hmotná a které je možné
zpřístupnit prostřednictvím přístrojů, jejichž možnosti
přesahují rozsah našich smyslů, například mikroskopů,
teleskopů anebo senzorů pro detekci různých pásem
elektromagnetického záření. Proto také, jak jsem se již
zmínil, akademičtí psychiatři používají velmi úzký
koncepční rámec, který se omezuje výhradně na oblast
postnatální biografie a Freudova individuálního
nevědomí. Podle nich je představa a zejména prožitek
archetypů patologickým produktem mozkové činnosti,
který si žádá léčbu pomocí trankvilizační medikace.
Západní věda popisuje vesmír jako neosobní a převážně
neživý mechanický systém, tedy jakýsi superstroj, který
stvořil sám sebe, přičemž se řídí objektivními
mechanickými zákony. Život, vědomí a inteligence se
více či méně považují za náhodné produkty hmoty.
Oproti tomu astrologie vychází z předpokladu, že
vesmír je dílem vyšší inteligence, jenž se zakládá na
nepředstavitelně složitém mistrovském plánu a v němž
se odráží vyšší účel a řád.
V astrologickém stanovisku je velmi přesně vyjádřen
původní význam řeckého výrazu Kosmos, podle kterého
se svět chápe jako inteligentně uspořádaný,
strukturovaný a koherentní vzájemně propojený
systém, v němž lidstvo tvoří integrální součást celku. Z
tohoto úhlu pohledu lidský život není pouhým
výsledkem náhodných sil ovládaných nevypočitatelnou
nahodilostí, ale sleduje určitou předem vytyčenou
trajektorii, která má jistou návaznost na pohyb
nebeských těles a lze jí alespoň částečně intuitivně
strana 27
ORL číslo 4
Další větší překážkou k serióznímu pochopení
astrologie je deterministické myšlení západní vědy,
která z této perspektivy chápe vesmír jako řetězec
příčin a následků, řečeno jinými slovy, tvrdí, že veškeré
procesy probíhající ve vesmíru jsou podřízeny principu
kauzality. Jedinou znepokojující výjimkou k tomuto
pravidlu je otázka původu vesmíru nebo-li “příčiny všech
příčin”, která se však ve vědeckých diskusích a
pojednáních zřídkakdy objevuje. Tudíž kauzalita
představuje pro kritiky astrologie jedinou možnost
vlivu, kterou si obvykle dokáží představit a vzít v úvahu,
proto je pochopitelné, že myšlenku přímého hmotného
vlivu planet na psýché a dění ve světě pokládají za
nepřijatelnou a absurdní.
Konečně také důraz, jenž astrologie klade na okamžik
zrození, nedává akademickým psychologům a
psychiatrům žádný smysl, protože biologický porod
není pro ně psychologicky relevantní událostí, jelikož
neuznávají perinatální úroveň nevědomí. Jejich postoj
se zakládá na velice pochybném předpokladu, že mozek
novorozence není schopen registrovat traumatické
vlivy porodu, neboť proces myelinizace (formování
tukových myelinových obalů pokrývajících neurony)
není v okamžiku porodu plně dokončen.
Několik desetiletí systematického výzkumu
holotropních stavů přineslo nesčetné množství
výsledků, které podkopávají základní pilíře
materialistické vědy a nabízí řadu důkazů svědčících ve
prospěch astrologie. Zmíněné výsledky potvrzují:
1. existenci transpersonálních zážitků, jenž jsou
svědectvím o oduševněném vesmíru, který je
prostoupen vědomím a kreativní kosmickou inteligencí.
2. možnost přímého prožití duchovních realit, včetně
archetypálních postav a oblastí.
3. existenci synchronicit, které představují významnou a
konstruktivní alternativu k principu kauzality.
4. rozhodující psychodynamický význam prožitku
porodu na psychologický rozvoj a život jedince.
5. mimořádně prediktivní potenciál astrologických
tranzitů vzhledem k povaze, načasování a obsahu
holotropních stavů vědomí.
1. Důkaz o oduševnělosti vesmíru.
Již dříve jsme mohli pozorovat, že studium holotropních
stavů vědomí přináší pádné důkazy o tom, že
transpersonální prožitky není možno zavrhovat jako
irelevantní psychotické projevy. Skutečnost, že
umožňují přístup k novým a přesným informacím o
různých aspektech bytí, je bezpochyby potvrzením, že
se jedná o fenomény sui generis (svého zvláštního
druhu), jenž otřásají samotnými základy materialistické
vědy. Odhalují, že vesmír je v podstatě sjednocenou sítí
událostí probíhajících ve vědomí a je prostoupen vyšší
inteligencí s tím, že odráží také jistý vyšší řád. Tyto
prožitky, kromě jiného předkládají empirický důkaz, že
individuální lidská psýché nemá žádné hranice a je v
podstatě souměřitelná s veškerým bytím, čímž
potvrzuje základní tezi mnohých esoterických systémů,
včetně astrologie – že v mikrokosmu se zrcadlí
makrokosmos.
2. Empirické potvrzení existence archetypů.
Holotropní stavy poskytují přímý přístup k prožitkům
spirituálních (numinózních) dimenzí bytí, včetně
archetypů, což má nesmírný význam, neboť koncepce
archetypů sehrává v astrologii zásadní roli. Ve
dvacátém století se C. G. Jungovi podařilo oživit dávnou
ideu archetypů a začlenit je ve formě psychologických
principů, nebo-li prapůvodních organizačních vzorců
psýché, do rámců moderní hlubinné psychologie (Jung
1959).
Jung a jeho následovníci prozkoumali a podrobně
popsali význam úlohy, kterou archetypy v životě
jednotlivců, národů i přírody sehrávají. Jungovsky
orientovaní autoři, ve svých četných odborných
článcích, knihách i v populární literatuře, předkládají
názor, že se v naší osobní charakteristice a chování
projevuje dynamika mocných archetypálních principů
(Shinoda Bolen 1984, 1989), a že ve svém každodenním
strana 28
ORL číslo 4
životě ztvárňujeme archetypální témata (Campbell
1972).
Důležitým charakteristickým znakem archetypů je, že
nejsou svázány s činností lidského mozku, ale že působí
v transcendentálních oblastech a mají synchronicitní
vliv nejen na psýché jedinců, nýbrž i na události
odehrávající se v hmotném světě. Propojení vědecké
astrologie s archetypální psychologií vycházející z díla
C.G. Junga vyjadřuje v obou oblastech mimořádný
posun směrem kupředu, neboť do kreativního a
imaginativního světa hlubinné psychologie vnáší
matematickou preciznost astronomie a nesmírně tím
obohacuje možnosti teoretických variant a klinických
předpovědí.
Akademičtí psychologové a psychiatři dosud považují
Jungovu teorii za nepodloženou a spekulativní a
odmítají se jí vážně zabývat. Ovšem moderní výzkum
vědomí, tím že prokázal možnost přímého prožitku
archetypů v holotropních stavech vědomí, zcela bez
pochyby potvrzuje i jejich existenci. V jiných
kontextuálních souvislostech jsem publikoval případy,
které ilustrují, jak transpersonální prožitky zahrnující
archetypy mohou poskytovat zcela nové informace o
mytologických prvcích z kultur, které prožívající
evidentně nemohl znát (Grof 1985, 1988, 1992).
3. Objev synchronicity.
Jedním z hlavních důvodů pro tak zarputile odmítavý
postoj k astrologii je tendence myslet v kauzálních
pojmech. Vzpomínám si na jednu ze žhavých diskusí,
které jsem vedl s Carlem Saganem o transpersonální
psychologii, kdy mi mimo jiné řekl: “Astrologie je snůška
holých nesmyslů, tím jak tady stojím, mám na tebe
určitě větší vliv než Pluto.” Je jasné, že o tomto tématu
uvažoval z hlediska hmoty, vzdáleností, gravitačních sil
a dalších fyzikálních veličin, což je naprosto zcestný
přístup. Kritici astrologie, podobně jako Carl Sagan,
nechápou, že astrologové používají důmyslné
paradigma, které počítá se synchronistickými vazbami
působícími mezi planetami, lidskou psýché a vnějšími
událostmi. Proto, abychom astrologii porozuměli,
musíme uvažovat v synchronistických pojmech.
V rámci transpersonálních vzdělávacích seminářů a
akademických kurzů na Kalifornském institutu
integrálních studií (CIIS), které probíhají pod názvem
Psýché a Kosmos, jsme presentovali společně s
Richardem Tarnasem své výsledky týkající se tématiky
vztahů mezi psýché a vesmírem. První věcí, kterou si
vždy snažíme ujasnit, než přistoupíme k jakékoliv
diskusi na toto téma, je, že pokud chceme hovořit o
souvztažnosti prožitků a událostí s planetárními pohyby
a aspekty, v žádném případě nemůžeme implikovat
kauzální vliv nebeských těles na lidskou psýché či
události v hmotném světě.
Způsob, jakým je třeba v souvislosti s astrologií
uvažovat, lze znázornit na jednoduchém příkladu. Když
se podívám na své hodinky, které mám přesně seřízené
a ty mi ukazují, že je sedm hodin, mohu z toho usoudit,
že všechny hodinky a hodiny, jenž se nachází ve stejném
časovém pásmu a jsou správně nastavené, budou
rovněž ukazovat sedm hodin. Dále mohu s dostatečnou
jistotou předpokládat, že když zapnu televizor, budu si
moci naladit zprávy začínající v sedm hodin, anebo, že v
restauraci, kde jsem si rezervoval stůl na sedm hodin,
mě bude místní personál očekávat.
Tato skutečnost přirozeně neznamená, že by mé
hodinky měly přímý vliv na jiné hodinky a hodiny
nacházející se v daném prostředí nebo že by byly
příčinou televizních zpráv či zasahovaly do vědomí
zaměstnanců restaurace. Všechny tyto události jsou
prostě synchronizovány vzhledem k astronomickému
času, nebo-li skryté dimenzi, jež působí jakoby “z jiného
prostoru” a nelze ji přímo vnímat.
Stejným způsobem je možné chápat i astrologii, to
znamená, že v univerzálním schématu věcí a dějů jsou
pohyby planet a geometrické aspekty, jenž spolu
utvářejí ve vzájemné vztahu se skrytou archetypální
dynamikou, která dává dění ve fenomenálním světě
konkrétní formu. Tím, že jsou planety viditelné, lze je
také využít k odvození situací probíhajících v
archetypální oblasti anebo aplikovat zmíněný příklad a
odhadnout, jaký je “čas” ve světě archetypů.
Princip synchronicity , jako významnou alternativu k
lineární kauzalitě, poprvé komplexně analyzoval
C.G.Jung. Podle něho je synchronicita akauzálním
principem, který se vztahuje na smysluplné koincidence,
které jsou mezi sebou odděleny časem a/nebo
prostorem (Jung 1960). Ačkoliv se Jung zajímal o
zvláštní shody okolností vyskytující se v lidském životě
obecně, svou pozornost přesto zaměřil především na
situace, v nichž se různé vnější události smysluplně
pojily s vnitřními prožitky, například sny, představami a
vizemi.
Termínem synchronicita označoval celou škálu různých
mimořádných koincidencí. Z tohoto hlediska ji definoval
jako “projev psychického stavu vyskytující se současně s
jednou či vícero vnějších událostí, které se jeví jako
smysluplné paralely k momentálnímu subjektivnímu
stavu.” Synchronicita může nabývat různých podob,
někdy dochází k propojení jedinců a událostí
vyskytujících se na různých místech, jindy zase v
různých časech.
Jung, z důvodu hluboce zakořeněné víry v princip
kauzality, který společnost vnímala jako jeden z
hlavních přírodních zákonů, dlouhá léta váhal s
strana 29
ORL číslo 4
publikací svých vypozorovaných výsledků, které se této
koncepci zcela vymykaly. S vydáním své práce zabývající
se tímto tématem vyčkával, dokud se jemu, ale i dalším
odborníkům, nepodařilo shromáždit doslova stovky
přesvědčivých příkladů o synchronicitě, teprve potom
nabyl absolutní jistotu, že může předložit něco velmi
hodnotného. Důležitou skutečností, která hrála v jeho
prospěch, bylo, že jeho teorii synchronicity podporovali
také dva průkopníci moderní fyziky Albert Einstein a
Wolfgang Pauli. Z hlediska naší diskuse není bez
zajímavosti, že Jung ve svém průlomovém díle
Synchronicita: Akauzální spojovací princip (Jung 1960)
hovoří konkrétně o astrologii.
Při práci s holotropními stavy se zvláštní
synchronistické události vyskytují tak běžně, že je lze
mimo jakoukoliv pochybnost považovat za spojující
princip, který představuje důležitou alternativu ke
kauzalitě. V průběhu meditativní praxe, psychedelické
terapie, holotropního dýchání anebo spontánních
psychospirituálních krizí se častokrát stává, že obsahy
vystupující z nevědomí a nadvědomí se zapojují do
hravé souvztažnosti s různými aspekty konsensuální
reality. Tato skutečnost zpochybňuje naše
nejzákladnější předpoklady o realitě a zcela stírá dělící
hranice, které obvykle klademe mezi vnitřní a vnější
svět.
Typickým příkladem je výskyt nápadných
synchronistických událostí v průběhu života lidí, kteří
určitým způsobem zpracovávají znovuprožití
biologického porodu a současně se snaží tuto
vzpomínku integrovat do svého vědomí. Tito lidé,
pokud je proces vnitřního zkoumání zavede až do těsné
blízkosti prožitku smrti ega, avšak bez toho, že by byl
dokončen, se ve svém každodenním životě častokrát
setkávají s nápadnou kumulací nebezpečných situací,
zranění a nehod. Považuji za důležité zdůraznit, že zde
hovořím o událostech, které zapříčinili jiní lidé nebo
vnější okolnosti a nejsou tedy důsledkem
sebedestruktivních sklonů.
U lidí, kteří ve svém vnitřním procesu prožijí smrt ega a
psychospirituální zkušenost znovuzrození, se tyto
situace začnou urovnávat, a to stejně zázračným
způsobem, jakým se rozvinuly. Zdá se, že jednotlivec v
tomto stádiu osobní transformace musí řešit téma
destrukce, avšak má volbu prožít ji jako vnitřní proces
anebo se s ní setkávat v reálném životě. Jedná se
přesně o situace, které astrologové vyvozují z vlivu
obtížných tranzitů planet.
Neméně pozoruhodné synchronicity provází také různé
formy transpersonálních zážitků. Synchronistické
události mnohokrát provází prožitky z minulých životů a
často k nim dochází také v průběhu vnitřní konfrontace
s archetypálními výjevy. Jestliže lidé prochází
intenzivním vnitřním procesem a řeší archetypální
témata Anima, Animy, Moudrého Starce nebo Děsivé
Matky, budou se i ve svém každodenním životě často
setkávat s lidmi, kteří tyto postavy ztělesňují.
Podobně, jestliže člověk prochází silnými šamanskými
zážitky, v nichž se mu zjevuje duch zvířecího průvodce,
může se stát, že se s tímto zvířetem bude setkávat v
různých životních situacích a to v takové četnosti, která
je mimo rámec jakékoliv racionální pravděpodobnosti.
Mnozí lidé mají také zkušenost, že když se nesobecky
zapojili do určité činnosti, k níž získali inspiraci z
transpersonálních rovin psýché, zažívali také
neuvěřitelné synchronicity, které jim překvapivě
usnadňovaly práci. S podobnými situacemi mám vlastní
zkušenosti, a také jsem je ve svém díle popsal (Grof
1998).
4. Psychologický význam porodu.
Práce s holotropními stavy uvádí na pravou míru
mylnou představu akademické psychiatrie, která tvrdí,
že aby biologický porod mohl mít nějaký dopad na
mentální stav, emoční život a chování jedince, muselo
by v jeho průběhu dojít k trvalému poškození
mozkových buněk. Jak jsme již mohli vidět, tento
náročný prožitek zanechává na člověku silný otisk
emocí a fyzických pocitů, které v interakci s
postnatálními událostmi napomáhají rozvíjet různé
emoční a psychosomatické poruchy. Kromě toho
celková struktura porodního prožitku má také tendenci
projevovat se podle toho, jak řešíme neustále se měnící
životní situace a přistupujeme ke složitým úkolům a
činnostem. Také jsme mohli pozorovat, že perinatální
matrice působící v psýché jedinců mohou sehrávat
významnou roli při jejich angažování do kolektivních
sociálně-politických událostí a kulturních hnutí.
Tato pozorování výrazně podporují stanovisko
astrologie, která přikládá velký význam okamžiku
porodu a zdůrazňuje jeho mocný vliv na psýché jedince.
Rovněž potvrzují další základní astrologickou tezi, podle
níž lze přesně definovat vztahy mezi rozsáhlým děním
ve společnosti a událostmi v životě jedinců. Astrologie
předkládá názor, že významná hnutí a události v historii
lidstva jsou v korelaci s postavením planet i jejich
vzájemným vztahy. Rozsah a povahu účasti jedinců na
tomto kolektivním dění a konkrétní události v jejich
životě určují osobní planetární tranzity, které zase
odráží vztah mezi mundánními tranzity a nativním
horoskopem jedinců. K tomuto tématu se ještě vrátíme,
až budu hovořit o základních astrologických principech.
5. Vzájemné vazby mezi holotropními stavy a tranzity
planet.
Výzkum holotropních stavů, jak naznačují zmíněná
pozorování, nejenže poukazuje na světonázor a teorii
osobnosti, jenž se v zásadě shodují s astrologickým
stanoviskem, ale shromáždil také pozoruhodné důkazy,
které vcelku konkrétně potvrzují základní astrologické
strana 30
ORL číslo 4
předpoklady. Z tohoto hlediska odhalil existenci
systematických vzájemných vazeb mezi přírodou,
obsahy holotropních stavů vědomí a tranzitů planet
konkrétního jedince.
Byl to Richard Tarnas, který poprvé postřehl, že by mezi
astrologií a mým výzkumem holotropních stavů vědomí
mohla existovat důležitá vazba, jelikož si uvědomil, že
můj popis fenomenologie čtyř perinatálních matricí,
jenž se zakládá na pozorováních, která jsem prováděl
zcela nezávisle ještě řadu let předtím, než jsem vůbec o
astrologii něco znal, se úžasně podobá popisu
astrologických archetypů, který se přiřazuje čtyřem
vnějším planetám sluneční soustavy.
Pozitivní aspekt BPM I, který je charakterizován
prožitky z období nenarušeného nitroděložního života,
jenž se vyznačují zejména stíráním hranic, oceánickou
extází, pocity vesmírné jednoty, transcendencí a
mystickými dimenzemi reality, má bezpochyby
neptunské vlastnosti. Totéž platí i pro negativní aspekt
BPM I, který se spojuje s regresivními prožitky
narušovaného prenatálního období, zde však stírání
hranic nemá mystickou ale psychotickou povahu, a vede
ke zmatkům, halucinacím, pocitům chemické intoxikace
a paranoidnímu vnímání reality. O souvislostech mezi
touto matricí a intoxikací alkoholem nebo narkotiky a
závislostí na těchto prostředcích jsme již také hovořili.
Astrologové veškeré tyto charakteristiky popisují jako
stinnou stránku neptunského archetypu.
Mezi dominantní rysy BPM II patří strach ze stárnutí a
smrti, těžký úděl a tvrdá práce, deprese, útlak,
omezování a hladovění. Tato matrice přináší pocity
vlastní nedostatečnosti, méněcennosti a viny. Je
spojována se skepticismem, hlubokým pesimismem,
zdrcující krizí ve vnímání smyslu existence,
neschopností z čehokoliv se radovat a ztrátou kontaktu
s božskou dimenzí reality. V astrologii se tyto vlastnosti
přiřazují archetypu Saturnu.
Zvlášť výstižná a překvapivá je astrologická souvislost s
prožitkovými aspekty BPM III, neboť tato matrice
vyjadřuje neobvyklou kombinaci prvků, jenž
charakterizují finální fázi biologického porodu – to
znamená intenzivní a nepolevující nápor základních
pudových sil, kolizi titánských energií, dionýskou extázi,
zrod, sex, znovuzrození, eliminaci a skatologické prvky.
Z astrologického hlediska se jedná o atributy archetypu
Pluta.
A konečně fenomenologie BPM IV úzce souvisí s
archetypem Uranu. Bývá charakterizována motivy
nečekaného a překvapivého vyřešení obtížných situací,
průlomem a transcendencí hranic, osvíceneckými
vhledy, prométheovským prozřením a pozvednutím k
novým úrovním vědomí a chápání.
Ještě překvapivějším objevem než to, že si Richard
Tarnas povšiml nápadných souvislostí mezi
fenomenologií perinatálních matric a planetárních
archetypů, byla skutečnost, že v holotropních stavech
docházelo k prožitkové konfrontaci s těmito matricemi
pravidelně v obdobích, kdy se konkrétní jedinec zrovna
nacházel pod vlivem důležitých tranzitů odpovídajících
planet. Tuto souvislost jsme si mohli v průběhu let
ověřit na tisících vypozorovaných situacích. O těchto
pozoruhodných vzájemných vazbách budu ještě
podrobně hovořit a pokusím se je doložit na studiích
některých případů.
Nativní i tranzitní astrologie rovněž umožňuje hlubší
pochopení další důležité koncepce, která vyplynula z
mého psychedelického výzkumu. Při této práci jsem si
velmi brzy všiml, že se emočně relevantní vzpomínky
mých klientů neukládají v nevědomí jako nějaká
mozaika z izolovaných otisků, ale v podobě
komplexních dynamických konstelací, které jsem
pojmenoval systémy COEX, což vyjadřuje zkratku pro
termín “systems of condensed experience” (systémy
zhuštěné zkušenosti). Systém COEX se skládá z emočně
nabitých vzpomínek z různých období našeho života,
které se navzájem podobají kvalitou emocí anebo
fyzických vjemů, jenž společně sdílejí. Každý systém
COEX obsahuje základní téma, které prostupuje
veškeré jeho vrstvy a je jejich společným jmenovatelem.
Jednotlivé vrstvy poté obsahují variace na toto základní
téma, které se projevují v různých obdobích života
daného jedince.
Vrstvy určitého systému mohou kupříkladu obsahovat
závažné vzpomínky, kdy byl člověk vystaven ponížení,
degradaci a zostuzení, které narušují jeho sebevědomí.
V jiném systému COEX se společným jmenovatelem
může stát úzkost z následků různých otřesných a
šokujících prožitých situací nebo klaustrofóbní a dávivé
pocity evokované tísnivými a omezujícími okolnostmi.
Dalším společným motivem může být odmítání a
strana 31
ORL číslo 4
emoční deprivace, v jejichž důsledku dochází k nárůstu
nedůvěry vůči mužům či ženám anebo lidem obecně. U
situací, které vyvolávají hluboké pocity provinění a
vlastního selhání, je možné mezi charakteristické
příklady zařadit události, v jejichž důsledku člověk nabyl
přesvědčení, že sex je cosi nebezpečného a nechutného
anebo i konfrontaci s nevybíravou agresí a násilím.
Zvlášť významné jsou systémy COEX, jenž obsahují
vzpomínky na situace, kdy došlo k ohrožení života,
zdraví a tělesné integrity.
stavů, ať už vyvolaných spontánně nebo záměrně.
Pozornost zaměřená na korelace týkající se minulých
prožitků má sice především teoretický význam, ovšem
zkoumání současných tranzitů může posloužit jako
nesmírně užitečný nástroj při práci s lidmi, kteří
prochází psychospirituální krizí, a zejména však
možnost připravovat si pozoruhodně přesné
předpovědi vycházející z očekávaných tranzitů planet
má neocenitelnou hodnotu pro plánování
psychedelických a holotropních sezení.
Systémy COEX jsem v raných údobích mého
psychedelického výzkumu, kdy jsem také poprvé objevil
jejich existenci, popisoval jako principy ovládající
dynamiku biografické úrovně nevědomí. V té době se
mé chápání psychologie vázalo na úzký biografický
model psýché, který jsem převzal od mých učitelů,
převážně freudovsky založených analytiků. Kromě toho
v počátečních sezeních v rámci terapeutických sérií,
zejména když se podávaly nižší dávky, nejčastěji
dominoval biografický materiál. Postupem času, když
jsem načerpal bohatší a extenzivnější zkušenosti, bylo
však jasné, že kořeny systémů COEX sahají mnohem
hlouběji.
Z názoru, který v současnosti zastávám, vyplývá, že
konstelace systému COEX jsou zakotveny v porodním
traumatu, kterým jsou také prostoupeny, a dynamicky
se pojí k některé perinatální matrici anebo jejímu
specifickému aspektu. Prožitek biologického porodu je
z hlediska emocí a fyzických vjemů natolik komplexní a
bohatý, že v prototypové formě obsahuje základní
témata veškerých možných systémů COEX. Avšak
kořeny klasického systému COEX sahají ještě dál a v
mnoha formách obsahují i různé transpersonální jevy
jako jsou zážitky z minulých životů, jungovské
archetypy, vědomá ztotožnění s různými zvířaty a jiné.
Chápání dynamiky systému COEX jsem si naposledy
utříbil na základě překvapivého zjištění, že povaha i
obsah významných systémů COEX projevujících se v
psýché jedince vykazuje nápadné korelace s hlavními
aspekty planet jeho nativního horoskopu. Kromě toho
lze pozorovat, že načasování biografických vrstev
systémů COEX se shoduje s obdobím, kdy tyto nativní
aspekty byly aktivovány důležitými planetárními
tranzity. Tímto tato zjištění, jak jsem si mohl při své
klinické práci opakovaným pozorováním ověřit, vrhají
nové světlo i na dynamiku vazeb mezi biografickými,
perinatálními a transpersonálními složkami systémů
COEX.
Astrologie, především však astrologie tranzitů planet,
právě kvůli těmto překvapivě přesným korelacím s
dynamikou systému COEX, perinatálními matricemi a
transpersonálními prožitky, se ukazuje být pro oblast
výzkumu vědomí onou dlouho hledanou rosettskou
deskou, jelikož poskytuje klíč k pochopení povahy a
obsahu současných, minulých i budoucích holotropních
Po tomto obecném úvodu můžeme na astrologii
pohlédnout z bližší perspektivy a pokusit se ji chápat
také jako referenční systém pro práci s holotropními
stavy. Nicméně, není možné, abych v tomto referátu
podal úplný a vyčerpávající rozbor významu astrologie
pro účely výzkumu vědomí, psychiatrie a psychologie.
Nicméně, toto téma má pro práci s holotropními stavy
tak zásadní význam, že bych rád alespoň schématicky
pohovořil o základních astrologických principech a
možnostech jejich využití pro tuto oblast. Věřím, že se
mi podaří u čtenářů, kteří s touto disciplínou nejsou
ještě příliš obeznámeni, podnítit hlubší zájem o čerpání
dalších informací z bohaté škály astrologické literatury.
Pokud si člověk žádá přesvědčivé zhodnocení tohoto
pozoruhodného nástroje a má zájem provádět vlastní
pozorování, je nezbytné, aby se astrologií začal seriózně
zabývat, a sice buďto jako klient zkušeného a kovaného
astrologa anebo, ještě lépe, vlastním studiem.
Zájemce, kteří se chtějí tímto oborem vážněji zabývat,
bych rád odkázal na práce věci znalých odborníků,
zvlášť však na dílo Roberta Handa a Richarda Tarnase.
Robert Hand napsal skvělou knihu zaměřenou na
pochopení významu tranzitů planet (Hand 1976) a
mistrovské dílo Richarda Tarnase “Passion of the
Western Mind” (Vášeň západní mysli) (Tarnas 1991)
analyzující vývoj evropského myšlení od
předsókratovského období až po post-moderní dobu
má své pokračování v díle nazvaném “Psyche and
strana 32
ORL číslo 4
Cosmos (Psýché a Kosmos), které s nesmírnou
pečlivostí dokumentuje astrologické souvislosti, jenž
doplňují jeho předchozí práci (Tarnas, v tisku). Další
Tarnasova kniha Prometheus the Awakener
(Prométheus buditel) (Tarnas, 1995), která zkoumá
archetypální význam planety Uran, je výbornou ukázkou
svědčící o jeho přístupu k archetypální psychologii a
astrologii.
Základní referenční systém používaný v astrologické
práci kalkuluje se vzájemnými úhlovými vztahy mezi
deseti nebeskými tělesy (Sluncem, Lunou a osmi
planetami) zaznamenanými v nativním horoskopu
(aspekty) a úhlovými vztahy mezi nativním postavením
těchto desíti těles a jejich pozicí v libovolném
konkrétním čase (tranzity). Kromě toho významnou
úlohu sehrávají také vztahy těchto těles k systému
souřadnic, zejména k osám ascendent/descendent a
zenit/nadir.
nebo také nadir. Planeta, která v okamžiku zrození
vychází nad horizontem, se v horoskopu objeví v
blízkosti ascendentu, další, která se nachází přímo nad
hlavou zrozence, bude zaznamenána u středu nebe a
pokud některé nebeské těleso právě zapadá pod
horizont, zakreslí se u descententu. Planeta,
zaznamenaná na spodní části horoskopu, se nachází
přímo pod našimi chodidly v té části oblohy, kterou
nemůžeme vidět. Objeví-li se planeta v okamžiku
jedincova zrození v úzkém orbisu od těchto čtyř bodů,
má podle mínění astrologů i odpovídající archetyp
zvlášť silný vliv na život tohoto jedince.
Zastavme se na chvíli u vlastností archetypů, které se
spojují s jednotlivými planetami a jejich specifickými
energiemi a začněme nejdříve u obou světel – Slunce a
Luny.
SLUNCE
Hovoříme zde o koncepčním rámci a referenčním
systému, který se vyznačuje nesmírnou složitostí, proto
není ani možné v kontextu tohoto referátu předložit k
tomuto fascinujícímu tématu případnou obhajobu
anebo podat vyčerpávající vysvětlení. Navíc
předpokládám, že mnozí čtenáři mají o astrologii pouze
povrchní znalosti a mnozí další nemají žádné. Tudíž,
tento úkol si budu muset ponechat na některou z
příštích publikací věnovanou konkrétně tomuto tématu,
kterou se nám, jak doufám, podaří společně s
Richardem Tarnasem někdy zpracovat.
Nativní horoskop, nebo-li radix, představuje
dvourozměrný obraz situace na obloze zachycující
okamžik narození jedince. Jedná se o kruh, který je
rozdělen horizontální a vertikální osou na čtyři
kvadranty. Obvod tohoto kruhu se dále dělí na 360
stupňů a dvanáct třicetistupňových úseků, z nichž každý
náleží k jednomu z dvanácti znamení zvěrokruhu. Toto
vše tvoří pozadí, v jehož kontrastu horoskop znázorňuje
postavení planet i jejich vzájemné úhlové vztahy.
Planety zastupují základní archetypální principy nebo
síly a jejich vzájemné úhlové vztahy, nebo-li aspekty,
odráží vlivy, jenž mezi těmito archetypy působí.
Astrologie pracuje s deseti “planetami”, neboť tento
výraz aplikuje také na Slunce a Lunu, což odpovídá
původnímu významu řeckého slova planetes, - “tulák”,
jinými slovy jedná se o nebeské těleso, které se
pohybuje po vlastní trajektorii, aniž by sledovalo
celkový pohyb oblohy. Astrologickým znamením,
podobně jako planetám, se přiřazuje určitá archetypální
energie.
Zvláštní význam mají čtyři body, v nichž se souřadnice
dotýkají obvodu kruhu, které se nazývají ascendent,
descendent, střed nebe nebo-li zenit a hlubina nebe
Slunce vyjadřuje ústřední princip životní energie a
osobní totožnosti, světlé podstaty osobnosti nebo
vědomého já. Řídí vůli jedince i jeho tendenci
vystupovat jako samostatné individuum. Archetypální
energie Slunce má mužskou nebo-li jangovou podstatu,
tudíž Slunce může poukazovat na důležité mužské
postavy objevující se v životě zrozence. Archetypy
jakýchkoliv planet, jenž utváří významné aspekty se
Sluncem budou mít zvlášť výrazný vliv na život i
charakter zrozence.
LUNA
Oproti tomu Luna symbolizuje ty části osobnosti, které
jsou vědomému egu ukryty, tedy určitou hlubokou
matrici a psychosomatickou složku vlastního já. Úzce
souvisí s emočně a instinktivně reaktivními aspekty
osobnosti a psýché, jichž si nejsme vědomi. Tento
archetyp poukazuje na souvislost s ženským nebo-li
jinovým principem, s raným dětstvím a vztahem mezi
matkou a dítětem, důležitými ženskými postavami
objevujícími se v průběhu života a odkazem předků.
Archetypy planet, které s Lunou vytváří důležité
aspekty by měly mít v životě jedince zvlášť velký
význam, což se má projevit v oblastech života, jímž
vládne právě Luna.
MERKUR
Archetyp Merkuru souvisí s intelektem, rozumem nebo
také tím, co označujeme termínem Logos. Vládne
mentální činnosti, determinuje schopnost vnímat a učit
se, formulovat a vyjadřovat myšlenky a používat slova i
jazyk. Je rovněž spojován se schopností pohybovat se,
přepravovat se, seznamovat se s jinými lidmi, stýkat se
strana 33
ORL číslo 4
a komunikovat s nimi. Hlavní aspekty mezi Merkurem a
ostatními planetami vypovídají o způsobu, jak člověk
přijímá a předává informace, o povaze prosazování jeho
intelektuálních funkcí a naznačují směr, v němž by se
chtěl vzdělávat. Mytologickou postavou pro tento
archetyp je řecký bůh Hermes (římský Mercurius), který
plní úlohu posla bohů a průvodce duší mezi realitami.
VENUŠE
Archetyp Venuše bývá spojován především s principem
lásky nebo-li Érotu. Nachází své vyjádření jako jinový
aspekt smyslnosti a sexuality v touze po romantice,
partnerství, společenských vztazích a v procesu někoho
přitahovat anebo být někým přitahován. Venuše rovněž
ovládá estetickou vnímavost, její projev v uměleckých
činnostech a vypovídá o smyslu pro harmonii. Hlavní
aspekty, jenž spojují Venuši s ostatními planetami,
poukazují na významné souvislosti se schopností
věnovat i přijímat náklonnost a lásku, s povahou našich
vzájemných společenských vztahů a zejména
romantických prožitků, dále s uměleckými zájmy,
nadáním, popudy a vyjadřovacími schopnostmi. Tento
archetyp nachází svůj mytologický obraz v postavě
řecké bohyně lásky a krásy Afrodity nebo římské
Venuše.
MARS
Archetyp Marsu vyjadřuje princip dynamické energie,
spouštěcích a hnacích impulsů. V materiální oblasti bývá
spojován s přírodními i technologickými silami, válkami
a dalšími konfliktními a násilnými událostmi, vitalitou,
atletickou zdatností a jangovým aspektem sexuality. Na
psychické úrovni odpovídá za ambice, snahu prosadit
se, soutěživost, odvahu, hněv a násilí. Významné
aspekty nebo tranzity zahrnující planetu Mars poukazují
na souvislosti s troufalým a agresivním chováním,
konflikty, konfrontacemi a rovněž na vznětlivost a
náchylnost vůči zraněním. Mars, v řecké mytologii Áres,
je symbolem boha války.
JUPITER
Jupiter je archetyp, kterému vděčíme za růst, rozvoj,
štěstí a příznivý osud. Podmiňuje optimismus, prožitky
hojnosti, úsilí hledat cosi dokonalejšího nebo vyššího,
štědrost a ušlechtilost. Dále je spojován se
svobodomyslností, dalekosáhlými vyhlídkami, vysokým
morálním standardem a filosofickými ideály,
intelektuálním bohatstvím a kulturním rozhledem. Kvůli
těmto vlastnostem se mu často říká Velký Dobroděj.
Jeho stinnou stránkou je nepřiměřenost, inflace ega,
excentrismus, extravagance a veškeré možné
výstřednosti. Jupiter (řecký Zeus) je nejvyšším bohem
antického pantheonu a králem olympských bohů.
SATURN
Planetární archetyp Saturna lze v mnoha způsobech
považovat za protipól Jupitera. Saturn, mnohdy
označovaný jako Velký Škůdce, ve své negativní stránce
symbolizuje zákazy, omezení, nedostatek, deficit,
hladovění, útisk, represe, podřadnost, provinění a
deprese. Z hlediska mytologie je Saturn římským
bohem, který bývá často ztotožňován s řeckým titánem
Kronosem, a tudíž také spojován s pomíjivostí,
stárnutím, smrtí, koncem, symbolickými postavami Otce
času nebo Smrtky s kosou.
Avšak saturnský archetyp plní také významnou positivní
funkci jako princip, který sehrává zásadní úlohu v
ustálení naší každodenní existence, neboť řídí
strukturu, materiální realitu věcí, řád a lineární sled
událostí. V souvislosti s procesem biologického porodu
(a psychospirituálním prožitkem smrti a znovuzrození)
představuje fázi, kdy děložní stahy periodicky vyvíjejí
tlak na plod, avšak porodní hrdlo (cervix) je stále
uzavřeno a zdá se, že není žádná cesta ven (no exit).
V osobním životě vyjadřuje Saturn spolehlivost,
vytrvalost, vyzrálost, odpovědnost a věrnost. Je rovněž
principiem, jenž nás konfrontuje s důsledky našich činů
v tomto životě i minulých inkarnací a zastupuje prvek
superega, morálního zákonu, svědomí a soudu.
Významné saturnské aspekty nám napovídají, jakým
kritickým výzvám budeme v životě čelit, ale rovněž nám
vytyčují pracovní úkoly, které budeme muset v tomto
světě vykonat a nabízí nám cennou příležitost k růstu.
Tranzity, jenž zahrnují Saturn, obvykle poukazují na
kritická vývojová období v životě jedince a vytyčují
dobu, kdy bude třeba odvést “těžkou práci.” Do života
vnáší prvek obtížných osobních zkoušek a strastí, ale
také posiluje vytrvalost a vede k dokončení důležitých
úkolů.
URAN
Nutno říci, že archetyp spojovaný s planetou Uran
nesouvisí s řeckým bohem Úranem (nebe), jenž uzavřel
své děti do útrob země a byl proto na naléhání Gaie
vykastrován titánem Kronem, ale jak poukazuje Richard
Tarnas (1995), vlastnosti tohoto planetárního archetypu
lze nejlépe pochopit ve spojení s mýtickou postavou
Prométhea, nebo-li titána, který ukradl oheň z nebes a
daroval ho lidem, aby jim poskytl větší svobodu.
Uran představuje princip náhlého překvapení, vzpoury
proti danému stavu, revoluční činnosti, osvobození,
duchovního probuzení a emočního a intelektuálního
průlomu. Dále stojí v pozadí náhlého kolapsu
vybudovaných struktur, odpovídá za individualizmus a
strana 34
ORL číslo 4
originalitu, revolucionářský náhled, kreativní genialitu,
invenci a technologii. Uran ve spojení s procesem
biologického porodu bývá dáván do úzké souvislosti se
závěrečnou porodní fází, kdy následkem fyzického
nepohodlí a kulminujících okolních tlaků dochází k
náhlému rozřešení v podobě explozivního vysvobození.
Stinná stránka archetypu Uranu (Prométhea) nachází
své vyjádření v anarchii, neúměrné výstřednosti a
nerespektování jakýchkoliv omezení a zákonů. Lidé,
kteří se v důsledku nedostatečného psychologického a
duchovního vhledu snaží tomuto archetypu vzdorovat,
mohou prožívat překotné a destruktivní změny, přičemž
však nevystupují jako aktivní činitelé, ale naopak v roli
pasivní a bezmocné oběti. Jestliže se Uran dostává s
jinou planetou do významného aspektu, projevuje se
tendencí osvobodit v plné míře její planetární archetyp
a dát mu prostor k plnému vyjádření, což často probíhá
zcela náhlým, nečekaným, neobvyklým, překvapivým a
vzrušujícím způsobem.
NEPTUN
Archetyp Neptunu je dáván do souvislosti s
rozpouštěním hranic mezi já a ostatními, já a přírodou,
já a vesmírem, materiálním světem a dalšími realitami a
mezi já a bohem. Jedná se o archetyp mystické jednoty,
kosmického vědomí, imaginativních a duchovních
oblastí. Ovšem rozpouštění hranic nemusí nutně
znamenat transcendenci. Stinnou stránkou
neptunských vazeb je ztráta pevné půdy pod nohama,
úniky z každodenní reality do světa fantazie, sebeklam,
iluze, falešná představa, psychotické narušení vnímání
reality a zmatek projevující se závislostí na alkoholu a
drogách.
PLUTO
Pluto představuje archetyp prapůvodní energie –
dynamický princip v pozadí kosmického stvoření,
univerzální sílu, která je hnacím prvkem vývoje v přírodě
a lidské společnosti (Kundalíní Šakti), ale také ničivou
energií (požírající matkou bohyní Kálí). Ovládá základní
biologické procesy zrodu, sexu a smrti, transformativní
proces psychospirituální smrti a znovuzrození a
instinktivní síly působící v těle a psýché (freudovské Id).
Pluto vyjadřuje chthonické prvky, podsvětí, ať už ve
významu doslovném (podzemí, infrastrukturu
velkoměst), metaforickém (uličky lásky, organizovaný
zločin), psychologickém (nevědomí) nebo
archetypálním/mytologickém.
Pluto ve vztahu k procesu biologického zrození a jeho
psychospirituálnímu protějšku – procesu smrti a
znovuzrození koresponduje s fází, kdy je dítě nuceně
vypuzováno z matčina těla a v porodním kanálu zápasí o
život. V tomto okamžiku dochází k uvolnění mocných
fyzických a instinktivních energií (libidinózních i
agresivních). Pluto (nebo také Hádes) je v mytologii
znám jako bůh podsvětí. Jakmile Pluto uzavírá s jinou
planetou důležitý aspekt, vyznačuje se tendencí zesílit a
umocnit její archetypální výraz v takovém rozsahu, že
podstatně ovlivňuje život jedince anebo se v ním
dokonce projevuje jako kompulsivní síla, což může vést
k různým mocenským bojům a konfliktům, ale také k
hluboké transformaci.
Neptun nachází svůj výraz nejen v transcendentální
mystické blaženosti, ale také v božské hře mája, která
nás drží v pasti samsárického světa, což se může
projevovat ryzí čistotou mystického zážitku i
psychotickou zmateností. Je nejen podstatou prožitků
jogínů a svatých, které provází stavy bez přítomnosti
ega, ale může také vést ke ztrátě individuality, jež ústí v
dezorientaci a bezmocnost.
Neptun je archetypem idealistických snů a ambicí,
tělesného a psychologického uzdravení, duchovní
touhy, zvýšené intuice, mimosmyslového vnímání a
kreativní imaginace. Jestliže některá planeta uzavírá s
Neptunem významný aspekt, dochází k jejímu oslabení,
zidealizování nebo zduchovnění. Jelikož odpovídající
mytologickou postavou je římský bůh oceánů Neptun
(řecký Poseidon), bývá tento archetyp dáván do úzké
souvislosti s vodou, ať už v podobě amniotického
nitroděložního prostředí, tělesných tekutin nebo jezer a
oceánů.
Tímto jsem ve stručnosti popsal specifické individuální
vlastnosti deseti planetárních archetypů, přičemž jsem
zkombinoval tradiční astrologické poznatky s několika
prozíravými dodatky a úpravami Richarda Tarnase.
Ovšem praktičtí astrologové se nezajímají pouze o
vlastnosti archetypů, ale také o aspekty, nebo-li
vzájemné úhlové vztahy zachycené v nativním
horoskopu a tranzity – úhlové vztahy utvářené v životě
jedince mezi polohou planet při jejich neustálé pouti
strana 35
ORL číslo 4
zodiakem a jejich pozicí v okamžiku narození.
Nativní horoskop znázorňuje celkové archetypální
rozložení, jenž formuje naši osobnost a řídí náš život
jako celek. Naznačuje, kde bychom mohli očekávat
napětí nebo třenice mezi určitými archetypálními
principy nebo naopak jejich harmonickou součinnost.
Ovšem radix zůstává po celý život stejný, tudíž nám ani
nemůže poskytovat žádné informace o změnách, jimiž
budeme v určitých obdobích života procházet. Jak víme,
kvalita našich životních zkušeností se rok od roku, měsíc
od měsíce nebo dokonce den ode dne výrazně mění.
Astrologové tvrdí, že změny v archetypálních oblastech,
které v průběhu času ovládají náš život, jsou v korelaci s
pohyby planet a lze je tudíž předvídat. Tyto korelace
tvoří obsahovou náplň zkoumání astrologického
odvětví, které se nazývá tranzitní astrologie.
Tranzitní astrologie předkládá názor, že uvolnění
konkrétních potenciálů zakotvených v radixu závisí na
planetárních tranzitech, to znamená na vztazích mezi
aktuální pozicí planet v libovolném konkrétním čase a
jejich postavením v nativním horoskopu. Komplexnost a
dynamická povaha vyplývajících vztahů je vskutku
pozoruhodná a lze ji proto využít jako jasně definovaný
referenční systém, který, na rozdíl od některých
konvenčních přístupů, například tradičních
psychologických testů, je zcela nepochybně v souladu s
merkurovskou povahou naší každodenní zkušeností a
také bohatostí obsahů holotropních stavů.
Trvání tranzitů závisí na délce oběžné dráhy a rychlosti
konkrétních planet. Předpovědi archetypálních vlivů v
lidském životě, které vychází z tranzitů, lze stanovit na
období trvající hodiny (Luna) nebo dny (Slunce, Merkur,
Venuše, Mars) i celé roky (vnější planety zejména Pluto).
Zvlášť velký význam mají především vnější planety –
Saturn, Uran, Neptun a Pluto, neboť ovlivňují proces
formování našich životních příběhů a zejména dynamiku
našeho psychospirituálního rozvoje a vývoje vědomí.
Kvalitu vzájemné interakce mezi dvěmi či více
planetárními archetypy popisují jejich úhlové vztahy
(měřené ve stupních nebeské délky podél ekliptiky).
Obecně řečeno, čím jsou tyto vztahy přesnější, tím
výraznější bude i jejich archetypální interakce.
Charakter těchto vztahů se zakládá na principech, které
formuloval již Pythagoras ve své teorii čísel a hudby
sfér. Nejdůležitější aspekty se vypočítají, když vydělíme
kruh o 360° celými čísly 1, 2, 3, 4 a 6. Kvalita aspektů se
dále definuje z hlediska Pythagorova významu
korespondujících čísel.
Konjunkce (přibližně 0°) je charakterizována mocným
spojením dvou konkrétních planetárních archetypů
včetně jejich pozitivních i negativních potenciálů.
Opozice a kvadratura (180° a 90°) vyjadřují náročné a
konfliktní (tvrdé) interakce, zatímco trigon a sextil
vedou k harmonické a plynulé (měkké) součinnosti.
Další významnou situací, jež spojuje archetypální vlivy je
midpoint (středobod), což je výraz, jehož se používá,
když se planeta nachází přesně v polovině mezi dvěmi
dalšími.
Praktická astrologie pracuje s řadou dalších variant,
například s postavením planet ve znameních
zvěrokruhu a astrologických domech, které dělí
horoskop na dvanáct třicetistupňových úseků, přičemž
každému z nich je připisován specifický význam. Je
možné používat různé další prediktivní techniky –
progrese, solární a lunární revoluce, astrální kartografii
a jiné. Nicméně systém, který jsem již ve stručnosti
nastínil může sám o sobě poskytovat mimořádně
přesné a konkrétní předpovědi vztahující se na mnohé
různé aspekty existence. Lze ho využít, podobně jako
Jungovy archetypy, k hlubšímu pochopení jedinců –
jejich osobnosti, vzorců chování a vývoje životních
situací, rovněž i historického vývoje a kulturních hnutí,
jenž zahrnují masy lidí.
Je důležité mít na mysli, že astrologii je možné využívat
pouze pro předpovědi archetypálního významu, nikoli
však pro předvídání konkrétních situací. Může
napovídat jaké archetypální vlastnosti či univerzální
principy budou v konkrétním čase působit, naznačit
povahu jejich interakce a specifikovat jejich vztah k
nativnímu horoskopu jednotlivce. Obecný rámec těchto
mimořádně pozoruhodných předpovědí ponechává
dostatečný prostor, aby kosmická kreativita mohla
vyjádřit svůj potenciál v podobě konkrétních událostí a
způsobů chování. Ani ten nejlepší astrolog nebude
schopen z horoskopu s jistotou vyčíst, že toho či onoho
dne získáme určitou práci, přijdeme na burze o všechny
peníze, potkáme spřízněnou duši, vyhrajeme v loterii
nebo se ocitneme ve vězení.
Používáme-li astrologii při práci s holotropními stavy,
složitost interpretace roste přímo úměrně s počtem
planetárních tranzitů působících ve stejnou dobu a s
počtem planet, které se na nich podílí. V mnoha
případech mohou současně působit dva významné
aspekty (ale i více), přičemž jejich energie mohou
vzájemně kolidovat. V tomto kontextu mohu uvést
pouze několik obecných příkladů prediktivního
potenciálu, který umožňuje provést analýzu
holotropních stavů. Komplexní interpretace si vyžaduje
vyjádření zkušeného astrologa, který na konkrétní
situaci, nativní horoskop a tranzity nahlíží jako na
jednotné pole a integrální gestalt.
V období náročných tranzitů k Saturnu by se člověk měl
připravit, že v holotropním stavu zažije děsivou
konfrontaci s temnou stránkou existence – smrtí,
stárnutím a sešlostí věkem, nemocí, zoufalstvím,
beznadějí, bolestnou ztrátou a stísněností. Saturn,
jelikož oběhne zvěrokruh přibližně za dvacet osm let, se
strana 36
ORL číslo 4
každých sedm let dostává do náročných tranzitů
(kvadratury, opozice nebo konjunkce) vůči svému
postavení v radixu. Z těchto tranzitů mají zvláštní
astrologický význam především konjunkce, kterým se
také říká návraty Saturna. Podobným způsobem i
ostatní planety utvářejí pravidelně vůči sobě dynamické
i harmonické aspekty, přičemž intervaly, kdy k tomu
dochází, závisí na době jejich oběhu. V obdobích
působení těchto tranzitů se vliv archetypální energie
odpovídajících planet výrazně zvyšuje. Tyto situace se
odehrávají v určitých periodách lidského života a
současně sebou přináší charakteristické výzvy a
příležitosti, jež odráží archetypální vlastnost dané
planety.
Jednotlivá tranzitující tělesa vytváří také vazby mezi
sebou. V těchto situacích archetypální energie
konkrétních planet začínají působit ve vzájemné
součinnosti, buď harmonicky anebo disharmonicky, což
závisí na jejich úhlových vztazích. Kupříkladu náročné
tranzitní aspekty mezi Saturnem a Plutem se vyznačují
tendencí zprostředkovávat výjevy a prožitky typické pro
druhou a třetí perinatální matrici, tedy ty nejhorší
aspekty lidského života v podobě nespoutaného násilí
provázeného vraždami, satanskými rituály, krvavými
válkami a revolucemi, znásilňováním, pornografií,
zvrhlou sexualitou a skatologickými prvky. Dynamický
vztah Saturnu s Neptunem bývá obvykle spojován s
obrazy smrtících účinků toxických chemikálií nebo
radioaktivního záření, zamoření a “špatného lůna.”
Vazba mezi Saturnem a Uranem se v mnoha ohledech
vyznačuje vzájemně protichůdnými tendencemi, proto
náročné tranzitní aspekty obou archetypů vedou k
neřešitelnému konfliktu mezi intenzivními pocity
stísněnosti a silnou touhou po vysvobození.
Uranem lze spojovat s přehnanou samolibostí,
extravagantním a excentrickým chováním a v krajním
případě s manickými projevy. Podobně také obtížné
tranzity Jupiter/Pluto je možné dávat do souvislosti s
touhou po intenzivních zážitcích, nestřídmostí v sexu i
jídle, hédonizmem a přístupem k životu ve stylu carpe
diem. Náročné tranzity mezi Jupiterem a Neptunem
vedou ke stírání hranic, ztrátě půdy pod nohama,
úletům do fantazie, idealizaci života a nerealistickým
očekáváním.
Také tranzity Merkura, Venuše a Marsu, třebaže nejsou
tak mocné jako tranzity vnějších planet, mohou mít
výrazný vliv na obsah holotropních stavů. Tranzity
Marsu přispívají prvkem hnací energie a motivy zápasu,
dobývání a násilí. Harmonické tranzity Venuše vnáší do
prožitku hodnotu vjemu, estetické prvky, jemnost a
romantiku. Pozitivní Merkurovy tranzity usnadňují
intelektuální vhled a pojmové pochopení prožitku.
Oproti tomu náročné tranzity mezi Merkurem a
Saturnem zpravidla věští skeptický postoj k
holotropnímu sezení a potíže s intelektuální integrací
celého procesu.
Po tomto obecném úvodu bych rád prezentovat dva
poněkud zhuštěné případy z praxe a ilustroval na nich,
že mezi přírodou, holotropními stavy a tranzity planet
existují pozoruhodné korelace. V první ukázce popisuji
neobyčejně silný prožitek ze sezení, při němž byla
podána vysoká dávka LSD a v druhé proces spontánně
vyvolané psychospirituální krize (spiritual emergency).
Na druhé straně k hlubokým prožitkům mystické
jednoty a oceánické extáze dochází s největší
pravděpodobností pod vlivem neptunských
harmonických aspektů, například trigonu mezi
Neptunem, Jupiterem a Sluncem. Podobně trigon mezi
Plutem, Jupiterem a Sluncem vyjadřuje konstelaci, jež
tvoří ideální předpoklad pro hluboký prožitek
psychospirituálního znovuzrození. Měkké tranzity
Uranu by měly usnadňovat průlom ke svobodě,
zprostředkovat pozoruhodné objevitelské vhledy a
napomoci překvapivým a šťastným řešením svízelných
situací.
Jupiterovy harmonické tranzity vnáší do holotropních
stavů i každodenního života optimistický náhled a joi de
vivre. Jupiter – “velký dobroděj” vyjadřuje natolik
blahodárný archetypální vliv, že dokonce ani jeho
náročné tranzity zpravidla neznamenají žádné potíže.
Uzavírá-li tranzitující Jupiter s dalšími planetami
aspekty, vykazuje tendenci v maximální až přehnané
míře zdůrazňovat jejich archetypální vliv.
Proto kupříkladu dynamický aspekt mezi Jupiterem a
FLORA
Když jsem pracoval v Marylandském středisku pro
psychiatrický výzkum, byl jsem pozván na konzilium do
nemocnice Spring Grove State Hospital. Jeden z lékařů
strana 37
ORL číslo 4
zde prezentoval případ osmadvacetileté svobodné
pacientky Flory, která byla už více než osm měsíců
hospitalizována na uzavřeném oddělení. Vyzkoušeli už
všechny dostupné léčebné možnosti včetně
trankvilizérů, antidepresiv, psychoterapie i pracovní
terapie, ale všechny selhaly a Floru čekal převoz na
oddělení chronicky nemocných.
Flora trpěla jednou z nejtěžších a nejsložitějších
kombinací symptomů a poruch, s jakou jsem se mohl ve
své psychiatrické práci setkat. Jako šestnáctiletá byla
členkou gangu, který provedl ozbrojené vloupání a zabil
nočního hlídače. Řídila auto, ve kterém prchali z místa
činu, načež strávila čtyři roky ve vězení a pak byla
podmínečně propuštěna. Následovala bouřlivá léta, kdy
Flora propadla drogám a alkoholu. Brala heroin a často
kombinovala vysoké dávky psychostimulačních látek a
barbiturátů. Prožívala také několik depresivních krizí,
provázených silnými sebevražednými sklony. Často
pociťovala nutkání sjet s autem přes okraj útesu nebo
narazit do jiného automobilu. V emočně vypjatých
situacích trpěla hysterickým zvracením.
Pravděpodobně nejhorší ze všech jejich potíží byla
bolestivá křeč obličeje, tic douloureux. Neurochirurg
John Hopkins navrhoval operaci mozku a přerušení
nervu, který křeč způsoboval. Flora byla navíc lesbička,
což ji přivádělo do těžkých konfliktů a vyvolávalo v ní
pocit viny. Nikdy v životě neměla heterosexuální vztah.
Aby se celá situace ještě více zkomplikovala, byla pod
soudním dohledem, protože vážně zranila svou
přítelkyni a spolubydlící, když čistila revolver pod vlivem
heroinu.
Na konci jednání mě požádal Flořin ošetřující lékař, zda
by se dalo uvažovat o LSD terapii jako o poslední a
krajní možnosti. Jednalo se o velmi těžké rozhodnutí,
především vzhledem k tehdejší celonárodní hysterii
kolem LSD. Navíc Flora již měla záznam v trestním
rejstříku, také přístup ke zbraním a projevovaly se u ní
silné sebevražedné sklony.
Dobře jsme si uvědomovali, že pokud bychom ji za
těchto okolností podali LSD, tak všechno co by se v
budoucnu stalo, by s tím automaticky bylo spojováno
bez ohledu na to, jakou měla minulost. Na druhé straně
všechno ostatní již bylo bez jakéhokoliv úspěchu
vyzkoušeno a Floru čekalo oddělení chronicky
nemocných, kde by strávila zbytek života. Po dlouhých
diskusích se terapeutický tým Marylandského střediska
pro psychiatrický výzkum rozhodl začlenit ji do
programu s LSD v přesvědčení, že její zoufalá situace
opravňuje provést tento riskantní experiment.
První dvě Flořina sezení s aplikací vysoké dávky LSD se
nijak zvlášť nelišila od mnoha jiných, které jsem vedl v
minulých letech. Musela se vypořádat s mnoha
traumatizujícími vzpomínkami ze svého bouřlivého
dětství a několikrát došlo k znovuprožití scén zápasu při
průchodu porodním kanálem. Byla schopna najít spojení
mezi svými silnými sebevražednými sklony i bolestivými
křečemi obličeje a určitými aspekty porodního
traumatu s obrovským množstvím nevybitého
fyzického i emočního napětí. Přesto všechno se
terapeutický výsledek zdál minimální.
Při jejím třetím sezení s LSD se v prvních dvou hodinách
nestalo nic mimořádného, její prožitky se podobaly těm
předchozím. Najednou si však Flora začala stěžovat, že
její bolest z křeče v obličeji se stává nesnesitelnou. Před
mýma očima tento spazmus groteskně zesílil a obličej
se jí stáhl, takže doslova připomínal masku ďábla.
Začala mluvit hlubokým mužským hlasem a všechny její
rysy se tak změnily, že jsem nemohl najít žádnou
podobu mezi tím, jak vypadala dříve a jejím nynějším
vzhledem. V očích měla výraz nepopsatelné zloby a
prsty se jí zkroutily do tvaru drápů.
Ta cizí a nepřátelská síla, která ovládala její tělo i hlas,
se skutečně představila jako ďábel. Obrátil se přímo na
mne a přikázal mi, abych nechal Floru na pokoji a
nepokoušel se jí pomáhat. Patřila jemu a on ztrestá
každého, kdo by se pokusil ohrozit jeho teritorium. To,
co následovalo, bylo jasné vydírání, šlo o celou řadu
výhrůžek, co by se mně, mým kolegům a celému
terapeutickému programu stalo, kdybych neuposlechl.
Je velmi těžké popsat zlověstnou atmosféru, kterou
tato scéna vyvolala. Člověk mohl přímo hmatatelně cítit
přítomnost čehosi cizího a nepřátelského. Pocit
nadpřirozena a účinek vydírání byl ještě zesílen
skutečností, že pacientka ve svém běžném životě
nemohla mít přístup k některým informacím, o nichž se
onen cizí hlas zmiňoval.
Prožíval jsem mimořádný emoční stres, který měl až
metafyzické rozměry. Ačkoliv jsem se setkal s
podobnými projevy už v dřívějších sezeních s LSD, nikdy
však nebyly tak realistické a přesvědčivé. Bylo velmi
těžké ovládnout strach i pocit, že musím uznat reálnou
přítomnost té síly a dát se s ní do psychického a
duchovního boje. Začal jsem rychle přemýšlet a snažil
se najít nejlepší taktiku pro tuto situaci. V jedné chvíli
jsem se přistihl, že uvažuji o tom, že by mezi nástroji
terapeuta neměl chybět kříž, neboť ze situace jsem
usoudil, že jde o projev Jungova archetypu, a kříž by
tedy za těchto okolností mohl fungovat jako
odpovídající archetypální protilék.
Brzy bylo jasné, že mé emoce, ať už šlo o strach nebo
smělý odpor, činily celou situaci i onu nepřátelskou sílu
ještě skutečnější. Vzpomněl jsem si na jeden z dílů
televizního seriálu science fiction Star Trek, kde
vystupovala cizí bytost, která čerpala sílu z lidských
emocí. Uvědomil jsem si, že nejdůležitější je zůstat
klidný a soustředěný. Rozhodl jsem se vstoupit do
meditativního stavu, přičemž jsem držel Flořinu
strana 38
ORL číslo 4
zkroucenou ruku a pokoušel se představit si ji tak, jak
jsem ji znal předtím. Současně jsem se snažil okolo nás
vizualizovat silný světelný obal, což jsem intuitivně
vnímal jako nejlepší řešení. Celá scéna trvala více než
dvě hodiny. Subjektivně se jednalo o dvě nejdelší
hodiny, které jsem prožil mimo svá vlastní
psychedelická sezení.
Potom se Flořina ruka uvolnila a její obličej nabyl opět
původní rysy. Tato proměna proběhla stejně rychle,
jako při nástupu jejího podivného stavu. Brzy jsem
zjistil, že si Flora nepamatuje nic z toho, co se v
uplynulých dvou hodinách stalo. Ve své pozdější
písemné zprávě o sezení popsala první dvě hodiny
sezení a pak pokračovala až o čase, který následoval po
jejím “stavu posedlosti”. Vážně jsem přemýšlel o tom,
zda s ní mám mluvit o době, kterou jí zakrývala
amnézie, ale rozhodl jsem se, že to neudělám. Neviděl
jsem žádný důvod, abych její vědomé myšlení zatěžoval
tak pochmurným tématem.
příliv prvků i dalších entit z transpersonálních oblastí.
Tranzitující Neptun v přesném sextilu s Flořiným
nativním Neptunem tento proces rozpouštění hranic
ještě zintenzivňuje. Aspekty Slunce a Neptuna jsou
charakteristické zejména u mystiků a duchovních
učitelů (např. Meher Baby a C.G.Junga). Přítomnost
Marsu ve Flořiným nativním stelliu dodává této vazbě
výrazně agresivní kvalitu.
Flořino sezení probíhalo koncem šedesátých let, kdy
svět mohl na obloze pozorovat trojkonjunkci mezi
Plutem, Uranem a Jupiterem (pouze jedenkrát v tomto
celém století), přičemž právě tato trojkonjunkce
přecházela přes její radixové stellium (Pluto v konjunkci
s jejím Neptunem a Merkurem a Jupiter se Sluncem).
Současně také tranzitující Neptun se dostal do opozice
s nativním Uranem.
K mému velkému překvapení došlo v důsledku tohoto
sezení k úžasnému terapeutickému zlomu. Flora ztratila
sklony k sebevraždě a získala nový vztah k životu.
Přestala pít alkohol, brát heroin i barbituráty a začala
horlivě navštěvovat shromáždění jedné malé
náboženské skupiny v Catonsville. Křeče v obličeji teď
měla jen zřídka a byly mnohem snesitelnější. Zdálo se,
že energie, která byla jejich základem, se vybila ve dvě
hodiny trvající “masce zla”. Intenzita bolesti, která se
občas vracela, byla již tak malá, že nevyžadovala žádné
léky.
Flora tak prožívala na osobní rovině vliv mocného
kolektivního tranzitu konjunkce Pluta s Uranem, jenž
souvisí s celkovou atmosférou vzrušujícího sexuálního,
sociálního a duchovního vysvobození a dionýsovským
duchem doby šedesátých let. Tranzitující Jupiter v
konjunkci s radixovým Sluncem by mohl svědčit o
úspěšném uvolnění základních emancipačních energií.
Neptun v opozici s Uranem představuje archetyp
nečekaných duchovních vhledů. Není bez zajímavosti
podotknout, že tento kolektivní tranzit působil v
období Ježíšova kázání a na počátku křesťanství, a to
zejména v souvislosti, že výsledkem Flořina prožitku
byla náboženská konverze, která ji přivedla do
Catonsvillské křesťanské komunity.
Flora se dokonce ve svém životě pokusila o navázání
heterosexuálních vztahů a nakonec se provdala. Její
sexuální adaptace však nebyla dobrá; byla schopna
pohlavního styku, ale vyvolával u ní nepříjemné pocity a
bolest. Po třech měsících manželství skončilo a Flora se
vrátila k lesbickým vztahům, avšak již kvůli tomu necítila
takovou vinu. Její situace se natolik zlepšila, že byla
přijata na místo taxikářky. V následujících letech sice její
stav několikrát kolísal, ale nikdy se nemusela vrátit do
psychiatrické léčebny, která se málem stala jejím
trvalým domovem.
Konjunkce mezi Plutem a Neptunem již sama o sobě
znamená velmi silný aspekt. Obvykle se časově shoduje
s významnými mystickými zážitky a psychospirituálními
krizemi, které ústí v hlubokou duchovní transformaci.
Pluto destruktivní a eventuelně transformativní silou
zintenzivňuje účinky jakéhokoliv archetypu, s nímž
vytváří důležitý úhlový vztah. V tomto případě zesiluje
osvobozující vliv Uranu a pohání také příliv
transpersonálních energií do oblasti vědomí, přičemž
archetyp Neptuna navíc zvyšuje propustnost těchto
energií za hranice identity.
Dokonce jen povrchní pohled na Flořin nativní horoskop
a tranzity, které probíhaly v období její léčby pomocí
LSD, odhaluje i bez přesného času narození
pozoruhodnou souvislost s povahou a obsahem tohoto
prožitku. Nejnápadnější část jejího radixu tvoří stellium
čtyř planet nacházejících se v rozmezí jedenácti stupňů
(Neptun, Merkur, Slunce a Mars), přičemž Neptun je od
slunce vzdálen šest a půl stupně.
Odpoutání se z moci démonických vlivů a skrze ně,
rovněž tak vzrušující proces vlastního vysvobození, je
možno dát do souvislosti s působením archetypu Uranu
ve spojení s Jupiterem. Zájem o čarodějnictví a
satanské rituály představuje jednu ze stinných stránek
šedesátých let, což potvrzují vraždy spáchané
Charlesem Mansonem a Sharon Tateovou. Plný projev
démonického aspektu plutónského archetypu (v úzké
souvislosti s BPM III) lze u Flory vysvětlit výrazným
zeslabením struktury individuálního já.
Zatímco archetyp Slunce vyjadřuje princip osobní
identity a individuality, Neptun právě naopak zeslabuje
funkce ega rozpouští veškeré hranice, čímž usnadňuje
Konjunkce Neptuna s Merkurem by mohla svědčit o
strana 39
ORL číslo 4
schopnostech získávat přístup k duchovním informacím
prostřednictvím tzv. průlivu (channelling) (viz. horoskop
Rudolfa Steinera a Anne Armstrongové) a spojení Pluta
s Merkurem bývá často dáváno do souvislosti s ústním
projevem, verbální agresivitou, koprolalií, a prací s
tajnými informacemi (Robin Williams, Conan Doyle, Ian
Flemming, vědci podílející se na projektu Manhattan).
V době, kdy sezení probíhalo, bylo Floře 27 let, tudíž se
nacházela v období návratu Saturna. Tranzitující Saturn
se sice nacházel ještě dvacet stupňů od svého nativního
postavení, nicméně mnozí astrologové přesto věří, že
orbis tohoto významného tranzitu je mnohem větší než
u jiných, proto je vhodnější pro jeho vymezení řídit se
věkem (časové rozpětí 28 – 30 let). Návrat Saturna
obvykle značí ukončení jednoho celého cyklu bytí a bývá
charakterizován stísněností nebo dokonce setkáním se
smrtí, načež následuje uvolnění, dosažení větší zralosti
a začátek dalšího životního cyklu. Návrat Saturna ve
spojení s výše uvedenými tranzity dodává vyplývajícím
změnám větší strukturální hloubku a trvalejší charakter.
Flořin horoskop vykazuje některé další nativní i tranzitní
aspekty, které se obecně pojí s jejím životním příběhem
a konkrétně s obsahem absolvovaného terapeutického
sezení. Konjunkce Pluta s Venuší bývá zpravidla
spojována s tabuizovanou sexualitou a s ní souvisejícími
pocity studu. Jedná se o archetyp démonického
milence (“ona patří mě”) – Plutóna, jenž unáší
Persefonu do říše mrtvých. Flora měla ve svém radixu
také konjunkci Pluta se Sluncem, která kromě jiného
vysvětluje skutečnost, že ji přitahovalo zločinecké
podsvětí. V průběhu jejího terapeutického sezení se
tranzitující Pluto dostalo do polokvadratury ke své
nativní pozici. Zde sice hovoříme o tranzitu menšího
významu, avšak je-li přesný (v tomto případě 2 stupně),
může mít zesilující účinek.
Flora měla ve svém radixu ještě jedno stellium –
trojkonjunkci mezi Uranem, Jupiterem a Saturnem.
Uran ve spojení s Jupiterem vyjadřuje archetyp
protispolečenské vzpoury. Konjunkce Uran/Saturn
podněcuje agitovanou depresi a násilné impulsy, jenž
vedou k sebepoškozování (tendence zapříčinit čelní
kolizi anebo sjet z útesu) a dispozicím způsobovat
nehody (postřelení přítelkyně). Pro agresivní drogovou
závislost je charakteristická konjunkce Marsu s
Neptunem.
Při rozboru následující ukázky a s ní souvisejících
astrologických vztahů, budeme mít možnost pozorovat
podobnosti i rozdíly mezi oběma příběhy. Zde můžeme
vidět, že projevy stejných archetypů i jejich kombinací
nejsou pevně předurčené. Astrologické archetypy
mohou nacházet různé způsoby vyjádření a současně si
zachovávat vlastní podstatu, což v rámci archetypálních
oblastí zanechává široký prostor pro uplatnění hravé
kreativity.
KAREN
Karen byla půvabná mladá a svěží blondýna ještě před
třicítkou, která v sobě probouzela jemnou a dokonalou
krásu. Navenek působila poněkud tiše a ostýchavě,
přesto však disponovala vysokou inteligencí a hýřila
tělesnou aktivitou. Měla strastiplné dětství; její matka
spáchala sebevraždu, když jí byly tři roky, poté pod
jednou střechou vyrůstala s otcem alkoholikem a jeho
druhou ženou. Když někdy v pozdní pubertě opouštěla
svůj domov, prožívala období depresí a pravidelně
zápolila s kompulzivním přejídáním.
Cestovala, studovala, oblíbila si jazzový tanec, stala se
taneční mistryní a také příležitostně vyučovala. Ráda
zpívala a postupně se vypracovala na kvalifikovanou
masérku. Karen se usadila na venkově, kde se setkala s
jemným a starostlivým mužem Petrem, s nímž začala žít
společný život. Ačkoliv neuzavřeli společný sňatek,
narodila se ji dcera Erin, kterou oba z celého srdce
zbožňovali.
Karenin příběh vyjadřuje ve své nejdramatičtější
podobě kontinuální spojitost od plíživé tedy mírné
formy psychospirituální krize až po její extrémní projev.
Lze také říci, že s mnohými záležitostmi, jenž provázely
její zkušenost, se mohl setkat každý z nás, kdo
procházel určitým transformačním procesem. Mnohé z
toho, co budeme popisovat, jsme měli možnost vidět na
vlastní oči.
Karenina situace obsahovala všechny prvky skutečné
duchovní krize. Trvala tři a půl týdne a zcela narušila
veškerou její běžnou činnost a vyžádala si
čtyřiadvacetihodinovou péči. Když Karen prožívala
duchovní krizi již několikátý den, požádali nás někteří z
jejich přátel, jenž věděli o našem zájmu v této oblasti, o
pomoc při péči o ni. Měli jsme tak možnost pozorovat
Karen v průběhu posledních dvou a půl týdnů krize
skoro každý den.
Jak tomu často při duchovní krizi bývá, byl i začátek
Kareniny krize rychlý a nečekaný a Karen byla natolik
pohlcena a zaplavena svými novými prožitky, že se
nebyla schopna starat o sebe ani o svou tříletou dceru,
která zůstala u svého otce. Namísto hospitalizace se u
ní dvacet čtyři hodin denně střídali její přátelé.
Karen byla převezena ze svého domova do domu svých
přátel, kde jí byl vyhrazen jeden pokoj. Její přátelé
potom zavedli formu “pečovatelské služby.” Na každých
dvacet čtyři hodin si připravili rozpis po dvou lidech ve
dvou až tříhodinových směnách. Před dveřmi ležel
zápisník, do něhož opatrovníci zapisovali své příchody a
odchody a rovněž poznámky o Karenině stavu, co řekla
strana 40
ORL číslo 4
nebo udělala, co snědla a vypila a co od ní může příští
směna očekávat.
První den své krize Karen zpozorovala, že má najednou
jasnější vidění, ne tak “matné a rozmazané” jako
obvykle. Slyšela ženské hlasy, které jí říkaly, že se před
ní otevírá příznivá a důležitá zkušenost. Po mnoho dní z
Karenina těla vyzařovalo nesmírné teplo a měla vize
ohně a polí rudé barvy, chvílemi se cítila pohlcována
plameny. Aby uhasila svou nesmírnou žízeň, kterou
podle ní způsobovaly plameny, pila velké množství
vody.
Vypadalo to, jako by ji ve svém prožitku unášela
nesmírná energie, jež v ní proudila a přiváděla ji do
různých rovin nevědomí a vzpomínek, emocí i jiných
prožitků a pocitů v nich obsažených. Začala se chovat
jako dítě a znovu prožívala biografické události, jako
například sebevraždu své matky a následné fyzické
týrání macechy. Jednou se stalo, že dětská vzpomínka
na výprask řemenem u ní přešla do vize, v níž byla jako
černá Afričanka bičována na otrokářské lodi.
Probojovávala se fyzickým a emočním utrpením
vlastního biologického porodu a opakovaně prožívala
porod své dcery. Prožila si několikrát smrt v různých
podobách a tyto její myšlenky na umírání způsobily, že
si její opatrovníci začali dělat starosti ohledně možnosti
pokusu o sebevraždu. Bylo však nepravděpodobné, že
by tato situace mohla nastat, protože byla v bezpečí a
pod přísným dohledem svých opatrovníků. Každý
zasvěcený ji velmi obezřetně sledoval, neustále byl u ní
a nabádal ji, aby své prožitky neprojevovala navenek a
raději si je uchovávala a prožívala ve svém nitru.
Pravidelně se cítila ve spojení se svou mrtvou matkou a
také se svou přítelkyní, která zemřela před rokem při
autonehodě. Říkala, že je postrádá a že by chtěla za
nimi. Jindy zase cítila, že se dívá na umírající lidi nebo že
ona sama umírá. Se slovy, že je možné prožít smrt
symbolicky, aniž by člověk zemřel ve skutečnosti, jí její
opatrovníci žádali, aby se zavřenýma očima tyto
sekvence vnitřního umírání plně prožívala a aby své
obtížné pocity vyjádřila. Uposlechla a zakrátko se přes
tuto intenzivní konfrontaci se smrtí přenesla k jiným
prožitkům.
Několik dní se Karen zmítala v sekvencích obsahujících
prvky zla. Chvílemi se cítila jako dávná čarodějnice,
která se účastní magických obětních rituálů, jindy zase v
sobě pocítila strašlivého netvora. Když tato ďábelská
nestvůra projevovala svou démonickou energii, Karen
zaplavila pokoj zlostnými výkřiky, zmítala sebou na zemi
a dělala hrozivé obličeje. Její opatrovníci chápali, že
tyto výlevy nejsou namířeny proti nim, dále ji
ochraňovali a povzbuzovali v dalších projevech.
Někdy se její prožitky soustředily okolo sexuality. Po
znovuprožití některých traumatizujících vzpomínek ze
své sexuální minulosti, pocítila silný zdroj energie v
pánevní oblasti. Poté, co v životě považovala sex za
nízký instinktivní pud, se jí náhle dostalo hlubokého
spirituálního prožitku, ve kterém odhalila totéž, co učí
některé esoterické tradice, že totiž sexuální impuls není
jen pouhým biologickým pudem, ale také duchovní silou
božské podstaty. Cítila, že je první ženou, které kdy
bylo dáno toto poznání, a vyjádřila novou úctu ke své
mystické roli životadárné matky.
V průběhu dalšího období se Karen cítila sjednocena se
zemí a jejími obyvateli a obávala se, že jim hrozí brzký
zánik. V duchu viděla, že planeta i její obyvatelé se řítí
do záhuby a předkládala jasné a vysoce zasvěcené
vhledy na situaci ve světě. Viděla podoby sovětských a
amerických vůdců s prsty na “knoflíku” a pronášela
trefné a mnohdy humorné poznámky na účet
mezinárodní politiky.
Na několik dní se Karen napojila na mocný proud
kreativity a vyjadřovala většinu svých prožitků ve formě
písní. Bylo úžasné to sledovat: jakmile nějaké vnitřní
téma vyplulo na povrch, buď si na něj vymyslela píseň
nebo si nějakou vybavila z paměti a bujaře se touto fází
svého procesu prozpívala.
Karen byla extrémně vnímavá, vysoce citlivá a
intenzivně naladěná na svět kolem sebe. Byla schopna
“vidět dovnitř” každého kolem sebe a často předvídala
jejich slova i činy. Jeden z opatrovníků se o Karen bavil,
ještě než k ní vešel dovnitř. Jen co vešel do dveří, byl
překvapen, když mu Karen přesně zrekonstruovala jeho
předešlý rozhovor. K velké nelibosti svých pečovatelů
naprosto otevřeně komentovala jakékoliv osobní či
mezilidské scénáře, které u nich vypozorovala a
okamžitě konfrontovala každého, kdo jí příliš omezoval
nebo byl rigidní a přestala s ním spolupracovat.
Zhruba po dvou týdnech se některé obtížné a bolestné
stavy začaly zmírňovat a Karen stále častěji prožívala už
jen příjemné, světlem prozářené stavy a cítila se stále
více propojena s božskou podstatou. Viděla sebe samu
jako posvátný klenot, jako zářící perlu, o které byla
přesvědčena, že je symbolem její pravé podstaty a
trávila spoustu času tím, že k ní promlouvala a hýčkala
jí. Dostávala pokyny ze svého vnitřního zdroje o tom, jak
se má o sebe starat a mít se ráda, a cítila, že se emoční
rány v srdci i na těle začínají hojit. Řekla, že se cítí
výjimečně, jakoby se “podruhé narodila”, což
komentovala slovy: “Otevírám se životu, lásce, světlu a
sobě samé.”
Jak se Karen pozvolna dostávala ze svého stavu, byla
stále méně pohlcována svým vnitřním světem a více se
zajímala o svou dceru a ostatní lidi kolem sebe. Začala
strana 41
ORL číslo 4
pravidelněji jíst, spát a věnovat větší pozornost i
některým svým denním potřebám. Chtěla svůj zážitek
ukončit a vrátit se do svého domova a začalo být jasné,
že i ostatní lidé kolem ní by byli rádi, kdyby její epizoda
už skončila. Proto se s Karen dohodli, že se už sama
pokusí převzít za sebe a svou dceru každodenní
odpovědnost.
V Kareniným horoskopu, podobně jako u Flory,
dominuje mocné stellium čtyř planet (Venuše, Pluta,
Merkuru a Marsu), které se nachází ve velmi úzkém
rozpětí osmi stupňů. Dalším mimořádně významným
aspektem jejího radixu je těsná konjunkce mezi Uranem
a Sluncem. Všech šest zmíněných planet stojí ve
znamení Lva. Kupodivu obrovský energický potenciál,
jenž je tomuto horoskopu vlastní, se projevil teprve,
když byl aktivován významnými tranzity vnějších planet,
což mohlo být zčásti zapříčiněno tlumícím účinkem
Saturnu, který v radixu svazuje kvadraturou zmíněnou
konjunkci Pluto/Venuše.
Plutonský archetyp zprostředkovává prvky BPM III,
které se projevují výbuchy silných vulkanických energií,
návaly tepla, prožitkovým ztotožněním s dravými
zvířaty, démonickými výjevy a sexuálními pudy
pokrývající široké spektrum od obscénních gest až po
probuzení hadí síly (Kundaliní) a a tantrické zážitky.
Kombinace Pluto/Venuše/Mars představuje
archetypální konstelaci charakteristickou pro sexuální
agresivitu, jíž Karen v mnoha situacích projevovala.
Dalším významným faktorem v její situaci byla
skutečnost, že se ve svých 29 letech nacházela
uprostřed fáze návratu Saturna (tranzitující Saturn dělil
pouze jeden stupeň od své nativní pozice), jenž, jako v
případě Flory, naznačuje ukončení jednoho životního
cyklu a počátek nového. Tato transformace rovněž vede
k trvalé proměně osobnosti.
Masivní příliv obsahů z hlubin nevědomí (i nadvědomí)
charakterizující Karenino období psychospirituální krize
umožňovala radixová kvadratura mezi Neptunem a
Sluncem. Karenina kvadratura Slunce /Neptun,
podobně jako Flořina konjunkce stejných planet, svědčí
o velmi “porézním” egu, které není nijak chráněno před
invazí obsahů z transpersonálních oblastí. Další
významný faktor ovlivňující krizové období Karenina
života je tranzitující Pluto, které se dostalo do
kvadratury s nativní konjunkcí Uran/Slunce a aktivovalo
prométheovskou energii archetypu Uranu, přičemž
tranzitující Uran uvolnil svazek archetypálních energií
zmíněného stellia čtyř planet.
V říjnu a listopadu 1986 tranzitující Pluto uvolnilo
obrovský potenciál kreativity zakomponovaný v
kombinaci Slunce /Uran (archetyp “hvězdy” jak
dokládají horoskopy Micka Jaggera a Madony) a
zabarvený Plutem, Marsem, Merkurem a Venuší. Karen
vystavena neutuchajícímu přívalu energie projevující se
amnézií myšlenek a logoreou, neustále hýřila
novotvary, slovními hříčkami a dokonce skládala nové
písně. Svůj zpěv i verbální projev neustále prokládala
velmi originálními gesty, grimasami a tancem.
Mimořádně agresivní náboj Pluta a Marsu nalezl svůj
výraz v prožitcích, kdy se jí vybavovaly různé scény z
dětství i minulých životů, kdy bývala zneužívána, a také
ve verbálních útocích směrovaných na lidi, kteří o ni
pečovali. Oplývala brilantním a kousavým sarkastickým
humorem, jímž nemilosrdně napadala slabiny a
nedostatky, které se tito lidé snažili skrývat anebo
kterých si ani nebyli vědomi. Ve svém slovním projevu
nijak nešetřila drsnějšími výrazy skatologického a
sexuálního významu, což je typickým projevem
kombinace archetypů Pluta, Marsu a Merkura.
Uvedl jsem pouze dvě ukázky, které svědčí o
pozoruhodných korelacích mezi holotropními prožitky a
planetárními tranzity, jež pravidelně pozorujeme u
dalších jedinců, kteří v různých formách prochází
neobvyklými stavy vědomí. Nečiním si žádné iluze, že
tyto ukázky, jež jsou vytrženy z kontextu komplexních
astrologických horoskopů a také zredukovány a
odděleny od přímých holotropních prožitků, přesvědčí
někoho, kdo ještě není s astrologií hlouběji obeznámen.
Euro-americká civilizace je materialistickou vědou
natolik ovlivněna, že bude nutné ještě řadu let pracovat
na výzkumu holotropních stavů a čerpat z nich rozsáhlé
osobní prožitky, než budeme schopni zlomit její kletbu
a akceptovat radikální revize, které, z hlediska citlivého
chápání lidské psýché a povahy reality a také z důvodu
zakomponování nových informací, budou muset být
realizovány.
Není žádným překvapením, že se jedná o velice složitý
proces, jenž naráží na značný odpor. Ohromující
strana 42
ORL číslo 4
množství provokujících výsledků z výzkumu
holotropních stavů a astrologických studií nelze odbýt
nějakou koncepční záplatou, případně jinými
kosmetickými úpravami prostřednictvím podřadných
hypotéz sestavených ad hoc. Tyto výsledky volají po
drastické revizi, která rozbíjí a zcela mění nejzákladnější
metafyzické předpoklady a názory materialistické vědy.
Konkrétní dopad na psychologii a psychiatrii bude ještě
hlubší, neboť bude zahrnovat mnohem rozsáhlejší
model psýché, komplexnější vícevrstvou strukturu
emočních a psychosomatických poruch, koncepci
vnitřního radaru, využívání vnitřní léčivé inteligence a
další prvky.
transkomunikaci a virtuální realitě.
Prožitky klientů v běžných i holotropních stavech
vykazují v kterémkoliv čase hlubokou korelaci s
archetypálními energiemi tranzitujících planet, proto se
také neustále mění. Již jsem se zmínil o zoufalém úsilí
teoretiků, kteří se pokouší sestavit pevný klasifikační
systém psychiatrických diagnóz. Nyní pracujeme již na
čtvrté revidované verzi Diagnostického a statistického
manuálu duševních poruch Americké psychiatrické
asociace (DSM IV), přičemž kliničtí psychiatři nijak
neskrývají svou frustraci z toho, že mezi popisem
diagnostických kategorií a vlastními klinickými obrazy, s
nimiž se u pacientů setkávají, není dostatečná
odpovídající souvztažnost. V proměnlivosti klinického
obrazu se určitým způsobem zrcadlí neustálý posun
úhlových vztahů mezi planetami.
Ale to ještě není vše! Na Kalifornském institutu
integrálních studií (CIIS) v rámci našich kurzů – Psýché a
Kosmos věnujeme společně s Richardem Tarnasem
jedno celé vyučování rozboru zakladatelů různých škol
hlubinné psychologie a studiu jejich horoskopů. Brzy se
ukázalo, že zcela pochopitelně nebyli schopni
objektivně zkoumat psýché svých klientů ani činit
obecné závěry, které by zůstávali trvale platné.
Problémy svých klientů vnímali skrze vlastní šablony
nebo čočky, jež byly zkreslovány aspekty svých
horoskopů a osobními tranzity působícími v průběhu
pozorování.
V různých úsecích historie se na obloze utváří důležité
aspekty dvou i více planet, což má zvláštní význam i
dlouhotrvající vliv, jestliže zahrnují některou z vnějších
planet (Jupiter až Pluto). Společné archetypální pole
těchto planet dodává tomuto období určitou
prožitkovou příchuť a určuje jeho atmosféru (Zeitgeist).
Například významná část šedesátých let probíhala pod
vlivem trojkonjunkce Pluta, Uranu a Jupitera, což
bezpochyby představuje zcela přiléhavou kombinaci
období dionýsovsky podbarvené psychospirituální
revoluce charakterizované sociálními bouřemi, hnutím
za občanská práva, triumfem technologie, radikálními
inovacemi v hudbě a umění a sexuální svobodou. Toto
údobí provázel značný zájem o psychedelika,
mysticismus, východní filosofie a šamanismus.
Oproti tomu převážná část devadesátých let se
odehrávala pod archetypálním vlivem konjunkce Uranu
s Neptunem, v níž po určitou dobu působil i Jupiter.
Bylo to období hlubokých, převážně však nenásilných
duchovních a sociálních změn, “sametových revolucí,”
mezi něž můžeme zařadit sjednocení Německa, nástup
svobody a demokracie ve východoevropských zemích a
mírový rozpad nebezpečné velmoci Sovětského svazu.
V této době se zvýšenému zájmu těšila Jungova
psychologie a na seznamu bestsellerů figurovaly knihy s
duchovní tématikou. Cestu na filmová plátna si
nacházela také díla s transpersonálními prvky.
Odborníci i laická veřejnost věnovali značnou pozornost
mytologii, případům únosů UFO, přístrojové
Tyto kolektivní aspekty u mnohých jedinců vytváří
důležité úhlové vztahy s postavením planet v jejich
nativním horoskopu (osobní tranzity) a zasahují tak i do
jejich osobních životů, což se kromě jiného projevuje v
podobě různých emočních a psychosomatických
poruch. Proto psychiatři, kteří léčí v různých
historických obdobích, nepozorují tytéž fenomény jako
jejich předchůdci či následovníci, což vysvětluje
problémy se zpracováním pevného a univerzálně
platného DSM-IV.
Tudíž psychiatrie, s výjimkou organických poruch, nemá
pro své studium jevů vytvořený žádný pevný systém.
Proto je výsledek jakéhokoliv výzkumu emočních a
psychosomatických poruch, které nejsou organického
původu, podmíněn složitou souhrou řady faktorů:
astrologickým horoskopem lékaře a jeho tranzitů
během pozorování, globálních planetárních aspektů,
jenž vytváří atmosféru určité doby (Zeitgeist) a tranzitů,
které zabarvují prožitek klienta.
Pokoušet se vytvářet obraz psychiatrie jako disciplíny,
která by disponovala přesnými popisy pevných a
nadčasových patologických podmínek a potenciálem
konkrétních léků a zákroků, je holou iluzí. Jediným
schůdným přístupem za těchto okolností je snažit se
popisovat psychiatrické poruchy z hlediska vztahů a
nástrojů, kterých je možno použít pro analýzu situace v
kterékoliv konkrétní době a charakterizovat ji z
perspektivy fenomenologie prožitků klienta a její
návaznosti na klientovy planetární tranzity. Pro
usměrnění úhlu pohledu je rovněž nezbytné brát v
úvahu mundánní planetární aspekty, dále radix a
tranzity lékaře.
Jestliže pokládáme astrologii za důležitý nástroj
psychiatrické teorie a praxe, je také nezbytné řešit
vztah mezi astrologií a vědou. Mnozí vědci hlavního
proudu jsou přesvědčeni, že astrologie je jakousi
pseudovědou, která stojí v absolutním a nesmiřitelném
rozporu s vědeckým světonázorem. Jak jsem se již
zmínil, astrologii není možné integrovat do
strana 43
ORL číslo 4
monistického světonázoru newtonsko-karteziánské
vědy. Astrologové tvrdí, že mezi individuální lidskou
psýché, kolektivními událostmi odehrávajícími se na
naší planetě, dynamikou v archetypální oblasti a pohyby
nebeských těles existují těsné vazby a navíc prohlašují,
že jsou schopni toto empiricky zdokumentovat a
poukázat na systematické korelace mezi planetárními
tranzity, projevy zdravé i nemocné psýché lidského
jedince a rozsáhlými kolektivními událostmi.
vesmír jako božskou hru kosmického tvůrčího principu.
Během mnoha let jsem vyslechl spoustu příběhů a
provedl řadu vlastních pozorování, která mi naznačují,
že Absolutní Vědomí, jenž je tvůrcem i režisérem
kosmického dramatu, projevuje dokonalý smysl pro
humor. Proč bychom tedy nemohli akceptovat to, že by
onen tvůrce s potěšením zinscenoval zápletku, v níž by
se dva vzájemně neslučitelné a soupeřící systémy
utkávaly v zarputilém intelektuálním boji?
Tato skutečnost však vzbuzuje velmi zajímavou otázku:
Existuje vůbec nějaký komplexní světonázor, který by
mohl astrologii obsáhnout a pojmout její výsledky? V
průběhu mnoha let, přitom však nikoliv bez bojů a
strastí, jsem dospěl k závěru, že světonázor, který je
schopen absorbovat i objasňovat mé zkušenosti a
pozorování z výzkumu vědomí, přitom také zahrnout
astrologii, určitě existuje. Toto pojetí se však
diametrálně odlišuje od názorového systému, jenž
dominuje západní industriální civilizaci. Korelace, které
odhaluje astrologie jsou natolik složité, spletité, hravé a
imaginativní, že nenechávají žádnou pochybnost o svém
božském původu. Poskytují přesvědčivý důkaz o
vrcholném mistrovském plánu v pozadí tvůrčího
procesu a o vyšší kosmické inteligenci, která jej
vytvořila.
Jednalo by se o zajisté zajímavou a fascinující
intelektuální výzvu, aby oba systémy mohly pro
obhajobu svých perspektiv předložit dostatek
empirických důkazů a zejména konečná porážka
arogantního scientizmu a materialistického monizmu,
který dominoval historické scéně po několik století, by
byla určitě vzrušujícím a překvapivým obratem této
kosmické zápletky.
O tomto světonázoru píši ve své knize Kosmická hra:
Zkoumání hranic lidského vědomí (Grof 1988). Vychází z
prožitků a vhledů získaných v holotropních stavech a
zobrazuje vesmír, nikoli jako materiální systém, nýbrž
jako nekonečně spletitou hru Absolutního Vědomí. V
této knize se pokouším dokázat, že tento způsob
náhledu na vesmír je stále více kompatibilnější s
různými revolučními objevy vědy nového paradigmatu.
Staré hinduistické spisy pojednávají o podobném
náhledu na vesmír a nazývají ho lílá, božská hra. Je-li
vesmír dílem inteligentního tvůrčího procesu a nikoliv
superstrojem, který se stvořil sám od sebe, není potom
důvod, proč by astrologie nemohla fungovat jako jeden
z mnoha různých řádů začleněných do univerzálního
systému.
Můžeme pozorovat, že holotropní stavy poskytují přímý
prožitkový důkaz o existenci archetypální oblasti, neboli dimenze reality, jež leží mezi nerozlišeným vědomím
tvůrčího principu a materiální oblastí našeho
každodenního života. Opakovaná pozorování nám
rovněž prokazují, že archetypální dynamika prostupuje
a formuje jevy v hmotném světě. Tudíž lze si také
představit, že mistrovský plán vesmíru systematicky
propojuje dynamiku archetypálního světa s pohyby
planet a jejich úhlovými vztahy. To by umožňovalo,
abychom z pohybů a postavení planet vyvodili, co se
děje v archetypálním světě a z toho, nepřímo, co
můžeme očekávat ve světě jevů.
Když jsem v nástinu hovořil o své knize Kosmická hra,
zmínil jsem se o hinduistické koncepci lílá, která pojímá
strana 44