Orl-2016-3 - Otevřený Rozšalovávací List
Transkript
2016-3 kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové dráždidlo, argenteum oppositus coffeteria pragensis, kanonizátor síťové pomíjivosti, virtuální plátek k propagaci holé skutečnosti, homeopaticko psychedelický, ke kořeni jdoucí, kvadratura k zahnívajícímu veškrnistánu, virtuální výpisky zapadlého vlastence http://orl.bloger.cz [email protected] ORL 2016-3 Motto: „Je to obchod s čarodějem: vzdejme se našich duší, na oplátku dostaneme moc. Ale jakmile se vzdáme svých duší, tedy sebe samých, moc nám přidělená nebude patřit nám. Ve skutečnosti budeme otroky toho, komu jsme odevzdali svoje duše.“ C.S. Lewis „Nejsou-li jména správná, jazyk není v souladu s pravdou o věcech.“ Konfucius strana 2 Obsah čísla Propad lodní dopravy potvrzuje hospodářskou krizi.................................................................................................................................................................................. 1 Vrchol provokace...................................................................................................................................................................................................................................... 1 Migrace je nástroj USA proti Evropě. Turek byl vždy vyděrač.................................................................................................................................................................... 3 Věřící prolomili ticho: Křesťané proti nelegální migraci.............................................................................................................................................................................. 7 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie.......................................................................................................................................................... 10 Zpověď významného okultisty: Husté pavučiny obepínají celý svět........................................................................................................................................................ 19 Konvička jako další Hus či Nepomucký. A zhoubná hrozba z Bruselu...................................................................................................................................................... 21 Vlivné lobby v USA vráží klín mezi Evropu a Rusko................................................................................................................................................................................. 25 Thaci, Pan Nedotknutelný, se stane kosovským prezidentem................................................................................................................................................................. 26 Kde je příčina evropské nejen migrační krize?......................................................................................................................................................................................... 27 Invazi muslimů do Evropy připravilo již rozbití Jugoslávie....................................................................................................................................................................... 28 ‚Merkelová chtěla otevřít Německo už dřív, ale nemohla o tom mluvit‘.................................................................................................................................................. 30 Co se děje se světem?............................................................................................................................................................................................................................ 31 Panama Papers: Čím teď jsou, a čím mohou být..................................................................................................................................................................................... 33 Uvězněný francouzský kněz: Islám je Boží trest za odpadlictví............................................................................................................................................................... 35 Revoluce v zemi vikingů.......................................................................................................................................................................................................................... 36 Sex a kultura........................................................................................................................................................................................................................................... 37 Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené............................................................................................................................................................................... 38 Význam vstupu kosmického principu Krista na planetu Zemi v těle Ježíše.............................................................................................................................................. 45 Způsob příchodu vyšší civilizace na zemi................................................................................................................................................................................................ 48 Západ pomohl Ukrajincům a Ukrajině do hrobu....................................................................................................................................................................................... 53 Loupežník, vrah a pedofil Mohamed. Paraziti, peklo a šaría.................................................................................................................................................................... 55 Začíná brutální islamizace Evropy. Podle plánu připraveného v Bruselu.................................................................................................................................................. 58 488 miliard za rok do ciziny. Německo doženeme za 100 let, pokud vůbec........................................................................................................................................... 63 ORL 2016-3 Propad lodní dopravy potvrzuje hospodářskou krizi Propad lodní dopravy potvrzuje hospodářskou krizi ptávka nepokryje ani náklady. Viz tento graf a dolní červená čára nákladů. komu prodávat vyrobené, ale burza stále roste. Tomu se říká zázrak neviditelné ruky trhu. Jenže z vody se v reálu víno neudělá. To ukazuje export z Číny. Václav Umlauf V českých a světových korporátkách vládne během organizovaného politického a ekonomického rozpadu EU povinný optimismus. Nechci rušit profesionální lodní kapelu na Titaniku od vážné práce na výstavbě kapitalismu. Protože však na Titaniku nesedím, tak jen pár čísel, o kterých jsme psali už ve starších článcích. Propad Baltic index je fakt drsný, světová lodní doprava málem stojí. Takto vypadá hospodářská krize. To pochopitelně souvisí i s propadem ceny surovin. Když se nevyrábí, není poptávka. Podívejte se na propad ceny surovin, viz dolní graf. V únoru 2016 klesl vývoz naprosto jasně, viz graf. V únoru byly sice v Číně novoroční svátky a tím pádem i více volna, ale stejně. Pro naše montovny je mnohem horší fakt, že do Číny už 16 měsíců trvale klesají dovozy. Celkový pokles je 13.8 %. To znamená pro EU, že se dováží mnohem méně luxusu, aut a obráběcí techniky. A z Ruska jsme si dovoz zakázali vlastní pitomostí. V USA je podobný závod ke dnu už od roku 2015. Podívejte se na grafy v článku Kdo mediálně lže, ten korporátně krade . http://news.e-republika.cz/article3547-Propad-lodni-dopravypotvrzuje-hospoda%C5%99skou-krizi Vrchol provokace Index je 50 % níž, než při historicky nejnižších hodnotách, viz graf. Loďaři jasně ukazují, že po planetě není co vozit. Takto vypadá odvětví před krachem, když po- Schválně jsem tam dal i průběh grafu akcií (NASDAQ), abyste jej mohli porovnat. Je to div neoliberální ekonomiky, která v posledních časech nerozumu přestala být klasickým kapitalismem. Po planetě není co vozit, nikdo nekupuje suroviny, protože nemá Americký místodržitel v protektorátu České republiky Andrew Schapiro se včera 9. března setkal v Brně s šéfem islámské nadace a předsedou muslimských obcí v ČR Muníbem Al Rawím, aby vyjádřil podporu a solidaritu muslimské komunitě v ČR a na celém světě. Oba dva mluvili o potřebě tolerance, inkluze a budování mostů vzájemného strana 1 ORL 2016-3 Vrchol provokace porozumění mezi náboženskými komunitami. Pan velvyslanec zasadil své návštěvě korunu výrokem, že se mu dostalo vřelého přivítání v brněnské mešitě, která je důležitou součástí islámské komunity už více než 10 let. V těchto časech je prý potřebné dělat vše, co je v jejich silách, aby porazili předsudky o islámu a hledali mír a dobrou vůli. V době, kdy se Evropou valí islámská invazní vlna, kdy v Německu a Rakousku islámisté znásilňují ženy, děti, mladé muže, prostě cokoliv, co jim přijde zrovna pod ruku, jezdí americký velvyslanec v ČR po mešitách a vyjadřuje jménem Obamovy vlády podporu muslimům v ČR. Když americký velvyslanec v ČR hovoří o inkluzi islámu v ČR, mělo by se se to silně dotknout českých politiků. Vědí vůbec o tom, že jim americký velvyslanec Schapiro jezdí po republice a hovoří s imámy a šéfy islámských nadací o inkluzi v rámci země, kde je jenom na návštěvě jako velvyslanec? Nebylo by mnohem lepší, kdyby velvyslanec spojenecké země raději v ČR navštívil třeba domov seniorů, nebo Klokánky, aby vyjádřil podporu potřebným a zároveň mediálně upozornil na nějaký problém, který trápí české občany, aby se tím vláda začala zabývat? Proč pan Schapiro nepřijede třeba navštívit české policisty, kteří pomáhají chránit v Makedonii hranici proti uprchlíkům? Že by vyjádřil podporu ochraně Schengenské hranice, že by tím dal najevo podporu obraně za zachování evrop- ské kultury? Nic takového se ale od amerického velvyslance nedočkáme, protože politickou objednávku, kterou plní Obamova vláda, a která panu velvyslancovi posílá notičky do ČR, kontrolují v USA globální elity. Těm jde nejen o destrukci Evropy a její kompletní islamizaci, ale současně i o destrukci samotných USA. Současný společenský a vnitropolitický „rift“ uvnitř Spojených států, kdy v primárkách republikánů se lidé i z tábora demokratů začínají obracet na „nepolitika“ Donalda Trumpa, jasně ukazuje, že v USA probíhá stejný proces jako v ČR, kdy voliči ztrácejí důvěru v zavedené strany a začínají volit businessmany do nejvyšších pozic v zemi. Tady je ale potřeba se mít na pozoru, protože přesně toto je cílem NWO. Likvidace politických stran a dosazení manažerů do nejvyšších pozic jednotlivých států. Existuje zde velké riziko, že současný rozvrat v USA a v EU je úmyslný, aby došlo k naprosté diskreditaci politických elit a sami občané si potom ve vzteku a z obav zvolili do nejvyšších pozic manažery, nepolitiky, kteří nebudou mít žádné politické zázemí a budou jednotlivé státy řídit už jenom jako firmy. Přesně podle plánu NWO, kdy svět se má stát v podstatě mamutí firmou rozdělenou na několik divizí v hierarchickém členění a v klasickém pojetí korporátní vertikály moci. Bohužel, stejnou roli může opravdu i v USA plnit Donald Trump, jakkoliv bychom si přáli, aby to myslel s těmi změnami upřímně. Čím více jsou USA vnitřně politicky rozvrácené, tím nebezpečnější je americká politika ve směru ven. Zahraniční vměšování se do záležitostí cizích zemí je tak obrovské, že připomíná sklonek Sovětského svazu v 80. letech, kdy režim vrhal veškeré své státní prostředky do zbrojení a na kontrolu své moci v jednotlivých satelitech. Americký velvyslanec už nemá naprosto žádné zábrany a zatímco vláda Bohuslava Sobotky zažila v pondělí v Bruselu střet s realitou a tureckým vydíráním ve vztahu k EU, tak americký velvyslanec za zády české vlády popichuje a provokuje občany ČR návštěvami islámských mešit a výroky o potřebách islámské inkluze v zemi. strana 2 ORL 2016-3 Vrchol provokace Pane Schapiro, čeští občané žádnou inkluzi islámu v ČR nejen nechtějí, ale nikdy jí ani nepřipustí. Islám není náboženství v pravém slova smyslu, ale je to bojová nauka a bojový rituál, který stoupence učí k přijetí víry a k jejímu prosazování cestou džihádu. Islám se nikdy nedistancoval od násilí a džihádu, protože to by znamenalo distancovat se od Koránu, a to by se rovnalo odpadlictví od víry, která se v islámu trestá smrtí. Mlácení a bití žen, výzvy k intifádám, k mučednictví, nerovnoprávnost žen, náboženské pronásledování křesťanů a židů v mnoha arabských zemích. Islám není slučitelný s evropskými hodnotami a evropskou kulturou. Redakce AE News vyzývá pana velvyslance Schapira, aby přestal rozvracet Českou republiku. Přestaňte, pane velvyslanče, podporovat české neziskovky, které za peníze amerických fondů (např. fondů George Sorose) pomáhají nasunování islámu do ČR. Přestaňte se vměšovat do vnitřních záležitostí ČR, na to nemáte právo! V dnešní době byste měl podpořit obranu Evropy před invazní vlnou islámských běženců, kteří sem do Evropy proudí vinou Vaší americké expanzní politiky. Vy jste vyzbrojili v letech 2011 – 2014 syrské islamistické skupiny, které rozpoutaly na území Sýrie mohutnou válku a díky podpoře USA mohly vytvořit i subjekt s názvem Islámský stát. Vaše vláda rozvrátila Irák. Rozvrátili jste Afghánistán. Rozvrátili jste ve spolupráci s EU také Libyi. Rozvrátili jste Ukrajinu! A kvůli vám teď čelí Evropa migračním vlnám! Americký velvyslanec v ČR by měl sedět v kanceláři, zamčený za neprůstřelnými dveřmi, protože po Evropě se teď potuluje tolik islámistů, že by pan velvyslanec mohl být velmi nemile překvapen, až by nějaký Arab v Brně na něho vykřikl „Alláhu Akbar“ a odpálil by na sobě vestu s výbušninami. České hranice totiž nejsou neprodyšné, arabští migranti už cestují přes Slovensko a Česko, a i když na Slovensku na česko-slovenském pomezí už je možné spatřit bezpilotní hlídkové drony s termokamerami, tak ne všechny dokáží zajistit bezpečnost hranice. Není možné, aby v této nebezpečné situaci jezdil americký velvyslanec po republice a podněcoval takovéto provokace. I kdyby to muslimové v Brně mysleli upřímně s tou integrací a mírumilovností, pro saláfisty a wahábisty, což je určující komunita radikalizovaných islamistů v Evropě, jsou muslimové s přátelskými vazbami na západní kulturu de facto odpadlíci. Pane Schapiro, jako velvyslanec raději navštivte svého kolegu ambasadora Saúdské Arábie v Praze a tam u něho řešte otázku, proč Rijád podporuje export militantního wahábismu do EU. Tam se ho zeptejte, proč Saúdská Arábie podporuje v Sýrii Islámský stát. Proč válčí v Jemenu za použití vašich amerických zbraní! Islám v ČR opravdu nechceme, takže nám ho do naší země laskavě nenasunujte a nepodporujte! http://aeronet.cz/news/vrchol-provokace-americky-velvyslanecschapiro-navstivil-mesitu-v-brne-a-vyjadril-plnou-podporu-inkluziislamu-v-cr/ Migrace je nástroj USA proti Evropě. Turek byl vždy vyděrač. ROZHOVOR Petr Markvart, který se dlouhodobě profesně pohybuje v oblasti Blízkého východu (hlavně v Iráku a Sýrii) a v Africe říká, že Angela Merkelová, pokud jde o migrační krizi, se podřizuje diktátu Ameriky. Migrace je nástroj USA na oslabení Evropy a Spojené státy ji podporují – společně s Tureckem a Saúdskou Arábií – stejně jako ISIS. Turecko hraje v dnešním světě mimořádně ošklivou roli. Erdogan prosazuje velko-osmanskou vizi. Markvart popsal, jaké zájmy mají Turecko, USA a mocnosti Zálivu. Hovoří se o tom, že agresivní hrozbou pro Evropu je Rusko. Ale co Turecko? Uniklo, že Erdogan vyhrožoval předsedovi Evropské rady Tuskovi a předsedovi eurokomise strana 3 ORL 2016-3 Migrace je nástroj USA proti Evropě. Turek byl vždy vyděrač. Junckerovi, že Evropu zaplaví uprchlíky. Používá migraci jako zbraň na vydírání Evropy? Podporuje Turecko migraci cíleně? Irácký uprchlík žijící v ČR Salman Hasan řekl, že USA cíleně vyvolaly migrační vlnu, aby oslabily Evropu... Co si o tom myslíte? Problém ilegální migrace slouží nepochybně více hráčům. Turecku jako nástroj vydírání, který má především definitivně přimět unijní politiky k přijetí této země do Evropské unie. Spojeným státům jako nástroj k oslabení Evropy v honbě za jejich globální ekonomickou a finanční nadvládou a bohatým arabským státům oblasti k infiltraci Evropy a k nátlaku na přijetí jejich vlastní energetické koncepce, která z nás učiní de facto vazaly všech jmenovaných. Čím dříve si uvědomíme, že v této válce má Evropa spojence na druhé straně barikády, tím lépe pro nás samotné. Nevypadá to tak, že Angela Merkelová teď kope, pokud jde o migrační krizi, za Turecko? Hraje tam roli stále rostoucí vliv německých občanů tureckého původu? Nebo staré spojenecké vazby Turecka a Německa? Co za tím může být? Německo není suverénní zemí. Německý Kanzler Akte z 21. května 1949 vyjmenovává taxativně oblasti, kde se spolkový kancléř, v našem případě kancléřka, podřizuje pokynům ze Spojených států. Brutální útoky na společenské a hospodářské základy Německa v podobě současné ilegální migra- ce a likvidační kampaň proti jeho nejvýznamnější firmě, kterou je Volkswagen (11. největší firma světové ekonomiky, která zaměstnává téměř 600 tisíc lidí, včetně těch z České republiky), jsou významným varováním, co může nastat v případě neposlušnosti. Politika vstřícnosti EU vůči Turecku je jednou ze stálých priorit politiky Spojených států, která je prosazována na všech strategických euro-atlantických jednáních. Řekl bych tedy, že otázka současného zcela nesmyslného a protiněmeckého (nebo chcete-li i protievropského) chování Angely Merkel, je tedy spíše výrazem diktátu a bezmoci, než jejího spolčení s Turky. ňoval. Turecká armáda nepochybně může vzbuzovat obavy u svých sousedů, ale představa její vojenské invaze do Evropy je úsměvná. Aby se však tato představa jednou nenaplnila (stejně jako ostatní typy hrozeb), je potřeba ukončit naše snění a představy o mírovém světě plném spojenců a neutrálů a ihned začít znovu budovat vlastní národní či regionální ozbrojené síly. Říkám úmyslně „národní či regionální“, neboť jak NATO, tak EU v současnosti i v nedávné minulosti neúnavně prokazují, že jsou pouze nástrojem k prosazování mocenských zájmů Spojených států a velkých zemí a vůle, zájmy či názory dalších je vůbec nezajímají. Též se hovoří o tom, že Erdogan sní o obnovení Osmanské říše. Turecko má druhou nejsilnější konvenční armádu v NATO, má jednu z nejsilnějších konvenčních armád na světě a má prý dokonce silnější konvenční armádu než Rusko. Není i toto příčina, proč se Turecko chová tak asertivně vůči Evropě? Když dám provokativní otázku v nadsázce, dala by se teď turecká armáda (se svými pátými kolonami) zastavit aspoň u Vídně jako v roce 1683, nebo až na Rýně? Turecko v tuto chvíli expanduje hlavně hospodářsky. A jeho geografická sféra zájmů v oblasti nových trhů se téměř přesně shoduje s tou naší. Je jí především Střední Asie a Afrika. Tam bychom měli být připraveni, stejně jako naši předkové na hradbách Vídně, jejich expanzi zastavit. Turecko má zajisté silnou konvenční armádu, ale otázka její skutečné hodnoty (jako u všech ostatních armád), nespočívá v její velikosti. Jako vždy rozhoduje kombinace kvality velení, morálního stavu mužstva a technické úrovně výzbroje. A z těchto hledisek bych turecké ozbrojené síly příliš nepřece- Na druhou stranu se vždy hovořilo o tom, že turecká armáda byla garantem sekulárního státu. Dopustila by konflikt se Západem? Anebo – nemůže vzniknout synergie mezi „attatürkovským“ nacionalismem armády a islámským osmanským imperialismem Erdoganových islamistů? Je pravdou, že turecké ozbrojené síly byly (stejně jako v mnohých jiných zemích) většinou garantem zdravého politického vývoje. Když už se události v novodobém Turecku řítily ke katastrofě, byli to právě jeho generástrana 4 ORL 2016-3 Migrace je nástroj USA proti Evropě. Turek byl vždy vyděrač. lové, kteří převzali dočasně výkon státní moci a umožnili zformování nových politických sil. Čím více se však politika Spojených států dostává do vleku přání islamistických vládců Saúdské Arábie a dalších monarchií v Zálivu, tím více budou sílit i velkoosmanští islamisté v Turecku. Jejich touhu po úspěchu, moci a vítězství je potřeba ukojit za každou cenu, aby mohli národu ukázat svojí sílu. K dosažení této iluze má mimo jiné sloužit rozparcelování severní Sýrie a Iráku, izolace Íránu a fixace Egypta v této vznikající ose. Tradičně sekulární turecké ozbrojené síly hrají v této hře stále trpnější roli a jsou ve vleku událostí. V tomto smyslu si nelze nevšimnout různých čistek a honů na čarodějnice, které Erdoganův režim v tureckých ozbrojených silách v posledních letech cíleně uskutečňuje. Současný náčelník generálního štábu, generál Hulusi Akar získával svoje velitelsko-politické ostruhy především v operacích proti Srbům v Bosně, v Kosovu a Metochii. Ihned po jeho příchodu do čela ozbrojených sil v srpnu 2015 se jejich přístup ke konfliktu v Sýrii začal radikálně měnit a stal se daleko agresivnějším a poplatnějším politickým přáním Erdogana. Sestřelení ruského bojového letounu Su-24 nad Sýrií, aktivní dělostřelecká baráž, chránící teroristy v syrském Azazu nebo vraždění kurdských civilistů v tureckém Cizre jsou zřejmým důkazem, jakým směrem hodlá generál Akar tureckou armádu nadále vést. Jaké jsou hlavní cíle a národní zájmy Turecka na Blízkém východě? Jaké jsou vztahy Turecka a USA? Nedávno Erdogan poměrně ostře verbálně zaútočil na Američany kvůli jejich podpoře Kurdů... Všechny politické síly, které chtějí ve vnitřních záležitostech své země udivovat silou (nebo spíše siláctvím), jak to předvádí i Erdoganova AKP, potřebují prokázat svoji sílu v mezinárodních vztazích. Vůči Evropě tím, že jí donutím k přijetí Turecka do EU, vůči Spojeným státům tím, že se vymezí proti jejich podpoře (iráckých) Kurdů, proti slabším sousedům Sýrii, Iráku a Řecku vojenskými provokacemi, podporou teroristů, územní expanzí. Historická zkušenost nás učí, že Turek byl v zásadě vždycky vyděrač a zbabělec, který vystupoval z pozice síly vůči slabším a páchal podrazy proti silnějším. Cílem velko-osmanské vize, jejímiž dědici se Erdogan a jeho AKP cítí být, je rozšíření území pod tureckým kulturním a politickým vlivem do severní Sýrie, severního Iráku, severovýchodního Íránu a turkicky hovořících zemí a oblastí na Kavkaze. Tato vize zahrnuje i kulturně-politickou restauraci tureckého vlivu v oblastech Bulharska, Makedonie, Kosova a Bosny. Tím by se stalo Turecko dominantním politickým hráčem na Blízkém východě a kontrolovalo by energetické, logistické i migrační přístupy do Evropy. Jedním z hlavních důvodů pokračujících bojů o syrské Aleppo je neochota Erdogana uznat po- rážku svých spojenců a územní celistvost Sýrie. Nu, pokud tyto představy evropským politikům nevadí, je důležité, že alespoň vadí jiným, zejména Syřanům, Kurdům, Iráčanům a konec konců i Rusům, kteří u Aleppa bojují za nás. Naše politická reprezentace je tváří v tvář těmto hrozbám buďto nekonečně naivní, anebo, stejně jako paní kancléřka, nesmí konat ve prospěch svých občanů. Hlavním paradoxem potom je, že Turecko může svým členstvím v NATO vtáhnout Evropu do ozbrojeného konfliktu, který bude zcela v rozporu s našimi zájmy. Pokračuje spolupráce Turecka a ISIS? Takzvaný Islámský stát v Iráku a v Levantě je společným dítětem Spojených států, Turecka a Saúdské Arábie. Pokud by turecká spolupráce s ním a s dalšími teroristickými skupinami nepokračovala, tento patogen na těle Blízkého východu by již dávno neexistoval. Neměl by bojovníky (přicházející právě přes Turecko), zbraně a munici (proudící opět především přes Turecko) ani finance (vybírané hlavně z tureckých bank). My se zde bojíme podat o den později elektronické kontrolní hlášení o měsíční DPH a z celého světa vesele proudí peníze různých islamistických (nikoli islámských) nadací, drogových kartelů (které pašují afghánské opium do Evropy, kudy jinudy než zase právě přes Turecko) a zpravodajských služeb na účty teroristů, operujících v Sýrii. Turecko hraje v dnešním světě mimořádně strana 5 ORL 2016-3 Migrace je nástroj USA proti Evropě. Turek byl vždy vyděrač. ošklivou roli a my všichni bychom si to měli uvědomit. rou teroristů v Sýrii bráníme nejvíce právě my sami – euroatlantický svět. USA a EU říkají, že Asad není demokrat. Jak je na tom s demokracií Turecko? Jaký očekáváte další vývoj v Sýrii? Chápání pojmů, jako jsou „demokracie“ a „lidská práva“ může být v různých zemích chápáno a vykládáno zcela odlišně od naší představy. Je to jiným kulturním i politickým vývojem a společenským uspořádáním. Ostatně, podívejte se na to, co je vydáváno za „demokracii“, tedy „vládu lidu“ v Evropě samotné. Kandidáty do voleb a jejich pořadí diktují občanům sekretariáty politických stran, pokud se objeví strana mimo současný „establishment“, její kandidáti jsou buďto vyřazeni hluboce nedemokratickým většinovým volebním systémem nebo dohodou „tradičních stran“ proti „vetřelci“ do jejich politického rybníka (viz nedávné regionální volby ve Velké Británii a Francii). A nad tím vším se vznáší nikým nevolené „nevládky“ placené z veřejných prostředků cizích zemí, které si uzurpují stále více kompetencí a vlivu na společenské dění. Domníváte se, že takhle má vypadat demokracie, nebo spíše někdo, kdo káže o demokracii jinému? Prezident Asad čelí rozsáhlému spiknutí a intervenci proti vlastní zemi a jejím obyvatelům. Očekáváte snad, že si právě teď může dovolit okamžitou liberalizaci politického života v zemi? Paradoxně (nebo možná zase až ne tak moc paradoxně) mu v tom podpo- Sýrii pomohla současná krize a intervence na její území v opětném definování vlastních hodnot a v nalezení integrity. Sebevědomí jejího obyvatelstva i ozbrojených sil vzrostlo a popularita prezidenta Asada a jeho spolupracovníků je vyšší než na začátku krize. Nelze však nevidět zničenou ekonomiku, průmysl, infrastrukturu, odliv mozků, rozkol ve společnosti, které tato intervence způsobila. Bude trvat celá desetiletí, než se napraví škody materiální, a celé generace, než se zapomene na škody morální. Přesto, anebo právě proto, se koncept multikonfesní a sekulární Sýrie ukázal jako životaschopný a velmi důležitý pro celý Blízký a střední východ. Jeho vítězství povede postupně k nevyhnutelné porážce nesnášenlivého wahhábismu a vlivu Saúdské Arábie. Budu Sýrii v tomto boji a v procesu její poválečné rekonstrukce rozhodně držet palce a budu jejímu lidu pomáhat a podporovat ho tak, aby se Sýrie opět stala silnou a svébytnou zemí. Je to totiž i v našem vlastním zájmu. V ČR vyvolala určitou kontroverzi otázka křesťanských uprchlíků z Iráku na základě reportáže TV Prima. Zaslouží si křesťanští upchlíci naši pomoc? Měli bychom je přijímat? Chaldejští křesťané z oblasti Irbílu patří historicky k nejutlačovanějším skupinám obyvatel na světě. Byli terorizováni osmanskými Turky, svými silnějšími kurdskými sousedy, arabskými nacionalisty i současnou hydrou takzvaného Islámského státu. Naši pomoc si jistě zaslouží a nešťastné vyjádření jednoho z nich na tomto faktu nic nemění. Otázkou zůstává efektivita takového postupu, tedy množství vynaložených prostředků v poměru k počtu přesídlených (nikoli ještě nutně asimilovaných) lidí. Pokud by Evropská unie nepodporovala a netolerovala v uplynulých letech destabilizaci existujících státních útvarů a umělou eskalaci násilí (podporovaného jejími vlastními „spojenci“), nemuselo k tomuto stavu vůbec dojít. Z obecně křesťanského hlediska však, samozřejmě, solidaritu s ohroženými lidmi v rozumné míře neodmítám. Z bezpečnostního hlediska je však rozhodně nutné ji omezit na osoby kulturně kompatibilní – tedy jazykově, nábožensky a kulturně blízké nebo jinak asimilovatelné. Pokud muslimský uprchlík opustí pro něj bezpečnou zemi jako Jordánko, Libanon, Turecko a směřuje do Německa, Švédska, Británie, nestává se z něj ekonomický uprchlík jdoucí za sociálními dávkami a blahobytem? Není lépe pomáhat uprchlíkům na Blízkém východě? Jednoznačně. Hlavní tíži takové pomoci (zejména vůči sunnitským muslimům na Blízkém východě) však musí nést ti, kdo současnou krizi způsobili, tedy Spojené státy, Turecko a Saúdská Arábie. strana 6 ORL 2016-3 Migrace je nástroj USA proti Evropě. Turek byl vždy vyděrač. Petr Markvart je vystudovaný právník. Ve 2. polovině 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Technoexport, mimo jiné jako obchodní referent realizace petrochemických investičních celků v Iráku a asistent generálního ředitele. V letech 1989 až 1995 působil v Sýrii jako ředitel blízkovýchodní expozitury – pro Technoexport Praha, později pro německý Südrohrbau Ingolstadt. V letech 1998 až 2001 pracoval pro kanadskou firmu MacDonald Engineering Group Calgary jako ředitel její dceřiné společnosti v Nigérii. Od roku 2002 působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vim-proc-seMerkelova-podrizuje-diktatu-USA-Migrace-je-nastroj-USA-protiEvrope-Turek-byl-vzdy-vyderac-hraje-velmi-osklivou-roli-ZnalecBlizkeho-vychodu-promlouva-426112 Věřící prolomili ticho: Křesťané proti nelegální migraci. Migrační krize má potenciál stát se pro evropské národy a mezi nimi i pro naši kulturu, bezpečnost a budoucnost našich dětí problémem apokalyptických rozměrů. Lokajský přístup mnoha našich politických lídrů (ČSSD, lidovců, TOP 09) nám tak zadělává na mnohem větší problémy, než jsme měli možnost v posledních letech vídat v ulicích západoevropských velkoměst. Především tím však současně aktivně pomáhají podrýt beztak již notně otřesenou a veskrze vyprázdněnou evropskou kulturu a identitu. O mocenských strukturách zapřičiňujících a podporujících narůstající chaos v Evropě asi už jen málokdo má iluze. Nejsmutnější však je, že tragickou roli v celém příběhu hrají mnozí představitelé naší katolické církve a některé křesťanské spolky. Tedy ti, kdo by měli být hlavní hrází před příbojem barbarských a démonických sil tak, jako jí byli jejich předci v minulosti. Milosrdenství, nebo manipulace? To by ovšem nesměla být Církev v takovém stádiu liberálně modernistického rozkladu, v jakém dnes je. Už bezmála před půl stoletím na 2. vatikánském koncilu církevní elity rezignovaly na obranu křesťanských hodnot. Dnešní dominující liberální (takzvaně progresivistické) kruhy v čele s papežem Františkem se v destrukci křesťanské Evropy nyní doslova realizují. Dávno je nezajímá důsledné hledání Pravdy, obrana našich základních náboženských a společenských hodnot a principů. Ve zlovolné interpretaci migrační krize si našli únikový prostor, jenž zaplňují floskulemi na téma jakéhosi neurčitého milosrdenství a humanismu, mystifikačně vycházejících z principů křesťanské lásky. Věroučným otázkám, jejich struktuře a logice již dnes málokdo rozumí, proto mnozí manipulovaní křesťané tuto novou "teologii" sdílejí a podporují. Nelze se tomu divit, když z nejvyšších vatikánských pater znějí politické výzvy typu Být křesťanem znamená nestavět zdi, jak o tom v Mexiku hovořil papež František. bezprecedentně se zapojující do americké prezidentské kampaně na straně současného washingtonského establishmentu. Dává najevo, že například Desatero je pro něj překonaná záležitost, důležitější je prý pomáhat migrantům. strana 7 ORL 2016-3 Věřící prolomili ticho: Křesťané proti nelegální migraci. Rozkladné aktivity u sousedů V Německu, Rakousku a některých dalších zemích jsou křesťanské struktury naplno zapojeny do těchto zničujících proimigračních politických kampaní. Bezpočet akcí a iniciativ "vítačského" (tedy nejen charitativního, což by bylo ještě pochopitelné) charakteru je pořádáno katolickými organizacemi. Příznačné je, že na jedné takové velké akci v Německu byla jako partner akce uvedena i Nadace nepokřtěného Václava Havla. Zneužitím étosu křesťanského milosrdenství a přirozené ochoty k pomoci bližním roste nebezpečí, že křesťanství začne v Evropě fungovat jako rozkladný prvek. Namísto toho, aby národy stmelovalo, navracelo je ke kořenům vlastní identity a státnosti, je se svým morálním imperativem používáno jako nástroj k jejich zničení. Namísto jednoho staletého nepřítele - islámu - tak má chudák zmatený Evropan nepřátele dva. Tím se však rozklad evropských národních a státních společenství jen dále urychluje. Mnoho zděšených křesťanů po celém světě si tuto situaci uvědomuje. U nás však dosud chyběl hlas, který by se pokusil toto stanovisko artikulovat, a tím vytvořit základ jakési vnitřní "občanské" opozici. V této chvíli však o tomto "tichu" můžeme, zdá se, hovořit v minulém čase. Protože tato iniciativa bude bezpochyby hlavními médii ignorována (a teprve pokud se stane masovější, bude samozřejmě skandalizována), pokládáme za svou povinnost hlasitě na ni upozornit: Otevřený list věřících k aktuální situaci v Evropě a České republice Motto: “Popatřete mezi národy a vizte, divte se a trňte, neboť událost se zběhne za dnů vašich, které by nikdo nevěřil, kdyby mu byla vypravována. Neboť aj, já vzbudím Chaldy, národ krutý a hbitý, který zchodí široširou zemi, aby zabral sídla, jež nejsou jeho.“ Starý zákon, Hab I,6 Milost a Pokoj Boha Otce a našeho Pána Ježíše Krista vám všem! Tváří v tvář vážné dějinné situaci, vědomi si své odpovědnosti před soudem Páně i před zraky budoucích generací a vedeni neodvolatelnou povinností vydat svědectví pravdě, rozhodli jsme se obrátit na českou veřejnost, politické představitele a duchovní autority tímto otevřeným listem. Naše vlast, Česká republika, leží v samém srdci Evropy. Tvrdá práce našich předků, jejich odříkání, jejich Víra a z ní vyplývající pevné mezilidské vztahy a životní hodnoty, daly vyrůst materiálnímu a duševnímu bohatství, z něhož čerpáme dodnes. Toto bohatství není samozřejmostí a je ohroženo z mnoha stran. Mimo jiné i tím, jak velmi se evropské státy pod ideovým vedením EU, vzdálily od hodnot, na kterých byly vystavěny. Zcela mimořádné ohrožení však podle našeho názoru představuje současná vlna nelegální migrace, jež se do evropských zemí valí od počátku loňského léta. Podle dostupných údajů tvoří v celkovém složení této migrační vlny uprchlíci z válkou stižených oblastí jen zhruba 20 %, ostatní příchozí jsou buď ryze ekonomickými migranty, jejichž touhu po vyšším hmotném standardu není v silách evropských zemí uspokojit, nebo onen „národ krutý a hbitý“, totiž příznivci různých forem militantního islamismu (ISIL, hnutí BokoHaram apod.), kteří do Evropy přicházejí s úmyslem páchat zlo! Snaha části politických elit nevidět a zamlčovat před českou veřejností tato fakta je krátkozrakým hazardem svědčícím o slabosti jejich intelektu nebo charakteru. Motto 2: „Jiné evangelium ovšem není, leč jsou někteří lidé, kteří vás matou a chtějí převrátiti evangelium Kristovo v pravý opak. Avšak i kdybychom my sami nebo sám anděl z nebe kázal jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, buď proklet!“ Nový Zákon, List Galatským I,7 Z médií zaznívají apely vyzývající k otevřenosti vůči imigraci, často doprovázené působivými záběry na migrující matky s dětmi a dovolávající se občas i křesťanských hodnot lásky k bližnímu a milosrdenství. Jde o drsnou formu citového a morálního vydírání, vytvářející navíc dojem, že kdo si myslí o masové imigraci něco negativního, je patrně zlý člověk a špatný křesťan. Výzvy s takovou dikcí přicházejí i od některých duchovních. Proto považujeme za nutné veřejně reagovat, strana 8 ORL 2016-3 Věřící prolomili ticho: Křesťané proti nelegální migraci. distancovat se co nejrozhodněji od tohoto nátlaku a svévolného obviňování a připomenout, že k zásadám naší Víry nikdy nepatřila rezignace na zdravý rozum a ochota ohrozit domovy své a svých spoluobčanů! Takovou „víru“ bychom nikdy nepřijali, nesdílíme ji a s odkazem na výše uvedená slova apoštola Pavla ji odmítáme, i kdyby nám ji „sám anděl z nebe“ kázal. V těžké chvíli, kdy v důsledku nesmyslné politiky významných zemí EU, zejména Německa, dochází k přílivu statisíců migrantů do Evropy, což již dnes znamená vážnou hrozbu i pro Českou republiku, chceme pro vyjádření svého postoje použít slov, jež kdysi v jiné souvislosti použil někdejší pražský arcibiskup, kardinál Tomášek: „Stojíme na straně národa!“ V dobrém i zlém. Nikoli na straně těch, kteří nezodpovědnou, a snad dokonce úmyslně chybnou politikou evropské národy ohrožují! Motto 3: „Pokrytci, úkazy na nebi i zemi umíte posoudit, jak to, že neumíte posoudit tento čas? Proč nedokážete sami od sebe rozpoznat, co je správné?“ Nový Zákon, Evangelium podle Lukáše XII,56-57 Jako křesťané věříme, že je třeba pomáhat trpícím, ať přicházejí odkudkoli, láska k bližnímu nás ovšem nezavazuje k přehlížení evidentních skutečností. To by byla karikatura křesťanství a příčina oprávněného pohoršení. Jako většina soudných lidí vidíme pochopitelně i my, že účastníci současné migrační vlny jsou do Evropy dováženi organizovaně, neprůhlednými sítěmi pašeráckých gangů, pocházejí z prostředí kulturně zcela odlišného, je jich příliš mnoho a většina z nich nemá kvalifikaci uplatnitelnou ve zdejších podmínkách. Jen stěží mohou pro naši společnost představovat přínos, zato s sebou přinášejí řadu rizik. Nicméně, máme-li zůstat věrni vlastním hodnotám, nemůžeme odmítnout pomoc potřebným. Ovšem pomoc založenou na správném odhadu vlastních sil a pravdivém zhodnocení situace. Milosrdný Samaritán, o němž hovoří náš Pán ve známém podobenství, potřeboval k pomoci ubožákovi něco peněz, soumara a blízkou hospodu. Také naše pomoc uprchlíkům musí zvažovat možnosti a limity naší země a směřovat jen k lidem skutečně ohroženým, kteří rádi přijmou i skromné útočiště, nikoli k těm, kteří sní o bezpracném zisku, lžou, vznášejí nároky a projevují agresivitu. Milosrdný Samaritán pomáhal muži zbitému a oloupenému lotry, ne oněm lotrům. Závěr: “Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Nový zákon, Jan XVIII,37 Masová imigrace není přírodním jevem, kterému by se nedalo čelit, a s nímž by se bylo nutno odevzdaně smířit. Státy žijí z daní a mají proto vůči občanům své povinnosti. K nim patří na prvém místě zajištění nedotknutelnosti hranic a ochrana zákonem garantovaných práv a svobod. Žádné nadnárodní závazky nemají sílu z uvedených povinností stát vyvázat, ani neobstojí jako relevantní alibi před soudem dějin. Neschopnost či neochota vlád tyto primární funkce plnit vzbuzuje zatím nesmělé, časem ale jistě razantnější, pochyby o legitimitě státní moci a otázku, proč by za takových okolností měli naopak občané plnit své povinnosti vůči ní. Nekritická otevřenost masové imigraci tak přináší kromě hrozeb bezpečnostních, zdravotních a dalších, také nebezpečí úpadku veřejné autority a vypuknutí společenského chaosu. Jsme navíc přesvědčeni, že kdyby měla Česká republika pojmout obdobný příliv imigrantů jako naši západní sousedé, znamenalo by to životní ohrožení kultury, jazyka a fyzické existence českého národa. Dopustit něco takového nemáme právo. Stvořitel nás obdařil srdcem i rozumem, jsme povinni se jimi řídit a včas činit, co je třeba. Naslouchejme tedy stejnou měrou hlasu srdce a rozumu, naslouchejme hlasu pravdy, protože o něm náš Pán praví:. „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“. Souhlas s Otevřeným listem věřících k aktuální situaci v Evropě a České republice můžete vyjádřit prostřednictvím e-mailu: [email protected]. www.krestaneprotiimigraci.cz http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/2307-verici-prolomili-ticho-krestane-proti-nelegalni-migraci-rodi-se-opozice-libe- strana 9 ORL 2016-3 Věřící prolomili ticho: Křesťané proti nelegální migraci. ralove-v-cirkvi-niciteli-evropy-hlas-proti-falesnemu-milosrdenstvinenechme-se-oklamat-kazdy-kdo-je-z-pravdy-slysi-muj-hlas.htm Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie Výtah z knihy: Psychologie budoucnosti od Stanislava Grofa inteligentně uspořádaný, strukturovaný a koherentní vzájemně propojený systém, v němž lidstvo tvoří integrální součást celku. Z tohoto úhlu pohledu lidský život není pouhým výsledkem náhodných sil ovládaných nevypočitatelnou nahodilostí, ale sleduje určitou předem vytyčenou trajektorii, která má jistou návaznost na pohyb nebeských těles a lze jí alespoň částečně intuitivně předvídat. Západní věda popisuje vesmír jako neosobní a převážně neživý mechanický systém, tedy jakýsi superstroj, který stvořil sám sebe, přičemž se řídí objektivními mechanickými zákony. Život, vědomí a inteligence se více či méně považují za náhodné produkty hmoty. Oproti tomu astrologie vychází z předpokladu, že vesmír je dílem vyšší inteligence, jenž se zakládá na nepředstavitelně složitém mistrovském plánu a v němž se odráží vyšší účel a řád. Astrologické myšlení ve svém jádru počítá s existencí archetypů, nebo-li prapůvodních principů, které tvoří prazáklad struktury hmotného světa, jíž také prostupují a formují. Tendence interpretovat svět na základě archetypálních principů se poprvé projevila v antickém Řecku a představuje jeden z nejnápadnějších charakteristických znaků starořecké filosofie a kultury. Archetypy je možné chápat z několika různých perspektiv. V homérské epice přejímají formu personifikovaných mytologických božstev, například Dia, Poseidona, Héry, Afrodity nebo Pluta. V Platónově a Sokratově filosofii jsou popisovány jako čisté metafysické principy – Ideje anebo Formy, které disponují vlastní samostatností a nachází se v oblastech, jež jsou lidským smyslům nedosažitelné. V dvacátém století oživil koncepci archetypů psychiatr C.G.Jung, který je začlenil do rámce moderní psychologie, kde je popisuje především jako psychologické principy (Jung 1959). V astrologickém stanovisku je velmi přesně vyjádřen původní význam řeckého výrazu Kosmos, podle kterého se svět chápe jako Existence skrytých a neviditelných dimenzí reality představuje pro materialistickou vědu zcela neakceptovatelnou myšlenku, pokud by Astrologie, podobně jako mnohé další esoterické systémy, se stala jednou z obětí racionalismu a materialismu, který vyplynul z vědeckotechnické revoluce. Její odmítnutí se nezakládalo na vědeckém důkazu, který by potvrzoval, že její premisy jsou chybné, ale protože se neslučovala se základními metafysickými předpoklady západní vědy ovládané monistickým materialismem. se nejednalo o dimenze, jejichž podstata je hmotná a které je možné zpřístupnit prostřednictvím přístrojů, jejichž možnosti přesahují rozsah našich smyslů, například mikroskopů, teleskopů anebo senzorů pro detekci různých pásem elektromagnetického záření. Proto také, jak jsem se již zmínil, akademičtí psychiatři používají velmi úzký koncepční rámec, který se omezuje výhradně na oblast postnatální biografie a Freudova individuálního nevědomí. Podle nich je představa a zejména prožitek archetypů patologickým produktem mozkové činnosti, který si žádá léčbu pomocí trankvilizační medikace. Další větší překážkou k serióznímu pochopení astrologie je deterministické myšlení západní vědy, která z této perspektivy chápe vesmír jako řetězec příčin a následků, řečeno jinými slovy, tvrdí, že veškeré procesy probíhající ve vesmíru jsou podřízeny principu kauzality. Jedinou znepokojující výjimkou k tomuto pravidlu je otázka původu vesmíru nebo-li “příčiny všech příčin”, která se však ve vědeckých diskusích a pojednáních zřídkakdy strana 10 ORL 2016-3 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie objevuje. Tudíž kauzalita představuje pro kritiky astrologie jedinou možnost vlivu, kterou si obvykle dokáží představit a vzít v úvahu, proto je pochopitelné, že myšlenku přímého hmotného vlivu planet na psýché a dění ve světě pokládají za nepřijatelnou a absurdní. Konečně také důraz, jenž astrologie klade na okamžik zrození, nedává akademickým psychologům a psychiatrům žádný smysl, protože biologický porod není pro ně psychologicky relevantní událostí, jelikož neuznávají perinatální úroveň nevědomí. Jejich postoj se zakládá na velice pochybném předpokladu, že mozek novorozence není schopen registrovat traumatické vlivy porodu, neboť proces myelinizace (formování tukových myelinových obalů pokrývajících neurony) není v okamžiku porodu plně dokončen. Několik desetiletí systematického výzkumu holotropních stavů přineslo nesčetné množství výsledků, které podkopávají základní pilíře materialistické vědy a nabízí řadu důkazů svědčících ve prospěch astrologie: Důkaz o oduševnělosti vesmíru. Již dříve jsme mohli pozorovat, že studium holotropních stavů vědomí přináší pádné důkazy o tom, že transpersonální prožitky není možno zavrhovat jako irelevantní psychotické projevy. Skutečnost, že umožňují přístup k novým a přesným informacím o různých aspektech bytí, je bezpochyby potvrzením, že se jedná o fenomény sui generis (svého zvláštního druhu), jenž otřásají samotnými základy materialistické vědy. Odhalují, že vesmír je v podstatě sjednocenou sítí událostí probíhajících ve vědomí a je prostoupen vyšší inteligencí s tím, že odráží také jistý vyšší řád. Tyto prožitky, kromě jiného předkládají empirický důkaz, že individuální lidská psýché nemá žádné hranice a je v podstatě souměřitelná s veškerým bytím, čímž potvrzuje základní tezi mnohých esoterických systémů, včetně astrologie – že v mikrokosmu se zrcadlí makrokosmos. Empirické potvrzení existence archetypů. Holotropní stavy poskytují přímý přístup k prožitkům spirituálních (numinózních) dimenzí bytí, včetně archetypů, což má nesmírný význam, neboť koncepce archetypů sehrává v astrologii zásadní roli. Ve dvacátém století se C. G. Jungovi podařilo oživit dávnou ideu archetypů a začlenit je ve formě psychologických principů, nebo-li prapůvodních organizačních vzorců psýché, do rámců moderní hlubinné psychologie (Jung 1959). Důležitým charakteristickým znakem archetypů je, že nejsou svázány s činností lidského mozku, ale že působí v transcendentálních oblastech a mají synchronicitní vliv nejen na psýché jedinců, nýbrž i na události odehrávající se v hmotném světě. Propojení vědecké astrologie s archetypální psychologií vycházející z díla C.G. Junga vyjadřuje v obou oblastech mimořádný posun směrem kupředu, neboť do kreativního a imaginativního světa hlubinné psychologie vnáší matematickou preciznost astronomie a nesmírně tím obohacuje možnosti teoretických variant a klinických předpovědí. Objev synchronicity. Jedním z hlavních důvodů pro tak zarputile odmítavý postoj k astrologii je tendence myslet v kauzálních pojmech. Vzpomínám si na jednu ze žhavých diskusí, které jsem vedl s Carlem Saganem o transpersonální psychologii, kdy mi mimo jiné řekl: “Astrologie je snůška holých nesmyslů, tím jak tady stojím, mám na tebe určitě větší vliv než Pluto.” Je jasné, že o tomto tématu uvažoval z hlediska hmoty, vzdáleností, gravitačních sil a dalších fyzikálních veličin, což je naprosto zcestný přístup. Kritici astrologie, podobně jako Carl Sagan, nechápou, že astrologové používají důmyslné paradigma, které počítá se synchronistickými vazbami působícími mezi planetami, lidskou psýché a vnějšími událostmi. Proto, abychom astrologii porozuměli, musíme uvažovat v synchronistických pojmech. Princip synchronicity , jako významnou alternativu k lineární kauzalitě, poprvé komplexně analyzoval C.G.Jung. Podle něho je synchronicita akauzálním principem, který se vztahuje na smysluplné koincidence, které jsou mezi sebou odděleny časem a/nebo prostorem (Jung 1960). Ačkoliv se Jung zajímal o zvláštní shody okolností vyskytující se v lidském životě obecně, svou pozornost přesto zaměřil především na situace, v nichž se různé vnější události smysluplně pojily s vnitřními prožitky, například sny, představami a vizemi. Termínem synchronicita označoval celou škálu různých mimořádných koincidencí. Z tohoto hlediska ji definoval jako “projev psychického stavu vyskytující se současně strana 11 ORL 2016-3 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie s jednou či vícero vnějších událostí, které se jeví jako smysluplné paralely k momentálnímu subjektivnímu stavu.” Synchronicita může nabývat různých podob, někdy dochází k propojení jedinců a událostí vyskytujících se na různých místech, jindy zase v různých časech. psychospirituálních krizí se častokrát stává, že obsahy vystupující z nevědomí a nadvědomí se zapojují do hravé souvztažnosti s různými aspekty konsensuální reality. Tato skutečnost zpochybňuje naše nejzákladnější předpoklady o realitě a zcela stírá dělící hranice, které obvykle klademe mezi vnitřní a vnější svět. Jung, z důvodu hluboce zakořeněné víry v princip kauzality, který společnost vnímala jako jeden z hlavních přírodních zákonů, dlouhá léta váhal s publikací svých vypozorovaných výsledků, které se této koncepci zcela vymykaly. S vydáním své práce zabývající se tímto tématem vyčkával, dokud se jemu, ale i dalším odborníkům, nepodařilo shromáždit doslova stovky přesvědčivých příkladů o synchronicitě, teprve potom nabyl absolutní jistotu, že může předložit něco velmi hodnotného. Důležitou skutečností, která hrála v jeho prospěch, bylo, že jeho teorii synchronicity podporovali také dva průkopníci moderní fyziky Albert Einstein a Wolfgang Pauli. Z hlediska naší diskuse není bez zajímavosti, že Jung ve svém průlomovém díle Synchronicita: Akauzální spojovací princip (Jung 1960) hovoří konkrétně o astrologii. Psychologický význam porodu: Práce s holotropními stavy uvádí na pravou míru mylnou představu akademické psychiatrie, která tvrdí, že aby biologický porod mohl mít nějaký dopad na mentální stav, emoční život a chování jedince, muselo by v jeho průběhu dojít k trvalému poškození mozkových buněk. Jak jsme již mohli vidět, tento náročný prožitek zanechává na člověku silný otisk emocí a fyzických pocitů, které v interakci s postnatálními událostmi napomáhají rozvíjet různé emoční a psychosomatické poruchy. Kromě toho celková struktura porodního prožitku má také tendenci projevovat se podle toho, jak řešíme neustále se měnící životní situace a přistupujeme ke složitým úkolům a činnostem. Také jsme mohli pozorovat, že perinatální matrice působící v psýché jedinců mohou sehrávat významnou roli při jejich angažování do kolektivních sociálně-politických událostí a kulturních hnutí. Při práci s holotropními stavy se zvláštní synchronistické události vyskytují tak běžně, že je lze mimo jakoukoliv pochybnost považovat za spojující princip, který představuje důležitou alternativu ke kauzalitě. V průběhu meditativní praxe, psychedelické terapie, holotropního dýchání anebo spontánních Tato pozorování výrazně podporují stanovisko astrologie, která přikládá velký význam okamžiku porodu a zdůrazňuje jeho mocný vliv na psýché jedince. Rovněž potvrzují další základní astrologickou tezi, podle níž lze přesně definovat vztahy mezi rozsáhlým dě- ním ve společnosti a událostmi v životě jedinců. Astrologie předkládá názor, že významná hnutí a události v historii lidstva jsou v korelaci s postavením planet i jejich vzájemným vztahy. Rozsah a povahu účasti jedinců na tomto kolektivním dění a konkrétní události v jejich životě určují osobní planetární tranzity, které zase odráží vztah mezi mundánními tranzity a nativním horoskopem jedinců. K tomuto tématu se ještě vrátíme, až budu hovořit o základních astrologických principech. Vzájemné vazby mezi holotropními stavy a tranzity planet. Výzkum holotropních stavů, jak naznačují zmíněná pozorování, nejenže poukazuje na světonázor a teorii osobnosti, jenž se v zásadě shodují s astrologickým stanoviskem, ale shromáždil také pozoruhodné důkazy, které vcelku konkrétně potvrzují základní astrologické předpoklady. Z tohoto hlediska odhalil existenci systematických vzájemných vazeb m Byl to Richard Tarnas, který poprvé postřehl, že by mezi astrologií a mým výzkumem holotropních stavů vědomí mohla existovat důležitá vazba, jelikož si uvědomil, že můj popis fenomenologie čtyř perinatálních matricí, jenž se zakládá na pozorováních, která jsem prováděl zcela nezávisle ještě řadu let předtím, než jsem vůbec o astrologii něco znal, se úžasně podobá popisu astrologických archetypů, který se přiřazuje čtyřem vnějším planetám sluneční soustavy. strana 12 ORL 2016-3 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie zvěrokruhu. Toto vše tvoří pozadí, v jehož kontrastu horoskop znázorňuje postavení planet i jejich vzájemné úhlové vztahy. Základní referenční systém používaný v astrologické práci kalkuluje se vzájemnými úhlovými vztahy mezi deseti nebeskými tělesy (Sluncem, Lunou a osmi planetami) zaznamenanými v nativním horoskopu (aspekty) a úhlovými vztahy mezi nativním postavením těchto desíti těles a jejich pozicí v libovolném konkrétním čase (tranzity). Kromě toho významnou úlohu sehrávají také vztahy těchto těles k systému souřadnic, zejména k osám ascendent/descendent a zenit/nadir. Nativní horoskop, nebo-li radix, představuje dvourozměrný obraz situace na obloze zachycující okamžik narození jedince. Jedná se o kruh, který je rozdělen horizontální a vertikální osou na čtyři kvadranty. Obvod tohoto kruhu se dále dělí na 360 stupňů a dvanáct třicetistupňových úseků, z nichž každý náleží k jednomu z dvanácti znamení Planety zastupují základní archetypální principy nebo síly a jejich vzájemné úhlové vztahy, nebo-li aspekty, odráží vlivy, jenž mezi těmito archetypy působí. Astrologie pracuje s deseti “planetami”, neboť tento výraz aplikuje také na Slunce a Lunu, což odpovídá původnímu významu řeckého slova planetes, – “tulák”, jinými slovy jedná se o nebeské těleso, které se pohybuje po vlastní trajektorii, aniž by sledovalo celkový pohyb oblohy. Astrologickým znamením, podobně jako planetám, se přiřazuje určitá archetypální energie. Zvláštní význam mají čtyři body, v nichž se souřadnice dotýkají obvodu kruhu, které se nazývají ascendent, descendent, střed nebe nebo-li zenit a hlubina nebe nebo také nadir. Planeta, která v okamžiku zrození vychází nad horizontem, se v horoskopu objeví v blízkosti ascendentu, další, která se nachází přímo nad hlavou zrozence, bude zaznamenána u středu nebe a pokud některé nebeské těleso právě zapadá pod horizont, zakreslí se u descententu. Planeta, zaznamenaná na spodní části horoskopu, se nachází přímo pod našimi chodidly v té části oblohy, kterou nemůžeme vidět. Objeví-li se planeta v okamžiku jedincova zrození v úzkém orbisu od těchto čtyř bodů, má podle mínění astrologů i odpovídající archetyp zvlášť silný vliv na život tohoto jedince. Zastavme se na chvíli u vlastností archetypů, které se spojují s jednotlivými planetami a jejich specifickými energiemi a začněme nejdříve u obou světel – Slunce a Luny. Slunce vyjadřuje ústřední princip životní energie a osobní totožnosti, světlé podstaty osobnosti nebo vědomého já. Řídí vůli jedince i jeho tendenci vystupovat jako samostatné individuum. Archetypální energie Slunce má mužskou nebo-li jangovou podstatu, tudíž Slunce může poukazovat na důležité mužské postavy objevující se v životě zrozence. Archetypy jakýchkoliv planet, jenž utváří významné aspekty se Sluncem budou mít zvlášť výrazný vliv na život i charakter zrozence. Oproti tomu Luna symbolizuje ty části osobnosti, které jsou vědomému egu ukryty, tedy určitou hlubokou matrici a psychosomatickou složku vlastního já. Úzce souvisí s emočně a instinktivně reaktivními aspekty strana 13 ORL 2016-3 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie osobnosti a psýché, jichž si nejsme vědomi. Tento archetyp poukazuje na souvislost s ženským nebo-li jinovým principem, s raným dětstvím a vztahem mezi matkou a dítětem, důležitými ženskými postavami objevujícími se v průběhu života a odkazem předků. Archetypy planet, které s Lunou vytváří důležité aspekty by měly mít v životě jedince zvlášť velký význam, což se má projevit v oblastech života, jímž vládne právě Luna. Archetyp Merkuru souvisí s intelektem, rozumem nebo také tím, co označujeme termínem Logos. Vládne mentální činnosti, determinuje schopnost vnímat a učit se, formulovat a vyjadřovat myšlenky a používat slova i jazyk. Je rovněž spojován se schopností pohybovat se, přepravovat se, seznamovat se s jinými lidmi, stýkat se a ko- munikovat s nimi. Hlavní aspekty mezi Merkurem a ostatními planetami vypovídají o způsobu, jak člověk přijímá a předává informace, o povaze prosazování jeho intelektuálních funkcí a naznačují směr, v němž by se chtěl vzdělávat. Mytologickou postavou pro tento archetyp je řecký bůh Hermes (římský Mercurius), který plní úlohu posla bohů a průvodce duší mezi realitami. Archetyp Venuše bývá spojován především s principem lásky nebo-li Érotu. Nachází své vyjádření jako jinový aspekt smyslnosti a sexuality v touze po romantice, partnerství, společenských vztazích a v procesu někoho přitahovat anebo být někým přitahován. Venuše rovněž ovládá estetickou vnímavost, její projev v uměleckých činnostech a vypovídá o smyslu pro harmonii. Hlavní aspekty, jenž spojují Venuši s ostatními planetami, poukazují na významné souvislosti se schopností věnovat i přijímat náklonnost a lásku, s povahou našich vzájemných společenských vztahů a zejména romantických prožitků, dále s uměleckými zájmy, nadáním, popudy a vyjadřovacími schopnostmi. Tento archetyp nachází svůj mytologický obraz v postavě řecké bohyně lásky a krásy Afrodity nebo římské Venuše. Archetyp Marsu vyjadřuje princip dynamické energie, spouštěcích a hnacích impulsů. V materiální oblasti bývá spojován s přírodními i technologickými silami, válkami a dalšími konfliktními a násilnými událostmi, vitalitou, atletickou zdatností a jangovým aspektem sexuality. Na psychické úrovni odpovídá za ambice, snahu prosadit se, soutěživost, odvahu, hněv a násilí. Významné aspekty nebo tranzity zahrnující planetu Mars poukazují na souvislosti s troufalým a agresivním chováním, konflikty, konfrontacemi a rovněž na vznětlivost a náchylnost vůči zraněním. Mars, v řecké mytologii Áres, je symbolem boha války. strana 14 ORL 2016-3 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie ším bohem antického pantheonu a králem olympských bohů. Jupiter je archetyp, kterému vděčíme za růst, rozvoj, štěstí a příznivý osud. Podmiňuje optimismus, prožitky hojnosti, úsilí hledat cosi dokonalejšího nebo vyššího, štědrost a ušlechtilost. Dále je spojován se svobodomyslností, dalekosáhlými vyhlídkami, vysokým morálním standardem a filosofickými ideály, intelektuálním bohatstvím a kulturním rozhledem. Kvůli těmto vlastnostem se mu často říká Velký Dobroděj. Jeho stinnou stránkou je nepřiměřenost, inflace ega, excentrismus, extravagance a veškeré možné výstřednosti. Jupiter (řecký Zeus) je nejvyš- Planetární archetyp Saturna lze v mnoha způsobech považovat za protipól Jupitera. Saturn, mnohdy označovaný jako Velký Škůdce, ve své negativní stránce symbolizuje zákazy, omezení, nedostatek, deficit, hladovění, útisk, represe, podřadnost, provinění a deprese. Z hlediska mytologie je Saturn římským bohem, který bývá často ztotožňován s řeckým titánem Kronosem, a tudíž také spojován s pomíjivostí, stárnutím, smrtí, koncem, symbolickými postavami Otce času nebo Smrtky s kosou. Avšak saturnský archetyp plní také významnou positivní funkci jako princip, který sehrává zásadní úlohu v ustálení naší každodenní existence, neboť řídí strukturu, materiální realitu věcí, řád a lineární sled událostí. V souvislosti s procesem biologického porodu (a psychospirituálním prožitkem smrti a znovuzrození) představuje fázi, kdy děložní stahy periodicky vyvíjejí tlak na plod, avšak porodní hrdlo (cervix) je stále uzavřeno a zdá se, že není žádná cesta ven (no exit). V osobním životě vyjadřuje Saturn spolehlivost, vytrvalost, vyzrálost, odpovědnost a věrnost. Je rovněž principiem, jenž nás konfrontuje s důsledky našich činů v tomto životě i minulých inkarnací a zastupuje prvek superega, morálního zákonu, svědomí a soudu. Významné saturnské aspekty nám napovídají, jakým kritickým výzvám budeme v životě čelit, ale rovněž nám vytyčují pracovní úkoly, které budeme muset v tomto svě- tě vykonat a nabízí nám cennou příležitost k růstu. Tranzity, jenž zahrnují Saturn, obvykle poukazují na kritická vývojová období v životě jedince a vytyčují dobu, kdy bude třeba odvést “těžkou práci.” Do života vnáší prvek obtížných osobních zkoušek a strastí, ale také posiluje vytrvalost a vede k dokončení důležitých úkolů. Uran představuje princip náhlého překvapení, vzpoury proti danému stavu, revoluční činnosti, osvobození, duchovního probuzení a emočního a intelektuálního průlomu. Dále stojí v pozadí náhlého kolapsu vybudovaných struktur, odpovídá za individualizmus a originalitu, revolucionářský náhled, kreativní genialitu, invenci a technologii. Uran ve spojení s procesem biologického porodu bývá dáván do úzké souvislosti se závěrečnou porodní fází, kdy následkem fyzického nepohodlí a kulminujících okolních tlaků dochází k náhlému rozřešení v podobě explozivního vysvobození. Stinná stránka archetypu Uranu (Prométhea) nachází své vyjádření v anarchii, neúměrné výstřednosti a nerespektování jakýchkoliv omezení a zákonů. Lidé, kteří se v důsledku nedostatečného psychologického a duchovního vhledu snaží tomuto archetypu vzdorovat, mohou prožívat překotné a destruktivní změny, přičemž však nevystupují jako aktivní činitelé, ale naopak v roli pasivní a bezmocné oběti. Jestliže se Uran dostává s jinou planetou do významného aspektu, projevuje se tendencí osvobodit v plné míře její planetární archetyp a dát mu prostor k plnému vyjádření, strana 15 ORL 2016-3 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie což často probíhá zcela náhlým, nečekaným, neobvyklým, překvapivým a vzrušujícím způsobem. Archetyp Neptunu je dáván do souvislosti s rozpouštěním hranic mezi já a ostatními, já a přírodou, já a vesmírem, materiálním světem a dalšími realitami a mezi já a bohem. Jedná se o archetyp mystické jednoty, kosmického vědomí, imaginativních a duchovních oblastí. Ovšem rozpouštění hranic nemusí nutně znamenat transcendenci. Stinnou stránkou neptunských vazeb je ztráta pevné půdy pod nohama, úniky z každodenní reality do světa fantazie, sebeklam, iluze, falešná představa, psychotické narušení vnímání reality a zmatek projevující se závislostí na alkoholu a drogách. Neptun nachází svůj výraz nejen v transcendentální mystické blaženosti, ale také v božské hře mája, která nás drží v pasti samsárického světa, což se může projevovat ryzí čistotou mystického zážitku i psychotickou zmateností. Je nejen podstatou prožitků jogínů a svatých, které provází stavy bez přítomnosti ega, ale může také vést ke ztrátě individuality, jež ústí v dezorientaci a bezmocnost. Neptun je archetypem idealistických snů a ambicí, tělesného a psychologického uzdravení, duchovní touhy, zvýšené intuice, mimosmyslového vnímání a kreativní imaginace. Jestliže některá planeta uzavírá s Neptunem významný aspekt, dochází k jejímu oslabení, zidealizování nebo zduchovnění. Jelikož odpovídající mytologickou postavou je římský bůh oceánů Neptun (řecký Poseidon), bývá tento archetyp dáván do úzké souvislosti s vodou, ať už v podobě amniotického nitroděložního prostředí, tělesných tekutin nebo jezer a oceánů. Pluto představuje archetyp prapůvodní energie – dynamický princip v pozadí kosmického stvoření, univerzální sílu, která je hnacím prvkem vývoje v přírodě a lidské společnosti (Kundalíní Šakti), ale také ničivou energií (požírající matkou bohyní Kálí). Ovládá základní biologické procesy zrodu, sexu a smrti, transformativní proces psychospirituální smrti a znovuzrození a instinktivní síly působící v těle a psýché (freudovské Id). Pluto vyjadřuje chthonické prvky, podsvětí, ať už ve významu doslovném (podzemí, infrastrukturu velkoměst), metaforickém (uličky lásky, organizovaný zločin), psychologickém (nevědomí) nebo archetypálním/mytologickém. Pluto ve vztahu k procesu biologického zrození a jeho psychospirituálnímu protějšku – procesu smrti a znovuzrození koresponduje s fází, kdy je dítě nuceně vypuzováno z matčina těla a v porodním kanálu zápasí o život. V tomto okamžiku dochází k uvolnění mocných fyzických a instinktivních energií (libidinózních i agresivních). Pluto (nebo také Hádes) je v mytologii znám jako bůh podsvětí. Jakmile Pluto uzavírá s jinou planetou důležitý aspekt, vyznačuje se tendencí zesílit a umocnit její archetypální výraz v takovém rozsahu, že podstatně ovlivňuje život jedince anebo se v ním dokonce projevuje jako kompulsivní síla, což může vést k různým mocenským bojům a konfliktům, ale také k hluboké transformaci. Tímto jsem ve stručnosti popsal specifické individuální vlastnosti deseti planetárních archetypů, přičemž jsem zkombinoval tradiční strana 16 ORL 2016-3 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie astrologické poznatky s několika prozíravými dodatky a úpravami Richarda Tarnase. Ovšem praktičtí astrologové se nezajímají pouze o vlastnosti archetypů, ale také o aspekty, nebo-li vzájemné úhlové vztahy zachycené v nativním horoskopu a tranzity – úhlové vztahy utvářené v životě jedince mezi polohou planet při jejich neustálé pouti zodiakem a jejich pozicí v okamžiku narození. Nativní horoskop znázorňuje celkové archetypální rozložení, jenž formuje naši osobnost a řídí náš život jako celek. Naznačuje, kde bychom mohli očekávat napětí nebo třenice mezi určitými archetypálními principy nebo naopak jejich harmonickou součinnost. Ovšem radix zůstává po celý život stejný, tudíž nám ani nemůže poskytovat žádné informace o změnách, jimiž budeme v určitých obdobích života procházet. Jak víme, kvalita našich životních zkušeností se rok od roku, měsíc od měsíce nebo dokonce den ode dne výrazně mění. Astrologové tvrdí, že změny v archetypálních oblastech, které v průběhu času ovládají náš život, jsou v korelaci s pohyby planet a lze je tudíž předvídat. Tyto korelace tvoří obsahovou náplň zkoumání astrologického odvětví, které se nazývá tranzitní astrologie. Tranzitní astrologie předkládá názor, že uvolnění konkrétních potenciálů zakotvených v radixu závisí na planetárních tranzitech, to znamená na vztazích mezi aktuální pozicí planet v libovolném konkrétním čase a jejich postavením v nativním ho- roskopu. Komplexnost a dynamická povaha vyplývajících vztahů je vskutku pozoruhodná a lze ji proto využít jako jasně definovaný referenční systém, který, na rozdíl od některých konvenčních přístupů, například tradičních psychologických testů, je zcela nepochybně v souladu s merkurovskou povahou naší každodenní zkušeností a také bohatostí obsahů holotropních stavů. Trvání tranzitů závisí na délce oběžné dráhy a rychlosti konkrétních planet. Předpovědi archetypálních vlivů v lidském životě, které vychází z tranzitů, lze stanovit na období trvající hodiny (Luna) nebo dny (Slunce, Merkur, Venuše, Mars) i celé roky (vnější planety zejména Pluto). Zvlášť velký význam mají především vnější planety – Saturn, Uran, Neptun a Pluto, neboť ovlivňují proces formování našich životních příběhů a zejména dynamiku našeho psychospirituálního rozvoje a vývoje vědomí. Kvalitu vzájemné interakce mezi dvěmi či více planetárními archetypy popisují jejich úhlové vztahy (měřené ve stupních nebeské délky podél ekliptiky). Obecně řečeno, čím jsou tyto vztahy přesnější, tím výraznější bude i jejich archetypální interakce. Charakter těchto vztahů se zakládá na principech, které formuloval již Pythagoras ve své teorii čísel a hudby sfér. Nejdůležitější aspekty se vypočítají, když vydělíme kruh o 360° celými čísly 1, 2, 3, 4 a 6. Kvalita aspektů se dále definuje z hlediska Pythagorova významu korespondujících čísel. Konjunkce (přibližně 0°) je charakterizována mocným spojením dvou konkrétních planetárních archetypů včetně jejich pozitivních i negativních potenciálů. Opozice a kvadratura (180° a 90°) vyjadřují náročné a konfliktní (tvrdé) interakce, zatímco trigon a sextil vedou k harmonické a plynulé (měkké) součinnosti. Další významnou situací, jež spojuje archetypální vlivy je midpoint (středobod), což je výraz, jehož se používá, když se planeta nachází přesně v polovině mezi dvěmi dalšími. Praktická astrologie pracuje s řadou dalších variant, například s postavením planet ve znameních zvěrokruhu a astrologických domech, které dělí horoskop na dvanáct třicetistupňových úseků, přičemž každému z nich je připisován specifický význam. Je možné používat různé další prediktivní techniky – progrese, solární a lunární revoluce, astrální kartografii a jiné. Nicméně systém, který jsem již ve stručnosti nastínil může sám o sobě poskytovat mimořádně přesné a konkrétní předpovědi vztahující se na mnohé různé aspekty existence. Lze ho využít, podobně jako Jungovy archetypy, k hlubšímu pochopení jedinců – jejich osobnosti, vzorců chování a vývoje životních situací, rovněž i historického vývoje a kulturních hnutí, jenž zahrnují masy lidí. Je důležité mít na mysli, že astrologii je možné využívat pouze pro předpovědi archetypálního významu, nikoli však pro předvídání konkrétních situací. Může napovídat strana 17 ORL 2016-3 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie jaké archetypální vlastnosti či univerzální principy budou v konkrétním čase působit, naznačit povahu jejich interakce a specifikovat jejich vztah k nativnímu horoskopu jednotlivce. Obecný rámec těchto mimořádně pozoruhodných předpovědí ponechává dostatečný prostor, aby kosmická kreativita mohla vyjádřit svůj potenciál v podobě konkrétních událostí a způsobů chování. Ani ten nejlepší astrolog nebude schopen z horoskopu s jistotou vyčíst, že toho či onoho dne získáme určitou práci, přijdeme na burze o všechny peníze, potkáme spřízněnou duši, vyhrajeme v loterii nebo se ocitneme ve vězení. Používáme-li astrologii při práci s holotropními stavy, složitost interpretace roste přímo úměrně s počtem planetárních tranzitů působících ve stejnou dobu a s počtem planet, které se na nich podílí. V mnoha případech mohou současně působit dva významné aspekty (ale i více), přičemž jejich energie mohou vzájemně kolidovat. V tomto kontextu mohu uvést pouze několik obecných příkladů prediktivního potenciálu, který umožňuje provést analýzu holotropních stavů. Komplexní interpretace si vyžaduje vyjádření zkušeného astrologa, který na konkrétní situaci, nativní horoskop a tranzity nahlíží jako na jednotné pole a integrální gestalt. V období náročných tranzitů k Saturnu by se člověk měl připravit, že v holotropním stavu zažije děsivou konfrontaci s temnou stránkou existence – smrtí, stárnutím a se- šlostí věkem, nemocí, zoufalstvím, beznadějí, bolestnou ztrátou a stísněností. Saturn, jelikož oběhne zvěrokruh přibližně za dvacet osm let, se každých sedm let dostává do náročných tranzitů (kvadratury, opozice nebo konjunkce) vůči svému postavení v radixu. Z těchto tranzitů mají zvláštní astrologický význam především konjunkce, kterým se také říká návraty Saturna. Podobným způsobem i ostatní planety utvářejí pravidelně vůči sobě dynamické i harmonické aspekty, přičemž intervaly, kdy k tomu dochází, závisí na době jejich oběhu. V obdobích působení těchto tranzitů se vliv archetypální energie odpovídajících planet výrazně zvyšuje. Tyto situace se odehrávají v určitých periodách lidského života a současně sebou přináší charakteristické výzvy a příležitosti, jež odráží archetypální vlastnost dané planety. Jednotlivá tranzitující tělesa vytváří také vazby mezi sebou. V těchto situacích archetypální energie konkrétních planet začínají působit ve vzájemné součinnosti, buď harmonicky anebo disharmonicky, což závisí na jejich úhlových vztazích. Kupříkladu náročné tranzitní aspekty mezi Saturnem a Plutem se vyznačují tendencí zprostředkovávat výjevy a prožitky typické pro druhou a třetí perinatální matrici, tedy ty nejhorší aspekty lidského života v podobě nespoutaného násilí provázeného vraždami, satanskými rituály, krvavými válkami a revolucemi, znásilňováním, pornografií, zvrhlou sexualitou a skatologickými prvky. Dynamický vztah Saturnu s Neptunem bývá obvykle spojován s obrazy smrtících účinků toxických chemikálií nebo radioaktivního záření, zamoření a “špatného lůna.” Vazba mezi Saturnem a Uranem se v mnoha ohledech vyznačuje vzájemně protichůdnými tendencemi, proto náročné tranzitní aspekty obou archetypů vedou k neřešitelnému konfliktu mezi intenzivními pocity stísněnosti a silnou touhou po vysvobození. Na druhé straně k hlubokým prožitkům mystické jednoty a oceánické extáze dochází s největší pravděpodobností pod vlivem neptunských harmonických aspektů, například trigonu mezi Neptunem, Jupiterem a Sluncem. Podobně trigon mezi Plutem, Jupiterem a Sluncem vyjadřuje konstelaci, jež tvoří ideální předpoklad pro hluboký prožitek psychospirituálního znovuzrození. Měkké tranzity Uranu by měly usnadňovat průlom ke svobodě, zprostředkovat pozoruhodné objevitelské vhledy a napomoci překvapivým a šťastným řešením svízelných situací. Jupiterovi harmonické tranzity vnáší do holotropních stavů i každodenního života optimistický náhled a joi de vivre. Jupiter – “velký dobroděj” vyjadřuje natolik blahodárný archetypální vliv, že dokonce ani jeho náročné tranzity zpravidla neznamenají žádné potíže. Uzavírá-li tranzitující Jupiter s dalšími planetami aspekty, vykazuje tendenci v maximální až přehnané míře zdůrazňovat jejich archetypální vliv. Proto kupříkladu dynamický aspekt mezi Jupiterem a Uranem lze spojovat s přehnanou samolibostí, extravagantním a excentrickým strana 18 ORL 2016-3 Holotropní stavy, archetypální psychologie a transitní astrologie chováním a v krajním případě s manickými projevy. Podobně také obtížné tranzity Jupiter/Pluto je možné dávat do souvislosti s touhou po intenzivních zážitcích, nestřídmostí v sexu i jídle, hédonizmem a přístupem k životu ve stylu carpe diem. Náročné tranzity mezi Jupiterem a Neptunem vedou ke stírání hranic, ztrátě půdy pod nohama, úletům do fantazie, idealizaci života a nerealistickým očekáváním. Také tranzity Merkura, Venuše a Marsu, třebaže nejsou tak mocné jako tranzity vnějších planet, mohou mít výrazný vliv na obsah holotropních stavů. Tranzity Marsu přispívají prvkem hnací energie a motivy zápasu, dobývání a násilí. Harmonické tranzity Venuše vnáší do prožitku hodnotu vjemu, estetické prvky, jemnost a romantiku. Pozitivní Merkurovy tranzity usnadňují intelektuální vhled a pojmové pochopení prožitku. Oproti tomu náročné tranzity mezi Merkurem a Saturnem zpravidla věští skeptický postoj k holotropnímu sezení a potíže s intelektuální integrací celého procesu. Po tomto obecném úvodu bych rád prezentovat dva poněkud zhuštěné případy z praxe a ilustroval na nich, že mezi přírodou, holotropními stavy a tranzity planet existují pozoruhodné korelace. V první ukázce popisuji neobyčejně silný prožitek ze sezení, při němž byla podána vysoká dávka LSD a v druhé proces spontánně vyvolané psychospirituální krize (spiritual emergency). http://astrologie-tarot.cz/stanislav-grof-2/ Zpověď významného okultisty: Husté pavučiny obepínají celý svět. Pavel Kopecký se zamýšlí nad prorůstáním satanských sítí mezi světové elity a přináší některé informace shromážděné slovenským blogerem Mario Oláhem, jenž se této problematice soustavně věnuje Ve chvílích kdy se chystáme připomenout si ukřižování a slavit následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista, je důležité i zamyšlení nad jeho odvěkým nepřítelem, jehož existence je v dnešním postmoderním světě zuřivě popírána a odkazována do říše pohádek. Nevidíme však jeho působení dnes doslova na každém kroku? Dokonce to vypadá tak, že zatímco se v minulosti spíše skrýval pod mnoha převleky a útočil spíše z příšeří přes prostředníky, v posledních desetiletích vystupuje stále více drze ve své pravé podobě. Těžko říci, nakolik jsou jednotlivá svědectví ve svých detailech pravdivá, každé z nich však s realitou spojuje mnohé. Okultní společnosti a běh světa Zákulisní společnosti určující agendu poloveřejným politickým organizacím (jako je Bilderberg group, Trilaterální komise či CFR) a tím i na ně napojeným oficiálním politickým strukturám v poslední době evidentně zařadily vyšší rychlostní stupeň. Až překotně se snaží uvést do života své dlouholeté plány, které mají ve své agendě přinejmenším od francouzské revoluce, kdy začaly zásadním způsobem ovlivňovat běh světa. Co bylo ještě nedávno obtížně představitelné (například organizovaná migrační vlna, která je vlastně gigantickým sociálně inženýrským projektem), dnes běží na dohled našich zraků všude okolo. Přesto jsou řídké momenty, kdy se na veřejnost dostanou výpovědi a doznání zasvěcenců - učiněné například na smrtelné posteli. O jednom takovém případu píše ve své knize i americký publicista a spisovatel zabývající se touto problematikou Henry Makow. Přináší zajímavé svědectví šéfa satanistické lóže "Alpha" v australském Sydney. Podle Makowa tento významný satanista (vystupující pod lóžovým jménem „Frater 616“) strana 19 ORL 2016-3 Zpověď významného okultisty: Husté pavučiny obepínají celý svět. poodhalil celosvětový rozsah moci organizovaného satanismu. Dokládá, že jí dominuje skupina iluminátů, kteří tvoří jakousi šlechtu mezi svobodnými zednáři. Ne každý zednář je iluminát, ale každý iluminát je svobodným zednářem. Čím výše si stojí na pyramidě zasvěcení, tím blíže má zákonitě ke skutečnému zdroji, jímž není nikdo jiný než onen popíraný domněle jen "pohádkový" - Lucifer. Zpověď vysokého satanisty Tento vysoký „zasvěcenec“ zemřel údajně 25. března 2004 - tedy před dvanácti lety. Svědek jeho poslední vůle pod magickým jménem "Aloysius Fozdyke" zachytil slova jeho výpovědi a z nejasných důvodů je údajně propašoval jako varování lidstvu. V dokumentu se zmiňuje, že satanský vliv je nyní tak všudypřítomný, že si ho mnohdy ani nevšímáme. Satanisté jsou podle tohoto svědectví propletení skrz naskrz světovými elitami. Okultismus a vláda (krátký dokument) Mezi satanisty patří podle tohoto dokumentu politici, lékaři, vysoce postavení policejní důstojníci, právníci, armádní osobnosti, mediální figury, módní idoly, sociální pracovníci a mnozí další. Často jsou spojeni s organizovaným zločinem a vystupují jako veřejně uznávané osobnosti. Okrajové typy jako jsou prostitutky či obchodníci s drogami - jsou pro ně důležitými nástroji. Frater 616 se k jedné satanské skupině dostal údajně na univerzitě v roce 1971, přičemž záhadně říká: "Propadl jsem trhlinou v realitě ... Unikl jsem nudnému všednímu životu skrze jednu ze zlomových linií západní společnosti." Luciferiánská symbolika a Frater 616 Jeden "učitel" v satanské síti mu zajistil vysoké profesní postavení a Frater 616 žil po mnoho let v blahobytu, zhýralosti a okultismu. Věnoval se nejrůznějším zvráceným rituálům, každý den pro něj končil černou mší. Podle jeho slov mají satanisté hlavní stan ve Spojených státech. Mezi vlivné členy satanistické sítě patřili podle svědectví umírajícího okultisty kromě jiných také mocní finančníci jako byl J. P. Morgan či politické osobnosti jako byl Gerald Ford či otec i syn Bushové. Velký vliv mají tyto kruhy podle něho také v médiích a Hollywoodu. To je dobře vidět na mnoha filmech zdaleka nejen těch s okultní tématikou - zásadním způsobem ovlivňujících západní společnost. Vlajkovou lodí otevřeného satanismu se již dávno stal showbyznys, kde se příslušnost k satanismu mezi světovými celebritami už dávno neskrývá a naopak svými gesty či texty písní jej autoři dávají již otevřeně na odiv. Luciferiánská symbolika, se objevuje dokonce i v Disneyho kreslených pohádkách, či filmech pro děti. Disney a jeho satanské symboly? Důležitým opěrným bodem této novodobé „temné šlechty“ jsou podle tohoto svědectví i americké tajné služby, které jsou plně v „jejich“ rukou a působí stejně jako armáda k uskutečňování globálních plánů včetně angažovanosti v oblasti okultní věd. Migračí tsunami součástí plánu Mnohé vysoce postavené figury z americké armády byly podle tohoto dokumentu členy různých satanských lóží nebo příbuzných organizací. Ty se často překrývají s organizovaným zločinem napojených na obchod s drogami. K tomu jsou podle těchto informací využívány i válečné lodě a tankery USA, ale i dalších zemí. Toto tvrzení se shoduje s informacemi, které zveřejnila nedávno ruská politoložka Jelena Larina, která zjistila, že právě tyto kruhy propojené s tajnými službami a organizovaným zločinem se významně podílejí na mamutí operaci s přesunem nelegálních migrantů z Afriky a Blízkého východu do Evropy. Významnou postavou celé sítě je podle těchto zpráv bývalý ministr zahraničí a poradce všech amerických prezidentů z poslední doby Henry Kissinger, jenž patří spolu se svými přáteli z mocných rodin Rockefellerů a Rotschildů k hlavním plánovačům v zahraničně vojenské oblasti, zejména na Středním východě a nejnověji také na Ukrajině. Nedílnou součástí tohoto satanského impéria je také pornoprůmysl, který ovládá nižší patro zasvěcenců, kteří mají na starosti řízení nadnárodních zločineckých korporací, spolupracujících s finančními institucemi a vládami jednotlivých zemí. Většina peněz pochází z strana 20 ORL 2016-3 Zpověď významného okultisty: Husté pavučiny obepínají celý svět. obchodu s drogami řízeného pomocí CIA, důmyslného vydírání, z lichvy a měnového obchodu. "Federální vláda v USA tančí, jak my pískáme," uvedl v své zpovědi Frater 616. Otázka zní: proč to všechno dělají. A proč jsou to právě ti, kteří disponují nepředstavitelným bohatstvím a ve svých soukromých tryskáčích křižují planetu, spí v horních patrech luxusních hotelů, které v každé metropoli vlastní. Odpověď na tuto otázku je celkem prostá a z literatury známá. Jde o faustovské drama služebníků, kteří se díky úpisu své duše domohly obrovského bohatství a všeho co z něho vyplývá. Tedy i tělesných rozkoší, které aby dál fungovaly, musí být rozvíjeny stále novými podněty daleko za hranicí zvrácenosti. Proto je prý také bisexualita a pedofilie končící až v obětování „použitých dětí“ vstupenkou do světa těchto „temných elit". Faustovská otázka a Velikonoční tajemství Kromě toho jim ale zřejmě přislíbil „Ten co smrdí sírou“ i bájnou nesmrtelnost. Podle některých neuvěřitelně znějících zpráv a zkazek od „čarodějnických učňů“, kteří zpravují jejich korporace a leccos se od svých pánů dozvědí, se v posledních letech rozšířily spekulace o laboratořích, které jsou ve výzkumu daleko před moderní vědou. Pracují na všemožných „elixírech" a techni- kách transplantací, aby umožnily vybraným jedincům prodloužit čas trávený na této zemi. Ti by pak měli ovládat zotročené lidstvo zdecimované válkami, nepokoji a epidemiemi v zastoupení svého pána, jemuž by nakonec otevřely dveře do našeho světa natolik, aby se mohl otevřeně posadit na „trůn světa“ a sehrát tak rozhodující partii s Kristem. pravými jmény,“ říká Samková. Nadiktování počtu uprchlíků je podle ní „ztrátou suverenity“. Také v případu lídra Bloku proti islámu, docenta Martina Konvičky, může podle ní jít i o snahu vytvoření dalšího „Jana Husa“, což by automaticky velmi výrazně zvedlo volební ambice Úsvitu-Národní koalice. To, že je to od počátku lež - neboť „On“ je otec lži - poznají tito „šílenci“ až příliš pozdě, tak jako nebohý doktor Faust. Jedinou sázkou ve hře není nic menšího než lidská duše. „Neboť co dá člověk jako náhradu za svoji duši“? A právě v těchto dnech kdy vesmírné drama přechází do Velikonočního tajemství, se nad těmito otázkami zamýšlíme více než kdy jindy. http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2331-zpovedvyznamneho-okultisty-huste-pavuciny-obepinaji-cely-svet-nasevlady-jsou-v-nich-polapeny-slibil-zasvecencum-nesmrtelnost-boj-oduse-a-velikonocni-tajemstvi.htm Konvička jako další Hus či Nepomucký. A zhoubná hrozba z Bruselu... Brusel a Evropská komise se zaplétají do vlastních pavučin. Podle advokátky, občanské aktivistky Kláry Samkové došlo v případu nadiktovaných kvót na uprchlíky dokonce ke zneužití Lisabonské smlouvy, takže se jejího obsahu nemusíme až tak dalece obávat, jak nám mnozí „eurohujeři“ chtějí namluvit. „Nazývejme věci Vzhledem k tomu, že tento rozhovor vychází o půlnoci, tak úvodní otázkou je, co děláte většinou v tuto dobu? Se mnou to je poměrně velmi jednoduché, protože můj život je v podstatě velmi fádní. Každý den vstávám o 6:30 a celý den nejméně do 6 večer pilně pracuji. Následuje přestávka, ve které jdu na procházku se psem, někdy zajdu do blízké hospody na jedno malé pivo. Pak se vracím domů, čtu si a v poslední době jsem si oblíbila dívat se na oddechové seriály. Opravdu se mi líbí Dr. House a skvěle se bavím u House of Cards. Okolo půlnoci zavírám počítač, případně knížku a jdu spát, až do té zmíněné 6:30. Není důvod, aby sobotní strana 21 ORL 2016-3 Konvička jako další Hus či Nepomucký. A zhoubná hrozba z Bruselu... noc proběhla nějak jinak než všechny ostatní. Zavírám počítač a jdu spát. Brusel by rád přikazoval kvóty na uprchlíky. A to direktivně. Hovoří se až o 30 000 ročně pro ČR. Má cenu se bránit, nebo je lepší „se nějak domluvit“? Řekněme si upřímně, o co zde vlastně jde. Bruselské přímé rozdělování uprchlíků je přímé zasahování do kompetencí státu, a to v takovém rozsahu, že to fakticky stát demontuje. Domnívám se, že v podstatě není na čem se domlouvat. Přijetí jakéhokoliv počtu uprchlíků na základě direktivního rozhodnutí bruselské Komise, i kdyby to měl být jenom jeden, znamená ztrátu suverenity země. Nyní se fakticky ukazuje, o co posledním právním vývojem Evropské unie šlo. O likvidaci národních států. Že jsme na to přistoupili, je samozřejmě hloupost naše a našich vyjednávačů. Teď jde o to, jak důsledky našeho faktického vzdání se státu a svým způsobem i vzdání se národa odčinit a obé zachránit. Brusel čím dál více hrozí odbojným státům, a to nejen v migraci. Přesunulo se už definitivně rozhodování do Bruselu, nebo jsme s tím už měli podepsáním Lisabonské smlouvy prostě počítat? Připomínám to nerada, ale Klaus to říkal... Myslím, že o tom, zda vůbec ještě máme šanci udržet naši státní a národní identitu, se rozhoduje právě teď. Jistěže jsme mohli na základě Lisabonské smlouvy počítat s tím, že Komise začne uplatňovat ve smyslu jejího znění své kompetence. Je ovšem otázka, zda dobrovolným přenosem kompetencí ze státní úrovně ve prospěch Komise bylo myšleno skutečně to, co se nyní děje, a co hodlá Komise prosazovat. Jsem naprosto přesvědčena o tom, že Česká republika, když podepisovala Lisabonskou smlouvu, tak jí ani nepřišlo na mysl, že by mohlo dojít k takovéto situaci. Doufám, že v době podpisu Lisabonské smlouvy nepřišlo nic takového na mysl ani bruselským úředníkům a tehdejší Komisi. Protože jestli ano, tak je to důkaz o tom, že Lisabonská smlouva byla podvodem od samého počátku a ze strany nejen České republiky byla podepsána v omylu. Je samozřejmé, že smlouvy podepsané v omylu jsou neplatné a je nutno učinit vše pro to, aby jejich důsledky byly eliminovány. Já vnímám situaci tak, že Komise zneužila Lisabonskou smlouvou k nepřiměřeně širokému výkladu svých kompetencí. Komise hodlá rozhodovat o záležitostech, které fakticky stát likvidují. Ve svém vlastním zájmu by Komise měla od tohoto svého výkladu Lisabonské smlouvy upustit, protože z takovéhoto nakládání s ní hrozí závažné důsledky především pro Komisi samotnou. Co se týká naší vlády, nelze dělat nic jiného, než doufat, že přijde k rozumu a uvědomí si, že nebezpečí, které hrozí ze strany bruselské Komise, je pro český národ zhoubnější než Habsburci s komunisty a nacisty dohromady. Doufejme, že vláda najde sílu se tomuto vysoce sofistikovanému, avšak přesto velmi brutálnímu nátlaku vzepřít. Ráda bych přitom znovu zdůraznila, že nejde o 30 000 uprchlíků. Jde o úplnou ztrátu suverenity, ke které je přijetí 30 000 uprchlíků pouze prvním krokem. Iráčtí křesťané, kteří odjeli z Česka do Německa, vytvořili precedens. Pokud tedy nebudou vráceni. Znehodnotili také práci dobrovolné organizace i české vlády. Dá se ale vůbec vybrat? A co třeba spíše hledat mezi opravdu nemajetnými chudáky v uprchlických táborech, třeba v Libanonu nebo Jordánsku? Musím říci, že od samého počátku jsem se stavěla k celé této akci značně rozpačitě a se značnou nedůvěrou. Nezpochybňuji morální povinnost České republiky a jejích obyvatel snažit se zmírnit utrpení jiných lidí, kteří nebyli tak šťastní jako my, kteří žijeme v klidném a relativně bohatém prostředí. Tuto svoji povinnost a svůj morální přístup naši lidé osvědčující již dlouhodobě dobrovolnou účastí na nejrůznějších humanitárních sbírkách. Podívejte se, kolik peněz se vybralo na základě zcela dobrovolných darů pro oběti zemětřesení v Haiti, tsunami v Japonsku, i dalších přírodních katastrof všude po světě. Musím říci, že to jsou chvíle, kdy jsem na svůj národ opravdu hrdá. Jestliže se někdo, ať členové administrativy v Bruselu, ať i někteří čeští politici snaží z Čechů udělat sobecké osoby, tak je to bohapustá lež, která si zaslouží úplného odsouzení. Myslím, ba jsem přesvědčena o tom, že takzvaně obyčejní lidé strana 22 ORL 2016-3 Konvička jako další Hus či Nepomucký. A zhoubná hrozba z Bruselu... v tom mají jasno: těm, které postihlo nezaviněné neštěstí, se má pomáhat. Čemu ale vůbec nerozumím, jsou státní akce takzvané pomoci. Když se dívám na movité údajné křesťany z Iráku, tak se ptám, proč byli s takovou vehemencí odmítání volyňští Češi, prosící o pomoc z lůna válečného konfliktu na Ukrajině. Ti trpěli méně? Nebo jsou méně hodnotní? Určitě ne – přesto jim byla pomoc ze strany naší země odmítnuta a žádná neziskovka se také jejich repatriace neujala. Na takzvaných iráckých křesťanech mi přišla zvláštní ještě jedna věc: jestliže by to byli skuteční křesťané, kterým by hrozila perzekuce kvůli jejich praktikované víře, pak bych předpokládala, že by se snažili po příjezdu do křesťanské země zapojit právě do místních křesťanských obcí. Nic takového jsem ale nezaznamenala. Celá záležitost proto pro mě nabyla jakousi zvláštní všeobecně korupční příchuť. Korupce nebo podvod. Můžeme si vybrat, co se zde vlastně událo – zda ti, kteří tento pseudoprojekt vymysleli a zrealizovali byli součástí korupčního kolečka, anebo byli obětí podvodu. Přesto – nebo právě proto – jsou na Blízkém východě přece lidé, kteří akutní pomoc životně potřebují a nemusí se příliš hledat. Záběry například z utečeneckých táborů, kde je evidentně vidět, že tito lidé přišli naprosto o všechno, majetky i zdraví... Již o mnoho dříve jsem se k otázce přijetí obětí válečných konfliktů a náboženské perzekuce na Blízkém a Středním východě vyjadřovala. Opakovaně jsem upozorňovala a navrhovala, aby naše pomoc byla poskytnuta těm, kteří si skutečně pomoci neumí a kteří jsou nejvíce poškození. Pro mne je jednou z takovýchto nejvíce poškozených skupina asi 200 dívek, Jezídek, které byly opakovaně a dlouhodobě znásilňovány vrahy z ISIS; a to tak brutálním způsobem, že jim prakticky roztrhali konečníky. Tyto dívky, pokud vím, jsou v nemocnici v Mosulu a jejich situace je skutečně zoufalá. Toto jsou například ti, které bych ráda u nás přivítala a na jejichž léčbu bych ráda přispěla. Jsem přesvědčena, že ve svém názoru naprosto nejsem osamocená. Takto to přece musí vidět každý, kdo má srdce a neřídí se jen prvoplánovými politickými záměry. Což je přesně to, co se stalo. Musíme jenom doufat, že z této blamáže si česká vláda i příslušná takzvaně nezisková organizace vezme ponaučení a příště se již nebude snažit pomocí podobných pochybných akcí manipulovat s veřejným míněním. Je normální, že azylanté na německé straně, v Sasku, si chodí „přes čáru“ k nám nejen nakupovat, ale podle některých svědků také využívat sexuální služby? Proč Policie ČR nekoná? Celá záležitost s pohybem takzvaných migrantů po Evropě je tragédií především z jednoho hlediska, přičemž je jedno, jestli se jedná o nakupování migrantů žijících v Německu v českých obchodech v pohraničí, anebo o jakýkoliv jiný pohyb. Společným jmenovatelem všech těchto úkazů je nedodržování práva. Migranti úplně zlikvidovali právní řád jednotlivých zemí Evropské unie, takže ten musí dodržovat pouze původní obyvatelstvo. Migranti evropské zákony ignorují a aktivně se zasazují o uznání jejich vlastního práva, islámského práva šaría. To je opět úplná demontáž státu, protože jedním z atributů státu je, že je legislativní suverén. Nikdo jiný než on nemá právo na jeho území vydávat právní předpisy. Maximálně stát může tuto svoji pravomoc do určité míry přenést na jiný subjekt tak, jak se to stalo právě Lisabonskou smlouvou. S migranty však, pokud je mi známo, ani Česká republika, ani EU, ani žádný stát-člen Evropské unie takovouto o smlouvu neuzavřel. Ignoraci právních předpisů země, ve které se migranti nacházejí, klasifikuji jako předstátní stadium vývoje společnosti. Je nepochybné, že dalším stádiem bude vytváření enkláv s platností jiného než zemského práva, což se už děje v tzv. no-go zónách. Dalším stádiem bude vyhlášení samostatného státu v těchto stále se rozšiřujících nezávislých enklávách. Tento vývoj musí být jasný každému, kdo má za sebou první ročník práv, ba dokonce by mu měl rozumět i každý, kdo dával pozor v občanské nauce. Takže bavit se o tom, jestli migranti z Německa nakupují nebo nenakupují v Čechách, je úplná marginálie. Na tento fenomén, pokud existuje, je potřeba se dívat v širších souvislostech, a to v těch, které nastiňuji výše. strana 23 ORL 2016-3 Konvička jako další Hus či Nepomucký. A zhoubná hrozba z Bruselu... Můžete něco říci k docentu Konvičkovi, který asi bude prvním „politickým“ vězněm po sametové revoluci, byť by za své údajné výroky dostal třeba „jen“ podmínku. A opět: Není, resp. nebude to precedens? spravedlnosti mohl dovolat, musíte se soudit a doufat, že si tu spravedlnost prostě vytočíte. K tomu pak navíc přistupují ještě zvláště ošetřené případy, kdy je rafička slevového kola přímo upevněna na nule, protože je předem rozhodnuto, že sleva nebude poskytnuta. Otázka trestního stíhání Martina Konvičky je takovou analogií k výběru údajně křesťanských uprchlíků, kterým mělo být pomoženo, jak jsem o tom hovořila výše. Zde došlo opět k výběru, tentokrát negativnímu. Samozřejmě, že se jedná o uměle vyvolený proces. Ale opět – tento proces je pouze špičkou ledovce v práci celé naší justice. Celá naše justice a rozhodovací činnost soudů je totiž založena na výběrové spravedlnosti. Což je přesně případ Martina Konvičky. Toto jsem se mu snažila dlouhodobě vysvětlit, avšak bohužel tuto realitu nebyl schopen reflektovat. Osobně se obávám, že se stal obětí nejenom vládních struktur, ale i těch, kdo jej takzvaně chrání. Došlo totiž k synergii zájmu: státní moc nutně potřebuje zastrašit ostatní potenciální vůdce vzbouřeného národa a zavčasu jim dát najevo, že za odpor vůči státní moci a její politice budou perzekvováni. Musím říci, že uplatňovat tuto taktiku vůči národu, který má za sebou zkušenosti komunismu, nacismu a 300 let nadvlády cizích vládců, který se v undergroundu pohybuje jako doma a systém dvojího života, veřejného a soukromého, má zažitý pod kůží, to tedy považuji, řečeno velmi diplomaticky, od státního establishmentu za krajně neprozřetelné. Když si vezmete ten který příklad a případ, kdy je spravedlnosti učiněno skutečně zadost, uvidíte, že právní věda je na mimořádně vysoké úrovni, argumentace je brilantní a spravedlnost je opravdu vyvažována na lékárenských vážkách. To se však týká pouze minima případů. Na základě své dvaadvacetileté praxe advokáta si troufám odhadnout, že počet případů, ve kterých je souzeno skutečně spravedlivě, splňuje kritéria Paretova optima, tzn., že jich může být tak 20 procent. Je to v podstatě úplně stejné, jako když si jdete vytočit slevu k Béďovi Trávníčkovi do Mountfieldu. Buď vám sleva padne, nebo ne. Abyste se ale ke slevě propracoval, musíte v každém případě něco koupit a s kolem zatočit. Zde, abyste se …takže tu máme budoucího „mučedníka“. Jeho úděl je podle vás tedy již dán… Zájem na Martinově odsouzení může být skutečně i na druhé straně, a to proto, aby se z něj stal národní mučedník, něco mezi Janem Husem a Janem Nepomuckým, protože na základě tohoto jeho mučednictví se vyhrají všechny nastávající volby. Takže čím hůř, tím líp. V tom zase velmi dobře spolupracuje stát- ní zastupitelství, které podalo obžalobu pro podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo omezování jejích práv a svobod podle ustanovení § 356, odst. 1 a odst. 3. Právě ten třetí odstavec uniká pozornosti. Podle odst. 3 písm. a) Martin Konvička spáchal svůj trestný čin takzvaným kvalifikovaným způsobem, tedy tiskem, filmem rozhlasem, TV, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo obdobně účinným způsobem. Hlavní je ovšem odst. 3 písm. b), podle kteréhožto ustanovení jsou odsuzováni ti, kdo se trestného činu dopustili jako členové skupiny či organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist. Myslím, že tady ti, kteří řídí obhajobu Martina Konvičky, vylili s vaničkou i dítě a přesně nahráli úmyslu státního zastupitelství. Úkolem odsouzení Martina Konvičky totiž není jenom jeho diskreditace a potrestání, ale především zamezení další činnosti Bloku proti islámu, který se v době sdělení obvinění Martinu Konvičkovi zdál být nastupující masovou politickou silou. Takže jestliže bude Martin Konvička odsouzen pro přestoupení zákona ve smyslu ustanovení § 356 odst. 3 písm. b), bude dalším a logickým krokem zrušení registrace Bloku proti islámu. Veškerou argumentaci pro správní řízení už bude mít příslušný soud vyřešenou právě v podobě rozsudku nad Martinem Konvičkou. Je mi líto, že právníci, kteří byli Martinovi Konvičkovi k jeho obhajobě takzvaně doporučeni, toto nevidí. Další možností je, že to vidí a nejsou ke strana 24 ORL 2016-3 Konvička jako další Hus či Nepomucký. A zhoubná hrozba z Bruselu... svému klientovi tak bezpodmínečně loajální, jak by měli. Upřímně řečeno, jelikož vím, kdo všechno se na obhajobě Martina Konvičky podílí, přijde mi fakt, že by toto nebezpečí a tento záměr neviděli, jako úplně absurdní. Co říkáte na stále častější výroky a snahy cenzurovat internetové diskuse nebo „politicky nekorektní“ prohlášení? Celá společnost má před sebou nyní řadu úkolů, se kterými se musí vyrovnat. Jeden z nich je určit, co to je svoboda slova a svoboda vůbec. Na příkladu Facebooku uvidíme, jak naděje lidstva na skutečnou svobodu opět selhává. Je to ale v podstatě pořád stejný případ. Opakuje se od doby, kdy vznikl stát a v něm mocenské rozložení na elity a ovládané. Cenzura existovala vždycky, stejně jako vždycky existovali lidé, kteří ji ignorovali, i za cenu vlastních osobních útrap. Liší se pouze technické prostředky a formy cenzury. Mezi prohlášeními a tvrzeními Martina Konvičky na Facebooku a 95 tezemi a výhradami k tehdejší církevní mocenské struktuře, které přibil na kostelní vrata ve Wittenbergu 31. října 1517 jiný Martin, nevidím jiný než technicko-organizační rozdíl. Jak to s tím prvním Martinem a jeho tezemi dopadlo, je každému, kdo prošel základním vzděláním, známo. Takže, upřímně řečeno, nechápu, proč se státní moc do této znovu a znovu se opakují- cí a znovu a znovu marné bitvy pouští. Historie, resp. dějinné události si stejně najdou svou cestu, bez ohledu na skutečnost, že Martinové jsou exkomunikováni a potrestáni, Janové pak upáleni či utopeni. Nehledě na konec studené války se Spojené státy nesnaží navázat dobré vztahy s Ruskem, protože je to nevýhodné třem hlavním lobby, mající vliv na americkou zahraniční politiku. Vždycky to je nakonec státní moc, která si utrhne kšandu. Takže se divím, že se jim opětovně chce před tváří národa se úplně ztrapnit. Ale to je jejich svaté právo, každý si může ze sebe udělat idiota po libosti, aspoň v tom ta svoboda slova stále platí bez omezení. Jak řekl francouzský generál a odborník v oblasti geopolitiky Jean-Bernard Pinatel v rozhovoru pro list Atlantico, aby si Spojené státy udržely světové prvenství, tyto lobby brání Rusku a Evropě k vytvoření strategického partnerství. Za tímto účelem provedly převrat na Ukrajině a „dostaly na kolena" Francii a Německo, uvedl expert pro Atlantico. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Klara-Samkova-vrazi-Konvicka-jako-dalsi-Hus-ci-Nepomucky-Na-jeho-mucednictvi-sevyhraji-volby-A-zhoubna-hrozba-z-Bruselu-430140 Vlivné lobby v USA vráží klín mezi Evropu a Rusko Nehledě na konec studené války, USA a Rusko se i nadále k sobě chovají s velkým podezřením, a nedávný plán Pentagonu umístit tankové brigády ve východní Evropě, vedl k dalšímu zhoršení. Generál Jean-Bernard Pinatel identifikoval hlavní důvody tohoto trendu. Podle jeho názoru se americká zahraniční politika zdá být nestabilní a nebezpečná, protože se provádí v zájmu tři hlavních lobby, mající moc v Kongresu. Jejich váha se může měnit v závislosti na okolnostech a osobnosti prezidenta, ale i hlavním cílem, který stál před všemi americkými vůdci od roku 1991, musí být dosažen s ohledem na zájmy lobby. Jak vysvětlil Jean-Bernard Pinatel, cílem je udržet své celosvětové vedoucí postavení, které Spojené státy získaly po rozpadu Sovětského svazu. strana 25 ORL 2016-3 Vlivné lobby v USA vráží klín mezi Evropu a Rusko Pokud jde o samotné lobby, nejsilnější a nejnebezpečnější z nich - je vojenskoprůmyslový komplex, před nímž již varoval generál Eisenhower během svého posledního vystoupení jako hlava státu, uvedl expert. Druhou nejmocnější lobby je považován Wall Street, jeho cílem je zničit veškeré obchodní překážky pro americký kapitál a podniky a přivést je na mezinárodní úroveň. Konečně, je zde izraelskoamerická lobby, ovlivňující americkou politiku na Středním východě a snaží se zajistit, aby Spojené státy poskytovaly bezpodmínečnou podporu Izraeli, a to i v těch případech, kdy to není jen o ochraně. Podle Pinatela, je prvořadým cílem americké zahraniční politiky zabránit vzniku Eurasie, tj. zřízení unie nebo strategické partnerství mezi Evropou a Ruskem, a tento úkol je v zájmu všech lobby. Psal o tom i Zbigniew Brzezinski ve své knize „Velká šachovnice": „Ztráta Ukrajiny byla geopoliticky důležitá kvůli značnému omezení geostrategického výběru Ruska ... Nicméně, bez na Ukrajiny a jeho 52 miliony slovanské populace, by jakýkoli pokus ze strany Moskvy znovu vytvořit euroasijskou říši, přispěl k tomu, zdá se, že by se izolované Rusko zapletlo do vleklých konfliktů při obraně svých národních a náboženských zájmů s neslovanskými národy." Aby se zabránilo euroasijskému svazu, a udrželo se světové prvenství, Spojené státy a NATO hrají na nedůvěru zemí vý- chodní Evropy vůči Rusku, uvedl odborník. „Je politováníhodné, že Angela Merkelová a Francois Hollande si pokořeně poklekli před požadavky USA,“ konstatuje Pinatel. „Třebaže každý nezávislý analytik na základě faktů dospěje k závěru, že akce USA vedly k převratu na Majdanu 20. února 2014. A to vedlo k rezignaci proruského prezidenta Viktora Janukovyče, který byl následován odvetným krokem Putina na Krymu a atmosférou studené války, která je využita Washingtonem k nasazení obrněné brigády ve východní Evropě." Konfrontace s Ruskem je pro Spojenými státy nezbytná také proto, že je splňuje požadavky vojensko-průmyslového komplexu, který se snaží neustále zvyšovat obranný rozpočet, zdůrazňuje expert. Nicméně, tato situace se může brzy změnit, protože Čína začala představovat pro ekonomické a strategické zájmy Spojených států ještě větší ohrožení. To je důvod, proč američtí experti napjatě sledují vývoj ruskočínských vztahů: USA nemohou dovolit strategickou spolupráci mezi oběma zeměmi. Co se týče evropských zemí, nemělo by být umožněno vlastnímu vojenskoprůmyslovému komplexu získat nepřiměřeně velký vliv na vládní agentury, trvá na na svém Jean-Bernard Pinatel. Zájmy státu by neměly definovat lobby, ale suverénní stát - na základě všeobecného hlasovacího práva. http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/politika/expertvlivne-lobby-v-usa-vrazi-klin-mezi-evropu-a-rusko/ Thaci, Pan Nedotknutelný, se stane kosovským prezidentem Tajná zpráva německé rozvědky BND z ledna 2005, jež se později objevila na Wikileaks, označuje Hashima Thaciho za jednoho z bossů sítě organizovaného zločinu. Právě toho Thaciho, jenž bude ve čtvrtek uveden do úřadu kosovského prezidenta. „Ovládá obchod s drogami, zbraněmi a lidmi a zadává vraždy,“ upřesňuje 27stránkový dokument, jehož pravost BND potvrdila. Analýza zachází do podrobností, když zmiňuje dva nájemné vrahy – jistého Bekimiho, jenž přijímá „objednávky“ údajně jen od Thaciho, a Haskaie, bývalého odstřelovače Kosovské osvobozenecké armády (UCK). Také tajné depeše NATO, k nimž se dostal britský deník The Guardian, vnímají Thaciho strana 26 ORL 2016-3 Thaci, Pan Nedotknutelný, se stane kosovským prezidentem jako „velkou rybu ve strukturách zločineckého podsvětí“. Skutečným kápem této mafiánské sítě je však podle nich jeho nejbližší přítel Xhavit Haliti, poslanec Thaciho strany, místopředseda parlamentu a člen výboru pro evropskou integraci. Gangsteři, kteří vládnou Kosovu, vděčí za svou moc USA americký časopis Foreign Policy Prostřednictvím firmy Salbatring v Prištině, která částečně patří Halitimu, Thaci pral peníze a organizoval pašování cigaret a pohonných hmot. Mezi Thaciho sponzory během kosovské války v roce 1999 a makedonské války v roce 2001 patřila zločinecká skupina vedená Mehmetim Nazarem žijícím v Texasu. Obvinění se kupí „Gangsteři, kteří vládnou Kosovu, vděčí za svou moc USA,“ podotkl americký časopis Foreign Policy. A Dick Marty, zvláštní zpravodaj Rady Evropy pro lidská práva, ve zprávě z roku 2010 konstatoval, že kosovská mafie po Evropě pašovala a pašuje heroin, zbraně i lidské orgány, které odebírala srbským zajatcům. Označil i jejího lídra – Thaciho. [celá zpráva] V roce 2008 Thaciho obvinila ve své knize Carla del Ponteová, exžalobkyně Mezinárodního tribunálu v Haagu pro zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii, že v roce 1999 osobně organizoval únos až tří stovek kosovských Srbů, které UCK převezla do Albánie a tam jim lékaři odebírali tělesné orgány, které mafie prodávala zájemcům v Evropě. Muž s přezdívkou Had se mrštně vyzná Thaci si už jako politický vůdce UCK známý pod přezdívkou Had záhy získal náklonnost vlivných západních politiků – mj. britského expremiéra Tonyho Blaira, který přemluvil tehdejšího šéfa Bílého domu Billa Clintona k vojenskému zásahu vůči Jugoslávii kvůli Kosovu, a především Madeleine Albrightovou, Clintonovu šéfku diplomacie. Ta ho nepokrytě obdivovala a prosazovala, jak jen to šlo. telný a jenž od vyhlášení kosovské nezávislosti v únoru 2008 působil jako premiér, vicepremiér a ministr zahraničí. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/399739-thaci-pan-nedotknutelny-se-dneskem-stane-kosovskym-prezidentem.html Kde je příčina evropské nejen migrační krize? Alexander Tomský Není to nic jiného než srbská propaganda a snaha ublížit mi Hashim Thaci Právě kombinace neochvějných ochránců ze špiček světové politiky, nezájem mezinárodního společenství o zločiny UCK a kosovského establishmentu i fakt, že svědci buď náhle umírají, nebo odvolávají své výpovědi, se až dosud spolehlivě postaraly o to, že Thaci se do Haagu nedostal. „To vše není nic jiného než srbská propaganda a snaha ublížit mi,“ opakuje Thaci, jemuž obyčejní Kosované přezdívají Pan Nedotknu- Každý velký společenský rozvrat předchází nemoc rozumu. Masová migrační krize, jejíž tragické civilizační důsledky pocítí především naši vnuci, je zatím poslední velkou krizí Evropské unie. Není žádným selháním, ale jen důsledkem utopie, jejíž počátek je vymezen daty 1986 (Jednotný akt) a 1992 (Maastrichtská smlouva), kdy se politici států hospodářského společenství definitivně rozhodli budovat politickou unii a změnili relativně volné smluvní společenství (1957) na legislativní a strana 27 ORL 2016-3 Kde je příčina evropské nejen migrační krize? výkonný aparát budoucího společného státu (Komise, Rada, Europarlament). Získali tak značnou nedemokratickou nadvládu (acquis communautaire má k dnešku 175 000 stran), protože se však nemohou vyhnout volbám ve svých domovských zemích (při absenci evropského lidu mají panevropské volby do europarlamentu nanejvýš symbolickou hodnotu), v každé krizové situaci jsou závislí na domácí politické situaci. Vleklá hospodářská krize jižní eurozóny, udržovaná fixním kurzem společné měny, a nyní i lidový odpor vůči masové migraci, tak otřásá oligarchickým hájemstvím, jež si během let politická elita všech unijních stran v Evropě za pomoci humanistické a integrační ideologie vytvořila. Bez ní by nemohla vládnout, tak jako Arabové nemohou vládnout bez koránu. Jediný způsob, jak umlčet věcnou kritiku převážně lidových disidentů je demagogie – ono manicheistické rozdělení společnosti na dobrodince a zločince, jako by společnou unijní, smluvní politiku nešlo z principu odmítat. Není snad legální? A to je také jádro politického problému dneška: oligarchie. Budování naddemokratického aparátu a futuristické politiky stále těsnější Unie sjednotilo doposud všechny vládní strany všech států a zablokovalo změnu kurzu, čili žádnou zásadní ani dílčí odstředivou reformu neumožňuje. Ta by znamenala rozpustit obludný bruselský aparát a vytvořit spolupráci suverenních států na bázi nemnoha společných zájmů, nikoli ekonomické a politické integrace. Proto všecky kritické strany ať zleva či zprava, řečeno zjednodušeně, mají punc nepřístojného protestu a z hlediska vládnoucí ideologie jsou nelegitimní. Nejde totiž o selhání Unie, jde o selhání Utopie, (česky by se snad dalo říct vlády nadskutečnosti), která nepřipouští pragmatický, liberálně demokratický dualismus a výměnu vlády opravdovou opozicí, jak kdysi vůči vládě jedné strany poznamenal básník: máme slušnou, odvážnou, realistickou stranu národního zájmu? http://echo24.cz/a/wLCZ7/kde-je-pricina-evropske-nejen-migracnikrize Invazi muslimů do Evropy připravilo již rozbití Jugoslávie „Budují novou identitu a pašují dějinami své kolektivní já, vtlačují se do ní, ztotožňují ji s tím, co už mají a tvrdí tautologicky, co nejsme my, to neexistuje, ba co hůř, ani být nesmí a nikdy nebude.“ (Jiří Gruša) Lubomír Vylíčil komentuje poslední výrok nelegitimního Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a vrací se k záměrně "zapomenutým" souvislostem úmyslného rozbití někdejší balkánské velmoci, která byla hrází před muslimskou invazí Oligarchie (vládnoucí třída, která si na pluralitní politiku jen hraje) občas vzniká i v demokracii, ale „historicky rozpoznanou nutností” se zaštiťuje pouze, když buduje Utopii, pokud by platil liberální princip, mohla by ji opozice zlikvidovat. Nynější existencionální ohrožení poprvé vymezilo tři disidentské vlády (polskou, slovenskou a maďarskou) proti evropské kosmopolitní nadvládě. Doufejme, že se časem připojí další. Ve čtvrtek 31. března byl u haagského soudu zproštěn všech obvinění Vojislav Šešelj. Člověk, kterého většina našich i evropských medií označuje za „srbského ultranacionalistu“. Podívejme se alespoň ve zkratce na jeho příběh. Bude to velmi poučné. Nedozvíme se ani tolik o srbském nacionalismu, jako spíše o hodnotách, metodách a fungování různých zdánlivě úctyhodných organizací. A u nás doma? Myslím, že většina Čechů a Moravanů netrpí ztrátou zdravého rozumu, ale spíš opatrnictvím a znechucením z křiklavé bojůvky na obranu národa. A někdy i zmatením z propagované falešné volby mezi nenávistí a milosrdenstvím. Nezbývá opravdu než nadávat na poměry, vyhlížet za bukem, a čekat jak to dopadne v Německu? Proč ne- Muž v bouři Narodil se 11. října 1954 v rodině bosenských Srbů v Sarajevu. Vystudoval práva. Ke komunistickému režimu, který tehdy vládl v jeho vlasti, se stavěl kriticky a svou kritiku neskrýval. Proto byl roce 1984 odsouzen za „kontrarevoluční aktivity“ k osmi lestrana 28 ORL 2016-3 Invazi muslimů do Evropy připravilo již rozbití Jugoslávie tům odnětí svobody. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se podílel na založení Srbské národní obnovy, později pak založil Srbskou radikální stranu. V době divokého rozpadu Jugoslávie byl aktivním a nepřehlédnutelným obráncem svého národa - Srbů, jimž okolní osamostatňující se národy nasazovaly psí hlavu za údajná minulá příkoří a na jejichž úkor chtěly rozšířit území svých nově vznikajících samostatných republik. Během následující občanské války podporoval Republiku srbskou v Bosně. Organizoval nábor srbských dobrovolníků, kteří měli bránit tamější srbské enklávy před terorem dosavadních spoluobčanů a sousedů. Všemi silami podporoval také obranu srbských křesťanů před útoky muslimů v Kosovu. "Pax americana" a teroristé z UÇK Válka skončila tak, jak skončila. NATO humanitárně nastolilo „Pax americana“. Muslimští útočníci, pašeráci drog a teroristé z UÇK byli odměněni vlastním územím. Srbský národ, který po tři sta let hájil Evropu před muslimskými nájezdy byl zase „odměněn“ vybombardováním infrastruktury a označen za jediného viníka války. A na zapáleného obránce svého národa, Vojislava Šešelje, vydal v únoru 2003 takzvaný Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii zatykač. Vojislav Šešelj reagoval tak, že se soudu dobrovolně vydal. Obvinění odmítl a chtěl se hájit sám. Byl k tomu jako držitel doktorátu věd v oboru práva dostatečně kvalifikovaný. Nicméně tribunál usoudil jinak. Přidělil mu proti jeho vůli obhájce. O jejich profesionálních kvalitách, nezaujatosti a o celkovém směřování obhajoby si můžeme učinit obrázek z faktu, že Vojislav Šešelj zahájil hladovku a dokonce odmítal i užívání svých léků, jen aby dosáhl jejich odvolání. Jeho boj s podjatými soudci, zákazem návštěv manželky a dětí, omezováním délky jeho stížností a odmítáním překladu soudních materiálů z angličtiny do srbštiny byl nakonec vítězný. Podlomil mu však zdraví. V listopadu 2014 byl ze zdravotních důvodů propuštěn na svobodu za podmínky, že se k soudu vrátí na vyzvání. Teď je tedy konečně uznán za nevinného. Po třinácti letech. Tribunál pro americké zájmy Položme si teď otázku: Proč? Proč a na čí popud tu po téměř třináct let desítky vysoce kvalifikovaných úředníků zkoušely možné i nemožné, aby byl uznán vinným, odsouzen a zavřen, nejlépe pak na doživotí? Komu se jevil tak nebezpečný? Mnohé naznačí jeho výroky - ať už u soudu, nebo v rozhovorech pro média. O samotném haagském tribunálu například loni v rozhovoru pro Parlamentní listy řekl: „Haagský tribunál je globální nástroj, který byl vymyšlen, aby soudil ty, kteří se postaví proti americkým geostrategickým zájmům. Aby se to mohlo uskutečnit, musely se na Balkáně objevit nějaké velké zločiny. A dva největší byly Vukovar ve Slavonii a Srebrenica v Bosně. A ukázalo se, že to všechno bylo objednáno zvenčí. Mně se během mého procesu podařilo zcela odhalit to, že západní zpravodajské služby platily konkrétním lidem, kteří páchali ty zločiny, a jejich jména jsem uvedl. A nyní, co je cílem Američanů? Cílem Američanů bylo mít nějaký instrument, kterým by strašili všechny budoucí politiky na celém světě. Aby je mohli strašit tím, co se jim může stát, pokud se jim budou protivit.“ No, upřímně: Po takovýchto slovech je docela s podivem, že je ještě naživu. Rozbití protiislámské hráze na Balkáně Zdá se totiž, že toho mnoho ví. A tak, jako činil za komunistického režimu, si to ani teď nenechává pro sebe. Byl u všeho podstatného, co se odehrávalo při rozpadu Jugoslávie, a neskrývá, že již tehdy mu byl zjevný záměr, proč se to děje. Že šlo o rozbití jednoho velkého a vcelku fungujícího státu na státečky malé, poničené, oslabené, a tak lépe ovládnutelné. Podobně, jako se o tom píše v poučení o prutech ze Starých pověstí českých. V té pověsti o Svatoplukových synech. Dále, že šlo - a možná především - o rozbití slovanské protiislámské hráze a vmezeření cizorodého tělesa vhodného k implantaci islámu do měkkého podbřišku Evropy. Což se s Kosovem podařilo dokonale. strana 29 ORL 2016-3 Invazi muslimů do Evropy připravilo již rozbití Jugoslávie A v neposlední řadě, bylo potřeba umístit na Balkán i nějakou tu základničku. Pro jistotu. Muslimská invaze posledních dvou let staví jeho slova do nového, ostrého světla. Mezi Bulharskem a Itálií velice a bolestně chybí hráz silného, suverénního státu. Státu lidí, kteří mají v historické paměti 300 let muslimských výbojů a dobře vědí, co je islám zač. V Kosovu, dříve srbském a relativně spořádaném území, dnes vzniká něco jako výsadek nebo pobočka ISIL. Američany na jejich kosovské základně, prý jedné z největších v Evropě, to ovšem nechává zcela v klidu. A nevadí to ani EU, která s touto mafiánsko-islamistickou enklávou (přestože ji část členů Unie neuznává) uzavřela vloni na podzim asociační dohodu, která otevírá cestu k přijetí Kosova za řádného člena EU. „Dohoda zpečeťuje cestu Kosova do Evropské unie, cestu, z níž není návratu,“ prohlásil při této příležitosti natěšený kosovský premiér Isa Mustafa. Takže, jinými slovy - i kdyby se náhodou (a proti vůli špiček EU) podařilo ucpat všechny díry a zastavit pohyb těch takzvaných běženců do Evropy, máme tu ještě pojistku: Kosovo. Jako bezpečný kanál, kudy může invazní muslimský proud - s pasy přidruženého státu EU - kdykoli pokračovat. Zkrátka, jako každý dobře promyšlený plán, je také islamizace Evropy jištěna z více stran. Vojislav Šešelj současný vývoj předvídal Vojislav Šešelj takovýto vývoj předvídal již před mnoha lety. Pokusil se mu aktivně postavit - a proto byl spolu s dalšími jemu podobnými jugoslávskými politiky smeten. Globalisté porcovali Evropu a na nešťastné Jugoslávii si zkoušeli postupy, které později tak účinně uplatnili všude okolo, kam se jen podíváte. Šešeljova „vina“ spočívá v nepochopení. Nepochopení trendu. Nepochopil a ani nechtěl pochopit, že globalisté nepotřebují národy. A národní státy už vůbec ne. Že nastupujícím trendem 21. století je amorfní nezakotvený „ovčan“, bez vztahu k zemi, jejímu etniku a historii, lhostejný ke svým blízkým; osamocená pracovní a spotřební jednotka bez potřeby přemýšlet. Vojislav Šešelj se tomu postavil a prohrál první bitvu. Ale jen bitvu. Ve válce, která ještě zdaleka neskončila a v níž stále ještě není nic rozhodnuto. Právě díky jemu a jemu podobným. policejních velitelů. Naši generálové jen bránili Srbsko.“ Pro nás ostatní jsou pak ještě mnohem důležitější slova soudce Jean-Claude Antonettiho, která vyřkl při vynášení osvobozujícího rozsudku: „Propaganda nacionalistické ideologie není zločinem.“ Pamatujme si to, až nám bude naše vláda a její orgány tvrdit opak. http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2350-invazi-muslimudo-evropy-pripravilo-jiz-rozbiti-jugoslavie-srbove-vse-predvidalikosovska-pojistka-americkeho-planu-haagsky-tribunal-osvobozenim-vojislava-seselje-jen-predstira-objektivitu.htm ‚Merkelová chtěla otevřít Německo už dřív, ale nemohla o tom mluvit‘ Proto ho také elity, naše i evropské, a korporátní media tolik nenávidí a ostrakizují. Jako „ultranacionalistu“. Ztělesňuje jejich zlý sen. Národní probuzení a uvědomění. Aktivní odpor globálním trendům, a to nakonec v zásadě úspěšný! Poslechněme si ostatně, jak své vítězství v Haagu charakterizoval sám Šešelj: „Slíbil jsem, že porazím haagský tribunál a učinil jsem tak, přestože to trvalo déle, než jsem čekal. Tento soud je raněná bestie globalizace, která zničila životy srbských vůdců armády a Rozhovor s šlechticem a hoteliérem MüllerElmauem Po citelných ztrátách křesťanských demokratů ve všech třech zemských parlastrana 30 ORL 2016-3 ‚Merkelová chtěla otevřít Německo už dřív, ale nemohla o tom mluvit‘ mentech, do nichž se v Německu v půlce března volilo, předsedkyně CDU a kancléřka Angela Merkelová trvá na tom, že nemá důvod „měnit kurz“ – tedy že vůči migrantům z třetího světa její Německo, a pokud možno celá EU zůstanou otevřené. Co může být za touto sveřepostí, vysvětluje insider – podnikatel, hoteliér, zámecký pán a hostitel loňské schůzky G7 v Alpách Dieter MüllerElmau. „Merkelová ví, že bez přistěhovalectví neudržíme německý úspěch a že musíme být racionální a humánní současně. Racionální, to bude muset být přistěhovalecký zákon, jaký má například Kanada, humánní znamená nezavírat oči před válkou v Sýrii, situací na Blízkém východě. Donedávna jsme v tom nechávali máchat se Turecko, Libanon, Jordánsko samotné. Nepomáhali jsme dokonce ani uvnitř EU, nepomohli jsme Itálii, Řecku, což je ostuda nás, zbytku EU. Myslím, že tento hanebný kurz právě na základě loňské krize Merkelová zkouší změnit. Já jsem měl štěstí s ní o celé věci dosti podrobně diskutovat v předvečer summitu G7 u nás na zámku, který se konal tři měsíce před jejím budapešťským rozhodnutím. Už v Elmau nám bylo všem jasné, co se dává do pohybu, vlastně jsme už tenkrát celou dobu nemluvili o ničem jiném než o uprchlické krizi. Merkelová řekla: Přijdou miliony lidí, musíme pro ně stavět města, musíme se připravit na ohromnou vlnu. Ale nemohla s tím ještě jít na veřejnost.“ Proč ne? To by pro politika byl rozsudek smrti. Politik je někdo, kdo řeší problémy, ale nemůže vypadat jako ten, kdo je vytváří. Rozumíte? Rozumím vám správně, že Merkelová chce té uprchlické krize využít k prosazení představy, kterou už měla? Určitě. Může se stát, že se to nepovede, ani ona si není jistá úspěchem. Ale jestli se jí povede skrze tuto krizi prosadit v Německu racionální přistěhovalecký zákon – a dnes už je o něm víceméně konsensus –, bude to nebetyčný úspěch. Po 120 letech dějin Německa jako homogenního kolektivu, národní pospolitosti se posuneme k otevřené společnosti. Software je stejný bez ohledu na národnost ve fotbale, v medicíně, v přírodních vědách, při výrobě aut, kam se podíváte. Národní řešení už dnes nejsou konkurenceschopná. To je její základní myšlenka. Na podzim se spekulovalo o ministru financí Wolfgangu Schäublem, že může Merkelovou ve straně a ve vládě ohrozit. Nestalo se. Proč? Schäuble už by na to ani neměl energii. Nebo Seehofer (předseda bavorské CSU – pozn red.). Merkelová nic nesnáší tak jako netrpělivé chlapy. Seehofer je netrpělivý. Ona má trpělivosti dost. Ví, že řešení se najde v malých krůčcích, ví, že pokud se nepodaří najít řešení ochrany vnějších hranic EU na tomto summitu, bude po něm následovat další summit. A po něm ještě další summit. I když tře- ba dneska to vypadá, že je v Evropě izolovaná, je to politička s nejdelším dechem. Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo. Co se děje se světem? Václav Cílek Základní problém je ten, že se děje příliš mnoho věcí najednou. Kdyby jenom rostla populace, nebo se jenom měnilo světové klima, či kdyby se z nezbytnosti a rychlosti změn a technologií rodil nový ekonomický model světa, šlo by to vydržet. Jenže všechny tyto změny přicházejí zároveň. To téměř určitě vyústí v nějakou zásadní transformaci naší společnosti. Nerozhodujeme se, zda do této řeky vstoupíme. Už opouštíme pobřežní mělčiny a proud změn nás unáší dál od pevného břehu. Bojíme se, ale také umíme plavat. Podobný, ale vždy nový proces potkává Evstrana 31 ORL 2016-3 Co se děje se světem? ropu skoro každé století a typicky trvá kolem třiceti let. Nebudu na tomto místě spekulovat o povaze budoucnosti (to s výsledkem víceméně diskutabilním již dělám řadu let), ale téměř určitě budeme víc závislí na místních zdrojích, ekonomikách a lidech. V sušším, potravinově víc nejistém světě budeme víc využívat to, co máme přímo pod nosem. Přestaneme dobývat svět a vrátíme se na vlastní od slepic podělaný dvorek. O pravděpodobně největším ekonomickém problému budoucnosti se nemluví, protože v samotné podstatě velkých problémů je to, že nejdou pořádně řešit, ale spíš zmírňovat a odsouvat. Ve starším novověku žilo v evropských městech kolem 6 % obyvatel a nejméně 85 % lidí se zabývalo zemědělstvím. Postupně se zemědělství dostávalo na vyšší úroveň, zaváděla se hnojiva a nové pěstební postupy využívající například jetel. Úroda od počátku 19. století rostla, lidí přibývalo, a tak odcházeli do měst. Z agrární revoluce se vyvinula první fáze industriální revoluce. Ta byla zaměřená zejména na výrobu textilu, který se zpracovával na stále složitějších strojích. Stroje však také pomáhaly v zemědělství, takže do měst mohlo odcházet stále víc lidí. Teprve v druhé fázi se průmyslová revoluce začala odtrhávat od lnu či bavlny a směřovala k železnici a těžkému průmyslu. Počet lidí v zemědělství klesal, ale zato vznikala třída dělníků. Ukázalo se však, že automatizace a nové technologie jich mohou většinu zastoupit. Kam se poděli přebyteční lidé? Určitě se nevrátili do zemědělství, kdy by pro ně stejně nebylo místo, ale vytvářel se sektor služeb. V této oblasti se lidé dají nahradit s mnohem většími potížemi, ale naštěstí je tady internet, takže si sami můžeme nalézt dobrou dovolenou, zamluvit lístky do divadla, provést základní bankovní a poštovní operace. Věci a taky vztahy už není nutné opravovat, protože je lacinější je vyhodit. Všechny nás zachvátila horečka nedostatku času, ekonomizace a aritmetizace. Dnes jsou čísla reálnější než vztahy. Podobně jako kdysi venkov vypudil zemědělce do továren a továrny se o pár desetiletí později těchto lidí zbavily v sektoru služeb, tak dnes a v budoucnosti nejspíš ještě mnohem víc, začne i sektor služeb uvolňovat přebytečné pracovníky. Kam to ale bude? Možná do zdravotnictví či péče o staré lidi. V dřívějších dobách by se tato situace řešila válkou, ale dnes už toto řešení nepůsobí ani atraktivně, ani moderně. Co pak budou všichni ti nadbyteční lidé postkonzumní společnosti dělat? Nebudou mít kde pracovat. Nebudou mít, kam se vystěhovat. Možná se z nich stane digitální proletariát závislý na televizi a síti, protože na zážitky reálného světa nebudou mít peníze. Budou vést naštvané životy zbytečných lidí, ale nedá-li se jít dopředu, dá se kousek vrátit. Jak může fungovat společnost budoucnosti, jsem před lety viděl v Sýrii, kde tehdy bylo asi 30 % lidí nezaměstnaných. Za této situace se základní ekonomickou jednotkou stává širší ro- dina. Je důležité, aby alespoň někdo pracoval, protože peníze jsou nutné na zaplacení účtů za vodu, elektřinu a telefon. Jeden zaměstnaný syrský muž tehdy přispíval čtyřem či pěti nezaměstnaným. Neznamená to ale, že by tito lidé nepracovali. Ani náhodou! Zaměstnala je rodina. Ženy hlídaly děti, mlely mouku a pekly chléb. Muži odjeli na venkov k příbuzným pro potraviny a vzali jim laciné městské zboží. Většina lidí pracovala, ale obešla se téměř bez peněz. V západní společnosti poroste počet lidí, kteří už nikdy neseženou zaměstnání, ale mohou sehnat práci. Už dnes chtějí být mladí lidé mobilní a nespoutávat se věcmi. Proč by kupovali zbytečnosti? Většinou si myslíme, že nezaměstnaný člověk hledá příležitost, jak si vydělat peníze. Ale on také hledá smysl života, protože bez práce se cítí zbytečný. Je to dobře vidět na množství antidepresiv, které berou nezaměstnaní. Jedno z mála řešení, o kterých vím, je práce pro širší rodinu (která se však mezitím rozpadla) nebo pro nějakou menší např. náboženskou komunitu. Tradiční řešení by bylo podobně jako v Sýrii koupit si motyčku, jít na pole a pěstovat potraviny pro sebe i ostatní. Tento návrh vypadá utopicky, ale přesto se ve Španělsku a Řecku vrací k polním pracím i vysokoškoláci. Není jich mnoho, ale nebojí se práce a hledají pokračování cesty. Nenašli peníze, ale smysl. S jemnou nostalgií hovoříme o zahrádkách minulosti, ale ony se stávají dvojitým zakotvením na vlnách neklidného strana 32 ORL 2016-3 Co se děje se světem? moře. České přísloví říká, že „čí chleba jíš, toho píseň zpívej“. Takže pokud jíme vlastní chléb, můžeme zpívat vlastní písně. A právě zde opět do hry vstupuje Vergilius, tentokrát ne jako zemědělský expert, ale jako člověk, který umí uprostřed vší té bídy a námahy na zahrádce nalézt vznešenost. https://echo24.cz/a/iCwix/co-se-deje-se-svetem Panama Papers: Čím teď jsou, a čím mohou být Celou aféru kolem tzv. Panama Papers najdete dobře zpracovanou na anglické Wikipedii . Zde najdete částečně úplný seznam lidí , alespoň podle zcela oficiálních informací korporátních médií typu Guardian a Süddeutsche Zeitung. Protože zde budou informace průběžně aktualizované, nemá cenu je znovu opakovat. Klíčové stránky pro dosavadní zpracování jsou tyto: https://panamapapers.icij.org/ Konsorcium vybraných západních novinářů má dokumenty "nestranně" zkoumat a publikovat výsledky. Stručně řekněme, že zatím postupují stejně jako při vyšetřování sestřeleného letadla letu MH-17 na Ukrajině. Proč jsou dokumenty důležité Odhalení samo o sobě je důležité a rozsahem dokumentů jde o největší únik v historii, srovnatelný pouze s kauzou Edwarda Snowdena. Srovnávací graf s předešlými aférami (Offshore-leaks, Luxembourg-leaks atd.) najdete zde . Dokumenty o rozsahu 2.6 TB zachycují zhruba 40 let praní špinavých peněz, financování terorismu, hybridních válek, daňových úniků soukromých osob a korporací i normálních miliardových zlodějen českého typu. Dokumenty tedy představují obrovský potenciál k analytickému zpracování nutnému pro objasnění fungování utajeného nadnárodního finančního systému stojícího mimo zákon. Dokumenty zkoumá tým 370 novinářů ze 76 zemí sdružených v rámci ICIJ. Stejná skupina dělala i předešlá zkoumání a částečně je zahrála do autu. Důvodem je financování této organizace z amerických zdrojů napojených na korporátní firmy jednoho procenta, která prozatím úspěšně podporují korporátní fašismus. Mezi zakladatele ICIJ patří mimo jiné: • Ford Foundation • Carnegie Endowment • Rockefeller Family Fund • W K Kellogg Foundation • Open Society Foundation (Soros) Připomeňme dosud známá fakta publikovaná zde . Únik obsahuje 11,5 milionu záznamů, údaje pokrývají téměř 40 let od roku 1977 do konce roku 2015. Ředitel "firmy" Ramón Fonseca řekl v rozhovoru pro panamskou televizi, že firma nemá žádnou odpovědnost za to, co klienti dělají s offshore společnostmi, které firma prodává. Přirovnal svoji firmu k "automobilce": Odpovědnost končí, když se auto prodá zákazníkovi. Naše redakční stanovisko k tzv. "Panamama Papers" zatím nemůže být jednoznačné: • Nyní je příliš brzo vůbec něco soudit. Takový objem dat chce ke zpracování čas. Je třeba ustavit systém indexace a vyhledávání. • Organizace ICIJ pro nás není věrohodná. Předešlé úniky šly přes Wikileaks a jejich první starost byla, jak dokumenty zaindexovat a dát veřejnosti, což bylo spojeno často s velkou odvahou a vydíráním ze strany mocenských struktur. • Zatím je to tak, že o skutečném obsahu nevíme nic. Novinářská parta si jen vydělává peníze a publicitu, plní mediální zakázky jednoho procenta smetánky z korporátního fašismu. To pochopitelně nevzbuzuje žádnou důvěru. • Navíc ani nebudeme vědět, zda eventuelně publikované materiály jsou skutečně kompletní. Ale třeba je zdroj dá i na jiné organizace, aby bylo možné obsah porovnat. • Mediálně zajímavé věci novináři vtlučou lidem do hlavy a jejich pozornost nasměrují na marginality. Důležité je strana 33 ORL 2016-3 Panama Papers: Čím teď jsou, a čím mohou být to, co přijde později, po zpracování celé historie transakcí. • Dokumenty mohou vysvětlit mechanismus, jak se svět financí vymkl z dohledu zákona a co z toho ve světě vzešlo. To je důvod, proč tyto dokumenty považujeme za velmi důležité, i přes dosavadní manipulace. • Rozmach světového terorismu a špinavých válek, nyní vedených převážně Západem, by bez dlouhodobé finanční podpory z těchto struktur nebyl v takové míře možný. Kriminální aktivity ve formě institucionální korupce by nefungovaly bez možnosti snadného praní špinavých peněz. Toto je jedna z příčin degenerace tzv. západní politiky. Dokumenty k tomu mohou hodně říci. Osnovatelé Panama Papers Korporátní deník Süddeutsche Zeitung, který získal uniklé dokumenty, dává detailní vysvětlení metodologie, kterou korporátní média použila k jeho prohledávání. Šli po Putinovi a po jménech spojených s režimy, na něž jsou uvaleny sankce OSN. Podobně postupoval i korporátní Guardian, který snaživě publikoval seznam lidí ze zemí, jako je Zimbabwe, Severní Korea, Rusko a Sýrie. Filtrování informací z Mossack Fonseca jde přesně ve směru agendy médií vlastněných jedním procentem, které tam mělo nelegální peníze. O hlavních zákaznících Mossack Fonseca, tedy západních korporacích a miliardářích, zatím nenajdete ani zmínku. A Guardian už si pospíšil s ujištěním, že "většina uniklých materiálů zůstane soukromých." Zatím můžeme očekávat odhalení proti Rusku, Íránu, Sýrii. A možná některým západním zemím typu Islandu, to pro lehké vyvážení. Islandský ministerský předseda odešel uprostřed interview pro švédskou televizi SVT. Ptali se ho na společnost Wintris, o níž tvrdil, že ji přiznal islandskému berňáku. Gunnlaugsson řekl, že není připraven odpovídat na takové otázky (zrovna se ho ptali, jestli ten podpis na listině z Panama Papers je jeho) a rozhodl se přerušit rozhovor se zvoláním: "O co se to tady pokoušíte? To je zcela nepatřičné!" 1 mld. USD offshorové firmě Sandalwood na Panenských ostrovech. Tu založila panamská společnost Mossack Fonseca, hlavní aktér aféry Panama Papers. Sandalwood poté půjčil 11,3 mil. USD ruské firmě Ozon, vlastníkovi lyžarského areálu Igora, v němž je Putin prominentním hostem a vdával v něm v roce 2013 (tedy více než dva roky poté, co proběhla popisovaná transakce) svou mladší dceru Káťu. Bloger Saker to komentuje takto: "Gunnlaugsonova politická kariéra je tak v podstatě u konce. Teď už zbývá vyřešit jen jediná otázka - jestli už Goldmani našli nějakého bankéře, který ho nahradí." Případ Vladimira Putina Nyní se podívejme na "odhalení" ohledně Putina. Putin tzv. "ukradl 2 miliardy USD" a udělal to takhle. Jeho blízký přítel Rodulgin, který má tříprocentní podíl v Bank Rossia, zařídil, že tato banka přes švýcarské právníky a kyperskou banku RCB poskytla v roce 2010 nebo 2011 nezajištěné úvěry ve výši více než Podle barevné čáry z grafu - dráhy peněz - to vypadá, že Putin na začátku vydal 2 mld. USD, aby na konci uspořádal svatbu dcery. Proč nedal např. 1 mil. USD přímo lyžarskéstrana 34 ORL 2016-3 Panama Papers: Čím teď jsou, a čím mohou být mu středisku, to investigativci z Guardianu (či ICIJ) s důvěrou ponechávají na matematických schopnostech a důvtipu svých čtenářů. opět funkční – pozn. red.). I když se vláda snaží P. Pagèse umlčet, Bieszad cituje interview, které otec Pagès nedávno poskytl portálu Polonia Christiana. Připomeňme, že Američané zatím v odhaleních prakticky nefigurují, o Česku zatím také nic nevíme, o ukrajinské oligarchii jakbysmet. Předpokládejme, že novináři placení korporacemi a výše uvedenými organizacemi nejprve splní své propagandistické úkoly a pak se skutečně pustí do práce. To už korporátní média a presstituty zajímat nebude, ale nás ano. Sledovali jsme delší dobu i všechny předešlé aféry, viz hesla v klíčových slovech. P. Pagès se nebojí mluvit pravdu, ale nepochybně se kvůli tomu stane terčem hněvu radikální levice, militantních multikulturalistů, ale i kapitulantům ve vlastní Církvi, neboť říká: „Tím, že se země západní Evropy zřekly křesťanství, začaly nahrávat islamizaci, a sama Církev podle všeho nenamítá nic proti názoru, že islám je dobrým náboženstvím.“ http://news.e-republika.cz/article3572-Panama-Papers%C4%8Cim-te%C4%8F-jsou-a-%C4%8Dim-mohou-byt Uvězněný francouzský kněz: Islám je Boží trest za odpadlictví Kevin Whiteman Otec Guy Pagès jasně dokázal, že miluje Boha, křesťanství a svou rodnou Francii. Státní úřady ho za jeho věrnost Všemohoucímu, Církvi a vlasti pronásledují kvůli údajné obhajobě terorismu. Jak na zpravodajském portálu Shoebat upozornil Andrew Bieszad, tohoto katolického kněze zatkla francouzská policie, která také vyřadila z provozu jeho webové stránky Islam-et-Verite.com (Islám a pravda, nyní již U těch, kdo podporují islám, musí kontroverzní duchovní vyvolávat záchvaty mrtvice biblických rozměrů: „Evropané jakožto nemuslimové by se islámu měli obávat, protože islám z nich chce udělat své poddané. Navíc, jak již bylo řečeno, slovo ‚islám‘ znamená ‚podvolení‘. Podvolení čemu? Antikristu. Neboť kdo jiný může přijít po Kristu, když ne Antikrist? Islám přichází zničit Kristovo dílo.“ Snad nejlepším shrnutím rozhovoru je to, že P. Pagès připisuje islamizaci Evropy a kolaps křesťanství na kontinentu na vrub jak sekulární, tak křesťanské Evropě: „Nemuslimové by tedy měli chápat, že když odmítají Krista, dostanou Antikrista. Rozvoj islámu na Západě je tvrdý trest za odpadlictví.“ Francouzský portál Résistance Républicaine uvedl také důvod, proč francouzská policie vtrhla do sídla internetového poskytovatele P. Pagèse a následně zabavila server a všechen související software, hardware a dokumenty. Podle tohoto webu je otec Pagès obviněn z porušení stavu nouze ve Francii, který byl zaveden po útocích islámských džihádistů v Paříži v listopadu loňského roku. Uvádí se, že proti knězi bylo vzneseno obvinění za to, že na své webové stránce vyvěsil fotografie krveprolití spáchaného islámskými teroristy na návštěvnících divadla Bataclan, kde bylo zabito 89 lidí. Za zveřejnění fotografií nevinných zabitých lidí byl P. Pagès obžalován z následujícího porušení zákona: Paragrafy 5461-2, 227-24 a 225-17 trestního zákoníku kriminalizují „vysílání zpráv násilné povahy, které podněcují terorismus, pornografii nebo pravděpodobně vážně poškodí lidskou důstojnost […] jestliže tyto zprávy strana 35 ORL 2016-3 Uvězněný francouzský kněz: Islám je Boží trest za odpadlictví mohou vidět či vnímat nezletilí a jestliže je tím narušena úcta k zemřelým.“ http://www.tedeum.cz/2016/03/15/uvezneny-francouzsky-knezislam-je-bozi-trest-za-odpadlictvi/ Revoluce v zemi vikingů Tam se cítíte bezpečně, lidé jsou povětšinou milí, a když někdo ohrožuje druhé, lidé zakročí a udělají, co je správné. To už ve Švédsku neplatí. Gangy neevropských imigrantů nejrůznějšími způsoby obtěžují okolí, množí se krádeže, znásilnění atd. Jen málokteří se proti tomu dokážou ozvat, v očích obyčejných Švédů člověk vidí spíše odevzdanost. Jednání policie je naprosto zoufalé, a když už někoho pronásleduje, tak to jsou občané, kteří se snaží společnost bránit. Jaké jsou příčiny tohoto stavu? Je to způsobenou pouze sociálními dávkami, jak mnozí říkají? Nevzpomínám si, že bych za celý svůj život četl tolik článků o Švédsku jako za poslední rok. A to vše kvůli krizi spojené s přílivem imigrantů. Mohl byste říct něco bližšího o situaci ve Švédsku? Situace ve Švédsku je dramatická. Dříve byl rozvrat spojený s náporem imigrantů patrný „pouze“ ve větších městech, ale nyní se šíří do všech míst. Malou obec s několika stovkami obyvatel, přičemž častokrát se jedná o starší lidi, je stovka muslimských mužů ve věku dvacet až třicet pět let schopna proměnit z venkovské pohádky v noční můru. Pokud to srovnáte například s Varšavou nebo Budapeští, tak rozdíl je nebetyčný. Samozřejmě, že řada jednotlivých „uprchlíků“ přichází do Švédska kvůli vysokým sociálním dávkám a výhodám. Tyto výhody jsou dnes pro „uprchlíky“ dokonce mnohem větší než pro Švédy. Když třeba jdete k zubaři a prohlásíte, že jste „uprchlík bez dokladů“, což je v novomluvě označení pro ilegálního imigranta, dostane se vám ošetření zadarmo. To samé platí i v případě mnoha vnitrostátních vlaků, muzeí, koupališť atd. Švédsko také přijímá prohlášení „uprchlíků“ ohledně jejich věku a původu, takže teď máme tzv. „samotně přicházející uprchlické děti“, což jsou povětšinou muži ve věku dvacet až pětatřicet let, často z Afghánistánu. Jedná se o nejstarší syny z rodin, a když dostanou povolení k pobytu, hned vyplní žádost o sloučení rodiny. A protože se jedná o „děti“, je žádosti obvykle vyhověno. Ale to, co se děje, nesouvisí podle mě ani tolik s „uprchlíky“ jako takovými, ti většinou jenom využívají příležitosti, což se týká jak ekonomických imigrantů, tak islamistických infiltrátorů. Cestují přes celou Evropu, aby se dostali do Švédska, a platí při tom obrovské peníze převaděčům. Nejedná se o lidi, kteří by byli ohroženi válkou. Nikdy předtím nebyli hranice otevřené, pro vstup do země jste potřebovali pas. Když jsme dříve přijímali uprchlíky, byli pečlivě vybíráni v daných oblastech, např. z táborů OSN v sousedství válečných konfliktů. Příčiny současného stavu je třeba hledat v našich společnostech, v našich vládnoucích elitách. O tom by se dalo sáhodlouze vyprávět… Zkuste alespoň něco krátce nastínit. Dobře, zmíním několik věcí, které sehrály ve Švédsku klíčovou roli. V roce 1975 schválil švédský parlament zákon 1975:26[1], který podepsal sociálně demokratický premiér Olof Palme se slovy, že by se Švédsko mělo stát multikulturní společností. Premiér Palme vícekrát veřejně prohlásil, že se jednalo o revoluci provedenou sociálně demokratickým způsobem, tedy prostřednictvím reforem. Tehdy pochopitelně nikdo netušil, co tím myslí. Švédsko v podstatě dříve přistěhovalectví neznalo. Palme byl svého času velmi populární i v komunistickém Československu. strana 36 ORL 2016-3 Revoluce v zemi vikingů Pan Palme byl zajímavou postavou. Říkalo se, že je komunistickým agentem. Bezpochyby byl neskrývaným zastáncem Castra na Kubě a Allendeho v Chile. Za Palmeho převzala sociální demokracie přímou kontrolu nad vojenskou zpravodajskou službou, legalizovala potraty, zrušila výuku křesťanství na školách, která byla dříve povinná, zreformovala školství v duchu „rovnostářství“ atd. Palme se dokonce snažil znárodnit soukromé podniky, ale neuspěl. lovat, že neexistuje žádný švédský národ nebo kultura. Švédsko se stalo pokusným hřištěm frankfurtské školy[2], sametová kulturní revoluce zde proběhla dokonale. http://www.tedeum.cz/2016/02/23/rozhovor-revoluce-v-zemivikingu-s-bjornem-herstadem-o-situaci-ve-svedsku-literaturenovopohanstvi-a-jinych-vecech/ Ještě dodám, že vláda v loňském roce zničila dokumenty Stasi[3], které se týkaly švédských agentů a spolupracovníků. Nikdy nebyla zveřejněna žádná jména a nikdo se ani nepokusil dosáhnout v této věci spravedlnosti. Proč asi? Sex a kultura Ve Švédsku tedy proběhla svého druhu revoluce? Celý rozhovor najdete v Te Deum 1/2015. Ano. Významnou roli v tom hráli a hrají také média vlastněná úzkou skupinou mediálních oligarchů, která tvrdě prosazují levicovou agendu. Alternativním médiím se teprve někdy v poledních pěti letech začalo dařit pronikat do povědomí širší veřejnosti. Nevím, jak bych situaci nejlépe popsal, abyste si udělali patřičný obrázek… Představte si, že největší švédský deník na hlavní stránce informuje o tom, že dívka, která se považuje za muže, byla vykázána z nočního klubu, protože šla na pánský záchod. To je údajně pobuřující, jelikož byla diskriminována. Když se cítí jako muž, pak ochranka nemá právo to zpochybňovat. A to podle novinářů patří na první stránky novin… Hlavním úkolem školek a škol je vychovávat k „demokratickým“ hodnotám, což znamená zpochybňovat role muže a ženy, učit o nejrůznějších sexuálních úchylkách, vysvět- … Björn Herstad je novinář švédsko-norského původu. V minulosti působil ve straně Křesťanští demokraté, kde byl jedním ze zakladatelů konzervativní mládežnické platformy Engelbrekt. Dnes je předsedou Dackeho institutu (dackeinstitutet.se), jehož cílem je vzdělávání a šíření sociálního učení Církve. Žije se svojí manželkou a pěti dětmi ve Stockholmu. [1] Regeringens proposition om riktlinjer för invandrar- och minoritetspolitiken m. m. („Vládní návrh směrnic pro přistěhovaleckou a menšinovou politiku“). [2] Viz např. Timothy Matthews, „Frankfurtská škola a její ideoví soudruzi“ in Te Deum 4/2014 nebo Branislav Michalka, „Neomarxismus v teorii a praxi“ in Te Deum 3/2010. [3] Stasi byla hlavní tajnou službou a rozvědkou komunistické Německé demokratické republiky. Stanislav Lorenc Název článku jsem si vypůjčil od Josepha Daniela Unwina, britského etnologa a sociálního antropologa působícího na univerzitách v Oxfordu a Cambridge. Svou práci stejného názvu vydal v Oxfordu v roce 1934. Ve svém rozsáhlém vědeckém výzkumu se zaměřil na vztah mezi sexualitou a kulturou. Prozkoumal podrobně vývoj a zánik více než osmdesáti různých společností a civilizací včetně sumérské, babylónské, maurské, řecké, římské i různých anglosaských. Při tomto výzkumu objevil i jednu skutečnost, která překvapila nejen jeho samotného či kolegy v odborných kruzích, ale všimla si jí i laická veřejnost včetně například Aldouse Huxleyho, autora i u nás známé knihy Konec civilizace. Tento poznatek se týká předmanželské sexuality. Unwin objevil, že všechny zkoumané společnosti se při svém vzniku a v období svého rozkvětu vyznačovaly společenskou nepřijatelností předmanželského sexu. Jistě to neznamená, že by předmanželský sex vůbec neexistoval, ale jednalo se o okrajovou záležitost, o výjimku z pravidla. Normou bylo, že strana 37 ORL 2016-3 Sex a kultura manželé spolu začali žít intimně až po sňatku a že žena se vdávala jako panna. Zároveň však objevil, že období úpadku těchto společnosti a civilizací se naopak ve všech (!) případech vyznačovalo všeobecnou tolerancí k předmanželskému sexuálnímu životu. Jinými slovy bylo již normální, že partneři spolu žijí intimně už před sňatkem. Současně se tyto společnosti v této fázi svého úpadku vyznačovaly tolerancí k sexuálním úchylkám včetně tolerance homosexuality. Unwin vypozoroval, že jakmile tento jev ve zkoumaných společnostech či civilizacích nastal, jejich pád již byl nezvratný. Tyto civilizace skončily vpádem jiné civilizace, jiného etnika, jiné kultury. Zákazem či odsouzením předmanželského (a mimomanželského) sexu se vyznačuje i naše kultura, které se říká zjednodušeně „židovsko-křesťanská“. V desateru – jakožto morálním základu - je zcela jasně napsáno „nesesmilníš“, „nezcizoložíš“. Ještě před pár desítkami let byla tato mravní norma brána vážně. Pokud ji někdo porušil, věděl, že dělá něco špatného. Otěhotnění před svatbou bylo ostudou celé rodiny. Dnes je ovšem situace zcela jiná: nejen že je sex před manželstvím úplně normální, ale dokonce je doporučován. Různé „autority“ k předmanželskému sexu povzbuzují a obhajují ho. Rodičům mladých lidí nevadí, maximálně mají strach z otěhotnění. Mnoho párů považuje manželství za přežitek a „žije na hromádce“. Můžeme tedy vidět, že naše civilizace v tomto zcela kopíruje osud více než osmdesáti jiných civilizací a společností, které již neexistují. Nacházíme se právě ve fázi, ve které ostatní civilizace již nezvratně mířily ke svému pádu. Jaký myslíte, že bude vývoj? Cílem tohoto článku nebylo zkoumat, proč právě předmanželský sex je jakýmsi ukazatelem stavu civilizace, proč byl vždy považován za něco špatného a proč je dobré, když se sex týká pouze manželského vztahu. To ovšem neznamená, že by na tyto otázky nebyla odpověď. Na závěr ještě jeden podnět k zamyšlení: víte o nějaké kultuře, která by mohla naši západní kulturu ohrozit a nachází se nyní ve fázi, kdy v ní předmanželský sex není považován za normální? Autor je kazatel a duchovní Křesťanského společenství K. Šenov http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-sex-a-kultura0hf-/p_spolecnost.aspx?c=A160323_213422_p_spolecnost_wag Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené Josef Staněk Čím to asi je, že císař Karel IV. je ještě po sedmi stoletích v myslích Čechů nepochybně „největším Čechem“? Myslím tím v myslích Čechů s činným duchem, nikoliv česky mluvící konzumenty, kteří „po hlubokém zamyš- lení“ za největšího Čecha považují Járu Cimrmana. Co asi bylo příčinou toho, že to, co Karel IV. kdysi založil, se výrazně osvědčilo a je dodnes národu užitečné a oporou? Bez nadsázky lze říci, že na co Otec vlasti kdysi „sáhl“, dodnes otevírá srdce Čechů. Abychom pochopili, co je toho příčinou, potřebujeme znát odpovědi na otázky napadající lidi nedavově myslící. Není žádnou náhodou, že jsou to právě ty, které teologové a historici „uctivě“ obchází. Pokusím se jich pár zformulovat: 1. Kde se v kralevici Karlovi vzaly ony po celý život projevované schopnosti, jako vyznat se v lidech, orientovat se velmi prozíravě v politických a náboženských procesech? Z čeho pramenila jeho schopnost nekonat, když z hlediska budoucích dějů neměl konat? A naopak konat rozhodně, když toto mělo nadčasový dopad? Vždyť jmenované vlastnosti neprojevili ani jeho předkové, ani jeho potomci! 2. Co pohnulo kralevice Karla, aby po návratu ze zahraničí vyzvedl a učinil skoro státní doktrínou v té době již skoro zapadlý kult svatého Václava? Proč nechal vytvořit onu „velmi sofistikovanou“ korunu svatováclavskou a ustanovil k ní nikde ve světě nevídaný strana 38 ORL 2016-3 3. 4. 5. 6. 7. Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené rituál? Onen režim spočívání na lebce knížete Václava? Co bylo příčinou toho, že když se v cizině vychovaný kralevic bez znalosti češtiny po letech odloučení vrátil z ciziny, byl všude po krátké době vřele přijímán, ale navíc přímo zamilován jak šlechtou, tak místním lidem? Nejen to! Také on si český, vlastně „evropsky zaostalý“ lid, zamiloval! Co bylo v jeho mysli pohnutkou k tomu, aby zvolil Prahu nejen za nadčasové sídlo Lucemburků, ale i za místo budoucího „Nového Jeruzaléma“? Neboli jej naplánoval jako nové duchovní centrum Evropy? (Dokonce místo Říma a Paříže.) Jaké pohnutky jej vedly k intenzivnímu shromažďování a uctívání ostatků svatých? Dle názoru „tehdy i dnes za moudré se považujících“ to bylo a je nazíráno jako jeho mírná potrhlost! Zejména když mnohé ostatky byly falšovány. Co bylo pravou příčinou uctívání svaté Kateřiny, dnes církví „vyškrtnuté“, a jaké byly důsledky uctívání tohoto kultu na osobnost císaře? Co naznačoval typický vědoucí úsměv, ve kterém byl znázorňován, protože byl pro něj charakteris- tický? Na čem stála jeho skutečná a nepředstíraná, hluboká a přitom vědoucí křesťanská víra? Pomocí čeho se mohl vyhojit z v té době nevyléčitelných zranění? 8. Co stálo za pohnutkou k tomu, že jako jediný v dějinách, při využití známosti s aktuálním papežem, dostal povolení k malířské kopii jediného portrétu Krista? A tuto kopii převezl do Prahy a uložil jako tzv. „svatovítský veraikon“? Pokud čtenáři někde odpovědi na výše uvedené otázky četli, je dobře. Mohou je porovnat s níže popsanými mými, které jsem získal pozorováními z „esoterického“ působení staveb Karlem IV. navržených. Z působení koruny svatováclavské samé, i z jeho i když malířem vylepšeného portrétu. 1. Pravým „podnítitelem“ všech pozdějších schopností císaře Karla IV. byly okolnosti pokusu o palácový převrat jeho matky Elišky Přemyslovny. Ta chtěla za souhlasu šlechty nechat korunovat kralevice Václava za českého krále. S tím, že do jeho dospělosti bude jako jeho matka Eliška Přemyslovna regentkou. Stále nepřítomný a marnotratný král Jan Lucemburský se to ale v cizině dozvěděl a svou manželku Elišku i syna zajal. Protože se obával unesení malého Václava ze zajetí na hradě Lokti, schovával tříletého chlapce několik týdnů ve sklepě bez oken!!! Dnes je již ze zkoumání působení podmínek pro kosmonauty vědecky ověřeno destabilizační působení tmy a izolace na psychiku člověka. (Ostatně egyptští kněží dávno tento jev znali a využívali jej ke zvyšování esoterické citlivosti.) Úplná tma a ticho již po 3 dnech působení na člověka vyvolává změny na epifýze. Této stále záhadné endokrinní žláze se říká „třetí oko“. Přesto je dnes již rozpoznána jako iniciátor mozku k nejen fyziologickým, ale i „alternativním“ myšlenkovým procesům a snům. Je „okem“ do snových, astrálních rovin reality. Její ovlivnění je však velice zrádné, neboť slabého duchem nasměruje k halucinacím, ba i k duševnímu vyšinutí. Silného ducha ale naopak nastavuje na „jasnovidnost“, neboli do dispozic pro „stav rozšířeného vědomí“. (Od znalosti tohoto dilema působení magických cvičení byl antickými učiteli ustanoven přísný výběr těch, kteří se přihlásili do tzv. antických mystérií!) Domyšlením následků tehdejší izolace malého Karla na Lokti do jejího psychologického následku pochopíme, jak se u budoucího císaře objevily i jiné nevídané schopnosti. „Shodou náhod“ se stalo, že otcova strana 39 ORL 2016-3 Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené izolace malého Karla ve tmě na hradě Lokti vedla u něj k pootevření třetího oka! V důsledku této dispozice začal po celý život vidět víc, než neaktivovaní lidé! („Shody náhod“ jsou projevem vůle Prozřetelnosti.) Tyto tmou iniciované dispozice se dále posílily jeho převezením na výchovu do Paříže a Itálie. Přemístěním do neznáma se tříletý hoch ocitl v prostředí a mezi lidmi, jimž z počátku nerozuměl ani slovo. Než se naučil tamním řečem, byl nucen se orientovat jen s pomocí vyciťování a intuice! Tak se ještě více rozvinula schopnost viděl na lidech a dějích víc než „normální“ lidé. Včetně církevních a uměleckých hodnostářů. Takto disponovaní se vzájemně poznají a vyhledávají dialog mezi čtyřma očima. Odtud pochází jeho libůstka v nenápadném vyhledávání různých poustevníků a „slepých mládenců“. Císař „viděl“ do lidí a vyciťoval i budoucí politické děje! Jako příklad „vidění více“ uvedu z mnohých příkladů známé „vytažení“ osmnáctiletého kamenického učně Petra Parléře z bavorského kamenného lomu! Přitom lomem císař jen projížděl! Rozhlédl se a vzal do Prahy budoucího stavitele chrámu svatého Víta, konečně i Karlova mostu! 2. K osvětlení vyzdvižení uctívání svatého Václava dodávám: Každé království v Evropě mělo a má svého národního světce. Proč ale byl vybrán zrovna kníže Václav, v Čechách již tehdy skoro zapomenutý? Moje vcítění do Karlova myšlení mi předestírá tyto důvody. Jednak jako citlivec vnímal mimořádně silné působení ostatků knížete na sebe. Dále si určitě vyčetl z legend o svatém Václavovi, jak byl kníže opravdový ve víře. A právě jeho vlastnost korespondovala s jeho vlastní osobnostní charakteristikou. Kníže Václav se mu stal osobně sympatický. Potvrzení schopnosti Karla IV. vyciťovat vyzařování ostatků lze doložit koupí relikviáře svatého Maura! Relikviář sám je ve vztahu k Čechám „zdánlivě od věci“! Ale pozor! Jen pro necitlivé. Ostatky v něm uložené mimořádně silně „vyzařují“. Při přiblížení k němu je možné cítit teplo na několik metrů! Otevřením se působení ostatku lze dojít i k uzdravení. Podobné je působení obrazu „svatovítského veraikonu“. Aby i česká královská koruna získala právě takové mimořádné „magické“ vyzařování, nechal ji císař předělat a sestavit u disponovaného italského mistra. Znal nepochybně v té době ve Francii hojně diskutované grálské legendy a magické kousky templářů. Věděl, že zasvěcený mistr může určité kameny sestavit tak, aby měly kladné působení na mozek. (Léčení a aktivizace drah barvami a kameny.) Aby ještě účinek drahých barevných kamenů v koruně doplnil o křesťanský prvek, nechal ji navíc vybavit ostatkem. (Trnem z Kristovy koruny.) Aby královskou korunu spojil s řídícím duchem českého národa, ustanovil pro korunovaci českého krále v Evropě nevídaný korunovační řád! Koruna musela stále spočívat na lebce věčného vládce země české sv. Václava. (Získává náboj.) Pouze v den korunovace byla posazena na nově korunovaného! Tím se má vykonat mimořádně silný vliv na činnost podvědomí nově korunovaného krále. Do jeho způsobu myšlení se mu vsouvá faktor věčnosti! A tedy odpovědnost českou korunou korunovaného člověka Bohu (a Kristu)! Takový přímý apel na aspekt věčnosti není u žádné královské koruny v Evropě! (Co když právě od toho vznikl v Masarykovi onen často zmiňovaný úhel pohledu: „z hlediska věčnosti“.) Spojení svatováclavské koruny s ve- strana 40 ORL 2016-3 Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené doucím duchem duchovních vůdců národa trvá! (Poznámka. K tomuto závěru jsem došel po vlastním mimotělním zážitku. K svému úžasu jsem viděl, že jak vedle koruny stojí duch velikosti čtyř postav nad sebou! Měl jsem v souvislosti s ním „záblesk“, že tento duch přišel do Prahy s Konstantinem a Metodějem z tehdy již upadající Byzance. Po Metodějově smrti převzal duchovní vedení knížete Václava. A myslím si, že po něm i Karla IV.! Čeká vždy na toho, kdo je dostatečně duchovně čistý, aby se na něj mohl napojit a pomáhat mu. A na dálku (v duchovní dimenzi není čas a prostor) i všech nárokům odpovídajícím v království. Tedy tento duch koruny a jeho doprovod je oním záhadným zdrojem duchovní síly jádra českého národa. Prostřednictvím citového napojení na svatováclavskou korunu dostává duchovní jádro národa schopnost odolávat jakémukoliv nátlaku. (Odtud ony stížnosti „přesvědčovačů“ na tvrdé české palice.) V každé době si jádro národa bez ohledu na střídající se vládce myslí své! Podrobnosti jsem popsal hned po zážitku v knize „Falsifikace a falsifikátoři českých dějin“. Možnost získat již z třetího dotisku v Agape Brno.) 3. Skrze popis působení koruny svatováclavské jsme se dostali k dalšímu tehdejšímu nečekanému jevu, kterým bylo oboustranné „padnutí si krále do oka“ s národem. Na jedné straně v cizině a „nóbl poměrech“ vychovaný kralevic Karel, na druhé straně z evropského hlediska zaostalý a zubožený český lid. (Ve srovnání s Paříží, Římem, Benátkami, atd.) Podle mého vnímání oboustranná obliba měla stejné pohnutky, jako tomu bylo po příchodu Konstantina s Metodějem mezi Slovany Velké Moravy. I věrozvěstové přišli z noblesní Byzance mezi zaostalé venkovany. I tehdy příčinou vzniklé oboustranné náklonnosti byla na jedné straně noblesnost, duchovní čistota a opravdovostí vedená snaha pomoci byzantských učenců, které na nich tehdejší slovanský (český) lid okamžitě vycítil. Ostatně tento český rys, okamžitě vycítit vnitřní formát velké osobnosti trvá dodnes. Češi nehledí na ověšení jakýchkoliv hodnostářů tituly nebo nákladnými kostýmy. „S úřadem nepřichází v českých zemích důstojnost“, jako v Německu nebo Rusku! To proto, že byli vnitřně Slovany Velké Moravy Konstantin s Metodějem přijati, začali se mezi populací cítit dobře. Na základě obdobných vnitřních podvědomých dějů, ač se to odehrálo čtyři století poté, byl také Karel IV. po návratu do rozvrácené a zpustošené země nejen vnějškově, ale i vnitřně přijat lidem. Přirozená autorita měla pak za následek „zázračnou“ stabilizaci země. Pravda, na jejím začátku musel, doprovázen malou armádou, nechat pověsit několik loupeživých rytířů. (Tak mě napadá, jestli by projevení stejné ráznosti vedení země, které ovšem by mělo přirozenou a o nadčasové hodnoty opřenou autoritu, nepomohla k stabilizaci země i dnes?) 4. Přes výše zmíněné se dostáváme k císařově záměru, udělat z Prahy „Nový Jeruzalém“. Přeneseme-li se v mysli do myšlení duchovní špičky tehdejší doby, kde byl Karel vychován, ocitneme se uprostřed diskusí v mystické rovině, tj. v debatách o svatém Grálu. A také v debatách souvisejících s tisíciletým výročím ediktu císaře Konstantina Velikého. Ten ustanovil křesťanství jako státní náboženství. Tedy má končit tisíciletá říše a je očekáván druhý příchod Krista. Nepochybnými podněty k této atmosféře mezi mystiky byly na jedné straně gnostické vhledy katarů a templářů, na druhé straně již začínající všeobecný úpadek křesťanské strana 41 ORL 2016-3 Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené víry. Částečně mystický a gnostický gotický katolicizmus začal upadat směrem ke scholastice (dogmatickému školometství), povrchnosti, pokrytectví. Tento vývoj následně dovršil prodej „odpustků“. přelud se v horách u Prahy vynořil Karlštejn. (Pro srovnání: kolik let by se v parlamentě žvanilo jen s ochránci místních čolků na vrchu, kde dnes hrad stojí, a kolik desetiletí by byl stavěn dnes?) Leč v době Karlova dospívání vládla v kruzích esotericky zasvěcených a tím opravdově věřících módní magickými silami prostoupená legenda o svatém Grálu. Vzhledem k opravdovosti Karlově a jeho vnímavosti na neviditelné, s přihlédnutím k souhrnu „náhod“, které z Karla udělaly oproti všem očekáváním císaře, a to bez jakékoliv války, začal se Karel IV. cítit mysticky pověřeným. Toto vnitřně pocítěné pověření jej pohnulo k záměru vybudovat sídlo dynastie Lucemburků v novém a čistějším duchovním středu Evropy. A své dědictví, české země, cítil jako čisté a k účelu polohou jako vhodné. Začal tedy konat. Karel při všem svém budování čehokoliv využíval nejen svou přirozenou autoritu, ale i kompetenci pramenící z vlastní esoterické citlivosti, znalosti mystických symbolů, znalost dobových mistrů ostatnímu davu nesdělovaného umění. Tím on a tito obdaření opatřovali budovaný střed Evropy a jeho stavby patřičnými tvarovými zářiči a tím magickým vlivem na podvědomí. Nové město pražské nařídil vybudovat v obrysech Jeruzaléma (v době Šalomounově) a zajistil mu založením univerzity přítomnost bašty vědění. A univerzitě stejnou patronku, jako měla Paříž, svatou Kateřinu. Rovněž vyhlédl místo pro postavení obdoby hradu Grálu, který by byl nedobytný kvůli uložení říšské i české koruny v něm. Jako K ilustraci skrytého působení do staveb uložených symbolů uvedu z mnoha jeden příklad. Všem jen povrchně známý Karlův most. Aniž si to lidé pouze těla uvědomují, je to přitom mimořádně magická stavba. Slouží k usnadnění vzniku rozšířeného vědomí! Z jakého důvodu? Je už do jeho zřizovacího rozhodnutí zasazena symbolika přechodu ze starého do nového světa (civilizace)! Viditelně ovšem jen ze Starého do Nového města (evropského Jeruzaléma). Proto také má Karlův most nejen astronomicky zaměřený směr (jiný než starý Juditin), ale i astrologicky stanovené datum začátku stav- by. Navíc je na novoměstské straně symbolicky uložený meč. (Pro nezasvěcené Bruncvíkův.) Po stranách tohoto přechodu za starého do nového světa vedou jdoucího sochy svatých! Ty nabádají iniciované adepty duchovního osvícení k meditaci nad každou, v míjeném svatém skrytou duchovní ctností. Kdo tedy ze starého světa po Karlově mostě v plnohodnotném duchovním rozpoložení přejde, je v jisté míře automaticky iniciován k duchovnímu probuzení. Přechod nad magickým „Bruncvíkovým mečem mu má navíc posílit schopnost ne stínat hlavy, ale špatné názory. To znamená dodat zasvěcovanému argumentační neporazitelnost svaté Kateřiny (Alexandrijské), která ji čerpala z intuice. Zdánlivě „nenápadný“ most je pro adepty otevření vyššího vědomí významnou iniciační stavbou! Aniž si toho musí být dotyčný vědom, jakmile přejde Karlův most, na podvědomí poutníka životem je působeno k jeho intuitivnímu probuzení do stavu nové vyšší přicházející civilizace. (Aktivoval při jejich pobytu v Praze např. Teslu a Einsteina.) strana 42 ORL 2016-3 Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené 5. A nyní ke Karlově sběratelské horlivosti ostatků svatých. Vycházela z jeho citlivosti na duchovní vyzařování, které citlivci vnímají vycházet jak z ostatků určitých těl, tak ze zdařilých obrazů duchem prostoupených osobností. Řídí-li lidské tělo na vyšší duchovní vibrace nastavený duch (zrozený z Ducha), i jeho mrtvé tělo nebo zdařilý obraz (ikona) jakoby přebírá odraz těchto vibrací. (Nerozkládání těl svatých.) Tento jeho vjem byl pohnutkou k ojedinělému konání, kdy Karel sbíral ostatky, kde se dalo, a obklopoval se jimi. Do kaple svatého Kříže na Karlštejně shromáždil ostatky 120 svatých a nechal je ikono-tvůrcem zobrazit. Následně tyto ostatky nechal zabudovat do rámů vzniklých obrazů a obklopil jimi stěny kaple! Tím vzniklo z kaple svatého Kříže jedno z nejsilnějších iniciujících míst v českém království a Evropě vůbec. V duchovně otevřeném návštěvníkovi kaple vzniká pak působením tohoto „záření“ dojem, že stojí uprostřed shromáždění těchto svatých! Se všemi následnými dopady na duši a ducha, kterými jsou rozšířené schopnosti vnímání stvoření a jeho řídící síly. 6. Uctívání svaté Kateřiny bylo u Karla odvozeno od dvou pohnutek. První bylo znalost toho, že jí byla zasvěcena univerzita v Paříži. Následně i v Praze. Druhou byl obdiv pro její legendou popsanou schopnost neporazitelně argumentovat skrze napojení na Ducha Pravdy. (Proto patronka univerzit.) Když byl kralevic Karel svým otcem vtažen do válek o dědictví v Itálii, v jedné z bitev právě v den svátku svaté Kateřiny se v mlze ztratil s malým hloučkem vyčerpaných jezdců. Když se trochu mlha rozestoupila, ztracenci s hrůzou zjistili, že se ocitli přímo proti velkému houfu protivníků. Takovému, že při střetnutí neměli šanci na přežití. Jak píše později Karel ve svém životopise „Vita Caroli“, myslel si tehdy, že nastal jeho konec. Začal se tedy modlit právě ke svaté Kateřině. A stala se podivná věc, vlastně zázrak. Nepřátelští jezdci se náhle otočili a odjeli. (Poznámka autora: „náhodou“ se velitel protivníků spletl v rozpoznávání korouhví!) Od toho dne do konce života se Karel IV. stal ctitelem svaté Kateřiny. Den jejího svátku každoročně slavil děkovnou bohoslužbou. Nechal si za tím účelem poděkování světici zřídit dokonce soukromou kapli sv. Kateřiny na Karlštejně. Vlastnost, pro kterou byla uctívána, argumentační neporazitelnost skrze pomoc Ducha, byla nepochybně inspirací pro konstrukci magické síly Bruncvíkova meče u Karlova mostu. Neporazitelnost meče měla být analogická i v rovině fyzické. Jenže toto pojetí bylo nesprávnou interpretací v zákonech stvoření. Za to byl Karel zřejmě následně potrestán. (Poznámka. Účastnil se inkognito, protože byl i zdatný rytíř, tehdy častých cvičných rytířských klání. S nadměrnou představou ochrany svaté Kateřiny nedomyslel, že její pomoc platí jen v rovině duchovní argumentace. Spolehl se zřejmě, v duchu svého způsobu myšlení, i na ochranu i ve fyzické rovině. Byl ale v turnaji sražen z koně a těžce zraněn na čelisti a druhém krčním obratli. Jiný člověk by takové zranění v té době nepřežil. Císaře v tichosti uklidili a léčili jej nejlepší doboví ranhojiči. Z politických důvodů byl skoro rok „nezvěstný“.) 7. Pro dobré portrétisty je typické, že zobrazují portrétovaného s pro něj typickým výrazem tváře. Tím se ostatně i dnes malovaný portrét má lišit od fotografie! Karel IV. se nenechal často malovat pro svá válečná zranění v obličeji! Na těch málo obrazech, kde je znázorněn, jsou sice tato zranění „přehlédnuta“, ale vždy je na nich zachycen zvláštní vědoucí strana 43 ORL 2016-3 Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené lova hovoru s andělem v Itálii, jak jej zmiňuje ve svém životopise. 8. Skryté a nevyslovené pohnutky musely stát i za Karlovým úsilím ok papežské povolení k vytvoření přesné kopie obrazu z Edessy, nyní Urfy. Vatikánský veraikon má být jediným obrazem Ježíše od malíře, který Ježíše osobně znal! Měl jej nechat zhotovit vládce Abgar I., kterého Ježíšův pohled z něj vyléčil z malomocenství. Proto jako první vládce městského státu v Mezopotámii přestoupil na křesťanství. úsměv. Milý a laskavý, otcovský. Musel být pro něj typický! A to přesto, že trpěl bolestmi od dny a zranění. Tento aspekt osobnosti císaře jasně poukazuje na výše zmiňované. Totiž na to, že Karel musel prožít stavy rozšířeného vědomí! Vlastně za oponu fyzického života. Podobného výrazu obličeje jsem si všiml jen u osob, které prožitky stavu rozšířeného vědomí prodělaly. Těch, kteří na jiné dimenze reality nevěří, ale o nich ví. Toto moji zkušenost ostatně dokládá popis Kar- Na veraikonu je zobrazen muž velmi přísného a pronikavého pohledu. Ač je to obraz velmi silně působící na toho, kdo do znázorněných očí pohlédne, osobně si nemyslím, že malíř zachytil Ježíše věrně. Zachytil jen dojem, který učinil Ježíš na malíře osobně. Tedy požadavek přísnosti v dodržování Řádu stvoření. Neviděl jsem však v obraze zachycenu druhou stránku Ježíšovu, onu laskavou lidskost a lásku vyzařující z Turínského plátna. Za nepochybné považuji, že Karla musela fascinovat možnost transcendentní komunikace s Kristem skrze obraz. Proto jej tak chtěl. Tato komunikace je možná dodnes, ale nemnozí by ji unesli. Proto pohlédnuvší na obraz jsou chráněni nemožností navázá- ní kontaktu. V budoucnosti, v době naplnění Karlovy vize, tomu možná bude jinak. Pohled do Ježíšových oči na Svatovítském veraikonu vidím jako mimořádně vnitřně „duchovně nastavující“, což vede k osvícení. Karel IV. to musel tušit. Výše uvedeným jsem se dotkl a pokusil vyložit obcházené otazníky života a osobnosti císaře Karla IV. Ač to mnozí nechápou, on je dodnes klíčovou osobou pro duchovní dění v Čechách. Jím instalované tvarové a obrazové zářiče jsou oním neviditelným zdrojem energie k náboženskému neklidu, přesněji řečeno k vůli ke stálému hledání lepšího světa. Právě ta je ostatně pro obyvatele Čech (méně Moravy) typická. Celé husitství a trvající „kacířství“, konec konců i komunistický pokus, nebylo ničím jiným, než nekvalifikovaným a předčasným projevem hledání „Grálu“. Češi, dědici a „synové“ mystika i pragmatika Karla IV., i dnes opět hledají novou lepší civilizaci. Žiji v naději, že se nám to v důsledku přicházejících světových civilizačních změn, vyhodnocení předchozích negativních pokusů a dalšího, zatím neprojeveného, ale shůry dodaného faktoru, nyní podaří. Mám za to, že aby se o poznání usilující Čech snáze duchovně „nakmital“, měl by určitě navštívit chrám svatého Víta, přejít Karlův most a učinit pouť do kaple svatého Kříže na Karlštejně. Jsem přesvědčen, že toto konání v něm otevře i jiné než konzumně americké přístupy k životu. strana 44 ORL 2016-3 Otázky kolem osobnosti Karla IV. uctivě obcházené http://hledani.gnosis.cz/otazky-kolem-osobnosti-karla-iv-uctiveobchazene/ Význam vstupu kosmického principu Krista na planetu Zemi v těle Ježíše Josef Staněk Vtělená část Stvořitele vesmíru do těla člověka má oproti lidským velikánům své i současné doby tu přednost, že obsahuje v sobě povědomí o smyslu samotného bytí stvoření i člověka. Protože byla jako součást Stvořitele před a bude i po konci hmotného světa. Proto moudrosti o „chodu stvoření“ neboli Řádu stvoření může odvodit nejen z běhu současnosti, ale i od faktoru věčnosti. Řečí evangelií „postavit dům poznatků o světě a člověku“ na skále, nikoliv na stále „tekoucích píscích dočasnosti“. Tuto dispozici neměl a nemá kromě vtěleného Syna Světla nikdo jiný. I ti proroci a antičtí a jiní myslitelé, kteří prozřetelně mnoho zákonů o běhu stvoření dobře popsali. Proto o těchto správně postřehnutých náboženských a společenských přístupech k životu a Bohu Ježíš říká, že je „nepřišel zrušit, ale naplnit“. (Postavit na skálu-věčnost.) Doby barbarské neboli éry kmenových civilizací (21. kosmickou úroveň lidstva) ukončuje kdekoliv ve vesmíru teprve vtělení syna Světla, Krista. V antických mystériích je viděn a nazýván „synem Slunce“. Teprve jeho zrození otevírá vždy možnost vzniku celé lidstvo pojících nadkmenových civilizací. A to nikoliv silou, ale skrze soustavu poznání o stvoření „vyšší kategorie“, než bylo kmenové poznání a jednotlivých proroků. Na planetě Zemi tuto etapu zahájil vznik a tisícileté trvání obou říší římských, východní a západní. Bez jednotícího náboženství by se rychle rozpadly, jako říše Alexandrova nebo Džingischánova. Teprve jednotící náboženství, křesťanství, umožnilo jejich přetrvání i po úpadku prvotní jednotící síly. Udrželo nadkmenovou spolupráci evropských kmenů křesťanskou jednotící ideou. Je jasné, že spolupráce místo válek dá vznik širší dělbě práce, vědy a umění, neboli vytvoří civilizaci. Zevně se nástup tohoto civilizačního stupně lidstva manifestoval roku 325 skrze edikt císaře Konstantina Velikého. Ten veden prozřetelností nahradil ostatním kmenům silou vnucovanou soustavu římských bohů, sic již obsahující antické ideje, nezadržitelně se šířícím křesťanstvím. Bylo prostě pro masu řadových lidí přesvědčivější a umožňovalo nastavit vyšší formu duchovního rozměru světa a člověka. Císař Konstantin jej prohlásil za oficiální a jednotící náboženství římské říše. Tím se právě křesťanská víra a s ní spojená kultura stala nesilovým pojítkem této mnohakmenové římské veleříše. Mohlo se tak stát ne kvůli argumentu síly, ale proto, že stabilizované křesťanské zásady obsahují univerzální zásady lidského pojetí světa. Přestože byly stabilizovány několik století po Kristu a odvozeny od zapsaných pamětníků i nepamětníků Ježíše. Tehdy také nazývaného Nazaretský, ale i Nazorejský (v lůně matky zaslíbený Bohu), nebo i Nazarský, tj. pravdivý. A přehledně bych z těchto zásad uvedl zejména tyto: 1. Genetický původ (židovství, kmenovost) není pro kvalitu duše v těle sídlící rozhodující. 2. Bohu se člověk má klanět životem v Duchu a Pravdě, dodržováním zákonů stvoření, nikoliv jen skrze ostentativní náboženské rituály. 3. Rozhodující pro úspěšnost života na zemi je pro jakéhokoliv člověka duchovní pokrok, zvaný jako „zrození strana 45 ORL 2016-3 4. 5. 6. 7. 8. 9. Význam vstupu kosmického principu Krista na planetu Zemi v těle Ježíše z Ducha“, nikoliv ve světě dosažená sláva a bohatství. („Co je platné člověku, kdyby celý svět získal, ale svou duši ztratil.“ Ježíš.) Ve svých dispozicích sice ne (různý počet hřiven), ale před Bohem jsou si všichni lidé rovni. Z toho plyne: čiň druhému to, co chceš, aby jiní činili tobě! Všichni současní lidé (v této úrovni civilizace) jsou velmi nedokonalí neboli hříšní, proto je nutné neustále činit pokání a očišťování. (Křest.) Bůh odpustí nedokonalost jen těm, kteří přestupky proti nim odpustí jiným lidem. (Jakou měrou měříte jiným, takovou bude měřit Bůh vám. Faktické vyjevení teorie relativity v duchovní dimenzi reality.) Lidé mají neustále usilovat o to, co přibližuje dokonalost duchovní dimenze na zemi. (Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.) Jakýkoliv pokrok v duchu mohou činit jen ti, kteří vědí o své neznalosti, neboli jsou ve stavu absolutní pokory před Bohem. (Blahoslavení chudí v duchu…) Všechno utrpení je vždy dočasné a je-li nezasloužené, Bůh jej kompenzuje. („Blahoslavení plačící, neboť potěšeni budou.“ Někdy až po smrti těla.) 10.Pouze umírnění v myšlení a konání jsou schopni nalezení vyvážených kompromisů života a v důsledku toho vejdou do budoucnosti země! (Dostanou dědictvím zemi.) 11.Jen tím, že člověk skutečně touží po Spravedlnosti, ji může nalézt a tím se jí dočkat. 12.Podle zákona měření stejnou mírou jen milosrdní lidé se milosrdenství od Boha a tím jiných lidí dočkají. 13.Jen lidé čistého srdce neboli nezatížení v duchu čímkoliv pozemským uvidí Boha. (Za života v těle jeho působení kolem, po smrti přímo jeho záři.) 14.Ti, kteří působí pokoj v duši člověka, budou vnímáni jako boží děti, neboť Bůh je původcem pokoje. 15.Jen ti, kteří se naučili neoplácet zlo zlem (trpí pro spravedlnost), mohou vejít po smrti do dokonalosti, neboť tam pozemský zákon „oko za oko“ neplatí. Jen vibrace bezpodmínečné lásky napodobující vyzařování Světla. A mnoho dalších menších zásad, které si každý může přečíst v Evangeliích. Jenže život jak každého člověka, tak život jakékoliv komunity (civilizace) je tak složitý, a okolnosti jakéhokoliv konání tak různé, že je není možné přesně popsat v zákonech a duchovních radách. Všichni ví, že když dva dělají totéž, není to totéž! A proto cestu ke správnosti konání není možné zcela najít v Písmech a zákonech. Proto Ježíš sám nic nenapsal! Ani jiní osvícení, třeba Sokrates. Znali moudrou zásadu starověkých zasvěcenců mystérií, že čím více je kde zákonů, tím méně tam vládne Spravedlnost!!! (Všimněte si počtu zákonů v současnosti u nás a v EU a jak toto množství zákonů nemá nic společného se skutečnou měrou spravedlnosti!) Vědom si nemožnosti dokonalého uchopení Řádu stvoření v duchovní rovině slovem, i svého mimohmotného zakotvení, Ježíš ze své Prozřetelnosti všem svým následovníkům slíbil: „Já jsem s vámi až do konce světa!“ Samozřejmě nikoliv fyzicky, ale skrze duchovní vyzařování své podstaty, skrze vyzařování principu Krista v Ježíši! Jak se může každý přesvědčit, na lidi na zemi stále toto vyzařování proudí. Ovšem jen pro ty, kteří jej touží přijmout. Každému žijícímu (i duším v záhrobí) je jeho prostřednictvím poskytováno duchovní nasměrování. Právě tato trvalost prokázala, že byl a je darem Živého Boha lidem kontakt s božským hledajících. Aby se toto duchovní působení mohlo projevit, musí hledající skutečně, nikoliv podle dobrozdání jiných, rozpoznat v božskou jiskru v Ježíši. (Zrodit se z Ducha.) Tímto „naladěním“ nastaví svého ducha na kvalitní měřítko Kristova vyzařování. Aby tuto možnost budoucího duchovního nastavení Ježíš usnadnil, zavedl ještě za svého pozemského života rituál tzv. přijímání Jeho těla strana 46 ORL 2016-3 Význam vstupu kosmického principu Krista na planetu Zemi v těle Ježíše a krve. Ten je ustaven proto, že usnadňuje nastavení rozšířeného stavu vědomí. Viděno duchovním okem probíhají děje tohoto rituálu stále jako při Ježíšově loučení s učedníky. Při poslední večeři, kdy duch Ježíše ještě pobýval v hmotném těle, lámal chléb a dával jej všem přítomným se slovy: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává! To konejte na moji památku!“ Znamená to, že úkonem přijímání hmotné potravy si připomenete moji tělesnou přítomnost na zemi! Kdo chléb „jako podaný Ježíšem“ v kterékoliv době přijímá, aniž to musí registrovat, ocitá se duchem v jeho přítomnosti! (V duchovní dimenzi není čas!) Právě tím chtěním přijmout chléb z Ježíšovy ruky se duše po Bohu toužící otevírá vyzařování dokonalosti Bohem chtěného člověka! Podvědomí a svědomí takto vnitřně nastaveného začne být vedeno vzorem dokonalého člověka, toho podle představy Tvůrce. Tak je dotyčný veden přesně a kdekoliv při vší složitosti života. Jeho svědomí a etika je „postavena na skále“, nemá relativitu. Neboť jak již bylo výše řečeno, konkrétní okolnosti životních dějů není možné zachytit psaným. Vyzařování Ježíše vede touto „zlatou nitkou“ duše do „svého království“, do Bohem stvořené dimenze dokonalosti (nebe). Jinak řečeno, cit srdcí s Ježíšem stolujících se stávají „jasnocitnými“, neboli svědomími řízenými znalostí Řádu stvoření. Obstojí pak i ve složitých situacích, ba i v nástrahách satana. Jakékoliv psané zákony jsou jasnocitu podřízené! Psané zákony a jakékoliv náboženské kánony nejsou sto zachytit přesně všechny okolnosti reality. Není možné si např. nevšimnout, jak právě podvodníci všech kategorií se odvolávají na psané zákony. V době Ježíšově, i dnes. Na světské i náboženské. Nikdy se neodvolávají na Spravedlnost. Tedy z toho vyplývá, že v konkrétních jednotlivostech je vycítění toho, co by v daném případě dělal Ježíš, nadřazeno všem citátům a knihám! Po večeři ustanovil Ježíš druhý rituál, usnadňující zejména karmou nezatížený odchod duše z těla! Vzal kalich vína. (Víno je symbolem trvanlivé nekazící se vody, „věčnosti“ ve vodě.) Napil se a vybídl k napití i učedníky. S tím, že je to jeho přibližující se prolitá krev. Tímto úkonem vyjádřil veřejně ochotu přijmout v životě jakékoliv utrpení! S tím, že je to rozhodnutí Boha Otce! Upozornil tím učedníky na okolnost, že láska k Bohu Otci je všemu nadřazená!!! Že je nutné naučit se poděkovat Bohu i za nevyhnutelná utrpení života v těle. Ten kdo pochopí a přijme tento Ježíšem ozřejměný princip, dostává v něm opět za života nedocenitelný božský dar. Spočívá v tom, že duše odchází ze života bez vzniku výčitky vůči Bohu!!! Ta je vždy těžkým karmickým zatížením! Náslestrana 47 ORL 2016-3 Význam vstupu kosmického principu Krista na planetu Zemi v těle Ježíše dovníkům Ježíše je akceptováním jakéhokoliv nevyhnutelného utrpení, neboli z vůle boží, dáván návod pro bezkarmický přechod z těla do dějů záhrobí! Po celá dvě tisíciletí tak pomyšlení na Ježíšovo nezasloužené utrpení pomáhalo umírajícím jej vnitřně nést. Křesťanské církve spolu s křtem (očištěním duše) zavedly tyto rituály jako slavnostní, „občasné“ a kostelové. To byla podle mého vnímání zásadní chyba. To ona vedla k oslabení kladného duchovního působení Kristova vyzařování! Křest, přijímání chleba a vína (nápoje) má být každodenní a může být kdekoliv. Kněz a jiní lidé u toho být nemusí. Stačí, když před jídlem člověk Krista požádá a představí si, že mu aktuální chléb podává Ježíš. Tou prosbou se duše prosícího automaticky otevírá stálému vyzařování Krista. Osobně za svou proměnu a všechno další duchovní vědění vděčím právě roky takto prováděnému rituálu! Duše se přijímáním zjemňuje a stává čím dál jasnozřivější. Kristu otevřený pozvolna začíná „vidět“ procesy a děje kolem sebe, o kterých dříve neměl vůbec tušení. Jsem přesvědčen, že právě takto realizované rituály byly impulsem k mým několika „mimotělním“ prožitkům. Po prožití jediného takového „vhlédnutí za oponu“ je „vše jinak“, jak říkají mnozí probuzení z klinické smrti. Právě tak je to s absencemi rituálu křtu u těch, kteří se snaží věřit! Pokaždé, když se koupu nebo sprchuji, na závěr požádám Jana Křtitele, aby, pokud je to možné, voda omyla i nečistoty z mé aury. Tedy následky špatných myšlenek, vlastně zárodky budoucích nemocí. A stane se! Několikrát jsem se změřil na Oberonu před koupelí (křtem) a po něm. A byl jsem sám překvapen, jaký se to během půl hodiny odehrál rozdílný záznam! Na počátku Oberonem červeně označené orgány, tedy vnímané auricky jako nezdravé, po křtu zčernají. Tzn. začnou vyzařovat jako zdravé. Bohužel jen na pár hodin. Pak opět v důsledku „zažitého“ nedokonalého způsobu myšlení „zčervenají“. Tedy lidé Krista následující mají omývání vodou očišťovat nejen těla, ale i duše. Očišťování bude určitě jedním z činitelů, které umožní správně konajícím projít touto civilizační krizí. Budoucí úroveň nové vyšší civilizace bude určitě postavena na hlubším pochopení zákonů stvoření a role Krista. Bude se plně žít princip Ježíšem názorně předvedené „bohoslužby nového zákona“! Ta spočívá v tom, že silnější a vyspělejší budou pracovat a obětovat se ve prospěch duchovního rozvoje všech, zejména slabších a zaostalejších! Tato pravá bohoslužba vytvoří jinou láskyplnou atmosféru ve společnosti, než je současná poplatná klanění penězům a síle. Bůh přece od člověka nic nepotřebuje! Naopak člověk potřebuje od Boha požehnání. Jen to mu může přivodit stav „cítění se v ráji“. Člověk potřebuje od Boha vedení, a od bližních cítit lásku, aby správně procházel stvořením. A vystoupal až do kvalit civilizací, o jejichž úrovni nemá dnes ani představu. http://hledani.gnosis.cz/vyznam-vstupu-kosmickeho-principu-kristana-planetu-zemi-v-tele-jezise/ Způsob příchodu vyšší civilizace na zemi Josef Staněk Kvalita civilizace je určována tím, jakým způsobem se v jejích správních celcích konstituuje její mocenská „pyramida“. Neboli jak poznání o reálné situaci světa a člověka zajistí při správě společnosti, aby největší mocí byli v komunitách vybaveni ti nejetičtější jednotlivci. Tedy ti národní vůdci, kteří jsou vůči Stvořiteli, národu i občanovi nejodpovědnější. Ne jako v současnosti, kdy mocí jsou vybaveni jedinci a organizace s absencí zábran a skrupulí ve svém společenském chování. Všichni příčetní si museli všimnout, pokud chtějí, že Západu i nám vládnoucí kruhy svou bezzábranovost předvedli: svými postupy při nabývání neúměrného množství peněz! Jejich majetek pseudoelity neodpovídá jí vytvořeným hodnotám. Tato neúměra je stále nápadnější při pohledu na rozevírání příjmových a majetkových „nůžek“. V našem i celosvětovém měřítku. Už dávno mělo být všem jasné, že právě tato disproporce diskvalifikuje pseudoelitou dosazené politiky z ucházení o funkce a vliv ve správě států. strana 48 ORL 2016-3 Způsob příchodu vyšší civilizace na zemi lidské civilizace vlastně smysl!!! Jak má být směrováno konání jednotlivců i správy států a národů, aby se jim umožnilo naplnil smysl jejich bytí z aspektu věčnosti? Jako lidé jsme již dávno měli přijít na to, že Řád stvoření sám, řízený „vyzařováním“ absolutně prozřetelné Podstaty světa, při svobodě vůle člověka, dopředu předpokládá alternativy rozhodnutí lidí i národů. Ale nejen to! Síla řídící stvoření má předem připravenou reakci na jakýkoliv čin a myšlenku člověka! Karma jednotlivce i národů není nic jiného, než reakce sil stvoření na konkrétní konání a myšlení. Pro výkon moci ve státních útvarech mohou mít etickou „aprobaci“ jen takoví jednotlivci, kteří jsou schopni vyhodnocovat aktuálně se odehrávající společenské a přírodní procesy nesobecky. Tedy z hlediska prospěchu všech a navíc z nadčasové roviny. T.G. Ma- saryk tomuto aspektu hodnocení dějů říkal pohled „z hlediska věčnosti“. Nalezení takového přístupu ke správě věcí veřejných ovšem předpokládá prohlédnutí nejvyšších principů bytí. Jsou jimi mj. jaký má svět, život každého jednotlivce v něm, celá Je to právě reakce sil Stvořitele hmotnosti, která „tká“ osudy a dějiny kohokoliv. Reagujíli svobodou vybavené subjekty špatně, síly Stvořitele hmotnosti i jemnohmotné dimenze dají konajícím přiměřeně nepříjemnou odpověď! Člověku se zdá paradoxním, ale Bůh z lásky k lidem jim utvoří „zápornou“ karmu. Křesťanskou terminologií „trest“, lidsky „výchovný výprask“. Hodnoceno ovšem z hlediska věčnosti. A pro civilizace může být a již byl i absolutní. Tedy zánik, vymazání z existence. (Viz nyní nově objevované zaniklé civilizace v písku a pod mořem.) Vezměme tedy již konečně na vědomí, že mnoho špatným směrem se odvíjejících civilizací na této planetě nezadržitelně zaniklo, ač jejich vládci si také mysleli, jak „tomu“ rozumí! Magicky, astrologicky, vědecky. Jenže síly stvoření jejich „rozumy“ nebraly na vědomí. A že se to může stát i naší „jen vědou“ řízené civilizaci. strana 49 ORL 2016-3 Způsob příchodu vyšší civilizace na zemi Jak pozoruji, již i „exaktně vědečtí“ materialisté začínají prohlédat, že se naše současná technická civilizace dostala do stadia, ze kterého vedou dvě cesty: vzestup a pád. Přestože je placeno a státem vydržováno tolik „společensko-vědních“ škol, nepozoruji, že by některá z nich smysluplně navrhla, jak se má dál postupovat v tržní a liberální společnosti Západu. Přitom je zřejmé, že nárok na kvalitu vládců západní civilizace prudce vzrostl! Bohužel zatím nevidím vzestup kvality tj. etiky vládnoucí elity v USA, EU. O naší pseudoelitě ani nemluvě. Takový stav řídících elit je důsledek masového pronikání duchovně a myšlením padlých lidí do správních a kulturních kruhů obcí, národů a organizací. Vláda vůči Stvořiteli neodpovědných pseudoelit pomalu posunuje současnou civilizaci k spuštění mechanizmu sebezničení. Řečeno biblickou terminologií, nad konzumním a materialistickým Západem je možné již vidět „biblickou ruku“, která nad zatím ještě „mlaskajícími“ píše: „Mene, tekel, ufarsin“! (Zhodnotil jsem vaše činy, shledal lehkými a dny tohoto způsobu existence člověka jsou sečteny!) Na druhé straně považuji za jisté, že Prozřetelnost vznik takových situací nejen anticipuje, ale dává příležitost, aby národy krizi pozitivně vyřešily. Pomoc ovšem činí nepřímo. Umožní inkarnovat do populace ke krizi směřujících národů duchy z vyspělejších úrovní. Takoví jsou ovšem z principu ne- rovnosti rozvinutí zaostalejšími vždy nechápáni a napadáni. Musí s tím počítat! „Bohoslužbou“ těchto vyslaných je aktivizace duchovního rozměru duchaprázdných. Bibličtinou „zrozování z Ducha“. Jen člověk s probuzeným (osvíceným) duchem může najít z krizí nadčasová východiska. Inkarnovaní vyšší duchové mají tedy v „popisu práce“ naučit masu živočišností žijících lidí vidět a respektovat i duchovní zákony stvoření. Pokusím se nyní popsat, jaká východiska z civilizační krize vidím já. 1. Nejprve je lidem současnosti nutné vysvětlit, že skutečně existuje absolutně dokonalá Spravedlnost! Pro každého jedince i národ! Ta je projevem výkonu hodnocení dotyčného Stvořitelem. Ten v každém okamžiku „vyzařuje“ do svého díla Řád. Skrze něj jsou řízeny všechny roviny reality, hmotná (fyzikální zákony), jemnohmotná (záhrobní zákony), duchovní (zákony věčnosti). Jakmile rozhodující masa lidí existenci tohoto mechanizmu chodu Spravedlnosti vycítí, začnou se lidé, včetně vládnoucích kruhů, chovat jinak. (Podstatou darebáctví je nevědomost, říkal již Platón.) Neboli o žitý ateizmus opřené „tržní a odhlasovávané“ právo se vyjeví jako stojící ve „vzduchoprázdnu“. Chybí mu pevný bod, který by společenské právo zakotvil v nadčasovosti. Jen skrze takový „pevný bod“ se může pozemské právo více či méně navázat na Řád Tvůrce tohoto světa! Existence nejen fyzikální, ale i duchovní zákonitosti by měla být pro nezhypnotizovaného člověka samozřejmostí. Vždyť nikdo ve svém životě přece kolem sebe nemohl vidět, že by se cokoliv dělo neřízeno v dotyčné rovině platným zákonem! Nemohl nikdo vidět, že by se cokoliv složitého (třeba život) náhodně, samo od sebe, sestavilo! (Jednotlivé atomy v živou hmotu, ba dokonce v člověka.) Ale když nezaujatý pohlédne do školních osnov, je tam „samovývoj“ atomů v život představován jako vědecký přístup ke světu! Uspořádanost světa je dětem „vysvětlována“ jako série šťastných „náhod“. Jak potom děti mají věřit v zákonitost a spravedlnost? Od vidění světa jako chaosu bez spravedlnosti začíná současná duchovní zkáza. Manifestuje se např. líbivými hesly lidských práv. Aniž jsou před lidskými právy zmíněna práva Tvůrce tohoto světa! Tedy povinnosti z vděčnosti za člověku ve hmotnosti povolený život. Na druhé straně podle tohoto přístupu k organizaci lidské komunity je možné rozeznat lidi řízené satanem.(Svůdcem z cesty.) Kdo mluví o lidských právech, aniž by před tím zmínil ta božská, je s jistotou satanista. strana 50 ORL 2016-3 Způsob příchodu vyšší civilizace na zemi S jistotou vede příslušnou civilizaci do kolapsu! 2. Západním konzumentům smyslových prožitků je nutné vysvětlit, že od skutečného poznání chodu a podstaty světa jsme jako lidstvo velmi daleko. Proto skrze svobodu slova je nutné nechat se projevit různé názory. Z uvedeného poznání vyplývá právo na svobodu názoru a vyznání. A to jak agnostiků (pochybujících), tak věřících různých náboženských výkladů světa. Neboli je jisté, že světonázorová tolerance je podmínkou dalšího rozvoje a tím záchrany civilizace! Jakmile se totiž princip soužití různých názorů ve společnosti uvede v život, vytvoří se tím předpoklad pro zhodnocení míry správnosti soutěžících duchovních směrů. Podle životních, gnoseologických, rodinu a společnost stabilizujících dopadů toho kterého názoru a víry se u jednotlivců, rodin a národů zviditelní jejich skutečná úspěšnost v přiblížení se absolutní pravdě. „Po ovoci poznáte pravé a nepravé proroky, a tím i věrouky!“ říkal již Ježíš. V současnosti může každý vidět, do jakého stavu přivedla své národy a státy americká, islámská, buddhistická, naturistická víra. Komu se líbí stav věcí v zemích, ve kterých tyto víry převládají, může tam jít žít! A jak se vůbec může v Evropě vyskytnout příčetný „člověk“, kteří do sice upadající, ale přece jen zbytkově křesťanskožidovské civilizace „jako pokrok“ chce zavést islám? Proč se tito „sluníčkáři“ do míst plného rozvinutí islámu nestěhují? Neodpovídá jejich jednání biblickému postojí eticky bezzábranového vládce, který „na lid těžká břemena ukládá a on sám se jich ani prstem nedotýká?“ 3. Prostřednictvím na vyšší principy bytí orientovaných médií a škol (od peněz a sexu) je nutné občanům vysvětlit, že nová civilizace se sice sama konstituuje, ale jen jako následek vyšších, Stvořitelem v duchovní dimenzi nastíněných mezilidských vztahů! Nejsou to parlamenty vymýšlené sbírky zákonů a je vynucující sbory policistů, kteří v rozhodující míře vytvářejí kvalitu mezilidských vztahů. Doma, na ulici, v podnicích, v národech. Vždyť zákony neznají ani zákonodárci sami, ne tak nevzdělaní lidé. Občané se řídí přece citem, neboli soustavou hodnot a idejí „jaksi“ zakotvených v jejich podvědomí. Mezi ně patří ovšem i ty „odkoukané“ z dění v rodině a ve škole. Právem K. Havlíček říkal, že nejlevnější policií ve státě je náboženství! Proto za císaře Františka Josefa bylo v království českém desetkrát méně policistů a desetkrát více bezpečnosti! Havlíček ovšem měl nepochybně na mysli kvalitně konstituované náboženství. Takové, které do podvědomí komunity vnáší především soustavu hodnot a idejí. Z výše zmíněného lze tedy dovodit, že k novým lepším mezilidským vztahům lze dospět jen cestou přechodu k „náboženství vědění, s menší měrou slepé víry“. K takovému, které je daleko více založeno na poznání a konání podle duchovních zákonů, nikoliv na rituálech. Protože jen doložení důsledků objektivně platných duchovních zákonů Řádu stvoření poučí dorůstající jednotlivce a změní je tím v plnohodnotné duchovní bytosti. Tedy v osobnosti, které mají etiku a „charisma“. Vlastně živého ducha. Lze namítnout, že o to se i v současnosti všichni snaží. Nemohu mnohým upřít, že snahu mají. Ale zřejmě špatně, protože výsledek nevidět! Měla by být tedy hledána příčina tohoto selhávání. Podle mne začátek všeho debaklu leží v tom, že pseudoelity opřené o materializmus, a také pouze středověkem pochopené strana 51 ORL 2016-3 Způsob příchodu vyšší civilizace na zemi křesťanství nepoznaly, že výchova a konstituování duše dítěte začíná již kvalitou vztahu otce a matky před početím!!! Jakmile je v této době duše budoucí matky poškozována, tato vnitřní poškození se „rezonancí“ následně přenesou na duši i později počatého dítěte!!! To se na ní projeví tak, že se v podvědomí počatého dítěte usadí duchovní necitlivost nebo dokonce zvrhlost. (Církev tomuto jevu říká dědičný hřích.) Do všeobecného společenského povědomí je tedy nutné zasadit axiom: S „výchovou“ na svět přicházejících dětí je nutné začít skrze pozvednutí obecné kvality vztahů muže a ženy. osvícení. O tom, že podvědomí dětí ví, co se dělo kolem těhotné matky, je možné se přesvědčit. Vždyť v hypnotickém spánku každý řekne, co se kolem něj dělo, když on sám byl ještě plodem v děloze! A že jakékoliv špatné dění kolem těhotné poškozuje na svět přicházející dítě věděla každá „stará zaostalá bába“. Tento obecný poznatek respektovali všichni křesťané kolem žen v požehnaném stavu. Ovšem jen do současné doby „vypuknutého“ vědeckého ateizmu! V této éře „bádalíci“ společenských „věd“ pro takové „pověry“ nenašli důkazy! Nechtějí je najít, protože by jim tyto důkazy zničily jejich domněle vědecký ateizmus. Realita Řádu stvoření je ale neúprosná: To je ovšem možné jen s pomocí vědoucí víry. Ne „sexuální výchovu“ je třeba učit na školách, ale učit chlapce a dívky duševní a duchovní způsobilosti vytvořit kvalitní pohlavní vztah! Tím následně kvalitní rodinný celek. Takový mohou ovšem muž se ženou vytvořit scelením ve všech třech úrovních člověka. Tedy v úrovni mužského a ženského těla, duše, ducha! Až to uvidíme se dít, nová civilizace se začíná realizovat. • a) Všechna zranění duše matky se do určité míry obtiskují do duše (podvědomí) dítěte! Modlitbou, aby se to v těhotenství nedělo, je možné obtisk negací zmírnit či úplně zrušit. Toto modlení je vlastně formou prosby o požehnání a ochranu dítěte. (Můj otec mi říkal, jak se v roce 39 a celou válku modlil, aby se dění kolem mě a sestry na našich duších nepodepsalo, ale podařilo se mu to prý jen částečně!) Tato situace kolem okolností těhotenství není jen záležitostí nějakých • b) Všechno negativní dění a silné záporné emocionální dění kolem dítěte od početí do dospělosti ovlivňují utváření duše neboli podvědomí budoucí bytosti. Z toho plyne, jak moc se všichni, nejen rodiče, musí snažit o kvalitu dění i kolem ještě nerozumějících dětí! „Kdosi“, když mluvil z Ducha, přibližně řekl: „Běda těm, skrze něž k těm nejmenším přichází poškození duše! Těm by bylo lépe, kdyby se nenarodili!“ Ale platí to i naopak. I dobré se obtiskuje do duše nedospělých a může hojit neviditelná zranění duše, zejména je-li o pomoc požádán Bůh. • c) Všechna společenská příkoří, i která se přímo rodiny netýkají, vytváří mrak negativní energie ve společnosti (současnost) a ten poškozuje duše dětí. I tehdy, kdy tyto tomu ještě nerozumí. Tyto energie poškozují a zatvrzují podvědomí dítěte. Toto skrytým děním se oslabí až ztratí schopnost vyciťování Řádu stvoření neboli otupuje se až zaniká svědomí!!! Cesta strana 52 ORL 2016-3 Způsob příchodu vyšší civilizace na zemi ke vzniku nebržděné energie agrese, k neschopnosti koordinace s ostatními lidmi, k harmonickému uspořádání společnosti se těmto povahám uzavírá. a vytváří se povahy pro budoucí zločiny a války! (Podrobněji popsáno v knihách “Láska muže a ženy z pohledu astrálních a duchovních sil“ a „Myšlenky z popela Phoenixe“. Agape Brno) Výše nastíněným jsem se pokusil obrátit pozornost ke správnějšímu směru vývoje momentálně krizové civilizace Západu. Přes svoje nedostatky je moderní civilizace ještě schopna změnit směrování k postupné přeměně ve vyšší typ kosmických civilizací. Je jisté, že lidstvo by to samo nezvládlo. Nikoliv proto, že by jeho rozhodující masa nechtěla, ale proto, že národy a vlády jsou ovládány „klanem uctívačů peněz“. Média a školy „klanem uctívačů náhod“ neboli masou rozsévačů ateistické hypnózy. Tito vládcové sami neodejdou, musí být odejiti. Vidím nyní na zemi dva typy živelních pohybů k jejich odstranění. Jedním je probouzení přírodních sil, neboli sil Stvořitele. Druhým je intoxikace životního prostředí a potravin rezidui jedů všeho typu. To má za následek rozpad plodnosti a vitality (civilizační nemoci) populace. Rozpad psychické integrity lidí, tj. masový nárůst počtu nešťastných lidí, psychóz, zločinného myšlení stimuluje navíc absence věrohodného náboženství. lidských vztazích začne být vidět. Neboť království boží na zemi je v nás, lépe řečeno v dispozicích Bohem nám daných. Objevujme je tedy! Krize ale naopak vede k aktivizaci jak duchovního vedení lidstva, tak inkarnovaných vyšších duchů. Ti stimulují zvyšování intuitivnosti lidi s živým duchem. Neboli objevují se lidé s tvůrčími schopnostmi vyšších duchovních civilizací. Jako nový jev se objevují léčitelé, zatím vší kvality. Jejich nezadržitelné rozšiřování je projevem vymezování se hranic možností mechanistické medicíny. Moudří již dávno zjistili, že kdo si chce v současné době udržet duševní a tělesné zdraví, musí se usilovat sám. Prevencí všech chorob je nepochybně správné duchovní zakotvení (víra), spořádaná a ke zdokonalování směřující rodina a správná výživa a pohyb. http://hledani.gnosis.cz/zpusob-prichodu-vyssi-civilizace-na-zemi/ Vědecké mentality, spoléhající na zázračné pilulky od „bílého šamana“, budou stále rychleji spět ke koncům života svých těl. Ale také pevně věřím, že duchovní vedení jednotlivců a národů pomůže skrze intuici lidem s živým duchem a tím i národům najít z duchovní a zdravotní krize účinná východiska. Skrze rozvinutější účinky prány (zdroje energie života) a psychosomatické léčebné možnosti. Jinak řečeno využitím milosti boží včetně „zázraků“. Protože „zázraky“ uzdravení jsou jen využitím závanů boží životadárné síly. V rámci zákonů Řádu stvoření. Až ten Řád důkladněji poznáme, zázraky se změní v normu. Tok přirozených uzdravení a království boží v mezi- Západ pomohl Ukrajincům a Ukrajině do hrobu Václav Umlauf Podívejme se na poslední kolo komedie ohledně Porošenkovy pučistické vlády, tentokrát nikoliv očima fašismu a nepotrestaných válečných zločinů. O obětech fašistického režimu jsme psali dost a dost. Byli jsme prvním českým médiem, které dva dny po upálení lidí v Oděse zaživa (2.5. 2014) předpovídalo vznik války na Ukrajině (Po masakru v Oděse již není cesty zpět ). Za měsíc budeme slavit druhé výročí a ze zločinců pochopitelně nebyl nikdo potrestán. Vyšetřování pod dozorem EU a za blahovolného nezájmu Amnesty International skončilo, zapomeňte. Podle našich médií se vlastně ani nic nestalo, takže proč se vzrušovat. Řízený ekonomický rozvrat země Na Ukrajině chce nyní vládnout nějaká Natalie Jaresko . V současné době je tato občanka USA, narozená v USA, jen ministryně financí. Během Majdanu o ní nebylo ani slova. Byla americkou občankou, což ji v pučistickém režimu nacionálního fašismu vylustrana 53 ORL 2016-3 Západ pomohl Ukrajincům a Ukrajině do hrobu čovalo z podílu na vládě. Ejhle, tato dáma nyní usiluje o premiérské křeslo a o diktátorské pravomoci. Její hlavní argument je ten, že v rozpadlé Ukrajině je třeba tzv. "vlády expertů a technokratů". Tak se na výkon těchto západních expertů podívejme blíže, abychom už nyní věděli, proč k nám přijdou uprchlíci z Ukrajiny. Jak známo, ideologie je o žvanění a ekonomika o číslech. Tak se podívejme na zlatá léta západního hospodaření na Ukrajině, kdy byla tato země rozkrádána nikoliv proruskými oligarchy, ale prozápadními, včetně amerických bank. Klíčový syntetický graf je tento. miéra Azarova, který sledoval kombinovanou cestu země směrem k EU a k Rusku. Pád do propasti ukazuje období po Majdanu, kdy převzala otěže neoliberální parta privatizátorů a vojenských poradců EU, USA a NATO. S tím souvisí druhý graf dluhové rapsódie v modré, která ukazuje současný bankrot státu. To se prosím děje pod vedením oné USdámy, která tento ekonomický Nulandistán vede pilně do hrobu, tentokrát ekonomického. Nakonec je z grafu důležitá oranžová čára, která ukazuje, že interní hospodářství země nebylo v tak špatném stavu jako její zahraničně-politické vztahy. Suma sumárum, graf ukazuje, že není třeba dotyčnou zemi bombardovat a podporovat v ní terorismus, jako v Sýrii a Libyi. Západní banksteři a poradci vyřídili Ukrajinu stejně spolehlivě, jako v EU bankovní Trojka zařízla Řecko. postaral, aby včas správně zaklapla. V Rusku se to nepodařilo, ale Rusové měli opravdu namále. Dnes zbyl jen vztek Západu nad promarněnou šancí vyrabovat surovinově nejbohatší zemi na světě a strach z toho, co přijde po pádu dolaru a po nástupu zemí BRICS. Externí veřejný dluh ovšem eskaloval po Majdanu, ale to je celkem zbytečné zdůrazňovat. Cílem Západu bylo vytvořit z Ukrajiny vojenskou a ekonomickou kolonii spravovanou západními bankami na zvedání telefonu z Washingtonu nebo z Bruselu. Předtím sem volali Rusové z Moskvy. Ale jak je vidět, za mnohem lepších ekonomických vztahů a podmínek. Poslední graf ukazuje současný finanční bankrot Ukrajiny. Jak se takové zaříznutí ovce provede, pochopitelně po jejím kompletním ostříhání? Na to se podívejte na další graf, který ukazuje rozložení a dynamiku ukrajinského státního dluhu v rozmezí let 2007-2015. Nejprve se podívejte na modré tečky, které ukazují růst HDP za vlády proruského pre- Graf ukazuje, že Ukrajině od roku 2010 opravdu hrozila dluhová past a Západ se pilně Podívejte se na růst dluhu po 2011, kterému by měl odpovídat stejný růst HDP. Ten šel ovšem přesně v obráceném poměru dolů, viz strana 54 ORL 2016-3 Západ pomohl Ukrajincům a Ukrajině do hrobu první graf. Klíčový graf představuje žlutá křivka, která ukazuje růst vnějších dluhů státu po 2014, tedy nikoliv občanů a podniků. Ostatní grafy ukazují, že jiné formy dluhů rostly mnohem pomaleji. Kyjevští janičáři a pučisté prostě a jednoduše celý stát zničili. Důsledek dalšího "failed state ", neboli rozpadlého státu hned za našimi bývalými federálnímu hranicemi, je celkem zřejmý a budeme se mu dále věnovat. Je třeba s předstihem vědět, odkud k nám přijde další vlna uprchlíků a proč. Jistěže za všechno může Putin. Tento geniální stratég si na Majdanu postřílel vlastní lidi vlastními lidmi, aby svrhl vlastního prezidenta a premiéra a nastolil Nulandistán spravovaný skrze NATO, USA a EU. A my teď máme ušlechtilé starosti, jak tuto zemi dát do pořádku. Ale pokud to náhodou bylo jinak, je dobré o tom vědět. http://news.e-republika.cz/article3565-Zapad-pomohl-Ukrajinc %C5%AFm-a-Ukrajin%C4%9B-do-hrobu Loupežník, vrah a pedofil Mohamed. Paraziti, peklo a šaría. Katolický kněz Evermod Jan Sládek říká, že pomoc uprchlíkům nesmí ohrozit ty, za které nese člověk přímou odpovědnost. Křesťané a muslimové dle něj nevěří ve stejného Boha. Z křesťanského úhlu pohledu je islám lží a islámské učení lže o Bohu i o člověku. I z ofici- álních muslimských pramenů Mohamed fakticky vychází jako licoměrník, loupežník, vrah a dokonce i pedofil. Pokud Tomáš Halík říká, že islám je jinou cestou k Bohu, tak ano – pro křesťanské mučedníky, kteří sešli ze světa rukama muslimů. Otče, je podle vás povinností katolíka přijímat uprchlíky, když tím ohrožuje bezpečnost (znásilňování, kriminalita, vraždy, krádeže) a spásu svých bližních (islamizace a případný zákaz šíření křesťanství v islamizované Evropě a nadvláda falešného náboženství – islámu)? Katolická morálka jasně definuje skutky tělesného milosrdenství: sytit hladové, napájet žíznivé, šatit nahé, ujímat se pocestných, navštěvovat nemocné, osvobozovat (nespravedlivě) vězněné a pochovávat mrtvé. Ale také zdůrazňuje, že dobročinností nesmím ohrozit ty, za které nesu přímou odpovědnost. Například vy nemůžete hostit pocestné a vlastní děti i s manželkou vystrčit na mráz se slovy: „Běžte mrznout, já jdu páchat milosrdenství.“ Katolická morálka nás tedy vybízí k milosrdenství, ale podmiňuje ho užíváním zdravého rozumu, tedy po nás žádá, abychom zachovali i v dobročinnosti zdravou míru… Nikdo nás přece nemůže nutit k chování ne nepodobnému šílenství. A to, co platí ve sféře hmotných zájmů a pravidel, platí samozřejmě i ve věcech duchovních. Jak se stavíte k postoji církevních představitelů k uprchlické krizi? Dominik Duka řekl, že je třeba „přijmout a ošetřit bezradné uprchlíky, ale připravit je k urychlenému návratu do jejich zemí, aby je budovali, obdělávali a mohli tam žít ve svých domovech a svým navyklým způsobem. Rovněž tak je třeba vyzvat mladé utečence, muže, aby bránili své domovy a země. Jedině tak se stanou platnými spolupracovníky na obnově a budoucnosti světa. Příkladem jim mohou být naši mladí muži, kteří opouštěli země okupované nacisty, aby se připojili k zahraničním armádám a osvobodili naši vlast“. Co o tom soudíte? Nemám k tomu co dodat. Souhlas. A papež František v americkém Kongresu před časem řekl: „Náš svět stojí tváří tvář krizi uprchlíků v měřítku, které tu nebylo od II. světové války. To před nás staví strana 55 ORL 2016-3 Loupežník, vrah a pedofil Mohamed. Paraziti, peklo a šaría. velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu se tisíce lidí vydává na sever hledat větší příležitosti v naději na lepší život pro sebe a pro své blízké. Což také my nehledáme pro své děti totéž? Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení skartovat všechno, co působí potíže. Zapamatujme si zlaté pravidlo: „Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim“ (Mt 7,12). Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakým chcete, aby se zacházelo s vámi. Snažme se zajistit druhým stejné možnosti, jaké hledáme pro sebe. Dovolme jiným, aby se rozvíjeli tak, jak sami chceme, aby se pomáhalo nám. Jedním slovem, jestliže chceme bezpečnost, dávejme bezpečnost; chceme-li život, dávejme život; chceme-li příležitosti, zajišťujme příležitosti. Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám. Zlaté pravidlo nám připomíná také naši odpovědnost za ochranu a obranu lidského života v každé etapě jeho rozvoje.“ Je naší povinností zajišťovat uprchlíkům či imigrantům příležitosti, když hledají „lepší život“ pro ně a jejich blízké? Tak samozřejmě, ovšem takovéto chování a takováto pravidla platí v situaci, která je standardní. To znamená, že na druhé straně je někdo, kdo vyznává stejné, nebo podobné hodnoty a je ani ne tak parazitem, ale spíše partnerem. Pomocí bez rozumu bychom totiž mohli vychovat kastu parazitů neschopných se o sebe postarat, i kdyby toho byli schopni. A to, uznáte sám, není zrovna pomoc s pozitivní perspektivou. A takováto pomoc hlavně z hlediska křesťanství není žádnou pomocí, ale spíše jakýmsi postrkováním ubožáků směrem k peklu. Maďarský biskup Laszló Kiss-Rigó o uprchlících ve své zemi řekl: „Jeho Svatost se plete. Přicházejí sem a křičí ‚Alláhu Akbar‘, chtějí nás obsadit,“ dodal. Já bych to nazval „historickou pamětí“. Maďaři a vlastně všechny státy Visegrádské čtyřky mají jakousi historickou zkušenost, naše republika z celé V4 tu nejmenší, s muslimy. A myslím netřeba zmiňovat jakou. Dobrá ona zkušenost rozhodně není… Tendence obsazovat území v islámu je, s tím nic nenaděláme a mnozí z imigrantů se ani svými tužbami netají… Věří podle vás křesťané a muslimové ve stejného Boha? Neptám se, zda mají, protože stejného Boha mají všichni lidé – i nevěřící... Děkuji za otázku i její formulaci, neboť mít a věřit je rozdíl. Mohu totiž mít po předcích vzácnou gotickou sošku, o které si budu mys- let a budu tomu i skálopevně věřit, „že je to hnusný bezcenný paňáca“, a naopak. Má víra ovšem na realitě nic nemění, i když za ni budu bojovat a umírat. Jinak sama otázka je na delší elaborát a protože nechci vaše čtenáře unudit nějakým traktátem, pokusím se o úspornost. Tedy: NE! Nevěří ve stejného Boha. Buď se ve výkladu pojmu Bůh mýlí křesťané, nebo muslimové. Obě náboženství mít pravdu nemohou. Kdyby měla, byl by Bůh entitou značně vrtošivou až schizofrenickou, která žádá po každém něco jiného. Muslimové svému Alláhu dávají 99 jmen a do této téměř stovky se jim nepodařilo vměstnat jméno, které je poselstvím Nového zákona, že Bůh je láska. Pravda, na 46. místě mají, že Alláh je milující, ale k něčemu tak „radikálnímu“, že by byl láskou samotnou, se ještě nedostali… Většina křesťanů věří v Boha trojjediného, Otce, Syna a Ducha svatého. Alláh muslimů je jeden v jedné osobě a Syn, Ježíš Kristus, je pro muslimy pouhým stvořeným člověkem, který vyniká tím, že byl přiveden na svět (stvořen) netradičně a byl prorokem schopným udělat semo tamo nějaký ten zázrak. Profesor Piťha řekl ve své promluvě: „Co je Evropa? Evropa není geografický pojem, ale pojem civilizační a kulturní. Je definována jako oblast, kde je uctíván křesťanský Bůh. Evropané si to uvědomili, strana 56 ORL 2016-3 Loupežník, vrah a pedofil Mohamed. Paraziti, peklo a šaría. když byli konfrontováni s jinou civilizací, která vyznává jiného boha. Je to zásadním způsobem jiná civilizace, protože mezi milosrdným, nesmírně lidským a odpouštějícím Bohem, ochráncem a zachráncem – a Alláhem, nelítostně tvrdým bohem muslimů, je veliký rozdíl. Křesťanství je náboženství, které už od Starého zákona, který Kristus naplnil, dovršil, ale nezrušil, považuje člověka za svobodného. Dává mu právo se rozhodovat a žádá jeho odpovědnost. Alláh, vyžadující naprostou poslušnost člověka, činí z něho otroka. Křesťanství hlásající pokoj, je zjevně náboženstvím života, islám vyhlašující džihád je naopak náboženstvím smrti. Řekl jsem, že Evropa je územím. Území se musí hájit. Od první chvíle byl vztah mezi křesťanstvím a islámem charakterizován válkou o hranice dvou náboženství. Od počátku jde o džihád, boj na život a na smrt. Zapomněli jsme na to a najednou si nevíme rady.“ Co si o tom myslíte? Myslím si, že s panem profesorem Piťhou nelze nesouhlasit. A nevidíte nebezpečí v islámu jako takovém? Neodděluje moc církevní od moci státní, za odpadlictví smrt, za homosexualitu je smrt, ženu může dle islámu muž bít, Korán musí být aplikován doslovně... Dalším pramenem víry a práva šaría je Sunna. Ta též schvaluje násilné jednání proroka Mohameda... Každá lež je nebezpečím a z křesťanského úhlu pohledu je islám lží – stejně jako každé jiné náboženství a stejně tak i ateismus. Jestliže učení islámu lže o Bohu, lže samozřejmě i o člověku, který je Božím stvořením. Pak je pochopitelné, že lidská práva tak, jak je definuje islám, se nám, odchovaným jakýmsi „zbytkovým“ křesťanstvím, jeví nepřijatelná. Náboženství, které příliš nepracuje a ani nepočítá se svobodnou vůlí člověka, pak klidně může klást důraz na pohlaví, orientaci i samotné náboženství a podle tohoto a dalších fines člověčenství pak omezuje, přiřazuje a odpírá práva. My jsme zvyklí na to, že základní práva a povinnosti mají všichni stejná a musí jich využívat a je dodržovat na základě osobní odpovědnosti… Co se týče práva šaría, tak bych každému, kdo má o tuto problematiku hlubší zájem, doporučil knihu Jana Potměšila, který tuto problematiku zpracoval, co se týče základů tohoto takzvaného práva, velmi pečlivě. A pokud si nezaujatý čtenář přečte kapitolu o dědictví, nebo manželství, tak dojde k jednoznačnému závěru: Ve společnosti řízené a podřízené tomuto právu by žití bylo víceméně nesnesitelné. Ke spravedlnosti a právu a rovnosti lidského jedince před ním, jak je chápe člověk z evropského prostoru, má šaría hodně daleko. I když, někomu se to může i líbit. Ale takovémuto jedinci bych doporučil návštěvu odborníka v oboru psychiatrie. Pokud se chce někdo podrobněji zabývat životem takzvaného proroka Mohameda, do- poručil bych mu knihu, která je součástí sunny, a to je dílo Ibn Ishaka, který na několika stech stranách zpracoval podrobně život „pečeti proroků“ Mohameda. Naštěstí pro nás toto dílo nebylo psáno pod diktátem multikulturalismu, který je ostatně islámu cizí (islám je spíše monokulturní), takže svědectví – bez jakéhokoli přikrášlování tohoto oficiálního Mohamedova životopisce – o prorokovi vyvolává v Evropanovi třetího tisíciletí spíše odpor než obdiv a Mohamed z něj vychází jako licoměrník, loupežník, vrah, a dokonce i pedofil s praktikami ne nepodobnými těm, které můžeme sledovat v „přímém přenosu“ v podání Abú Bakra Baghdádího a jeho Islámského státu. Koneckonců proč ne? Vždyť tento vůdce má přece doktorát z „muslověd“ z Bagdádské univerzity, takže musí být odborníkem na slovo vzatým a úředně diplomovaným. Jak hodnotíte postoje Tomáše Halíka k islámu? Ne se vším, co hlásá profesor Halík, mohu jako katolický kněz souhlasit. Ale s jedním jeho výrokem se ztotožňuji. Totiž s tím, kde praví, že islám je jinou cestou k Bohu. Z určitého hlediska je islám opravdu cestou k Bohu, a to dokonce zkratkou. Jen vzpomeňme mučedníky z Cordoby, Otranta a já se vůbec neobávám k těmto středověkým mučedníkům přiřadit ty křesťany, kteří sešli ze světa rukama muslimů kdekoli na Blízkém východě v poslední době jen proto, že se nechtěli zříci víry v Ježíše Krista jako svého Spasitele. Mučednictví pro víru bylo v církvi vždy chápáno strana 57 ORL 2016-3 Loupežník, vrah a pedofil Mohamed. Paraziti, peklo a šaría. jako zaručený vstup do nebeské slávy a také jako odměna. které budou muslimy odmítat, trvat řadu let, někdy i celou generaci. Takže pokud profesor Halík říká, že islám je jinou cestou k Bohu, tak má, samozřejmě, pravdu. I když, obávám se, on to asi myslel jinak… Ale přece se říká, že i slepé kuře najde občas zrno. Otevření hranic s islámským Tureckem s 80 miliony obyvatel, vesměs s nižší životní úrovní ve srovnání i s nejchudšími zeměmi EU, je prvním krokem k praktické realizaci prvního programu EuroMed. Ten je součástí Lisabonské smlouvy a umožní příchod do Evropy až 150 milionům muslimů ze zemí kolem Středozemního moře. Do těchto zemí budou zároveň přicházet další muslimové z Afriky a Asie. K tomu, aby se vyrovnala průměrná životní úroveň v Turecku s úrovní Bulharska, bude třeba financí ve výši 40 ročních výběrů daní v celé EU! Jan 11, 49-52: „Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ. To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.“ http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Loupeznik-vraha-pedofil-Mohamed-Paraziti-peklo-a-saria-A-pokud-profesorHalik-rika-ze-islam-je-jinou-cestou-k-Bohu-Katolicky-knez-se-tohofakt-nebal-a-toto-nam-rekl-425567 Začíná brutální islamizace Evropy. Podle plánu připraveného v Bruselu. Vojenský analytik Martin Koller pro ParlamentníListy.cz rozebral, jaké konkrétní dopady může mít dohoda EU s Tureckem o migrantech. Dohoda mezi vedením EU a Tureckem znamená začátek brutálního nástupu agresivnější fáze islamizace Evropy. To může v některých zemích, především v těch, Zásadní je negativní nábožensko-ideologický a politický dopad posilováním tendence k islamizaci původních obyvatel s rostoucím počtem muslimů, budou se spojovat rodiny a zabydlovat celé příbuzenské kmeny o stovkách členů. Vzhledem k vysokému počtu dětí v muslimských rodinách, které v EU samozřejmě využívají veškerou sociální podporu, se můžeme v průběhu několika desítek let dočkat reálného vítězství muslimské většiny v legálních volbách a zavedení islámu a práva šaría jako oficiální doktríny v zemích EU. Přitom naprostá většina muslimů bude volit jako jeden blok na rozkaz z mešity, včetně jinak do značné míry bezprávných žen. Přispívejte na charitu, Alláh vám to vrátí Dohoda je výhodná pouze pro ilegální a ekonomické (jak a pro koho ekonomicky vý- hodné) migranty, kteří se zajímají především o bezplatné dávky z evropského sociálního systému, dále pro různé zločinné obchodníky a pašeráky migrantů, kteří údajně vydělali kolem 300 miliard EUR, dále samozřejmě pro spekulanty se stavbou ubytoven pro migranty a pro různé neziskovkáře, kteří na nich a především na okolní společnosti a státní kase parazitují víc, než všichni takzvaně nepřizpůsobiví. První pokusy o stavbu ubytování pro migranty se již objevily v západních Čechách. Například v Plzni na tichém sídlišti Slovany byla zahájena přestavba bývalého obrovského showroomu na ubytovnu pro 2000 osob. S velkou mediální ostudou v ní byli prozatím objeveni dělníci v ostudných podmínkách. Zajímavé je, že západočeská Charita vyhlásila nedávno zájem přijmout z Německa 2000 (samozřejmě muslimských, protože jiní tam ani nejsou) migrantů. A to je pouze jeden kraj. Nezapomínejte přispívat na charitu, Alláh vám to vrátí. Rozsáhlá migrace muslimů do Evropy bude vytvářet další rozsáhlé prostory s početnými uzavřenými paralelními komunitami nepřátel- strana 58 ORL 2016-3 Začíná brutální islamizace Evropy. Podle plánu připraveného v Bruselu. skými k okolí a tvořícími základnu pro islámské extrémisty a teroristy. Merkelová před deseti lety uvedla, že integrace Turků v Německu (po 30 letech integrování) zcela selhala. Třetina Turků v Německu nepracuje. To je zhruba tolik, kolik tam chybí pracovních sil. V současnosti Merkelová spolu s kumpány v Bruselu otevírá cestu do EU pro další miliony Turků a dalších etnicky a nábožensky cizích a vesměs neintegrovatelných obyvatel Afriky a okolí. Ostudným způsobem se angažuje i současný papež. Jakoby přehlížel, že islám byl a stále je nepřítelem křesťanů. Pravděpodobně se jedná o jeho vydírání z hlediska jeho neslavného působení v Argentině z doby fašistické vojenské junty, která povraždila tisíce politických odpůrců. Pravděpodobně nemá čisté svědomí. Dohoda nemá logický základ, jestliže má EU přijímat za každého ilegála z Turecka do Řecka jednoho ekonomického migranta z Turecka, údajně původem ze Sýrie. O uprchlíky se nejedná, neboť v Turecku není válka a je to údajně bezpečný stát (s výjimkou Kurdů). Ostatní cesty zůstávají pro pašeráky a ilegály otevřené. Naopak pro naprostou většinu křesťanů pronásledovaných Islámským státem, ale rovněž ostatními muslimy v Sýrii a Iráku, jsou možnosti omezené. Křesťanský uprchlík ze saláfistického muslimského světa je vý- jimkou. Rovněž nejcivilizovanější muslimové, alávité ze Sýrie se mezi uprchlíky nevyskytují. Již to je dokladem řízené a výběrové islamizace Evropy! Ubytování migrantů v jiných zemích – za německé sociální dávky Dohoda se stejně jako dříve podporovaná ilegální imigrace vztahuje především na osoby spřízněné s terorismem a saláfistickým islámem – to je bezpečnostně nepřijatelné. Další skupinu tvoří ilegální ekonomičtí migranti z celé Afriky a okolí, kde se vůbec neválčí. Naprostou většinu dosavadních ilegálů tvoří osoby, které nemají v Evropě co dělat. Podle německých odborníků z Freiburger Denkfabrik SAT lze v roce 2016 předpokládat příchod jednoho až pěti milionů dalších muslimů, především do Německa a Švédska. Jaksi to koliduje s oficiálně domluvenými 72 000 výměnou za ilegály na řeckých ostrovech. Německo se bude snažit část z nich natlačit do okolních zemí. Je sice schopné zničit svoji ekonomiku a sociální systém podporou ilegálních i legálních islámských migrantů, ale nedokáže je všechny ubytovat. To mají zajistit jiné země, včetně naší. Tlak na ubytování nejméně civilizovaných ilegálů za německé peníze představuje největší ohrožení naší země od května 1945. Evropa je v pozici pevnosti, jejíž brány otevřeli zrádci nepříteli. Turecko nikdy nebylo evropskou zemí a nikdy nebylo zemí přá- telskou Evropě, což dokazují především dějiny Balkánu. Islám si nárokuje všechna území, na něž kdykoli v historii vstoupila noha muslima, přesněji kam sahala islámská státní moc. Tedy území v Evropě až po Vídeň a Pyreneje. Bezpečnou zemí bude Rusko. Dokladem vývoje je fakt, že v posledních letech odchází ze stále méně bezpečného multikulturního islamizujícího se Švédska každý rok kolem 50 000 etnických Švédů, kteří tam pracovali a platili daně. Nahrazují je násilničtí pobírači sociálních dávek z islámských zemí. Z města Malmö odešlo 40 % židů, kteří tam pracovali a platili daně. Podobná je situace i v jiných zemích postižených evropským proislámským rasovým multikulturalismem. Schengen přestává existovat de facto Následky bezvízového styku s Tureckem jsou podstatně horší, než kdyby například USA otevřely svoje hranice s Mexikem, spíše to lze přirovnat k otevření hranic Jižní a Severní Koreje z iniciativy jihu, nebo nejlépe k otevření hranic Izraele do oblastí ovládaných palestinskými teroristy. Dohoda s Tureckem o bezvízovém styku od června, pokud bude skutečně realizována v plném rozsahu, je zločin vůči národům Evropy hodný nejvyšších trestů – za sociálně ekonomické inženýrství, tedy rasismus pod pláštíkem multikulturalismu a podporu islámského terorismu. Vzhledem k tomu, že jsme chudá země, můžeme čekat dopady opožděně až po Německu, strana 59 ORL 2016-3 Začíná brutální islamizace Evropy. Podle plánu připraveného v Bruselu. Švédsku a dalších bohatších zemích, kam budou směřovat hlavní proudy ekonomických migrantů, nejen z Turecka, toužících po vysokých sociálních dávkách a bezpracném životě. Podle šéfa německé kontrarozvědky Massena je každý stý migrant terorista rozhodnutý zabíjet, tedy z milionu to je 10 000 bojovníků. A nemusí se jednat pouze o migranty, jak ukazují atentáty z Paříže a Bruselu. Migranti především posilují islámskou komunitu, která je základnou terorismu. Schengen přestává existovat de facto – současná armáda bude do jisté míry zbytečná, protože válečnou zónou hybridní islámské války a terorismu bude celá Evropa od mysu Tormentoso v Porugalsku po ruské hranice. Enormně vzroste potřeba policie a četnictva v zemích EU. Především se jedná o rostoucí tlak na uznání práva šaría jako paralelního práva pro muslimy a konvertity k islámu v zemích EU. Právo šaría je jedním z pilířů islámu. Přitom šaría je podle tří rozsudků evropských soudů neslučitelná s evropským právem – a můžeme rovnou říci, že je neslučitelná s civilizací. Bezpečnostní dopady Důležité jsou bezpečnostní dopady ve formě volného a nekontrolovaného pohybu teroristů a islámských extrémistů po Evropě. Dokladem jsou právě atentáty v Paříži a Bruselu. Podle oficiálních informací je provedla skupina 30 teroristů, z nichž jen několik provedlo přímý útok. Méně viditelné, ale o to razantnější, jsou bezpečnostní dopady ve formě rozšíření obchodu s drogami a s lidmi, což jsou jedny z hlavních finančních zdrojů terorismu. Mimo to daně 10 % z každého halal kebabu a přímé podpory ze Saúdské Arábie. V praxi se jedná o mnohamiliardový černý byznys sloužící ke korupci evropských politiků, státní správy a médií. Nemůžeme se divit, že česká dívka spáchala podle oficiální policejní zprávy na návštěvě u muslimského narkomafiána sebevraždu 13 ranami nožem. Bezpečnostní dopad zvýšeným ohrožením žen i dětí přímou agresí ze strany muslimů je prozatím viditelný především v zahraničí. To vidíme bez ohledu na politicky korektní snahy mnohých evropských politiků a médií o zatajování reality především v Německu a Švédsku. Obecně lze předpokládat nárůst kriminality. Německá policie přiznala nárůst kriminality v oblastech vražd, znásilnění, loupeží a krádeží za rok 2015 o zhruba 250 000 případů. Přitom objasněnost v Německu je kolem 50 %, takže se jedná reálně o půl milionu závažných trestných činů navíc ve srovnání s rokem 2014. V přepočtu na naši republiku by to byl nárůst o zhruba 40 000 vražd, znásilnění, loupeží a krádeží za rok. Ekonomické dopady Negativní ekonomický dopad cestou rozšíření šedé ekonomiky nepostihne žádná EET. Zemí s vysokým podílem nezdaněné šedé ekonomiky a otrockých pracovních podmínek je právě Turecko. Tato ekonomika nejen neplatí daně, ale také svojí produkcí vytváří cenový dumping a bere práci firmám a lidem pracujícím legálně. Další negativní ekonomický dopad vznikne tlakem na snížení výroby a konzumace vepřového z takzvaně nečistých zvířat a alkoholu odporujícího koránu, včetně propadu daně z alkoholu. V některých zemích, například v Británii, jsou již dopady reálné, počínaje snahami omezit nabídku vepřového masa v jídelnách a restauracích. Evidentní je jednostranné prosazování ekonomických zájmů Turecka vůči Evropě a vytváření závislosti EU na Turecku z hlediska transferu surovin, což je i v souladu se zájmy Saúdské Arábie a USA. Penězotoky neziskovkám Negativní finanční dopad vznikne dalším růstem penězotoků ze státní kasy pro různé humanitární, ideologické a multikulturní neziskovky zabývající se humanitou a integrací neitegrovatelných. To vše na úkor etnických Evropanů, školství, zdravotnictví, sociálního a důchodového systému. Můžeme mluvit o bezúčelně vyhozených penězích pro ty, kteří sami žádné příjmy státní kasy nevytvářejí. V oblasti zaměstnanosti lze předpokládat negativní hospodářský dopad nabídkou strana 60 ORL 2016-3 Začíná brutální islamizace Evropy. Podle plánu připraveného v Bruselu. levnějších pracovních sil ochotných pracovat za stále nižší mzdy v otrockých podmínkách (u nás například severní Korejci, Mongolové, dříve Ukrajinci) s rostoucí nezaměstnaností domácích. Výsledkem jsou a budou propady v příjmech státu. Z levnější práce novodobých migrantských otroků (pokud někteří budou chtít vůbec pracovat) se budou získávat nižší nebo žádné daně. To povede ke zhoršení sociální obsluhy všech obyvatel z důvodu nedostatku financí na opravy komunikací a rozvodu vody a propadu příjmů sociálního systému, méně peněz na školství, zdravotnictví a důchody. Negativní dopad lze předpokládat i v oblasti služeb, kde dojde k odmítání služeb prováděných ženami – například holičky a kadeřníce, ale i servírky v restauracích – muslimskými muži. Exotičtí paraziti Rozšíří se nebezpečný zdravotní dopad cestou nositelů nemocí vymýcených v Evropě, růst počtu nositelů exotických nemocí a parazitů. Vše zaplatí občané EU, počínaje základní vyšetřením každého migranta, až po operace za desítky milionů. Migranti pohltí značné částky ze zdravotního a sociálního pojištění, do nějž nepřispěli a mnohdy ani nebudou přispívat s následkem celkového zhoršení podfinancované zdravotní péče. Nakonec budou dostávat i důchody. Stejně jako například v Británii nebo Švédsku lze předpokládat posílení ilegální ekonomiky halal, počínaje surovými rituálními porážkami, nátlak na oddělené muslimské stravování v restauracích, školách a na pracovištích s nepřehledným zdaněním. Halal znamená (na rozdíl od košer) především extrémně surové týrání zvířat při porážce, které odporuje myšlení civilizovaných lidí i zákonům v civilizovaných zemích. V naší republice dostaly halal jatky v západních Čechách výjimku od úředníka ministerstva zemědělství! Tato výjimka platí dodnes a maso se exportuje do Německa! Muslimů tam přibývá, rozvíjí se úžasný kšeft s týráním zvířat. A co na to říká křesťanský ministr zemědělství? Stalin říkal, že každý má svou cenu. Co znamená halal kebab... Muslimské halal stravování, především kebab, znamená kromě týrání zvířat finance do islámské ideologie, protože 10 % ze zisku prodejen kebabu z halal masa, což je pravděpodobně všechno, jde na podporu a propagaci islámu, životní potřeby imámů, stavbu mešit, korupci evropských politiků a médií, a možná i na podporu extremistů a teroristů ukrývajících se v paralelní muslimské komunitě. Kdo má rád týrání zvířat a šíření islámu, kupuje halal kebab. Posílení se dočkají nekontrolované finanční transfery havalla, které odporují evropským zákonům a umožňují podporu ilegálních aktivit od korupce politiků a médií až po terorismus. Se systémem havalla, korupcí a ilegálním sponzoringem islamizace ze Saúdské Arábie souvisí rovněž snaha o prosazování podvodného islámského bankovnictví v Evropě. Dalším negativním dopadem je šíření primitivního neekologického jednání a špatného vztahu ke zvířatům, které vidíme prakticky ve všech zemích Afriky a Blízkého a Středního východu, počínaje špinavými městy a vesnicemi. Z bezpečnostního hlediska jsou rizikové obrovské zisky pašeráků vyrábějících falešné turecké doklady, protože značná část nových příchozích bude ze zemí mimo Turecko. Tyto peníze budou investovány do dalších kriminálních aktivit, počínaje obchodem s drogami a konče korupcí evropských politiků a médií. Islamizace přinese celkově nižší hygienický a společenský standard, počínaje špinavými městy po vzoru Blízkého a Středního východu. Dokladem jsou Vídeň nebo Paříž. To byla podle Evropanů, kteří tam žijí, kdysi klidná a čistá města. Dokladem je praxe vojáků, diplomatů i jiných odborníků pracujících v islámských zemích. V Evropě se bude stále více prosazovat negativní vzor primitivní středověké kmenové rodiny s násilím a uzákoněnou poníženou a podřízenou pozicí žen. Vzroste pravděpodobnost rozšíření ilegálního transferu zbraní ze severní Afriky a Blízkého a Středního východu do Evropy. Při rostoucím objemu dopravy mezi Tureckem a Evstrana 61 ORL 2016-3 Začíná brutální islamizace Evropy. Podle plánu připraveného v Bruselu. ropou takový transfer nelze ani sledovat, natož zastavit. Vedení EU se zároveň chystá svoje občany odzbrojit! Jak jinak se v EU objevují ilegální automatické zbraně. Islamizace znamená postupně zhoršení společenského a právního postavení žen a jejich posun do pozice občanů druhého řádu, zvláště při zavedení platnosti práva šaría, byť oficiálně jen lokálně. Islamizace posílená masivní migrací muslimů do EU znamená konec ženského sportu, pokud by jej sportovkyně nezvládly v tradičním muslimském oděvu. Islamizace bude znamenat tlak na odstranění všech psů (podle koránu nečistých zvířat) z veřejnosti, což se již děje v Británii, kde muslimům vadí i slepečtí vodicí psi. Chovatelé se mají na co těšit, možná ne zítra, ale za pár let. Islamizace bude znamenat postupný zákaz tradičních křesťanských svátků, typu Vánoc a Velikonoc, což se již děje s podporou domácích politiků v Belgii, Francii a Británii. Státní příspěvky muslimským náboženským obcím Islamizace bude znamenat tlak na právní podporu islámu a jeho zařazení mezi civilizovaná náboženství s možností rizikového vstupu muslimů do armády, policie a vězeňství. To jim postupně umožní dostat se ke zbraním, v některých zemích i k jaderným, ale rovněž ke strategickým zásobám atd. – počínaje Junckerem a Merkelovou a konče jejich českými sluhy – vděčíme. Navýšení statutu islámu jako náboženství vyznávaného velkou částí obyvatel umožní získávat státní příspěvky muslimským náboženským obcím. Ve Francii dostává každá jednotlivá náboženská obec 400 000 EUR ročně. Ve velkém městě mohou být takových obcí desítky. V Německu se jedná o 150 000 EUR ročně. Ilegálové v Německu již pilně organizují vznik muslimských obcí. Kolik by dostávali u nás? Řešením je především zrušení Lisabonské smlouvy s možností vetovat rozhodnutí vedení EU kterýmkoli státem, tedy možnost samostatného rozhodování ve strategických otázkách, zrušení programu Euro Med, případně odchod z EU. Takovou otázku, jako multikulturalismus v jeho evropské rasistické formě islamizace, by měl schvalovat každý stát v referendu. Jedná se o zásadní životní otázku, stejně jakou transatlantická smlouva TTIP. Islamizace bude znamenat stavbu mešit a především minaretů, odkud vás budou v noci rušit řevem k muslimským modlitbám. Podle islámu navíc veškeré území, které lze obhlédnout z minaretu patří Alláhovi, tedy muslimům, což myslí zcela vážně! Pokud se podíváme na čísla, tak do EU víc přispíváme, než odtamtud dostáváme. A představa, že EU zastaví naráz ekonomickou spolupráci s odpadlickými zeměmi, je pouze strašení. Kdo by na Německé panstvo dělal v montovnách aut a jiného materiálu za třetinu jejich platů, kdo by jim dodával zemědělské výrobky, odkud by brali elektřinu s jejich zlodějskými solárními a větrnými programy, které nestačí ani na osvětlení domácností? Jejich blahobyt by se bez kolonií na východě zhroutil. I na tu islamizaci jdou daně odváděné cizími firmami na našem území. Nepotrestané zlo kvete Součástí prosazování islámu a práva šaría budou rovněž teroristické útoky a jiné formy násilí k zastrašení evropské veřejnosti, zvláště poté, co silové složky v Německu, Británii, Francii, Švédsku i jinde nejsou schopny, nebo nesmí, adekvátně reagovat. Nejčerstvěji jsme to viděli v Belgii. Nepotrestané zlo kvete. Může se zdát, že výše uvedený text je pouze shrnutím všeho, co již řekli nebo napsali jiní. Rozdíl je v tom, že dohoda mezi EU a Tureckem o bezvízovém styku uvedený negativní vývoj prudce urychlí, takže bychom si měli připomenout, za co politikům v EU Jde doslova o všechno! Neoddávejte se iluzím, že naši politici jsou hloupí a pouze nevidí, co se děje. Oni to vědí moc dobře a většina se na islamizaci Evropy a naší země aktivně podílí, samozřejmě nikoli zadarmo. Jen někteří si vymýšlejí větší či menší výmluvy a lži, počínaje potřebou údajně nedostatkových pracovních sil. Stačilo strana 62 ORL 2016-3 Začíná brutální islamizace Evropy. Podle plánu připraveného v Bruselu. by zaměstnat užitečnou činností většinu neziskovkářů, nadbytečných umělců, kteří se nedokážou uživit bez státních dotací, všechny nezaměstnané a důchodce, kteří chtějí pracovat a dát jim slušné platy, z nichž se dá civilizovaně žít, nikoli živořit. Pracujících by bylo nadbytek! http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zacina-brutalni-islamizace-Evropy-Podle-planu-pripraveneho-v-Bruselu-Martin-Kollerjej-odkryva-i-s-podrobnostmi-428035 488 miliard za rok do ciziny. Německo doženeme za 100 let, pokud vůbec Nezapomínejte na to při volbách! Jde doslova o všechno! Islamizace řízená z Bruselu a Berlína znamená dobu tmářství a otroctví. Buďme jako 300 hrdinů krále Leonida u Thermopyl, kteří se postavili zlu podobnému saláfistickému islámu. Nenechme si vzít práva a svobody vybojované našimi předky. Neztraťme čest v ustrašeném brblání v koutě nebo v hospodě. Neposlouchejte oficiální propagandu, politické lháře a podvodníky, kteří vykládají v médiích, že bojují za občany a jsou proti migraci – a přitom podporují rasistickou multikulturní islamizaci, sociální parazitování, evropskou totalitu, otrokářské kšefty s levnou pracovní silou a cizácké zájmy typu smlouvy TTIP! Jde o civilizovanou budoucnost! Myslete vlastní hlavou, nikoli „českou“ televizí a dalšími protinárodními médii! Myslete na svoje rodiny, děti, příbuzné, přátele a známé! Nebojte se obhajovat svoje zájmy! Obětujte patnáct minut svého času a jděte volit vlastenecké strany! Kdo nepůjde k volbám, podporuje ty, kteří vládnou dnes! Čtvrthodinka pro bezpečnou a civilizovanou budoucnost! nadnárodní korporace a my jsme se zařadili do světové ekonomiky jako země s levnou pracovní silou, a to se s námi táhne až dodnes. Kupónová privatizace nebyla tehdy ničím jiným než výprodejem národního bohatství pod cenou. Modernizace ekonomiky probíhala velmi pomalu a došlo také ke známému podcenění právního rámce privatizace a otevření prostoru pro mnohdy až triviální chování. Přitom jsme promarnili opravdu velmi dobré startovací podmínky, kdy jsme byli například mnohem méně zadlužení v zahraničí než Maďaři nebo Poláci,“ zahájila besedu Ilona Švihlíková. Banky nejsou v českých rukou a odliv kapitálu pokračuje Pokud by růst životní úrovně pokračoval stejným tempem jako doposud, k Německu se přiblížíme za sto let anebo nikdy. Zahraničí nás vysává, ročně odcházelo z Česka okolo 500 miliard korun zisků a naše mzdy patří v Evropské unii vůbec k těm nejnižším. Až tak tvrdá kritika českého hospodářství zazněla z úst ekonomky Ilony Švihlíkové při prezentaci její nové publikace v ostravském Knihcentru. Zmíněné dílo s názvem „Jak jsme se stali kolonií“ mapuje vývoj české ekonomiky od takzvané transformace v 90. letech minulého století až po současnost. „Já se především zabývám ve své poslední knížce tím, jak jsme se vůbec ocitli v tom stavu závislé ekonomiky a co se s tím dá dělat. Už tehdy, po roce 1989, měly velký vliv Za další zásadní chyby pak označila renomovaná pedagožka a ekonomická expertka výprodej bankovního sektoru, kdy okolo 97 procent aktiv z finančních ústavů se ocitlo v zahraničních rukou. Přitom prodej například velmi stabilní České spořitelny se odehrál za dost podhodnocenou sumu. Zachránit stav ekonomiky měli zahraniční investoři, ale tato očekávání se naplnila jen do dost omezené míry. Cesta formou neoliberální politiky (nezasahování státu do ekonomiky – „neviditelná ruka trhu“) tedy prakticky selhala. V současné době je podle docentky Švihlíkové velkým nešvarem odliv zisků z České republiky, protože v ní působí mnoho zahraničních firem. V roce 2014 to kupříkladu činilo 488 miliard korun. „O tom se začalo mluvit až v poslední době, dříve to nikomu strana 63 ORL 2016-3 488 miliard za rok do ciziny. Německo doženeme za 100 let, pokud vůbec nechybělo, i když se uvažovalo v minulých letech i o snižování příspěvků postiženým, o krácení důchodů a podobně. Česká ekonomika totiž nevytváří vyšší přidanou hodnotu, a přestože to zní hodně nelichotivě, jsme opravdu montovnou pro zahraniční společnosti, což se pak samozřejmě projevuje i na výši mezd. Jsme takzvaným příjemcem ceny, to znamená, že ji určuje vedení cizích firem, jež provozují u nás své dceřiné společnosti. My ty podmínky musíme bohužel akceptovat, i když výkon bývá v rozporu s ohodnocením,“ vysvětlovala ekonomická expertka s tím, že někdy ještě mateřské firmy si vytahují finance ze svých poboček i fingovanými IT pracemi nebo fiktivními konzultačními a vzdělávacími činnostmi. „Je také obrovský rozdíl mezi tím, co si v České republice vyprodukujeme a co z toho si tu můžeme nechat, tedy mezi hrubým domácím produktem a hrubým národním důchodem. Opravdu hodně nám toho utíká ven, což vyplývá i z mezinárodního srovnání. Zahraničí nás každý rok vysává víc a víc. Pak nám chybějí zdroje na mzdy i investice. Dále máme nespravedlivý daňový systém, který je založen na zdaňování zaměstnanců a jehož základním pilířem je výběr DPH. Takový model ekonomiky, který je založen na levné práci, nízké přidané hodnotě a odlivu zisků je dále neudržitelný, o tom se ale začíná mluvit až nyní a s velkým zpožděním. Pokud by se to nezměnilo, zůstali bychom definitivně na eko- nomické periférii,“ upřesnila ještě Ilona Švihlíková. Jsme jedněmi z nejhůře placených zaměstnanců v rámci Evropy V České republice se pracuje hodně, ale za velmi nízké mzdy a máme zde také ve srovnání s ostatními zeměmi velký počet OSVČ. V tabulce 28 evropských zemí jsme ve výši dosažených mezd obsadili až 22. místo, konstatovala dále v průběhu besedy ekonomka Švihlíková. Podle ní máme zhruba třetinové mzdy a čtyřicetiprocentní koupěschopnost oproti Německu, i když česká produktivita práce je vůči našim západním sousedům asi na dvou třetinách. „Odboráři z ČMKOS vypočítali, že takovým tempem růstu mezd bychom Němce dohnali za 100 let anebo vůbec. Oproti tomu Slovensko se začalo vyspělejším zemím už více přibližovat. Za minulých vlád jsme často slýchávali, že chudoba není u nás aktuální téma, jenže těch lidí, kteří jsou jen těsně nad ní, je v Česku strašně moc. Potom stačí i nějaký menší neočekávaný výdaj, třeba nemoc nebo náročnější oprava, a už do ní spadnou,“ doplnila ještě. Nejhůře jsou prý na tom v Česku samoživitelky a seniorky. Chybí také sociální bydlení, na které se začíná myslet až v současné době. Tato nepříznivá situace podle Švihlíkové gradovala zejména za minulých pravicových vlád, které měly postupně rozkládat i státní správu, což se projevovalo i na snižování funkčnosti různých institucí, jako Úřadů práce, registrace vozidel a podobně. „Řádily“ zde různé skupiny soukromých osob, jež vysávaly státní finance, a vláda nechala veřejnost na holičkách. Kvetly korupce, lichva a exekuce. „Téměř každý se musel obávat toho, jestli mu náhodou někdo nezaklepe na dveře za to, že před 20 lety zapomněl jednou zaplatit za popelnici a nedostane pak horentní pokutu, to se prostě v civilizovaných zemí nestává,“ vysvětlovala politoložka. Ta ale není velkým příznivcem ani současného trendu – devalvace koruny a našeho pokračujícího vývozu levné práce, což označuje za návrat do 90. let. Musíme si umět sami pomoci, politici jsou prý zbabělci Česká veřejnost se dívá na vleklé a závažné ekonomické problémy jako nezúčastněný divák, myslí si, že s tím nejde nic udělat, a hledá spasitele, jenže nikdo to za ně nevyřeší, domnívá se Ilona Švihlíková. Nelze se prý také spoléhat na naše politické elity, které neutěšený stav hospodářství moc netrápí a jejichž dominantní vlastností má být zbabělost. „Před těmi 25 lety se nejen zničily dobré základy české ekonomiky, avšak také sociální kapitál. Jinými slovy, lidé si přestali pomáhat a začali si strašně nedůvěřovat. Chybí společenská spolupráce jako jinde ve světě,“ zamýšlela se ekonomka. Nápravu pak vidí především v konkrétním definování našich národních zájmů, vytvoření nového hospodářského modelu, podpoře vlastních ekonomických struktur, zejména lokální strana 64 ORL 2016-3 488 miliard za rok do ciziny. Německo doženeme za 100 let, pokud vůbec ekonomiky, a ve větším zapojení veřejnosti do všech změn, které jsou nyní nezbytně nutné. Příkladem by nám mělo být naše Národní obrození a zápal i chytrost T. G. Masaryka. http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/488-miliard-zarok-do-ciziny-Nemecko-dozeneme-za-100-let-pokud-vubec-sdeliladocentka-Svihlikova-a-odsoudila-kam-se-dostalo-nase-hospodarstvi-428509 strana 65
Podobné dokumenty
program festivalu fantazie speciál 2007
Nekuřácký. Podávání jídla. V 1 hodinu poslední objednávky
Hospoda v přízemí
od 14 do 23
Kuřácká. V 22 hodin poslední objednávky.
Čajovna ve 2. p.
od 18 do 1
Nekuřácká a bez alkoholu. Ve 24 hodin po...
Jednota v rozmanitosti
mohu na své spirituální cestě setkat. Tato zkušenost mi poodhalila hranice mých znalostí a schopností a naučila mě velké obezřetnosti stran
toho, co si myslím, že vím a mohu. V tomto období jsem mu...
Občasník 1/2008
dovolíte. Mně něco z Vašich úst asi špatně vyznívá. Mně nějak nejde do hlavy, že duchovní člověk respektující svobodnou volbu druhého člověka, spolubližního ve vývoji, to jest Vy, by propagoval nuc...
Profesor Petr Zvolský
informací ze strany matky. U nás máti ráda mluvila o své rodině, otec nikoli.
MS: Více zmiňujete otce, hrál si s vámi?
PZ: Ne, ne. On byl spíše odtažitý. Zahrnoval nás dárky. Hrozně rád slavil svát...
Doufám, že touto krizí projdeme
Svět začínají ovládat nadnárodní korporace, které způsobují, že národní vlády začínají být irelevantní. Protože
politici mají primární zájem na znovuzvolení, jsou tak přístupní úplatkům ze strany t...