Orl-2015-1 - Otevřený Rozšalovávací List

Transkript

kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač
zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové dráždidlo
2015-1
Saturnův sál, zámek Libochovice
1
OBSAH
OBSAH
Obsah
Václav Luks, hudebník a vedoucí souboru Collegium 1704
6
Radek Baborák, hornista
9
První světovou válkou skončila definitivně éra křesťanské Evropy
14
Existenci vyšší Spravedlnosti dokazuje vznik i pád první republiky
21
Zachariel (Jupiter)
28
Západ začal skutečnou studenou válku
31
Schwarzenbergovo porozumění pro diktatury
35
Proč přijmout TTIP? Protože Putin je proti
37
Německá televize DW si dovolila hodně. Ukázala, jak zásobovací trasy ISIS začínají v Turecku,
tj. v NATO
39
Keller: Havel chtěl zrušit vojenské bloky, ale to by teď někomu vadilo...
41
Slušnost světí prostředky
42
Ne křesťanům, kteří se cítí privilegovaní a přehlíží lidi v nouzi
42
2x s Ivanem Hoffmanem
44
Sláva vítězům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Socialistická nostalgie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
2
OBSAH
OBSAH
Papež: Na zbraně a spekulace peníze jsou, v ostatních věcech vládne finanční krize
45
Z Česka se stává betonová placka
47
Novodobé otroctví
48
Začala už válka?
50
Analytik Koller nevesele k 25 letům od listopadu
51
Krize na Ukrajině z pohledu konstelací
60
Ron Paul: Mistr převratů z NED nespouští ČR z očí
64
Děsivá fakta o mizení bohatství naší střední třídy
65
Petr Schnur: Z inkvizice s červenými kartami vane totalitarismus!
67
Astrologie hledá živé metafory
70
Keller: Přijetí Ukrajiny do EU uspíší rozložení Evropy
77
Iluze prezidenta poloboha
79
Oddělování Evropy
81
Papež uznává vývoj mimozemského života a aktivity UFO jako součást Božího plán
84
Interview with Rick Strassman
86
Kozel zahradníkem
95
Vždyť i Václav Havel pocházel z developerské rodiny
97
Na návštěvě u pětinásobného vraha
100
Analýza: Co se to vlastně se světem děje? Kritický bod. Po jeho překročení je systém neřiditelný102
3
OBSAH
OBSAH
Úklidová četa českých humanistů
108
Stěhuje se Evropa do Ruska? Putin Bibli nenapsal
110
Pluto na trůnu
114
Astrologie dneška
119
Osobní zkušenost s knihovnou palmových listů
125
Otázky zakázané pokládat osobám v mediálních diskusích
127
Ohlédnutí za rokem 2014 aneb něco končí a něco začíná
133
4
OBSAH
OBSAH
ambit kláštera Plasy
5
VÁCLAV LUKS, HUDEBNÍK A VEDOUCÍ SOUBORU COLLEGIUM 1704
Václav Luks, hudebník a vedoucí
souboru Collegium 1704
jiných dětí nejvíc bavilo procházet hrady a zámky. Touha
putovat do minulosti ve mně zkrátka byla zakořeněná. Když
se objevila možnost, abych si ji začal plnit, měl jsem už jistou
profesní zkušenost a věděl jsem, kam se chci vydat. Během
studií jsem hrál dva roky v pražském Národním divadle na
lesní roh. Pro koho by nebyla pocta hrát pod nápisem Národ
sobě, ale po dvou letech jsem věděl, že tohle místo pod penzí
chci opustit, abych mohl zkusit ještě něco jiného.
Proč má váš soubor v názvu číslovku 1704? Můžeme ji
vztáhnout k první známé skladbě Jana Dismase Zelenky
Via laureata právě z toho roku, i když z ní zatím bohužel
známe jen ten název?
Vybavuje se mi scéna z filmového dokumentu o vašem
kolegovi z oboru Radku Baborákovi, který se od pultu
sólohornisty Berlínských filharmoniků hádá se Simonem
Rattlem o to, jak hrát Beethovena. Necítil se být povolán sloužit představám druhých, a tak se vydal jediným
možným směrem – za dirigentským pultem si razí svou
vlastní představu. Je to i vaše cesta?
„Když jsem v roce 1991 na plzeňské konzervatoři zakládal
první hudební seskupení, které se mělo věnovat především
české hudbě vrcholného baroka, neznal jsem Zelenkovo dílo
příliš podrobně, noty byly přístupné ve velmi omezené míře,
a přece mě jeho osobnost přitahovala.“ Je to tak, datum v
názvu souboru je pro mě symbolem začátku zlaté éry českého
baroka. Ale dnes už ten název čteme spíš jako symbol historie
našeho souboru. Když jsem v roce 1991 na plzeňské konzervatoři zakládal první hudební seskupení, které se mělo věnovat především české hudbě vrcholného baroka, neznal jsem
Zelenkovo dílo příliš podrobně, noty byly přístupné ve velmi
omezené míře, a přece mě jeho osobnost přitahovala. Od té
doby jsme se posunuli dál, rozšířili jsme záběr, nicméně prvotnímu nadšení i identifikací se Zelenkovou osobností jsme
zůstali věrni. Byť to někomu může připadat jako komerčně
nepříliš vhodný název, já zůstávám věrný svým ideálům.
To je součást cesty každého muzikanta, vytvořit si názor na
hudbu, kterou hraje. Ale každý nemá tu příležitost, možná
ani odvahu svůj názor prezentovat a obhájit.
Když si člověk čte vaše vyjádření v tisku, je jasné, že má
před sebou nejen hudebního profesionála, ale také zasvěceného historika umění a znalce obecných dějin. Co vás na
období období baroka a klasicismu nejvíc přitahuje?
Intenzivně vnímám zásadní rozdíl mezi dnešní dobou a dobou
mého srdce v tom, jakou roli přisoudila společnost umění
tehdy a dnes. Úlohou skladatele bylo psát na objednávku
konkrétního sponzora, ale zároveň tak, aby jeho hudba byla
srozumitelná pro nejširší vrstvy. Stejně tak malíř nemaloval jen pro zadavatele, ale pro tisíce lidí, kteří jeho poselství
měli přijímat. Mohli bychom to snad vzdáleně porovnat s rolí
sportu v dnešní době. Když se v roce 1723 v Praze konala korunovace českého krále Karla VI., hrála se tu opera Johanna
Měl jste od začátku jasno, jakou cestou se chcete vydat?
Když je člověku dvacet, hledá jiné cesty, než je mainstream,
tedy běžný koncertní repertoár, jaký se v té době učil na
hudebních školách. Barokní umění mě přitahovalo vždycky,
nostalgie po té době byla ve mně zakódovaná odjakživa. Když
jsem byl malý, rád jsem kreslil, imitoval jsem například grafiky
Václava Hollara, na výletech s rodiči mě na rozdíl od spousty
6
Josepha Fuxe Constanza et Fortezza, napsaná speciální pro
tuto příležitost. Tak jako letos se pozornost celého světa upírala do Brazílie na mistrovství světa ve fotbale, hleděla tehdy
celá Evropa s obrovským zájmem na premiéru opery...
Mimochodem, teprve nedávno jsem zjistil, že ještě na dvoře
dcery Karla VI. Marie Terezie a jejího manžela, císaře Františka
Lotrinského, byla oficiálním jazykem italština, jen v soukromí
rodina mluvila vídeňským dialektem němčiny...
To je další věc, která mě na té době fascinuje. Tehdy byla
Evropa v jistém ohledu kosmopolitnější než dnes. Neexistoval
nacionalismus zrozený v 19. století, jehož plody jsme sklízeli
ve dvou světových válkách. Když se Mozart setkal s Myslivečkem v Mnichově, psal o něm jako o německém skladateli,
ovšem spolu se bavili italsky a neměli s tím problém. Myslivečkovou mateřštinou přitom byla pravděpodobně čeština.
Zatímco ve Vídni se mluvilo italsky, v Prusku Friedricha II.,
později vnímaného jako prototyp Prušáka, byla oficiální řečí
francouzština – v jeho soukromé knihově v Postupimi není
jediná kniha v němčině!
„Jsem hrdý na to, že se snažíme, aby nám publikum rozumělo,
a přesto neděláme projekty pro komerční úspěch. Nevěřím
popularizačním projektům, které nabízejí soft verzi umění za
účasti popové hvězdičky s tím, že posluchači příště přijdou do
koncertní síně na Mahlera a Martinů. Nepřijdou.“
S tím, o čem mluvíte, souvisí i váš přístup k interpretaci
staré hudby. „Nechci dělat věci jinak jen proto, abychom
se odlišovali,“ řekl jste vloni v rozhovoru pro Harmonii.
Mám pocit, že očišťujete hudbu od romantického interpretačního nánosu, ale snad i od módního „autentického“
pojetí. Co jste si vytýčil jako kritéria toho, jak chcete
posluchače oslovit?
7
Pro ty jste připravili cyklus koncertů nazvaný Collegium
1704 v Rudolfinu. Proč po dvou letech měníte název
úspěšné řady Hvězdy barokní opery?
Mým prvotním cílem bylo přivést barokní hudbu do Rudolfina. Věřil jsem, že když to ještě za minulého režimu dokázal
v daleko těžších podmínkách Milan Munclinger, můžeme to
dokázat i my. Na druhou stranu jsme měli z Rudolfina strach,
přece jen je to obrovský prostor, a tak jsme si řekli, že
bude nutné oslovit širší publikum, než jsou milovníci barokní
hudby, a to je publikum operní. Vycházeli jsme přitom z
úspěchu, jaký měly naše interpretace barokních oper doma
i v zahraničí. Ale po dvou ročnících se ukázalo, že návštěvníci
nechodí ani na pěvecké hvězdy, ani na barokní operu, ale že
chodí vlastně na nás, lépe řečeno na hudbu, jak ji děláme my,
ať má jakékoli vročení. A proto sme si řekli, že se zkoncentrujeme na podstatu věci a zároveň si tím uvolníme ruce.
Myslím, že to je strašně jednoduché. Stačí si upřímně
odpovědět na určité otázky. Například: Je snaha dělat něco
stejně jako v roce 1750 sama o sobě kritériem umělecké kvality? Já říkám, že není. Vědět, jak se to dělalo před třemi sty
lety, nám ovšem samozřejmě může pomoci k tomu, abychom
té hudbě lépe rozuměli a dokázali ji lépe přeložit publiku.
Myslíte k přesahům do „modernější“ hudby? V recitálu
pěvkyně Raffaelly Milanesi jste si „střihl“ Belliniho,
Donizettiho a Rossiniho. Dočkáme se někdy Její pastorkyně, nebo aspoň Novosvětské? Neláká vás představa
osmdesátičlenného orchestru, romantického nebo ještě
novějšího repertoáru?
Co je klíčem k porozumění hudbě, kterou psal Mysliveček
nebo Mozart?
Nikdo z nás neměl možnost slyšet, jak ji tehdy hráli. Máme
tu ale velké interprety první poloviny dvacátého století, osobnosti jako Artur Schnabel, Dinu Lipati, Clara Haskill, Jascha
Heifetz. Řada z nich studovala u učitelů, kteří se znali s žáky
Beethovena a Mozarta. Proto mě inspiruje jejich přístup k
hudbě, k její interpretaci. Vladimir Horowitz řekl, že úkolem
interpreta je představit publiku skladbu v nejlepším možném
světle. Já to umím nejlépe s nástroji, které se tehdy používaly,
ale musím počítat s tím, že publikum má zkušenosti, které
tehdejší lidé neměli. Na to nesmíme zapomínat. My tu hudbu
musíme přeložit pro současné lidi.
Člověk nemá nikdy říkat nikdy, ale pro mě je zajímavé objevovat novou zvukovost skladeb do raného romantismu. Hranice
je pro mě Mendelssohn a Schubert, tam ještě, domnívám se,
máme naší interpretací co říci. Když slyším skvělé provedení
Brahmse nebo Dvořáka klasickým symfonickým orchestrem,
nic v tomto pojetí nepostrádám, a tudíž nevidím důvod, proč
bych se do toho měl pouštět
Ale jsou vašemu srdci milí?
8
RADEK BABORÁK, HORNISTA
Samozřejmě. Mám rád například Šostakoviče, Dvořáka,
Janáčka, bez nich si svůj život neumím představit. Obecně mě
baví skladatelé, kteří měli potřebu oslovovat publikum v tom
nejširším slova smyslu. Někdy u druhé vídeňské školy se začalo uplatňovat přesvědčení, že hudba, která osloví publikum,
je špatná. S tím nesouhlasím. Ale abyste mi dobře rozuměl:
jsem hrdý na to, že se snažíme, aby nám publikum rozumělo,
a přesto neděláme projekty pro komerční úspěch. Nevěřím
popularizačním projektům, které nabízejí soft verzi umění za
účasti popové hvězdičky s tím, že posluchači příště přijdou do
koncertní síně na Mahlera a Martinů. Nepřijdou.
Muzikanti jsou tedy ochotni poslouchat každého dirigenta, který před ně předstoupí?
Myslím, že jsou to strašně hodní lidé, tedy velká většina z nich
určitě, a jsou citliví, empatičtí, někdy až moc. Domnívám se, že
jsou ochotní respektovat názor každého muzikanta, kterého
si váží proto, že má o hudbě určitou představu a že se k nim
chová fér. Dirigenti, kteří mají otevřený přístup a přesně vědí,
co chtějí, si získají velké sympatie. Mluvím z vlastní zkušenosti
a ze svého úhlu pohledu.
Nicméně někdy ke shodě nedojde.
zdroj:http://www.radioservisas.cz/archiv14/39_14/39_titul.htm
To rozhodně.
A co potom?
Radek Baborák, hornista
No tak to jeden musí ustoupit.
Muzikant...
Zlobil jste jako dítě?
Většinou. Jsou ale určité části díla, kdy nástroj nebo skupina
nástrojů, třeba zrovna horna, má téma nebo sólo, hlavní
myšlenku, a v tom okamžiku se skladba na chvilinku stává
jakoby mou záležitostí a je jasné, že musím respektovat
hudební myšlenku.
Maminka říká, a já si to taky tak pamatuju, že jsem byl hodný,
poslušný kluk. V šesti jsem začal hrát na klavír a na zobcovou
flétnu, v osmi na hornu, prostě jsem poslouchal, co mi řekli.
Může být hodný kluk dirigentem?
Já se taky v pubertě hodně změnil… Ale s tím, jestli je člověk
„hodný kluk“ – asi máte na mysli, kdo koho bude poslouchat –,
to nesouvisí. Dirigentem může být každý hudebník, každý instrumentalista, protože má zkušenosti s komorní hrou, s hrou
v orchestru, takže cesta k dirigování je přímá. Jde hlavně o to,
nějak hudbu pojímat, představovat si, jak by měla znít, prakticky to umět muzikantům vysvětlit a technicky, to znamená
rukama, jim to ukázat.
A co když to cítíte úplně jinak než dirigent? Může nastat
taková situace?
Může. Dirigent například dá tempo, ve kterém hudební
myšlenku nemůžu prezentovat tak, jak by podle mých představ měla znít. Snažím se přece co nejlépe zahrát konkrétní
dílo konkrétního skladatele. V takových chvílích může dojít…
dejme tomu k třenicím.
9
Obě strany pak hledají kompromis?
Nevím, jestli je dobré hledat kompromisy, protože z toho v
hudbě nevychází nikdy nic přesvědčivého.
Hráč orchestru si to dovolit nemůže, ale sólista si tudíž
musí hledat dirigenty, s nimiž si rozumí?
Obávám se, že taková situace nastane málokdy. Můžeme však
hovořit zhruba o dvaceti lidech, kteří jsou úplně na špičce, a
ti mohou říct – chtěl bych nahrát komplet Beethovenových
koncertů s tím a tím, a nahrávací firma vyhoví. Ale mně se
to málokdy stane, je to spíš naopak, dirigent si vybírá sólistu.
Kolikrát jsem příjemně překvapen, jak to s někým, koho jsem
neznal, dobře funguje.
Kdo jsou ti šťastlivci, co si mohou dirigenta vybrat?
Jdu do minulosti… Třeba Ivo Pogorelić měl nahrávat Čajkovského klavírní koncert s Karajanem, ale s výsledkem nebyl
spokojený, takže to nakonec nahrál s Claudiem Abbadem. A
tam to najednou šlo.
Je pravda, že sólistu hraní v ansámblech brzdí?
Jsem absolutně proti takovému názoru. Odmalička jsem
zvyklý hrát v mnoha souborech různého zaměření, a pokud
mám zkušenost – ovšem nemluvím o zpěvácích a klavíristech,
to je přece jenom něco trochu jiného –, instrumentalisté většinou působení v souborech vítají jako obohacení.
Co to všechno obnáší založit a provozovat orchestr?
Přináší to velké starosti a velké radosti. Všechno je mnohem intenzivnější, ať už na zkouškách, před koncertem, po
10
koncertě nebo před podepisováním smluv… Hodně věcí vychází a mnoho ne, s tím se člověk musí smířit, ale myslím si,
že nejdůležitější je neztratit nadšení. Musím ovšem připomenout, že Česká Sinfonietta je příležitostný orchestr, abyste si
nepředstavovala těleso typu České filharmonie nebo PKF.
neznámé skladby tak, jak to mohou dělat dramaturgové zavedených orchestrů, chceme se spíše soustředit na známější
díla a na mistry svých oborů, tedy třeba na Bacha, Haydna,
Beethovena… a takhle pokračovat až do první poloviny
20. století. Nemáme tolik muzikantů, abychom hráli třeba
Straussova Zarathustru nebo obrovské symfonie Mahlerovy.
O abonentních řadách a pravidelných koncertech neuvažujete?
Největší „moderna“, kterou hrajete, je Lukáš Hurník?
Ne, vůbec ne, to není ani možné. Všichni, kdo u nás hrají, jsou
úspěšní ve svém oboru, mají spoustu závazků a ty nemohou
nechat jen tak plavat. A v Praze ani není tolik prostoru pro
pravidelnou činnost dalšího orchestru.
Ano. Objednávka Smetanovy Litomyšle vznikla i s ohledem
na nás, abychom se do toho „vešli“.
Kolik máte členů?
Při komponování ne, ale Lukáš Hurník úzce spolupracoval s
festivalem. Smetana totiž nenapsal žádnou skladbu, kterou
by přímo věnoval Litomyšli, protože jeho vztah k rodnému
městu nebyl úplně vřelý, měl to stejné jako Mozart se Salcburkem. Přesto napsal drobnou skladbičku Na cestě z Litomyšle a ta byla základem pro práci Lukáše Hurníka.
Spolupracovali jste se skladatelem při vzniku díla?
Máme dvě základní obsazení, menší třiatřicet smyčců a větší
čtyřiačtyřicet smyčců. Počítáno s dechy má větší obsazení
sedmdesát členů plus hosty z orchestrů v Německu, kde jsem
působil, tedy z Mnichovské a Berlínské filharmonie. Nejsou
to jenom Němci, hrají s námi i krajánci, tedy Češi působící v
cizině.
Plánujete se Sinfoniettou do konce roku ještě další koncerty?
V Litomyšli vás uslyšíme ve velkém obsazení?
Zatím nevím, všechno se teprve ukáže.
Ano, protože hrajeme velká díla, Dvořákovu Novosvětskou,
Smetanovu Vltavu a Martinů scherzo Thunderbolt, a také
novinku – Na cestě z Litomyšle Lukáše Hurníka.
Z čeho pokrýváte náklady? Pochybuji, že ze vstupného...
Chce se Česká Sinfonietta soustředit na nějaký konkrétní
repertoár?
To ani není možné. Každý organizátor, a i ti, kteří mají
příspěvky a granty, vám řekne, že sehnat peníze je velký problém.
Protože nekoncertujeme pravidelně a ani do budoucna nebudeme mít tolik koncertů, abychom mohli odhalovat úplně
Sedm let jste působil u Berlínské filharmonie. Kdo financuje ji?
11
Teď má status nadace, předtím to byl městský orchestr, ale
největším zdrojem financí je samotná budova filharmonie,
kterou může pronajímat. A po ní je veliká poptávka. Přispívá
však i Deutsche Bank. Bez toho by nebyly turné ani nákupy
nástrojů, to všechno jsou strašně drahé záležitosti. A je tu
ještě další důležitá věc – společnost musí vážnou hudbu chtít,
musí se o ni zajímat, vyhledávat kvalitu, sledovat ji. A to se v
Německu na rozdíl od nás děje.
Chodí na vaše koncerty?
No ano, to musejí…
Kritizují vás?
Ne, ale pobavila mě onehdy mladší dcera. Někam jsem
odjížděl a ona se mě ptala, jestli jedu hrát, dirigovat, nebo
obojí. Řekl jsem, že tentokrát jen hrát. To je dobře, povídá,
protože to ti jde nejlíp…
A není to jen optický klam? Nás je prostě míň.
S kým si hudebně nejvíc rozumíte?
Nevím, to by se muselo propočítat, kolik je třeba v Mnichově
orchestrů na počet obyvatel. My se ale můžeme porovnávat i
s Vídní, nejen s Mnichovem. Nedávno jsem tam zrovna hrál, a
to člověk hned vidí, jaký zájem o vážnou hudbu tam je, jak je
prezentovaná, jak jí Vídeňáci žijí...
Nejjednodušší vztah jsem vždycky měl se špičkami, ať už to
byli Maestro Seiji Ozawa, Daniel Barenboim, Christian Thielemann… Prostě s těmi, kdo mě nechali hrát tak, jak já hudbu
cítil, a respektovali můj pohled, nebo pokud to chtěli zahrát jinak, jasně řekli, co chtějí změnit, a jestliže jsem měl možnosti,
udělal jsem to. Prostě vzájemný respekt. Problém nastane
v okamžiku, když někdo neví, co vlastně chce, a ještě se mu
a priori můj způsob hraní nelíbí. To je pak velmi frustrující.
Nebo jiný případ. Hrajeme romantickou skladbu a dirigent
řekne – je to romantické, ale co kdybychom to zahráli míň
romanticky? Takový přístup u mě naráží na nepochopení.
Nevím, proč to dělat. Když si dám párek, chci k němu hořčici a
ne sójovou omáčku a wasabi. Přijde mi to zbytečné. A nejsem
k tomu ochotný.
Co Čech, to muzikant už tedy asi neplatí...
Svým způsobem platí, je tady strašně moc talentovaných lidí,
jenže posledních šedesát let u nás nebylo vážné hudbě zrovna
nakloněno. Špičky odešly nebo jim byla znemožněna práce.
Kubelík, Ančerl emigrovali, Talich s Košlerem byli odsunuti
a nemohli určovat kredit orchestrů. Ono dělat revoluci zespodu, od muzikantů, je dost těžké.
Přál byste si, aby se vaše děti věnovaly hudbě?
Chodí do hudebky, ale ambici, aby z nich byli profesionální
hráči, opravdu nemám. Chtěl bych ale, aby o hudbě věděly,
uměly ji poslouchat, dokázaly si ji užít. To by mně bohatě
stačilo. Doma se o hudbě bavíme, sdělujeme si své zážitky
z koncertů, protože manželka je violoncellistka, a já bych
pochopitelně takové debaty rád sdílel i s dětmi.
zdroj:http://www.radioservisas.cz/archiv14/25_14/25_titul.htm
12
Hostina po uzavření Münsterské dohody v roce 1648. Vytvořil holandský malíř Bartholomeus van der Helst (1613-1670)
13
PRVNÍ SVĚTOVOU VÁLKOU SKONČILA DEFINITIVNĚ ÉRA KŘESŤANSKÉ EVROPY
První světovou válkou skončila definitivně éra křesťanské Evropy
loupeživé výpravy za „obracení na pravou víru“. Copak může
křesťanský panovník, třeba anglická královna, vydávat „korzárské listy“? Nebo schvalovat vyvražďování celých kmenů
a národů jako španělský král?
Josef Staněk
Pro lid 18. a 19. století se však v Evropě nadále organizovaly okázalé a nákladné církevní obřady. Nikoliv bezúčelně.
Vládnoucí, vědomostní a dokonce církevní elita pochopila, že
náboženské rituály jsou společenskou událostí, spoluvytvářející kulturu, veřejné mínění a stabilizují tím jakoukoliv civilizaci. Šlechtou a duchovenstvem praktikované pragmatické
podání Ježíšových evangelií se tím stalo pro těžký život lidu
tišící „mantrou“. Domněle vzdělaní a bohatí si na principy
Ježíšova poselství vzpomněli vždy až při umírání. (Trvá dosud!) Nakonec i Voltaire sám při svém umírání zval k sobě
katolického kněze.
Vestfálský mír ukončil nesmyslné a násilné válčení, vyvolané
sporem o způsob dalšího ukotvení křesťanského náboženství jako duchovního směrníku evropské civilizace. Rozpory
v pojetí křesťanství, které se vyjevily válkou za „pravdu katolíků nebo evangelíků“, se v důsledku válečného vyčerpání
obou stran podařilo stabilizovat „modem vívendí“ mezi katolíky a evangelíky. Se závěrem, že se celá evropská civilizace bude nadále zevně a slovně opírat o křesťanské poselství. Ovšem ve dvou chápáních evangelijní zvěsti, v katolické a
evangelické. Jenže do života a způsobu myšlení vládnoucích
tříd v Evropě se v následujících staletích pomalu a jistě začal vkrádat jiný přístup. Na rozdíl od stejně ale pokrytecky
se chovající většiny vládců, jej otevřeně vyjádřil francouzský
volnomyšlenkářský filozof Voltaire. Byl to postoj agnostický.
Pragmatičtí vládci akceptovali stabilizační a konzervující
účinek toho podle země lidem žitého společenského
souboru, katolického nebo evangelického. Z pozorování
těchto přístupů ke křesťanské víře ze strany mocných
odvodili Marx a Lenin svůj závěr, že „náboženství je z hlediska
nutného pozvolného zlepšování civilizace opiem lidstva“.
Postřeh zachycuje sice zneužívání víry mocnými tohoto
světa, ale nechápe příčinu postupně vzniklé jen společenskoregulační funkce. Tou příčinou byla a je od středověku
postupně narůstající argumentační slabost křesťanství při
výkladů komplexnosti dějů nehmotného rozměru světa.
Agnostik, česky řečeno „něcista“(něco je), je odvozeno od pojetí světa v tom smyslu, že „něco nehmotného sice je“, ale stejně se to nedá člověkem pochopit. Proto současné náboženské výklady onoho „něčeho“ včetně obřadů jsou takovými
zvyky. Voltaire bez pokrytectví řekl, že „v Boha a posmrtnou spravedlnost sice nevěří, ale že je rád, že v něj věří jeho
krejčí. Alespoň jej neokrade!“ A náboženských obřadů pro
„méně chápavé“ se neúčastnil. Vládcové Evropy, ač to z vypočítavosti nikdy neřekli, postupně a v tichosti jeho pragmatický agnosticizmus přijali. Svědčí o tom způsob výkonu jejich moci. Kdyby měli křesťanské myšlení nemohli by přece
svým jménem zaštiťovat postup a metody dobrodruhů a násilníků v nově objevovaných světadílech! A navíc vydávat své
Agnosticizmus v přístupu k víře se dokonce oficiálně konstituoval v katolické církvi jako její hlavní proud, jako tzv.
„pozitivizmus“. Křesťanské náboženství je jím pojato jako
taková rozumem neuchopitelná analogie „pravidel silničního
provozu“ v dopravě. V daném případě transcendentních
14
pravidel pro zákonem nevynutitelnou koordinaci mezilidských vztahů mezi jednotlivci i ke státu. Vždyť ani pravidla
silničního provozu nepotřebují Boha, pouze se opírají o mocí
a veřejným míněním uznanou užitečnost. Pozitivizmus bohužel v tichosti pomíjí to, že zákony duchovní dimenze jsou
nejen užitečným regulativem lidí na zemi, ale jsou rozhodujícím poznáním i pro vývoj stavu duší v záhrobí. Neboť jsou
poznáním Stvořitelova „vyzařovaní“ pro „ líc“ stvoření! Tak
jako fyzikální zákony jsou totéž pro „rub“ neboli hmotnou dimenzi.
pohybu by se totiž mohlo vyjevit, že v rovině možností
„vhledů“ do duchovní dimenze reality jsou dispozice studovaných „teologů“ a laiků stejné. Navíc laici mají lepší
výchozí pozici. Úhel pohledu laiků je totiž více odvozen
od jejich života „v pravém chrámu Páně“. Tím je příroda
a vesmír! Naproti tomu kněžské povolání se rutinou stalo
více povoláním. Sice potřebným, protože jeho užitečnost
tkví v kvalifikovaném provádění nutných náboženských a
společenských obřadů. A také v nápomoci civilním a primitivním při jejich hledání zákonů nadčasovosti. Jakmile se
ale kněží svým myšlením laikům nadřadí, tím okamžikem
do jejich duše vstupuje pýcha. A ihned se uplatňuje
výkon Ježíšova: “První budou posledními a poslední prvními!
(Při vcházení do království.)“ Objektivitu právě zmíněného
potvrzuje „nekonání se vhledů do duchovní dimenze (zjevení)
a možností uzdravování Duchem“ kněžstvem, naopak ale
obyčejným lidem.
Pevně doufám, že právě současné lidstvo bude svědkem toho,
jak se poznání zákonů duchovní dimenze neboli „článků víry“
rozvine i v důsledku dosažení důkazů postupy analogickými
ve vědě. Ty v rovině poznání psychologie člověka, biologie
mozku a z minulých a nastalých historických událostí prokáží
nejen objektivitu duchovního rubu světa, ale i původ dosud
známých duchovních zákonů od Podstaty světa. Teologie se
stane vědou o zákonech nehmotné dimenze bytí. Pro život
lidského ducha na zemi nastane nová éra. Skrze stále četnější
novou generací lidí s otevřeným třetím a duchovním okem
bude dále a dále nahlédáno, jak klíčový charakter mají pro
lidskou bytost evangelijních rady, zejména i pro duše bez těla!
(V záhrobí.)
V kontrastu ke stagnaci poznání zákonů duchovních se
úroveň poznání vědomostních elit o hmotném světě rychle
sunula kupředu. Aby církve udržely svůj vliv, vsadila vedení
církví 18. a 19. století místo na upevnění přesvědčivosti a příkladné žití víry na oboustranně výhodnou kooperaci se světskou mocí! Ve všech evropských monarchiích nezadržitelně
vznikala více či méně viditelná „jednota trůnu a oltáře“.
Králové a šlechta pro svůj špatný způsob výkonu moci potřebovali církve k potvrzení své legitimity! Církve zase na
oplátku podpírali legitimitu králů skrze dovolávání se článků
křesťanské víry. Jenže bez ohledu na toto „přátelství“ světské a církevní moci se „diference“ v rozdílnosti výkladů
starověké víry a masově nastupující vědy rozevíraly. To začalo
vytvářet dojem rozporu mezi náboženským pojetím světa
a novověkým rozumovým poznáním hmotné reality. Ten
pak vyvolal pokles věrohodnosti křesťanského poselství, ze-
K ustrnutí duchovních elit církví v objektivním poznávání
nehmotného rozměru reality vedla ztráta spojení křesťanských hodnostářů s „neviditelnou stranou reality“. A to proto,
že hlavní masa katolického, evangelického a pravoslavného
kněžstva nejen že nežila hlásané, ale ze strachu z předstihování „laickými“ osobnostmi stále jen opakovala naučené
texty evangelií. Ty byly sice geniálně řečeny, ale byly formulované s přihlédnutím k chápání lidí na počátku letopočtu! Ustrnutí zejména špiček kněžstva nebylo náhodné. Připuštěním
15
jména mezi rozumově vzdělanou inteligencí. Následně i mezi
nevzdělanci.
pit dilema: Buď změna vývojového trendu nebo záhuba civilizace! Bezohlední konzumenti a žráči čehokoliv jsou evidentními škůdci harmonie živého na planetě! Z tohoto hlediska
je propuknutí války vždy jen prvním takovým důtklivým upozorněním od Stvořitele.
Jak jsme si již ale měli „všimnout“, svět v němž žijeme, neboli
dílo Stvořitele světů, „nesnáší“ vakuum ani fyzikální, ani absenci života v místech, kde je fyzikálně možný! A měli jsme
z toho poznat i další zákon, že Bůh vakuum „nesnáší“ ani v
duchovní dimenzi!!! Neboli absence víry je proti vůli Boha.
Protože duchovní vakuum v člověku, jinak řečeno absence životní filozofie, lidově víry, je popřením smyslu jeho existence
ve stvoření. Ztráta smyslu života jedince i jakékoliv civilizace
proto automaticky spouští karmické procesy, tj. procesy vedoucí k nápravě harmonie. V daném případě k destrukci
člověka jako bytosti i jeho civilizace! Výkon zákona příčinynásledku můžeme dnes už naplno vidět v objevování se hromadných depresí u jinak zdravých lidí, v pocitech zmarnění
života mnohých a obecného vzrůstu agresivity. V důsledku
tohoto pole působnosti se k vyplnění vakua následně objeví úchylná hnutí prázdných hlav. Nyní třeba v podobě nacionalizmů a tzv. fandovství klubům nebo zpěvákům. Co je
rozumného a lidského na běsnících fandech nebo nacionalistech? Co může normální člověk nalézt rozumného na heslu:
„Nic než národ!“ Což je ovšem míněno ve smyslu „nic než
přirození“.
Z výše popsaného by měl každý normální člověk pochopit,
že harmonii stvořeného zajišťuje Stvořitelův zákon o nepřípustnosti vakua v duchovní dimenzi neboli absenci náboženství! Člověk prostě kvůli rovnováze své duše musí něčemu
věřit! Když se mu nepodaří pochopit a rozvinout pravdy
v evangeliích, jsou mu satanem podstrkovány pravdy zástupné neboli lživé. Satanovi poskoci mezi lidmi prostě vytvoří
náboženství zvrhlá. Třeba i z původně ne zcela špatných.
Právě to učinili v 18. a 19. století stvořením nacionalizmů a ateizmu, vydávajícího se za „vědecký světový názor“! Následky jejich dopadů již známe. Chceme-li se z
dějin posledních dvou staletí poučit, musíme pochopit, že
bez náboženství, neboli s klaněním se penězům civilizace
nepřežije! Oprávněnou otázkou ovšem je, jaké to náboženství
je pravé? Při jeho výběru je naší vnitřní povinností zkoumat
míru jeho přiblížení Pravdě! Tj. zda uvažovaná soustava
duchovních hodnot a postupů vede ke skutečnému prohlédnutí zákonů duchovního rozměru světa. A míru přiblížení jednotlivých věrouk Pravdě poznáme ovšem po „ovoci“! Neboli
podle jeho dopadů na kvalitu života jednotlivce a obecně
mezilidských vztahů.
Typy rozvinutí zvrhlých energií vedou z vůle Stvořitele pomalu a jistě vždy k sebezničení odchýleného. V přírodě
u živého, u jednotlivých lidí k destrukci svého místa ve
společnosti prostřednictvím zločinu, u civilizace k všeobecné
a nesmyslné válce národů! S tím, že do boje vehnaní vlastně
neví, proč se rvou! Jen živý duch tu příčinu může rozeznat. Tak, že se podívá na zeměkouli, shlédne ty betonové
anomálie, v nichž se bezduše rozmnožují a valí odnikud nikam
davy lidských konzumentů. Z tohoto nadhledu by měl pocho-
Jestliže je hodnocené náboženství od Boha, jinak řečeno objektivní, tzn. odvozuje zákony od vůle Podstaty světa, harmonizuje nejen vnitřní život jednotlivce, ale zajišťuje koordinaci
a všestranný vzestup mezilidských vztahů. Pravé náboženství
nabádá lidstvo k sebezdokonalování, k úsilí o vybudování ob-
16
doby duchovního ráje ve hmotnosti. A používá prostředky
slučitelné s cílem.
A platí také naopak! Odhlasuje-li si kdokoliv, a třeba
„demokraticky“, za pravé náboženství jakoukoliv ideologii
člověk či organizace, nebo jej potrhlí vládci světa za pravé
prohlásí, je jen otázkou času, kdy takto nalezené „pravé
náboženství“ přinese své ovoce: válku, zkázu, rozvrat!!!
Již starověkým prorokům a mudrcům bylo sděleno, že řídit
ješitnost vládců a potrhlost o zákonech hlasujících lidí „má
ve stvoření v popisu práce“ bytost zvaná satan. On konstruuje prostřednictvím „svých lidí“ (falešných proroků) zavádějící
ideologie. Stvořitel, protože je Prozřetelnost sama, ovšem anticipoval možná chybná rozhodnutí jednotlivců i celých civilizací. Proto jsou do alternativ osobních a národních dějin
zafixovány následky přijetí klamných náboženství! Lid tyto
následky nazývá „boží mlýny“. Právě ony zajišťují přivození
psychického kolapsu každé od Řádu stvoření odchýlené osobě a odchýlené civilizaci válečný kolaps. Jak již měl možnost
každý inteligentní člověk z jejich výsledků pochopit, ateizmus a nacionalizmus jsou falešnými náboženstvími! I se svými
náhražkovými bohy a rituály.
Richard Benno Adam (1873-1937) - Výjev z prusko-francouzské války
Právě na dějinách 19. století můžeme vidět, jaké následky
následovaly v důsledku záměny původně žitého křesťanství
za nacionalizmus a ateizmus. To tyto ideologie se nenápadně zahnízdily v myšlení mocenských a intelektuálních elit
novověké Evropy. Ony byly tím činitelem, který připravil
o intuici nejen vládce států, ale i masy lidí. Tím, že všude
vzkvetl nacionalizmus, byla satanem připravena půda pro
vznik první světové války. Vládcové i intelektuální elity již
dlouho před tím uvažovali podle satanského principu: Ne to,
co je správné, ale to, co je podloženo silou, je vnímáno jako
(1870-71)
17
Bohem chtěné! V důsledku tohoto způsobu uvažování začaly všechny státy zbrojit. Aby si zajistily „tu svou pravdu“!
V důsledku jejich konání se pod evropskou civilizací pomalu
začala otevírat propast kontinentální katastrofy, kterou nyní
pojmenováváme jako první světovou válku.
Smutné na tomto pozvolném procesu bylo a je to, že vše
se dělo pod mlhou vládci provozovaných křesťanských rituálů! Evropské nacionalizmy jsou přece evidentním oživením
Ježíšem odvrženého kmenového egoizmu původního židovství. Každý už měl poznat, že od kolektivního egoizmu
neboli „zájmů národa“, nikoliv od vůle Stvořitele a pýchy, je
odvozen i pocit nadřazenosti vlastních národních zvyklostí a
dispozic nad zvyklostmi jiných.
Propagandistická pohlednice z roku 1916
skoro jako jediní při vypuknutí první světové války nejásali! A
právě za tento intuitivní postoj jim boží mlýny jako odměnu
zajistily, že jsme z ní jako národ vyšli mimořádně posílení!
V důsledku ztráty přesvědčivosti křesťanství pro vládce
Evropy se tedy v 19. století začaly šířit v populacích národů
nacionalizmy jako mor. Navíc mohli nacionalističtí štváči
na příkladech způsobů získávání kolonií dokládat použitelnost síly. Ze způsobu dobytí kolonií a z průběhu evropských
dějin mohli advokáti lži národům dovozovat, že jednotlivec
či stát, který má sílu, má také pravdu a spravedlnost. Že
to tak Bůh z člověku nepochopitelných důvodů chce, anebo
vlastně ani není. Z průběhu dějin 19. století se začalo zdát,
že se uplatňování „práva silnějšího“ vyplácí. Cesta k blahobytu na zemi se zdála vést ne přes práci a postup poznání,
ale skrze „vlastnictví většího počtu děl“ a skrze „politiku
dělových člunů“. Evropští mediální štváči pomalu vytvářeli ve
společnosti atmosféru, připouštějící válku jako prostředek.
Každý by se tedy po shlédnutí bohoslužeb za účasti vedení
států měl ptát: Když tyto vládnoucí kruhy Němců, Francouzů
a Rusů připravovaly válku, kde jsou a kde byly v duších těchto
údajných křesťanů Ježíšovy evangelijní principy? Vždyť je
přece před lidem celá desetiletí oslavovaly svou přítomností
na církevních obřadech? Právě na tom při pohledu na průběh
a hrůzy světové války si máme my uvědomit, jak ony boží
mlýny „jistě melou“, jak otevírají karmu za koloniální i domácí
řádění ateisticky se chovajích elit. První světovou válkou
pootevřely „boží mlýny“ národům „dvéře pekla“ i na zemi.
Mělo by být každému jasné, že krev indiánů, černochů, Indů
a Číňanů a všech zotročených se neztratila v nic! Naopak, jak
říká bible, „volala k Bohu, Podstatě světa, o pomstu“.
Může být naší českou národní hrdostí, že obecné válečné štvaní nezabíralo u Čechů! Intuitivní postoj jádra národa vystihl
v roce 1914 Jaroslav Hašek vše říkajícím nadpisem článku „Imbecilum bellicóza ve Vídni“. (Válečné zblbnutí.) Češi v Evropě
Na vzniku velké války a na jejím průběhu měly být již dávno
odhaleny zákony příčiny a následku! A mělo být zjištěno,
18
že karmu vykonávající síly stvoření, ku podivu zpovědníků
a scholastiků, nic nedbaly na to, že pachatelé zla konali
velkolepé klanění Bohu v obřadech! Mlýny karmy nehleděli
na prohlašování válčících, že jsou „oddanými křesťany“!
„Přivezly“ deset milionů mrtvých, deset milionů zmrzačených,
zničily celé prosperující státy.
A abychom historické spravedlnosti vůči němu učinili zadost,
jsme povinni mu přiznat, že se nesmírně snažil být korektní a také korektní byl! A vděčnost za snahu a korektnost
si v rámci dějinné spravedlnosti zpětně od Čechů zaslouží.
Připomeňme, jak by si pozdější političtí vězni vážili podmínek
Havlíčkova vyhnanství do Brixenu za „hrůzovlády“ císaře Františka Josefa!
Nenalezl jsem dosud člověka, který by si dovedl představit
původce křesťanství Ježíše Krista mezi připravovateli války!
Tj. ve skupinách o válce se radících „držitelů moci“ kolem
německého císaře Viléma II. nebo jeho francouzskými, anglickými a ruskými protivníky! Všichni zmínění byli ale podle svého prohlašování „velcí křesťané“! Stále docházeli „do
chrámu Páně“, stále se naplňovali svátostmi a byli posvěcováni od „zástupců Boha“ na zemi!
Druhou evidentní deformací výkladu dějin je, že RakouskoUhersko bylo žalářem národů. A že vznikem republiky se
naplnilo právo národa na sebeurčení! Pravdou naopak bylo a
je, že v mocnářství zažil náš národ od roku 1800 do roku 1914
největší rozmach ve svých dějinách. A to jak hospodářský, tak
kulturní! Rozpad rakouského mocnářství byl západními velmocemi proveden z naprosto jiných důvodů, než se učilo a
učí!
Výše napsané bylo nutné uvést pro pochopení skryté příčiny
a hloubky následků světové války. Bez výše uvedeného by
nebylo možné níže odhalit dosud tradované mýty a úmyslná
historická zkreslení kolem vzniku První republiky. A jen skrze
pravdu viděnou z duchovní strany stvoření je možné nastoupit cestu k postupnému očištění povědomí národa, tím
jeho kořenů. A plně otevřít intuici, dar Boha v duchu živým.
Za první republiky byla bohužel duchovní pravda o vzniku
státu zamlžována. A právě proto musela následovat druhá
světová. A očištění dějin neboli kořenů musíme provést, nebo
přijde třetí a další.
Anglie a Francie si v průběhu války uvědomily, že v možné
další válce s Německem by bez vyřazeného Ruska a izolacionistické Ameriky neměly šanci Německu vojensky vzdorovat. Proto nespravedlivým a vnuceným Versailským
mírem provedly na jedné straně oslabení Německa, (což
se později vymstilo ve formě otevření cesty Hitlerovi,) na
druhé straně rozbily jeho spojence Rakousko-Uhersko. Cílem
rozbití tohoto středoevropského císařství bylo osamocení
Německa a vytvoření mu druhé fronty malých spojeneckých zemí. Krásně byl tento záměr vystižen v zápisu z jednání profesora Masaryka o československé samostatnosti s
britským předsedou válečné rady Lloydem Georgem. Premiér zarazil slovní Masarykovy dějinné výklady, kterými dokládal legitimnost vzniku Československé republiky otázkou:
Dějiny nechte dějepiscům, já jsem politik, hájící zájmy Velké
Británie. Řekněte, co z československé samostatnosti bude
mít Británie. A Masaryk mu pohotově odpověděl: „Příštího
První evidentní šířenou deformací reality kolem vzniku první
republiky bylo, že vládnoucí Habsburkové byli nepřáteli
českého národa. Pravdou však bylo a je, že Ferdinand V.
Dobrotivý, Ferdinand d’Este a Karel Habsburský měli naopak
Čechy rádi. Pouze císař František Josef I., ale jen pro svou
ultrakonzervativní povahu, novotářské Čechy moc nemusel.
19
spojence v další válce s Německem!“ Lloyd George zpozorněl a od toho okamžiku dal pokyn k podporování vzniku
Československé republiky. Tedy nikoliv právo na sebeurčení
československého národa, ale mocenské „vrhcáby“ velmocí
byly příčinou vzniku první republiky. (Viděl snad konec konců,
že by se dodnes něco v politice dělo podle „práva národů na
sebeurčení“?)
otec vzpomínal na život doma v Daměticích vždy s dojetím
a otce nepojmenoval jinak než „tatínek“. Přitom to pojmenování vyslovoval s takovou něhou, že ač jsem jej už nepoznal,
dodnes toho lituji. Když umřel, babička bez něj už jen přežívala. Řekla, že za celý život od něj neslyšela „křivé“ slovo.
Když se dědeček později náhodou setkal s jedním spoludělníkem z „cimry“ v Grazu, měl tento syfilis a po výměně si
osudů mu řekl: „Staňku, tvé rodiče ti závidím!“ Nebyli k
„závidění“ až tak rodiče, jako žití dnes za „zaostalé “ vydávané
zásady křesťanské věrouky. Právě akceptované křesťanské
zásady úspěšně provedly mého dědečka životem a navodily
vzestup celého rodu.
Třetí historiky šířenou deformací je údajná občanská nesvoboda a náboženský útlak katolickou církví. Skutečný stav
mohu nejlépe doložit na životních osudech mých dědů. Ten,
jehož jméno nesu, se vyučil kameníkem. A poté, jak bylo
zvykem, vydal se pěšky „na vandr“. Bez víz a povolení došel
až do Terstu. Po cestě se živil jakoukoliv příležitostnou prací.
Když náhodou neměl kde přespat, zaklepal na dveře fary nebo
kláštera. Ukázal latinsky psaný dopis domovského faráře, kde
bylo napsané: „Potvrzuji, že jmenovaný je řádným katolíkem
a členem farnosti. Podpis.“ Vždy byl vpuštěn, dostal najíst a
bylo mu umožněno slušné přespání. Na cestě zpět zůstal rok
na dobře placené práci v lomu u Grazu. Tam se dělaly dlažební
kostky pro Vídeň. Bydlel v podnájmu se 3 spoludělníky. V
sobotu po výplatě přijížděly do místních hostinců prostitutky
z Vídně a v pondělí byli všichni jeho spolubydlící bez peněz.
Jen děda si vydělané ukládal. Po roce se s našetřenými penězi
vrátil převzít chalupu a za ušetřené ji přestavěl. A zřídil kamenictví, a oženil se. Měl 8 dětí, dvě zemřely jako malé, nejstarší strýc padl ve válce. Dva jeho synové (včetně otce) vystudovali vysokou školu a ostatní se stali kvalitními řemeslníky.
Druhý můj děda, sedlák, prošel pěti lety válečného nasazení.
Byl silně intuitivní, věřil v Boha, ale od války faráře a církev
moc nemusel. Nikdy mi neřekl proč, ale vím, že nesnášel
rozdíl mezi slovy a činy. Když ale ve vysokém věku na konci
života hodnotil prožité, řekl mi: „Přežil jsem pět režimů, ale
nejlépe bylo za Franze Josefa! Byly malé daně, svoboda,
bezpečnost života i majetku. A být „austrijákem“ ve světě
něco znamenalo.“
Z uvedeného, na faktech založeného hodnocení těch, kteří
éru „rakouského útlaku“ a „katolické manipulace“ chování
jednotlivců přímo prožili, vyplývá diametrálně odlišné hodnocení dějin, než bylo líčeno prvorepublikovými historiky a
Masarykem samotným. Nakonec je známo, jak po nástupu
Hitlera k moci začal sám Masaryk pochybovat o tom, zda bylo
až tak dobré mocnářství zcela rozbít. Mně se to při znalosti
následných dějin snadno říká, proto nekritizuji rozbory tehdejších historiků. Myslím si, že bylo lepší zachovat konstituční středoevropské císařství s velmi slušným císařem Karlem I. jako federaci svobodných a spolupracujících národů.
Mohli jsme být mnohého ušetřeni. Bohužel deformované
Celý rod šel prudce nahoru, protože můj děda se vnitřně
držel pouček katolické věrouky. Všichni v rodině ho museli
poslouchat, současné stoupenkyně práv dětí a manželek by
vyhnal. Všechny příslušníky své rodiny bral jako jemu osobně do péče „Bohem svěřené“ a tak s nimi jednal. Můj
20
EXISTENCI VYŠŠÍ SPRAVEDLNOSTI DOKAZUJE VZNIK I PÁD PRVNÍ REPUBLIKY
líčení okolností vzniku první republiky přetrvává mezi současnými ateistickými historiky a společenskými „vědci“. Je třeba
otevřít přehodnocení, než se toho ujmou „boží mlýny“. Máme
povinnost dobrat se podstat společenských dějů. A ty jsou
duchovní povahy! Starost ale ve mně vyvolává „kvalifikace“
současných „společenských vědců“ a politiků. Výsledky jejich
činnost, spíše nečinnosti, můžeme pozorovat z nefungování
současného řízení státu. A z chování mnohých občanů. Je
nejvyšší čas vrátit se k hlubšímu chápání dějů minulosti, abychom z nich poznali skutečně svět řídící duchovní principy
věčnosti.
zdroj:http://hledani.gnosis.cz/prvni-svetovou-valkouskoncila-definitivne-era-krestanske-evropy/
Existenci vyšší Spravedlnosti dokazuje
vznik i pád první republiky
poznatku se vítězné západní velmoci měly v roce 1918 vůči
poraženému Německu a Rakousku chovat velkoryse a nasměrovat evropské národy k spravedlivému míru. Když ne
úplně podle zásad křesťanských, tak alespoň podle moudré
zásady římských vojevůdců: být tvrdý vůči nepříteli, ale velkorysý vůči poraženému.
Josef Staněk
Vznik a průběh první světové války nechal vystoupit konec
žití hlavních principů křesťanského poselství Ježíše Krista mocenskou a vědomostní elitou Evropy. Porážka toho, kdo byť
s vědeckým výpočtem válku připravil a přesto prohrál, měla
evropské mocenské a vědomostní elitě napovědět, že vyšší
Spravedlnost, na kterou přestaly věřit, existuje. Intuitivnímu
čtenáři zajisté neuniklo, že v posledních sto rocích nakonec
prohráli válku všichni, kteří ji začali! Prvním duchovním
zákonem politiky pro období přechodu do duchovní úrovně
civilizace tedy je, že bez ohledu na počáteční úspěchy válku
nakonec prohraje každý, kdo ji začne. V duchu tohoto
Jenže „mocenské kruhy“ Anglie a Francie si z průběhu války
odvodily, že Němci jako národ jsou „při zainteresování“
schopni daleko větší disciplinovanosti a obětování se než
domácí populace. Došlo jim, že Centrální mocnosti mohly být
jimi vojensky porazeny jen s pomocí Ruska a USA. Jenže tyto
velmoci se zdáli být v důsledku vnitřních rozbrojů v Rusku a
z důvodu k životu vyvolaného izolacionizmu v USA z dalších
evropských „mocenských vrhcábů“ vyřazeny. Vládci Anglie
21
a Francie se tedy pokusili si zabezpečit hegemonii v Evropě
vlastními spravedlnosti neodpovídajícími prostředky.
Rakousko, velké Srbsko, Maďarsko, velké Rumunsko a Polsko. Tyto nové, mimo Maďarska Francii a Anglii plně oddané státy, měli do budoucna Německu vytvořit eventuální
„druhou frontu“.
Po kapitulaci Centrálních mocností měli totiž před sebou alternativy dvě:
Aby si udržely oddanost nově vzniklých států a co nejvíce
oslabily Německo a Maďarsko, přidělily malým nástupnickým
státům i části území, osídlená skoro výhradně Němci a
Maďary. A Srbům katolické Chorvaty a muslimské balkánce.
Tím nedošlo nejen k naplnění deklarovaného principu sebeurčení národů prostřednictvím Versailleské „mírové“ smlouvy, ale celý přestavěný prostor byl ochromen z hlediska
možností ekonomického růstu a kulturní výměny. Na kdejakou „mez“ se posadil nějaký celník či „cokoliv“ povolující
úředník. Navíc se německý a maďarský národ v nově vzniklých
hranicích oprávněně cítily poníženy. Vytvořená nespravedlnost a irracionalta však vždy poskytují půdu pro „satanovo“
působení. To je druhý duchovní zákon v politice. Jakýkoliv jeho „prorok“ tím dostává duchovní energii k působení,
neboť o odstranění nespravedlnosti „usiluje“. Zákonitě se
tedy musel objevit nějaký Adolf Hitler!
Buď, když se deklarují a věří v Ducha Spravedlnosti, ukáží
tuto kvalitu při využijí svého vojenského vítězství. Tak,
že prostřednictvím mírového diktátu prosadí zásady vyšší
Spravedlnosti pro všechny Evropany. Tj. vsadí na plné uplatnění rovnosti a svobody myšlení a konání evropských občanů,
národů; a podpoří realizaci sociální spravedlnosti atd.
Nebo vsadí na vzmáhající se sobecký nacionalizmus a vojenskou sílu, tedy vlastně na projevy žitého ateizmu, na nevíru
v působení neviditelných nitek Spravedlnosti. Tato volba je
vždy postavena na provádění mocensko-politických tlaků a
ekonomických a vyděračských her. Vládcové západních spojenců se bohužel rozhodli právě pro tuto druhou možnost.
Praktické provádění takto směrované politiky bylo postaveno
na ponížení a zmenšení Německa a jeho lidu. A na
rozbití německých spojenců Rakousko-uherského mocnářství
a tureckého sultanátu. Zástupné důvody rozhodnutí se pro
veřejnost převezmou od často naivních a jednostranných idealistických skupin a jednotlivců, kterých bylo a je všude a
vždy dost. Tento přístup stojí na poznatku, že „papír snese
všechno“ a zástupné zdůvodňování darebáctví je v politice
hlavní činností dodnes. Při rozbíjení Rakouska-Uherska bylo
jako na zástupný důvod vsazeno na vylíčení mocnářství jako
„ žaláře národů“. Následoval vznik „houfu“ nástupnických
údajně národních států. Francie a Anglie si touto politikou
malých protiněmeckých satelitů vytvořily vděčné a závislé
spojence. Z mlhy nebytí se tím vynořily Československo,
V důsledku těchto mocenských her a kalkulů vznikl v roce
1918 sice námi Čechy milovaný, ale již tvarem hranic velmi
podivný stát, Československá republika. Jeho vznik měl být
aktem sebeurčení neexistujícího československého národa.
Ve skutečnosti byl, včetně později přidělené Podkarpatské
Rusi, fakticky poskládán z území, na kterých žilo 7 národů!
Vznikem tohoto státu nadšení Češi v něm byli menšinou!
Slováci se ani tehdy ani dnes za Čechy nepovažují. Navíc
nebyli vychováni a připraveni k státotvornosti! Pohlédnemeli dnes na situaci v roce 1918, musíme být jako národ hrdí
na naše předky! Že tuto situaci zvládli. Ale také vděční
Bohu, že nám jako Čechům tuto příležitost k seberealizaci
22
Československo, 1918-1938
dal! Obnovení a rychlá plná funkčnost někdejšího českého
království se racionalistovi musí nutně jevit jako projev děje,
kterémuž říkáme „zázrak“! Tedy děje, který není vysvětlitelný
bez existence a působení nehmotných sil. V daném případě působili duchovní vůdci národa neboli „strážci koruny
svatováclavské“, jak jim říkám já. Ostatně podobný zázrak
znovuzrození jsme již zažili. Bylo jím racionalitou nepředpokládatelné vzkříšení češtiny po roce 1800!
Aby se mohlo vyvodit duchovní poučení z dějin, je načase
si i „zázračnost“ událostí roku 1918 uvědomit. Zejména si
nyní již pravdivěji připomenout všechny okolnosti, které zrod
českého státu umožnily. Neduchovní historici uvádí dosud jen
dva hlavní viditelné faktory, ale zatajují racionalitě skrytý, a ve
skutečnosti hlavní třetí!
Prvním známým faktorem úspěšnosti, vlastně formou transcendentní pomocí českému národu, byla „náhoda“, že se
hlavou politického úsilí o vlastní stát a pak hlavou nového
státu se stal vysoce vzdělaný, charakterní, duchem země
vedený a inteligentně věřící T. G. Masaryk. A jím k řízení
státu přitažené skupiny idealistů. Vyzařování jeho osobnosti
bylo tak silné, že svým příchodem kamkoliv rázem zaujal
všechny. Zejména schopné a charakterní osobnosti. Jeho
Tomáš Garrigue Masaryk, 1918
23
vyzařování bralo energii argumentům odpůrců vzniku státu,
i mezi nečeskými posluchači. Tedy právě pomocí Masarykova
charismatu a vědomostí se našim předkům podařilo zorganizovat nejserióznější demokratický stát ve střední Evropě.
Neboli objevení se jeho osobnosti mezi Čechy nemohu vnímat
jinak, než že byl svým zrozením a přípravou (jako kdysi Žižka)
vyslancem duchovního vedení národa pro jednu z možných
alternativ evropského vývoje.
Masaryk sám by však mnoho nedokázal. K němu se musel
přidružit druhý faktor, kterým byly jednotky československých legionářů. I u jejich vzniku je užitečné si připomenout
duchovní pozadí jejich vzniku. Nejprve se objevili dobrovolci
z řad českých (i slovenských evangelických) krajanů, kteří žili
v zahraničí a vystoupili na podporu spojenců. Pohnutkou k jejich vystoupení byl sice mírný, ale přeci jen cítěný protičeský
a protireformační tlak v monarchii. Oněch krajanských dobrovolců byla původně samozřejmě jen hrstka. Jenže v roce
1917 musíme zaregistrovat podivný děj, masový vstup českých
zajatců z rakouské armády do těchto jednotek. Takové dění
ovšem muselo mít příčiny! Těmi byly jednak už od vzniku
války hromadný odpor Čechů k ní. (Onen povzdech, že „nám“
zabili Ferdinanda!) K tomu se přidala čím dál vůči neněmcům vystupující německá sveřepost a arogance. Právě jako
odpor k této sveřeposti a úzkoprsosti nabrala přesvědčující
sílu záminka k zesílení „slovanství“.
Legionáři s Masarykem v Praze, 21.12.1918
začali čeští zajatci „vidět“ výsledek války. Vytušili, že Německo
a monarchie, která je do války nahnala, ji prohrají! A že
by bylo spravedlivé se do budoucna poohlédnout po lepším
státě!
Když se mezi takto naladěnými zajatci objevili charismatičtí T.
G. Masaryk a M. R. Štefánik, začali jasnozřivostí a myšlenkami
na lepší stát aktivovaní čeští zajatci hromadně vstupovat do
armády takového lepšího státu. Tím se Masaryk a Štefánik
přeměnili z agenturních spolupracovníků (agentů) západních
velmocí v národní vůdce a velitele nezanedbatelných vojenských jednotek. Československé legie v zahraničí se tak staly
druhým z hlavních podnětů a nástrojů struktur nově vznikajícího čsl. státu.
Německou arogancí a najevo dávaným nadřazováním se stalo,
že „Slované“ mezi vojáky převážně slovanského mocnářství
rádi až hromadně přebíhali do „míru v zajetí“. V zajetí jejich
intuici začalo otevírat působení „ducha národa“. Tedy výše
zmínění „strážci české koruny“. V důsledku tohoto skrytého
působení se zajatým českým vojákům začalo aktivovat to,
čemu dnes jogínsky říkáme „třetí oko“. Skrze jeho pootevření
Výše uvedené je obecně známé. Nemluví se ale o třetím faktoru, který byl v reálu rozhodující. Jen občas vyplouval na
povrch ve sporu o míře významu domácího a zahraničního
odboje. Žádné legie by Masarykově skupině nestačily k tak
rychlému a úspěšnému vytvoření nového státu, kdyby se
nepřidružila tato třetí „náhoda“! Tou byla v důsledku intuice
24
změněné myšlení masy do té doby katolicky a státotvorně vychovaných Čechů! Bylo to právě oněch pět milionů českých
katolíků doma, kteří vedeni touhou po Spravedlnosti, proti
mínění své světské a duchovní vrchnosti (kléru), rovněž intuicí
odcítili, že v zahraničí se rodící stát je pro národ do budoucna
více inspirativní.
Mělo by tedy být jasné, že teprve až se původně vůči
Rakousku-Uhersku konsensuálně vychovávaní Češi a
malé množství evangelických Slováků připojilo ke snaze
zahraničního odboje, mohl se uskutečnit nejen převrat v
Praze, ale vzniknout i funkční struktura nově vznikajícího
státu. Není možné jako dosud pomíjet, že vzniklá a od
počátku dobře fungující první republika se mohla úspěšně
zrodit a fungovat jen díky změny myšlení u domácích pěti
milionů křesťanů, převážně katolíků. Opět je nutné odkázat
na nehmotný faktor, který tuto změnu myšlení mas k
republikánské obnově království provedl. Vždyť takovou
proměnu myšlení, bez působení médií, je možné hodnotit
jen jako nezvyklý děj, zázrak! Jeho pokračováním byla
zejména funkčnost čsl. státu v oněch „šílených“ hranicích a s
masami nespolupracujících příslušníků cizích národů! Intuice
nezbavený člověk si nutně musí otázku po původu takového
vlivu na změnu myšlení Čechů.
Tím se dostáváme k objevu třetího duchovního zákona v
politice: Jestliže nějaký národ opravdu čistě a na základě
touhy po Spravedlnosti usiluje o vzestup, dostane se mu v té
době rozumem nepředpokládatelné pomoci.
Pro vnímání dějů současné doby je užitečné si uvědomit, že
bez této nehmotné pomoci by ani západními velmocemi podporovaný Masaryk s legiemi okamžitě fungující stát nevybudoval. A opět je užitečné si připomenout, a přidat ve
Milan Rastislav Štefánik
25
prospěch Masarykovy objektivity (sto let se decentně zamlčuje), že sám Masaryk si faktor svého přijetí českými katolíky
rychle uvědomil. Ač přijel do republiky v důsledku „katechetského procesu“ silně protikatolicky naladěn, po návratu
z emigrace své mínění opravil. Nakonec dozrál k tomu, že
měl s klérem korektní vztahy a katolickou lidovou stranu v
každé jím jmenované vládě. Byl natolik prozíravý, že si uvědomil, že katolickou formou křesťanství k státotvornosti vychovaní Češi jsou „mostem“ ke katolicky bigotním Slovákům
i k německým křesťanským demokratům v pohraničí. Tím
alespoň nepřímo nastavil nově vzniklý stát na fundament
nejobecnějších principů křesťanství. Neviděl základ státu v
těch, kteří „revolučně“ strhávají mariánské sloupy (anarchisti
a ateisti), ani v duchaprázdných nacionalistických nebo socializujících štváčích. Nejlépe tuto konstruktivnost katolických
představitelů vyjadřuje častý výrok jejich vůdce Monsignora
Šrámka. Po jednáních s T. G. Masarykem a jinými stranami
říkával: „Dohodli jsme se, že se přes rozdílné postoje dohodneme.“
jisté, že český národ nabyl po roce 1918 sebejistotu a posílil
svou „sebeorganizační“ schopnost. Otázkou ale zůstává, zda
nárok vyšších sil plně naplnil a dodnes naplňuje z hlediska
rozvinutí nadčasových hodnot, neboli duchovně. Za první republiky to bylo nepochybně jen částečné naplnění. A právě
ono plné nenaplnění přineslo pád první republiky. Zdařilo
se v ní třeba rozšíření občanských svobod včetně náboženské. To samo o sobě uvolnilo pozitivní tvořivost, ale myšlenku
duchovně vyšší společnosti nijak nerozvinulo. Nebo jen v
pokusech o to. Naproti tomu ale uvolnilo také cestu destruktivním podnikatelským a duchovním silám (satanským).
Za Rakouska byly tyto silně křesťanským veřejným míněním
drženy na uzdě.
Za mnohé jeden příklad.
Za monarchie by podnikatel Harry Jelínek určitě Karlštejn
prodávat nemohl!!! (Podobně se dnes děje „prodej Karlštejnů“ státu a občanům ve velkém a za souhlasu či mlčení
stoupenců „podnikatelské svobody“.) Za monarchie by se
určitě nemohl na školách vyučovat zjevný, za vědu vydávaný
nesmysl „samosestavení života a člověka v pramoři“ vývojem. Existence etiky by nemohla být „nalézána“ jako subjektivní iluze v mysli člověka. (Učení o neobjektivnosti morálky.)
Cestou částečného duchovního úpadku se stalo, že příchod
českých volnomyšlenkářských učitelů a úředníků na katolicky
bigotní Slovensko vyvolal u nevzdělaných, ale intuitivních
Slováků vlnu nevole. Tato nevole byla hlavním důvodem
nerudnosti vůči Čechům. Byť výraznou pomoc všeho druhu
přinášeli. Slováci v „převlečení za Čechoslováky“ prostě
nechtěli být za ateisty! (Já bych řekl za volnomyšlenkářské
blbce.)
Jestliže nyní chceme objektivizovat tj. Pravdě přiblížit naši
minulost, také abychom se dostali do souladu s dějinnou
spravedlností, musíme tento aspekt vzniku státu, jeho opření
se o obecné základní etické křesťanské hodnoty, zdůraznit!
Jen tak se můžeme „nakmitat“ na vibraci, v níž zahlédneme
pomoc duchovních vůdců národa. Tehdy jako i dnes! Uvidíme
jasněji, jak „dějiny“, správněji boží vůle, daly českému národu
možnost ustanovit lepší stát! Tím ovšem vznikla a trvá povinnost vděčnosti a odpovědnosti k velkému Dárci.
V dalším rozjímání kolem smyslu bytí naší státnosti musí
ovšem nastoupit otázka, zda se tato shůry daná příležitost našim předkům a také nám vlastně podařila. Z větším
časovým odstupem můžeme říci, že pouze z části. Zdá se být
26
Obdobné to bylo s německy mluvícími „poddanými koruny
české“ neboli se sudetskými Němci. Nejprve je sice od Čechů
začala oddělovat ztráta jazykové preferovanosti, kterou si
užívali v dobách monarchie. V novém státě se stali menšinou. K tomuto nepříjemnému pocitu se připojilo ono prvorepublikové „hecířské husitství“, které bylo evidentně účelové
a povrchní. Heslem vyšší civilizace nemůže být přece „Tábor“!
Když se mělo navázat na pozitivní rysy husitství, tak z prezidentské zástavy nemělo zmizet „Pravda boží zvítězí“! Tj. objektivní pravda, neboli boží. Dokud se tam to slůvko nevrátí,
do té doby se budeme v myšlení potácet bez opory Podstaty
světa. Tj. mimo pravou realitu.
Demonstrace sudetských Němců 1.5.1938 v Liberci
Proto nebylo až tak divné, že když se za hranicemi ČSR objevil
Hitler, většina německy mluvících obyvatel koruny České se
k němu, často z naivity, z řady důvodů začala přiklánět. (A
zradou duchovních strážců země se opětovně zatížila.
nomickým a kulturním mostem k německému duchovnímu
okruhu.
Třetí zradou se stal jejich postoj za Protektorátu. Obecně
se v něm k Čechům jejich drtivá většina chovala hůře než
říšští Němci! Já si pamatuji, jak když otec byl jako středoškolský profesor totálně nasazen, tak ho hned spolu nasazení
varovali: „Rozlišuj mezi Němci! S říšskými se lze domluvit,
chovají se jako normální lidi. Ale sudeťáci jsou takové svině,
že se snaží Čecha podrazit jakýmkoliv způsobem!“ Z těchto
postojů většiny sudeťáků vznikla ona nenávist, která vedla k
jejich poválečnému vyhnání z republiky.
První jejich zradou byl nátlak německy mluvících obyvatel korunních zemí na císaře Františka Josefa, aby se nenechal korunovat českým králem, ač to Čechům slíbil! A rozdíl slov a
činů neodpouští strážce koruny, a tím duchovní jádro českého
národa, nikomu!!!) Dalším ze dvou hlavních důvodů přiklánění se sudetských němců k Hitlerovi bylo nesplnění slibu
republiky (sic!!!) o zřízení německých kantonů (jako ve Švýcarsku) s úředním jazykem němčinou. Třetím důvodem byl
průběh hospodářská krize, která vyjevila neschopnosti řízení
ekonomiky liberální ideologií. Tedy ideologie, založené na
principu „zbohatnutí za jakoukoliv cenu“. (Naproti tomu
Hitler Němcům na druhé straně hranice zajistil konjunkturu.)
Chováním sudetských Němců za války, za Heydrichiády zejména, se dovršilo ono „karmické potřetí“! Ona zemězrada.
Ta uvedla v činnost „boží mlýny“ a následoval strašný
poválečný trest, vyhnání z vlasti. Bohužel byli vyhnáni i ti,
kteří mezi sudeťáky zůstali slušnými! A i těch bylo hodně, ač
o tom Češi neradi mluví. A jejich vyhnání se zase stalo českou
karmou. Měli být vyhnáni jen nacisti, nikoliv Němci bez
Akceptováním postoje nevěrnosti české královské koruně
sudetští Němci podruhé nenaplnili své poslání, být eko-
27
ZACHARIEL (JUPITER)
Zachariel (Jupiter)
rozdílu. Na druhé straně zde vždy hraje roli faktor odpovědnosti většiny. Kdyby se většina slušných sudetských Němců
chovala za Protektorátu jako Češi za republiky k nim, byli by
tu dodnes. A mohli dokončit a rozvinout tu dějinami předurčenou roli „mostu“ od Čechů k německému kulturnímu
okruhu.
• ve vývojové psychologii souvisí se zralým věkem života (49-56 let), kdy by měl člověk dospět k rozvaze a
nadhledu prostého jednostranností; člověk má bohaté
zkušenosti a je schopen uplatňovat svůj společenský vliv
a sdílet ze své exponované pozice svoji moudrost
Výše uvedené slabiny byly jen ty hlavní místní, které vedly k
pádu první republiky. Uvádět a rozepisovat další duchovní
selhání by zabralo celou knihu. Protože v té době se stal
rozhodujícím faktorem pohyb velkých sil, se kterými jakákoliv politika první republiky nic nezmohla. Hra těchto sil
nám jen dala najevo, že my jako národ jsme prostě jen
součástí proudění duchovních energií evropské civilizace.
Jedno duchovní ponaučení ale lze z následného běhu dějů
udělat: Čím blíže jsou poměry v jakémkoliv státě a národu
blíže Spravedlnosti Boha Podstaty světa, tím méně na něj
dopadají následky střetnutí velkých sil.
• astrologická symbolika: signuje privilegované vládce,
politiky a lidi vysoko postavené, dává bohatství, úspěch,
benevolenci, velkorysost, čestnost, spravedlnost,
vnitřní a vnější pravdivost, principielní filozofické a
etické uvažování, myšlení, které není účelové jako u
Merkura, ale směřuje do hloubky (Merkur žvatlá a
kombinuje, kdežto Jupiter loví pravdu ze světa mlčení)
• ezoterický význam: otec éteru, pán nebeské klenby a
světových idejí, společenskotvorná síla, náboženská i
státnická
Pohleďme! Češi byli ochotni jako jedni z mála bránit vůči
Hitlerovi vyšší hodnoty, ale byli Západem a okolními státy
ponecháni na pospas. Ale když se zápas velkých světových
sil skončil, zajistily nám za to „síly osudu“, že vše okolo
Česka včetně Slovenska a Polska leželo v troskách. My
Češi jsme se ocitli v podmínkách „skoro“ švýcarských. Jen
duchovně slepý v tom nevidí existenci Spravedlnosti! Co
jsme s touto výhodou následně po válce udělali, zejména v
důsledku nerespektování duchovních zákonů, je už zase osnova k odhalování dalších duchovních zákonů v následujícím
článku.
• přírodní prvky: cín - vnáší do všech živých systémů
formotvorné síly myšlenkové i hmotné, vztahuje se k
mozkové činnosti barva: zlatá a zelená; purpur přírodní
symbolika: javor lidské tělo: hlava - přední mozek;
”vznešené jupiterské čelo”; končetiny a čelisti (jakožto
končetiny hlavy) / brada (vůle prosazující se na hmotné
úrovni)
• analogická božstva: Perun, Zeus, Thor - Donar (Germáni), Amon (silně propojen s bohem Slunce - Ra);
Sofie jako ženský atribut, Piru (Inkové), Adad (Aramejci),
Tešub (Chetité), Marduk (Babylón), Indra (Indie), Neit
(analogie Athény)
zdroj:http://hledani.gnosis.cz/existenci-vyssi-spravedlnostidokazuje-vznik-i-pad-prvni-republiky/
28
ZACHARIEL (JUPITER)
29
ZACHARIEL (JUPITER)
• časová periodizace: 2017 - 1663 př.n.l., 463 - 817 menší
cykly: 605 - 531 (Pythágorovy časy)
• civilizace, národy a kulturní epochy inspirované
Zacharielem: Mínos, Manu, Mání, ”mind, mysl” = syn
Jupiterův expanze Indoevropanů z původní pravlasti v
Asii do celého světa (na jehož počátku byl údajný Manu,
jenž lidi naučil svobodnému myšlení a nezávislosti
na službě bohům) zrod Evropy (Evropa je bystostně
Jupiterská, stejně jako Mars je nejvíc vázán na střední
Asii, kde žijí Mongolové) Babylón (1894 - 1595 Babylón
inspirován Zacharielem - Mardukem) a Novobabylónská
říše se opět vynořuje (605-539) v menším zacharielském
cyklu stavba labyrintů jako metafora pro mozkové
procesy Mínojská Kréta (sekera Labris jako Jupiterův
atribut, jiná podoba Perunova kladiva) vzestup Théb
(Amonovi kněží) Sajská renesance v Egyptě za 26.
dynastie Starověké Řecko (capital: Athény) Mayové
(zenit 300-900) Byzanc dvůr Karla Velikého, král Artuš
Renesance (capital: Florencie)
• věda: filozofie jako taková charakteristická pro řecké
Athény matematika (Sumer; Pythágorás; Indové,
Arabové a Mayové činí zásadní matematické objevy v
zacharielských letech 406-817; pak ještě Arabové v 10.
st.) astronomie geometrie kartografie a geografie
• objevy: domestikace koně (souvisí s expanzí Indoevropanů) šachy jako královská hra Evropská integrace
(jak po r.1989, tak pokusy o ní nejrůznějšími státníky v
minulosti) humanistické písmo s oblými tvary (antikva)
vytlačuje tvary gotické
• architektura: karolínská, otonská a byzantská - používá
podvojnost mající analogii v javorové nažce (symetrická
30
ZÁPAD ZAČAL SKUTEČNOU STUDENOU VÁLKU
dvojnost) osmiboké centralizované stavby a další mnohostěny čtvercové ornamenty (renesance), šachovnicovité uspořádání měst, ulic apod. převaha centralizované horizontály oproti gotické vertikále, zdůraznění
šířky oproti výšce jupiterské stavby jsou analogií květu
nebo plodu rostliny, který expanduje do šířky okolo
centralizovaného prostoru (zatímco gotické stavby mají
analogii v expanzi stonku do výšky) oproti jednoznačné
dynamické vertikále gotiky působí renesanční stavby
dojmem soběstačnosti, spočívají sami v sobě; člověk je
sám sobě středem (antropocentrismus oproti teocentrismu); posvátné není nahoře, ale v nás, a do stran
se rozbíhá myriáda možností; renesance je kosmpolitní,
všestranná; sakrální a profánní splývá; pravda je vztahována k její využitelnosti v širém světě (v horizontále)
• renesanční móda: široké pokrývky hlavy nebo dvourohý
henin (javor.
nažka), barety; pravoúhlý výstřih
oproti ”véčku”; vodorovné pruhy (horizontála) široké,
papučovité boty celková silueta působí pozemsky stabilizovaně a rozšafně (”vládnu zemi na níž stojím”)
zdroj:http://ografologii.blogspot.cz/2014/02/zacharieljupiter.html
Západ začal skutečnou studenou válku
Václav Umlauf
Pořád existují lidé, pro které svoboda něco znamená. V
Evropě jich tak moc není, aby si prosadili změny režimů jako v
31
Jižní Americe. Ale co není, to může být, po skvělém vykročení
ke krachu eura a dolaru.
Nechme stranou země jako Írán, Irák, Libye, Sýrie, Ukrajina, Jemen, Afghánistán a další země, o nichž na e-republice
pravidelně informujeme. Tam už válka běží. Často je to
velmi krvavá občanská válka provázená mučením a vraždami
civilistů a ničením celých měst, jako je to v Sýrii a v Ukrajině.
Horká lokální válka a globální studená válka se dost liší, ale
jedno ovlivňuje druhé.
Každý fyzik ví, že pokud se silové vektory složí, pak výsledná
síla tvoří jejich součet. V lidských vztazích je to o něco
složitější, protože jsme holt lidé. Vlastními skutky a jejich dlouhodobými následky připravujeme dynamiku vývoje,
který mechanicky nesčítá negativní a pozitivní faktory, ale je
exponenciálně násobí a tím urychluje. Něco podobného běží
i v ekosystémech. Zničíte jeden druh, a tím podseknete celý
potravinový řetěz. Podívejme se na poslední vývoj na Západě,
který urychluje běh k fatálnímu rozdělení světa na dvě části.
Kanalizace mediálního běsnění na vyhlédnuté
oběti
Styl dnešní mediální manipulace dobře vysvětluje odvolávka
na archaické kolektivní rituály dané v primitivních společnostech z doby bronzové. Psychózu korporátních médií ohledně
Nepřítele by vysvětlil René Girard(external link). Pokud není
objekt násilí v dosahu, zaměří se násilí na náhradní oběť.
Obětí systému jsme my všichni. Korporátní média vedená
pilnými presstitutkami se snaží agresivitu vyděšené a manipulované společnosti převést na náhradní oběť. Její základní vlastnost je, že musí být ”obětovatelná“. Jinak by se
32
Jak se zadělalo na studenou válku
iracionální násilí vyvolané strachem a bezmocností mas vybíjelo na vlastních. A to po Fergussonu, Řecku a masových
protestních pochodech ve Španělsku elita nechce, a vlastně
ani my. Zkrátka, utužíme společnost Západu na ”křesťanský”
způsob. Ukážeme vyděšenému lidu nějakého ”Nepřítele” (Islám, Terorismus, Ebola, Putin...). Pak mu vysvětlíme, že je
lépe, aby jeden umřel za všechny, protože matematika platí,
a pud sebezáchovy také. Pak dotyčného za městem ukřižujeme, tedy mimo pozornost mediálních presstitutek. A máme
to v kabeli, alespoň pro jedno planetární procento, které celý
cirkus organizuje ve vlastním zájmu. Jak tedy organizuje studenou válku?
Podívejme se na soubor jevů, které jsem jak tak narychlo vybral jako znamení doby. Jde mi o silová pole svobodného
lidského jednání, kde se násobí negativní efekt. Milovníci
globálních spiknutí si k tomu mohou po libosti přidat cokoliv dalšího, ale já ne. Věci nejsou fatálně naplánované ani
Prozřetelností, ani nějakými Ilumináty. Prostě se stalo to, že
líní a pohodlní občané Západu vyměnili demokracii za úživu, o
kterou postupně přicházejí vinou toho, jak předali politickou
moc ve společnosti globální oligarchii. A to prosím ještě v 70.
letech měli blahobyt a pochopitelně i tu demokracii, protože
obojí jde ruku v ruce.
Nechám bokem Rusko a diabolizovaného Putina. V případě
výborně vyzbrojeného Ruska opravdu není tento nepřítel
prozatím v dosahu. Stejně tak nemohu říci po případném
krachu eura a dolaru, že to může ono jedno procento, které
si koupilo politiky a tak trochu všechno kolem. Lidé opět
o všechno přijdou, budou masové nepokoje a je třeba už
dopředu najít vhodného Nepřítele, který bude iracionální
strach občanů doby bronzové, pardon, současné, efektivně
kanalizovat. Navíc je případně můžeme poslat zemřít do nějaké lokální války jak se to právě provozuje na Ukrajině vojensky podporované od USA a EU. To také věci neuškodí a těch
vzpurných bude rozhodně méně, nemluvě o poslušnosti armády a policie.
• Juncker potvrzený v čele EK. Aféra LuxLeak (viz heslo)
je teprve v začátcích a je jasné, že v čele Evropské komise
stanul legální zloděj. Evropská komise vydržela tento
týden hlasování o vyslovení nedůvěry, které vyvolala
skupina europoslanců kvůli LuxLeak. Pro odvolání
komise se šéfem (Jean-Claude Juncker) hlasovalo 101 z
celkových 751 europoslanců, 461 jich bylo proti. Jinak
řečeno EU se stala rukojmím jednoho promile bankéřů
a korporací a ”my” (tedy námi volení poslanci EP) nejsou schopni odvolat zloděje. Tím je jasně dáno další
směřování korporátně sestavené Evropy, viz naše ekonomické a finanční analýzy EU. Zkrátka, na úrovni EU
přestala fungovat demokracie a vládnou zde pouze instrumentální a byrokratické zájmy.
V dalším kole studené války už totiž nebude problémem
Putin, ale aktivní občané v Evropě. Někteří to už máme za
sebou, takže máme celkem slušně nastavená tykadla. Na
rozdíl mediální masáže zdejších mozků nebudu hledat obětního beránka za naše blbosti a nebudu jej rituálně vyhánět
do pouště keců, lží a manipulací. Viz článek Putin, nové
simulákrum neurotického Západu(external link).
• Ropná válka skrze manipulovaný pokles cen.
Nenávist bloku Saúdů (Katar, UAE, Saúdská Arábie)
k Rusku je celkem pochopitelná, viz jejich nezdařený
pokus o dobytí Sýrie vedené společně s USA, Tureckem,
33
Francií, a vlastně i s celou povolnou a politicky hloupou
EU. Nyní se západní teroristé po prohrané válce opět
vracejí domů, takže budeme musel zrušit i ten zbytek
demokracie, který zatím máme. Na poklesu cen ropy
danými spekulací na burze a hlavně zvýšenou produkcí
zmíněných zemí prodělá celý ropný průmysl v USA. To
znamená, že korporátky jsou ochotné odepsat vlastní
zisk a vlastní společnosti ve jménu globální rulety zaměřené na zničení klíčových producentů ropy v BRICS:
Rusko, Írán, Venezuela, Ekvádor a další. Všechny tyto
země financují zisky z ropy nějakou formu sociálního
státu, která má silnou podporu místních obyvatel. A
zdejší osvícení občané si tuto statečnou politickou
reprezentaci svobodně zvolili v demokratických volbách. Jinak řečeno: Západ chce zničit demokracii, která
se mu nehodí do krámu. A to je opravdu nebezpečná
strategie.
nevznikla. Soukromě odhaduji, že počet nezmanipulovaných aktivistů je zhruba stejně velký jako za komunistů. Osud koupeného ”Člověka v tísni” a podobných humanitárních figurek dokazuje starou Marxovu
pravdu, že všechno je ”třídní”, tedy všechno kontroluje
nějaký oligarchický zájem. Oligarchie si stát přivlastnila,
tak jí patří a logicky určuje, co jsou ony ”humanitní hodnoty”. Pak nikoho nemůže udivit, že tyto organizace,
původně založené za skutečně humanitním úmyslem,
fungují jako páté kolony v těch zemích, kde je třeba
vyvolat majdany, využít dané nespokojenosti a rozvrátit
daný řád. Říká se tomu ”válka čtvrtého druhu”, viz naše
heslo. Výsledkem je rozbitý svět, kde už ani hodnoty nejsou společné, protože chybí občanská společnost napříč
světem, které by je bránila napříč kontinenty. Tato
vskutku ”špinavá válka” (viz heslo ”dirty wars”) patří k
tichým katalyzátorům rozpadu lidského světa.
• Ničení daného světového řádu. V výše uvedeného
boje o ropu a globální manipulace s měnovými kurzy
je jasné, že jde boj dostal globální charakter. Oligarchická struktura Západu musí ničit daný světový řád
založený a systému kolektivní bezpečnosti daném přes
Radu bezpečnosti. Viz neoprávněná agrese USA při
Druhé válce v Iráku, která vytvořila planetární precedens pro studenou válku. Dnes už ve světě neexistuje
mezinárodní struktura nebo organizace, která by nebyla
instrumentalizovaná pro ten či onen mocenský účel.
• Planetární fízlování všeho a všech. To je fakt problém,
protože na tomto bodu jasně vidět, že demokratické
společnosti již začal ovládat režim studené války. Válka
je totiž jediný legitimní způsob, jak vysadit demokratické mechanismy ve prospěch jedno procenta vládnoucí
elity. Parlament si může zasedat, ale vojáci a fízlové
se sluchátky na uších a s kniplem pro řízení drona
v ruce mají skutečnou moc ve státě. A už se tím
militarizovaná parta nijak netají, viz poslední případy
boje mezi Kongresem a CIA (Senátorka Feinsteinová
o CIA: nejprve lhali, teď kradou(external link)). Planetární fízlování působí jako ohromný urychlovač rozpadu demokratických režimů, což správně viděl bývalý
agent se sluchátkami jménem Snowden, nyní bytem v
Moskvě. Druhý pán jménem Assange je zavřený a hlí-
• Konec globálně daných civilizačních hodnot a institucí, které je brání. Výše uvedený bod se automaticky promítá do následujícího. Korporátní fašismus a
urychlování světových konfliktů způsobuje, že občanská společnost přestává existovat. U nás vlastně ani
34
SCHWARZENBERGOVO POROZUMĚNÍ PRO DIKTATURY
daný za peníze daňových poplatníků na ekvádorském
velvyslanectví v Londýně.
Což nás přivádí k poslední myšlence. Ztracené to není, protože slušné země a slušní politikové pořád existují. A pořád
existují lidé, pro které svoboda něco znamená. V Evropě jich
zatím tak moc není, aby si prosadili změny režimů jako v Jižní
Americe. Ale co není, to může být, po skvělém vykročení ke
krachu eura a dolaru.
zdroj:http://news.e-republika.cz/article2898-Zapad-za-alskute-nou-studenou-valku
Schwarzenbergovo
diktatury
porozumění
žádný kazašský či tádžický student si netroufne i jen hvízdnout, natož aby na prezidenta hlasitě pískal. Tam ještě
vládnou staré pořádky, bezmezná úcta před vládnoucími je
vyžadována. Opravdu přeji dobrou cestu a zotavení z nezbedných pražských studentů a zločinné kavárenské společnosti,“
nandal to Zemanovi na facebookovém profilu Schwarzenberg.
pro
Při kritice Miloše Zemana zapomíná Karel Schwarzenbergovy
na vlastní výlety do despocií a do jedné z nejhorších diktatur
na planetě, při nichž ani náznakem téma lidských práv nenadhodil.
Nu, v zemích, které jako ministr zahraničí navštívil a sepsal
memorandum o „porozumění“, by takovému studentovi patrně rovnou usekli ruku a vsadili na sto let do žaláře.
Schwarzenberg to přitom pěkně spočítal Miloši Zemanovi za
cestu do Kazachstánu a Tádžikistánu a řekl, že se tak prezident setkal s hlavami států obdobného myšlení, kde si studenti netroufnou i jen hvízdnout.
Ministr zahraničních věcí K. Schwarzenberg vykonal ve dnech
18.-20.5.2013 pracovní návštěvu Saúdské Arábie a byl doprovázen početnou podnikatelskou delegací a novináři. Vedl
rozhovory s korunním princem, 1. místopředsedou vlády a
ministrem obrany Salmanem bin Abdulazizem Al Saudem.
Poté se setkal s náměstkem ministra zahraničí Abdulazizem
bin Abdullahem bin Abdulazizem Al Saudem, po skončení tohoto jednání bylo podepsáno Memorandum o porozumění
„Přeji panu prezidentovi krásnou cestu do Kazachstánu a
Tádžikistánu. Bude to úleva a zotavení po posledních
událostech v Praze, neboť se setká s hlavami států obdobného myšlení, jaké má on sám. Jsem naprosto přesvědčen, že
35
SCHWARZENBERGOVO POROZUMĚNÍ PRO DIKTATURY
mezi MZV KSA a ČR. Byl dále přijat princem Saudem Al
Faisalem, ministrem zahraničních věcí KSA, v jeho letní rezidenci, tolik oficiální zpráva MZV. Ve výčtu hochů, kteří našli
porozumění, chyběl jen král Abdalláh, který pravidelně v mezinárodním hodnocení zaujímá v místo mezi pěti nejhoršími
diktátory planety! Ovšem o lidských právech pan Schwarzenberg pomlčel. Že by kamarádi obdobného myšlení? Nebo jen
obyčejné, a nutno dodat, že trapné pokrytectví?
Hlavně, že je to spojenec demokratického Západu, který se
chlubí neustále svými hodnotami. Jaké byly a jsou v tomto
případě exministra Schwarzenberga?
Takže ekonomika nad lidskými právy?
Ve dnech 17.-20.1.2012 místopředseda vlády a ministr
zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg byl na pracovní
návštěvě Kataru a Bahrajnu. Posledně jmenovaná země
je rovněž monarchií. Ačkoliv v roce 2011 došlo v Bahrajnu
k protestům proti autoritářskému režimu a režim si to s
demonstranty vyřídil brutálním násilím (i za pomoci Saudské
Arábie) u nás bychom měli říci ”masakrem”, pan Schwarzenberg o lidských právech ani nepípl. Proč taky, když cílem bylo
„především potvrdit dlouhodobě velmi dobré, ale doposud
nepříliš intenzivní vztahy obou zemí“. A hlavně, že jde o
zemi, která má „nejliberálnější ekonomiku v regionu“. A
Katar? Že celý svět referoval o tom, že se tam se zahraničními
dělníky zachází jako se zvířaty, se patrně velkému obhájci
lidských práv nedoneslo. Takže cynická ekonomika vítězila
nad lidskými právy i u pana Schwarzenbergera.
A ke komu že má pan Schwarzenberg porozumění? Budete
zvracet
Saúdská Arábie je islámská absolutní monarchie, kterou
ovládá nepotismus královské rodiny. Jedná se o jeden z
nejbrutálnějších režimů na Blízkém východě, založeném na
teokracii a právu šária, v němž mluvit o demokracii je vlastně
trestné. Je přímo prototypem porušování lidských práv,
diskriminací žen (ze zákona mají nižší postavení než muži,
kteří mohou beztrestně páchat na ženách domácí násilí) a
podporou teroristických organizací.
Ovšem o výhradách pana Schwarzenberga jsme neslyšeli ani
slovo, naopak výsledkem bylo memorandum o „porozumění“.
No paráda! Porozumění se zemí, kde je zakázána jakákoliv
jiná víra než islám a za jehož opuštění hrozí smrt. Pokud vám
ještě není zle, tak vězte, že se v Saudské Arábii popravuje
useknutím hlavy a jen letos se počet popravených počítá na
desítky. Je jednou z mála zemí, která popravuje i mladistvé!
A jen za homosexualitu vyfasujete 500 ran bičem a pět let
vězení. Mezi běžnými tresty je pak useknutí ruky nebo chodidel. A pokud jste tedy ještě nezvraceli, stačí dodat, že ženy,
které se staly obětí znásilnění, také mohou dostat 200 ran
bičem. Ano, oběť se stává pachatelem!
A jen malá poznámka nakonec. Exministr Schwarzenberg
napadl prezidenta Zemana za cestu do Kazachstánu. Sám
tam byl na jednání OBSE v Astani v roce 2010. Ale o
rok dříve sepsal s ministrem zahraničních věcí Kazachstánu
Maratem Tažinem – hádejte co - Memorandum o vzájemném
porozumění mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Republiky Kazachstán. Moc pěkný začátek, jen jaksi nepoznamenaný tím, že
tam vládnou „staré pořádky“. Ale ty panu Schwarzenbergovi
tehdy asi moc nevadily.
Jiří Kouda
36
PROČ PŘIJMOUT TTIP? PROTOŽE PUTIN JE PROTI
kořeny populací Severní Ameriky, sdílené hodnoty demokracie, svobody, svobody náboženského vyznání, projevu, shromažďování, vyznání, rasovou a sexuální rovnost, zmiňuje i
sdílené hodnoty občanských práv, podobnost politických a
soudních systémů.
Užaslý čtenář se po tomto úvodu musí ptát, proč vlastně
máme k americkým hodnotám a realitě připomínky a proč
kritizujeme ne snad ani tolik systém samotný, jako to, co na
tomto základě skutečně vyrůstá a co produkuje.
Admirál nám však hned v následujícím odstavci vyjevuje zřejmě důležitější hodnoty. „Pro Spojené státy je jednou z
klíčových hodnot Evropy její strategická poloha na okraji euroasijské pevniny.“ Vysvětluje, že to je důležité z hlediska
amerických „bezpečnostních zájmů“, které se tak mohly v
uplynulých desetiletích bez problémů „hájit“ v Africe, Středozemí a ve střední Asii.
zdroj:http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/zeschwarzenbergova-porozumeni-pro-diktatury-je-nazvraceni/
Proč přijmout TTIP? Protože Putin je
proti
Kromě „bezpečnostních“ zájmů jde ovšem i o zájmy
hospodářské. Těm podle autora brání zbytečné regulační
překážky, jejichž odstranění by přineslo 13 milionů nových
pracovních míst. Ekonomka Ilona Švihlíková k tomu poznamenává, že „nezná žádnou ekonomickou teorii, která by
tvrdila, že vznik pracovních míst je cílem mezinárodního
obchodu“. Nepravděpodobnému cíli ovšem musí předcházet
solidární transatlantická dohoda, s níž prý bude lze mnohem
lépe odolávat ruským tlakům, zejména riziku přerušení
dodávek energií.
Milan Daniel
Vysloužilý americký čtyřhvězdičkový admirál James Stavridis
publikoval před pár dny v internetovém vydání časopisu Foreign Policy sloupek, ve kterém argumentuje ve prospěch přijetí smlouvy Transatlantické partnerství pro obchod a investice (TTIP) tím, že proti ní je ruský prezident Vladimír Putin.
A právě proto, říká Stavridis, Putin dohodu nenávidí.
Stavridis na konto pozitiv smlouvy snáší kupu vznešených argumentů, mezi nimiž najdeme společné genetické a kulturní
A je to.
37
PROČ PŘIJMOUT TTIP? PROTOŽE PUTIN JE PROTI
Příznačné je, že admirál ani slůvkem nezmiňuje klíčový protiargument kritiků dohody: je v ní zabudovaný nástroj zvaný
ISDS (Investor-state Dispute Settlement), což je způsob řešení
sporů mezi investory a státy. Investoři (jimiž jsou nejčastěji
nadnárodní korporace) s jeho pomocí mohou žalovat jednotlivé státy, pokud se domnívají, že některá opatření těchto
států (například vyšší ekologické standardy, přísnější požadavky na ochranu vody či ovzduší, požadavky na zlepšení
pracovních podmínek zaměstnanců) by mohly snižovat jejich
zisk.
rozlohy), ruština je nejvíce rozšířeným evropským jazykem
(mluví jím 150 milionů Evropanů) a Moskva největším evropským městem. Dělá si ale vlastní politiku a „revoluce“ se v
něm jaksi iniciovat nedaří.
Evropa by mohla jako spolupracující celek tvořit více než důstojnou mírovou alternativu k agresivní politice předlužených
Spojených států, pro něž je naopak rozříznutí Evropy ve
smyslu „divide et impera“ součástí její zahraniční politiky.
Strategie je zjevná: obkličování Ruska, které je vinno jak svým
surovinovým bohatstvím, tak tím, že neskáče tak jak světový
četník píská. Plánovitá destabilizace Ukrajiny jako ideálního
předpolí. Křik, sankce, nenávistná kampaň a protiopatření,
když si to Rusko nenechá líbit. Ale nejsou to ruské tanky
na amerických, ale americké na ruských hranicích. Nejsou to
Rusové, kdo aktuálně programově destabilizují (bombardují,
ničí, rozvracejí) země, které se jim znelíbí. Ukrajina je jiný případ – investice pěti miliard dolarů do její „cesty k demokracii“
měla vyprovokovat a posléze zničit Rusko. Stále určitěji to
dokazují analýzy pozadí událostí na kyjevském Majdanu.
Česká republika byla v loňském místě na pěkném třetím místě
v žebříčku zemí, proti nimž byly mezinárodní arbitráže vedeny. Demograf Tomáš Fiala k problému poznamenává: „Zatímco dneska je například součástí každého většího záměru
tzv. studie EIA - studie posuzující vliv zamýšleného záměru
na životní prostředí a možná rizika, mohli bychom se dočkat
situace, že v budoucnu by každý nový návrh zákona či vyhlášky musel procházet ”analogickou” studií vlivu dopadů tohoto zákona na zisky zahraničních investorů a rizik eventuálních žalob z jejich strany.“
Jak nepřímo vyplývá z výše uvedených názorů amerického
admirála, mezi hlavními důvody pro tlak na přijetí smlouvy
TTIP z americké strany není zájem na sdílení nějakých vznosných hodnot (které si ostatně vykládá vždy podle aktuální
potřeby), ale úsilí o rozšíření americké moci na evropský kontinent. Takový efekt bude ruské straně jistě vadit. Aktuálně
je však použit jako strašák ve smyslu „Putin to nechce, to znamená, že přijmout to je správné“.
TTIP má USA, zemi, jejíž skuteční vládci, tedy korporace, si
chtějí na úkor Evropy vylízat rány způsobené vlastní politikou, přinést oživení a kompenzaci. Prý za investice a vojenské nasazení, s nimiž ji zachránily před Hitlerem a komunismem. Za to, že nám přinesly demokracii. O investici
dvaceti milionů životů občanů Sovětského svazu, kteří např.
nás Čechy zachránili před odsunem na Sibiř a komplet Evropu
před nacismem, ani slovo. Stejně tak o tom, jak se obsah slova
demokracie v důsledku americké politiky vyprázdnil.
Rusko podle všeho nemá nárok mít nějaké bezpečnostní
zájmy. Pan admirál ale zjevně účelově pomíjí, že i Rusko
je součástí evropského kontinentu (tvoří 38 procent jeho
Evropa přesto (z dojetí?) páchá harakiri a kus sama sebe od
sebe odstrkuje. Mohla by s Ruskem spolupracovat, vzájemně
38
NĚMECKÁ TELEVIZE DW SI DOVOLILA HODNĚ. UKÁZALA, JAK ZÁSOBOVACÍ TRASY ISIS ZAČÍNAJÍ V TURECKU, TJ. V NATO
Německá televize DW si dovolila
hodně. Ukázala, jak zásobovací trasy
ISIS začínají v Turecku, tj. v NATO
Německý mezinárodní vysílač Deusche Welle (DW) vydal
video-reportáž s nesmírným dopadem – neboť je to dost
možná první národní vysílač na Západě, který přiznává, že
ten tzv. „Islamistický stát“ (ISIS) není vyživován z nějakého
„černého trhu s ropou“ nebo „z výkupného za rukojmí“, nýbrž
dodávkami v hodnotě miliard dolarů dodávanými do Sýrie
přes hranici člena NATO Turecka pomocí stovek náklaďáků
každý den. Tato reportáž nadepsaná „Zásobovací trasy IS po
celém Turecku“ potvrzuje to, co geopolitičtí analytici hlásí už
nejméně od počátku roku 2011 – že to člen NATO Turecko
umožnilo příval dodávek, bojovníků a zbraní přes svoji hranici
s naprosto nerušeným doplňováním pozic ISIS uvnitř Sýrie.
se s ním ovlivňovat, doplňovat, formovat. Je reálný předpoklad, že bude naopak deformována konzumem vyprázdněnou
Amerikou.
Alternativou je dohoda. Motivem pro její uzavření mír. Její
součástí by měla být vzájemná vstřícnost a skromnost. Dokud
však jednu stranu supluje Nenažranost, obávám se, že to
nepůjde. Ze všeho nejvíce se však bojím jiné alternativy –
totální destrukce.
V jedné ze surrealistických scén z reportáže DW jsou vidět
anti-syrští teroristé kráčející přes hranici, kde je na druhé
doslova odstřelovali kurdští bojovníci.
Místní obyvatelé a žoldnéři, se kterými měla německá DW
rozhovory, přiznávali, že obchody se Sýrií v jejich prospěch
skončily od počátku konfliktu, a že zásobovací náklaďáky
neustále proudící přes hranici vyjíždí ze „západního Turecka“.
Reportáž DW nerozvíjí, co „západní Turecko“ znamená, ale nejspíš mluví o Ankaře a různých přístavech používaných NATO
a samozřejmě o letecké základně NATO Incirlik.
zdroj:http://www.literarky.cz/blogy/milan-daniel/18795-propijmout-ttip-protoe-putin-je-proti
Ač reportáž DW také tvrdí, že nikdo neví, kdo ty dodávky
zařizuje, tak odhaluje, že ten proud náklaďáků, který jejich
filmový štáb zadokumentoval, turecká vláda v Ankaře oficiálně popírá. Je však jisté, že Turecko nejenže si je toho vě39
NĚMECKÁ TELEVIZE DW SI DOVOLILA HODNĚ. UKÁZALA, JAK ZÁSOBOVACÍ TRASY ISIS ZAČÍNAJÍ V TURECKU, TJ. V NATO
domo, nýbrž že je toho i přímým komplicem, stejně jako jím je
tedy i NATO, které předstírá touhu porazit ISIS, ale vyhýbá se
odhalení a vykořenění mezinárodního sponzorství ISIS, a co je
důležitější, odmítlo mu odříznout zásobovací trasy – což je při
jakékoliv vojenské strategii základní předběžný požadavek.
jených extremistů za přeuspořádání Severní Afriky a Středního východu. Byl to nositel Pulizerovy ceny žurnalista Seymour Hers, který to ve svém článku „Přesměrování: Využívá
administrativa ve své nové politice našich nepřátel z války
proti terorismu?“ výslovně konstatoval.
Samozřejmě, že tyto „extremistické skupiny“, které „sdílí militantní vizi islámu“, a mají „sympatie k Al Kaiídě“, jsou označovány jako „Islamistický stát.“ ISIS představuje žoldnéřský
expediční sbor NATO, pomocí kterého hubí své nepřátele
touto zástupnou silou od Libye v Severní Africe přes Libanon
a Sýrii v Levantě, až po Irák a k hranici s Íránem. Jejich
téměř nevyčerpatelné zásoby zbraní, peněz a bojovníků lze
vysvětlit jedině mnohonárodním sponzorstvím mnoha států
a bezpečnými útočišti poskytovanými ISIS ze strany NATO,
aby na ně převážně Sýrie, Hizballáh, Írán a Irák nemohly
útočit. Reportáž DW si konkrétně všímá, jak teroristé ISIS
pravidelně prchají před jistou smrtí v Sýrii do bezpečných
útočišť nabízených Tureckem.
Zkázonosná ISIS byla celou dobu NATO
Cenami ověnčený investigativní žurnalista Seymour Hersh v
roce 2007 napsal:
Bushova administrativa, aby podvracela
převážně šiítský Írán, tak se v podstatě
rozhodla rekonfigurovat své priority na Středním východě. V Libanonu administrativa
spolupracovala s vládou Saúdské Arábie,
která je sunitská, na tajných operacích se
záměrem oslabit Hizballáh, šíitskou organizaci podporovanou Íránem. USA se rovněž
zúčastnily tajných operací zaměřených na
Írán a jeho spojence Sýrii. Vedlejším produktem těchto aktivit bylo posílení skupin sunitského extremismu, které sdílely militantní vizi
islámu, a byly nepřátelské k Americe spolu se
sympatiemi k Al Kaiídě.
Od počátku roku 2012 bylo jedním z hlavních cílů NATO
zneužít různých záminek k tomu, aby se taková bezpečná
útočiště, čili „nárazníkové zóny“ mohla rozšířit zřizováním na
samotném syrském území pod ochranou vojenských sil NATO,
z nichž by pak ti „rebelové“ mohli operovat. Kdyby se jim to
povedlo, tak by nejspíš tým kameramanů DW filmoval konvoje proudící městy jako Idlib a Allepo místo přes hranici
Turecka se Sýrií.
S touto zadokumentovanou konspirací USA a jejich spojenců
na vytvoření sektářských žoldnéřských sil přidružených k Al
Kaiídě, čili tzv. „umírněných rebelů“, které USA otevřeně v
Sýrii podporovaly, a kteří se teď už otevřeně odhalili jako sektářští extremisté, a teď s tím současným dokumentem DW o
Takže by zásobovací trasy ISIS vedoucí z území NATO neměly
dnes být žádným překvapením.
Jak přichází zprávy už od roku 2007, USA a jejich regionální
komplicové konspirují s využíváním Al Kaiídy a dalších ozbro40
KELLER: HAVEL CHTĚL ZRUŠIT VOJENSKÉ BLOKY, ALE TO BY TEĎ NĚKOMU VADILO...
proudech zásob pocházejících z Turecka je jasné, že ta hrozba
ISIS, pro kterou NATO jako že nabízí řešení, ve skutečnosti
celou dobu od NATO pocházela. Což odhaluje tak ohromující zlovolnost současné zahraniční politiky, že je tomu jen
málo lidí schopno uvěřit, a to i když mezinárodní vysílače jako
DW ukazují zásobovací trasy ISIS vedoucí ze samotného území
NATO.
zdroj:http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/5154-nemeckatelevize-dw-si-dovolila-hodne-ukazala-jak-zasobovaci-trasyisis-zacinaji-v-turecku-tj-v-nato
Keller: Havel chtěl zrušit vojenské
bloky, ale to by teď někomu vadilo...
Nejednalo se o nějaké symbolické apely, vedly k likvidaci
celého odvětví výroby v Česku a zejména na Slovensku.
Ten samý Václav Havel spolupodepsal pouhé dva dny před
vypršením své prezidentské funkce „dopis osmi“, ve kterém
byla vyjádřena zcela nekritická podpora Bushovu útoku na
Irák, vlastnící prý zbraně hromadného ničení.
Pokud bychom si udělali analýzu nejčastěji vyslovovaných
soudů v posledních dnech, patrně by se s náskokem umístily
dva.
Státníci osmi evropských zemí, Británie, Španělska,
Itálie, Portugalska, Maďarska, Dánska, Polska, včetně
prezidenta Václava Havla podepsali společný dopis, ve
kterém vyzývají Evropu, aby podpořila úsilí Spojených
států o odzbrojení Iráku. V dopise dále varují, že v
irácké krizi je ve hře věrohodnost Spojených národů
a dále soudí, že transatlantické vztahy se nesmějí
stát obětí současného ohrožování světové bezpečnosti
Irákem. (30.1.2003)
Bylo by to tvrzení, že je nutno naplňovat odkaz Václav Havla,
a dále konstatování, že republika a její politici vysílají nejasné
a matoucí signály ohledně naší zahraniční politiky. Píše ve své
glose Jan Keller.
Potíž je v tom, že tato dvě stanoviska si odporují. Odvolávají se na Havlův odkaz, jako kdyby to bylo něco zcela jednoznačného, myšlenkově neměnného a logicky koherentního.
Ve skutečnosti je jen málo věcí, které by podléhaly tak dramatickému a nepředvídatelnému vývoji, jako byly postoje Václava Havla v zahraniční politice. Byly doby, kdy Havel vyzýval k zastavení výroby zbraní a obchodu s nimi.
Václav Havel svého času požadoval zrušení všech vojenských paktů. Před parlamentním shromážděním Rady
Evropy ve Štrasburku hovořil o NATO a konstatoval, že
41
NE KŘESŤANŮM, KTEŘÍ SE CÍTÍ PRIVILEGOVANÍ A PŘEHLÍŽÍ LIDI V NOUZI
Slušnost světí prostředky
„současné proměny jsou výsledkem vítězství dějinného
rozumu nad dějinnou absurditou, a nikoli vítězství Západu
nad Východem. Současný název je do té míry spjat s érou
studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného
vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO“.
Jsou to samí slušní lidé. Jsou slušní, protože nevolí komunisty,
jsou slušní, protože nevolí Zemana, jsou slušní, protože volí
Schwarzenberga, jsou slušní, protože ctí kult Václava Havla,
jsou slušní, protože milují USA, jsou slušní, protože si oškliví
Rusko, jsou slušní, protože… protože to (ne)dělají oni. A protože jsou slušní, tak vše, co činí, je také slušné, protože oni
jednají ve jménu slušnosti, protože oni jsou slušnost. Neznají
stud, neznají míru, znají jen slušnost a povinnost vůči svojí
slušnosti. To oni určují, kdo patří do slušné společnosti, a kdo
z ní zaslouží vyobcovat o omezit na lidských a občanských
právech, aby nemohl svojí neslušností kazit jejich slušnost.
Jsou to kataři, puritáni, adamité, jsou všechno možné, jen
ne demokraté. Logicky, protože slušnost není věc shody
a názoru, slušnost je jen jedna, o slušnosti se nehlasuje,
slušnost se vynucuje. Jenže od slušnosti je to už jen kousek k
poslušnosti.
„Uvědomujeme si, že členství sjednoceného Německa
v NATO vyvolává složité otázky. V jednom ale máme
jasno: NATO se nebude rozšiřovat na východ.“ A protože se konverzace točila hlavně kolem východního
Německa, Genscher výslovně dodal: „A týká se to i
otázky rozšiřování NATO obecně, “ řekl Hans-Dietrich
Genscher, německý ministr zahraničíl 10.února 1990 v
rozhovoru s ruským ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem. (10.2.1990)
Do odkazu Václava Havla nepatří zdaleka jen to, co by
v něm rádi viděli dnešní jestřábi a vykladači, kteří si
bůhvíproč myslí, že rozumějí Havlovi lépe než on sám.
Až budou politici ladit noty ohledně svých postojů, bude
zajímavé sledovat, ve které tónině budou Havlův odkaz
přehrávat. Pokud by ho předvedli jinak než jako dunění
válečných bubnů, možná bychom byli svědky jednoho drobného vítězství dějinného rozumu nad dějinnou absurditou,
dodává Jan Keller.
zdroj:http://tribun.name/2014/11/21/slusnost-svetiprostredky/
Ne křesťanům, kteří se cítí privilegovaní a přehlíží lidi v nouzi
zdroj:http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/kellerhavel-chtel-zrusit-vojenske-bloky-ale-to-by-ted-nekomuvadilo-/
Papež v Santa Martě: dávejte pozor, ať nevytvoříte
«církevnické mikroklima», není na něm nic církevního a
ignoruje potřeby Boha, který má hlad, žízeň, je ve vězení či v
nemocnici. To je «věřící lid», říká papež, ten «který následuje
Pána, aniž by žádal nějaká privilegia», lidé ochotní «ztratit
42
NE KŘESŤANŮM, KTEŘÍ SE CÍTÍ PRIVILEGOVANÍ A PŘEHLÍŽÍ LIDI V NOUZI
hoto muže se srocují učedníci, kteří ho chtějí umlčet, aby
neobtěžoval, a tím, říká papež Bergoglio, vzdalují «Pána od
oné periferie»: «Tato periferie se nemohla dostat k Pánu, protože právě onen kruh k němu – ovšem v dobré víře – uzavřel
veškerý přístup. To se často stává i mezi námi věřícími: když
najdeme Pána, aniž bychom si to uvědomovali, vznikne toto
duchovní mikroklima. Nejen kněží, biskupové, ale i věřící: “Ale
my jsme přece ti, kteří jsou s Pánem”. A z toho jak hledíme
na Pána, nevnímáme jeho potřeby: nevšímáme si Pána, že má
hlad, že má žízeň, že je vězněn, že je v nemocnici. Ten Pán,
který je ve vyloučeném. A toto je skutečně bolestné».
Druhá skupina lidí je, podle kázání papeže Františka, ta, která
se cítí být vyvolená, «nyní jsme byli vybráni, jsme s Pánem» a která jaksi chce «tento malý svět» uchovat tím, že odežene
kohokoliv, kdo «by Pána rušil», dokonce i «děti». «Zapomněli však, že opustili svou prvotní lásku: «Když se v církvi
věřící, služebníci církve stanou takovou skupinou, ne církevní,
ale “církevnickou”, privilegovanou v blízkosti Pánu, jsou v
pokušení zapomenout prvotní lásku, onu nádhernou lásku,
která byla dána nám všem, když nás Pán povolal, zachránil
nás a řekl: “Mám tě tolik rád”. Takto jsou pokoušeni učedníci:
zapomenutí prvotní lásky, což znamená zapomenutí periferií,
kam jsem dříve patřil, i když se za to musím teď stydět».
čas s Pánem» a ti, kteřé nezapomínají na «církev na okraji
společnosti».
Věřící, kteří se cítí být “ti správní” a blízko Ježíše, bez toho
aniž by si uvědomili, že Kristus je v bližním, zpravidla v těch
nejpotřebnějších. Papež František při ranní mši svaté v Domě
sv. Marty (17.11.) varoval proti této dynamice, která napadá
církev. Křesťané, kteří jsou pokoušeni být s Božím Synem,
aniž by chtěli být s chudými a vyloučenými, se uzavírají do tzv.
«církevnického mikroklimatu», které v sobě nenese žádné
známky duchovna, «nemá v sobě nic autenticky církevního.»
Na scéně je pak ještě třetí skupina: «obyčejní lidé», lidé, kteří
chválí Boha za uzdravení slepce. «Kolikrát – řekl František –
potkáváme obyčejné lidi, spousty starých lidí, kteří spěchají»
i za cenu oběti «jen aby se pomodlili u svatostánku k Panně
Marii». «Nedožadují se nějakých výsad, prosí jen o milosrdenství». To je «věřící lid», uzavřel papež, ten «který následuje
Pána, aniž by žádal nějaká privilegia», lidé ochotni «ztratit
čas s Pánem» a především ti, kteří nezapomínají na «církev
na okraji společnosti», děti, nemocné, vězněné: «Žádáme
Františkova promluva vycházela z části evangelia, ve které
se odehrává příběh slepce z Jericha. Ten, jak poznamenal papež, představuje «první druh lidí» kteří vystupují ve
vyprávění evangelisty Lukáše. Jedná se o člověka, který není
ve společnosti uznáván, ale který zároveň «měl touhu být
zachráněn», «touhu být vyléčen», a který se snaží prokřičet
zdi lhostejnosti, které ho obklopují, dokud nevyhraje a nepodaří se mu zaklepat na «bránu Ježíšova srdce». Okolo to43
2X S IVANEM HOFFMANEM
2x s Ivanem Hoffmanem
Sláva vítězům
Oslava sametové revoluce se vcelku vydařila. Stoupenci socialismu, coby poražení, to z propadliště dějin vítězným vyznavačům kapitalismu nekazili. A protože pravda tradičně
náleží vítězům, tedy právě vládnoucímu režimu, veřejnost
byla ujištěna, že již 25 let kráčíme správným směrem. Jsou
zde pravda objektivní problémy růstu, nejde vše napravit ze
dne na den, z roku na rok, ale to hlavní, co dělá kapitalismus
kapitalismem, je hotovo: Máme svobodu, nezaměstnanost,
dlužíme lichvářům a jsme řádně rozděleni na chudé a bohaté.
od Pána milost, abychom se my všichni, kterým byla dána
milost být povoláni, nikdy v životě neodklonili od této církve.
Kéž nikdy nevstoupíme do onoho mikroklimatu církevnických
učedníků, privilegovaných, kteří se vzdalují Boží církvi, která
trpí, prosí o záchranu, víru, Slovo Boží. Žádejme milost, abychom byli věrným lidem Božím, aniž bychom žádali Pána o nějaké privilegium, které nás bude leda tak vzdalovat od Božího
lidu.
Výjimečnost sametového převratu spočívá v jeho sportovním
duchu, kdy vítězům náleží sláva a poraženým čest. Vítězové
jsou samozřejmě ti, kteří byli v pravou chvíli na správném
místě, chopili se příležitosti a dnes si libují, že se z nich nestaly
obtížné socky. Zajímavé je, jak v mixu nynější vítězů najdeme
i včerejší poražené a mezi poraženými naopak ty, co si krátce
po sametu naivně připadali být vítězi. Každá revoluce požírá
své děti, přičemž ale ta sametová je požírá vlídně, sametově.
zdroj:http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/ne-krestanum-kteri-se-citi-privilegovani-a-prehlizilidi-v-nouzi
Potíž s vítězi je, že se potřebují ve svém vítězství ujišťovat.
Není- li po ruce vhodný nepřítel režimu, nezbývá jim než
vzít zavděk aspoň reprezentantem režimu. Třešničkou na
dortu k pětadvacetinám svobody a demokracie se tak stalo
spílání prezidentovi, ve kterém slavící vítězové zdá se nespatřují svého prezidenta, nýbrž v něm vidí prezidenta poražené většiny, která si ho k jejich nelibosti zvolila. Aby to
ale nebylo tak jednoduché, ty červené karty v rukou vítězů
vypovídají o jejich poraženecké frustraci. Sečteno podtrženo
žádná sláva, žádná čest.
44
PAPEŽ: NA ZBRANĚ A SPEKULACE PENÍZE JSOU, V OSTATNÍCH VĚCECH VLÁDNE FINANČNÍ KRIZE
Socialistická nostalgie
Když se řekne, že lidé s nostalgií vzpomínají na minulý režim,
má to háček. To, na co se s nostalgií vzpomíná, jsou samozřejmě lidé, rodina, přátelé, kolegové a to, co jsme s nimi prožili.
Nostalgicky se vzpomíná na mládí, kdy všechno bylo poprvé,
člověk měl všechno před sebou a na všechno měl čas. Díky
hezkým vzpomínkám na mládí bere většina lidí na milost
dobu a prostředí, kdy byli šťastní, i když objektivně byli šťastní
spíše navzdory tehdejším poměrům, než jejich zásluhou.
S nostalgií souvisí módní retro styl, kdy jsou nám najednou milé předměty každodenní potřeby, ke kterým jsme
kdysi neměli žádný citový vztah. Nostalgie drží nad vodou
staré a prastaré značky, jež neprodávají socialistické nápoje
či cukrovinky kvůli tehdy vládnoucí ideologii, ale proto, že si
z mládí pamatujeme jejich chuť. Pokud má nostalgie vliv na
naše vnímání minulosti, není to tak, že bychom nákupem kofoly vyjadřovali sympatie s někdejší vládou jedné strany. Podstatou nostalgie je, že potřebujeme ve svém životě kontinuitu, že nejsme ochotni nechat se odstřihnout od své minulosti.
Prostě proto, že to je minulost naše a jinou nemáme.
zdroj:http://www.denik.cz/hoffmanuv_denik/socialistickanostalgie-20141112.html
Papež: Na zbraně a spekulace peníze
jsou, v ostatních věcech vládne finanční krize
Pokud po pětadvaceti letech budování kapitalismu lidé na bývalém socialismu spatřují řadu pozitiv, nostalgií to nebude.
Při srovnávání minulosti a současnosti už nezohledňujeme jen
negativa, která nám vadila na socialismu, ale také vady kapitalismu, hlavně ty systémové, co existují schválně. Většině lidí
už došlo, že se tady po převratu se špinavou vodou vylilo z
vaničky i dítě. Jenomže tak to u převratů bývá vždycky. Představují naději, ale současně i riziko. Škoda že z pozitiv minulého režimu nepřežilo více, než kofola.
Vatikán. Papež František oslovil v čtvrtek (20.11.) večer videoposelstvím účastníky čtvrtého ročníku Festivalu sociálního
učení církve pořádaného Nadací Toniolo v italské Veroně.
Jeho motto „Nad prostorem v čase“ naráží na název jedné
kapitoly exhortace Evangelii gaudium: Čas je nadřazen prostoru. Papež František ve svém poselství podal několik úvah
souvisejících s mottem zmíněného festivalu.
„Sociální a ekonomická krize, v níž se nacházíme, nás může
děsit, dezorientovat nebo naklonit k závěru, že je natolik
45
PAPEŽ: NA ZBRANĚ A SPEKULACE PENÍZE JSOU, V OSTATNÍCH VĚCECH VLÁDNE FINANČNÍ KRIZE
svízelná, že nemůžeme nic dělat. Velkým pokušením je zastavit se u ošetřování vlastních zranění a nacházet v tom omluvu toho, že neslyšíme volání chudých ani utrpení těch, kdo
přišli o důstojnost přinášet domů chléb, protože nemají práci.
Ti, co se starají jenom o svoje vlastní rány, nakonec začnou
užívat líčidel. Je to léčka. Hrozí, že lhostejnost nás učiní
slepými, hluchými a němými, takže budeme přítomni jenom
sami sobě se zrcadlem před sebou a všechno se bude dít mimo
nás. Takoví muži a ženy jsou uzavřeni v sobě. Jeden takový
se jmenoval Narcis… Touto cestou tedy ne!“
„Dnes se říká, že spoustu věcí nelze dělat, protože chybějí
peníze. A přece na určité věci jsou peníze vždycky a nedostává se jich na jiné. Například se najdou peníze na nákup
zbraní, aby se vedly války, a na bezskrupulózní finanční operace také. O tom se obvykle mlčí, zatímco se velmi zdůrazňuje
nedostatek peněz pro vytváření pracovních míst, pro investice do vzdělání, do talentů, pro zvyšování životní úrovně,
pro ochranu životního prostředí. Pravým problémem nejsou
peníze, ale lidé. Nemůžeme chtít po penězích to, co mohou
udělat či vytvořit jedině lidé. Samotné peníze nevytvářejí
pokrok. K tomu je třeba lidí, kteří mají odvahu chopit se iniciativy.“
„Jsme voláni jít dál a odpovědět na reálné potřeby – řekl dále
papež František. Je zapotřebí opustit otřepané fráze, které
jsou pokládány za bezpečné a zaručené, a uvolnit mnohé
skryté či nepoznané energie, které jsou přítomny a působí
velmi konkrétně. Křesťanská etika není celnice plurality názorů, jimiž se prokazuje dobro a pečuje o bližního. Být nad tím
znamená rozšiřovat a nezužovat, vytvářet prostory a neomezovat se na jejich kontrolu…. Jít nad to znamená uvolnit dobro a těšit se z jeho plodů.“
Papež pak poukázal na příklad jedné rodiny, která pro své dítě
postižené downovým syndromem dokázala zmobilizovat tolik energie a tvořivosti, že vytvořila nové formy pracovních
vztahů pro podobně postižené děti, takže je dokázala nejen
zaopatřit, ale vytvořit prostor pro jejich zdravou autonomii.
„Chopit se iniciativy znamená považovat lásku za opravdovou
sílu schopnou měnit věci. Mít rád svoji práci, vnímat těžkosti,
cítit účast a zodpovědně jednat, znamená aktivovat onu
lásku, kterou každý z nás nosí v srdci, protože nám ji Duch
svatý daroval.“
„K tomu je zapotřebí chopit se iniciativy. Vím, že na Festivalu
je věnován široký prostor ekonomii, podnikatelům, podnikům
a spolupráci. Dnes je nezbytné chopit se iniciativy také v ekonomické oblasti, protože systém vede k homologaci všeho a
peníze se stávají pánem. Tento systém vede k nedobré globalizaci, která všechno podrobuje homologaci (tedy úřednímu
souhlasu k použití – pozn. překl.). A kdo je pánem této homologace? Peníze.“
„Jít dál, chápat se iniciativy, uvolňovat prostory, aktivizovat
se – nepovede to ke zmatku? – tázal se papež dále.
„Odpověď nacházíme v biblickém pojetí času. Čas je milost a
plnost. Přesah prostoru se nedocílí individuální nahodilostí,
nýbrž společným podílem na cíli. Dějiny jsou cestou k
naplnění. Pokud postupujeme jako lid, jdeme-li společně
vpřed, náš život zaznamená tento smysl a tuto plnost.“
Chopit se iniciativy v těchto oblastech – pokračoval papež
– znamená mít odvahu nenechat se věznit penězi a nebýt
otrokem krátkodobých výsledků. Je zapotřebí nový způsob
vidění věcí! Dám vám příklad.
46
Z ČESKA SE STÁVÁ BETONOVÁ PLACKA
Jen loni bylo podle zprávy zabráno 2,9 tisíce hektarů orné
půdy.
Na bývalých polích většinou rostou obří skladové haly. Nárůst
jejich plochy je v posledních třech letech raketový. V přepočtu na jeden den se v ČR zastaví nebo rozhodne o zastavění
plocha odpovídající zhruba dvou fotbalovým hřištím.
„Za 10 let nebudu mít kde zasít“
„Ještě deset let a nebudu mít kde zasévat a sklízet. Polovinu ploch mám pronajatých a je zde očividný tlak na výstavbu
dalších skladů a rozšiřování silnic kvůli narůstající kamiónové
dopravě. Zemědělské produkty dovážíme ze zahraničí, i
když jsme byli soběstační, a místo toho si zemi zabetonujeme velkosklady,“ řekl Právu pan Josef, pětačtyřicetiletý
zemědělec z Prahy Horních Počernic, hospodařící v blízkých
Satalicích.
Řekl mimo jiné papež František v čtvrtečním videoposelství
účastníkům festivalu katolického sociálního učení.
zdro:http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21120
Z Česka se stává betonová placka
V tomto severovýchodním okraji Prahy je naplno vidět, do
jakého začarovaného kruhu se země dostává. Na jednu stranu
ekonomicky výstavbu potřebuje, ale na druhou začíná být už
problém v tom, kam to všechno vměstnat.
Rok co rok se v ČR o statisíce metrů čtverečních rozrůstají
nové sklady a logistické parky. Česko si už zabetonovalo více
než deset procent své malé rozlohy. Nové dopravní stavby
navíc krajinu porcují na stále menší a menší kousky. Zbývající zemědělská půda je většinou bez přirozené ochrany proti
vymílání vodní či větrnou erozí.
Právě v Horních Počernicích je totiž největší skladový areál
v Česku s 320 000 m2 logistických a výrobních ploch. A
rozrůstá se ještě dál, směrem k bytové výstavbě. Přibývají
další vykolíkované parcely v polích.
„Pokračují zábory zemědělské půdy a dochází k fragmentaci
krajiny. V letech 2000–2013 se zvýšil rozsah zastavěných a
ostatních ploch o 3,5 procenta (28,7 tisíc hektarů) a ty tak
překročily už 10 procent území republiky,“ konstatuje v nejnovější zprávě o stavu našeho životního prostředí za rok 2013
ministerstvo životního prostředí (MŽP).
Jenže už nyní zjevně stávající silnice nestačí náporu nákladní
i osobní dopravy, kterou na sebe sklady váží. I když se jedná o
okraj hlavního města, tvoří se zde obří kolony jako v centru.
47
NOVODOBÉ OTROCTVÍ
Do toho se i v této lokalitě řeší, kam vlastně umístit
pokračování obchvatu Prahy, zda blíže nebo dál od centra.
Jedno mají obě varianty společné: obří silnice vždy někomu
změní jeho donedávna klidné bydlení. Jenže bez širokých silnic a nájezdů už to dnes nejde.
Nejde už jen o živočichy
Ministerstvo životního prostředí ve své zprávě zdůraznilo, že
značná zastavěnost a fragmentace krajiny ohrožuje zejména
živočichy, s tím, že „mají menší možnost migrovat, přijímat potravu a rozmnožovat se“.
Zbývající ornou půdu zase ničí eroze. Vodní erozí je ohroženo
36 procent zemědělské půdy a větrnou erozí 18,4 procenta.
„Na většině ploch erozí ohrožených půd se neprovádí systematická ochrana, která by omezovala jejich ztráty,“ uvedlo MŽP.
Jenže, jak je patrné, velké tempo výstavby komerčních prostor v malém Česku už zmenšuje prostor pro život samotným
lidem. Zájem investorů o nové sklady ale trvá.
Zatímco podle nadnárodní poradenské společnosti DTZ bylo
v roce 2011 v Česku k dispozici 3,62 miliónu m2 moderních
skladových ploch, následující rok se už nabízely více než čtyři
milióny m2 a loni přibylo dalšího půl miliónu m2.
zdroj:http://www.novinky.cz/domaci/353989-z-ceska-sestava-betonova-placka.html
Novodobé otroctví
„Rok 2013 byl z pohledu nové výstavby hal a logistických
areálů a objemu pronajatých prostor rekordní,“ potvrdil Martin Šumera z DTZ.
Proti novodobým formám otroctví nelze postupovat jinak,
než vést důsledný boj za humanizaci světa. Především usilovat o snižování nerovností mezi lidmi, o odstraňování chudoby, o opatření směřující k důslednému dodržování zákonů
a o upevňování všeobecné solidarity.
V souvislosti s výstavbou se budují nové silnice, které krajinu
dále kouskují.
„Proces fragmentace krajiny nadále pokračuje. Za období
2000–2010 klesla rozloha nefragmentované krajiny o 5,2 procenta a v roce 2010 tvořila 63,4 % celkové rozlohy ČR,“ dodalo
ve zprávě MŽP.
Při zmínce o otroctví si obvykle představíme dobu dávno minulou - antické Řecko, Řím a další starověké státy. Anebo se
48
NOVODOBÉ OTROCTVÍ
nám vybaví černí otroci v Americe před občanskou válkou
Severu proti Jihu.
o psychické násilí, které omezí vůli ”zaměstnané” osoby z
ponižujícího postavení odejít (psychická kontrola vykonávaná
nad ní jinou osobou).
Otroctví ve starověku byl způsob využití pracovní síly
člověka násilně zbaveného svobody, případně už v otroctví
narozeného. Obrovského rozmachu dosáhlo v antickém
Římě, což pravděpodobně souviselo s vedením četných válek
a využíváním pracovní síly zajatců. Bylo to otroctví historicky podmíněné, které postupně zaniklo, když se otrocká
práce otrokářům přestala vyplácet. Otroctví však s příchodem křesťanského středověku docela nezmizelo, ale Evropy
se týkalo spíš okrajově.
Poměrně rozšířené je v některých částech světa vlastnění
žen - nucené sňatky nebo nucení k prostituci, obchod se ženami. Do postavení sexuální otrokyně se někdy dostanou
ženy, které neuváženě přijmou lákavou pracovní nabídku v
zahraničí, v prostředí, v němž nedisponují dostatkem informací a náležitým jazykovým vybavením. Poměrně často bývají oběťmi ženy z východní Evropy (z oblasti bývalého SSSR
a Bulharska) ale i z Asie. Další formou otroctví jsou nucené
práce, čili takové, k nimž jsou lidé přinuceni pod pohrůžkou
násilí. Často se jedná o osoby, jež mají někde nelegální pobyt,
případně o politické vězně v nedemokratických zemích. Dále
je to dětská práce, zvlášť v nepřiměřených pracovních podmínkách. Některé děti jsou do takového postavení prodávány
svými rodiči. Týká se to povětšinou dětí z málo rozvinutých
zemí.
K renesanci otroctví došlo po objevení Ameriky. Připadá nám
divné, jak mohli bílí majitelé plantáží v Americe v době před
občanskou válkou, kdy už kvetl kapitalismus a vládl republikánský ideál, zotročovat černé Afričany? Jak je to možné, že
z obyvatel krajin ležících mimo hlavní civilizační okruh, bylo
učiněno zboží? Prostě tak, že nebyli považováni za rovnocenné občany a neměli možnost ani schopnost se tomuto
bezpráví bránit. Ještě sto let poté, až do dob Martina Luthera
Kinga, fakticky neměli potomci černých otroků rovná práva s
bílými.
Zvláštní kapitolou je dlužní otroctví, které je rovněž známo
od starověku. Dostat se do otroctví pro dluhy bylo ve
starověkém světě tak běžné, že se proti tomu muselo čas od
času bojovat politickým nebo náboženským způsobem. Jako
příklad politického zásahu proti upadání původně svobodného obyvatelstva do dlužního otroctví bychom mohli uvést
Solónovy reformy v Athénách. Solónovým významným činem
(za nějž byl nazýván ”svatým zákonodárcem”) bylo zrušení
všech dluhů bez náhrady a vykoupení občanů (zejména svobodných rolníků a řemeslníků), kteří upadli pro dluhy do
otroctví. Současně Solón zrušil zákon, podle něhož se za
dluhy ručilo tělem.
Pokud dnes hovoříme o otroctví, nejde o právní vlastnictví,
kdy lze člověka otevřeně směňovat na trhu. To je, jak víme,
nepřípustné. Dnešní formy otroctví jsou mnohem sofistikovanější. Jsou skryté a vyznačují se především donucováním,
vykořisťováním a kompletní kontrolou, kterou někdo provádí
nad zotročenou osobou.
Jedná se buď o fyzické zabránění v pohybu (či jiná omezení
svobody) nějaké osobě, kterou někdo násilím nebo oklamáním dostal do nelidského ”pracovního poměru” nebo
49
ZAČALA UŽ VÁLKA?
Začala už válka?
Z biblických dějin zase známe tzv. milostivé léto, jež kromě
odpuštění hříchů zároveň znamenalo i odpuštění dluhů a
propuštění z otroctví. Každý padesátý rok, jenž se takto označoval, měli být otroci izraelského původu propuštěni, a
navrácen jim majetek, o který přišli zadlužením. Takovými
způsoby se ve dávných dobách bránili tomu, aby bohatí a
mocní jedinci uváděli své chudé spoluobčany dluhem do
otrockého postavení.
Stanislav Komárek
Podíváme-li se do současných médií, je pozoruhodné a
znepokojivé, jak v posledních dobách stoupla jejich bojovnost, jak záštiplně referují o všech zemích, které nejsou
součástí západního kulturního okruhu a jak se obracejí i proti
jiným kulturám obecně. Člověk nemusí být nadšený kulturní
relativista, aby věděl, že nastoupená cesta vede prakticky s
jistotou do chronického zákopového konfliktu, v lepším případě ideologického a studeného, v horším i „horkého“, a to
i napříč evropskou společností, byť se to tak zatím úplně nejeví. Ač současný svět většinu orwellovských charakteristik
zatím naštěstí postrádá, vztahy Oceánie, Eurasie a Eastasie
jako by zvolna hrozivě vystupovaly na povrch. Téměř bojová propaganda vede „boj o duše lidu“ s novou intenzitou a
schematičností, kterých nebylo po několik desetiletí vídáno.
V současnosti bohužel nic takového neexistuje. Dluh je v
době globálního kapitalismu pokládán za neodpustitelný, ba
snad přímo ”smrtelný” hřích. Snad proto je drženo v dlužním
otroctví na 20 milionů osob z celého světa. Úroky mohou
narůstat tak, že jsou lidé nuceni pracovat 365 dnů v roce jen
za základní stravu a ubytování, přičemž v některých případech
dlužní otroctví přechází i na potomky.
Globální kapitalismus nejenže neodpouští dluhy, ale uvádí
velké množství lidí do systémového otroctví, při němž vůbec
nikdo není omezen v pohybu ani se nad ním nevykonává psychická kontrola, která by ho nějak deptala. Člověk podrobený
systémovému otroctví jen prostě nemá kam utéci, nemá na
vybranou, protože zeměkoule není nafukovací a kapitalismus
je všude.
Je zajímavé si polistovat třeba protektorátními časopisy a jejich články o Anglii, se kterou se to už definitivně naklání – to
se ovšem opravdu a nelítostně bojovalo. Je darmo naříkat
v tom smyslu, že „láska a spolupráce mezi lidmi ochably“.
Nenávist, která se po léta hromadila v lidských duších, a která
je velmi intenzivní i ve vnitřních třenicích naší v podstatě
velmi homogenní společnosti, si hledá svůj cíl a cestu ven. Na
překonání třeba německo-francouzských hořkostí bylo třeba
dvou zcela zničujících střetnutí, která v posledku obě země
srazily do bezvýznamnosti. Pomysleme, že poslední světovou
válku předcházela občanská válka španělská, italská invaze
do Etiopie a japonská do Číny, tu první obě války balkánské. Dějinná neodvratnost přichází zejména (a v podstatě
Proti novodobým formám otroctví nelze postupovat jinak,
než vést důsledný boj za humanizaci světa. Především usilovat o snižování nerovností mezi lidmi, o odstraňování chudoby, o opatření směřující k důslednému dodržování zákonů
a o upevňování všeobecné solidarity.
zdroj:http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/novodobe-otroctvi
50
ANALYTIK KOLLER NEVESELE K 25 LETŮM OD LISTOPADU
za mírových dob nebylo vídáno. Dále neustálé napětí spojené s horečným úprkem kamsi za horizont a stálé nedočkavé
očekávání příznivého obratu, který ovšem nepřichází. Je zde,
podobně jako dříve jen za válečných let, stále rostoucí moc a
vliv státu a míra přerozdělování, a zároveň navzdory všeobecnému dostatku mnoho potravin a spotřebního zboží nekvalitních a zhotovovaných z levných náhražek, jako tehdy. Vytrácí
se myšlení na zítřek a na „zadní kolečka“, občané nemají úspory a převládá pocit nejistoty, mnozí si říkají „kdoví, jak
bude“ a chovají se podle toho.
Stačí několik „válečných“ rysů k tomu, aby vznikla válka
opravdová? A kolik vlastně a jakých? To samozřejmě nikdo
netuší. Je dobře mít na zřeteli zajímavý psychologický jev, že
když člověku např. uměle roztáhneme ústa do úsměvu, jeho
nálada se překvapivě rychle zlepší. Naše psychická struktura
je budována tak, že jeden nebo několik málo příznaků určité
situace může za okolností uvádět do chodu situaci celou.
Jsem výstřední intelektuální škarohlíd, který pokládá malou
vlnku na cestě ke světlým zítřkům zcela neoprávněně za příznak blížící se temnoty? Slyším trávu růst? Byl bych věru rád,
kdyby tomu tak bylo a kdyby mi kontrolka kdesi v zátylku
blikala nadarmo...
jenom) intenzivním pocitem dějinné neodvratnosti, pocitem,
že „poslední bitva vzplála“.
Musím říci, že jsem tímto vývojem do nejvyšší míry znepokojen, byť se ve srovnání s poslední světovou válkou zatím
neděje prakticky „nic“ a situace nedosahuje zdaleka ani míry
vyhrocení třicátých let minulého století. Přesto jí přihlížím
s krajními obavami, kdybych psal německy, napsal bych, že
„mit brennender Sorge“. Každý konflikt, byť zatím jakkoli
latentní, má svou specifickou logiku, v níž žádná ze stran
nechce ukázat sebemenší slabost a zakolísání a protivník se
jí záhy začne jevit vtěleným ďáblem. Hlasy těch, kteří se plně
nepodílejí na akci v době vlajících praporů, jsou neoblíbené i
v zemích s dávnou tradicí tolerance – vzpomeňme anglikánského biskupa Bella, nesouhlasícího kdysi s bombardováním
německých měst.
zdroj:http://blog.aktualne.cz/blogy/stanislavkomarek.php?itemid=24191
Analytik Koller nevesele k 25 letům od
listopadu
Je také pozoruhodné a znepokojivé, že mnohé země během
let „najely“ na způsob fungování, který v něčem připomíná
dřívější stavy za velkých válek. Které příznaky by bylo možné
jmenovat? Je to zejména stále prudce rostoucí státní dluh
bez jakékoli reálné naděje na jeho splacení, něco, co dříve
Slavíme 25 let od 17. listopadu 1989. Vy jste prožil revoluční dny jako důstojník československé armády. Jak na
51
a kariéristů. Z vojenského hlediska lze konstatovat, že na
likvidaci demonstrace 17. listopadu by stačil prapor četnictva
nebo výsadkářů. Demonstrace byla ostatně rozdrcena pomocí obušků a slzného plynu bez použití střelných zbraní. Na
rozpad státu a politické změny v podstatě neměla zásadní
vliv, ty se konaly jinde a podle jiných not. Ale každý režim
potřebuje hrdiny a legendy.
Samotný 17. listopad a děje po něm bývají popisovány
jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již
nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Alternativní, nicméně
střízlivou teorií je, že ekonomicky vyčerpaný režim se sám
zhroutil poté, co ho opustila Moskva. A existují i konspirační
teorie popisující účast tajných služeb. Jak to bylo dle Martina Kollera? Co mrtvý student Šmíd? Co zdrženlivost rozklepaného ÚV KSČ, který zkrátka nedokázal podepsat rozkaz k
zásahu proti protestujícím? Jakou roli v celé věci hrál Sovětský svaz?
ně vzpomínáte? Provokativně položeno, považoval jste
protestující jako správný voják za nepřátele socialismu?
Já osobně jsem nepatřil k nomenklaturním kádrům, spíš
naopak. Koncem osmdesátých let jsem pracoval s informacemi zahraničního původu na Ústředním vědeckoinformačním středisku tehdejší ČSLA, tedy jakémsi armádním prognostickém ústavu. Tam působila řada politicky nespolehlivých špičkových odborníků a analytiků s ne vždy konformními názory. Vzhledem k nadstandardním informacím
jsem si uvědomoval, že došlo k zastavení sociální mobility ve
společnosti s ekonomickými a politickými dopady a změny
jsou potřebné. Proto jsem se byl 16. a 17. listopadu podívat v centru a do demonstrace jsem se na jejím počátku připletl částečně ze zvědavosti. Málem jsem dostal obuškem,
ale včas zmizel, než byl prostor zcela uzavřen. Bylo evidentní,
že se bude jednat o jednostrannou záležitost, takže čekat na
výprask mi připadalo zbytečné. Vzhledem k tomu, že policejní zásah jsem považoval za nesmyslný, protože demonstranti
nic neničili, kritizoval jsem ho na pracovišti, čímž jsem si moc
nepolepšil.
K listopadu 1989 vedly podle mého názoru tři základní faktory. Byl to výsledek dlouhodobé ekonomické a informační
války států NATO, západoevropských i dalších zemí se státy
Rady vzájemné hospodářské pomoci - RVHP (a Varšavské
smlouvy), dále destrukce Sovětského svazu daná neschopností tamní politické reprezentace, která v podstatě zcela
a dlouhodobě zastavila sociální mobilitu, a v neposlední
řadě řada chyb československého politického vedení. Z
dlouhodobého hlediska se jednalo ještě o důsledky druhé
světové války, kdy země na západ od (západo)německých hranic byly postiženy ekonomickými i lidskými ztrátami
daleko víc než ostatní státy Evropy. Startovní pozice států
RVHP byla ve druhé polovině čtyřicátých let minulého století
výrazně horší ve srovnání s protivníky.
Systém byl ekonomicky i politicky zatuhlý a do vedení se
dostávalo stále více neschopných oportunistických hlupáků
52
Důsledkem předválečné politické nestability a válečného
marasmu bylo vítězství levice v poválečných volbách, protože
většina lidí toužila po zásadních změnách, především stabilitě
a bezpečnosti. Všechny země RVHP byly zatíženy enormními
náklady na zbrojení, obranu před NATO a vojensko-politickou
expanzi, kterou realizoval především Sovětský svaz. Dalším
problémem byly v mnoha případech zbytečné politické čistky,
především v padesátých a později koncem šedesátých let,
které vyřadily řadu odborníků ze státní správy a ekonomiky
na všech úrovních a rovněž poctivých živnostníků a nahradily
je ideologickými kádry.
překročit hranici omezené ideologické propagandy a bezuzdného lezení do zadku vrchnosti, především sovětské. Důsledkem byla rovněž kontraproduktivní informační blokáda, která
se odrážela v oblasti ekonomiky. Systém oficiálně jedné vládnoucí strany a několika dalších (aktuálně politicky řečeno)
kolaborujících stran Národní fronty vytvořil ve společnosti
vybranou skupinu takzvaných nomenklaturních kádrů, které
byly určeny a dlouhodobě připravovány pro vedoucí pozice v
zemi. Tento stav pomáhal udržovat represivní aparát, mnohdy více vytvářením atmosféry strachu než reálnými akcemi.
Nakomandované jednostranné politické myšlení bylo stále
více v rozporu s realitou a připomíná současné prázdné plkání
o svobodě, demokracii, lidských právech a multikulturalismu. Do privilegované skupiny nomenklaturních kádrů se
dalo stále obtížněji proniknout, což vedlo k postupnému zastavování sociální mobility, tedy ztrátě perspektiv a nadějí
pro většinu obyvatel. Pro postup nahoru bylo nutné aspoň
předstírat souhlas s ideologií a spolupráci s režimem. Vliv
různých disidentů byl v podstatě omezený, znal je málokdo,
někteří navíc spolupracovali s StB i KGB. Obecně je lze rozdělit
na dvě skupiny. První tvořili nespokojení občané-idealisté,
druhou v podstatě placení agenti západních zpravodajských
služeb, kteří převzali v roce 1990 moc v zemi. Někteří z nich
měli příjmy v tehdejších západoněmeckých markách ve výši
českých korunových platů.
Nezanedbatelné množství odborníků emigrovalo, takže jejich myšlenky a práce chyběly doma. To vše se odráželo
na nižší životní úrovni většiny obyvatel ve srovnání s realitou většiny západoevropských zemí a USA. Z hlediska celého
světa a okrajovějších evropských zemí typu Portugalska však
nevycházelo srovnání nijak tragicky. V šedesátých letech se
zprůměrovaná životní úroveň Československa blížila Francii.
Rovněž z hlediska vzdělanosti, vědecké a vývojové činnosti
jsme na tom byli dobře. Horší to bylo s aplikací výsledků
do praxe. Jednalo se především o důsledek nepružného,
přehnaně plánovitého, fakticky byrokraticko-ideologického
řízení státu. Obyvatelé pociťovali problémy především z
hlediska množství a kvality spotřebního zboží. Poměr životních nákladů a cen byl strukturován ve směru levných potravin a bydlení, bezplatného školství a zdravotnictví, tedy
základních lidských potřeb. To vše bylo doplňováno velkými
sociálními jistotami, především značnou cenovou stabilitou a
více než plnou zaměstnaností, které ovšem nedokázala propaganda KSČ správně prodat.
Disidenti a jejich vedoucí ze Západu i z domova byli v podstatě překvapeni vývojem situace a 17. listopadu, doslova
jim ujel vlak. Připravovali totiž demonstraci na den lidských
práv. Je tedy otázka, zda demonstrace 17. listopadu byla
nečekaným předčasným emotivním vystoupením studentů
vedených dlouhodobě připravovanými aktivisty, nebo akcí
politické konkurence či dokonce některých politiků a části
Zde naprosto selhali poličtí pracovníci v civilu i v armádě. Většina z nich nedokázala, nechtěla, případně se bála
53
StB, která chtěla potlačení demonstrace využít k převzetí
moci. Tomu by nasvědčovala i akční impotence politické
reprezentace po 17. listopadu. Od ideologického pracoviště známého jako Ústav pro studium totalitních režimů
se však pravdy zcela jistě nedočkáme. Odpověď bychom
pravděpodobně nalezli v Moskvě u archivní služby FSB, případně i jejích operativců, kteří řídí jejich morálně čisté agenty
ve vedoucích pozicích naší státní správy. Ale toho se tak brzy
nedočkáme, a s tím i přepisování dějin listopadu 1989.
klaturních kádrů, z nichž některé si již žily na západní úrovni
a chtěly víc.
Letos se objevila obtížně prověřitelná informace, že sovětská
armáda dislokovaná na našem území dostala rozkaz chránit
demonstranty před českými ozbrojenými složkami. To by
jen potvrzovalo konspirační teorie, které osobně považuji za
vysoce pravděpodobné. Část sovětských a československých
politiků prostě vytvořila zájmové skupiny a byla ochotna
na základě svých dlouhodobých kontaktů do západního
zahraničí prodat svoje občany, včetně členské základny KSČ
a příslušníků silových rezortů ideologickému protivníkovi.
Proto neměla zájem na potření protistátní činnosti v období
kolem 17. listopadu. Otázkou tedy pravděpodobně není existence takového podvodu, který lze srovnat pouze s rokem
1968, ale spíše jeho rozsah a reálný podíl konkrétních osob a
skupin. I zde si pravděpodobně na pravdu počkáme, pokud
se dočkáme. Vše ostatní je dlouhodobě vytvářená legenda,
z níž určité zájmové skupiny dlouhodobě profitují. To se v
historii stále opakuje, tedy nic nového pod sluncem. Stačí
vzpomenout na partyzánské oddíly vymýšlené po druhé světové válce.
Rozpad státu umožnila logická kombinace neschopnosti politického vedení státu a neochoty k tvrdému zásahu proti
demonstrantům, ale především jejich vůdcům. Ten v podstatě nepřekročil úroveň potlačování demonstrací policií
jinde ve světě tehdy, ani v současnosti. Nikdo nebyl zabit a
nebylo publikováno, že by si někdo odnesl trvalé zdravotní
následky. Aktuální, mediálně oblíbený výraz masakr je
tudíž účelovou legendou pro neinformované. Původně francouzský výraz massacre, ale i jeho česká verze masakr totiž
znamená vraždění či pobíjení, tedy fyzickou likvidaci. Sedmnáctého listopadu se jednalo, slovy moderní policejní terminologie, o použití donucovacích prostředků, jednoduše
bití obušky, lidově výprask. Neméně brutální zásahy jsme
v polistopadovém období mohli vidět v době zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze a nikdo z demokratických politiků ani neméně demokratických mediálních pracovníků je za masakr neoznačil. Ostatně i kolem masakrů
bylo na konci roku 1989 leccos jinak a cudně se tom mlčí.
Nelze dokonce vyloučit, že vedení KSČ se paradoxně snažilo
o humanističtější postup ve srovnání s jinými socialistickými zeměmi a tím paralyzovalo ozbrojené složky. Dost
to připomíná postup prezidenta Janukovyče, který zabránil
policii rozehnat demonstranty na Majdanu. Navíc se mezi
demonstranty vyskytoval i určitý počet svazáků a dětí nomen-
Podívejme se na to, co je vaším oborem, tedy problematika armády.
Armáda se zprofesionalizovala,
výrazně zeštíhlila. Vstoupili jsme do NATO, stali jsme
se pravidelnými účastníky zahraničních vojenských
misí. Nyní čelíme realitě ruského postupu na Ukrajině a
slyšíme, že armáda je podfinancovaná a musí se výrazně
přidat. Necháme-li stranou politiku a podíváme se na
posledních 25 let z hlediska vojenského řemesla... Co
říci?
54
Sloužil jsem v armádě před listopadem 1989 i po něm, později
několik let jako občanský zaměstnanec na ministerstvu.
Obranyschopnost je dána především vztahem k nepříteli. Zda
je naše republika obranyschopná nelze hodnotit paušálně.
Otázka zní: „Proti komu má být obranyschopná?“ Vojensky
nejsme schopni se z okolních zemí postavit Německu ani
Polsku. S oběma zeměmi jsme v historii válčili. Válka se
Slovenskem nebo Rakouskem je stejný nesmysl jako válka s
Ruskem. Není k tomu důvod, pokud v případě Ruska nezačne válku pod nějakou záminkou NATO. Členství v NATO
proto na jedné straně umožňuje efektivnější obranu, ale na
druhé straně nás může přivést do války, která není naší
válkou. Situace kolem Ukrajiny proto vyvolává nepříjemnou otázku, zda nás členství v NATO aktuálně dokonce
neohrožuje. Vzdálenější ohrožení charakteru útoku nějakého
státu jsou pro příštích dvacet let pouze chiméry a účelové
mediální manipulace. Aktuálně nás ohrožuje především agresivní islamistická imigrace a chronická hospodářská krize,
která je spojena s rozpadem evropských kulturních hodnot.
V podstatě probíhá řízená destrukce Evropy zevnitř od Portugalska po Ukrajinu. Připravovat bychom se tedy měli spíše na
občanskou válku a obranu hranic.
Zahraniční mise mají smysl, pokud vedou k žádaným změnám
a jsou vojensky vítězné. V Iráku a Afghánistánu něco
takového nevidíme. Násilné zničení Jugoslávie jako spojence
Ruska a vytvoření islamistického Kosova lze z dlouhodobého
hlediska označit za zásadní bezpečnostní chybu s negativními
bezpečnostními dopady. Vydělaly na tom pouze USA, které
mají na základnách v Kosovu kolem 10 000 vojáků. Tím je
řečeno vše i k tamním misím. Podobné výsledky vidíme v Libyi
a Sýrii. Každá armáda je syrovým, ne-li přímo naturalistickým
odrazem reality svého státu.
Problém naší armády a bezpečnosti je v tom, že dlouhodobě
chybí koncepce z více hledisek. Oslavovaná Bílá kniha je na
něco takového parodií vytvářenou z velké části diletanty pod
vedením novináře.
Obecně lze říci, že po roce 1620 čeští politici i vysoce
postavení vojáci bezuzdně podlézali nejdříve Rakušanům,
poté Francouzům, někteří i Němcům, později Rusům a v
současnosti Američanům. Vždy jsme tedy měli jakéhosi
velkého spojence, který byl nejlepší a na věčné časy. Jako
symbol epochy od bitvy na Bílé hoře do současnosti by se
pravděpodobně hodila hlava vetknutá mezi půlkami s heslem
rektonauty navždy.
Armáda se v podstatě změnila jen navenek. Jako vždy se
skládá z lidí a podle nich ji lze hodnotit. Nejlepší výzbroj
nenapraví chronické problémy, které vycházejí z bezduchého
přebírání zahraničních vzorů a ideologií. Americká armáda
má technologicky nejmodernější výzbroj a její výsledky v
Afghánistánu jsou neadekvátně ubohé. Obecně jsem toho názoru, že úroveň lidí v uniformě, především bojová hodnota, se
postupně snižuje, především z důvodu nesprávné personální
politiky. Jedná se o odraz vývoje v celé státní správě.
Podle mého názoru vyvstává zcela legitimní otázka, zda
musíme stále někomu podlézat? Nemůžeme být samostatní
a hrdí, obhajovat především svoje zájmy a jednat s druhými
jako partneři, nikoli jako slouhové? Musí být náš stát
donekonečna vnímán jako země levných pracovních sil,
děvek, chlastu a drog a dále necivilizované zlodějiny,
hlouposti, sprostoty a korupce?
Náš nový český zástupce na prestižním vysokém místě
ve velení NATO, náčelník generálního štábu Petr Pavel,
55
pravidelně varuje před tím, že Rusko již není náš partner, ale protivník. Jaký poměr dle vás máme mít k
této expanzivní mocnosti? Nezahrává si Miloš Zeman s
naší bezpečností, když se snaží podporovat byznysové
kontakty s Ruskem i za cenu vstřícných politických
prohlášení, která dráždí naše spojence? Máme takové
dle některých ohýbání se před Rusy zapotřebí, coby členové společenství většinou ekonomicky vyspělých států
zvaného Evropská unie?
Poslední dotaz je ambiciózní, ale zkusme to: V jakém
stavu, obklopeni jakým světem, jak bezpeční, jak bohatí, jak svobodní a po boku jakých spojenců budeme při
současném vývoji za dalších 25 let?
Podle mého názoru se naše republika za 25 let buď
(doufejme) začne probírat z dlouhodobého hospodářského
propadu, nebo z války s islámem. Poslední a nezanedbatelnou možností je úplný ekonomický a sociální rozklad.
Otázkou je, kdo bude v Evropě vládnout. Základ pro takový
názor vytváří celý polistopadový vývoj a nejen u nás. Ekonomicky jsme totiž v daleko horší situaci, než si většina
občanů uvědomuje. A podobná je realita v řadě dalších evropských zemí. Občanům těch bohatších to ještě nedochází. Proces chudnutí obyvatel a privatizace evropských států na úkor
většiny občanů však urychlí smlouva TTIP s USA.
Srovnáme-li názory prezidenta Zemana a generála Pavla, nic
nového pod sluncem. Prezident Zeman byl vždy spíše levicový vlastenec, který obhajoval zájmy českého občana, včetně
bezpečnosti. Nepodlézal zahraničním zájmovým skupinám,
kterým jsou koneckonců tento stát i jeho obyvatelé lhostejní, pokud na nich nevydělávají. Úředníci v Bruselu, zvláště
ti z okrajových kolonií, většinou hájí spíše zahraniční než
české zájmy a především svoje korýtka. Dokladem je velvyslanec při NATO Šedivý a jeho známý přístup k českému obrannému průmyslu ve spojení s bývalým generálem Bulantem
a dalšími „vlastenci“ na Ministerstvu obrany. Kupříkladu
Francie svoje mise v Bruselu výrazně redukovala, protože
dobře placení úředníci hájili vlastně cizí zájmy. Nelze se divit, že bývalý absolvent vojenského gymnázia a perspektivní
předlistopadový socialistický důstojník Pavel, jinak schopný,
sympatický a oblíbený velitel, zpívá podle toho, kdo ho živí.
Jeho hlavní pracovní náplní byl od počátku devadesátých let
boj za zájmy NATO v zahraničí. Osobně se mu nedivím, zvykl
si na vysoký životní standard. Za ty peníze a důchod bych to
asi udělal i já, a již přede dvěma roky jsem tento vývoj avizoval slovy, že bude vrtět ocáskem. Kdyby nešel do Bruselu
on, mimochodem s nezanedbatelnou podporou prezidenta
Zemana, nacpe se tam jiný a horší. A tak vypadá celá česká
zahraničně-politická a bezpečnostní realita.
Z deseti milionů našich obyvatel zhruba milion hledá
bezvýsledně práci a nejedná se o příživníky, jak je účelově označují pravicoví politici. Po odečtení dětí, studujících, nezaměstnaných, parazitujících na sociálním systému, rodičů na
mateřské dovolené, dlouhodobě nemocných, nepracujících
invalidů a nepracujících důchodců je ovšem aktivních obyvatel státu méně než polovina z těch deseti milionů. Uvážímeli, že každý nezaměstnaný může mít minimálně jednoho
příbuzného nebo blízkého člověka, je postiženo nezaměstnaností více než 20 %, tedy každý pátý obyvatel. Pokud bychom vycházeli z ekonomicky aktivního obyvatelstva, je to
kolem 40 %, tedy téměř polovina. Osobně jsem toho názoru, že dlouhodobá nezaměstnanost vyšší než maximálně 2
% je dokladem chronické hospodářské krize státu. A kdy jsme
měli za posledních 25 let svobody, demokracie a lidských práv
nezaměstnanost pod 2 %?
56
Dalším dokladem hluboké a chronické krize je velké zadlužení
státu, ať se jedná o vnitřní nebo vnější dluh. V současnosti
už nejsme schopni bez dalších půjček zvládnout ani dluhovou
službu (splácení úroků) a zadlužujeme se každý rok více. Za
25 let se situace stále zhoršuje a nedovedu si představit, že
bychom někdy svoje dluhy zaplatili. Důvodem jsou zásadní
hospodářsko-ekonomické změny.
podnikatelské sféře je sportem nakoupit mobily či auta pomalu i psovi a kočce a odepsat kdejakou žranici, jen neplatit
daně. Stát rovněž přišel o velkou část z výnosů cel. Děsivý je rozsah odpisů, které mizí v mnohdy hloupé, otravné
a neúčinné reklamě. Všechny tyto peníze chybí ve školách,
nemocnicích, na silnicích i jinde. Výběr poklesl také proto, že
se stále snižují reálné platy většiny zaměstnanců v poměru
k životním nákladům. Ze společnosti se vytrácí loajalita k
zaměstnavatelům a chuť k práci obecně, jako doklad ztráty
nadějí do budoucna. Avšak nadávat lidem, kteří se nechtějí
dostat na úroveň otroků od nemakačenků je obyčejné demagogické sprosťáctví. Poměr českých platů, cen a životních
nákladů ve vztahu k sousednímu Německu je notoricky známý
a sami Němci přiznávají, že Češi pracují víc. Takže je zde evidentní rozpor.
Těžko lze předpovídat, jaká by byla situace v případě, že by
režim v listopadu 1989 nepadl a prováděly se připravované reformy. Ale nějaký vývoj vpřed by být musel. Ostatně za 25 let
nespaly ani západní země, takže srovnávání situace na základě statistik z roku 1989 je ošidné. Ve srovnání s vyspělým
zahraničím typu Německa jsme si za 25 let moc nepomohli,
aspoň většina z nás. Počátkem devadesátých let bylo v jedné
studii CIA konstatováno, že státy bývalé RVHP se na úroveň
Západu nedostanou nikdy, přičemž se jednalo o plánovaný
fakt.
Mzda, která nepokrývá ani životní náklady, nemůže nikoho
stimulovat. Stačí se podívat na ceny elektřiny, vody nebo benzínu a rostoucí ceny potravin. Problém je navíc v tom, že zaměstnanec si benzín a amortizaci auta používaného k cestám
do práce z daní neodepíše. Obecné stlačování platů samozřejmě vede ke snižování výběru daní. Z malých platů se jich dá
vybrat méně. Kromě toho jsou zde podvody s oficiálním a
vedlejším nezdaněným platem a nezdaněná práce některých
cizinců. Ti jsou mnohdy ochotni žít jako dobytek či otroci a
pracovat za méně než domácí obyvatelé. Jenže nízké platy
těchto cizinců jsou vysoké u nich doma, kde bývají nesrovnatelně nižší životní náklady. Zároveň daně vybrané z platů
těchto gastarbeiterů nestačí pokrýt sociální náklady na české
nezaměstnané, kteří kvůli nim přišli o práci. Notoricky známá
je neplacením daní vietnamská komunita.
Základním problémem je, že stát potřebuje na školství,
zdravotnictví, sociální systém, infrastrukturu, bezpečnost a
obranu mnoho peněz. Ty získává v normální situaci z daní.
Těmi zde jsou myšleny i odvody na sociální a zdravotní
zabezpečení, protože se logicky nejedná o nic jiného než
formu daně. Zde je velmi různé srovnávání z hlediska procentního podílu, celkového objemu a hodnoty peněz, což
využívá mediální propaganda. Značná část českých médií
totiž neposkytuje občanům informace, natož relevantní, ale
vykonává ideologickou propagandu jako před listopadem
1989.
V nestandardní situaci si stát pomáhá půjčkami. V naší zemi
se za 25 let výrazně snížil výběr daní, a to jak obecmným
snižováním, tak bezbřehými odpisy na kdejaký nesmysl. V
Navíc se stále větší počet těchto cizinců věnuje obchodu
s drogami a mnohé jejich obchody slouží pravděpodobně
57
pouze k praní špinavých peněz. Obecně lze konstatovat, že
stát sponzoruje podnikatele zaměstnávající cizince na úkor
vlastních občanů. Tím porušuje svoji základní povinnost, tedy
ochranu svých občanů. Dále je zde šedá ekonomika, která
mnohdy slouží rovněž jako pračka peněz. O korupčních předražených zakázkách státní a obecní správy raději nemluvit. Zhruba před rokem napsal profesor Švejnar v časopise
Ekonom, že kdyby byl náš stát odpovědně spravován, měli
bychom platy a důchody vyšší o zhruba 20 %. Je to ještě
mírné vysvědčení české ekonomice za celých 25 let. Snaha
o to, aby zaměstnanci pracovali za minimální mzdy, a tak
jsme konkurovali Indii a Bangladéši, situaci nezlepší a rostoucí tlak na vesměs nepříliš bohaté domácí živnostníky a
malopodnikatele situaci rovněž nevyřeší. Nelze se jim divit, že uhýbají, kam se dá, a mnozí stejně krachují. Naopak
při vybírání daní od velkých, nejlépe nadnárodních subjektů
se daňoví výběrčí drží zpátky. Vždyť jsou to nezištní sponzoři politických stran. Když doplníme státní manažery s milionovými platy, členy dozorčích rad a mračna zbytečných vedoucích pracovníků ve státní správě, můžeme ekonomickou
situaci označit za neřešitelnou. Nezachrání ji ani rozprodej
zbytku státního majetku, který republika budovala od roku
1918. Je to jen odklad.
Problém hodnocení hospodářské situace je v tom, že média
spolu s některými politiky usilovně překrucují realitu. Tvrdí,
že důvodem špatného stavu ekonomiky je rozbujelý sociální
systém, stejně jako údajně v Řecku. Tam však vznikly problémy především korupčním rozkradením státu a vyvedením
peněz. Naše republika je naopak jedním z nejasociálnějších
států v Evropě. Diví se tomu i Ukrajinci, kteří zde žijí. Pravda je
taková, že čtvrtstoletý hospodářský vývoj pod prapory neoliberalismu vedl k likvidaci nemalé části průmyslu a zemědělství
a rozsáhlé ztrátě zisků z nich, mnohdy cestou jejich levného
výprodeje do zahraničí. Zároveň byla vytvořena pro většinu
zaměstnanců stresová situace permanentního strachu o práci
na základě nestability pracovního trhu s cílem potlačení jejich
snahy o odpor při snižování mezd.
Výsledným efektem je na jedné straně snižování státních
příjmů a na druhé nárůst počtu nezaměstnaných, kteří přibývají v sociálním systému. Takže se jedná o pravý opak toho, co
nám podsouvají média, přesněji záměnu příčiny a důsledku.
Dále je zde rozpad rodiny, která je základem každého státu
a národa a především hloupnoucí atomizovaná společnost
jako protiklad občanské. To vše vede k rozbití evropského
státu, který svými sociálními výdobytky poskytoval občanům
především stabilitu a ochranu před okolními vlivy. Uvedenou situaci nelze ekonomicky zvládnout ani v horizontu jedné
generace. Důvodem je dlouhodobý diletantský a korupční
systém ve státní správě a vazba na ideologizovanou EU, která
je svými reprezentanty stále více tlačena do pozice kolonie
USA. Pravděpodobně o podporu zájmů Evropanů není ani
velký zájem. Lze je nahradit masou povolnějších přistěhovalých cizinců. Vedení Evropské unie a naší republiky tedy evidentně dlouhodobě do značné míry ignoruje svoji základní
politickou povinnost, a to ochranu zájmů většiny obyvatel.
To vše ve prospěch úzkých zájmových skupin, zatímco nák-
Postupující privatizace státu povede k dalšímu poklesu příjmů
z daní a především ztrátě zisku z činnosti odprodávaných státních ekonomických subjektů, stejně jako dosud. Neustálý
pokles reálných příjmů obyvatel pomalu zlikviduje i část
služeb, tedy živnostníků a malopodnikatelů. Přijdou o
zákazníky a postupně se stanou zaměstnanci nějaké nadnárodní firmy za minimální plat. Obecně je to jeden z dokladů
faktu, že státní ekonomika se nedá postavit na převaze služeb
nad produkcí.
58
lady a problémy nese stát a jeho občané. K tomu napomohl i
listopad roku 1989. Ideologizace ve školství, která se opírá o
legendy roku 1989, je navíc pravděpodobně výraznější než v
předlistopadovém období, zato úroveň absolventů v mnoha
případech podstatně nižší.
například za vyprávění vtipů o Husákovi. V evidenci VKR
jste evidován a komunistická vojenská kontrarozvědka
má mezi lidmi znalými poměrů v komunistické armádě
pověst, s prominutím, práskačských sviní. Jak obhájíte
svou minulost a své zde uvedené analýzy a názory před
čtenářem, který si může říct, že „ten bolševický práskač
Koller stejně lže“?
Obecně lze říci, že po čtvrtstoletí svobody, především pro
porušovatele zákonů a morálky, demokracie pro vybrané a
lidských práv jako účelového prostředku politického nátlaku
chybí v naší zemi spravedlnost jako základ jakékoli demokracie a práva, pořádek téměř ve všech sférách ekonomiky a
společnosti a především pravdivé mediální informace. Stačí
se reálně zamyslet nad tím, které politické subjekty obhajují
v této zemi zájmy té neprivilegované mlčící většiny tvořené
značnou částí českých zaměstnanců, živnostníků a malopodnikatelů a nikoli jen svých vedoucích špiček a jejich kamarádů.
Řízený rozklad společnosti začíná do značné míry připomínat dobu před listopadem 1989 a z evropského hlediska
druhou polovinu třicátých let minulého století. Za hlavní
klad polistopadového vývoje považuji poměrně volný transfer informací, který nabyl na kvalitě především díky internetu.
Dále možnost volného cestování do řady zemí, tedy i možnost
opustit neperspektivní stát a vyrazit tam, kde lze za srovnatelnou práci dostat několikanásobně větší plat a užít si nezkorumpovaného a slušného jednání úředníků. Této možnosti
využívá stále větší množství, hlavně mladých lidí z pobaltských zemí a Polska a nás tato vlna čeká v dohledné době.
O správnosti vývoje, perspektivách a nadějích se totiž hlasuje
nohama.
Snažím se analyzovat, a to cokoli na základě vlastních praktických zkušeností, dosažitelných, pokud možno relevantních informací, zachovávat při tom odborný přístup a vyhýbat se ideologiím. Předpokládám, že většina čtenářů si toho
všimla. Práce pro vojenskou kontrarozvědku nemá žádný
vztah k odbornosti konkrétní osoby. Neznám mnoho bývalých spolupracovníků VKR, ale vesměs to byli lidé nadprůměrné odborné úrovně. Kontrarozvědka si nevybírala
hlupáky, potřebovala výsledky, nikoli politické žvásty a ideologické komedie. Těmi se zabývali protekční absolventi
politických, novinářských a uměleckých škol, někteří z nich
dodnes.
Z představy, že jsem nejchytřejší a neomylný, už jsem dávno
vyrostl, vždy se může najít někdo s lepšími specializovanými
znalostmi a schopnostmi. Je smutné, že po pětadvaceti letech
zdaleka nevládne takové nadšení, jaké bylo očekáváno. Jsou
zde klady i zápory. Nikdy jsem neměl dobrý vztah k politice.
Už proto, že můj otec byl v meziválečném Československu
krátce poslancem (nikoli za KSČ), procestoval velký kus světa
a měl na politiku velmi negativní názor. Říkal, že politika
je špína, komedie a obelhávání voličů. Svými články jsem
se do ní tak trochu namočil. Bohužel se jí téměř nelze vyhnout. Život je jejími dopady nasáklý stejně, možná víc než
před listopadem 1989. Zjistil jsem, že stále větší počet lidí
se mnou chce komunikovat. Proto přikládám e-mailovou
Nechoďme kolem horké kaše v jedné věci: Někteří
čtenáři mohou mít problém s tím, že jste byl nedávno
médii označen za spolupracovníka vojenské kontrašpionáže, který udával vojáky pro politickou nespolehlivost,
59
KRIZE NA UKRAJINĚ Z POHLEDU KONSTELACÍ
adresu, kterou jsem vytvořil pro tento účel: [email protected].
K otázce mojí práce pro vojenskou kontrarozvědku připravuji
článek, který leckoho nepotěší, pokud bude uveřejněn.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Analytik-Koller-nevesele-k25-letum-od-listopadu-Sprostactvi-otroctvi-hlava-v-zadkuvelmoci-propaganda-NATO-nas-ohrozuje-valkou-Rizenyrozklad-spolecnosti-346224
Krize na Ukrajině z pohledu konstelací
Podívali jsme se konstelačním multi-perspektivním pohledem na situaci, která právě probíhá na Ukrajině. Výsledky
jsou překvapující a poněkud na hranici žánru science fiction.
Přesto jsem se rozhodl, že je zveřejním bez cenzury tak, jak se
v konstelačním procesu objevily.
neotřesitelná, že si to lze jen těžko představit. Snad pomůže
(ilustrační) příměr ze světa gravitace: Na jeden gram moci
české vlády připadá jeden kilogram ruské vlády a na něho zase
tuna moci ruské oligarchie. Vztah s oficiální ruskou vládou:
součinnost ve vzájemném respektu, ale v určité vzdálenosti.
Rozdělili si moc ve státě na určité jasně dané hranici, přičemž
moc oligarchie je samozřejmě větší (asi 70% ku 30%).(V konstelaci Molodce symbolicky zastupuje stará masivní černá
žehlička - nahřívací a neelektrická).
Oficiální ukrajinská vláda. Nemá takřka žádnou kontrolu nad
situací, chvějí se jí nohy, její moc je čistě papírová. Může však
vyjednávat ze západem a ovlivňovat média. Z toho jediného
má oficiální ruská vláda trochu bobky (co zase západu ”natroubí”).
Oficiální ruská vláda (Putin). Vážné zneklidnění situací, která
jim přidělává jen problémy. Putin sice oficiálně vládne
obrovské zemi s obrovskými rezervami, ale jeho výkonná moc
je dost omezena, protože reálnou moc má ruská oligarchie.
Putin musí politicky manévrovat tak, aby si proti sobě nepoštval ruskou oligarchii (nic jako skutečnou demokracii nemůže
provozovat, aniž by jej okamžitě nesestřelili) - současně však
pro západ musí nasazovat masku demokratického státníka.
Ruská oligarchie. Tvrdí, ostřílení hoši, kteří se nebojí ničeho
a nic je nemůže zastavit. ”Skutečná moc vládnoucí na Ukrajině”. Tento bod se kryje se skutečnou mocí vládnoucí v
Rusku. Jde o ruskou mafii - oligarchii, která nepovažuje Ukrajinu za zemi oddělelenou od Ruska a nikdy nepovažovala (to je
jakýsi konstrukt Evropanů). (Ukrajinské kořeny jsou ruským
blíže než moravské českým.) Tato entita reálně vládne Rusku,
Ukrajině a dalším částem Asie. Pozice a síla ruské mafie je tak
60
Je v dost obtížné situaci navenek i dovnitř. Invaze na Ukrajinu je iniciovaná ruskou oligarchií, ale Putin tuto skutečnost
musí krýt tím, že jde vlastně o jeho záměr, jinak by prasklo, že
on není skutečným vládcem Ruska. Je zděšen, že se rozvírá
tato trhlina. Ukrajinská krize hrozí obnažit ocelově temné
břicho Ruska. Proto s hrůzou v očích čumí na to, co ruští
mafiáni (tvrdí molodci) zase provádějí na světové šachovnici,
ale navenek se musí dál tvářit sebejistě a neztratit tvář.
Evropská unie. Navenek moralizující postoj Mirka Dušína
(vyvěrající jakoby ze stavu světa po první světové válce), ve
skutečnosti neschopnost cokoli učinit. Krize na Ukrajině
Evropu odkopává v její deklamované moralitě - a reálné impotenci jakkoli zasáhnout; takže jí tato situace hluboce zneklidňuje. Evropa vyčkává, co udělá její velký bráška USA, ale
ten se stará (a vždy se staral) výhradně o své zájmy. Evropa
vyčkává a vyčkává, nejraději by se tvářila, že se nic neděje a že
vše má pod kontrolou. Její skautský úbor začíná mít trhliny,
její skutečné tělo se obnažuje.
Rusko Ukrajinu chápe odjakživa jako svou součást, leží v jeho
zóně vlivu a chová se k ní podobně jako k tučné jalovičce, jíž je
třeba správně dojit. Velká ruská země leží Putinovi u nohou
taktéž do mrtě a unaveně vydojena (státem i mafií), ale na to
je zvyklá již po staletí. Prostě si tak leží, nevzdorující, unavená
a rozebraná. Lidé jsou tu odjakživa zvyklí přežít z mála.
Protože situace v konstelaci zatím vypadá tak, že všechny
velmoci jsou ukrajinskou krizí ohroženy a nikdo z ní ”nemá
radost”, přidáváme do konstelace experimentálně další tři
body:
USA. Vjem expanze, svobody, sebevědomí, chytrosti,
neohroženosti, ”mohu co chci”, ale i uvolněnosti (nelpění
na pravidlech). Postoj k Rusku: důležitý obchodní partner, s
nímž máme jasně rozdělenou sféru vlivu. ”Ukrajina je zcela
očividně a podle všech dohod v ruské sféře vlivu a nikdy nás
nenapadlo v této zóně zasahovat”. Jako velmoc se zcela
chová racionálně / obchodnicky a zasahuje jen tam, kde je to
užitečné pro její obchodní zájmy, nic jiného nikdy nedělala
a nikdy dělat nebude. Na žádný idealismus se zde nehraje.
Krize na Ukrajině pro USA znamená jen další potenciální
problémy pro sebe a své obchodní partnery. Nemá z ní žádný
zisk. Postoj k Evropě: štít, legitimizující etiketa, jíž možno
nasadit na vlastní bajonety, pokud potřebuji někde zaútočit a
schovat to pod morální odůvodnění, které si Evropa vymyslí
a svět to zbaští; proto s nimi spolupracuji. Mihne se zde Čína
jako hlavní sparring-partner USA: jsou ekonomicky propojeni
jako levá a pravá miska vah (v konstelaci je symbolicky jako
předmět zastupuje levý a pravý sandál).
”Bod toho, kdo skutečně vládne Americe”. Zkoušíme, co
zde objevíme. Stojí zde americké staré rody Rockefellerů
a spol. smíšené částečně a v menší míře s evropskou aristokracií. Je zde vjem vypolstrovaných honosných prostor,
kde se odehrávají tajná jednání v nejvyšších kruzích, v nichž
se hovoří šeptem. Někteří by snad použili rádoby-tajemného
výrazu ”Ilumináti”, který jim asi nějak lichotí - ale já zde ale nic
magického ani fascinujícího nevidím - spíš bych použil prozaicky odlehčené označení ”Gaylordi” (jakoby přestárlí, zjemnělí, zkostnatělí, ale velmi inteligentní baroni ve smokingu
s určitými finesami a způsoby, na nichž narcistně lpí). Bod
stojí těsně před USA, jako její neoficiální leader. Američané
na tento bod hledí s určitou pýchou, vědí o něm a vnímají, že
je zastřešuje a chrání, že jim poskytuje určité výhody, z nichž
Američané mohou těžit (jako stádo ovcí dobře chráněné vlky).
”Gaylordi” musí přeci jen respektovat určitá demokratická
pravidla a nemohou činit úplně cokoli - nemohou si dovolit
nebrat ohled na americké veřejné mínění. Postoj k Evropě:
61
postupná infiltrace do evropských korporací, firem a bank
skrze obchodní nabídky na racionálním základě - někde akceptovaná, někde odmítaná, záleží případ od případu. Nemohou expandovat nátlakem, ale chytrými nabídkami. Do určité
doby se tato vrstva cítí být světovou elitou číslo jedna, cítí
se neohrožená a nadřazená. Ovšem jen do té doby, než se
na scéně objevují ruští molodci; to v baronech trochu hrkne.
Paradox je totiž v tom, že ruští hoši nepoužívají kreditky a
virtuální oběživo, nepracují s hypotékami, ale mají zbraně,
kulky a tanky. Ruští hoši platí na dřevo. Jejich holé hlavy se
nenechají zblbnout tím, na co si nelze sáhnout. Nelze se mezi
ně infiltrovat, používají jiné metody; nemusí se řídit žádnými
pravidly, demokracií ani veřejným míněním. Krize na Ukrajině
zpochybňuje doposud neotřesitelnou moc ”Gaylordů”. Jejich
imperium se lehce rozechvívá nejistotou. Kuloáry se - i přes
snahu vše ututlat a tvářit se, že se nic neděje - šíří šum. Doposud panovalo jasné rozdělení sféry vlivu: ”Molodci” dojí ruské
impérium s přilehlým okolím - baroni dojí západ. Situací na
Ukrajině se ukazuje, že molodci mohou expandovat a svět v
tichosti přihlíží. Jde o demonstraci nově nabité síly, nezávislé
na západním světě. Doposud fungující strategie baronů zde
naráží na nové paradigma: zde racionálně-komerční infiltrace
nefunguje; proti hrubé síle železa - kreditky s libovolnými
ciframi selhávají. Navíc Molodci mají sami peněz dost. Nemají důvod ke spolupráci. Dělají si, co se jim zamane a strýček
Putin si nervózně kouše nehty.
ických zdrojů zřejmě na základě přenášení odpovědnosti vně
sebe na způsob pasivní oběti. Tato rasa se obdobnými způsobem nemůže napojit na rusko - asijské populace, protože
a) nespadají do její sféry vlivu a b) není zde energeticky, co
brát, vše je již vydojeno; kde nic není, ani smrt nebere c) není
možné čerpat z lidí, kteří jsou (byť na hrubo) srostlí se zemí
(na úrovni první čakry) a nejsou napojeni na virtuální emoční
toky (masmédia, holywood, bankovní a hypoteční systémy).
/ Zde ještě musím zmínit, že i z jiných konstelacích nám vycházelo, že právě propojení člověka se zemí skrze první čakru
(zakořenění a primární důvěra) je nějak zásadní a většina politických zřízeních (i církví) se právě toto spojení snaží narušit,
přestřihnout, aby byl člověk ovladatelný zvenčí a energeticky zcela závislý na společenském (náboženském / kmenovém) systému. Leč člověk je ”designován” tak, že toto spojení se zemí skrze první čakru je jeho nezadatelné právo, jež
je kdykoli možné obnovit, pokud člověk chce, navzdory sebemanipulativnějším technikám jeho vlád a vychovatelů. Zde se
v tomto smyslu skrývá jeho nezničitelný diamant, skrze nějž
se člověk energeticky spojuje se Zemí a tím také s celým kosmem. /
”Bod toho, kdo skutečně vyvolal konflikt na Ukrajině.” Zde se
objevuje vize shromáždění na úrovni, která je výš než planeta Země. (Předesílám, že o tom, že něco takového existuje,
jsme před konstelací neměli povědomí. Vejrali jsme na tento
bod, jak se říká, jako tele na vrata). Nejlepší označení by bylo:
Galaktická federace. Jedná se o něco na způsob parlamentu
na meziplanetární úrovni, v němž jsou zastoupeny stovky civilizací ve vesmíru. Každá civilizace si v tomto parlamentu hájí
své zájmy, sdílí svobodně své postoje a přesvědčení. Panují
zde protichůdná stanoviska ohledně vývoje na Zemi. Momentálně převažuje proud, který tvrdí, že lidstvo se nachází na
takové (jakoby batolecí) úrovni vědomí, že potřebuje zásahy
”Bod toho, kdo skutečně vládne světu.” Zde stojí mimozemská rasa, která úzce spolupracuje s těmi, kdo vládnou
Americe. Jsou hadovitě studení, racionálně kalkulující. Část
lidstva (především ze západního světa) používají jako zdroj
energie, který souvisí s tokem emocí. Nejde o invazi ”zla”,
jak by si někdo mohl myslet, ale o dobrovolnou spolupráci
mezi velkou částí lidstva a těmito bytostmi, o sdílení energet62
RON PAUL: MISTR PŘEVRATŮ Z NED NESPOUŠTÍ ČR Z OČÍ
zvenčí, z galaktické úrovně. Jsou tu však i jiné proudy, které
tvrdí, že do vývoje jednotlivých civilizací by se zasahovat
nemělo, že je to neetické. (Asi jako my diskutujeme o zasahování do pralesních porostů na Šumavě). Přitom zde platí
vesmírný zákon, že pokud určité procento lidstva dospěje
na určitou limitní úroveň vědomí - nebo pokud většina lidstva takové zasahování odmítne - pak už se nesmí dít žádné
zásahy. Tento a další zákony respektují všechny kosmické civilizace, protože jednoduše vědí, že protivením se proti nim
si na sebe přivolají pohromu. Lidstvo však této limitní hranice vědomí dosud nedosáhlo. Proto je zásah zvenčí konsensuálně povolen. Otázka souhlasu / nesouhlasu ze strany lidstva je sporná a je věcí kritiky, pokud lidstvo převážně o Galaktické federaci vůbec neví. Navzdory tomu se převažující názorový proud Galaktické federace rozhodl zvenčí zažehnout
a eskalovat situaci na Ukrajině, jakoby momentálně neuralgickém bodu planety. S jakým cílem? Cílem má být změna
rovnováhy globálních sil na zemi v neprospěch ”Rockefellerů”
- postupné snížení jejich moci a kapitálu. K tomu jsou (jako v
aikidu) použity síly ”ruských molodců”, kteří pochopitelně o
tom, že jsou momentálně takto využíváni vyššími silami, nemají ani tušení. Činí tak ze svého pohledu ve svém vlastním
zájmu. (Na bod Galaktické federace hledí Molodci poněkud
tupě, je mimo úroveň jejich vědomí). Galaktická federace se
tímto zásahem snaží zvýšit úroveň vědomí na Zemi, resp. (to
je asi přesněji řečeno) prosadit své vlastní převažující zájmy a
ideje z hlediska své perspektivy. O přítomnosti ”mimozemské civilizace vládnoucí na zemi” pochopitelně vědí, ale z
jejich pohledu tu oni nedělají nic protivícího se vesmírným
zákonům. (Asi jako bychom se my dívali, jak medvěd loví v
řece pstruhy. Je to součást přírody a evoluce). I tato hadovitěstudená rasa je legitimně zastoupena v Galaktické federaci.
Zkoušíme, jestli o bodu GF ví Putin - ne přímo, ale je o tom
někým v jeho okolí informován a může s tím ve variantě
”co kdyby” strategicky kalkulovat. Rockefelleři (baroni) o
tomto bodu Galaktické federace moc dobře vědí a svým způsobem zuří, protože stará dohoda byla, že jim je přenechána
nebo nějak jinak tolerována správa Země. Tato dohoda však
byla (zřejmě nečekaným přeskupením sil v Galaktickém parlamentu nebo zvýšeným tlakem na zrychlený vývoj Země)
změněna. Zažívají rozčarování, přicházejí o své staré výsady.
Bylo rozhodnuto jinak.
Nicméně i tak musím poctivě uvést, že i toto rozhodnutí je
zase jinými proudy v Galaktické federaci zpochybňováno, protože jde určitou riskantní strategii, která se může a nemusí
povést, která může a nemusí přinést výsledky. (Postupné
snižování moci starých rodů na šachovnici světa). Ve hře je
příliš mnoho sil a faktorů, která nelze předpovídat. Jde o
sázku na pravděpodobnost, o sázku na ”ukrajinskou kartu”.
Etičnost takového zásahu je v GF diskutována.
Bod ”ukrajinského konfliktu” se v konstelaci symbolicky jeví
jako osvětlený kříž uprostřed tmy, který má lidstvu něco
důležitého odkrýt. Demaskuje skutečné postoje všech mocenských hráčů na Zemi.
zdroj:http://ografologii.blogspot.cz/2014/08/krize-naukrajine-z-pohledu-konstelaci.html
63
RON PAUL: MISTR PŘEVRATŮ Z NED NESPOUŠTÍ ČR Z OČÍ
změny režimů v zahraničí, nikdy nedošle ke změně v NED.
Gershman, bývalý trockista, je doživotním prezidentem této
organizace. Svrhává vlády v zámoří, ale nikdy do jakékoliv
funkce nebyl zvolen.
S trvale překypujícími financemi a stále na pozoru vůči
možnosti změny režimu, je faktem, že pokud někde spočine
zrak Carla Gershmana, budou určitě následovat potíže.
Proto by se měla mít Česká republika na pozoru.
Ron Paul: Mistr převratů z NED nespouští ČR z očí
Včera totiž Gershman vyjádřil v novinách Washington Post
poplach ohledně českého prezidenta Miloše Zemana. Ve
článku s názvem „Vzdávají se Češi morální odpovědnosti?“
Gershman varoval, že český prezident se „drasticky odchýlil“
od dědictví zesnulého Václava Havla. Havel, pro Ameriku
svatý Havel, byl ve svém neutuchajícím zaměření se na kolektivismus a lidská práva, ve výrazném kontrastu s dnešní Nemesis, bývalému prezidentu a předsedovi vlády Klausovi, který
hájil osobní svobodu a postkomunistickou státní suverenitu.
National Endowment for Democracy (NED – česky Národní
nadace pro demokracii) je velmi nepříjemná instituce. Je
prakticky zcela financována americkou vládou, ale jako
nevládní organizace není vůbec odpovědná ruce, která ji krmí
(ani kapsám těch, kteří to krmení poskytují. Tento vztah je
vzájemně výhodný: Americká vláda může Nadaci pověřit zajištěním změn režimů v zahraničí a přitom si zdánlivě zachovat
čisté ruce, zatímco NED nemá žádné otěže, které by jí bránily v
uskutečnění takové mise (změně režimu) bez dohledu vlády.
Jaký to hrozný zločin spáchal prezident Zeman, že na sebe
přivolal hněv Carla Gershmana? Na zářijovém summitu NATO
měl kuráž diskutovat s neoconským švédským ministrem
zahraničí Carl Bildtem o jeho nařčení, že Rusko uskutečnilo
invazi na Ukrajinu.
Jak řekl jeden ze zakladatelů NED, Allan Weinstein: „Mnohé z
toho, co nyní děláme my, bylo před 25 lety prováděno skrytě
ze strany CIA.“
Zeman měl i tu drzost, že osočil amerického chráněnce a protiputinovského oligarchu Chodorkovského a zalitoval, že více
kriminálních oligarchů v Rusku ještě nebylo uvězněno. Člověk
by řekl, že by tím mohl naopak zabodovat u americké vlády,
která právě poučovala maďarského předsedu vlády o účelnosti Riot act vůči korupci, ale ovšem pokud je to oligarcha
oddaný Západu, pak USA na něj koukají slepým okem.
Prezident NED Carl Gershman perfektně ztělesňuje fakt, že
je špatný nápad, aby si Spojené státy držely nezodpovědnou organizaci pro subverzi a destabilizaci v rámci stabilní
zahraniční politiky. Třebaže NED během dekád utratila
mnoho miliónů dolarů amerických daňových poplatníků na
64
DĚSIVÁ FAKTA O MIZENÍ BOHATSTVÍ NAŠÍ STŘEDNÍ TŘÍDY
To všechno bylo špatné, ale to, co doopravdy rozčílilo Gershmana bylo to, že český prezident nedávno potvrdil v Číně,
že jeho země je připravena na rozšíření obchodních styků s
Pekingem a nebude klást „lidská práva“ jako předběžnou podmínku pro obchodní vztahy. Gershman přímo funěl vzteky
nad pražskou politikou „smiřování se s Putinem a položením
ekonomických vztahů nad „lidská práva“.
zdroj:http://www.reformy.cz/zpravy/ron-paul-mistrprevratu-z-ned-nespousti-cr-z-oci/
Děsivá fakta o mizení bohatství naší
střední třídy
Ale ani toto nebylo to nejhorší. Car Gershman dostal málem
mrtvičný zásah nad rozhodnutím českého ministra zahraničí,
že Česko přestane financovat operace na svržení režimů na
Kubě, Bělorusku a v Číně prostřednictvím programu „TRANS“.
Tento program byl až do minulého měsíce částí vládou poskytované podpory Sorosovým publikacím Transitions Online,
které úzce sledují cíle americké zahraniční politiky.
Paul Buchheit
Nedávný příspěvek se zmiňoval o tom, jak Američané vyšší
střední třídy rychle ztrácí půdu pod nohama ve prospěch 1%,
které mělo za poslední tři roky v průměru nárůst bohatství o
5 milionů dolarů. Poznamenal rovněž, že globální 1% navýšilo
své bohatství ze 100 bilionů dolarů na 127 bilionů, během
pouhých tří let.
Gershman napadl náměstka ministra zahraničí Petra Druláka
za odmítnutí toho, co Drulák nazval „falešným universalismem“, který se snaží vnutit ostatním představu „ideální
společnosti“. Rozčílil se nad Drulákovým odepsáním Havlova
kultu jako „balíku idejí amerických neo-konzervativců“ (právě
Gershmann je Havlovým zbožňovatelem).
Tyto informace pochází z Globální databáze bohatství 2014
(GWD) Credit Suisse, která odhaluje mnohem více o mizející
střední třídě.
1. Každý rok od krize vydělalo nejbohatší 1%
Ameriky více, než kolik činí všechny americké sociální programy
Pravda bolí a Gershman je zřejmě znepokojen Českou republikou. Když je ovšem Gershman znepokojen, obvykle následuje destabilizace a brzy to vede k plnému záměru na změnu
režimu.
Vlastně došlo k obrácenému převodu od chudých k bohatým.
Dokonce i přesto, že konzervativci vznáší obvinění, že sociální
zabezpečení je příliš nákladné.
Praha by si evidentně měla dávat velký pozor. Pokud český
prezident Miloš Zeman má dost rozumu, měl by vypovědět
operativce NED nebo různé organizace, financované americkou vládou jako je International Republican Institute a National Democratic Institute. Tyto organizace bezpochyby
plánují podminování české demokracie.
Většina z bohatství 1% prostě leží nehnutě, akumuluje více bohatství. Čísla jsou opravdu nesmírná. V závislosti na odhadu
65
DĚSIVÁ FAKTA O MIZENÍ BOHATSTVÍ NAŠÍ STŘEDNÍ TŘÍDY
si 1% vzalo ročně od 2,3 do 5,7 bilionů dolarů. (Všechny číselné
analýzy jsou podrobně zde).
3. Pouhých 47 bohatých Američanů vlastní více,
než polovina americké populace
Dokonce i menší odhad, 2,3 bilionů dolarů ročně, je více, než
rozpočet na sociální zabezpečení (860 miliard), Medicare (524
miliard), Medicaid (304 miliard), a celá sociální síť (286 miliard
SNAP, WIC, Výživa dětí, EITC, SSI, Dočasná pomoc potřebným
rodinám a bydlení).
Oxfam oznámila, že pouhých 85 lidí vlastní polovinu světa.
Zde v USA, s téměř třetinou světového bohatství, pouhých 47
jedinců vlastní více než 160 milionů lidí (asi 60 milionů domácností) pod střední úrovní bohatství, asi 53,000 dolary.
2. Téměř nic z nového bohatství 1% nevedlo k
inovacím a pracovním místům
4. Vyšší střední třída Ameriky vlastní menší
část bohatství, než odpovídající skupiny ve všech
velkých zemích, vyjma Ruska a Indonésie
V r. 2005 na každý 1 dolar finančního bohatství připadlo 66
centů nefinančního bohatství. O deset let později připadá
na každý 1 dolar finančního bohatství pouhých 43 centů nefinančního.
Vyšší střední třída v USA, definovaná jako všichni v horní
polovině pod nejbohatšími 20%, vlastní 11,9% bohatství. Indonésie s 10,5% a Rusko se 7,5% jsou na tom hůře, ale ve všech
ostatních zemích odpovídající vyšší střední třída vlastní 12 až
27% bohatství.
Co se děje s celým tímto finančním bohatstvím?
Přes 90% aktiv vlastněných miliardáři je drženo v nízkorizikových investicích (dluhopisech a v hotovosti), akciovém
trhu a nemovitostech. Náklady na rozjetí firmy tvořily v severní Americe v r. 2011 méně než 1% investic jedinců vysoké
čisté hodnoty. Nedávná studie zjistila, že méně než 1% všech
podnikatelů pochází z velmi bohatého nebo velmi chudého
prostředí. Zbytek pochází ze střední třídy.
Dolní polovina Ameriky je na tom v porovnání se světem ještě
hůře: je žalostně poslední, s pouhými 1,3% národního bohatství. Pouze Rusko se tomuto skličujícímu podílu blíží, s 1,9%.
Dolní polovina ve všech ostatních zemích vlastní 2,6 až 10,2%
bohatství.
5. Deset procent celkového světového bohatství si
v minulých třech letech vzalo globální jedno procento bohatých
Na korporátní straně jsou zpětné odkupy akcií používány k
obohacování ředitelů, místo k investování do nových technologií. V r. 1981 utrácely velké korporace méně než 3%
svého kombinovaného čistého příjmu za zpětné odkupy, ale
v posledních letech utrácely až 95% svých zisků za zpětné odkupy a dividendy.
Stejně jako v USA mizí střední třída i na globální úrovni.
Neskutečný jeden dolar z každých deseti byl převeden 1%
66
PETR SCHNUR: Z INKVIZICE S ČERVENÝMI KARTAMI VANE TOTALITARISMUS!
0,00002% daň KCP (2 centy z každého tisíce dolarů) u finančních nástrojů.
Navíc je FTT snadno spravovatelná a je obtížné se jí vyhnout.
Vypořádací střediska již přezkoumávají všechny obchody a
slouží jako výběrní místa pro transakční poplatky.
A jako důkaz její vhodnosti jsou třemi z prvních pěti zemí u
Indexu ekonomické svobody Heritage Foundation Singapur,
Hong Kong a Švýcarsko, a všechny mají FTT.
Lidé v USA a ve světě jsou rychle rozdělováni do dvou tříd, blahobytné a nízkopříjmové většiny. Toto zhoršování se poměrů
ve společnosti se změní, pouze když se pokrokoví myslitelé
dohodnou na jediném zvládnutelném řešení, které zastaví
snadný tok bohatství k privilegované hrstce.
elity za pouhé tři roky. Úroveň nerovnosti, která byla před
třemi lety považována za neudržitelnou, se dokonce ještě
zvýšila.
zdroj:http://zvedavec.org/komentare/2014/11/6215-desivafakta-o-mizeni-bohatstvi-nasi-stredni-tridy.htm
Řešení: Daň z finančních transakcí (FTT)
Petr Schnur: Z inkvizice s červenými
kartami vane totalitarismus!
Příhodněji nazývaná Daň z finančních spekulací by pomohla omezit spekulativní obchodování, které přispělo k finančnímu krachu v r. 2008.
FFT má mimořádný potenciál generování příjmů, v globálním měřítku. Banka pro mezinárodní vypořádání v r. 2008
oznámila, že roční obchodování s deriváty překročilo 1,14 biliardy dolarů. Bilion dolarů je pouhá desetina procenta z toho.
ID: Petře, i když žiješ mnoho let v Německu, velmi pozorně
sleduješ situaci na české politické scéně. Jak vnímáš stav
společnosti 25 let po listopadu 1989?
Je to také spravedlivá daň. Zatímco průměrní Američané platí
až 10% daň z prodeje u bot pro děti, milionářští investoři platí
nulovou daň z prodeje u finančních nákupů. Platí pouhých
Jedním slovem, Ivane: naprosto ambivalentně. Nechci zde
bilancovat, co listopad 89 dal a vzal, na toto téma existuje
dostatek kompetentních, empirických analýz. Navíc mnohé
jevy, ostatně podobně jako v době před ním, jsou lidmi
vnímány subjektivně. Ale momentální situace, zejména po
67
cesů, pokud se tyto vymykají její představě o chodu světa.
Tato skupina je plně mentálně závislá na mytologii tzv. american way of life bez ohledu na realitu. Ochota těchto „vyvolených“ k poddanství novému protektorovi a omezenost
politického vnímání jsou tak silné, že ve své adoraci proamerických mýtů zcela ignorují americkou realitu, která je daleko
diferencovanější než jejich obraz o ní. Problém je ten, že tímto
postojem podporují ty nejprimitivnější síly uvnitř USA, které
sázejí na instinkty, nikoliv na racionalitu. O tomto maléru
bychom mohli vést další debatu, neboť se jedná o problém,
který podle mého soudu není dostatečně vnímán ani naší
veřejností, ani politickou scénou.
Druhá skupina se de facto nikdy nenechala ”sametovým”
paradigmatem a Havlovým kultem svázat. Václav Klaus
zachraňoval v prezidentském úřadě čest naší země v kosovské
kauze, jeho pozice v dalších mezinárodních krizích odpovídaly
realitě a byly potvrzeny dalším vývojem. Stejně tak dá historie ohledně Ukrajiny za pravdu Miloši Zemanovi, nikoli jeho
kritikům, protože on má argumenty, oni zakódované stereotypy z dob minulé studené války.
perfektně organizovaném, monolitním vystoupení Havlových
strážců ”pravdy a lásky” s červenými kartami, se mi jeví nejen
jako kritická, ale přímo zlomová.
Je pouze otázkou, kterým směrem. Nejde o politický souboj
mezi levicí a pravicí, ale o zásadní střet mezi Republikou a
”protektorátem”, včetně mentalit, které se na tyto dva koncepty státu váží a které náš národ, jako již několikrát v moderní historii, nyní rozdělují. Jde o koncepci státu uvnitř i
navenek. V sázce je republika coby instituce, o jejímž vnitřním
chodu nerozhodují ”majdany”, ale ústavně právní mechanismy. A navenek, tedy v zahraniční politice máme volbu
mezi kritickou reflexí, empirií a mezinárodním právem nebo
bezpodmínečnou ”věrností spojencům”. Tedy mezi suverenitou a lokajstvím.
Třetí skupinu představuje současná vláda. Mám dojem, že
právě ČSSD se snaží od „pseudo“ a „kvazi“ Havlova kultu
odpoutat, vymanit se z role zcela pasívního satelitu plnícího
příkazy velkého šéfa za Atlantikem a konečně začít praktikovat politiku a diplomacii hodnou republiky, založenou na
”common sense”. V této souvislosti bych chtěl vyzdvihnout
působení Petra Druláka, i když nevím, zda mu moje chvála
spíše neuškodí.
Momentálně jsou viditelné tři hlavní skupiny s aktéry jak
na levici, tak konzervativní pravici. První je konstituovaná Havlovým kultem a nárokuje si nejenom monopol na
pravdu, ale i právo korektury výsledků demokratických pro-
Ani v jeho případě nejde v prvé řadě o to, zda je levicový
nebo pravicový, ale o dva zásadní body jeho snah, pokud
ho ovšem správně interpretuji. Za prvé měl odvahu veře68
jně pojmenovat věci pravým jménem, když hovořil v souvislosti s instrumentalizací lidských práv o lidskoprávním atlantismu. Za druhé se snaží definovat cíle a strategii české
(!) zahraniční politiky a tedy vzkřísit aktivní diplomacii. Tu
jsme naposledy zažili během vlády Miloše Zemana a tehdejšího ministra zahraničí Kavana. Je však otázkou, zda mají sociální demokraté, konkrétně Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek, dostatek vnitřní síly nepodlehnout útokům v Česku i
ze zahraničí. Nedávný vzkaz premiéra prezidentovi z Washingtonu se nenesl zrovna v duchu emancipace a nebyl zrovna
šťastným signálem do budoucna. Zrovna tak jeho věta,
kterou oponoval Zemanovi ohledně neutrality Ukrajiny: prý
musí mít svobodnou volbu. Ale platí to oběma směry? Ukrajina a její demokraticky zvolená vláda byly potrestány za to,
že zvolily jinou cestu, než jakou chtěl Západ. O jaké svobodné
volbě je tedy řeč? Kdo se snaží tancovat mezi mlýnskými kameny, zpravidla je jimi rozdrcen. I těchto případů bychom v
našich dějinách po roce 1918 našli dostatek.
nebo jestli najdeme vůli k pravému, nefalšovanému občanství
v duchu Francouzské revoluce.
ID: Nakolik se naplnily proklamace „mužů Listopadu“? Nakolik následuje odkaz T.G. Masaryka?
Proklamace jsou jedna věc, jejich aplikace něco zcela jiného.
Stevenson jednou napsal, že je jednodušší za nějaký princip
bojovat než se jím řídit. V případě Havla a jeho epigonů ovšem
nejde pouze o rozpor mezi teorií a praxí, mezi revolučním
mládím a usedlým stářím …. . Zde máme co do činění s vědomou, cílenou manipulací, s brutálním zneužitím univerzálních hodnot a pozitivních aspektů západní civilizace, jakými
individuální lidská práva bezesporu jsou, k dosažení imperiálních cílů. Tento jev samozřejmě není v dějinách Západu
nic nového, připomeňme pouze pohnutou historii afrického
nebo amerického kontinentu. Ale po II. Světové válce jsme
měli přece jen naději, že se v tomto směru něco změnilo.
A přesně na tuto falešnou strunu hrál Václav Havel. Mohl
donekonečna omílat obecné a především nezávazné fráze,
meditovat s dalajlámou, hostit Rolling Stones a vyhrávat s
Billem Clintonem v hospodě na saxofon – fakticky stál, stejně jako jeho družina, pevně a neochvějně na pozici takového
McCaina. Výsledkem celého sebe-klamného polistopadového
vývoje bylo nejen rozdělení Československa, nové závislosti
a pokračující mentalita posluhovačů s opačným znaménkem,
ale i to, že se atmosféra naší země stále více podobá tzv.
druhé republice než ideálům z přelomu roku 89 / 90.
ID: Kde vidíš dělicí čáru mezi českými občany, kteří její
současný stav přijímají a oslavují a mezi těmi, kteří se k němu
staví kriticky?
V podstatě jsem tuto dělící čáru naznačil v odpovědi na předchozí otázku. O budoucnosti naší země, o tom, zda založení
moderního samostatného státu, Československé republiky, o
smyslu 28. října 1918, se rozhoduje nyní. A nejde přitom o
souboj mezi levicí a pravicí, ale mezi autenticitou a „pseudo“.
Mezi těmi, kteří odkaz naši národní emancipace 19. a 20.
století berou vážně a těmi, kteří za její politický vrchol považují „svobodu“ rozevřít deštník v Praze, když ve Washingtonu nebo v Bruselu zaprší. Jednou větou: situace je vážná,
nacházíme se na křižovatce. Jde o to, zda překročíme rubikon sebeklamu a z Republiky se stane pouhé firemní logo
Z organizovaného výstupu politické inkvizice s červenými
kartami na náměstích i mimo ně na mne zavanul duch totalitarismu – způsobem projevu i obsahem poselství, které
poslala prezidentu Zemanovi a všem, kteří nepostavili vlastní
mozky mimo provoz. Zde, Ivane, krátce k Ukrajině. Ta před69
ASTROLOGIE HLEDÁ ŽIVÉ METAFORY
stavuje nejaktuálnější lakmusový papírek: v Kyjevě nevládnou demokraté, ale oranžově-hnědá směs bezpáteřních
oligarchů a ultranacionalistických militaristů. Předcházel
násilný, protiústavní puč, následovala politická i morální legitimace neofašismu ze strany USA, EU a NATO, která trvá
dodnes. Se strážci odkazu „pravdy a lásky“ – o západních
politicích ani nemluvě – neotřásl ani tak bestiální zločin jaký
spáchaly „proevropské“ hordy v Oděse. Zde již vlastně nejde o spor politický, ale právní: zákony ČR zakazují podporu
fašismu!
Astrologie v humanistické a transpersonální verzi srovnává
neustále se proměňující vztahy vybraného souboru
nebeských těles s neustále se proměňujícími situacemi
v životech lidí. Vztahy mezi oněmi nebeskými tělesy, které
se cyklicky proměňují a periodicky v příslušných rytmech
opakují, stojí v základech měření času a kalendářového
umění, jež pěstovaly a pěstují a jimiž se řídily a řídí všechna
lidská společenství. Astrologie tak vnáší do našeho lineárního
pojetí času čas cyklický, čas mytický, čas symbolický.
Rozhovor s astrologem Pavlem Turnovským vedl pro časopis
Dingir Vojtěch Tutr.
Jako reakce na jméno planety se astronomovi a astrologovi
vynoří v myslí odlišné obrazy, rozdílné metafory a proto
nemám potřebu překládat slovník astrologie do slovníku
přírodních věd. Astrologie podává jiný popis světa než astronomie a jiné přírodní vědy a nečiní si nárok na privilegovanost svého slovníku. Víme dobře, že stejně jako fyzikální
zákony ovlivňují naše životy i pravidla a vzorce myšlení, cítění
a chování, které v onom fyzikálním světě vytvářejí virtuální
prostor, v němž se lidé a tedy i astrologové pohybují. Jsem si
vědom toho, že věda pracuje v současnosti s jedenácti vícenásobnými rozměry, přičemž naše smyslové jevy jsou omezeny
na čtyři rozměry našeho běžného časoprostorového světa a
navíc existuje asi tucet teorií kauzality, v některých z nich
hrají roli i paralelní vesmíry. Proto otázku zda existuje nějaký kauzální vztah mezi postavením nebeských těles a situací v životě lidí nechávám zcela pragmaticky otevřenu do budoucnosti. Astrologii nepovažuji za exaktní přírodní vědu a
proto nemám důvod testovat její validitu verifikačními a falzifikačními metodami přírodních věd.
Souvislost mezi postavením nebeských těles a ději na
zemi a v životě lidí je tzv. akauzální. Přičemž údajně není
ani čistě symptomatická. Můžete tento vztah nějak přiblížit?
Stojí za rozdílnými inspiracemi humanistické a transpersonální astrologie přesvědčení o jednotě struktury lidské
spirituální zkušenosti? Jakým způsobem se k těmto zdrojům astrolog staví?
No a Masaryk? Havel byl stylizován jako jeho dědic, mravní
a politická inkarnace prvního československého prezidenta,
kterého jsme mimochodem taky raději viděli jako dobrotivého, takřka nadpozemského „tatíčka“ než diplomata a státníka z masa a kostí. Ale i tak byla a je dosavadní politika Havla
a jeho epigonů nejen Masarykovou karikaturou, ona je přímo
jeho negací. „Osvícence“ toho druhu vedl TGM v rubrice ’indiferentní liberalismus a plytký kosmopolitismus’.
zdroj:http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/petrschnur-z-inkvizice-s-cervenymi-kartami-vane-totalitarismus/
Astrologie hledá živé metafory
70
Rudhyar dělí lidské potřeby a přístupy k nim do čtyř skupin.
Jde o potřeby zakotvené v biologické vrstvě, v oblastech
společensko-kulturní, individuální a transpersonální. Spirituální potřeby mohou být součástí všech těchto vrstev a
zkušenosti s nimi spojené se objevují diachronně i synchronně
ve všech civilizacích, ve všech kulturách. Můžeme je identifikovat mimo jiné i jako všelidské archetypy. Archetypové
obrazy však nabývají s časem a místem rozmanitou podobu.
Astrologie nebyla nikdy odtržena od dobových potřeb, integrovala nové poznatky a tak se proměňovala nejen její
podoba, ale i způsob myšlení a práce. Jsem přesvědčen, že
astrologii, jako nástroj poznání a kultivace, může zodpovědně
pěstovat kdokoli, nejen člověk tzv. duchovně zaměřený, ale
dokonce i tzv. zarytý ateista a materialista.
Podle některých religionistů je v ČR hojně rozšířena „víra
v horoskopy“ jak to dokládají některé průzkumy. Jaký je
na toto tvrzení váš názor a jedná se zde skutečně o spirituální fenomén?
„Víra v horoskopy“ a to dokonce i v jejich upadlé podoby,
které mají s astrologií mnohdy tak málo společného jako
„planety“, které tahal na pouti papoušek, pramení z legitimní lidské potřeby orientovat se v mnohdy složitých životních situacích. Pro některé lidi může být sloupek v bulvárním
časopisu věnovaný jejich slunečnímu znamení jedním z mála
důkazů, že o ně, o jejich život má vůbec někdo zájem. S nějakou spiritualitou dokonce i tou tzv. lidovou to může, ale
i nemusí mít mnoho společného. Na druhou stranu, se některé podobné “astrologické merkantilie“ duchovně tváří, těží
z rozpustného newagerovského spiritualismu, živeného endistickými, chiliastickými náladami. Ale tak to bylo vždy a tak
to také bude i nadále a žádná misijní činnost ať už náboženská nebo astrologická s tím nic nenadělá. Ostatně setkání
s nějakou dokonce i vznešenou duchovní naukou, iniciace
do ní, probíhala často v podmínkách skandálních, neodpovídajících vůbec maloměšťáckým představám o morálce, řadu
zasvěcenců bychom mohli považovat za hochštaplery, kteří
rozvracejí životy svých obdivovatelů. Nakonec i ta vznešená
alchymie bývá svými pěstitely nazývána ženskou prací, dětskou hrou, tedy něčím co se necení, není považováno za vážnou činnost
Jaké je místo astrologie mezi uměním a vědou? Zdá
se, že určité „techné“ je k práci astrologa potřeba, na
druhou stranu je to činnost, které se nelze naučit pouhým
71
opakováním postupu, je k ní potřeba určitá kreativita a
citlivost?
jména tam, kde se lze naučit jak vést zodpovědně a kompetentně rozhovor s klientem, osvojit si supervizní a intervizní
metody a hygienu práce. O tom svědčí i naše Etické zásady humanistického a transpersonálního astrologa – astrosymbologa, které jsme na popud kolegyně Martiny Lukáškové vypracovali a přijali před více než deseti lety.
Pro mne a mé kolegy je astrologie především pomáhající profesí. Podobně jako Jacques Lacan, který otevřel
nové obzory psychoanalýze tím, že ji definoval jako léčbu
rozhovorem, považujeme astrologii za pomoc rozhovorem
nad horoskopem. I v našem pojetí došlo k obratu k jazyku.
Navazujeme na strukturalismus Lévy-Strausse a Rolanda
Barthese, Pražského lingvistického kroužku, Mukařovského,
Jakobsona, Květoslava Chvatíka, na předválečný holismus
prof. Bělehrádka, na neostrukturalismus a jazykový holismus
postanalytické filosofie, na filosofii symbolu Paula Ricoeura,
experiencialismus Lakoffa a Johnsona. Pro nás je astrologie kultivační filosofií, hlubinnou hermeneutikou rozhovoru a
textu, hledáním živých metafor, které pomohou nám i našim
klientům lépe se orientovat v životních často krizových situacích, nacházet nový nebo dočasně ztracený smysl našich životů.
Novoluním 12. 1. 1994 jsme údajně vstoupili do „nového
kulturního, civilizačního a politického cyklu“. Co si o
těch cyklech myslíte dnes, také třeba v souvislosti s
očekáváním spojeným s rokem 2012. Podle některých interpretací tzv. věk Vodnáře ještě nenastal. Lze tedy v nejbližší budoucnosti očekávat nějakou změnu psychospirituální kvality naší společnosti?
Ať už si o teorii věků myslíme co chceme a já jsem k nástupu
tzv. věku Vodnáře skeptický, je jisté, že v posledních letech
došlo k protnutí řady astrologických cyklů ať už jde o začátek
nového stosedmdesátiletého cyklu uransko-neptunského v
roce 1993, nebo o řadu cyklů Saturna, Urana, Neptuna a Plutona od roku 2008, o tranzity Venuše přes Slunce v letech
2004 a 2012, o přechod hvězdy Regula ze znamení Lva do znamení Panny v posledních měsících, cítíme, že všechny naše civilizace se zmítají ve všeobecné krizi. V současné době symbolizuje rozběžná kvadratura Urana a Plutona krizi nového způsobu života, který zvěstovala jejich konjunkce v roce 1965 ve
znamení Panny. Tehdy se svět radikálně změnil. O to, zda revoluce let šedesátých byla čistě hédonistická (a hédonistická
bezpochyby byla), nebo zda přístupy k péči o lidskou duši,
které se v té době vynořily, přinášejí nové možnosti, nová
paradigmata, nebo ještě efektivnější způsoby vykořisťování
lidí a přírody. O to právě dnes jde.
Astrolog by se měl naučit a zvládat speciální astrologické
dovednosti jako je výpočet horoskopu, různých systémů
domů, rozmanitých astrologických technik např. revolucí a direkcí. Měl by to umět nejen kvůli určité stavovské cti a schopnosti pracovat systematicky a metodicky, ale také proto, aby
dokázal klientovi své pracovní postupy vysvětlit a navíc, aby
uměl vytěžit řadu informací, které současný astrologický software nabízí v diskrétní formě.
Školení v nějakém osvědčeném psychologickém směru nebo
psychoterapii, ať už je to psychoanalýza, hlubinná psychologie, gestalt, logoterapie, psychosyntéza, humanistická, systemická a transpersonální psychologie, narativní psychoterapie apod. považujeme za přínos pro astrologovu práci, ze72
Čím se liší humanistická a transpersonální astrologie od
klasické? Z některých popisů se zdá, že má blíže k psychoterapii než k astrologii, jak ji většina lidí vnímá.
více možností interpretace už tím, že je zde nejen radix mapující okamžik prvního nádechu člověka, ale i metody monitorující rozvoj tohoto potenciálu v objektivním (kosmologickém) čase a rytmu kolektivu, v němž člověk žije (tranzity) a
v prostředí vnitřním, v subjektivním (psychologickém) čase a
rytmu (direkce). Tyto rytmy pak mohou být v souladu, častěji
však nebo v rozporu, neboť jak poznamenává Paul Ricoeur,
máme se sjednocováním času psychologického a kosmologického potíže.
V některých případech ano, základní diference je, že humanistická a transpersonální astrologie je zaměřená na rozvoj
osobnosti člověka, nesoustřeďujeme se na předpovídání
události, neřešíme situace, které nastanou v daleké budoucnosti, snažíme se dát minulým a současným situacím smysl a
připravit klienta bezprostředně příchozí období.
Lidé, nám přicházejí pro radu v situacích, ve kterých se potřebují orientovat. Způsob, jakým vidí svoji situaci je nevede k
úspěšnému nevede. Potřebují konzultaci s jiným člověkem
a ten by jim měl nabídnout jiný popis, měl by přinést nové
živé metafory, vzbuzující jiné emoce, protože jak víme, emocionální pohnutí může být impulzem, který nás může někoho
přivést k tomu, abychom věc nově promysleli a rozhodli se
něco učinit něco nového, nečekaného, ať už v záležitostech
vnějších, nebo ve svém vnitřním světě.
Nebudeme tedy např. při Uranově tranzitu přes descendent
klientovi věštit, že se rozvede, ale budeme mít na paměti, že
vážné mezilidské vztahy například manželství bude přitahovat jeho pozornost a vyžadovat neotřelý nový způsob řešení.
Zvládnutí, nebo nezvládnutí krizové situace pak ovlivní i
klientův sebeobraz, jelikož descendent zastupující Ne-já je
opoziční bod vůči ascendenti, který symbolizuje individuální
východisko – Já a poznamená tak vývoj jeho osobnosti.
Horoskop považujeme za potencialitu, tedy za soubor
možností. Zda se podaří jeho nositeli tento potenciál rozvinout, nebo dokonce naplnit, pak závisí na historickém čase
a na stavu společnosti, ve které žije. Pokud jsou okolnosti
takovému rozvoji nepřátelské, můžeme mu pomoci hledat alternativní způsob jak tento potenciál rozvinout.
Je toto mechanismus, jakým fungovala astrologie vždy,
nebo hovoříme právě o inovativním prvku transpersonální astrologie?
Inovativní na tom je otevření se novým významům, živým
metaforám. Tradiční astrologie naopak pracuje s kodifikovanými významy tzv. mrtvých metafor. V tradiční astrologii
např. byly Mars a Saturn považováni za škůdce, věštili většinou nějaké potíže, dokonce neštěstí. My k nim máme vztah volnější, konstruktivnější. Člověk se může časem naučit
s vlastností, funkcí, kterou planety symbolizují zacházet,
kultivovat jí, ale to se mu podaří jedině tehdy, když s
onou dosud nezvládnutou funkcí pracuje. Na disharmonické
prvky se můžeme podívat pohledem Mukařovského, který
Můžeme tedy funkci horoskopu přirovnat k působení
symbolů v Tarotu nebo v alchymii?
Alchymickou symboliku bych nechal stranou, podle mne pramení přímo z nevědomí jako symboly snové. O symbolech tarotu myslím, že jsou příliš svázány se středověkými
společensko-kulturními vzorci. Astrologická symbolika je zakotvena nadčasově v přírodě a tak horoskop dává přece jen
73
myslí, že základní strukturalistická představa je souhra sil,
vstupujících ve vzájemné shody i protiklady, obnovujících
porušenu rovnováhu stále opakovanou syntézou. Rozpory
jsou činitelem ve struktuře diferencujícím a individualizujícím. Čím méně má struktura vnitřních rozporů, tím méně
individuální bude, tím více bude se blížit obecné, neosobní
konvenci.
pona trans tu znamená „skrz“. Naznačuje, že skrze osobnost operuje celistvost, nejde tedy mediumitu, chanelling, ale
o neosobní vědomou službu. Člověk odloží vypjatý individualismus a nezřízený egoismus a vše co dělá, nedělá kvůli
sobě, kvůli své proslulosti, materiálnímu obohacení, ale aby
přinášel nové myšlenky užitečné nejenom jemu, ale i ostatním lidem, které inspirují další lidi a vedou je k tomu, aby se
kultivovali.
Netvrdíme, že v nativitě je vše definitivní, pro nás se jedná
vždy o možnost (potencialitu), o jakýsi surový materiál, který
je třeba rozvíjet (aktualizovat). V tom může astrologie v
našem pojetí připomínat zasvěcovací systémy, kde se mluví
o neofytovi jako o hrubém kameni, který se musí opracovávat. Symbolem pro nativitu je u nás semeno, které má v sobě
všechny informace, které, pokud je příznivé klima, aby transformováno vyrostlo v rostlinu. Když zasadíme drobný žalud,
nevyroste něho po letech vzrostlý žalud, ale strom. To se
ale vztahuje spíše k humanistické než k transpersonální astrologii. Rudhyarova humanistická astrologie se inspirovala
humanistickou psychologií – Abrahamem Maslowem, Carlem
Rogersem, na osobu zaměřeným přístupem.
Rudhyar byl inspirován teosofií, cenil si zejména Tajné doktríny H.P.Blavatské Tuto vrstvu jsem záměrně oddělil, protože
jsem věděl, že by odkaz na kdysi velmi vlivnou teosofickou
společnost mohl být kamenem úrazu pro lidi, kteří vyznávají
odlišné duchovní směry, nebo podobné potřeby vůbec nemají. Rudhyarovu filosofii operativní celistvosti lze převést
na všechny cyklické jevy, lze ji použít i sekulárním způsobem.
Do služeb transpersonality ultimativní představy celistvosti
se mohou dát nejen náboženští myslitelé a duchovní vůdci,
ale i filosofové, vědci, umělci. Vzpomeňme šifer transcendence Karla Jasperse. Našel jsem pro tuto sekularizaci, exoterizaci podporu v českém strukturalismu. V knize Květoslava
Chvatíka Strukturální estetika jsem našel stejné termíny, stejné významy jako v Rudhyarovi: např. potencialita a její aktualizace, analogii čtyř Rudhyarových potřeb, vrstev a přístupů
ve funkciích praktické, teoretické, magicko-náboženské, estetické. Další inspirací byl neostrukturalismus, který si uvědomuje tendenci k ideologizování bipolárních opozic, čehož
se v našem pojetí chceme vyvarovat.
Jak se transpersonální a humanistická astrologie vyvíjela od původní inspirace Rudhyarem a její uvedení do
českého prostoru znamenalo nějaký posun?
Od poloviny 70 let se u Rudhyara objevuje další tendence.
Viděl, že ne všichni lidé považují rozvinutou osobnosti za
konečný cíl vývojového procesu, vytušili že vytvořili pouze
nástroj. Rozvinutá osobnost tak může pokračovat v další
cestě, může inspirovat ostatní lidi myšlenkami, idejemi,vizemi
pramenícími v duchovním rozměru celistvosti. Pro nás slovo
transpersonalita neznamená jakousi parapersonalitu, oblast
rozkládající se za osobní vědomím a nevědomím. Před-
Do hry vstupují i hermeneutické kruhy, který nás pokaždé vedou k stále hlubší interpretaci stejného horoskopu v různých
obdobích života. Pokud se k výkladu nějakého horoskopu
vracíme s odstupem, nemůžeme ho interpretovat stejným
způsobem, jelikož jak klient tak astrolog prošli, nebo měli
74
projít vývojem. Interpretace určitého horoskopu tak bývá
odlišná v prvním, druhém a třetím třicetiletí života.
Někteří teologové v zájmu o astrologii spatřují nějaký
hlad po duchovnu. Co si o tom myslíte?
Myslím, že takto náročně pojatá astrologie musí být dosti
menšinová záležitost jak mezi těmi, kteří se jí zabývají, tak
mezi jejich klientelou…
V základech skoro každého náboženství najdeme přinejmenším stopy astrálních kultů. Většina náboženských představ je převoditelná do nějakých kosmologických symbolů. I
v křesťanství nalezneme prvky solárního kultu, Nový zákon je
astrologickou symbolikou protkán. Už od okamžiku narození
spasitele za zimního slunovratu, se mu přijdou poklonit
„králové“ mágové, kteří viděli na východě jeho hvězdu a
nechali se jí vést. Jsou to intelektuálové tehdejší doby, kteří
používají astrologii a na základě astrologické informace jdou
hledat spasitele. Apokalypsa popisuje závěrečné fáze cyklického procesu.
Humanistický a transpersonální astrolog musí být schopen
uspokojit i potřeby i běžného klienta. Pokud ke mně přijde na konzultaci mladá žena, jejíž hlavní starostí je, zda
se vdá a bude mít děti, pak musím být schopen s ní mluvit srozumitelně na téma, které jí v tom okamžiku zajímá. I
tuto osobu se snažíme inspirovat, aby v době, kdy potřeby
sňatku a dětí budou naplněny a ona se bude rozmýšlet co
dál. Jsme zaměřeni ne na samu událost, která toho člověka
potká, ale na to, co ta událost, situace pro něj znamená a
jakým způsobem poznamenává jeho vědomí, jak ho inspiruje
k nějakému rozhodnutí.
Přímý zákaz praktikování astrologie v bibli nenalezneme.
Když projdete všechny zmínky o astrologii, tak tam vlastně
ani slovo astrolog nenajdete, snad jen s výjimkou Izajáše 47,
kde prorok mluví o těch, kteří dělí (pozorují) nebe a věští za
novoluní. Nejde tu o zákaz astrologie, ale o zprávu, že dceru
babylonskou nezachrání žádná rada, protože o jejím osudu
rozhodl Hospodin a žádná jiná možnost než se mu podrobit
není, navíc i ti astrologové to jako lidé hříšní mají nahnuté.
Problém je ten, že významy astrologických prvků, zejména
planet se v některých školách odvozují primárně od mýtů.
Jistě, při interpretaci si mohu pro lepší srozumitelnost mýtem
vypomoci, vnímavému klientovi tak mohu lépe přiblížil, co se
v jeho psychice děje, v čem by původ a smysl jeho stavu mohl
spočívat kde hledat případné řešení. Mýtus shrnuje praktické
znalosti a způsob poznávání světa společnosti z níž pochází,
avšak my žijeme ve společnosti jiné, přinejmenším v jiném
pozdějším jejím čase. Měli bychom hledat analogie k němu
z našeho prostředí v naší době, nemůžeme brát vzory a rady
v mýtu obsažené mechanicky a doslovně. Pro nás je mytologie inspirativní, někdy ji dokonce i při výkladu z didaktických
důvodů použijeme, ale nepovažujeme ji za primární zdroj pro
hledání významů a interpretaci symbolu.
Nedá se ale zrovna tato pasáž interpretovat tak že porada
s hvězdami, s astrology nic neřeší?
V tomto případě zatvrzelého hříchu patrně ano. V našich životech jde ale o to, že s astrologem se můžeme poradit s vědomím, že ani on není vševědoucí a všemocný, že není dokonalý expert na náš život, není často ani expert na svůj život. Je
jen kompetentní vést s námi rozhovor nad horoskopem, podat nám svůj pohled na věc, ale rozhodovat se a konat musíme
sami. Nemůžeme svá rozhodnutí a jejich realizaci delegovat
na poradce, to není jeho poslání.
75
Pak jsou situace, kdy žádná rada nepomáhá, kdy je věc už v
takovém stadiu, že pokud jste nábožensky založený, tak vám
nezbývá, než činit pokání a spoléhat na milosrdenství boží.
Některé životní situace nevyřešíte jinak než, že „hodíte ručník
do ringu“ a přijmout soud. Z holistického hlediska doufáme v
léčebné, uzdravující, scelující schopnosti Celistvosti.
v tom máme od dob husitského revolučního hnutí vlastní
filoapokalyptickou tradici. Když se něco nedaří, máme tendenci všechno předchozí zavrhnout a totálně zničit. Není na
to nějaká psychiatrická diagnóza? V Číně a v Indii se díky cyklickému pojetí času periodický zánik nějakého řádu pokládal
za něco přirozeného.
A co magické datum 21.12:2012?
Křesťanství navíc poselství o konci časů explicitně
přináší…
To je jedna z pěti desítek korelací mezi mayským kalendářem
a naším gregoriánským, která vznikla v roce 1950 v Londýně.
Není to tedy žádná mayská záležitost. Mayové, když k nim
vtrhli Španělé, byli již několik století v úpadku pod vlivem
Toltéků a svůj složitý kalendář nepoužívali v plném rozsahu.
Proto nemáme žádnou událost datovanou jak v jejich tak
našem kalendáři. Korelace začaly vznikat v druhé polovině devatenáctého století po tom, co byl publikován tzv.
Drážďanský kodex. Mezi těmito korelacemi je rozdíl jednoho tisíciletí. V současné době je za nejpřesnější korelaci
považována práce bratří Böhmových z Čech, kteří periodicky
opakující se data z kodexu spojili s příslušnými astronomickoastrologickými úkazy a soubor zpracovali na počítači. Jako
datum přechodu z jednoho cyklu do druhého jim vyšel 14.
prosinec 2116 23:12 GMT. O správnosti jejich výsledku svědčí
to, že jako zpětnou vazbu dostali data pozorování Merkura,
která původně vůbec nezadali, protože si nebyli jisti, zda
Merkurovy jevy Mayové pozorovali.
Problém je, že tento chiliasmus se dnes balí do vědeckých termínů. Říká se, že o letošním slunovratu se dotkne Slunce
galaktického středu nebo rovníku, atd. To jsou úplné nesmysly. Slunce se dostává do blízkosti galaktického středu
o zimním slunovratu pravidelně a galaktický rovník není
přirozený rovník, jako je např. zemský, který leží přesně
na půli cesty mezi póly. Naše galaxie nemá žádný souvislý tvar, jednoznačnou výšku, takže nemáte jistotu, že
tam, kde vedeme tento umělý rovník, se skutečný galaktický rovník rozkládá, ostatně, tyto souřadnice se už jednou
změnily. Druhá věc je, že sluneční disk má na obloze průměr
půl stupně, takže i kdyby došlo ke kontaktu s galaktickým
rovníkem, tak přes něj bude putovat stovky let a ne ausgerechnet 21.12.2012.
Jakou potencialitu v naší současnosti tedy vidíte? Kdyby
chtěl někdo vážně naši situaci řešit, na jaké inspirace
byste ho odkázal?
V očekávání konce světa se projevuje typický sadomasochismus západní „křesťanské“ civilizace, která sadisticky mučí
přírodu, a pak si masochisticky sype popel na hlavu, a bát se
a přát si škodolibě konec světa, místo toho, aby se současným stavem něco zásadního udělala. Chiliastické nálady jsou
v takovém měřítku známy snad jen v našem světě. A nás
Inspirací je mnoho, ale jako základ považuji spravedlnost, individuální přístup k odměnám i trestům, opravdovou svobodu slova, socializaci nejen ztrát, ale i zisků, snížení chamtivosti a to se vztahuje i na církve. Jakápak náprava křivd na
církvích a vracení nějakého majetku? Vždyť církve mají chudobu a nemilost mocných v popisu práce. Musíme okamžitě
76
KELLER: PŘIJETÍ UKRAJINY DO EU USPÍŠÍ ROZLOŽENÍ EVROPY
přestat drancovat přírodu. To je přirozeně obtížné, zejména
když do hry vstupují takové věci, jako čínská fúze kapitalismu s komunismem. Očekávat od orientu nějakou duchovní
obrodu je naivní. Je stejně materialistický jako my a možná
někdy ještě daleko více, je ve stejné krizi jako my na západě.
Ochrana přírody či práv zvířat v těchto zemích je nulová, minimální je tam většinou i ochrana občanských práv. Zavádět trpělivě přímou demokracii, neboť zastupitelská demokracie je
v koncích. Zvolení zástupci lid zrazují, nehledí na zájmy svých
voličů, ale na zájmy několika korporací a na zájmy vlastní.
Poslanecká sněmovna se měla už dávno sama rozpustit, měly
být vypsány nové volby, protože z původní sestavy není kámen na kameni. Sněmovna se ale rozpustit nehodlá, protože poslanci si nabrali hypotéky a dobře vědí, že naděje na
znovuzvolení je u řady z nich nulová. Hrozí jim, že by neměli
hypotéky z čeho splácet. Navíc se ukazuje, že to není vláda,
kdo v naší zemi vládne, ani parlament, ani president, ale nějaké zájmové skupiny, jejichž přání tyto instituce plní.
Keller: Přijetí Ukrajiny do EU uspíší
rozložení Evropy
Co si vlastně myslíte o roli EU a Ukrajiny?
Pokud bych to měl říci na stránkách religionistického časopisu
náboženským slovníkem: ztratila se bohabojnost. Jiným
slovníkem: soudnost. Být soudný je vlastnost spojovaná se
znamením Panny a jsme znovu u roku 1965, u konjunkce
Urana s Plutonem v Panně a u poselství jejich rozběžné
kvadratury probíhající v současnosti.
Jako jediný z více než pěti set poslanců faktické koalice v
Evropském parlamentu jsem hlasoval proti asociační dohodě
s Ukrajinou. Jsem přesvědčen, že nepomůže běžným Ukrajincům, ale s vysokou pravděpodobností povede k rozložení
Evropy.
Evropa není v takové kondici, aby si mohla dovolit rozšíření o
zemi s téměř 50 miliony obyvatel, ve které nefunguje prakticky vůbec nic. Pokud bych si přál co nejrychlejší rozpad
Evropy, začal bych určitě tím, že bych hlasoval pro přijetí Ukrajiny.
zdroj:http://www.rezonance.cz/wp/rozhovor-s-astrologempavlem-turnovskym-pro-dingir/
Jaký je váš, v této souvislosti, postoj k Ruské federaci a
krokům Vladimira Putina?
77
KELLER: PŘIJETÍ UKRAJINY DO EU USPÍŠÍ ROZLOŽENÍ EVROPY
V minulosti Rusové zkazili všechno, co mohli s výjimkou
druhé světové války. Pokud by nezvítězili, myslím, že bychom
v tomto prostoru už české servery neprovozovali. Rusové
vytvořili karikaturu marxismu, vnutili ji svým satelitům a
nakonec je zbavili své podpory. Nevěřím ovšem tomu, že
Rusko vyklidilo pozice ve střední Evropě proto, aby je vzápětí
zase obsadilo.
Velká část kampaně proti Zemanovi je ovšem vyvolávána a
udržována uměle. Zeman se ve svých postojích neodlišuje
od současné vlády tolik, nakolik se odlišovali od živějších
vlád jeho dva prezidentští předchůdci. Pokud bychom věděli,
kdo za křečovitou kampaní proti němu stojí, věděli bychom o
skutečném fungování naší demokracie mnohem více, než co
nám o něm vypráví Česká, tedy naše televize.
Rusko by si nijak nepomohlo, pokud by okupovalo Ukrajinu.
Muselo by zásobovat a živit desítky milionů lidí v zemi, která
se během posledních dvou dekád žalostně hospodářsky a
sociálně propadla. Pokud by naopak Ukrajina vstoupila do
NATO, vzroste tím dramaticky hrozba velkého vojenského
konfliktu. Myslete si o mě, že jsem nezodpovědný politik, ale
pro rozsáhlý vojenský konflikt se zemí disponující jaderným
arzenálem se prostě nadchnout nedokáži. Opakuji, že to není
žádné mnichovanství. Země se dneska neovládají tím, že do
nich pošlete své tanky, ale tím, že nad nimi získáte kontrolu
jakožto jejich věřitel a pečlivě sledujete růst jejich zadlužení.
A to nám od Ruska určitě nehrozí.
Jste vysokoškolským profesorem a jak tedy nahlížíte na
to, že 80 akademiků vyzvalo rektora Karlovy univerzity
Zimu, aby se omluvil za kritiku chování demonstrantů
17. listopadu na Albertově? Které mimochodem označil
německý list Franfurter Allgemeine Zeitung za „zvířecké
vrhací útoky“.
Prožil jsem na vysokých školách více než třicet let a mé
zkušenosti jsou takové, že slovo „akademik“ ve mně zdaleka
nevyvolává jen úžas a respekt. Je příliš mnoho případů,
kdy se různí akademici zachovali alibisticky a zbaběle, takže
chápu, že postoj rektora Karlovy univerzity u mnoha jeho
kolegů vzbudil nelíčený údiv a rozpaky. Obecně mohu říci,
že akademické tituly odrážejí míru plnění požadavků na jejich získání, nikoliv míru vkusu či obyčejné lidské slušnosti jejich nositelů. Tím, domnívám se, lze vysvětlit leccos z obsahu
dopisu oněch 80 akademiků.
Nyní se rozpoutala debata o zahraniční politice Česka,
nejen kdo, ale také co má vlastně představovat. Jeden
moderátor pak přirovnal Česko k jukeboxu, do nějž velmoci jen házejí podle potřeby mince. Ta debata souvisí
s kritikou prezidenta a jeho ekonomickými cestami do
zahraničí s údajnou absencí lidskoprávního rozměru. Jak
vlastně tedy posuzujete i Miloše Zemana?
A mám pro vás, jako sociologa, který studuje a popisuje
třídní rozdělení společnosti, malou chuťovku: ekonom
Tomáš Sedláček v Interview ČT24 o chování prezidenta
Miloše Zemana řekl, že nesouhlasí „s třídní válkou, kterou
se snaží pan prezident rozpoutat mezi jakousi kavárnou a
proletariátem“. „Mně to připomíná marxistickou dikci pracující inteligence proti proletariátu. To je přeci úplně
zbytečné. Tady žádné rozdělení přeci není, nikdy nebylo a
Myslím si, že Miloše Zeman má potenciál být našim nejlepším
prezidentem od skončení druhé světové války. Tím více mne
mrzí, že tento potenciál ne zcela využívá. Například komentovat něco takového jako je Pussy Riot není prezidenta hodno.
78
ILUZE PREZIDENTA POLOBOHA
nikdo ho nechce. A prezident by měl vystupovat takovým
způsobem, aby ty tábory spíše spojoval, a ne aby se choval
jako sprosťák,“ řekl. Co k tomu řeknete vy?
Ekonomové mívají nápadně často potřebu vyjadřovat se k
věcem, jimiž se odborně nezabývají a o nichž toho příliš
nevědí. V tomto ohledu patří Tomáš Sedláček nepochybně
k našim předním ekonomům.
zdroj:http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/kellerprijeti-ukrajiny-do-eu-uspisi-rozlozeni-evropy/
Iluze prezidenta poloboha
Antonín Baudyš jr
Žádáme po Miloši Zemanovi, aby byl dokonalým prezidentem a člověkem. Aby mluvil jako kniha a pronášel
nadčasové pravdy. Které nechají každého dále v jeho apatii. Žádejme dokonalost případně od sebe, pokud už
někdo takovou potřebu máme. Náš současný prezident
je relativně lidovou postavou. Po ne zrovna srozumitelném Havlovi a po sebe sama řešícím Klausovi, je to změna.
Dokonalý není Zeman, dokonalí nebyli ani jeho předchůdci. Iluzi prezidenta jako metafyzické bytosti žijící v
nedostupném světle mravní dokonalosti, jsme si vytvořili
poprvé skrze prezidenta Masaryka. A následně i skrze
prezidenta Havla, jak upozornil Kosatík. Je to však pouze
veřejný obraz. Veřejný obraz a skutečnost jsou ale dvě
různé věci. Za prvé. Za druhé, veřejný obraz lze libovolně
zakalit. Nebo naopak vyleštit. Dokonalost propusťme.
Ona není a nebude.
79
ILUZE PREZIDENTA POLOBOHA
V okamžiku, kdy nás bude někdo jiný moci reprezentovat
lépe, v tom okamžiku se tak stane. Do té doby mějme
pochopení pro to, že svatováclavský stolec k sobě pustil
toho, komu je dáno, aby z jeho výše jednal. Kdyby byl Karel
Schwarzenberg s to hájit české národní zájmy, byl by prezidentem dnes on. Určitě milovaným prezidentem. Připomenu
mu, že namísto toho se pokusil v Radě bezpečnosti zablokovat rezoluci OSN stran ochuzeného uranu v americké munici. Jako jeden z mála, proti 122 zemím světa, které žádaly zákaz této genocidní zbraně. Skrze uran z americké munice na mnoha místech - jinak velmi úrodného - Srbska, ještě
dnes, po patnácti letech, nerostou žádné zemědělské plodiny.
A v Iráku je běžné, že v desetičlené rodině trpí devět jejích
členů na rakovinu. Jelikož radiace z ochuzeného uranu je
karcinogenní. Nevšimnul jsem si však, že by toto naší veřejnosti vadilo. Naší veřejnosti vadí, že prezident letěl do Číny
a Číňany pochválil. Jako kdyby totéž bez zaváhání nedělali
Angela Merkelová a Barack Obama.
mají větší moc než předvyrobené výzkumy veřejného mínění.
Úřad hlavy státu je a bude energeticky chráněn.
Pomoci, my, tvé žádáme
Pravicová touha po válce
Hlavní funkcí reprezentanta naší země je, aby chránil nás
jako národ. Skrze sledování našeho národního zájmu. Nejen
proti síle zvenčí, ale i aby nás chránil před našimi vlastními
vnitřními tlaky. Předchozí prezidenti náš národní zájem plus
minus sledovali. Sleduje jej i Miloš Zeman. Ba co víc, bije se
vehementně za něj. Sledovat náš národní zájem bude i Zemanův nástupce. Jinak se do tohoto úřadu nedostane. Se
svatováclavským stolcem je to i dnes, v digitální době, velmi
podobné, jako tomu bylo v legendě o králi Artušovi a jeho
meči Excaliburu. Stará kouzla a staré energetické ochrany
A v této souvislosti udělám s dovolením jednu poznámku na
téma pravé a levé politické orientace. Která je mi i zdůvodněním, proč hájím v posledních letech představitele z levého spektra. Nejsem politologem, jsem laikem jako vy. Ale
nemohu si nevšimnout, jakým způsobem mají tzv. pravicoví a proameričtí politici napříč Evropou snadný postoj k
válce. Prezident Petro Porošenko na Ukrajině stále pláče, že
toto ještě není ta správná válka a že mu stačí ročně jen miliarda dolarů na její vedení. Pravicoví matadoři Francie, Nicolas Sarkozy a jeho souputník za La Manche, David Cameron,
neměli nejmenší problém vybombardovat Libyi. Proamerický
Národy, kmeny, Slované
Zatím na planetě žijeme jakožto národy. Jako národy jsme
definováni jazykem, který používáme. Naším národním
zájmem není být protektorátem. Zatím však protektorátem
jsme, stejně jako jsme jím byli před rokem 1989. Spojené státy
si zvou našeho premiéra na koberec a velvyslanec Shapiro nás
poučuje, že se odkláníme od lidských práv. Jako kdyby Spojené státy někdy někde lidská práva v minulosti prosazovaly.
Zatím pouze likvidovaly pravdou a lásku nepohodlné režimy.
Rád bych panu Shapirovi připomněl, že jeho vlastní země je
na svém území v posledních letech zaměstnána především budováním koncentračních táborů.
80
ODDĚLOVÁNÍ EVROPY
prezident Saakašvili neměl problém vyvolat válku s Jižním
Osetinskem, kterou vzápětí prohrál. Pravicový Carl Bildt ve
Švédsku hecoval zmrzlé demonstranty na Majdanu a když se
tam začalo zabíjet, vytratil se jak pára nad hrncem. Nakonec
ho odstavila korupční aféra v jeho rodném Švédsku, velmi zajímavá, mimochodem. Týden poté, co se vysmíval českému
prezidentovi a českým bezpečnostním službám. Pravicový
Anders Fogh Rasmussen, dánský expremiér, mezi Evropany
nejochotněji kýval hlavou, když šlo o lži s údajnými zbraněmi
hromadného ničení. Pravicový ministr zahraničních věcí Polska, Radoslaw Sikorski, dal zelenou vybudování logistickému
zázemí pro novou válku na svém území, poblíž Štětína. Radar
určený ke zničení Ruska u nás tlačili nejvíce pravicoví politici
Schwarzenberg a Vondra. Jakože předtím neměl problém s
vybombardováním Srbska proamerický prezident Havel. Vaklaf. Toto jsou okolnosti, kterých si nemohu nevšimnout. A
myslím si, že si jich nemohou dlouhodobě nevšimnout ani
voliči.
že by byly dalekosáhle výdělečné, Je pravděpodobné, že řepkou tato svá odvětví sanuje. Jednou však bude muset skončit
i zemědělský, ekonomický a ekologický nesmysl jménem
řepka. Nezazlívám Babišovi, že nemá pro společnost hlubší
vizi, nemají ji vesměs ani ostatní. Věřím, že do politiky vstoupil i proto, že výše požadovaných úplatků se dostala na
nesnesitelnou úroveň. Jeho slovenský původ neřeším, poznamenám, že budu rád, až budeme spolehlivě vědět, jak
dalece se za Slováky skutečně staví a jak své zemi prospívá
novopečený Andrej Kiska. Jehož zvolení jsme s přáteli pomohli i prostřednictvím tohoto blogu. Prozatím jsem zaznamenal, že hysterii vůči Miloši Zemanovi a protiruskou kartu do
velké míry živila média vlastněná právě Babišem. Škoda. Vedle předvídatelných médií Zdeňka Bakaly. A vedle ostatních
žalostných médií, která si nezaslouží, abych je zmiňoval.
Nebe je zatažené, ale důvěra v budoucnost mne neopouští.
Vše se děje proto, aby se věci neděly stejně i příště. A jestli je
cenou za to, aby se naše veřejnost probrala ze svého snu, pak
se tak staň. A jestliže Miloš Zeman na sebe na sebe vzal roli
toho, skrze koho se síly pod povrchem ukazují v celé parádě,
osobně takovou jeho roli oceňuji.
Příští prezident(ka)
zdroj:http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/c1-63220770-iluze-prezidenta-poloboha
Kdo bude příštím prezidentem nevíme, za sebe jsem ochotný
Miloši Zemanovi svoji podporu v jeho úřadě poskytnout i podruhé, pokud zvítězí. Ve volbách budu však opět podporovat
Táňu Fischerovou. Pokud se neobjeví někdo ještě příhodnější.
Zřejmým aspirantem na tento úřad je Andrej Babiš, jakkoliv programově vysílá přesně protichůdné signály. Se kterým
bych neměl apriorní problém, pokud by zde nebylo podezření
na jeho spolupráci s jednou z nejškodlivějších korporací světa,
Monsantem. Osobně rozumím tomu, že do politiky vstoupil,
aby si pojistil odbyt řepky olejné. Která - domnívám se tvoří jádro jeho byznisu. Potraviny a lesy nepředpokládám,
Oddělování Evropy
Jelena Pustovojtova
5. prosince 2014 se na oficiální stránce francouzské Národní
fronty, vedené Marine Le Pen, objevilo tiskové prohlášení, ve
kterém se jasnou řečí hodnotí události na Ukrajině:
81
„Nová ukrajinská vláda je vytvořená podle vzoru a
k obrazu těch, kteří do svých rukou vzali osud této
země: tato vláda je zahraniční. Sice se maskuje
snahou přilákat do země „ty nejlepší mezinárodní
kompetence“, ale prezident Petro Porošenko svěřil
finance Ukrajiny Američance, ekonomiku Litevci,
zdravotnictví Gruzínci… Vypovídá to však o míře
proniknutí USA a jejich východoevropských spojenců do systému moci na Ukrajině.“
V prohlášení Národní fronty se uvádí, že zavedení zahraniční
kontroly a vlády nad Ukrajinou, s cílem vtáhnout ji do sféry
NATO, proběhlo do značné míry pod vlivem „ukrajinské a polské menšiny“ v USA a Kanadě. „Francie a Německo, projevivší slabost tváří v tvář protiruským aktivitám některých zemí
východní Evropy (obzvláště pobaltských států a Polska), se
připravily o jakoukoliv možnost dosáhnout s Ruskem kompromisu,“ stojí v prohlášení, které je zakončené tvrdým závěrem:
Sama Le Pen řekla v rozhovoru pro deník Nouvel Observateur, že strana Národní fronta podala žádost o úvěr ve všech
bankách Francie, ale ani jedna z nich (!) úvěr neposkytla. A
stejně tak odmítly úvěr Národní frontě i bankovní instituce
v USA a Španělsku. Co se týká První česko-ruské banky, tak
ta obsluhuje zahraniční transakce a investiční projekty Ruské
federace a České republiky.
Mitchell A. Orenstein v článku „Západní přátelé Putina“
(Putin’s Western Allies), uveřejněném v březnu 2014 v časopisu Foreign Affairs, napsal: „Národní fronta chce vyměnit
Evropskou unii a NATO za panevropské partnerství nezávislých států, které za určitých okolností může obsáhnout i
Rusko a jehož hybnou silou se stane třístranná aliance PařížBerlín-Moskva.“ Bez ohledu na to, nakolik tvrzení časopisu,
vydávaného americkou CFR, odpovídá skutečnosti, vyhlídky
na unii kontinentálních států Evropy a Euroasie nejsou jen
pouhou ranou geopolitice atlantismu, ale je to demolice celé
transatlantické konstrukce, zajišťující nadvládu USA.
„Ukrajina kráčí mílovými kroky k nevyhnutelnému rozdělení, a rozhodnutí ukrajinské vlády o
naprosté izolaci Donbasu rozvod jen urychluje.
Prezident Porošenko, tím, že vydal příkaz zablokovat výplaty penzí a platů na povstaleckých územích
a zrušit s Doněckem a Luganskem bankovní operace, spolu s premiérem Jacenjukem neponechali
obyvatelům východu jiné perspektivy, než utváření
své budoucnosti spolu s Ruskem.“
…Zpráva z konce listopadu, že podle dohody podepsané v září
dostala Národní fronta Marine Le Pen úvěr 9 milionů euro
od První česko-ruské banky, byla komentována velmi spoře.
Proto není divu, že francouzská Národní fronta, vyrostlá na
půdě západní politické kultury, má problémy s financováním
82
svých politických aktivit západními bankami. Volby do Evropského parlamentu na jaře 2014 ukázaly, že Evropa a Evropská
unie nejsou zdaleka jedno a totéž.
V celém světě „volný obchod“ po americku dává volnou ruku
americkým výrobcům a omezuje jejich partnery. Když například podepsala podobnou smlouvu se Spojenými státy Austrálie, která doufala, že se jí otevře americký trh pro její obilniny, maso a cement, tak místo toho přišla o národní výrobu
léčiv a musí je nakupovat v USA.
V Evropě roste vliv politických sil, které
chápou, že mezi Transatlantickým obchodním a investičním partnerstvím (TTIP), které je vnucované
Washingtonem jako protiváha projektu Euroasijské hospodářské unie, a uchováním si nezávislosti
evropských zemí je třeba si vybrat. Sloučit obojí
dohromady nelze.
„TTIP, přinášející výhody oběma břehům Atlantiku,
je iluze,“ píše Koenig. „Ve skutečnosti úřady na
obou stranách Atlantiku neoficiálně přiznávají, že
hlavním cílem této dohody je odstranění překážek
bránících nárůstu příjmů nadnárodních korporací. Tyto
překážky se týkají oblasti práv zaměstnanců, potravinové bezpečnosti, včetně omezení GMO, ochrany životního prostředí a zdraví… a ochrany bank.“
Předtím, než složil mandát předseda Rady Evropy Herman van
Rompuy, řekl, že hrozba rozpadu Evropské unie není vůbec
smyšlenkou. A britský premiér David Cameron slíbil zahájit
kampaň za vystoupení Británie z EU, pokud v Bruseli nevyslyší požadavek zpřísnit imigrační politiku. A když v listopadu
šéfka Národní fronty Marine Le Pen oznámila, že pokud zvítězí
v prezidentských volbách 2017, je jejím prvním cílem referendum o vystoupení Francie z Evropské unie, tak její rating,
podle údajů Ifop, vzrostl z 19% v říjnu 2013 na 30%. A roste
nadále.
Ekonomické zotročení Evropy, myslí si Peter Koenig, není
za sedmero horami. Cestu mu klestí již existující politické
zotročení. TTIP prakticky vylučuje rozluku. Po podpisu
Bruselí a Washingtonem se tato smlouva stane závaznou pro
všechny členské země Evropské unie, a její revize bude možná
jen po souhlasu všech 28 členů EU a USA, a to je prakticky
nemožné.
Pokud vzpoura ostrovní Británie Brusel příliš neznepokojuje,
tak možné vystoupení Francie z Evropské unie by znamenalo
totální kolaps té verze „sjednocené Evropy“, jejíž základ tvoří
teze o jednotě římsko-německé civilizace.
Známý ekonom, bývalý pracovník Světové banky, Peter
Koenig říká, že podpis dohody TTIP definitivně zlikviduje suverenitu evropských států a přemění EU na kolonii USA.
„Jedinou cestou, jak dát do pořádku finance země, je
národní měna a podstatné snížení výdajů u takového
neslýchané bordelu, jaký přináší imigrace, podvody v
oblasti sociálních dávek, EU a decentralizace, a také
návrat k protekcionismu, tváří v tvář globalizaci,“ říká
Marine Le pen.
Dohoda o obchodím a investičním partnerství mezi USA a
Evropou „bude sloužit zájmům amerických korporací, a ne
600 milionů občanů Evropy“.
Na XV sjezdu Národní fronty, který se konal 29. listopadu v
Lyonu, byla Marine Le Pen jednohlasně zvolena předsedkyní
strany. Její otec a zakladatel strany Jean-Marie Le Pen, který
83
PAPEŽ UZNÁVÁ VÝVOJ MIMOZEMSKÉHO ŽIVOTA A AKTIVITY UFO JAKO SOUČÁST BOŽÍHO PLÁN
byl na sjezdu přítomen a který vyzval k podpoře zvolení jeho
dcery za prezidentku země, delegátům řekl: „Mezi katastrofou a Francií stojí jen Národní fronta a vlastenci.“
Otázka: Říká se, že nacisté jsou i ve vašem okolí?
Odpověď: Vy si snad děláte srandu? Když říkám „nacisté“ ve
vztahu k Ukrajině, mám na mysli nacisty s nacistickou vlajkou.
V historii bude mít vše své místo. Vidím, že pro vás jsou přijatelní nacisté, když se mluví o Ukrajincích, a ostatní jsou zlí
nacisté. Slyšela jsem, že časem moc činí lidi surovými. A v Kyjevě moc hází lidem na hlavy granáty. A nikoho to nijak zvlášť
nevzrušuje…“
Dnes je Marine Le Pen v první linii informačních válek ve své
zemi, a možná i v celé Evropě. O tom, že přijala výzvu, kterou
ji předhodila euroatlantická (j)elita, vypovídá dostatečně i
tento malý výňatek z jejího rozhovoru pro Euronews:
Otázka: Takže vy plánujete vystoupení Francie z EU a eurozóny. Ale pokud se Francie jako jediná vzdá euro, bude
mít velké problémy!
Marine Le Pen otevřeně a nahlas říká: „Putin vrátil velkému
národu pocit hrdosti.“ A ona se chystá vrátit tento pocit Francouzům.
Odpověď: Poslyšte, nestrašte… země mimo eurozónu se cítí
skvěle!
zdroj:http://zvedavec.org/komentare/2014/12/6261-oddelovani-evropy.htm
Otázka: A co tedy děláte v Evropském parlamentu? Vždyť
právě parlament vám zajišťuje velkou část vašich příjmů,
ne?
Papež uznává vývoj mimozemského
života a aktivity UFO jako součást
Božího plán
Odpověď: Zformuloval jste to hezky, ale nepřesně. Já nejsem kádrem! Nejsem pracovnicí Evropské unie, nesedím v
Europarlamentu. Jsem poslankyní, zvolil mne lid. Ne všichni,
samozřejmě, ale jen ti občané, kteří si myslí, že Národní fronta
potřebuje více míst v politických institucích, aby bránila lidi
před Evropskou unií…
Ve svém prohlášení před Pontifikační akademií vědců 27.10.
2014 podpořil papež František názor, že mimozemský život na který se odvolává jako na „bytosti vesmíru“ – se vyvinul
způsoby, které souhlasí s plánem „božího Stvořitele“.
Otázka: Dobře, promluvme si tedy o nejednoznačných
otázkách. Bělorusko, Sýrie, Venezuela a Afghánistán,
spolu s Ruskem, uznaly politický statut Krymu. A vy?
Schvalujete anexi?
Vysvětloval, jak katolická církev nahlíží na velký třesk a
na vývoj jako na vědecký proces tvořící základy „plánu
Stvořitele“. Papež František se oficiálně vzdálil myšlence
„boha Stvořitele“ jako nějakého kouzelníka nebo umělce
tvořícího vesmír všemocným činem za šest dní až směrem k
Odpověď: V době, kdy se konalo referendum, nebyla na Ukrajině legitimní vláda. Byl tam puč…
84
PAPEŽ UZNÁVÁ VÝVOJ MIMOZEMSKÉHO ŽIVOTA A AKTIVITY UFO JAKO SOUČÁST BOŽÍHO PLÁN
„Bůh a Kristus chodí s námi a jsou také přítomni v
přírodě…vědci musejí být motivováni přesvědčením, že
příroda skrývá ve svém evolučním mechanismu potencionality pro inteligenci a svobodu, abychom objevili a uvědomili si,
že dosáhnout vývoje je v plánu Stvořitele.“
Papež pokračoval v diskusi o evoluci inteligentního mimozemského života, na který se odkazoval jako na „bytosti
vesmíru“:
„On stvořil bytosti a dovolil jim vyvíjet se podle vnitřních
zákonů, které každému dal, takže byly schopny se vyvinout
a dospět do úplnosti své bytosti. Bytostem vesmíru zároveň
poskytl autonomii, kterou je ujistil o své nepřetržité přítomnosti, což je pro každého realitou. A tak tvoření pokračovalo
po staletí a staletí, tisíciletí a tisíciletí, dokud se to nestalo
tím, co známe dnes, přesně, protože Bůh není nějakým umělcem ani kouzelníkem, ale tvůrcem, který poskytuje bytostem
všechny věci.“
více vědeckému pohledu, že Bůh pracuje záhadně za scénou,
plánujíc vývoj života na Zemi a ve vesmíru.
Papežův výrok odhaluje jeho pohled, tedy že inteligentní
mimozemský život se vyvinul způsobem, který souhlasí s
„plánem Stvořitele“, čímž umožňuje mimozemšťanům chovat
se tak, že tento plán podporují. Papežův výrok je překvapující podporou myšlenky, že aktivity inteligentních mimozemských civilizací ve vesmíru mohou být součástí plánu „božího
Stvořitele“. Proto výrok papeže Františka je přípravou katolického světa na to, že mimozemský život navštěvující náš
svět v UFO může být součástí „plánu Stvořitele“. Papež František začal se svým pozoruhodným prohlášením nejprve zavrhnutím příliš zjednodušeného pohledu, stojícího za kreacionismem, kde Bůh stvořil vesmír za šest dní a nocí:
Papežův výrok výslovně podporuje názor, že inteligentní mimozemský život se mohl vyvíjet na mnoha různých světech
a dosáhnout „celistvosti bytosti“ a „autonomie“, což z něj
činí živoucí součást „plánu stvořitele“. To naznačuje, že aktivity inteligentního mimozemského života po celém vesmíru mohou být podporovány katolickou církví jako shodující se s plánem „božího Stvořitele“. Je důležité nepodceňovat závažnost papežova výroku, protože podporuje radikální
myšlenky inteligentního dizajnu, jako je mimozemský zásah
do historie lidstva, což může být součást “plánu Stvořitele”.
Například badatelé jako jsou Zecharia Sitchin či Arthur David
Horn tvrdili, že se na tehdejších pozemských životních formách a primátech odehrála genetická manipulace inteligentními mimozemšťany. Tato radikální verze inteligentního diza-
„Když si čteme v Genesis popis stvoření, riskujeme, že si
budeme představovat Boha jako nějakého kouzelníka s taktovkou schopnou učinit cokoli. Ale tak to není.“
Místo toho papež trval na podpoře vývojově dále posazeného,
přátelštějšího pohledu, že „Bůh-stvořitel“ záhadně pracuje
skrze přírodu:
85
INTERVIEW WITH RICK STRASSMAN
jnu je nyní shodná s učením katolické církve - podle papežova prohlášení. Krom toho všudypřítomný jev UFO, který
naznačuje, že mimozemský život navštěvuje a vzájemně působí s naším světem, může být také součástí plánu „boha
Stvořitele“. Papežův výrok z 27. října 2014 je důkazem, že katolická církev připravuje svět na zásadní vývoj událostí, týkající se existence inteligentního mimozemského života.
Michael Salla, Ph.D. - 28. října 2014
zdroj:http://www.czechfreepress.cz/spiritualitatajemno/papez-uznava-vyvoj-mimozemskeho-zivota-aaktivity-ufo-jako-soucast-boziho-plan.html
Interview with Rick Strassman
What was the driving force originally behind you dedicating so much energy to the research of DMT?
Beginning in my late teens, I developed an intense interest
in explicating the biology of spiritual experiences. Perhaps
this was related to an earlier fascination with fireworks and
bombs, chemical activities I engaged in high school. I enjoyed
seeing the sudden, rapid, exhilarating display of colors coming seemingly out of nowhere and loved finding out what
elements caused what colors in combination with gunpowder. I took particular note of the feelings associated with perceiving fireworks’ displays and probably developed a curiosity
about that association.
Friends and teachers dissuaded me from pursuing my original
career goal: a chemistry degree in college with the ultimate
86
goal of developing into a fireworks magnate. However, my interest in extraordinary states of consciousness was unabated
and I was intrigued by the simultaneous appearance of both
psychedelic drugs and Eastern meditation practices in our society in the late 1960s and early 1970s. Both technologies
seem to elicit “internal fireworks,” whereby many of the feelings and perceptual experiences that my old fireworks days
could be more or less voluntarily elicited. I began reading
about the nascent fields of altered states of consciousness,
especially material on Buddhist meditation, and psychedelic
drug states. One fateful day in July, 1972, watching the sunset in Palo Alto, I set my goal to study psychedelic drugs using all of the extant tools best suited for this project: Buddhist psychology, psychoanalytic theory, and psychopharmacology. The fact that drugs and meditation could lead to similar states of consciousness suggested to me that both sets
of experiences ultimately were based on a common biological
denominator, at least to the extent that the two states did resemble each other. I was unaware of the presence of DMT and
5-methoxy-DMT at the time, so I simply postulated the presence of some endogenous psychedelic substance. Only later,
as my melatonin research was winding down, did the presence and effects of DMT and 5-methoxy-DMT suggest themselves as potential candidates.
the reasons is that the published and legal research that took
place with these substances occurred within the biomedical model, in particular the psychiatric model. During the
first wave of human research in the 1950s and 1960s, there
was very little interest in non-pathological altered states.
That is, the altered states of interest for psychiatric research
were the psychoses, in particular schizophrenia. Therefore,
nearly the entire effort of the biomedical research field was
directed towards explicating a possible role in psychosis for
psychedelics, either endogenous or exogenous. For example,
there was great interest in the role of LSD in precipitating
psychoses, determining the presence and effects of endogenous LSD-like compounds, and the development of blockading agents for such endogenous compounds that might have
efficacy as antipsychotics. After the discovery of endogenous DMT, scientists likewise sought to determine if synthesis, metabolism, and sensitivity to endogenous/exogenous
DMT differed between psychotic and normal subjects. During those years, the field of spirituality within psychiatry was
mostly disparaged and it is only recently that research into
the biological bases of spiritual experience—as for example,
in the field of neurotheology—has seen some acceptance
within medicine. In addition, the occasioning of spiritual
experience through the use of psychedelics has attained a
foothold within mainstream psychiatric research, again however, raising a certain amount of anxiety within the orthodoxy. The presence of endogenous mind-altering compounds
that you refer to above cries out for an explanation. The presence of psychedelic substances in the human body suggests
a role for them in both normal and abnormal states of consciousness. In the case of DMT, for example, the brain expends
energy transporting it across the blood brain barrier, something it does only in cases of substances necessary for nor-
Why do you suppose 5-MeO-DMT, bufotenine, or other active endogenous compounds have often been ignored as
potential “spirit molecules,” if they are also present in
normal metabolism, very potent, and could induce strong
psychedelic experiences?
Is it possible that, perhaps in combination with DMT, these
other tryptamines and beta-carbolines present in the brain
play a role in certain states of consciousness as well? One of
87
mal brain function that it is unable to synthesize on its own.
Other such compounds include glucose and certain amino
acids. Thus, one might postulate a role for DMT in maintaining homeostasis of perceptual, emotional, cognitive, and
other mental functions that constitute subjective experience
in all its ramifications—the waking state, dreams, psychosis,
near-death experience, and so on. At the same time, however,
exploring the role of endogenous mind altering substances
might be seen by some as a slippery slope towards an epistemological can of worms. In other words, how much of our
perception of reality is constructed? This is even more the
case now that we know that the genes and enzymes necessary
for DMT synthesis are active in the retina. This suggests that
not only is consciousness in general affected by endogenous
psychedelics, but also our experience of the visual world. I
think there is a natural tendency not to rock the boat any
more than necessary by digging into these issues in a serious,
rigorous, and fearless manner. We may not be especially comfortable with what we find out.
centrates DMT rather than synthesizing it de novo and this
question and others should be examined in future research.
Powerful evidence supporting in situ synthesis of DMT in the
pineal is the presence of high levels of pineal gene activity
for the enzyme that catalyzes the formation of DMT, especially compared to very low levels of activity in surrounding
brain tissue.
Do you think scientific research on DMT could explain its
role in the body, and perhaps further our understanding
of consciousness and its relation to the brain? What research do you think needs to be done in order to make
this clear?
There are many studies that could be done to explicate the
role of DMT and other compounds in normal and abnormal
states of consciousness. A few that come to mind include
the following: one could develop a knockout or knock down
animal in which the synthesis of DMT is completely or partially inhibited through the turning off or turning down of
the activity of the DMT-synthesizing gene. Studying those
animals would be of interest to determine behavioral effects
of such an intervention, and then DMT could be replaced in
physiological levels to see if whatever differences exist in the
experimental animal are reversed. One could develop specific anti-DMT antibodies or highly specific pharmacological
antagonists and administer these to normal humans and determine their effects; e.g., what happens to everyday perceptual reality, dreams, and the ability to meditate. In addition,
would such agents help treat the symptoms of psychosis?
The role of endogenous DMT and other mind-altering substances in non-drug altered states of consciousness could be
investigated by determining how DMT-like the states of consciousness are, and then determining whether or not differ-
Recently, you were involved in research that detected the
presence of endogenous compounds in the pineal gland,
which has been described by some as proof of DMT production in the pineal. Nevertheless, some of our own
Nexus experts disagree with that conclusion and think,
due to methodology, it merely shows presence, not production. They have laid their criticism/analysis here.
What is your take on it?
The paper that came out of the University of Michigan’s lab,
run by Jimo Borjigin whose samples were analyzed by Steve
Barker at LSU, demonstrating the presence of DMT in living rodent pineal, is a necessary step in establishing pineal
synthesis of the compound. It may be that the pineal con88
excessive 2A activation by overuse of DMT may contribute to
the precipitation of a condition in which these types of therapeutic drugs are effective. The pharmacology of antidepressants is not like that of the psychedelics, however. The antidepressants in clinical practice block the reuptake of serotonin by the presynaptic neuron, allowing the serotonin to
exert a more sustained effect on the postsynaptic neuron.
Serotonin affects a whole slew of receptors, not only the 5-HT
2A site. DMT, on the other hand, primarily affects two subtypes of serotonin receptor, and it does this directly rather
than indirectly as do the antidepressants. Those two sites are
the 1A and the 2A. Monoamine oxidase inhibitors are another
class of antidepressants used clinically and as you know, the
beta-carbolines are MAO inhibitors. These drugs also affect
the postsynaptic neuron indirectly through the inhibition of
serotonin breakdown rather than directly impinging on the
postsynaptic site. At the same time, I have heard of more
reports of antidepressant effects of ayahuasca than smoked
DMT. And this may relate more to the presence of the betacarboline MAOIs in the brew than the presence of DMT. There
is a group in Brazil that is about to undertake or has begun a
study examining the antidepressant and anti-anxiety effects
of ayahuasca. My understanding is that they are honing in on
the beta-carbolines rather than the DMT, but I say that without a full familiarity with their project.
ences exist in endogenous DMT activity in those conditions.
In a related manner, one could administer DMT and compare
its subjective effects to the subjective effects of those nondrug states; for example, the near-death experience, the alien
contact experience, and meditational states.
Regulation of central 5-HT2A receptors is linked to antidepressant action. Is there evidence that DMT produces antidepressant effects through activation of these
5-HT2A receptors?
I’m not especially aware of the antidepressant effects of DMT,
although I occasionally receive reports from people about
profound turnarounds in their dysfunctional or dysphoric
mental states as a result of using DMT or ayahuasca. Probably just as common, or perhaps even more, are reports of
psychosis precipitated by overuse of DMT. This psychosiscatalyzing may have something to do with the fact that the
second-generation antipsychotic drugs have potent 2A, and
Certain recurring themes/archetypes seem to be especially prevalent in many people’s DMT-induced experiences; including alien and carnival themes, along with
ancient Hindu or Egyptian iconography, architecture,
deities, etc. Do you have any thoughts on why these particular themes seem so common?
89
I believe that the content of the DMT state—the imagery,
feelings, verbal communication, and so on—are the means
by which certain information is attempting to be conveyed
to the person in that state. Everyone has particular perceptual and cognitive building blocks that are both hardwired
and softwired; that is, constitutional and acquired, or biologically determined and the result of experience. Without
the contents of the DMT state it would be impossible to
convey any information. The medieval Jewish philosophers,
whose work I have been studying, consider the contents to
exist within what they refer to as the “imaginative faculty.”
Then the “rational faculty” extracts whatever information it
can from those contents. While one could invoke psychological explanations for the appearance of aliens as representing
something with which the individual does not feel any identification with, this is only the beginning of the interpretive
process. In other words, what information is that “alien” object or force attempting to transmit? Perhaps it is also the
case that Hindu or Egyptian iconography and so on are simply those building blocks that people who take DMT may be
more familiar and comfortable with in symbolizing or garbing the informational content of the state. Of course, this
sidesteps the notion that under the influence of DMT people
may travel in time or space to distant and/or ancient Egyptian
or Hindu worlds.
DMT or some other common denominator that is activated by
DMT in the drug state and activated by something else in the
nondrug state; e.g., G protein related phenomena. So, to the
extent that dreaming; near-death states; the effects of prayer,
fasting, and drumming occasion like states, it is worth assessing DMT activity in such states. It similarly is worth comparing
the effects of administering DMT to the effects of those nondrug technologies within the same individuals.
Do you think that altered states attained through breathing exercises may be related to DMT/other tryptamine
production in the lungs, since INMT enzymes have been
found to be present there?
Yes, this is a most reasonable assumption. Again, such a study
would not be particularly difficult.
Could you elaborate on your upcoming book, DMT and
the Soul of Prophecy, which relates the DMT experience
to your study of the Hebrew Bible?
First, I should introduce what follows by noting that my definition of prophecy differs from the general one in circulation. It also differs from the academic and even religious
definitions current. I define prophecy as any spiritual experience recorded as taking place in any figure in the Hebrew
Bible. While most people think of the canonical prophets
as experiencing the typical prophetic state—figures such as
Isaiah, Ezekiel, and Jeremiah— many non- canonical figures
also experienced visions, voices, interacted with God and angels, but did not preach nor leave behind books named after
them. In addition, foretelling or forecasting is not necessary
for this definition of prophecy. Many people who experienced prophetic states in the Hebrew Bible never foretold,
Have you modified your position at all in regards to DMT
and dreaming or DMT and death?
I continue to believe that to the extent that non-drug altered
states resemble those occasioned by the administration of
DMT, similar underlying biological processes must be at work.
Those similar underlying biological processes in the non-drug
state may either turn out to be elevated levels of endogenous
90
and many canonical prophets foretold but their prognostications never came to pass. Thus, while foretelling may occur within a prophetic state, it is not necessary for its definition. And, many people predict without being prophets; for
example, meteorologists. Two elements of my volunteers’ experiences collided with my pre-existing beliefs regarding the
types of states that they would enter into as a result of a
high dose of DMT. One was the unassailable conviction that
the experience was as real or more real than everyday reality. This conviction was counter to all of the other models I brought to my study: psychoanalytic, Zen Buddhist, and
psychopharmacologic. The other was the highly interactive
and relational quality of the experiences. Both my volunteers
and I assumed that the highest state one might attain after a
large dose of DMT would be a unitive, formless, content free,
a-conceptual state in which one’s ego merged entirely with
the ground of all existence. However, nearly the opposite
was attained; that is, volunteers maintained a sense of self
(perhaps even stronger than usual), could interact willfully
with the objects and forces perceived within the state, and
retained extraordinarily detailed and highly specific memories of what took place. I began to look for scientific explanations for these findings which suggested that DMT revealed,
rather than generated, the contents of the world that volunteers entered into. I invoked modern notions of dark matter and parallel universes as potential locations for externally
objective parallel levels of reality that the volunteers were
now able to perceive due to the chemically altered receiving
characteristics of their brain-mind complex. While this had
the advantage of ultimately being empirically testable, such
tests seem to me to be performable only in the relatively distant future. In addition, a “scientific” model didn’t necessarily
address the meaning and the message contained in the per-
91
ception of these alternate levels of reality. In other words, I
was again struck with the mantra, “If so, so what?” How do
we make sense of what we see, how do we understand it, and
most importantly, how does it help us? I decided to look into
more overtly religious models that also have investigated altered states of consciousness in which one enters into apparently freestanding parallel levels of reality. As I mentioned,
Buddhism posits the fundamental unreality of the visions one
attains during meditation on the way to a formless enlightenment experience, so I looked elsewhere. Latin American
shamanism posits the objective reality of the invisible realms
that become manifest during highly altered states. However,
I find the ethical shortcomings of much of this tradition problematic as well as their emphasis on individual spirits rather
than the source of those spirits; in other words, what one
might refer to as God. Any model that is going to get any traction in the West has a greater chance of success if it can integrate and utilize the predominant theological Western mindset. Various loose ends came together in such a way that I
turned to the Hebrew Bible and after a while, its notion of
“prophetic consciousness” began impressing itself upon me
as a viable alternative to shamanism and Buddhism. In the
prophetic experience, one sees visions, hears voices, experiences extreme emotions, flies through space, attains new
insights, all within the context of interacting with an external objective parallel level of reality which is at least as real,
if not more so, than everyday reality. It is highly interactive and the relationship between one experiencing prophecy
and the contents of the prophetic state is highly dynamic.
Even more important, the prophetic message is extraordinarily well-articulated, consistent, and addresses in a highly verbal manner essential human concerns. These include the nature and activities of God, how to optimize our relationship
with the spiritual world, and how to optimize our relationship with ourselves, the natural world, and the larger social
sphere.
In a preview chapter of the book, you propose a “theoneurology” model, which speculates on how God interacts
with humanity. People can often mean different things
when they say the word “God” these days, especially in
the psychedelic community. So can you expand on what
you mean by “God” in this context?
The notion of God is a particularly tough nut to crack, let me
tell you—especially that conveyed by the Hebrew Bible. My
toe-hold came through examining the nature of cause and
effect as the fundamental bedrock of Buddhism. I began to
ask, “Where did cause and effect come from? Has it always operated? Will it continue to operate forever?” And even more
important to me became the question of why cause and effect
operates in the way it does rather than some way else. In
other words, why do certain things lead to certain results?
We can explain how things lead to certain effects, but not
why. For example, the Golden Rule reveals a great truth that
at bottom doesn’t necessarily have to be the case. That is, the
general result of being kind to one’s neighbor may be, more
often than not, aggression from the neighbor. However, this
is clearly not the case. This is a long way of getting to one
of my conclusions, which was that there seems to be a value
system at work in cause-and- effect. Certain things are encouraged and certain things are discouraged because of their
consequences. I found I could answer both of these questions
by positing the existence and activity of God. That is, God created and sustains cause-and-effect, as well as specifying how
cause-and- effect encourages certain thoughts and behaviors
and discourages others. Since, to paraphrase Spinoza, God
92
works through nature, I began to see how both the natural
world and the moral world reflect the will, power, and wisdom of both the transcendent and immanent God. Once I had
constructed this conceptual foundation, it was easier for me
to begin exploring the Hebrew Bible’s descriptions of God’s
characteristics and activities. However, it’s nearly impossible
to make sense of these ideas—or of much else in the Hebrew
Bible—without good commentaries, and this is where I found
that the medieval Jewish commentators were invaluable. We
all have visceral reactions to the idea of God, usually based on
emotional reactions that occurred in us when we were children, often because of how adults in authority treated us or
explained things to us in “the name of God.” We have been
so traumatized by those experiences, or their seemingly irrational bases, that we recoil from re-examining fundamental
biblical ideas as mature adults.
would not describe either of these as “research”. Some intrepid self-experimenters indeed are breaking new ground
when, for example, trying new substances, combining substances with each other, taking substances in different sets
and settings, and so on. However, I think the value of such
activities is limited to providing leads for bona fide scientific projects that qualified investigators could then pursue
in the regular manner of clinical research. This is my pitch for
more underground researchers to interact with the scientific
community, and even more to the point, for underground researchers to become above-ground researchers—go back to
school, get the requisite training, and then start breaking new
ground in a publishable manner.
What do you hope to see happen with DMT in the future,
and what are your plans for future investigation or experimentation?
What do you feel should be further explored by underground researchers that would most benefit the
psychedelic community at large?
I would like to see DMT discussed over the breakfast table,
as well as Oprah talking about it on her show. In other
words, why do we all have in our bodies, produced by the
lungs continuously, a chemical substance that in higher than
usual levels reliably transports us, in an instant, to an incorporeal world of light inhabited by beings with whom we interact, beings who seem to expect us, are overwhelmingly
powerful and intelligent, and who wish to impart certain information to us? I think it’s important for people to begin
looking more carefully at 5-MeO-DMT. There is nothing preventing a study of this compound in the same manner that
I took to DMT—characterize its biological and psychological
effects over a wide range of doses in a group of experienced
psychedelic users. I think that this endogenous compound is
of great interest because of its relatively consistent occasioning of the more formless, contentless, ego dissolving states
I have a feeling that my definition of research may differ from
those who describe their use of psychedelics as occurring
within a research model. I was trained in clinical research
in an academic setting and one defines research using certain criteria, including double-blind placebo-controlled experiments, specific hypotheses based on previous research
in animals and humans, quantifiable data, rigorous statistical analyses of those data, and so on. Perhaps what “underground researchers” are undertaking is more accurately described as “self- experimentation” in the tradition of “who
goes first?” In addition, a lot of what passes for underground research is the pursuit of pleasure as well as selfunderstanding through chemically enhanced introspection. I
93
more typical of Buddhist enlightenment and Christian mysticism. In addition, there is a fascinating notion in the Hebrew
Bible of God’s “glory,” which appears to me to share more features with the 5-MeO state than the DMT one. With a better characterization of the 5-MeO-DMT experience, more cogent comparisons could be made with this biblical notion. A
whole slew of research and theological questions could then
be raised along the same lines as those raised by my current
work on DMT and the typical prophetic experience. My days
of hands-on DMT research are behind me. However, I continue advising students about their research trajectories, and
work to connect like-minded researchers in order for them
to work collaboratively on DMT-related projects. Having finished my book on prophetic states, I have personal matters to
attend to first, in particular regaining my health after a recent
series of medical setbacks. That being said, and having immersed myself in the Hebrew Bible, medieval commentators,
and more modern explications of the text, I feel drawn to continue exploring biblical themes. Once my book on prophetic
states hits the market, I anticipate receiving many questions
regarding where to turn to a readable, contemporary, cogent
translation and commentary of the Hebrew Bible. I do not believe that one now exists. Perhaps this will be my last project,
one that I could see beginning work on within the next five
years. In the meantime, there are particular biblical notions
that I find fascinating and would like to explore further; for
example, God’s glory, the Golden rule, the Messiah and the
“world to come,” among others. I also have been taking notes
on my life, almost as assiduously as I took notes on my DMT
volunteers’ experiences. I would like to publish those, but
perhaps fictionally enhanced and/or under a pseudonym one
of these days!
What are your thoughts on the current renaissance in
psychedelic research, and the fact that DMT is seeping evermore into mainstream awareness? Where would you
like to see it go and what kind of role do you envision for
these substances in the medical, social, spiritual, political,
and cultural paradigms of the 21st century?
Of course, I’m delighted with the renaissance in human
psychedelic research. To a large extent, the current wave
of studies is replicating, with contemporary methodological
rigor, the previous iteration of clinical work. It also is extending it in an incremental way. That is, contemporary research is working with understanding the psychopharmacology of these agents, applying their effects within the context
of psychotherapy of difficult-to-treat conditions such as substance abuse, post-traumatic stress disorder, the psychological correlates of terminal illness, and mood disorders. In addition, “clinical spirituality” research has Emerging Shapes by
Nils also taken up where it left off. It’s also interesting to note
how benign the media coverage has been to date. I’m sure the
incidence of emergency room horror stories is no less than
it was in the 1960s, due to reckless use of psychedelics, but
many in the media now grew up during those times and, at
least for the time being, are willing to give this renaissance
the benefit of the doubt and keep those horror stories out
of the press. I would like to see research move into some
of the more promising but less populated areas of research
that began with the first wave of research. In particular, creativity studies. I also would like to see clinical research taking place with ayahuasca and with 5-methoxy-DMT. There are
more far-out types of studies that could also be done. Examining the “beings” that so many people encounter in the
DMT state seems worthy of a rigorous effort; that is, what
are their features, what are they composed of, what is the
94
KOZEL ZAHRADNÍKEM
nature of their relationship with us, what are they attempting to convey, those kinds of questions. A parallel track of
investigation could work on determining their objective reality: perhaps through the development of devices that capture images of what “exists” in the realms of dark matter in
parallel universes. There are also other possible ways to determine their objective reality and they should be explored
and put to the experimental test. I still think the key question
is “If so, so what?” What is the psychedelic experience trying
to tell us? Within the realm of spirituality, I do not think that
a cogent psychedelic spirituality has yet to be developed. For
the reasons I mention above, I do not believe that Eastern religions and Latin American shamanism provide an adequate
model for a Western psychedelic spirituality. We need to extract information that the visions contain in order to become
better individuals and to advance in the great common enterprise that is humanity. I don’t think that the function of the
psychedelic experience is to necessarily advance our technology; for example, giving us the schematic diagrams for interstellar travel engines. We would still be who we are which, to
a large extent, is how we have been for tens of thousands of
years, teetering on the precipice of annihilating ourselves and
everything around us due to our inherent nature and capabilities. Thus, being smarter as science helps us be hardly makes
us any wiser. This is where I think the ethical, moral, and spiritual content of the psychedelic experience may prove invaluable. I think that developing our “rational faculties” through
study is key to our being able to extract the most information
we can from the “imaginative” contents of the psychedelic
state. Until we can more adequately plumb the depths of
the content of that state and learn to communicate it, we are
wasting a valuable opportunity.
Among contemporary visual artists, Alex Grey. Among the
great masters of the past, van Gogh.
What is your favorite thing to eat?
Green chile.
zdroj:http://the-nexian.me/
Kozel zahradníkem
Daniel Solis
Své kořeny má toto pokrytectví u lidí, kteří byli ochotni a
schopni odložit veškeré mravní zásady a podřídit je osobnímu
prospěchu, chamtivosti, moci, slávě a životu na úkor druhých.
Byli to lidé, kteří na konci osmdesátých let, přijímali vysoké
funkce v Socialistickém svazu mládeže a poté vstupovali do
Komunistické strany Československa, s vidinou bohatství a
kariéry. Mnoho těchto lidí pocházelo z privilegovaných komunistických rodin. Mnoho z nich se po listopadu dodnes
úspěšně etablovalo v české politice, nebo v podnikatelské
sféře. V některých případech platí obojí.
Právě na těchto lidech byly bohužel vystavěny takzvané „nové“ polistopadové hodnoty, tak jako „nová“
polistopadová společnost. Nyní sklízíme, my jako celek,
hořké plody této pětadvacet let kultivované licoměrnosti.
Jejím vrcholem je skutečnost, že někteří z těchto privilegovaných svazáků a komunistů dnes pokrytecky až cynicky předstírají, že urputně bojují tak jako údajně vždy bojovali, proti
Who is your favorite artist?
95
KOZEL ZAHRADNÍKEM
komunismu. Někteří se ani nestydí veřejně lživě tvrdit, že
během totality byli vlastně disidenty a dokonce za to byli i
pronásledováni a perzekvováni.
Nechvalným příkladem tohoto pokrytectví je normalizační
kariérista Tomáš Halík. Vrcholem jeho nechutného a svět
urážejícího sarkasmu pak byla jeho účast na oceňování bojovníků proti komunismu, které se konalo v rámci oslav 17.
listopadu. Halík figuroval v porotě, která hodnotila zásluhy
kandidátů ceny, a cenu pak laureátům i předával. Byl to
nechutný žert, výsměch slušnosti, nebo jen dobový paradox?
Cena Paměti národa je ocenění, které od roku 2010 každoročně uděluje obecně prospěšná společnost Post Bellum.
Mezi dvěma desítkami dosud oceněných osobností najdeme
válečné veterány, disidenty, politické vězně nebo přeživší
holocaust, kteří v konkrétní chvíli svého života našli odvahu
postavit se zlu a pomoci ostatním.
Brzy bude také prokázáno, na základě čeho Halík obdržel atestaci z psychologie, kterou nikdy nestudoval, ale
pouze se ohání jakousi komunistickou atestací udělenou
na základě návštěvy kurzů „sociální psychologie“ v někdejší Německé demokratické republice, kde se takový předmět vyučoval na vysoké škole Ministerstva státní bezpečnosti
(STASI), jako „operativní psychologie“, jež sloužila agentům
východoněmecké tajné policie pro verbování a infiltraci svých
agentů do „zájmového prostředí“, zejména do okruhu evangelické a katolické církve, nejen v DDR.
Cenou paměti národa jsou oceňováni lidé, „kteří zažili zlomové okamžiky minulého století doslova na vlastní kůži a
kteří svými činy prokázali, že čest, svoboda a lidská důstojnost, nejsou prázdná slova. Letošní Ceny Paměti národa měly
poprvé mezinárodní charakter a nominovány byly dvě desítky
osobností z Čech, Slovenska, Německa, Maďarska a Polska.
Ocenění získalo pět z nich. V souvislosti s výročím 25 let
od pádu komunismu ve střední Evropě byla letošním nominovaným osobnostem společná zkušenost života v komunistické totalitě a aktivní odpor vůči ní.
Uvedené odpovídá pravému opaku toho, co představuje normalizační kariérista a zřejmý pokrytec Tomáš Halík!
Nepřekvapí proto ani to, že Halík, dokud nevyplavala
napovrch neblahá fakta o jejich intenzivní spolupráci s StB,
považoval za své přátele a velmi se zastával dvou nechvalně známých agentů v řadách české katolické církve, Karla
Simandla (agent „Jab“) a Františka Jindřicha Holečka (agent
„Čeřich“).
Stačí pohlédnout do jeho neautorizovaného životopisu a
tvrzené se stává nejen patrným, ale i prokázaným.
U mnoha dalších Halíkových kontaktů je policejní minulost taktéž doložitelná. Někteří spolupracovali s StB již jen
96
VŽDYŤ I VÁCLAV HAVEL POCHÁZEL Z DEVELOPERSKÉ RODINY
z titulu svých funkcí. Halíkův „současný“ mecenáš Luděk
Sekyra, proslulý svými úzkými kontakty na prostředí organizovaného zločinu, zejména tzv. kmotra Mrázka, byl za
předchozího režimu vysokým funkcionářem SSM a členem
KSČ. U některých Halíkových kontaktů, je temná minulost oficiálně méně prokázána, nicméně známa. Příkladem může být
současný ministr kultury a bývalý hlídač historických archivů
bezpečnostních složek Daniel Herman, který za komunismu
působil jako prefekt katolických seminaristů a pyšnil se, pro
běžné občany nemyslitelnými, návštěvami Blízkého východu
a dalších nesocialistických zemí.
zkoumání. Není totiž možné být profesorem a nemít žádné
citované odborné publikace.
Tedy kromě případu Tomáše Halíka, který o sobě tvrdí, že
je psycholog, aniž by kdy psychologii vystudoval. Na místě
je připomínka, že v knihovně Vysoké školy Sboru národní
bezpečnosti nalezneme knihu „Lidé a Konflikty“ kterou Halík
„spoluautoroval“ u PhDr. Zbyňka Kuchyňky, CSc. A která
vyšla v prvním vydání roku 1981 a v druhém roku 1986, tedy
v době, kdy měl Halík údajně být neúprosným disidentem.
Halík před listopadem 1989 také vyjížděl na Západ, i když to
ve svém životopise popírá.
Není divu, že archivy bezpečnostních služeb od roku 1989
dodnes značně prořídly. S čím ale tato pokrytecká „elita“
nepočítá je to, že některé záznamy z archivů, a to nejen
tuzemských, přes veškerou snahu a péči přežily, jak potvrzuje
František Doskočil v rozhovoru s Robertem Bucharem, autorem knihy „Revoluce 1989 - Utajené informace ze zákulisí“.
Nyní se stávají ztracené archivní dokumenty vítaným kompromitujícím materiálem v rukou různých silových skupin, organizovaného zločinu a tajných služeb. Kolínský kardinál Meisner, možná nikoliv z dobré vůle vyhotovil Halíkovi potvrzení
o jeho vysvěcení. Zamysleme se nad otázkou, proč toto
potvrzení nebylo datováno? Kdo si myslí, že kardinál Meisner neví, že se oficiální dokumenty musí opatřit datem vystavení?!
Zaměňovat za sociologii jiné obory, jako psychologii, teologii,
či filozofii, bez patřičných předpokladů je skutečně nevídaným eskamotérstvím. Ale právě v oboru eskamotérství, eskamotér Tomáš Halík skutečně exceluje, pokud zrovna nedělá
kozla zahradníka.
zdroj:http://www.czechfreepress.cz/daniel-solis/kozel-halikzahradnikem.html
Vždyť i Václav Havel pocházel z developerské rodiny
S Romanem Janouškem jsme se o filozofii nebavili, říká
hlavní sponzor KDU-ČSL a developer Luděk Sekyra. V
rozhovoru pro MF Dnes popisuje i svůj přerod z komunisty
v zastánce Václava Havla. Tvrdí také, že ať děláme, co
děláme, Prahu vybudovali developeři a dodává, že i Havel
byl z rodiny, která postavila palác Lucerna nebo barrandovskou vilovou čtvrť. Vždyť i Václav Havel pocházel z
Pokud by se začala zkoumat další fakta o Halíkovi, vyšlo by
pravděpodobně najevo, že skoro nic na tomto člověku není
opravdové. Jak známo, jeho vědecké publikace spadají do
žánru beletrie a s vědou nemají nic společného, na tom se
shodla odborná komise rady vlády pro vědu, výzkum a inovaci. Jeho doktorát i jeho profesura by zasloužili podobné
97
Pro podnikání je důležitá stabilita
Další část rozhovoru v MF Dnes byla věnovaná Sekyrovu sponzorování lidovců. V roce 2010 vypadla KDU-ČSL ze sněmovny
a známý podnikatel ji začal podporovat. A to navzdory tomu,
že do té doby se v politice neangažoval.
„KDU-ČSL je z mého pohledu standardní stranou, která byla
téměř sto let součástí tohoto politického systému. No a
pokud chceme mluvit o nějaké stabilitě politického systému
– a myslím, že pro podnikání je důležitá nějaká stabilita – tak
KDU-ČSL je určitě jedním ze subjektů, bez něhož si nelze představit stabilní politický systém. A to je důvod, proč jsem KDUČSL podpořil. V době, kdy ta strana nebyla v Poslanecké sněmovně, kam patří,“ odpověděl šéf skupiny Sekyra Group.
developerské rodiny. Miliardář Sekyra zcela otevřeně
o golfu s Janouškem, prozření nad Havlovým esejem a
Halíkově prezidentské kandidatuře.
„Člověk má nějakou politickou identitu, vnímá lidi v politickém prostoru. A ta identita se časem mění. Je to o tom,
že si člověk v určité fázi uvědomí, že by v životě, podnikání
a pohledu na svět měl mít nějaký morální kompas. Myslím,
že křesťanská demokracie, středopravá hodnotově ukotvená
strana, nám jakýsi takový kompas může poskytovat. Já jsem
k tomu v určité fázi přemýšlení o těch věcech dospěl, názorově se s tím ztotožnil, a proto jsem je podpořil,“ objasnil
své nazření situace.
Luděk Sekyra, známý developer a sponzor KDU-ČSL, odpovídal v rozhovoru pro MF Dnes mimo jiné na všetečnou
otázku, proč se ve své „kmotrovské” éře nebavil s Romanem
Janouškem o morálních imperativech a morálce v politice,
tedy o tématech, která jsou pro něj nyní podle jeho slov stěžejní.
„My jsme se párkrát potkali na golfu,” přiznal. Janoušek navíc
prý není člověk, který by nečetl a nedalo se s ním debatovat třeba o filozofii. Na následující dotaz, zda Janouškovi
platil dovolenou (podpořený předložením faktury na Sekyrovo jméno), padla odpověď: „Jestli jsem s ním byl přímo na
dovolené, nebo nebyl, to… Prostě jsme si párkrát zahráli golf,
nic víc.“
Na byznys
radikalismus
nemůžeme
uplatňovat
morální
Luděk Sekyra se v rozhovoru v MF Dnes také přiklonil k
tomu, aby byznysmeni s politiky mohli komunikovat přímo
a neměli prostředníky. V tomto duchu vnímá i diskutovaný
98
návrat prezidenta Zemana z Číny soukromým letounem PPF.
„My zase na byznys nemůžeme úplně uplatňovat pravidla
nějakého morálního radikalismu. V byznysu sledujeme
soukromé zájmy. Ve veřejném životě zase sledujeme veřejné
zájmy,“ vysvětlil svůj pohled. Antideveloperská mentalita mi
samozřejmě vadí
kandidátem. A já si myslím, že Tomáš Halík je nepochybně jednou z mála morálních autorit, má Templetonovu cenu,“ říká
na adresu vzdělance Halíka, který má i mezinárodní respekt.
K Havlovi jsem se dostal až po revoluci, do té doby
jsem neměl informace
Rozpovídal se i o nedobré pověsti, kterou dnes developeři
mají. „Víte, taková ta antideveloperská mentalita mi samozřejmě trochu vadí. Myslím si, že to je trochu nefér. „Vezměte si,
že i Václav Havel byl vlastně z developerské rodiny. Jeho děd
postavil Lucernu a otec barrandovskou vilovou čtvrť. Vždyť
Prahu postavili developeři, ať chceme, nebo ne. Navíc dnes
všechny projekty stavíme v nejpřísnějších ekologických standardech. To je také třeba vzít v potaz,“ tvrdí Sekyra a pokouší
se tak napravit pověst developerů.
MF Dnes se Sekyry ptala na údajně těžko pochopitelný přerod
z šéfa svazáků na Právnické fakultě Karlovy univerzity a komunisty v obdivovatele Václava Havla. „Člověk v určité fázi
života dospěje k nějakému názoru. Orbán v určité fázi dospěl
k tomu, že než se chovat liberálně, je lepší se udržet u moci.
Kwasniewski, který se v době totalitního Polska choval nějak,
je dnes přesvědčený liberál. A já jsem prostě dospěl k tomu,
že píšu knihu o vzniku demokracie a jejím vztahu k politice a
etice,“ uvedl Sekyra.
Halík by byl dobrým prezidentem
A proč se dostal k Havlovým textům až po revoluci a do té
doby dělal šéfa svazáků? „Tehdy jsme o mnoha věcech nebyli
informováni. V té době na ty věci existovalo určité informační
embargo. Nebylo možné si přečíst Moc bezmocných, jeden ze
zřejmě nejlepších politických textů druhé poloviny 20. století,“ otevřeně mluvil o své minulosti. „Já jsem vám říkal, že k
tomu člověk dospívá v čase. V té době prostě nebyl přístup k
těmto informacím.“
Sekyra je nyní velkým zastáncem Václava Havla. Pro MF
Dnes uvedl, že se s ním osobně setkal při nějaké společenské
příležitosti a asi jednou s ním měl možnost hovořit. Zásadně
ho prý ovlivnil politický esej Moc bezmocných z roku 1978.
Nyní je úspěšný miliardář brán za ochránce odkazu prvního
polistopadového prezidenta. V rozhovoru dále popsal, proč
od Havla převzal myšlenku, že by příštím prezidentem Česka
měl být kněz Tomáš Halík.
zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vzdyti-Vaclav-Havel-pochazel-z-developerske-rodiny-MiliardarSekyra-zcela-otevrene-o-golfu-s-Janouskem-prozreni-nadHavlovym-esejem-a-Halikove-prezidentske-kandidature351043
„Jistě, mně jsou tyto věci blízké. Do LN jsem napsal článek,
kde jsem hodnotil teologické dílo Tomáše Halíka. Zmínil jsem
tam, že si Václav Havel myslel, že by byl Tomáš Halík dobrým
99
NA NÁVŠTĚVĚ U PĚTINÁSOBNÉHO VRAHA
družky, a to právě na usedlosti Pohádka, kde žil Roubal
od roku 1991. V regionu se dodnes traduje, že oba měla
sežrat vietnamská prasata, která choval, ale nic takového se
prokázat nepodařilo. Roubal od počátku vyšetřování všechny
vraždy popírá a nikdy žádnou nepřiznal.
Lidé z Čachrovska, kteří ho osobně poznali, o něm hovořit
nechtěli. Deníku se přesto podařilo najít několik pamětníků,
kteří se podělili o své vzpomínky.
Nůž v botě
Cestu po Roubalových stopách začínám v Čachrově u tamních
usedlíků manželů Hinzových, kteří se s ním oba na počátku
90. let minulého století osobně setkali.
Na návštěvě u pětinásobného vraha
„Já jsem tenkrát ještě pracovala v družstvu a pan Roubal,
který tehdy privatizoval Pohádku, od nás chtěl koupit obilí.
Pamatuji si, že přijel s malým koníkem, který měl jakýsi provizorní postroj a na provazech měl přivázaný dvoukolový vozík.
Na něm on seděl. Když jsme měli jet do bývalé elektrárny,
kde jsme měli zásoby obilí, tak mi řekl, ať se svezu s ním. Já
ale odmítla a raději jsem šla pěšky, protože jsem toho koníka
nechtěla trápit. On se k němu choval moc ošklivě, tak jsem
si už tenkrát říkala, že nebude dobrý člověk,“ vzpomíná Jana
Hinzová, podle níž se Roubal při několika cestách pro obilí,
které s ním absolvovala, bavil především o zemědělství, jemuž
docela rozuměl.
V seriálu „V kůži“ se týden co týden zkoušíme vžít do některého z povolání. Já dnes ale udělám výjimku. Zkusím
se vžít do kůže muže, který byl odsouzen na doživotí za
pět prokázaných vražd, do kůže Ivana Roubala. Nebudu
nikoho zabíjet, ale navštívím děsuplné místo s paradoxně
krásným názvem Pohádka, kde žil až do svého zatčení, i několik kilometrů vzdálenou hospůdku v šumavském Čachrově na
hlavním tahu z Klatov do Železné Rudy, kde tento muž rád
sedával.
Roubal, který patří mezi nejznámější české masové vrahy,
byl zatčen v roce 1994. Po několika letech vleklých soudních sporů byl v květnu 1999 odsouzen na doživotí za pět
prokázaných vražd, při nichž si počínal mimořádně brutálně.
Policisté ho podezřívali i z několika dalších vražd, mimo jiné
z usmrcení obchodního partnera Františka Heppnera a jeho
K lidem se prý nijak ošklivě nechoval. „Divná byla jen kudla,
kterou měl zastrčenou v botě,“ směje se Hinzová, která ale
přiznává, že když se dozvěděla, co měl mít Roubal na svědomí,
pořádně ji zamrazilo.
100
NA NÁVŠTĚVĚ U PĚTINÁSOBNÉHO VRAHA
Po několikakilometrové cestě jsme na místě. Pohádku, od
chvíle Roubalova zatčení opuštěnou, mám přímo před sebou. Vypadá velmi ponuře a tíseň, kterou tu člověk cítí, je
až hmatatelná.
„Jsem tu asi po dvou letech a je to ještě zchátralejší než
naposledy. Obytná část ještě stojí, ale stodola je na zemi,“
ukazuje Václav Hinz. Nikde nejsou vidět žádné ostatky zvířat,
jejichž mrtvá těla se tu všude podle některých zdrojů z 90. let
válela, ale vše vypadá zanedbaně.
„Tady někde by měla být žumpa, v níž se podle toho, co se
tu povídalo, měly najít lidské ostatky,“ říká mi můj průvodce.
Žumpu hledáme, i když se v ní, alespoň podle toho, co jsem
našel v archivech, nikdy žádné lidské pozůstatky nenašly, a jde
jen o nepotvrzené povídačky. Vše je zpustlé, ale je přece jen
vidět, že sem občas zřejmě zajdou nějací čundráci, protože tu
nacházíme ohniště i plechovky a láhev od piva, oboje zřejmě z
letošního roku. Stopy návštěvníků jsou vidět i v rozpadajícím
se domě, kde nějaký vtipálek na krb napsal: „K posezení u
rodinného krbu zve Roubal. Mám to za pár“. Tak tady asi lehával muž, který byl odsouzen za pět vražd, říkám si při pohledu
na rozbitou pohovku.
Depresivní místo
Už je ale čas vydat se na Pohádku, protože podzimní dny jsou
krátké a brzy se setmí.
S Václavem Hinzem sedáme do terénního auta, protože s
redakční fabií bychom neměli šanci na usedlost, která se
původně jmenovala Christlhof a byla údajně postavena už v
16. století, dojet. Zatímco se kodrcáme lesem, vyzvídám, jak
na Roubala vzpomíná druhý z manželské dvojice.
Ještě větší tíseň na člověka padne ve stáji, kde Roubal choval
vietnamská prasata. Právě ta měla sežrat Roubalova obchodního partnera a jeho družku, kteří zmizeli v prosinci 1991. Četl
jsem o jiném masovém vrahovi, který skutečně své oběti dával sežrat prasatům, a tak vše před sebou úplně vidím. Brr.
Hrozná představa. No, jestli se to stalo, nebo ne, to už se asi
nikdy nedozvíme. Takže se jdeme ještě podívat na zbořenou
stodolu. Tady je vidět, že své udělal nejen zub času, ale i oheň,
protože trámy jsou ohořelé.
„Já jsem se s ním sešel jen jednou v hospodě, to jsem ještě
starostoval. To bylo asi v 90. roce. Říkal mi, že bude bydlet na
Pohádce, a nadával na úředníky, kteří podle něj byli blbci. Pak
už jsem se s ním osobně nesetkal, ale dost se o něm mluvilo.
Povídalo se, že jednou byl bez koruny a jindy měl peněz jako
šlupek,“ loví z paměti vzpomínky Hinz.
101
ANALÝZA: CO SE TO VLASTNĚ SE SVĚTEM DĚJE? KRITICKÝ BOD. PO JEHO PŘEKROČENÍ JE SYSTÉM NEŘIDITELNÝ
přitom krytá záda. Snad jsem se do té Roubalovy kůže nevžil
moc…
zdroj:http://klatovsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/na-navsteveu-petinasobneho-vraha-20101109.html
Analýza: Co se to vlastně se světem
děje?
Kritický bod.
Po jeho
překročení je systém neřiditelný
Jako geofyzik, zabývající se prognózou zemětřesení, a tedy
nelineárními modely, ve kterých výsledek v oblasti kritického bodu už nebývá závislý na vnějších podnětech a systém
se samovolně dostává do mezního stavu, jsem se pokusil o
analýzu mezinárodní situace.
Studený pohled
Soumrak už pomalu padá na krajinu, a byť mám Šumavu
hodně rád, tady je to vše opravdu depresivní. (Mimochodem to, že na ně na Pohádce padla zvláštní tíseň a noc by tu
nestrávili ani za nic, mi řeklo hned několik lidí, kteří tu byli.)
Sedáme do auta a vracíme se zpět do Čachrova.
Zvolil jsem stejný model, jaký používám pro zemětřesení a analyzoval nejdůležitější body modelu – jak daleko je situace
od mezního stavu, zda už byl překročen kritický bod a kam
směřuje aktuální vývoj.
Loučím se s Václavem Hinzem a mířím ještě do hospody, kam
Roubal chodil. „Pan Roubal k nám občas přišel pěšky, většinou ale jezdil na koni nebo bryčkou. Chodil se napít, najíst,
občas s ním přišli nějací jeho kamarádi, jeden čas sem s ním
chodil i jeho syn. Jako host byl naprosto počestný, klidný,
nikdy s ním nebyly žádné problémy. Byl vysloveně nenápadný, jen měl velmi studený pohled. Z toho mě mrazí ještě
dnes,“ vzpomíná hospodský Jan Ježek a ukazuje mi Roubalovo
oblíbené místo. Z toho zase mrazí mě. Já bych si ho vybral
také. Je v rohu, odkud má člověk přehled po celé hospodě a
Na úvod vysvětlím některé pojmy: Kritický bod je takový bod,
při jehož překročení je systém už neřiditelný a i při úplném
odebrání působících vnějších sil se samovolně dostane do
mezního stavu. Mezní stav je takový stav, kdy nastane kvalitativní změna systému (buď destrukce = zemětřesení, nebo
válka v případě společnosti, nebo úplná změna společenského systému, tedy revoluce). Prekurzory jsou takové projevy (příznaky), které ukazují, kde se systém nachází a kam
směřuje. Podle nich se dá vyhodnotit, jak „daleko“ nebo
„blízko“ se systém nachází od kritického bodu nebo mezního
stavu.
102
Paralela s rokem 1938?
Analyzujme nejprve prekurzory, které nám ukáží, v jakém
stavu je systém. Toto je možné nejlépe provést porovnáním
se známými situacemi, které již nastaly a jejichž důsledky již
známe. Můžeme proto porovnat současný stav například s
lety 1936 – 1938. Jaká byla situace například ve světové ekonomice a jaká je dnes? V roce 1936 se celý svět nacházel po
období Velké hospodářské krize, která dopadla nejvíce především na Německo, jako poraženého v 1. světové válce. Hitler,
který se dostal k moci v roce 1933, vsadil na budování silné armády a už v roce 1938 připojil k Německu Rakousko a zanedlouho také část Československa.
Odvetná protiopatření Ruska už byla zahájena
i v blízkosti území USA. Toto si dosud tato mocnost
nepřipouštěla, že by i její území mohlo být dějištěm
další války a spoléhala na svou věrnou a dobrou
Evropu jako na opětovné válečné pole.
V roce 1936 předpokládal Hitler, že nekryté výdaje na zbrojení zaplatí poražený nepřítel. V roce 1939 tak tomu skutečně
bylo po bleskovém obsazení Polska, v roce 1940 rychle obsadil
Belgii, Holandsko a následně i Francii, jejichž průmysl zapojil
do své výroby. Projevilo se to také na zvýšení životní úrovně
občanů v Německu.
Dnes se globální ekonomika nachází v období mírného zotavení po hluboké hypotéční krizi, která začala v roce 2008,
stejně jako v roce 1929, v USA. Na rozdíl od roku 1933 a od
Německa před 2. světovou válkou dnes nejsou státy NATO
tím poraženým v předchozí válce, ale přesto hledaly řešení
krize v masivním zbrojení (na úvěr, nebo nekrytými penězi),
které sice začalo už v roce 2001 po teroristickém útoku na
WTC, ale bylo dále navýšeno v roce 2008, zejména v USA (viz
obr. 1).
Jak dnes víme, hlavním Hitlerovým cílem bylo obsazení Ruska
(Drang nach Osten), získání jeho území (Lebensraum) a trhu.
Z materiálů Třetí říše vyšlo najevo, že o samotné obyvatele,
tedy Rusy, vůbec nestáli a považovali je jen za otrockou pracovní sílu.
Kam dnes směřuje NATO? Když se vrátíme k dohodě z Jalty,
která stanovila hranice mezi Východem a Západem po 2. světové válce na Odře a Nise, tak už dnes vidíme, kam až se
tato hranice posunula. V poklidu a míru byly k NATO po
Pražském summitu v roce 2004 připojeny Estonsko, Lotyšsko,
Litva, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko a v roce
Dnes představují výdaje států NATO celkem 60 – 70% celosvětových výdajů na zbrojení. Protože tyto výdaje jsou zcela neproduktivní (samy o sobě neprodukují žádné hmotné statky),
musí být nějak „využity“.
103
2009 také Chorvatsko a Albánie. Pohříchu, většina států se
neptala svých obyvatel, zda chtějí vstoupit do NATO a někde
bylo referendum zmařené (Slovensko). Ukrajině a Gruzii bylo
členství přislíbeno i přes protesty Ruska a ujišťování USA, že
se hranice NATO neposunou až k Rusku. Kromě územních
zisků začalo NATO stupňovat intenzitu vojenských cvičení jak
v Baltském moři pod záminkou obrany pobaltských republik,
tak v Černém moři společně s Ukrajinou nebo na Kavkaze s
Gruzií.
Při srovnání s obdobím před 2. světovou válkou můžeme
konstatovat, že tato situace je obdobná situaci po anšlusu
Rakouska a před obsazením Polska, které je považováno za
počátek války. Rozsah území států NATO dnes odpovídá
území Třetí říše přibližně v roce 1940, tedy před vpádem
Hitlera do Sovětského svazu. Toho si všiml i bývalý finský
diplomat Peter Liskola(viz obr. 2).
Jaké jsou dnes cíle NATO? Jak vyplývá z oficiálních dokumentů z posledních summitů NATO, musí se NATO bránit před
rozpínavostí Ruska, a proto bude dále navyšovat rozpočet
na zbrojení až do výše 2% HDP a budovat základny rychlého
nasazení v pobaltských státech a Polsku, které se cítí být nejvíce ohroženy. Síly rychlého nasazení mají být vybudovány
také v tzv. „horkých skvrnách“, kde se bezprostředně stýkají
zájmy Ruska a NATO, jako je Gruzie, Ázerbajdžán, Ukrajina,
nebo pobaltské státy.
když začal obchodovat v juanech a přesměroval dodávky ropy
z Francie do Číny. Jak dnes signalizuje Rusko, chystá se nejprve v rámci BRICS, a poté i celosvětově, akceptovat platby
za ropu a plyn jen za tzv. „zlaté ruble“, tedy měnu, podloženou zlatem. Toto počínání může vést k pádu dolaru, kterému
se USA budou snažit čelit i za cenu fyzické likvidace představitelů Ruska nebo dalších států, které se zapojí do tohoto
obchodu. Již dnes je Putin druhým v seznamu světových
škůdců.
Důležitým prekurzorem (příznakem) je i vývoj globálního obchodu a globální měny. Dnes je jediným platidlem za ropu
tzv. petrodolar. Zatím každý státník, který chtěl od dolaru
ustoupit, násilně zemřel. Stalo se to Saddámovi Husajnovi
několik měsíců poté, co přešel na platbu za ropu na eura, jak
plánoval už od roku 2000, stalo se to i Muammaru Kaddáfímu,
Po analýze připravenosti k válce, která ukázala, že svět se již
nachází v obdobném stavu jako Evropa na konci roku 1938,
kdy jsou již vybudovány „palposty“, které je nutno co nejdříve použít, aby byly splaceny půjčky, za které byly pořízeny,
je nutná mediální příprava a následně použití spouštěcího
mechanismusmu, od kterého již nebude cesta zpět. Takovými
104
spouštěcími mechanismy byly v případě první světové války
Sarajevský atentát, v případě 2. světové války přepadení
vysílače Gliwice v Polsku, v případě vietnamské války tzv.
Tonkinský incident. Mohli bychom ukázat na mnoho dalších
před každou z válek (ZHN v Iráku, WTC před Afghanistánem, a
podobně). Po těchto „triggerech“ už nešlo vrátit dějiny zpět a
odvolat nastávající válku, která vždy začínala obdobou „Mým
národům“ a poukázáním na „Osu zla“.
(kde většinově žijí Arménci v autonomní republice také de
jure spadající pod Ázerbajdžán), ale rovněž neuspěl.
Po neúspěchu provokativní akce v Jižní Osetii se NATO zaměřilo na další kontroverzní stát – na Ukrajinu. Roky trvalo školení aktivistů v Polsku za finanční podpory USA ve
výši minimálně 5 mld. dolarů, jak neprozřetelně prozradila
Victoria Nuland s cílem podpořit na Ukrajině část veřejnosti
nespokojenou s místními oligarchy a zorganizovat Euromajdan. Euromajdan svrhl (jako ve všech barevných revolucích)
legitimní vládu a převzal moc nad Ukrajinou. Cílem nové
vlády už od prvních okamžiků bylo revidovat vztahy s Ruskem
i s ruskými obyvateli Ukrajiny a otevřeně se revanšovat za
výsledky 2. světové války – pokořit Rusko a dojít až do
Moskvy.
Nebyla už použita záminka k válce?
Když se podíváme na výsledky „demokratizace“ světa vidíme,
že se podařilo oslabit spojence Ruska v Evropě „pacifikováním“ Srbska a rozdělením Jugoslávie, podařilo se
za pomocí Oranžových nebo jinak barevných revolucí rozložit většinu států severní Afriky a Blízkého východu,
které se mohly stát spojenci Ruska díky jejich politice
nezávislé na USA, podařilo se najít spojence v Gruzii, Ázerbajdžánu, ve všech pobaltských státech nebo v Kazachstánu,
bezprostředně sousedících s Ruskem, a dokonce v mnohých z
nich vybudovat vojenské základny (viz obr. 3). Nepodařilo se
však zlomit jednoho z největších spojenců Ruska – Sýrii.
Třetí světová válka začala
Na vyprovokování Ruska k protiakci byl použit jazykový
zákon, který jako jeden z prvních přijal „reformovaný“ ukrajinský parlament a který vedl k odtržení Krymu a celé jihovýchodní části Ukrajiny, kde žijí převážně etničtí Rusové.
Když se nepodařilo ani vojensky udržet celistvost Ukrajiny,
která se začala rozpadat podle etnických celků, tak byl použit
falešný incident s malajským letadlem MH17, který se měl stát
signálem pro zapojení světového společenství do akcí proti
Rusku. Tento jasný trigger však prozatím měl jen částečný
úspěch, protože došlo „jen“ k zintenzivnění hospodářských
sankcí proti Rusku, ale nikoli k přímé vojenské konfrontaci na
východě Ukrajiny a na Krymu. Přesto, …. trigger už byl použit
a nynější vývoj už může pouze směřovat k meznímu stavu,
tedy k válce. Byl překročen kritický bod. Ke stejným závěrům
Žádná země však nebyla tak připravena a vyškolena, že by
chtěla sama zaútočit na Rusko nebo jeho spojence – až na
Gruzii a Ázerbajdžán. Gruzie se spoléhala na podporu sil
NATO a pokusila se obsadit území Jižní Osetie (autonomní
nezávislá republika uznaná Ruskem, ale de jure stále součást
Gruzie), což si Rusko nenechalo líbit a během týdne vytlačilo a
zničilo většinu vojenské techniky Gruzie. O obdobnou akci se
pokusil Ázerbajdžán v konfliktu s Arménií o Náhorní Karabach
105
došel i papež František – třetí světová válka už započala, jen
mnozí si to ještě nejsou schopni a ochotni připustit, protože
pravda mnohdy bolí.
Takových triggerů, tedy spouštěcích mechanismů k zahájení
otevřeného konfliktu, bylo použito už několik (Osetie, Sýrie,
Krym, let MH17), a všechny společně ukazují, kam směřuje
vývoj – k přímé ekonomické a poté i vojenské konfrontaci
států NATO s Ruskem, respektive USA a Ruska (jak konstatoval i slovenský premiér Robert Fico). Analýza avšak
také ukázala, že státy eurozóny nejsou vůbec jednotné a ne
všechny chtějí být použity USA jako beranidlo proti Rusku.
Dopad jak sankcí, tak zejména eskalujícího vojenského konfliktu dopadne zejména na východní a periferní státy EU,
které se již dnes nacházejí v nelehké ekonomické situaci
(Řecko, Španělsko, Itálie, Slovinsko, Polsko, …) a u nichž minulá ekonomická krize ještě zdaleka neskončila a potácejí se u
dna recese za masivní pomoci EU a půjček MMF.
státech a Gruzii (viz obr. 3). Rusko na tento vývoj zareagovalo
plánem rozmístění nových základen ve spojeneckých státech
– ve Vietnamu, na Kubě, ve Venezuele, Nikaragui a na Seychelských ostrovech. Proč asi Rusko odpustilo Kubě 90% dluhu z
dob studené války?
V aktuální situaci má každá strana konfliktu své poměrně
čitelné pozice. Rusko podniká jen vynucené kroky jako
například po gruzínském vpádu do Jižní Osetie, po vyslání Tomahawků na Damašek (ruský spojenec), po snaze vybudovat na Krymu základnu NATO. Rusko nepotřebuje expandovat do západní Evropy, protože má dost své půdy a
surovinových i lidských zdrojů. Nechce ovšem připustit revizi druhé světové války a návrat fašismu, který dnes bují na
Ukrajině. Už dnes bylo nuceno spolknout hořkou pilulku, kdy
se proti němu obrátila většina států, osvobozených za Druhé
světové války od nacismu a přešla na stranu NATO, tedy proti
smyslu dohod mezi Gorbačovem a G. Bushem sen. (před ním
s Reaganem).
Trendy vývoje
Když analyzujeme trendy vývoje a deklarované pozice jednotlivých států a uskupení, pak je jasně patrný územní rozmach států NATO a rozšiřování vojenských základen po celém
světě. To svědčí o tom, že tyto základny nemají být použity
pro obranu území členských států NATO, ale zejména pro
obsazení a udržení cizích území, především v zájmu USA.
Důležitá je vedoucí role USA v celém svazku NATO, které
se ostatní státy víceméně dobrovolně podřizují. Již v roce
2005 měly USA po světě 737 základen a dnes se jejich počet
výrazně navýšil. Na summitu NATO v Tallinu bylo rozhodnuto o vybudování dalších základen zejména v pobaltských
USA dnes tlačí NATO a zejména státy Evropy do zintenzivnění
sankcí proti Rusku, navýšení vojenských výdajů a přímého za106
pojení do vojenských operací. Na státy EU dnes dopadne
většina sankcí i případné hospodářské pomoci „demokratické“ Ukrajině. Závislost EU na energetických zdrojích Ruska
je obrovská. Navíc, EU přišla o své odbytiště především
potravinářského zboží po protiopatřeních Ruska. To vše
prospívá USA stejně, jako konflikt v Evropě za 1. a 2. světové
války.
zvyšuje. Politický vývoj na Ukrajině zcela nepokrytě směřuje
k nacistické diktatuře, kdy většinu křesel po „reorganizaci“
parlamentu obsadili nepokryté fašistické strany (Pravý sektor, Udar, Radikální strana, …), které budou mít také většinu
po nadcházejících „demokratických“ volbách. Fašistický stát
na Ukrajině by byl pouze přímým pokračovatelem národnostních tendencí, jasně vyjádřených a odsouzených i v Jaltské
dohodě.
Ve státech Evropy jsou také dobře patrné tendence k revizi
výsledků 2. světové války. Německu se už podařilo výsledky
revidovat a po sjednocení se celé zapojilo do struktur NATO
včetně působení v zahraničních misích. Jejich slabým místem
je velká závislost na energetických zdrojích Ruska zejména po
odstavení německých jaderných elektráren v roce 2012.
Ukrajina takový vývoj nebude schopna ustát a kritická bude
zima 2014/15, kdy bude muset intervenovat i MMF a státy EU.
Život na dluh
Polsko má s Ruskem hodně nevyřízených účtů, zejména v
Katyni, kde zahynula intelektuální elita národa, a také v Haliči,
o kterou přišlo v roce 1945, kdy byla rozdělena mezi Polsko a
Ukrajinu. Paradoxem je nynější podpora Poláků fašistickému
režimu v Kyjevě i přesto, že Banderovci (nyní oslavováni v Kyjevě jako národní hrdinové) vyvraždili ve Lvově v roce 1944
tisíce Poláků.
Analýza současné mezinárodní situace za pomocí nelineárních modelů s kritickou mezí ukazuje, že se svět
nachází v obdobné situaci jako před bezprostředním zahájením 2. světové války. Zbrojení na dluh jako způsob řešení
ekonomické krize a vývoz nezaměstnanosti jsou obdobné
jako ve 30. letech minulého století. Protože světový obchod
zejména v komoditní oblasti stojí a padá s petrodolarem, je
zde snaha zcela odstranit jakékoli výjimky. Dnešní postupný
přechod států BRICS na zlatý rubl urychluje krizové tendence
v západních státech a odkrývá největší slabinu jejich prosperity – život na dluh, který v mnoha světových velmocích
už dosahuje více než 60% HDP (Francie, Irsko, Itálie, Izrael,
Japonsko, Kanada, Německo, UK, USA, Španělsko, …).
Nejsmutnější je analýza vývoje na Ukrajině. Tato země byla
těsně před bankrotem již v roce 2013 (moje osobní poznatky z
Kyjeva a Krymu), kdy byla většina majetku rozkradena novými
oligarchy. Nebyly tak již peníze na normální chod institucí
státu a ani na nezbytný plyn. To se projevilo zejména v zimě
roku 2009, kdy kvůli nezaplacení dodávek Rusko (Gasprom)
přerušilo dodávky plynu. Nynější občanská válka na Ukrajině ekonomickou krizi nadále prohloubila i proto, že Rusko
zvedlo ceny plynu z dumpingových cen na světovou úroveň
a požaduje platby předem. Vnější zadlužení Ukrajiny tak
dosáhlo 70 miliard dolarů, tedy více než 60% HDP a nadále se
Nejdůležitějším se ale zdá být poznatek, že většina těchto
„vyspělých“ států (zejména USA) chce své ekonomické potíže
řešit obdobným způsobem, jako Hitler ve 30. letech –
rozpoutáváním lokálních a postupně i globálního konfliktu.
107
ÚKLIDOVÁ ČETA ČESKÝCH HUMANISTŮ
Zatím jsme pozorovali pouze kompletní destrukci fungujících
států jako Irák (2003-11), Libye (2011), zatím nepodařenou destrukci systému v Sýrii, zasahování do vnitřních věcí v Egyptě,
Alžíru, Pákistánu s eliminací zejména případných spojenců
Ruska nebo Číny a postupným se přibližováním se jak k hranicím Ruska, tak i k Číně. Evidentní snahou je revidovat
výsledky 2. světové války a nově uspořádat mezinárodní trhy
a obchod, ve kterém by hrály dominantní roli USA (potažmo
i Velká Británie). V Evropě se tento cíl již částečně podařilo
splnit – do sféry vlivu USA a NATO byly zcela začleněny bývalé
satelity Sovětského svazu a podařilo se postoupit na mnohých místech k samotným hranicím Ruska a Číny.
Takto jsem si ověřil mnohé informace v Číně, Pákistánu, Ázerbajdžánu, Arménii, nebo v Rusku. Navíc, čas veškeré informace vždy dobře prověří a po letech vyjde nakonec realita najevo stejně, jako domnělé zbraně hromadného ničení v Iráku,
na které ukazoval generál Powell v OSN a všude se o tom
psalo.
Pavel Kalenda
zdroj:http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/5237-analyzaco-se-to-vlastne-se-svetem-deje-kriticky-bod-po-jehoprekroceni-je-system-neriditelny
Bude jen otázkou, jak rychle se podaří vyvolat záminku k zahájení pacifikace a „demokratizace“ Ruska. Několik takových
záminek již bylo použito, ale zatím vedly pouze k mírné eskalaci napětí a k uvalení sankcí. Tento stav již ale vede pouze
k urychlení procesů a k dosažení onoho mezního stavu, kdy
bude zahájena explicitní válka. Bohužel, jak otevřeně varoval
Putin, tato válka bude jaderná a pokud mě fakta nešálí a
mám dobré zdroje, odvetná protiopatření Ruska už byla zahájena i v blízkosti území USA. Toto si dosud tato mocnost
nepřipouštěla, že by i její území mohlo být dějištěm další války
a spoléhala na svou věrnou a dobrou Evropu jako na opětovné válečné pole.
Úklidová četa českých humanistů
Václav Umlauf
Uprchlíci ze Sýrie nespadli v Česku z nebe, ale jsou důsledkem vražedné politiky západních zemí. Tyto země se nestydí
rozpoutávat po 11. září světové lokální války jako na běžícím
pásu.
Redakční článek Fakta o Blízkém východě XXVIII. aneb Jak
zachovat ISIL končil tím, že že budeme zabývat nechutnou
hrou Západu kolem syrských uprchlíků. Naši humanisté
typu Halíka a Pávka vystartovali do mediální vánoční ofenzívy dobrých skutků tím, že je třeba přijmout syrské uprchlíky i v České republice. Proč ne, nikdo nejsme nelidové,
tak o tom diskutujme a něco pro tyto lidi udělejme. Mezitím v Súdánu pokračuje dvacetiletá genocida, vyšetřovatelka
těchto zločinů v rámci OSN oficiálně položila funkci pro nezájem států potrestat viníky. Také zahyne další nejmenovaný
Čtenářům se může zdát podivné, že většina citované literatury je z okruhu nezávislých médií a z ruských zdrojů. Je
to dáno asi tím, že oficiální média neinformují objektivně a
skutečně nezávisle a jsou spíše propagandistickými agenturami. Naštěstí, díky tomu, že v rámci své profese cestuji po
celém světě a jsem v denním kontaktu s lidmi celého světa,
mám informace ověřené z původních zdrojů a z vlastního pozorování, jako například letos na Ukrajině nebo zde.
108
ÚKLIDOVÁ ČETA ČESKÝCH HUMANISTŮ
Západ mlčel i při počátečním masakru Kurdů v Kobane, pod
blahovolným pohledem Turecka vyzbrojeného zbraněmi z EU
a oficiálním členem NATO, který toto vraždění v klidu s ISIL a
dalšími skupinami už rok praktikuje.
A co je obzvláště nechutné. Západní státy odpustí daně
jednomu procentu a nechají pohádkově zbohatnout jedno
promile své populace. Ale protože už mají kasu prázdnou,
tak bohaté země přestaly platit World Food Program (WFP).
Ten je od začátku prosince oficiálně v bankrotu a přestal podporovat oněch 1,7 miliónu syrských uprchlíků. Jejich počet
se radikálně zvýšil po nynějším rozvratu Iráku, kde za sebou
Američané nechali tisíce mrtvých a vítězný ISIL napěchovaný
americkými zbraněmi. Viz naše tematické číslo k Iráku (Irák,
deset let vraždění). O globálním mučení USA a EU raději ani
mluvit nebudeme, viz poslední tematické číslo (O mučení bez
mučení).
počet uprchlíků z Afriky ve Středozemním moři. Ale o těch
mluvit nebudeme, na Vánoce máme ty ”Syřany”.
Shrňme nechutné divadlo humanistické uklízecí čety v
českých médiích. Pro profesora Halíka přidávám snímky od
řeholní sestry Agnes, která celému světu ukázala, jak se manipulovalo s mrtvými dětmi při útoku sarinem (Syrská řeholní
sestra ukazuje manipulace videí útoku sarinem). Tento útok
pochopitelně dodnes nebyl vyšetřen. Možná Halík i Pánek
někde řekli něco více o situaci v Sýrii, nevím o tom. V každém
případě platí, že když řekli A, mají morální povinnost říci i B.
Uprchlíci ze Sýrie nespadli v Česku z nebe, ale jsou důsledkem vražedné politiky západních zemí. Tyto země se nestydí
rozpoutávat po 11. září světové lokální války jako na běžícím
pásu (Výročí 11. září: od teroru jednotlivců k teroru celých
států). A jak stále znovu opakujeme v našem nekonečném
seriálu o západním teroru na východě: Kdo s terorem zachází,
ten s ním také schází.
Tak se bavme o syrských uprchlících. Vy, kdo sledujete náš
více než roční seriál ”Fakta o Sýrii” a nyní i ”Fakta o Blízkém
východě”, tak dobře víte, o co jde. Arabské sunnitské despocie s Tureckem by nemohly Sýrii rozvrátit bez aktivní
pomoci EU, speciálně Francie, USA a Izraele. To ví každý,
kdo se podívá na mapu ropovodů a na důvody této války
hned na samém začátku. Západ aktivně podporoval a dosud podporuje teroristické vraždění na území Sýrie, teroristy platí a vyzbrojuje. Nyní dostává svou odměnu. Co nás
za posledního půl roku opravdu šokovalo byl fakt, že EU a
USA se neštítila přidat na seznam tzv. ”bojovníků za svobodu” skupiny, které se otevřeně přidaly k Al-Nusře a k AlKájdě. Západ celou dobu mlčel ke zvěrstvům, které tyto jednotky páchaly na Kurdech, viz naše články (Teroristé z AlNusry rozsekali lidi zaživa: svědectví z Tel Eranu). A navíc
109
STĚHUJE SE EVROPA DO RUSKA? PUTIN BIBLI NENAPSAL
Rusko za Putina paradoxně stává centrem evropské civilizace,
kterou Západ úspěšně likviduje
Česká televize a ostatní hlavní média se tento týden činila,
jak uměla: Pokud je někdo sledoval, musel nabýt dojmu, že
Ruská federace se právě hroutí. A pravidelné každoroční
předvánoční setkání prezidenta Putina s novináři, že dopadlo
katastrofálně. Alespoň podle obrazu, který naši zdatní protiruští propagandisté dvacet čtyři hodin chrlili do mediálního
prostoru.
Pohádka nikoli předvánoční
Jako vždy byl mezi komentátory - hosty ČT určitě „nejlepší“
Jefim Fištejn, publicista s americkým pasem, narozený na
Ukrajině a vystudovavší v Moskvě. Jeho nenávist k zemi,
kterou za sovětských dob tak dlouho obdivoval a jež mu dala
vzdělání, má rozměry přímo pohádkové: Právě proto patří
k hlavním externím „objektivním expertům“ (nejen) ČT na
Rusko: A co nám tento nešťastník chtěl sdělit? To co ostatní,
jen v záchvatu mrtvičné extáze: Putin je zločinec, Rusko na
kolenou, tiskovka byla ještě strašlivější než jindy, Rusové už
brzy svého prezidenta určitě svrhnou.
zdroj:http://news.e-republika.cz/article2929-Uklidova-etaeskych-humanist
Putinovi stačilo jen připomenout Rusům i všem
Evropanům, že se naše civilizace zrodila z kolébky
křesťanství
Stěhuje se Evropa do Ruska? Putin
Bibli nenapsal
Buďme vděčni ČT – a celému mediálnímu mainstreamu –
že neumí dělat propagandu jinak. Představme si, že by
třeba někdo řekl: Rusko má nyní ekonomické potíže, protože
Petr Hájek přináší pozoruhodný komentář Armena Oganěsjana, šéfredaktora časopisu Mezinárodní život o tom, jak se
110
dramaticky poklesly ceny ropy a tento pokles ještě násobí
sankce. Stratégové Západu této situace využili, aby spekulovali proti rublu a rozkývali ho. Může to brzy šeredně dopadnout především na nás. Pro běžné Rusy se ovšem toho zatím
moc neděje. Podaří se Západu tlak – s pomocí Páté kolony,
k níž patří například guvernérka Centrální banky – přimět
Rusko k politickým ústupkům? Takový komentář by člověka
přiměl k zamyšlení. Jenže právě to se nesmí stát. Tím by se
totiž divák (posluchač, čtenář) dostal proti tupé propagandě
do obrovské výhody: Vedlo by jej to využít mozek k tvorbě
vlastního názoru.
nemluvme raději o tom, že tato v podstatě drobná epizoda,
o níž v lednu naše média už nebudou vědět – protože si zase
vytvoří něco dalšího – je proti tomu, co může v příštím roce
opravdu přijít především na Západě, jen lehkou rýmou.
Co je tedy za tím? Hovoří o tom text významného ruského
publicisty, který u nás určitě nikde jinde nenajdete. Přestože
– nebo spíš právě pro to, že – je klíčem k pochopení podstaty
současné hluboké krize ve vztazích Západu k Východu. Krize,
která z docela jiných než hospodářských důvodů opravdu
může skončit katastrofou – především pro nás.
Co by už říkat nemuseli – lidé by si to pak našli třeba v
Protiproudu – by byla například pozoruhodná informace o
tom, že podle průzkumu americké společnosti NORC (National Opinion Research Center), uveřejněném právě včera
v Moskvě, 81% Rusů svého prezidenta nadále jednoznačně
podporuje a jeho kroky schvaluje. Důvěřuje mu tedy, že nejpozději do roka či v nejhorším případě do dvou let si Rusko s
vnějšími vlivy na svou ekonomiku poradí a bude dál prosperovat jako předtím – v případě, že uskuteční další hospodářské
reformy asi ještě lépe.
Armen Oganěsjan: Byl to snad Putin, kdo napsal
Bibli?
„Vladimir Putin je brilantní taktik, který se nevzdává před
vnějšími tlaky... Je skvělé, že veřejně deklaruje neotřesitelnou
věrnost věci obrany křesťanských hodnot a křesťanů samotných...“ To je namátkou jeden citát z četných poznámek a
reakcí ruských blogerů.
Časopis The American Conservative soucitně cituje Vladimira
Putina, který během svého vystoupení na Mezinárodním Valdajském diskusním klubu prohlásil: „Vidíme, jak se mnohé
euroatlantické země fakticky vydaly na cestu popření vlastních kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírány jsou samotné mravní základy
a veškeré tradiční identity: národní, kulturní, náboženské a
dokonce i sexuální. Praktikuje se politika, která staví na stejnou úroveň rodinu s několika dětmi a homosexuální partnerství, víru v Boha a víru v satana. To je přímá cesta k degradaci.“
Proč Rusové důvěřují Putinovi?
Odkud pramení tato důvěra? Má samozřejmě mnoho zdrojů.
Ten vůbec nejpodstatnější však je pro současnou většinovou
veřejnost v Evropě i v Americe naprosto nepochopitelný.
Vladimír Putin totiž postavil Rusko na nohy především – v
duchovní oblasti. Vědomí, že materiální statky nejsou jediným měřítkem dobrého života, je pro ruské porozumění aktuálnímu hospodářskému zádrhelu naprosto klíčové. A to už
111
Časopis dále cituje Putinovu řečnickou otázku: „Slyšeli jste, že
by něco takového přiznal alespoň jeden ze západních lídrů?”
přesné: ještě jako dítě se přestěhovala z Německé spolkové
republiky do NDR společně s rodiči. Její otec byl evangelický
kněz. A právě protestanti si vždycky více než kdo jiný zakládali na pečlivém studiu Písma svatého. Takže Angela
Merkelová samozřejmě nemůže nevědět o Sodomě a Gomoře,
o postoji křesťanů k takovým excesům, jakým je sex dvou osob
mužského pohlaví, a dalším podobným.
Odpověď je nasnadě: nikdo, snad kromě maďarského premiéra Orbána, za což se na něj také okamžitě snesla ostrá
kritika Washingtonu a Bruselu. Mnozí nicméně vidí právě v
ruském prezidentovi člověka, který nabízí světu alternativu k
neudržitelnému úpadku hodnot, na nichž evropská civilizace
vznikla a dlouho prosperovala.
V tom případě jsou tu hned dvě otázky: proč stojí Merkelová
v čele strany, která má název Křesťanská (Křesťanskodemokratická unie)? A druhá, tentokrát rozhodně ne
řečnická: Cožpak to byl Putin, kdo napsal Bibli?
Co pobouřilo Angelu Merkelovou?
V tomto smyslu stojí za pozornost článek v britském deníku
The Sunday Times, který se snaží odhalit příčinu údajného
nečekaného ochlazení ve vztazích mezi Merkelovou a Putinem. Autor tvrdí, že během jednoho z jednání Putin vystoupil s kritikou pokusů skrze nové zákonodárství rezignovat na samé základy evropské civilizace. Britský list se domnívá, že to paní Merkelovou přesvědčilo, že je Vladimír Putin
v zajetí ultra-konzervativních idejí, což ji vedlo k tomu, aby
se „stala nejzásadovějším příznivcem strategie zadržování
Ruska“. Možná, že článek přehání, ale jak se říká, není
šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.
Evropa se duchovně hroutí
V pravoslavné tradici nikdy neodsuzujeme konkrétní lidi, protože jejich soudcem je Bůh. Co odsuzujeme, je hřích a
pokušení, které některé skutky přinášejí. Je to principiální
postoj, který je nejspíše pro horlivé zastánce nové evropské
morálky nepochopitelný. Svoboda volby – hřešit, nebo nehřešit – je dána každému člověku a je mu dána od Boha. Ale
pro ty, kteří záměrně šíří hřích a pokušení pro druhé, stojí v
Bibli psáno: „Kdo uvede v pokušení jednoho z mých malých,
kteří ve mně věří, pro toho by bylo lépe, kdyby mu pověsili
mlýnský žernov na krk a utopili ho v mořské hlubině“ (Matouš 18:6). Je těžké si představit, že by v rodině evangelického pastora tato slova opakovaně mnohokrát a mnohokrát
nezazněla.
Je obecně známou pravdou, že nové evropské zákonodárství
hází Evropanům rukavici svými vstřícnými přístupy k netradičním „menšinám“, sňatkům osob stejného pohlaví, eutanazii, včetně dětské. Jenomže skutečnost je taková, že i pro
Merkelovou by mělo být prosazování těchto nových evropských standardů přinejmenším čímsi nepřirozeným.
Po staletí spočíval smysl státní moci v Evropě také v tom, aby
chránil své občany před pokušením. A proti hříchům bojovala církev. Dítě, které se dnes vrátí ze školy, oznamuje svým
Běžný člověk má za to, že paní Merkelová pochází z bývalé
východní části Německa, NDR. Jenomže to není tak docela
112
rodičům, že měli při vyučování “takový malý úkol“: ujasnit si
svou sexuální orientaci. Zoufalým rodičům nezbývá, než se
chytit za hlavu. Bylo jim odňato právo svobodně prosazovat svůj názor, který je navíc často označován za „blouznění“.
Vždyť až se jejich potomek vrátí do školy, může „prozradit“, co
si jeho rodiče myslí, a v tu chvíli jim začnou vážné problémy.
ani neexistuje, protože ji nahrazuje řada postindustriálních
intelektuálských klišé a hesel. Právě pokusy vnutit Rusku
zákony postmodernizmu a post - křesťanství vyvolaly velice
ostrou reakci nejen ze strany Rusů, ale i ze strany značné části
Evropanů. Putin na tyto pokusy řekl pouze kategorické „ne, a
následně toto své odmítnutí podložil argumenty a termíny,
které jsou mnohým Evropanům dobře pochopitelné. Nové
pohanství
Jestliže dnes třeba v Anglii zdravotní sestra nabídne těžce
nemocnému službu kněze, mohou ji vyhodit z práce. Ve
Francii je zase zakázáno nosit křížky a šátky. Jak si správně
všiml jeden ze současných filosofů: „Jen velice zřídka byly
liberální ideje šířeny skutečně liberálním způsobem.“
Putin proti nim nepostavil své vlastní „putinské hodnoty“,
protože není Mao - Ce - Tung, přestože tak se ho často snaží
novináři vykreslit. Stačilo mu jen připomenout Rusům i všem
Evropanům, že se naše civilizace zrodila z kolébky křesťanství.
Termín Evropa se ostatně začal používat až v 17. století, do
té doby se o tomto kontinentu hovořilo jako o „křesťanském
světě“. Z toho vyplývá, že Rusko je dnes paradoxně nejvíce
evropskou zemí ve vztahu k duchovnímu dědictví evropské
civilizace a kultury.
Křesťanství nevymyslel Kreml
Někteří lidé oprávněně předpokládají, že dnes máme co do
činění nejen s informační válkou, ale se skutečným střetem
ideologií. „Nejvíce nás ovšem šokuje skutečnost, že ruský
systém se pokouší přežít a interpretovat západní principy a
normy jako zjevnou faleš a přetvářku: to potom znamená,
že nehledě na to, že Kreml nemá vlastní ideologii, vytvořil
poměrně efektivní mechanizmus, který změnil informaci, kulturu a peníze ve zbraně,“ píše se v časopise National Interest.
Nejpronikavější myslitelé Západu nyní hovoří o boomu
„nového pohanství v Evropě a USA“. Ve skutečnosti všechny
takzvané normativní akty ve vztahu k sexuálním menšinám
opravdu zrcadlí normativní realitu pohanství, přičemž ne
nového, ale naopak v jeho nejprimitivnějších rodových formách.
Jenže křesťanská „ideologie“ není vynálezem Kremlu, nemluvě o tom, že autor sám přiznává, že západní postmodernistické principy ztratily svoji normativní autoritu. To mu
ovšem nebrání v tom, aby s hranou samozřejmostí tvrdil, že
tímto způsobem Rusko podrývá systém globální nadvlády Západu a „stojí v čele proti-západní ideologie“.
Patriarcha Alexej se vyjádřil na adresu poslanců Evropského
parlamentu ve Štrasburku následovně: „Člověk se lehko
nechá svést ke špatným činům, což znamená, že pokud bez
přestání nepracuje na zdokonalování a kultivaci vlastních
myšlenek a citů, lehce odvrhne svou důstojnost a čest. A
právě o takové sebezdokonalování člověka pečují mravní
normy, které slouží jako orientační body při určování, co je
přípustné a nepřípustné v životě člověka. Křesťanské ideje cti
Ve skutečnosti je všechno právě naopak. Rusko nemá v plánu
stavět se do čela proti - západní ideologie, která ostatně
113
PLUTO NA TRŮNU
a důstojnosti, svobody a mravnosti ve vzájemném prolínání
vytvářejí unikátní kód evropského vědomí, který má nevyčerpatelný potenciál pro osobní i společenský život.“
„Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (Matouš. 11:15).
zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1398-vcerejsi-americky-pruzkum-vladimir-putin-madoma-totalni-podporu-co-zpusobilo-sok-pani-merkelovedceri-krestanskeho-pastora-stehuje-se-evropa-do-ruskaputin-bibli-nenapsal.htm
Pluto na trůnu
Pluton byl v řecké mytologii vladařem podsvětní říše, jindy
nazývaný také Hádés. Jeho jméno je odvozeno od řeckého
výrazu plútós ( = bohatství) a znamená „ten, který drží bohatství“. Bohatstvím bylo původně míněno obilí uložené ve
velkých hliněných sudech pod zemí – odtud vztah Plutonův k
podsvětí. Plutokracie tedy znamená vládu bohatých, etymologicky rozloženo na ploutokratia (řeč.) ploutos, „bohatství“
+ kratia, „moc.“
Podobně znějící jméno boha bohatství, Plútós, naznačuje těsnou blízkost nejen mýtickou, ale i co se týče atributů. Podle
jedné verze byl zplozen smrtelným Íasiónem (synem Diovým
či Minóovým) a Deméterou, která hraje dále významnou roli,
na třikrát orané nivě, měl důležitou úlohu v zajišťování bohatých úrod, ale též výnosů plynoucích z obchodu. Byl většinou vyobrazován v podobě chlapce s rohem hojnosti. Tento
roh hojnosti patřil koze Amaltheie, jinak též nymfě, která
svým mlékem živila malého Dia. Ulomený roh učinil Zeus
114
PLUTO NA TRŮNU
později nevyčerpatelným rohem hojnosti, který byl u Římanů
symbolem bohatství a zván „cornu copiae“.
Hádés patřil mezi známé postavy řecké mytologické scény, a
to bylo důvodem mnoha jmen, jimiž byl titulován: Aidóneus1,
Orcus, Dis.
Z novoaeonského pohledu podotýkám, že na spodku XVI.
tarotového trumfu2, nazvaného Věž nebo Válka, jsou čelisti
Díta3, které chrlí plameny na kořen struktury. Nejjednodušší
interpretací této karty je ta, že jde o manifestaci kosmické energie4 v její nejhrubší formě. Na obrázku vidíme destrukci existující hmoty ohněm (atribut Hadův).
Lze to pojmout i jako úvod k Atu XX., Poslednímu Soudu, tj.
Příchodu Nového Aeonu. To znamená, že naznačuje kvintesenciální kvalitu Pána Aeonu (Ducha svatého). Toto zničení
dávno zavedeného Aeonu (Osiridova) se znázorňuje bleskem
(opět Diův atribut, Jupiter), plameny a válečnými stroji5,
neboť karta se vztahuje k planetě Mars (bůh války) a připisuje se jí z hebrejské abecedy písmeno Pé, které ideograficky
znamená „ústa“. Je to temná narážka na Slovo Aeonu, ABRAHADABRA, vysvětlované již v posledním čísle (na str. 89)
takto: „Stvořuji, když mluvím.“ Niterně spojené s logogenesí
a svatodušní mocí, i s podstatou Nového Aeonu.
Hádés měl nejen slavného otce, jímž byl Kronos (podle jiné
verze), ale měl za bratry samotného vládce Olympu, Dia, a
vládce moří, Poseidona. Ke svému království přišel tak, že
metal losy o vládu nad svitem se svými bratry. Zde vládne
společně s manželkou Persefonou nad stíny zemřelých. Do
jeho domu smí každý vstoupit, ale pro nikoho není odtud
návratu. Nejasné jméno Aidóneus a Hádés se někdy vykládá
jako „neviditelný“, a patrné proto mu byla přisuzována divotvorná čapka, jež činila neviditelným6 (srovnej v nordické
115
PLUTO NA TRŮNU
mytologii „Tarnkappe“). Je nutno odhalit též rodinné svazky
tohoto boha: matkou jeho ženy Persefony (Koré) byla
Déméter; Persefoné, latinsky Proserpina, jednou trhala na
louce květiny a pravé když sahala po narcisu, země se před
ní náhle rozestoupila a z hlubin vyjel na svém spřežení Hádés.
Unesl polekanou dívku do podsvětí a učinil ji svou manželkou
a spoluvládkyní. Zeus později rozhodl, aby usmířil rozhněvanou Déméteru (země), že má Persefoné (obilí) jednu třetinu
roku trávit v podsvětí a na dvě třetiny roku se vracet k matce
na zem. Tolik k mytologickému pozadí.
Pluto je devátá a zatím poslední planeta slunečního systému.
Je to druhá nejmenší planeta systému (průměr = 2.300 km,
hmota = 1.76 x 1020 tun). Má největší odchylku a ekcentricitu v orbitu ze všech planet (hvězdný rok = 248,430 pozemských let, perioda rotace = 6,39 pozemských dní, vzdálenost
od Slunce 5 900 000 000 km). Je to jakási sněhová koule,
uplácána z metanu a vody a smíchaná s nerosty. Povrchová
teplota činí asi -230°C. Pluto má řídkou atmosféru, tvořenou částečně metanovými plyny. Může dobře být přechodným objektem mezi planetou a kometou. Pluto a jeho měsíc,
Charón7, se nazývají dvojitou planetou. Charón má průměr
1.200 km. Během každého oběhu prochází Pluto dráhou Neptunu po dobu dvacetileté periody, ta poslední začala v roce
1979. Jedinečnost těchto astronomických faktů planety Pluto
naznačuje z hlediska astrologie např. tolik, že vlivy vycházející z ní budou velmi řídké, tj. v časové řadě od sebe velmi
vzdálené. Pokusme se tedy přejít od astronomie k astromagii.
Především se zajímáme o plutónské projevy nejen v dějinách,
ale také i u lidí – co nám říkají o bytosti, jaký mají význam pro
ni a okolí, jak je řídit a co symbolizují.
116
PLUTO NA TRŮNU
Plutónský vliv má dva aspekty, které si můžeme uvědomit
na pozadí mýtu. Jeho vystoupení tam se spojuje s bohyní
Persefoné, která je donucena „po utržení rostlin na louce“,
symbolizujících nejen příchod puberty, ale i konec léta a s
ním vegetačního cyklu, odjet v pekelném voze do podzemí
a tam strávit půl roku, než smí zase vystoupit na zemský
povrch, tj. objevit se se zeleným Jarem (v tarotu Atu 0.,
Blázen). To znamená, že Pluton připravuje své věci jednak
zjevně, ale také skrytě. Tak např. zcela dobře dokážeme
pochopit, jaký dosah mělo Kolumbovo objevení Ameriky, když
si spojíme osudy Evropy spojené s Amerikou v posledních
100 letech, nebo naopak smrtící úder prvorozeným americkým kulturám, od Inků a Aztéků až po severoamerické Indiány. Přesto se odlišuje americká kultura od evropské i z
onoho vnitřního, neviditelného (Aidóneus) důvodu, že poražené povodní obyvatelstvo se postupně smísilo s přistěhovalci a dalo tak výhonkům vyčerpané bílé evropské rasy
novou krev, bystrost, imaginaci a také nový magický náboj v
podobě krvavé oběti, kterou tyto civilizace musely na oltář
Nového Světa položit. Jedním z magických aspektů Plutona
je, že ačkoliv je násilnický, prokazuje přitom tvůrčí, „novosvětské“ hledání. Z hlubin nevědomí se často vyvalí nevědomé
obsahy za doprovodného projevu agresivity, kterou nositel
obvykle nezvládne a ovlivňuje jí i své okolí. Má takovou moc,
že své diváky uhranuje a bez jejich odporu, často fascinované,
je vede – někdy ke zkáze (desintegraci), někdy k úplně nové
formě řádu (integraci). Tento popis se v mnohém shoduje i s
charakterem Hóra.
Jestliže Pluto dosedl na svůj tyranský stolec v roce 1983 a
hodlá tam setrvat až do roku 1995, kdy opustí pomyslný prostor souhvězdí Štíra, stojí rozhodně zato pokusit se v dějinách
vysledovat jiné jeho projevy v historických dobách. Ať už pro
hledání analogií v současnosti nebo k odkrytí našich vlast117
PLUTO NA TRŮNU
ních, a skrytých, hliněných sudů naplněných bohatstvím. Zakopané hřivny nás všech nesvědčí zrovna o vůli odpoutat se.
naděje, Arabové vytlačeni z Pyrenejského poloostrova,
Kolumbus objevuje Bahamy, Kubu, Haiti, Malé Antily
a Jamajku, Trinidad a Vasco de Gama doplul do indického Kalikatu, Španělé začali zkoumat pobřeží Jižní
Ameriky. Přesun expandující bílé rasy na americký kontinent, jejíž nejlačnější představitelé (touha po bohatství!) tu položili základ nové civilizaci za velkého krvavého obřadu.
Jestliže jsme výše řekli, že oběžná doba Pluta kolem Slunce
trvá 248 pozemských let, můžeme odvodit sféry jeho vlivu
následným odečtením tohoto čísla od letopočtu 1983. Jsou
to roky 1735, 1487, 1239, 991, 743, 495, 247 n.l. a 1 př.n.l. K
nim je třeba ještě přičíst zhruba 13-leté období po příslušném
vstupu Pluta do znamení Štíra. Na tyto cykly připadají následující „významné“ události:
1239-1251: pronikání Tatarů do Ruska a Polska, Alexandr
Něvský poráží německé křižáky, a také poslední, rovněž
neúspěšný pokus křižáků ovládnout Egypt (1250). Expanzní choutky Evropanů se musely obrátit za další dvě
a půl století na západ, a přitom rozvinout mořeplavectví,
geografii a umění navigace.
1983-1995: globální šíření nového moru – AIDS, pád komunistických režimů (Polsko, Maďarsko, NCR, Československo, Rumunsko, Bulharsko, Mongolsko, Sovětský svaz,
Kuba), nové rozdělení Evropy následkem nacionálních
válek, položeny základy pro novou Orbu v Evropě.
Přípravy na zásadní zlom v společnosti před příchodem
tisícileté říše Ducha, mocný příklon (i když v lidovém
hávu) k mystice, magii a kabale; převratné uskutečnění
první řízené termonukleární syntézy, čímž poskytlo lidstvu neomezený zdroj energie a odňalo význam Arabům
a jejich naftě, zpacifikuje také islám, přivede člověka k
astrálnímu inženýrství.
991-1003: Vladimír Svjatoslavič knížetem Kyjevské Rusi –
rozšiřuje její území a r.988 přijímá křesťanství; Boleslav
I. Chrabrý knížetem v Polsku, sjednotil všechny etnicky
polské země. Obě územní integrace postavily zhruba o
dvě a půl století později hráz proti Tatarům. 743-755:
ústup Arabů z Evropy, přesun na daleký Východ až k
hranicím Číny, vrcholení jejich expanzivní politiky vládou dynastie Abbásovců.
495-507: na Pyrenejském poloostrově vznik říše Vizigótů,
kteří přišli z východu (od dolního toku Dunaje) – o dvě
a půl století později ji Arabové, pronikající na sever,
vyvrátili.
1735-1747: v Anglii první úspěšný pokus tavit ve vysoké
peci železo koksem, války o Slezsko, anglo-francouzské
spory o Indii, rozmach textilního průmyslu, vrchol
Bachovy tvorby, sestrojena leydenská láhev, která
umožnila četné pokusy s elektřinou. Příprava k přechodu od hluboce humanistické civilizace k technickému pojetí společnosti.
247-259: ediktem císaře Decia (250) úředně nařízeno první
všeobecné pronásledování křesťanů v římské říši; osamostatnění Galie (254-257) připravilo vznik franské říše
a o pět set let později v bitvě u Poitiers majordomus
1487-1499: nástup dynastie Tudorovců v Anglii a podpora
hospodářského podnikání, B. Diaz obeplul mys Dobré
118
ASTROLOGIE DNEŠKA
Karel Martel porazil Araby a zastavil jejich postup na
Pyreneje.
plyny nacionalismu, separatismu, nesmiřitelnosti, rasismu a
kupčení. Pluto, ozářen Martem, se rozžhaví do běla a v
pekelné výhni vyvřou hlubinné obsahy duše tohoto národa,
který seje svoji setbu zase na dlouhé údobí dopředu. Váleční
běsi jsou již vypuštěni na jihu, a nebude dlouho trvat, kdy
se napřažený meč Martův obrátí k severu a Bellona8 zaječí
k útoku.
1 př.n.l.-12 n.l.: narození Ježíše Krista, vrchol říše římské.
Tento krátký přehled snad čtenáři umožní získat přehled a
návaznost dějinných pochodů, a v nadhledu nad dnešními
událostmi si bude moci také představit další vývoj v Evropě.
1 Viz článek Petera Orbana AIDS-AIDES-HÁDÉS v časopisu
PROSTOR, č. 17, str. 67-79.
Především se zajímáme o plutónské projevy nejen v dějinách,
ale také i u lidí – co nám říkají o bytosti, jaký mají význam pro
ni a okolí, jak je řídit a co symbolizují.
2 Viz 4. strana obálky 1. čísla 0. ročníku Revue HORUS.
3 Druhý pád jména Dis.
V roce 1991 vstupuje Slunce do znamení Štíra 23. října ve
22:00 a vystupuje z něj 22. listopadu v 19:37. V tomto období lze očekávat sílící vliv Pluta zesilovaný pobytem Slunce
ve stánku Štíra. Jednou z významných konjunkcí v tomto období je konjunkce Pluta s Marsem, vrcholící 15. listopadu v
10:45. Je to postavení planet mimořádně výbušné, a je zřejmé, že se navzájem silně ovlivní. Pro Česko-Slovensko v tom
vidím reálnou možnost vzniku nového státního uspořádání
na podkladu minimálně verbálního konfliktu v negativním aspektu; v pozitivním pak definitivní vítězství federálního konceptu. Nelze vyloučit ani násilný atak zvenku. Vzhledem k
ročnímu období však mohu předpokládat, že půjde o méně
viditelnou podobu agrese, snad myšlenkové nebo jak již bylo
naznačeno výše. Avšak podzimní atmosféra tlení se nebude
projevovat pouze v přírodě, tento aspekt musíme očekávat i
ve společnosti – jak u jedince, tak i u kolektivu.
4 Viz článek O Velkém Předělu, Revue HORUS, 1/91 (Solstitium
Aestatis), str. 52-55.
5 Viz AL (Liber Legis, Kniha Zákona), 111:3-9.
6 Viz článek v Revue HORUS, 2/91 (Solstitium Hiemis): O neviditelné čapce.
7 Charón byl převozník, jenž převážel stíny zemřelých přes
podsvětní řeky. Proto byl na úhradu převozného vkládán mrtvým
do úst jeden obolos. 8 Starolatinská bohyně války (bellum).
zdroj:http://www.okultura.cz/WordPress/?p=2725
Astrologie dneška
V každém případě však vidím duši jednoho národa v rozkvětu,
ale duch jeho právě natahuje ruku, jsa do sebe zahleděn,
po narcisu, a země se otevírá. Hádés triumfálně vyjíždí
na válečném voze – chariotu. Ze země vystupují mrtvolné
V dnešní době, kdy masmédia na nás chrlí spousty esoterického materiálu, mnohdy pochybné úrovně, se astrologie
u mnohých řadí mezi obskurní a šarlatánské „pavědy“. Je
119
ASTROLOGIE DNEŠKA
to částečně pozůstatek dialektického marx-leninského světonázoru, i když poznatky špičkových vědeckých pracovišť
tuto pseudo-filosofii dávno smetly ze stolu. Částečně k tomuto předsudku bohužel přispívají i sami astrologové – tento
článek bych chtěl tedy pojmout jako informaci pro ty, kdo
si chtějí alespoň částečně ujasnit, o co v této oblasti lidského konání vlastně jde. Pro zájemce o důkladnější poznání
daného oboru bych doporučil spíše studium astrologie v některé specializované škole, doplněný rozborem alespon(?) 300
až 500 horoskopů. Pouze toto Vám dá základní představu o
tom, co astrologie je a není.
Začnu na první pohled poněkud neobvykle; hologramy. Kdo z
vás někdy viděl klasický hologram, tedy onu skleněnou desku,
na které je nanesena fotocitlivá vrstva s exponovaným holografickým obrázkem, tak možná ví, co se stane, pokud tuto
desku rozřízneme napůl a znovu aktivujeme polarizovaným
světlem obrázek, který je na ní exponován. Na obou půlkách
se znovu objeví kompletní holografický obrázek. Sice může
být trochu zkreslený, ale je na obou. Jak je to možné?
ního vzoru, se stejně jako hologram rozdrobil do jednotlivých
mini-vzorů, které v nějaké analogické formě tento prvotní
vzor opakují. Tyto mini-vzory mezi sebou interagují, čímž se
jejich tvar modifikuje, což se pak zpětně přenáší i na prvotní
vzor, a přes něj i na ostatní mini-vzory. Tak se šíří vesmírem
zkušenost jednotlivých částeček Prvotního Stvořitele – zdánlivě oddělených, a tedy schopných individuální a tím pádem
originální zkušenosti. Toto je tzv. „metabolizmus vesmíru“,
neboli způsob, jak se živí Prvotní stvořitel.
A to ještě není všechno! Když si prohlédnete se zvětšením
nějaké obrázky s fraktální geometrií, ať už PC grafiku, nebo
například zvětšené krystaly ledu, zjistíte, že se tam znovu
a znovu opakují ty samé vzory. A s časem je to stejné. I
on v sobě nese větší či menší cykly, které se opakují stále
dokola. Menší cykly mají tedy jistou podobnost či analogii
k větším, kterých jsou součástí, což se s výhodou používá
třeba v astrologii, kdy se z jednoho základního horoskopu
derivují dílčí časově omezené horoskopy. V podstatě časové
sub-hologramy svých větších kolegů.
I náš Vesmír je ve skutečnosti jeden z mnoha velkých časoprostorových hologramů. A největší Superhologram, časový
i prostorový, ze kterého se derivují všechny ostatní, je Prvotní zdroj. Proto se asi říká, že vesmír má podobu stojícího
člověka. :@)
Jak vyplývá z uvedeného, koncepce fraktálů platí nejen pro
prostor, ale i čas, který je s ním provázán. I ten se drobí
na sobě podobné menší úlomky – cykly, které v různých
Prvotní zdroj, který je tvůrcem tohoto nižšího časoprostorového vesmíru, založeného na hmotě, a tedy i jeho základ120
ASTROLOGIE DNEŠKA
modifikacích opakují pohyb Prvotního zdroje. Cykličnost je
základní vlastností Kosmu. Pokud tedy některý z patřičně
znalých Proroků starých či nových časů potřeboval něco předpovědět, stačilo se podívat do kronik o určitý počet let zpět.
Bylo to vidět hlavně u různých potentátů, o jejichž „dvojnících
v čase“ existovaly historické záznamy v podobě dějin různých
říší. Tyto cykly jsou tedy jakýmsí „jízdním řádem“, který je
záhodno brát v potaz. Pravda, dnes už tento determinismus
není tak silný, neboť máme daleko více svobody volby; naše
DNA, a její kvantové napojení na astrologické vlivy se mění.
Jízdní řád zůstává, ale některé jízdy už nejsou „povinné“ ;-)
předcích hodně dozadu – nějakou kvalitní kroniku. Většinou
ji mají příslušníci šlechtických rodů. Ti samozřejmě v mnoha
případech o tomto jevu věděli; takže si tu práci dali. Jen o
tom z různých důvodů mlčeli (kdo by chtěl skončit na hranici,
že…).
A co jsou zač ti dvojníci? To jsou jen paralelní „výběžky“
nadřazeného vzoru; čehosi, co nás přesahuje, a čeho jsme
součástí (pojmenováno např. Duše). Když provedeme tzv.
regresní terapii, můžeme tyto paralelní existence zažít, a
tvrdíme pak, že jsme viděli naše minulé životy. Ale to nejsou
naše životy (Josef Novák tu bude jen dnes, a ne za 1053 let,
před 362 lety či v jiném cyklu). Jen se samozřejmě přes naše
napojení nahoru navzájem ovlivn?ujeme, směrem dozadu i
dopředu, „v dobrém i zlém“, v čase i prostoru. Ale těch
výběžků může být více i v jednom a témže čase! Takto tedy
ono TO získává data o tom samém zážitku s různými odstíny
danými časovým, geografickým a civilizačním posunem jednotlivých „skenerů“. Pro TO nahoře čas ani prostor neexistuje.
Tuto techniku analogických cyklů používal například i Nostradamus, který pak klasickou astrologii měl jen pro zpřesnění a popis události tak, aby čtenáři jeho Centurií, až je v budoucnu budou dešifrovat, měli nějaké vodítko. Jeden učenec
v Indii, jehož jméno bylo Bhrigu, známý spíše pod jménem
Vashisa (myslím, že tam byl králem), dokonce kdysi založil
jakousi databázi, kam zájemci přinášeli ukládat informace o
jejich osudu (a následně jejich pozůstalí o konci jejich života),
vědouc, že „o patro vejš“, v dalším cyklu, se tam dostaví jeho
dvojník, aby se poučil jak nejlépe nakládat s časem, který mu
byl dán. V době, kdy cykličnost dějin byla samozřejmostí,
nikoho nenapadlo prát se s osudem a vnucovat se na nějaký
post v době, kdy podle prožívaného cyklu měl už dávno jít
do dža… V dnešní době, zasažené církevním učením Eschatologie (učení o lineárním vývoji dějin) by se řeklo – poněkud
nepraktický postoj…
Takže žádné karmické dluhy, tresty, ani odměny, jen vzájemná snaha jednotlivých „výběžků“ jeden druhého postrčit
výš, vlastním prožitím a uvědoměním si svého dílu evoluce,
a sdílením těchto informací s ostatními. Pokud tedy něco ve
svém životě úspěšně vyřešíme, pomáháme tím řešit podobné
věci i ostatním „našim“ verzím. Smrt, jako i jiné synchronní
události, je pro všechny tyto výběžky simultánní. Daná multientita je stažena zpět, a znovu vysazena v jiné formě do
jiných dimenzí… Až toto je teprve jiný, tedy příští život, i když
zdaleka již nemusí být „náš“. Platí také, že čím delší cyklus
v čase, tím přesnější naše osudová kopie – tak, jako grafický
hologram má větší i menší výběžky, podobné sobě navzájem,
tak i čas má menší a větší cykly; čím větší cyklus, tím větší
Té databázi se dnes říká Palmová knihovna, a je jasné, že se
tam nikdy nedostaví někdo, jehož „kolega“ tam nebyl již na
začátku. Podobná databáze by se jistě hodila i nám, jen je
třeba začít shromažďovat informace z minulosti svých rodů.
V tomto ohledu má výhodu každý, kdo vlastní údaje o svých
121
ASTROLOGIE DNEŠKA
jejich vzájemná podobnost. Zjednodušeně lze říci, že menší
paralely lze pozorovat už i u našich sudých předků – prarodičů, jejich prarodičů, atd…
šlápnout na plyn, jak poznat, že medvěd, kterej nám zkřížil
cestu na horské cestičce, je jen papundeklovej…
Pro lidi, narozené na tom samém místě ve stejný čas, např.
jednovaječná dvojčata zrozená císařem, platí, že do závodu
vstupují se stejnými auty, startují ve stejný čas, a čekají je tedy
ve stejné době podobné zatáčky a výmoly. To je vše, co mají
společné. Rozdíl je ale v tom, kdo v každém z těch aut sedí.
Každý závodník je jiný, a to je to jediné, co vám nikdo nezmapuje. Celkový objem konstelací, i když je jednou daný, má
totiž velký rozsah kombinací, a tak můžeme z každé situace
získat či ztratit. Někdo tedy jede opatrně, jeho kolega se vybourá za první zatáčkou, další ani nenastartuje. Každopádně
máme alespoň výhodu toho, že mapa zobrazuje naši cestu
včetně překážek, jejich významu, a doby, kdy k nim dorazíme.
Bohužel nás to nikoho (včetně toho Nej… astrologa) nezbaví
nutnosti daným procesem projít. Pouze máme výše uvedené
výhody – určitá odlehčení. Je to málo, nebo hodně?
Lze tyto cykly nějak charakterizovat? V podstatě, tak, jako
chodíme do různých typů škol, které se dělí na třídy, tak i v
životě v časoprostoru máme jednotlivé cykly, kde se inkarnujeme jakoby v časové souslednosti, a po odžití určitého
počtu cyklů – tříd té které školy, vystoupíme, neboť nás místo
základky čeká střední či potom vysoká škola. Taktéž s jednotlivými stupni. Každý člověk je „projit“ určitým počtem
cyklů, a když uzrál na to, aby se dostal o úroveň výš, přijde
závěr Velkého cyklu, kdy ti, kdo jsou zralí, mohou udělat onen
velký skok. U jednotlivců jsou jednotlivé cykly kratší, u celého
lidstva jako nadřazeného většího vzoru jsou cykly delší.
Jak tedy astrologie vypadá v praxi?
Základ všeho je tzv. Radix, neboli kořen. Je to horoskop
narození, jehož konstelace jsou zásadní pro derivaci dalších
dílčích horoskopů. Obsahuje potenciál, který člověk pro
tento život má, a lze z něj odvodit období aktivace těchto
potenciálů. Pro výpočet jsou důležité datum, čas a místo
narození, tzv. Nativita. Čím přesnější čas máme, tím přesnější
může být divinace ze strany astrologa.
Nutno na tomto místě trochu odbočit a vysvětlit, jak se nejlépe stavět k predikci, byť spíše té z kartářského řemesla:
I ten nejlepší astrolog, znalý vašeho stavu či situace, či kartář
vám jen poukáže na potenciál a nejpravděpodobnější verzi
budoucnosti, jak se jeví při současném nastavení vašeho postoje či směru cesty! Ale právě proto, abychom to mohli
ovlivnit, pokud nám taková perspektiva nevyhovuje, volíme
různé predikční techniky; tedy abychom se takovým perspektivám vyhnuli, či alespoň zmírnili jejich dopad. Nebo je, pokud
nám vyhovují, posílili. A to vše v optimální době, kdy časové
uzly mají nejvíce energie – v synchronních oknech.
Protože daný horoskop mohou mít i jedinci, kteří se narodili
na vedlejším porodním stole ve stejný okamžik, je jasné, že
radix je spíše než pomůckou k věštění budoucnosti informací
o cestě, která nás čeká, a o výbavě, kterou jsme si na tu cestu
vzali. Přirovnal bych to k závodní dráze. Astrolog vám řekne, s
jakým autem se závodu zúčastníte, kde na vás budou na cestě
čekat náročná místa a chytáky, a jak se zrovna vaše auto hodí
pro ten či onen terén. Takže kdy radši zpomalit, kdy naopak
Stará známá poučka říká, že jak se na svět díváme, takový ho
vidíme. Kvantová fyzika k tomu dodává, že už tím, že danou
122
ASTROLOGIE DNEŠKA
událost pozorujeme, už ji měníme. Lidská mysl je součástí
Mysli Tvůrce, a tedy už úsudek k nějaké situaci, kterou pozorujeme, ji pozmění. Takže potencionální budoucnost, která
se nám zobrazila ve výkladu, je už automaticky změněna tím,
že jsme se ji dozvěděli, a udělali si o ní představu. Lhostejno
jakou. Proto další výklady, které bychom později k danému
tématu udělali, už automaticky zobrazí pozměněnou verzi budoucnosti!! Už jsme prostě přehodili vyhýbku.
když tvrdil, že příroda se vyvíjí přes konkurenční boj.
Naše současné nastavení konkurenčního boje je nepřirozené.
Příroda nekonkuruje, ale kooperuje!
V astrologii se tento neblahý jev objevuje v řevnivosti jednotlivých praktiků, s tím, že čím siláčtější a poučnější pózy
vůči konkurenci, tím je dotyčný shledán více kvalitním a žádoucím na poli boje o klientelu. Koho si takovým postojem přitáhne, je jasné. Milovníky obskurní esoteriky a drbů.
Tento politování-hodný jev se většinou týká začátečníků (sic!),
kteří si svou nejistotu kompenzují agresivitou. Pokud volíte
vstřícný (kooperující) přístup, jste „měkáč“, skrývající slabost.
Podobné (z)jevy, které do astrologie nepatří, škodí nejen
spolupráci, která je mnohem produktivnější než „soutěž“.
Toto nechť si příslušní kolegové-aspiranti zapíšou za uši! Kydat špínu na práci svých kolegů nikomu neprospěje – a už
vůbec astrologii – pokud jim o ni někdy vůbec šlo. Příslušný
borec by možná udělal lépe, kdyby se šel realizovat do jiné
branže, kde se byznysu neplete do cesty slušnost. Jinak,
dříve se horoskopy (skutečné kvalitní rozbory) vypracovávaly
jen pro osoby, které stály na společenském žebříčku ve významných pozicích, kde bylo důležité mít možnost posuzovat
různé záležitosti z pohledu vyššího řádu. Z „matky všech věd“,
kterou provozovali povolaní odborníci, se tak dnes udělal
byznys, kde jde o to prodat zboží – každému, kdo si zaplatí. I
s průvodními „tržními“ jevy.
Tedy, je možno říci, že jakákoliv technika, kterou jsme nahlédli
do „budoucnosti“, je subverzivní (podvratná). Už tím, že ji
použijeme, tuto budoucnost měníme, a to skrze postoj, který
jsme k ní zaujali. Ostatně i stará proroctví pro tento čas
byla míněna spíše jako varování, či návod, jak v této době
změn uspět. Věštby ve stylu Pána osudu „Stane se!“ tedy
nejsou relevantní. Pokud je někdo na vás takto vybalí, tak
už ani nečekejte na konec, a raději jděte pryč. Potkali jste
jen dalšího zlatokopa, prodávajícího většinou strach a manipulaci s vaší svobodou. Může sice poukazovat na úspěch
svých predikcí, ale je to jen tím, že klienti byli slabší osobnosti, a nechali se ovlivnit jeho predikcemi jako něčím, co je
jednou dané, a už to nelze změnit. Pak je opravdu naprogramoval, ale pokud to bylo nějakým destruktivním stylem,
jde mu to na vrub se všemi důsledky. A to především pokud
takto zmanipuloval více lidí, nebo z nich dokonce udělal nějakou sektu obdivovatelů svého ega, a obklopil se jimi. Vždy
je třeba nechat klientovi svobodu volby, a všechny možnosti,
které jsme odhalili v souladu s významem nějaké situace, mu
sdělit. Od toho tu jsme. Kterou cestu si zvolí, už záleží jen na
něm. Zaplaťpámbu… :@)
Paradoxně, stejně nemůže nikdo z astrologů svým kolegům
konkurovat. Je to jako s portréty; pokud vemete deset kvalitních malířů-portrétistů, a necháte je namalovat portrét jedné
osoby, všimnete si dvou věcí:
Nyní musím uvést pár poznámek k jevu, který bohužel v této
době postihuje celou naši společnost – je jím konkurenční
myšlení. I sám Darwin na sklonku života přiznal chybu,
1. na všech obrazech se spolehlivě poznáte.
123
ASTROLOGIE DNEŠKA
2. každý z těch obrazů bude úplně jiný.
horoskopu v základních osách horoskopu, jejich vliv se ještě
zvýrazní. Protože ne každý má tuto podmínku splněnu, je
možno přepočítat horoskop na jiné zeměpisné souřadnice –
jakoby se klient narodil v ten samý čas, ale jinde. Pomocí
speciálních map je možno nalézt takové místo na světě, kde
jsou požadované polohy splněny (občas se ovšem dané místo
nachází uprostřed oceánu :-)).
S horoskopy je to podobné. Astrologie je umění, a jako
takové bude v práci astrologů odrážet jejich specifický osobní
přístup. A tvrdit, že jen můj portrét je ten jedinej správnej, a
zakládat Malířské komory, mající za úkol váš vkus fosilizovat
jako vzorový na věky, je už v dnešní době poněkud komisch…
Měřítkem kvality je jen výpovědní hodnota pro klienta.
Jiná používaná technika je například partnerská astrologie –
tzv. Synastrie. Odhalí vzájemné souvislosti mezi partnery, případně body, kde lidé budou mít třecí plochy, ale tedy i největší
příležitost k růstu, a kde naopak hrozí stagnace. Řeší vzájemnou kompatibilitu partnerů, respektive co si dotyční mohou
navzájem nabídnout.
Vraťme se ale k postupům při práci astrologa. Jakmile tedy
máme zpracován a vyložen Radix, můžeme přistoupit k termínovým horoskopům, např. Ročním, Půlročním, Progresním,
Lunárním apod… Mapují z různých úhlů jednotlivé úseky života. Roční začíná v období, kdy Slunce dosáhne ve Zvěřinci
stejné polohy, jako byla v Radixu. Počítá se zde s korekcí precese SVP (synetického jarního bodu), takže málokdy, hlavně
ve starším věku, se „Ročák“ uzavře v den narozenin; spíše o
den později. Navíc se zde uplatní i další odchylky v pohybu
nebeských těles.
Občas se také může stát, že klient neví přesně hodinu
narození. Pro tyto případy je možno použít některé rektifikační techniky, založené například na tom, že v okamžiku
významných událostí dotyčného klienta lze často nalézt
pohyb některých astrologických prvků přes základní osy
horoskopu AS-DS, MC-IC a jiné body, jejichž poloha je citlivá
právě na čas narození.
V okamžiku uzavření ročního horoskopu je jeho konstelace
odrazem dění v celém roce, i když se daná témata mohou
udát třeba v prvních měsících nového solárního roku (právě
zde tedy platí ono známé „Jak na nový rok, tak po celý rok“),
a, jak vyplývá z výše uvedeného, to, co zmapuje termínový
horoskop, je jen potenciál, a téma, o co jde, a kdy je zmapovaný uzel v čase pro to či ono optimální.
Z výše uvedeného je zřejmé, že horoskop je mapa, která
pomáhá nalézt v čase optimální body pro rozpoznání a řešení
nejrůznějších situací. Je však třeba mít zpracován základní
rozbor Radixu, abychom věděli, s čím máme tu čest se vlastně
potýkat. Je zároveň nutno vědět, že horoskop není univerzální prostředek pro řešení problémů pro všechny události
a pro každého, kdo si ho objedná. Někdy jsou vhodnější
spíše jiné techniky, zvláště u přecitlivělých nebo příliš fatalisticky zaměřených osob. Jak jsem již uvedl, má člověk
vždy více možností (byť často problematických), jak s danou
situací naložit. Takže znovu zdůrazňuji: všechny výsledky
Základní zmapování současné situace je součástí výkladu
Radixu, či chcete-li Nativity. Jiné termínové horoskopy se pak
mohou zpracovávat speciálně pro dané období.
Další často požadovanou technikou je astrokartografie. Vychází z předpokladu, že pokud jsou významné planety či prvky
124
OSOBNÍ ZKUŠENOST S KNIHOVNOU PALMOVÝCH LISTŮ
astrologických analýz jsou jen potenciály, které se mohou
uskutečnit, nebo je jim možno zabránit, v případě nějakého
rizika. Důležité je jen správně určit, co je co, neboť často se k
nám příležitost dostaví zamaskovaná jako ztráta.
Vesmír nám posílá jen bonbóny, ale musíme je před použitím
rozbalit.
A cílem astrologie je pomoci vám při tomto rozbalování.
Přeji hezký den.
Bohumil Lipka http://chiron.wz.cz/
listu přes skype. Dovolte abych se s touto zkušeností s váma
podělil a popsal, jak procedura čtení probíhá.
Osobní zkušenost s knihovnou palmových listů
K tomu, aby mohl být váš list vyhledán je nutný otisk vašeho
palce, který je vaší nezaměnitelnou charakteristikou. Na jeho
základě se v Indii vyhledává příslušný svazek listů ( někdy i
více svazků), z nichž jeden list je popisem osudu, který právě
žijete.
Jednou z mnoha velkých „záhad“ současné doby, které staví
na hlavu racionální vědecké poznání představují knihovny
palmových listů, které se nacházejí v jižní Indii. Obsahují
popisy osudu lidí, kteří knihovny v jejich historii navštíví a přijdou se zeptat na svůj osud. Jejich vznik je datován do doby
před více než 5000 lety a za jejich autory jsou považováni
dávní indičtí mudrci-rišiové, kteří ve svých meditacích pronikli
až za hranice prostoru a času.
V druhé fázi nastává vyhledávání vašeho osobního listu z
příslušného svazku. Probíhá to tak, že indický čteč- Nadi
vám klade otázky na které odpovídáte ano-ne. V okamžiku
jakéhokoliv nesouhlasu se jde na další list. U mě vyhledávání
trvalo asi 10 minut. Otázky které mi byly kladeny byly typu:
jste ženatý?, máte děti?, obsahuje jméno otce 5 písmen?,
jmenuje se vaše matka Marie? a podobně. Zpočátku jsem
odpovídal na všechny položené otázky zpravidla Ne až do
okamžiku, kdy se na jednom z listů objevilo správně jméno
mého otce-Miroslav. Pak už jsem říkal jen Ano: Jmenuje se
Vaše matka Vera? Ano. Máte jednu provdanou sestru? Ano.
Představa, že by někdo před pěti tisíci lety v starotamilštině,
což je jazyk ve kterém je svitek napsán popsal osud můj ( listy
jsou po několika stoletích přepisovány), či mého souseda je
pro lidi naší moderní doby jen těžko pochopitelná. Přesto je
to fakt. Měl jsem možnost se o tom osobně přesvědčit. Před
několika dny jsem v Praze absolvoval čtení svého palmového
125
OSOBNÍ ZKUŠENOST S KNIHOVNOU PALMOVÝCH LISTŮ
Vystudoval jste technickou vysokou školu? Ano. Jmenujete
se Petr? Ano. Narodil jste se v pondělí dne…, měsíce… a
roku…? Ano. Skutečně tam byl uveden přesně datum mého
narození. Můj palmový list byl nalezen.
mám dát pozor a podobně. Zajímavé byly např. charakteristiky onemocnění rodičů v budoucích čtyřech letech, kterými
trpí již nyní.
V následující části jsem mohl indickému nadimu položit
jakýkoliv dotaz a byl mi také vyložen jeden z mých minulých
životů, který se odehrával v Indii a který měl vztah k věcem
které řeším v tomto svém životě. Na listu byly také rady a
doporučení, jak pročistit špatnou karmu z minulých životů.
Klíčovou roli v Indické duchovní tradici v tom hraje maodlitbapuja, kterou za vás vykonávají indičtí kněží.
Ještě zajímavější bylo vyhledávání svitků u jedné ženy, která
se v ten den také zúčastnila čtení. Při vyhledáváni svého
listu dostávala i docela nepříjemnou otázku. Měla jste někdy
přítele v době manželství? Ona žena měla dilema. Pokud by
zalhala, pak by její list nebyl nalezen. Odpověla tedy Ano.
Další otázka Nadiho zněla: Jmenoval se ten muž….? V listu
skutečně bylo napsáno jméno toho přítele!!!. Ta žena nám
přiznala, že o jejich vztahu prakticky nikdo nevěděl a dovědět
se to její manžel, jistě by vyváděl. Jen tak mimochodem.
Slyšel jsem o obdobném případu, kdy účastníkovi čtení Nadi
z listu vyčetl ”Nyní máte krátce nový vztah.” Jeho reakce byla
”Jen to prosím neřekněte mojí ženě”.
Položme si nyní otázku. Jak je možné, že něco takového
jako knihovna palmových listů mohlo vzniknout? K nalezení
odpovědi nám mohou pomoci i poznatky moderní fyziky. Část
fyziků dneška v souladu s poznáním starých filozofů tvrdí, že
čas v podstatě není. Náš osud je tedy hotový děj. Byl zde před
tím, než jsme se narodili a bude tady i po naší smrti. Pokud
někdo najde způsob, jak překonat omezení prostoru a času,
pak může popsat jakýkoli osud který se odehrával v časově
libovolně vzdálené minulosti či budoucnosti.
Když bylo všem účastníkům čtení vyhledány jejich listyvšichni tam měli uvedeny naprosto správně osobní údaje, tak
následovalo vlastní čtení. Přiznám se, že jsem byl pořádně
nervózní. Představa, že za chvilku se dozvím, kdy s velkou
pravděpodobností zemřou mí rodiče, potká-li mně v životě
nějaká pohroma, či kdy zemřu ve mně vyvolávaly strach a
úzkost. Musím však říci, že i když tyto věci tam byly naznačeny, tak byly podány způsobem, který člověk unese.
Další otázka se týká správnosti předpovědi budoucnosti. Je
vskutku pravda, že ne každé proroctví se nenaplní tak přesně,
jak je v listu napsáno. Ve svém okolí znám příklad ženy, v jejímž listu bylo napsáno, že její manžel bude žít deset let a on
přitom zemřel za pouhý rok. Příčiny těchto neshod je možné
vidět v tom, že budoucí osud má více osudových variant podle
toho, jak se ve svých životech rozhodujeme. Onen muž např.
nedbal zdravotních doporučení během své závažné choroby
a díky tomu si svůj život značně zkrátil.
Čtení začalo osobní charakteristikou a výkladem horoskopu
dle védské astrologie. Následovalo něco co by se dalo označit,
jako životní poslání. Ze způsobu promluvy jsem měl dojem,
jakoby autor listu viděl do mé duše. Z toho co četl bylo zejmé, že mi rozuměl, věděl co v životě řeším a tomu přizpůsobil svůj výklad. Následoval výhled do budoucnosti. Bylo uvedeno vždy několika leté období, jeho charakteristika, na co si
Přesto však, že ne vše se v budoucnu splní mají palmové
listy obsahující nejen osudy lidí, ale např. i států hluboký
126
OTÁZKY ZAKÁZANÉ POKLÁDAT OSOBÁM V MEDIÁLNÍCH DISKUSÍCH
smysl. Umožňují nám hlouběji pochopit, proč tu na světě
jsme, kam kráčíme, co je v životě důležité a co je málo významné. Jsou velkou pomocí starých indických mudrců zvláště
lidem dnešní, tak silně materialismem deformované doby.
Na internetu se objevily před časem reportáže hovořící o tom,
že vše co se týká palmových listů je podvod. Je pravda, že i
sami Indové většinou takto smýšlejí. Je tomu proto, že v Indii provozuje knihovnu palmových svitků řada podvodníků.
Nadi Palani u kterého jsem absolvoval čtení jím však rozhodně
není. Byl již také tři krát v České republize a měl zde i přednášku o palmových listech, jejíž záznam je i na internetu.
Odkazy:
http://www.palmovelisty.cz/
http://www.dub.cz/cs/prednaska-poselstvi-palmovych-listupro-dnesek.php
zdroj:http://bajnar.blog.idnes.cz/c/419077/Osobnizkusenost-s-knihovnou-palmovych-listu.html
se týkaly způsobů výkladu principů křesťanského náboženství. Když jsme byli ve „vášnivém“ rozporu, její manžel a
vědecko-ateisticky založený stoupenec Sisyfos prohlásil:
Otázky zakázané pokládat osobám v
mediálních diskusích
„Všechna náboženství jsou konec konců jen
nedoložené výmysly za účelem ovládání lidí.“
Josef Staněk
Jeho manželka se mírně urazila, ale já jsem se ze srdce
pobavil. Vzpomněl jsem si na marxisticko leninský seminář
na vysoké škole, na nějž jsme chodili společně. Jak jsme na
něm v diskusi o Ježíši lektora vyhecovali k závěru, že…
Nedávno jsem byl na návštěvě u spolužáka ze školy. Při kávě
jsme se bavili o politice, ale mne více zaujaly otázky prodiskutovávané s jeho katolicky založenou manželkou. Samozřejmě
127
„Ježíš byl podvodný fakír vykořisťovatelů,
který se nechal na oko ukřižovat jen proto, aby
vykořisťované odvedl od třídního boje!“
smyslu života pomohly najít odpovědi. Myslím si, že se vzhledem k úrovni myšlení velké masy lidí nemohou při výkladu
světa vyhnout až naivním „zjednodušeninám“. Přesto je jejich činnost jak pro jednotlivce, tak pro společnost vysoce
prospěšná. Stabilizuje život lidské komunity.
Abych se tedy od absolventa vědeckého komunizmu dověděl
více, jak to v polemice dělám často, říkám:
Jestliže se nově na svět se rodícím jednotlivcům nedaří najít uspokojivé odpovědi po smyslu jejich života, nastupuje u
nich neodvratně vnitřní duševní krize. Je to podle jednoho ze
zákonů, v nichž „kmitá“ tento svět, stvoření.
„I to s tou manipulací náboženských představitelů s lidmi to
může býti pravda!“ Jenže po takto vysloveném názoru o filozofiích a duchovních proudech musí následovat sdělení tvého
vlastního názoru, jak to tedy podle „vědy“ je. Lepšího než ty
náboženské. Jinak je takové vyjádření jen okřikování jiných!
Nyní se tedy na ten tvůj „vědecky ověřený“ výklad světa oba
těšíme! Abys nemohl skrze množství slov a frází uniknout,
když se tedy pasuješ za stoupence zdravého rozumu, pokládám ti přímo a osobně následující otázku:
Racionálně myslící člověk si musí všimnout toho, že ve světě
kolem něj neexistuje nic, co by neplnilo nějaký účel. Neboli
nemělo nějaký smysl. Všude kolem nás se neodehrává nic
jiného, než nepřetržitý řetěz příčin a následků. V jakékoliv
entitě není možné nalézt něco, co nenavazuje na něco jiného.
Neboli neexistuje „vakuum“, cosi v prázdnotě. Tedy ani v
duchovní rovině reality nemůže existovat „vakuum“, duch
člověka, v němž není nic.
Jaký je smysl tvého vlastního života?
Jestliže tedy někdo nezná, správněji nevnímá smysl svého
bytí, nevnímá řetěz příčin a následků svého vlastního života. Kdyby se do takového stavu opravdu dostal, byl by
mezi žijícími jasně nadbytečný, neúčelný, takovým „vakuem“.
Odpozoroval jsem z přírody, že takový nadbytečný element
je z ní ihned odstraněn. Ale mezi lidmi pozoruji, že ateisté
odstraňováni nejsou. Proč?
Vždyť tato otázka se v nás všech přece vynořila a stále
vynořuje? Když s pubertou člověk začne přicházet k
samostatnému myšlení a rozhlédne se kolem, ihned jej musí
napadnout: Co tu na tomto světě dělám? Kde a proč jsem se
tu vlastně ocitl? K čemu vlastně „mám přiděleno“ toto tělo?
Na tyto otázky si podle mého názoru není schopen v tom věku
odpovědět nikdo sám. Proto podle mne se ti se skutečně
zdravým rozumem ptají těch starších kolem. Na základě masy
standardizovanějších odpovědí vznikají myšlenkové duchovní
proudy. Z těch se časem vyprofilují instituce, církve. Ty jsou
tu od toho, aby lidem hledajícím odpovědi na základní otázky
Myslím si, že ateistům jako duchovním bytostem Dárce života
dává čas, aby na rozdíl od biologické dimenze stvoření ještě
smysl svého života našli. Čas darovaný těm, kteří smysl svého
bytí zatím nenašli a jsou ateisti, existuje proto, že duchovní
procesy jsou obecně s aspektem času volněji spojené. Toto
volnější spojení duchovních příčin a následků je pro bytost
128
člověka mimořádně účelné. Je vlastně jemu darovanou mimořádnou milostí Dárce života. O tomto jevu mluvil již Ježíš,
když říkal, že „jeden den u Otce (Stvořitele člověka) může se
člověku jevit jako tisíc let“.
Současný boom drog a obluzení davu psychózou pilulek na
nervy není ničím jiným, než zevním projevem absence pocitu
smyslu života mas konzumních lidí. Tato absence nastoupila
jen proto, že současné náboženství, středověké křesťanství,
již neplní svou ducha naplňující funkci. Církve, i když alespoň
potěší rituály církevního roku, již dále nedovedou moderní
formou vysvětlit civilizovanému člověku pravý smysl jeho života. V evangeliích o takovém stavu víry říká Ježíš, že se stala
„solí, která přestala solit“. Neboli činit život stravitelným, radostným.
V lidské společnosti následky tohoto „zpomalení duchovního
času“ neboli odložení následků nenalezení smyslu života
duchaprázdných vidím v těchto souvislostech: Lidé, kteří nenašli smysl svého bytí, tudíž opomíjí využití daru možnosti žít,
propadají duševní, správněji duchovní chorobě. Poté, co po
odchodu mládí vyčerpali zásobu jídelních a sexuálních rozkoší
svého těla, zjistí náhle, že neví, co se životem. Protože jídlo a
sex jsou smyslem bytí zvířat. Ale bytost člověka je nejen zvíře!
Obsahuje něco navíc, další neživočišnou složku, které se říká
lidský duch. A ten také potřebuje nalézt realizaci neboli smysl
bytí. Nenalezne-li jej, nastoupí duchovní vakuum neboli deprese a nihilizmus!
Vědecky založený spolužák nebyl schopen nám, kteří
nemáme „zdravý rozum ateisty“, na otázku smyslu života
odpovědět. Byl názoru, že sama tato otázka je vědecky
nepatřičná, vědou nezodpověditelná. Byl „vedle“, jak se
lidově říká. Já jsem mu tedy řekl analogii, kterou kdysi
nakreslil Josef Lada. Pod jeho kresbou dvou chlapečků na
písku je text: „Jéé, ty ještě chodíš na hrneček? To já už dávno
dělám do kalhot!“ Je to vlastně podobenství rozhovoru
stoupenců vědou se ohánějících ateistů se zastánci naivně
vykládaných náboženství.
Ale jestliže v duši člověka vzniknou tyto stavy, jsou jen začátkem dalších procesů degradace lidské bytosti. Následuje
totiž alkoholizmus a sebevraždy. A nyní nově se objevující
drogová závislost!
Tento ubohý stav vědomí i podvědomí i vzdělaných lidí v
Česku má svou příčinu! Tou je obecná absence rozprav a
diskusí, které do povědomí lidí vnášejí úvahy o duchovním
rozměru člověka a národa. Normalizované náboženské výklady světa se vytratily ze škol všech stupňů i z médií. Starý
výklad světa se přestal vyučovat a nový věrohodný se bohužel
neobjevil. Filozofické teorie se staly řečnickými cvičeními pro
potrhlíky nepoužitelnými pro život. Ovšem kromě stoupenců
„ideje“ o smysluplnosti růstu materiální spotřeby.
lekyNejméně škodlivým následkem depresivních stavů je
návštěva postiženého u pilulkového „bílého šamana“ (psychiatra). Tento zástupce ateistického pojetí světa a těla ordinuje
na absenci smyslu života „pilulky“. Logiku „vědeckého světového názoru“, vysvětlovat chybění nějakých látek v mozku
jako podstaty depresí, „neberu“! Nedostatek nebo přebytek
nějakých látek v mozku je jen následek. A léčit následek
pilulkami také ne. Lid správně postihl podstatu jejich účinku a
nazval je „oblbováky“. Protože skutečně simulují alkoholické
otupení, naštěstí bez kocoviny.
Ptám se, kam se v úsilí o etickou výstavbu osobností a národní
komunity propadla média, televize zejména? Jsou tam sice
129
pořady a rozhovory, které si dávají do titulků, že představují
osobnosti! Jenže jací lidé jsou za osobnosti vydávané a jaké
jsou jim kladeny otázky? Takové ty, jak co nejdál skočit, jak
dát gól, něčím daleko vrhnout, něčím úchylně uměleckým upoutat pozornost, nějak „vyplácat“ peníze na turnaji, jak vyhrát
na burze a úrocích, jak upoutat pozornost v parlamentu a
stovky podobných. Podle typu debat a otázek jsou kontrolní
rady těchto médií zřejmě názoru, že „lid na práci“ si nemá zatěžovat hlavu myšlenkami, které nesměřují k penězům.
A na tyto otázky, vložené mezi ty „praktické“, by měly navazovat odpovědi pozvané osobnosti i na to, jaký je podle nich
osobně smysl biologického života ve vesmíru? Třeba i jak a
proč si myslí, že vesmír vznikl? Co pro vystupujícího vlastně
znamená takový jev jako život v nekonečném množství projevů? Proč se život, tento zvláštní druh „chemizmu“ na planetě, vůbec vyskytuje?
Takovým typickým pořadem je vedle řady jiných třeba Hyde
Park nebo Partie. Podle spektra pozvaných a málo vtíravých
otázek jim kladených bychom si měli všimnout, co nám tam
občany placené vedení TV předvádí za návody k smyslu bytí?
Už ten velmi účelově přebraný seznam pozvaných. A i když
tam ti „pozitivní k západní civilizaci“ přijdou, redaktory je
svedena řeč na podružné otázky kolem politických intrik a
konzumních zvyků, pro masu lidí neužitečných. Navíc i tyto
otázky bývají směrovány politicko-propagačně, v neosobní a
„diplomatické dikci“. Redaktoři pokládají otázky neprofilující
dotyčného člověka, zejména když tento je ze „správného politického tábora“.
Jaký má v mase živé hmoty smysl koloběh zrozování a zániků
člověka, vlastně podivného jevu v živočišné říši?
A dále:
Jaký má smysl existence i jakéhokoliv jiného člověka, národů
a lidstva jako takových?
Jak se vlastně člověk na planetě objevil? Jak zaniká bytost člověka? A stovka jiných otázek, profilujících myšlení a
konání dotyčného.
Co jsem v těchto pořadech viděl a slyšel za ty roky i šišlajících feministek, filozofek a politoložek a jejich mužských
protějšků! A žádné nebyla položena některá z výše uvedených otázek. Ženský rod v diskusních pořadech uvádím
napřed nikoliv pro podceňování ženského, ale proto, že v TV
pořadech se mi otázky kladoucí i odpovídající ženský výběr
jeví ještě trapnější, než mužský.
Sleduji Hyde Park a podobné pořady již několik let. Přestože
svým směrováním se má jednat o programy s cílem rozšíření
a povznesení obzoru naslouchajících, nikdy jsem tam neslyšel
otázky, jejichž zodpovězení by vedlo k probouzení ducha a
samostatného myšlení. Já za takové považuji třeba:
Jak si podle předváděných dialogů a vzorů myšlení a životního slohu mají učinit představu o zásadních otázkách do života vstupující lidé? Ti, kteří se za celou dobu vzdělávání a
života ve společnosti nesetkali ani s náboženstvím, ani filozofií odpovídající na výzvy života, kteří nedostali „návod na
život“ z atmosféry vesměs chybějící rodiny a vůbec nějakého
Jaký je smysl života dotyčného pozvaného, jak jej naplňuje,
proč vlastně žije a koná to, co koná?
Kvůli čemu se angažuje. Kam chce směrovat ducha lidské komunity?
130
smysluplného společenství. Jak má mládež vychovávaná jen
v duchu „trhu se vším“ najít smysl života a ztratit tak zájem
o drogy? Neboť ten se zákonitě objeví poté, co dospívající
naplní potřebu jídla a sexu a nenajde smysl svého života.
Abych jen nekritizoval, podávám odpovědi na výše uvedené
otázky za sebe. Snad mohou být podnětem k zamyšlení pro
ty, kteří projeví zájem. Osobně jsem odpovědi na otázky života dlouho hledal a po intenzivním úsilí i nalezl. Tedy:
Smyslem pobytu lidského ducha v hmotném těle je nalézt a
poznat Podstatu světa, lidově Boha. Nalezením tohoto energetického a informačního zdroje energie vesmíru i Věčnosti
se duše na Její vyzařování připojuje a tím se stává součástí
věčnosti. Slovy Písma „získává život věčný“. Ti duchové, kteří
kontakt s Věčností nalezli ještě za života v těle, ji přirovnali
a nazvali Světlo. Protože hleděním na Jeho záři připomíná
Slunce, v jehož působení končí „hlad“ po čemkoli, i po vědění.
(Z tohoto zažití transcendentního Světla vznikl antropomorfický pojem „osvícení“. Od takového prožitku u osvícených
vždy proběhla změna myšlení a povahy! Nejčastěji to bylo
pozorováno u lidí, kteří zažili vhled v meditaci nebo byli resuscitováni z klinické smrti.)
jprve správně odpovědět výše uvedené otázky. Odpovědi na
ně jsem různou formou podané, často „zašifrované“, nalezl
skoro ve všech „svatých“ knihách náboženství. Od Bhagavádgíty přes bibli po Korán. A najde je tam každý, kdo
vyvine skutečnou vůli po pravdě. Já odpovědi na ně vidím
takto:
Všechno ostatní životní snažení člověka, po kariéře, majetku, slávě se začne jevit jako projev nezralosti ducha neboli
pošetilost davových „lidiček“. Jsou-li pošetile postavené životní cíle, končí po nich bažící po smrti těla rozkladem na prvočinitele. Ježíš o falešných cílech řekl: „Co je platno člověku,
když celý svět získá, ale svou duši ztratí!“ Je možno termínu
„ztratit duši“ rozumět tak, že v průběhu života pro ni nenalezl
cestu ke zdroji energie věčnosti.
1. Vesmír (velký třesk) a naše sluneční soustava existuje jen
z lásky Udržovatele světů k nám lidským duchům, aby se
tyto světy (planety) staly místem k projevení a k vývoji
našeho poznání směrem k Věčnosti.
2. Život jako „chemická reakce“ existuje proto, aby kromě
fyzikální vůle Stvořitele předváděl inkarnovaným lidským duchům i další škálu zákonů, nejen biologické.
Obojí jsou jen projevy vůle Tvůrce vesmíru, Boha. To
vyjevil lidem již staroegyptský vědoucí Hermes Trismegistos, když řekl: „Jak dole(ve hmotě), tak nahoře(v
Abychom mohli svůj život nasměrovat k úspěchu osvícení
neboli k probuzení vlastního ducha, měli bychom si ne131
duchovní dimenzi).“ Neboli hmotné zákony jsou analogické zákonům chodu duchovní roviny stvoření. I skrze
vědecké poznatky se tedy člověk přibližuje poznání
Boha! Biologický život na planetách nevzniká žádnou
náhodou, ale vzniká – sestavují jej tam „duchové učedníci“ (andělé, elohim, dozrálé duše z bývalých vyspělých
civilizací). Podle Platóna se tito tvůrci učí u Boha a berou
si vzor z jeho dokonalé duchovní dimenze. (Platónův
svět idejí, v bibli stav v ráji.)
početí i porodu asistují „andělé strážní“ (bibličtí elohim,
u předků viděné „sudičky“). Ti na svět přicházejícímu upravují genotyp vrozených vlastností. Neboli dávají hrubý
obrys možností v životě, vlastně „učební úkol“ pro začatou inkarnaci. Tedy skutečně existuje v jistých mezích
předurčený osud.
6. Člověk jako složená bytost zaniká smrtí těla a rozkládá
se na prvočinitele, hnijící tělo a duši s duchem. Dosáhlli duch duše potřebné kvality pro další existenci bez
těla neboli osvícení, již se v těle nezrodí. Zůstává v neviditelném rozměru stvoření jako „anděl učedník“. (V
jemnohmotné dimenzi.) Tam ovšem dále tvoří a učí se.
(Ta hrůza pro mnohé, i v nebi se pracuje!) Většinou
„má funkci“ průvodce, anděla strážného pro živé, nejčastěji příbuzné nebo kamarády za života. Nedosáhlali duše za života požadované minimální kvality, biblicky věčného života, po pobytu v „čekárně na znovunarození“, křesťansky v očistci nebo pekle, se znovu
inkarnuje s novým učebním plánem.
3. Člověk je do zvířecí duše (opice) včleněný duch, kteréžto
napojení dalo duši zvířete jinou kvalitu. Tuto změnu
kvality lze poznat podle toho, že zvířata nepracují,
nemění své okolí, nevnímají minulost a budoucnost
neboli věčnost. Nepochovávají své mrtvé! Vstupem
ducha do duše zvířete (první narození lidoopa) začal
vývoj takového původně jednoduchého ducha ke Světlu
neboli jeho vzestup.
4. Projev oddělení ducha od beztvaré duchovní masy se
manifestuje jako svoboda myšlení a cítění. Touto individualizací získanou svobodnou vůlí se duch člověka
seznamuje se spojitostmi příčiny – následku a tím se
konstituuje z původního primitiva osobnost. Pobytem
mezi také se vyvíjejícími lidmi, tedy ve společnosti
různě vyspělých duchů, rostou všichni její jedinci rychleji. Smyslem existence národů a států je tedy urychlení
duchovního růstu všech svých členů, nikoliv růst materiální spotřeby a devastace planety. (Jak plánují a činí
vlády tohoto světa.)
7. Proto až skončí nadvláda temných duchů v médiích a
státech, což doufám bude co nevidět, bude každý v
médiích hovořící nejprve dotázán na smysl svého života
a pak ať si „kecá“, co praktického zamýšlí. Odhalením
svého podvědomí se nebudou moci v médiích a ve
funkcích státu objevovat různí tržní a dialektičtí (na
svůj prospěch hrající) materialisti. Protože ti se při
svých nepřesvědčivých odpovědích a následných činech
stanou nevěrohodnými a nebudou pro rozhodující masu
lidí volitelní.
5. Člověk vzniknul vložením (v bibli vdechnutím božího
dechu) ducha do zvířecí duše opice. U právě narozeného
tělíčka člověka vdechnutím přijme novorozeně svou
duši. Tím je dokončen proces ztotožnění duše a těla! U
Nyní mohu jen na vlastní životní zkušenosti napovědět, jaká
cesta životem vede k osvícení. Jsem při pohledu na boží
132
OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2014 ANEB NĚCO KONČÍ A NĚCO ZAČÍNÁ
Spravedlnost přesvědčen, že osvícení neboli změny „Šavla
v Pavla“, je schopen každý žijící člověk. Rovněž si myslím,
že k němu sice vedou všechna náboženství, ale pro teologicky nevzdělané lidi je nejkratší cestou křesťanskými církvemi
popisovaný návod Ježíše Krista. Jeho Cesta je postavena
nejprve na pevné víře v Boha a tím v Řád stvoření, pak na
naslouchání vlastnímu svědomí! Tento „skalní“ základ je
evangelijními podobenstvími dále rozvíjen. Aby bylo správně
pochopeno stvoření a pak skrze konání jeho bazálních zákonů
bylo dojito k Pravdě. Církve a náboženské rituály při tom mají
jen pomáhající roli.
Ohlédnutí za rokem 2014 aneb něco
končí a něco začíná
Jsem naprosto přesvědčen, že kdo se myšlením a skutky
nechá vést Ježíšem, dojde k osvícení. To se může projevit
mimotělním prožitkem již za života, ale také až v procesu
umírání těla. Proto považují umírání včetně církevních rituálů za mimořádně užitečné pro ty, kteří stojí na rozhraní
vzestupu! Rituál „posledního pomazání“ může být tou
poslední pozitivní kapkou, která „nakmitá“ Ježíšova následovníka správným směrem. Znám i případ, že po „posledním
pomazání“ se skoro mrtvý ještě zotavil a následně projevil
jako zcela změněný člověk.
Rok 2014 pomalu spěje ke svému konci. S tím přichází i čas bilancování. Jakým byl rokem a co bylo jeho nosným tématem?
Já osobně bych ho nazval rokem sílící polarizace společnosti.
Víc než kdykoliv předtím jsme si uvědomili, jak se naše
společnost rozděluje. Jak dva lidi žijící v stejném prostředí,
často v rámci jediné rodiny se naprosto liší v tom, jak vnímají
a hodnotí okolní svět. Jakoby jsme se dělili na skupiny, ktré
žijí úplně jinou životní realitu.
Západní civilizace se rychle pohybuje k velké krizi. Jsem
přesvědčen, že její rozuzlení přinese změnu směru jejího
vývoje od růstu spotřeby k růstu kvality mezilidských vztahů. Vztahem mezi mužem a ženou a rodinou počínaje a
spoluprací národů konče. Tato změna není uskutečnitelná na
bázi materializmu, ale jen s nástupem vyšší míry poznání Podstaty světa, Boha. Jsem přesvědčen, že těm o ní usilujícím výše
zmínění neviditelní vůdcové pomohou.
Vidím to dobře v diskuzních a emailových reakcích na mé
články věnované kontroverzním tématům. Někteří lidé mi
děkují za jasnou a logickou analýzu. Píší, že jim doslova mluvím ze srdce. Jiní zase nad stejným článkem kroutí hlavou,
jaký další blábol jsem to zase stvořil a ptají se mne, zda-li jsem
před chvíli nevyšel z brány psychiatrické léčebny.
zdroj:http://hledani.gnosis.cz/otazky-zakazane-pokladatosobam-v-medialnich-diskusich/
Jedním z ústředních témat tohoto roku se stala ukrajinská
krize. Ač oficiálně v roce 1990 skončila v Evropě studená
133
OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2014 ANEB NĚCO KONČÍ A NĚCO ZAČÍNÁ
válka mezi Západem a Východem, tak fakticky pod povrchem
probíhala stále. Jen naprostý naiva si mohl myslet, že projekt protiraketové obrany prosazovaný vládou G.W. Bushe
byl namířen proti Iránu, jak nám před několika lety tvrdila
mediální propaganda.
nové doby zabránit, či jí alespoň zabrzdit. Jiná část lidí je
již nové době otevřena a přijímá její koncepce založené na
pochopení lidské vzájemnosti a sounáležitosti se vším živým,
syntéze vědy a náboženství či integrace každodenního života
a spirituality. A konečně je tu velká část lidské populace
stojící tak trochu mezi oběma póly. Vnímá nutnost změny
přístupu k životu. Chápe, že po staru to již prostě nejde. Ale
ještě neví v čem ta změna spočívá a nemá dost odhodlání se
novou cestou vydat.
Letos propuknuvší otevřený konflikt mezi Západem a Ruskem
rozdělil i českou veřejnost. Vytvořily se dva tábory. Jeden proruský a druhý protiruský. Zvlášť vašnivá debata mezi
oběma tábory vypukla v internetových diskuzích. Občas
jsem podlehl pokušení se těchto diskuzí osobně zúčastnit.
Vždy jsem toho nakonec litoval. Nikdy se nestalo, že by mi
účast v ní zlepšila náladu. Vždy tomu bylo naopak. Jít na
procházku do přírody, poslechnout si hezký film, či si přečíst
zajímavou knihu. Vše toto je lepší než se zapojovat do internetových diskuzí ve kterých nikdy nikdo o své pravdě nikoho
nepřesvědčí, ač se o to snaží sebevíc. Lidé tam totiž většinou nechodí hledat pravdu a dozvědět se něco víc, ale trumfnout oponenta. Ne všichni, ale mnozí tam přitom šíří zlobu a
nenávist, kterou projektují na své názorové oponenty. Přitom
přece ten kdo má odlišný názor od mého není můj nepřítel,
agent cizí mocnosti, či automaticky hlupák? Je to jen někdo,
kdo věc prostě vidí jinak než já a má na tento odlišný názor
plné právo.
Domnívám se, že stejně jako po každé sebevytrvalejší zimě
se nakonec prosadí jaro, tak se během několika desetiletí
prosadí na Zemi zlatý věk. Ve hře jsou totiž síly, proti
kterým i když je nevidíme, je veškerá lidská snaha a chytrost
naprosto bezmocná. Během velmi krátké doby provedou
očistu, během které ze země zmizí vše co je postaveno na
nečistých a falešných základech. Zmizne vše, co nebude rezonovat s duchem nové doby. V tom je velká naděje pro svět,
i když přerod jistě nebude bez bolesti. Je tomu již několik
tisíc let, kdy tato očista proběhla naposledy. Píše se o ni ve
starověkých eposech a mýtech. Např. v eposu o Gilgamešovi.
zdroj:http://bajnar.blog.idnes.cz/c/440492/Ohlednuti-zarokem-2014-aneb-neco-konci-a-neco-zacina.html
Dnešní polarizace společnosti je podle mého názoru
přirozeným důsledkem měnícího se ducha doby. Pomalu
končí věk, který indové nazývají železným věkem kalijuga a
blíží se zlatý věk-satyajuga. Střet dob vyvolává v lidské mysli
a společnosti chaos. Část lidí se zuby nehty drží staré doby
a přežilých dostředivých, na egoismu založených koncepcí
např. ve vědě, náboženství, politice a ekonomii. Protože
podvědomě cítí konec své epochy ve které se jím dobře
vedlo, tak kopou kolem sebe a snaží se všemi silami příchodu
134

Orl-2015-1 - Otevřený Rozšalovávací List

Transkript

Podobné dokumenty

Kontrola globální ekonomiky - Brave New World

129 praxe – inspirace – konfrontace

číslo 2014-1 - Otevřený Rozšalovávací List

Celostátní liga - Bridžová Revue

Blízký východ - Společně k rozmanitosti

OBSAH: - Transformotor

Michael-Talbot---Vesmír-jako

Stáhnout zde: Orl-2015-7

PDA Phone PDA telefon Návod k obsluze

Orl-2016-3 - Otevřený Rozšalovávací List

číslo 2014-3 - Otevřený Rozšalovávací List

Orl-2014-11

Nejsme_zanechani - KC Logos Holýšov

Obec Násedlovice

ORL číslo 4 - Otevřený Rozšalovávací List

Transsaturn 1 Transsaturnské planety (Planety kolektivního vědomí

Souhlas KÚ Středočeského kraje s provozováním zařízení k

Jemnické listy - Město Jemnice

Milovaní čtenáři!