Modelové systémy pro studium toxického poškození hepatocytů in
Transkript
PŘEHLEDNÉ ČLÁNKY Modelové systémy pro studium toxického poškození hepatocytů in vitro MUDr. Otto Kučera, Ph.D., MUDr. Halka Lotková, Ph.D., Mgr. Pavla Křiváková, Mgr. Tomáš Roušar, doc. MUDr. Zuzana Červinková, CSc. Ústav fyziologie, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové SÚHRN Játra jsou častým cílem toxického účinku řady xenobiotik, což je především důsledek jejich ústřední úlohy v intermediálním a energetickém metabolizmu a biotransformačních procesech. Etické, ekonomické, legislativní, výzkumné a další důvody neumožňují testovat všechny nově syntetizované látky v podmínkách in vivo. Proto byly vyvinuty a dále se vyvíjejí nové metodiky a přístupy k testování hepatotoxicity in vitro. Nejdůležitějšími systémy pro testování toxicity a metabolických aktivit in vitro jsou izolovaná perfundovaná játra, jaterní řezy, izolované jaterní buňky v suspenzi nebo v primárních kulturách, včetně kokultivací a speciálních 3D technik, dále různé subcelulární frakce a stabilizované buněčné linie. Tyto modely lze využít pro screening cytotoxických a genotoxických sloučenin, stanovení hepatoprotektivní kapacity látek, charakterizování toxických poškozeních a mechanizmů jejich vzniku. V současné době neexistuje ideální model pro testování hepatotoxických látek in vitro, nicméně tyto modelové systémy významně redukují ekonomické náklady a etické a legislativní problémy. Umožňují detailněji studovat mechanizmy hepatotoxicity než na úrovni celého organizmu. Znalost jejich výhod i limitací pak umožňuje vhodně zvolit modelový systém pro konkrétní záměr. Současný výzkum si již bez jejich využití nelze představit. Klíčová slova: in vitro modelové systémy jater, hepatotoxicita, toxikologie in vitro, primární kultury hepatocytů, hepatocyty in vitro SUMMARY The liver is a common target of toxic effect of a number of xenobiotics, which is in particular a result of its central role in intermediary and energetic metabolism and in biotransformation processes. Ethical, economic, legislative, research and other reasons do not allow testing all of newly-synthesized compounds in in vivo conditions. Hence new methods and approaches for hepatotoxicity testing in vitro have been developing. The most important systems for study of toxicity and metabolic activity in vitro are isolated perfused liver, liver slices, isolated liver cells in suspensions or in primary cultures including co-culture methods and special 3D techniques, various subcellular fractions and stabilised cell lines. These models can be used for cytotoxicity and genotoxicity screening, evaluation of potential hepatoprotective capacity of different compounds, study of toxic injury and characterization of hepatotoxicity mechanisms. Currently there is no an ideal in vitro liver model system for testing of hepatotoxic substances in vitro, nevertheless use of these model systems reduces economic costs and ethic and legislative problems. Model systems in vitro afford opportunity to study in detail mechanisms of hepatotoxicity in comparison with in vivo conditions. Definition of their actual advantages and disadvantages allows choosing a suitable model system for study of particular problem. We cannot imagine current research of liver toxicity without using these model sytems. Key words: in vitro liver models, hepatotoxicity, in vitro toxicology, primary cultures of hepatocytes, hepatocytes in vitro 52 Československá fyziologie 55/2006 č. 3 1. ÚVOD 2. MODEL PERFUNDOVANÝCH JATER Játra jsou hlavním biotransformačním orgánem těla. Podílejí se významnou měrou na metabolizmu většiny endogenních i exogenních látek včetně léků, což je jednou z hlavních příčin jejich častého toxického poškození. Játra jsou pro život nepostradatelným orgánem. Mezi jejich hlavní funkce patří udržení stálého vnitřního prostředí (Červinková, 2005). Mají nezastupitelnou úlohu v metabolizmu sacharidů, lipidů a bílkovin resp. aminokyselin. Udržují stálou hladinu glukózy v krvi. Jako jediný orgán jsou schopná tvorby urey z amoniaku v Krebs-Henseleitově cyklu; tvoří se v nich většina plazmatických bílkovin včetně koagulačních faktorů a některých složek komplementového systému. Podílejí se na tvorbě a biologických přeměnách cholesterolu, fosfolipidů i triacylglycerolů. Játra jsou jediným orgánem schopným tvorby ketolátek. Tvoří se v nich žluč, která je nezbytná pro trávení a vstřebávání lipidů a do které jsou vylučovány degradační produkty některých endogenních a exogenních látek. Z výše uvedeného je zřejmé, že závažné poškození funkcí jater vede velmi rychle k rozvratu vnitřního prostředí s ohrožením života jedince. Neustále se zvyšující počet nově syntetizovaných látek klade velké nároky na testování jejich toxicity. V minulosti byly k hodnocení škodlivých účinků látek používány výhradně experimenty in vivo. Hlavní výhodou in vivo metod je možnost studovat celou patofyziologii toxického poškození jater včetně vztahů postižených jater s okolními i vzdálenými orgánovými systémy a se všemi důsledky na organizmus. To je zároveň i velká nevýhoda tohoto systému, neboť nelze dost dobře postihnout jednotlivé kroky v mechanizmech poškození. Ekonomické, etické (zásady 3R – Reduction, Refinement and Replacement (Russell a Burch, 1959)) a v neposlední řadě i legislativní důvody vedly a vedou k hledání, rozvoji a využívání alternativních postupů in vitro. K používání in vitro modelů významně přispívají i výzkumné důvody, neboť tyto metody jsou méně komplexní, což umožňuje detailnější studium patofyziologie mechanizmů hepatotoxicity. Z in vitro modelů se nejčastěji používají izolovaná perfundovaná játra, jaterní řezy, izolované jaterní buňky v suspenzi nebo v primárních kulturách, včetně kokultivací a speciálních 3D modelů, dále různé subcelulární frakce a stabilizované buněčné linie. Obvykle se využívají pro screening cytotoxických a genotoxických sloučenin, stanovení hepatoprotektivní kapacity látek, charakterizování toxických poškozeních a mechanizmů jejich vzniku (Guillouzo et al., 1998). Řada xenobiotik vykazuje toxický účinek až po metabolické aktivaci pomocí některého z enzymových systému hepatocytů. Existence významných mezidruhových rozdílů ve vstřebávání, distribuci, místě účinku, eliminaci a zejména biotransformaci xenobiotika díky odlišné enzymové výbavě je příčinou rozdílné toxicity látek u jednotlivých biologických druhů. Používání některého z in vitro postupů umožňuje i využití lidského materiálu v pokusech. Tím se redukují problémy s extrapolací výsledků z pokusů na zvířatech na lidi (Kosina et al., 1999). Nejblíže podmínkám in vivo má model perfundovaných jater (Powell et al., 1989), který zachovává trojrozměrnou cytoarchitektoniku jater s mezibuněčnými kontakty a tvorbu a vylučování žluče. Tu lze snadno sbírat a analyzovat. Jde o jediný model in vitro, kde můžeme do jisté míry sledovat hemodynamické parametry jaterní cirkulace. Patogenezi poškození studuje na úrovni jater bez ovlivnění jinými systémy. Je s úspěchem využíván pro studie lékových a toxických poškozeních a pro toxokinetické modelování. Jeho hlavními nevýhodami jsou obtížná manipulace, časová a prostorová náročnost, rychlý pokles funkčních aktivit (lze využít pouze několik hodin), nemožnost testovat více koncentrací či toxinů zároveň. Navíc při použití perfundovaných izolovaných jater neredukuje počet pokusných zvířat a nejsou dostupné lidské vzorky. Československá fyziologie 55/2006 č. 3 3. JATERNÍ ŘEZY Druhým nejkomplexnějším modelem in vitro, který se hojně v současnosti využívá, jsou jaterní řezy (Lerche-Langrand a Toutain, 2000). Doporučovaná standardizovaná šířka řezů je 200 až 250 mm (Bach et al., 1996). Tato vzdálenost je dostatečně malá pro difúzi kyslíku a živin k jaterním buňkám a metabolitů do kultivačního média a zároveň i velká pro zachování lobulární struktury. Výhodou řezů jsou díky zachovalé cytoarchitektonice neporušené mezibuněčné interakce při stejném zastoupení různých typů jaterních buněk jako v situaci in vivo (Červenková et al., 2001). Dalšími výhodami je poměrně snadná a rychlá příprava vzorků, jednoduchá manipulace a relativně malé nároky na technické vybavení (Krumdieckův mikrotom). Podobně jako u jiných in vitro modelů dochází i u jaterních řezů k poklesu obsahu cytochromu P-450 v průběhu kultivace (Renwick et al., 2003). Z jaterních řezů lze připravit histologické preparáty. Použitím tohoto modelu se významně redukuje počet pokusných zvířat. Bohužel nelze sbírat a analyzovat žluč přímo ze žlučového vývodu. U tohoto modelu přichází v úvahu využití i lidských vzorků (např. z jaterní biopsie či operačně odstraněných laloků). Nepoužitý materiál či již připravené řezy lze skladovat kryoprezervací pro pozdější využití. Jejich dostatečná metabolická aktivita je udržena po dobu několika dní (Červenková et al., 2001). 4. ZÍSKÁVÁNÍ IZOLOVANÝCH JATERNÍCH BUNĚK Objev vysokovýtěžných izolací buněk jater potkana (Berry a Friend, 1969; Seglen, 1976) byl prvním důležitým krokem pro zavedení, rozvoj a rozšíření modelů buněčných suspenzí a zejména primárních kultur hepatocytů do farmakologických, metabolických a toxikologických studií. Z jater ryb, obojživelníků, ptáků i savců, včetně člověka (Liddiard et al., 1980), lze dvoustupňovou kolagenázovou 53 perfuzí získat vysoký počet viabilních jaterních buněk s relativně vysokým zastoupením hepatocytů (Berry et al., 1991). Izolačním stresem dochází k proteolýze membránových bílkovin, k poškození struktury plazmatické membrány a ke ztrátě diferenciace hepatocytů na krevní a žlučový pól. Na izolačním stresu se zejména podílí použití proteolytickýc enzymů, narušení buněčného mikroprostředí a ztráta intercelulárních kontaktů. Pro omezení izolačního stresu je nutné dodržovat přesně protokol izolace (optimální aktivita kolagenázy, dostatečné sycení izolačního roztoku kyslíkem, pH a iontové složení izolačních roztoků, délka izolace, podmínky centrifugace atd.). Zdrojem jaterních buněk obvykle bývají hlodavci, zejména pak potkani. Méně se využívají jiné biologické druhy např. prasata, jejichž hepatocyty však vykazují metabolické vlastnosti bližší buňkám lidským ve srovnání s hepatocyty hlodavců. Navíc jich lze získat velká množství, takže mohou být potencionálně využity i pro bioarteficiální jaterní systémy. V posledních letech se upřednostňuje používání lidských hepatocytů (Kosina et al., 1999). Jejich širšímu využití brání obtížná dostupnost materiálu, nižší viabilita izolovaných buněk a rovněž riziko přenosu infekčních onemocnění na manipulující personál (zejména HIV, HBV a HCV infekce). Výhodou používání lidských hepatocytů je naopak snazší extrapolace výsledků do in vivo podmínek, čehož se využívá ke studiu specifických metabolických funkcí lidských jater a ve výzkumu, vývoji a testování nových léčiv (Kosina et al., 1999). 5. BUNĚČNÉ SUSPENZE Buněčné suspenze jsou relativně méně nákladné a velice snadno se s nimi manipuluje. Při jednom pokusu lze testovat více koncentrací jednoho toxinu či více různých toxinů. Současně s xenobiotiky lze podávat i hepatoprotektivní substance či jiné látky a studovat jejich účinek na suspenzi. Buněčné suspenze lze uchovat pro pozdější použití pomocí metod kryoprezervace (Lloyd et al., 2003). Hepatocyty v suspenzi nevytvářejí vzájemné mezibuněčné kontakty a uchovávají si tak kulovitý tvar získaný při izolačním stresu (obr. 1). Jejich využití je limitováno rychlým poklesem viability buněk v suspenzi, a proto jsou vhodné pouze pro studie sledující vlastnosti těchto buněk po dobu kratší než 3–4 hodiny (Elaut et al., 2005). Hodí se zejména pro krátkodobé toxikologické studie a mezidruhová porovnání a rovněž pro studium regulací některých aktivit enzymů v hepatocytech, včetně hodnocení energetického metabolizmu (Červinková et al., 2002). Použití kultivačního média výrazně ovlivňuje přežívání hepatocytů v suspenzi a rovněž jejich funkční stav, pro určité typy pozorování jsou pak vhodná různá média (Elaut et al., 2005). 6. PRIMÁRNÍ KULTURY HEPATOCYTŮ Výhodnějším systémem v in vitro podmínkách jsou primokultury hepatocytů. Vzhledem k špatné dostupnosti 54 lidských hepatocytů pro většinu laboratoří se převážně využívají potkaní hepatocyty. Hlavním problémem primárních kultur hepatocytů je poměrně rychlá ztráta aktivit biotransformačních enzymů a jejich „dediferenciace“ směrem k metabolizmu fetálních hepatocytů (Berry et al., 1991). To se projevuje i snížením exprese morfologických a funkčních charakteristik hepatocytů in vitro. Je patrný pokles funkční kapacity jaterních buněk, např. hepatocyty potkana v primární kultuře sníží produkci albuminu resp. tvorby urey mezi 24. a 48. hodinou o 25 % resp. 54 % oproti stavu za prvních 24 hodin (Kučera et al., 2006). Podobně klesá i obsah a aktivita cytochrómu P450 a naopak se zvyšuje exprese P-glykoproteinu, který je zodpovědný za tzv. multidrug resistance (Guillouzo, 1998). Bylo zjištěno, že zachování mezibuněčných interakcí je nezbytnou podmínkou pro udržení hepatocytů v diferencovaném stavu. Napodobení podmínek in vitro co nejblíže stavu in vivo může oddálit a zpomalit proces dediferenciace. Volba kultivačního média, vhodné suplementace, extracelulární matrix a případně kokultivace s jinými typy buněk, ať už jaterních či mimojaterních, do značné míry ovlivňuje stav primární kultury hepatocytů. Řada studií popisuje výhodnost či nevýhodnost různých firemně vyráběných médií. Pro studium toxicity na primokulturách hepatocytů bylo vyhodnoceno jako vhodné Williamsovo E médium (Grant et al., 1985), pozdější práce pak upřednostňují spíše Chee´s medium (Hamilton et al., 2001). Přítomnost hormonů, zejména pak glukokortikoidů (dexametazonu) a inzulinu, je rovněž nezbytná pro udržení specifických funkcí hepatocytů (McMillan et al., 1991). Dalším z hormonů, který se často přidává do média, je glukagon, neboť se spolu s inzulinem podílí na regulaci metabolizmu sacharidů (Kobayashi et al., 1988). Rovněž byl prokázán jeho duální účinek na syntézu DNA (Thoresen et al., 1990), kdy náhlé zvýšení glukagonem stimulovaného cAMP inhibuje přechod z G1 do S fáze buněčného cyklu. Tato inhibice je následována za přítomnosti inzulinu dlouhodobou stimulací DNA syntézy (Vintermyr et al., 1993). Pro přichycení buněk k podkladu je výhodné obohatit kultivační médium o 5–10 % fetálního bovinního séra, po přichycení (cca 2–3 hodiny) někteří autoři již sérum do kultivačního média nepřidávají. Fetální bovinní sérum obsahuje bovinní pankreatický inhibitor trypsinu, který může příznivě ovlivňovat izolačním stresem aktivované trypsinu podobné proteázy obsažené v membránách hepatocytů, a tak zabránit autodegradaci buněk (Berry a Edwards, 2000). Přítomnost určitých aminokyselin v kultivačním médiu podstatně mění některé funkce hepatocytů (Hasegawa et al., 1994). Například Williamsovo E médium je obohaceno o asparagin, cystein, prolin a kyselinu glutamovou. Vhodné je přidat i glutamin, který je znám svým inhibičním účinkem na proteolýzu (vom Dahl et al., 1995). Nověji se přechází k suplementaci různými typy růstových faktorů, které vykazují dobrý účinek na udržení diferenciace hepatocytů in vitro (Hohne et al., 1990). Jejich širšímu rozšíření brání zejména jejich cena. Standardem prevence kontaminace kultur je obohacení médií antibiotiky (nejčastěji pak penicilinem a streptomycinem). Československá fyziologie 55/2006 č. 3 Mezibuněčné kontakty jsou nezbytným faktorem pro udržení specifických funkcí hepatocytů. Nejde jen o interakci hepatocytů s jinými hepatocyty (gap junction) a okolními buňkami, ale i o kontakt s vhodnou extracelulární matrix. Jejími nejdůležitějšími komponentami v játrech in situ jsou kolagen, laminin, fibronektin a heparan sulfát (Berry et al., 1991). V in vitro podmínkách se hepatocyty daleko rychleji a snadněji přichytávají k podkladu potaženému některou ze složek matrix než bez ní. Navíc takto kultivované buňky přežívají déle a udržují si pro játra specifické funkce po delší dobu. Nejčastějším způsobem kultivace hepatocytů in vitro je konvenční forma monolayeru, kdy se hepatocyty přichytávají na plastové povrchy kultivačních nádob potažené složkou extracelulární matrix, nejčastěji kolagenem typu I. Při tomto způsobu kultivace se obnovuje polarita buňky a polygonální tvar (obr. 2). Bohužel v těchto podmínkách dochází poměrně rychle ke ztrátě fenotypové diferenciace buněk. Pro studium toxického poškození je nejzávažnější pokles aktivity biotransformačních enzymů (Rogiers et al., 1990), zejména pak cytochróm P450-dependentních monooxygenáz (Coecke et al., 1992) i samotného cytochrómu P450 (Grant et al., 1985). Důležitý je i pokles enzymů fáze II biotransformace (McMillan et al., 1991). Hlavním důvodem pro pokles aktivity těchto enzymů se zdají být nedostatečné interakce hepatocytů s jinými buňkami a extracelulární matrix. To lze vyřešit použitím kokultivačních technik s neparenchymovými jaterními či mimojaterními buňkami či speciálními 3D modely. Poklesu aktivity biotransformačních enzymů v hepatocytech lze rovněž předcházet přidáváním některých substrátů do kultivačního média či enzymovou indukcí. Obvykle se využívají dimethylsulfoxid (Su a Axman, 2004), nikotinamid (Paine et al., 1979), glukokortikoidy (McMillan et al., 1991), fenobarbarbital (Rogiers et al., 1990), a valproát (Rogiers et al., 1995). Primární kultury hepatocytů jsou vhodné k farmakokinetickým, toxikologickým a metabolickým studiím, mezidruhovému srovnávání, ke sledování interakcí xenobiotik s jinými xenobiotiky, včetně léků a k predikci chování těchto látek in vivo. Dále je možné je využít při studiu exprese genů, růstu a dělení in vitro. Obecně jsou primární kultury vhodné k popisu mechanizmů, které se podílejí na vzniku toxické léze. 7. KOKULTIVAČNÍ TECHNIKY A 3-D MODELY Jednou z možností, jak zabránit dediferenciaci hepatocytů in vitro, je použítí kokultivace hepatocytů s neparenchymovými jaterními či mimojaterními buňkami. Kokultivační techniky prodlužují dobu, po kterou si hepatocyty uchovávají své morfologické a funkční charakteristiky, například nejpoužívanější kokultivace hepatocytů s jaterními epiteliálními buňkami prodlužuje přežívání buněk in vitro a udržuje po delší dobu vyšší biotransformační kapacitu systému (Henkens et al., 2006). Kokultivace hepatocytů s hvězdicovitými buňkami (stellate cells) na speciálních substrátech vede k organizaci třídimenzionálních sféroidů, což umožňuje hepatocytům udržet si své specifické vlastnosti po Československá fyziologie 55/2006 č. 3 dobu téměř dvou měsíců (Riccalton-Banks et al., 2003). Pro různé účely se mohou využít i jiné neparenchymové buňky – fibroblasty (Lu et al., 2005), Kupfferovy (Lelbach et al., 2001), či endoteliální buňky (Morin a Normand, 1986). V in vivo podmínkách jsou hepatocyty obklopeny, mimo jiných hepatocytů, ze dvou stran extracelulární matrix Disseho prostoru (Berry a Edwards, 2000). Napodobením těchto podmínek in vitro bylo zavedení metody sendvičových kultivací. Při nich se hepatocyty umístí mezi dvě vrstvy kolagenového gelu, což zvyšuje množství mezibuněčných kontaktů. Bylo popsáno, že při inkubaci lidských hepatocytů sendvičovou technikou buňky přežívají po dobu delší než 4 týdny, udržují si polygonální tvar s kanalikulárními strukturami a vysokou produkci albuminu, rovněž si udržují podstatně déle aktivitu cytochrómu P450 1A2 oproti konvenčnímu monolayeru a vyšší inducibilitu tohoto cytochromu oproti kokultivaci se žlučovými epiteliálními buňkami (Kono et al., 1997). S výhodou lze použít i tzv. matrigel, což je mezibuněčná hmota získaná z myšího Engelbreth-Holm-Swarmova sarkomu bohatá na laminin (Schuetz et al., 1988). Hepatocyty pěstované v 3D prostředí matrigelu mění svůj tvar z kulovitého na kubický a dlouho si udržují své funkční parametry (produkci albuminu, polaritu buněčné membrány aj.), rovněž napomáhá udržení exprese a možnosti indukce biotransformačních enzymů (Gross-Steinmeyer et al., 2005). Jinou moderní metodou jsou mnohobuněčné sféroidy, které vznikají při kultivaci jaterních buněk ve speciálních porézních systémech (např. porézní polyuretanová pěna) nebo v nádobách s nepřilnavým pozitivně nabitým povrchem (poly-(2-hydroxyetylmetakrylát)). Buňky vytvářejí shluky o velikosti kolem 100 µm, neboť absence kapilár v jejich struktuře limituje přežívání buněk dostupností kyslíku a výměnou živin a produktů metabolizmu (Glicklis et al., 2004). Jejich výhodou je díky 3D struktuře zvýšený počet mezibuněčných interakcí, který vede k udržení strukturální a funkční polarity buněk. Mezi buňkami se vytvářejí spojení typu tight junctions a mikroklky vystlané kanálky připomínající žlučové kapiláry. Morfologie a ultrastruktura hepatocytů se podobá podmínkám in vivo. Životnost těchto systému je popisována mezi 1 až 2 týdny (Dvir-Ginzberg et al., 2004), jiní autoři hovoří i o měsících (Tong et al., 1992). Bohužel sféroidy mají tendenci se dále shlukovat a pak v centru velkých agregátů dochází ke smrti buněk a zániku sféroidů. Proto byly vyvinuty speciální metody úprav povrchů, které mohou ovlivňovat velikost formovaných sféroidů (Fukuda et al., 2006). Sféroidy se používají především k toxikologickým testům a studiu metabolizmu farmak. Modifikací mnohobuněčných sféroidů lze vytvořit tzv. microencapsulated hepatocytes, kdy se zachycují hepatocyty do alginátové membrány, čímž vznikají tělíska o velikosti 0,4 až 1 mm. Tento model dává nové možnosti transplantaci hepatocytů. K testování cholestatických účinků xenobiotik se s výhodou používají dublety hepatocytů („hepatocyte couplets“), které si zachovávají žlučovou kapiláru mezi sousedními hepatocyty (Thibault, 1994). Získávají se speciálně modifikovanou metodou izolace. Jejich nevýhodou je pouze několikahodinová funkčnost. 55 8. MODEL BIOREAKTORU 9. VYUŽITÍ KMENOVÝCH BUNĚK S rozvojem tkáňového inženýrství a biotechnologie se stává hitem v oblasti in vitro technik využití hepatocytů v bioarteficiálních podpůrných systémech (bioarteficial liver, model bioreaktoru). Úlohou bioreaktoru je náhrada jaterních funkcí u pacientů s jaterním selháním, čímž se získá potřebný čas pro nalezení vhodného štěpu pro transplantaci nebo v optimálním případě může dojít i ke spontánní obnově jaterních funkcí v důsledku mimořádné schopnosti jater regenerovat (např. při akutním jaterním selhání v důsledku toxického poškození jater). Základ bioreaktoru tvoří imobilizované hepatocyty promývané kultivačním médiem. Oproti statickým kultivačním technikám (např. klasická kultivace hepatocytů v primární kultuře), kde hrozí riziko hypoxie a hromadění produktů metabolizmu, jsou modely bioreaktoru blíže fyziologickým podmínkám. První pokusy s vytvořením bioarteficiálních jaterních systémů se prováděly na primokulturách hepatocytů, které byly kontinuálně promývány kultivačním médiem. Tento způsob byl brzy opuštěn a nahrazen novějšími technikami. Jednou z nich je tzv. „thread technique“, kdy jsou izolované hepatocyty (Farghali et al., 1994), nověji i sféroidy hepatocytů (Park a Song, 2006) smíchány s roztokem gelu (např. agarózovým), následně vytvořený gel je protlačen speciálním sítem, čímž se získá imobilizovaný systém. Další metoda využívá hepatocyty kultivované na kolagenem potažených kuličkách tzv. „microcarrier beads“, kterými se plní systém dutých vláken „hollow fibre system“. Využití modelů bioreaktoru je limitováno především dostupností lidských hepatocytů, dále složitostí imobilizace hepatocytů a zachováním standardních podmínek kultivace. Mimo terapeutické využití je lze použít pro sledování metabolických funkcí hepatocytů a toxikologické účely (Farghali et al., 2001). BAL jsou obvykle plněny lidskými či prasečími hepatocyty nebo hepatomovými buňkami. Výzkum posledních let obrací pozornost ke studiu proliferace hepatocytů v primárních kulturách a k využití kmenových buněk (Kulkarni a Khanna, 2006). K indukci dělení in vitro je třeba přítomnost kompletního mitogenu a dalších suplementů. Za kompletní mitogen se považují tyto růstové faktory: epidermal growth factor (EGF), hepatocyte growth factor (HGF), transforming growth factor-alpha (TGFa) (Block et al., 1996) nebo heparin-binding EGF-like growth factor (HB-EGF). Mezi nejdůležitější suplementy patří nikotinamid (Sato et al., 1999); dále stopové kovy ve dvoumocné formě – měď, železo a zinek (Cable a Isom, 1997); aminokyseliny – prolin, kyselina glutamová (Block et al., 1996; Hasegawa et al., 1994) či arginin; a bikarbonátové anionty (Mitaka et al., 1991). Obr. 1: Mikrofotografie hepatocytů v suspenzi za 1 hodinu po izolaci buněk (fázový kontrast, 200×). 56 10. HEPATOMOVÉ A GENETICKY MODIFIKOVANÉ BUŇKY Dalším ze systémů, který lze do jisté míry využít pro toxikologické studie, je kultivace hepatomových buněk (např. lidské linie HepG2). Výborná dostupnost a „nesmrtelnost“ buněk jsou hlavními výhodami tohoto systému. Naopak je třeba zmínit, že tyto buňky si uchovávají pouze některé pro hepatocyty specifické funkce a často je u nich detekována genotypová nestabilita, která se může projevit změnami fenotypu v průběhu kultivace a další dediferenciací buněk. Rovněž lze využít imortalizované linie. Ty lze v zásadě získat 2 způsoby, buď použitím virového vektoru (např. virus SV 40), nebo fuzí hepatocytu s hepatomovou buňkou za vzniku hybridní buněčné linie. Dostupné jsou lidské, potkaní i prasečí linie hepatocytů s různým stupněm zachování funkcí hepatocytu a exprese biotransformačních enzymů. Geneticky modifikované buňky vznikají transfekcí DNA kódující nejčastěji lidské cytochromy P450 (Nouso et al., 1992) či enzymy II. fáze biotransformace nebo akti- Obr. 2: Mikrofotografie hepatocytů v primární kultuře za 2 hodiny po nasazení na kolagenované Petřino misky (fázový kontrast, 200×). Československá fyziologie 55/2006 č. 3 vátory genů (Tollet et al., 1995). Tyto buňky pak exprimují příslušný enzym. Jsou využívány pro studium charakteristik exprimovaných enzymů (Guillouzo, 1998). 11. SUBCELULÁRNÍ FRAKCE Ze subcelulárních frakcí je třeba jmenovat mikrozomální frakci, izolované mitochondrie a jádra, menší využití mají cytozolární frakce a izolované proteiny. Výhodami subcelulárních frakcí je snadné uchování ve zmraženém stavu a poměrně snadná a rychlá příprava. Jejich využití je však limitováno použitím speciálních kultivačních médií (intracelulární média) a nutností dodávat mimo substrátů i koenzymy. Mikrozomální frakce hepatocytů obsahují části endoplazmatického retikula a jsou bohaté na cytochrómy P450. Jsou vhodné pro testování některých jaterních biotransformačních enzymů. Dále je lze využít k detekci tvorby lipoperoxidů a ke sledování možností ochrany před lipoperoxidačním poškozením (Cheeseman et al., 1987). Limity při použití mikrozómů jsou velmi krátká funkčnost (1–2 h), chybění enzymů II. fáze biotransformace a potřeba kofaktorů k jejich aktivitě. Jinou subcelulární frakcí jsou izolované mitochondrie. Ty se používají zejména pro testování vlivu xenobiotik na aktivitu enzymů respiračního řetězce, včetně syntézy ATP (Červinková et al., 2002). Lze je využít i pro sledování b-oxidace mastných kyselin v mitochondriích a tvorbu ROS mitochondriemi. Zvláštní subcelulární frakcí je tzv. S-9 frakce, která obsahuje jak mikrozómy, tak i cytozol. 12. ZÁVĚR Optimální modelový systém pro studium toxického poškození hepatocytů in vitro by měl splňovat řadu kritérií. Mělo by jít o systém bezpečný, stabilní (beze změn enzymových aktivit v čase), dostupný, levný a snadno manipulovatelný. Výsledky získané jeho využitím by měly být relevantní, reprodukovatelné a snadno přenositelné do podmínek in vivo a na člověka. V neposlední řadě musí splňovat všechna etická a právní kritéria. Československá fyziologie 55/2006 č. 3 Nejčastěji využívaným modelem jsou v současnosti bezesporu primární kultury hepatocytů spolu s kokultivačními technikami a 3-D modely. Rychlý rozvoj biotechnologií vede k rozšíření používání modelu bioreaktoru nejen pro experimentální účely, ale i pro dočasnou náhradu selhávajících jater. Přestože každý ze systémů popsaných v tomto článku má své výhody, má i své limity. Proto lze konstatovat, že v současnosti neexistuje ideální model pro studium hepatotoxicity in vitro, který by plně nahrazoval pokusy in vivo. To ovšem vůbec neznamená, že využití těchto modelových systémů nemá v současné vědě opodstatnění. Naopak postupy in vitro významně redukují počet zvířat použitých v experimentu a jejich utrpení a snižují ekonomické náklady na výzkum. Dalším významným přínosem je možnost využití lidského materiálu k testování hepatotoxicity, což v podmínkách in vivo vůbec nepřichází v úvahu. Postupy in vitro umožňují mnohem detailnější studium dílčích procesů při toxickém poškození jater na celulární, subcelulární i molekulární úrovni a přispěly k odhalení celé řady mechanizmů, které se účastní poškození buněk. Existuje snaha, aby experimenty in vivo se spíše využívaly pro ověření dat získaných na modelových systémech in vitro. Nicméně velkým problémem zůstává srovnávání a interpretace výsledků jednotlivých pracovišť a jejich extrapolaci do humánní medicíny, neboť existuje obrovská škála používaných metodik in vitro. Nejde jen o používání hepatocytů různých živočišných druhů, ale i o použitý typ kultivace, kultivačního média a jeho suplementace a dalších faktorů. Snaha o optimalizaci a standardizaci postupů in vitro vedla v říjnu 1991 k založení Evropského centra pro validaci alternativních metod – ECVAM (The European Center for the Validation of Alternative Methods). Tato práce vznikla za finanční podpory výzkumného záměru MSM 0021620820. MUDr. Otto Kučera, Ph.D. Ústav fyziologie Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové Šimkova 870 500 38 Hradec Králové Tel.: 495816186 E-mail: [email protected] 57 LITERATÚRA 1. 22. Hasegawa K, Miyata Y, Carr BI. Glutamic acid potentiates hepatocyte response to mitogens in primary culture. J Cell Physiol, 158, 1994, s. 365-73. 23. Henkens T, Vanhaecke T, Papeleu P, Elaut G, Vinken M, Snykers S, Rogiers V. Rat hepatocyte cultures: conventional monolayer and cocultures with rat liver epithelial cells. Methods Mol Biol, 320, 2006, s. 239-46. 24. Hohne M, Becker-Rabbenstein V, Kahl GF, Taniguchi H. Regulation of cytochrome P-450 CYPIA1 gene expression and proto-oncogene expression by growth factors in primary hepatocytes. FEBS Lett, 273, 1990, s. 219-22. 25. Kobayashi T, Tsuge H, Orita K. Effects of insulin and glucagon on energy and carbohydrate metabolism of rat hepatocytes in primary culture. Acta Med Okayama, 42, 1988, s. 259-69. 26. Kono Y, Yang S, Roberts EA. Extended primary culture of human hepatocytes in a collagen gel sandwich system. In Vitro Cell Dev Biol Anim, 33, 1997, s. 467-72. 27. Kosina P, Dvorak Z, Walterova D. The human hepatocyte: I. A model for studying metabolism and toxicity of xenobiotics. Česká Slov Farm, 48, 1999, s. 65-71. 28. Kučera O, Červinková Z, Lotková H, Křiváková P, Roušar T, Mužáková V, Héžová R, Kanďár R, Rudolf E. Protective effect of S-adenosylmethionine against D-galactosamine-induced injury of rat hepatocytes in primary culture. Physiol Res, 2006, v tisku. 29. Kulkarni JS, Khanna A. Functional hepatocyte-like cells derived from mouse embryonic stem cells: A novel in vitro hepatotoxicity model for drug screening. Toxicol In Vitro, 2006, v tisku. 30. Lelbach A, Scharf JG, Ramadori G. Regulation of insulin-like growth factor-I and of insulin-like growth factor binding protein-1, -3 and -4 in cocultures of rat hepatocytes and Kupffer cells by interleukin-6. J Hepatol, 35, 2001, s. 558-67. 31. Lerche-Langrand C, Toutain HJ. Precision-cut liver slices: characteristics and use for in vitro pharmaco-toxicology. Toxikology, 153, 2000, s. 221-53. 32. Liddiard C, Merker HJ, Nau H. An improved method for the preparation of human fetal and adult hepatocytes. Arch Toxicol, 44, 1980, s. 107-12. 33. Lloyd TD, Orr S, Skett P, Berry DP, Dennison AR. Cryopreservation of hepatocytes: a review of current methods for banking. Cell Tissue Bank, 4, 2003, s. 3-15. 34. Lu HF, Chua KN, Zhang PC, Lim WS, Ramakrishna S, Leong KW, Mao HQ. Three-dimensional co-culture of rat hepatocyte spheroids and NIH/3T3 fibroblasts enhances hepatocyte functional maintenance. Acta Biomater, 1, 2005, s. 399-410. 35. McMillan JM, Shaddock JG, Casciano DA, Arlotto MP, Leakey JE. Differential stability of drug-metabolizing enzyme activities in primary rat hepatocytes, cultured in the absence or presence of dexamethasone. Mutat Res, 249, 1991, s. 81-92. 36. Mitaka T, Mizuguchi T, Sato F, Mochizuki C, Mochizuki Y. Growth and maturation of small hepatocytes. J Gastroenterol Hepatol 1998;13(Suppl): 70-77. 37. Mitaka T, Sattler GL, Pitot HC. The bicarbonate ion is essential for efficient DNA synthesis by primary cultured rat hepatocytes. In Vitro Cell Dev Biol, 27, 1991, s. 549-56. 38. Morin O, Normand C. Long-term maintenance of hepatocyte functional activity in co-culture: requirements for sinusoidal endothelial cells and dexamethasone. J Cell Physiol, 129, 1986, s. 103-10. 39. Nouso K, Thorgeirsson SS, Battula N. Stable expression of human cytochrome P450IIE1 in mammalian cells: metabolic activation of nitrosodimethylamine and formation of adducts with cellular DNA. Cancer Res, 52, 1992, s. 1796-800. 40. Paine AJ, Williams LJ, Legg RF. Apparent maintenance of cytochrome P 450 by nicotinamide in primary cultures of rat hepatocytes. Life Sci, 24, 1979, s. 2185-91. 41. Park KH, Song SC. Morphology of spheroidal hepatocytes within injectable, biodegradable, and thermosensitive poly(organophosphazene) hydrogel as cell delivery vehicle. J Biosci Bioeng, 101, 2006, s. 23842. 42. Powell GM, Hughes HM, Curtis CG. Isolated perfused liver technology for studying metabolic and toxicological problems. Drug Metabol Drug Interact, 7, 1989, s. 53-86. 58 Československá fyziologie 55/2006 č. 3 Bach PH, Vickers AEM, Fisher R, Baumann A, Brittebo E, Carlile DJ, Koster HJ, Lake BG, Salmon F, Sawyer TW. The use of tissue slices for pharmacotoxicology studies. ATLA-Altern Lab Anim, 24, 1996, s. 893-923. 2. Berry MN, Edwards AM, Barritt GJ. Isolated hepatocytes preparation, properties and application. 1st ed. New York, Oxford, Amsterdam: Elsevier 1991; 1-460. 3. Berry MN, Edwards AM. The hepatocyte review, 1st ed. Dordrecht, Boston, London: Kluwer Academic Publishers 2000; 1-605. 4. Berry MN, Friend DS. High-yield preparation of isolated rat liver parenchymal cells: a biochemical and fine structural study. J Cell Biol, 43, 1969, s. 506-20. 5. Block GD, Locker J, Bowen WC, Petersen BE, Katyal S, Strom SC, Riley T, Howard TA, Michalopoulos GK. Population expansion, clonal growth, and specific differentiation patterns in primary cultures of hepatocytes induced by HGF/SF, EGF and TGF alpha in a chemically defined (HGM) medium. J Cell Biol, 132, 1996, s. 1133-49. 6. Cable EE, Isom HC. Exposure of primary rat hepatocytes in long-term DMSO culture to selected transition metals induces hepatocyte proliferation and formation of duct-like structures. Hematology, 26, 1997, s. 1444-57. 7. Cheeseman KH, Davies MJ, Emery S, Maddix SP, Slater TF. Effects of alpha-tocopherol on carbon tetrachloride metabolism in rat liver microsomes. Free Radic Res Commun, 3, 1987, s. 325-30. 8. Coecke S, Mertens K, Segaert A, Callaerts A, Vercruysse A, Rogiers V. Spectrophotometric measurement of flavin-containing monooxygenase activity in freshly isolated rat hepatocytes and their cultures. Anal Biochem, 205, 1992, s. 285-8. 9. Červenková K, Veselý J, Rypka M, Chmela Z, Červinková Z, Riegrová D. Tkáňové řezy o definované tloušťce – významné systémy pro studie metabolismu in vitro. Česk Fysiol, 50, 2001, s. 108-14. 10. Červinková Z, Lotková H, Kučera O, Drahota Z, Houštěk J. Hodnocení energetického metabolismu izolovaných hepatocytů pomocí oxygrafie. Acta Medica (Hradec Králové) 2002;45 (Suppl 1): 65-76. 11. Červinková Z. Metabolismus a játra. Sanquis, 40, 2005, s. 14-16. 12. Dvir-Ginzberg M, Elkayam T, Aflalo ED, Agbaria R, Cohen S. Ultrastructural and functional investigations of adult hepatocyte spheroids during in vitro cultivation. Tissue Eng, 10, 2004, s. 180617. 13. Elaut G, Vanhaecke T, Heyden YV, Rogiers V. Spontaneous apoptosis, necrosis, energy status, glutathione levels and biotransformation capacities of isolated rat hepatocytes in suspension: effect of the incubation medium. Biochem Pharmacol, 69, 2005, s. 1829-38. 14. Farghali H, Kamenikova L, Martinek J, Lincova D, Hynie S. Preparation of functionally active immobilized and perfused mammalian cells: an example of the hepatocyte bioreactor. Physiol Res, 43, 1994, s. 1215. 15. Farghali H, Linčová D, Kmoníčková E, Bencko V. Potential application of immobilized and perfused hepatocytes in environmental toxicology studies. Cent Eur J Public Health, 9, 2001, s. 102-5. 16. Fukuda J, Sakai Y, Nakazawa K. Novel hepatocyte culture system developed using microfabrication and collagen/polyethylene glycol microcontact printing. Biomaterials, 27, 2006, s. 1061-70. 17. Glicklis R, Merchuk JC, Cohen S. Modeling mass transfer in hepatocyte spheroids via cell viability, spheroid size, and hepatocellular functions. Biotechnol Bioeng, 86, 2004, s. 672-80. 18. Grant MH, Melvin MA, Shaw P, Melvin WT, Burke MD. Studies on the maintenance of cytochromes P-450 and b5, monooxygenases and cytochrome reductases in primary cultures of rat hepatocytes. FEBS Lett, 190, 1985, s. 99-103. 19. Gross-Steinmeyer K, Stapleton PL, Tracy JH, Bammler TK, Lehman T, Strom SC, Eaton DL. Influence of Matrigel-overlay on constitutive and inducible expression of nine genes encoding drug-metabolizing enzymes in primary human hepatocytes. Xenobiotica, 35, 2005, s. 419-38. 20. Guillouzo A. Liver cell models in in vitro toxicology. Environ Health Perspect 1998;106 (Suppl 2): 511-32. 21. Hamilton GA, Westmorel C, George AE. Effects of medium composition on the morphology and function of rat hepatocytes cultured as spheroids and monolayers. In Vitro Cell Dev Biol Anim, 37, 2001, s. 656-67. 43. Renwick AB, Watts PS, Edwards RJ, Barton PT, Guyonnet I, Price RJ, Tredger JM, Pelkonen O, Boobis AR, Lake BG. Differential maintenance of cytochrome P450 enzymes in cultured precision-cut human liver slices. Drug Metab Dispos, 28, 2000, s. 1202-9. 44. Riccalton-Banks L, Liew C, Bhandari R, Fry J, Shakesheff K. Longterm culture of functional liver tissue: three-dimensional coculture of primary hepatocytes and stellate cells. Tissue Eng, 9, 2003, s. 401-10. 45. Rogiers V, Akrawi M, Vercruysse A, Phillips IR, Shephard EA. Effects of the anticonvulsant, valproate, on the expression of components of the cytochrome-P-450-mediated monooxygenase system and glutathione S-transferases. Eur J Biochem, 231, 1995, s. 337-43. 46. Rogiers V, Vandenberghe Y, Callaerts A, Verleye G, Cornet M, Mertens K, Sonck W, Vercruysse A. Phase I and phase II xenobiotic biotransformation in cultures and co-cultures of adult rat hepatocytes. Biochem Pharmacol, 40, 1990, s. 1701-6. 47. Russell WMS, Burch RL. The Principles of Humane Experimental Technique. 1st ed. London: Methuen 1959, s. 1-238. 48. Sato F, Mitaka T, Mizuguchi T, Mochizuki Y, Hirata K. Effects of nicotinamide-related agents on the growth of primary rat hepatocytes and formation of small hepatocyte colonies. Liver, 19, 1999, s. 481-8. 49. Seglen PO. Preparation of isolated rat liver cells. Methods Cell Biol, 13, 1976, s. 29-83. 50. Schuetz EG, Li D, Omiecinski CJ, Muller-Eberhard U, Kleinman HK, Elswick B, Guzelian PS. Regulation of gene expression in adult rat hepatocytes cultured on a basement membrane matrix. J Cell Physiol, 134, 1988, s. 309-23. Československá fyziologie 55/2006 č. 3 51. Su T, Waxman DJ. Impact of dimethyl sulfoxide on expression of nuclear receptors and drug-inducible cytochromes P450 in primary rat hepatocytes. Arch Biochem Biophys, 424, 2004, s. 226-34. 52. Thoresen GH, Sand TE, Refsnes M, Dajani OF, Guren TK, Gladhaug IP, Killi A, Christoffersen T. Dual effects of glucagon and cyclic AMP on DNA synthesis in cultured rat hepatocytes: stimulatory regulation in early G1 and inhibition shortly before the S phase entry. J Cell Physiol, 144, 1990, s. 523-30. 53. Thibault N. Scanning laser cytometry: alterations induced by cholestatic agents in isolated rat hepatocyte couplets. Cell Biol Toxicol, 10, 1994, s. 323-8. 54. Tollet P, Lahuna O, Ahlgren R, Mode A, Gustafsson JA. CCAAT/enhancer-binding protein-alpha-dependent transactivation of CYP2C12 in rat hepatocytes. Mol Endocrinol, 9, 1995, s. 1771-81. 55. Tong JZ, De Lagausie P, Furlan V, Cresteil T, Bernard O, Alvarez F. Long-term culture of adult rat hepatocyte spheroids. Exp Cell Res, 200, 1992, s. 326-32. 56. Vintermyr OK, Boe R, Bruland T, Houge G, Doskeland SO. Elevated cAMP gives short-term inhibition and long-term stimulation of hepatocyte DNA replication: roles of the cAMP-dependent protein kinase subunits. J Cell Physiol, 156, 1993, s. 160-70. 57. vom Dahl S, Stoll B, Gerok W, Haussinger D. Inhibition of proteolysis by cell swelling in the liver requires intact microtubular structures. Biochem J, 308, 1995, s. 529-36. 59
Podobné dokumenty
Současná strategie přípravy trojrozměrných nosičů
SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................................ 26
SEZNAM LITERATURY .......................................................
Namísto politiky trošinku genetiky…
Tady je však nutné zmínit ještě jedno poměrně jednoduché pravidlo, kterému se po jeho
objevitelích říká Hardyho-Weinbergova rovnováha. Ti dva si totiž (nezávisle na sobě) všimli, že pokud
má popula...
Formát PDF - Doc. MUDr. Marek Ľubušký Ph.D.
plodu, stanovení jeho rezerv, ev. dynamické sledování jejich změn a tím
posouzení prognostické závažnosti. Tento další faktor může pomoci citlivěji
a efektivněji stanovit následný diferenciální pos...
poøad soutì”e2008-final - Církevní konzervatoř Opava
nepříjemné dávat najevo, že jeden soutěžící hraje hůř než
druhý a spolurozhodovat o tom, kdo má či nemá získat cenu
nebo postoupit do dalšího kola. Je to o to těžší, že si
uvědomuji, jak bohulibá č...
Pegasys Slide Kit
Příčina rozdílů v záchytnosti je patrně v odlišnosti antigenů
použitých v testech. Konfirmace imunoblotovými testy je
ovlivněna rovněž použitými antigeny.
Pro zjištění, který test nejlépe vypovídá ...
9. číslo
významné poznatky, které se týkaly celého rozsahu medicíny. Ze všeobecných přednášek zaujaly zejména přednášky
PhDr. Sedláčka (Filozofie ekonomie a zdravých veřejných financí), dále prof. RNDr. Sta...
Žádost o udělení povolení k uvádění geneticky modifikovaného lnu
oleje v semeni k výrobě nátěrových hmot, apod.), ale také ke konzumaci (čerstvě vylisovaný
olej, celé semeno) nebo jako součást krmiv pro domácí zvířata (celé semeno nebo pokrutiny)
(Muir a Westcot...
Sborník - SKVIMP
Akutní pankreatitida je onemocnění, u kterého je výživa klíčovým faktorem.
U pacientů s těžkou pankreatitidou nejsou výjimkou těžké průběhy s nutností
reoperací, septickými stavy, se zhubnutím ...