TEORIE PRÁVA -elearning1

TEORIE PRÁVA 1-6
Literatura: Knapp Viktor: Teorie práva. C.H. Beck, Praha 1995, 247 s. Harvánek Jaromír: Teorie práva. A.
Čeněk, Plzeň 2008, 501 s. Gerloch Aleš: Teorie práva, A. Čeněk, Plzeň 2009, 308 s.
1. Právo
- Df.: souhrn právních norem = objektivní právo (law) nebo vyústění abstraktního pravidla do konkrétního
oprávnění (right) = subjektivní právo
- Ubi societas, ibi ius (Cicero; Kde je společnost, tam je právo)
- prolíná se s jinými normativními systémy (morálními, politickými aj.)
- ZNAKY: obecná závaznost, forma (daná státem), vynutitelnost (státní mocí)
- lex lata (platné právo) x lex ferenda (zamýšlené právo)
- PRÁVNÍ PROFESE: advokáti, soudci (civilněprávní a trestní, správní, ústavní), státní zástupci, notáři (poradní a
osvědčovací funkce)
2. Právní norma
2.1. Vymezení pojmu
- Df.: příkaz, zákaz či dovolení v uznávané formě; porušení je sankcionováno státem (státní donucení odlišuje
PN od jiných norem)
- STRUKTURA: hypotéza (podmínka, na níž je žádoucí chování vázáno), dispozice (pravidlo chování – zákaz,
příkaz, dovolení; obligatorní součást PN), sankce (za porušení dispozice; veřejnoprávní nebo soukromoprávní)
Jestliže H, pak D, jinak S (sankce sehrává klíčovou roli)
- DRUHY PN: podmíněná (s hypotézou) x nepodmíněná (bez hypotézy), perfektní (se sankcí) x imperfektní (bez
sankce)
- DRUHY DISPOZIC: relativně abstraktní (obsaženy výrazy jako: dobré mravy, pravidlo soutěže, bez zbytečného
odkladu aj.) x relativně konkrétní, alternativní (spojka „nebo“…) x kumulativní (spojka „a“, „i“), taxativní
(úplné) x demonstrativní (slova „například“, „zejména“)
- PN s klasickou strukturou: zavazující x opravňující x doporučující, kogentní x dipozitivní, blanketní (odkazuje
na nekonkrétní PP) x odkazující (odkazuje na konkrétní PP)
- PN s neklasickou strukturou: kolizní, teleologické a technické
2.2. Působnost PN
- personální: všeobecná, zvláštní (podnikatel, voják apod.), imunita (absolutní n. relativní; vnitrostátní n.
mezinárodní)
- teritoriální: všeobecná, regionální (kraje, obce); v soukromém právu exteritoriální prvky; zvláštností
diplomatická půda, loď a letadlo
- časová: platnost (= existence předpisu), účinnost (buď 15. den po vyhlášení n. je to stanoveno), legisvakanční
lhůta (ignorantia legis non excusat), derogace – uplynutím, explicitní novelizací (lex posteriori derogat priori),
rozhodnutím ÚS, novelizace mlčky (nevhodné!), retroaktivita – v trestním právu je dle čl. 40 LZPS nepřípustná,
jinde snad (nepravá retroaktivita – působí na již dříve vzniklé vztahy x přežívání starších PP)
3. Objektivní právo
3.1. Prameny práva v ČR
- materiální (konkrétní události ve společnosti) a formální, přičemž jejich vztah řeší interpretace práva (tj. jak se
obsah = materiální stránka projevuje v právních pravidlech)
Formální prameny práva
- Závaznost: absolutní (znát právo - občané, respektovat právo – státní orgány), argumentační (aplikace
judikatury, precedentální systém), relativní (viz IPA n. smlouvy)
- PRÁVNÍ PŘEDPISY (PNA obsahující pravidlo): forma (jednostranný PA, který je formálně určitý, tj. písemný,
vzniklý určitou procedurou, tj. legislativním procesem a publikací), normativnost (právní pravidlo obecného
charakteru), obecná závaznost (absolutní u kontinentálního práva n. vysoce argumentační u anglosaského
práva)
- NORMATIVNÍ SMLOUVA: podobná PP, ovšem není jednostranná nýbrž založena na konsensu; musí obsahovat
právní pravidlo; mezinárodní (monistický x dualistický stát) n. vnitrostátní (kolektivní n. veřejnoprávní smlouvy)
- SOUDCOVSKÉ PRÁVO: princip jistoty (oprávněné očekávání) a rovnosti (viz rozhodnutí ÚS 252/04); precedens
(argumentační závaznost; může jít i proti zákonu) – stare decisis (pro precedens), judicial review (proti
precedentu) n. judikatura (nevytváří ale dotváří právo) – Sbírka ÚS, Sbírka NS, Sbírka NSS
- PRÁVNÍ OBYČEJ: znaky (usus longaevus = zaužívání, opinio iuris – povědomost o charakteru), např. podpis n.
užití ve veřejném mezinárodním právu, desuetudo (neužívání právního pravidla; obsolece = vyčerpání – viz
Benešovy dekrety)
- PRÁVNÍ PRINCIPY: nejsou konkrétně vyjádřeny resp. jsou nezávislé na jejich formálním vyjádření (např.
základní svobody)
- PRINCIP SPRAVEDLNOSTI: ojediněle, např. v rozhodčím řízení (rozhoduje se spravedlivě se souhlasem stran;
aequitas)
- DOKTRINÁLNÍ PUBLIKACE: mohou mít argumentační závaznost (viz odvolání se na ně v judikatuře)
- NEPRÁVNÍ PUBLIKACE: zejména náboženské (např. islám) a ekonomické
3.2. Právní řád ČR
- systém práva v teritoriu ČR
- PRIMÁRNÍ PNA: Ústavní pořádek (rigidní Ústava, LZPS, další ústavní zákony), Zákony (suverenita zákona – jen
zákon stanovuje povinnosti a omezení) a zákonná opatření (vydává Senát při neexistenci poslanecké
sněmovny), normativní smlouvy, OZV (PP v samostatné působnosti obcí nebo krajů; účinnost 15. den po
vyhlášení)
- SEKUNDÁRNÍ PNA: rozhodnutí prezidenta (výjimečné), nařízení vlády, právní předpisy ministerstev a jiných
správních orgánů (vyhlášky, pokyny aj.), nařízení (PNA obcí a krajů v přenesené působnosti)
- dělení na ústavní, zákonné a podzákonné
- NÁLEZY ÚS negativní právotvorba (ruší PP) a JUDIKATURA
- PNA ES: primární (smlouvy), sekundární (Nařízení, Směrnice), judikatura (Evropského soudního dvora a Soudu
prvního instance)
3.3. Tvorba práva v ČR (legislativní proces)
ZÁKON:
1. Vznik záměru a jeho realizace (zákonodárná iniciativa – vláda, poslanci, kraje, Senát)
2. Příprava a projednání (mezi nimi probíhá připomínkové řízení, projednaný návrh předložen vládě; důvodová
zpráva; role legislativní rady vlády)
3. Projednání zákona v Parlamentu (1. Čtení v plénu, 2. Čtení v příslušném výboru, 3. Čtení – depurace)
4. Schválení (prostá většina přítomných; v případě ústavního zákona 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných
senátorů)
5. Podpis (předseda PS, premiér, prezident – suspenzivní veto, které lze zvrátit většinou všech poslanců)
6. Publikace (ve Sbírce a rozeslání = platnost; ve Sbírce jsou zákony, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a
jiných ústředních orgánů)
NAŘÍZENÍ VLÁDY A VYHLÁŠKY MINISTERSTEV: nařízení většinou a vyhlášky vždy dle zmocnění v určitém zákonu
PP OBCÍ A KRAJŮ: OZV (v samostatné působnosti) a nařízení (v přenesené působnosti)
3.4. Světové právní systémy
- vnitrostátní právo je většinou teritoriálně vázáno; v jednom státu může existovat více právních řádů (viz ČSR
do roku 1950 nebo paralelní existence moderního a tradičního práva v některých státech)
- největší právní systémy: kontinentální (nepřesně románsko-germánské), angloamerický (nepřesně common
law), islámský (prolíná se s kontinentálním či angloamerickým; islámské právo se omezuje na dědění,
vlastnictví, osobní a rodinný stav), afrických zemí (spíše geografické vymezení; domorodé právo prolínající se
s právem bývalé metropole)
- právní komparastika: srovnávání právních systémů
3.4.1. Kontinentální systém
- recepcí práva římského; cestou kolonizace se dostal i mimo Evropu
- užíván v západní Evropě, Latinské Americe, na Blízkém i Dálném Východu, v bývalých francouzských a
belgických koloniích v Africe
- ZNAKY: právo psané (lex scripta), obyčejové právo nanejvýš subsidiárním pramenem, v podstatě vylučuje
soudcovskou tvorbu práva (vliv na utváření práva má však prostřednictvím interpretace rozhodnutí vyšších
soudů)
- FRANCOUZSKÉ PRÁVO: základem Code Civil (1804); víra v psané právo a jeho úplnost – zakazuje denegatio
iustitiae (tj. zavazuje soudce, aby rozhodl), vylučuje precedentální působení
- RAKOUSKÉ PRÁVO: základem ABGB (1811); v rozsahu rakouské části bývalého R-U, přirozenoprávní
racionalismus (přirozená, rozumem seznatelná práva každého)
- NĚMECKÉ PRÁVO: základem nepříliš zdařilý německý občanský zákoník (1896) inspirující se starým německým
právem; mimo Německa rozšířen i v předkomunistické Číně či v Japonsku
- ŠVÝCARSKÉ PRÁVO: výrazné komercializování občanského práva
- SKANDINÁVSKÉ A DÁNSKÉ PRÁVO: značný prostor pro uplatnění práva obyčejového a soudcovského práva
3.4.2. Angloamerický systém
- vychází z anglického common law
- užíván v Anglii, bývalých anglických koloniích a ve Spojených státech
- ANGLICKÉ PRÁVO: prolínající se soudcovské právo, jehož pramenem je common law (od Jindřicha II. se
vyvíjející obecného právo aplikované královskými soudy na základě tzv. writů) a equity (rozhodování zvláštních
kancléřských soudů, které rozhodují podle zásady spravedlnosti; neobrací se proti common law, nýbrž jsou jeho
doplněním); prameny (judge-made law – zásada stare decisis, Statute law - má menší váhu než soudcovské
právo a ponechává mu značný prostor, custom – obecné obyčeje říše a místní obyčeje z roku 1189, právní
literatura – podružnější význam); soudy: rozdíly mezi trestními a civilními, těmi, co vytvářejí precedens a těmi
ostatními, mezi centrálními a venkovskými; trestní soudy – Crown Court a Corener s Court (pouze obžalovací
soud), civilní soudy – Supreme Court of Judicature (složený z High Court of Justice a Court of Appeal), House of
Lords (nejvyšší soud Anglie, rozhodují tzv. Law Lords, Privy Council (poradní orgán krále; některými státy
Commonwealthu uznáván jako nejvyšší soudní instance); zásady rozhodování – precedenční působení má
pouze odůvodnění rozhodnutí (ratio decidendi), zavazuje tentýž soud a soudy nižší, rozhodování zásadou
rozlišování (distinguishing, tj. similibus ad similia)
PRÁVO V USA: nerozlišitelnost common law a equity; právo federální a právo jednotlivých států; prameny:
judge law (snad existuje federální common law, každopádně dochází k připodobňování common law
jednotlivých států) a legislation (primární zákonodárství jednotlivých států, pokud není ústavním předpisem
stanoveno, že je to pravomoc federální); odlišení od Anglie: vyšší význam zákonného práva, stare decisis ne tak
striktní (nejvyšší soudy jí vázány nejsou)
3.4.3. Islámský systém
- úzce spjat s náboženstvím, islámské právo existuje vedle kodifikovaného práva bývalé metropole
- jediným zákonodárcem je Bůh, tj. pramenem je boží právo šaría (univerzální systém závazných pravidel
chování pro muslima); sekularizace práva aktivitou ulamů (i přes neměnnost práva božího)
- právo (dle naší představy): fikh (závazná pravidla chování vypracovaná islámskými učenci ulamy; nalézání
božího práva a jeho výklad); rozdělení na šíítské (Irán a Irák) a sunnitské (většinové, proto se ho týká další
výklad)
- prameny tohoto (sunnitského) práva: korán (málo právních pravidel), sunna (skutky a výroky Proroka), idžmá
(jakési právní vědomí muslimů), kijás (analogie)
- zásady: taklíd (nemožnost doplnit či měnit či rušit islámské právo), prameny práva se neaplikují přímo, nýbrž
prostřednictvím pravidel obsažených v učení, na daném teritoriu uznávané školy (škola málikovců – Afrika,
hanafijců (střední Východ, dřív i Turecko) aj.
3.4.4. Právní systémy afrických zemí
- smísení práva metropole a afrického práva domorodého; existuje mimo JAR a muslimské státy
- natural justice: možnost common law soudce zrušit rozhodnutí domorodého soudu (native court)
Zkratky:
ABGB – Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník)
ES – Evropská společenství
IPA – individuální právní akt
LZPS – Listina základních práv a svobod
NS – Nejvyšší soud
NSS – Nejvyšší právní soud
OZV – obecně závazná vyhláška
PN – právní norma
PNA – právně normativní akt
PP – právní předpis
ÚS – Ústavní soud