Mezinárodní smluvní právo
Transkript
Mezinárodní smluvní právo Smluvní právo = odvětví MPV, které se zabývá uzavíráním mezinárodních smluv (dále jen MS), jejich vstup v platnost, změny, důvody a způsoby přerušení plnění nebo zániku a jejich výklad • Donedávna upraveno mezinárodními obyčeji • 1969 – Vídeňská úmluva o smluvním právu • 1986 – Vídeňská úmluva o smluvním právu mezinárodních organizací Vídeňská úmluva o smluvním právu Vienna Convention on the Law of Treaties • Schválena 22. května 1969 na konferenci OSN o smluvním právu ve Vídni • Vstoupila v platnost 27. ledna 1980 • Signatáři: 45 zemí • Počet smluvních států: 113 Čl. 84 Vídeňské úmluvy Vstup v platnost 1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni uložení třicáté páté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu. 2. Pro každý stát, který úmluvu ratifikuje nebo k ní přistoupí po uložení třicáté páté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí úmluva v platnost třicátého dne po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu. Vídeňská úmluva o smluvním právu mezinárodních organizací Vienna Convention on the Law of Treaties between States and International Organizations or between International Organizations • Schválena 21. března 1986 • Dosud nevstoupila v platnost (potřeba je opět 35 ratifikací) • Signatáři: 39 (10 mez. organizací, 29 států) • Počet smluvních stran: 42 (11 mez. organizací – ty se ale nepočítají pro účely ratifikace podle článku 85 Úmluvy, 31 států) Article 85 Entry into force 1. The present Convention shall enter into force on the thirtieth day following the date of deposit of the thirty-fifth instrument of ratification or accession by States or by Namibia, represented by the United Nations Council for Namibia. 2. For each State or for Namibia, represented by the United Nations Council for Namibia, ratifying or acceding to the Convention after the condition specified in paragraph 1 has been fulfilled, the Convention shall enter into force on the thirtieth day after deposit by such State or by Namibia of its instrument of ratification or accession. 3. For each international organization depositing an instrument relating to an act of formal confirmation or an instrument of accession, the Convention shall enter into force on the thirtieth day after such deposit, or at the date the Convention enters into force pursuant to paragraph 1, whichever is later. Mezinárodní smlouva (MS) podle obecného MPV = dohoda mezi k tomu způsobilými subjekty MPV (státy, mez. organizace, některé subjekty sui generis), kterou se zakládají, mění nebo ruší jejich vzájemná práva a závazky podle mezinárodního práva • Používá se různých názvů, což však samo o sobě nemá právní význam: – u dvoustranných smluv: dohoda, smlouva, protokol, úmluva nebo ujednání, – u mnohostranných smluv: úmluva, smlouva, dohoda, protokol, ujednání, deklarace, ústava, charta nebo statut Mezinárodní smlouva • Rozvoj smluvního práva a zvýšení významu MS jakožto pramene MPV můžeme sledovat zvláště od 2. poloviny 19. století • V současné době desítky tisíc dvoustranných a tisíce mnohostranných MS • ČR vázána 2494 dvoustrannými a 977 mnohostrannými smlouvami (viz http://www.mzv.cz/jnp/cz/vyhledavani_smluv/inde x$45924.html), z toho je 560 dvoustranných a 444 mnohostranných přímou součástí právního pořádku ČR (podle článku 10 Ústavy ČR) Druhy mezinárodních smluv MS lze dělit podle různých kritérií: A. B. C. D. E. Formy smlouvy Počet smluvních stran Možnost přistoupení dalších států Obsah smlouvy Doba trvání smlouvy A. Forma MS Podle formy lze MS dělit na: 1. písemné a ústní 2. veřejné a tajné 3. sjednané v jednom dokumentu nebo ve více 4. smlouvy prezidentské, vládní a resortní A1. Smlouvy písemné a ústní • Obvykle státy sjednávají smlouvy písemně – práva a závazky jsou vyjádřeny jasně a státy musí jasně projevit svou vůli být MS vázány • Obecné MPV nevylučuje dohody ústní – problém může vzniknout: – při případném sporu o obsah konkrétních práv a závazků, – s vnitrostátním schvalováním – není možno je registrovat u OSN • Vídeňská úmluva o smluvním právu se vztahuje pouze na MS sjednané mezi státy v písemné formě • V seznamu smluv, kterými je ČR vázána se patrně žádná ústní smlouva nevyskytuje (?!) MS podle Vídeňské úmluvy Část I Úvodní ustanovení Čl.1 Působnost úmluvy Tato úmluva se vztahuje na smlouvy mezi státy. Čl.2 Používané výrazy 1. Pro účely této úmluvy: a) "smlouva" je mezinárodní dohoda uzavřená mezi státy písemnou formou, řídící se mezinárodním právem, sepsaná v jediné nebo ve dvou či více souvisících listinách, ať je její název jakýkoliv;… Čl.3 Mezinárodní dohody, na něž se úmluva nevztahuje Skutečnost, že se tato úmluva nevztahuje na mezinárodní dohody sjednané mezi státy a jinými subjekty mezinárodního práva nebo mezi těmito jinými subjekty mezinárodního práva, ani na mezinárodní dohody, které nebyly sjednány písemnou formou, nepůsobí: a) na právoplatnost takových dohod; b) na použití jakýchkoliv v této úmluvě obsažených pravidel, která by se na takové dohody vztahovala podle mezinárodního práva nezávisle na této úmluvě; c) na použití úmluvy na vztahy mezi státy, které jsou upraveny mezinárodními dohodami, jejichž stranami jsou též jiné subjekty mezinárodního práva. A2. Smlouvy veřejné a tajné • Smlouvy veřejné = podle vůle smluvních stran jsou určeny k publikaci • Smlouvy tajné = o jejich sjednání či obsahu nemá být veřejnost ani jiné státy informovány. U veřejné smlouvy mohou být tajné dodatky • Tajné dohody jsou omezeny povinností registrovat mezinárodní smlouvy • Do konce 1. sv. války – naprosto nedostatečný přehled o platných MS • V Paktu Společnosti národů proto zakotvila, že všechny MS, které budou v budoucnosti sjednány, musí být co nejdříve uveřejněné Sekretariátem, do té doby nebudou závazné • Podle Charty OSN (čl. 102) mají státy povinnost registrovat smlouvy u Sekretariátu OSN. Tato povinnost není sankcionována neplatností, ale tím, že v případě sporu se státy mohou dovolávat smluv před orgány OSN jen v případě, že byly zaregistrovány • Obvykle si stát vede svou sbírku mezinárodních smluv (ČR od roku 2000 vede Sbírku mezinárodních smluv, do té doby součástí Sbírky zákonů) • Kromě toho si jednotlivé státy obvykle vedou svoje vlastní seznamy mezinárodních smluv, kterými jsou vázány Pakt Společnosti národů Článek 18 Všechny mezinárodní smlouvy a závazky, které napříště budou sjednány členem Společnosti, musí býti ihned zaznamenány a co nejdříve uveřejněny Sekretariátem. Tyto mezinárodní smlouvy nebo závazky nebudou závazné, dokud nebudou takto zaznamenány. Charta OSN a povinnost registrace smluv u sekretariátu OSN KAPITOLA XVI RŮZNÁ USTANOVENÍ Článek 102 1. Každá smlouva a každá mezinárodní dohoda, uzavřená kterýmkoli členem Organizace spojených národů po tom, kdy tato Charta nabude účinnosti, bude co nejdříve registrována u sekretariátu a bude jím uveřejněna. 2. Žádná strana jakékoli smlouvy nebo mezinárodní dohody, která nebude registrována podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku, nemůže se jí dovolávat před žádným orgánem Organizace spojených národů. → Registrované mezinárodní smlouvy včetně informací o smluvních státech, platnosti aj. jsou k dispozici v United Nations Treaty Collection (UNTS) – viz http://treaties.un.org/Pages/UNTSOnline.aspx?id=1 Publikace MS v ČR • Do konce roku 1999 (podle zákona č. 545/1992 Sb.) se MS publikovaly ve Sbírce zákonů • Od 1. 1. 2000 se MS (podle zákona č. 309/1999 Sb.) publikují ve zvláštní Sbírce mezinárodních smluv • Článek 10 Ústavy ČR: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. • Na internetu viz Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv - http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ Publikace MS v ČR Sbírka mezinárodních smluv § 5 - Vyhlašování mezinárodních smluv, jiných skutečností důležitých pro jejich provádění a rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací (1) Ve Sbírce mezinárodních smluv se vyhlašují sdělením Ministerstva zahraničních věcí a) platné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána (dále jen "mezinárodní smlouvy"), b) oznámení o výpovědi mezinárodních smluv a o jiných skutečnostech důležitých pro provádění jednotlivých mezinárodních smluv, c) rozhodnutí přijatá mezinárodními orgány a orgány mezinárodních organizací, jimiž je Česká republika vázána (dále jen "rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací"). (2) Mezinárodní smlouvy se vyhlašují uveřejněním jejich plného znění. Mezinárodní smlouvy, které nejsou schvalovány Parlamentem a týkají se pouze malého počtu fyzických a právnických osob, mohou být vyhlášeny bez uveřejnění plného znění jejich příloh; v tomto případě Ministerstvo zahraničních věcí ve sdělení uvede rovněž výčet příloh mezinárodní smlouvy a údaj o tom, kde lze do těchto příloh nahlédnout a pořizovat si z nich opisy a výpisy. (3) Rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací se vyhlašují uveřejněním jejich plného znění. Pokud se rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací týká pouze malého počtu fyzických a právnických osob, jeho plné znění se nevyhlašuje a Ministerstvo zahraničních věcí ve sdělení pouze uvede název tohoto rozhodnutí, včetně označení orgánu, který je vydal, den, kdy bylo vydáno, popřípadě den, kdy nabylo účinnosti, a údaj o tom, kde lze do tohoto rozhodnutí nahlédnout a pořizovat si z něj opisy a výpisy. (4) Ve Sbírce mezinárodních smluv se vyhlašují též sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby nebo o opravě překladu do českého jazyka ( § 11). • Ve Sbírce mezinárodních smluv se nepublikují rozhodnutí EU. Ty jsou publikovány Úřadem pro publikace EU (se sídlem v Lucemburku) ve zvláštním Úředním věstníku EU (viz http://eur-lex.europa.eu/cs/index.htm) - v něm musí být zveřejňovány všechna nařízení EU a ty směrnice EU, které se týkají všech členských států obecně. Toto zveřejnění je podmínkou jejich platnosti. Úřední věstník (Úř. věst.) je zveřejňován denně ve 23 jazycích a skládá se z řady L (právní předpisy) a z řady C (usnesení, doporučení, obecné směry a stanoviska/sdělení/přípravné akty/informace/oznámení). A3. Smlouvy sjednané v jednom nebo více dokumentech • MS v plné formě = je obsažena v jednom dokumentu, jehož text byl autentifikován (uznán stranami za výsledek jednání) a následně příslušné orgány vyjádřily vůli státu, být smlouvou vázán (ratifikace, přijetí, přistoupení apod.) • MS ve zjednodušené formě = je obsažena v několika oddělených dokumentech (výměna nót, výměna dopisů apod.) – většinou méně významné smlouvy, jejichž sjednání nečiní potíže. Např. Ujednání o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických a služebních pasů mezi vládou ČSFR a vládou Pákistánské islámské republiky (sdělení č. 328/1992 Sb.) A4. Smlouvy prezidentské, vládní a rezortní • Prezidentské smlouvy = sjednává prezident v nejzávažnějších politických otázkách, obvykle se k platnosti vyžaduje ratifikace prezidentem, popř. i předchozí souhlas parlamentu (ČR 1324 prezidentských smluv, z toho 1004 podle čl. 10 Ústavy) • Vládní smlouvy = sjednává předseda nebo zmocněný zástupce vlády. K platnosti stačí informace druhé strany o konfirmaci (definitivní souhlas vlády být smlouvou vázán) (ČR 1539 vládních smluv) • Rezortní dohody = sjednávají ministři či vedoucí úřadů o otázkách v jejich působnosti. Právním základem je obvykle předchozí MS sjednaná v plné formě. Obvykle vstupují v platnost informací druhé strany o konfirmaci ministrem. (ČR 505 rezortních smluv) • Ústava stanoví, že prezident sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy a toto oprávnění může přenést na vládu • Prezident obecně přenesl na vládu právo sjednávat a schvalovat smlouvy, které nepotřebují souhlas Parlamentu ČR, rozhodnutím č. 144/1993 Sb. Článek 63 Ústavy ČR (1) Prezident republiky dále a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, c) je vrchním velitelem ozbrojených sil, d) přijímá vedoucí zastupitelských misí, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, g) jmenuje a povyšuje generály, h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán, i) jmenuje soudce, j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, k) má právo udělovat amnestii. (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon. (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. (4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. Postavení mezinárodních smluv v právním řádu ČR Článek 10 Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Článek 10a (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Postavení mezinárodních smluv v právním řádu ČR Článek 49 K ratifikaci mezinárodních smluv a) upravujících práva a povinnosti osob, b) spojeneckých, mírových a jiných politických, c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci, d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy, e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Článek 87 (2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována. B. Počet smluvních stran • Podle počtu smluvních stran rozlišujeme smlouvy: dvoustranné (bilaterální) vícestranné (plurilaterální) mnohostranné (multilaterální) oblastní (regionální) univerzální C. Možnost přistoupení dalších států • Smlouvy otevřené = mohou k nim přistoupit i třetí státy bez omezení • Smlouvy polootevřené či polozavřené = možnost vstupu je vázána na splnění nějakých podmínek nebo na souhlas stávajících členů či orgánů mezinárodní organizace – např. členství v OSN – čl. 4: 1. Do OSN mohou být jako členové přijaty všechny mírumilovné státy, které přijmou závazky obsažené v této chartě a podle soudu Organizace jsou způsobilé a ochotné plnit tyto závazky. 2. O přijetí každého takového státu za člena Spojených národů rozhodne Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti. • Zavřené smlouvy = další státy k nim přistoupit nemohou (např. bilaterální smlouvy o konzulárních či obchodních stycích nebo o pohraničním režimu) D. Obsah smlouvy • Politické MS = upravují otázky bezpečnosti, společné obraně, mírové spolupráce, rozvoje sousedských vztahů, spojenectví, o přátelských vztazích apod. • Hospodářské MS = o hospodářské, obchodní, vědecké, kulturní, sociální či humanitární spolupráci Rovné MS = práva a povinnosti obou stran jsou v zásadě rovnocenné Nerovné MS = nepoměr mezi právy jedné strany a povinnostmi jiné. Mohou být v rozporu se zásadou svrchované rovnosti a proto neplatné Právotvorné MS = obsahují obecné právní normy (abstraktní pravidla, podle kterých mají být v budoucnu upraveny konkrétní vztahy mezi státy) Kontraktuální smlouvy = v nich přímo vymezena konkrétní práva a povinnosti jednotlivých stran Mírové MS = smlouvy pro období míru (většina) Válečné MS = smlouvy pro případ války, kdy mírové smlouvy neplatí E. Doba trvání smlouvy • Krátkodobá MS = na kratší období (zhruba 1-5 let) • Dlouhodobá MS = smlouvy uzavřené na 10, 15, 20 let apod. • Časově neomezená MS Předběžná (preliminární) MS = upravuje vztahy předběžně, nahrazována definitivní MS Předpoklady vzniku MS 1. 2. 3. 4. Způsobilost smluvních stran k uzavření MS Možnost a dovolenost předmětu smlouvy Řádný projev vůle stran být smlouvou vázány Skutečný souhlas smluvních stran 1. Způsobilost smluvních stran • Plnou způsobilost uzavírat MS mají státy – tzn. že mohou uzavírat jakékoli MS, které MPV připouští • Částečnou smluvní způsobilost mají: – mezinárodní organizace (s ohledem na svoji subjektivitu danou zakládací smlouvou a funkcemi či úkoly, které mez. organizace plní) – některé subjekty MPV svého druhu (povstalci, Svatý stolec, města s mezinárodním statusem aj.) • Kolonie neměly žádnou způsobilost 2. Předmět smlouvy musí být: • fakticky možný – pokud fyzicky nemožné, nevznikne MS (od počátku neplatná, nicotná, nulitní) • právně možný (dovolený) – nesmí být v rozporu s kogentními pravidly MPV a s cíly a zásadami OSN, jakožto organizace světové kolektivní bezpečnosti. Pokud by v okamžiku uzavření byla MS v rozporu s ius cogens, byla by opět od počátku neplatná, nulitní. 3. Řádný projev vůle stran • Za stát jakožto právnickou osobu jednají jeho orgány. Ty musí mít pravomoc MS sjednat. Tato pravomoc je upravena vnitrostátním i mezinárodním právem (které zde vzniklo zevšeobecněním vnitrostátních pravidel a mezinárodní praxe) • Podle MPV mohou stát všestranně (všeobecně) zastupovat (bez nutnosti předkládat plnou moc) – hlava státu, vláda (předseda vlády), ministr zahraničních věcí, – dále vedoucí diplomatické mise, zástupce státu na mezinárodní konferenci nebo u mezinárodní organizace – ti ale jen pro přijetí textu smlouvy 3. Řádný projev vůle stran • Hlava státu, vláda a ministr zahr. věcí mohou bez předložení plné moci navíc činit všechny úkony směřující k uzavření MS • Jejich akty budou zpravidla mezinárodně právně platné, i když vnitrostátně překročili meze svojí pravomoci • Jediná výjimka: pokud porušení pravomoci bylo objektivně zřejmé (v rezortní dohodě převod státního území apod.) • Vedoucí dipl. mise a zástupce na mez. konferenci nebo u mez. organizace oprávnění k přijetí textu smlouvy, ale ne k podpisu (tam by potřebovali plnou moc) 3. Řádný projev vůle – plná moc = oficiální (písemný) dokument, který byl vydán orgánem k tomu oprávněným (reprezentativní povahy), opravňující k provedení jednotlivých nebo všech právních aktů (sjednání textu, schválení textu, autentifikace, vyjádření souhlasu být smlouvou vázán), směřujících k uzavření MS • Pokud dojde k překročení plných mocí, je akt od počátku neplatný. Může dojít ke zhojení ratifikací nebo dodatečnou konfirmací (má účinky ex tunc) Čl.46 Ustanovení vnitrostátního práva o oprávnění uzavírat smlouvy 1. Skutečností, že při vyjádření souhlasu státu s tím, že bude vázán smlouvou, došlo k porušení některého z ustanovení jeho vnitrostátního práva týkajícího se oprávnění uzavírat smlouvy, se stát nemůže dovolávat jako důvodu pro zrušení svého souhlasu, ledaže toto porušení bylo zjevné a týká se zvlášť důležitého pravidla jeho vnitrostátního práva. 2. Porušení je zjevné, jestliže je objektivně zřejmé kterémukoliv státu postupujícímu v této věci podle obvyklé praxe a v dobré víře. 4. Skutečný souhlas smluvních stran • Zevní projev vůle směřující k uzavření MS musí být v souladu se skutečnou vůlí. Pokud není, jde o akt vadný a proto i neplatný. • Neplatnost právního aktu: – absolutní (nulitní, nicotná) – automaticky neplatná od počátku – relativní – napadnutelná a teprve potom případně neplatná ex tunc (od počátku) 4. Skutečný souhlas – důvody vadného projevu a) b) c) d) e) Omyl Podvod Korupce plnomocníka Donucení plnomocníka Donucení státu hrozbou síly nebo použitím vojenské síly 4. a) Omyl 1. Faktický omyl 2. Omyl ve formulaci textu (špatné označení, výraz nebo obrat) • Způsobují neplatnost MS pouze tehdy, pokud mylně předpokládané okolnosti byly důvodem, proč stát dal svůj souhlas k závaznosti MS • Jde o relativní neplatnost – napadnutelné postiženým státem • Právo domáhat se neplatnosti pozbývá strana, která k vlastnímu omylu přispěla nebo která byla včas upozorněna na možnost omylu Čl.48 Omyl 1. Stát se může dovolávat omylu ve smlouvě jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou, jestliže se omyl týká skutečnosti nebo situace, jejichž existenci tento stát předpokládal v době uzavření smlouvy a které byly podstatným základem souhlasu tohoto státu s tím, že bude vázán smlouvou. 2. Odstavce 1 se nepoužije, jestliže zmíněný stát přispěl svým chováním k tomuto omylu nebo jestliže vzhledem k okolnostem mohl tento stát možnost omylu předpokládat. 3. Omyl týkající se pouze znění textu smlouvy se nedotýká platnosti smlouvy; v tomto případě se použije článku 79 4. b) Podvod • Jeden stát se snaží dolózně vyvolat u druhé strany omyl, bez něhož by nebyla ochotná dát souhlas s uzavřením smlouvy • Oběť podvodu se může domáhat neplatnosti smlouvy ab initio (relativní neplatnost) • Vyskytuje se relativně zřídka. Příkladem může být Mnichovská dohoda (1938) podle rozsudky Norimberského tribunálu z roku 1946 (německá vláda uzavřela dohodu, kterou neměla v úmyslu splnit) Čl.49 Podvod Uzavřel-li stát smlouvu pod vlivem podvodného jednání jiného státu, který se účastnil jednání, může se dovolávat podvodu jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou. 4. c) Korupce plnomocníka = poskytnutí neoprávněných osobních výhod zástupci státu s cílem přimět ho ke zneužití jeho plných mocí ve prospěch druhé strany • Korumpujícím musí být stát (nikoli jen soukromá osoba) a musí být příčinná souvislost mezi korupcí a představitelovým souhlasem • Jde o zvláštní případ podvodu – oběť se může domáhat neplatnosti ab initio (relativní neplatnost) Čl.50 Podplacení zástupce státu Bylo-li vyjádření souhlasu státu s tím, že bude vázán smlouvou, dosaženo přímým nebo nepřímým podplacením jeho zástupce, jehož se dopustil druhý stát účastnící se jednání, může se stát dovolávat tohoto podplacení jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou. 4. d) Donucení plnomocníka • Při použití protiprávního násilí nebo hrozby nedochází ke svobodnému vyjádření vůle • Donucení může být fyzické (směřuje proti zdraví nebo majetku zástupce nebo osob blízkých) nebo duševní (směřuje proti postavení nebo cti zastoupeného) • Taková smlouva by byla nulitní, nicotná a neplatná ab initio (absolutní neplatnost), není možné zhojit ani dodatečným souhlasem, ratifikací Čl.51 Donucení zástupce státu Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, jehož bylo dosaženo donucením zástupce státu činy nebo hrozbami, je bez jakéhokoliv právního účinku. 4. e) Donucení státu hrozbou síly nebo použitím vojenské síly • Opět při použití protiprávního násilí nemůže dojít ke svobodnému vyjádření vůle • Předmětem násilí nebo hrozby se stává sám stát • Př.: donucení prezidenta Háchy Hitlerem 14. března 1939 k přijetí německého protektorátu • Taková smlouva by byla nulitní, tzn. absolutně neplatná Čl.52 Donucení státu hrozbou síly nebo použitím síly Každá smlouva, jejíhož uzavření bylo dosaženo hrozbou síly nebo použitím síly za porušení zásad mezinárodního práva vtělených do Charty Organizace spojených národů, je nulitní. Uzavírání mezinárodní smlouvy • MS se stane závaznou až po provedení řady na sebe navazujících právních aktů • Fáze uzavírání MS: 1. Příprava textu smlouvy (+ určení jazyků smlouvy, části smlouvy) 2. Schválení textu smlouvy 3. Ověření textu smlouvy (autentifikace) 4. Souhlas stran být smlouvou vázán (příp. vázán pouze částí smlouvy, možnost výhrad) 1. Příprava textu MS • Text vzniká v průběhu jednání, to odlišné pro: 1. dvoustranné MS – zpravidla diplomatickou cestou informuje jedna strana druhou o úmyslu uzavřít MS, vyměňují si návrhy a protinávrhy až do okamžiku, kdy text zhruba dojednán, nebo kdy se zjistí, že dohoda není možná 2. mnohostranné MS – sjednávány na mezinárodních konferencích Mezinárodní konference (MK) = shromáždění zástupců jednotlivých států, zmocněných projednat a vyřešit určité otázky společného zájmu. • Nejdůležitější mezinárodní orgány • V 19. stol. používán termín kongres • Podle předmětu jednání můžeme rozlišovat: – politické – hospodářské – diplomatické konference – mírové konference Svolávání MK • Obecné MPV nemá pravidla pro svolávání, existuje jen ustálená praxe • Před svoláním obvykle probíhají diplomatická jednání – jejich cílem je zajistit předpoklady pro to, aby konference skončila úspěšně • MK se svolávají obvykle z iniciativy: – jednoho nebo několika států – mezinárodních orgánů nebo organizací – (výjimečně nevládních organizací, právnických nebo fyzických osob) • MK se konají obvykle na území iniciátora na vhodném místě 1. Příprava textu – jazyk smlouvy • Záleží zcela na vůli smluvních stran • Podle ustálené praxe: 1. dvoustranné smlouvy – zapisovány v národních jazycích všech smluvních stran, všechny varianty považovány za autentické (právně závazně vyjadřující vůli). Pokud jazyky zcela odlišné, přijímána i varianta ve světovém jazyku (pokud se dohodnou, bude v případě sporu použito této) 2. mnohostranné smlouvy – zpravidla ve dvou nebo více jazycích, smlouva obvykle stanoví, která verze je autentická (ostatní jsou jen oficiální překlady) Čl.85 Vídeňské úmluvy o smluvním právu Autentické texty Původní vyhotovení této úmluvy, jejíž anglický, čínský, francouzský, ruský a španělský text jsou stejně autentické, bude uloženo u generálního tajemníka Organizace spojených národů. Na důkaz toho podepsaní zmocněnci, kteří byli řádně zmocněni svými vládami, tuto úmluvu podepsali. Dáno ve Vídni dne dvacátého třetího května roku tisícího devítistého šedesátého devátého. 1. Příprava textu – části smlouvy 1. Úvod (preambule) – výčet smluvních stran, účel smlouvy, jména plnomocníků, popř. konstatování prověření jejich plných mocí, + „se dohodli na následujícím:“ 2. Vlastní text – formulován meritorní obsah, tzn. práva a povinnosti stran 3. Závěrečná ustanovení (protokolární články) – podmínky právního života MS – doba, na kterou je MS uzavřena, možnosti prodloužení platnosti, podmínky výpovědi, možnost výhrad, nutnost ratifikace, okamžik vstupu v platnost, označení autentické verze textu, právní povaha příloh, způsoby řešení sporů ze smlouvy apod. – Pořadí podpisů – u dvoustranný MS – alternáty (dvě vyhotovení, strana podepisuje jako první alternát, ve kterém je její jazyk na 1. místě, ten také dostane), u mnohostranných MS se podepisují podle abecedního pořadí oficiálních názvů státu v dohodnutém jazyku 4. Přílohy (různě označované jako příloha, protokol, dodatkový článek aj.) – jejich právní povaha záleží na dohodě stran Povaha příloh - příklad Úmluva OSN o mořském právu Čl. 318 Status Příloh Přílohy jsou nedílnou součástí této Úmluvy, a není-li výslovně stanoveno jinak, odkaz na tuto Úmluvu nebo na jednu z jejích Částí zahrnuje i odkaz na její Přílohy. Příl. I Příl. II Příl. III Příl. IV Příl. V Příl. VI Příl. VII Příl. VIII Příl. IX VYSOCE STĚHOVAVÉ DRUHY KOMISE PRO HRANICE KONTINENTÁLNÍHO ŠELFU ZÁKLADNÍ PODMÍNKY VYHLEDÁVÁNÍ, PRŮZKUMU A TĚŽBY STATUT PODNIKU SMÍRČÍ ŘÍZENÍ STATUT MEZINÁRODNÍHO TRIBUNÁLU PRO MOŘSKÉ PRÁVO ARBITRÁŽ ZVLÁŠTNÍ ARBITRÁŽ ÚČAST MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍ 2. Schválení textu MS • Zakončuje úspěšné jednání o uzavření smlouvy • Fixuje formu a obsah smlouvy (nemá však ještě význam z hlediska právní závaznosti) • U dvoustranných a vícestranných MS – jednomyslný souhlas všech účastníků jednání • U mnohostranných MS – na mez. konferenci obvykle 2/3 hlasujících států (může být dohodnut jiný postup) – malá menšina nemůže bránit většině v uzavření; u smluv politických, bezpečnostních a odzbrojovacích však obvykle metoda konsenzu • Př. Smlouva o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty – ATT) – konference v roce 2012 nepřijala na základě metody konsensu, proto přeneseno na půdu VS OSN, kde o smlouvě hlasováno jako o podstatné otázce (tzn. 2/3 přítomných a hlasujících) 3. Ověření textu MS (autentifikace) = akt jednajících stran, kterým se text smlouvy stává definitivním a původním, strany ho tím uznávají za správný a neměnný (s výjimkou věcných a jazykových chyb) a oficiální • Autentifikace se provádí obvykle: 1. podpisem – může mít tedy různé právní významy (záleží na dohodě) 2. podpisem ad referendum – podpis podmíněný pozdějším schválením nějakého vnitrostátního orgánu 3. parafováním textu – předběžný podpis iniciálami plnomocníka (např. jen u dohodnuté části textu) 4. jiným dohodnutým způsobem (rezolucí VS OSN) 4. Vyjádření definitivního souhlasu být smlouvou vázán – – – – – – • • podpisem ratifikací přístupem přijetím schválením jiným dohodnutým způsobem Nenastává ještě platnost MS – je totiž obvykle potřeba stejného souhlasu druhé strany, popř. souhlasu určitého počtu dalších smluvních stran Stát je ale povinen zdržet se jednání, které by mohlo zmařit předmět a účel smlouvy 4. Vyjádření definitivního souhlasu – podpis • Podpis tedy může různé funkce: – schválení textu MS – autentifikace textu MS – definitivního souhlasu • Záleží na dohodě smluvních stran, znění smlouvy nebo znění plných mocí představitelů smluvních stran 4. Vyjádření souhlasu – ratifikace = formální, slavnostní potvrzení MS předtím sjednané a podepsané oprávněným státním orgánem • Obvykle provádí hlava státu • Obvykle jde jen o MS závažnějšího charakteru Ratifikace podle Ústavy ČR • • • • • Čl. 63 (1) Prezident dále b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy… Článek 10 Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Článek 10a (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Čl. 49: K ratifikaci mezinárodních smluv a) upravujících práva a povinnosti osob, b) spojeneckých, mírových a jiných politických, c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci, d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy, e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Čl. 87: (2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována. 4. Vyjádření definitivního souhlasu – přistoupení = definitivní souhlas se smlouvou, který se vypracování smlouvy neúčastnil a ani ji nepodepsal 1. akcese – přijímají se všechna práva a povinnosti 2. adheze – přijímají se pouze některé části MS • Přistoupení se provádí stejným způsobem jako ratifikace 4. Vyjádření definitivního souhlasu – přijetí • neboli akceptace = zjednodušená forma ratifikace nebo přistoupení • Termín se ale používá často neurčitě v případech, kdy forma definitivního souhlasu závisí na vnitrostátní úpravě nebo kdy se nechce mezi formami rozlišovat 4. Vyjádření souhlasu – schválení • Obdoba ratifikace, ale obvykle v případě vládních nebo rezortních smluv – jde o dodatečný definitivní souhlas nějakého orgánu, být smlouvou vázán, který následuje po jejím podepsání • Nedochází tedy k ratifikaci prezidentem, ale místo něho vyjadřuje u méně významných smluv definitivní souhlas vláda nebo jiný orgán Mezinárodní akt vstupu MS v platnost • Ratifikace, schválení apod. mají pouze vnitrostátní účinky (jde o procedury předpokládané ústavou). K tomu, aby měly mezinárodněprávní účinky, je třeba mezinárodního aktu tím, že se příslušné ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení, přijetí nebo schválení: 1. vymění mezi smluvními státy 2. uloží u depozitáře 3. oznámí smluvním státům a depozitáři Výměna ratifikačních listin • Obvyklá u dvoustranných smluv • Místo výměny obvykle na území státu, kde nebyla MS podepsána • O výměně listin se sepisuje zvláštní protokol Uložení ratifikačních listin u depozitáře • U mnohostranných smluv (nemusí si vyměňovat všichni se všemi) • Depozitář je ten, kdo je stranami pověřen: – chránit původní text MS – konat různé úkony důležité pro právní život MS: • • • • • • • vydávat ověřené opisy, přijímat akty týkající se přistoupení apod., informovat, zkoumat náležitost forem listin, registrovat MS u OSN, provést případné opravy v textu aj. Uložení ratifikačních listin u depozitáře • Depozitářem obvykle bývá: – jeden nebo více států Článek 52 (bývalý článek R) Smlouvy o EU 1. Tato smlouva bude ratifikována Vysokými smluvními stranami v souladu s jejich ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Italské republiky. – mezinárodní organizace, resp. orgán nebo funkcionář mezinárodní organizace Úmluva o právech osob se zdravotním postižením podepsána 13. 12. 2006 v New Yorku, podle článku 41 je depozitářem generální tajemník OSN Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů přijata 20. října 2005 v Paříži, podle článku 26 je depozitářem generální ředitel UNESCO Výhrady ke smlouvě = jednostranné prohlášení, jež bylo učiněno státem při vyslovování definitivního souhlasu, kterým zamýšlí vyloučit nebo pozměnit účinky některých ustanovení vůči tomuto státu • U dvoustranných smluv nepřipadá v úvahu • U mnohostranných smluv nejsou možné, pokud: – jsou neslučitelné s předmětem a účelem smlouvy – to stanoví MS Čl.19 Vídeňské úmluvy o smluvním právu Učinění výhrad Stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení smlouvy nebo přístupu k ní učinit výhradu, ledaže: a) taková výhrada je smlouvou zakázána; b) smlouva stanoví, že mohou být učiněny pouze určité výhrady, mezi nimiž není taková výhrada uvedena; c) v případech, které nespadají pod body a) a b), je taková výhrada neslučitelná s předmětem a účelem smlouvy. Výhrady k mnohostranné smlouvě • Zásada suverenity – právo vznést výhradu, ale zároveň i právo jiného státu tuto výhradu odmítnout: a) stát přijímající smlouvu s výhradou se stává stranou smlouvy ve vztahu k těm smluvním státům, které jeho výhradu přijaly, a to ve znění, jak bylo pozměněno výhradou b) pro stát, který přijal výhradu jiného státu, platí smlouva ve znění pozměněném výhradou c) mezi státem, který učinil výhradu a státem, který výhradu odmítl, právní poměr ze smlouvy nevzniká a smlouva mezi nimi nenabude platnosti d) jestliže výhrada byla odmítnuta všemi smluvními stranami, nemá přijetí smlouvy s výhradou žádné právní účinky a vyhrazující stát se vůbec nestává stranou smlouvy • U MS zakládajících mez. organizaci jakož i u některých jiných – s výhradami musí souhlasit všechny smluvní strany, protože by zakládaly nerovnost členů Počátek platnosti MS • Je to plně na vůli smluvních stran • Pokud není nic sjednáno – v okamžiku, kdy vyjádřen definitivní souhlas všemi smluvními stranami • MS může výjimečně působit i retroaktivně – ale pouze tehdy, pokud s tím výslovně souhlasí smluvní strany Čl.24 Vídeňské úmluvy o smluvním právu Vstup v platnost 1. Smlouva vstupuje v platnost způsobem a dnem určeným v jejích ustanoveních nebo dohodou států, které se zúčastnily jednání. 2. Není-li takových ustanovení nebo takové dohody, vstupuje smlouva v platnost tehdy, jakmile souhlas s tím být vázán smlouvou byl vyjádřen všemi státy, které se zúčastnily jednání. 3. Vyjádří-li stát souhlas s tím, že bude vázán smlouvou po jejím vstupu v platnost, vstupuje smlouva pro tento stát v platnost dnem vyjádření jeho souhlasu, pokud v ní není stanoveno jinak. 4. Ustanovení smlouvy, která upravují ověření textu, vyjádření souhlasu států s tím, že budou vázány smlouvou, způsob nebo den vstupu v platnost, výhrady, funkce depozitáře, jakož i jiné otázky nutně vznikající před vstupem smlouvy v platnost, se provádějí počínaje přijetím textu smlouvy. Výklad (interpretace) MS = myšlenkové postupy, jimiž zjišťujeme skutečný smysl ustanovení a jejich právní účinky, zamýšlené smluvními stranami • Výklad provádí: – kdokoli – smluvní strana = autentická interpretace – mezinárodní organizace nebo – soudní či rozhodčí orgán (v případě sporu a za splnění dalších podmínek je takové rozhodnutí pro sporné strany závazné) Základní interpretační postupy • Dříve spory o to, zda má dostat přednost výklad gramatický, systematický nebo teleologický • Hlavním úkolem výkladu je zjistit úmysl stran z textu MS • Je proto nutno: 1. postupovat v dobré víře 2. přikládat výrazům ve smlouvě obvyklý význam (gramatický výklad) 3. zhodnotit obvyklý význam s ohledem na kontext (systematický výklad) 4. zjistit obvyklý význam i s ohledem na předmět a účel MS (teleologický výklad) Čl.31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu Obecné pravidlo výkladu 1. Smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy. 2. Pro účely výkladu smlouvy se kromě textu, včetně preambule a příloh, celkovou souvislostí rozumí: a) každá dohoda vztahující se ke smlouvě, k níž došlo mezi všemi stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy; b) každá listina vyhotovená jednou nebo více stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijatá ostatními stranami jakožto listina vztahující se ke smlouvě. 3. Spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel: a) na každou pozdější dohodu, týkající se výkladu smlouvy nebo provádění jejích ustanovení, k níž došlo mezi stranami; b) na jakoukoliv pozdější praxi při provádění smlouvy, která založila dohodu stran, týkající se jejího výkladu; c) na každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi stranami. 4. Výraz bude chápán ve zvláštním smyslu, potvrdí-li se, že to bylo úmyslem stran. Doplňkové interpretační postupy • Přípravné práce – materiály, které vypovídají o průběhu vzniku konečného znění MS, především diplomatická korespondence, zápisy z jednání konference, přijaté a odmítnuté návrhy účastníků • Okolnosti uzavření smlouvy – faktické okolnosti, které vypovídají o úmyslech stran v době uzavíraní MS, např. politická situace, hospodářské poměry apod. Čl.32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu Doplňkové prostředky výkladu Doplňkových prostředků výkladu, včetně přípravných materiálů na smlouvě a okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, lze použít buď pro potvrzení významu, který vyplývá z použití článku 31, nebo pro určení významu, když výklad provedený podle článku 31: a) buď ponechává význam nejednoznačným nebo nejasným; nebo b) vede k výsledku, který je zřejmě protismyslný nebo nerozumný. Výklad vícejazyčných smluv • Sepsání autentických textů v různých jazycích může znamenat další potenciál sporů (kromě odlišného výkladu stranami) • Pokud není označen jen jeden text jako autentický: 1. všechna autentická znění mají stejnou platnost 2. vychází se z domněnky, že podle souhlasné vůle stran mají všechny autentické texty stejný smysl 3. pokud není možné rozpor odstranit žádným základním ani doplňkovým interpretačním postupem, lze přijmout takový výklad, který nejlépe sbližuje všechny texty se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy Čl.33 Vídeňské úmluvy o smluvním právu Výklad smluv, jejichž původní vyhotovení je ve dvou nebo více jazycích 1. Byla-li smlouva původně vyhotovena ve dvou nebo více jazycích, má její text stejnou platnost v každém z těchto jazyků, pokud smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v případě rozdílnosti je rozhodující určitý text. 2. Znění smlouvy v jiném jazyce, než v jednom z těch, v němž byl text původně vyhotoven, bude považováno za původní text jen v případě, že to stanoví smlouva nebo se strany na tom dohodly. 3. Předpokládá se, že výrazy použité ve smlouvě mají v každém z původních textů stejný význam. 4. Dojde-li při porovnání původních textů k rozdílnostem ve významu, které nemohou být odstraněny použitím článků 31 a 32, přijme se, s výjimkou případu, kdy určitý text je podle odstavce 1 rozhodující, ten význam, který se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy tyto texty nejlépe sbližuje. Účinky platné smlouvy pro smluvní strany 1. Pacta sunt servanda (smlouvy je třeba dodržovat) – státy jsou vázány svými smluvními závazky a musí je plnit v dobré víře 2. Platnou je smlouva, u které bylo dosaženo požadovaného počtu ratifikací (definitivních souhlasů) 3. Účinnou je smlouva, která skutečně reguluje právní vztahy podle úmyslu smluvních stran 4. Územní rozsah působnosti – záleží na vůli stran, v zásadě se vztahuje na celé území států Účinky MS pro třetí státy • MS reguluje v zásadě jen vztahy mezi smluvními stranami • Může regulovat i vztahy třetího státu, pokud: – to bylo úmyslem smluvních stran – s tím souhlasí třetí stát Oddíl 4: Smlouvy a třetí státy Čl.34 Obecné pravidlo týkající se třetích států Ze smlouvy nevznikají ani závazky ani práva třetímu státu bez jeho souhlasu. Čl.35 Smlouvy stanovící závazky třetím státům Třetímu státu vznikne závazek z ustanovení smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají v úmyslu tímto ustanovením vytvořit závazek a jestliže třetí stát tento závazek výslovně přijme písemnou formou. Čl.36 Smlouvy stanovící práva třetím státům 1. Třetímu státu vznikne právo z ustanovení smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají v úmyslu tímto ustanovením poskytnout toto právo buď třetímu státu nebo skupině států, k níž náleží, nebo všem státům a jestliže s tím třetí stát souhlasí. Jeho souhlas se předpokládá, pokud není důkaz o opaku, ledaže by smlouva stanovila jinak. 2. Při výkonu práva podle odstavce 1 musí stát zachovávat podmínky stanovené ve smlouvě nebo vzniklé v souladu s ní. Čl.37 Zrušení nebo změna závazků nebo práv třetích států 1. Vznikl-li třetímu státu závazek podle článku 35, může být tento závazek zrušen nebo změněn pouze se souhlasem smluvních stran a třetího státu, ledaže dohodou mezi nimi bylo stanoveno jinak. 2. Vzniklo-li třetímu státu právo podle článku 36, nemůže být toto právo stranami zrušeno nebo změněno, jestliže bylo stanoveno, že toto právo nemůže být zrušeno nebo změněno bez souhlasu třetího státu. Čl.38 Ustanovení smlouvy, která se stávají závaznými pro třetí státy v důsledku vzniku mezinárodního obyčeje Žádné ustanovení článků 34 až 37 nebrání tomu, aby se jakékoliv ustanovení smlouvy stalo závazným pro třetí stát jako obyčejové pravidlo mezinárodního práva, uznané za takové pravidlo. Záruky splnění MS • cílem je zvýšit pravděpodobnost splnění MS • garantující strana přiznává oprávněné straně zvláštní práva, aby se v případě nesplnění hlavního závazku hojila náhradním plněním • vlastní záruky – historicky např. mírová okupace území, zřízení cizích kontrolních orgánů, zastavení určitých státních příjmů • záruky třetích států – solidární (oprávněný se může obrátit na jakéhokoli ručitele) a kolektivní (ručitelé zasahují společně) garance Ukončení platnosti a suspenze účinnosti MS • Záleží na vůli smluvních stran • Pokud není nic dohodnuto, aplikují se pravidla podle Vídeňské úmluvy (1969) • Ukončení platnosti = zánik smlouvy • Suspenze smlouvy = pouze dočasné přerušení účinnosti Způsoby ukončení platnosti a suspenze • • • • • • • • • • • • uplynutí času splnění smlouvy dohoda stran rozvazovací podmínka sjednání nové smlouvy výpověď či vystoupení (pokles smluvních stran mnohostranné smlouvy pod stanovené minimum) hrubé porušení podstatná změna okolností nemožnost plnění vznik nového kogentního pravidla nebo vyjití z užívání Způsoby ukončení platnosti a suspenze - uplynutí času • Mezinárodní smlouvy mívají často ustanovení o tom, že zůstávají v platnosti po určitý počet let anebo že skončí svou platnost k pevnému datu. • V takových případech smlouvy zanikají po uplynutí dohodnutého času Př.: Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli Článek 97 Doba, na kterou se smlouva uzavírá Platnost této smlouvy končí 23. července 2002. Způsoby ukončení platnosti a suspenze - splnění smlouvy Splněním smlouvy zanikají: • smlouvy s jednorázovým plněním anebo • s plněním se opakujícím, s omezeným počtem úkonů nebo obsahovým množstvím Např. u smluv obchodních nebo úvěrových • V některých mezinárodních smlouvách, jako je např. dohoda o postoupení části území, lze však říci, že splněním zanikla a že skončila možnost jejího dalšího plnění. Třeba ale přitom také vidět, že její právní účinky trvají, protože dohoda o cesi území zůstává nadále titulem pro výkon svrchovanosti nad cedovaným územím a je právním základem pro novou delimitaci státních hranic Způsoby ukončení platnosti a suspenze - dohoda stran • Smluvní strany zůstávají pány vzájemného smluvního poměru a mohou proto smlouvu dalším projevem souhlasné vůle kdykoli zrušit • K ukončení platnosti takové smlouvy je třeba vzájemného souhlasu všech smluvních stran • Takový souhlas k zániku dohodou stran může být ovšem dán i mlčky Způsoby ukončení platnosti a suspenze - rozvazovací (rezolutivní) podmínka • Zřídka mají mezinárodní smlouvy ustanovení o tom, že zaniknou splněním rozvazovací (neboli rezolutivní) podmínky • Např. vznikem určité budoucí skutečnosti Způsoby ukončení platnosti a suspenze - sjednání nové smlouvy (novace) • Sjednáním nové smlouvy mezi týmiž stranami o totožném předmětu, může zaniknout starší smlouva. Sjednáním nové smlouvy ovšem nemusí zaniknout starší smlouva ve všech případech. Záleží to od vůle stran a na slučitelnosti obsahu obou smluv. • Starší smlouva bude neplatná pouze tehdy: – jestliže strany projevily úmysl v novější smlouvě nebo jinak starší smlouvu plně nahradit, anebo – jestliže obě smlouvy jsou navzájem tak neslučitelné, že je nelze současně aplikovat (čl. 59) Čl.59 Vídeňské úmluvy o smluvním právu Zánik smlouvy nebo přerušení jejího provádění v důsledku uzavření pozdější smlouvy 1. Smlouva se považuje za zaniklou, jestliže všechny její strany uzavřou pozdější smlouvu o témž předmětu a: a) z pozdější smlouvy vyplývá nebo je jinak potvrzeno, že úmyslem stran bylo upravit daný předmět touto smlouvou; nebo b) ustanovení pozdější smlouvy jsou natolik neslučitelná s ustanoveními smlouvy dřívější, že není možné provádět obě smlouvy současně. 2. Provádění dřívější smlouvy se považuje pouze za přerušení, jestliže to vyplývá z pozdější smlouvy, nebo je-li jinak potvrzeno, že to bylo úmyslem stran. Způsoby ukončení platnosti a suspenze – výpověď (či vystoupení) = ukončení platnosti smlouvy na základě projevu vůle jedné strany nebýt dále vázána smlouvou. u dvoustranné smlouvy se to notifikuje druhé smluvní straně – přestává tato smlouva platit pro obě strany u mnohostranné smlouvy se to notifikuje ostatním smluvním stranám nebo depozitáři - přestává smlouva zavazovat vystoupivší stranu, avšak platí dále pro ostatní smluvní strany • Výpověď je možná, pouze pokud: – to sama smlouva předvídá, anebo – jestliže s tím všechny strany souhlasí. Výjimečně lze tedy ukončit výpovědí i mezinárodní smlouvu, která o tom nemá žádné ustanovení. Souhlas smluvních stran nemusí být explicitní, připadá v úvahu také jestliže: • by se zjistilo, že bylo úmyslem stran připustit možnost výpovědi nebo vystoupení anebo • by bylo možno právo vypovědět smlouvu vyvodit z její povahy V takových případech však Vídeňská úmluva předepisuje dotyčné smluvní straně povinnost notifikovat svůj úmysl vypovědět smlouvu ostatním smluvním stranám nejméně dvanáct měsíců předem (čl. 56) Čl.56 Vídeňské úmluvy o smluvním právu Výpověď nebo odstoupení od smlouvy, která neobsahuje ustanovení o zániku, výpovědi nebo odstoupení 1. Smlouvu, která neobsahuje ustanovení o svém zániku a která nepředvídá, že může být vypovězena nebo že od ní může být odstoupeno, není možno vypovědět nebo od ní odstoupit, ledaže: a) je potvrzeno, že bylo úmyslem stran připustit možnost výpovědi nebo odstoupení; nebo b) právo smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit lze vyvodit z povahy smlouvy 2. Strana musí oznámit nejméně dvanáct měsíců předem svůj úmysl smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit v souladu s ustanoveními odstavce 1. Odstoupení od smlouvy - příklad • Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NonProliferation Treaty – NPT) – uzavřená v roce 1968, vstup v platnost v roce 1970 – smluvními stranami je 190 států + Svatý stolec + Taiwan (ratifikoval ještě před rozhodnutím o změně v zastupování Číny v orgánech OSN) + Palestina – z členských států OSN se nestaly členy jen Indie, Pákistán, Izrael a Jižní Súdán – KLDR se stala smluvní stranou v roce 1985, oznámila vystoupení v roce 2003 Článek 10, odstavec 1: Každá smluvní strana má při výkonu své státní svrchovanosti právo odstoupit od Smlouvy, jestliže rozhodne, že mimořádné okolnosti související s obsahem této Smlouvy ohrozily svrchované zájmy její země. O svém odstoupení uvědomí tři měsíce předem všechny ostatní smluvní strany a Radu bezpečnosti Organizace spojených národů. Takové sdělení musí obsahovat prohlášení o mimořádných okolnostech, o kterých tento stát soudí, že ohrozily jeho svrchované zájmy. Způsoby ukončení platnosti a suspenze - pokles smluvních stran mnohostranné smlouvy pod stanovené minimum • Univerzální a mnohostranné smlouvy vstupují v platnost v okamžiku, kdy se dosáhne určitého počtu ratifikací nebo přistoupení, který je stanovený ve smlouvě. Co však s jejich platností později, jestliže počet smluvních stran poklesne pod toto stanovené minimum? • Tento problém vyřešila Vídeňská úmluva tak, že: →samotný pokles počtu smluvních stran nestačí k automatickému ukončení platnosti smlouvy, pokud by sama smlouva neměla speciální ustanovení v tomto duchu (čl. 55) Čl.55 Vídeňské úmluvy o smluvním právu Zmenšení počtu stran mnohostranné smlouvy pod počet nutný pro její vstup v platnost Pokud smlouva nestanoví jinak, mnohostranná smlouva nezanikne pouze z toho důvodu, že počet stran klesl pod počet potřebný pro její vstup v platnost. Způsoby ukončení platnosti a suspenze - hrubé porušení Hrubým porušením (material breach) se rozumí: → odmítnutí plnit smlouvu nebo → porušení podstatných ustanovení smlouvy s ohledem na předmět a cíl smlouvy • U dvoustranné smlouvy dává poškozené straně právo dovolávat se ukončení její platnosti nebo jejího suspendování, a to celé smlouvy nebo její části (čl. 60 odst. 1) • U mnohostranné smlouvy – pokud smlouvu hrubě porušuje jedna smluvní strana, mohou všechny ostatní smluvní strany po vzájemné dohodě suspendovat nebo ukončit její platnost. Mohou přitom: • • buď smlouvu zrušit vůbec, to značí mezi všemi smluvními stranami, anebo ji zruší jen ve vztahu k porušovateli, kterého mohou ze smlouvy vyloučit – strana mnohostranné smlouvy, která je porušením přímo dotčena je oprávněna smlouvu ve vztahu k porušovateli pouze suspendovat – kterákoli smluvní strana (kromě porušovatele) může v poměru ke všem smluvním stranám smlouvu suspendovat, jestliže její porušení zásadně změnilo postavení každé smluvní strany, pokud jde o další plnění jejich závazků vyplývajících ze smlouvy Způsoby ukončení platnosti a suspenze - podstatná změna okolností • lat. omnis conventio intelligitur rebus sic stantibus – neboli "doložka rebus sic stantibus" = může dojít k tak radikální změně vnějších okolností, že od jedné nebo všech stran nelze rozumně a v dobré víře požadovat, aby dále plnily své závazky ze smlouvy → buď má smlouva pro tento případ nějaká pravidla → anebo se použije Vídeňská úmluva (čl. 62) • Vídeňská úmluva doložku rebus sic stantibus potvrdila. Omezila však její použití pouze na případy, kdy: 1. změna je podstatná (fundamental), má za následek radikální změnu rozsahu závazků, které mají být podle smlouvy ještě plněny a 2. trvalost původních poměrů tvořila podstatný základ souhlasu stran ke smlouvě. – doložky o změněných poměrech se však nemůže dovolávat ta strana, která sama změnu původních okolností způsobila tím, že sama porušila smlouvu nebo nedodržela závazky z ní vyplývající. – pravidla o změněných poměrech se lze dovolávat proti jakékoli mezinárodní smlouvě s výjimkou dohod, které stanovily státní hranice Způsoby ukončení platnosti a suspenze - nemožnost plnění • Dojde-li k nemožnosti plnění smlouvy v důsledku toho, že předmět nezbytný pro splnění smlouvy později definitivně zmizí nebo je zničen, může to být důvodem pro ukončení platnosti smlouvy • Ukončení platnosti smlouvy se však nemůže dovolávat ta strana, která svým jednáním zmizení nebo zničení předmětu způsobila. • Bude-li nemožnost plnění jen dočasná, lze se jí dovolávat jen jako důvodu pro suspendování smlouvy (čl. 61). Způsoby ukončení platnosti a suspenze - vznik nového kogentního pravidla • Smlouva, která by byla při jejím sjednávání v rozporu s tehdy platným kogentním pravidlem, by vůbec nemohla vzniknout (čl. 53) • Je proto pochopitelné, že zanikne i platnost smlouvy, která se později v době své platnosti dostane do rozporu s nově vzniklým imperativním pravidlem (čl. 64) • Platnost takové smlouvy končí ex nunc (od nyní – tzn. od vzniku kogentního pravidla). Proto právní vztahy, vytvořené před zrodem nové kogentní normy, zůstávají nedotčeny Způsoby ukončení platnosti a suspenze - vyjití z užívání (desuetudo) • Nastává v případě, že: – mezinárodní smlouva se trvale neprovádí, a – oprávněná strana se s tímto stavem spokojuje (nic nenamítá) • Jde vlastně o mlčky učiněnou dohodu stran smlouvy o jejím zániku
Podobné dokumenty
Časopis 2005 PDF, 1,84 MB PDF, 1,84 MB Stáhnout - OR-CZ
PÉČE O ZÁKAZNÍKA A JEHO PODPORY
LOGISTIKA - TEORIE A PRAXE 32
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Statut Výboru pro Evropskou unii
Členové a přidružení členové PV-EU oznámí tuto skutečnost v dostatečném předstihu
před zahájením jednání PV-EU Sekretariátu V-EU.
6) Jednání V-EU jsou neveřejná. Výjimku může na žádost některého z...
Crysis EULA - 1 – SMLOUVA O OMEZENÉ LICENCI pro užití
smlouva je určena osobně Uživateli a Uživatel ji nemůže sublicencovat , postupovat, převést, přenést nebo
udělovat práva z ní vyplývající formou franšízy.
Místem plnění této Smlouvy je Frankfurt na...
Ústava České republiky
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů
demokratického státu.
Článek 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česk...
Serverové skriptovací technologie
Další informace předávané pomocí CGI
• kromě samotných dat z formuláře, předá web-server i další užitečné
údaje pomocí proměnných prostředí:
REQUEST_METHOD
určuje způsob předávání informací – GET ...
Stáhnout - Jurisprudence
COOMBS, J. – PADILLA, J. The Use of Evidence before Courts
of the EU. In: EHLERMANN, C.-D. – MARQUIS, M. (eds.)
European Competition Law Annual: 2009, The Evaluation of
Evidence and Its Judicial Re...
masarykova univerzita - Kongregace Sester Těšitelek
a protestantům. Následně chtěl podřídit katolickou církev státu, proto vydal 20. března
1781 nařízení, které zakazovalo vyhlašování a zachovávání papežských bul, které nebyly
schváleny vládou. 24. ...
TEORIE PRÁVA -elearning1
- PRINCIP SPRAVEDLNOSTI: ojediněle, např. v rozhodčím řízení (rozhoduje se spravedlivě se souhlasem stran;
aequitas)
- DOKTRINÁLNÍ PUBLIKACE: mohou mít argumentační závaznost (viz odvolání se na ně...
111 Doc. JUDr. Naděžda Šišková, Ph.D. Vedoucí katedry
sféry jednotlivce, za úvahu stojí i zavedení zvláštního druhu řízení pro porušení
Charty. Toto řízení může být koncipováno jednak ve formě inkorporace nového
ustanovení pro porušení lidských práv c...