Přednášky
Transkript
MIKROBIOLOGIE • Buněčné organismy - základní charakteristika domén Bacteria, Archaea a Eucarya. Přehled a základní vlastnosti mikrobiálních skupin. • Bakteriální buňky, grampozitivní a gramnegativní bakterie. Růst a množení bakterií. Fyzikální faktory prostředí ovlivňující růst mikroorganismů. Fyzikální způsoby desinfekce a sterilizace. • Chemické faktory prostředí, protimikrobní látky, antibiotika, bakteriociny. Mikrobiální rezistence. • Základy proměnlivosti bakterií. Bakteriální toxiny a faktory patogenity. • Přehled významných patogenních zástupců skupin Actinobacteria, Firmicutes, Proteobacteria a Spirochetes. Epidemiologie. • Mikrobiální společenstva a tvorba mikrobiálních biofilmů. • Přehled významných patogenních zástupců eukaryotických mikroorganismů. Nebuněčné částice - viry a priony. BUNĚČNÉ ORGANISMY BACTERIA ● BAKTERIE - cca 20 kmenů včetně sinic ARCHAEA ● ● ● ● TERMOFILNÍ HALOFILNÍ METHANOGENNÍ DESULFURIKAČNÍ NEBUNĚČNÉ ČÁSTICE: EUCARYA ● ● ● ● VIRY a VIROIDY PRIONY PRVOCI (PROTISTA)* HOUBY (FUNGI) ROSTLINY (PLANTAE) ŽIVOČICHOVÉ (ANIMALIA) EUCARYA - upraveno Opisthokonta: - mnohobuněční živočichové - houby - trubénky, plísňovky, nukleárie Amoebozoa: - měňavky (améby) + hlenky Excavata: - řada prvoků (bičíkovci, trichomonády) Archaeplastida: - rostliny - zelené řasy + ruduchy Chromista: - řada prvoků (nálevníci, mřížovci, dírkonošci, výtrusovci, slunivky...) PROKARYOTICKÉ A EUKARYOTICKÉ BUŇKY ► nepravé jádro bez membrány ► 1 molekula DNA, obvykle kruhová ► prokaryotické ribosomy (volně v cytoplasmě) ► bez buněčných organel ► buněčná stěna z peptidoglykanu ► jednoduché strukturní geny ► pravé jádro s membránou ► více molekul DNA, lineární ► eukaryotické ribosomy (vázané na ER) ► přítomnost organel ► buněčná stěna z jiných sloučenin (nebo chybí) ► složené strukturní geny DOMÉNA ARCHAEA ● Jednobuněčné prokaryotické mikroorganismy tvarem i velikostí velmi podobné bakteriím. ● Často mají specifické vlastnosti nebo žijí ve specifických až extrémních prostředích ● Od bakterií se však liší řadou evolučně starých znaků: ● buněčná stěna neobsahuje peptidoglykan ● lipidy cytoplasmatické membrány jsou éterového typu ● organizace genů v genomu je sice podobná jako u bakterií, ale geny jsou složené ● biosyntesou DNA, RNA a bílkovin se v některých znacích podobají eukaryotickým buňkám ● Mezi Archaea patří mj. tyto skupiny: ● hypertermofilní nebo termoacidofilní archaea (r. Pyrodictium, Pyrococcus, Sulfolobus aj.) Pyrolobus fumarii: max. teplota růstu 113°C, neroste při teplotách pod 90°C ● halofilní archaea (Halobacterium, Natronobacterium, Halococcus) ● methanogenní archaea (Methanobacterium, Methanosarcina, Methanococcus, Methanopyrus) ● desulfurikační archaea – v blízkosti hlubinných ropných nalezišť Archaeoglobus fulgidus: růst při 60 - 95°C BAKTERIÁLNÍ BUŇKA Periplasmatický prostor Cytoplasmatická membrána Pouzdro,kapsule Buněčná stěna Ribosomy Plynové vakuoly Bičíky Granule síry Glykogen Cytoplasma Granule polyfosfátů Bakteriální DNA Mesosom Fimbrie, pilusy Granule kys. poly-β-hydroxymáselné STRUKTURA CYTOPLASMATICKÉ MEMBRÁNY BAKTERIÁLNÍ SPÓRY Clostridium Bacillus ZÁKLAD BUNĚČNÝCH STĚN BAKTERIÍ - PEPTIDOGLYKAN STRUKTURA BUNĚČNÝCH STĚN BAKTERIÍ GRAMPOZITIVNÍ BAKTERIE GRAMNEGATIVNÍ BAKTERIE Skupiny bakterií s netypickou buněčnou stěnou: Mykobakterie Mykoplasmy Planktomycéty BUNĚČNÁ STĚNA GRAMPOZITIVNÍCH BAKTERIÍ Teikoové kyseliny Vrstvy peptidoglykanu Periplasmatický prostor Cytoplasmatická membrána BUNĚČNÁ STĚNA GRAMNEGATIVNÍCH BAKTERIÍ LPS Vnější membrána Porin Peptidoglykanová vrstva, tenká Periplasmatický prostor Cytoplasmatická membrána VLASTNOSTI GRAMPOZITIVNÍCH A GRAMNEGATIVNÍCH BAKTERIÍ • • • • Mohou se lišit citlivostí k některým antibiotikům Mohou se lišit citlivostí k některým desinfekčním látkám Většinou se liší odolností k vysoušení Mohou se lišit ve způsobech příjmu látek a také v některých buněčných mechanismech • Zjištění grampozitivity či gramnegativity je prvním krokem při identifikaci neznámých bakterií • Stěny gramnegativních bakterií obsahují endotoxiny: - jsou to součásti lipopolysacharidové vrstvy (Lipid A) - jsou z buněčných stěn uvolňovány při rozpadu bakt. buněk - v krvi člověka způsobují rozvrat řady biochemických pochodů - jejich účinek mj. zvyšuje tělesnou teplotu (jsou to pyrogeny) - masívní uvolnění endotoxinů do krve může vést ke smrti (septický šok) STRUKTURA BUNĚČNÝCH STĚN BAKTERIÍ GRAMPOZITIVNÍ BAKTERIE GRAMNEGATIVNÍ BAKTERIE Skupiny bakterií s netypickou buněčnou stěnou: Mykobakterie Mykoplasmy Planktomycéty aj. TVARY BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK - KOKY TVARY BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK: TYČKY TVARY BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK - VLÁKNA TVARY BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK - RŮZNÉ - Vibrio Spirila Spirochéty, spirosomy TVARY BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK - AKTINOMYCÉTY DĚLENÍ BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK – PŘÍČNÉ DĚLENÍ DĚLENÍ BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK – PŘÍČNÉ DĚLENÍ DĚLENÍ BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK – PŘÍČNÉ DĚLENÍ DĚLENÍ BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK – PUČENÍ DĚLENÍ BAKTERIÁLNÍCH BUNĚK – PUČENÍ TVARY BAKTERIÁLNÍCH KOLONIÍ RŮST A MNOŽENÍ BAKTERIÍ Růst mikrobiálních kultur: silná závislost na podmínkách prostředí Bakterie: některé druhy jsou nejrychleji rostoucími organismy na Zemi Růst mikroorganismů v podmínkách řízených člověkem: Kultivace Statická kultivace: jednorázový uzavřený systém (vsádkový, batch) Kontinuální kultivace: otevřený průtokový systém Poznámka: existuje řada špatně kultivovatelných druhů či druhů, které (zatím) nedokážeme pěstovat v čisté kultuře RŮST A MNOŽENÍ BAKTERIÍ STATICKÁ KULTIVACE BAKTERIÍ Růstová křivka bakterií I. II. III. VI. log počtu buněk IV. čas V. Růstová křivka – jednotlivé fáze 1. 2. 3. 4. 5. 6. Lagová fáze Fáze zrychleného růstu Exponenciální fáze (logaritmická) Fáze zpomaleného růstu Stacionární fáze Fáze poklesu a odumírání KONTINUÁLNÍ KULTIVACE BAKTERIÍ Vzduchovací motorek Živné médium Míchadlo Filtr Kultura Regulační zařízení PŮSOBENÍ PROSTŘEDÍ NA BAKTERIE A ARCHAEA Fyzikální faktory - sucho, teplota, osmotický a hydrostatický tlak, záření Faktory chemické povahy - pH, kyslík, redox potenciál, protimikrobní sloučeniny, ochranné sloučeniny Nepříznivé působení: bakteriostatické a baktericidní (mikrobistatické a mikrobicidní) NEDOSTATEK VODY Vodní aktivita (aw): tlak vodních par nad materiálem tlak vodních par nad destilovanou vodou Většina bakterií: aw nad 0,9 Halofilní bakterie a archaea: aw 0,6 - 0,65 VLIV TEPLOTY Teplotní pásma: Psychrofilní – růstové optimum 10 - 20°C Mesofilní – růstové optimum 30 - 40°C (35 - 37°C) Termofilní – růstové optimum 55 - 60°C Hypertermofilní – růstové optimum nad 80°C OZNAČOVÁNÍ BAKTERIÍ A ARCHAEÍ PODLE VZTAHU KE KYSLÍKU STRIKTNĚ (OBLIGÁTNĚ) AEROBNÍ STRIKTNĚ (OBLIGÁTNĚ) ANAEROBNÍ FAKULTATIVNĚ ANAEROBNÍ MIKROAEROFILNÍ SKUPINY PROTIBAKTERIÁLNÍCH LÁTEK Silné kyseliny a zásady Fenol a fenolické látky Alkoholy Halogeny: chlór, jód Těžké kovy Oxidačně působící látky Barviva Mýdla a povrchově aktivní látky Aldehydy Antibiotika a chemoterapeutika Fytoncidy a protibakteriální enzymy Technické konzervační prostředky ORGANICKÉ KYSELINY S PROTIMIKROBNÍM ÚČINKEM COOH CH3 – CH ═ CH – CH ═ CH – COOH Kyselina sorbová Kyselina benzoová OH H – COOH Kyselina mravenčí CH3 – CH2 – COOH Kyselina propionová CH3 – CH – COOH Kyselina mléčná PARABENY COOC2H5 OH Ethylester kyseliny parahydroxybenzoové (ethylparaben) FENOLICKÉ LÁTKY OH OH OH CH3 Fenol Kresol OH Cl o-fenylfenol OH CH3 p-chlor-m-kresol Cl Cl Cl Cl Cl Pentachlorfenol SLOUČENINY CHLÓRU Cl2 – plynný chlór ClO2 – oxid chloričitý (chlordioxid) NaOCl – chlornan sodný O CH3 Cl N SO2N Na NaO N N O Cl Cl Chloramin T Sodná sůl kyseliny dichlórisokyanurové OXIDAČNĚ PŮSOBÍCÍ LÁTKY Peroxid vodíku Manganistan draselný Ozón Kyselina peroxooctová (Persteril) O CH3 – C – O – OH Kyselina peroxooctová BARVIVA MÝDLA A POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY BARVIVA s částečným bakteriostatickým účinkem: krystalová violeť, malachitová zeleň, akridinová barviva POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY - anionaktivní (Laurylsíran sodný: C12H25NaO4S ) - neionogenní (Tween 20, Tween 80...) - kationaktivní (Ajatin, Septonex a řada dalších...) DALŠÍ LÁTKY Aldehydy: formaldehyd, glutardialdehyd O O HC – CH2 – CH2 – CH2 – CH glutardialdehyd Ethylenoxid H2C – CH2 O Fytoncidy: allicin, allylisothiokyanatan, skořicový aldehyd, citrusové oleje, Tea tree oil (olej z Melaleuca alternifolia) ANTIBIOTIKA Antibiotika: přírodní, syntetické a polosyntetické sloučeniny se selektivním účinkem, mikrobistatickým nebo mikrobicidním. Většina antibiotik jsou protibakteriální látky. Účinek protibakteriálních antibiotik: poškozují určité struktury v buňkách (cílová místa): ● narušují biosyntézu bakteriální buněčné stěny peniciliny a cefalosporiny; karbapenémy: imipenem, meropenem; teikoplanin + vankomycin (působí i na proteosyntézu) ● narušují bakteriální biosyntézu bílkovin (proteosyntézu) makrolidy: erythromycin, roxitromycin, azitromycin; aminoglykosidy: streptomycin, gentamycin, amikacin; tetracykliny: oxytetracyklin, doxycyklin; linkosamidy: klindamycin, linkomycin; ● narušují bakteriální biosyntézu DNA (např. blokací DNA-gyrasy) fluorochinolony: ofloxacin, ciprofloxacin, pefloxacin nitroimidazoly: metronidazol ● narušují bakteriální biosyntézu RNA rifampicin ● potlačují tvorbu tetrahydrolistové kyseliny sulfonamidy, trimetoprim; kotrimoxazol REZISTENCE BAKTERIÍ NA ANTIBIOTIKA Primární rezistence: přirozená odolnost některých mikroorganismů (existovala již před klinickým používáním ATB) Získaná rezistence: objevuje se až po určitém čase od zavedení ATB do klinické či veterinární praxe Podstata rezistence bakterií: ● zamezení průniku ATB do bakteriálních buněk ● rozklad ATB bakteriálními enzymy ● aktivní vylučování ATB z bakteriálních buněk ● změna cílového místa (např. mutací) Šíření rezistence podporují: nadměrné užívání ATB + používání některých ATB jako růstových stimulátorů hospodářských zvířat (od r. 2007 zákaz v EU), koncentrace nemocných, nedoléčení infekcí, AIDS a další faktory… Polyrezistentní kmeny: např. Pseudomonas aeruginosa, Staphylococcus aureus Mechanismy získávání rezistence: kap. Genetické základy proměnlivosti baktérií BAKTERIOCINY ● Jsou to látky vytvářené řadou gramnegativních i grampozitivních bakterií ● Jsou to látky bílkovinné povahy ● Inhibují růst jiných bakterií nebo je usmrcují (i příbuzné druhy!) ● Mechanismem účinku je perforace cytoplasmatické membrány, degradace DNA nebo inhibice proteosyntézy ● Působí ve velmi nízkých koncentracích, jsou obvykle termostabilní a bakteriociny gramnegativních bakterií mají obvykle velmi úzké spektrum působnosti ● Známými G+ producenty bakteriocinů jsou např. mléčné bakterie (Lactobacillus, Lactococcus) ● Známými G- producenty bakteriocinů jsou např. enterobakterie (E. coli) ● Jsou prakticky využitelné ● U některých bakterií došlo v průběhu evoluce k vývoji resistence vůči nim… METABOLISMUS BAKTERIÍ A ARCHAEÍ VÝŽIVA A ZDROJE ENERGIE BAKTERIÍ A ARCHAEÍ ZDROJE VÝŽIVY ZDROJE ENERGIE - zdroj uhlíku - CO2, organické látky - zdroj dusíku - NH3 a amonné soli, dusičnany - aminokyseliny, močovina, N2 - zdroj fosforu - zdroj dalších biogenních prvků (vodík, kyslík, síra, vápník, hořčík) - zdroj stopových prvků - zdroj růstových faktorů (aminokyselin, vitamínů, koenzymů…) organické látky, anorganické látky, světelné záření Nejběžnější vitamíny jako růstové faktory pro některé mikroorganismy Růstový faktor Funkce Kyselina listová Přenos methylových skupin Biotin Přenos karboxylových skupin, fixace CO2, biosyntesa mastných kyselin aj. Cyanokobalamin (vit. B12) Přenos methylových skupin, biosyntesa deoxyribosy Kyselina nikotinová Prekursor NAD+ a NADP+ Kyselina pantotenová Riboflavin (vit. B2) Prekursor FAD Thiamin (vit. B1) Pyridoxal-pyridoxamin – skupina (vit. B6) Vitamin K, chinony Hem a příbuzné tetrapyrroly Součást enzymů ROZDĚLENÍ BAKTERIÍ A ARCHAEÍ PODLE ZDROJŮ ENERGIE A UHLÍKU CHEMOTROFNÍ CHEMOLITOTROFNÍ CHEMOORGANOTROFNÍ (CO2) FOTOTROFNÍ FOTOLITOTROFNÍ FOTOORGANOTROFNÍ (CO2) TRANSPORT LÁTEK PŘES BUNĚČNOU STĚNU A CYTOPLASMATICKOU MEMBRÁNU Průchod látek stěnou G+ bakterií Průchod látek stěnou G- bakterií Transport látek cytoplasmatickou membránou: Prostá difuse Zprostředkovaná (usnadněná) difuse Aktivní transport (symport, antiport…) Skupinová translokace AKTIVNÍ TRANSPORT - I Substrát ATP Cytoplasmatická membrána Vnitřní část buňky AKTIVNÍ TRANSPORT - II Substrát ADP + Pi Vnitřní část buňky Cytoplasmatická membrána METABOLISMUS ― ZÁKLADNÍ POJMY Katabolismus Anabolismus Metabolické dráhy Reakce exergonické a endergonické Makroergické vazby a sloučeniny Enzym, enzymová katalýsa ENZYMY Sloučeniny bílkovinné povahy, které katalysují chemické reakce v živých systémech (mnohé enzymy však dokáží totéž i vně živých organismů!) Enzymy: a) čistě bílkovinné enzymy (neobsahující jinou složku) b) složené enzymy: obsahují kromě bílkoviny i nebílkovinnou složku: - atomy kovů: Fe, Mg, Mn, Mo, Co … - kofaktory, koenzymy, prosthetické skupiny (NAD, NADP, FAD, hemy, PQQ, Koenzym A, thiamin, biotin aj.) NAD: nikotinamidadenindinukleotid (oxidovaná forma) NADH2: nikotinamidadenindinukleotid (redukovaná forma) FAD: flavinadenindinukleotid (oxidovaná forma) FADH2: flavinadenindinukleotid (redukovaná forma) OBECNÉ VLASTNOSTI ENZYMŮ ● katalysují určitou specifickou reakci (reakce), tj. mají reakční specificitu ● katalysují přeměnu určitého substrátu (substrátů), tj. mají substrátovou specificitu ● rychlost enzymové katalysy konkrétní reakce (v) je dána několika faktory: - aktivitou daného enzymu (počtem proměn substrátu 1 molekulou enzymu za časovou jednotku) - afinitou daného enzymu k danému substrátu (tj. schopností vázat se s ním) - koncentrací substrátu - podmínkami reakce ● jejich činnost je výrazně ovlivněna podmínkami (pH, teplota, koncentrace solí…) ● pro jejich činnost je často klíčová jejich prostorová konfigurace (konformace) ● jejich tvorba nebo aktivita podléhá v živých organismech regulačním dějům LOKALIZACE ENZYMŮ Enzymy intracelulární (cytoplasmatické) Enzymy membránově vázané Enzymy periplasmatické Enzymy extracelulární ENERGETICKÝ METABOLISMUS CHEMOORGANOTROFNÍCH BAKTERIÍ A ARCHAEÍ KVAŠENÍ RESPIRAČNÍ PROCESY - AEROBNÍ RESPIRACE - ANAEROBNÍ RESPIRACE PRINCIP KVAŠENÍ (KVASNÝCH PROCESŮ) CO2 H2 (NH3 ….) SUBSTRÁT SUBSTRÁT KONEČNÝ PRODUKT ADP+ Pi ATP PRINCIP RESPIRACÍ (HETEROTROFNÍCH) CO2 CO 2 SUBSTRÁT respirační řetězec SUBSTRÁT ATP ATP ATP NADH2 FADH2 ATP ADP+ Pi ATP (NH3 ….) TVORBA ATP - AEROBNÍ HETEROTROFNÍ RESPIRACE + + ATP-synthasa + + ++ - - - - 2H+ + 2e+ ½ O2 H2O FAD - - ADP+ Pi Periplasmatický prostor FADH2 NAD Vnitřní část buňky Buněčná stěna NADH2 Cytoplasmatická membrána ATP KYSLÍK ORGANICKÉ LÁTKY TVORBA ATP - ANAEROBNÍ HETEROTROFNÍ RESPIRACE + + ATP-synthasa + + ++ 2H+ + 2e+ NO3¯ - - - H2O NO2¯ FAD - - ATP Periplasmatický prostor FADH2 NAD ADP+ Pi Buněčná stěna NADH2 Cytoplasmatická membrána Vnitřní část buňky DUSIČNANY DUSITANY, SÍRANY aj. ORGANICKÉ LÁTKY ENERGETICKÝ METABOLISMUS CHEMOORGANOTROFNÍCH BAKTERIÍ A ARCHAEÍ KVAŠENÍ RESPIRAČNÍ PROCESY - AEROBNÍ RESPIRACE - ANAEROBNÍ RESPIRACE AE, FAN a AN bakterie PRINCIP NEÚPLNÝCH OXIDACÍ SUBSTRÁT O2 respirační řetězec KONEČNÝ PRODUKT H2O SUBSTRÁT ATP ATP NADH2 FADH2 AEROBNÍ RESPIRACE – NEÚPLNÉ OXIDACE Oxidace etanolu na kyselinu octovou (Acetobacter aceti): dehydrogenasa CH3 – CH2OH dehydrogenasa CH3 – CHO PQQ PQQ = pyrrolochinolinchinon PQQH2 CH3 – COOH PQQ PQQH2 AEROBNÍ RESPIRACE – NEÚPLNÉ OXIDACE Oxidace sorbitolu na L-sorbosu (Gluconobacter oxydans): CH2OH H – C – OH HO – C – H H – C – OH H – C – OH CH2OH NAD NADH2 CH2OH H – C – OH HO – C – H H – C – OH OC CH2OH BIOSYNTETICKÝ METABOLISMUS CHEMOORGANOTROFŮ Zdroje N, P, S, O a jiných prvků Organické látky Esenciální aminokyseliny, vitamíny, koenzymy aj. Proteiny, DNA, RNA, lipidy, polysacharidy aj. Organické kyseliny Katabolismus Anabolismus Energetický metabolismus ATP ATP Konečné produkty CO2 + H2O organické látky + CO2, H2, aj. Aminokyseliny Nukleotidy Monosacharidy Mastné kyseliny Vitamíny aj. Sekundární metabolity OVLIVNĚNÍ BIOSYNTETICKÉHO METABOLISMU CHARAKTEREM PROSTŘEDÍ Leuconostoc mesenteroides na tryptonovém agaru OVLIVNĚNÍ BIOSYNTETICKÉHO METABOLISMU CHARAKTEREM PROSTŘEDÍ Leuconostoc mesenteroides na tryptonovém agaru se sacharosou OVLIVNĚNÍ BIOSYNTETICKÉHO METABOLISMU CHARAKTEREM PROSTŘEDÍ Kultivace půdních bakterií Na tlumeném světle Ve tmě MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE BAKTERIÍ ZÁKLADNÍ POJMY Genetická informace - je dědičná informace o primární struktuře molekul bílkovin a RNA - je uložena v primární struktuře molekul DNA Struktura DNA, nukleotidy Purinové a pyrimidinové báze (adenin, guanin, thymin, cytosin) Kodón je trojice po sobě jdoucích nukleotidů v DNA nebo RNA (triplet) Gen je úsek molekuly DNA, obsahující informaci týkající se primární struktury jednoho typu řetězce bílkoviny (strukturní geny) nebo primární struktury jednoho typu řetězce RNA (geny pro funkční RNA) nebo je gen úsekem s regulační funkcí Alely jsou variantami genu Čtecí rámec MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE BAKTERIÍ ZÁKLADNÍ POJMY Genotyp je soubor genů (alel) konkrétní buňky (a klonu pocházejícího z ní), u mnohobuněčných organismů soubor genů u konkrétního jedince Genom je soubor genů i nekódujících úseků DNA buňky nebo jedince Fenotyp je soubor vlastností buňky nebo jedince (daný jejich genotypem) Genetický kód ● je forma uložení informací v DNA ● informace se vztahují ke stavebním kamenům bílkovin - aminokyselinám ● je tvořen 64 kodóny: 60 kodónů obsahuje výhradně informaci o určité aminokyselině 2 kodóny jsou bifunkční (AUG, UGA) 2 kodóny jsou tzv. nesmyslné (ukončují translaci) ● kodóny se nepřekrývají a není mezi nimi žádná mezera ● je v zásadních vlastnostech universální (tzv. standardní genetický kód), avšak s drobnými odchylkami u některých organismů GENETICKÝ KÓD (mRNA, 5´ → 3´) první báse U C A G C A UUU - fenylalanin UUC - fenylalanin UUA - leucin UCU - serin UCC - serin UCA - serin UAU - tyrosin UAC - tyrosin UAA - TERMINACE UUG - leucin UCG - serin CUU - leucin CUC - leucin CUA - leucin CUG - leucin G U C A UAG - TERMINACE UGU - cystein UGC - cystein UGA - selenocystein - TERMINACE UGG - tryptofan CCU - prolin CCC - prolin CCA - prolin CCG - prolin CAU - histidin CAC - histidin CAA - glutamin CAG - glutamin CGU - arginin CGC - arginin CGA - arginin CGG - arginin U C A G AUU - izoleucin AUC - izoleucin AUA - izoleucin AUG - methionin, START ACU - treonin ACC - treonin ACA - treonin ACG - treonin AAU - asparagin AAC - asparagin AAA - lysin AAG - lysin AGU - serin AGC - serin AGA - arginin AGG - arginin U C A G GUU - valin GUC - valin GUA - valin GUG - valin GCU - alanin GCC - alanin GCA - alanin GCG - alanin GAU - kys. asparagová GAC - kys. asparagová GAA - kys. glutamová GAG - kys. glutamová GGU - glycin GGC - glycin GGA - glycin GGG - glycin U C A G G báse U báse třetí druhá ZÁKLADNÍ POJMY Genetická informace: ► zabezpečuje přenos informací do dceřinných buněk při buněčném dělení ► umožňuje v buňkách: ● tvorbu konkrétních typů bílkovin (strukturní geny) ● tvorbu konkrétních typů ribonukleových kyselin ● regulaci některých procesů ZÁKLADNÍ MOLEKULÁRNĚBIOLOGICKÉ PROCESY: REPLIKACE (biosyntésa DNA) TRANSKRIPCE (biosyntésa RNA) TRANSLACE (biosyntésa bílkovin) BAKTERIÁLNÍ BUŇKA Periplasmatický prostor Cytoplasmatická membrána Pouzdro,kapsule Buněčná stěna Ribosomy Plynové vakuoly Bičíky Granule síry Glykogen Cytoplasma Granule polyfosfátů Bakteriální DNA Mesosom Fimbrie, pilusy Granule kys. poly-β-hydroxymáselné REPLIKACE DNA - I DNA – gyrasa: rozbalení DNA ori Molekula DNA REPLIKACE DNA - II Replikační vidlice DNA-primasa Helikasa Topoisomerasa 5´ 3´ 5´ 3´ U T C C T C DNA-polymerasa III REPLIKACE DNA – III (tvorba RNA-primerů) RNA-primer 5´ 3´ 5´ 3´ T C T C DNA-polymerasa III REPLIKACE DNA – IV – tvorba kopie vedoucího řetězce a tvorba Okazakiho fragmentů Opožďující se řetězec s Okazakiho fragmenty 5´ 3´ 5´ 3´ TCAGG TTA GAG Vedoucí řetězec Poznámka: Délka Okazakiho fragmentů je u bakterií cca 1000 – 2000 nukleotidů REPLIKACE DNA – V Opožďující se řetězec s Okazakiho fragmenty TC TCG 5´ 3´ 5´ 3´ TCAGG TTA GAG Vedoucí řetězec DNA-polymerasa I DNA-ligasa REPLIKACE DNA – VI Opožďující se řetězec s Okazakiho fragmenty TC CAA TC TCG 5´ 3´ 5´ 3´ TCAGG TTA GAG Vedoucí řetězec REPLIKACE DNA – SUMMARY Replikace probíhá tzv. semikonzervativním mechanismem tj. každý z obou řetězců DNA je předlohou (matricí) pro tvorbu nového řetězce, s nímž pak tvoří kompletní dvoušroubovici Replikace probíhá po rozvolnění dvoušroubovice Replikace jednoho z řetězců probíhá v replikačním oku nepřetržitě zatímco replikace druhého řetězce probíhá postupně, po částech zvaných Okazakiho fragmenty Průběh replikace řídí sada enzymů Vlastní tvorbu DNA zabezpečují DNA-polymerasy, které katalysují připojování nukleotidů k primerům dle principu komplementarity básí s básemi matricového řetězce Replikační oko postupuje po molekule DNA a postupně ji tak zdvojí BIOSYNTÉSA RNA - TRANSKRIPCE Formy RNA vznikající transkripcí a posttranskripčními úpravami: ● Mediátorové RNA (messenger-RNA, mRNA): obsahují přepis informací ze strukturních genů ● Ribosomové RNA (rRNA): tvoří spolu s proteiny ribosomy a účastní se translace ● Transferové RNA (tRNA): účastní se translace přenosem aminokyselin k ribosomům BIOSYNTÉSA RNA - TRANSKRIPCE Pozitivní řetězec DNA +1 5´ 3´ 3´ 5´ RNA-polymerasa Negativní řetězec RNA BIOSYNTÉSA mRNA – TRANSKRIPCE – OPERON DNA: +1 Promotor (Operátor) Strukturní gen A Strukturní gen B Strukturní gen C Vedoucí sekvence Terminátor se sekvencí Shine-Dalgarno mRNA: Strukturní gen A Vedoucí sekvence se sekvencí Shine-Dalgarno Strukturní gen B Strukturní gen C Koncová sekvence BIOSYNTÉSA BÍLKOVIN - TRANSLACE Místo děje: Hrají: Vedoucí výroby: Scénář: Režie: ribosomy 20(21) standardních aminokyselin (vázané na tRNA) ATP, GTP DNA, mRNA AA-tRNA syntetasy, iniciační, elongační a terminační faktory Malá podjednotka 30S Vazebné místo pro mRNA E P A A – aminokyselinové vazebné místo P – peptidylové vazebné místo E – výstupní místo pro tRNA Velká podjednotka 50S AMK Aminokyselinové rameno Antikodonové rameno Transferová RNA – schema Antikodón je komplementární kodónu pro danou aminokyselinu na mRNA Antikodón Aktivace aminokyselin = jejich vazba na molekuly tRNA (katalysují AA-tRNA syntetasy) BIOSYNTÉSA BÍLKOVIN – TRANSLACE – INICIACE I Shine-Dalgarno AGGA AUG CCA mRNA 3´ fMet !!! E P A Nutná přítomnost iniciačních faktorů IF1, IF2 a IF3 TRANSLACE – INICIACE II AGGA AUG CCA mRNA E A fMet TRANSLACE – ELONGACE I AGGA AUG CCA mRNA E fMet Pro !!! Nutná přítomnost elongačních faktorů EF-G a EF-T TRANSLACE – ELONGACE II AGGA AUG CCA mRNA E fMet Pro EF-G Tvorbu peptidické vazby katalysuje peptidyltransferasa vázaná v P- místě velké podjednotky ribosomu EF-T TRANSLACE – ELONGACE III AGGA AUG CCA mRNA E Pro fMet EF-G EF-T TRANSLACE – ELONGACE IV AGGA AUG CCA ACU mRNA A E Pro Pro fMet fMet EF-G Translokace ribosomu o 1 kodón (3 nukleotidy) EF-T TRANSLACE – ELONGACE V AGGA AUG CCA ACU mRNA E Pro Pro fMet Thr fMet EF-G EF-T TRANSLACE – ELONGACE VI AGGA AUG CCA ACU mRNA E Pro Pro Thr fMet fMet EF-G EF-T TRANSLACE – ELONGACE VII AGGA AUG CCA ACU mRNA E Pro fMet Thr Pro fMet EF-G EF-T TRANSLACE – ELONGACE VIII CCA ACU GGC mRNA A E Pro Thr Pro fMet EF-G Translokace ribosomu o 1 kodón (3 nukleotidy) EF-T TRANSLACE – TERMINACE I Nesmyslný kodón mRNA CGA AAA UAA A E Lys !!! Arg Nutná přítomnost terminačních faktorů R1 R2 R3 Ala Thr fMet TRANSLACE – TERMINACE II Nesmyslný kodón mRNA CGA E AAA UAA A TRANSLACE – TERMINACE III mRNA TRANSLACE - BIOSYNTÉSA BÍLKOVIN - SUMMARY Translace probíhá na ribosomech, podle informace obsažené v řetězcích mRNA Podjednotky ribosomů obsahují dvě důležitá vazebná místa pro molekuly tRNA Translace začíná vždy iniciačním kodonem, kódujícím formylovaný methionin Jednotlivé molekuly tRNA s aminokyselinami postupně přistupují na aminokyselinové vazebné místo, jehož specifita je stejně postupně definována jednotlivými kodony mRNA. Klíčovou roli má antikodon tRNA. Narůstající peptidický (bílkovinný) řetězec je tvořen katalytickým účinkem peptidyltransferasy peptidylového vazebného místa Ukončení tvorby bílkovinného řetězce nastává při výskytu nesmyslného kodonu na mRNA Celý proces translace je řízen bílkovinnými molekulami, zvanými iniciační, elongační a terminační faktory POSTRANSLAČNÍ PROCESY Úprava polypeptidových řetězců po translaci: ● spontánní vytváření sekundární, terciární a kvartérní struktury ● vytváření sekundární, terciární a kvartérní struktury za pomoci chaperonů VÝZNAM TVORBY BÍLKOVIN V BUŇKÁCH Bílkoviny (proteiny, polypeptidy) mají v buňkách všech organismů klíčovou roli: ● jako stavební a strukturní součásti buněk ● jako enzymy ● jako regulační a řídící sloučeniny MUTACE Jsou to změny bakteriální DNA, ke kterým dochází před replikací DNA nebo během ní. Bodové mutace jsou změny týkající se jediného nukleotidu: - záměna nukleotidu za jiný - vypuštění (ztráta, delece) nukleotidu - vložení (inserce) nukleotidu Frekvence bodových mutací jsou za „normálních“ podmínek velmi nízké, ale výrazně jsou zvyšovány účinkem mutagenních látek nebo záření. Spontánní mutace: vznikají účinkem vlastních buněčných procesů nebo buněčných sloučenin (např. reaktivních forem kyslíku) Indukované mutace: vznikají účinkem vnějšího mutagenního faktoru a přetížením buněčných opravných mechanismů Opravné (reparační) mechanismy: běžně opravují řadu bodových mutací, navíc jsou schopny i jistých oprav škod po mutagenních faktorech. - Světelná reaktivace: oprava thyminových dimerů (způsobených UV-zářením) - Excisní oprava: „vystřižení“ nesprávných úseků DNA a jejich nahrazení MUTACE – DŮSLEDEK BODOVÝCH MUTACÍ ↓ 3´ GGA TGA CGA GGA TGA ATG ATG Pro Thr Ala Pro Thr Tyr Tyr 5´ (DNA, negativní řetězec) (bílkovina) Záměna nukleotidu 3´ GGA TGA CCA GGA TGA ATG ATG Pro Thr Gly Pro Thr Tyr Tyr 5´ (DNA, negativní řetězec) (bílkovina) MUTACE – DŮSLEDEK BODOVÝCH MUTACÍ ↓ GGA TGA CGA GGA TGA ATG ATG Pro Thr Ala Pro Thr Tyr Tyr (DNA, negativní řet.) (bílkovina) Delece nukleotidu GGA TGA CGG GAT GAA TGA TG. Pro Thr Ala Leu Leu Thr Thr (DNA, negativní řet.) (bílkovina) CROSSING – OVER (I) Je to výměna částí (segmentů) mezi dvěma molekulami DNA. Části však musí být homologní. Příklad: Bakteriální buňka DNA Plasmid CROSSING – OVER (II) Bakteriální buňka DNA Plasmid REGULACE BIOSYNTÉSY BÍLKOVIN Mechanismy regulace tvorby enzymů: ● enzymová indukce (regulace enzymů katabolických drah) ● katabolická represe (regulace enzymů katabolických drah) ● enzymová represe (regulace enzymů anabolických drah) Rozdělení enzymů dle jejich přítomnosti v bakteriálních buňkách: ● enzymy konstitutivní ● enzymy inducibilní (trvale přítomny v relativně stálé koncentraci) Enzymová indukce Způsob regulace tvorby inducibilních enzymů. Tyto enzymy jsou v bakteriálních buňkách trvale přítomny v nepatrných koncentracích, ale ty jsou výrazně zvyšovány tehdy, dostanou-li se bakteriální buňky do kontaktu s určitými látkami (induktory). REGULACE BIOSYNTÉSY BÍLKOVIN Mechanismy regulace tvorby enzymů u bakterií: ● enzymová indukce: substráty nebo jejich metabolity vyvolávají tvorbu katabolických enzymů potřebných pro jejich rozklad ● katabolická represe: některé substráty (např. glukosa) dokáží potlačit indukci enzymů potřebných pro rozklad jiných přítomných substrátů ● enzymová represe: konečné metabolity biosyntetických drah zastavují tvorbu anabolických enzymů potřebných k jejich produkci VŠECHNY TYTO DĚJE SE USKUTEČŇUJÍ REGULACÍ TRANSKRIPCE PŘÍSLUŠNÝCH GENŮ GENETICKÉ ZÁKLADY PROMĚNLIVOSTI BAKTERIÍ ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI VIRŮ A FÁGŮ Viry – nebuněčné částice složené z - 1 molekuly nukleové kyseliny (DNA nebo RNA) - bílkovinného obalu (kapsidu) - případně M-proteinu a membránového fosfolipidového obalu s glykoproteiny (tzv. obalené viry) Striktní parazité bakteriálních, rostlinných nebo živočišných buněk. Virová částice schopná infikovat buňky se označuje jako virion. Bakteriální viry = bakteriofágy Velikost virů se pohybuje od cca 20 nm (parvoviry) po stovky nm. Lidské poxviry mají tvar kvádru o rozměrech cca 260 x 260 x 450 nm. PŘÍKLADY ŽIVOČIŠNÝCH VIRŮ Chřipkové viry Orthomyxoviry Lidské rotaviry BAKTERIÁLNÍ VIRY - BAKTERIOFÁGY Bakteriofág T4 Adsorpce fága na povrch citlivé bakteriální buňky LYTICKÁ INFEKCE - I Jaderná DNA LYTICKÁ INFEKCE - II Jaderná DNA LYTICKÁ INFEKCE - III Jaderná DNA LYTICKÁ INFEKCE - IV Jaderná DNA LYTICKÁ INFEKCE - V Jaderná DNA LYTICKÁ INFEKCE - VI Jaderná DNA LYTICKÁ INFEKCE - VII Fragmenty DNA LYTICKÁ INFEKCE - VIII Fragmenty DNA LYZOGENNÍ INFEKCE TEMPEROVANÝM FÁGEM - I Jaderná DNA LYZOGENNÍ INFEKCE TEMPEROVANÝM FÁGEM - II Jaderná DNA Profág (provirus) LYSOGENNÍ KONVERSE Je změna vlastností bakteriálních buněk vyvolaná přítomností profága. Příklady: Corynebacterium diphteriae + β fág (tvorba záškrtového toxinu) Escherichia coli – tvorba verotoxinu Salmonella sp. Staphylococcus aureus Ps. aeruginosa Léčebné využití bakteriofágů….??? ZÁKLADNÍ MECHANISMY PŘENOSU VLASTNOSTÍ MEZI BAKTERIEMI ► KONJUGACE: přenos genů prostřednictvím plasmidů ► TRANSDUKCE: přenos genůprostřednictvím virů ► TRANSFORMACE: přenos genů volnou DNA Obecné vlastnosti plasmidů ► Jsou to malé molekuly DNA ► Jsou obvykle ve tvaru kruhové dvoušroubovice, méně často lineární ► Jsou nezávislé na jaderné DNA a jsou replikovány samostatně ► Vyskytují se jen v některých bakteriálních buňkách ► Nesou genetické informace, které nejsou obvykle pro danou bakteriální buňku nezbytné, ale které jí v určitém prostředí poskytují určitou výhodu ► Plasmidy jsou replikovány rychleji než jaderná DNA, takže někdy jich může být v buňce více molekul ► Je popsána celá řada plasmidů, nesoucích různé geny ► Bakteriální buňky ve mohou stresových situacích plasmidy ztratit ► Plasmidy buňku při růstu a množení určitým způsobem zatěžují (zejména ty větší z nich) KONJUGACE – přenos genů pomocí konjugativního plasmidu DNA j. F KONJUGACE – přenos genů pomocí konjugativního plasmidu DNA j. F KONJUGACE – přenos genů pomocí konjugativního plasmidu DNA j. F KONJUGACE – přenos genů pomocí konjugativního plasmidu DNA j. F KONJUGACE – přenos genů pomocí konjugativního plasmidu DNA j. F KONJUGACE – přenos genů pomocí konjugativního plasmidu DNA j. F F EPIZOMÁLNÍ PLASMIDY DNA j. DNA j. KONJUGACE EPIZOMÁLNÍM PLASMIDEM - I DNA j. KONJUGACE EPIZOMÁLNÍM PLASMIDEM - II DNA j. KONJUGACE EPIZOMÁLNÍM PLASMIDEM - III DNA j. Může následovat crossing-over s určitou částí jaderné DNA VLASTNOSTI BAKTERIÍ KÓDOVANÉ PLASMIDY Rezistence vůči některým antibiotikům Produkce antibiotik (např. r. Streptomyces) Produkce toxinů Schopnost symbiosy s vikvovitými rostlinami: r. Rhizobium a příbuzné rody Rezistence vůči těžkým kovům: rtuti, kadmiu, stříbru, antimonu, olovu, chromu, kobaltu, teluru aj. (Pseudomonas, Staphylococcus) Rozklad a využití některých jinak nerozložitelných nebo toxických látek: je známa celá řada tzv. degradačních plasmidů TRANSDUKCE - I Jaderná DNA TRANSDUKCE - II Fragmenty DNA TRANSDUKCE - III Jaderná DNA TRANSDUKCE - IV Jaderná DNA Může následovat crossing-over s určitou částí jaderné DNA ZÁKLADNÍ MECHANISMY PŘENOSU VLASTNOSTÍ MEZI BAKTERIEMI TRANSFORMACE: přenos vlastností volnou DNA (malými fragmenty DNA) TRANSFORMACE - I TRANSFORMACE - II Crossing-over TRANSFORMACE - III INSERČNÍ A TRANSPOZIČNÍ ELEMENTY (TRANSPOZONY) Inserční elementy (IS elementy) jsou kratší, neobsahují žádné známé geny a jejich umístění na DNA se může často měnit. Transpozony jsou rovněž mobilní úseky, avšak nesou i genetickou informaci (gen) - Tvoří pravidelnou součást genomu prokaryot i eukaryot (až 50% genomu !) - Jsou zodpovědné za přestavby chromozomů nebo plazmidů (tvoří "přenosné" úseky homologie, podmiňující homologní rekombinace) - Navozují mutace genů - Přenášejí nové znaky mezi organismy (včetně horizontálního přenosu genů) Základní typy transpozonů a jejich klasifikace: DNA-transpozony Transpozony „cut and paste“ (u prokaryot i eukaryot) – vyčlení se z původního místa a začleňují se do nového Replikativní transpozony (prokaryota) – během transpozice se replikují (jedna kopie zůstává v původním místě, druhá se objeví v novém místě Konjugativní transpozony (bakterie) Retropozony - retrony (bakterie) PŘEHLAD HLAVNÍCH BAKTERIÁLNÍCH SKUPIN TAXONOMIE BAKTERIÍ, NÁZVOSLOVÍ Doména BACTERIA (EUBACTERIA) Kmen Proteobacteria Třída Gammaproteobacteria Řád Enterobacteriales Čeleď Enterobacteriaceae Rod Escherichia Druh Escherichia coli (Escherichia vulneris, Escherichia hermanii aj.) (Enterobacter, Salmonella, Citrobacter, Proteus…..) TAXONOMIE BAKTERIÍ, NÁZVOSLOVÍ „FYSIOLOGICKÉ SKUPINY“ BAKTERIÍ Grampozitivní bakterie: G+ koky G+ sporulující tyčky G+ pravidelné nesporulující tyčky G+ nepravidelné tyčky Aktinomycéty Gramnegativní bakterie: G- fakultativně anaerobní tyčky G- aerobní tyčky a koky Bakterie s klouzavým pohybem Bakterie s výběžky Fototrofní bakterie (fermentující) (nefermentující) Poznámka: Jde o starší, většinou zcela zastaralé třídění nejběžnějších bakterií. KMENY BAKTERIÍ Actinobacteria (dnes 20 kmenů) Fibrobacteres/Acidobacteria Aquificae Firmicutes Bacteroidetes/Chlorobi Fusobacteria Gemmatimonadetes Nitrospirae Planctomycetes Chlamydiae/Verrucomicrobia Chloroflexi Chrysiogenetes Cyanobacteria Defferibacteres Deinococcus-Thermus Dictyoglomi Proteobacteria Spirochaetes Thermodesulfobacteria Thermomicrobia Thermotogae Poznámka: Vedle bakterií zařazených do uvedených kmenů existuje rozsáhlá řada nezařazených kultur a také řada nezařazených nekultivovaných bakterií NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BAKTERIÁLNÍ RODY A DRUHY - I Kmen ACTINOBACTERIA Actinobacteria - Grampozitivní bakterie s vysokým podílem G + C v DNA Koryneformní tyčky: Gordonie: Mykobakterie: Nokardie: Mikrokoky: Propionibaktérie: Aktinomycéty: Bifidobaktérie: Corynebacterium Gordonia Mycobacterium (M. tuberculosis, M. leprae, atypická mykobakteria) Nocardia, Rhodococcus Micrococcus, Kocuria Propionibacterium, Microlunatus (M. phosphorovorus) Streptomyces Bifidobacterium NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BAKTERIÁLNÍ RODY A DRUHY – II Kmen Bacteroidetes/Chlorobi Rody: Bacteroides Flavobacterium NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BAKTERIÁLNÍ RODY A DRUHY – III Kmen CYANOBACTERIA Cyanobacteria (Sinice) – fototrofní bakterie produkující kyslík Rody: Chroococcus Anabaena Nostoc Oscillatoria Spirulina Pleurocapsa Pseudocapsa Phormidium CYANOBACTERIA a CYANOTOXINY CYANOTOXINY – intracelulární i extracelulární toxiny produkované sinicemi - jsou toxičtější než kurare, strychnin či kobří jed - nejzávažnější producenti: Microcystis sp., Planctothrix sp., Anabaena sp. - nejvíce mohou být zasaženy mělké eutrofizované vody stojaté a také pomalu tekoucí vody - alkaloidy, peptidy, proteolipidy, lipopolysacharidy... Účinky: neurotoxické, hepatotoxické, cytotoxické, embryotoxické, genotoxické a mutagenní, dermatotoxické, imunotoxické a imunomodulační TPF (Tumor promoting factors) Nejvýznamnější: Anatoxiny, Saxitoxin, Tetrodotoxin, Cylindrospermopsin, Nodularin, Microcystiny... Ochrana proti průniku cyanotoxinů do pitných vod: - sledování biomasy sinic a řas ve zdrojích - sledování microcystinů v biomase sinic i v surové vodě - modifikace vodárenských technologií NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BAKTERIÁLNÍ RODY A DRUHY - IV Kmen FIRMICUTES Firmicutes - Grampozitivní bakterie s nízkým podílem G + C v DNA Bacily : Bacillus + řada příbuzných rodů (B. cereus, B. anthracis, B. licheniformis, B. polymyxa aj.) Listeria, Staphylococcus (S. aureus) Thermoactinomyces Lactobacily: Lactobacillus, Lactococcus, Enterococcus Streptococcus, Leuconostoc Klostridia: Clostridium (C. perfringens, C. botulinum C. tetani, C. difficile aj.) Desulfotomaculum Mykoplasmy: Mycoplasma NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BAKTERIÁLNÍ RODY A DRUHY - V Kmen PROTEOBACTERIA Proteobacteria - Gramnegativní bakterie pocházející z purpurových bakterií Alphaproteobacteria Betaproteobacteria Gammaproteobacteria Deltaproteobacteria Epsilonproteobacteria NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BAKTERIÁLNÍ RODY A DRUHY - VI Kmen PROTEOBACTERIA Alphaproteobacteria Rhizobakterie: Rhizobium, Agrobacterium, methylotrofní bakterie Sfingomonády: Sphingomonas Betaproteobacteria Burkholderia, Ralstonia, Comamonas Sphaerotillus, Spirillum, Neisseria NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BAKTERIÁLNÍ RODY A DRUHY - VII Kmen PROTEOBACTERIA Gammaproteobacteria Enterobakterie - čeleď Enterobacteriaceae Escherichia (E. coli), Citrobacter, Enterobacter, Klebsiella, Proteus, Salmonella, Shigella, Yersinia + řada dalších Koliformní bakterie: rody enterobakterií rozkládající laktosu Pseudomonády - čeleď Pseudomonadaceae Pseudomonas (Ps. aeruginosa, Ps. putida aj.) Acinetobacter, Azotobacter Legionely: Legionella pneumophila Methylotrofní bakterie: Methylococcus a jiné Thiotricha: Vibria: Beggiatoa, Thiothrix Vibrio, Photobacterium NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BAKTERIÁLNÍ RODY A DRUHY - VIII Kmen PROTEOBACTERIA Deltaproteobacteria Myxobakterie, myxokoky Desulfurikační baktérie (Desulfovibrio a další) Epsilonproteobacteria Campylobacter, Helicobacter NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BAKTERIÁLNÍ RODY A DRUHY - IX Kmen SPIROCHETES Spirochetes (Spirochéty) – Gramnegativní bakterie šroubovitého tvaru Borrelia, Leptospira, Spirochaeta VÝSKYT BAKTERIÍ V PROSTŘEDÍ BAKTERIE VE VODÁCH Požadavky na mikrobiologické ukazatele pitných a teplých vod VYHLÁŠKA č. 252 / 2004 + novelizace 2005, 2006 Typy limitů: Mezní hodnota: její překročení obvykle nepředstavuje akutní zdravotní riziko (MH) Nejvyšší mezní hodnota: její překročení vylučuje použití vody jako pitné (NMH) Doporučené hodnoty (DH) VYHLÁŠKA č. 252 / 2004 + novelizace 2005 1. Pitná voda Mikroskopický obraz: Abioseston Počet organismů: MH 50 jed. / ml * poznámka Počet živých organismů MH 0 jed. / ml * poznámka VYHLÁŠKA č. 252 / 2004 + novelizace 2005, 2006 1. Pitná voda - pokračování Clostridium perfringens MH 0 / 100 ml * poznámka Enterokoky NMH NMH 0 / 100 ml 0 / 250 ml balená pitná voda NMH 0 / 100 ml 0 / 250 ml balená pitná voda Escherichia coli Koliformní bakterie MH 0 / 100 ml Počty kolonií při 22°C MH MH NMH 200 / ml 500 / ml 500 / ml náhradní zásob. + malé zdroje balená pitná voda MH MH NMH 100 / ml 100 / ml 20 / ml náhradní zásob. + malé zdroje balená pitná voda Pseudomonas aeruginosa NMH 0 / 250 ml balená pitná voda Z chemických ukazatelů: Microcystin LR NMH 1 µg / l * poznámka Počty kolonií při 36°C VYHLÁŠKA č. 252 / 2004 + novelizace 2005, 2006 2. Teplá voda Legionely Počty kolonií při 36°C MH DH 100 / 100 ml 0 / 50 ml 100 / 100 ml MH 200 / ml nemocnice apod. oddělení sn.im. ostatní VYHLÁŠKA č. 252 / 2004 + novelizace 2005, 2006 2. Teplá voda vyráběná z individuálního zdroje pro účely osobní hygieny zaměstnanců Atypická mykobakteria Escherichia coli Pseudomonas aeruginosa Staphylococcus aureus Legionely Počet kolonií při 36°C 0 / 100 ml 0 / 100 ml 0 / 100 ml 0 / 100 ml 100 / 100 ml 200 / ml * PODMÍNKY ŠÍŘENÍ MIKROBIÁLNÍCH NÁKAZ Původce: konkrétní mikrobiální druh nebo kultura (infekční agens) Patogenita původce: schopnost určitého druhu vyvolat onemocnění. Virulence: stupeň patogenity konkrétní kultury, vyjadřuje míru závažnosti onemocnění. Rezervoár: souhrn všech možných trvalých zdrojů daného mikroorganismu Vylučování z rezervoáru a cesty šíření: různé způsoby dle charakteru infekčního činitele. Přímý přenos: je nutný přímý kontakt se zdrojem nebo s nakaženým člověkem Nepřímý přenos: vektorem přenosu jsou potraviny, voda, vzduch, předměty či hmyz. Vstup do organismu: potravou, porušenou či neporušenou kůží, dýchacími cestami, sliznicemi, apod. Vnímavost: náchylnost jedince nebo celého druhu k určité infekci. Faktory patogenity Jednotlivé druhy patogenních (a podmíněně patogenních) druhů mikroorganismů jsou charakteristické určitou škálou schopností, které jim umožňují infikovat tkáně živočichů. Jde např. o tyto schopnosti: - tvorba mikrobiálních enzymů a jejich vylučování (narušení tkání) - tvorba mikrobiálních metabolitů (dráždění, narušení tkání…) - adherence buněk mikroorganismů na živočišné buňky - tvorba biofilmu - průnik do živočišných buněk (tzv. intracelulární parazité, např. chlamydie, mykoplasmy apod.) EUKARYOTICKÉ MIKROORGANISMY ZÁKLADNÍ GENETICKÉ ZNAKY EUKÁRIÍ Přeměna chromatinu v chromosomy a naopak Přítomnost mnohonásobně se opakujících sekvencí Výskyt genových rodin Délka genů Existence intronů a exonů HOUBY - FUNGI Jedno- i mnohobuněčné eukaryotické heterotrofní organismy: saprofytické endofytické parazitické Většinou aerobní, mnohobuněční zástupci tvoří mycélia. Často symbiosa s rostlinami. Rozmnožování nepohlavní i pohlavní (dle skupin). TŘÍDĚNÍ HUB – praktické hledisko HOUBY - FUNGI MIKROMYCÉTY MAKROMYCÉTY KVASINKY VLÁKNITÉ MIKROSKOPICKÉ HOUBY (PLÍSNĚ) TŘÍDĚNÍ HUB – vědecké Chytridiomycota Microsporidia Glomeromycota (Zygomycota): vláknité plísně s neseptovaným nebo nepravidelně septovaným mycéliem Ascomycota: ● kvasinkovité organismy (Endomycetes, Hemiascomycetes) ● houby vřeckovýtrusné (Ascomycetes) ● houby nedokonalé (Deuteromycetes) Basidiomycota (houby stopkovýtrusné): ● sněti a rzi ● rouškaté, lupenité a hřibovité houby MIKROMYCÉTY – KVASINKOVITÉ ORGANISMY MIKROMYCÉTY – KVASINKOVITÉ ORGANISMY Významné druhy kvasinek: Saccharomyces cerevisiae Candida utilis Yarrowia lipolytica Candida albicans MIKROMYCÉTY – VLÁKNITÉ MIKROSKOPICKÉ HOUBY III Významné rody a druhy: Aspergillus Aspergillus niger, A. oryzae, A. flavus Penicillium P. notatum, P. chrysogenum, P. candidum Botrytis cinerea Mucor Mucor miehei Rhizopus Rhizopus nigricans MIKROMYCÉTY – VLÁKNITÉ MIKROSKOPICKÉ HOUBY PLÍSNĚ MYKOTOXINY: Aflatoxiny Ochratoxiny Trichotecény Zearalenony Patulin Kyselina cyklopiazonová Citreoviridin a mnohé jiné….!!! MYKOTOXINY MYKOTOXINY Eukaryotické mikroorganismy („PRVOCI“) PATOGENNÍ PRVOCI I Cryptosporidium sp. Parazitují ve střevním traktu živočichů (v tenkém střevě) Průjmové onemocnění, léčba (zatím) neexistuje Závažné onemocnění u imunodeficientních osob (hrozba smrti) Může pronikat do pitné vody Velikost oocyst cca 5 µm - existuje řada dalších druhů kryptosporidií - kryptosporidie jsou značně odolné vůči desinfekčním látkám PATOGENNÍ PRVOCI II Giardia lamblia PATOGENNÍ PRVOCI III PATOGENNÍ PRVOCI IV • Toxoplasma gondii • Plasmodium sp. • Trypanosoma gambiense Toxoplasma gondii - parazit kočkovitých šelem - mezihostitel: ptáci a savci včetně člověka - toxoplasmosa: akutní i chronická - závažná u těhotných žen (poškození plodu) - závažná u osob s imunodeficiencí Plasmodium sp. - původce malárií Plasmodium falciparum Plasmodium vivax Plasmodium ovale Plasmodium malariae PRIONY Nejde o mikroorganismy, ale o infekční bílkovinné částice. Vznikají přeměnou některých normálních savčích bílkovin mozkové tkáně (např. u BSE je to membránový glykoprotein neuronů a gliových buněk, označovaný Prpc). Změněná molekula má schopnost navodit tutéž změnu u molekuly sousední (řetězovou reakcí tak postupně dochází k degenerativním změnám v tkáni…). Jejich přenos na druhého jedince se uskutečňuje orální cestou. Priony jsou odolné vůči žaludeční kyselině i trávicím enzymům a zřejmě mohou být vstřebány do krevního oběhu. Jsou odolné i vůči obvyklým sterilizačním technikám a desinfekčním prostředkům v běžných koncentracích. Způsobují BSE, scrapie a některé další nemoci zvířat, u lidí kuru a nvCJD (nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby).
Podobné dokumenty
učební text - Protistologie
Výše uvedeného motto se analogicky týká i studia eukaryogeneze – vzniku eukaryotické
buňky. K této události došlo velmi dávno, podle různých hypotéz to bylo před 3,2-0,8
miliardou let. O fosilním z...
Bakterie a Archaebakterie
eukaryot, 5S-rRNA se podobá 5S-rRNA eukaryot
obdobná proteosyntéza jako u eukaryot (metionin)
geny obsahují introny (jako eukaryota)
10. Prokaryota
Přímé nebo zakřivené tyčinky s polárním bičíkem (pohyblivé)
Respirační metabolismus, téměř nikdy fermentace
Pozitivní oxidasový i katalasový test, netvoří plyn při oxidaci
Infekce způsobené SPN (Streptococcus pneumoniae)
Vznik zánětu podporují i další složky SPN,
polysacharid C – fosforylcholinovou složkou
aktivuje alternativní drahou komplement – má
rozhodující úlohu ve vzniku zánětlivé reakce
v plicích, na mening...
Extremofilové - Fyzikální ústav UK
v nichž žijí extremofilní
organismy
V těchto p
podmínkách se dnes
vyskytují zástupci archae
Oblasti pozemských sopek
hostí prostředí s velkým
rozsahem pH, s vysokou
koncentrací SOX a CO2,
magnesia ...
Přednášky na bílém
v poloprovozním anaerobním bioreaktoru (publikováno Mulderem a kol.,1995).
Obdobné mikroorganismy se vyskytují v mořích, řekách, sedimentech aj.
Jde o unikátní skupinu bakterií z kmene Planctomycet...
Mykologie
Houby ( Fungi- Mycophyta )
jsou rostlinné mikroorganismy, které jsou rozšířeny v celém životním prostředí člověka.
Houby se morfologicky a chemickým složením významně liší od bakterií. Jsou to ros...
Téma mesiaca: Téma mesiaca: Léto, aké má byt
Kč
se uvolnily zpod slaměného klobouku. Společnost mi dělá jen můj
nezdá, je také dovolená.
Praha 10Z ní se můžete vrátit odpočatí
pes a zápisník, do něhož pečlivě vtiskávám všechny své myšlenky
a ...
Genetické aspekty vrozených vad metabolismu
podjednotkami respiračních řetězců
Mutace mitochondriální DNA způsobují myopatie,
kardiomyopatie a encephalopatie