článek ke stažení - Salesiánské středisko mládeže Plzeň

článek ke stažení - Salesiánské středisko mládeže Plzeň

MLADÁ FRONTA DNES ❘ čtvrtek 28. 5. 2015
Rychtaříkova 1
32600 Plzeň
tel.: 374 333 210
[email protected]
B3
Plzeňský kraj
Předplatné
a distribuce: 225 555 522
Inzerce: 374 333 311
Aby se mladým lidem život vydařil
Antonín Nevola vede Salesiánské středisko mládeže, které působí v Plzni už čtvrt století
PLZEŇ Posláním salesiánů je výchova, práce s dětmi, s mladými i s celými rodinami. Antonín Nevola, který
vede Salesiánské středisko mládeže
v Plzni od roku 2008, připomíná slogan salesiánů: „... aby se mladým život vydařil“. K tomu jestě sám dodává, že si přeje, aby se život vydařil
nejenom mladým, ale všem. „Mít
možnost někoho na jeho životní cestě provázet a vidět jeho otevřenost
a snahu růst, to je pro mě něco fantastického,“ tvrdí.
Na co nebo na koho se ve vašem
středisku mládeže zaměřujete?
Probíhají tam celkem čtyři programy, jejichž prostřednictvím realizujeme to, co dělal náš zakladatel
svatý Jan Bosco. Ten v 19. století působil v Turíně a věnoval se mladým
lidem, kteří se dostali do různých
složitých situací. My máme přímo
ve stanovách uvedeno, že jsme posláni k nejchudobnější mládeži.
Ale pojem chudoba máme rozšířený i ve smyslu nějakého znevýhodnění. To může být sociální, výchovné, pedagogické a může být finanční. Neděláme nic zvláštního, abychom se k takovým lidem dostávali, ale ve finále skutečně pracujeme
s těmi, kteří patří do naší cílové skupiny.
Jsou mezi dětmi, které k vám
chodí, i ty, jejichž rodiny nejsou
chudé?
Jasně. Jsme v tomto ohledu naprosto otevřeni. Některé děti nemusí
být z rodin s ekonomickým znevýhodněním, ale potýkají se například ve škole nebo doma s nějakými výchovnými problémy. Některé
děti mohou mít všechno z pohledu
materiálního zabezpečení, ale chybí jim třeba výchova, která by měla
dobrá pravidla a nějaké hranice.
Třeba proto, že jejich rodiče jsou časově příliš vytížení a na děti jim nezbývá tolik času, kolik by bylo zapotřebí.
Leckteří lidé v poměrně ateistickém Česku mohou mít vůči vaší
instituci výhrady kvůli její přímé vazbě na církev. Vnímáte někdy takovou bariéru nebo to cítíte jako nevýhodu?
Nevím, jestli je to naše nevýhoda
nebo výhoda. Řekl bych, že je to
naše stigmatizace. Někteří lidé možná mohou žít v představách nebo
předsudcích, že kdo k nám přijde,
bude se například muset modlit. V
tomto ohledu můžu kohokoliv ujistit, že respektujeme názory každého člověka a není naším cílem přivádět lidi do církve nebo je obracet na
víru. Přitom ale nemůžeme pomíjet hodnoty, které vyrůstají z evangelia.
Co konkrétně tedy dětem ve vašem středisku nabízíte?
Jsou to volnočasové aktivity a sociální služby. Součástí volnočasových
aktivit jsou různé zájmové kroužky. Letos jich máme přes padesát,
od sportovních přes jazykové, hudební , výtvarné... Jsou to v podstatě klasické zájmové kroužky jako v
jiných střediscích dětí a mládeže.
Naší další nabídkou je otevřený
klub Balón. To je místo, kam mohou děti odpoledne přijít a mohou
se zapojit do různých aktivit. Například v tělocvičně, na hřišti, mohou
se bavit stolními hrami nebo nabízíme možnost naučit se v klubu vařit.
Děti mohou kdykoliv přijít nebo
odejít. Vedle toho provozujeme
klub Vzducholoď a centrum pomoci dětem, mládeži a rodině Střecha,
ve kterých se nabízejí sociální služby. Vzducholoď je pro mladé od 15
do 22 let a pomáhá jim, aby se zorientovali sami v sobě a v tom, co je
pro život důležité, v tom, kam chtějí směřovat.
FAKTA
Antonín Nevola, 47 let
Do vedení Salesiánského střediska mládeže v Plzni nastoupil na
podzim roku 2008. Pochází z Moravy, ale 15 let žil v Praze. Byl vychovaný ve věřící rodině. Vztah k
salesiánům si našel v mládí v Holešově prostřednictvím tamního kaplana - salesiána.
Před nástupem na vojnu přemýšlel, zda se ožení, nebo si vybere
cestu kněžství. „A na vojně jsem si
řekl, že vstoupím k salesiánům. Z
vojny jsem šel v roce 1988 a ještě
o tom přemýšlel. Nakonec jsem dospěl k rozhodnutí, že se stanu salesiánem - knězem,“ řekl Nevola.
Po listopadu 1989, kdy byla v lednu 1990 obnovena činnost řeholních řádů, Antonín Nevola nastoupil k salesiánům a vystudoval
Teologickou fakultu v Praze. V
roce 1998 se stal knězem a nastoupil do funkce ředitele salesiánského střediska v Praze-Kobylisích,
kde působil deset let. Pak dostal
nabídku působit v Plzni.
Pomáháte dětem, které nepocházejí z ideálního prostředí. Narážíte na případy, kdy své snažení
musíte vzdát?
Samozřejmě. Stává se to, i když nijak často. Zkrátka se stane, že se někomu z mladých život nepovede a
neskončí dobře z nejrůznějších důvodů.
Salesiáni v Plzni
Zalitoval jste někdy v souvislosti
s takovou zkušeností, že jste si
vybral tuto profesi?
Neúspěchy klientů mě spíš motivují. Snažím se nehledat problém v klientovi a ptám se, jestli jsem sám neměl něco udělat jinak.
Jak vypadá zájem o aktivity ve
vašem středisku? Musíte někoho odmítat nebo byste naopak
rádi víc nabírali?
Nedávno jsme si udělali statistiku
a do té doby jsem žil v domnění,
že má středisko týdně zhruba 500
návštěvníků. Je jich ale téměř
sedm set, což mě překvapilo. Je to
hodně. Takže myslím, že naše kapacita prostorová i z hlediska personálního zabezpečení je využita
téměř maximálně. U některých
kroužků se stává, že máme víc zájemců, než můžeme přijmout.
Klub Balón má ještě nějakou volnou kapacitu a stejně tak nabízené
sociální služby.
Jak jste na tom po personální
stránce? Nestěžujete si, že nejsou lidi?
Momentálně máme stav naplněný.
Jeden kolega bude odcházet do
Brna, tak jsme vypsali výběrové řízení a přihlásilo se nám 23 zájemců. To znamená, že si nemůžeme
stěžovat. Lidé, které máme, jsou vynikající.
Salesiánské středisko má za se-
Salesián Antonín Nevola stojí v čele Salesiánského střediska mládeže v plzeňských Lobzích. Společenství se podařilo zvelebit zdevastované budovy a nabídnout mladým pomoc a atraktivní zázemí. Foto: Ladislav Němec, MAFRA
bou v Plzni čtvrtstoletí poměrně
úspěšného působení. Máte představu o plánech pro příštích pětadvacet roků?
V posledních dnech jsme se zabývali strategickým plánováním. Dospěli
jsme k tomu, že už zřejmě nemáme
kapacitu na to, abychom dál rozšiřovali činnost střediska. Já vidím rezervy v možné spolupráci nebo napojení jednotlivých programů. Aby na-
příklad děti ze Střechy víc využívaly
zájmové kroužky nebo klub Balón.
Mohli bychom tak komplexnost našich služeb využít k jejich zkvalitnění. Během příštího roku chceme
řešit možnost poskytovat sociální
služby „ambulantně“, kdy by kolegové chodili za mladými do jejich
prostředí. Uvažujeme i o tom, že bychom v budoucnu zřídili menší pobočku na Slovanech.
A máte do dalšího čtvrtstoletí nějaké osobní přání?
Aby bylo minimálně tak dobré jako
těch uplynulých pětadvacet let. A
abychom si dokázali udržet vnitřní
dynamiku, nezůstali sedět s rukama v klíně, netrpěli provozní slepotou a pak třeba nezjistili, že nám
ujel vlak.
— Jaroslav Nedvěd
Plzeň
K medaili z lyžování přidal další. Za klavír
PLZEŇ Mimořádného úspěchu dosáhl dvanáctiletý plzeňský pianista
Jinřich Rosendorf. V prestižní mezinárodní soutěži Concorso Pianistico Internazionale „Mozart“, která
se konala v první polovině května
v Římě v jeho letovisku Frascati, obsadil třetí místo. Žák Aleny Tiché ze
ZUŠ Chválenická, jinak student
Gymnázia na Mikulášském náměstí
v Plzni, se dokázal prosadit v silné
konkurenci čtyř desítek mladých
klavíristů prakticky z celé Evropy,
ale i Číny a Ruska.
Protože soutěžní program musel
obsahovat nejméně jednu skladbu
W. A. Mozarta, hrál Jindra Mozartovu Vídeňskou sonatinu C dur a jako
volnou skladbu předvedl Madrid
od J. Turiny. Jeho bezchybný výkon
ohodnotilo publikum bouřlivým
aplausem a porota fantastickým 3.
místem. „Do Říma jsem jel s tím, že
nechci být poslední, a nakonec mi
chyběl bod do druhého místa. Ale i
tak z toho mám obrovskou radost.
Slavnostní ceremoniál v historické
budově ve Frascati byl pro mě
ohromný zážitek. Líbilo se mi, jak
soutěží žilo celé Frascati - oblíbené
Talent Mladý plzeňský pianista Jindřich Rosendorf. Foto: Archiv
římské rekreační a odpočinkové letovisko. Všude byly vylepeny plakáty, kolemjdoucí se na nás usmívali
a přáli hodně úspěchů,“ říká Jindra. Právě Mozart je jeho nejoblíbenější skladatel. „Přečetl jsem o něm
několik knížek a loni jsem byl i
v jeho rodném domě v Salzburgu.
Koupil jsem si jeho album
s cédéčkem a pořád si ho pouštím.
Pro mě je to nejlepší hudební skladatel všech dob. Původně jsem
chtěl hrát na soutěži Turecký pochod, ale paní učitelka mi vybrala
Vídeňskou sonatinu C dur. A udělala dobře, protože právě Turecký pochod hrálo několik soutěžících, ale
sonatinu jen já,“ říká sympatický
gymnazista, který kromě sólové
hry hraje i v komorním souboru. I
ten má na svém kontě úspěchy. Na
celostátní soutěži Teplické flauto-
Salesiáni dona Boska - řeholní společenství v katolické církvi - působí
v Plzni od roku 1990. Byla jim svěřena lobezská farnost svatého Martina a Prokopa včetně doubraveckého kostelíka svatého Jiří.
Salesiánské středisko mládeže vyrostlo doslova na zelené louce. Jediná budova, kterou kdysi první plzeňský salesián Michal Kaplánek
pro práci s mládeží získal, byl dům
v Revoluční ulici, v té době v dezolátním stavu. S velkým úsilím se
ji nakonec podařilo zachránit, rekonstruovat a tím nastartovat salesiánské dílo v Plzni. Financováno
bylo převážně z darů věřících. Takové dary byly důležité i v pozdějších letech, kdy přišly další velké
změny - rekonstrukce kostela a významná přestavba a rozšíření střediska do stávající podoby.
Celkem za uplynulé čtvrtstoletí působilo v Plzni 22 salesiánů, víc jak
dvě desítky zaměstnanců střediska, stovky dobrovolníků ve farnosti
a středisku a v prvních letech i 16
mladých mužů na civilní službě.
„Oni všichni jsou podepsaní pod podobou současného střediska a farnosti. S velkou vděčností je třeba
konstatovat, že bez duchovní, finanční i materiální podpory velkého množství dobrodinců by nebylo
možné zrealizovat tolik dobrých nápadů a projektů,“ říká Antonín Nevola. Ředitel Salesiánského střediska mládeže upozorňuje, že velmi
důležitou roli sehrála také podpora
města a městské části Plzeň 4 i Plzeňského kraje.
hry získali 1. místo a ještě zvláštní
ocenění poroty za originální provedení skladby. „Vystupujeme pod
názvem Pětka z hudebky a kromě
kamarádů z hudebky Tomáše Veselého a Dana Vodičky v souboru hrají i moji bývalí spolužáci Tonda a
Matěj Borovských,“ říká Jindra.
Jak říká, k úspěchu mu pomohla
podpora doma i ve škole. A poctivá
příprava. „Na hodiny jsem chodil
několikrát týdně včetně víkendů.
Paní učitelka říkala, že musím mít
na zadní části těla mozoly, jinak nemám šanci vyhrát. Mozoly jsem neměl, proto jsem asi byl třetí,“ směje
se. „Na slavnostním ceremoniálu
jsem dostal diplom a bronzovou
medaili, kterou jsem si moc přál.
Už mám doma jednu, také bronzovou, ale z lyžování,“ dodává.
— Gabriela Špalková
Khamoro vrcholí,
zazpívá Věra Bílá
Věra Bílá spolu se svou skupinou
Kale bude hlavní hvězdou romského festivalu Khamoro. V Plzni se
koná podruhé, dnes vyvrcholí. Od
17 hodin si budou moct lidé na náměstí Republiky pochutnat na obrovském 500kilovém dortu, jehož
instalaci si pod taktovku vezme významný romský multimediální umělec Zoran Tairović ze Srbska. Chce
tím ukázat, jak složitým životním labyrintem "Člověk-Rom" musí projít, aby ochutnal alespoň kousek důstojného života. Dort upeče experimentální kuchař Petr Koukolíček.
Následovat bude od 19 hodin koncert tradiční hudby, tóny romské
rozmanité hudby budou znít v podání tuzemské skupiny Věra Bílá a
Kale, z Ruska se představí Ilo a z Rumunska Mahala Rai Banda. (red)