BREF WTI-CAST A
Transkript
Kapitola 2 1 OBECNÉ INFORMACE [5, Concawe, 1996], [7, Monier and Labouze, 2001], [13, Marshall, et al., 1999], [14, Ministry for the Environment, 2000], [36, Viscolube, 2002], [39, Militon, et al., 2000], [40, Militon and Becaud, 1998], [41, UK, 1991], [42, UK, 1995], [53, LaGrega, et al., 1994], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [100, UNEP, 2000], [121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002], [122, Eucopro, 2003], [124, Iswa, 2003], [125, Ruiz, 2002], [126, Pretz, et al., 2003], [128, Ribi, 2003], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004] 1.1 Účel zpracování odpadu Sekundární produkty neodmyslitelně patří ke každému průmyslovému procesu a obvykle se jim nemůžeme vyhnout. Navíc používání produktů ve společnosti také vede ke zbytkům. V mnoha případech nemohou být tyto typy materiálů (sekundární produkty i zbytky) znovu použity jiným způsobem a není tudíž možné je uplatnit na trhu. Tyto materiály jsou obvykle dány třetím osobám ke zpracování. Důvod zpracování odpadu není vždy stejný a často závisí na druhu odpadu a povaze jeho následného osudu. Některá zpracování a zařízení na zpracování odpadu jsou víceúčelová. V tomto dokumentu základními důvody pro zpracování odpadu jsou: • • • • redukovat nebezpečnou podstatu odpadu rozdělit odpad na jeho jednotlivé komponenty, některé, nebo všechny z nich mohou být později využity v dalším zpracování redukovat množství odpadu, který bude nakonec poslán na skládku transformovat odpad na použitelný materiál Procesy zpracování odpadů mohou vyžadovat přemísťování a transfer látek mezi médii. Například některé zpracovatelské procesy mají za následek tekutý odpad posílaný do kanalizace, tuhé odpady posílané na skládku odpadů a jiné, které jdou jako emise do ovzduší, nejčastěji ze spalování. Odpad může být také vhodně upraven tak, aby byl vhodný k jinému druhu zpracování, jako například spalování regenerovaného palivového oleje. Je zde také množství důležitých pomocných aktivit spojených se zpracováním, jako je například převzetí a uskladnění před zpracováním na místě (on site) nebo před odstraněním z daného místa (off site). 1.2 Zařízení na zpracování odpadu Tato část poskytuje souhrnný přehled o odvětví zpracování odpadu v EU. Je zde zahrnuto i krátké vysvětlení prováděných zpracování. V EU jsou odpady velmi regulovány. Z tohoto důvodu je zde k dispozici mnoho právních definic používaných v tomto sektoru (např. odpad, nebezpečný odpad). Některé definice jsou dostupné v Rámcové směrnici o odpadech a v dodatku k ní. Odpad se v zásadě buď regeneruje nebo likviduje. Zařízení na zpracování odpadu proto provádějí operace, jejichž cílem je regenerace nebo likvidace odpadu. Zařízení na zpracování odpadu nejsou zpravidla považována za producenty výrobků jako jiné průmyslové sektory. Místo toho poskytují společnosti služby tím, že zpracovávají její odpadní materiály. Závod na zpracování odpadu obvykle zahrnuje sousedící území, stavby a další plochy využívané pro uskladnění, regeneraci, recyklaci, zpracování nebo disponování s odpadem. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 1 Kapitola 2 Podobně jako u klasifikace druhů odpadů jsou i činnosti spadající pod zpracování odpadu z právního hlediska klasifikovány, a to v Příloze II k Rámcové směrnici o odpadech. Kopie této klasifikace je uvedena v kapitole 8.1.1 v příloze tohoto dokumentu, spolu s příklady její aplikace. Koncept centra, které se věnuje managementu odpadu, není nový. Dlouho před vznikem legislativy týkající se odpadu (nebezpečného nebo ostatního) uznaly společnosti, které produkovaly odpad, potřebu odborného zpracování a disponování s jejich odpadem. Mnoho producentů odpadů postavilo a provozovalo vlastní specializovaná zařízení, obvykle na území vlastního podniku. Jiné společnosti, které produkovaly odpad a neměly vhodné stanoviště nebo netvořily dostatečně velké množství odpadu k odůvodnění investice do zařízení v místě vzniku odpadu, přepravovaly svůj odpad mimo své stanoviště do specializovaných zařízení ke zpracování. Taková zařízení zpravidla nazýváme komerčními zařízeními, která zpracovávají odpad mimo místo jeho vzniku. Koncem šedesátých let tak začal svůj vývoj průmysl komerčního odpadového hospodářství. Jeho úlohou bylo shromáždit a dopravit odpad do specializovaných off-site zařízení, kde se uskutečnilo zpracování a další disponování s tímto odpadem. Tak jako je mnoho typů odpadu, je také mnoho způsobů, jak může být s odpady nakládáno. Například existuje nejméně 50 komerčně aplikovatelných technologií pro zacházení s nebezpečným odpadem. Zpracovatelská zařízení mohou fungovat s využitím pouze jedné technologie nebo mohou spojit různé technologie, zvláště pokud jde o komerční zařízení sloužící několika producentům odpadu. Existují rozdíly mezi komerčním off-site zařízením a on-site zařízením, které se specializuje na zacházení s konkrétním druhem odpadu. To vyplývá částečně ze skutečnosti, že off-site zařízení přijímají odpad ze zdrojů mimo místní komunitu, zatímco on-site zařízení zacházejí pouze s odpadem tvořeným tím, co by mohlo být dlouhodobou a ekonomicky důležitou činností v komunitě. Z technického pohledu nakládají off-site zařízení většinou se širším spektrem odpadních typů a jsou zpravidla větší a složitější. Off-site centra mohou být rozdělena následovně: • • • zařízení zaměřená převážně na regeneraci materiálu jako prodejného produktu (rozpouštědla, oleje, kyseliny nebo kovy). Některá z nich využívají energetickou hodnotu odpadu. Zařízení zaměřená na změnu fyzikálních nebo chemických charakteristik odpadu nebo zařízení, která rozloží nebo zničí složky odpadu pomocí kterékoli fyzikální, chemické, tepelné nebo biologické metody. Zařízení zaměřená na permanentní umístění odpadu na povrchu země nebo pod ním. Tato zařízení nejsou předmětem tohoto dokumentu. Následující kapitoly v rámci této části poskytují konkrétnější informace o typech zařízení na zpracování odpadu, klasifikovaných podle jejich hlavní prováděné činnosti. Ne všechny typy zpracování odpadů, které jsou popsány v tomto dokumentu, jsou uvedeny i v této části. Je to asi proto, že jsou taková zpracování považována za méně důležitá. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 2 Kapitola 2 1.2.1 Zařízení pro přesun odpadu Operace uskutečněné v těchto zařízeních zahrnují: přijetí, vyjmutí z obalů, třídění, přesun před předáním k vlastní operaci spočívající v regeneraci nebo likvidaci. V některých případech může být v tomto zařízení také prováděno mísení nebo promíchávání. Stanice pro přesun odpadu mohou zahrnovat jednotlivé operace nebo mohou být nedílnou součástí část procesu zpracování. Všechna centra obvykle nějakým způsobem shromažďují tuhé odpady, kapaliny se dekantují z jedné nádoby do druhé. Přesun kapalin může probíhat z cisterny do záchytné nádrže, nebo z frakcí o litrovém objemu až do sudu o objemu více než 200 litrů. Obvykle prováděnými operacemi jsou kontrola, vzorkování, fyzické třídění a balení, dekantace, mísení, vyprazdňování bubnu, uskladnění, zpracování bubnu/IBC a v některých případech i likvidace tkanin použitých k utírání, dále solidifikace a drcení olejových filtrů. Stanice pro přesun odpadu se dělí do dvou kategorií podle cíle zařízení: • Zaměřené na výstupní tok Odpovídá to centrům, která fungují jako "dodavatel" pro další procesy: např. regenerace rozpouštědel, spalování odpadu, chemické zpracování. Tato centra mají za cíl připravit konkrétní odpadní toky, které lze kontrolovat, analyzovat, a které poskytují trvalý výchozí produkt pro přidružené procesy. Mohou také přijímat a zpracovávat různé druhy dalších materiálů za účelem poskytnutí kompletních služeb svým klientům. Často manipulují s mnohem vyšším podílem určitých odpadních toků a přijetí, uskladnění a řídící systémy jsou proto navrženy pro tyto odpady. • Zaměřené na vstupní odpad Jsou to nezávislé přesunovací stanice, které obvykle přijímají široké spektrum materiálů ze sousedních regionů. Také mísí a shromažďují materiály za účelem produkce odpadního toku vhodného pro různé zpracování, regeneraci nebo likvidaci, ale obvykle se nezaměřují na nějakou specifickou skupinu odpadů. Mohou mít odmítavý postoj k určitým odpadním tokům, ale to můžeme pravděpodobně přičíst spíše lokálním modelům produkce odpadu a komerčním příležitostem než potřebě poskytnout výchozí produkt pro jednotlivé následné procesy. Většina operací spojených s přípravou odpadů se dělí na dvě skupiny: • • Přeskupení/úprava. Cílem je seskupit odpady v malých nebo středních množstvích, pokud mají stejnou povahu a pokud jsou slučitelné. Výsledný odpad ještě musí být zpracován. Účelem přeskupování je získat větší a homogennější objemy pro zpracování odpadů, zlepšit tak bezpečnost (např. usnadnění manipulace) a zefektivnit logistiku. Kombinace procesů použitých v přípravě odpadů a v operacích předběžné úpravy závisí na finálního zpracování. Předběžná úprava (předzpracování). Cílem je přizpůsobit odpad druhu regenerace a/nebo likvidaci v rámci finálního zpracování. Předběžná úprava (předzpracování) zahrnuje několik aspektů. Může být definována jako operace, které vedou k homogenizaci chemického složení nebo fyzikálních charakteristik daných odpadů. Předběžná úprava produkuje odpad, který se může velmi lišit od původního odpadu, i když ne z pohledu regulačních orgánů. Tento předzpracovaný odpad stále ještě musí být zpracován v zařízení na regeneraci nebo likvidaci. Na konci procesu předběžné úpravy by měl odpad vyhovovat chemickým a fyzikálním specifikacím, které stanovuje koncový uživatel. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 3 Kapitola 2 Činnosti v rámci přeskupení a předzpracování mohou být prováděny na stejném místě jako konečné zpracování, v místě produkce odpadů nebo na zvláštním místě. Bez ohledu na místo je však operační proces stejný. Tabulka 1.1 uvádí počet zařízení pro přesun odpadu a kapacity v různých evropských zemích. Země Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko Rakousko Portugalsko Finsko Spojené království Island Norsko Celkem Počet známých zařízení Nebezpečné Bezpečné 10 0 125 6 68 Známá kapacita (kt/rok) Nebezpečné Bezpečné 0 3000 12 0 1 2 16 5 5 0 3975 m3 58 143 0 (1) 439 0 0 689 Y 0 2073 0 0 2216 (1) Žádná bezpečná zařízení, kromě zařízení, kam je odpad složen za účelem povolení jeho přípravy k dalšímu zpracování. Poznámka: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Tabulka 1.1: Zařízení pro přesun odpadu [39, Militon, et al., 2000], [60, Azkona and Tsotsos, 2000], [61, Weibenbach, 2001], [86, TWG, 2003], [150, TWG, 2004] 1.2.2 Zařízení zahrnující biologické zpracování odpadu V kapitole o Rozsahu tohoto dokumentu zjistíte, která biologická zpracování odpadu jsou zde uvedena. Všimněme si však, že data obsažená v tabulce 1.2 se týkají všech biologických zpracování, včetně těch, která zde nejsou uvedena. Důvodem je, že dosažitelné statistiky se obvykle odvolávají na národní data a je těžké oddělit informace pouze o těch zařízeních, která jsou obsažena v tomto dokumentu. Země Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Počet známých zařízení Nebezpečné Bezpečné 5 Y 1 0 57 2000 0 Y 3 Y 0 Y Známá kapacita (kt/rok) Nebezpečné Bezpečné 0 0 140 0 ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 4 Kapitola 2 Irsko 1 Y Itálie 74 3 180 Lucembursko 0 Y 0 Nizozemsko 7 Y Rakousko 8 16 (1) 103 706 (1) Portugalsko 1 9 88 514 Finsko 20 41 98 305 Švédsko Y Velká Británie 0 173 Island 0 0 0 0 Norsko 0 Y 0 Celkem 177 442 429 1705 Y: existuje, ale nejsou dostupná data (1) data odpovídají pouze MBT Data v této tabulce odpovídají všem druhům biologických zařízení a nikoli pouze těm, která jsou obsažena v tomto dokumentu. Proto počet zařízení obsažených v tomto dokumentu bude menší než počty, které se objevují v tabulce. Poznámka: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Tabulka 1.2 Zařízení na biologické zpracování odpadu [39, Militon, et al., 2000], [60, Azkona and Tsotsos, 2000], [61, Weibenbach, 2001], [86, TWG, 2003], [150, TWG, 2004] Ve Finsku existuje 561 zařízení na čištění odpadních vod, ve kterých se také zpracovávají kaly ze septiků. Existuje 41 zařízení (27 aerobních a 14 anaerobních) na zpracování jiných než nebezpečných odpadů. Kromě takovýchto zařízení, která jsou zmíněna v tabulce 1.2, je zde také 129 kompostovacích zařízení s celkovou kapacitou 542 kt/rok. V některých zemích (např. VB a Itálie) biologická zpracování provádějí převážně vodohospodářské společnosti, které využívají již existující kapacity v ČOV. Odhaduje se, že je zde potenciálně asi 30 zařízení. Objemy zpracování odpadu jsou malé, obvykle tvoří méně než 1% vstupu ČOV, ale v některých případech to představuje výrazné zatížení z hlediska CHSK (v jednom případě je to celkově 50% vstupu CHSK do ČOV). Nicméně tento typ zpracování je problematický, protože zde existuje možnost naředění kontaminantů a kontaminace splaškových kalů vycházejících z tohoto zpracování. 1.2.3 Zařízení pro fyzikálně chemické zpracování odpadních vod Tento sektor je reprezentován velkou škálou procesů, které jsou klasifikovány jako "chemická zpracování". Tato škála je v rozsahu od mísících systémů bez chemických interakcí až po složitá zařízení, která umožňují mnoho typů zpracování, a některé z nich jsou uzpůsobeny podle zákazníků pro jejich konkrétní odpadní toky. Proces je navržen pro čištění odpadních vod (znečištěných např. kyselinami/zásadami, kovy, solemi, kaly), ale obvykle přijímá také různý organický materiál, např. vody z praní a oplachů, zbytky ze separace oleje a vody, odpady z čištění, odpady z lapačů atd. Tyto materiály mohou obsahovat téměř jakýkoli průmyslový materiál. Je pravděpodobné, že proces zpracování bude mít nějaký účinek na organický materiál, např. kvůli chemické oxidaci CHSK, některé organické látky by mohly být adsorbovány do kalů, nebo při zpracování emulzí by se mohla část organického obsahu oddělit od vodní fáze. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 5 Kapitola 2 Tyto systémy zpracování odstraňují a/nebo detoxikují nebezpečné složky rozpuštěné nebo suspendované ve vodě. Výběr a pořadí jednotlivých procesů určují charakteristiky přicházejícího odpadu a požadovaná kvalita odtoku. Zařízení na fyzikálně chemické čištění odpadních vod zpravidla obsahují následující jednotkové procesy: destrukce kyanidu, redukce chrómu, dvojstupňové srážení kovů, úprava pH (neutralizace), filtrace pevných složek, biologické úpravy, adsorpce na aktivním uhlí, odvodnění kalu, koagulace/flokulace a další. Země Počet známých zařízení Známá kapacita Nebezpečné Bezpečné Nebezpečné Bezpečné Belgie 8 Y Dánsko 4 Y Německo 349 9000 Řecko 0 0 0 0 Španělsko 49 901 Francie 19 Y 301 Irsko 4 Y Itálie 147 Y Lucembursko 1 0 0 Nizozemsko 30 0 0 Rakousko 33 Y 515 Portugalsko 2 Y 22000 m3 Finsko 36 0(1) 144 0 Velká Británie 32 289 Island 0 0 0 0 Norsko 4 Y Celkem 618 9289 1883 Y: existuje, ale nejsou dostupná data (1) nejsou žádná bezpečná zařízení pouze s touto operací Poznámka: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Tabulka 1.3: Zařízení pro fyzikálně-chemické zpracování odpadů [60, Azkona and Tsotsos, 2000], [61, Weibenbach, 2001], [86, TWG, 2003], [150, TWG, 2004] Fyzikálně-chemické zpracování odpadních vod zpravidla odpad rozděluje na jiný typ odpadu (nejčastěji tuhý) a na odtékající vodu, která většinou není považována za odpad, protože je součástí jiné legislativy. Fyzikálně-chemická zařízení mají zásadní význam pro malé a střední firmy. Odpad, který bude muset být zpracován ve fyzikálně-chemickém zařízení, bude v budoucnu i nadále produkován. Povinné přijímání odpadu obecně přijatelnými fyzikálně-chemickými zařízeními je výhodou pro obchod a průmysl, protože usnadňuje správnou likvidaci odpadu a zbavuje průmysl a obchod ekonomické zátěže. Mohou být určeny následující hlavní konfigurace: • Vnitropodniková fyzikálně-chemická zařízení. Specializují se na zpracování odpadu produkovaného danou společností. • Obecně přístupná fyzikálně-chemická zařízení (poskytující služby). Ta se hodí pro zpracování odpadu vyprodukovaného v určitých regionech. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 6 Kapitola 2 1.2.4. Zařízení pro zpracování popela ze spalování a zbytků po čištění kouřových plynů Během spalovacích procesů se tvoří pevný odpad. Tento pevný odpad se zpravidla nazývá "popel". Obvykle se jedná o dva typy: jeden se nazývá "dnový popel"nebo „popel ze dne kotle“, který vzniká ve spodní části spalovací komory a druhý, který se nazývá "popílek", který je menší a je součástí zplodin ze spalování. Popílek je obvykle zachycován v čistících zařízeních pro kouřové plyny.Taková čistící zařízení jsou vhodná nejen pro létavý popílek, ale také k extrahování dalších znečišťujících látek. Při této činnosti mohou vznikat různé druhy odpadu.Tato část popisuje ta zařízení, která zpracovávají různé druhy odpadu ze spalovacích procesů i ostatní procesy čištění spalin. Popel ze spalování a zbytky z čištění spalin jsou jedny z hlavních odpadních produktů, které jsou zpracovávány stabilizací a solidifikačními procesy, buď ve spalovnách nebo v zařízeních na zpracování odpadu. Dalšími metodami jsou vitrifikace, čištění a recyklace některých složek (např. solí). Jiná metoda zpracování popela zahrnuje jeho roztavení plazmou při velmi vysokých teplotách za účelem vitrifikace jeho struktury. Jedno takové zařízení existuje ve Francii a jeho celková kapacita zpracování je 3,5 kt ročně. 1.2.5. Zařízení pro zpracování odpadů kontaminovaných PCB Spalování odpadu, pokud je dosažitelné, je nejdostupnější a nejpoužívanější technologií ničení PCB. Kompletní zničení PCB spálením je možné pouze za určitých definovaných podmínek (například vysoká teplota a delší čas). Kvůli ceně spalování odpadu a jeho nedostupnosti v mnoha zemích se někdy používají alternativní technologie. 1.2.6 Zařízení na zpracování odpadního oleje Použité mazací oleje mohou být zregenerovány do kvality, která je v podstatě shodná s kvalitou některých skupin základových olejů, ze kterých se vyrábí mazací oleje (některé základové oleje ze skupiny III a mimořádně i ze skupiny IV obsahují zregenerované oleje). Tento proces je obvykle označován za "opětovnou rafinaci oleje". Získávání oleje z odpadu je běžnou součástí odpadového průmyslu. Existují licencovaná střediska, která se specializují na získávání oleje z různého odpadu. Navíc řada chemických podniků a stanic pro přesun odpadů má separační jednotky, ve kterých dojde k oddělení oleje od vody předtím, než dojde k jeho přesunu do specializovaných zařízení ke zpracování. Některé faktory, které ovlivňují toto odvětví, jsou: • společnosti, které slouží jednotlivým průmyslovým odvětvím, se kloní k nabízení obecných služeb v odpadovém hospodářství právě těmto odvětvím, a to může zahrnovat i odpadní oleje • společnosti, které sbírají použité mazací oleje z autoopraven, také sbírají olejové filtry, oleje z řízení, brzd a převodovek, nemrznoucí směsi a baterie • společnosti, manipulující s transformátorovými oleji sbírají také oleje s malým množstvím PCB • některá chemická a biologická čistící zařízení se zabývají obnovou olejů v malém měřítku, jako součást svých předběžných úpravných procesů. Jedná se zpravidla o jednoduché separační systémy na bázi gravitace. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 7 Kapitola 2 V EU existuje velký počet továren pro zpracování a nakládání s oleji. Některé společnosti provedou jednoduché čištění, odstraněním usazenin a vody z odpadního oleje. S odpadními oleji je nakládáno dvěma způsoby. Jeden představuje jeho využití jako pohonné látky, druhý pak jeho opětovnou rafinaci, takže jeho část ( většinou 50 - 60%) může být znovu využito jako základový olej pro mazací oleje. Zpracovatelé oleje mají většinou velmi dobré povědomí o své provozní činnosti. Je zde velké množství procesů a držitelů povolení, kteří v současnosti nabízejí způsoby, jak zpracovávat odpadní olej. Existuji čtyři hlavní procesy, které se používají při zpracování odpadních olejů: mísení, separace, chemické zpracování, destilace a krakování. Ve všech procesech zpracování odpadního oleje jsou ekonomická hodnota i výhřevnost z odpadních olejů obnoveny do různých stupňů. Dvě hlavní techniky jsou opětovná rafinace a přímé spalování (především v cementárnách), přičemž obě dávají asi 30% celkového množství obnoveného oleje. Další dvě metody, které dohromady představují zbylou třetinu, jsou přepracování a regenerace, přičemž druhá z těchto metod se využívá hlavně pro hydraulické oleje. Úroveň znalostí o olejích se mezi firmami značně liší. Částečně kvůli skutečnosti, že odpadní olej je neobyčejně komplexní a proměnlivý materiál s obrovským potenciálním rozsahem jednotlivých složek, které nejsou ani v současnosti všechny kategorizované. Data o odpadních olejích, která jsou v současné době v Evropě k dispozici, jsou velmi nízké kvality, zvláště v souvislosti s regenerací. Obr. 1.1 ukazuje přehled procent z typů zpracování odpadního oleje v každé zemi EU. Podle dat z tohoto odvětví z roku 1993 byl použitý olej likvidován přímým spalováním (32%), opětovnou rafinací na základový olej (32%), přepracováním na průmyslové palivo (25%) a získáváním specifických průmyslových olejů (11%). Tato procenta se nicméně od této doby značně změnila, jak ukazuje následující obrázek. Obr. 1.1. Hospodaření s odpadními oleji v EU v roce 1999 [7, Monier and Labouze, 2001], [86, TWG, 2003], [150, TWG, 2004] Opětovná rafinace Podle [7, Monier and Labouze, 2001] bylo v roce 2000 v Evropě vyprodukováno kolem 220 kt opětovně rafinovaného základového oleje, což tvořilo méně než 5% z celkové poptávky po základovém oleji v Evropě. V posledních letech se míra prováděné regenerace znatelně snížila v některých zemích EU, které byly průkopníky v jejím využívání, jako např. Francie, Německo, Itálie a Velká Británie. Je to zmírněno skutečností, že se objevily některé nové projekty v několika zemích: Francii, Německu, Itálii, Španělsku. Známá instalovaná kapacita pro opětovnou rafinaci základového oleje v celé Evropě je něco přes 500 kt/rok, přičemž kapacity jednotlivých zařízení se pohybují od 35 do 160 kt/rok. V současné době je na celém světě asi 400 zařízení na opětovnou rafinaci s celkovou kapacitou asi 1800 kt/rok. Ačkoliv většina těchto provozů je umístěna ve Východní Asii (Čína, Indie a Pákistán), jejich jednotlivá kapacita je převážně nízká, v průměru asi 2 kt/rok. Většina těchto zařízení používá kyselinu/jíl a jen málo z nich produkuje kvalitní rafinované oleje nebo bere v úvahu otázky týkající se životního prostředí. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 8 Kapitola 2 Země Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Finsko Švédsko Velká Británie Jugoslávie Celkem Počet známých zařízení 2 1 8 1 2 2 0 7 (1) 0 2 0 0 1 0 5 0 3 (2) 1 35 Známá kapacita (kt/rok) 45 40 770 40 69 200 0 273 (1) 0 2,4 0 0 80 0 88 0 5 (2) 1612,4 (1) Dvě zařízení v současné době nefungují. Jejich kapacita je 25 kt/rok. (2) Jeden člen TWG tato čísla zpochybňoval jako nesprávná. Poznámka: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Tabulka 1.4 Zařízení pro opětovnou rafinaci odpadního oleje v evropských zemích [5, Concawe, 1996], [7, Monier and Labouze, 2001], [13, Marshall, et al., 1999], [36, Viscolube, 2002], [86, TWG, 2003], [128, Ribi, 2003], [150, TWG, 2004] Zařízení, která provádějí opětovnou rafinaci, mohou přizpůsobit kvalitu produkovaných opětovně rafinovaných olejů a paliv podle mezinárodní a místní situace (ceny ropy, poptávka na trhu, subvence atd.). Příprava odpadního oleje (WO) k užívání jako paliva Asi 50% odpadních olejů (tj. odpadní olej z plavidel a čištění nádrží, odpadní olej z odlučovače oleje/vody, odpadní olej z emulzí atd.) není odpadní mazivový olej ani nemůže být regenerováno na základový olej. Tyto odpadní oleje mohou být převedeny na jiné olejové produkty (např. palivo). Asi 50% odpadních olejů (waste oil – WO) bylo v roce 1999 používáno v Evropě jako palivo. Kolem 400kt WO bylo spáleno v cementových pecích na evropské úrovni, což představuje asi 17% celkového množství WO a 35% z WO spáleného, přičemž míra se v různých zemích velmi lišila. Tento postup představuje hlavní směr ve Francii, Řecku a Švédsku, ale je pouze jedním z několika alternativních směrů v Rakousku, Belgii, Itálii a VB. Některé další sektory v EU, které využívají WO jako palivo, jsou: • vysoké pece, jako náhradu za koks (např. Belgie) • cihlové pece (např. Španělsko) • keramické pece (např. Španělsko) ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 9 Kapitola 2 • • • • • • • rozsáhlá spalovací zařízení (např. Španělsko) vápencové pece (např. Španělsko, Belgie) krakovací zařízení za účelem produkce nových paliv (např. Belgie, podle zákonných standardů) přijímací zařízení v přístavech, kde přemění odpadní olej na lodní palivo (např. Malta) spalovny odpadů (např. v roce 2002 byly spáleny 2kt nebezpečných odpadů v Belgii) výtopny (např. servis budov, skleníky atd.) zařízení produkující asfalt Dvě poslední aplikace už nejsou používány ve Flandrách (Belgie) protože v lednu 1999 byly schváleny přísnější environmentální předpisy. Tabulka 1.5 ukazuje množství spáleného použitého oleje v některých zemích EU Spalování Cementové pece Ve směsi s palivovým olejem Ostatní Spalovny odpadů Ohřívače v autoservisech Celkem spáleno Množství odpadního oleje 307 % 42 213 120 52 40 732 29 16 7 6 100 Údaje jsou pouze pro Dánsko, Finsko, Francii, Německo, Itálii, Nizozemsko, Norsko, Španělsko a VB. Poznámka: Získání kompletního souboru dat o objemech použitého odpadního oleje ve všech zemích EU pro tuto studii je obtížné, protože mnoho ze spalovacích zařízení není konzistentně zaznamenaných. Tabulka 1.5: Objemy použitého oleje spáleného v EU za rok. [5, Concawe, 1996] Je zde také významný objem vod kontaminovaných olejem, které se sbírají pro regeneraci. Tyto vody mají čistou negativní hodnotu, ale jsou zpracovávány, aby maximalizovala regenerace uhlovodíků pro použití jako paliva. Tabulka 1.6 ukazuje některá zařízení, která provádějí tuto činnost. Známá kapacita (kt/rok) Země Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Malta Nizozemsko Počet známých zařízení I. II. III. 1 10 4 Y 12 1 0 4 Y 1 60 Y 2 0 0 0 1 Y I. II. 310 100 III. 725 0 0 0 4,7 ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 10 Kapitola 2 Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko Spojené království Celkem I. II. III. 4 Y 3 2 160 252 0 Y 4 3 Y 19 0 1 1 3 0 0 155 54,5 0,2 1190 159,2 0,2 Používání odpadního oleje k přímému spalování Používání znovu zpracovaného odpadního oleje jako paliva Bezpečné oleje Y: existuje, ale nejsou dostupná data Poznámka: Sloupce týkající se bezpečného odpadu odpovídají produkci biodieslového oleje z použitého rostlinného oleje. Poznámka: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Tabulka 1.6: Zařízení, kde se odpadní oleje používají jako palivo nebo kde je odpadní olej přepracován na palivo [7, Monier and Labouze, 2001], [13, Marshall, et al., 1999], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [128, Ribi, 2003], [150, TWG, 2004] Podle zákonodárství EU není legální likvidovat WO na skládkách, v dešťové nebo odpadní kanalizaci. V některých případech se použitý olej používá v některých venkovských oblastech na neupravené silnice jako látka potlačující prašnost. Asi 25% WO v EU bylo v roce 1999 eliminováno. 1.2.7 Zařízení na zpracování odpadních rozpouštědel Rozpouštědla se ve značné míře používají v chemických a biologických procesech. Při těchto procesech vzniká odpadní rozpouštědlo, které se v rámci firmy recykluje. Příslušná zpracování odpadního rozpouštědla jsou nedílnou součástí chemických/biologických procesů a jsou popsány v jiných dokumentech BREF. Nicméně z ekonomických nebo technických důvodů se odpadní rozpouštědla předávají třetí straně ke zpracování. V některých případech se produkt tohoto zpracování vrací producentovi odpadu. Odpadní rozpouštědla vznikají také v oblasti povrchových úprav na bázi rozpouštědel (např. čištění nebo odmašťování v mnoha průmyslových sektorech a v chemickém čištění oděvů). V mnoha případech se kontaminovaná rozpouštědla nebo zbytky z destilačních kolon (obsah rozpouštědel od 1 do 10% v případě uzavřených čistících zařízení nebo zařízení s interní destilací) předávají do specializovaných zařízení, která rozpouštědla destilují a regenerují. Kvalita destilačních produktů je srovnatelná s kvalitou nových rozpouštědel. V souladu s Rámcovou směrnicí o odpadech je první možností, která by se měla o rozpouštědel i ostatních odpadů využít, recyklace. To pomohlo vytvořit aktivní trh v oblasti recyklace rozpouštědel. Podobně jako u odpadních olejů, mohou být odpadní rozpouštědla, která nejsou vhodná pro regeneraci kvůli určitému složení nebo příliš nízké čistotě, také využita jako druhotné kapalné palivo, např. v cementářském průmyslu a při spalování nebezpečných odpadů. Základní odlišnost od odpadních olejů je ta, že kvalita odpadních rozpouštědel kolísá mnohem více než kvalita odpadních olejů. Zařízení pro regeneraci rozpouštědel oddělují kontaminanty od odpadních rozpouštědel a tím obnovují rozpouštědlo v jeho původní kvalitě nebo na produkt nižší kvality (např. ředidla laků). Destilace (vsádková, kontinuální nebo parní) se používá u většiny komerčních zpracovatelů rozpouštědel, přičemž se zregeneruje asi 75% odpadních rozpouštědel. Zbytek, označovaný jako „destilační zbytek“ může být kapalina nebo kal, v závislosti na řadě podmínek a zpravidla je nutné s ním zacházet jako s nebezpečným odpadem. Další separační ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 11 Kapitola 2 metody používané zpracovateli rozpouštědel zahrnují: filtraci, jednoduché odpařování, odstřeďování a separaci proudem plynu. Země Počet známých zařízení Známá kapacita (kt/rok) Belgie 5 >8 Dánsko 0 Německo 21 Řecko 3 Španělsko 14 64 Francie 27 90,7 Irsko 2 Itálie 2 Lucembursko 0 Nizozemsko 8 Rakousko 2 Portugalsko 1 10 000 m3 Finsko 4 11 Velká Británie 8 >12 Island 0 Norsko 11 CELKEM 108 185,7 Poznámka: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Tabulka 1.7: Zařízení na zpracování odpadních rozpouštědel v evropských zemích [40, Militon and Becaud, 1998], [60, Azkona and Tsotsos, 2000], [61, Weibenbach, 2001], [86, TWG, 2003], [129, Cruz-Gomez, 2002] 1.2.8 Zařízení na zpracování odpadních katalyzátorů, odpadu ze snižování znečištění a ostatního anorganického odpadu Zpracování odpadních katalyzátorů závisí na druhu katalyzátoru (katalyticky aktivní látce a podpůrné struktuře nebo nosiči) i na dotčených vedlejších produktech z katalytického procesu. Tato zpracování zahrnují: regeneraci katalyzátoru pro jeho opětovné použití jakožto katalyzátoru, recyklaci komponent z katalyzátorů a likvidaci na skládce. Příkladem je rakouské zařízení na regeneraci Ni z katalyzátorů používaných v potravinářství (Fe/Ni slitina). K extrahování a koncentrování kovů z kapalného odpadu se může použít hydrometalurgická technologie. Nekapalné odpady nejdříve vyžadují rozpuštění. Na Maltě existují dva podzemní sklady azbestu a jeden nadzemní, které čekají na zpracování. Azbest pochází z lodí, které se opravují v docích, a nepoužitého azbestového potrubí. Země Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Zpracování odpadních katalyzátorů Počet známých zařízení 0 0 1 5 0 Známá kapacita (kt/rok) 0 0 0 Zpracování ostatního anorganického odpadu (včetně kovů a kovových sloučenin) Známá Počet známých kapacita zařízení (kt/rok) 13 3 63 0 0 6 195 Zpracování odpadu ze snižování znečištění Počet známých zařízení 1 1 2 0 15 Známá kapacita (kt/rok) 0 3 ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 12 Kapitola 2 Francie 3 4,9 0 0 0 Irsko 4 0 0 0 Lucembursko 0 0 0 0 0 Malta 3 Nizozemsko 2 17 1 Rakousko 3 14 0 Portugalsko 0 0 0 0 0 Finsko 1 0 0 9 3 0 Island 0 0 0 0 0 Norsko 2 1 0 CELKEM 20 4,9 129 198 20 1 Zpracování 1 milionu zářivek s obsahem rtuti není zahrnuto. Pozn.: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. 0 0 0 0 0 0 0 0 3 Tabulka 1.8: Zařízení na zpracování odpadních katalyzátorů, odpadu ze snižování znečištění a ostatního anorganického odpadu v evropských zemích [40, Militon and Becaud, 1998], [60, Azkona and Tsotsos, 2000], [61, Weibenbach, 2001], [150, TWG, 2004] 1.2.9 Zařízení na zpracování aktivního uhlí a pryskyřic Většina odpadního aktivního uhlí a pryskyřic pochází z procesů čištění vod. Je velmi složité odhadnout objem této regenerace v Evropě, především kvůli tomu, že mnoho provozovatelů regeneruje svůj adsorbent ve svých zařízeních a jen zřídka jej provozovatelé posílají do větších centralizovaných reaktivačních zařízení. Aktivní uhlí se používá ve třech hlavních aplikacích: příprava pitné vody, v potravinářském a nápojovém průmyslu (např. při odstraňování barvy při rafinaci cukru), a u běžných průmyslových aplikací, např. při odstraňování VOC z odpadních plynů z procesů. Tyto aplikace ovlivňují druh kontaminace uhlí a tudíž i potřebný regenerační proces. Např. uhlí, které bylo použito v průmyslových aplikacích („průmyslové uhlí“), jako je čištění odpadních vod, vyžaduje náročnější systém odstraňování znečištění než uhlí použité při produkci pitné vody nebo v potravinářství. V určitém bodě života procesu se uhlí vyčerpá a naplní svou kapacitu adsorbovaného materiálu. Pak by se toto uhlí mělo regenerovat, případně likvidovat, pokud regenerace není možná. Volba vhodného postupu je přirozeně dána ekonomikou a rozsahem. Při produkci pitné vody se uhlí používá ve velkých množstvích a uloženo ve velkých otevřených ložích s betonovou izolací. Při regeneraci těchto loží je nutné zpracovat velké množství použitého aktivního uhlí. Právě tato aplikace je nejběžnější ve Velké Británii z hlediska objemu, a regeneruje se buď v účelově postaveném zařízení v místě anebo se přepravuje k regeneraci. Vzhledem k povaze trhu je zde tendence, že stále více regeneračních zařízení, která byla původně navržena čistě pro zpracovávání vlastního materiálu, nyní nabízí komerční regenerační služby. V Evropě existuje minimálně 19 center, která regenerují aktivní uhlí na zakázku. Přibližné počty jsou uvedeny v Tabulce 1.9. Země Belgie Německo Francie Itálie Nizozemsko Rakousko Počet známých zařízení Známá kapacita (kt/rok) 2 3 1 5 1 1 ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 13 Kapitola 2 Finsko 1 Švédsko 1 Velká Británie 4 CELKEM 19 >50 Pozn.: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Tabulka 1.9: Zařízení na zpracování aktivního uhlí v evropských zemích [150, TWG, 2004] Nejběžnější reaktivační pece jsou rotační pece s přímým hořením a násobné nístějové pece. Někdy se používají rotační pece s nepřímým hořením, fluidní lože, vertikální a infračervená zařízení. Pece používané po celém světě v 90. letech pro reaktivaci granulovaného aktivního uhlí (GAC) jsou uvedeny v Tabulce 1.10. Typ pece na reaktivaci GAC Násobná nístěj Fluidní lože Rotační pec s nepřímým hořením Rotační pec s přímým hořením Vertikální typ Infračervené pece (horizontální a vertikální) Počet jednotek >100 <20 >50 <30 <30 <9 Table 1.10: Typy pece na reaktivaci GAC používané celosvětově [42, UK, 1995] Kvantitativní údaje pro zařízení na regeneraci iontoměničových pryskyřic nejsou k dispozici. 1.2.10 Zařízení na zpracování odpadních kyselin a zásad V EU existuje několik zařízení, která regenerují HCl. Nebyla zjištěna žádná zařízení na regeneraci HBr. Odpadní kyselina sírová může být regenerována následovně: • tepelný rozklad odpadní/vyčerpané/regenerované kyseliny sírové, přičemž výsledek se pak používá jako primární nebo doplňkový zdroj SO2 pro kontaktní proces kyseliny sírové. Tento postup je popsán v dokumentu BREF (LVIC(AAF) BREF [62, EIPPCB, 2003]), stejně jako všechny procesy, které produkují zdrojový SO2 rozkladem nebo kalcinací • proces založený na rekoncentraci slabé/vyčerpané/odpadní kyseliny sírové, se separací možných nečistot (např. solí) nebo bez ní. Tento proces je součástí tohoto dokumentu • průmyslové procesy, které používají kyselinu sírovou a jako nedílnou součást těchto procesů zahrnují i recyklaci použité kyseliny sírové. Tento postup bude popsán v příslušném dokumentu BREF, ve kterém je popsán celý daný proces (např. BREF LVIC-tuhé látky a další pro výrobu oxidu titaničitého). Země Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Počet známých zařízení 1 1 2 0 1 3 Známá kapacita (kt/rok) 42 2 ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 14 Kapitola 2 Irsko 1 Lucembursko 0 Nizozemsko 0 Rakousko 4 Portugalsko 0 Finsko 0 Island 0 Norsko 0 CELKEM 13 44 Hodnoty odpovídají regeneračním zařízením popsaným v tomto dokumentu a v dokumentu LVIC-AAF BREF Pozn.: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Tabulka 1.11: Zařízení na regeneraci odpadních kyselin a zásad [40, Militon and Becaud, 1998], [60, Azkona and Tsotsos, 2000], [61, Weibenbach, 2001], [86, TWG, 2003] Regenerace kyselin obvykle zahrnuje separaci nezreagované kyseliny z kyselého odpadu, jakým je vyčerpaná mořící lázeň vznikající v metalurgii. Jedna z metod používaných v ocelářství spočívá v ochlazení kyseliny sírové za účelem vysrážení sloučenin železa. Při jiné metodě může být kyselina regenerována tím, že se vstřikuje do pražící pece. 1.2.11 Zařízení na zpracování kontaminovaného dřeva V některých případech se kontaminované dřevo přímo spaluje. V ostatních případech se termicky zpracovává karbonizací/pyrolýzou. Všechna tato zpracování jsou popsána v dokumentu BREF „Spalování odpadů“. Některá zpracování se však zaměřují na získávání těžkých kovů z tuhého zbytku po karbonizaci kontaminovaného dřeva – tyto procesy jsou popsány v tomto dokumentu. Jedno zařízení je v provozu ve Francii. 1.2.12 Zařízení na zpracování kontaminované žáruvzdorné keramiky Dvě zařízení jsou v provozu ve Francii s celkovou kapacitou zpracování 50 kt ročně. 1.2.13 Zařízení na přípravu odpadu pro použití jako paliva V současnosti existuje několik faktorů, které se týkají konceptu využití odpadu jako paliva při spalovacích procesech: • Rámcová směrnice o odpadech a její novelizace stanoví hierarchii odpadového hospodářství. V této hierarchii mají přednost recyklace a regenerace (včetně používání odpadu jako zdroje energie) • Předpisy týkající se sektoru odpadů, např. směrnice o „odpadech z obalů“, směrnice o „ukončení života vozidel“, směrnice o „odpadu z elektrických a elektronických zařízení“, směrnice o „spalování odpadů“, katalog odpadů, směrnice o „nebezpečných látkách“ a směrnice o „nebezpečných přípravcích“ mohou zvolené řešení také ovlivnit • Směrnice o skládkování zakazuje ukládat na skládky odpad s vysokým obsahem biologicky rozložitelných materiálů. Je zde tedy potřeba hledat alternativní způsoby zpracování příslušných frakcí odpadů. Společné spalování je jednou z několika dalších možností (např. spalování, mechanicko-biologické zpracování). • V souladu s požadavky Kjótského protokolu je nutné celosvětově snížit emise skleníkových plynů. Společné spalování odpadových frakcí jako náhrada za konvenční paliva může být jednou z možností snižování emisí skleníkových plynů. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 15 Kapitola 2 • • liberalizace trhu s energií zintenzivňuje ekonomický tlak na producenty i spotřebitele. Společné spalování odpadů pro ně otevírá nový prostor pro podnikání a provoz spalovacích zařízení se stává ekonomicky atraktivnější snižování nákladů na palivo používané ve spalovacích procesech. Termín „palivo z odpadu“ se v tomto dokumentu používá pro všechny typy odpadních materiálů, které jsou připravovány k tomu, aby byly použity jako palivo v kterémkoli spalovacím procesu. Paliva z odpadu mohou být plynná, kapalná nebo tuhá. Např. kapalná paliva z odpadu mohou být připravena z odpadních olejů, rozpouštědel a destilačních zbytků. Způsob, jakým má být palivo z odpadu využito ve spalovacím procesu ovlivňuje jeho přípravu. Např. některá kapalná paliva z odpadu mohou být připravena smísením různých odpadů, které mají vysokou výhřevnost, a přiváděním každého zvlášť do spalovací komory. Nebo mohou být smíchána s konvenčními palivy (např. odpadní olej a palivový olej). Některé kapalné odpady, např. oleje, zpravidla potřebují předzpracování, aby se odstranily usazeniny, zbytky a voda. Toho lze dosáhnout pomocí separace a odvodnění. Některé spalovací procesy, které mohou používat odpad (částečně) jako palivo, jsou spalovací zařízení na produkci tepla a/nebo elektřiny, lodní motory, cementářské pece, vysoké pece pro výrobu železa a oceli, cihlářské pece při výrobě keramiky, pece ve vápenkách a ve výrobě asfaltu. Typ použité pece nebo kotle, podmínky spalování (např. teplota), při nichž by proces měl být provozován, vliv na emise nebo produkty a druh již používaného paliva má velký vliv na to, který druh odpadu/odpadů může být přijatelný a jak se palivo z odpadu připravuje. Účelem těchto zařízení je garantovat následujíc aspekty: • optimalizovat zvýšení hodnoty určitého odpadu tím, že se předejde jeho skládkování • kvalita tepelného rozkladu • poskytnutí požadovaných fyzikálně-chemických vlastností paliva z odpadu pro koncového uživatele. Základní principy produkce paliva z odpadu jsou následující: • chemická a fyzikální kvalita paliva splňuje všechny specifikace nebo standardy, které zajišťují ochranu životního prostředí, ochranu procesu v peci a kvalitu produkovaného materiálu v případě, že spalovací proces, při němž je palivo z odpadu používáno, produkuje určitý produkt (např. cement) • obsah energie a minerálních látek musí zůstat stabilní, aby se tak umožnil optimální přísun do pece • fyzikální forma musí umožňovat bezpečnou a správnou manipulaci, skladování a přivádění do zařízení. Země Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko Rakousko Portugalsko Počet známých zařízení Nebezpečné Bezpečné 12 Y 4 13 16 34 0 0 33 5 54 Y 2 Y 27 0 Y 1 Y 8 10 0 Y Známá kapacita (kt/rok) Nebezpečné Bezpečné 204 542 1400 2080 165 ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 16 Kapitola 2 Finsko 7 37 106 800 Švédsko Y Y Velká Británie Y Y Island 1 Y Norsko 2 Y CELKEM 140 126 852 4445 Y: existuje, ale nejsou k dispozici data Pozn.: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Table 1.12: zařízení na přípravu odpadu pro palivové použití [39, Militon, et al., 2000], [40, Militon and Becaud, 1998], [60, Azkona and Tsotsos, 2000], [61, Weibenbach, 2001], [86, TWG, 2003], [150, TWG, 2004] Příprava TKO pro použití jako paliva Současné nejlepší odhady množství tuhých regenerovaných paliv vyprodukovaných a spotřebovaných v Evropě je asi 1,4 Mt za rok, jak je uvedeno níže. Země Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko Producenti 7 1 19 3 25 23 Produkce kt/rok toe/rok <100 <50000 0 0 500 250000 (650) (325000) 0 0 n.a. n.a. 0 0 <200 <100000 (250) (125000) 0 0 0 0 250 100000 (350) 160 50000 0 0 170 58000 Spotřeba kt/rok kt/rok <100 <50000 0 0 500 250000 (650) (325000) 0 0 n.a. n.a. 0 0 <200 <100000 (250) (125000) 0 0 0 0 15 6000 - Export/Import + toe/rok kt/rok n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. -145 60000 CK % (100) 85 20 Rakousko 26 3 100 50000 7 Portugalsko 8 0 0 Finsko 10 170 58000 n.a. n.a. 0 1 1 Švédsko 4 +500 2 Velká 60 30000 60 30000 n.a. n.a. Británie (100) (50000) (100) (50000) Island 0 0 0 0 Norsko 29 1 1 CELKEM 155 1380 toe/rok = ekvivalent tuny oleje za rok (Předpokládá se, že SRF má výhřevnost 21 MJ/kg, ačkoli ta je nižší ve Finsku a Nizozemsku, a olej má výhřevnost 42 MJ/kg) CK = % spotřeby, ke které dochází v cementových pecích. Čísla v této tabulce jsou pouze informativní, protože neodpovídají stejné harmonizované definici používané po celé EU. 1 Ve Švédsku a Norsku není celková statistika, protože toto palivo se používá v běžných teplárnách/elektrárnách a ve spalovnách odpadů bez požadavků na bližší specifikace. Data pro Švédsko (2001) jsou: spalovny odpadů pro dálkové vytápění 856000 t/rok a elektrárny pro dálkové vytápění 455000 t/rok. 2 Neexistují přesná čísla, ale odhad je 500 kt odpadu dovezeného v roce 1999. 90 % tvořilo dřevo, papír, plasty, pryže. 3 Člen TWG se domnívá, že tato hodnota je příliš vysoká, ale neposkytl žádnou alternativní hodnotu. Tabulka 1.13: Přehled trhu SRF v Evropě v roce 2000 [21, Langenkamp and Nieman, 2001], [126, Pretz, et al., 2003], [150, TWG, 2004] ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 17 Kapitola 2 Nejlepší odhad produkce tuhých zregenerovaných paliv v roce 2005 pocházející z příslušného sektoru je asi 11 Mt/rok (Tabulka 1.14). Produkce Spotřeba - Export/Import + ∆ 2000 kt/rok toe/rok kt/rok toe/rok kt/rok toe/rok % Belgie 100 50000 100 50000 n.a. n.a. 0 Dánsko 0 0 Německo 3000 1500000 4000 2000000 +1000 +500000 Řecko 500 250000 500 250000 n.a. n.a. Španělsko 1000 500000 1000 500000 n.a. n.a. Francie 1000 500000 0 0 -1000 -500000 Irsko 500 250000 500 250000 n.a. n.a. Itálie 1000 500000 1000 500000 n.a. n.a. Lucembursko 50 25000 50 25000 n.a. n.a. Nizozemsko 1000 400000 600 240000 -400 -160000 Rakousko 500 250000 500 250000 n.a. n.a. 400 Portugalsko 500 250000 500 250000 n.a. n.a. Finsko 350 120000 350 120000 n.a. n.a. 100 Švédsko 500 250000 1000 4500000 +500 +200000 Velká Británie 600 300000 600 300000 n.a. n.a. Švýcarsko 0 0 0 0 Island 0 0 Norsko 150 75000 150 75000 n.a. n.a. CELKEM 10750 5220000 toe/rok = ekvivalent tuny oleje za rok (Předpokládá se, že SRF má výhřevnost 21 MJ/kg, ačkoli ta je nižší ve Finsku a Nizozemsku, a olej má výhřevnost 42 MJ/kg) W 2000 = rozdíl od roku 2000 Předpokládá se, že mimo EU se neexportuje žádné SRF. Čísla v této tabulce jsou pouze informativní, protože neodpovídají stejné harmonizované definici používané po celé EU. Pozn.: Čísla v této tabulce nemusejí odrážet přesný počet zařízení nebo kapacity. Hlavními důvody jsou velká dynamika trhu (čísla se rapidně mění) a/nebo protože žádná data nebyla poskytnuta TWG. Buňky bez čísel znamenají, že nebyly poskytnuty žádné informace. Země Tabulka 1.14: Předpověď/potenciál trhu s SRF v Evropě v roce 2005 [126, Pretz, et al., 2003] Spotřeba černého uhlí a lignitu na výrobu elektřiny v EU byla v roce 1999 145 Mte/rok (Evropská komise 1999, Výroční zpráva o energii). Pomocí tohoto čísla lze vypočítat, že celková produkce tuhého zregenerovaného paliva, jak je předpovězena v Tabulce 1.14 pro rok 2005 (tj. více než 5 Mte/rok) představuje míru substituce 3,5 %. Příprava paliva z nebezpečného odpadu Používání nebezpečného odpadu jako paliva začalo v polovině sedmdesátých let, kdy ropná krize drasticky zvýšila ceny palivového oleje a kdy byly v různých zemích vydány předpisy týkající se likvidace odpadů. Protože bylo k dispozici velké množství energeticky bohatého odpadu (hlavně rozpouštědel), bylo společné zpracování odpadu v cementářských pecích zřejmou odpovědí na danou situaci jak z environmentálního, tak i ekonomického hlediska. Později byly ve snaze zvýšit úspory energií vyvíjeny stále sofistikovanější postupy předzpracování, nejprve za účelem produkce kapalného paliva z odpadu, a v devadesátých letech pak za účelem produkce tuhého paliva z odpadu. Některé společnosti v EU poskytly odhady údajů, které jsou uvedeny v Tabulce 1.15. tato data vycházejí ze situace na trhu původní evropské patnáctky (EU-15). ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 18 Kapitola 2 Příprava paliva z nebezpečných odpadů Počet zařízení Produkce 2001 (kt/rok) Kapalné palivo z odpadních organických 107 650 kapalin Kapalné palivo z fluidizace 7 108 Kapalné palivo z odpadních emulzí 3 48 Kapalné palivo z odpadu 117 806 Tuhé palivo z odpadu 26 465 Celkem 143 1271 Pozn.: Data odpovídají odhadům stanoveným v prosinci 2002 Kapalná paliva z odpadu (vyjma olejů). Data byla stanovena pro zařízení na přeskupení a předzpracování z Francie, Belgie, Nizozemska, Německa, Itálie, Švýcarska, Španělska, Portugalska, Irska, Velké Británie, Švédska, Norska, České republiky a Slovenska. Velikost a kapacita zařízení na předzpracování kapalného paliva z odpadu do značné míry kolísá, od 5000 do 100000 tun/rok. U přeskupovacích zařízení se běžná velikost pohybuje mezi 1000 do 20000 tun/rok. Tuhé palivo z odpadu. Data byla stanovena pro zařízení na předzpracování v roce 2001, a to z Francie, Belgie, Nizozemska, Německa, Itálie, Švýcarska, Španělska, Portugalska, Polska, Norska a Slovenska. Průměrná kapacita takového zařízení je 18000 tun/rok, přičemž kapacity se pohybují mezi 2000 a 70000 tunami/rok. Table 1.15: Údaje o produkci a velikosti zařízení na přípravu paliva, převážně z nebezpečného odpadu evropské patnáctce (EU-15) [122, Eucopro, 2003], [150, TWG, 2004] 1.3 Ekonomické a institucionální aspekty odvětví zpracování odpadů Zpracování odpadů je zpravidla procesem s vysokými objemy a nízkou návratností. Pevná nebo snížená cena, buď za příchozí odpad nebo za recyklovaný produkt, klade komerční důraz na maximalizaci výkonu a snižování režijních nákladů. Náklady a ceny ve zpracování odpadů většinou vycházejí z investic a provozních nákladů. V některých případech však mohou být ceny určovány provozovateli na „nízkém“ konci trhu. V některých jiných případech mohou být ceny stanoveny fixně dohodou mezi producentem odpadu a jeho zpracovatelem, přičemž tyto ceny se mohou lišit pro konkrétní odpad podle toho, kdo jej vyprodukoval. I když existují výjimky, a také zejména u starších zařízení, byly úrovně investic nízké vzhledem k nízké návratnosti a konkurenci s nízkými cenami za skládkování. Očekává se, že budou vyžadovány vysoké investice, aby byly splněny standardy stanovené aktuálním regulačním režimem. Sektor odpadů v podstatě maximalizoval konstruktivní využívání některých druhů odpadů při zpracování jiných odpadů a očekává se, že tento trend bude pokračovat, především při používání odpadu jako suroviny. Existuje konkurence mezi regionálními, národními i mezinárodními společnostmi. Jedním příkladem je sběr odpadních olejů, kde národní sběrači pracují s velkými objemy (a ušetří tak právě díky velkým objemům), zatímco místní / regionální provozovatelé soutěží s výhodou spočívající v nízkých režijních nákladech. Zařízení pro hospodaření s nebezpečnými odpady, vzhledem ke své povinnosti nabídnout dodávku služeb, zpravidla přijímají všechny druhy nebezpečných odpadů pro řádné zpracování bez ohledu na konkurenci. Nicméně některá specializovaná zařízení, která mohou být v konkurenčním prostředí v souvislosti s určitým druhem odpadu, by se pouze potřebovaly ucházet o jakýkoli odpad, který jsou schopná zpracovat. V tomto smyslu byly vyvinuty různé konfigurace pro stanovená (označená) zařízení pro hospodaření s nebezpečnými odpady a pro konkurující si zařízení. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 19 Kapitola 2 Některé závody na zpracování odpadu přispívají, vzhledem ke své regionální povaze a/nebo potřebě blízkosti, k podstatnému omezení přepravy odpadů. Jiné závody však pracují na nadregionální, národní nebo dokonce mezinárodní úrovni, hlavně v závislosti na specializaci na určité druhy operací. Vliv nové legislativy na sektor zpracování odpadů V souladu se Směrnicí Rady č. 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech je nutné produkci odpadů předcházet. Tam, kde odpad vzniká, je třeba ho regenerovat a v případě, že to není technicky nebo ekonomicky možné, se odpad likviduje, přičemž je nutné předcházet vlivu na životní prostředí nebo ho snižovat. Je dobré uvést, že Směrnice o IPPC bude mít přímý vliv na sektor zpracování odpadů i na producenty odpadů. Zavádějí se podmínky regulace, některé na úrovni EU (např. spalování, skládkování, elektrický a elektronický odpad, konec životnosti vozidel), aby se prolomil cyklus vysokých objemů, nízké návratnosti a nízkých investic. Očekává se, že to povede k větším investicím v tomto sektoru a k rozvoji technik pro zpracování těch odpadů, které byly v minulosti přímo ukládány na skládku anebo ke zkvalitnění procesů, které dříve nezpracovávaly odpad efektivně. To bude vyžadovat rozvoj stanovených (označených) specializovaných závodů a pravděpodobně i zařízení pro zpracování konkrétních odpadů. Protože restrikce v oblasti skládkování, které přináší Směrnice o skládkování, budou vyžadovat více zpracování odpadu před jeho skládkováním, případně přímo jeho zpracování a nikoli ukládání, může to vést k pokračujícímu rozvoji center, která využívají stabilizační a fixační techniky. Tyto techniky jsou však stále dost jednoduché a potýkají se s vážnými problémy. Nakládání s odpadními oleji pravděpodobně narůstá a mění se zejména v rámci Směrnice o skládkování odpadů (Landfill Directive), která zakazuje skladování odpadů typu oleje a vody v letech 2002-2007. O souladu s předpisy by se mohlo uvažovat jako o separátní funkci, která reaguje na vnější síly, ve skutečnosti však jde v podstatě o hnací sílu pro celý závod. Trh s prostředky pro zpracování odpadů je silně ovlivněný dynamickými regulačními programy, které stále podstupují významné změny. Provoz zařízení se tudíž točí kolem takového hospodaření s odpady, které splňuje předpisy týkající se životního prostředí. Toto však není snadná věc vzhledem k velkému množství nařízení, kterým průmysl podléhá. Odpadní oleje Environmentální povědomí v 80. letech zanechalo několik následků v oblasti zpracování olejů, zvláště: - uzavření mnoha závodů na opětovnou rafinaci pomocí kyseliny/jílu, hlavně v USA, z ekonomických i environmentálních důvodů. - používání modernějšího vybavení a zařízení k redukci potenciálního znečištění ze spalování použitého oleje. - vývoj směřující ke zlepšení opakované rafinace, jak z důvodů environmentálních, tak i kvůli jakosti výrobku. Fyzikálně chemické zpracování Technologický postup se neustále mění, upravují se typy odpadu stejně jako pomocné složky užívané v rámci procesu. V tomto ohledu jsou dokonce i fyzikálně chemická zařízení předmětem neustálých adaptačních procesů, jak v rámci procedur tak i řízení. Mimoto, změny v regulačních rámcích také vedou k rekonfiguracím závodů. Měnící se předpisy obecně usilují o významné snížení emisí z fyzikálně chemických zařízení. Rekonfigurace může ovlivnit všechny funkční oblasti fyzikálně chemického závodu, včetně výrobní technologie, ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 20 Kapitola 2 procesních materiálů, laboratorního vybavení, a dokonce i obecných a odborných znalostí personálu. Příprava tuhého komunálního odpadu pro využití jako palivo Historie užívání tuhého komunálního odpadu (TKO) jako paliva spadá do doby ropné krize před 30 lety. Tehdy bylo podpořeno RDF (refuse derived fuel) jako náhradní nízkonákladové palivo, ačkoli toto palivo nebylo nikdy zcela přijato trhem. Nicméně, v minulých 10 letech vzrostl zájem ze strany výrobců cementu, vápna, oceli a energie o paliva z odpadu, hlavní příčinou byly hospodářské důvody. Existující cíle evropské politiky v oblasti energetiky a managementu odpadů podporují používání odpadu jako paliva založené na bezpečných odpadech. Tato paliva, s průměrným obsahem 50 - 60 % biogenních látek, přispívají značně ke zmenšení CO2 emisí a zdvojnásobují tak podíl obnovitelné energie. Navíc kvůli liberalizaci trhu a potřebě snižování nákladů průmysl stále více začíná projevovat zájem o méně nákladná homogenní náhradní paliva konkrétní kvality. V současnosti jsou hlavními konečnými uživateli cementová a vápenná průmyslová odvětví. Nicméně možnosti trhu do budoucna směřují do sektoru výroby elektrická energie. Odpadový management se zaměřuje na snížení skládkování odpadu, který je biologicky odbouratelný, a přímo tak ovlivňuje vývoj zařízení na produkci paliv z odpadu. Také (vysoký) daňový systém aplikovaný na skládkování odpadů je významným řídícím faktorem v některých členských státech. Na rozdíl od vynucených změn před 30 lety vyvolaných ropnou krizí, se producenti s palivy z odpadu chopili iniciativy a vyvíjejí systém řízení jakosti, který by měl garantovat vlastnosti pevného paliva vyprodukovaného z TKO, a tím i spolehlivější produkt. V současné době systémy řízení jakosti paliv z odpadu existují v několika členských zemích. CEN dostal od Komise mandát k vývoji standardů pro tzv. pevné regenerované palivo (SRF – solid recovered fuel) založené na výrobě z bezpečných odpadů, které jsou právě produkovány. Hlavní odbytiště SRF je právě v cementových a vápenných průmyslových odvětvích. Jejich využívání v elektrárnách spalujících uhlí teprve začíná. Ocelárny využívají SRF jako náhradu za uhlí. Ve skandinávských zemích se SRF používá hlavně k produkci tepla v průmyslových odvětvích a při lokálním vytápění. Přehled paliv spotřebovaných při procesu výroby cementu je udán v Tabulce 1.16. palivo % Ropný koks 39 Černé uhlí 36 Palivový olej 7 lignit 6 plyn 2 odpad 10 Tab. 1.16: Spotřeba paliva v evropském cementářském průmyslu (126, Pretz, et al., 2003) Měrná spotřeba energie při výrobě cementu je 3 - 4 MJ/kg slínku. Při předpokladu 0,75 kg slínku/kg cementu, míry substituce paliva 30 - 50 % a LHV (pro SRF) 19 MJ/kg, to znamená potenciální využití 6 - 11 Mt SRF za rok. Při předpokladu spotřeby energie 4 MJ/kg a stejné míry substituce paliva jako u cementových pecí to znamená, že potenciálně 1 - 2 Mt SRF za rok může byl použito pro výrobu 20 Mt vápence. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 21 Kapitola 2 Odhadované využití SRF v černém a hnědém uhlí na výrobu elektřiny v EU je 14 - 29 Mt SRF za rok (za předpokladu, že míra substituce je alespoň 5 - 10 % na tepelné bázi). Celkový možný odbyt SRF může být 21 - 42 Mt za rok, což je značné množství, které by mohlo být vyprodukováno z TKO a dalších hořlavých odpadů. V této oblasti existují velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Německo má ještě velké zásoby hnědého uhlí a elektráren spalujících uhlí. Francie vede politiku zaměřující se na jaderné elektrárny, a proto se jen z malé části na produkci energie podílejí elektrárny spalující uhlí. Ve Zprávě CEN o tuhých regenerovaných palivech (21, Langenkamp a Nieman, 2001) je potenciální užití SRF odhadováno mezi 33 a 50 Mt za rok. Zpráva dochází k závěru, že produkce SRF se zvyšuje a může se stát podstatným článkem v odpadovém managementu. 1.4 Všeobecné ekologické otázky týkající se zařízení na zpracování odpadů Složení odpadu je velmi proměnné a potenciální rozsah složek, jenž jsou součástí procesu, je enormní. Vzhledem k této variabilitě složek a složení vzniká při procesech zpracování odpadů jen velmi málo běžných emisí, protože každé centrum má poněkud rozdílnou kombinaci jednotkových operací, a jinou škálu odpadů podle místních poměrů. Záměrem této části je poskytnout stručný přehled hlavních environmentálních problémů v této oblasti. Podrobnější přehled environmentálních problémů odpadového sektoru obsahuje kapitola 3. Emise do ovzduší Většina zařízení na zpracování odpadů produkuje oxid uhličitý, čpavek a pevné částice. Určité organické látky lze běžně najít v téměř každém místě a je dobré si povšimnout, že většina míst je znečištěna nějakým druhem pevných částic díky manipulaci s produkty. Problémy jakými jsou např. zápach a VOC rovněž nejsou bezvýznamné. Další kontaminující látky, které by mohly být nalezeny na těchto místech, jsou chlorovodík, čpavek, aminy, sirovodík. Dalšími znečišťujícími složkami mohou být PAU a dioxiny, hlavně proto, že jsou přemísťovány s odpadem, který je určen ke zpracování. Toto jsou zásadní problémy týkající se zdravotního a environmentálního hlediska. Tyto látky jsou produktem nedokonalého spalování organické hmoty (např. spalování, společné spalování, hoření paliv) a přeměny během chlazení odpadního plynu. PAU jsou látky, které se relativně obtížně odstraňují. Tabulka 1.17 obsahuje hlavní emise vzniklé z procesů nakládání s odpady. hlavní emise kyseliny (HCl) typ procesu nakládání s odpady spalování fyzikálně-chemické úpravy čpavek biologické zpracování fyzikálně-chemické úpravy oxid uhličitý energetické systémy tepelná zpracování biologická zpracování mikrobiologické znečištění biologická zpracování biofiltry oxidy dusíku (N2O, NO, NO2) energetické systémy tepelná zpracování biologická zpracování oxidy síry energetické systémy tepelná zpracování pevná částice (včetně kovů) energetické systémy skladování a manipulace s pevnými látkami tepelná zpracování těkavé organické sloučeniny (VOC) zpracování odpadních olejů zpracování odpadních rozpouštědel systémy separace uhlovodíků a vody skladování a manipulace s organickými látkami Poznámka: Odkaz na kapitolu 3 pro měrné emise z různých operací ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 22 Kapitola 2 Tabulka 1.17: Hlavní znečišťující látky v ovzduší vzniklé zpracováním odpadu a jejich hlavní zdroje Emise do vody Většina zařízení na zpracování odpadů produkuje emise celkového dusíku, celkového organického uhlíku, celkového fosforu a chloridu do vody. Tabulka 1.18 shrnuje hlavní emise do vody vyprodukované procesy nakládání s odpady. hlavní emise do vody chlorované směsi (např. AOX) kovy (např. As, Cd, Cu, Hg, Ni, Sn, Zn) procesy zpracování odpadů zpracování odpadních rozpouštědel biologická zpracování hromadné uskladnění a manipulace s odpady fyzikálně-chemické zpracování kovů a extrakce, konečná úprava, ušlechtilé chemické látky a organická výroba zpracování odpadních olejů organické chemikálie (např. BSK, CHSK, TOC, zpracování odpadních olejů uhlovodíky, fenoly, BTEX) zpracování odpadních rozpouštědel energetické systémy celkový dusík fyzikálně-chemické úpravy biologické zpracování celkový fosfor fyzikálně-chemické úpravy biologické zpracování Poznámka: Odkaz na kapitolu 3 pro měrné emise z různých operací Tabulka 1.17: Hlavní znečišťující látky emitované do vody ze zpracování odpadu a jejich hlavní zdroje Výstupní odpady Výstupem ze zařízení na zpracování odpadů je upravený odpad. Nicméně tyto výstupy můžeme rozlišit do dvou typů. Jeden typ představuje vlastní zpracovaný odpad (ten zpravidla představuje hlavní část výstupu), který v některých případech může být znovu využit i jinde. Druhým typem je odpad, který vznikl při vlastním procesu zpracování. Vznik druhého typu odpadu nezávisí jen na typu zpracovávaného odpadu, ale také na typu zpracování. Je jisté, že druhý typ odpadu je více závislý na zpracování nežli na aktuálním druhu zpracovávaného odpadu. Znečištění půdy a podzemní vody V minulosti bylo zdrojem znečištění půd bezohledné manipulování s odpady, podobně jako tomu bylo v případě téměř všech průmyslových odvětví. Podobně jako v případě mnoha jiných odvětví, není sektor zpracování odpadů v současnosti hrozbou, která by vedla ke kontaminaci půd. Podle procesu a typu odpadu se užívají preventivní opatření, jako např. retence, nepropustnost, monitorování podzemní vody, aby se zabránilo znečištění půd a podzemní vody. 2 APLIKOVANÉ PROCESY A TECHNOLOGICKÉ POSTUPY Tato část popisuje ty postupy a procesy v rámci sektoru zpracování odpadu, které jsou zařazeny do rozsahu tohoto dokumentu. Tato kapitola je pro toho, kdo se zajímá a chce získat zásadní povědomí o tomto procesu a aktivitách uplatňujících se v průmyslovém sektoru, a pro ty, kteří se zajímají o vzájemné vztahy mezi výrobními postupy a tématy popsanými v pozdějších kapitolách tohoto dokumentu, např. spotřeba, emise a nejlepší dostupné techniky. Cílem této kapitoly tudíž není kopírovat již publikované technické informace v obecně dostupné literatuře. To znamená, že některé techniky často používané v sektoru zpracování odpadů nebudou popsané v této kapitole, protože jsou tyto operace podrobně vysvětleny jinde. Pro tyto techniky budou uvedeny souhrnné tabulky, které budou klást důraz pokud možno na účel, princip a uživatele. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 23 Kapitola 2 Struktura této kapitoly Procesy a činnosti v sektoru zpracování odpadů jsou v rámci tohoto dokumentu rozděleny do šesti částí. Tato struktura/klasifikace by neměla výt interpretována jako jakýkoli pokus o výklad Směrnice o IPPC nebo jiné legislativy ES v oblasti odpadů. Jedná se o: - běžné techniky: Tato část zahrnuje ty stupně v odpadovém sektoru, které jsou obecně aplikovány, a které nejsou specifické pro žádný jednotlivý proces zpracování odpadu (např. recepce (příjem), smíchání, třídění, uskladnění, energetický systém, management). Jednotkové operace spojené s těmito zpracováními jsou také zahrnuty. Obr. 2.2 představuje blokové schéma typického zařízení na zpracování odpadů. Hnědá pole představují prvky, které budou zahrnuty v této první části. - biologické procesy a některé mechanicko-biologické procesy (např. aerobní/anaerobní digesce). Jednotkové operace provázané s těmito procesy jsou také zahrnuty. - fyzikálně-chemické procesy: Zahrnuty jsou procesy jako je srážení, dekantace a odstřeďování, regenerace rozpouštědla a všechna tepelná zpracování, která nejsou zahrnuta v dokumentu BREF Spalování odpadů. Jednotkové operace provázané s těmito procesy jsou také zahrnuty. - zpracování odpadů, které umožňuje recyklaci/regeneraci materiálů (například: katalyzátory, rozpouštědla, odpadní oleje atd.). Jednotkové operace provázané s těmito procesy jsou také zahrnuty. - zpracování odpadů na materiál, jenž může být využit jako palivo v různých průmyslových odvětvích. Jednotkové operace provázané s těmito procesy jsou také zahrnuty. - techniky „na konci potrubí“ používané v zařízeních na zpracování odpadů kvůli snížení emisí. Obr. 2.1 a 2.2 znázorňují výše uvedenou klasifikaci. Tato klasifikace se rovněž opakuje v každé následující kapitole, aby se zachovala souvislost a srozumitelnost informací a křížových odkazů pro čtenáře. Obr. 2.1: Struktura kapitol ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 24 Kapitola 2 Poznámka: Toto schéma se jen pokouší dát určité povědomí o tom, jak je informace v tomto dokumentu uspořádaná. Mohou se vyskytnout jakékoli výjimky z těchto kategorií, někdy je obtížné klasifikovat zpracování odpadu do určitého bloku. V rámci bloku "úprava odpadu k využití jako palivo" není v rozsahu tohoto dokumentu zahrnut vlastní spalovací proces. Pro bližší informaci je možné odkázat na kapitolu Rozsah. Tato struktura by neměla být interpretována jako pokus o vytvoření vodítka pro rozhodování, zda je určité zpracování odpadu je Regenerací nebo Likvidací podle odpadové legislativy ES. (150, TWG, 2004) Obr. 2.2: Běžné postupy při zpracování odpadu a jejich rozbor v této a následující kapitole.. Mnoho technik uvedených v tomto dokumentu je jen stručně popsáno, přičemž informace jsou poskytnuty ve struktuře znázorněné v následující tabulce 2.1. Tatáž struktura se používá pro každou techniku, aby čtenáři umožnila snadný přístup k informacím v tomto dokumentu. Název a druh informace účel Druh zařazené informace stručný výklad o způsobu využívání tohoto druhu zpracování odpadu princip operace vstupní a výstupní toky popis probíhajícího procesu a jeho stručné vysvětlení typ odpadu, který může být zpracován a podrobnosti o všech produktech z dané operace popis procesu uživatelé stručný popis procesu, v případě potřeby budou použité tabulky a schémata Odkaz na počet zařízení využívajících tuto techniku v Evropě i celosvětově; podrobnosti o tom, který sektor zpracování odpadů tuto techniku využívá Tabulka 2.1: Informace obsažené v popisu každé techniky, která je součástí kapitoly 2 [150, TWG, 2004] Zařízení na zpracování odpadu Zatímco je odpad ve skladu, je připraven plán zpracování, který identifikuje odpad, který má být zpracován, jeho místo uskladnění, nezbytné přípravy, danou metodu zpracování a rychlost, kterou má být odpad přiváděn do zařízení. Na začátku zpracování se odpad do zařízení zpravidla přiváděn pomocí systémů pro manipulaci s volným materiálem, jako jsou potrubí nebo dopravníky. Zpracování lze provádět po várkách nebo kontinuálně. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 25 Kapitola 2 Pro zařízení na zpracování odpadů jsou běžné různé přístupy. Obecně se mohou členit do tří skupin: - zařízení na zpracování odpadu jsou na místech, kde je odpad produkován; těchto zařízení je jen velmi málo a mohou poskytnout jen omezený počet operací v rámci zpracování odpadu - specificky zaměřená zařízení na zpracování odpadů; mohou poskytnout jednu nebo více operací, ale zpravidla zpracovávají pouze malý počet druhů odpadu, nebo produkují relativně malé množství výstupů - integrovaná zařízení na zpracování odpadu. Některá zařízení na zpracování odpadů nejsou samostatnými zařízeními, která zahrnují pouze jediný typ zpracování. Některá z těchto zařízení poskytují širokou škálu služeb a jsou navržena pro zpracování velkého množství odpadů různého charakteru. Jak bylo uvedeno v části 1.1, zařízení na zpracování odpadů jsou navrhována podle požadavků struktury zpracování odpadu, např. někdy jsou navržena tak, aby poskytovala určitý způsob zpracování pro velké množství odpadu různého charakteru (např. tekuté odpady, TKO). Obr. 2.3 představuje jeden z příkladů takto složitého zařízení na zpracování odpadů. Obrázek 2.3: Příklad integrovaného zařízení na zpracování odpadů [53, LaGrega, et al., 1994] Tabulka 2.2 uvádí provozní činnosti uskutečněné v zařízení na zpracování odpadu se složkami z plně integrovaného komplexu. Je důležité poznamenat, že všechny komponenty jsou provozovány v rámci řady zvláštních opatření. Tato speciální preventivní opatření zahrnují ochranu, kontrolu, údržbu, školící kurzy, prevenci havárií, krizový plán, bezpečnost, monitoring a audit. součásti zařízení analytická laboratoř Plocha pro čekání nákladního vozidla vrátnice silniční váha analýzy odpadu před odesláním X příjem odpadu Subsystémy operací skladování zpracování a příprava odpadu management pevných výstupů X X X X ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 26 Kapitola 2 vykládka sudů a skladování nádrže Volně ložený odpad a příprava odpadu biologické zpracování mechanickochemická úprava stabilizační zařízení regenerace příprava odpadu k užití jako palivo spalovna odpadu (n) skládka odpadů (n) n –tento dokument neobsahuje X X X X X X X X X X X X X X X X X X X Tabulka 2.2: Příklady subsystémů operací a jejich součásti [53, LaGrega, et al., 1994], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004] Jaké procesy se používají pro každý druh odpadu? Aby bylo možné zvolit typ zpracování, které se může s určitým odpadem provádět, byly vyvinuty tzv. rozhodovací stromy. 2.1 Obecné techniky používané v tomto sektoru [40, Militon and Becaud, 1998], [50, Scori, 2002], [51, Inertec, et al., 2002], [53, LaGrega, et al., 1994], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [100, UNEP, 2000], [116, Irish EPA, 2003], [119, Watco, 2002], [121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002], [122, Eucopro, 2003], [126, Pretz, et al., 2003], [150, TWG, 2004], [156, VROM, 2004] [157, UBA, 2004]. Tato část diskutuje o předběžných úpravách (předzpracování) nebo o následných úpravách po zpracování (viz úvod ke kapitole 2 a obr. 2.2), které se obvykle používají v sektoru odpadového hospodářství a jsou zahrnuty v rozsahu tohoto dokumentu. Zahrnuje také nějaké způsoby zpracování, které se běžně v tomto odvětví používají. Např. jsou zahrnuty techniky jako opětovné zabalení, drcení, prosévání, sušení, míchání, třídění, homogenizace, šrotování, zkapalnění, praní, paketování, přeskupení a uskladnění, přeprava, příjem a kontrola dohledatelnosti a také techniky řízení používané v zařízeních na zpracování odpadů. Podrobně jsou popsány jen ty techniky, které jsou důležité pro oblast životního prostředí. Další techniky zpracování považované za obecné nebo i velmi specifické, nejsou popsány, ale jsou zmíněny ve dvou posledních částech sekce 2.1. Technické postupy, které se zabývají snižováním emisí (např. vzdušné filtry, biofiltry, čištění odpadních vod) jsou zmíněné v sekci 2.6 a podrobněji jsou analyzované v posledních třech částech kapitoly 4. 2.1.1 Převzetí, příjem, dohledatelnost a zajištění jakosti Ve většině zařízení na zpracování odpadu připadá v úvahu následující pořadí: (a) příjem, (b) uskladnění, (c) zpracování, (d) uskladnění zbytků a emisí. Každý z těchto kroků vyžaduje znalosti a kontrolu odpadu i specifický management při převzetí odpadu i v rámci procesu. Znalosti o odpadech před přijetím a zpracováním jsou klíčovým faktorem v managementu nakládání s odpadem. Cílem této kapitoly je prezentovat různé typy kontrol a analýz, které probíhají zároveň s procesem zpracování odpadu, od kroků prováděných před přijetím odpadu a jeho příjezdem na stanoviště až ke konečné expedici zpracovaného odpadu. Postupy před přijetím a v rámci přijímání odpadu ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 27 Kapitola 2 Mnoho center zpracovávajících odpady (např. závody na zpracování nebezpečných odpadů) požaduje informace a/nebo poskytnutí vzorků před transportem odpadu do daného centra, aby se tak zajistilo, že odpad odpovídá požadavkům licence centra a že nebude nepříznivě ovlivňovat proces zpracování. Před přijetím odpadu je nutné odebrat vzorek, vyplnit identifikační formulář, provést analýzy a poté vyhodnotit, zda mohou být odpady převzaty do zařízení. Jestliže může být odpad předběžně přijat, pak je převezen na místo, kde opět proběhnou druhé analýzy, které vedou k rozhodnutí, zdali je odpad přijat či odmítnut. V takovém případě má procedura přijímání dvě fáze: první je fáze před přijetím odpadu, druhá je fáze převzetí odpadu. Fáze před přijetím odpadu Procedury před převzetím odpadu jsou prováděny ve třech krocích: a. Producent odpadu poskytne informace. Např. určitý vzorec o identifikaci odpadu (hlavní charakteristika, zdravotní a bezpečnostní předpisy, způsob vzniku aj.) b. Předběžné a celkové analýzy, které probíhají za účelem charakterizovat odpad c. Na základě všech informací vydá provozovatel konečné rozhodnutí, zda bude odpad převzat do zařízení či nikoli (v úvahu se berou požadavky uvedené v povolení a další procesní požadavky). Vždy existují pravidla pro přijímání odpadů, které odpovídají popisu. Některá pravidla jsou vytvořena na národní úrovni a další na úrovni zařízení. Např. může jít o určitá procenta rozdílu nebo parametrů, která omezuje povolení provozu. V některých případech se uskutečňuje odhad možného rizika. Zpracovatel odpadu může zhodnotit riziko porušení jistých pravidel tímto způsobem (např. národní směrnice): Příklady rizik hrozících během fáze před převzetím odpadu: - Odpad je klasifikován jako vysoce rizikový, nebo se jedná o úplně nového klienta - Odpad je označen za nízkorizikový jestliže: je znám původce odpadu i klient, a odpad je předvídatelný v rámci vlastností a složení a jsou zde malá rizika kontaminace při ředění s jiným odpadem nebo jiným materiálem V určitých případech se může část těchto postupů (např. analýza) přizpůsobit, např. jestliže jsou podmínky vzorkování nebezpečné nebo když jde o velmi malé množství odpadu. Účelem kompletní charakterizace před odesláním je splnit následující požadavky: - určení, zda je odpad vhodný pro příjem do zařízení z hlediska povolení daného zařízení a jeho schopnosti zpracovat nebo likvidovat daný odpad. - identifikace skrytých rizik odpadu, aby se mohla přijmout příslušná opatření pro manipulaci a skladování v zařízení a předešlo se tak nehodám - určení fyzikálních charakteristik a chemických složek odpadu umožňuje výběr efektivního způsobu zpracování odpadu a vhodné metody nakládání s odpadem - výběr verifikačních parametrů, které jsou kontrolovány hned při příjezdu. Tyto parametry mohou zajistit, že každý náklad odpadu je stejného typu jako plně charakterizovaný odpad. - stanovení parametrů dohledatelnosti, které jsou testovány a které mohou kolísat. Podle výsledků se pak ovlivňuje programování zpracování odpadu - odhad nákladů na zpracování nebo likvidaci odpadů Fáze převzetí odpadu Po přijetí se nádobám s odpady (nebo volně loženému odpadu) přidělí unikátní kód, který zajistí, že je odpad v každém okamžiku dohledatelný. Jednotlivé kontejnery nebo upravená skladovací místa jsou podle toho označena. Některá zařízení na regeneraci odpadních olejů mají tendenci kontrolovat přicházející materiál tím, že vedou rozhovor s řidičem nákladního vozidla a vzorky z vrchní a spodní vrstvy vozidla podrobí zrakové a čichové kontrole. Klasifikace rizik během fáze převzetí odpadů: - odpady klasifikované jako vysoce rizikové vždy podléhají analýzám při dodání - odpady klasifikované jako nízkorizikové jsou příležitostně testovány na shodnost s daty získanými z předběžné přijímací fáze. Proces převzetí odpadu je řízen nezávislým příjemcem namísto samotného příjemce či nabyvatele odpadu. Celá ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 28 Kapitola 2 procedura klasifikující rizika nesplnění dat z předběžné přijímací fáze a popis úloh a odpovědností osob, kterých se přijatý odpad týká, jsou běžné součásti plánu analýzy odpadu. Po přijetí odpadu pověřená osoba podepíše prohlášení a pošle kopii k producentovi odpadu (původci). V tom bodě může přijímací podnik v některých případech sdílet odpovědnost s výrobcem a dopravcem. V jiných případech má původce odpadu i nadále odpovědnost za zpracování odpadu až do provedení poslední fáze zpracování odpadu. Proto je velmi důležité, aby analýzy odpadu před odesláním již byly dokončeny a odeslání naplánováno. Bez předchozího plánování příchozí zásilky, anebo když je zásilka nesprávně zdokumentovaná, odmítne vrátnice nákladnímu vozidlu vjezd. Odběr vzorků a analýzy Poměrná část odpadu je podrobena screeningu na stanovišti. Míra screeningu je dána množstvím zpracování, které má být uskutečněno, a velikostí kontejneru. Například materiály, které mají být zpracovány v sousedním zařízení, budou testovány pro kontrolu kompatibility, podobně jako sudy s materiálem určeným pro volné uložení a přesun. Screeningové systémy se různí od místa k místu, podle typu odpadu a jeho následujícího zpracování.Screening např. může zahrnovat počáteční kontrolu pH, zápachu, dále pak podrobnější prověřování oproti obsahu uvedenému na obalech materiálů, které budou dekantovány v místě. Způsob vzorkování a analýz se může lišit v závislosti na účelu kontroly, například předběžné přijetí, převzetí, příjem, proces analýz, dohledatelnost, odeslaní analýzy, příjem ve finálním uživatelském místě nebo v místě externí analýzy. CEN TC 292 zpracovává informaci o vzorkování a úpravě vzorků. Více informací je k dispozici v kapitole 3.7. Laboratoř Po odebrání vzorku laboratoř zpravidla analyzuje jejich část kvůli ověření parametrů a uchovává si zbytek pro následující testování parametrů dohledatelnosti. Po ověření zásilky odpadu je nákladní vozidlo nasměrovaný k prostoru pro vykládku, kde je vozidlo vyprázdněno a potom opět převáženo předtím, než opustí zařízení. Základní úlohy laboratoře jsou: - převzetí a identifikace - stanovení programu zpracování odpadu - řízení procesů - závěrečná kontrola Plán analýzy odpadů je zásadní součástí zpracovatelského centra. Specifikuje parametry, které budou analyzovány u každého odpadu, použité vzorkování a analytické metody, frekvenci analýz. Předtím, než zařízení zpracuje, uskladní nebo zlikviduje odpad, musí stanovit profil odpadu, včetně detailní chemické a fyzikální analýzy reprezentativního vzorku odpadu. Komerční podniky vyžadují tuto kompletní charakteristiku odpadu od původce před odesláním odpadu. Vypovídací vzorkování zásilky odpadu se provádí po příjezdu odpadu do centra, aby se potvrdilo že složení dodaného odpadu odpovídá informaci uvedené v průvodní dokumentaci. Podnikové laboratoře jsou velmi důležité, např. při fyzikálně-chemickém zpracování odpadních vod. Jak simulace procesu prováděná za účelem stanovení programu zpracování, tak i analytická práce vedou ke stanovení následnosti procesů ve smyslu řízení procesu i emisí (odpadní vody, exhalace aj.); Programy zpracování obsahují přesné instrukce ohledně toho, jak má být odpad zpracován, které chemikálie jsou použity - kupříkladu typ a množství/dávkování - a které kontroly a dokumenty jsou vydány. Jeden příklad této vzájemné provázanosti je znázorněn diagramy ve schématu 2.4. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 29 Kapitola 2 Příjem odpadu Kontroly¨ ze zákona zpracování OK? Individuální předpis pro producenta odpadu/úřady Stanovit program zpracování Kombinace postupů Suroviny Provedení zpracování Kvalita OK? Kontrola procesu OK? Uskladnění Stížnost v rámci záruk Závěrečná kontrola OK? Poplatek externím firmám atd. Schéma 2.4: Zjednodušené blokové schéma příkladu kontroly/inspekce v oblasti fyzikálněchemického zpracování odpadních vod. (121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002) Přijetí odpadu Odpady jsou obvykle po přijetí do zařízení zkontrolovány, zejména vizuálně, zda je v kontejnerech skutečně uvedený typ odpadu a zda jsou kontejnery s odpadem neporušeny. Většina zařízení má zajištěnu denní kontrolu kontejnerů. Náklad odpadu je do zařízení obvykle přivezen na nákladních vozech, náležitě označený a zkontrolovaný odpad je nasměrován do přijímacího prostoru, kde je překontrolován, na nákladním voze zvážen a jsou odebrány reprezentativní vzorky pro ověření parametrů odpadu. Odpad může dorazit do zařízení také v podobě tekutého odpadu v cisterně nákladního auta nebo i jiným způsobem. Sběr reprezentativních vzorků může být zkomplikován skutečností, že odpad se vyskytuje v kontejneru současně ve více skupenstvích, fázích nebo je silně kontaminován. Přijímací místo musí být proto připraveno na různé varianty a situace, které mohou při odběru vzorků nastat. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 30 Kapitola 2 I prosté vykládání odpadu může být velkým problémem, např. pokud daný odpad vytváří více vrstev, kontejner je poškozený, nebo pokud došlo k zatuhnutí nákladu. Pro tyto abnormální situace mají obvykle zařízení definovaný postup a mají připraveno speciální nářadí. V některých případech je navíc nutné nákladní prostor auta po vyložení nákladu vyčistit, aby v něm nezůstaly zbytky nežádoucích zbytkových látek. Obr. 2.5: Příklad přijímání a převzetí odpadu do zařízení, které zpracovává volně ložené kapaliny a sudy [80, Petts and Eduljee, 1994] Systém záruky kvality Jednou z částí managementu celého zařízení na zpracování odpadu je logistická část, např. při zpracování pevného odpadu na palivo. Volbou a použitím konkrétních odpadních materiálů producenti tuhého paliva z odpadu sami stanovují jakousi úroveň kvality. Systémy záruky jakosti již existují a připravují se i další předpisy. V minulosti se tuhé palivo z odpadu vyrábělo z procesně vázaných odpadů ve formě jednotlivých dávek, se kterými se snadněji manipulovalo kvůli jejich konstantním vlastnostem. Dnes jsou předmětem zájmu vysoce výhřevné frakce TKO a ostatní směsné odpady jakožto zdroj pro produkci tuhého paliva z odpadu. Cílem systému zajištění jakosti je dosáhnout a zajistit konstantní kvalitu a zvýšit tak přijatelnost pro koncového uživatele a povolovací orgány. Požadavky se týkají hlavně kvality produktu. 2.1.2 Techniky managementu Tato kapitola se zabývá provozním managementem a managementem emisí v rámci daného zařízení. Zvláštní důraz na bezpečnost je uskutečňován pomocí: ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 31 Kapitola 2 • • • • • • • • ostrahy inspekcí a údržby prevence nebezpečí plánování záchranného systému školení pracovníků zabezpečení monitoringu auditů Havárie Nebezpečí havárie je významné, když je nakládáno s odpadem nebezpečného charakteru. Odpady jsou heterogenního charakteru a může se vyskytnout problém, pokud některá z jejich částí působí agresivně na zařízení a vybavení. Jakákoli chyba v odpadovém managementu, od charakterizace odpadu a kontroly jeho složení až po mísení odpadů a jejich zpracování, vede k zvýšenému riziku nechtěné a nezvladatelné reakce při nakládání s odpadem. 2.1.3 Energetické systémy V této kapitole je probírána problematika energetického managementu. Zařízení sloužící k výrobě energie a el.proudu zde nejsou popisovány, poněvadž se jimi zabývají jiné BREF dokumenty (např. velké spalovny, spalování odpadů). Teplo a energie je nezbytná pro chod zařízení nakládajícího s odpady. Některá běžná zařízení spotřebovávají klasická fosilní paliva - např. vysokozdvižné vozíky, malé kotle, drtiče. Tato zařízení využívají běžná naftová motorová paliva a mnoho topných olejů. Některé z těchto strojů mohou být poháněny pomocí elektřiny nebo pneumaticky. Některá centra mají v místě kotle na výrobu páry. Nejvíce energie se v zařízení na nakládání s odpady spotřebuje na: • • • topení, osvětlení a spotřebu energie jednotlivých budov v rámci centra energii pro procesy zpracovávání odpadu, na pohon zařízení pro nakládání s odpady jako jsou čerpadla, kompresory, odstředivky atd. palivo pro vozidla Dobře navržený management energetického systému v zařízení pro nakládání s odpadem je důležitý z hlediska úspor a minimalizace negativních dopadů na ŽP. 2.1.4. Uskladnění a manipulace s odpady Cíle uskladnění odpadu jsou: • bezpečně s ním nakládat do té doby, než je vstoupí do procesu zpracování • poskytnout potřebný čas na uskladnění odpadu. Např. v situaci, kdy je zpracování odpadu pozastaveno z důvodu poruchy či opravy, pokud je určité období mezi zpracováním odpadu a jeho odbavením, nebo pokud je potřeba provést kontrolu nebo inspekci atd. • oddělit proces nakládání s odpady a jeho odbavení ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 32 Kapitola 2 • • • • • umožnit efektivní provedení klasifikace odpadu po dobu jeho uložení umožnit nepřetržitý průběh procesu zpracování odpadu. Nepřetržité zpracování odpadu neumožňuje reagovat na náhlé a výrazné změny ve skladbě odpadu a přitom garantovat konkrétní výsledek zpracování. Z tohoto důvodu musí být dosažena a zajištěna homogenizace různých vlastností a úroveň dohledatelnosti odpadu, a to pomocí dočasného uskladnění předtím, než je odpad dále zpracováván. Skladovací zařízení a odpad v nich akumulovaný musí být připraveny před tím, než započne nepřetržitý proces zpracování odpadu ve fyzikálně-chemických zařízeních. umožnit mísení, směšování, opětovné zabalení odpadu dle potřeby umožnit požadované stálé složení odpadu, se kterým je v průběhu procesu nakládáno nahromadit určité množství odpadu před tím, než je s ním dále nakládáno v dalších částech zařízení (zařízení pro přesun odpadu) Od malých balíčků po velkosklady (regrouping) Odpady spadají do různých kategorií v závislosti na tom, jaký objem slučitelného materiálu je přivážen v jednotlivých várkách na místo uložení nebo zpracování. Např. obsah malých kontejnerů na odpad je přemísťován do kontejnerů o objemu 205 litrů z důvodu snadnější manipulace a přepravy. Větší kontejnery tak mohou být snadněji rozděleny do kategorií dle jejich obsahu a před vlastním odvezením ke zpracování jsou ukládány na úložné palety. Některé druhy odpadů se dekantují a volně ukládají do větších kontejnerů, např.: • • • • • laboratorní kontejnery a malé komerční kontejnery do kontejnerů o objemu 205 litrů nebo IBC (kontejnery pro meziukládání) odpad v sudech může být přeložen do IBC tekutá složka odpadu uloženého v sudech se dekantuje do IBC vodní frakce obsažená ve dvoufázových odpadech se dekantuje části obsahu cisteren jsou skladovány, dokud nedorazí další várka, která umožní plné naplnění a odpad se až pak odváží k dalšímu zpracování Dekantace odpadu snižuje tonáž obalových materiálů spojených s následným transferem a produkuje konzistentní soubor větších jednotek, které jsou na místě snadněji skladovány a které jsou zabalené, označené a připravené na převoz. To je důležité zejména pro zařízení přijímající tento odpad na další zpracování, umožní to kontrolovatelný a kontrolovaný přísun materiálu pro jejich zpracovatelské procesy. Jedním z úkolů zařízení zpracovávajícího odpad v této fázi je zkompletovat malé várky odpadů z malých kontejnerů a vytřídit ty součásti, které mohou být zpětně použity. Cílem zařízení je pomocí zkompletování a třídění připravit „kvalitní“, stabilní a homogenní odpad, který odpovídá požadavkům na jeho další finální zpracování (recyklace, spálení atd.). Přesun odpadů Dalším místem, kam odpad směřuje, může být zařízení, kde je provedena rekultivace, kde je s ním dále nakládáno, či na místo jeho dalšího uložení. Tyto následné procesy nakládání s odpadem se mohou odehrát v rámci toho samého komplexu, nebo musí být odpad pomocí přepravních vozidel transportován jinam. Rozhodnutí, jakým způsobem a pomocí jaké techniky bude odpad transportován, je závislé na typu odpadu. Jinými slovy - jiný způsob přepravy vyžaduje transport plynu, roztoku nebo tuhého materiálu. Pevný odpad je přepravován pomocí dopravních pásů, nákladními ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 33 Kapitola 2 automobily, pneumatickými kontejnery, bagry, jeřábem, atd. Tekuté a polotekuté odpady jsou přepravovány pomocí potrubí, čerpadel, dopravních pásů, výtahů apod. Plyny pomocí kompresorů a potrubí. Vzhledem k neustálému úsilí o prevenci vzniku odpadů a o separátní sběr všech vznikajících odpadů nabývá na zvláštním významu manipulace s malými objemy do 1 m3. V některých zemích byly vyvinuty systémy pro oddělení sběru a přepravy odpadu (např. AS kontejnerové systémy v Německu). Příjem odpadu pro zpracování Zařízení pro zpracovávání odpadů akceptují odpad z cisteren, nákladních vozidel, potrubí nebo malých a nádrží kontejnerů a skladují jej před dalším zpracováním. Mytí a čištění dopravních prostředků a zařízení přivážejících odpady Po doručení a vyložení odpadu mohou být dopravní prostředky a zařízení vyčištěny přímo na místě (např. v případě souhlasu a smlouvy se společností zajišťující dopravu), příp. mimo místo vykládky, nebo čištěny vůbec nejsou - to v případě, že zbytky odpadů zůstávající v kontejneru nejsou škodlivé nebo pokud bude kontejner při dalším použití převážet stejný typ odpadu. Protože existuje celá řada rozdílných typů kontejnerů, vozidel a zařízení pro přepravu odpadů a až na výjimky je jejich čištění prováděno manuálně pomocí stříkacích pistolí, vysokotlakých proplachovacích zařízení, kartáčování a vymetání. Čištění je prováděno uvnitř nebo vně zařízení, cílem je, aby bylo dopravní prostředky možné bez problémů opět použít pro přepravu materiálu. Čištění uvnitř je důležité v těch případech, kdy hrozí nebezpečí kontaminace, např. je velmi důležité v případě odpadních vod, kdy povolená koncentrace chlorovaných uhlovodíků je 1mg/l, a tato mezní koncentrace může být překročena díky zbytkovému znečištění z odpadních vod. Obvykle je s vodami využívanými k čištění nakládáno odděleně, aby nedošlo ke kontaminaci kanalizace těmito vodami. Zařízení pro čištění dopravních zařízení může být automatická linka, která čistí jejich vnější i vnitřní části. Proces čištění je kontrolován počítačem pomocí senzorů. Maximální kapacita takového zařízení bývá 10 kontejnerů za hodinu. Stroje pohybující a nakládající s kontejnery pracují pomocí hydrauliky. Čištění probíhá pomocí vystřikování vody dvěmi vysokotlakými čerpadly, každé z nich má výkon 132 kW. Odpadní voda z čištění je odváděna do odděleného systému. Nakládání s nádobami na uložení odpadu Většina příchozích kontejnerů (sklo, kovy, plasty) je rozbíjena a rozdrcena před recyklací nebo likvidací. Některé nádoby a IBC jsou vytříděny pro opětovné použití v rámci procesu přepravy, jiné jsou umyty nebo očištěny před tím, než jsou opětovně využity nebo prodány. Vyprazdňování kontejnerů může být jednoduchá operace, při které se v některých zemích zároveň provádí kontrola obsahu sudů před skládkováním. Skládkování tohoto materiálu však není povoleno Směrnicí o skládkování. Způsoby uskladnění odpadu a zařízení používaná k tomuto účelu Uskladnění odpadu v nádržích být integrovanou součástí procesu přepravy a shromažďování odpadu, nebo může tvořit oddělenou součást procesu nakládání s odpady. Volné uložení odpadů je požadováno stále častěji, neboť dle Směrnice o skládkování musí být stále více odpadů zpracováváno. Co se týče skladovacích zařízení, dají se v budoucnu předpokládat problémy s tím, jakmile dojde k naplnění jejich kapacity, že budou potřeba další ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 34 Kapitola 2 meziskladovací prostory. Pozornost je třeba věnovat dokumentu BREF - Skladování, směrnici Seveso II a jednotlivým národním zákonům. Tekuté odpady mohou být skladovány v nádržích nebo kontejnerech (např. skleněné kontejnery, velké kontejnery atd.), skladovacích místnostech, skladovacích budovách a venkovních skladištích (např. odpadní vody). Pevné odpady mohou být skladovány na hromadě, v pytlích a shromažďovacích vacích, v silech, zásobnících a v balících. Pevný odpad může být skladován v uzavřených prostorech, jako např. budovách (s odpovídajícím filtračním systémem a jímkou plynu za účelem snížení množství uvolňovaných plynů a emisí) s instalovaným jeřábem nebo dopravním pásem nebo silem (např. cylindrická sila nebo sila se šnekovým šroubem nebo podlahou pro obchůzku a práci s odpadem). Po vyložení jsou odpady přemístěny do skladu, který může být tvořen nádržemi nebo jinými zařízeními k udržení tekutých odpadů, výsypkami pro pevné odpady a rampou a skladištěm pro kontejnery. Některá skladiště jsou schopná skladovat i smíchaný (ve smyslu obsahu materiálů různého skupenství) nebo surový odpadní materiál čekající na další zpracování. Skladovací prostory jsou často nejvíce patrná zařízení v celém komplexu pro nakládání s odpady. Klíčovými záležitostmi pro provozovatele v souvislosti s procesem ukládání odpadu v rámci zařízení jsou: • umístění skladovacích areálů • infrastruktura v rámci skladovacích areálů • použité nádrže, kontejnery, nádoby a jiná skladovací zařízení • kontrola skladovaného materiálu • oddělené skladování • prostředky k ochraně zdraví a ŽP Důležité je při skladování odpadu brát ohled na záležitosti protipožární prevence a ochrany. Laboratorní odpad se obvykle umísťuje do kontejnerů s kapacitou méně než 5 litrů. Obvykle obsahuje čisté chemické prvky a sloučeniny z laboratoří, kterých je třeba se čas od času zbavovat. Většina zpracovatelů odpadu nabízí sběr a balící služby pro laboratoře. Laboratorní odpad je obvykle shromažďován do nádob (205 litrů nebo jiného objemu v závislosti na tom, jak s nimi bude dále nakládáno), nebo do uzavřených budov s ventilací a požárně bezpečným osvětlením nebo uvnitř zastřešených areálů. Pro skladování odpadu jsou často také používány nádrže. Pomocí nich je prováděn proces shromažďování odpadu, kdy jsou do nádrží aplikovány jednotlivé dávky odpadu, dokud nedojde k jejich naplnění a následně je uskutečněn jejich další přesun, příp. se zde shromažďují odpady ve velkém. Nádrže jsou obvykle v otevřeném prostoru na stabilním podkladu. Charakter skladovacího procesu je závislý na potřebě míry homogenizace odpadů v dané nádrži. Skladování v kontejnerech také často zahrnuje klasifikační procesy, použité kontejnery jsou často opatřeny zařízením k odstranění plovoucích materiálů a odsávacím zařízením pro odstranění sedimentů. Pokud je klasifikační procedura znemožněna, odpad místo toho pro docílení požadované homogenity podstupuje postupné promíchávání a přeskupování. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 35 Kapitola 2 Funkce skladování, zpracování a předzpracování nejsou odděleny, ale probíhají častěji v jednom kontejneru. Používá se vsádkový proces zpracování. Kapacita skladišť Kapacita skladovacího zařízení je zajištěna tak, aby byl umožněn nepřerušený provoz nakládání s odpady. Dále musí být umožněno opětovné přijetí zpracovaného odpadu do skladovacího zařízení v případě, že jeho kvalita neodpovídala požadavkům na výstup. Vykládka kontejnerů U tekutých odpadů je po přijetí nejprve umožněna jejich sedimentace. Tekuté odpady jsou doručovány v kontejnerech, cisternách apod. Pokud jsou doručeny v kontejnerech, jsou vyloženy na dopravníkové pásy, odkud jsou převzaty manipulačním zařízením, transportovány do přijímací nádrže a poloautomaticky vyloženy. Obsažené hrubé pevné nečistoty jsou sesbírány a deponovány do kontejneru. Tekutý odpad je samospádem přiveden do sedimentační nádrže. Sedimentační nádrže (obvyklý počet je 8) jsou neustále kontrolovány. Pokud jsou odpady doručeny v nádržích nebo cisternách, jsou nasměrovány do vykládkového prostoru, kde jsou nádrže nebo cisterny připojeny skrze filtr na potrubí. Tekuté odpady jsou vypouštěny přes filtr do potrubí, hrubé pevné nečistoty (jako rukavice, hadry) jsou při tom zachycovány a následně odstraňovány. Kovové součásti jsou odstraňovány pomocí magnetického separátoru. Dále je pak odpad veden přes systém potrubí do kontrolních nádrží. Počítačem kontrolovaná skladiště (úložiště) pro nebezpečný odpad Tato úložiště slouží pro nebezpečné odpady, které jsou přiváženy v uzavřených kontejnerech. Neuzavřené odpady nemohou být ke skladování přijaty. Transfer odpadu je uskutečňován pomocí řetězových pásů a výzdvižných zařízení. Z důvodu protipožární prevence je přijímací hala vybavena hasícím zařízením, které je propojeno s akustickým alarmem. Navíc jsou zde instalovány přenosné hasící přístroje. Ze skladovacího prostoru je odpad převážen do specializovaných zařízení, kde je uložen, je s ním dále nakládáno nebo je zneškodňován. Manipulace s odpadem z fyzikálně-chemických zařízení Manipulace s odpadem vyžaduje jeho správné uložení do nádob pro transport a zabezpečení nákladu. Malé objemy odpadu jsou umístěny do nádob (např. lahví a krabic), s kterými je snadná manipulace. S velkými objemy odpadu se manipuluje např. pomocí 100 až 12000 litrových nádob. Před zpracováním je nutné nádoby nejdříve vyprázdnit. Pro tento účel je nezbytné: • nářadí pro otevírání • zařízení pro uchopení a držení • zařízení pro zdvih a otáčení Nádoby na přenos odpadu jsou bezpečné a efektivní v závislosti na dostupné technice a způsobu manipulace s nimi. Nádoby jsou vyráběny v kombinaci se systémem, který s nimi nakládá. Proces vyprázdnění nádob vyžaduje: • zkušený personál • znalosti o materiálech/odpadech • bezpečné vybavení a zařízení • měření a vybavení pro kontrolu emisí • vhodné a snadno ovladatelné přijímací nádrže ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 36 Kapitola 2 • regulace dalšího použití vyprázdněných nádob Obdobně vyvstává potřeba úplně vyprázdnit svrchní tělesa nákladních vozidel, děje se tak nejčastěji pomocí čerpadel nebo pomocí vody. Podle zkušeností zůstane vždy část zbytků nákladu v kontejnerech nebo na korbě nákladního auta. Bez ohledu na jejich další použití by měly být tyto prostory po vykládce pečlivě vyčištěny a vyklizeny. Ze zkušeností vyplývá, že vykládka je obvykle komplikována sedimentací tuhého materiálu a přilnavými a tuhnoucími komponenty odpadu. Často se stává, že je třeba po vykládce odstranit ztuhlé části z nádob buď pomocí nářadí, nebo manuálně. Výhodné je, pokud může být pevný materiál transportován v nízkých nádobách a zařízeních (na sklopných deskách, skluzavkách apod.). Po vykládce je nutné použité kontejnery, nádoby a korby vyčistit bez ohledu na jejich další použití. Výjimkou může být situace, kdy: • • je s nádobami nakládáno jako s odpadem je nádoba v příštím cyklu použita pro stejný účel jako v předešlém případě Se zbytky odpadů odstraněných z nádob, stejně jako s vodou, pomocí níž byly odstraněny, je nakládáno obdobným způsobem jako s odpadem, umožňuje-li to jejich konzistence. Např. nečistoty z nakládání s benzinem nebo ze zpracování olejů se odstraňují obvykle pomocí vody. Efektivita mytí je zvýšena pomocí tlaku (nad 100 barů), teploty (nad 80° C) a/nebo přidáním rozpouštědel a tenzidů. 2.1.5. Směšování a míchání odpadů S odpady, které jsou už jednou vyprodukovány, by se měly zpracovávat odděleně podle jejich typu. Důvodem je to, že pro další opětovné využití či zpracování je mnohem jednodušší pracovat s jednodruhovým materiálem než se směsným odpadem. Nicméně za určitých podmínek mohou být směsné odpady využity a zpracovány stejně dobře, nebo dokonce lépe. V této kapitole jsou objasněna pravidla, za jakých podmínek a jakým způsobem je možné provádět mísení odpadů. Účel Vzhledem k heterogenní povaze odpadu je při většině zpracovatelských operací nutné provádět mísení (směšování) a míchání, aby se zajistil homogenní a stabilní přísun odpadů ke zpracování. Termín „mísení“ či „směšování“ se používá spíše pro míchání kapalin než pro pevné látky, pokud se nejedná o smísení tuhé a kapalné substance. Termín „míchání“ se používá pro pevné a polopevné materiály (např. pastovité materiály). Určité druhy odpadů vyžadují před zpracováním mísení nebo míchání.např. koncentrace složek odpadu může značně kolísat kvůli rozdílům v kvalitě příchozího odpadu. To platí pro většinu komerčních zpracovatelských center. Míchání může tyto rozdíly eliminovat do té míry, že nenaruší průběh následných zpracovatelských procesů. Tato problematika by se však neměla zaměňovat s ředěním – a to je právě důvod, proč jsou tato zpracování často zakazována (souvisí např. s nebezpečnými odpady a Směrnicí o skládkování) v širokém rozpětí koncentrací. Mísení a míchání jsou procesy, které se provádějí, protože to vyžaduje zařízení na zpracování odpadů kvůli zajištění homogenního a stabilního přísunu, a nejedná se o techniky, které mají usnadnit přijatelnost odpadu. Jak je stanoveno ve Směrnici o nebezpečných odpadech (91/689/EHS), nejsou operace mísení a míchání povoleny, pokud to není vysloveně povoleno v licenci provozovatele nebo ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 37 Kapitola 2 společnosti provádějící sběr. Výjimku z požadavků povolení může udělit kompetentní orgán, pokud subjekt provádí regeneraci odpadů a jestliže kompetentní orgány stanovily obecná pravidla pro každý druh mísení nebo míchání, včetně druhů a množství odpadů a podmínek, za nichž se může mísení a míchání provádět, a jestliže je při stanovování těchto pravidel brán v úvahu Čl. 4 Rámcové směrnice o odpadech. V tomto výjimečném případě je nutná registrace podniku, aby se zajistilo, že splní stanovená pravidla. Pro přidělení takové licence platí následující základní principy: • je nutné zabránit tomu, aby mísení a míchání vedlo k ohrožení lidského zdraví a nepříznivému vlivu na životní prostředí • mísení nesmí vést k tomu, že by kterýkoli míšený odpad byl zpracován na nižší než požadovanou kvalitu • mísení nesmí vést k poškození životního prostředí difúzním šířením nebezpečných látek. Následující základní principy míchání odpadů se týkají jak nebezpečných tak i ostatních odpadů. Nebezpečné odpady se musejí uchovávat odděleně i mezi sebou. Míchání může být povoleno pouze pokud nepovede k ohrožení lidského zdraví a životního prostředí a pokud nebudou v souvislosti s mícháním žádné problémy s bezpečností u všech operací (např. bezpečnostní rizika pro pracovníky, okolí závodu, atd.). článek 2 odst. 3 Směrnice o nebezpečných odpadech uvádí, že taková operace může proběhnout pouze pokud byla udělena licence. K licenci mohou být připojeny podmínky, které umožňují míchání pouze konkrétních, v licenci uvedených nebezpečných odpadů s ostatními (nebezpečnými) odpady, přípravky a dalšími produkty uvedenými v licenci. Je-li primární funkcí míchání odpadů dosažení naředění konkrétní látky, aby byly splněny méně přísné předpisy, je tento postup zakázán. V rámci licence pro mísení a míchání odpadů je manažer zpracování odpadů odpovědný za sepsání a dodržování provozního řádu pro míchání a mísení. Nejprve jsou vypracovány základní principy pro udělení licence. Zadruhé jsou tyto principy a další podněty poskytnuty pro sepsání provozního řádu pro míchání a mísení podle podmínek licence. Princip operace Smíchání dvou nebo více odpadů zpravidla za účelem vytvoření jednotného výstupu. Vstupní a výstupní toky Aplikovatelné na pevné a kapalné odpady. Výstupy mohou být také v kapalné nebo pevné fázi. Popis procesu Výše uvedené základní principy (prevence rizik, substandardní zpracování a prevence difúzního rozptylu) mají za svůj hlavní cíl ochranu lidského zdraví a životního prostředí a podporu regenerace odpadů v rámci těchto hraničních podmínek. Pro zajištění vysoké úrovně ochrany a účinného dohledu je nutné tyto principy v rámci licenčního řízení převést do provozních kritérií na základě kterých může být jasně určeno, zda je míchání/mísení povoleno. Následující vypracované základní principy jsou normativní: • je nutné se vyhnout míchání látek, které spolu vzájemně silně reagují (teplo, oheň, tvorba plynu), nebo látek výbušných. Je nutné předcházet ohrožení zdraví a ŽP jak během vlastní míchací operace, tak i při následném zpracování. Pro účely licence to znamená, že držitelé licencí před smísením odpadů zvažují, zda může smísení proběhnout bezpečně. Toho lze dosáhnout provedením testů kompatibility • mísení odpadů nesmí vést k nižší úrovni zpracování daného odpadu, než je nejlepší možná úroveň, ani nesmí vést k aplikaci techniky, která není příznivá pro životní ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 38 Kapitola 2 • prostředí. To znamená, že např. pokud je minimálním standardem pro zpracování určitého odpadního toku regenerace, pak mísení takového odpadu s jinými odpady za účelem zavedení výsledné směsi na jakou likvidaci nesmí být přijatelné. Např. mísení kapalných nebo nemocničních odpadů s ostatními odpady za účelem skládkování není povoleno. Mísení odpadů s obsahem POP nad spodní hranicí (jak je definována v basilejské a Stockholmské úmluvě) s jiným materiálem pouze za účelem vytvoření směsi s obsahem POP pod touto hranicí není povoleno z environmentálních důvodů. Mísení odpadů nesmí vést k nežádoucímu difúznímu rozptylu environmentálně nebezpečných látek. Dopady difúzního rozptylu jsou dány druhem a koncentrací environmentálně nebezpečných látek v kombinaci se zvoleným postupem zpracování, vznikajícími emisemi a kvalitou a účelem uvolněných zbytkových látek. V kombinaci látek je nutné posoudit, jaké jsou negativní důsledky zpracování dotčených environmentálně nebezpečných látek s ohledem na emise do půdy, vody, ovzduší nebo zbytkových látek a jak si tyto negativní důsledky stojí v porovnání s environmentálními dopady jiného postupu zpracování. Při tomto posuzování je také nutné brát v úvahu cyklický charakter budoucího opětovného používání. U tuhých odpadů se míchání může provádět jeřábem, uzavřenou míchačkou nebo uzavřenou míchačkou s otočným vydutím a osou s noži. Mísení je obvykle spojeno s velkými objemy, např. vypouštěním cisteren do nádrží. Uživatelé Mísení a míchání se provádí pouze kvalita a analytické hodnoty vstupních odpadů jsou rovny nebo pod úrovní hodnot přijatelných v předpokládaném zařízení na zpracování výstupu z mísení. Tyto operace probíhají při všech činnostech zpracování odpadů a někdy jsou docela specifické pro každou z těchto činností. Některé z těchto otázek jsou také popsány k jednotlivých kapitolách o činnostech zpracování odpadů. 2.1.6 Vyřazení z provozu Účel Účelem vyřazení z provozu je vrátit zařízení (po vzdání se licence pro zpracování odpadů) do podmínek, které budou vhodné pro zvolené další využit. Význam řádného uzavření je takový, že je nutné vypracovat plán uzavření zařízení, protože takový plán umožní a zdokumentuje konečné uzavření určitého místa/lokality již před zahájením jeho provozu. Je to také v souladu s posuzováním životního cyklu plánované lokality. Princip operace Pro uzavření provozu provozovatel zpravidla potřebuje demonstrovat, že po uzavření provozu podmínky v lokalitě nezpůsobí, nebo není pravděpodobné, že způsobí znečištění životního prostředí. Plán uzavření musí uvádět jasný a uspořádaný soubor kroků a metod, které budou následovat po ukončení všech operací v zařízení. Kroky musí zajistit, že uzavřené zařízení (a) představuje minimální riziko pro lidské zdraví a životní prostředí a (b) vyžaduje minimální údržbu po uzavření. Vstupní a výstupní toky Netýká se. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 39 Kapitola 2 Popis procesu Rozsah uzavření bude záviset na druhu přijatých materiálů, designu zařízení a zvoleném následném využití. Ukončení přijímání odpadů do zařízení zpravidla znamená zahájení revize licence. Tato revize umožňuje vzdání se licence nebo její dodatek, který reflektuje změnu v činnostech na daném místě. Plán uzavření vyžaduje ujištění, že jsou k dispozici finance na uzavření zařízení, dokonce i když jeho majitel zahájil konkursní řízení. Toto ujištění může být ve formě obligací, dluhopisů, záruk společnosti nebo jiného finančního nástroje. Nutná částka závisí na odhadu nákladů, který je připraven jako součást plánu uzavření. Odhad nákladů může být např. roven maximálním nákladům na uzavření všech jednotek na zpracování odpadů, které kdy byly v rámci zařízení v provozu. Uzavření skaldu nebo zpracovatelského zařízení vyžaduje odstranění veškerého zbývajícího odpadu do jiného zařízení. Veškeré vybavení a konstrukce, které byly v kontaktu s odpadem také musejí být dekontaminovány. To může znamenat odstranění betonových bloků používaných pod kontejnery i kontaminované půdy tam, kde došlo k únikům. Uživatelé Týká se celého sektoru zpracování odpadů. 2.1.7 Zpracování laboratorních odpadů Účel Cílem je identifikovat různé druhy odpadů a zajistit tak jejich správné zpracování. Princip operace Látky určené ke zpracování se manuálně roztřídí a opětovně zabalí, v případě potřeby rozdrtí, upraví a přesunou do vnitřních a/nebo vnějších zařízení ke zpracování. Popis procesu Systém je rozdělen do tří prostorově oddělených částí: • Třídění chemikálií. To se provádí v třídírně a separují se laboratorní chemikálie určené pro jednotlivé postupy zpracování (např. recyklaci, likvidaci (spalování) a uložení v podzemních úložištích) • Zpracování balení, vyprázdnění nádob s kapalinami o objemu 0,1 až 200 l. malé objemy jsou sloučeny za účelem vytvoření větších dávek (rozpouštědla nebo kyseliny). Ty se následně likvidují spalováním nebo se regenerují ve fyzikálněchemickém zařízení. Další zařízení drtí vyprázdněné nádoby. • Zpracování produktů na ochranu zařízení, reaktivních a zapáchajících látek ve speciálním prostoru. Uživatelé Zpracování nebezpečných odpadů z domácností, vysokých škol, laboratoří a firem. 2.1.8 Zmenšení velikosti Účel ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 40 Kapitola 2 Přizpůsobit granulometrii tuhého odpadu následnému zpracování nebo vyčlenit odpady, které se těžko čerpají nebo dekantují. Zmenšuje se velikost částic. Princip operace Techniky používané v zařízeních jsou drcení, prosívání, frakcionace, apod. využívají se drtiče s pomalým chodem, kladiva a specializované drtiče. Vstupní a výstupní toky Nádoby a plechovky s aerosoly se přivádějí do systému. Plyny se zpracovávají v čistícím zařízení a kapalné a pevné složky se likvidují nebo odesílají k regeneraci. Popis procesu Některé příklady jsou popsány níže: Drtič kontejnerů/zásobníků Zařízení sestává z drtiče určeného k rozdrcení prázdných, poloprázdných a plných kontejnerů o velikosti od 11 do 1000 litrů. Přívodní systém pracuje s elektronickým kolovým přivaděčem. Vlastní drtič je umístěn v tlakovém kanále, 12 m vysokém, v horní části s plochou pro vykládku. Kontejnery přepravuje elektronický kolový přivaděč otevřenými dveřmi do drtiče. Poté se dveře zavřou a automaticky začne drcení. V následujícím kroku nadrcený materiál padá no nádrže, která se po naplnění přepravuje k dalšímu zpracování. Uvolněné odpadní plyny se zpracovávají v regeneračním post-spalovacím zařízení. Další ochranná zařízení jsou dvouvrstvá vakuová polyethylenová folie s vysokou hustotou na dně a automatické zaplavení uzavřeného kanálu dusíkem a vodou. Drtič plechovek s aerosoly Zařízení sestává z drtiče plechovek s aerosoly, dvou kondenzačních jednotek a jedné sběrné nádrže. Sběrná nádrž má plnící zařízení pro kondenzované a ohřáté (vnější teplota) plyny. Tato nádrž má také zařízení pro přívod dusíku pro chlazení kondenzátoru a pro inertizační zařízení. Dále je zde sběrná nádrž pro kapalná odpadní rozpouštědla a nádoba na kovový šrot. Drtič drtí plechovky ve vsádkovém režimu. Pracuje v inertním prostředí dusíku a je odolný vůči plynům. Plyny a další aktivní činidla, která mohou být stále obsažena v plechovkách s aerosolem se uvolňují v rámci drtiče. Tyto uvolněné plyny (většinou hnací plyny) jsou hnány přes kondenzační jednotku, kde kondenzují. Kondenzát se skladuje ve sběrné nádrži. V následujícím kroku jsou plyny naplněny do tlakových plynových bomb a přepraveny do zařízení na spalování nebezpečných odpadů. Nezkondenzované plyny se přepravují do regeneračního zařízení na čištění odpadních plynů, kde jsou spalovány. Tuhé zbytky z drcení (kovový šrot) se oddělují od kapalných látek. Kapalné a pevné složky se vypouštějí odděleně. Tuhé složky, např. kovová frakce, se odvádějí k regeneraci nebo likvidaci. Kapalné složky, např. barvy a laky na vlasy, se dočasně uskladňují v nádrži a pak se dekantují do nádrží o objemu 800 l. Tyto nádrže se přepravují do spalovny nebezpečných odpadů, kde se kapalný odpad používá pro pomocné hoření (tepelná recyklace). Uživatelé Zařízení na zpracování kontejnerů a plechovek s aerosoly. Příprava odpadu pro použití jako paliva. Aplikuje se na různé druhy odpadu jako jsou plastové nebo kovové sudy, olejové filtry, TKO, tuhý volně ložený odpad, odpadní dřevo, aerosoly a sklo. 2.1.9 Ostatní běžné techniky ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 41 Kapitola 2 Tato kapitola popisuje obecné techniky obecně používané v sektoru zpracování odpadů. Jedná se hlavně o mechanická zpracování. Používají se zpravidla jako předzpracování, ale některé se používají i po zpracování (např. síta). Jsou uvedeny v Tabulce 2.3, včetně účelu zpracování a místa použití. Technika Čištění Opětovné zabalení (např. paketování) Účel Odstranit kontaminaci, která by jinak znemožňovala regeneraci odpadních materiálů Kvůli rozrušenosti některých odpadů je někdy nutné je zhutnit, aby bylo jejich použití v následných procesech snadnější. K vytvoření určité fyzikální formy odpadu se používají tlakové stroje. Uživatelé PCB kondenzátory a transformátory Pro TKO určený pro použití jako palivo a pro plasty, papír a kovy (pakety). Velikost a forma paket se obvykle optimalizuje pro přepravu a opětovné použití Screening Sedimentace Prosévání Tuhé komponenty ve fluidních odpadech jsou separovány a odpady jsou předzpracovány před dalšími procesy. Použití k separaci velkých částic. Používají se vibrační síta, statická síta a rotační síta. Příprava kapalného paliva z odpadu Příprava odpadu pro použití jako paliva Třídění a šrotování Vymývání Jedním účelem vymývání může být umožnit opětovné použití sudů v zařízení nebo jejich prodej jinému zařízení. Operace vymývání sudů často nezahrnují žádné jiné zpracování než promývání a usazování. Řada zpracovatelských zařízení promývá olejové filtry a tvoří zpola vyčištěné kovové frakce pro recyklaci. Většina zpracovatelských zařízení má zařízení na vymývání cisteren, které umožňuje odstranění zbytků z cisteren a sudů. Lze též aplikovat na skladovací nádrže a sudy. Fyzikálně-chemická zařízení Tabulka 2.3: Běžné techniky používané při zpracování odpadů [86, TWG, 2003], [122, Eucopro, 2003], [150, TWG, 2004], [156, VROM, 2004], [157, UBA, 20 2.1.10 Příklady zařízení na zpracování odpadů, kde jsou používány pouze běžné metody Některé činnosti při nakládání s odpady jsou ryze specifické a vztahují se zejména k typu zpracovávaného odpadu. Několik příkladů je uvedeno níže: Čištění transformátorů obsahujících PCB (polychlorované bifenyly) Technologie čištění transformátorů mohou být rozděleny do tří hlavních kategorií: • Odčerpání PCB oleje z transformátoru, následná dekontaminace tohoto oleje a znovuzavedení vyčištěného produktu do transformátoru určeného pro opakované použití. • Extrakce PCB oleje vymytím transformátoru rozpouštědlem, následná demontáž a další dekontaminace jednotlivých součástí, která umožňuje recyklaci kovových součástek. • Po vhodné předběžné úpravě mohou být PCB oleje za zvýšených teplot upraveny pomocí vodíku. V tomto případě nejsou obnoveny transformátory jako takové. Příklad druhého případu je následující: konstrukce použitých transformátorů jsou vyčištěny pomocí vymytí trichlorethylenem. Konstrukce je naplněna rozpouštědlem a ponechána odstavená relativně dlouhou dobu, než je rozpouštědlo nahrazeno čerstvým trichlorethylenem. Tento proces se několikrát opakuje (obvykle třikrát), dokud konstrukce nesplní předepsaný test. Během procesu čištění je konstrukce transformátoru ponechána otevřená vzhledem k atmosféře nebo je volně přikryta ocelovou deskou. V důsledku toho je výsledkem této činnosti ztráta trichlorethylenu výparem do vzduchu. Obvykle jsou tyto činnosti prováděny ve specializovaných zařízeních, která čistí transformátory kontaminované PCB a shromažďují kontaminované oleje. Jejich odpady - oleje, kovové sudy, voda použitá k čištění a usazeniny čistících rozpouštědel jsou všechny určeny ke spálení mimo samotné zařízení. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 42 Kapitola 2 Vyčištěné konstrukce transformátorů a vinutí jsou po důkladném čištění trichlorethylenem určeny k obnově. Čištění kondenzátorů obsahujících PCB (polychlorované bifenyly) Kondenzátory jsou podobné transformátorům v tom, že jsou tvořeny aktivní zónou (jádrem) uloženým v kovovém obalu. Nicméně aktivní jádro není tvořeno měděným vinutím, ale skládá se z protkaných svitků tenké hliníkové fólie oddělených tenkými filmy papíru nebo plastu. Technologie používané pro čištění těchto kondenzátorů: • Obal kondenzátoru je odstraněn a dekontaminován výplachem rozpouštědlem; toto je přímý dekontaminační proces, pokud obal není pórovitý. Jádro je spáleno. • Existuje možnost jít o krok dále a zpracovat jádro po jeho vyjmutí z obalu. Tento dekontaminační krok obvykle zahrnuje rozřezání jádra a jeho ošetření rozpouštědlem. To umožňuje snížit hladinu reziduálních PCB. • Technologie umožňující největší míru recyklace je podobná předešlé, ale na rozdíl od ní upravuje také zbytkovou směs hliníku, plastů a papíru roztříděním jednotlivých složek pomocí promývání rozpouštědly. Hliník může být poté znovu použit. Jediné složky určené k likvidaci jsou útržky papíru/plastu. Rozprašovací (aerosolové) drtiče Aerosolové destruktory mohou zpracovávat odpady z výroby nebo materiály ze sběrných bank. Potenciální složení odpadů je obvykle známé. Mohou obsahovat hnací plyny (mezi nimi LPG, butan, propan, dimethyl ether nebo fluor-chlor-methan) a aktivní přísady. Část aerosolů je čistá, zatímco další část může stále zadržovat určité množství hnacích plynů, ačkoli tento poměr není kvantifikován. Další odpady neprojdou u tlakové zkoušky a pravděpodobně ztratí hnací sílu na cestě k destrukční jednotce. Jakékoli pohonné látky přítomné v rozprašovacích válcích představují riziko nehody během zpracování. Nejméně jedno zařízení ve Francii pracuje s rozprašovací metodou. Drcení skla Čelní skla automobilů jsou lemována polyvinyl butyrátem, který je odstraněn v přípravném procesu a je poslán na skládku odpadů. Při procesu drcení skla se zpracovává komunální i průmyslové sklo. V některých zařízeních nepřijímají potažené sklo z elektronických zařízení. Zpracování zářivek/zářivkových trubic Ze zářivkových trubic je separována rtuť. V současnosti je tato činnost v některých zemích málo rozšířená, ale existující provozy teď zažívají vzrůstající poptávku po svých službách. V současné době většina z nich používá proces drcení. Nicméně jiný proces, vyvinutý v poslední době, nepoužívá drcení a nabízí možnost obnoveného použití až 99% rtuti. Nakládání s odpadem obsahujícím CFC (chlorované, fluorované uhlovodíky – freony) V EU je povinné shromažďovat freony za účelem likvidace. Je běžné, že je mazací olej shromážděný z chladících zařízení také upravován, aby byly odstraněny reziduální freony dříve, než bude olej vrácen do oběhu. Freony mohou být později spáleny. Nová zařízení v EU určená pro spalování mají schopnost obnovy HF. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 43 Kapitola 2 2.2 Biologické metody nakládání s odpadem [31, Greenpeace, 2001], [32, DETR and DTI, 2001], [33, ETSU, 1998], [51, Inertec, et al., 2002] [53, LaGrega, et al., 1994], [54, Vrancken, et al., 2001], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [59, Hogg, et al., 2002], [80, Petts and Eduljee, 1994], [81, VDI and Dechema, 2002], [86, TWG, 2003], [114, Hogg, 2001], [117, DG Env, 2001], [132, UBA, 2003], [138, Lanfranchi, 2003], [150, TWG, 2004]. Biologické metody úpravy využívají žijící mikroorganismy k rozkladu organického odpadu buď na vodu, CO2 a jednoduché anorganické sloučeniny nebo na jednoduché organické sloučeniny jako jsou aldehydy nebo kyseliny. Existuje několik biologických postupů používaných pro úpravu odpadů, nicméně ne všechny jsou zahrnuty v rámci tohoto dokumentu. Tabulka 2.4 společně s informacemi obsaženými v kapitole Rozsah se pokouší objasnit, které postupy jsou obsaženy v tomto dokumentu. Biologické zpracování Stručný popis Aktivovaný kal Rozkládá organický odpad ve vodě působením biologického růstu. Voda je recyklována a provzdušněna, aby usnadnila biologické procesy, a vzniká kal. Dva běžně používané systémy: suspendovaný růstový systém a vázaný růstový systém Provzdušněné Rozsáhlé kalojemy obsahující vysoké koncentrace kalojemy mikroorganismů. Kalojem je provzdušněn pro podpoření bakteriálního růstu a rozkladu odpadu. Kompostování řízené hromady odpadu jsou budovány pro podporu biologického rozkladu pevných organických látek, produkci humusových sloučenin cenných jako hnojivo. Aerobní digesce Redukce organického obsahu v odpadu. Používána pro (vyhnívání) pevný odpad, nekontinuální odpadní vody, bioremediaci a pro kaly a zeminu kontaminovanou oleji. Anaerobní digesce Zahrnuty v tomto dokumentu? Zahrnuty v dokumentu jako úprava odpadní vody (viz sekce 2.6) Zahrnuty v dokumentu jako úprava odpadní vody (viz sekce 2.6) Nezahrnuty v tomto dokumentu. Mechanicko-biologické postupy (viz sekce 2.2.2 a sekce 2.2.3) V tomto dokumentu je zahrnuta pouze remediace exsitu. Rozkládající se organický materiál je uzavřen Viz sekce 2.2.1 a sekce 2.2.3 v nádobách za nepřítomnosti vzduchu. využívá dvě formy bakterií: kyselinotvorné a metanotvorné. V tomto dokumentu je Používána pro pevné-kapalné odpady, vysoce zahrnuta pouze remediace exkontaminované odpadní vody (např. chlorovanými situ. sloučeninami), bioremediaci a v produkci bioplynu používaného jako palivo. Tabulka 2.4: Biologické metody nakládání s odpadem 2.2.1 Anaerobní digesce Cíl Anaerobní digesce je využívána v průmyslu při nakládání s odpady s velmi vysokým CHSK a jako postup úpravy splaškových kalů po aerobní úpravě odpadních vod. Produkce bioplynu při řízené anaerobní digesci je jednou z hlavních výhod tohoto procesu. Princip metody Anaerobní digesce zahrnuje bakteriální dekompozici organického materiálu za (relativní) nepřítomnosti kyslíku. Jedním z hlavních limitů procesu anaerobní digesce je její neschopnost rozložit lignin (významná složka dřeva). V tomto se odlišuje od procesu aerobní biodegradace. Vstupní a výstupní toky Anaerobní procesy mohou být využívány pro přímou úpravu tekutých odpadů, biologického kalu vznikajícího při předchozí aerobní fázi, pevných organických látek a kalů. Zahrnutí jiných vstupních produktů, jako jsou splaškové kaly, mění výsledný digestát. Nicméně je důležité poznamenat, že ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 44 Kapitola 2 smíchání komunálního odpadu s těmito vstupními materiály může zlepšit jak environmentální tak ekonomické aspekty procesu a tento postup už byl přijat v mnoha zařízeních (zvláště společná digesce s odpadními kaly a chlévskou mrvou v malých zemědělsky orientovaných zařízeních). V procesu je uhlík ze vstupních organických látek většinou převeden na metan a oxid uhličitý a později uvolněn jako bioplyn, který je možné využít při spálení pro vznik tepla nebo může být využit jako palivo například ke snížení emisí VOC. Poměr metanu k oxidu uhličitému se bude měnit společně s tokem odpadu a teplotou systému. Aby se maximalizovala produkce metanu, systém potřebuje mít vyvážený přísun materiálu. Zařízení si obvykle vybírají odpady bohaté na uhlík, které budou využívat dosažitelný dusík (a pravděpodobně velmi potřebné během bioaugmentace). Anaerobní digesce vede k produkci metanu, s teoretickou produkcí metanu 348 Nm3/t chemické spotřeby kyslíku. Obecně anaerobní digesce způsobuje chemickou spotřebu kyslíku 100-200 Nm3 na tunu zpracovaného biologického komunálního odpadu. Výroba bioplynu je velmi citlivá na vstupní produkty, jedno zařízení vykazuje objemy od 80 do 120 Nm3 na tunu v závislosti na vstupu odpadů. Bioplyn může být použit pro výrobu elektřiny (pro interní spotřebu anebo pro export), může být spálen v kotli a produkovat horkou vodu a páru pro průmyslové využití, může být také použit jako alternativní palivo v lehkých i těžkých vozidlech. Bioplyn má typické složení - 55-70% metan, 30 – 45% oxid uhličitý a 200-4000 ppm sirovodík. Polotekuté zbytky označované jako digestát jsou dále zpracovávány prostřednictvím aerobní digesce. Některé státy povolily za jistých okolností přímou aplikaci digestátu na zemědělskou půdu (např. Švédsko, Dánsko). Riziko aplikace digestátu na půdu (zejména kvůli těžkým kovům) je obvykle v různých zemích EU řízeno národní legislativou. Právě tak jako hlavní produkt tohoto procesu, pevný digestát, jsou také k dispozici malá množství nadbytečné tekutiny, která mohou být vysušena a využita jako tekuté hnojivo nebo poslána do zařízení pro úpravu odpadní vody (často následuje separace pevných látek). Popis procesu Primárními proměnnými procesu jsou metody kontaktování odpadu s biomasou (mikroorganismy), vlhkostní obsah odpadu (např. tekutina, kaše, pevná látka) a metody a stupeň aerace. Anaerobní digesce obecně zahrnuje následující stupně: Mechanická předběžná úprava Za účelem zlepšení digesčních procesů jsou z odpadu určeného k úpravě odstraněny materiály jako jsou plasty, kovy a příliš velké součásti. Separace může být prováděna za suchých nebo mokrých podmínek. Následně je použit další proces redukce velikosti podporující vznik homogennějšího materiálu, který napomáhá fermentaci a ulehčuje zpracování. Redukce velikosti může být prováděna pomocí závitořezných, mlecích, bušících, prosévacích a řezacích mechanismů. Digesce Existuje množství různých technik používaných k provedení digesce. Obvykle jsou rozlišovány na základě procesní teploty (termofilní zařízení pracují při teplotách okolo 55ºC (50-65ºC) a mezofilní při teplotách okolo 35ºC (20-45ºC)) a podílu suchého materiálu ve vstupujících odpadech (např. suché systémy s 30-40% suchého materiálu, vlhké systémy s 10-25% suchého materiálu). Obecně řečeno, čím vyšší je teplota, tím rychlejší je proces, ale termofilní procesy mohou být náročnější co do řízení a potřebují větší množství bioplynu pro ohřev, aby udržely požadovanou teplotu. Některé běžné technologie dostupné v současné době jsou uvedeny v tabulce 2.5. Technika Popis Vlhká jednokroková Pevný odpad je zředěn procesní vodou, aby poskytnul Proces může být použit pro naředěnou vstupní surovinu pro plnění mísící nádoby pevný komunální odpad digestéru. samostatně, vlhký proces se však přímo nabízí pro společnou digesci se zředěnými vstupními Vstup ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 45 Kapitola 2 Vlhká vícekroková Suchá spojitá Suché dávkování Postupné dávkování Pevný odpad je zředěn a fermentován hydrolytickými a fermentativními bakteriemi, aby se uvolnily těkavé mastné kyseliny, které jsou pak převedeny na bioplyn v anaerobním digestéru průmyslových odpadních vod s rychlým přenosem. Digesční nádoba je průběžně plněna materiálem s 2040% suché hmoty prostřednictvím vsádkového plnění. V obou variantách přísunu – smíšeném i odděleném – je přebytek tepla výhodný pro termofilní digesci. Dávka je naočkována digestátem z jiného reaktoru a ponechána přirozenému vyhnívání. Výluh opakovaně cirkuluje, aby udržoval potřebný vlhkostní obsah a roznášel methanové bakterie po nádobě. V podstatě varianta procesu suchého dávkování, ve které je výluh vyměňován mezi zavedenými a novými dávkami, aby usnadnil uvedení do chodu, naočkování a odstranění těkavých materiálů z aktivního reaktoru. Jakmile je digesce zavedena, digestér je odpojen od zavedené dávky a je připojen k nové dávce v jiné nádobě. surovinami, jako jsou chlévská mrva a organické průmyslové odpady. Systém se nabízí pro digesci pevných komunálních odpadů a vlhkých organických odpadů z potravinářského průmyslu. kupovitý bioreaktor Tabulka 2.5: Technologie anaerobní digesce [53, LaGrega, et al., 1994], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [59, Hogg, et al., 2002] Uživatelé Anaerobní digestéry jsou v současnosti používány pro komunální odpad (konkrétně bio-odpad separovaný u zdroje), ale jsou také testovány pro zpracování nebezpečného odpadu. V některých anaerobních digestérech v čistírnách odpadních vod je ušetřená kapacita používána pro zpracování škály průmyslových ne-nebezpečných organických odpadů. Anaerobní digesce TKO je komerčně výhodná průměrně na 10 let a je používána v Německu, Nizozemí a Dánsku. Rozvíjí se ve Španělsku, Portugalsku a Belgii a v omezeném rozsahu je využívána také v ostatních zemích jako je Švédsko, Velká Británie a Francie. 2.2.2 Mechanicko-biologická úprava Účel Mechanicko-biologická úprava je obvykle určena k obnově materiálů za jedním či více účely a ke stabilizaci organické frakce zbytkového odpadu. Praktickou výhodou zařízení pro mechanickobiologickou úpravu je především redukce: • objemu odpadů • obsahu organických látek v odpadu, který je určen k finální likvidaci (skládka nebo spalovna) Dalším účelem mechanicko-biologických úprav je štěpení materiálu pro další zpracování (např. příprava tuhých paliv z odpadu). Biologická digesce je zaměřena na redukci váhy a zprostředkování inertnosti jakéhokoli biologicky aktivního materiálu (obvykle nazvaného „stabilizované reziduum“). Obvyklé hodnoty kombinované ztráty vody a biologicky rozložitelného materiálu se mohou pohybovat mezi 20 a 35%, zejména v závislosti na době, po kterou proces probíhá. Další redukce objemu odpadu určeného na skládku může být dosažena díky mechanické separaci produktů a ve finále může být dokonce vyšší než 60%. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 46 Kapitola 2 Princip metody Zařízení mechanicko-biologické úpravy výrazně redukují humiditu pomocí extrakce, redukce a stabilizace organického obsahu v odpadu. Tyto postupy zahrnují mechanické třídění odpadu, biologickou úpravu (anaerobní a/nebo aerobní digesci) organické frakce a, pokud je potřebná, i další mechanickou separaci. Mechanicko-biologické úpravy musí vést k redukci obsahu biodegradovatelných organických sloučenin, objemu, vodního obsahu, potenciálu pro tvorbu plynu a respirační aktivity odpadu, stejně tak musí výrazně zlepšit chování odpadu při vyluhování a usazování. Vstupní a výstupní toky V principu může být do zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu přijato mnoho typů odpadních produktů. Materiály rozložené a digestované v biologickém stupni procesu zahrnují papír a desky, „rostlinné/kuchyňské“ organické látky a organický materiál obsažený v nádobách, obalech, textiliích, některé typy splaškových kalů, atd. Obecně vzato, do zařízení vstupuje pouze smíšený, netříděný odpad. Nicméně zákony a změny používaných procesů vylučují nebo omezují některé typy odpadů. Příkladem jsou nebezpečné odpady, odpady, u kterých je z legislativy EU nařízeno speciální zacházení (např. Nařízení (ES) č. 1774/2002 Evropského parlamentu a Rady ze dne 3. října 2002 určující hygienické zásady týkající se živočišných vedlejších produktů, které nejsou určeny pro spotřebu člověkem), odpady, pro které není biologická úprava vhodná a odpad způsobující inhibici biologické aktivity. Výstupní produkt zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu je z velké části redukován na váze a je stabilizovaný (emise uvolněné z tohoto produktu mohou být ve srovnání s neupraveným materiálem v podmínkách skládky redukovány průměrně z 90-98%). Tato čísla jsou velmi proměnlivá a silně závislá na způsobu, jakým je redukce emise spočítána (např. vytváření plynu a respirační aktivita) a obvykle se mohou významně lišit v kvalitě. V některých zemích může být zpracovaný odpad, pokud je kontaminace dost nízká, používán pro překrytí skládky (podřadný kompost, šedý kompost nebo stabilizovaný biodegradovatelný odpad) nebo může být uložen na skládku. Kvalita takto zpracovaného odpadu obecně není akceptovatelná pro širší použití, kvůli kontaminantům vážícím se k inertnímu obsahu (sklo, plasty, atd.) a také kvůli obsahu těžkých kovů uvolňujících se z ostatních odpadů tvořících vstupní tok (baterie, atd.). Další výstupy jsou hořlavé frakce a recyklovatelné materiály (např. kovy, plasty). Popis procesu Zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu jsou velmi flexibilní a mohou být postavena na různé bázi. Fáze mechanického zpracování zahrnuje oddělování a úpravu odpadů. Procesy, které zde mohou být zahrnuty, jsou následující: • rozrušení nakupených odpadů (pokud je to nezbytné) (např. drtiče) • extrakce nežádoucích složek, které mohou ztížit následné zpracování (např. oddělení kovů) • optimalizace velikosti částic pro následné zpracování (např. prosévání, drcení) • oddělení biodegradovatelných materiálů z propadu primárního prosévání tak, že mohou být poslány do procesu biologické úpravy (např. proséváním) • oddělení materiálů s vysokou výhřevností, jako jsou textilie, papír a plasty z primárního prosévání tak, že mohou být poslány pro využití ve výrobě paliv. A také oddělení takových materiálů, které jsou vhodné pro další materiálové využití (např. vzdušnou separací). • homogenizace materiálu určeného pro biologickou úpravu. Bez ohledu na tyto prvky mohou zařízení zahrnovat také vybavení pro regeneraci kovů a pro extrakci minerálních frakcí. Změny týkající se zaměření zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu jsou mnohé a různé. Některá zařízení jsou určena pro separaci a biologickou úpravu reziduálního odpadu z pevného komunálního odpadu před jeho uložením na skládku. Schéma procesů mechanickobiologických úprav je zobrazeno na obrázku 2.6. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 47 Kapitola 2 Obrázek 2.6: Schématické znázornění vstupů a výstupů při mechanicko-biologické úpravě odpadů Poznámka: hnědé šipky představují zbytkové materiály zelené šipky představují výstupy z procesu mechanická úprava může být provedena před nebo po biologické úpravě [17, Eunomia Research & Consulting, 2002], [150, TWG, 2004] Existují dva typy systému: uzavřený a krytý. Uzavřené systémy (nádoba, tunel) obvykle pracují pouze s tlakem cirkulujícího vzduchu. Řízení je uplatňováno prostřednictvím parametrů teploty a obsahu kyslíku v cirkulujícím vzduchu. Teplo musí být odvedeno ze systému ochlazováním cirkulujícího vzduchu. Kondenzát, který vzniká, může být použit pro zavlažování kup nebo musí být zlikvidován jako odpadní voda. Kryté systémy (procesy pohyblivé kupy) pracují s obojím – tlakem i s odsáváním, v některých zařízeních jsou alternativně používány obě aerační metody. Systémy cirkulace vzduchu jsou v krytých systémech vhodné pouze v omezeném rozsahu. Při procesu odsávání je proveditelné alespoň opakované znovupoužití vzduchu odsátého z kupy. Vzniklé teplo může být odvedeno pouze prostřednictvím vypařování vody a odsávání vzduchu. Kromě specifického řízení aerace má pro vývoj biologické úpravy směrodatnou důležitost periodické obracení biologicky degradovatelného materiálu. To slouží k účelu: • smíchání materiálu a vytváření nových povrchů přístupných pro mikroorganismy • aktivizace biologické degradace • minimalizace trvaní biologické degradace • rovnoměrné provlhčení kupy a kompenzace evaporačních ztrát • kompenzace objemových ztrát při biologické degradaci • odvádění tepla z kupy Takto je biologický proces optimalizován a existující možnosti biologické úpravy jsou efektivně využity. V zařízeních mechanicko-biologické úpravy s quasi-dynamickou biologickou úpravou probíhá stejně jako u procesu pohyblivých kup nebo tunelového procesu obracení v týdenních ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 48 Kapitola 2 intervalech. Některé biologické procesy vyžadují během prvních tří týdnů dva cykly obracení za týden. Po uplynutí této doby je materiál převracen každých pět až sedm dnů. Uživatelé Mechanicko-biologická úprava je nástrojem pro předběžnou úpravu odpadu před jeho uložením na skládku nebo pro přípravu pevného odpadu (obvykle pevného komunálního odpadu) na jeho použití jako palivo. Ačkoliv popularita kompostování smíšeného odpadu klesá, je v současnosti stále ještě aplikována v Řecku, Španělsku a Portugalsku, zatímco v Itálii, Německu a Rakousku je postupně nebo najednou konvertována na mechanicko-biologické zpracování reziduálního odpadu. Tento typ zpracování se objevuje také v Nizozemí a Belgii. Velký zájem o tuto technologii je v současnosti ve Velké Británii, kde je několik takových zařízení právě ve výstavbě a vláda Velké Británie sponzoruje zkušební provoz těchto nových technologií. Taková zařízení mají obvykle velkou kapacitu, protože zpracovávají velká množství smíšeného odpadu. Průměrná kapacita 50-100 kt/rok je poměrně normální, ale může být také až 700 kt/rok, jako je tomu u zařízení v Miláně v Itálii, a může být také malá - okolo 7 kt/rok. V Evropě existují minimálně čtyři příklady snahy dosáhnout kompletní regenerace pevného komunálního odpadu formou recyklace materiálů a návratu energie. 2.2.3 Biologické postupy aplikované na kontaminovanou půdu Účel Redukce kontaminace půdy. Princip metody Aerobní a anaerobní degradace polutantů ve vytěžené zemině. Vstupní a výstupní toky Typy kontaminantů, které jsou tímto procesem zpracovány, jsou biodegradovatelné polutanty, paliva (benzín, petrolej, plynový olej, topný olej, ropa, těžká paliva), minerální oleje, odpadní oleje a těžké organické oleje. Hlavní produkty tohoto typu úpravy jsou dekontaminované vytěžené zeminy. Popis procesu Nedostatek kyslíku je hlavním limitujícím faktorem biodegradace polutantů v půdě a bylo vyvinuto množství různých procesů sloužících k optimalizaci půdního prokysličení. Různé biologické postupy se liší v použitých aeračních technikách. Existují dva typy procesu: in-situ a ex-situ. Biodegradace in-situ Biodegradace in-situ je termín označující proces biologické úpravy, která je prováděna na původním místě, kde se kontaminovaná půda nachází. Tyto procesy nejsou v tomto dokumentu zahrnuty. Biodegradace ex-situ Biodegradace ex-situ je obecný termín pro úpravné procesy, při kterých je kontaminovaná půda nebo kal odkopán a upraven pomocí biologických procesů. Technologie bioremediace („ozdravení“) ex-situ nejčastěji zahrnuje bioremediaci kašovité fáze, kde je vodnatá kaše vytvořena kombinací kontaminované zeminy nebo kalu s vodou a následně jsou kontaminanty biologicky degradovány v samostatném reaktoru nebo v kalojemu. Biodegradace ex-situ zahrnuje také bioremediaci pevné fáze, která zahrnuje aplikaci na půdu v zemědělství, kompostování a biohaldy. Při těchto procesech je kontaminovaná půda odtěžena a je přidán kyslík, živiny, voda nebo mikroorganismy, aby došlo ke zvýšení přirozené biodegradace kontaminantů. Bioremediace kašovité fáze Bioremediace kašovité fáze má dva hlavní cíle: (1) zničit organické kontaminanty v půdě nebo kalu a, což je stejně důležité, (2) redukovat objem kontaminovaného materiálu. Ukázalo se, že kašovitá ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 49 Kapitola 2 biodegradace je efektivní při zpracování vysoce kontaminovaných půd, u kterých se pohybuje koncentrace paliv nebo jiných organických kontaminantů od 2500 do 250 000 mg/kg. Procesy v kašovité fázi také vykazují určitý potenciál pro zpracování široké škály kontaminantů, včetně pesticidů, kreozotů, penta-chlor-fenolu, polychlorovaných bifenylů a dalších organických sloučenin s halogeny. Před aplikací kašovité biodegradace je nutná příprava odpadu. Příprava může zahrnovat odtěžení a manipulaci s odpadním materiálem a prosévání kvůli odstranění úlomků a velkých předmětů. Rovněž může být potřebná redukce velikosti částic, přídavek vody a úprava pH a teploty, aby bylo dosaženo vyrovnaných vstupních podmínek. Jakmile je biodegradace kontaminantů skončena, zpracovaná kaše je poslána do třídícího/odvodňovacího systému. Pro odstranění vody z půdy může být použita sedimentační nádrž. Bioremediace pevné fáze Bioremediace pevné fáze zahrnuje odtěžení a přípravu kontaminované půdy za účelem zvýšení bioremediace kontaminantů v zemině. Techniky obvykle používané pro přípravu půdy na bioremediaci jsou prosévání/propad, homogenizace, zvýšení obsahu půdních živin a přidaní kompostu. Bioremediace probíhá v biohaldách ( převracení zemin nebo vhánění vzduchu). Aerobní digesce zahrnuje uložení biodegradovatelného odpadu s bobtnacím činidlem, aby byla zvýšena pórovitost půdního materiálu. Bioremediace je podobná kompostování v tom, že je kontaminovaná půda nakupena ve velkých haldách. Nicméně pro tyto procesy je vzduch zajišťován protahováním vakua skrze haldu. Uživatelé Kontaminované půdy. 2.3 Fyzikálně-chemické metody nakládání s odpadem [30, Eklund, et al., 1997], [51, Inertec, et al., 2002], [53, LaGrega, et al., 1994], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [89, Germany, 2003], [100, UNEP, 2000], [101, Greenpeace, 1998], [121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002], [123, Perseo, 2003], [124, Iswa, 2003], [136, Straetmans, 2003], [146, Galambos and McCann, 2003], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004], [156, VROM, 2004], [157, UBA, 2004]. Tato kapitola popisuje fyzikálně-chemické metody úpravy odpadu. Postupy jako je srážení, sedimentace a odstřeďování a termální postupy, které nejsou zahrnuty v dokumentu BREF pro spalování odpadů, jsou popsány zde. Díky faktu, že mnoho z těchto postupů jsou běžné postupy, bude popis některých operací v této sekci zmíněn jen stručně. Pro technologie považované za méně známé, a které potřebují zvláštní vysvětlení, byla uvnitř tohoto oddílu vytvořena samostatná kapitola. V kapitole 2.6 jsou popsány technologie pro snížení emisí. Běžné aktivity probíhající v těchto zařízeních (např. ukládání, manipulace) jsou popsány v kapitole 2.1. Struktura této kapitoly se vztahuje k fyzikálnímu stavu typu odpadu. Postupy používané pro pevné a kapalné látky se velmi liší a proto bylo navrženo, že tato dlouhá kapitola může být dobře strukturována, budeme-li tyto dvě skupiny brát v úvahu odděleně. Na konci kapitoly jsou popsány také některé speciální fyzikálně-chemické postupy používané pro speciální odpady (např. destrukce perzistentních organických polutantů). Některé techniky pro úpravu odpadů mohou využívat například kyselý roztok z prvního odsiřovacího zařízení v systému kontroly znečištění vlhkého vzduchu. Některé techniky zahrnují návrat upravených zbytků do spalovacích komor za účelem spečení s popelem na dně. Tyto techniky nejsou v tomto dokumentu zahrnuty, protože představují ucelená opatření v rámci spalovacích technologií. Toto téma je možné nalézt v jiných dokumentech BREF. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 50 Kapitola 2 2.3.1 Fyzikálně-chemické čištění/úpravy odpadních vod Účel Zařízení pro fyzikálně-chemickou úpravu jsou navržena takovým způsobem, aby mohlo být separováno maximální množství recyklovatelných materiálů a tudíž je používáno minimální množství pomocných látek. Cílem fyzikálně-chemických metod úpravy je: • Umožnit zprostředkování cílů ochrany životního prostředí, zvláště péče o kvalitu vody. V zařízeních fyzikálně-chemické úpravy jsou materiály představující nebezpečí pro vodu buď upraveny, zadrženy a/nebo převedeny na bezpečnou formu. • Umožnit správné nakládání s velkým objemem kapalných odpadů a odpadů vyžadujících speciální kontrolu. • Separovat olej nebo organickou frakci za účelem jejich využití jako paliva. Postupy slouží jako specifické aplikace fyzikálně-chemických reakcí k přeměně materiálu (např. neutralizace, oxidace, redukce) a k separaci materiálu (např. filtrace, sedimentace, destilace, iontová výměna). Princip metody Během fyzikálně-chemických úprav kontaminované odpadní vody je voda separována a zpracována tak, aby mohla být vypuštěna do kanalizačního systému nebo vodních těles. Takto upravená voda se v okamžiku svého vypuštění stává předmětem různých zákonů týkajících se vody. Vstupní a výstupní toky Odpady zpracovávané v zařízeních pro fyzikálně-chemickou úpravu jsou vodnaté kapaliny. Zařízení pro fyzikálně-chemickou úpravu obecně upravují tekuté odpady nebo kaly s relativně vysokým obsahem vody (>80%). Bez ohledu na jejich původ a jejich vztah ke svým látkovým charakteristikám mezi odpady zpracovávané v těchto zařízeních patří: • Emulze/chladící mazivo • Kyseliny (např. mořící kyseliny z povrchové úpravy. Některé informace v STM BREF) • Alkalické roztoky • Koncentráty/slané roztoky obsahující kovy • Voda z praní • Odpadní voda obsahující benzín/olej • Směsi rozpouštědel • Kaly • Vodnaté tekuté odpady s vysokými koncentracemi biodegradovatelných materiálů • Tekutý lodní odpad Zobrazení typů odpadů zpracovávaných zařízeními ve Velké Británii je ukázáno v tabulce 2.6. Typ odpadu Neutrální kapalné anorganické látky Kyseliny Oleje Alkálie Neutrální kapalné organické látky Kontaminované obaly Kyanidy Organické kaly Chemikálie reagující s vodou Procento zařízení zpracovávajících daný typ odpadu (%) 69 62 62 54 54 23 23 8 8 ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 51 Kapitola 2 Tabulka 2.6: Typy odpadů zpracovávané v zařízeních pro fyzikálně-chemickou úpravu ve Velké Británii [56, Babtie Group Ltd, 2002] Popis procesu Zařízení pro fyzikálně-chemickou úpravu jsou sestavena případ od případu, na odlišné bázi v závislosti na požadavcích a/nebo aplikaci. Každé zařízení pro fyzikálně-chemickou úpravu má specifickou vlastní technologickou a pracovní koncepci; toto je převedeno na odpad, který může být zpracováván. Z toho důvodu neexistuje „standardní“ zařízení pro fyzikálně-chemickou úpravu. Ačkoli všechna zařízení podléhají kontrole, mají procesní laboratoře a vesměs mají tendenci plnit neutralizační funkci, řada procesů předběžné úpravy, metod zacházení s kaly a kombinace vstupních odpadů způsobují jedinečnost každého provozu. Mezi techniky činnosti zařízení pro fyzikálněchemickou úpravu patří: • Kontinuální procesy: vhodné zvláště pro velké objemy, odpad s relativně konstantní skladbou a pro automatický provoz. • Dávkovací procesy: velmi vhodné zvláště pro velmi variabilní charakteristiky/reakce odpadu, který je určen ke zpracování. Tabulka 2.7 ukazuje některé rozdíly mezi různými zařízeními pro fyzikálně-chemické zpracování. Zpracování emulzí emulzí a směsí olej/voda emulzí a odpadů s obsahem určeným k detoxikaci kapalného a vodnatého odpadu s některými organickými rozpouštědly kapalného a vodnatého odpadu obsahujícího organická rozpouštědla a tenzidy Prosévání Sedimentace Ultrafiltrace Vypařování Roztopení Rozklad Kyselé štěpení Organické štěpení Oxidace/redukce Filtrace přes membránu Koagulace/srážení Sedimentace Odvodnění Sirné srážení Filtrace Výměna iontů Neutralizace Poznámka: tmavě šedá: povinné procesy, světle šedá: nepovinné procesy Tabulka 2.7: Analýza některých reprezentativních typů zařízení pro fyzikálně-chemické zpracování [121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002] Obvykle používané jednotkové operace zahrnují prosévání, ukládání/akumulaci, neutralizaci, sedimentaci, srážení/koagulaci, výměnu iontů, oxidaci/redukci, sorpci (adsorpce/absorpce), vypařování/destilaci, filtraci přes membránu, rozklad, extrakci, filtraci/vysoušení, kyselé štěpení emulzí a organické štěpení emulzí. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 52 Kapitola 2 Často musí být použito několik jednotkových operací, aby byl specifický odpad správně zpracován. Kombinace procedur jednotkových operací (typ procedury, pořadí jejich aplikace, řízení) je specifikována laboratoří daného zařízení pro fyzikálně-chemickou úpravu na základě složení odpadu a jeho reakčního chování. Za účelem řízení reakcí je v reaktorech obvykle k dispozici následující vybavení: • Skladovací nádoby pro oddělené skladování v závislosti na typu zpracování • Reakční kontejnery s regulovatelným míchacím strojem a indikátory teploty • Sedimentační nádrže • Měřící vybavení • Nádrže pro přechovávání a skladování chemikálií • Skladovací nádrže a rezervoáry pro odpad určený ke zpracování • Dávkovací zařízení • Materiál rezistentní vůči kyselinám a alkáliím • Kontrola hodnoty pH u chemikálií • Nádrže určené pro usazování a smíchání pomocných činidel • Měření a automatické řízení • Ventilace a čištění reakčních nádrží se zařízením pro čištění odsátého vzduchu. Uživatelé V Německu je 25 až 30% všech nebezpečných odpadů zpracováváno zařízeními pro fyzikálně chemickou úpravu. Mezi činnosti prováděné zařízeními pro fyzikálně-chemickou úpravu řadíme: • Zpracování emulzí • Zpracování emulzí a odpadu s obsahem určeným k detoxikaci • Zpracování kapalných, vodnatých odpadů s některými organickými rozpouštědly • Zpracování emulzí a směsí olej/voda • Zpracování kapalných, vodnatých odpadů obsahujících organická rozpouštědla a tenzidy • Detoxikace (oxidace, redukce) odpadu obsahujícího dusitany, šesti valenční chrom, kyanidy (jako předběžná úprava). Zpracovávané odpady obvykle pocházejí z různých průmyslových a komerčních produkčních procesů a z činností zajišťujících údržbu, opravu a čištění. Jako specifické industriální sektory figurují tiskařský a fotografický průmysl. Zařízení pro fyzikálně-chemické úpravy jsou příkladem takových zařízení, která poskytují služby zvláštnímu průmyslovému sektoru, odebírají širokou škálu odpadů a přemisťují ty, které nemohou být zpracovány nebo recyklovány v rámci podniku. Na obrázku 2.7 je ukázáno zpracování tekutého lodního odpadu ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 53 Kapitola 2 Obr. 2.7: Zpracování tekutého lodního odpadu [156, VROM, 2004] 2.3.2. Jednotkové operace používané při fyzikálně-chemických úpravách odpadních vod Odpad může být zpracován některou z mnoha komerčně osvědčených jednotkových operací. Metody úpravy spadají do čtyř kategorií: • Fázová separace (např. sedimentace, oddestilování) • Složková separace (např. výměna iontů, elektrodialýza) • Chemická transformace (např. chemická oxidace, spálení) • Biologická transformace (např. aerobní úprava fixním filmem) Tabulka 2.8 shrnuje jednotkové operace používané při fyzikálně-chemických úpravách. Některé další informace týkající se tohoto tématu je možné nalézt v dokumentu BREF Úprava běžných odpadních vod a odpadního plynu (CWW). Jednotková operace Separační operace Kyselé štěpení emulzí Centrifugace (odstřeďování) Odpařování a destilace Cíl Princip operace Termínem „kyselé štěpení“ je myšleno zpracování emulzí. Cílem úpravy je separace emulzí v odpadní vodě, oleje/tuku a nerozpustných kovů jako hydroxidových usazenin. Odstranění kalu solí kovů ze srážecích Odděluje pevné látky od kapalných zařízení. rychlou rotací směsi v nádobě. Pevné látky se buď usadí na dně (sedimentační typ) nebo přilnou k vnějším stěnám nádoby (filtrační typ), skrze které tekutina prochází. Odpařování a destilace jsou podobné Cílem odpařování/destilace je separovat procesy s různými cíli. Během olej v dobře využitelné formě. odpařování se potřebná látka ve směsi V zařízeních pro fyzikálně-chemickou účinkem teploty odpařuje, je zachycena úpravu je odpařování používáno jako ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 54 Kapitola 2 ve formě páry a většinou kondenzuje. Destilace je separační proces, který je používaný pro oddělení látek ve směsích a který dosahuje lepších separačních poměrů než odpařování. Extrakce Filtrace/odvodnění Toto je nejčastěji aplikovaná operace, např. při úpravě pitné vody, při úpravě průmyslové odpadní vody, atd. Filtrace/přesívání Zpracování odpadu přesíváním je nezbytné kvůli ochraně a bezpečnosti funkčních jednotek jako jsou čerpadla, propusti, vstupy, ventily. Jednotková operace Filtrace (přes membránu) Flotace Proces výměny iontů Cíl rozdělovací stupeň za účelem oddělení odpařitelných látek z odpadní vody. V závislosti na přísadách odpadní vody může být vypařování použito také jako úprava pro další přípravnou fázi (jako je filtrace přes membránu). Evaporační technologie nabývá na významu, kdykoli je třeba separovat organická rozpouštědla z odpadu určeného k úpravě. Extrakce se používá pro specifickou separaci sloučenin ze směsí. Směs látek je zcela smíchána se selektivním rozpouštědlem. Během míchání migrují sloučeniny ze směsi do extrakčního činidla. Spolu s následnou separací extrakčního činidla ze směsi jsou konečně také sloučeniny ze směsi separovány. Zahrnuje průchod směsi pevných a kapalných (nebo pevných a plynných) látek přes filtrační medium, kde jsou zachyceny pevné látky. Existují různé druhy filtrů jako je štěrkový filtr, pískový filtr a mechanický filtr (např. mřížový tlakový filtr pro odpadní vody, kalolis, membránový tlakový filtr). Přesívání je třídící/separační procedura, pomocí níž je filtrovaný materiál – kapalná/tuhá směs (kaše) separována do dvou směsí, jedné s průměrnou velikostí částic menší než je vstup a druhé větší než je vstup. Princip operace Separace látek / pevných látek z kapalných Při membránovém procesu jsou směsí. Ultrafiltrace může být použita pro tekutiny přiváděny pod určitým rozštěpení emulzí. tlakem a současně prochází přes semi-permeabilní (polopropustnou) membránu. Separační schopnost membrány je v podstatě založena na filtrovacím efektu a proto nejsou výstupní produkty změněny chemicky ani biologicky. Metoda používaná v rafinériích, masném Zavedení drobných vzduchových průmyslu, natěračství, papírenském a bublinek do roztoku obsahujícího pekárenském průmyslu. rozptýlené částice. Částice se naváží na vzduchové bublinky a vyplavou. Výměna iontů je proces určený k čištění Iontoměniče mají schopnost měnit tekutých odpadů s rozpuštěnými elektricky své vyrovnané skupiny iontů (kationy nabitými částicemi (ionty) prostřednictvím a aniony) s ionty obsaženými ve iontoměničů. Může být také použit pro vodě. změkčování vody, kdy jsou ionty Ca a Mg odstraněny z roztoku. Některé látky vhodné pro výměnu iontů jsou kapalné odpady z procesu galvanického pokovování, chromové elektrolyty / roztoky s chrómem, moření kyselinou fosforečnou, moření kyselinou ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 55 Kapitola 2 Procesy separace oleje Organické štěpení emulzí chlorovodíkovou a anodové roztoky kyseliny sírové. Do skupiny látek nevhodných pro iontoměniče patří: organické sloučeniny, které mohou nevratně blokovat měniče nebo jejichž odstranění může být neúplné; silná oxidační činidla, která mohou zničit aniontové měniče; kovové kyanidové komplexy, které jako silné aniontové měniče zničí měnič; aromatické a halogenované uhlovodíky, které mohou místy způsobit zduření měničů a tím mohou vést k přerušení použitelnosti měničů. Gravitační usazování bez zahřátí dává Gravitační separace rozpustných olejů vzniknout vrstvě bohaté na olej, který je a směsí olej/voda. odstředěn a poslán k recyklaci oleje pro další zpracování, a vodní fázi a kalu, který je zpracován v hlavním zařízení. V některých zařízeních toto představuje převážnou část každodenních činností. V jiných je to pouze příležitostný proces a používá se jen pokud je třeba poskytnout plné služby velkým zákazníkům, ale kde společnost aktivně nevyhledává pro zpracování vstupy v podobě olej/voda. Některá zařízení přidávají do oleje kyselinu, aby napomohly separačnímu procesu (štěpení emulzí). K destabilizaci emulgujícího činidla jsou používány polyelektrolyty a/nebo podobné produkty. Ty umožňují dobré štěpení emulzí srovnatelné s kyselým štěpením. Reverzní osmóza Používá se při výrobě pitné vody z brakických podzemních vod a mořské vody, také při regeneraci galvanických chemikálií z oplachové vody a sulfátů z papírenských odpadních vod. Používá se i při zpracování výluhů. Třídění na sítech Odpadní voda s obsahem pevných částic, atd. Sedimentace Sedimentace se používá hlavně k zahuštění kalů a separaci těžkých částic a suspendovaných látek z odpadní vody a k zakoncentrování kalů Použití mechanické síly, např. vysokého tlaku (17 – 100 atm) k protlačení rozpouštědla (většinou vody) skrz membránu. Vznikají dvě frakce, jedna obsahuje zakoncentrované rozpuštěné komponenty a druhá vyčištěné rozpouštědlo Odstraňuje velké částice z odpadní vody. Existují tři typy sít, rotační bubny, vibrační a stacionární Gravitace způsobuje, že se odděluje těžší fáze suspenze. Podle toho pak povaha gravitační síly určuje typ sedimentace: gravitační nebo odstředivá ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 56 Kapitola 2 Sorpce (absorpce a adsorpce) Jestliže odpadní voda vykazuje zvýšené nebo nepřijatelně vysoké hodnoty TOC, AOX nebo PCB, odstraňují se organické látky zpravidla pomocí adsorpce Sorpce je zachycení látky (plynu, par, kapaliny) jiným materiálem v důsledku kontaktu obou materiálů. Absorpce je penetrace plynu do pevné nebo kapalné fáze (absorbentu) difúzí. Adsorpce je akumulace plynů nebo rozpuštěné látky na povrchu pevného nebo kapalného materiálu (adsorbentu) pomocí molekulárních sil. Adsorpce je fyzikální proces a proto jsou chemické charakteristiky adsorbovaného materiálu nezměněny. Separace proudem vzduchu Separace proudem vzduchu se používá proto, aby bylo možné lépe a efektivněji využít následující procesy, nebo jako poslední stupeň snížení koncentrace určitých uhlovodíků (AOX). Tímto postupem lze separovat z vodných roztoků těkavé látky, např. H2S, NH3, nízkovroucí uhlovodíky a chlorované uhlovodíky (AOX). Při separaci proudem vzduchu se vyhánějí snadno se odpařující materiály z kapalných směsí. K separaci se používá vzduch nebo vodní pára, při současném zvětšení hraničního povrchu mezi fázemi. Jedná se tak o separační proces, v němž je separovaný materiál ve výstupním plynu (separace vzduchem) nebo v destilátu (separace vodní parou) Chemické procesy * Elektrolýza Získávání kovů z roztoků (např. stříbro z fotografického odpadu) Neutralizace Neutralizovat odpadní vody nebo z ní získávat některé komponenty srážením při určitém pH. V závislosti na konfiguraci zařízení může být neutralizace a sedimentace prováděna v téže nádobě. Využití elektrické energie ke snížení obsahu kovů v roztoku Neutralizace je nastavení hodnoty pH na neutrální úroveň, např. pH ~ 7. Neutralizace se dosáhne přidáním kyseliny nebo zásady k neutralizovanému materiálu a/nebo smícháním kyselin a zásad ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 57 Kapitola 2 Oxidace/ redukce Redox reakce zahrnují detoxikaci dusitanů a kyanidů (oxidace) a sloučenin chrómu (VI) (redukce). Další možné postupy zpracování jsou destrukce sulfidů nebo peroxidů. Odpady jsou méně toxické, jednodušší a méně těkavé. Oxidace a redukce jsou procesy, které se obvykle spojují. Oxidace je uvolňování elektronů a redukce je jejich přijímání. Srážení/ flokulace Separace rozpuštěných nebo suspendovaných látek (např. kovů) přidáváním chemikálií Srážení je opakem rozpouštění, obvykle přídavkem chemikálií. Flokulace je shlukování více či méně jemných částic (i rozpuštěných látek) do větších vloček, které se pak separují sedimentací nebo filtrací Oxidace Splaškový kal Pevné částice jsou solubilizovány a vlhkým oxidovány pod vysokým tlakem vzduchem * Některé z těchto postupů předpokládají separaci (např. srážení) Table 2.8: Jednotkové operace používané ve fyzikálně-chemickém zpracování [80, Petts and Eduljee, 1994], [121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002], [150, TWG, 2004] 2.3.3 Fyzikálně-chemické zpracování pevných odpadů a odpadních kalů hlavním cílem fyzikálně-chemického zpracování tuhých odpadů a odpadních kalů je minimalizovat dlouhodobé uvolňování (vyluhování) hlavně těžkých kovů y biologicky nerozložitelných látek. Dostupné možnosti zpracování usilují o to, aby se těžké kovy uvolňovaly v nižších a environmentálně přijatelnějších koncentracích a po delší časové období. Všechny možnosti zpracování mohou být v zásadě aplikovány na tuhý odpad a odpadní kaly. Charakteristiky zpracovaného materiálu a účinnost použité zpracovatelské technologie se však mohou značně lišit v závislosti na konkrétních vlastnostech vstupního odpadu a na typu použitého systému zpracování. Varianty zpracování byly rozděleny následovně: • Extrakce a separace • Tepelné zpracování • Mechanická separace • Úprava vlastností • Imobilizace (solidifikace a stabilizace) • Odvodňování • Sušení • Tepelná desorpce ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 58 Kapitola 2 • • • • Extrakce vytěžené půdy parou Extrakce tuhého odpadu (např. vytěžené půdy) rozpouštědlem Vytěžení a odstranění vytěžené půdy Promývání půdy 2.3.3.1 Extrakce a separace Účel Extrahovat těžké kovy a soli z tuhých odpadů pomocí kyselin. Princip operace Solubilizuje sloučeniny a odstraňuje je s vodou. Vstupní a výstupní toky Možnosti zpracování pomocí´extrakce a separace mohou v zásadě pokrýt všechny typy procesů , při nichž se extrahuje kontrolní komponent z odpadu. Uživatelé Několik technik bylo navrženo v Evropě a v Japonsku pro zpracování zbytků z redukce znečištění ovzduší. 2.3.3.2 Tepelná zpracování Účel Tepelné zpracování odpadu ze zpracování odpadního plynu pocházejícího ze spalovacích procesů se velmi používá v několika zemích, hlavně ke snížení objemu a ke zlepšení vyluhovacích vlastností. Princip operace Vysokoteplotní procesy využívají teplo k roztavení odpadu a iniciaci vitrifikace a vytvoření keramické báze. Lze je rozdělit do třech skupin: vitrifikace, tavení a spékání. Rozdíly mezi těmito technikami souvisejí hlavně s charakteristikami a vlastnostmi finálního materiálu. • Vitrifikace je proces, kdy jsou odpady smíchány s prekurzorními materiály skla, přičemž za vysoké teploty vznikne jednofázový, amorfní sklovitý produkt. Běžné teploty při vitrifikaci jsou 1300 – 1500 oC. Retenčními mechanismy jsou chemické vazby anorganických látek v odpadu s látkami tvořícími sklo, tj. křemen, a zapouzdření složek odpadu vrstvou skelného materiálu. • Tavení je podobné vitrifikaci, ale nepřidávají se materiály tvořící sklo. Výsledkem je vícefázový produkt. Často vznikne několik tavených fází s kovy. Je možné oddělit konkrétní kovové fáze od roztaveného výstupního produktu a tyto kovy recyklovat, nejspíše po vyčištění. Teploty jsou podobné jako u vitrifikace. • Spékání zahrnuje zahřátí odpadu do bodu, kdy dojde k určité vazbě mezi částicemi a chemické fáze v odpadech vytvoří konfiguraci. To vede k hustšímu výstupnímu produktu s menší porézností. Proces probíhá zpravidla při 900 oC. Teploty pro spékání popela ze dna kotle ve spalovně TKO může být až 1200 oC. Vstupní a výstupní toky Nejčastěji se tepelně zpracovávají odpady ze zpracování odpadních plynů v kombinaci s popelem ze dna kotlů. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 59 Kapitola 2 Popis procesu Bez ohledu na proces je výsledkem tepelného zpracování odpadu ze zpracování odpadních plynů většinou homogennější, hustší produkt s lepšími vlastnostmi při vyluhování. Vitrifikace také představuje přínos ve fyzikální zapouzdření kontaminantů ve skelné formě. Tepelné zpracování odpadu ze zpracování odpadních plynů vyžaduje podstatné zpracování zplodin, přičemž vzniká další tuhý zbytek, který vyžaduje zpracování. Rovněž vysoké koncentrace solí mohou způsobovat problémy s korozí zpracovatelských zařízení. Uživatelé Spékání se nepoužívá jako postup zpracování odpadů ze zpracování odpadních plynů, nicméně některé kombinované postupy mohou zahrnovat i spékání. 2.3.3.3 Mechanická separace Účel Cílem tohoto postupu je vytvořit materiál, který je inertní, nemá negativní dopad na povrchové vody a má potenciál pro bezpečnou regeneraci, např. jako náhrada zeminy nebo při stavbě silnic. Takové zpracování snižuje hmotnost odpadu. Separované a shromážděné železné i neželezné frakce mohou být navíc opětovně použity. Důležitým přínosem je i snížené množství těžkých kovů (např. arsenu) emitovaných do prostředí. Princip operace V případě zpracování dnového popela se tento popel separuje do minimálně tří frakcí: minerálních sloučenin, nespáleného materiálu a kovového šrotu. Snížení obsahu těžkých kovů a rozpustných sloučenin je žádoucí a je důležité pro opětovné použití daného materiálu po zpracování. Ve vodě rozpustné komponenty jsou nejvíce relevantními složkami dnového popela z hlediska vod. Vstupní a výstupní toky Jedním z hlavních produktů spalování odpadů je dnový popel vznikající při spalovacím procesu. Vstup jedné tuny domovního odpadu vytvoří asi 250 – 350 kg dnového popela. Ten zpravidla obsahuje chloridy, arsen, olovo, kadmium, měď, minerální materiály a kovový šrot. Popis procesu ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 60 Kapitola 2 Obr. 2.8: Příklad některých mechanických separací používaných při zpracování dnového popela [89, Germany, 2003], [150, TWG, 2004] Uživatelé Určeno pro dnový popel a odpady ze zpracování zplodin (odpadních plynů). 2.3.3.4 Úprava vlastností Účel Účelem je zpracování tuhých a pastovitých odpadů pro regeneraci/likvidaci ve spalovnách nebo skládkování. Princip operace Látky, které mohou být pouze spalovány nebo ukládány na skládku jsou upravovány pomocí agregátů. V závislosti na konečné naložení s odpadem (tj. spálení nebo skládka) se k odpadu přidávají křemelina, piliny nebo jiné vhodné agregáty. Popis procesu Odpady s určitými obsahy látek mohou být předány k regeneraci recyklovatelných složek. Pokud je to nutné, mohou odpady předtím projít drcením, např. aby se rozdrtily kovové obaly, jako jsou plechovky od barev. Odpady, které jsou doručeny ve velkoobjemových kontejnerech, jsou předzpracovány v druhém drtícím zařízení. Pro prašné odpady je k dispozici třetí, plně uzavřený drtič. Předzpracované odpady mohou být smíchány s agregátem ve směšovači, čímž vznikne vsádka o maximálním objemu 10 m3. Směšovač sestává hlavně z otevřeného válcovitě-kónického kontejneru o objemu 20 m3. Tento kontejner se plní pomocí dopravníku. Rotace v kontejneru vytváří homogenní směs a abrazivní síly způsobují kvasi-suché čištění kovových a plastových složek odpadu. Směšovač se vyprazdňuje do zařízení, které upravený odpad přepraví buď k naložení na nákladní vozidlo nebo k další regeneraci recyklovatelných komponent. Uživatelé ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 61 Kapitola 2 Používá se k přípravě odpadu pro palivové využití. 2.3.3.5 Imobilizace Účel Cílem imobilizace je minimalizovat míru migrace kontaminantů v prostředí a/nebo snížit úroveň jejich toxicity, tj. změnit nebo zlepšit charakteristiky odpadu pro likvidaci. Cílem je snížení toxicity a mobility odpadu i zlepšení technických vlastností stabilizovaného materiálu. Princip operace Imobilizace závisí na schopnosti reagující látky vytvořit imobilizovaný odpadní produkt, dokonce i když by odpadní produkt neměl pevnou formu. Při těchto procesech se látky adsorbují nebo zachycují do pevné formy. Některé z těchto procesů jsou vratné (tj. imobilizované látky se mohou uvolnit) vzhledem ke špatnému řízení procesu a následnému smíchání s ostatními druhy odpadů. Byly vyvinuty dva typy těchto procesů, běžně se označují jako stabilizace a solidifikace. Stabilizace Jde o proces, při němž se kontaminanty (např. těžké kovy) plně nebo částečně navážou po přidání podpůrného média, pojiv nebo jiných modifikátorů. Stabilizace se dosáhne smícháním odpadu s reagens (v závislosti na druhu odpadu a plánované reakci to mohou být např. jílové částice, huminové organické látky, rašelina, aktivní uhlí, oxidační a redukční činidla, srážedla) s cílem minimalizovat míru šíření kontaminace z odpadu, snižovat toxicitu odpadu a zlepšit jeho vlastnosti pro manipulaci na skládce. Aby toho bylo dosaženo, měl by proces zahrnovat fyzikálně-chemickou interakci mezi reagens a odpadem a nikoli pouhé naředění. Tyto stabilizační postupy využívají jako srážení kovů do nových minerálních látek, tak i vazbu kovů na minerály sorpcí. Proces zahrnuje určitou formu solubilizace těžkých kovů v materiálu a následné vysrážení nebo sorpci na nových minerálních látkách. Fyzikální mechanismy použité při stabilizaci jsou: makro-enkapsulace, mikro-enkapsulace, absorpce, adsorpce, srážení a detoxikace. Existuje široká škála sorbentů a pojiv pro tyto účely. Ty nejpoužívanější jsou: cement, puzolán (hlinito-křemičitý materiál, který reaguje s vápnem a vodou), vápno, rozpustné silikáty, organicky modifikované jíly nebo vápno, organické polymery, termoplastové materiály. V mnoha případech se používají zároveň reagens (chemické reagens výše zmíněné) a sorbenty a pojiva (výše zmíněné). Solidifikace Využívá aditiva ke změně fyzikálních vlastností odpadu. Termín „solidifikace“ (a enkapsulace nebo fixace) se týká mísení odpadu s reagens (práškový palivový popel, cement, vápno, struska z vysokých pecí, prach z cementových pecí, organická pojiva jako bitumen/asfalt nebo parafín a polyethylen) za vzniku tuhé formy odpadu s nízkou porézností a permeabilitou určené ke skládkování. Látky se buď adsorbují do reagens nebo zachycují v rámci formy odpadu. Výstup by měl mít velkou odolnost vůči chemickým a biologickým rozkladným procesům, které by mohly vést k uvolňování kontaminantů. Přídavek např. cementu obvykle snižuje hydraulickou vodivost a poréznost materiálu a navíc zvyšuje tortuozitu, trvanlivost, pevnost a objem. Obvykle však zvyšuje pH směsi, čímž zlepšuje chování produktu (např. amfoterní kovy, některé organické sloučeniny) při vyluhování. V některých případech může v závislosti na pojivusolidifikace vyústit v chemické změny struktury materiálu. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 62 Kapitola 2 Fixace znečišťujících látek a zamezení jejich rozpouštění se provádí pomocí čtyř mechanismů: srážení, komplexace, enkapsulace a adsorpce. Vstupní a výstupní toky Tato technologie se aplikuje na mnoho anorganických odpadů (hlavně nebezpečných) z průmyslu, např.: • Pastovitý odpad a kaly s obsahem anorganických složek (těžké kovy atd.) a malá množství nerozpustných organických látek (polycyklické aromáty, palivový odpad, atd.), např. komplexní kapalné a tuhé odpady kontaminované těžkými kovy. • Pevné a suché odpady s anorganickými složkami (zde se musí přidávat voda). Např. kontaminovaná půda a filtrační koláče, odpad s několika málo nerozpustnými uhlovodíky, dnový popel a struska, odpad ze zpracování zplodin • Někdy se používá solidifikace při mísení různých viskózních kapalin (lepidla, pasty) s pilinami za vzniku tuhé fáze vhodné ke skládkování. V některých zemích není tento postup na skládkách povolen (Francie, Německo, Benelux). V některých případech se tyto komponenty smíchají s cementem a vápnem nebo jiným vhodným pojivem. Odpady, které nejsou dle Směrnice o skládkování legálně přijatelné pro imobilizaci na zařízeních umístěných v areálu skládek, jsou kapalné odpady, odpady obsahující toxické složky, těkavé látky, velmi zapáchající látky nebo výbušniny. Klíčovou otázkou imobilizace je vhodnost odpadu, řízení procesu, emise a specifikace na výstupu. Dle Směrnice o skládkování (ES/33/2003) a jejích příloh musí být specifikace výstupu sladěny s kritérii stanovenými pro přijímající skládku. Tato kritéria byla vytvořena Evropským výborem pro technickou adaptaci a týkají se vyluhovatelnosti, fyzikální stability a reakce s ostatními odpady. Jejich zavedení do národních legislativ mělo být provedeno do konce roku 2005. Výstup ze solidifikace může být buď skládkován nebo je možné ho před skládkováním nechat solidifikovat na záchytné ploše. Finální stabilizovaný/solidifikovaný odpad se většinou přímo ukládá na skládku nebo se před skládkováním někdy zalívá do bloků (o velikosti asi 1 m3). Popis procesu Proces většinou zahrnuje skladování reagens, reakční nádobu a někdy i přídavek vody. Obr. 2.9 ukazuje běžný imobilizační proces. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 63 Kapitola 2 Obr. 2.9: zobrazení imobilizačního procesu [55, UK EA, 2001] Několik stabilizačních metod má úvodní krok – promývání, kdy se velká část rozpustných solí a část kovů extrahuje před navázáním zbývajících kovů. Tyto metody končí odvodněním stabilizovaného produktu, který je pak připraven k uložení na skládku. Hojně užívané jsou dva stabilizační procesy: (a) solidifikace cementem (nejčastější solidifikační technika) založená na smíchání odpadu s cementem a (b) speciální proces s pojivem, tj. chemický proces, jehož cílem je vytvoření vazby mezi pojivem a odpadem. Další technika, také velmi používaná, zahrnuje např. ošetření odpadu (popílku) vodným neutrálním nebo kyselým roztokem za vzniku granulovaného výstupu pro skládkování. Uživatelé Imobilizace (stabilizace i solidifikace) se aplikuje při: • asanaci lokalit s nebezpečnými odpady • zpracování odpadů z jiných zpracovatelských procesů (např. popel s termických procesů, zbytky z technik umístěných „na konci potrubí“, tj. na konci výrobních procesů) • zpracování kontaminované půdy, kde jsou velká množství kontaminované půdy V několika zemích EU se stabilizací/solidifikací vzhledem ke své národní legislativě vůbec nezabývají. V těchto případech mnoho odpadů nepotřebuje žádné takové zpracování, aby splnilo parametry Směrnice EU o skládkování nebo požadavky národní legislativy. Radioaktivní odpad je podrobován enkapsulaci pomocí cementu/práškového palivového popela a dnového popela (strusky) již více než 30 let. Radioaktivní materiály jsou však ze Směrnice IPPC vyňaty. 2.3.3.6 Odvodňování ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 64 Kapitola 2 Účel Odvodňování kalu zvyšuje obsah sušiny kalu a vzniká „tuhý“ odpad. Je problematické určit, kdy se z kalu stává tuhý odpad. Kal s obsahem sušiny nad 10% se však obvykle těžko čerpá. Princip operace Odvodňování v poměru zpravidla vyšším než 10% bude nejprve vyžadovat nějakou formu chemické úpravy, která pomůže separaci vody z kalu. Existuje široká škála vysokomolekulárních polymerických flokulantů, které velmi pomáhají zlepšovat odvodňování. Vstupní a výstupní toky Při odvodňování vzniká filtrační koláč, který obsahuje 20 – 50% sušiny, a odpadní voda. Celkové náklady na likvidaci budou nižší v případech, kdy tato odpadní voda nevyžaduje žádné nebo jen minimální další zpracování za účelem odstranění kontaminantů. Popis procesu Existuje řada procesů na odvodňování kalu a jejich volba závisí na povaze a frekvenci produkovaných tuhých látek a požadovaném filtračním koláči, např.: • filtr (nebo deskový kalolis), který e provozuje vsádkově a může být náročný na manuální práci. Kalolis může produkovat filtrační koláč s až 40% sušiny. • Pásový lis, což je kontinuální proces, kdy filtrační tkanina kontinuálně probíhá skrze válce, které silou odvodňují kal. Pásový lis může produkovat filtrační koláč s až 35% sušiny. • Centrifugy, také kontinuální procesy, které mohou produkovat filtrační koláč s až 40% sušiny u určitých kalů. Díky příčnými silám může proces narušit tuhé částice • Filtrační válce. Uživatelé Většina míst používá kalolisy na kal ze zpracovatelských zařízení a vodnou frakci pak odesílá do čiřících nebo DAF jednotek a poté vypouští do kanalizace. Nadbytečné tuhé látky se vracejí do nádrže ke zpracování. 2.3.3.7 Vysokoteplotní sušení Účel Cíle procesu jsou následující: • Odstranění vody obsažené v odpadech, umožnění ekonomicky výhodné recyklace • Zakoncentrování komponent odpadu (např. kovů), podstatně se zvyšuje výhřevnost • Eliminace problémů s manipulací s pastovitými látkami, protože sušení odpadu je transformuje do granulovaného materiálu • využití odpadního tepla z jiných procesů, např. destilace • odpar poskytuje nezbytnou vlhkost biofiltru. Princip operace Látky, které vstupují do sušení, jsou přiváděny řetězovým dopravníkem a po jednotlivých dávkách se dávají do otáčivého válce. Doba zdržení vstupních látek v sušičce a tím i suchost granulovaného produktu mohou být regulovány hydraulickým nastavením úhlu tubusu. Energie nutná pro sušení se získává z odpadního tepla spalovny. Vzduch potřebný k ochlazení odpadních plynů se ochlazuje na 150 oC ve výměnících tepla (na principu vzduch-vzduch). ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 65 Kapitola 2 Až 30000 m3/hod sušícího vzduchu (max. 100 oC) protéká protiproudně otáčivým zařízením. Teplo se používá k odpaření vody. Odpadní plyny se odsávají přes prachový filtr a přivádějí přímo na biofiltr. Tím se vytvoří slabý podtlak v sušičce, která tak účinně čelí úniku prachu do prostředí. Granulovaný suchý produkt se automaticky vypouští rotací válce a plní se do velkých pytlů nebo kontejnerů. Vstupní a výstupní toky Kaly se vysuší a transformují do granulovaného materiálu. Popis procesu Sušení sestává z následujících procesů: • přívod teplého vzduchu řízení teplotou a diferenciálním tlakem • hydraulicky nastavitelný otočný válec • řetězový dopravník • prachový filtr s plochou 300 m2 • zavedení odtahu na biofiltr pomocí ventilátoru • měřící technika (pro prach, teplotu, tlak, objemový tok a vlhkost) • kontrolní systém procesu. 2.3.3.8 Tepelná destilační sušící zařízení Účel Zpracování materiálů, které nemohou být přijaty do spaloven nebezpečných odpadů nebo na skládky nebezpečných odpadů bez složité předchozí úpravy. Princip operace Vstupní matriál se nejprve drtí v zařízení v inertních podmínkách. Uvolněné hnací plyny se přivádějí do vysokoteplotní spalovny nebo na biofiltr. Poté se provádí zpracování s cílem oddestilovat kapaliny ze vstupního materiálu. Vstupní a výstupní toky Zpracovávají se tuhé/pastovité nebezpečné odpady, které obsahují značná množství volných nebo vázaných tekutin. Tuhé i tekuté produkty, které opouštějí toto zařízení, mohou být recyklovány, termicky využity, spáleny nebo skládkovány. Popis procesu Proces sestává ze dvou částí: manipulace s materiálem a drcení, a tepelná destilace. Manipulace s materiálem a drcení • zařízení na zvedání kontejnerů • drtič • dopravník • hasící přístroj (CO2) a zařízení pro inertní atmosféru • výpusť tuhých látek s kontejnerem a řetězovým dopravníkem. Tepelná destilace: • reaktor a vakuové posuvné zařízení • filtr odtahu a ventilátor • ohřívač odtahu ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 66 Kapitola 2 • • • • • kondenzátory, chladiče produktů, kontejnery na produkty a separace fází vakuová čerpací stanice distribuce páry, inertního plynu a chladící vody bezpečnostní opatření řídící systém se dvěma pracovišti a jedním počítačem pro sběr dat Kontejnery jsou přepravovány ze skladovacích prostor do zařízení a jednotlivě se vyprazdňují do plnící násypky drtiče. Po rozdrcení se vstupní materiál skladuje v atmosféře CO2 na sběrném dopravníku. To se provádí, dokud se nedosáhne množství potřebného ke zpracování v mísícím reaktoru (max. 3 m3) a reaktor není připraven pro převzetí následujícího nákladu. Páry odpadního rozpouštědla uvolněné v drtiči jsou odváděny, aby se předešlo vzniku výbušné směsi v hale. Odvedený vzduch se přivádí na biofiltr stejně jako odpadní vzduch z vakuových čerpadel. Jestliže byl mísící reaktor po vyprázdnění opět naplněn inertní atmosférou, může být naplněn sběrným dopravníkem. Po naplnění se reaktor a potrubní systém „natlakují“ vakuovými čerpadly na 400 mbar. Pak se zapne cirkulační ventilátor. Dusík z inertní atmosféry a vytvořený odtah pak mohou projít ohřívačem, kde se ohřejí na 450 oC. poté procházejí do reaktoru, kde ohřívají a suší vstupní materiál. Doba ohřívání se může v případě potřeby doplnit o čerstvou páru z kotle. Vakuová kontrola udržuje maximální tlak v zařízení na hodnotě asi 100 mbar, pod hodnotou okolního vzduchu. Na konci sušícího procesu, tj. když je v reaktoru, na filtru odtahu nebo v cirkulačním ventilátoru dosažena maximální teplota 180 – 200 oC, je zařízení odvzdušněno na tlak méně než 100 mbar. To se provádí proto, aby se odpařily zbytky rozpouštědel a ochladil se vysušený materiál. Aby se emise vysušeného materiálu na výstupu udržely na nízké úrovni, přidává se chladící voda přímo na vysušený materiál. Voda se ve vakuu okamžitě odpaří a tím ochladí suchý produkt na výstupní teplotu 50 – 60 oC. kondenzát se regeneruje ve vlastním destilačním zařízení přímo po separaci fází nebo po zpracování. Frakce rozpouštědel, které nemohou být recyklovány, se mohou tepelně využít nebo spálit ve vlastním vysokoteplotním spalovacím zařízení. 2.3.3.9 Tepelná desorpce Účel Separovat relativně těkavé sloučeniny z tuhého odpadu. Princip operace Při tepelném desorpčním procesu se těkavé a polotěkavé kontaminanty odstraňují z půd, sedimentů, kalů a filtračních koláčů. Běžné provozní teploty jsou mezi 175 a 370 oC, ale možné jsou i teploty mezi 90 a 650 oC. Tepelná desorpce podporuje fyzikální separaci komponent spíše než spalování. Vstupní a výstupní toky Půdy kontaminované biologicky nerozložitelnými organickými sloučeninami, půda kontaminovaná ropnými palivy, nebezpečnými odpady a asfaltem s obsahem dehtu nebo podobným odpadem jsou těmi druhy odpadů, které se zpracovávají pomocí tohoto postupu. Kontaminace se přesouvá k dalšímu zpracování. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 67 Kapitola 2 Tepelná desorpční zařízení účinně zpracovávají půdy, kaly a filtrační koláče a odstraňují těkavé a polotěkavé organické sloučeniny. Některé látky s vyšším bodem varu, jak PCB a dioxiny, mohou být také odstraněny. Anorganické sloučeniny se pomocí tohoto procesu neodstraňují snadno, i když některé relativně těkavé kovy jako např. rtuť mohou vytěkat. Teploty dosahované v tepelných desorpčních zařízeních obvykle nevedou k oxidaci kovů. Popis procesu Po vytěžení kontaminované půdy se odpadní materiál prosévá, aby se odstranily předměty větší než 4 – 8 cm v průměru. Výměna přímého nebo nepřímého tepla vede k odpaření organických sloučenin a vzniku odpadního plynu, který se před vypouštěním do ovzduší obvykle zpracovává. V zásadě se používají všechny čtyři designy desorpčních zařízení: rotační sušička, agregátní sušička v asfaltovém zařízení, tepelný šnek a pásová pec. Systémy zahrnují stacionární i mobilní procesní jednotky navržené speciálně pro zpracování půdy, a asfaltové agregátní sušičky, které lze přizpůsobit zpracování půdy. Nejčastěji se používají mobilní systémy, vzhledem k nižším nákladům na přepravu půdy a k možnosti vrátit zpracovanou půdu na původní místo. Stacionární systémy jsou však také k dispozici. Desorbované plyny se mohou spalovat. Uživatelé Zpracování kontaminované půdy a asfaltu s obsahem dehtu a podobného odpadu. 2.3.3.10 Extrakce parou Účel Extrakci parou lze použít pro zpracování tuhého odpadu, např. vytěžené půdy kontaminované těkavými uhlovodíky. Princip operace Extrakce parou obecně odstraňuje těkavé organické složky z kontaminovaného odpadu tím, že vytvoří dostatečný podpovrchový proud vzduchu, který odstraní kontaminanty z vadozní (nenasycené) zóny vytěkáním. S tím, jak jsou kontaminované páry odstraňovány, mohou být odsávány přímo do ovzduší nebo nejrůznějšími způsoby řízeny. Vstupní a výstupní toky Extrakce parou se hojně používá ke zpracování vytěžené zeminy kontaminované benzínem a chlorovanými rozpouštědly (např. TCE). Někdy se také používá k minimalizaci migrace par do konstrukcí nebo obydlených oblastí během některé jiné sanace in-situ, která není popsána v tomto dokumentu. Úniky paliv se většinou týkají kapalin obsahujících desítky různých složek. Aby bylo jejich odstranění pomocí této techniky účinné, musí mít kontaminanty tlak par větší než 1,0 mm Hg při – 7 oC. Kompletní odstranění pouze pomocí této techniky možná nebude možné. Popis procesu Úspěch zpracování pomocí dané aplikace závisí na mnoha faktorech a dvou hlavních kritériích: povaze kontaminace a povaze odpadu (např. půdy). Tendence organických kontaminantů pronikat do vody nebo být adsorbovány na půdních částicích také ovlivňuje účinnost a proto je třeba věnovat pozornost i rozpustnosti kontaminantů ve vodě, konstantě z Henryho zákona a koeficientu sorpce odpadu. Teplota ovlivňuje všechny tyto ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 68 Kapitola 2 proměnné a tím i míru difúze par a přenos. Zvyšování teploty je jedna z možností považovaných za vhodné pro zvýšení účinnosti zpracování. Tuhý odpad lze zahřívat jedním ze tří způsobů: (1) zaváděním ohřátého vzduchu nebo páry, (2) vstupem elektromagnetické energie do odpadu nebo (3) teplem uvolněným při chemické reakci. Zdá se, že použití ohřátého vzduchu nebo páry se aplikuje nejčastěji. Běžné systémy zahrnují extrakci, monitoring, přísun vzduchu, vakuová čerpadla, zařízení na zpracování par, separátory páry a kapaliny a zařízení na zpracování kapalné fáze. Uživatelé Extrakce parou se úspěšně využívá několik let jako kombinované dvoufázové zpracování podzemních vod i kontaminované půdy a jeho aplikace se rozšiřuje. Ačkoli se toto zpracování může použít pro mnoho typů půd, jeho účinnost závisí na schopnosti vzduchu protékat půdou. 2.3.3.11 Extrakce rozpouštědly Účel Extrakce rozpouštědly je mnohem účinnější při zpracování organických sloučenin než anorganických sloučenin a kovů. Je možné ji použít ve spojení s ostatními procesy kvůli snížení nákladů na sanaci. Princip operace Extrakce rozpouštědlem se liší od promývání zemin v tom, že k extrakci kontaminantů ze zeminy využívá organická rozpouštědla (propan, butan, oxid uhličitý, alifatické aminy) spíše než vodné roztoky. Je to separační proces, který nezničí kontaminanty. Funguje, protože kontaminanty mají větší rozpustnost v rozpouštědle než v půdě. Vstupní a výstupní toky Pomocí extrakce rozpouštědlem mohou být zpracovány sedimenty, kal a zemina kontaminovaná VOC, ropnými látkami, PCB, a halogenovaná rozpouštědla. Odstranění anorganických sloučenin, jako jsou kyseliny, zásady, soli a těžké kovy, je omezené, ale tyto druhy sloučenin většinou sanačnímu procesu nepřekážejí. Kovy mohou projít chemickou přeměnou na méně toxickou nebo vyluhovatelnou formu, nicméně jejich přítomnost v odpadu může i přesto omezovat likvidaci nebo možnosti recyklace. I když mohou být tyto separační procesy účinnější při zpracování půd kontaminovaných ropnými palivy, používají se většinou na zpracování půd s obsahem kovů nebo těžkých organických sloučenin. Zkoncentrované kontaminanty mohou být analyzovány a poslány k dalšímu zpracování, recyklaci nebo opětovnému použití. I když extrakce rozpouštědlem může zlepšit vlastnosti tuhých látek, bude i přesto často třeba odvodnění, zpracování zbytkových organických sloučenin, dodatečnou separaci, stabilizaci apod. Voda z odvodňování, tuhé látky a voda z extraktoru se budou muset analyzovat, aby bylo možné zvolit nejvhodnější postup zpracování. Popis procesu Proces sanace začíná vytěžením kontaminované zeminy a jejím prosátím a odstraněním velkých předmětů. V několika případech se k odpadu přidává rozpouštědlo nebo voda, aby se usnadnilo čerpání do extrakční jednotky. V extraktoru se přidává rozpouštědlo a smíchá se s odpadem pro lepší rozpuštění kontaminantů. Laboratorní testy mohou určit, ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 69 Kapitola 2 které rozpouštědlo odpovídajícím způsobem separuje kontaminanty od zeminy. Rozpouštědlo bude mít většinou vyšší tlak par než kontaminanty (tj. nižší bod varu), takže při vhodné změně tlaku nebo teploty může být rozpouštědlo od kontaminantů odděleno, stlačeno a recyklováno do extraktoru. Uživatelé Použití pro zpracování kontaminované půdy. 2.3.3.12 Vytěžení a odstranění kontaminované půdy Účel Činnosti v rámci těžby lze provádět izolovaně, ale zpravidla se provádějí jako součást dalších zpracovatelských procesů v místě, jako např. spalování, tepelná desorpce, ex-situ biologické zpracování, a některé fyzikálně-chemické procesy. Princip operace Jestliže je odstranění kontaminované půdy zvoleným postupem, pak se odtěžená půda zpravidla převáží pryč k následné likvidaci na skládce. Vstupní a výstupní toky Kontaminované zeminy a dekontaminovaná zemina. Popis procesu Obvykle se používá strojní zařízení. Uživatelé Odtěžení a odstranění zemin kontaminovaných pohonnými hmotami je běžný postup. 2.3.3.13 Promývání zemin Účel Promývání zemin slouží k oddělení polutantů a dekontaminované frakce. Princip operace Promývání půd je proces, který probíhá přímo na lokalitě, a při němž je kontaminovaná zemina odtěžena a prochází čistícím procesem založeným na vodní bázi. Funguje na principu, kdy jsou polutanty navázány na určitou frakci částic zeminy a tyto polutanty pak mohou být rozpuštěny nebo suspendovány vodním roztokem, nebo odstraněny separací pomocí jílových a siltových částic v hmotě zeminy. Aditiva, jako povrchově aktivní látky a cheláty, se někdy používají ke zlepšení separační účinnosti (zpracování pomocí aditiv se může nazvat chemickou extrakcí). Vodní roztoky s obsahem polutantů se čistí běžnými metodami čištění odpadních vod. Proces je založen na vodní bázi a odstraňuje polutanty ze zemin jedním z těchto způsobů: a. jejich rozpuštěním nebo suspendováním v propíracím roztoku (který se později čistí konvenčními metodami) b. jejich koncentrováním v malém objemu zeminy pomocí separace podle velikosti částic, hmotnostního třídění a povrchového „obrušování“ (podobné metodám používaným při zpracování minerálů) Koncept snížení kontaminace zemin pomocí frakční separace (podle velikosti částic) je založen na poznatku, že většina organických a anorganických polutantů má tendenci navázat se chemicky či fyzikálně na jílové, siltové a organické půdní částice. Částice siltu a jílu jsou vázány na písky a ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 70 Kapitola 2 štěrky fyzikálními procesy, především hutněním (kompakcí) a adhezí. Čistící procesy, které oddělují jemné (silt, jíl) částice od hrubších (písek, štěrk), účinně oddělují a koncentrují polutanty v malém objemu zeminy, který může být snadněji čištěn nebo odstraněn. Vstupní a výstupní toky Promývání zemin je efektivní pro širokou škálu organických a anorganických polutantů, včetně ropných reziduí. Efektivita čištění se pohybuje mezi 90 – 99% pro těkavé organické látky (VOC) a mezi 40 – 90% pro polotěkavé sloučeniny. Sloučeniny s nízkou rozpustností ve vodě jako kovy, pesticidy, PCB někdy vyžadují použití kyselin nebo chelatačních činidel. Existují i pilotní projekty na odstranění radionuklidů. Promývací proces je použitelný také pro kontaminovaný písek a štěrk ze stavebního a demoličního odpadu. Ačkoli tyto metody vykazují vyšší účinnost při čištění zemin kontaminovaných ropnými palivy, obvykle se používají k čištění zemin obsahujících kovy nebo těžké organické sloučeniny. Promývání může být efektivní pro sanaci zemin s malým obsahem jílů a siltů, velká množství těchto částic snižují jeho účinnost. Popis procesu Procesu promývání předchází odtěžení a přemístění velkého množství materiálu. Někdy se do zeminy přidává voda za účelem vzniku čerpatelné kaše. Poté, co je zemina připravena k promývání, je smíchána s čistící vodou, případně s extrakčními činidly. Po separaci čistící vody je zemina propláchnuta čistou vodou a může být vrácena na místo. Suspendované částice jsou pomocí usazování odstraněny v podobě kalu z čistící vody. K urychlení usazování se někdy používá vyvločkování kalu. Kal je kontaminován mnohem více než původní zemina a prochází dalším čištěním, nebo se ukládá na zabezpečená úložiště. Čistící voda, z níž je odstraněn kal, je čištěna a recyklována. Zbytky z recyklačního procesu vody mohou vyžadovat další úpravu. Obrázek 2.10 představuje celkové schéma zařízení na promývání zemin. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 71 Kapitola 2 Obr. 2.10: Obecné schéma zařízení na promývání zeminy [123, Perseo, 2003] V obvyklém případě vzniká promýváním zemin malé množství silně kontaminovaných jilů a siltů a velké množství čisté, hrubší zeminy. Fyzikálně separační metody jsou mechanické metody pro separaci směsí tuhých částic, jejichž účelem je získat některé složky směsi v koncentrované podobě. Fyzikální separace zahrnuje prosévání, třídění pomocí kartáčů, nebo použití hydrogravimetrických separátorů, jako jsou hydrocyklony, podvodní prosévání a spirálové třídiče. Ve většině případů se používají chemická činidla přidávaná do vody, která zlepšují jak rozpouštění, tak extrakci. Tato činidla (rozpouštědla, lapače, zpěňovala, atd.) navíc zvyšují kvalitu třídění. Uživatelé Technologie promývání zemin je velmi rozšířená v Nizozemí, Německu a Belgii z důvodů písčité struktury místních půd. V roce 2003 bylo v provozu 8 těchto zařízení v Nizozemí, 6 v Německu a ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 72 Kapitola 2 6 v Belgii. Tato technologie se v současnosti rozvíjí také ve Švýcarsku a v severní Itálii. Většina zařízení má kapacitu 30 – 60 tun za hodinu. Mimoto se četné sanační projekty řeší přímo na místě pomocí mobilních zařízení, jejichž kapacita je obvykle 10 – 30 tun za hodinu. 2.3.3.14 Zpracování azbestu Odpad kontaminovaný azbestem se v současnosti v EU sládkuje. Objevují se však nové technologie, umožňující jeho zpracování namísto skládkování. 2.3.3.15 Zpracování popela ze dna kotlů (dnového popela) Účel Zlepšení kvality strusek a popelů a zvýšení jejich možností uplatnit se jako stavební materiál. Kvalitní zpracovatelské technologie popelů mohou produkovat kvalitní materiál – převážně zlomky kovů a minerálů. Rezidua po zpracování činí 1 – 5% a jsou vrácena zpět ke spálení. Navíc se snižuje množství těžkých kovů a arzénových solí uvolňovaných do životního prostředí. Zpracování popelů tedy snižuje množství odpadu, který musí být skládkován. Princip operace Existují dva základní procesy zpracování: suchý a mokrý. Vstupní a výstupní toky Popely ze spaloven a dalších spalovacích procesů. Popis procesu Následující body popisují některá základní opatření, která mohou zlepšit kvalitu strusek pro jejich nové použití. • Oddělení popelu od všech ostatních produktů spalování, jako jsou prachy z kotlů a odlučovačů s cílem redukovat schopnost vyluhování odpadu (např. uvolnění těžkých kovů) • Zamezení smíchání popelů z různých zdrojů • Odstranění některých organických materiálů, které nebyly dokonale spáleny. Poté spálení tohoto odstraněného organického materiálu. Toto se aplikuje většinou při pozdějším stavebním využití popelu. • Odvodnění popela (obvykle se vysušuje uskladněním po dobu 2 – 4 týdnů) Tento proces vyžaduje pevný podklad (např. betonový povrch) a sběrný systém pro odpadní vodu • Použití předběžného promývacího procesu k redukci ve vodě snadno rozpustné části popela • Separace kovových zbytků z popela • Vytřídění a odstranění jemné frakce z popela (jemná frakce je pro životní prostředí nejvíce problematická, protože se snadno vyluhuje). Odstraněná frakce se z větší části skládkuje, protože nejsou možnosti pro její využití • Vyzrávání (stárnutí) popela. Zlepšuje konzistenci a redukuje nepříznivé procesy vyluhování. Systémy větrání a cirkulace vody mohou zvyšovat kvalitu popela • Analýza eluátu a pevných částic pro posouzení možné regenerace materiálu. Procesy stárnutí vyžadují pevný povrch a sběrný systém odpadních vod. Běžný čas je do 3 měsíců. Konec vyzrávacího procesu se projeví specifickými změnami teploty. Prosévání, separace a úpravy za mokra jsou důležité kroky pro dosažení dobrých výsledků. Jsou možné dvě odlišné metody analýzy popela. První z nich analyzuje potenciální mobilní sloučeniny (analýza výluhů) v popelu. Druhá metoda analyzuje celkové složení popela (analýza pevných částic). Je běžné použití obou metod současně pro stanovení environmentálních dopadů ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 73 Kapitola 2 popela. Analýza výluhů je však obzvláště důležitá při stanovování možností materiálového využití popela. Uživatelé Tyto metody jsou podle některých odborníků důležitým krokem pro snížení využívání skládek. Množství popela poroste s tím, jak se v Evropě bude pravděpodobně rozvíjet spalování odpadu. Redukce množství odpadu má přínos nejen pro životní prostředí, ale je nutno brát v úvahu i opětovné využití kovových zbytků. Mokré procesy představují výhodu v případě solí - chloridů a následného loužení mědi, avšak nejsou nezbytně nutné pro dosažení takové kvality popela, která dovoluje jeho využití jako stavebního materiálu např. v Nizozemsku nebo Německu. 2.3.4 Jednotkové operace používané ve fyzikálně chemických procesech zpracování tuhých odpadů a kalů Tato sekce obsahuje běžné fyzikálně chemické postupy používané při zpracování odpadů. Jedná se o běžné jednotlivé operace. Jsou znázorněny v tabulce 2.9, která podává informace o účelu a principu operace a jejím hlavní využití. metoda Adsorpce Odstřeďování Dekantace Sušení Extrakce Filtrace účel a princip viz tab. 2.8 využití Používá se u tekutých odpadů. Většinou se následně využívá organická složka. Používá se u tekutých odpadů (např. separace dvou nemísitelných kapalin, znovuvyužití tekutin po separaci pevných suspendovaných Princip spočívá v rozdílu hustot separovaných částic, nebo biologických a chemických komponent. plovoucích látek) Termické vysoušení (odpařování) Použití u kontaminovaných zemin a kalů. viz tab. 2.8 viz tab. 2.8 viz tab. 2.8 Flotace Regenreace kovů viz tab. 2.8 Používá se u takových tekutých odpadů, kde nelze využít samovolné usazování. To nastává když:1 - rozdíl hustot vody a suspendovaných částic je příliš malý 2 - je k dispozici omezený prostor - odpad obsahuje oleje a maziva, kt. musí být odstraněny před dalším zpracováním 3 - v případě, že se počítá s následným využitím kalu Separace olejů viz tab. 2.8 Gravitační separace rozpustných olejů a směsí olejů s vodou ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 74 Kapitola 2 Oxidace Vypírání Sedimentace Chemická oxidace odpadů je dobře zavedená technologie, kt. je schopná rozkládat mnoho druhů organických látek, včetně chlorovaných uhlovodíků, VOC, merkaptanů a fenolů. Z anorganických pak látky jako např. kyanidy. Nejběžnější oxidační činidla používaná pro zpracování nebezp. odpadů jsou ozón, peroxid vodíku a chlor. UV záření se obvykle používá v průběhu použití ozónu nebo peroxidu pro urychlení oxidace chlorovaných VOC. Jedná se o velmi běžnou metodu prvotního zpracování odpadů, kt. se používá v mnoha obměnách. viz tab. 2.8 Vypírání vzduchu Používá se u tekutých odpadů, kaly uvolněné ze sedimentačního stupně mají obsah sušiny kolem 1%. Čištění proudem vzduchu je jednou z nejběžnějších metod pro separaci VOC (např. rozpouštědel) z odpadních vod. Může být použito pro odstranění halogenovaných i běžných uhlovodíků ze zředěných vodných roztoků. Touto metodou mohou projít také roztoky s vysokým obsahem čpavku. Odstranění proudem páry je používáno pro odstranění VOC a semi-VOC z odpadní vody. viz tab. 2.8 Odstranění proudem vzduchu viz tab. 2.8 Extrakce a/nebo oxidace polutantů z kontaminované vody nebo sedimentů. Nadkritické kapaliny (např. oxid uhličitý, voda, amoniak, cyklohexan) jsou takové, které za zvýšené teploty a tlaku se nacházejí na rozmezí kapalného a plynného skupenství. Při extrakci z půd, sedimentů a vody jsou organ. látky za zvýš. tlaku a teploty zkapalněny a poté odstraněny za nižších tlaků a teplot. Při nadkritické oxidaci jsou vzduch a kontaminovaná voda společně přivedeny nad kritický bod vody, přičemž rychle proběhne Nadkritické úpravy kompletní oxidace organických sloučenin. Zpracování POP Předzpracování Předzpracování materiálů jako thionylchlorid, chemikálií reagujících Propírání v žíravém roztoku a zpracování acetylchlorid a silikon tetrachlorid ve vodě za s vodou obou roztoků - čištěného i čistícího. účelem uvolnění kyselých plynů. Tabulka 2.9: Běžné jednotkové operace používané při fyzikálně-chemickém zpracování [53, LaGrega, et al., 1994], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [150, TWG, 2004] 2.3.5. Fyzikálně-chemická zpracování ostatních odpadů. Fyzikálně-chemické zpracování odpadů obsahujících POP Jsou známy 3 způsoby destrukce a nevratné transformace POP v odpadech [154, UNEP, 2004]. Jedním je spálení na zemi (není zahrnuto v tomto dokumentu, ale v dokumentu BREF – Spalování odpadů, kde jsou rovněž zahrnuty plazmové technologie), dalším je energetické využití odpadu (např. v cementárnách – není zahrnuto v tomto dokumentu) a posledním je fyzikálně-chemické zpracování. Tato část se zaměřuje fyzikálně-chemické zpracování specifických typů odpadů (odpady s obsahem PCB, dioxinů, furanů), jež jsou popsány v tabulce 2.10. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 75 Kapitola 2 metoda princip operace Dechlorac e alkalický mi kovy Reakce alkalických kovů s atomy chloru obsaženými v chlorovaných sloučeninách. Hydrogen ace POP Vodík reaguje s chlorovanými organickými sloučeninami nebo nechlorovanými organic. kontaminanty jako (PAU) za vysokých teplot. vstupy a výstupy materiálu Vstup: PCB oleje Výstup: organické sloučeniny (znovupoužitelné oleje) a soli. Vstup: transformované kapaliny, tuhé látky s obsahem PCB včetně el. kondenzátorů, odpady se silnou koncentrací DDT a jiných pesticidů. Výstup: primárně metan a HCl v případě PCB. V případě PAU metan a malá množství lehkých uhlovodíků. Vstup: halogenované organic. sloučeniny včetně PCB, dioxinů, pesticidů, CFC a chemických bojových látek. Výstup: dekontaminované zeminy Volné elektrony v solvatačním roztoku vhodné pro návrat na mění kontaminanty původní místo, navíc obohacené dusíkem ze Solvatace na relativně (elektrono neškodné substance stopových množství reziduálního amoniaku. a soli. vá) Vstup: toxické odpady a odpady obsahující organické sloučeniny. Výstup: CO2, vodík v podobě vody, atomy Vysokotlaká a chloru z chlorovaných uhlovodíků změněné na vysokoteplotní technologie, která ionty chloru, dusíkaté využívá vlastnosti sloučeniny v podobě Nadkritick vody v nadkritickém nitrátů, síra v podobě á oxidace stavu při destrukci sulfátů a fosfor v podobě POP. fosfátů. vodou popis procesu Oddělování funguje při teplotě nad bodem varu sodíku (98°C). Při kapalném stavu se může povrch kovu stále obnovovat. Tím lze docílit optimální rychlosti reakce a snížit tak náklady na dekontaminační proces. Při tomto procesu je nutné vyhnout se vzniku polymerů nebo s jejich vznikem počítat a zařadit separační krok pro získání čistých znovupoužitelných olejů. Typický proces používaný v rafineriích minerálních olejů, probíhá při teplotách 850°C a vyšších. Tato technologie přeměňuje asi 40% produkovaného metanu na vodík a zbytek pomocí katalytického parního měniče. Tímto způsobem může proces probíhat bez externího přidávání vodíku. Při vysoce koncentrovaných odpadech produkuje tento proces přebytek metanu. V těchto případech se přebytečný plyn spaluje. Tato technologie používá roztoky alkalických kovů ve čpavku nebo běžných aminech pro vytvoření prostředí s volnými elektrony a kationty kovů. Účinnost rozkladu se pohybuje mezi 86-100%. Chlor a jiné halové prvky jsou selektivně odstraňovány z organických halogenů volnými elektrony a zachycovány kationty kovů za vzniku solí (např. CaCl2). Např. molekula PCB může být přeměněna na bifenyl v razantní reakci při běžné teplotě. Nadkritické podmínky. Poznámka: pro zpracování odpadů kontaminovaných POP existují i další postupy mimo záběr tohoto dokumentu. Jsou to např. spalování v cementárnách, spalování nebezpečných odpadů a "plazmové zpracování". Tabulka 2.10: Některá specifická zpracování odpadů s obsahem PCB a/nebo POP [100, UNEP, 2000], [154, UNEP, 2004] Fyzikálně chemické zpracování CFC Účelem je transformovat CFC na chlorovodíkové a fluorovodíkové kyseliny. Příklad tohoto postupu viz obr. 2.11. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 76 Kapitola 2 Obr. 2.11: Zpracování CFC za vzniku HCl a HF [150, TWG, 2004] Fyzikálně chemické zpracování odpadů obsahujících rtuť Účel Separace rtuti z odpadů při jejich zpracování. Princip operace Odpad s obsahem rtuti je v procesu vakuové destilace odpařen při teplotách 300-650°C. Kapalné složky (rtuť, voda, olej) jsou destilovány z odpadu a zkondenzovány. Při kondenzaci se odděluje rtuť od ostatního destilátu. Kovová rtuť je sušena a čištěna. Poté se s ní zachází jako s druhotnou surovinou. Vstupní a výstupní toky Kal s obsahem rtuti z průmyslové výroby olejů a plynů, baterie, katalyzátory, uhlíkové filtry, teploměry, stomatologický odpad, zářivky, šrot z odstřelů, zeminy. Zbytky z vakuových nádob mají více způsobů využití. Buď jako sekundární surovina např .pro výrobu baterií, nebo se sládkují (např. kaly s obsahem rtuti). Popis procesu Viz. Obr. 2.12. Obr. 2.12: Vakuová destilace odpadu s obsahem rtuti [156, VROM, 2004 Použití ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 77 Kapitola 2 Používá se ve Švédsku, Nizozemí a Belgii. 2.4. Postupy zaměřené hlavně na regeneraci materiálů z odpadu Tato část se zabývá postupy pro nové využití materiálů nebo jejich částí obsažených v odpadech.. Tyto procesy záleží především na typu zpracovávaného odpadu a na materiálech, které chceme získat. Materiály, které takto získáme mohou být znovu použity buď pro stejný účel (např. mazací oleje), nebo pro jiný neenergetický účel (např. získávání kovů z katalyzátorů). O zpracování odpadů pro energetické využití pojednává kapitola 2.5. Pro popis těchto procesů se používá termín „regenerace“, s výjimkou zpracování olejů, které se nazývá „re-refining“ (opětovná rafinace). Nejedná se o pokus vytvořit definici, ale o snahu usnadnit pochopení tohoto dokumentu. 2.4.1. Opětovná rafinace odpadních olejů [5, Concawe, 1996], [7, Monier and Labouze, 2001], [11, Jacobs and Dijkmans, 2001], [13, Marshall, et al., 1999], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [96, Straetmans, 2003], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004] Pro zpracování odpadních olejů existují 2 základní možnosti. Jednou je zpracování odpadních olejů pro palivové a jiné využití (absorbent, olej pro uvolňování forem, flotační oleje). To zahrnuje procesy jako čištění, krakování a zplyňování – viz oddíl 2.5.2.4. Druhou je zpracování olejů za účelem jejich využití jako základu pro výrobu lubrikantů. Tento způsob se nazývá opětovná rafinace. Tato část se zabývá odlišnými způsoby zpracování, které se v současnosti u odpadních olejů používají při čištění a opětovné rafinaci. Tato klasifikace se používá jen v tomto dokumentu a nemá spojitost s „R“ kódy v odpadové legislativě ES. V současnosti se v Evropě používá nebo se vyvíjí mnoho zpracovatelských procesů. Nejvýraznější z nich znázorňuje obr. 2.13. Zároveň podává přehled o členění těchto procesů v tomto dokumentu. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 78 Kapitola 2 Obr. 2.13: Zpracování odpadních olejů a princip rozdělení v tomto dokumentu [7, Monier and Labouze, 2001], [86, TWG, 2003], [150, TWG, 2004] Pozn.: (1) Zejména hydraulický nebo řezací olej (2) motorové oleje bez chlóru + hydraulické oleje bez chlóru + hydraulické minerální oleje + minerální diathermické oleje (podle klasifikace API) (3) Zpracovaný olej stále obsahující těžké kovy, halogeny a síru obsažený v původním odpadním oleji (4) Nahrazuje ostatní sekundární kapalná paliva (SLF) nebo těžké palivo nebo uhlí či ropný koks (5) Jako palivo pro spouštění pece Při znovupoužití odpadních olejů pro výrobu maziv je nutné jejich čištění nebo opětovná rafinace. Tyto procesy zahrnují odstranění nečistot a aditiv tak, aby zůstal jen základní olej. Následně se při výrobě maziv přidávají substance pro dosažení vlastností původního produktu. Hlavní procesy používané při regeneraci olejů shrnuje obr. 2.14.. Jedná se o sloučení jednotlivých operací. Ne všechny operace se používají ve všech zařízeních.. Ve skutečnosti používá většina zařízení jen několik zobrazených procesů a obvykle existují dva nebo více paralelních postupů pro každý proces. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 79 Kapitola 2 Obr. 2.14: Schéma zařízení na zpracování odpadních olejů Pozn.: Schéma označuje běžné prvky zpracování. Některé z nich jsou alternativy a ne všechny se vyskytují v jediném zařízení. Hnědé linie odpovídají odpadu nebo kalu a modré linie odpadní vodě. [56, Babtie Group Ltd, 2002] Způsoby opětovné rafinace se mohou lišit v závislosti na technologii používané pro jednu nebo více následujících operací: předzpracování, čištění, frakcionaci a konečné úpravy. Každý z těchto procesů je popsán v následujících kapitolách. 2.4.1.1. Předzpracování odpadních olejů Účel Oddělení vody, paliv (lehké zbytky a stopy paliv jako nafta, apod.) a sedimentů. Tento předzpracovatelský proces nelze srovnávat s dalšími způsoby zpracování olejů, protože jeho výstupem není konečný produkt, ani přímo nesouvisí s celkovým účelem zpracování. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 80 Kapitola 2 Princip operace Voda a sedimenty se z oleje oddělují jednoduchými fyzikálně-mechanickými postupy. V některých případech se pro oddělení vody a kalu z oleje používá usazování. Usazování se používá i v systémech zpracování odpadních vod pro oddělení oleje a pevných částic. Obecně využívá usazování gravitačního efektu v usazovacích nádržích, čiřičích a deskových separátorech, avšak využívá se i odstřeďování nebo destilace. Vstupní a výstupní toky Typickým vstupem je zachycený odpadní olej. Produktem je vyčištěný odpadní olej. Po tomto zpracování může být olej použit jedním ze způsobů popsaných níže (části 2.4.1.2. až 2.4.1.4.). Popis procesu Hlavní používané techniky jsou usazování (sedimentace), filtrace a odstřeďování. Usazování Usazovací nádrž je naplněna a ponechána k usazení, vyšší vrstvy oleje jsou odebrány a podobně je odstraněna i vrstva vody. V závislosti na znečištění čištěného materiálu může být kal na dně ponechán i po více usazovacích cyklů. Proces usazování je často podporován zahříváním pro snížení viskozity. V mnoha případech zůstává mezivrstva tvořená emulzí oleje s vodou. Její separaci lze podpořit zahřátím nebo chemicky. Následně se tato emulze odděluje mnohem lépe. Sedimentace Filtrace/scezování Částice jsou odstraňovány pomocí filtrů a sít. Odstřeďování Destilace Touto technikou je možné odstranit vodu. Užití V mnoha technologiích opětovné rafinace odpadních olejů (viz tab 2.12.) 2.4.1.2. Čištění odpadních olejů Účel Čištění zahrnuje odstranění asfaltu a jeho reziduí: těžkých kovů, polymerů, aditiv a dalších složek zhoršujících kvalitu. Princip operace Destilace a přidávání kyselin jsou nejtypičtější způsoby k dosažení výsledků zmíněných výše. Vstupní a výstupní toky Popis procesu Čištění kyselinami: aditiva, polymery, oxidační a degradační látky jsou odstraňovány při kontaktu s kyselinou sírovou nebo vysráženy na sulfáty (např. kovy). V úvahu přichází i čištění pomocí jílu, pokud přečištěný olej stále obsahuje polární a další nevhodné sloučeniny. Užití V mnoha procesech opětovné rafinace odpadních olejů (viz. Tab 2.12). ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 81 Kapitola 2 2.4.1.3 Frakcionace (frakční destilace) odpadních olejů Účel Separace jednotlivých složek olejů využitím jejich různých teplot varu za účelem produkce dvou nebo tří frakcí. Princip operace Spočívá ve využití různých teplot varu jednotlivých komponent. Vstupní a výstupní toky Předzpracované odpadní oleje. Popis procesu Jednotky vakuové destilace se mohou vyskytovat v mnoha podobách od jednoduchých dělících kolon až po kompletní frakčně destilační kolony podobné těm v rafineriích minerálních olejů. Užití V mnoha technologiích opětovné rafinace odpadních olejů (viz Tab. 2.12) 2.4.1.4 Konečné úpravy odpadních olejů Účel Konečné čištění jednotlivých frakcí se provádí pro dosažení specifických vlastností výsledného produktu (barva, zápach, teplotní a oxidační stabilita, viskozita, atd..). Konečné úpravy mohou zahrnovat také odstranění PAU v případech přísné konečné úpravy (vysoká teplota a tlak) nebo rozpouštěcí extrakce (nízká teplota a tlak). Principy operace + vstupní a výstupní toky Technika Alkalické zpracování Bělení dočišťování jílem Hydro-zpracování (hydrotreatment) Čištění rozpouštědly Princip operace Použití KOH a NaOH Vstupy a výstupy Zlepšení barevných vlastností Třetí stupeň zpracování, účelem je odstranění černého odstínu (způs. rozpadem uhlíku z aditiv), takže je olej srovnatelný s čerstvým Proces podobný jako využití kyseliny/jílu, ale kyselina se nepoužívá. Většinou se používá tzv. bentonit. Jíl se poté odstraňuje pomocí tlakových filtrů. Odstraňování chloru a síry za vysokých teplot ve vodíkové atmosféře při kontaktu s katalyzátory. Přeměňují se na HCl a H2S. Fosfor, olovo a zinek lze tímto procesem také odstranit. PAU lze odstranit přísným tzv. hydrofinishingem (vysoká teplota, vodík a vysoký tlak) PAU jsou odstraňovány z olejů pomocí jejich extrakce do rozpouštědel (v jednotkách ppb). Tato operace zároveň zlepšuje barvu a index viskozity. Nelze dosáhnout zvyšujících se požadavků na kvalitu olejů např. pro osobní automobily. Konkrétně barva olejů je tmavší, než je požadováno. Tímto procesem se obecně nedosahuje vysokých kvalit základních olejů jako při extrakci nebo hydro-zpracování. Kvalita destilátů je velmi vysoká a ropné frakce dobře prodejné. Pro proces je potřebný vodík. Vzniká sulfan, který lze poté redukovat na síru. Vstupem musí být dobře upravený olej zbavený těžkých kovů apod., navíc již v požadovaných frakcích. Produktem jsou vysoce kvalitní základní oleje, použitá rozpouštědla, která lze regenerovat, a malé množství oleje s vysokým obsahem PAU, který se používá jako palivo. Table 2.11: Konečné techniky používané při zpracování odpadních olejů ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 82 Kapitola 2 [7, Monier and Labouze, 2001], [86, TWG, 2003], [139, UBA, 2003] Popis procesu Proces hydro-zpracování lze nalézt v dokumentu BREF – Rafinérie. Užití V mnoha technologiích opětovné rafinace odpadních olejů (viz Tab. 2.12.) 2.4.1.5 Technologie používané pro opětovnou rafinaci odpadního oleje Tabulka 2.12 shrnuje různé technologie používané pro regeneraci odpadního oleje. ______________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 83 Kapitola 2 Technologie Praní Sanace, obnova Zpracování pomocí jílu Vstupy a výstupy Transformátorové oleje, průmyslová maziva (např. hydraulická a obráběcí). Výsledek: čisté, znovu využitelné průmyslové mazivo Průmyslové oleje (zejména hydraulické oleje). Výsledek: čisté, znovu využitelné průmyslové mazivo Výsledek má špatné parametry v rámci viskozity a těkavosti. Může být využitý jen pro vytvoření omezeného typu průmyslového maziva Kyselina/jíl + destilace Flokulace kys. činidlem Destilace/che mické čištění nebo rozpouštěcí extrakce Předběžné zpracování Adsorpce Zahřívání Filtrace Vakuové vysušování Čištění Popis procesu Rozdělení na části Konečná úprava Odstřeďování a/nebo filtrování Jednotka předběžného vznícení Atmosférické vakuové oddělování Čištění jílem Pomocí velkého množství adsorpčního jílu Atmosférické nebo vakuové zážehové oddělování Kyselé nebo jílové čištění Odstranění nečistot z odpadního oleje pomocí kyselého (kyselina sírová) nebo jílového čištění Vakuová destilace První stupeň odstraňuje vodu, nafta a lehký zbytek. Druhý stupeň odstraňuje plynový olej, vřetenový olej nebo lehký topný olej Vakuová destilace Třetí/čtvrtý stupeň odděluje různé frakce mazacího oleje ze zbytku (ve kterém jsou soustředěny všechny kovy, přísady a produkty degradace) Destilace a rozpouštěcí extrakce (extrakce Destilace Vyčištěný olej je pak destilován, čímž znovu získáme dvě nebo tři frakce, plus doplňkový plynový olej Vakuová destilace Neutralizace a filtrace Frakce mazacího oleje, spolu s plynovým olejem, jsou neutralizovány hydroxidem vápenatým a filtrovány Chemická úprava je uskutečněná v blokované operaci, následované destilací/oddělením, což reguluje těkavost a bod vznícení. Eventuelně, rozpouštěcí extrakce může zabezpečit odstranění PAU Rozpouštěcí extrakce _________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 88 Kapitola 2 rozpouštědle m) Technologie Vstupy a výstupy Předběžné zpracování Chemické předběžné zpracování Popis procesu Čištění Rozdělení na části Extrakce s propanem. Atmosférická a vakuová Tekutý propan destilace vytahuje základní Extrahovaný olej je oleje a vypuzuje vodu, nejdříve destilován asfalt, přísady a jiné v atmosférické destilační nerozpustné koloně, čímž oddělíme znečišťující látky lehké uhlovodíky a propan. Zbývající olej je rozdělen ve vakuové destilační koloně, čímž obnovíme mazací základní oleje. Extrakce s propanem Atmosférická vakuová Propanová deasfaltace destilace Konečná úprava Rozpouštěcí extrakce (extrakce rozpouštědle m) a destilace Obnovené základní oleje mají dobrou kvalitu Propanová deasfaltace a hydrofinishin g (vodní dočišťování) Destilace a úprava zásadou Tato technologie produkuje základní oleje dobré kvality a asfaltový zbytek (vhodný jako živice) Předběžné vznícení V destilační koloně Motorové a průmyslové odpadní oleje, všechny typy syntetických maziv kromě vodou rozpustných PAG, křemíkových olejů a některých druhů esterů. Základní oleje a asfaltový zbytek jsou hlavní produkty. Nečistoty a usazeniny zůstávají v koncovém pevném odpadu, který má vlastnost asfaltu. Těžké kovy, polymery, přísady a jiné produkty degradace jsou odstraněny jako asfaltový zbytek Destilace Během celého procesu, předběžné zpracování vytváří část stejného procesu, od první fáze produkující vysušování (odvodnění) přes úplnou destilaci se všemi použitými typy oleje. Úprava zásadou Předběžné vznícení a chemická úprava (první) Voda, lehké zbytky a stopy paliva obsažené v použitém oleji jsou odstraněny. Atmosférické vakuové oddělování + chemická Jeden z následujících a) Vodní čištění b) Čištění jílem c) Rozpouštěcí extrakce d) Rozpouštěcí extrakce Tenko-vrstvý odpařovač (TFE) a různé konečné úpravy * TFE (druhý) Provedený ve velmi vysokých teplotách a vakuích. Destilace (čtvrtý) Frakce mazacího oleje je rozdělena na různé části oleje ve vakuovém kanále. Hydrofinishing (Vodní dočišťování) pomocí Ni-Mo katalyzátoru _________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 89 Kapitola 2 + vodní čištění úprava (výběrová) k minimalizaci koroze a znečištění zařízení po proudu Technologie Vstupy a výstupy Proces tepelné deasfaltace (TDA) Předběžné zpracování Předběžné vznícení Atmosférické vakuové oddělování + chemická úprava. Poslední úprava je používána k minimalizaci koroze a znečištění zařízení a k usnadnění následného kroku odasfaltování. Předběžné zpracování Není nutné Přímodotyková hydrogenace (DCH) Odpadní olej a horký plynný vodík procházejí procesem jako směs. To vytváří základní olej dobré kvality (skupina II) Úprava hydroxidem sodným a bělící zeminou (ENTRA) Odpadní olej a hydroxid sodný. Základní olej je produkován v dobré kvalitě (skupina II) s dobrými výnosy. Předběžné vznícení Vstupní materiál s přídavkem hydroxidu sodného (3 % k vysušení použitého oleje) a bělící zeminy (2 % k vysušení použitého oleje) Integrace Produkovaný olej představuje a) Předběžné vznícení Popis procesu Čištění Rozdělení na části Usazování + TDA Deasfaltace usazováním. Vyloučení zbytku je dosaženo jeho odstraňováním v dolní části destilační kolony, která slouží k rozdělování na jednotlivé frakce mazacího oleje. Blokovací hydrogenační reaktor (první) Vodík a olejové páry jsou směrovány na pevné dno katalytického reaktoru. Blokovací reaktor odstraňuje znečišťující stopové kovy, pak následuje síra, dusík, halogenové sloučeniny v konverzním reaktoru. Trubicový reaktor Rozpadají se nežádoucí organokovové, sirné, dusíkaté a halogenové sloučeniny. Lepší regulace teploty a času zdržení v lineárním trubicovém reaktoru snižuje rozpad těch organických molekul, které jsou ještě vhodné jako složky mazacího oleje. TFE Konečná úprava a) Jíl b) Vodní čištění Rozdělení na části (třetí) Frakce mazacího oleje je rozdělena na různé části oleje ve vakuovém kanále. Vodní čištění (druhý) Vysokotlaký vznětový separátor. Pevné dno katalytického reaktoru Rozdělení na části Frakce mazacího oleje je rozdělena na různé části oleje v lineárním trubicovém reaktoru Neutralizace Neutralizace kyselinou, úprava jílem Jednotka aromatické Vodní dočišťování _________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 90 Kapitola 2 v rafinérní produkci základního oleje Technologie opakovaně rafinovaný základní olej dobré kvality. v destilační koloně b) Atmosférické vakuové oddělování Vstupy a výstupy Integrace v rafinérii po předběžné úpravě Předběžné zpracování Voda a sedimenty jsou odstraněny z odpadního oleje pomocí předběžného vznícení extrakce v rafinérii k odstranění PAU a dalších nežádoucích sloučenin. Popis procesu Čištění Rozdělení na části Konečná úprava Předběžně zapálený odpadní olej je rovnou smíchán s běžným atmosférickým zbytkem rafinérie. Odpadní olej je znovu zpracován v rafinérii, což umožňuje jeho smíšení s palivy. Nečistoty v odpadních olejích normálně znemožňují jejich použití jako výchozího produktu katalytického štěpení nebo v produkci mazacího oleje. * první, druhý, třetí, čtvrtý znamenají pořadí, v jakém jsou činnosti prováděny během procesu. Když nejsou žádná čísla uvedena, tak je pořadí obvyklé, tj. předběžné zpracování, čištění, rozdělení na části a konečná úprava. Tabulka 2.12: Technologie opětovné rafinace odpadního oleje [5, Concawe, 1996], [7, Monier a Labouze, 2001], [86, TWG, 2003], [139, UBA, 2003], [150, TWG, 2004] _________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 91 Kapitola 2 _________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 92 Kapitola 2 2.4.2 Regenerace odpadních rozpouštědel [53, LaGrega, a kol., 1994], [83, Indaver, 2002], [129, Cruz-Gomez, 2002], [130, UBA, 2003], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004], [156, VROM, 2004], [157, UBA, 2004] Cíl Jakmile je odpadní rozpouštědlo předáno odpadovému hospodáři, jsou dvě hlavní možnosti pro jeho zpracování: • využití výhřevnosti, prostřednictvím jeho použití přímo jako paliva nebo k smíchání s jinými palivy. Použití odpadních rozpouštědel jako paliv je obsaženo v oddílu 2.5.2.1 • úprava odpadního rozpouštědla opětovnou přeměnou na materiál, který může být znovu použitý jako rozpouštědlo. Tato úprava je v tomto dokumentu nazývána jako ,regenerace‘. Tento oddíl podrobně popisuje různá zpracování, která jsou momentálně používána u odpadních rozpouštědel při jejich čištění a obnově ve výrobě rozpouštědel. Rozpouštědla a organické kyseliny mohou být zpracovány skutečně tak, že mohou být vráceny do výrobního cyklu jako druhotná surovina. Princip operace Vyčištění je dosaženo pomocí různých druhů destilací, což jsou hlavní používané typy separačního procesu. Vstupní a výstupní toky Regenerace rozpouštědel je běžně praktikována v mnoha průmyslových odvětvích, a to s širokým okruhem rozpouštědel; běžná rozpouštědla, která jsou v současné době regenerována, jsou znázorněná v tabulce 2.13. Skupina uhlovodíků Alkoholy Alifatické Aromatické Chlorované Estery Ketony Směsi rozpouštědel Chemické látky Etyl, izopropyl Hexan, heptan Benzen, aromatická nafta, toluen, xylen, terpentýn Trichloretylen, perchloretylen, metylenchlorid Octan etylnatý, octan butylnatý Metyletylketon, metylizobutylketon Toluen/xylen, ketony, alkoholy, fenoly, toluen/heptan Tabulka 2.13: Běžně regenerovaná odpadní rozpouštědla [53, LaGrega, a kol., 1994], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004] Popis procesu Obrázek 2.15 a obrázek 2.16 ukazují bloková schémata přístrojů na regeneraci odpadních rozpouštědel. _______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 Kapitola 2 Obrázek 2.15: Příklad zařízení na regeneraci odpadního rozpouštědla [129, Cruz-Gomez, 2002] Obrázek 2.16: Ukázka blokového schématu regenerace chlorovaného rozpouštědla [150, TWG, 2004] Tabulka 2.14 ukazuje techniky obvykle používané pro regeneraci odpadních rozpouštědel. _______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 Kapitola 2 Technika Absorpce Adsorpce Odstřeďování Kondenzace Dekantace Destilace Odpařování (Evaporace) Filtrace Extrakce kapalina-kapalina Membránová separace Neutralizace Odsolování Sedimentace Uskladnění Separace proudem vzduchu Cíl a princip činnosti Převod rozpouštědla z plynu na kapalinu Regenerovat rozpouštědlo z rozpouštědlem nasyceného vzduchu Odstraňuje suspendované pevné látky nebo odděluje dvě odlišné (nebo nerozpustné) kapalné fáze, jedna fáze je, například, regenerované rozpouštědlo Vyloučí páry rozpouštědla z proudícího plynu Fáze separace v důsledku různých hustot. Oddělování kapalných rozpouštědel a vody Separace kapalných směsí. Tenko-vrstvé odpařovače. Rektifikace. Frakcionace (frakční destilace) Uživatelé Destilace znečištěných rozpouštědel pro částečné pozdější využití jako paliva pro ohřev je jedná z používaných metod (nějaká zařízení existují v Belgii, Itálii, Španělsku) Odstranění rozpouštědla ve formě páry z roztoku nebo kalu Oddělení pevných částic z kapalného rozpouštědla Používaná na kapalná rozpouštědla Opětovné získání rozpouštědla z kapaliny nebo plynu Používaná na kapalná rozpouštědla Používáno na kapalná rozpouštědla Používaná na kapalná rozpouštědla s vysokou úrovní pevných částic Viz oddíl 2.1.4 Převod rozpouštědla z kapaliny na plyn Tabulka 2.14: Jednotkové operace používané při regeneraci odpadních rozpouštědel [129, Cruz-Gomez, 2002], [130, UBA, 2003], [150,TWG, 2004] Uživatelé Tato činnost se provádí v chemickém, farmaceutickém a natěračském průmyslu. Pět zařízení je v současné době v Nizozemsku. Příklad je popsán níže: Evaporační kapacita závisí na specifickém výparném teple destilovaných rozpouštědel a činí až 1,3 t/h. Použití refluxního separátoru (zpětný tok) může oddělování dále zlepšit; nicméně, pak je snížena rychlost průtoku. Vícefázové destiláty jsou chlazeny a potom rozděleny na těžší a lehčí fáze, které jsou pak soustřeďovány v různých kontejnerech. Destilace může být provedena jak pod tlakem okolního vzduchu, tak ve vakuu. Kromě toho může zařízení provádět jiné procesy, jako např. azeotropické rozpouštěcí sušení nebo azeotropickou esterifikaci. Navíc organické kyseliny mohou být zpracovány ve zvláštní keramické baňce. Vstupní materiál obsahující rozpouštědla je čerpán do destilačních nádob. Tyto nádoby jsou zahřívány čerstvou párou (max. 6 barů, cca 158 °C). U velmi znečištěných rozpouštědel jsou vhodné ocelové destilační baňky, které jsou vybaveny míchadly pro homogenizaci obsahu. Odpadní rozpouštěcí směsi obsahující jen malá množství zbytků nebo vysoce agresivních látek, jako např. organické kyseliny, mohou být destilovány použitím smaltovaných baněk. Následné výpary jsou převedeny přes uzavřenou kolonu a kondenzovány v trubicích visutého chladiče. _______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 Kapitola 2 2.4.3 Regenerace odpadních katalyzátorů a obnova složek z omezujících technik (technik na omezování znečištění) [86, TWG, 2003], [125, Ruiz, 2002], [150, TWG, 2004] Jak je uvedeno v nadpisu, tento oddíl pojednává o regeneraci odpadních katalyzátorů a obnově složek z omezujících metod. Existují další způsoby regenerace použitých katalyzátorů, např. obnova kovů z katalyzátorů (způsoby obnovy některých drahých kovů jsou již popsány v dokumentu BREF – neželezné kovy), regenerace katalyzátorů (obsaženo v tomto dokumentu) a zpracování použitých katalyzátorů jako suroviny pro jiné procesy, které nejsou v tomto dokumentu popsány (např. zpracování využitých katalyzátorů s Al2O3 používaných v cementárnách – jsou popsány v dokumentu BREF – cement a vápno). Tento dokument zahrnuje pouze zařízení regenerace ex-situ. Regenerace insitu (na původním místě) je obvykle součástí výrobního procesu, při kterém je katalyzátor používán, a tak není zahrnut do názvu tohoto dokumentu. Tento oddíl zahrnuje rovněž informace o obnově složek z odpadu vzniklého u omezujících technik (viz také oddíl 1.2.8) Cíl Odpadní katalyzátory a odpad z omezujících metod se obvykle likvidují. Nicméně, většina katalyzátorů používaných v omezujících technikách (např. snižování Nox) je regenerováno. Princip operace Regenerace katalyzátorů z platiny a vzácných kovů odstraněním usazenin může úspěšně obnovit činnost, selektivitu a stabilitu výkonu původního čistého katalyzátoru. Usazeniny jsou odstraňovány řízeným spalováním. Vstupní a výstupní toky Katalyzátory z rafinérského průmyslu, které se používají např. při vodním zpracování, vodním štěpení, reformování a izomeraci, jsou obvykle regenerovány. Katalyzátory se vzácnými kovy jsou rovněž regenerovány. Kovy, které jsou ekonomicky zajímavé a bývají obnoveny, jsou Rh, Cd, Pt, Ir, Ni a některé petrolejové katalyzátory s Ni-Co, Co-Mo, Co. Popis procesu Tepelná regenerace ex-situ se provádí ve speciálně konstruovaném zařízení, stejně jako v běžných zařízeních, např. v žíhací peci s pásovým dopravníkem nebo v rotační žíhací peci. Regenerace katalyzátorů z platiny a vzácných kovů odstraněním usazenin může úspěšně obnovit činnost, selektivitu a stabilitu výkonu původního čistého katalyzátoru. Usazeniny jsou odstraňovány řízeným spalováním. Např. poté, co je usazenina vypálena, může být katalyzátor obsahující platinu za zvýšené teploty regenerován pomocí chlóru. Zpracování chlórem způsobuje opětovné rozptýlení platiny její přeměnou na těkavý chlorid platičitý. Ten se pak v podobě plynu dostává do pórů, na jejichž stěnách se sráží. Tady dochází k reakci s H2 a redukci. Výsledkem je zvětšený rozptyl platiny a znovu aktivovaný katalyzátor. Běžnými operačními jednotkami používanými v tomto odvětví jsou sušárny, pece, vyluhovací zařízení a rozpouštěcí extrakce. Některé procesy prováděné na konci kolony, a sloužící ke kontrole emisí, jsou technikami k odstraňování prachu (např. elektrostatické odlučovače, cyklony, textilní filtry, keramické filtry, plynové pračky), systémy praní plynů (např. plynové pračky, systémy zachycování dioxinů, systémy snižování VOC) a zpracování odpadní vody. Uživatelé _______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 Kapitola 2 Velmi přesný proces je ve Francii (Eurocat), který je používán k recyklaci jedné specifické skupiny katalyzátorů (vodní úprava) pocházejících převážně z rafinérií. Jediné zařízení v EU, které využívá žíhací pec s pásovým dopravníkem, je umístěno od r. 1979 v Luxemburgu. 2.4.4 Regenerace aktivního uhlí [29, UK Environment Agency, 1996], [41, UK, 1991], [42, UK, 1995], [150, TWG, 2004] Cíl Při nakládání s použitým aktivním uhlím vzniká materiál, který je svými vlastnostmi a kvalitou velmi podobný původnímu aktivnímu uhlí. Princip operace Tepelné úpravy jsou hlavními procesy využívanými při regeneraci. Během procesu se provádí sušení, tepelná desorpce a žárové zpracování. Vstupní a výstupní toky Aktivní uhlí je komerčně dostupné ve třech formách: lisované, granulované a prachové. Jelikož je prachové aktivní uhlí velmi obtížně regenerovatelné, není tato metoda na prachovém aktivním uhlí uplatňována. Pouze první dvě formy jsou tedy zahrnuty v tomto oddíle. Popis procesu Regenerace je většinou prováděna tepelně a obvykle zahrnuje následující operace: Příjem, manipulace a vysušování Použité aktivní uhlí je obvykle ve formě vysušené pevné látky umístěno do cisteren. Na místě regenerace je přidána voda, aby se uhlí přeměnilo v kal. Kal se pak láduje do nádrží, kde je odvodněn a potom se kvůli regeneraci vrazí do sušárny. Tepelná regenerace Po oddělení vody, je vlhké uhlí vloženo do pece, kde regeneruje. Během termální regenerace se provádí sušení, tepelná desorpce (tj. odstranění organických chemikálií) a vysokoteplotní (650 až 1000 °C) žárové zpracování v mírně oxidačním regulovaném prostředí. Většinou používanými druhy zařízení jsou pece s více topeništi, rotační pece s přímým ohněm a rotační pece s nepřímým ohněm. Využity mohou být také fluidní pece a infračervené pece. Zpracování kouřových plynů Uživatelé Většina běžných použití těchto technologií spočívá ve využití tepelné regenerace aktivního uhlí, zejména v zařízeních regenerujících průmyslovou nebo pitnou vodu/úroveň uhlíku v potravinách. Je to kvůli rozsahu různorodých organických zdrojů možného znečištění uhlíkem. Jiné metody, jako např. parní regenerace, bývají používány v určitých oblastech a obvykle prováděny na místě. Pece s více topeništi jsou značně využívány po celém světě. Spolu s těmito pecemi jsou rotační pece (s přímým a nepřímým ohněm) jedním z nejběžnějších používaných typů pecí. Fluidní pece jsou používány hlavně v Evropě při práci s pitnou vodou a také v Severní Americe u odpadní vody a odbarvování. Možné je i další zpracování, např. parní, chemická a biologická regenerace. Nicméně jejich použití je možné jen pro místní regeneraci in-situ a nikoli v samostatných zařízeních. Parní regenerace je nedestruktivní technika a je v první řadě používaná tam, kde použité uhlí obsahuje vysoce těkavé sloučeniny. Vznikající páry jsou kondenzovány. Chemická regenerace je nedestruktivní metoda, která využívá různých plynných nebo kapalných desorbentů. Existuje velké množství vhodných regenerujících látek, přičemž mnoho z nich má své zvláštní, typické použití. _______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 Kapitola 2 2.4.5 Regenerace pryskyřic [41, UK, 1991], [42, UK, 1995], [150, TWG, 2004] Cíl Obnovit iontovou výměnu pryskyřic z důvodu jejich opětovného využití. Princip operace Tepelné regenerace může být dosaženo s využitím horké vody nebo páry. Vstupní a výstupní toky Vstupu odpovídá použitá pryskyřice a výstupem z procesu je regenerovaná pryskyřice. Přitažlivé síly, se kterými se setkáváme u adsorpce pryskyřice, jsou obvykle slabší než u adsorpce granulovaného aktivního uhlí. V důsledku toho, regenerace pryskyřice může být dosaženo jednoduchými nedestruktivními metodami jako např. rozpouštěcí propíraní, přičemž rozpuštěná může být rozpuštěná látky obnovena. Tepelná regenerace pryskyřičných adsorbentů je zpravidla nemožná kvůli jejich teplotní citlivosti, třebaže v posledních letech jsou dostupné nové výrobky, které mohou být regenerovány horkou vodou. Popis procesu Parní regenerace Parní regenerace je možná jen tehdy, jestliže jsou teplotní limity pryskyřic v rámci teplotních limitů použitelných tlaků páry. Například, styren tvořící základ polymerických adsorbentů je obyčejně stabilní do 200 °C, zatímco akrylát tvořící základ pryskyřic je stabilní jen do 150 °C. Adsorbované rozpouštědlo a další organické složky mohou způsobit nafouknutí a oslabení pryskyřice. Proto je tedy důležité, aby odstranění těchto složek napařováním nemělo za následek rozpad a rozbití struktury pryskyřice. Regenerace horkou vodou Uživatelé Tato technika není velmi používaná, ale může být využita k odsolování brakické vody v procesu čistění vody. Nemělo by to být používáno pro deionizaci vody. 2.4.6 Regenerace odpadních kyselin a zásad [40, Militon a Becaud, 1998], [86, TWG, 2003], [144, TWG, 2002], [150, TWG, 2004] Jak je popsáno v oddíle 1.2.10, pouze odpadní kyseliny sírová a solná jsou obnovitelné. 2.4.6.1 Regenerace použité kyseliny sírové Jak je zmíněno v oddíle 1.2.10, existují dvě možné metody regenerace použité kyseliny sírové. Jednou z nich je tepelný rozklad použité kyseliny sírové, čímž dostaneme SO2, a toho dosáhneme v peci při teplotě okolo 1000 °C. Vznikající SO2 je pak použit jako výchozí produkt při výrobě H2SO4. Oba procesy (tepelný rozklad a převod SO2 na H2SO4) jsou zahrnuty v LVIC-AAF BREF [62, EIPPCB, 2003]. Jsou tam některé průmyslové procesy, při kterých se kyselina sírová používá (např. výroba oxidu titaničitého). V takovém případě je recyklace použité kyseliny sírové nedílnou součástí procesu a bude součástí BREF, ve kterém je tento průmyslový proces obsažen. Druhý možný proces regenerace použité kyseliny sírové je založený na rekoncentraci slabé/použité/odpadní kyseliny sírové, s nebo bez oddělení možných nežádoucích příměsí (např. solí). Toto je také zahrnuto v tomto dokumentu BREF. Cíl _______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005 Kapitola 2 Znovu využít použitou kyselinu sírovou pro stejný účel pro jaký byla použita původní kyselina sírová nebo pro nové využití. Princip operace Rekoncentrace slabé kyseliny sírové odpařováním. Vstupní a výstupní toky Použitá/slabá kyselina sírová je koncentrována na silnější roztok kyseliny. Popis procesu Koncentrace H2SO4 blízko 70 % jsou dosaženy při procesu odpařování vody, aniž by se vypařilo příliš mnoho H2SO4. Rozsah teplot během procesů kolísá. Existuje mnoho procesů, ale nejběžnější jsou založeny na odpařování s nuceným oběhem, který umožňuje velmi stabilní provoz; zásluhou velkého oběhu, pevné látky v kyselině zůstanou v suspenzi a mohou být z koncentrované kyseliny vyloučeny, bude-li to nezbytné. Kvůli ceně procesu, který je velmi závislý na energii (střední tlak páry), je lepší používat odpařovače se složeným účinkem, což může velmi snížit provozní náklady; práce ve vakuu umožňuje využití nižších provozních teplot a použití běžnějších materiálů pro konstrukci zařízení. Další procesy pro koncentraci slabých kyselin využívají horkých plynů (z kyseliny sírové nebo jiných procesů). Při kontaktu horkých plynů a slabé kyseliny bude odpařena voda za účelem vodního nasycení; proces se uskutečňuje v atmosférickém tlaku, ale v důsledku vysokého objemu plynu, tomu musíme u některých kyselin zabránit pomocí odmlžovačů nebo podobných přístrojů. Procesy submerzního spalování spočívají ve vzniku kouřových plynů o velmi vysokých teplotách (nad 1500 °C), přímo nad hladinou použité kyseliny; kouřové plyny procházejí přes použitou kyselinu, přičemž dochází k vypařování vody, která je adiabaticky ochlazena na 150 – 250 °C; dříve než jsou plyny odvedeny do ovzduší, musí být zchlazeny na vyčištěny; obvykle se nebudou očekávat žádné vysoké emise zejména u SO2, ale úrovně NOx bývají významné. Jiné procesy, jako např. Chemico, jsou pro koncentraci kyseliny sírové používány už 70 let; princip je prakticky stejný až na to, že ke spalování nedochází uvnitř nádoby a teplota je podstatně nižší (kolem 600 °C). Uživatelé Kovozpracující průmysl. _______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ MA/EIPPCB/WT_BREF_FINAL Srpen 2005
Podobné dokumenty
Svahové pohyby, sesuvy
Svahové pohyby jsou z ekonomického hlediska závažným problémem, neboť
v některých oblastech způsobují velké přímé i nepřímé škody. Jsou známy četné případy
sesouvání a skalních zřícení, která poboř...
BREF WTI-CAST E
Vhodné pro provozy, které obsahují velký počet potrubních komponent (např. ventily) a pro takové
procesy, kde se používá významné množství lehkých uhlovodíků (např. rozpouštědel).
Ekonomie
Náklady ...
BREF WTI-CAST C
Ve všech případech je vyžadováno povolení na odpadní vody vypouštěné do kanalizace. Tato povolení
se zaměřují na CHSK, pH, obsah olejů, amoniakální dusík, obsah kovů, sulfáty a sulfidy a také
dichl...
Žárové zinkování
nebo konstrukcí je třeba brát v úvahu mnoho technických faktorů. Je nutné zmapovat prostředí, kde budou objekt či konstrukce umístěny, stejně tak i zatížení vznikající při dopravě, skladování nebo ...
Manuál pro zařazování odpadů do „Zeleného seznamu“
Skutečnost, že s odpadem může být nakládáno v moderních zařízeních, která jsou schopna
zacházet s velkým množstvím příměsí (kontaminantů), neovlivňuje zařazování odpadů
a nesouvisí se zařazením do ...
Blazkova_Comparison of in vivo and in vitro digestibility in horses
výkaly jsou vhodnou očkovací látkou pro studie plynové produkce u koní. Dále ještě Lattimer
et al. (2007) a Earing et al. (2010) provedli studie, které charakterizují koňské výkaly jako
vhodný zdro...