BREF WTI-CAST E

Transkript

BREF WTI-CAST E

4.6 Čištění odpadních plynů
Následující část popisuje techniky používané v sektoru čištění odpadních toků ke snížení, omezení
a prevenci emisí do ovzduší. Důraz je nutné klást na prevenci vzniku a substituci znečišťujících látek.
Emise z bodových zdrojů se vztahují k takovým emisím, které mají původ ve shromažďování plynů
z nádoby nebo plochy, a které pokračují buď přes zařízení na snížení znečištění anebo přímo do komína
nebo výduchu.
Kapitola pokrývá pouze ty techniky, které jsou pro sektor nakládání s odpady nejvýznamnější. Obecně
většina technik již byla popsána a analyzována v ostatních dokumentech BREF (obzvláště BREF o
nakládání s odpadními vodami a odpadními plyny a BREF o spalovnách). Z tohoto důvodu zde není
záměrem představit úplnou analýzu všech rozličných technik. Místo toho bude pozornost zaměřena pouze
na témata významná pro sektor zpracování odpadů, včetně diskuse o dobrých a dosažitelných hodnotách
emisí. Techniky prevence byly uvedeny v předcházející části, neboť značně závisí na druhu prováděného
procesu/činnosti.
4.6.1 Obecné techniky prevence
Popis
Vybrané techniky zahrnují:
a.
použití uzavřeného systému extrakce (nebo s podtlakem) ve vhodném zařízení pro omezování
emisí, obzvláště při procesech, které zahrnují přenos těkavých kapalin nebo nakládání s odpady a
které produkují emise VOC, včetně napouštění a vypouštění nádrží
b.
aplikace vhodně dimenzovaného extrakčního systému, který může zahrnovat jímací nádrže, části
předčištění, skladovací nádrže, míchací a reaktorové nádrže a tlakovou filtraci, nebo využití
odděleného systému na čištění odtahů ze specifických nádrží (např. filtry s aktivním uhlíkem u
nádrží, které jímají odpad kontaminovaný rozpouštědly)
c.
úplné izolování celého dotčeného místa (např. pod kupoli)
d.
použití umělých půdních pokryvů. Umělý pokryv může být tenká (0,1-0,15 mm) plastová krytina
nebo takový pokryv může tvořit relativně silná (0,75 – 1 mm) syntetická krytina nebo geotextilní
materiál. Odolnost různých polymerů vůči chemickým látkám, počasí, prostupnosti plynů a
protržení je zdokumentována. Obvykle je ochranný materiál dostupný ve velikých rolích a může
být rychle použit i na velké hromady půdy. Umělý pokryv musí být zajištěn proti větru
e.
použití větrných ochran a bariér.
Dosažené environmentální přínosy
Dochází k redukci fugitivních emisí do ovzduší (např. VOC a zápachu). Účinnost půdních pokryvů bude
záviset na tloušťce pláště a na procentu kontaminované půdy, které může být pokryto. Naměřené míry
emisí lze podstatně snížit (např. >95 %) dodáním udusané půdy. Přesto může nadále docházet
k postrannímu přenosu VOC.
V oprávněných případech může být za účelem minimalizace fugitivních emisí místo, v němž jsou
prováděny výkopové práce, úplně izolováno. Izolace působí tak, že jsou shromážděny všechny emise,
které by mohly uniknout ze systému omezování emisí vhodného pro bodové zdroje. Izolace může být
prováděna pomocí vzduchu nebo bez něj. Pokud je izolace dobře navržená a provozovaná, je možné
dosáhnout zanedbatelné úrovně fugitivních emisí.
486
Pro malé pracovní prostory mohou být fugitivní emise (např. VOC) redukovány pomocí vzdušných bariér,
které snižují účinnou rychlost větru nad povrchem půdy. Pro omezování prašnosti se obvykle používá
komerční pórovitý plotový materiál odolný proti větru. Bylo zjištěno, že může být efektivnější než pevný
ohrazující materiál.
Provozovny, z nichž dochází k únikům zápachu a prachu, mohou být za účelem prevence emisí a redukce
objemu kontaminovaného vzduchu, který musí být následně vyčištěn, izolovány. Dobře provozovaný
systém shromažďování odpadního vzduchu zajišťuje minimum mikrobů, hub, spór, zápachu a prachových
částic. Toto může mít příznivé účinky na fyzické zdraví zaměstnanců a snižuje dobu absence z důvodu
nemoci.
Mezisložkové vlivy
Kladným vedlejším účinkem izolování je snížení hluku, jemuž jsou pracovníci v provozovně vystaveni.
Syntetická krycí bariéra může být na místě ponechána po neurčitou dobu, i když fyzikální degradace a
foto-degradace polymeru nejspíše sníží účinnou životnost tenkých bariér na pár týdnů.
Pokryv půdy bude dlouhodobě méně účinný a jeho použití nejspíše povede k nárůstu celkového objemu a
hmotnosti materiálu, s nímž bude nakládáno.
Provozní údaje
Pro plošné zdroje je nejčastěji k omezování VOC volen přístup, v němž je při výkopových pracích použit
pokryv, který vytvoří přenosu výparů fyzikální bariéru. Nejjednodušší bariérou jej použití relativně čisté
půdy pro pokrytí půdy kontaminované. Vrstva půdy zvětšuje nutnou vzdálenost, kterou výpary potřebují k
přesunu a rozptýlení, a tím výrazně snižuje, přinejmenším dočasně, míru emisí. Účinnost pokryvu bude
záviset na jeho prostupnosti pro přítomné výpary a na procentu půdní masy, které je náležitě pokryto.
Laboratorní měření s 0,5 mm PVC membránou ukázaly relativně nízkou účinnost při omezování rozptylu
výparů.
Samonosné kupole jsou praktičtější v případech, kdy nákladní vozidla nebo jiná těžkotonážní zařízení
musí pravidelně vstupovat a vystupovat z budovy.
S ohledem na potřebu odstranění prachu v zařízení biologického zpracování hrají předcházející procesy
zásadní roli. Z vlhkého odpadního plynu z biologického procesu se potenciální prašné emise účinně
odstraňují. Všechny mechanické postupy pro zpracování suchých materiálů vedou nevyhnutelně k emisím
prachu. V takovém případě je nutné zapouzdření příslušných zařízení. V těchto mechanických krocích
musí být z odpadního plynu účinně odstraněn prach. Různými technikami lze dosáhnout hodnot menších
než 10 mg/Nm3. Techniky prevence vzniku bio-aerosolů a prachu v zařízeních biologického zpracování
zahrnují:
a.
zajištění, aby během aerobního procesu byla udržována optimální úroveň vlhkosti
b.
zajištění, aby byl vyhnilý materiál pravidelně obracen
c.
dodržování pravidel dobrého hospodaření během provozu (viz Část 4.1.2.5)
d.
vybudování návrší/vysázení stromů po obvodu provozovny.
Použitelnost
Syntetické pokryvy se obvykle používají ke snižování emisí VOC z odkryté půdy v krátkodobě zřízených
skladovacích hromadách. Syntetické pokryvy se také široce používají ke snižování emisí VOC během
přepravy po železnici nebo silnici.
Úplné izolování určitých provozoven, v nichž je použití jiných technik nepřijatelné, podléhá jistým
limitům. Teplota ovzduší v budově může být natolik vysoká, že ovlivňuje produktivitu a bezpečnost
pracovníků. Dodatečné bezpečnostní požadavky spolu s dodatečným časem, který budou nákladní vozy
potřebovat pro vjezd a výjezd z budovy, pravděpodobně prodlouží čas potřebný pro dokončení
výkopových prací a tudíž zvýší náklady.
487
Pro rozsáhlé pracovní prostory je oplocování méně praktické. Emise VOC (a tuhých částic)
ze skladovacích hromad lze minimalizovat řízením umístění a tvaru hromad. Kde je to možné, lze
hromady umístit do prostor, které jsou chráněny před místně převažujícím větrem. Velikost plochy
prostoru lze pro daný objem půdy minimalizovat tvarováním hromad. Orientace hromady ovlivní rychlost
větru nad hromadou, přičemž nejnižší rychlosti větru je dosaženo, když je délka hromady kolmá
k převažujícímu směru větru.
Výběr techniky omezování VOC závisí hlavně na vlastnostech VOC. Navíc jsou tyto techniky obzvláště
citlivé na průtok a koncentraci.
Ekonomie
Kapitálové náklady stavby pro úplnou izolaci jsou relativně vysoké. Pokud musí být zpracovány a za
účelem udržení koncentrací kontaminantů ve vnitřním ovzduší kupole na úrovni bezpečné pro pracovníky
vyčištěny velké objemy vzduchu, mohou být také provozní náklady velmi vysoké.
Technika omezování
emisí
Jíl
Půda
Dřevěné štěpky, plastické
sítě
Syntetické pokrytí
Krátkodobé pěnění
Dlouhodobé pěnění
Stínění větru
Materiálové náklady
(USD/m2 pokud není uvedeno
jinak)
4,15
1,33
Komentáře
Pokrytí, podložení a membrány
Předpoklad 15 cm hloubky; nezahrnuje dopravu
půdy
0,50
Náklady na štěpku závislé na místu
4,40
0,04
0,13
Předpoklad 1,14 mm silné
Předpoklad 6 cm silné, USD 0,7/m3 pěny
Předpoklad 3,8 cm silné, USD 3,3/m3 pěny
40/m
Na metr délky
Tabulka 4.45: Shrnutí nákladů na omezování emisí pro plošné zdroje, na nichž jsou prováděny výkopové a
likvidační práce [30, Eklund, et al., 1997]
Příklad zařízení
Většina chemických zařízení má systém zachycování vzduchu a jeho čištění u hlavních provozních nádrží
a u jakýchkoliv operací předzpracování, které mohou produkovat toxické plynné úniky do ovzduší.
Většina zařízení na zpracování odpadu má nějaký systém omezování emisí do ovzduší, ovšem typ a
úroveň se značně liší.
Reference v literatuře
[30, Eklund, et al., 1997], [50, Scori, 2002], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [59, Hogg, et al.,
2002], [122, Eucopro, 2003], [126, Pretz, et al., 2003], [132, UBA, 2003], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004]
4.6.2 Program detekce úniků a nápravy
Popis
Program detekce úniků a nápravy pro zařízení zpracovávající rozpouštědla a podobné těkavé látky může
obsahovat:
a.
identifikaci, a kde je to možné i kvantifikaci významných fugitivních emisí do ovzduší ze všech
relevantních zdrojů, odhad podílu z celkových emisí, jenž je přiřaditelný fugitivním únikům pro
každou látku
b.
používání nerušivého měření objemů v nádržích
c.
výměnu krytů filtračních nádob při čištění filtrů
488
d.
e.
f.
g.
h.
i.
j.
ukládání odpadů z filtrů v utěsněných sudech
skladování kontaminované vody, která může zapáchat, v zakrytých nádržích
využití skladování v sudech (viz Kapitola 4.1.4.2)
provádění pravidelného čištění a odkalování nádrží, dodržování plánů údržby za účelem omezení
činností, které způsobují dekontaminaci ve velkém rozsahu
vymývání cisteren, pokud je pravděpodobné, že může narůst zápach. Před otevřením cisterny
musí být odpadní voda a kapalný odpad z vymývání vypuštěny přímo do systému skladování.
Cisterny mohou být otevřeny jen na co nejmenší možnou dobu.
přímý monitoring ventilů, těsnění na čerpadlech, atd. s použitím přenosných přístrojů pro analýzu
organických výparů a kontrolu úniků
provádění údržby za účelem nápravy detekovaných úniků, např. nahrazováním obalů ventilů.
Detekování úniků VOC z ventilů, čerpadel a ostatních částí potrubí.
Použitelnost
Vhodné pro provozy, které obsahují velký počet potrubních komponent (např. ventily) a pro takové
procesy, kde se používá významné množství lehkých uhlovodíků (např. rozpouštědel).
Ekonomie
Náklady na detekci úniků mohou být částečně pokryty z úspor, kterých se dosáhne díky menším únikům
látek do ovzduší. Úspory závisí na hodnotě ztraceného materiálu.
[55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [116, Irish EPA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.3 Cyklóny
Popis
Ve všech typech cyklónů jsou využívány odstředivé síly pro oddělení pevných částic nebo kapalných
kapek z odpadních plynů. Cyklónové filtry se používají k odstranění těžších částic, jež „odpadnou“, když
odpadní plyny uvedou v rotační pohyb předtím, než opět opustí separační zařízení. Existují dvě formy
cyklonů: tj. konvenční samostatné cyklóny a multicyklony. Multicyklony odlučují jemnější prach.
Cyklóny jsou účinné pro snižování částic velikosti >10 µm. Nejsou účinné pro částice o velikosti <10 µm,
jež tudíž vyžadují dodatečná opatření, např. tkaninové (látkové) filtry. Některé přínosy z použití cyklónu
zahrnují:
•
Jsou účinné pro velký interval koncentrací
•
Shromážděný prach lze použít ve výrobním procesu.
Cyklóny vytvářejí pokles tlaku v toku odpadního plynu, což vyžaduje vyšší spotřebu energie na překonání
tohoto poklesu a proto vedou k vyšším celkovým emisím. Abrazivní prach zvyšuje opotřebení.
Provozní údaje
Cyklóny jsou relativně spolehlivé. Provozní podmínky zahrnují
•
monitoring pH, průtoku, hladinu kapaliny v pračce a poklesu tlaku v pračce (monitoring poklesu
tlaku s poplašným systémem)
489
•
výstupní koncentrace musí být periodicky monitorovány za změny provozních podmínek.
Použitelnost
Technika může být použita pouze v kombinaci s tkaninovým filtrem. Není účinná pro odloučení malých
částic.
Ekonomie
Cyklóny jsou relativně levné.
Cyklóny se používají při přípravě paliva z nebezpečného odpadu, kde jsou využity v míchací nádobě jako
prvek procesu stabilizace. Používají se i pro čištění odpadních plynů z fyzikálně-chemických zařízení.
[55, UK EA, 2001], [122, Eucopro, 2003], [126, Pretz, et al., 2003]
4.6.4 Elektrostatický odlučovač (ESP)
Popis
Elektrostatické odlučovače využívají vysoké napětí k přitažení a odstranění tuhých částic z odpadních
plynů. Existují dva různé typy operace, tj. suchý, jenž využívá sběr prachu na elektrodách a vliv
elektrického pole, a mokrý, jenž je stejný, ovšem elektrody jsou čištěny a tím se zvyšuje účinnost.
Redukované emise tuhých látek. Vysoká účinnost odloučení jak pro hrubé, tak pro malé částice. Účinný
za vysokých teplot a účinný pro odloučení kapalných částic.
Použitelnost
Technika není vhodná pro organické částice, neboť představují vysoké riziko exploze.
Je používán pro čištění odpadních plynů ve fyzikálně-chemických zařízeních.
[122, Eucopro, 2003], [126, Pretz, et al., 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.5 Tkaninové filtry
Popis
Vytvořením bariéry se odděluje prach z odpadních plynů. Pevné částice jsou zachyceny na tkaných
vláknech, zatímco plyn proudí skrze ně. Účinnost filtru lze zvýšit nátěrem filtrační látky před spuštěním
procesu.
•
vysoká účinnost odloučení jak pro hrubé, tak pro malé částice
•
jsou účinné ve velkém intervalu koncentrací
•
odloučený prach může být využit ve výrobním procesu
490
•
jsou-li použity speciální materiály, např. teflon, dosahuje za vysokých teplot vysoké účinnosti
odloučení.
Vlastnosti
Rozsah vstupního toku (m3/hod)
Vstupní koncentrace (mg/N m3)
Výstupní koncentrace (mg/N m3)
Rizika
Spotřeba (na tunu vyprodukovaného paliva z odpadu)
Elektrická energie (kWh)
Palivo/plyn (l)
Reagens (přírodní zdroje a kg)
Residua/zbytky
Náklady (EUR/t paliva z odpadu vyprodukovaného za rok)
Investiční náklady
Provozní náklady
Náklady údržby
Tkaninový filtr
1 000 až 50 000
100 až 5 000
<10
Exploze
2,5 až 3,5
až 4
0,15
0,1
Tabulka 4.46: Filtrace prachu tkaninovým filtrem
[122, Eucopro, 2003]
Cyklóny a tkaninové filtry způsobují pokles tlaku v proudu plynu, což vyžaduje vyšší spotřebu energie na
vyrovnání tohoto poklesu, a tudíž vedou k vyšším celkovým emisím. Hlavním zdrojem nebezpečného
odpadu v řadě průmyslových odvětvích je prach pocházející ze zařízení na snižování znečištění ovzduší
(např. z čisticí stanice s tkaninovými filtry). Stejně jako kanalizační systémy, i běžné odlučovače prachu
jsou využívány v různých výrobních oblastech, což vede ke směsi různých typů prachu, a tak je předem
zabráněno recyklaci. V určitých případech lze provést úpravy odlučovačů, takže různé zdroje odpadu jdou
na odlišné části odlučovacího systému a tak je zamezeno smíchání odlišných typů odpadu a je zvýšen
potenciál k recyklaci.
Provozní údaje
Čištění samotného filtru může být dosaženo pulsací vzduchu, protiproudem vzduchu nebo mechanickým
poklepáním. Spolehlivost značně závisí na materiálu filtru. Tkaninové filtry mohou způsobovat riziko
výbuchu. Tkaninové filtry jsou vybaveny monitoringem ztráty tlaku včetně výstražného zařízení a často
i měřením vstupních a výstupních koncentrací. Tlak je často využíván jako bezprostřední ukazatel místo
analýzy koncentrací. Čas od času se nicméně za účelem stanovení množství emisí provádí laboratorní
kontrola výstupních koncentrací. Pro monitoring výkonu lze využít měřidlo opacity nebo detektor nárazu
částice. Je nutné zavést program pro pravidelné čištění fyzických filtrů.
Použitelnost
Použitelný jak pro fugitivní emise, tak pro bodové zdroje emisí do ovzduší. Tkaninové filtry se obvykle
používají jako sekundární nebo terciální zařízení pro čištění plynu v kombinaci s cyklónem nebo suchou
pračkou, které se umísťují v procesu čištění před tkaninové filtry. Použití tkaninových filtrů není obecně
vhodné ve vlhkém proudu nebo v proudu s kyselými, dehtovými nebo lepivými vlastnostmi, protože je to
spojeno s nepříznivými účinky, jako je zanášení tkaniny a problémy s ulpíváním filtrovaného materiálu.
Tkaninové filtry se používají při přípravě paliva z odpadu. Používají se také v míchacích nádobách při
procesu stabilizace při výrobě aerosolových plechovek (např. kvůli odstranění prachu) a při čištění
odpadních plynů ve fyzikálně-chemických zařízeních.
491
[53, LaGrega, et al., 1994], [55, UK EA, 2001], [122, Eucopro, 2003], [126, Pretz, et al., 2003], [150, TWG,
2004]
4.6.6 Lamelové separátory
Popis
V lamelových separátorech proudí vzdušný proud přes několik paralelních desek, které mají tvarované
zachycovače, které nutí vzdušný proud změnit směr. Jelikož jsou částice inertní, jsou odloučeny do prašné
kapsy a odděleny od vzdušného proudu.
Snížení emisí tuhých částic.
Použitelnost
Lamelové separátory lze použít pro odloučení hrubých prachových částic.
[126, Pretz, et al., 2003]
4.6.7 Adsorpce
Popis
V adsorpčních procesech je znečišťující látka z proudění odpadního plynu odstraněna – konkrétně
adsorbována adsorbentem. Čištění odpadního vzduchu adsorpcí sestává v zásadě ze dvou čistících kroků:
a.
redukce znečišťující látky adsorpcí a její akumulace v adsorbentu
b.
obnova (regenerace) adsorbentu
Znečišťující látky z proudu odpadního plynu se akumulují do adsorbéru. Když je dosažena plnící kapacita
adsorbentu, jsou adsorbované znečišťující látky desorbovány, aby bylo možné adsorbent znovu použít.
Desorpce je obvykle prováděna v proudu horkého vzduchu, jehož objem je výrazně menší, než je proud
odpadního plynu. Koncentrovaný desorbovaný škodlivý plyn je v dalším kroku odstraněn.
Adsorpce je založena na principu aktivních center v porézním loži. Lze rozlišit různé adsorbenty, zejména
podle jejich schopnosti adsorbovat vodu. Proto je lze rozdělit na hydrofilní a hydrofobní.
V nedávné době byla vyvinuta zařízení na čištění plynů s nízkým obsahem rozpouštědel. Jsou založena na
nových adsorpčních materiálech, které vykazují vysokou chemickou a mechanickou stabilitu, adsorpce
jsou schopné za nízkých teplot a desorpce za nastavené teploty. Koncentrovaná rozpouštědla pak mohou
být spálena bez dodatečných paliv.
Ačkoliv je aktivní uhlí nejčastěji používaným adsorpčním materiálem, existují alternativy jako silikátový
gel, oxid hlinitý a zeolity. Při čištění odpadního plynu je adsorpce prováděna pomocí filtru s aktivním
uhlím. Aktivní uhlí má velký počet velmi malých pórů, které vytvářejí rozsáhlou povrchovou plochu.
Typické aktivní uhlí má povrchovou plochu od 600 do 1 2000 m2/g. Odpadní plyn lze vyčistit náplní
aktivního uhlí nebo vstřikem aktivního uhlí do proudu vzduchu, a následnou separací uhlí na textilním
filtru.
492
Vybrané přínosy této techniky jsou následující:
•
je použitelná pro řadu zařízení
•
použité aktivní uhlí lze několikrát obnovit nebo jej lze použít jako palivo
•
adsorpce aktivním uhlím vykazuje podobnou účinnost jako tepelná oxidační činidla, ovšem
s nižším rizikem vzplanutí uvnitř vozidel při nakládce/vykládce.
Vlastnosti
Rozsah vstupního toku (Nm3/hod)
Vstupní koncentrace VOC (g/Nm3)
Výstupní koncentrace VOC (mg/Nm3)
Nutnost předběžného odprášení
Rizika
Residua/zbytky
Palivo/plyn (kWh)
Další paliva nebo bioplyn
Reagens (kg)
Hodnota
<50 000
<0,5
40 – 110
Ano
Rychlá saturace/nasycení
25 – 75
0,1 – 0,5 g/VOC
(pro aktivní uhlí)
Náklady
Investiční náklady (EUR/t kapacity)
Provozní náklady (EUR/t vyprodukovaného paliva z odpadu)
Elektrická energie
Palivo/plyn
Jiné
Náklady údržby (EUR/t vyprodukovaného paliva z odpadu)
10 – 30
1,65
1–3
0
0,5
Table 4.47: Technicko-ekonomické údaje pro adsorpci
[122, Eucopro, 2003]
Emise VOC z uhlíkového záchytu (chlorovaná rozpouštědla) jsou 8 – 32 mg/Nm3 nebo 215 kg/rok, pokud
jsou používány k čištění oleje.
Omezený výkon z důvodu nedokonalého záchytu určitých organických molekul. Také může představovat
riziko zapálení nebo exploze. Metoda záchytu nelikviduje organické sloučeniny. Nasycené uhlíkové filtry
potřebují následné zpracování – čištění.
Provozní údaje
Omezování emisí se snadno stane přetížené a proto neúčinné. Použití aktivního uhlí je účinné pro
zachycení VOC, které vznikají hlavně ve skladovacích provozovnách. Adsorpční kapacita aktivního uhlí
závisí na povaze jednotlivých VOC, je ovšem limitována maximálně na 300 g/kg aktivního uhlí. Je
důležité poznamenat i další fakta:
•
jednoduchá konstrukce
•
stabilita v čase
•
akceptovatelnost špičkových koncentrací
•
při určitých (vysokých) koncentrací VOC je adsorpce exotermní a musí být z důvodu prevence
zápalných explozí regulována.
Životnost uhlí používaného při snižování emisí a uskladněného v provozovně na zpracování odpadních
olejů je vysoká.
493
Je-li použit filtr z aktivního uhlí, nejprve musí být odpadní vzduch očištěn od prachu, neboť prach může
způsobit zanesení filtru a může vést k většímu poklesu tlaku.
Jímací kapacita adsorbentů je ovlivněna řadou faktorů:
•
fyzikálně chemickými vlastnostmi látek, které mají být adsorbovány (obzvláště bodem varu)
•
koncentrací látky
•
konkurující adsorpcí ostatních látek
•
společnou adsorpcí vody
•
teplotou adsorpce
•
strukturou pórů a velikostí vnitřního povrchu adsorbentu.
Použitelnost
Uhelná adsorpce se používá ke snižování VOC, zápachu a fugitivních emisí. Běžně se také využívá jako
technika pro omezování znečištění pro lokální body extrakce, např. při zvětšování objemu a vzorkování.
Pozornost musí být věnována prevenci zvlhnutí vzdušného proudu, protože polarita běžných adsorbentů
vede k preferenční adsorpci vodní páry. Z tohoto důvodu není adsorpce na uhlí vhodná pro omezování
emisí do ovzduší z tepelného zpracování olejů.
Aktivní uhlí se používá v několika rozdílných procesech, např. při čištění a odstraňování stopových
organických kontaminací z kapalin a par.
Systémy uhelné adsorpce se často používají při extrakci výparů z půdy, ale jejich zavedení může být
nákladné a obecně nejsou přijatelné pro toky plynu s vysokou vlhkostí. Dále jsou běžné při čištění emisí
z promývání půdy, při extrakci rozpouštědel z půdy, proplachování půdy, zpracování aerosolových
plechovek, v zařízeních biologického zpracování a ve fyzikálně-chemických zařízeních (např. pro
adsorpci těkavých složek).
Uhelná adsorpce není vhodná pro vysoké koncentrace nebo pro malé molekuly, nebo je-li přítomen prach.
Uhelná adsorpce dále nemůže být přizpůsobena určitým molekulám, jako je např. aceton.
Ekonomie
Je důležité zaznamenat následující fakta:
•
technika vykazuje nízké provozní náklady při nízkých koncentracích VOC
•
existují dodatečné náklady na regeneraci aktivního uhlí.
Následující tabulky (tabulka 4.48 a tabulka 4.49) uvádějí údaje o nákladech na adsorpci.
Maximální tok Kapitálové náklady
(Nm3/h)
(USD)
Adsorpce na uhlí (regenerační)
170
20 000a
400
24 000a
800
33 000a
1 770
12 000b
Nádoby s uhlím
160
700
800
8 000c
1 600
6 000
6 400
23 000c
160
50 000
a
zahrnuje dmychadlo, ohřívače, řídící prvky, měřidla, ventily a ampérmetry
b
zahrnuje dmychadlo flexibilní konektory a regulátory
Zařízení
494
c
celky s hlubokým ložem
Tabulka 4.48: Kapitálové náklady na řízení emisí VOC ze systémů extrakce odtahů z půdy
[30, Eklund, et al., 1997]
Technická specifikace
Kapacita
10 000 t/rok
Druhy oleje
Použité mazací oleje
Provoz procesu
Dávkový
Tok odpadního plynu
0 – 50 Nm3/hod
Stáří zařízení
10 let
Stáří zařízení na omezování znečištění
2 roky
Možné techniky omezování
Kapitálové náklady Provozní náklady (GBP)
Válce aktivního uhlí*
Nízké
1 100
*Předpokládá se, že třikrát ročně bude potřeba nahradit tři 60 kg sudy.
Tabulka 4.49: Náklady na omezování úniků z běžného zařízení na recyklace olejů do ovzduší
[42, UK, 1995]
Příprava paliva z nebezpečných odpadů. Zkušenost s provozem v zařízení na biologické zpracování
v současnosti není.
[30, Eklund, et al., 1997], [42, UK, 1995], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [122, Eucopro,
2003], [126, Pretz, et al., 2003], [132, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.8 Kondenzace
Popis
VOC lze odstranit kondenzací s kapalným dusíkem nebo jinými chladícími činidly (např. chladící vodou).
Kondenzátor je nádoba sestávající z tepelného výměníku, v němž je plyn ochlazen a změní skupenství na
kapalnou fázi (tj. kondenzuje). VOC se získávají pomocí dusíkaté kryogenní kondenzace v rozpouštědle (130 ºC). V dokumentech BREF o velkoobjemových organických chemikáliích (LVOC) a o nakládání s
odpadními vodami a odpadními plyny (CWW) lze nalézt další informace o tomto postupu.
Kondenzované VOC lze regenerovat. Emise VOC, jichž lze dosáhnout, mohou být nízké: 10 - 50 g/h, a
lze dosáhnout účinnosti až 99,3 %. Emise chloroformu mohou být nízké, 20 mg/Nm3. Dusík lze v zařízení
využít i pro další účely.
Vlastnosti
Rozsah vstupního průtoku (Nm3/hod)
Residua/zbytky
Palivo/plyn (kWh)
Hodnota
<100
2 – 500
>95
Ne
25
-
495
Reagens (kg)
Náklady
Provozní náklady (EUR/t vyprodukovaného paliva
z odpadu)
Náklady údržby (EUR/t vyprodukovaného paliva
z odpadu)
dusík
20 - 60
2-6
<0,5
Tabulka 4.50: Údaje o kondenzaci pomocí kapalného dusíku
[122, Eucopro, 2003]
Spotřeba dusíku a elektrické energie. Může dojít k přímému vypouštění dusíku kontaminovaného jinými
látkami.
Provozní údaje
Citlivost na přítomnost vody. Přítomnost vodních par ve vzduchu může zablokovat systém a voda
zkondenzuje na led, což může zmrazit či zalednit průtočný systém. Je tedy nutné provádět periodické
odmrazování. Spotřeba dusíku je 18 kg/t zregenerovaných rozpouštědel. Bezpečnostní rizika jsou
eliminována. Regulace teploty a tlaku jsou jednoduché.
Použitelnost
Technika se používá v případech, kde jsou relativně malé objemy nebo jsou čištěny malé toky, dále když
je kapalný dusík dostupný a koncentrace VOC jsou docela vysoké. Technologie je dostupná pro stabilní
objemy a složení plynů. Aplikace obvykle zahrnuje čištění emisí z nádob na zpracování olejů, k nimž jsou
připojeny součásti na regeneraci oleje. Kondenzaci lze použít jako proces předcházející tepelné oxidaci,
čímž jsou sníženy palivové nároky a celková velikost potřebného oxidačního zařízení. Technika je
použitelná pro toky v rozmezí 50 – 100 Nm3/h a zatížení 1 až 10 kg/h. Je snadno použitelná ve stávajících
zařízeních a velmi pružně ji lze přizpůsobit toku a koncentraci.
Ve fyzikálně-chemických zařízeních jsou prchavé složky ochlazovány, kondenzovány a čištěny.
Ekonomie
Obvykle vysoké provozní náklady. Provozní náklady provozu kondenzátoru na kapalný dusík dosahují 2
EUR/t zpracovaných rozpouštědel.
Technická specifikace
Kapacita
10 000 t/rok
Druhy oleje
Použité mazací oleje
Provoz procesu
Dávkový
Tok odpadního plyn
0 – 50 Nm3/hod
Stáří zařízení
10 let
Stáří zařízení omezování znečišťování
2 roky
Provozní náklady
Možné techniky řízení
Kapitálové náklady (GBP)
(GBP)
Glykolový chladič
30 000
8 000
Tabulka 4.51: Náklady na řízení emisí do ovzduší z běžného zařízení na recyklaci olejů
[42, UK, 1995]
Hybná síla pro zavedení
496
Bezpečnostní předpisy.
Příprava paliva z nebezpečných odpadů a regenerace rozpouštědel. V jednom zařízení na regeneraci
odpadního oleje využívají dehydratační jednotky a jednotky na odstraňování paliv vzduchem chlazené,
kondenzující tepelné výměníky pro regeneraci par. Vakuově-destilační regenerace par využívá olej a
kondenzátory chlazené vodou. Výpary a nezkondenzované toky jsou pak vedeny do procesního výměníku,
kde se likvidují organické a zapáchající látky, které se ve výrobě mohou objevit. V EU je přinejmenším
osm zařízení.
[42, UK, 1995], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [66, TWG, 2003], [122, Eucopro, 2003], [150,
TWG, 2004], [152, TWG, 2004]
4.6.9 Dlouhodobé a přechodně pěnění
Popis
Dostupných je přinejmenším šest typů pěnivých produktů. Pěny se odlišují svou kompatibilitou a
účinností pro různé třídy kontaminantů. Pro použití pěn na různé účely jsou dostupné specializované
přístroje a zařízení. Pěna je aplikována v tloušťce 15 – 76 cm, s mírou pokrytí až 100 m2/min. Kapalné
pěnové koncentráty jsou aplikovány přes vzduch nasávající trysku nebo žlab. Stupeň rozpínavosti (tj.
počet litrů pěny vyprodukovaný z jednoho litru kapalného koncentrátu) lze klasifikovat jako vysoký
(250:1), nízký (20:1) nebo střední.
Používány jsou dva základní typy pěn: dočasné nebo dlouhodobé. Dočasné pěny vytvářejí pokrytí až
jednu hodinu, během níž se minimálně 25 % kapaliny v pěně uvolní. Dlouhodobé pěny obsahují
stabilizující aditivum, které zvyšuje užitnou životnost pěny na dny či dokonce týdny.
Snížení emisí VOC. Účinnost pěn je u pokrývaných ploch poměrně vysoká. U celkového parafinu a
celkových aromatických látek bylo naměřeno krátkodobé snížení emisí v rozmezí od 75 % do 95 %. Tyto
hodnoty byly měřeny po dobu 20 minut. V rozpětí 24 hodin pak byly změřeny redukce emisí VOC při
použití stabilizovaných pěn 99 –100 %.
Prvořadou výhodou pěn je to, že mohou být vysoce účinné a že mohou být aplikovány přímo korečkový
nakladač a na odkrytou kontaminovanou půdu.
Pěny mají několik nevýhod. Tlusté vrstvy pěny potřebné pro omezení emisí lze aplikovat efektivněji na
horizontální povrchy. Stěny výkopové jámy lze pokrýt obtížněji. Neúplné pokrytí emitujících povrchů
významně snižuje účinnost. Protože jsou pěnové koncentráty z 90 % ředěny vodou, váha půdy po aplikaci
koncentrátu roste a s půdou se pak hůře nakládá a snižuje se možnost termického zpracování. Za větrných
dnů se pěna obtížně aplikuje, přičemž za určitých podmínek může být nutná častá nebo opakovaná
aplikace.
Použitelnost
Při sanaci ploch s nebezpečným odpadem obsahujícím těkavé toxické sloučeniny jsou běžně používány
upravené hasičské pěny.
497
[30, Eklund, et al., 1997]
4.6.10 Biofiltry
Popis
„Biofiltr“ je obecný termín, jenž zahrnuje všechny procesy biologické oxidace, které probíhají
v uzavřeném systému. Jsou jimi konvenční skrápěné filtry, bio – pračky (mikrobiální populace udržované
v prací kapalině) či bio – lože (uzavřený systém půdy, rašeliny a kůry). Biofiltr sestává z aparatury
vyplněné rozložitelnou hmotou jako je kompost, kůra nebo směs drnů a vřesu apod. Hmotu obývají
mikroorganismy (houby, bakterie, viry a řasy). Odpadní vzduch prochází celým materiálem a organismy
rozkládají přítomné škodlivé látky. Voda a vzduch obvykle proudí protisměrně. Biofiltr není filtrem
v mechanickém smyslu (tj. nevede k oddělení částic), ale je reaktorem, v němž je určitá řada škodlivých
látek metabolizována na látky neškodné. Požadované vlastnosti biofiltru jsou uvedeny v tabulce 4.52.
Vlastnost
Filtrační medium
Vlhkost
Živiny
pH
Teplota
Předčištění plynu
Vstupní rychlost
proudění plynu
Doba setrvání plynu
Hloubka media
Kapacita eliminace
Rozvod plynu
Popis
Biologicky aktivní, ovšem dostatečně stabilní
Obsah organické hmoty >60 %
Porézní a sypké, 75 – 90 % prázdného objemu
Odolné vůči zabahnění a zhutňování
Relativně nízký obsah jemné frakce – kvůli omezení ztráty tlaku plynu
Relativně bez vedlejšího zápachu
Výše uvedené vlastnosti lze dosáhnout specificky upravenou směsí materiálů
50 – 80 % hmotnosti
Musí být dodávána voda a zabráněno odvodnění lože.
Musí být přiměřené, aby bylo zabráněno jejich nedostatku
Obvykle nejsou problém za přítomnosti aerobních rozkladných plynů díky vysokému obsahu
NH3
7 až 8.5
Blízko okolní, 15 – 35 nebo 40 °C
Vhodným zvlhčováním lze zvýšit vlhkost vstupního plynu až na 100 %
Prach a aerosoly mohou být odstraněny, tak lze zabránit ucpávání filtračního media. Pro
většinu biofiltrů to však není problém (pokud nemají ve spodní části tkaninovou vrstvu)
<100 m³/h-m3, pokud testy neumožnily vyšší rychlost
30 - 60 sekund, pokud testy neumožnily kratší dobu
>1 m, <2 m
Závisí na mediu a sloučenině (obvykle v rozsahu 10 – 160 g.m-3.h-1)
Rozdělovač musí být vhodně navržen, byl plyn vstupoval do media rovnoměrně
Table 4.52: Vlastnosti biofiltračních medií
[59, Hogg, et al., 2002]
Oproti biofiltru nejsou v bio-pračce mikroorganismy fixovány na organickou hmotu. Biomasa se plaví
kvazi svobodně v suspenzi, která se vstřikuje na odpadní plyn v protisměrném toku. Základní rozdíl je
způsoben tím, že absorpce škodlivých látek je místní a je oddělená od metabolismu.
V zařízení s aerosolovou nádobou je odpadní plyn z různých provozních jednotek pomocí ventilátorů
proháněn skrz filtrační vrstvu propustnou pro vzduch. Jak vzduch proudí přes filtrovací vrstvu,
odbouratelný obsah je rozkládán mikroorganismy obývajícími filtr. Mikroorganismy potřebují dostatek
vzduchu, tak je nutné zajistit, aby vrstva zůstávala propustná pro vzduch. Za tímto účelem je odpadní plyn
předem vyčištěn od pevných (prachových) částic. Zároveň čištění zvlhčuje odpadní plyn, přičemž je nutné
zabránit vysušení filtrační vrstvy. Biofiltr tak představuje aerobní reaktor s pevným ložem pro
biochemický rozklad organických látek. Biofiltr (s plochou např. 1800 m2) tak může vyčistit tok
498
odpadního vzduchu v objemu přibližně 200 000 m3/hod, což představuje měrné plošné zatížení filtru 111
m3/m2/hod. Pod biofiltrem jsou prostory, které jsou využívány různými zpracovatelskými jednotkami
(zařízení na čištění a expedici). Tento prostor je navržen jako sběrná plocha. Navíc je zde instalováno
zařízení na potlačení pěnivosti.
Snižuje zápach a emise VOC z přírodních sloučenin a ze syntézy anorganických sloučenin (např. H2S a
NH3), aromatických a alifatických sloučenin (např. kyseliny, alkoholy, uhlovodíky). Ostatní sloučeniny,
které mohou být odbourány, jsou ne-chlorovaná rozpouštědla, merkaptany, aminy, amidy, aldehydy a
ketony. Kapacita zpracování je v intervalu 50 – 150 Nm3/h/m2 , v závislosti na druhu znečišťující látky.
Látka (skupina)
Aldehydy, alkany
Alkoholy
AOX, aromatické uhlovodíky
(benzen)
Aromatické uhlovodíky (toluen,
xylen)
NMVOC
PCDD/F
Zápach
NMVOC (hodnoty celkového
uhlíku)
Vstupní koncentrace
(mg/Nm3)
Výstupní koncentrace
(mg/Nm3)
Účinnost biofiltru
(%)
75
90
40
80
83
40
95 – 99
30 – 70
10 – 40
80
Tabulka 4.53: Účinnost biofiltru v čištění odpadních plynů z MBT (mechanicko-biologické
zpracování)
[81, VDI and Dechema, 2002]
Účinnost odstranění je u biofiltru určena dobou, po jakou je plyn ponechán v loži. Účinná doba setrvání
obvykle spadá pro většinu aerobních digescí do intervalu 30 až 60 sekund. Pro vybrané látky studie
prokázaly vysoké účinnosti odstranění – např. pro H2S (>99 %), methyl merkaptan, dimethyl disulfid,
dimethyl sulfid (>90 %) a různé terpeny (>98 %).
Environmentální přínosy zahrnují nízké nároky na energii a omezení potenciálních mezisložkových
přesunů znečišťujících látek. Měření praktických aplikací biofiltrů v zařízeních s fyzikálně-chemickým
čištěním ukázala přibližně 95 až 98 %-ní odbourávání organických rozpouštědel, přičemž koncentrace na
vstupu odpadního plynu byly od 400 do 1 600 mg/Nm3.
V zařízeních s biologickým zpracováním budou zapáchající plyny prohnány přes pračku (např. na bázi
kyselého praní), která sníží obsah čpavku na úroveň přijatelnou pro biofiltr. Biofiltr odstraní zápach a
veškerý zbývající čpavek. Filtrační proces nevede ke vzniku žádných sloučenin, kterou jsou škodlivé pro
životní prostředí a po použití může být filtr zpracován kompostováním, přičemž nevznikne dodatečný
odpad. Hladiny čpavku a zápachu jsou po čištění <1 mg/m3, resp. 1 000 – 6 000 ouE/m3 (90 % snížení).
Tabulka 4.54 a tabulka 4.55 ukazují účinnost biofiltrů aplikovaných v procesu mechanicko-biologického
zpracování.
Parametr
Acetaldehyd
Koncentrace
(Wg/m³)
min – max
2100 – 2500
Účinnost
(%)
min – max
78 – 89
Koncentrace
(Wg/m³)
min – max
46 – 740
Účinnost
(%)
min – max
89 – 96
Koncentrace
(Wg/m³)
min – max
4900 – 6100
Účinnost
(%)
min – max
99
499
n-Butylacetát
Ethylbenzen
2-Ethyltoluen
3,4Ethyltoluen
Limonan
Toluen
m/p-Xylen
o-Xylen
Aceton
2-Butanon
Ethanol
α-Pinen
β-Pinen
150 – 425
250 – 310
180 – 220
480 – 640
97 – 99
12 – 42
33 – 41
23 – 45
30 – 120
60 – 190
25 – 105
70 – 260
83 – 96
27 – 61
14 – 89
38 – 96
170 – 980
250 – 740
80 – 270
230 – 1000
73 – 99
16 – 43
25 – 55
48 – 77
1700 – 4300
490 – 550
850 – 1400
260 – 290
2450 – 2900
960 – 2800
5200 – 5300
29 – 40
16 – 39
9 – 42
23 – 41
99 – 100
99 – 100
100
810 – 2200
130 – 280
280 – 620
60 – 150
1200 – 2800
80 – 770
88 – 750
94 – 98
30 – 71
7 – 63
99 – 100
94 – 99
94 – 99
30 – 63
7 – 36
19 – 45
20 – 45
93 – 97
95 – 100
100
370 – 700
330 – 800
8 – 44
12 – 44
280 – 790
120 – 300
53 – 83
53 – 81
1300 – 3700
460 – 1000
720 – 2000
160 – 650
4700 – 8200
370 – 11000
14000 –
18000
560 – 930
230 – 490
5 – 39
38 – 49
Tabulka 4.54: Intervaly koncentrací pro vybrané parametry odpadního plynu z mechanickobiologického zpracování a účinnost zachycování těchto látek na biofiltru
[132, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
Biologické procesy čištění odpadního plynu jsou schopny snížit obsah odpadního vzduchu/odpadního
plynu ze zpracování komunálního odpadu pouze v omezeném rozsahu (NMVOC obvykle více než 300 g/t
odpadu). Tabulka 4.55 ukazuje výsledky některých měření na dobře udržovaných biofiltrech, kterým
předchází zpracování na zvlhčovači vzduchu.
Sloučeniny v odpadním vzduchu
Odlučovací účinnost (%)
Provozovna A
Provozovna B
Provozovna C
Acetaldehyd
-18 to -99
99
99
n-Butylacetát
83 – 96
73 – 99
97 – 99
Kafr
60 – 88
60 – 90
88 – 91
Dichlormethan
-53 to -80
-300 to -33
43 – 62
Dimethyldisulfid
44 – 78
-55 to -89
10 – 31
2-Hexanon
75 – 80
80 – 82
Naftalen
50 – 75
38 – 93
58 – 82
Fenol
-25 to - 79
75 – 88
47 – 94
1,4-Dichlorbenzen
0 – 73
-1 900 to -89
-130 to -13
Ethyl benzen
27 – 61
16 – 43
12 – 42
2-Ethyl toluen
14 – 89
25 – 55
33 – 41
3/4-Ethyl toluen
38 – 96
45 – 77
23 – 45
Limonen
94 – 98
30 – 63
29 – 40
Styren
64 – 89
44 – 66
21 – 50
Toluen
29 – 50
7 – 36
16 – 39
m/p-Xylen
30 – 71
19 – 45
9 – 42
o-Xylen
7 – 63
20 – 45
23 – 41
Aceton
99 – 100
93 – 97
94 – 97
2-Butanon
94 – 99
95 – 100
99 – 100
Ethanol
94 – 99
100
100
Ethylacetát
74 – 93
82
97 – 99
α-Pinen
59 – 83
5 – 39
8 – 44
β-Pinen
53 – 81
38 – 49
12 – 44
Benzen
0 – 17
0 – 20
Trichlorethen
-108 to -3
67 – 90
20 – 46
Kombinace zvlhčovačů vzduchu a biofiltrů může poskytnou různou čistící sílu pro organické látky z první a druhé
500
skupiny
Tabulka 4.55: Účinnost odloučení organických sloučenin na biofiltru
[132, UBA, 2003]
Tabulka 4.56 podává souhrn současných výsledků měření na biofiltru v rámci zařízení na zpracování
aerosolových plechovek. Ostatní části odpadního plynu ze zpracování jsou spalována ve vnitřní,
vysokoteplotní spalovně.
Složka
Průměrná koncentrace
nezpracovaného plynu
Celkový uhlík (FID)
206
CHC/CFC
9,69
Benzen
1,07
Aromatické sloučeniny
35,4
Ester, alkoholy
80,8
Výsledky za rok 2003, data v mg/m3
Průměrná koncentrace
čištěného plynu
49
8,17
0,35
8,07
0,57
Tabulka 4.56: Surový plyn a plyn čištěný na biofiltru v zařízení na zpracování aerosolových
plechovek
[157, UBA, 2004]
Emise N2O a NO obvykle vzrostou. Nicméně bylo prokázáno, že použití kyselé pračky na odstranění
čpavku (NH3) před biofiltrací může snížit potenciál emisí N2O a NO. V biofiltru nedochází ani k
biodegradaci, ani ke vzniku metanu. Terpeny produkuje samotný biofiltr a vznikají rozkladem jakéhokoliv
dřevěného materiálu v mediu. Některé reference diskutují o tom, zda biofiltry skutečně snižují VOC,
neboť tvrdí, že VOC jsou produkovány samotným biofiltrem.
Stupně rozkladu na studovaných biofiltrech instalovaných v mechanicko-biologických zařízeních nejsou
pro jednotlivé sloučeniny tak vysoké, jako u několik speciálních použití v průmyslu (80 % nebo >90 %).
Pro nemethanové TOC (NMTOC) dosahují v průměru účinnosti pouze 40 – 70 %. Pro metan je účinnost
blízko 0 %. Účinnost rozkladu jednotlivých sloučenin v odpadním plynu z mechanicko-biologického
zařízení vykazuje dobré hodnoty u MNTOC (tj. aceton, acetaldehyd, limonen a etanol), střední hodnoty u
BTEX a žádné redukce u CFC.
Částečně nízkou účinnost rozkladu pro NH3 a potenciální inhibici rozkladu uhlíku lze zlepšit použitím
kyselých praček (např. kyselinu sírovou pro absorpci čpavku) místo praček neutrálních. Emise NH3 budou
minimalizovány nejen proto, že jsou zapáchající, ale také proto, že v biofiltru může blízký vztah C a N
v odpadním vzduchu z mechanicko-biologického zpracování vést k tvorbě NO a N2O.
Provozní údaje
Porézní materiál v biofiltrech je obvykle jeden metr tlustý. Materiál použitý v biofiltru je obvykle směs
zeleného kompostu sestaveného do jisté struktury. Tyto systémy se snadno staví a udržují. Vysoká
poréznost (80 – 90 %), vlhkost (60 – 70 %), pH, teplota a kontaktní čas mezi nutrienty musí být v zájmu
dobré výkonnosti biofiltru regulovány. Vlhkost v biofiltru lze udržovat speciálním zavodňovacím systém
nebo zvlhčováním plynu, který je čištěn před vstupem do biofiltru.
Odstraňování NMVOC v biofiltru značně závisí na teplotě (tj. povětrnostních podmínkách), která může
snížit účinnost biofiltru.
501
V určitých případech nemusí být materiály použité v biofiltračním mediu plně schopné dlouhodobě
uspokojit všechny požadavky mikroorganismů na esenciální živiny v biofiltru. Tehdy může zásobování
dodatečnými živinami účinnost významně zvýšit.
Pokles tlaku je méně než 50 mm H2O. Povrchová zátěž na jednotku plochy biofiltrů by neměla překročit
cca 80 Nm3/m2 × h.
Další témata pro posouzení zahrnují:
•
příchozí vzduch musí mít relativní vlhkost >90 % (může vést k požadavku na použití zvlhčovače)
•
tuhé částice musí být odstraněny
•
horké plyny budou muset být zchlazeny na teplotu optimální pro činnost aerobních
mikroorganismů, obvykle 25 až 35 °C, a musí být brán zřetel na potenciální nárůst teploty okolo
lože o 20 °C
•
denně musí být kontrolovány hlavní provozní parametry, jako je teplota výstupního plynu a
protitlak
•
vlhký obsah filtrů musí být pravidelně monitorován
•
musí být instalována signalizace nízké teploty jako upozornění na zamrzání, které může zničit filtr
a může ovlivnit růst mikrobů
•
obalové prostředky musí dovolovat rychlé, rovnoměrné proudění vzduchu bez poklesu tlaku
•
medium musí být odstraněno, jakmile se začne rozpadat, čímž ovlivňuje tok vzduchu (kůra je
například méně odolná než vřes)
•
výběry media a podpůrných systémů ovlivňují výkon potřebný k udržený toku vzduchu – výkon
potřebný pro překonání odpor media a systému zvyšuje provozní náklady
•
musí být zvážen efekt ztráty biomasy kvůli zanesení toxických sloučenin a musí být připraven
náhradní postup uplatňovaný při takové situaci.
Ani v případě optimalizací (kombinací s bio-pračkami místo vodních praček) nelze trvale dosáhnout
nízkých a spolehlivých emisí. Pro emise zápachu lze dosáhnout vysokého omezení (zůstává pouze
přirozený zápach filtru), pouze když jsou zajištěny vhodné úpravy odpadního plynu.
V případě čištění odpadního plynu z aerobního rozkladu produktu, který vznikl při anaerobním
zpracování, jsou koncentrace čpavku spíše vysoké (>30 mg/Nm3). V takovém případě je nutné odpadní
plyn předčistit, než je odveden do biofiltru.
Použitelnost
Biofiltry se používají na velké objemy odpadních plynů, které nesou nízký obsah organických látek
v jednotlivých odpadních plynech, ale které intenzivně zapáchají. Koncentrace čištěných složek musí být
kvůli dobré výkonnosti relativně stabilní. Bio-lože na odstraňování zápachu byly instalovány na
provozovny zpracování odpadů. Jsou použitelné na všechny typy čistíren odpadních vod. Biofiltry se
používají k čištění odpadních plynů ze zařízení na zpracování aerosolových plechovek, zařízení
s termickým destilačním sušením kalu, zařízení mechanicko-biologického (MBT) a fyzikálně-chemického
zpracování. Ve fyzikálně-chemických zařízeních jsou biofiltry používány k adsorpci prchavých složek do
kompostového materiálu a k biologickému rozkladu složek adsorbovaných mikroorganismy
v kompostovaném materiálu. Hrozí-li biofiltru vysušení, čištěný odpadní plyn musí být zvlhčen.
Biofiltry jsou vhodné pouze pro málo znečištěné toky odpadních plynů a tudíž se používají k čištění
odpadních plynů z hal. Čištění odpadního plynu biofiltry nebo biologické čištění v zařízeních anaerobního
rozkladu se ukázalo jako hodnotné.
502
Ekonomie
Při čištění nízkých koncentrací biologicky rozložitelných organických znečišťujících látek vykazují
biofiltrace a bio-praní nižší provozní náklady oproti mnoha ostatním technologiím omezování
znečišťování ovzduší. Bio-pračky vykazují oproti biofiltraci vyšší náklady na údržbu. Čištění toku plynu
většího než 1500 Nm3/h je považováno za nákladově efektivní. Na biofiltr použitý k odstranění zápachu
z čistírny odpadních vod s tokem 1800 Nm3/h činí investiční náklady 550 000 EUR.
Vlastnosti
Účinnost (%)
Rizika
Residua/zbytky
Palivo/plyn (kWh)
Reagens (kg)
Náklady
Provozní náklad (EUR/t vyprodukovaného paliva z odpadu)
Hodnota
<100 000
<1
<90 %
Ne
Likvidace mikroorganismů
Ano
15
kůra
10 – 20
<1
<0,25
Tabulka 4.57: Spotřeby a náklady u biofiltrů
[122, Eucopro, 2003]
Redukce emisí zápachu. Německá a rakouská vláda stanovila limitní hodnoty pro mechanicko-biologická
zařízení (MBT) na emise zápachu na úrovni 500 GE/Nm3 a pro VOC (Rakousko: 100 g/t zpracovaného
odpadu, Německo: 55 g/t zpracovaného odpadu). Tyto systémy navíc nemohou dosáhnout hodnot
emisních limitů pro TOC stanovených některými německými normami (např. méně než 55 g TOC na tunu
vstupu do MTB zařízení a TOC koncentrace menší než 20 mg/Nm3).
V odvětví hojně používané. Aplikované při čištění odpadních plynů ze zařízení biologického zpracování a
fyzikálně chemického zpracování odpadních vod a z imobilizace. Dále jsou běžně používány v ostatních
průmyslových odvětvích, jako je chemický průmysl, průmysl železa a oceli, potravinářství a v čistírnách
odpadních vod. V EU existuje mnoho příkladů použití biofiltrů.
[52, Ecodeco, 2002], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [59, Hogg, et al., 2002], [66, TWG,
2003], [81, VDI and Dechema, 2002], [121, Schmidt and Institute for environmental and waste management,
2002], [122, Eucopro, 2003], [126, Pretz, et al., 2003], [132, UBA, 2003], [135, UBA, 2003], [150, TWG, 2004],
[157, UBA, 2004]
4.6.11 Pračky
Popis
Absorpční techniky jsou obvykle nazývány pračkami. Techniky zahrnují:
503
a.
b.
prací systém pro hlavní anorganické plynné úniky (např. Cl2, ClCN, HCl, H2S, NH3, NOX),
organické sloučeniny (např. VOC) a zápach z jiných operací, při nichž jsou zpracovávány určité
druhy odpadů (s obsahem těchto těkavých sloučenin), které mají bodové vypouštění procesních
emisí. Pokud jsou emise značně proměnlivé, může být řešením instalace sekundární pračky
k určitému systému předčištění pro případ, kdy je vypouštění nekompatibilní nebo příliš
koncentrované pro hlavní pračky
vhodný provoz a údržba zařízení na omezování emisí včetně nakládání s odpady z použitého
media pračky.
Běžně používanou metodou pro emise tuhých částic je skrápění vodou (sprchové věže). Přidáním
chemických látek (polymerů nebo akrylových polymerů) do vody lze zvýšit účinnost skrápění.
Snižují se emise VOC, kyselin, čpavku, tuhých částic, atd. do ovzduší. Zvyšuje se účinnost adsorpce
znečišťujících látek díky kontaktu mezi částicemi a plynem (platí zejména pro odstraňování kyselých
plynů pomocí zásaditých částic injektovaných do pračky, je-li to možné).
Techniky vedou ke vzniku kapalných odpadů a kalu, jež vyžadují další zpracování.
Mokré pračky vedou ke vzniku parních vleček. Úniky z odtahů mokré pračky musí být horké natolik, aby
nedošlo k tvorbě viditelné vlečky poblíž ventilátoru. Tím je zabráněno kondenzaci nebo adsorpci
environmentálně škodlivých látek spolu s kondenzující vodní parou. Odpadní plyny z mokré pračky lze
ohřát využitím odpadního tepla, čímž se zvýší teplota odpadního plynu a zabrání se okamžité kondenzaci
na výstupu z ventilátoru. Tento postup rovněž pomáhá tepelnému vztlaku vlečky.
Provozní údaje
Obvykle bude na nějaké úrovni prováděn monitoring ovzduší. Buď na výpusti pračky nebo na hranicích
provozovny. Obvykle je monitoring výstupních plynů ze systémů praček a filtrů nespojitý (jednorázový).
Předpokladem je, že systém omezování emisí je pro tento účel upraven a bude emise redukovat na
přijatelnou úroveň pozadí. Body vypouštění lze monitorovat na čtvrtletní nebo měsíční bázi pro ty kyselé
plyny, u nichž lze očekávat, že se budou hromadit.
Dostupná musí být dodávka vody a zařízení na zpracování odpadů. Pro monitoring je nutné zjistit:
•
pH, průtok, hladinu prací kapaliny a pokles tlaku v pračce
•
monitoring poklesu tlaku s výstražným systémem
•
periodický monitoring výstupních koncentrací za různých provozních podmínek.
Dále je nutné zavést program pravidelné výměny absorbentů v absorpčních jednotkách.
Použitelnost
Vhodné pro vysoké průtoky, nízké koncentrace (tj. 1 – 200 mg/Nm3 VOC), nízké teploty plynu a
znečišťující látky, které jsou chemicky reaktivní (nebo rozpustné v případě kontaminantů VOC).
Techniky jsou obvykle užívány na bodové zdroje emisí spojené hromaděním plynu v nádobách nebo
určitém prostoru a na emise, které jsou vedeny buď do zařízení k omezování emisí nebo přímo do komína
nebo ventilátoru. Technika může být použita i pro čištění plynů vzniklých a unikajících během plnění
skladovacích cisteren.
504
Kyselé pračky jsou používány k zachycení emisí čpavku uvolněného během kyselého procesu při
regeneraci odpadních olejů. Pračky minerálních olejů jsou dále používány pro zachycení VOC a zápachu
v zařízení na zpracování odpadních olejů.
Chlornan nebo peroxid vodíku lze použít při praní kyanidu a omezování zápachu. Lze využít
dvoustupňový systém, tj. sériově instalované alkalické a oxidační pračky. Tyto systémy vyžadují dodávku
vody a zařízení na zpracování kapalného odpadu. Je nutné zavést program pravidelné výměny absorbentu
v absorpčních jednotkách.
Zásaditý hypermangan draselný nebo chlornan lze použít jako oxidační činidla pro zpracování
kyanidových sloučenin.
Ekonomie
Tabulka 4.58 ukazuje souhrn nákladů na praní emisí z plošných zdrojů v souvislosti s těžbou a
odstraňováním materiálu.
Technika omezování emisí
Skrápění vodou
Materiálové
náklady
(USD/m2)
0,001 (kolísá)
Aditiva:
Povrchově aktivní látka
Hygro-sůl
Bitumen/adheziva
0,65
2,58
0,02
Poznámky
Předpokládají se náklady na vodu
v hodnotě 1 USD/1 000 litrů. Vodu
je třeba odebírat neustále. Nájem
vodní cisterny: 500 USD/týden.
Náklady se mění podle použité
chemikálie
Tabulka 4.58: Souhrn nákladů na omezování emisí z plošných zdrojů v souvislosti s těžbou a
odstraňováním materiálu.
[30, Eklund, et al., 1997]
Běžně užíváno při čištění vzduchu odebraného z reakční nádoby s prací kapalinou, což je obvykle žíravý
roztok. Proces je rozšířen ve fyzikálně-chemických zařízeních (např. mokré praní). Používá se jako
předčištění, např. před biofiltry, pro čištění odpadních plynů ze zařízení biologického zpracování.
Procesy předčištění jsou schopné propustit toxické plyny, pro které jsou instalovány samostatné prací
systémy, přičemž ventilátor pračky vede do hlavního odpadního systému provozovny a vodnaté destiláty
jsou zpracovány v zařízení.
Všechny oxidační systémy provozované ve Velké Británii mají svoje vlastní místní prací systémy, a
zbytky jak z oxidačních, tak pracích systémů se zpracovávají v hlavní provozovně. Tam, kde existuje
systém zpracování odpadních plynů pro celou provozovnu, jsou výfuky z oxidačních praček obvykle
vedeny do hlavního pracího systému provozovny předtím, než jsou vypuštěny do ovzduší.
V zařízeních zpracovávajících odpadní oleje je ke zpracování sirovodíku používáno alkalické praní.
[30, Eklund, et al., 1997], [42, UK, 1995], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86,
TWG, 2003], [126, Pretz, et al., 2003], [150, TWG, 2004]
505
4.6.12 Chemické praní
Popis
Chemické praní odpadních plynů může být jednoúrovňové nebo víceúrovňové. Až do současnosti se
zařízení tohoto typu vyrábějí, např. jednoúrovňové nebo víceúrovňové čištění nosného materiálu
s regulací hodnot pH na každé úrovni nebo s přidáváním oxidačních činidel.
Pračky tohoto typu jsou vhodné pro odstraňování jednotlivých složek (např. čpavku).
Pračka je nutná pro omezování dusíkatých sloučenin před následným zpracováním. Víceúrovňové pračky
odpadního vzduchu (kyselé-zásadité) nebo praní s H2O2 mohou snížit koncentraci pouze určité složky
(např. VOC), neboť (obzvláště při recirkulačním čištění) se vyskytují vysoké koncentrace nezpracovaného
plynu.
Použitelnost
Současný stav vývoje techniky v zařízeních biologického zpracování je kombinací kyselých praček a
tepelného regeneračního zpracování odpadních plynů. Čištěný odpadní vzduch je vypouštěn komínem.
Existují zprávy o tom, že německé normy vyžadují takové koncentrace praného plynu, kterých by bylo
možné dosáhnout jen samotnými těmito systémy.
V současnosti není dostupná žádná informace o použití nezávislého čištění v MBT zařízeních. Všechny
informace této části se vztahují ke zkušenostem ze zařízení jiného typu.
[132, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.13 Procesy slabé oxidace
Popis
Mezi procesy slabé oxidace, které se běžně užívají, patří ionizační a UV procesy. Jsou založeny na
principu, kdy adsorpce radikálu jednoduchého kyslíku (O) nebo radikálu OH může významně snížit
pachové charakteristiky látky.
Účinky procesů slabé oxidace jsou velmi podmíněné danou skupinou látek a lze jej závažně snížit
přítomností určitých škodlivých plynů (např. tvorbou aminů za přítomnosti čpavku).
Postup nicméně nevede k významnému rozkladu organicky vázaného uhlíku. Podle dosud získaných
zkušeností dojde vždy pouze k částečné oxidaci, avšak k žádnému rozpadu kruhu aromatických
uhlovodíků. Styrol může polymerizovat. Methan se redukuje pouze mírně.
Provozní údaje
Specifická spotřeba energie je obvykle pod 1 kW/1000 Nm3 vzduchu.
506
Použitelnost
V různých oblastech jsou procesy často používány k neutralizaci zápachu.
Použití v zařízeních biologického zpracování. Ovšem zkušenost s provozem není dostupná.
[132, UBA, 2003]
4.6.14 Spalování
Popis
Při dekontaminaci odpadního vzduchu probíhá zpracování ve spalovací komoře při teplotách až 850 °C a
po dobu minimálně 2 sekund. Za tuto dobu jsou škodlivé látky zcela oxidovány a čistý plyn je pak možné
vypustit do ovzduší.
V zařízeních biologického zpracování lze spalování rozlišit na post-spalování se získáváním tepla nebo
bez. Stejně jako v tepelném post-spalování jsou uhlovodíky ve spalovací komoře oxidovány na oxid
uhličitý a vodu.
Užívá se pro omezování VOC a obvykle bude vyžadovat přidání doplňkového paliva na podporu hoření.
Provozovatel může náklady na dodatečné palivo kompenzovat spotřebou vyrobeného tepla kdekoliv, kde
je pro něj v provozovně uplatnění. Technikou lze dosáhnout hodnot menších než 50 g VOC na tunu
odpadu.
V zařízeních biologického zpracování lze dosáhnout s využitím speciálních tepelných výměníků až
98 %ní regenerace tepla. Tato vysoká míra regenerace tepla je podmíněna použitím speciálních
keramických tepelných výměníků, které ideálním způsobem kombinují vysokou hmotnost a velkou plochu
povrchu.
Provozní údaje
Technika obvykle vyžaduje přidání dodatečného paliva. Průtok je 1500 Nm3/h a provozní teplota je
1050 – 1200 °C. Specifikace 850 °C a dvou sekund setrvání ve spalovací komoře může být oprávněná,
pokud celkové zařízení na zpracování odpadního plynu dosahuje úplného odstranění zbytkové
kontaminace. Aby byly zcela odstraněny některé pachové a VOC složky a dioxiny a jejich prekurzory,
spalovací podmínky musí být extrémnější (např. 1100 °C a 2 sekundy setrvání).
Tabulka 4.59 představuje spotřebu energie při spalování plynu s různými koncentracemi uhlovodíků.
Parametr
Koncentrace uhlovodíků v plynu (g/Nm3)
0,5 1,5
3
6
Spalování
9
8
6,2 3,2
Tepelná energie v kWh potřebná pro čištění 100 Nm3/h plynu s VOC.
Průtoky, které byly čištěny, byly z intervalu od 500 Nm3/h do 11000 Nm3/h
Tabulka 4.59: Spotřeba energie na spalování plynu s různými koncentracemi uhlovodíků
[30, Eklund, et al., 1997]
Použitelnost
507
Neexistují žádná omezení pro použití.
Ekonomie
Následující dvě tabulky (Tabulka 4.60 a Tabulka 4.61) uvádějí údaje o nákladech na spalování.
Maximální průtok
Kapitálové náklady
(Nm3/h)
(USD)
110
13 0001
Spalování
160
25 0001
915
44 0001
96
62 000
Interní spalovací motor
160
50 000
1
Náklady zahrnují dmychadlo, vzorkovací ventily a ovládání. Systémy regenerace tepla nejsou zahrnuty.
Zpracování
Table 4.60: Kapitálové náklady na řízení emisí VOC z extrakčních systémů (odvětrávání zeminy)
[30, Eklund, et al., 1997]
Kapitálové náklady (GBP)
30 000
Provozní náklady (GBP)
3 000
Spalování 2,5 kg palivového oleje /h @ GBP 0,13 p/litr
Kapacita: 10 000 t/rok
Druhy oleje: použité mazací oleje
Provoz procesu: dávkový
Tok odpadního plynu: 0 – 50 Nm3/h
Stáří zařízení: 10 let
Stáří zařízení na omezování znečištění: 2 roky
Tabulka 4.61: Náklady omezování emisí do ovzduší z běžného zařízení na recyklaci oleje
používajícího spalování
[42, UK, 1995]
V zařízeních biologického zpracování je nákladově efektivní provoz dán objemovým tokem, jenž má být
zpracován a koncentracemi znečišťující látky. Ideálními podmínkami je samospalování, kdy se množství
energie uvolněné spalováním znečišťujících látek přesně rovná spotřebě energie na udržení spalovací
teploty. Potřebná tepelná energie může být v takovém případě získána výhradně ze spalování uhlovodíků.
Spotřeba energie je přímo závislá na stupni regenerace tepla. Jsou-li koncentrace znečišťujících látek
nízké, vzniká potřeba dodatečného tepla, a dochází tudíž ke zvýšeným provozním nákladům.
Směrnice 2000/76/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadu.
Minimálně dvě zařízení na zpracování odpadních olejů využívají tento systém. Je užívaný i v zařízeních
biologického zpracování.
[30, Eklund, et al., 1997], [42, UK, 1995], [66, TWG, 2003], [86, TWG, 2003], [122, Eucopro, 2003],
[126, Pretz, et al., 2003], [132, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.15 Společné spalování
508
Popis
V některých zařízeních, v nichž je prováděno spalování, je možné vstříknout znečištěný vzduch
shromážděný v provozovně přímo do sekundárního vzduchového okruhu hořáku nebo do primárního
vzduchu, jenž vstupuje do hořáku. Tento postup si může vyžádat specifické úpravy spalovacího procesu
(úpravu čištění plynu a stability spalování).
•
součinnost se stávajícími spalovacími jednotkami
•
umožňuje získávání energie ze spalování VOC.
Tabulka 4.62 uvádí údaje o odstraňování VOC za použití společného spalování.
Vlastnosti
Rezidua/zbytky
Palivo/plyn (kWh)
Náklady
* závisí případ od případu
Hodnota
<50 000
~3
< limit exploze sloučenin
10 – 50
Ne
Ne
*
*
*
*
*
Tabulka 4.62: odstraňování VOC pomocí společného spalování
[122, Eucopro, 2003]
•
během údržby hořáku není zařízení dostupné
•
musí být instalováno specifické vybavení a ventily, aby bylo zabráněno „dominovému efektu“
mezi všemi procesy
•
kolísání kvality a kvantity VOC může způsobit potíže spalovacího systému.
Použitelnost
Pokud může dojít k dosažení koncentrace výbušnosti, je nutné nejprve rozředit plyn vzduchem.
Ekonomie
Náklady na úpravy mohou být vysoké. Provozovatel může náklady na dodatečné palivo kompenzovat,
pokud je kdekoliv v provozovně potřeba tepelná energie, jež je takto vyráběna.
Užívané při přípravě paliva z nebezpečných odpadů a čištění odpadních olejů.
[30, Eklund, et al., 1997], [42, UK, 1995], [66, TWG, 2003], [86, TWG, 2003], [122, Eucopro, 2003],
509
4.6.16 Katalytické spalování
Popis
Znečištěný vzduch je spálen, ovšem touto technikou je teplota spalování snížena pomocí katalyzátoru.
Katalyzátor umožňuje stejnou účinnost odstranění VOC za nižší teploty.
V zařízeních biologického zpracování lze katalytické spalování použít k odstranění TOC z odpadního
plynu. Znečišťující látky (s použitím ušlechtilých kovů a oxidů kovů jako katalyzátorů) oxidují za teplot
mezi 200 a 500 °C.
•
nízká spotřeba paliv
•
dokonalé odstranění VOC
•
účinnost v rozsahu 95 – 99,9 %
•
jsou dosažitelné výstupní koncentrace 5 – 50 mg C/Nm3. Skutečná hodnota závisí na sloučenině a
vstupní koncentraci.
Tabulka 4.63 uvádí údaje o odstraňování VOC pomocí katalytického spalování.
Vlastnosti
Rizika
Rezidua/zbytky
Palivo/plyn (kWh)
Reagens (kg)
Náklady
Provozní náklad (EUR/t vyprodukovaného paliva z odpadu)
Elektrická energie
Palivo/plyn
Úroveň
20 000 – 50 000
1–3
10 – 50
Ano
Otrava katalyzátoru
Ne
25 – 75
70 – 140
katalyzátor
20 – 30
1–3
1–2
<1
Tabulka 4.63: Odstraňování VOC pomocí katalytického spalování
[122, Eucopro, 2003]
V zařízeních biologického zpracování lze dosáhnout účinnosti čištění více než 99 %.
Katalyzátor je citlivý na některé sloučeniny (např. kovové nebo organické), jejichž vznik může
progresivně snížit účinnost.
V zařízeních biologického zpracování jsou kromě rušivých sloučenin i katalytické toxiny, jako organometalické sloučeniny, organo-křemíkové sloučeniny nebo sloučeniny arsenu. Zpracování halogenovaných
sloučenin, organických sloučenin síry a organických sloučenin dusíku je možné pouze do omezeného
stupně. Methan lze katalyticky redukovat na CO2 pouze za určitých podmínek. Pro katalytickou oxidaci
methanu jsou nutné teploty vyšší než 600 °C. Spotřeba energie pro tepelné zpracování je bez regenerace
510
tepla velmi vysoká. Katalytická tepelná oxidace je pro MBT zařízení tudíž sporná jak z ekonomického, tak
z environmentálního pohledu.
Provozní údaje
• V některých případech je nutné provést předčištění plynů (např. ESP, tkaninové filtry a plynové
pračky)
• pokud jsou dosaženy koncentrace výbušnosti, je nutné předem naředit vzduchem
• spotřeba energie je nižší než při spalování.
Tabulka 4.64 uvádí spotřeby energie na katalytické spalování pro různé koncentrace uhlovodíků v plynu.
Parametr
0,5
1,5
3
6
Katalytické spalování
2
1,2
0
0
Tepelná energie v kWh potřebná pro zpracování 100 Nm3/h plynu s VOC.
Průtoky, které byly zpracovány, byly z intervalu od 500 Nm3/h do 11000 Nm3/h
Tabulka 4.64: Spotřeby energie při katalytickém spalování za různých koncentrací uhlovodíků
v plynu.
[122, Eucopro, 2003]
V zařízeních biologického zpracování může provozní životnost takových katalyzátorů dosáhnout více než
30 000 hodin provozu v závislosti na provozní teplotě a na přítomnosti rušivých látek v procesním plynu.
Použitelnost
Praktické použití katalytické oxidace v zařízeních biologického zpracování se jeví za daných početných
rušivých faktorů jako problematické. Navíc není dostupná zkušenost s provozem v MBT zařízení.
Ekonomie
Investiční náklady jsou relativně vysoké. Tabulka 4.65 uvádí kapitálové náklady na řízení emisí VOC
z extrakčních systémů (odvětrávání zeminy).
Kapitálové náklady
Maximální tok
(Nm3/h)
(USD)
96
62 000
160
50 000
160
25 000 a
320
31 000 – 69 000c a
Katalytická oxidace
800
44 000 – 86 000c a
1 600
77 000 b
8 000
140 000
a
zahrnuje hořák, dmychadlo, lapač jisker, měřidla, filtry, vzorkovací zařízení, řídící prvky a montáž na ližinách
b
systém ředění dostupný za dodatečných 22 000 USD.
Zařízení
Tabulka 4.65: Kapitálové náklady na řízení emisí VOC z extrakčních systémů (odvětrávání zeminy)
[30, Eklund, et al., 1997]
511
[30, Eklund, et al., 1997], [42, UK, 1995], [66, TWG, 2003], [86, TWG, 2003], [122, Eucopro, 2003], [126, Pretz,
et al., 2003], [132, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.17 Regenerační katalytické oxidační zařízení
Popis
VOC jsou spalovány ve spalovací komoře za teplot v rozmezí 750 – 950 °C. Energie vzniklá spálením
VOC je použita k předehřátí (před spálením) znečištěného vzduchu na keramickém loži. Teplota spalování
může být měněna v závislosti na koncentraci VOC. Znečištěný procesní vzduch je ohřátý na potřebou
reakční teplotu topnou soustavou a posléze přiveden přes reaktor s ložem, který kombinuje katalýzu a
akumulaci tepla. V reaktoru je procesní vzduch rozložen na CO2 a vodu. Teplo z tohoto reaktoru je
odvedeno přes druhý kombinovaný reaktor s ložem a zde je akumulováno. Poté, co je akumulační lože
tohoto reaktoru zahřáto, je proud procesního vzduchu nasměrován tak, aby vstupoval do druhého reaktoru.
Teplo z druhého reaktoru je pak využito k předehřátí procesního vzduchu, zatímco v prvním reaktoru
probíhá oxidace znečišťujících látek. V dalším provozu jsou jednotky cyklicky přepínány mezi dvěma
výše popsanými fázemi.
•
vysoká účinnost odstranění VOC (>99 %)
•
snížená spotřeba fosilních paliv nebo paliva z odpadu (vysoká energetická účinnost)
•
při vysokých koncentracích VOC (>3 g TOC/Nm3) je možné systém provozovat na autotermické
bázi. Znamená to, že je potřeba přivést minimum externí energie k udržení reakce.
Tabulka 4.66 uvádí údaje o odstraňování VOC pomocí regenerační katalytické oxidace.
Vlastnosti
Účinnost (%)
Rizika
Rezidua/zbytky
Palivo/plyn (kWh)
Alternativní palivo/nebo bioplyn plyn
Reagens (kg)
Náklady
Elektrická energie
Palivo/plyn
*V závislosti na koncentraci VOC
Hodnota
20 000 – 80 000
2 – 4 ve špičce až 10
15 – 50
>99 %
Ano
Ne
10 – 50
50 – 200*
Ano
10 – 25
1–3
2–6
<1
Tabulka 4.66: Odstraňování VOC pomocí regenerační katalytické oxidace
[122, Eucopro, 2003]
Vysoká spotřeba energie za nízkých koncentrací VOC.
512
Provozní údaje
•
dovoluje kolísání koncentrací VOC
•
je nutné ředění vzduchem, hrozí-li dosažení koncentrace výbušnosti
•
pokud je na vstupu koncentrace prachu vyšší než 20 mg/Nm3, je nutné provést odprášení.
Tabulka 4.67 uvádí spotřeby energie regenerační katalytické oxidace pro různé koncentrace uhlovodíků
v plynu.
Parametr
0,5
1,5
3 6
Regenerační katalytická oxidace
0
0
0 0
Tepelná energie v kWh potřebná pro zpracování 100 Nm3/h plynu s VOC.
Průtoky, které byly čištěny, byly z intervalu od 500 Nm3/h do 11000 Nm3/h
Tabulka 4.67: Spotřeby energie regenerační katalytické oxidace za různých koncentrací uhlovodíků
v plynu.
[122, Eucopro, 2003]
Použitelnost
Technika je navržena pro nízké až střední koncentrace VOC vzhledem k jejím nízkým nákladům na
energii.
Ekonomie
Nízké náklady provozní, vysoké investiční.
[30, Eklund, et al., 1997], [42, UK, 1995], [66, TWG, 2003], [86, TWG, 2003], [122, Eucopro, 2003], [126, Pretz,
et al., 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.18 Regenerační termická oxidace
Popis
Cílem regenerační termické oxidace je neustálá a vysoce kvalitní regenerace velké části tepelné energie
potřebné pro ohřátí proudu odpadního plynu na teplotu nutnou pro oxidaci a čištění.
Tepelná energie se akumuluje v průtokových tepelných výměnících. Ty jsou buď s keramickou náplní
nebo se jedná o žebrové výměníky. Výkonnost regeneračního procesu je vyjádřena stupněm, kterého je při
regeneraci tepla dosaženo. Výkonnost je definována následovně:
Výkonnost = 1 -
T praný plyn - T surový plyn
-------------------------------------T spalovací komora
T = teplota
Vstupující odpadní vzduch je ohřán na „horkém“ loži tepelného výměníku. Vzduch je ohřátý na teplotu
jen o málo nižší než je teplota ve spalovací komoře, v závislosti na kapacitě akumulace tepla. Ve spalovací
513
komoře probíhá oxidace. V případě, že v procesním vzduchu jsou nízké koncentrace znečišťujících látek,
musí být chybějící energie přivedena z primárních zdrojů. Pro průchodu spalovací komorou předává
odpadní plyn, jenž má právě reakční teplotu, své teplo „studenému“ loži tepelného výměníku.
Kvůli vysoké spotřebě energie na zahřátí odpadního plynu a díky optimální tepelné výměně na „horkém“
loži tepelného výměníku je největší část akumulovaného tepla předána po přibližně 120 sekundách.
Naopak horký odpadní plyn zahřívá „studené“ lože tepelného výměníku.
Reálné míry regenerace tepla jsou v rozmezí mezi 90 a 98 % v závislosti na obsahu znečišťující látky
v odpadním plynu. Dodatečná dodávka energie pak není potřebná. S ohledem na požadované hodnoty pro
praný plyn se systémy nyní dostupné na trhu liší v technice metody, s jejíž pomocí jsou dosahovány
nejnižší hodnoty praného plynu. Toto je nutné, protože v bodě, kde se proud obrací, zbytky surového
plynu mohou znečistit plyn praný. Systémy, které jsou vzhledem k tomuto problému optimalizovány,
dosahují koncentrací v praném plynu méně než 10 mg/Nm3.
Provozní údaje
Aby se udržel permanentní provoz, je nutné řídit směr proudění tak, aby lože tepelného výměníku mohlo
být použito pro zahřátí odpadního plynu poté, co je toto lože samo v určený čas nahřáto. Lože tepelného
výměníku se tak střídavě zahřívají a ochlazují.
Pro design zařízení je také důležité množství entalpie chemicky vázané ve znečišťujících látkách, které
mají být oxidovány. Operace je autotermická, je-li součet tepla akumulovaného v ložích tepelného
výměníku a uvolněné reakční entalpie dostatečný k tomu, aby byla ve spalovací komoře udržena potřebná
teplota.
Není-li entalpie vázaná ve znečišťujících látkách dostatečná pro dosažení teploty oxidace, musí se této
teploty dosáhnout pomocí externího zdroje energie. Někteří jednotliví dodavatelé ji zajišťují instalací
řízených hořáků do spalovací komory. Jiní obohacují odpadní plyn dodatečnými hořlavinami, takže
systém lze udržet v autotermických podmínkách. V takovém případě je zařízení možné provozovat bez
plamenu. V energeticky optimalizovaných zařízeních lze očekávat spotřebu energie 8 kWh na 1 000 Nm3
odpadního plynu. V době startu, než je dosažena provozní teplota, a během doby, kdy jsou koncentrace
organických látek nízké (<2 g C/Nm3), je nutné kvůli nedostatečné akumulaci energie na ložích tepelného
výměníku dodávat externí energii. Ve startovací fázi systému bez plamenů se obvykle používá elektrické
vytápění, dále lze energii přivést hořáky zemního plynu nebo propanu.
Při provozu s plynnými palivy z odpadu, jako je skládkový plyn nebo bioplyn, je nutné brát ohled na to, že
tyto plyny mohou být kontaminovány znečišťujícími látkami. Takové plyny by neměly být využívány pro
start provozu, který ještě ve spalovací komoře nedosáhl požadovaných teplot. Start lze provést pouze
s konvenčními palivy, jako je zemní plyn nebo propan. Navíc musí být v bezpečnostním systému
zajištěno, aby v případě jakéhokoli přerušení činnosti, které by vedlo k poklesu teploty ve spalovací
komoře, byla zajištěna regulace dodávek odpadních plynů tak, aby byly vždy dostupné.
Použitelnost
V rámci výzkumných projektů a při provozu zařízení se jako hodnotná ukázala kombinace kyselých
praček a regenerační termické oxidace. Tato kombinace procesů má výhody z hlediska čistící kapacity, tak
ve výši provozních nákladů.
514
V praxi existuje několik rozdílných konstrukcí regeneračních termických oxidačních zařízení. Liší se
zejména konstrukcí loží jednotlivých tepelných výměníků a ve výběru materiálu tepelných výměníků. U
nízkých koncentrací se tyto procesy začaly hojně využívat pro post-spalování s regenerací tepla.
Regenerační termické oxidace jsou v Německu pro čištění odpadního plynu ze zařízení biologického
zpracování používány několik let. V Rakousku zahájilo nedávno jedno zařízení na biologické zpracování
instalaci a provoz tohoto systému.
[132, UBA, 2003], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004]
4.6.19 Zpracování pomocí oxidace
Popis
Typ oxidačního zpracování, popsaného v následujících dvou tabulkách, nebyl specifikován. Může jím být
jakákoliv ze čtyř technik popsaných v částech 4.6.14 – 4.6.17. Tabulky uvádějí údaje o emisích do ovzduší
po takovém čištění.
Parametr emisí do ovzduší Hodnota
Teplota kouře
140
částice
10 – 27
Těžké kovy
0,03
TOC
8
SOx
10
NOx
350
HCl
2,3 – 10
HF
<0,1
HBr
<0,1
HCN
<0,1
P
0,019
CO2/(CO+CO2)
<1
CO2
9,5
CO
50
PAU
<0,1
PCDD + PCDF
<0,01
TCDD + TCDF
<0,01
PCB + PCN + PCT
<1
Hodnoty vztažené na 10% O2 v kouři
Jednotky
ºC
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
%
mg/Nm3
ng/Nm3
ng/Nm3
ng/Nm3
ng/Nm3
Tabulka 4.68: Emise do ovzduší ze zařízení na termickou likvidaci výstupního plynu z několika
zařízení na zpracování odpadního oleje
[42, UK, 1995], [66, TWG, 2003], [86, TWG, 2003]
Parametr ovzduší
Jednotky
Průtok
Teplota
Prach
H2S
Merkaptany
Nm3/h
°C
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
Vstupní toky
Výstupní plyn z procesu Výstupní plyn z cisteren
101
1 400
18
27
58,6
1,1
101 600
<1
2 153
1,7
Výstup
2 7001
146
28,4
<0,1
0,7
515
SOx
mg/Nm3
HCl
mg/Nm3
VOC
mg/Nm3
NOx
mg/Nm3
PAU
mg/Nm3
1
Včetně spalovaného vzduchu
30 000
308
1,3
0,9
3
0,8
3
181
<0,1
Table 4.69: Termické čištění kontaminovaných toků
[66, TWG, 2003]
4.6.20 Netermické plasmové zpracování
Popis
Netermická plasmová technika je jedním z vysoce oxidačních procesů. Jde o fyzikální proces, v němž jsou
měnícím se elektrickým polem aktivovány molekuly a tím se usnadňuje atak radikální reakce. Netermická
plasma označuje takové podmínky atomů a molekul, kde ty jsou aktivovány elektrickým polem, a tak
dochází k disipaci jejich elektronů nebo k posunu elektrického náboje do energeticky vyšších orbitalů.
Takto lze dosáhnout energetických potenciálů, jejichž energie odpovídá teplotnímu ekvivalentu až
100 000 °C termicky aktivované plasmy.
Organicky vázaný uhlík lze degradovat do značné míry. Výhodou netermické plasmy je, že za dostatečně
silného pole a přesné dodávky energie může dávkování vyvolat reakci během zlomků sekundy. Takto jsou
produkována zvýšená množství různých radikálů, které jsou díky své zvýšené oxidační kapacitě schopny
napadat organické molekuly a rozbíjet sloučeniny.
Protože v reaktoru probíhá radikální reakce, je uvolňován ozon na úrovni několika gramů za hodinu.
Zařízení musí z tohoto důvodu zajistit likvidaci tohoto ozonu. K tomu ke vhodný speciální kov,
katalyzátor nebo aktivní uhlí. Při volbě katalyzátoru je nutné zajistit, aby nedocházelo k žádným
sekundárním emisím zápachu z neukončených katalytických procesů. Nebezpeční samovznícení aktivního
uhlí v reakcích s ozonem je nutné také vzít v potaz. Navíc je třeba brát v úvahu, že je ve vyšší míře
produkován N2O.
Použito v zařízeních biologického zpracování, nicméně není dostupná zkušenost z provozu.
[132, UBA, 2003]
4.6.21 4.6.21 Techniky omezování NOx
Popis
Více informací lze nalézt v dokumentech BREF „Nakládání s odpadními vodami a odpadními plyny“ a
„Spalovny“. Mezi tyto techniky mimo jiné patří:
a.
správné řízení procesu, jímž lze zabránit skutečným emisím NOx
b.
správná konstrukce spalovací komory
c.
hořáky s nízkou tvorbou NOx
d.
SCR (selektivní katalytická redukce)
e.
SNCR (selektivní nekatalytická redukce)
516
f.
g.
h.
vnitřní recirkulace odpadního plynu
oscilující spalování
chemické praní (viz Část 4.6.12).
Snižuje emise NOx do ovzduší.
Pokud je teplota příliš vysoká a je přítomen nadbytek kyslíku, pak vstřik čpavku nebo močoviny do
odpadního plynu při použití SCR nebo SNCR povede k riziku tvorby NOx spíše než k odstranění.
Použitelnost
Základ pro benchmarking
Použití řádného řízení procesu za účelem prevence emisí NOx
Použití kvalitního designu spalovací komory
Použití hořáků s nízkou tvorbou NOx
Činnost
Kyselé zpracování odpadů
Spalovací zařízení
Spalovací zařízení
Ekonomie
SCR a SNCR vykazují vyšší provozní náklady než ostatní techniky, jako je řádné řízení procesu nebo
nízkoemisní hořáky.
[55, UK EA, 2001], [86, TWG, 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.22 Techniky omezování zápachu
Více informací lze nalézt v Kapitole 4.6.23.
Popis
Při přípravě a realizaci strukturovaného Plánu omezování zápachu je nutné zajistit, aby plán:
a.
b.
c.
d.
e.
f.
g.
h.
popisoval hlavní činnosti, při nichž dochází ke vzniku zápachu a/nebo zdroje zápachu včetně
jakýchkoliv environmentálních studií, které byly provedeny, a technických možností dostupných
pro omezování emisí zápachu
zpracoval a dále aktualizoval inventář zapáchajících materiálů, které jsou používány nebo
produkovány, včetně všech míst úniků, ať účelových nebo nezamýšlených (fugitivních emisí)
konkretizoval veškerý běžný monitoring, jenž se provádí za účelem vyhodnocení expozice
receptorů podmínkám zápachu
ustanovil systém podávání informací o výsledcích monitoringu a pro zaznamenávání obdržených
stížností
vymezil kroky, které je nutné provést v případě, že nastanou abnormální události nebo podmínky,
které mohou vést k obtěžování zápachem nebo k potenciálním problémům se zápachy.
zahrnoval požadavky na údržbu ochranných nádob a management operací, které se zápachy
souvisí, např. uvnitř budov
kladl důraz na předběžnou kontrolu (viz Kapitola 4.1.1.2) a na odmítnutí konkrétního odpadu.
Například obzvláště zapáchající materiály, se kterými musí být nakládáno na vyhrazených
izolovaných plochách, které mají zařízení pro odtah a eliminaci zápachu.
bral v úvahu kapalinové náplně praček a zajistil, aby byly také pečlivě monitorovány z hlediska
optimálního výkonu, tj. pH, včasné doplňování a výměny.
517
i.
j.
zahrnoval požadavky na vakuové techniky odtahu u zařízení, v nichž vzniká zápach.
zahrnoval požadavky na uzavření určitých zón uvnitř budov, v nichž jsou vysoké emise VOC a
kde může vznikat zápach.
Zabraňuje emisím těch pachových úniků, které mohou být nepříjemné a zjistitelné za hranicemi
provozovny.
Použitelnost
Plán omezování zápachu bude zpravidla realizován ve složitých zařízeních, např. tam, kde je velký počet
potenciálních zdrojů zápachu nebo kde se zavádí rozsáhlý program pro zlepšení regulace zápachu.
[50, Scori, 2002], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [81, VDI and Dechema, 2002], [86, TWG,
2003], [116, Irish EPA, 2003], [120, Prantner, 2002]
4.6.23 Management zápachu v zařízeních biologického zpracování
Více informací lze nalézt v Kapitole 4.6.22.
Popis
Účinný provozní management může pomoci omezovat tvorbu zápachu. To mj. zahrnuje:
a.
b.
c.
d.
e.
f.
g.
h.
i.
j.
k.
l.
m.
n.
zpracování přijatého produktu co nejdříve
zajištění vhodné stabilizace biomasy během doby zdržení v uzavřených (zakrytých) budovách a
zajištění, aby materiál bez pachů byl uložen na otevřeném prostranství
předcházet předčasné rafinaci, která příliš sníží velikost částic, což by narušilo proudění vzduchu
v materiálu, který stále ještě potřebuje dokončit svou biochemickou transformaci (menší velikost
částic by mohla způsobit to, že aerobní rozklad by ztratil strukturu to by zvýšilo pravděpodobnost
anaerobního rozkladu)
prevenci vzniku kaluží z uniklých kapalin (např. zajištění vhodného sklonu dlážděných povrchů)
prevenci hromadění surového materiálu odmítnutého předběžnou kontrolou ke zpracování, neboť
tyto materiály budou obsahovat určitou část fermentovatelných látek
odvod a zpracování odpadního plynu ze zapáchajících částí procesu zpracování (vyklápění,
skládání, hluboké skladovací jámy vstupních fermentovatelných látek, příprava ke zpracování,
úvodní kroky zpracování)
návrh systému odtahu tak, aby se zabránilo jakýmkoliv ztrátám odpadního plynu okny, dveřmi,
apod.
vybavení vhodně dimenzovanými systémy omezování emisí
zajištění vhodné údržby technologií na omezování zápachu
používání povrchově aktivních činidel
zajištění uzavřených nádrží pro sběr a skladování výluhů, aby se tak minimalizovaly emise
zápachu v době před recirkulací a/nebo zpracováním mimo provozovnu
zpracování uskladněných výluhů, např. provzdušňováním, což zabrání vzniku septických
podmínek, které vyvolávají zápach
omezování zápachu prostřednictvím regulace emisí z konkrétních zdrojů, jako jsou zápach
zakrývající rozprašovače
projektování zakrytých budov tak, aby měly negativní tlak vzduchu, a bránit tak emisím zápachu
dveřními prostory.
518
Zabraňuje nebo snižuje emise zápachu.
Použití povrchově aktivních činidel nebude zcela eliminovat zápach, zejména pokud volba činidel padla
na látky, které jsou založeny na aerosolech způsobujících zápach.
Provozní údaje
Při použití techniky „n“ (viz Popis výše) je průtok vzduchu, jímž je udržován negativní tlak vzduchu,
někdy udáván jako počet hodin, než se vymění vzduch uvnitř budovy. Čím je hodnota vyšší, tím vyšší
jsou uvnitř dosahované koncentrace zápachu.
Použitelnost
Kromě prevence musí aerobní zařízení často řešit problémy se zápachem i prostřednictvím čištění
odpadního vzduchu, zejména pokud jsou velké kapacity a/nebo jsou blízko obytné zástavby.
Po celé Evropě je významný počet zařízení, které v současnosti provozují technologie, které při provádění
aerobního rozkladu v hustě osídlených oblastech pomáhají, a to za předpokladu, že projekt i management
daného zařízení berou problémy se zápachem dostatečně vážně.
[59, Hogg, et al., 2002], [116, Irish EPA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.24 Některé příklady čištění odpadních plynů aplikované na různé způsoby
zpracování odpadů
Tabulka 4.70 uvádí některé příklady aplikací čištění odpadního plynu v různých procesech zpracování
odpadů. Druh zpracování odpadního plynu použitelný pro každý případ je zpravidla kombinací technik,
z nichž některé nemusí být v příkladech níže uvedeny. Příklady jsou popsány v Kapitole 4.6.25.
Činnost zpracování odpadu/proces
Termická desorpce
Biologická sanace ex-situ
Užitá technika
Kondenzátory
Spalování
Adsorpce na uhlí
Cyklóny
Venturiho pračky
Tkaninové filtry
HEPA filtry
Mokré pračky
Suché pračky
Adsorpce na uhlí
Katalytické spalování
Spalování
Adsorpce na uhlí
Promývání půdy
Extrakce rozpouštědel
Bio-ventilace
Adsorpce na uhlí
Spalování
Adsorpce na uhlí
Extrakce par z vytěžené půdy
519
Fyzikálně-chemické zpracování odpadních vod
Příprava paliva z odpadu
Stabilizace
Zpracování odpadního oleje
Drcení sudů
Katalytická oxidace
Biofiltry
Mokré pračky
Odpařování
Stripping (vypuzování plynem)
Destilace
Extrakce
Kondenzátory
Adsorpce na uhlí
Biofiltry
Termická oxidace
Spalování
Praní
Absorpce
Adsorpce
Tkaninové filtry
Termická oxidace
Cyklóny
Kondenzace
Termická oxidace
Biologická oxidace
Adsorpce
Absorpce
Termická oxidace
Table 4.70: Applicability of waste gas treatments
[30, Eklund, et al., 1997], [55, UK EA, 2001], [121, Schmidt and Institute for environmental and waste
management, 2002], [135, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.6.25 Vybrané příklady kombinovaného čištění odpadního vzduchu
Tato kapitola představuje některé příklady aplikace kombinovaných čištění odpadního plynu pro různé
procesy zpracování odpadu. Druh zpracování odpadního plynu použitelný pro každý případ je zpravidla
kombinací technik, z nichž některé nemusí být v příkladech níže uvedeny.
Přidružené
provozy
Hodnoty
emisních limitů
Velikost
budovy
Provoz sestává
z
Technologie
Výrobní haly, nádrže, zpracování a sklad sudů
Organický obsah podle německé TA-Luft
940 m2
Před-filtrace aktivním uhlím (omezení emisních špiček surového plynu), (dvakrát)
Hlavní regenerační filtr, aktivní uhlí (dvakrát)
Pračka na emise z nádrží a z nakládky (dvakrát)
Zařízení na extrakci rozpouštědel z vody (plynová extrakce se vzduchem), (dvakrát)
Biologické čištění odpadní vody - kondenzátů z pračky a vody z adsorpce na aktivním
uhlí
Chladící věže (mimo budovu)
Adsorpce na aktivním uhlí
Fyzikální absorpce s opětovným použitím rozpouštědel
520
Omezování
emisí
Vstupní
materiál
Provozní
kapacita
Kontinuální analýza celkového uhlíku, perchlorethylenu, methylen dichloridu,
trichlorethylenu, glykolu, BTX-aromatických uhlovodíků
Proudy odpadního vzduchu kontaminovaného rozpouštědly (VbF, CHC a další)
6000 m3/h lehce znečištěného odpadního plynu z výrobních hal
400 m3/h vysoce znečištěného odpadního vzduchu z nádrží a zavážky
S ohledem na organické látky obsažené v odpadním plynu, vyjma organických tuhých
částic, je možné dosáhnout hodnot pro celkový hmotnostní tok <57 kg/rok nebo
celkovou hmotnostní koncentraci <3.6 mg TOC/Nm³ (každá se vyjadřuje jako celkový
uhlík )
Dosažené
hodnoty emisí
Tabulka 4.71: Zařízení na čištění odpadního vzduchu ze zařízení na zpracování odpadních
rozpouštědel
[130, UBA, 2003]
a.
jímání kontaminovaného vzduchu v síti s podtlakem
b.
soubor cyklónů a filtrů použitých za účelem snížení koncentrace tuhých částic
c.
regenerační systém termické oxidace
Regenerační systém termické oxidace je systém bez hoření, který nemá spalovací komoru.
V důsledku toho nevznikají žádné NOx. Jelikož jsou znečišťující látky rozkládány za
vysoké teploty (950 °C), lze dosáhnout koncentrací VOC na výstupu méně než 50
mg/Nm3
Pro udržení vysoké teploty je potřeba elektrické energie a zemního plynu.
Jedno zařízení ve Francii
Technologie
omezování a čištění
sestává z
Dosažené
environmentální
přínosy
Provozní údaje
Tabulka 4.72: Kombinované omezování tuhých částic a VOC v zařízení na zpracování
nebezpečného odpadu
[50, Scori, 2002]
4.6.26 Vybrané příklady srovnání technik omezování emisí použitých při přípravě
paliva z nebezpečných odpadů
Tabulky 4.73 a 4.74 porovnávají vybrané techniky omezování emisí aplikované na jedno konkrétní
zpracování odpadu.
Kritérium
Tkaninový filtr Mokrá pračka
Výkon při zpracování prachu
+
Pružnost
+
+
Spotřeba
++
Náklady
++
Rizika (oheň, exploze, apod.)
+
++
+
Pozn.: (-) špatné (+) přijatelné (++) dobře vyvinuté
Tabulka 4.73: Porovnání tkaninových filtrů a mokrých praček pro omezování emisí prachu
[122, Eucopro, 2003]
Kritérium
Účinnost pro
Záchyt s
dusíkem
Biologické
zpracování/čištění
Aktivní
uhlí
Spoluspalování
Katalytické
spalování
++
-
-/+
+
+
Regenerační
termická
oxidace
++
521
VOC
Spotřeba
++
Náklady
+
++
Pružnost
Rizika (oheň,
+
+
exploze, apod.)
Mezisložkové
vlivy
Pozn.: (- ) špatné, (+) přijatelné a (++) dobře vyvinuté
++/ ++
+
++
++
+
+
-
+
+
++
-
+
+
+
-
+
+
+
Table 4.74: Porovnání technik snižování VOC
[122, Eucopro, 2003]
522
4.7 Nakládání s odpadními vodami
Následující část se zabývá pouze nakládáním s odpadní vodou poté, co již byla kontaminována. Techniky
prevence, s jejichž pomocí je zabráněno kontaminaci, nebo techniky snížení spotřeby vody zde nejsou
rozebírány. Jimi se zabývá Kapitola 4.1.3.6.
Tato kapitola se zabývá pouze technikami, které mají největší význam pro sektor zpracování odpadů.
Obecně lze říci, že nejčastější techniky již byly popsány a analyzovány v mnoha jiných dokumentech
BREF (nejvýznamnější odkaz směřuje k dokumentu BREF „Běžné čištění odpadních vod a odpadních
plynů“ [63, EIPPCB, 2002]). Z tohoto důvodu není záměrem představit zde úplnou analýzu různých
technik. Místo toho je následující část zaměřena pouze na témata se zvláštním významem pro průmyslové
odvětví, kterým se zabývá tento dokument, a uvádí údaje o emisích, které jsou považovány za dobré a
dosažitelné hodnoty emisí v tomto odvětví.
Hlavním účelem čištění odpadních vod je snížení obsahu BSK na odtoku (a s tím spojené i snížení
CHSK). Čištění obvykle zahrnuje fázi míchání, která kal nejen homogenizuje, ale umožňuje i další
procesy:
•
rozklad pevných částic
•
desorpci odpadu z tuhých částic
•
kontakt mezi organickým odpadem a mikroorganismy
•
oxidaci kalu provzdušňováním.
Čištění odpadních vod kombinuje chemické, fyzikální a biologické zpracování. Obvykle bude sestávat
z aerobní fáze, kdy je kapalný odpad provzdušňován v provzdušňovací nádrži (doba retence 0,5 – 3 dny).
Tím jsou rozpustné organické látky přeměněny na mikroorganismy (kal) a čistší vypouštěnou kapalinu.
K biologickému rozkladu dochází u organického materiálu, který je rozpuštěn ve vodě a není suspendován
ani není ve volné fázi. Obecně je nakládání s odpadními vodami z čistíren odpadních vod pro zařízení na
zpracování odpadů významným prvkem, většinou kvůli potenciálně vysokému znečištění, které může být
v odpadních vodách obsaženo. Procesy lze rozdělit na procesy separace a úpravy.
Procesy separace jsou např.:
•
mechanické zpracování
•
odpařování
•
adsorpce
•
filtrace
•
nanofiltrace, ultrafiltrace
•
reverzní osmóza
•
odstřeďování
Procesy úpravy jsou např.:
•
mokrá oxidace s použitím H2O2
•
ozonizace
•
srážení/neutralizace
•
anaerobní a aerobní biologické čištění odpadních vod.
486
4.7.1 Nakládání s odpadními vodami v odvětví zpracování odpadu
Popis
Obrázek 4.10 zobrazuje systém nakládání s odpadními toky v zařízení na zpracování odpadu.
Obr. 4.10: Nakládání s odpadními toky v zařízení na zpracování odpadů, které lze klasifikovat
podle tabulky 4.75 níže
[55, UK EA, 2001]
Klasifikace
Separace na
česlech (sítech)
Primární čištění
Sekundární
čištění
Terciární čištění
Cíl
Zabránit vstupu škodlivých nebo
persistentních látek, kterých se zpracování
nedotkne, do systému.
Odstranění nebo snížení obsahu cílových látek
z odpadů
Detoxikace
Přeměna rozpuštěných látek na pevné
Odstranění biologicky rozložitelných
organických a dusíkatých sloučenin
Technika
Kapitola v tomto
dokumentu
Opatření před přijetím a
v rámci přijímání
4.1.1
4.7.2
4.7.3
Oxidace kyanidu nebo
dusitanů
Redukce chrómu (VI)
Srážení kovů
Neutralizace pH
Snížení CHSK
Sedimentace
Biologické čištění
Sedimentace
Zahušťování
a odvodňování
4.7.4
4.7.5
487
Konečné čištění
Dočišťování odpadního toku
Získávání látek z odpadního toku
Filtrace
Membrány
Oxidace mokrým
vzduchem
Adsorpce
4.7.6
Tabulka 4.75: Techniky nakládání s odpadním tokem
Vybrané techniky účinného nakládání s odpadními vodami zahrnují:
a. popis jakéhokoliv čištění mimo provozovnu, uvedený v celkovém popisu systému čištění odpadních
vod (ve většině případů může jít o městskou ČOV). Tam, kde je odpadní tok čištěn mimo provozovnu na
městské ČOV, musí producent odpadní vody prokázat, že:
• čištění prováděné v rámci kanalizace je stejně kvalitní jako čištění, kterého by bylo dosaženo,
kdyby emise byly čištěny v provozovně – na základě množství (nikoli koncentrace) každé látky
vypouštěné do recipientu
• pravděpodobnost toho, že odpad neprojde čistírnou (půjde přes povodňové/havarijní přepady nebo
vznikne problém na mezilehlé čerpací stanici kalu), je přijatelně nízká
• existují akční plány, které řeší možnost, že odpadní voda nebude zpracována na ČOV, tj. ví se,
kdy k této situaci dochází a jak se mají změnit činnosti, jako je čištění nebo dokonce zastavení
výroby v případě, že k ní dojde
• za účelem kontroly emise do kanalizace je zpracován vhodný monitorovací program, jenž bere
v úvahu potenciální potlačování biologických procesů směrem po proudu a zahrnuje akční plány
na řešení takových situací
b. pro každý typ odpadní vody byla vybrána vhodná technika čištění
c. realizují se opatření zvyšující spolehlivost, s níž je dosahováno požadovaného čištění a zneškodňování
(např. optimalizace srážení kovů)
d. identifikují se hlavní chemické složky čištěného odpadního toku (včetně složení CHSK) a vyhodnocuje
se osud těchto chemických látek v životním prostředí
e. provádí se denní kontroly (tam, kde dochází k dennímu vypouštění) systému nakládání s odpadním
tokem a vedou se záznamy ze všech kontrol u výpusti odpadu a z kontrol kvality kalu
f. jsou zavedeny postupy, které zajistí, že specifikace odpadního toku je vhodná pro systém čištění
v provozovně nebo pro jeho vypouštění
g. předchází se tomu, aby se odpadní tok dostal mimo systém čistírny
h. je instalován a provozován uzavřený systém, v němž jsou dešťové vody spadající na plochy provozu,
odpady z čištění nádrží, případné úniky, apod. shromažďovány a vráceny do provozovny nebo
shromažďovány v kombinovaném zachycovači
i. dešťové vody jsou v případě detekce jejich kontaminace zachycovány pro další čištění ve speciálních
nádržích
j. je vybudován vybetonovaný podklad, který je součástí interního podnikového drenážního systému
vedoucího do retenčních nádrží nebo do zachycovačů, které shromažďují dešťové srážky a jakékoliv
úniky. Zachycovače s přepadem do kanalizace obvykle vyžadují automatický monitorovací systém, jako
je kontrola pH, jímž lze zahradit a zastavit přepad
k. vyčištěná odpadní voda nebo dešťové srážky jsou znovu využity ve výrobním procesu (např. jako
chladící voda)
l. odpadní voda je z nádrží vypouštěna pouze tehdy, když se prověří, že prošla všemi potřebnými stupni
čištění a provede se konečná inspekce
m. skládkový výluh je používán jako vodní vstup do aerobní digesce
n. s procesní a odteklou vodou je nakládáno v uzavřeném cirkulačním systému
o. voda použitá k výrobě roztoků polymerů je částečně znovu využívána
488
p. jsou zavedeny metody zneškodňování VOC při čištění vody z chemických výrob (jiným příkladem je
kontaminovaná podzemní voda), které vedou k nižším hodnotám CHSK.
Obecně tyto techniky minimalizují emise závadných látek do vodních toků. Také mohou snížit riziko
kontaminace výrobního procesu nebo povrchových vod stejně jako emise zápachu nebo VOC.
Provozní údaje
Provoz obzvláště závisí na dobrém řízení množství výchozího produktu, aby se zajistilo, že odpad
neinhibuje čistící proces (např. biologický).
Použitelnost
Obecně používané ve většině provozů na zpracování odpadů. Volba varianty zpracování odpadu závisí i
na druhu kontaminace odpadní vody. Opatření pro zpracování organických a anorganických kontaminantů
jsou někdy společná. V určitých případech, zejména u malých provozů, lze čištění odpadní vody provádět
mimo provozovnu. Centrální (mimo provozovnu) čistírny odpadních vod obvykle čistí vodu z mnoha
různých zařízení, nejen ze zařízení na zpracování odpadů.
U techniky (d) (viz popis výše) nelze realisticky předpokládat, že lze provést hodnocení dopadů na životní
prostředí pro všechny varianty vypouštění odpadních vod ze zařízení na zpracování odpadů.
Frekvence techniky (e) (viz popis výše) je občas určována na základě rizika.
Technika (k) (viz popis výše) může podléhat omezením kvůli nárůstu koncentrace některých rozpustných
složek, které mohou ovlivnit proces čištění odpadního toku.
Z použití techniky (l) (viz popis výše) může vyplývat potřeba další skladovací nádrže. To může být
nákladné a náročné na prostor, zejména v případě objemných a kontinuálních průtoků.
Vypouštění vod je regulováno místními/krajskými/národními a mezinárodními normami.
Velký podíl britských firem provozuje uzavřený systém, kde jsou dešťové srážky padající na plochu
provozu shromažďovány a vráceny do zařízení. Existují příklady opětovného využití vody v procesech
imobilizace a v zařízeních na zpracování odpadních olejů po biologickém čištění. Více příkladů
opětovného využití vody lze nalézt u činností, jejichž účelem je praní a čištění.
[50, Scori, 2002], [51, Inertec, et al., 2002], [52, Ecodeco, 2002], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd,
2002], [66, TWG, 2003], [86, TWG, 2003], [121, Schmidt and Institute for environmental and waste
management, 2002], [122, Eucopro, 2003], [126, Pretz, et al., 2003], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004], [153,
TWG, 2005]
4.7.2 Parametry, jež je nutné posoudit před mícháním odpadních vod
Popis
Mezi techniky uplatňované před smícháním odpadních vod, které mají být dále čištěny, patří:
a. nemíchat odpadní vody, které obsahují adsorbovatelné organické halogenidy (AOX), kyanidy, sulfidy,
aromatické sloučeniny, benzen nebo uhlovodíky (rozpuštěné, emulgované nebo nerozpuštěné)
489
b. pro kovy použít jako klasifikační parametry odpadní vody její obsah rtuti, kadmia, olova, mědi, niklu a
chrómu, protože podobně jako arsen a zinek se všechny tyto kovy v odpadní vodě vyskytují částečně
v rozpuštěné formě a částečně jako suspendované sulfidy a jejich obsahy musí být v čistírnách odpadních
vod sníženy. Tyto parametry také slouží pro kontrolu účinnosti čištění odpadních vod
c. zajistit, aby byla zavedena opatření na izolaci odpadních toků. Testovací vzorek může ukázat
potenciální překročení specifikace. Takové případy musí být zdokumentovány v záznamu kontrol
d. oddělení sběrných systémů potenciálně více kontaminovaných vod (např. ze skladování a prostorů
dalšího nakládání s látkami) od vod méně kontaminovaných (např. dešťové srážky)
e. izolace drenážního systému od prostor skladování hořlavého odpadu za účelem prevence šíření ohně v
drenážním systému přes rozpouštědla a další hořlavé uhlovodíky.
Postupy zabraňují problémům v pozdějším čištění a rozpouštění.
Provozní údaje
Odpady a odpadní vody často obsahují směs tvrdých a měkkých CHSK sloučenin, které mohou i nemusí
ovlivnit obsah BSK.
Použitelnost
Technika (d) se obvykle provádí ve dvou oddělených systémech. Jeden je vyhrazen dešťovým srážkám a
obvykle není čištěn. Druhý shromažďuje všechny zbývající odpadní vody, které jsou obvykle čištěny
společně. V určitých případech může být dešťová voda přicházející z prostor skladování a dalšího
nakládání více kontaminována.
Postupy prováděné ve fyzikálně-chemických zařízeních jsou hydraulicky rozdělené na kontaminovanou
odpadní vodu a nekontaminovanou dešťovou vodu. Fyzikálně-chemická zařízení mají dva oddělené
technické odvodňovací systémy.
K bodu (e) popisné části: ve Velké Británii došlo k mnoha případům, kdy se oheň rozšířil z jedné prostory
provozovny do jiné přes drenážní systém.
[121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002], [134, UBA, 2003], [150, TWG,
2004]
4.7.3 Primární čištění odpadních vod
Popis
Mezi tyto techniky patří:
a. zajistit, aby odpadní tok neobsahoval viditelný olej. Proto je nutné zavést postupy, jimiž je zajištěna
správná konfigurace, provoz a údržba zařízení na separaci oleje od vody
b. separace (vypuzování) vzduchem v provzdušňovacích nádržích skládkového výluhu před smícháním
s odpadní vodou z provozovny.
Zneškodňuje nebo snižuje cílové látky v odpadní vodě. K technice (b) z popisné části – účelem takového
systému je odstranit jakýkoliv přebytečný čpavek a metan z výluhu před tím, než tyto emise odejdou do
ovzduší nebo vyvolají riziko exploze v kanalizaci. V jedné provozovně byl odhadnut a ohlášen únik 5 tun
čpavku za rok.
490
Použitelnost
Separace (vypuzování) vzduchem se používá při odstraňování halogenových a nehalogenových
uhlovodíků z ředěného vodného roztoku, čímž se umožní zpracování zbytkového roztoku v čistírně
odpadních vod, aniž by byly ovlivněny ukazatele přípustného znečištění vod. Uhlovodíky se regenerují na
uhlíkových filtrech. Separace vzduchem se ideálně hodí na odpadní vody o nízkých koncentracích (<200
ppm). Separace (vypuzování) parou se hodí pro redukci obsahu VOC ve vodě s velmi nízkou koncentrací
(tj. na úrovni ppb).
[55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [150, TWG, 2004]
4.7.4 Sekundární čištění odpadních vod
Popis
Mezi tyto techniky patří:
a. mít k dispozici vlastní jednotku pro čištění odpadních vod, která k odstraňování koloidních tuhých látek
využívá vakuovou filtraci
b. zajistit, aby koncentrace kovů v roztoku byly minimalizovány, zpravidla úpravou pH na požadovanou
úroveň, která zajistí minimální rozpustnost
c. zajistit, aby se zpracování kyanidů (tj. oxidace) provádělo až do konce, většinou udržováním pH >10 a
prevencí předávkování NaOCl
d. mít vlastní neutralizační systém pro úpravu pH
e. využívat flokulační proces k vytvoření filtračního koláče, s neutralizací filtrátu a vypouštěním do
kanalizace v případě zpracování odpadní latexové emulze dešťové vody z kontaminovaných ploch. Při
analýze finálního koláče bude koncentrace dusíku ~ 51 mg/kg koláče.
Srážení a flokulace se využívají k převedení rozpuštěných látek do tuhé fáze a k jejich zakoncentrování,
aby mohly být separovány pomocí vhodné hodnoty pH.
Při srážení se rozpuštěné organické a anorganické látky převádějí na nerozpuštěnou tuhou fázi pomocí
chemické reakce. Při flokulaci se využívají fyzikálně-chemické procesy (destabilizace, tvorba mikro- a
makro-vloček) k převedení jemných suspendovaných nebo koloidních látek do formy, ve které mohou být
od kapalné fáze mechanicky odděleny (např. sedimentací, flotací, filtrací). V praxi probíhají srážení a
flokulace často paralelně s adsorpčními procesy.
Provozní údaje
Určitá anorganická a organická komplexující činidla obsažená ve vodě mohou narušit nebo inhibovat
srážecí reakci.
Vysoké koncentrace neutrálních solí zvyšují zbytkovou rozpustnost při neutrálním srážení kovů. Nejsou-li
splněny požadavky na koncentrace zbytkových kovů, je nutné podstoupit další kroky čištění, např.
dodatečné srážení za vzniku sulfidu, filtraci, iontovou výměnu, atd.)
Pro zajištění optimálních podmínek pro srážení a koalugaci muže být nutné předčištění. To může
zahrnovat separaci lehkých látek, oddělení emulzí, zneškodnění nebo systematické odstranění komplexů,
detoxikaci nebo omezení látek, které mohou narušit reakci nebo následnou separaci pevných látek. Může
to také vést k požadavku na oddělené zpracování odpadů a jejich odpadních vod.
491
Jestliže odpadní voda obsahuje povrchově aktivní látky, které mohou vést k pěnění v reakčních nádobách,
je nutné provést protiopatření.
Použitelnost
Chemické srážení se používá především k oddstraňování kovových iontů z odpadní vody a k chemické
eliminaci fofátů. Kromě separace produktů srážení se při flokulaci odstraňují i suspendované látky a
vysokomolekulární sloučeniny.
Při srážení a flokulaci mohou být důležité následující otázky, které je dobré vzít v úvahu:
•
chemické srážení by mělo vést ke sloučeninám s odpovídající nízkou rozpustností
•
aby byl zajištěn optimální kontakt mezi stranami reakce, je nutné reaktor určený pro srážení dobře
promíchávat. Účinná flokulace dále vyžaduje rychlou a rovnoměrnou distribuci vločkovacích
přípravků. Míchání umožní tvorbu vloček, které dobře sedimentují, přičemž by se mělo zabránit
nadměrnému působení smykových sil
•
oddělení koagulační fáze (vyrovnání elektrického potenciálu koloidů) a flokulační fáze na dva
oddělené kroky je mnohdy vhodný způsob, jak dosáhnout dobrých výsledků při flokulaci.
•
opakované přidávání kontaktního kalu zlepšuje vznik kompaktních, těžkých vloček a zajišťuje
optimální využití reagens
•
více-etapové srážecí a flokulační procesy podporují krokové dosahování optimální hodnoty pH a
hospodárnou/účinnou kombinaci různých technik srážení a flokulace (např. hydroxidové srážení
následované sulfidovým srážením).
[55, UK EA, 2001], [134, UBA, 2003]
4.7.5 Terciární čištění odpadní vody
Popis
Procesy biologického čištění se opakovaně ukázaly jako účinné při zneškodňování biologicky
rozložitelných organických sloučenin a sloučenin dusíku. Oproti jiným technikám využívá biologické
čištění mikroorganismů, které mohou reagovat za rozmanitých hraničních podmínek své existence, a proto
jsou schopné optimálně se přizpůsobit sloučeninám, které mají být rozloženy (adaptace). Za anaerobních
podmínek se vyvíjí různé populace bakterií, což umožňuje rozklad mnoha látek. V optimálním případě
postupuje rozklad do bodu, kdy vznikají anorganické látky jako je CO2 a H2O (mineralizace). Terciální
techniky zahrnují:
a.
b.
c.
d.
aplikace biologického čištění na odpadní vodu s vysokou hodnotou BSK. Škodlivé a perzistentní
látky, jako jsou rozpouštědla, pesticidy, organické halogeny a další organické látky, které
představující část zátěže CHSK, mohou být adsorbovány na částice a koloidní hmotu a posléze
odstraněny jako tuhý zbytek. Čistící proces neurčuje účinnost adsorpce a odstraňování je vysoce
variabilní. Podle zkušeností lze říci, že pro usnadnění biologického rozkladu by neměl poměr
CHSK/BSK v odpadním toku překročit 10:1
sedimentace
zahušťování a odvodňování
oxidace vzduchem za mokra
Snižuje se zátěž BSK a následně se tak snižuje i CHSK v odpadní vodě. Současně je možné zachytit dusík
a některé mikroprvky (např. Zn). Rozklad organických sloučenin provádějí mikroorganismy, jejichž
492
aktivita závisí do značné míry na environmentálních podmínkách, což způsobuje v určité míře kolísání
účinnosti procesu.
Parametr
Vstup (primární odpadní tok)
Minimum
(mg/l)
2 500
25
10
10
10
Maximum
(mg/l)
12 000
16 000
300
1 000
500
CHSK
NH4-N 1)
Dusitany
Dusičnany
Fenoly
Obsah
olejů
1) Odpadní tok po biologickém čištění: často okolo 20 mg/l
Výstup po biologickém čištění (sekvenční dávkový
reaktor)
Minimum (mg/l)
Maximum (mg/l)
600
<1
<1
<1
<2
1 500
150
<1
<1
<2
<0,5
-
Tabulka 4.76: Koncentrace v odpadním toku z fyzikálně-chemického zařízení před a po terciárním
čištění odpadní vody
[150, TWG, 2004]
Mineralizace organické látky a produkce biomasy. Anorganické a nerozložitelné organické sloučeniny se
mohou adsorpčními procesy a bioakumulací akumulovat do biomasy.
Provozní údaje
Určité organické a anorganické látky v odpadní vodě mohou mít toxický účinek na populaci bakterií.
Protože biologické procesy vyžadují živiny, mohou se nízké koncentrace fosforu stát omezujícím
faktorem života bakterií (tento problém lze případně řešit systematickým přidáváním živin). Pro všechny v
současnosti používané techniky biologického čištění je nutné zvážit řadu speciálních charakteristik a
omezujících podmínek:
•
pro biologický rozklad jsou potřebné živiny (dusík, fosfor) a stopové prvky (kovy, apod.)
•
v reaktoru musí být udržován optimální rozsah pH (obvykle pH 6,5 – 8,5)
•
k udržení průběhu procesu je nutné zajistit obsah kyslíku větší než 1 mg/l
•
s růstem teploty roste aktivita mikroorganismů, až do optimální úrovně 30 – 35 °C. Pod 10 °C
obvykle rychlost reakce rapidně klesá
•
retence biomasy je pro funkčnost systému obzvláště důležitá.
Biologická zařízení by měla být konstruována na dostatečnou dobu zdržení toku v reaktoru, aby proběhl
adekvátní rozklad složitějších látek přítomných v odpadní vodě.
Stáří kalu je také důležité. Optimální teploty provozu mohou rovněž napomoci rozkladu. Některá aerobní
zařízení jsou v současnosti plánována na teploty provozu okolo 30 °C.
Použitelnost
Biologické čištění je velmi účinnou technikou zneškodňování:
•
široké řady biologicky rozložitelných organických uhlíkových sloučenin. Dokonce i když odpadní
voda vykazuje nízkou biologickou rozložitelnost (poměr BSK5/CHSK <0,1), 40 – 50 % CHSK lze
i přesto zneškodnit (za velmi malé produkce biomasy)
•
dusíkatých sloučenin. Organický dusík a čpavek mohou být přeměněny přes dusitany na
dusičnany. Hodnoty emisí pod 10 mg NH4+-N/l lze dosáhnout snadno, hodnoty <1 mg NH4 +-N/l
jsou běžné. Dusičnany nebo dusitany lze přeměnit na elementární dusík.
493
V odvětví široce používané.
[55, UK EA, 2001], [134, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.7.6 Dočištění odpadních vod
Popis
Dočištění znamená jakýkoliv proces, jenž je považován za „zušlechťovací“ fázi, obvykle po terciárním
čištění (pokud k němu došlo), a který může také zahrnovat regeneraci konkrétních látek. Vybrané techniky
jsou uvedeny v následující Tabulce 4.77:
Technika
Makrofiltrace
Popis
Filtrace pískem, mixovaným médiem (např. směsí písku a antracitu) nebo více
specializovanými typy filtračních medií, jako je granulované aktivní uhlí (GAC)
Silná redukce
Oxidace
vzduchem za
mokra
Silná redukce
s hydrazinem
Výměna iontů
Oxidace vzduchem za mokra je destruktivní fyzikálně-chemická metoda, která se používá
k čištění odpadního toku s vysokými úrovněmi CHSK, který není vhodné přímo vypouštět do
čistírny odpadních vod, ale který je současně velice nákladné spalovat.
Zneškodňování/odstraňování dusičnanů, kovů a kovových koncentrátů
Tabulka 4.77: Dočištění odpadní vody
Přínosy technik spočívají v konečném „zušlechtění“ a regeneraci látek z odpadního toku před tím, než je
znovu využit nebo vypuštěn do kanalizace, povrchových vod, apod.
Může zde existovat jistý prostor pro aplikaci těchto filtračních technik (včetně pískových filtrů) při
odstraňování tuhých částic z odpadního toku, což představuje určitý prostředek ke snížení obsahu
suspendované pevné fáze v odpadním toku.
Makrofiltrace odstraňuje suspendované pevné látky, určité chemické látky, chuťové a pachové látky.
Makrofiltrace přes GAC vyžaduje regeneraci, která je obvykle prováděna spalováním.
Provozní údaje
Filtrační procesy potřebují tlak. V určitých případech jsou nutné velmi vysoké tlaky (např. pro reverzní
osmózu).
Pokusy o využití oxidace vlhkým vzduchem při čištění některých odpadů narážely na problémy spojené
s heterogenností a proměnlivostí dodávek odpadu, a proto se v současné době tato metoda při zpracování
494
odpadů nepoužívá. Technika se však používá v ostatních odvětvích, neboť je vhodná pro vybrané procesy
se specifickými odpadními toky v provozovně.
Použitelnost
Adsorpce je jednoduchá a spolehlivá a je možné ji provádět po dávkách.
Potřeba těchto metod čištění je dána třemi potenciálními faktory:
•
povinnost splnit podmínky pro vypouštění odpadní vody stanovené v povolení
•
umožnění recyklace odpadní vody jako procesní vody nebo vody oplachové
•
podpora regenerace např. oleje z vody kontaminované oleji, pomocí např. ultrafiltrace.
Filtrační systémy se v těchto letech používají v některých vodárenských společnostech při vypouštění
z čistíren odpadních vod, a to především za účelem regulace patogenů ve vodě.
Hydrazin je nebezpečnou látkou a zprávy uvádějí, že jeho použití je zakázáno minimálně v jednom
členském státě.
Existuje příklad zařízení, v němž 90 % emisí Hg pochází z kontaminace v půdě, která následně proniká do
potrubního systému. Ve společnosti Akzo Nobel v Bohusu (Švédsko) je v provozu zařízení na bázi chloralkalického systému, jehož postup zneškodňování rtuti přítomné v odpadních vodách sestává z míchací
jednotky, v níž je do odpadní vody přidáván hydrazin, dvou sedimentačních nádrží, pískových filtrů, filtrů
s aktivním uhlím a iontoměničů. Průtok čištěné odpadní vody byl v roce 1997 7 m3/h s obsahem rtuti
3 000 – 5 000 µg/l. Ve výsledku jsou koncentrace rtuti v odpadní vodě 5 – 8 µg/l, což odpovídá emisi
0,005 g Hg/tunu chlorové kapacity. Celkové emise rtuti do vody z provozovny byly přibližně 0,045 g
Hg/tunu chlorové kapacity, co znamená, že okolo 10 % emisí rtuti byly procesní emise a zbylých 90 %
byly nepřímé emise usazené rtuti, které končí v odtoku.
[41, UK, 1991], [42, UK, 1995], [55, UK EA, 2001], [86, TWG, 2003], [121, Schmidt and Institute for
environmental and waste management, 2002], [150, TWG, 2004]
4.7.6.1 Odpařování
Popis
Cílem čištění je zakoncentrovat objem odpadní vody na lépe zpracovatelné objemy.
Rozdělením odpařování na několik krátkých kroků a využitím vakua (za účelem snížení teploty varu) lze
optimalizovat spotřebu energie.
V závislosti na teplotě probíhá odpařování obvykle bez chemické přeměny látek. Během koncentrování
může dojít ke vzniku fází, které přispívají další separaci (např. krystalizace).
Snižuje množství čištěné odpadní vody.
Dochází k nárůstu spotřeby energie. Nejsou-li materiály vhodné k opětovnému využití, lze residua po
vhodném následném zpracování skládkovat (podle jejich obsahů může jít např. o sušení, odvodnění,
495
úpravu charakteristik). Protože odpařování povede ke vzniku málo znečištěného kondenzátu pouze
v ideálním případě, bude se kondenzát často muset v závislosti na svém obsahu dále upravovat a čistit.
Provozní údaje
Limity zpracování:
•
než je vstupní materiál odpařován, musí být posouzen obsah odpadní vody
•
jestliže odpadní voda obsahuje povrchově aktivní látky, které mohou během procesu odpařování
pěnit, musí být učiněna opatření k omezení vzniku pěny. Kromě instalace separátorů může být
nutné použít odpěňovače
Mohou být třeba také zařízení na mechanické odstraňování určitých krust nebo zařízení na odpouštění
pevných látek, které se akumulují během odpařování.
Použitelnost
Toto zpracování je vhodné pro vysoce znečištěné odpadní vody, v nichž musí být zneškodněny všechny
netěkavé anorganické i organické látky. Odpařování je vhodné například na zvýšení koncentrace odpadní
vody, která již byla odvodněna reverzní osmózou nebo ultrafiltrací.
Fyzikálně-chemické čištění odpadních vod.
[134, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.7.6.2 Adsorpce
Popis
Adsorpce na aktivním uhlí se používá hlavně pro oddělení organických látek z odpadních vod.
V současnosti se používají dva odlišné přístupy:
•
přidávání většinou práškového aktivního uhlí do čištěné odpadní vody
•
proudění odpadní vody přes několik sériově instalovaných adsorpčních kolon naplněných
granulovaným aktivním uhlím.
Snižuje obsah organických látek v odpadní vodě.
Při používání práškového uhlí musí být uhlí po použití z odpadní vody separováno.
V závislosti na adsorbované látce je možné ji spalovat nebo ji ukládat na vhodnou skládku. Granulované
uhlí je obvykle regenerováno v externím zařízení.
Použitelnost
Čištění je vhodné zejména pro zneškodňování organických látek v odpadní vodě. Mají-li být jednotlivé
látky nebo skupiny látek (např. AOX) odstraněny výběrově, selektivně, lze proces optimalizovat
s ohledem na zvláštní vlastnosti odpadní vody (druh a množství látek) a tak upravit adsorpci podle
jednotlivých případů (forma a vlastnosti uhlí, doba adsorpce, velikost a uspořádání kolon, apod.).
Pevné látky mohou zanášet povrch aktivního uhlí a blokovat jeho póry, a proto je nutné tyto látky před
zpracováním pomocí aktivního uhlí odstranit.
496
Adsorpce na aktivním uhlí se často používá za účelem splnění maximální povolené hodnoty AOX
(≤ 1 mg/l). Adsorpce na aktivním uhlí však neodděluje selektivně jen látky tvořící AOX, ale i řadu
ostatních organických látek.
[134, UBA, 2003]
4.7.6.3 Membránová filtrace
Popis
Separace látek membránovými procesy je založena na odlišné propustnosti membrány pro různé chemické
složky. Ve směsi látek existuje přinejmenším jedna složka (obvykle rozpouštědlo), kterou je třeba
zneškodnit, a ta je schopna dokonale prostoupit membránou, zatímco ostatní složky budou ve větší či
menší míře zadrženy. Frakce, která je zadržena, představuje koncentrát, materiál, jenž membránou projde,
je nazýván permeát.
V současnosti se používají následující čistící procesy (jsou seřazeny podle velikosti pór):
•
mikrofiltrace (MF)
(>0.6 µm,
>500000 g/mol)
•
ultrafiltrace (UF)
(0.1 – 0.01 µm,
1000 – 500000 g/mol)
•
nanofiltrace (NF)
(0.01 – 0.001 µm,
100 – 1000 g/mol)
•
reverzní osmóza (RO) (<0.001 µm,
<100 g/mol)
Zvážit lze následující vybrané otázky:
•
je možné posunout hodnotu pH čištěné odpadní vody a urychlit tak reakci a/nebo zlepšit hodnoty
na výstupu
•
na přední část adsorbentu (aktivní uhlí) může být připojen jemný filtr, který zachytí škodlivé tuhé
částice
•
zvlhčování aktivního uhlí, použití granulí místo prášku a jeho zavádění pod hladinou vody
reaktoru/nádrže může pomoci překonat problém s prachem, který vzniká při míchání.
Použitím membránových technik mohou být odpadní vody vyčištěny od organických a anorganických
látek bez významného použití chemických látek.
Optimalizací procesu by měl být obvykle permeát dostatečně vyčištěn, aby mohl být znovu využit
v průmyslovém procesu nebo aby splňoval minimální hodnoty ukazatelů pro vypouštění vod. Koncentrát
bude muset být obvykle dále zpracován, např.
•
při opětovném použití
•
likvidací
•
odpařováním
•
imobilizací.
Použitelnost
Membránové techniky, tak jak se používají při separaci látek a jejich akumulaci, se staly klíčovou
technologií čištění odpadních vod, neboť nespotřebovávají žádné chemické látky (vyjma látek na čištění
membrán) – proces separace je čistě technický. V důsledku toho nejsou separované složky ani chemicky,
497
ani termicky znečištěné. Díky těmto faktorům je ekonomie provozu efektivní i v malých zařízeních a je
možné i decentralizované čištění v místě původu znečištění.
Použitelnost membránových technik je ovlivněna jak konstrukcí modulů/membránových systémů, tak
řadou dalších omezujících faktorů. Mezi nimi jsou:
•
poškozující faktory: volný chlór, organická rozpouštědla, silná oxidační činidla
•
faktory blokace
•
usazeniny (kovové hydroxidy, koloidy, biologické látky, organické látky)
•
faktory snižující výkonnost
•
osmotický tlak, viskozita.
Nicméně tyto faktory nejsou obvykle výlučné pouze pro membránové techniky. Přesto je obvykle nutné
podrobné předběžné vyhodnocení čištěné vody vzhledem k:
•
volbě membrány (polymerová nebo keramická)
•
volbě materiálu (umělý, ocel)
•
nutnému předčištění (filtrace, inhibice, biocidy, apod.)
•
programu čištění (kyselý, zásaditý).
Obrázek 4.11: Ukázkový diagram zařízení s třístupňovou reverzní osmózou
[150, TWG, 2004]
[134, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.7.6.4 Čištění pomocí ozónu/UV záření
Popis
Vysoce znečištěná odpadní voda může být čištěná samotným ozónem nebo ozónem a UV zářením
v kombinaci s procesy biologického čištění.
Ozónová reakce je mokrou chemickou reakcí. Při pH nižším než 9 ozón reaguje na iontové bázi a rozkládá
se, přičemž za sebou zanechává jeden aktivní atom kyslíku, anebo při pH vyšším než 9 jako radikál
adsorpcí celé molekuly do dvojných vazeb organického uhlíku přivodí jejich rozštěpení. Kyslíkové
radikály nebo hydroxylové radikály mohou vzniknout z ozonu také vystavením UV záření. Takové
radikály jsou dokonce mnohem reaktivnější než ozon.
498
Navíc lze rozložit i dusíkaté sloučeniny, a to kombinací ozonového působení s biologickými postupy.
Tehdy se odpadní voda přepraví z přívodního čerpadla do denitrifikační nádrže. Do vstupního toku je
přidána kyselina fosforečná. Než kapalina vstoupí do denitrifikační nádoby, připojí se zpětné potrubí
z nitrifikace.
V ozonovém reaktoru může ozon reagovat s oxidovatelnými látkami obsaženými v odpadní vodě.
V následných UV-reaktorech je pak ozon, jenž ještě zůstal ve vodě, zničen nebo přeměněn zpět na
radikály, které pak dále reagují s organickými látkami.
Zbývající kyslík je využit aerobními bakteriemi při nitrifikaci.
Po zpracování ozonem a UV-zářením je část cyklující vody vypuštěna z procesu čištění jako vyčištěná
odpadní voda.
Mokrá chemická oxidace samotným ozonem nebo jeho kombinací s UV-záření snižuje koncentrace:
•
rozpuštěných organických uhlovodíků (DOC)
•
halogenových uhlovodíků
•
polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU)
•
pesticidů
•
dioxinů
•
(patogenních) mikroorganismů.
Cílem mokré chemické oxidace je přímý rozklad znečišťujících látek za nízkého tlaku a teploty. Ozon
reaguje se všemi organickými sloučeninami, které obsahují dvojnou vazbu mezi dvěma uhlíky.
Některé alifatické uhlovodíky s krátkým řetězcem a halogenové organické sloučeniny s ozonem nereagují
snadno. Vazby těchto molekul lze rozbít mnohem snadněji, pokud je použit ozon v kombinaci s UVzářením.
V závislosti na hraničních podmínkách (druh znečišťujících látek v odpadní vodě, vstup ozonu, doba
reakce) může reakce při dosažení bodu dokonalé oxidace vést ke vzniku oxidu uhličitého a biologicky
rozložitelných látek (zvyšují BSK5) nebo látek, které nejsou přímo biologicky odbouratelné.
Je-li čištění ozonem/UV zářením použito v kombinaci s nějakým biologickým čištěním, je produkován
kal, který musí být dále zpracován.
Použitelnost
Je třeba vzít v úvahu některé otázky:
•
•
•
alifatické sloučeniny s delším řetězcem bez dvojné vazby se při zpracování pomocí ozonu/UV
záření nemění
v případě zabarvené nebo zakalené odpadní vody je zpracování možné pouze tehdy, pokud není
čištění UV-zářením nutné kvůli rozkladu obsažených látek
anorganické látky obsažené v odpadní vodě nejsou modifikovány a při vysokých koncentracích
solí mohou vést k narušení procesu.
499
Obrázek 4.12: Ukázka tokového schématu čištění odpadní vody ozonem/UV zářením
[150, TWG, 2004]
Obrázek 4.13: Ukázka tokového schématu biologického a UV čištění
500
[150, TWG, 2004]
[134, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.7.7 Podávání zpráv o složkách obsažených v odtoku ze zařízení na zpracování
odpadu
Popis
Záměrem této části je poskytnout určitá vodítka, jaké typy ukazatelů vody (znečišťujících látek) jsou
analyzovány na odtoku ze zařízení na zpracování odpadu. Následující Tabulka 4.78 uvádí informace o
analyzovaných ukazatelích vody, jejich dosažitelných hodnotách, frekvenci měření, naznačení, zda je
ukazatel monitorován kontinuálně a jaký typ zařízení na zpracování odpadu bude sledovat příslušný
ukazatel.
Ukazatel vody
pH
Suchá pevná fáze
Suspendovaná
pevná fáze
Vodivost (µS/cm)
Celkový dusík
Čpavek
Dusitany
Dusičnany
Celkový fosfor
Celkový chlór
Volný chlór
Volné kyanidy
Fluor
Celkové kyanidy
Sírany
Siřičitany
Sulfidy
Vodní toxicita
Mikrobiální
ukazatele
(např. patogeny)
Bakteriální
luminiscence
BSK
BTEX
CHSK
Detergenty
Uhlovodíky
PAU
AOX
Fenoly
VOC
Dosažené
úrovně emisí
(mg/l)
Časový průměr
(kontinuální, denní,
měsíční)
kontinuální
17000 – 27000
Příklad zařízení na zpracování odpadu, z
něhož byl ukazatel ohlašován
Všechna
Fyzikálně-chemické úpravy
0,1 – 79
kontinuální
Všechna
900 – 21000
110 – 3500
10 – 2500
0,01 – 10
0,9 – 10
kontinuální
měsíční
<0,1 – 2,6
měsíční
Biologické a fyzikálně-chemické úpravy
Všechna
Zpracování fosforečných odpadů, např. pomocí
fyzikálně-chemické úpravy
1500 – 18240
≤0,1 – 0,4
<0,01 – 0,1
0,5 – 10
≤0,1
65 – 1070
≤1 -50
≤0,1
20 – 3000
<0,1 – 0,7
120 – 5000
0,6 – 5,3
<0,1 – 3,8
0,1 – 0,5
0,1 – 1,9
<0,01 – 0,1
Všechna
Všechna
Všechna
501
Ukazatel vody
Dosažené
úrovně emisí
(mg/l)
Rozpouštědla
TOC
TPH
Kovy
Ag
Al
Časový průměr
(kontinuální, denní,
měsíční)
měsíční
≤0,1
<0,1 – 2
As
<0,01 – 0,1
Ba
Cd
Co
Cr(VI)
Cr
Cu
Fe
Hg
Mn
Ni
Pb
Se
Sn
Zn
≤5
≤0,1
<0,1 – 1,0
<0,01 – 0,1
<0,1 – 0,5
≤0,1 – 0,5
0,1 – 5,2
0,001 – 0,01
<0,1 – 0,9
<0,1 – 1,0
<0,1 – 0,5
≤0,1
<0,1 – 2,0
<0,1 – 2,0
Příklad zařízení na zpracování odpadu, z
něhož byl ukazatel ohlašován
Odpady s obsahem arsenu, fyzikálně-chemické
úpravy
Tabulka 4.78: Ukazatele vody monitorované v zařízeních na zpracování odpadů
[55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [116, Irish EPA, 2003], [134, UBA, 2003],
[59, Hogg, et al., 2002], [150, TWG, 2004]
Identifikuje znečišťující látky, které se nejčastěji vypouštějí, a napomáhá jejich monitoringu.
Obecně lze říci, že příslušné povolení k vypouštění znečišťujících látek odráží druh činnosti prováděné
v provozovně, např. provozovny zpracovávající velké objemy rozpouštědel budou testovat obsah
rozpouštědel, po ostatních může být požadováno jen testování pH a CHSK.
[55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [59, Hogg, et al., 2002], [86, TWG, 2003], [116, Irish EPA,
2003], [134, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.7.8 Příklady zařízení na čištění odpadní vody v odvětví
[56, Babtie Group Ltd, 2002]
Příklad čistírny odpadních vod používané v zařízení na zpracování odpadního oleje může zahrnovat
vodnatý odpad, jenž prochází přes jednotku fyzikálně-chemických úprav, kam je jako flokulant přidáván
chlorid železitý a z tlakového filtru je odebírán kal. Do vodnaté fáze lze dávkovat polyelektrolyty a
vápenec a tak zvýšit pH a vytvořit další kalovou vrstvu, která dále pokračuje do kalolisu. Kapalina z lisu a
kalová voda směřují na biologické úpravy, ale tyto kapaliny jsou již v této fázi do značné míry zbavené
zbytků oleje a kovů, a hladina CHSK již bude také snížena.
502
4.8
Management zbytků ze zpracování (reziduí)
Slovo „reziduum“, které je používané v této kapitole, znamená pevný odpad vzniklý při zpracování
odpadu a nemá přímý vztah k druhu odpadu zpracovávaného v zařízení. Stejný úzus je použit i v Kapitole
3 a v celém dokumentu (viz též Glosář). Připomeňme, že v Kapitole 3 byl odpad odcházející ze zařízení
nazýván „výstupní odpad“ (waste OUT). Výstupní odpad má přímý vztah ke „vstupnímu odpadu“ (waste
IN), který vstupuje do zařízení. V Kapitole 3 byl takový odpad nazýván odpadem vzniklým během
procesu, jak bylo schematicky zobrazeno na Obrázku 3.1. Tato kapitola se zabývá následujícími typy
technik:
•
techniky redukce odpadu vzniklého při zpracování (analyzovány ve všech předcházejících částech
této kapitoly)
•
management odpadu vzniklého při zpracování a
•
techniky zaměřené na snížení kontaminace zeminy.
<pozn. překl.: jde tedy o zbytky z procesu zpracování odpadu, tedy svým způsobem nezamýšlený výstup.
Zamýšleným výstupem je zpracovaný odpad.>
4.8.1
Plán managementu reziduí
Popis
Minimalizace odpadů spočívá mj. v systematickém přístupu ke snižování odpadů u zdroje, v porozumění
celému systému a v nutných změnách procesů a činností s cílem zabránit vzniku odpadu nebo omezit jeho
množství. Pod obecný termín „minimalizace odpadů“ lze zařadit různé techniky, např.:
•
od základních technik dobrého hospodaření v provozovně (basic housekeeping)
•
přes techniky statistických měření
•
a použití čistých technologií
•
k využití odpadu jako paliva.
Jde především o tyto techniky:
provedení analýzy kalu/odfiltrovaného koláče, aby se zajistilo, že cíle čistícího procesu jsou
splněny a že proces probíhá účinně. Filtrační koláče a čistírenské kaly se obvykle analyzují méně
často, ale analýza by přesto mohla umožnit výpočet cílového obsahu kovů. Filtrační koláče a
čistírenské kaly zpravidla nejsou vhodné pro skládkování, neboť nesplňují kriteria Směrnice o
skládkování
b.
identifikace, charakterizace a kvantifikace všech vzniklých odpadních toků, které je nutné ze
zařízení odstranit. Vedení evidence a sledování odpadů mohou provozovateli pomoci zaznamenat
množství, povahu, původ, a v případě potřeby i místo určení, frekvenci sběru, způsob přepravy a
metodu zpracování jakéhokoliv odpadu, jenž je v provozovně likvidován nebo regenerován
c.
určení současných nebo navrhovaných způsobů manipulace
d.
podrobný návrh způsobu opětovného využití každého odpadního toku nebo jeho odstranění. Jde-li
o odstraňování, je nutné ve vysvětlení popsat, proč opětovné využité není technicky a ekonomicky
možné a posléze vysvětlit opatření, která jsou plánována v rámci prevence nebo snížení dopadu na
životní prostředí
e.
zajistit, aby obsah sušiny nebyl méně než 15 hmotn. % a tím usnadnit manipulaci se směsí
f.
zajistit, aby akumulovaný prach vyžadující odstranění, byl analyzován, a tak zabezpečit správný
způsob odstranění, např. z hlediska pH, CHSK, těžkých kovů a dalších kontaminantů známých
z úniku.
a.
503
Mezi techniky minimalizace patří:
g.
recyklace filtračního koláče vzniklého při čištění kyselých a zásaditých roztoků a při srážení kovů,
neboť mohou obsahovat procentní podíly kovů, jako je zinek a měď, s možností jejich opětovného
využití
h.
recyklace kontaminovaných barelů. Nepoškozené 205 litrové barely a 800 a 1000 litrové nádoby
(IBC) mohou být po vyčištění a případné opravě znovu použity. Poškozené nádoby, pro něž ani
po opravě neexistuje trh a které neobsahovaly nebezpečné materiály, lze umístit na trh
s druhotnými kovy. Pokud je to možné, je třeba opravit, opětovně použít nebo recyklovat prázdné
nádoby, které jsou v dobrém stavu a které jsou jen málo nebo nejsou vůbec kontaminovány
zbytky odpadu.
i.
namísto jednoduchých barelů používat nádoby určené pro různá použití, je-li to možné
j.
použití odpadů s dostatečných energetickým obsahem a nízkými hodnotami kontaminace (viz
kapitoly o energetických systémech) jako primární/sekundární palivo
k.
uplatnění technik dobrého hospodaření při údržbě provozovny, které mohou být zcela jednoduché
(před vytíráním podlahy zamést) a mohou podstatně snížit množství odpadů.
V zařízeních na zpracování odpadů výše uvedené postupy pomáhají zajistit uvážlivou spotřebu přírodních
zdrojů a mohou snížit množství vzniklého odpadu. Snižují také emise z nakládání se zbytky, s kterými se
v zařízení manipuluje, a minimalizují množství vznikajících zbytků a pomáhají určovat vhodné způsoby
odstraňování.
Rozpustné kontaminanty se mohou objevit v eluentu s vodou odstraněnou při tlakové filtraci.
Oproti spotřebě běžných paliv může spalování zbytků vést k vyšším emisím do ovzduší.
Provozní údaje
V souvislosti s technikou (h) (viz popis výše) je před opětovným použitím barelů nutné odstranit popisky
a nápisy.
Použitelnost
Použití reziduí jako paliva je běžné v zařízeních na zpracování odpadního oleje.
Opětovné použití obalů a palet je závislé také na tom, zda je obal vyroben tak, že ho lze opětovně použít,
nebo ne. V některých případech může být jeho opětovné použití v rozporu s předpisy ADR, není-li obal
příslušným způsobem upraven.
V souvislosti s technikou (h) (viz popis výše), se při recyklaci barelů musí vzít v úvahu jejich kontaminace
obsahem. Barely, které se nehodí pro přímou recyklaci, jsou obvykle poslány na jiné vhodné zpracování,
např. spalování. Například barely z polyethylenu jsou kompletně spalovány, ocelové barely jsou obvykle
vytříděny od strusky a posléze recyklovány. Skládkování kontaminovaných barelů je obvykle vyloučeno.
Ekonomie
Úpravy kalu jsou významné jak z hlediska kapitálových výdajů, tak z hlediska provozních nákladů.
Management a odstraňování pevného odpadu zůstane jedním z nejvýznamnějších problémů, jimž jsou
provozovatelé vystaveni.
504
Prevence a minimalizace vzniku odpadů a snižování jeho nebezpečnosti jsou obecnými principy
v hierarchii IPPC a odpadového hospodářství.
Druhy odpadů vznikajících v každé provozovně jsou v mnoha zemích součástí povolovacího procesu.
Povolení může také popisovat, jak se má který odpad skladovat a jak často se má analyzovat.
Opětovné použití barelů je podle pravidel ADR omezeno na případy, kdy jsou barely stále v takovém
stavu, kdy mohou sloužit původnímu účelu a mohou být přímo vyčištěny. Všechny ostatní barely musí být
předzpracovány předtím, než je šrot znovu využit.
V Německu bylo používání barelů maximálně zredukováno.
[55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004]
4.8.2 Techniky prevence kontaminace zeminy
Popis
Tyto techniky se vztahují k únikům vody (rozlití) a dalším fugitivním emisím, o kterých pojednává
Kapitola 4.1.3.6, a k ukončování provozu (Kapitola 4.1.9).
Mezi konkrétní techniky patří:
a.
zajištění a následná údržba povrchu provozních prostor, včetně prevence nebo rychlého odstranění
úniků a rozptylů, a zajištění údržby drenážních systémů a ostatních podzemních staveb
b.
použití nepropustných základů a interní drenáže provozovny
c.
zavedení oddělených drenážních systémů jímacích nádrží, což umožní izolaci vybraných prostor,
kde je s odpadem manipulováno a kde je ve velkém množství skladován. Cílem je zachycení
případných úniků a ochrana povrchové vody před kontaminací. Takto lze napomoci snížení
kapalných emisí.
d.
minimalizace rozlohy provozovny a minimalizace použití podzemních nádrží a potrubních řadů
e.
provádění pravidelného monitoringu podpovrchových nádrží z hlediska možných úniků (např.
kontrola hladiny v nádrži během období nečinnosti)
f.
navržení vodotěsných ohrazených prostor, kam budou kapaliny, které mohou ohrožovat vodu,
převedeny. Hráz musí být vodotěsná, aby mohla být v případě havárie nebezpečná kapalina
zadržena, dokud nebudou provedena bezpečnostní opatření
g.
zajistit, aby prostory, v nichž je nakládáno s látkami ohrožujícími vodu, stejně jako ohrazené
prostory, byly speciálně proti prosakování utěsněny, a to např. nátěry, potahy, kvalitou betonu,
těsnícím systémem použitým na nitro prostor. Na těsnícím systému musí být možné kdykoliv
provést kontrolu
h.
vybavit nádrže a zásobníky použité pro skladování nebo akumulaci materiálů ohrožujících vodu
dvojitými stěnami nebo je uložit do ohrazených rezervoárů. Jejich objemová kapacita musí být
změřena takovým způsobem, aby celkový objem největšího zásobníku nebo 10 % objemu všech
zásobníků bylo možno takto pojmout. Vyšší hodnota je rozhodná.
i.
vybavit zásobníky použité pro skladování nebo akumulaci materiálů ohrožujících vodu regulací
přepadu napojenou přes signální relé na řídící místnost jak optickým tak akustickým signálem.
Čerpadla, kterými jsou zásobníky plněny, stejně jako zařízení na jejich vypínání (např. stavidlové
záklopky) by měly být napojeny na regulaci přepadů.
505
Mohou zabránit krátkodobým nebo dlouhodobým kontaminacím provozovny. Minimalizace podzemních
nádrží a potrubí usnadňuje údržbu i kontrolu.
V některých případech byly zjištěny problémy, jako jsou praskliny, zablokované výpusti odtoků, štěrkové
odvodňovací kanály mezi betonovými plochami.
Použitelnost
Většina provozoven je postavena na nepropustných základech a provozuje vnitřní drenážní systém (např.
zcela betonové základy).
Hybná síla zavedení
IPPC vyžaduje, že během provádění průmyslové činností nesmí existovat riziko znečištění z provozovny.
Některé směrnice EU a národní legislativy také uplatňují prevenci kontaminace zeminy.
Byly ohlášeny některé příklady, kdy ačkoliv provozovny byly postaveny na neprostupných základech
s vnitřní drenáží provozovny, jejich stav byl podezřelý. Téměř všechny stanice pro přepravu
nebezpečného odpadu mají zabezpečené základy, které jsou vyspádovány tak, že odvádějí dešťové srážky
a kapalné i pevné úniky do jedné nebo více kapalinových nádrží nebo lapačů.
Fyzikálně-chemická zařízení jsou obvykle vybavena těsnícím systémem pro prevenci úniků, které by
mohly vést ke kontaminaci podzemních vod nebo půdy. Zcela zásadní význam má pro všechna technická
protiemisní opatření výběr konstrukčních materiálů, které musí vykazovat vysokou odolnost, např. proti
kyselinám, zásadám, organickým rozpouštědlům (v závislosti na použití).
[50, Scori, 2002], [55, UK EA, 2001], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [121, Schmidt and
Institute for environmental and waste management, 2002], [135, UBA, 2003], [150, TWG, 2004]
4.8.3 Techniky snižování akumulace reziduí uvnitř zařízení
Popis
Mezi techniky patří:
a.
stanovení jasného rozdílu mezi personálem prodejním a technickým, jejich rolí a odpovědností.
Je-li netechnický prodejní personál zapojen do určování způsobu likvidace odpadu, pak má být
před finálním schválením provedeno technické vyhodnocení. Právě tato konečná technická
kontrola zabraňuje akumulaci odpadů a zajišťuje dostatečné kapacity provozovny. Nejsou to
obchodní úvahy, které regulují přísun odpadu do provozovny. Obchodní úvahy by měly mít spíše
povahu koordinace a technický personál by měl být do nich zapojen.
b.
vyhnutí se akumulaci odpadů, která může vést k poškození nebo deformaci nádob nebo
kontejnerů
c.
vedení inventáře odpadů v provozovně pomocí záznamů o množství přijatých odpadů a množství
odpadů zpracovaných
d.
provádět měsíční inventury všech odpadů v provozovně, a tak monitorovat úroveň zásob a zjistit
jakýkoliv starý odpad
e.
zajistit, aby všechny kapaliny akumulované v ohrazených nádržích, jímkách apod. byly okamžitě
zpracovány
506
Na některých ohlášených zařízeních vedlo špatné zajištění postupného zpracovávání odpadů k velkému
počtu skladovaných odpadů, barelů a nádob. Jedná se obvykle o nekontrolované odpady. Barely jsou často
pouze ponechány k samovolnému zchátrání. Tyto situace jsou často spojené s provozy na rozlehlých
pozemcích a mohou být doprovázeny konkurenčními tlaky nebo naléháním zákazníků k převzetí dalších
odpadů. Obvykle jde o odpady, s nimiž je obtížná manipulace nebo zpracování a které byly zřejmě
přepravovány mezi různými provozovateli a již se ztratily informace o jejich původu a složení.
Dlouhodobá akumulace odpadů může vést k ústupkům ve vedení záznamů, což může dále vést ke ztrátě
určení odpadu, což situaci se skladováním ještě zhoršuje.
Povolení k provozu zpravidla jasně definuje množství různých druhů odpadů, které je dovoleno skladovat.
Provozovatelé mají většinou v povolení limitovány kapacity a může být povolen i odklad mezi přijetím
odpadu a jeho zpracováním.
[55, UK EA, 2001], [86, TWG, 2003]
4.8.4 Podpora externí burzy (výměny) reziduí
Popis
I když nejvíce žádoucí formou opětovného využití reziduí uvnitř provozovny je recyklace, není vždy
možné nalézt oddělení nebo proces, v němž by zbytky byly účinně užity. Alternativou tudíž může být
nalezení jiného podniku, jenž by pro rezidua našel využití. Burzou odpadů je pak regionální clearingové
(zúčtovací) centrum, kde se takové transakce provádějí. Burza odpadů vede počítačovou databázi a/nebo
periodicky zveřejňuje seznam dostupných odpadů nebo různými odvětvími poptávaných materiálů.
Informace z burzy odpadů obvykle obsahuje:
a.
identifikační kód podniku
b.
kategorii (např. kyselina, rozpouštědlo, apod.)
c.
popis primárních použitelných složek
d.
kontaminanty
e.
fyzikální stav
f.
množství
g.
geografické území
h.
obal a balení
Umožňuje vhodnější využití nebo odstranění odpadu.
[53, LaGrega, et al., 1994]
507
5
NEJLEPŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY
Pro lepší porozumění této kapitole a jejímu obsahu obraťme pozornost čtenáře na předmluvu k tomuto
dokumentu a obzvláště k její páté části: „Jak rozumět a používat tento dokument“. Techniky a související
emisní a/nebo spotřební úrovně, které jsou uvedeny v této kapitole, byly vyhodnoceny iterativním
procesem, jenž zahrnoval následující kroky:
•
•
•
•
•
identifikace klíčových environmentálních témat v odvětví zpracování odpadů. Jsou jimi emise do
ovzduší, emise do vody, kontaminace půdy, a spotřeba energie. Protože existuje velmi mnoho
způsobů zpracování odpadů a druhů odpadů, ne všechny emise jsou relevantní pro všechny
způsoby zpracování odpadů
ověření, které z technik jsou nejvýznamnější pro řešení klíčových témat
identifikace nejlepších úrovní environmentální výkonnosti na základě dostupných údajů z EU
a zbytku světa
ověření, za jakých podmínek jsou tyto úrovně environmentální výkonnosti dosahovány, tedy
za jakých nákladů, mezisložkových vlivů, a které jsou hlavní hybné síly vedoucí k zavedení
technik
výběr nejlepších dostupných technik (BAT) a přidružených emisních nebo spotřebních úrovní pro
odvětví v obecném smyslu podle Článku 2(11) a Přílohy IV Směrnice.
Expertní posouzení Evropským úřadem pro IPPC a příslušnou Technickou pracovní skupinou (TWG)
hrály klíčové role ve všech krocích v rámci hodnocení i ve způsobu, jímž jsou zde informace zveřejněny.
Na základě hodnocení jsou techniky, stejně jako možné spotřební a emisní úrovně spojené s aplikací BAT
uvedené v této kapitole považovány za vhodné pro toto odvětví jako celek a v mnoha případech odrážejí
současnou výkonnost některých zařízení v odvětví. Tam. kde jsou uvedeny emisní a spotřební úrovně
BAT, je nutné tomu porozumět tak, že tyto úrovně představují environmentální výkonnost, kterou by bylo
možné očekávat ve výsledku v případě použití popsaných technik v tomto odvětví, s vědomím rovnováhy
nákladů a přínosů, jak je vtělena do definice BAT. Údaje o emisních či spotřebních úrovních ovšem
nejsou hodnoty emisních limitů, a tak by ani neměly být chápány. V některých případech může být
technicky možné dosáhnout lepších úrovní emisí a spotřeby, ale při zvážení nákladů a mezisložkových
vlivů nejsou považovány za vhodnou BAT pro odvětví jako celek. Takové úrovně mohou být oprávněné
v mnohem specifičtějších případech, kde působí zvláštní hybné síly.
Úrovně spotřeby a emisí spojené s použitím BAT musí být nahlíženy společně se všemi specifikovanými
referenčními podmínkami (např. periody průměrování).
Koncept „úrovní spojených s BAT“ popsaný výše musí být odlišován od pojmu „dosažitelná úroveň“,
který je používán na jiných místech dokumentu. Když je úroveň označena jako „dosažitelná“ při použití
určité techniky nebo kombinace technik, mělo by tomu být rozuměno tak, že lze očekávat dosažení této
úrovně při dlouhodobém uplatňování technik na dobře udržovaném a provozovaném zařízení.
Pokud byly údaje o nákladech dostupné, byly uvedeny spolu s popisem technik uvedeným
v předcházejících kapitolách. Takto je hrubě naznačena velikost nákladů. Skutečné náklady na aplikaci
dané techniky budou nicméně značně záviset na konkrétní situaci, v niž mohou hrát roli např. daně,
poplatky a technické vlastnosti příslušného zařízení. V dokumentu není možné plně vyhodnotit tyto
místně specifické faktory. Pokud údaje o nákladech chybějí, jsou závěry ohledně ekonomické únosnosti
techniky odvozeny z pozorování stávajících zařízení.
508
Záměrem je, aby obecné BAT z této kapitoly byly referenčním bodem, k němuž budou vztahovány úvahy
o současné výkonnosti stávajícího zařízení nebo úsudky o navržených úrovních pro nová zařízení. Tímto
způsobem budou napomáhat stanovení vhodných, z BAT vycházejících závazných podmínek provozu
zařízení nebo předepsání obecně závazných pravidel podle Článku 9(8). Předpokládá se, že nová zařízení
lze navrhnout tak, že jejich výkonnost bude na nebo lepší úrovní, než jsou zde uvedené obecné úrovně
BAT. Dále se má za to, že stávající zařízení by mohla běžných úrovní BAT (nebo i lepších) dosáhnout
v závislosti na technické a ekonomické vhodnosti technik pro každý konkrétní případ.
Dokumenty BREF nemají stanovovat právně závazné standardy, ale jsou míněny jako zdroj informací pro
průmysl, členské státy a veřejnost o dosažitelných spotřebních a emisních úrovních při použití určitých
technik. Stanovení patřičných hodnot limitů pro konkrétní případy bude vyžadovat zvážení cílů Směrnice
IPPC a místních podmínek.
Vybrané klíčové poznatky pro potřeby uživatelů/čtenářů dokumentu
Během přípravy dokumentu došlo k otevření a posuzování několika důležitých otázek. Čtenáři dokumentu
může pomoci, pokud o nich bude vědět.
•
•
•
•
•
z důvodu komplexní povahy odvětví je důrazně doporučováno číst Kapitolu 5 společně
s Kapitolou 4. V Kapitole 5 jsou na pomoc uvedeny křížové odkazy na Kapitolu 4
rozhodnutí, zda by provozovna zpracování odpadů měla či neměla zavádět určitou procesní nebo
emise omezující techniku, je ovlivněno mnoha faktory. Při vyžití dokumentu na místní úrovni je
nutné zvážit faktory, jako je způsob zpracování a druh odpadu
kromě BAT uvedených v této kapitole bude BAT pro provozovnu zpracování odpadů zahrnovat i
prvky požadované v mezinárodních předpisech a v jiných dokumentech, než jsou dokumenty
IPPC. V tomto ohledu je třeba zaměřit pozornost na Referenční dokumenty o BAT pro Emise ze
skladování nebezpečných látek, Chladící zařízení, Nakládání s odpadními vodami a odpadními
plyny, Spalovny a Referenční dokument o obecných principech monitoringu
zařízení na zpracování odpadů zahrnutá v tomto dokumentu jsou pouze částí celého řetězce
odpadového hospodářství. Záležitosti vznikající v předchozích a následných procesech mají
značný dopad na dané zařízení, a v důsledku toho ovlivňují jeho environmentální výkonnost
celkové odpadové hospodářství zahrnuje mnoho různých druhů operací zpracování (řetězců
operací), které nakonec povedou k opětovnému využití nebo odstranění – činnosti, které mohou
být mimo rozsah/záběr tohoto dokumentu BREF. Například podle hierarchie principů odpadového
hospodářství jsou operace vedoucí k opětovnému využití nadřazeny operacím odstraňování.
V určitých situacích však tato hierarchie nemusí představovat nejlepší environmentální variantu,
obzvláště, pokud je posouzen vliv na celý řetězec odpadového hospodářství (mimo záběr tohoto
dokumentu). Tyto úvahy, spolu s neenvironmentálními aspekty, mohou ovlivnit volbu použitého
způsobu zpracování odpadu.
Dodatečné vysvětlení, jak porozumět zbytku kapitoly
Závěry k BAT pro odvětví zpracování odpadů jsou vyjádřeny na dvou úrovních. Část 5.1. se zabývá
závěry obecných BAT, tj. technik, které jsou použitelné v celém odvětví. Jsou-li někde výjimky, kde BAT
není za určitých okolností nebo v určitých případech použitelná, je to uvedeno v závěru této BAT. Část
5.2 obsahuje více specifické BAT, např. pro různé typy specifických procesů a činností, jak jsou
definovány v rozsahu. BAT pro nějakou specifickou provozovnu zpracování odpadů je tudíž kombinací
prvků obecných (nespecifických podle činnosti zpracování) a prvků specifických podle konkrétní činnosti
a výše uvedených dokumentů BREF. Hodnoty emisí spojených s použitím BAT v této kapitole odpovídají
denním průměrům.
509
Není prakticky možné posoudit všechny rozdíly, které lze nalézt v EU, neboť záběr dokumentu je příliš
rozmanitý, co se týče druhu odpadů. Z tohoto důvodu jsou odpady kategorizovány na dva typy. Prvním
jsou odpady neklasifikované jako nebezpečné a ty představují obecný základ pro BAT v odvětví.
Zpracování více nebezpečných odpadů – druhý typ odpadů (např. nebezpečný odpad) - může pro zajištění
BAT vyžadovat další opatření. BAT týkající se nebezpečného odpadu jsou popsány kurzívou.
Specifické pro dokument je, že BAT jsou popsány kvalitativně a vycházejí ze současné praxe. Je tomu tak
kvůli nedostatku číselných informací o ukazatelích environmentální výkonnosti (např. emisích,
spotřebách). Většina poskytnutých informací totiž odpovídá hodnotám emisních limitů stanovených
v příslušných zemích nebo oblastech.
5.1 Obecné BAT
Environmentální management
Tyto techniky se týkají neustálého zlepšování environmentální výkonnosti. Vytvářejí rámec zajišťující
identifikaci, přijetí a dodržování variant BAT, které nicméně zůstávají důležité a mohou hrát roli ve
zlepšování environmentální výkonnosti zařízení. Tyto techniky a nástroje dobrého hospodaření a
managementu vskutku často zabraňují vzniku emisí.
Řada technik environmentálního managementu je stanovena jako BAT. Rozsah (např. úroveň detailu) a
povaha systému environmentálního managementu (EMS) (např. standardizovaný nebo nestandardizovaný)
budou často spojeny s povahou, velikostí a složitostí zařízení a rozsahem environmentálních dopadů, které
systém může mít. Cílem BAT je:
1. zavést a udržovat EMS, jenž začleňuje podle individuálních okolností následující prvky (viz Část
4.1.2.8):
a. definování environmentální politiky zařízení vrcholovým managementem (závazek vrcholového
managementu je považován za nutnou podmínku pro úspěšné uplatnění ostatních prvků EMS)
b. plánování a vytvoření nutných procedur/postupů
c. zavedení procedur se zvláštní pozorností věnovanou
• struktuře a odpovědnosti
• školení, povědomí a kompetenci
• oznamování
• zapojení zaměstnanců
• dokumentaci
• účinnému řízení procesu
• programu údržby
• připravenosti na mimořádné události a reakci na ně
• zabezpečení souladu s právními předpisy na ochranu životního prostředí.
d. kontrola výkonnosti a nápravná opatření, se zvláštní pozorností věnovanou:
• sledování (monitoringu) a měření (viz také Referenční dokument Obecné principy
monitoringu)
• nápravným a preventivním opatřením
• vedení záznamů
• nezávislému (kde je to praktické) internímu auditu s cílem zjistit, zda je EMS v souladu
s plánovaným uspořádáním či ne a zda byl správně zaveden a udržován.
510
e. přezkoumání vedením organizace.
Další tři prvky, které mohou doplnit výše uvedené stupně, jsou považovány za podpůrná opatření. Jejich
absence však často není s BAT v rozporu. Těmito třemi prvky jsou:
f. systém managementu a procedura auditu jsou přezkoumány a ověřeny akreditovanou certifikační
organizací nebo externím ověřovatelem EMS
g. příprava a zveřejnění (a pokud možno externí ověření) pravidelného environmentálního
prohlášení, v němž jsou popsány všechny významné environmentální aspekty zařízení a které
umožní meziroční porovnání nejen s environmentálními cíly, ale také s odvětvovými vztažnými
hodnotami (benchmarks), pokud to bude vhodné a možné
h. zavedení a udržování mezinárodně uznávaného systému, jako je EMAS nebo EN ISO
14001:1996. Tento dobrovolný krok může EMS dodat větší věrohodnost. Zvláště EMAS, jenž
integruje všechny výše uvedené prvky, zvyšuje věrohodnost. Nestandardizované systémy mohou
být v zásadě stejně účinné, pokud jsou vhodně navržené a zavedené.
Konkrétně pro odvětví odpadů je také důležité zvážit následující možné prvky EMS:
i.
již při projektování nového zařízení posouzení environmentálního dopadu případného uzavření
tohoto zařízení
j. posouzení vývoje čistších technologií
k. kde je to praktické, pravidelné vztažení výkonnosti zařízení k výkonnosti odvětví (benchmarking),
zahrnující energetickou účinnost a úspory energie, volbu vstupních materiálů, emise do ovzduší,
vypouštění do vody, spotřebu vody a vznik odpadu.
2. zajistit poskytování úplných podrobností o činnostech prováděných v provozovně. Správná míra
podrobnosti je uvedena v následující dokumentaci (viz Část 4.1.2.7 a související BAT č. 1.(g))
a. popisy metod a postupů zpracování odpadů, které jsou v provozovně uplatněny
b. diagramy hlavních jednotek zařízení, pokud mají nějaký environmentální význam, spolu
s diagramy procesních toků (schéma)
c. detaily o chemických reakcích a jejich reakční kinetice/energetické bilanci
d. detaily o podstatě systému řízení a regulace a jak regulační systém zpracovává informace
z environmentálního monitoringu
e. detaily o tom, jak je zajištěna ochrana při neobvyklých podmínkách provozu, jako jsou náhlé
poruchy, uvedení do chodu, vypínání
f. instruktážní manuál
g. provozní denník (vztah k BAT č. 3)
h. roční přehled vykonaných činností a zpracovaného odpadu. Roční přehled by měl obsahovat
čtvrtletní bilance odpadních a reziduálních toků včetně pomocných materiálů spotřebovaných na
všech provozech (vztah k BAT č. 1.g).
3. uplatňovat postupy správného hospodaření, které zahrnou také údržbu, a realizovat vhodný program
školení včetně témat preventivních opatření, které pracovníci musí podniknout vzhledem k ochraně
zdraví, bezpečnosti a minimalizaci environmentálních rizik (viz Částí 4.1.1.4, 4.1.1.5, 4.1.2.5,
4.1.2.10, 4.1.4.8 a 4.1.4.3)
4. usilovat o blízký vztah s původcem/vlastníkem odpadu tak, aby zákaznické provozovny mohly
přijmout opatření, jimiž dochází ke vzniku odpadu požadované kvality, která je nutná pro provedení
procesu zpracování odpadů (viz Část 4.1.2.9)
511
5. kdykoliv disponovat dostatečným personálem ve službě nebo v záloze, s nezbytnými kvalifikacemi.
Všichni zaměstnanci by měli podstoupit zvláštní pracovní školení a další vzdělávání (viz Část
4.1.2.10, také má vztah k BAT č. 3)
Vstupní odpad (WASTE IN)
Pro zlepšení znalostí o vstupním odpadu je dle BAT třeba:
6. disponovat konkrétními znalostmi o vstupním odpadu. Takové znalosti musí reflektovat výstupní
odpad, zpracování, které má být vykonáno, druh odpadu, původ odpadu, postup, jenž je zvažován (viz
BAT č. 7 a 8) a riziko (souvisí s výstupním odpadem a zpracováním) (viz Část 4.1.1.1). Návod
k těmto tématům je v Částech 4.2.3, 4.3.2.2 a 4.4.1.2
7. zavést postup předvstupní kontroly obsahující minimálně následující prvky (viz Část 4.1.1.2):
a. testy příchozího odpadu vzhledem k plánovanému zpracování
b. ujištění se, že všechny potřebné informace o povaze procesů vzniku odpadu, včetně jejich variant,
jsou k dispozici. Zaměstnanec, jenž vykonává předvstupní kontrolu, musí být schopen z titulu své
profese a zkušenosti řešit všechny potřebné otázky mající vztah ke zpracování odpadů
v provozovně
c. systém získávání a analýzy reprezentativních vzorků odpadů z procesu, při kterém přijímaný
odpad vzniká, od současného vlastníka odpadu
d. systém pečlivého ověřování (pokud není jednáno přímo s původcem odpadu) informací
obdržených při předvstupní kontrole, včetně kontaktů na původce odpadu a příslušný popis
odpadu vzhledem k jeho složení a nebezpečnosti
e. zajistit, že je uveden kód odpadu podle evropského seznamu odpadů (EWL)
f. identifikace vhodného zpracování všech odpadů, které jsou přijaty do provozovny (viz Část
4.1.2.1), určení vhodné metody zpracování pro každou poptávku s novým odpadem a stanovení
jasné metodiky vyhodnocení zpracování odpadu, která posoudí fyzikálně-chemické vlastnosti
jednotlivého odpadu a specifikace zpracovávaného odpadu.
8. zavést přijímací postup obsahují minimálně následující prvky (viz Část 4.1.1.3):
a. jasný a detailní systém, jenž provozovateli dovolí odpad přijmout pouze tehdy, je-li definována
metoda zpracování a je stanoven způsob odstranění/opětovného využití výstupu ze zpracování
(viz předvstupní kontrola u BAT č. 7). S ohledem na plánování přijímání je nutné zajistit, aby
všechny nutné skladovací (viz Část 4.1.4), procesní a odbavovací kapacity (např. kritéria
přijatelnosti výstupu z jiného zařízení) byly splněny
b. opatření, jejichž cílem je úplné zdokumentování a manipulace s odpady, které jsou přiváženy do
provozovny, jako je systém předběžné rezervace, který zajistí, aby byly dostupné např. dostatečné
kapacity
c. jasná a jednoznačná kriteria pro odmítnutí odpadu a oznamování všech nesouladů
d. systém pro určení maximálního kapacitního limitu pro odpad, jenž může být v provozovně
skladován (má vztah k BAT č. 10.b, 10.c a 24.f)
e. vizuální kontrola odpadu na vstupu pro zjištění souladu s popisem, jenž je obdržen při předvstupní
kontrole. Pro některé kapalné a nebezpečné odpady není tato BAT použitelná (viz Část 4.1.1.3).
9. zavést rozličné postupy vzorkování pro všechny různé příchozí odpady dodané volně nebo
v nádobách. Vzorkovací postupy mohou zahrnovat také následující prvky (viz Část 4.1.1.4):
a. vzorkovací procedury vycházející z rizik. Je dobré věnovat pozornost druhu/kategorii odpadu
(např. nebezpečný a neklasifikovaný jako nebezpečný) a znalosti zákazníka (např. původce
odpadu)
512
b. kontrola relevantních fyzikálně-chemických parametrů. Relevantní parametry souvisejí se znalostí
odpadu, jenž je třeba v každém případě (vizi BAT č. 6)
c. registrace všech odpadních materiálů
d. uplatňovat odlišné vzorkovací postupy pro velké objemy (kapalné a pevné), velké a malé
přepravníky a laboratorní drobné objemy. Počet odebraných vzorků by měl růst s počtem
přepravníků/kontejnerů/nádob. V extrémních případech musí být všechny malé nádoby
zkontrolovány podle doprovodné dokumentace. Postup by měl zahrnovat systém zaznamenávání
počtu vzorků a stupně konsolidace
e. podrobnosti o vzorkování odpadů v barelech ve vyhrazeném skladišti, např. časová řada od přijetí
f. vzorkování před přijetím
g. vedení záznamů o vzorkovacím režimu každé náplně zařízení, spolu s odůvodněním výběru té
které varianty zpracování
h. systém stanovování a zaznamenávání:
• vhodného umístění vzorkovacích míst
• kapacity vzorkované nádoby (u vzorků z barelů by měl být doplněn parametr celkového počtu
barelů)
• počet vzorků a stupeň konsolidace
• provozní podmínky v době vzorkování.
i. systém zajišťující, že vzorky jsou analyzovány (viz Část 4.1.1.5)
j. v případě nízkých okolních teplot může být nutné dočasné skladování, než náklad rozmrzne. To
může ovlivnit použitelnost některých výše zmíněných prvků této BAT (viz Část 4.1.1.5).
10. disponovat zařízením na příjem, které bude zahrnovat minimálně následující prvky (viz Část 4.1.1.5):
a. bude vybaveno laboratoří na analýzu všech vzorků rychlostí požadovanou BAT. Obvykle to bude
vyžadovat pevný systém zajištění kvality, metody kontroly kvality a vedení záznamů o výsledcích
analýz. Zvláště pro nebezpečné odpady to bude často znamenat požadavek disponovat laboratoří
přímo v provozovně
b. disponovat vyhrazeným prostorem karanténního skladování, stejně jako předepsat postup, jak
zacházet s nepřijatým odpadem. Ukazuje-li kontrola nebo analýza, že odpad nesplňuje kritéria
přijatelnosti (např. je poškozen, zkorodován nebo v neoštítkovaných sudech), pak je v tomto
prostoru možné odpad dočasně bezpečně uložit. Takové skladiště a procedury by měly být
navrženy a řízeny tak, aby umožňovaly rychlé (v řádu dnů a méně) vyřízení a nalezení řešení, co
provést s tímto odpadem
c. disponovat jasnou procedurou vypořádání se s odpadem, u něhož kontrola a/nebo analýza
prokázaly nepřijatelnost nebo tento odpad neodpovídá popisu, jenž byl obdržen při předvstupní
kontrole. Procedura by měla zahrnovat všechna opatření, včetně oznámení příslušnému úřadu, jak
jsou požadována v povolení nebo v národní/mezinárodní legislativě, opatření bezpečného uložení
zásilky pro přechodné období nebo opatření odmítnutí odpadu a jeho navrácení původci odpadu
nebo na jiné autorizované určení
d. přesun odpadu do prostoru skladování pouze po uznaní přijatelnosti odpadu (má vztah k BAT
č. 8)
e. vyznačit kontrolní, vykládací a vzorkovací prostory na plánu provozovny
f. mít postaven izolovaný drenážní systém (má vztah k BAT č. 63)
g. systém, jímž je zajištěno, že zaměstnanci provozovny, kteří mají provádět vzorkování, kontroly a
analýzy, jsou příslušně kvalifikovaní a vhodně školení, a že školení jsou pravidelně aktualizována
(má vztah k BAT č. 5)
h. systém
sledování
odpadu
unikátním
identifikátorem
(štítek/kód)
pro
každý
přepravník/kontejner/nádobu v této etapě zpracování. Identifikátor bude obsahovat minimálně
datum dodání na provozovnu a kód odpadu (má vztah k BAT č. 9 a 12).
513
Výstupní odpad
Pro zlepšení znalostí o výstupním odpadu má BAT zahrnovat:
11. analýzu výstupního odpadu podle relevantních parametrů, které jsou významné pro provozovnu, kam
odpad směřuje (např. skládka, spalovna) (viz Část 4.1.1.1)
Systémy managementu
BAT zahrnuje:
12. zavedený systém garantující dohledatelnost způsobu zpracování odpadu. Může být nutné zohlednit
fyzikálně-chemické vlastnosti odpadu (např. kapalný, pevný), typ procesu zpracování odpadu (např.
kontinuální, dávkový) stejně jako změny fyzikálně chemických vlastností odpadů, které mohou nastat
během jeho zpracování. Systém dohledatelnosti zahrnuje následující prvky (viz Část 4.1.2.3.):
a. dokumentace zpracování tokovými diagramy a hmotnostními bilancemi (viz Část 4.1.2.4 a také
vztah k BAT č. 2.a)
b. provedení
dohledatelnosti
údajů
přes
několik
operačních
kroků
(např.
předvstup/přijetí/skladování/zpracování/odvoz). Je možné vést záznamy a kontinuálně je
aktualizovat, a tak zobrazovat dodávky, zpracování v provozovně a odvozy. Záznamy jsou
obvykle uchovány minimálně po šest měsíců od odvozu odpadu
c. zaznamenávání a odkazování na informace o vlastnostech odpadů a zdrojích odpadového toku tak,
aby byly dostupné kdykoli. Odpadu musí být přiřazeno referenční číslo, které musí být k dispozici
kdykoliv během procesu, a tak provozovateli umožnit určit, kde se ten který odpad v provozovně
nalézá, dobu, po kterou v ní byl a navrhovaný a skutečný způsob zpracování
d. udržování počítačové databáze/série databází, které jsou pravidelně zálohovány. Sledovací systém
funguje jako inventární/skladový systém a zahrnuje: datum přejímky na provozovnu, údaje o
původci odpadu, údaje o všech předchozích vlastnících, unikátní identifikátor, výsledky analýzy
předvstupní a přejímkové, druh balení a jeho velikost, zamýšlený způsob zpracování/odstranění,
přesný záznam o povaze a množství odpadu v provozovně včetně všech rizik, údaje, kde je
fyzicky umístněn podle plánu provozovny, v jakém bodě navrženého způsobu odstraňování odpad
právě je
e. přesouvat barely a jiné mobilní kontejnery mezi různými lokalitami pouze na základě příkazů
příslušného vedoucího, zajistit, že systém dohledání odpadu je poté aktualizován o tyto změny
(viz Část 4.1.4.8).
13. zavést a uplatňovat pravidla míchání tak, aby se omezovaly druhy odpadů, které mohou být spolu
smíchány, a tak zabránit rostoucím emisím znečištění z následujícího zpracování. Tato pravidla musí
brát v úvahu druh/kategorii odpadu (např. nebezpečný, neklasifikovaný jako nebezpečný), způsob
zpracování, jenž má být proveden stejně jako následující kroky, které budou provedeny s výstupním
odpadem (viz Část 4.1.5)
14. zavést procedury segregace (oddělování) a slučování (viz Část 4.1.5 a také BAT č. 13 a 24.c), které
zahrnují:
a. vedení záznamů z testů, včetně jakékoliv reakce, která zvýšila bezpečnostní parametry (růst
teploty, vznik plynů nebo růst tlaku), záznam provozních parametrů (změny viskozity, oddělování
nebo srážení pevných látek) a záznam všech jiných relevantních parametrů, jako je vznik zápachu
(viz Část 4.1.4.13 a 4.1.4.14)
514
b. balení kontejnerů s chemickými látkami do oddělených barelů podle jejich klasifikace
nebezpečnosti. Chemické látky, které jsou neslučitelné (např. oxidační činidla a hořlavé kapaliny)
by neměly být skladovány ve stejném barelu (viz Část 4.1.4.6).
15. uplatňovat přístup ke zlepšování účinnosti zpracování odpadů. Obvykle to zahrnuje nalezení
vhodných indikátorů účinnosti zpracování odpadů a program jejich monitoringu (viz Část 4.1.2.4 a
BAT č. 1)
16. vypracovat strukturovaný plán managementu havárií (viz Část 4.1.7)
17. vést a náležitě využívat denník událostí (viz Část 4.1.7 a BAT č. 1 a systém managementu kvality)
18. zpracovat plán managementu hluku a vibrací jako součást EMS (viz Část 4.1.8 a BAT č. 1). Pro
některá zařízení na zpracování odpadu nemusí hluk ani vibrace být environmentálním problémem
19. ve fázi projektu zvážit budoucí ukončení provozu. Pro stávající zařízení a tam, kde byly
identifikovány problémy s ukončením provozu, zavést program minimalizace těchto problémů (viz
Část 4.1.9 a BAT č. 1.i).
Management technického vybavení a surovin
BAT zahrnuje:
20. připravit přehled spotřeby energie a její výroby (včetně prodeje) podle typu zdroje (tj. elektrická
energie, zemní plyn, kapalná konvenční paliva, pevná konvenční paliva, odpad) (viz Část 4.1.3.1 a
související BAT č. 1.k). Zahrnuto je:
a. zpracování zprávy o energii spotřebované z hlediska dodané energie
b. zpracování zprávy o energii prodané z provozovny
c. připravit informace o tocích energie (např. diagramy nebo energetické bilance), jež ukážou, jak je
energie v procesu spotřebována.
21. neustále zvyšovat energetickou účinnost zařízení (viz Část 4.1.3.4):
a. zpracováním plánu energetické účinnosti
b. aplikací technik, které snižují spotřebu energie a tak snižují jak přímé (teplo a emise z výroby na
provozovně), tak nepřímé (emise ze vzdálené elektrárny) emise
c. definováním a výpočtem specifických spotřeb energií při činnosti (nebo činnostech), stanovením
klíčových indikátorů výkonnosti na roční bázi (např. MWh/t zpracovaného odpadu) (souvislost
s BAT č. 1.k a 20).
22. provádět interní benchmarking (např. na roční bázi) spotřeby surovin (vztah k BAT č. 1.k). Některé
limity použitelnosti byly zjištěny a jsou zmíněny v Části 4.1.3.5
23. zkoumat možnosti využití odpadu jako suroviny pro zpracování ostatních odpadů (viz Část 4.1.3.5).
Je-li odpad využíván při zpracování jiných odpadů, pak je třeba mít zaveden systém garantující, že
dodávky tohoto odpadu jsou dostupné. Není-li to možné zajistit, mělo by být zavedeno sekundární
zpracování nebo použity jiné suroviny s cílem zabránit jakýmkoliv zbytečným čekacím dobám při
zpracování (viz Část 4.1.2.2)
Skladování a manipulace
515
BAT zahrnuje:
24. aplikovat následující techniky související se skladováním (viz Část 4.1.4.1):
a. umístění skladovacích prostor:
• vzdálené od vodních toků a mimo obvod jejich zranitelnosti, a
• takovým způsobem, aby byla v provozovně minimalizována dvojí manipulace s odpady
b. zajistit, že infrastruktura drenáže skladovacích prostor může pojmout všechny možné
kontaminované úniky a že drenáž neslučitelných odpadů nemůže přijít do styku s ostatními
c. použití vyhrazených prostor/skladiště, které jsou vybavené všemi nutnými opatřeními, která
souvisí se specifickým rizikem, pro třídění a opětovné zabalení laboratorního nebo podobného
odpadu. Tyto odpady jsou tříděny podle jejich klasifikace nebezpečnosti, se zřetelem na jejich
potenciální neslučitelnost, a pak jsou znovu zabaleny. Poté jsou odstraněny do vhodných
skladovacích prostor
d. manipulace se zapáchajícími materiály v zcela izolovaných nebo vhodně upravených
nádržích/nádobách a jejich skladování v uzavřených budovách napojených na zařízení k
omezování zápachu
e. zajistit, že všechna propojení mezi nádržemi/nádobami je možné uzavřít ventily. Přepadové
potrubí musí být vedeno do jímacího drenážního systému (tj. příslušný ohrazený prostor nebo jiná
nádrž)
f. zavést opatření, která mohou zabránit přibývání kalů nad jistou úroveň a tvorbě pěny, která může
ovlivnit opatření v nádržích na kapaliny - např. pravidelná kontrola nádrží, odsávání kalu na další
vhodné zpracování, používání protipěnových činidel
g. vybavit nádrže a nádoby vhodným systémem omezování těkavých emisí, pokud k jejich vzniku
může dojít, spolu s měřidly emisí a výstražným zařízením. Tyto systémy musí být dostatečně
odolné (schopné pracovat, i když je kal nebo pěna přítomna) a pravidelně udržované
h. skladovat kapalný organický odpad s nízkým bodem vzplanutí v dusíkové atmosféře a tak jej
udržovat inertní. Každá skladovací nádrž je vsazena do vodotěsného retenčního prostoru. Plynné
úniky jsou zachycovány a čištěny.
25. oddělit dekantaci kapalin a skladovací prostory pomocí předělů, které jsou nepropustné a odolné vůči
skladovaným materiálům (viz Část 4.1.4.4)
26. používat následující techniky týkající se nádrží a označování potrubí (viz Část 4.1.4.12):
a. jasně oštítkovat všechny nádoby podle jejich obsahu a kapacity, a používat unikátní identifikátor.
Nádrže musí být označovány vhodným systémem podle jejich užití a obsahu
b. zajistit, aby označení/štítky rozlišovaly mezi odpadní vodou a procesní vodou, spalitelnými
kapalinami a spalitelnými výpary a směrem proudění (tj. proudění do nebo z)
c. pro všechny nádrže vedení záznamů, které uvádějí podrobnosti o unikátním identifikátoru,
kapacitě, konstrukci včetně materiálu, plánu údržby a výsledcích kontroly, armatuře a druzích
odpadů, které v nádržích mohou být skladovány/zpracovány, včetně limitních bodů vzplanutí.
27. přijmout opatření k zabránění problémů, které mohou vzniknout ze skladování/akumulace odpadů.
Technika může být v konfliktu s BAT č. 23, je-li odpad využíván jako reagens (viz Část 4.1.4.10)
28. při manipulaci s odpady aplikovat následující techniky (viz Část 4.1.4.6):
a. zavést systémy a procedury, které zajistí, že odpady budou přesunovány na vhodné skladování
bezpečně
b. zavést systém managementu nakládky a vykládky odpadu v zařízení, který bere v potaz také
všechna rizika, které tyto činnosti mohou vyvolat. Některé varianty této techniky zahrnují systém
516
c.
d.
e.
f.
g.
číslování, dohled personálem provozovny, barevně kódované body/hadice nebo armatury
specifické velikosti
zajistit, aby kvalifikovaná osoba navštěvovala provoz vlastníka odpadu a kontrolovala laboratorní
odpad, starý původní odpad, odpad nejasného původu nebo nedefinovaný odpad (zvláště pokud je
v barelech), klasifikovala příslušně látky a balila je do speciálních nádob. V některých případech
může být nutné jednotlivá balení ochránit před mechanickým poškozením v barelu filtry
přizpůsobenými vlastnostem zabaleného odpadu
zajistit, aby poškozené hadice, ventily a propojení nebyly používány
zachycovat a shromažďovat odpadní plyn z nádob a nádrží, když je manipulováno s kapalným
odpadem
vykládat pevné látky a kaly v uzavřených prostorech, které jsou vybaveny ventilačním systémem
napojeným na zařízení na omezování emisí, pokud manipulovaný odpad má potenciál generovat
emise do ovzduší (např. pachy, prach, VOC) (viz Část 4.1.4.7)
využívat systém zajišťující, že hromadění různých dávek probíhá pouze tehdy, kdy byly
provedeny testy slučitelnosti (viz Část 4.1.4.7 a 4.1.5 a související BAT č. 13, 14 a 30).
29. zajistit, že vysypávání/nasypávání odpadu z nebo do jeho obalu a míchání probíhá za instruktáže a
dohledu a je prováděno školenou osobou. Pro určité druhy odpadů tyto postupy vyžadují, aby byly
prováděny při ventilaci (viz Část 4.1.4.8)
30. zajistit, aby chemická neslučitelnost vedla k oddělování nutnému při skladování (viz Část 4.1.4:13 a
4.1:4.14 a související BAT č. 14)
31. kde je manipulováno s obaleným odpadem, uplatnit následující techniky (viz Část 4.1.4.2):
a. skladování odpadů v zakrytých nádobách. Techniku lze použít na jakýkoliv kontejner, jenž je
skladován a čeká na vzorkování a vyprázdnění. Byly zjištěny některé výjimky použitelnosti této
techniky související s kontejnery nebo odpady, které nejsou ovlivněny okolními podmínkami
(např. sluneční světlo, teplota, voda) (viz Část 4.1.4.2). Zakryté prostory musí mít přiměřenou
ventilaci
b. udržování dostupnosti a přístupu do skladovacích prostor ke kontejnerům, které nesou látky, o
nichž je známo, že jsou citlivé na teplo, světlo a vodu, dodržování krytů a ochrany před teplem a
přímým sluncem.
Další běžné techniky výše nezmíněné
BAT zahrnuje:
32. provádět drcení a prosévání v prostorách vybavených ventilačním systém napojeným na zařízení na
omezování emisí (viz Část 4.1.6.1), pokud je manipulováno s materiály, které mohou generovat emise
do ovzduší (např. pachy, prach, VOC)
33. provádět drcení (viz Části 4.1.6.1 a 4.6) v kompletně uzavřeném prostoru a v inertní atmosféře pro
barely/kontejnery obsahují hořlavé nebo vysoce prchavé látky. Tím bude zabráněno vznícení. Inertní
atmosféra má být zredukována
34. provádět procesy mytí se zřetelem na (viz Část 4.1.6.2):
a. identifikaci vymytých složek, které mohou být přítomny v materiálu určeném k promývání (např.
rozpouštědla)
b. odvedení použité promývací vody do vhodného zařízení na skladování a pak její vyčištění stejným
způsobem jako odpad, z něhož vznikla
517
c. použití vyčištěné odpadní vody ze zařízení na zpracování odpadu na mytí namísto jejího vypuštění
do sladké vody. Výsledná odpadní voda pak může být čištěna v čistírně odpadních vod nebo
znovu použita v zařízení.
Čištění emisí do ovzduší
BAT prevence nebo omezování emisí, hlavně prachu, zápachu a VOC a některých anorganických
sloučenin, zahrnuje:
35. omezit používání nezakrytých nádrží, nádob a šachet:
a. při skladování materiálů, který může vést k emisím do ovzduší (např. zápachu, prachu, VOC)
prevencí přímé ventilace nebo úniků do ovzduší tím, že se propojí všechny odtahy do vhodného
systému omezování emisí (viz Část 4.1.4.5)
b. udržováním odpadu nebo surovin pod přikrytím nebo ve vodotěsném balení (viz Část 4.1.4.5 a
související BAT č. 31.a)
c. napojením prostorů nad usazovacími nádržemi (např. tam, kde je zpracování oleje předběžným
procesem v rámci chemického zpracování) na centrální ventilační a promývací jednotky (viz Část
4.1.4.1).
36. použití uzavřeného systému s odtahem nebo podtlakem, a jeho napojení do vhodného zařízení na
omezování emisí. Tato technika je obzvláště významná pro procesy, v nichž dochází k přesunům
prchavých kapalin, včetně plnění/vyprazdňování cisteren (viz Část 4.6.1)
37. užití vhodně dimenzovaného odtahového systému, jenž bude zakrývat záchytné nádrže, prostory
předúprav, skladovací nádrže, míchací/reakční nádrže a prostory tlakové filtrace, nebo provozovat
oddělený systém čištění plynů odvedených ze specifických nádrží (např. filtry s aktivním uhlím
k nádržím zadržujícím odpad kontaminovaný rozpouštědly) (viz Část 4.6.1)
38. řádně provozovat a udržovat zařízení na omezování emisí, včetně manipulace a čištění/odstraňování
spotřebovaného media z praček (viz Část 4.6.11)
39. provozovat prací systém pro hlavní anorganické plynné úniky z těch provozních jednotek, které mají
bodové zdroje procesních emisí. Instalovat sekundární prací jednotku na určité systémy předčištění,
je-li vypouštění pro hlavní pračky neslučitelné nebo příliš koncentrované (viz Část 4.6.11)
40. provozovat procedury detekce úniků a oprav na zařízeních a) manipulujících s velkým počtem
potrubních prvků a skladování a b) u sloučenin, které mohou snadno uniknout a vyvolávají
environmentální problém (např. fugitivní emise, kontaminace zeminy) (viz Část 4.6.2). Procedury
mohou být prvkem EMS (viz BAT č. 1)
41. snížit emise do ovzduší na následující úrovně
Parametr ovzduší Úrovně emisí spojené s aplikací BAT (mg/ Nm3)
VOC
7 – 201
PM
5 – 20
1
Pro nízké dávky VOC může být horní mez intervalu zvýšena na 50
pomocí vhodné kombinace preventivních a redukčních technik (viz Část 4.6). Techniky výše zmíněné
v části BAT Čištění emisí do ovzduší (BAT č. 35 – 41) k těmto hodnotám také přispívají.
518
Management odpadních vod
BAT zahrnuje:
42. snížit spotřebu vody a kontaminaci vody (viz Části 4.1.3.6 a 4.7.1):
a. pomocí izolace provozovny a retenčních metod
b. prováděním pravidelných kontrol nádrží a šachet, obzvláště pokud jsou podzemní
c. zavedením oddělené vodní drenáže podle množství znečištění (střešní voda, voda z vozovek,
procesní voda)
d. výstavbou bezpečnostního sběrného bazénu
e. prováděním pravidelných auditů vodního hospodářství, za účelem snížení spotřeby vody a
prevence její kontaminace
f. segregací procesní vody od vody srážkové (viz Část 4.7.2 a související BAT č. 46).
43. zavést procedury zajišťující, aby specifikace odtoku byla vhodná pro systém čištění odtoku
v provozovně nebo pro vypuštění (viz Část 4.7.1)
44. zabránit tomu, aby odtok obcházel systém čistírny odpadních vod (viz Část 4.7.1)
45. zavést a provozovat systém uzávěrů, v němž je dešťová voda spadající do procesních prostor
shromažďována spolu s vodou z mytí z cisteren, nahodilými úniky, vodou z mytí barelů, atd. a
vrácena do zpracovatelského zařízení nebo shromážděna ve společné jímce (viz Část 4.7.1)
46. oddělit systémy zachycování vody – potenciálně více kontaminované vody od méně kontaminovaných
(viz Část 4.7.2)
47. pod celým prostorem zpracování vystavět zcela betonové základy, které jsou svedeny do vnitřního
drenážního systému, jenž vede do retenčních nádrží nebo do jímek, které shromažďují srážkovou vodu
a jakékoliv úniky. Jímky s přepadem do kanalizace obvykle musí být vybaveny automatickým
systémem monitoringu, jako je kontrola pH, který odkáže zastavit přepad (viz Část 4.1.3.6 a
související BAT č. 63)
48. shromažďovat srážkovou vodu ve speciální nádrži kvůli kontrole, čištění v případě kontaminace a
případnému dalšímu využití (viz Část 4.7.1)
49. maximalizovat opětovné využití vyčištěné odpadní vody a využití srážkové vody v zařízení (viz Část
4.7.1)
50. provádět denní kontroly systému managementu odtoku a vést záznamy ze všech kontrol, pomocí
systému, který monitoruje vypouštění odtoku a kvalitu kalu (viz Část 4.7.1)
51. přednostně zjišťovat odpadní vody, které mohou obsahovat nebezpečné sloučeniny (např.
adsorbovatelné organicky vázané halogeny (AOX), kyanidy, sulfidy, aromatické sloučeniny, benzen
nebo uhlovodíky (rozpuštěné, emulgované nebo nerozpuštěné); a kovy, jako rtuť, kadmium, olovo,
měď, nikl, chróm, arsen a zinek) (viz Část 4.7.2). Za druhé oddělit v předchozím kroku identifikované
toky odpadních vod v provozovně a za třetí zvláštním způsobem tuto odpadní vodu čistit
v provozovně, nebo mimo ni.
52. po aplikaci BAT č. 42 nakonec vybrat a provádět vhodnou techniku čištění pro každý typ odpadní
vody (viz Část 4.7.1)
519
53. zavést opatření, kterými je zvyšována spolehlivost, s níž je prováděna požadovaná regulace a
omezování znečišťování (např. optimalizace srážení kovů) (viz Část 4.7.1)
54. identifikovat hlavní chemické složky čištěného odtoku (včetně skladby CHSK) a provést odborné
vyhodnocení osudu těchto chemických látek v životním prostředí (viz Část 4.7.1 a omezení
použitelnosti)
55. vypouštět z nádrží odpadní vodu pouze po dokončení všech opatření v rámci čištění a po ukončení
následné konečné inspekce (viz Část 4.7.1)
56. dosáhnout následujících hodnot emisí do vody před jejím vypuštěním
Parametr vody
CHSK
BSK
Těžké kovy (Cr, Cu, Ni, Pb, Zn)
Vysoce toxické těžké kovy
As
Hg
Cd
Cr(VI)
Emisní hodnoty spojené s použitím BAT
(ppm)
20 – 120
2 – 20
0.1 – 1
<0.1
0.01 – 0.05
<0.1 – 0.2
<0.1 – 0.4
pomocí vhodné kombinace technik uvedených v Částech 4.4.2.3 a 4.7. Techniky uvedené v této části o
„managementu odpadních vod“ (BAT č. 42 – 55) také přispívají k dosažení těchto hodnot.
Management reziduí vzniklých v procesu zpracování
BAT zahrnuje:
57. plán managementu reziduí (viz Část 4.8.1) jako součást EMS, jenž zahrnuje:
a. základní techniky hospodaření/provozu (souvisí s BAT č. 3)
b. techniky interního benchmarkingu (viz Část 4.1.2.8 a BAT č. 1.k a 22).
58. maximalizace využití opětovně použitelných obalů (barely, kontejnery, IBC, palety, atd.) (viz Část
4.8.1)
59. opětovné použití barelů, pokud jsou v dobrém stavu. V ostatních případech je nutné je poslat na
vhodné zpracování (viz Část 4.8.1)
60. vést monitorovací soupis odpadů v provozovně, s využitím záznamů o množství odpadů přijatých na
provozovnu a záznamů o odpadech zpracovaných v procesu (viz Část 4.8.3 a také BAT č. 27)
61. opětovné využití odpadů z jedné činností/zpracování pokud možno jako vstup/výchozí produkt jiné
činnosti (viz Část 4.1.2.6 a také BAT č. 23)
Kontaminace zeminy
Pro prevenci kontaminace zeminy BAT znamená:
520
62. zajistit a udržovat povrchy provozních prostor, včetně opatření, jejichž cílem je prevence nebo rychlé
odstranění úniků a rozlití, a zajištění údržby drenážních systémů a jiných podzemních staveb (viz Část
4.8.2)
63. vystavět nepropustné základy a interní drenáž provozovny (viz Části 4.1.4.6, 4.7.1 a 4.8.2)
64. zmenšit velikost provozovny a minimalizovat použití podzemních nádrží a potrubních systémů (viz
Část 4.8.2 a také související BAT č. 10 (f), 25 a 40)
521
BAT pro zvláštní způsoby zpracování odpadů
V této části jsou představeny prvky BAT pro každý proces nebo činnost zahrnutou do tohoto dokumentu.
Část je strukturována podobně jako předchozí kapitoly.
Biologické zpracování/čištění
BAT zahrnuje:
65. použití následujících technik skladování a manipulace v systémech biologických úprav (viz Část
4.2.2):
a. pro odpady s menší intenzitou zápachu používat automatické, rychle se zavírající dveře (doba
otevření dveří je udržována na minimu) v kombinaci s vhodným zařízením na zachycování
odpadního vzduchu, což vede k podtlaku v hale
b. pro odpady s vysokou intenzitou zápachu používat uzavřené přívodní zásobníky konstruované
s uzavíracím otvorem na dopravníku
c. vybavit prostor zásobníků zařízením pro záchyt odpadního vzduchu.
66. přizpůsobit povolené druhy odpadů a proces separace podle použitelného procesu zpracování a
techniky omezování emisí (např. v závislosti na obsahu biologicky nerozložitelných složek) (viz Část
4.2.3)
67. při aplikaci anaerobního rozkladu (digesce) použití následujících technik (viz Části 4.2:4 a 4.2.5):
a. aplikace úzké integrace procesu digesce a vodního hospodářství
b. recyklace maximálního množství vody z reaktoru. V Části 4.2.4 lze nalézt některé provozní
problémy, ke kterým může dojít při aplikaci této techniky
c. provozovat systém za podmínek termofilní digesce. Pro určité typy odpadu nelze termofilních
podmínek dosáhnout (viz Část 4.2.4)
d. měření TOC, CHSK, N, P a Cl ve vstupních a výstupních tocích. Pokud je požadována lepší
regulace procesu nebo vyšší kvalita odpadu na výstupu, je nutné měřit a regulovat více parametrů
e. maximalizovat produkci bioplynu. U této techniky je nutné zvážit účinek na kvalitu digestátu a
bioplynu.
68. při použití bioplynu jako paliva snížit emise z odpadního plynu do ovzduší omezením emisí prachu,
NOx, SOx, CO, H2S a VOC, s využitím vhodné kombinace následujících technik (viz Část 4.2.6):
a. praní bioplynu pomocí solí železa
b. použití technik na odstraňování oxidů dusíku, jako je SCR
c. použití jednotky termické oxidace
d. filtrace aktivním uhlím.
69. zlepšit mechanicko-biologické úpravy (MBT) (viz Části 4.2.2, 4.2.3, 4.2.8, 4.2.10, 4.6.23):
a. pomocí zcela uzavřených bioreaktorů
b. zabráněním vzniku anaerobních podmínek během aerobního zpracování, a to regulací digesce a
přístupu vzduchu (použitím stabilizovaných vzdušných okruhů) a přizpůsobení provzdušňování
právě probíhající činnosti biologického rozkladu
c. optimální spotřebou vody
d. tepelnou izolací stropů haly, kde probíhá biologický rozklad aerobními procesy
522
e. minimalizací vzniku odpadního plynu na úroveň 2 500 – 8 000 Nm3 na tunu. Nejsou žádné zprávy
o úrovních pod 2 500 Nm3
f. zajištěním jednotného přísunu vstupního materiálu
g. recyklací procesní vody nebo kalných residuí v rámci procesu aerobních úprav a tak zcela
odstranit emise do vody. Je-li produkována odpadní voda, pak by měla být čištěna tak, aby byly
dosaženy hodnoty uvedené v BAT č. 56
h. neustále získávat znalosti o vztazích mezi regulovanými proměnnými biologické degradace a
měřenými (plynnými) emisemi
i. snižovat emise dusíkatých sloučenin optimalizací poměru C:N.
70. snížit emise z mechanicko-biologických úprav na následující úrovně (viz Část 4.2.12)
Parametr
Zpracovaný odpadní plyn
Zápach (ouE/m3)
<500 – 6000
NH3 (mg/Nm3)
<1 – 20
Pro VOC a částice, viz obecná BAT č. 41
TWG si je vědoma, že hodnoty parametrů N2O (viz Část 4.6.10) a Hg by měly být do této tabulky doplněny, ovšem
nebyla dodána data pro ověření těchto hodnot.
použitím vhodné kombinace následujících technik (viz Část 4.6):
a. podpora dobrého hospodaření (viz BAT č. 3)
b. regenerační termická oxidace
c. odstraňování prachu.
71. snížit emise do vody na úrovně uvedené u BAT č. 56. Navíc omezit emise celkového dusíku, čpavku,
dusičnanů a dusitanů do vody (viz Část 4:7.7 a závěrečné poznámky Kapitola 7)
Pro fyzikálně-chemické úpravy odpadu BAT zahrnuje:
72. použití následujících technik ve fyzikálně-chemických reaktorech (viz Část 4.3.1.2):
a. jasně definovat cíle a chemismus očekávané reakce pro každý proces úpravy
b. vyhodnotit všechny nové soubory reakcí a navržené směsi odpadů a činidel laboratorním testem
před úpravou odpadu
c. přesně navrhnout a provozovat reaktorovou nádobu, aby byla způsobilá pro zamýšlený účel
d. uzavřít/zapouzdřit všechny reakční nádoby nebo nádoby na úpravu a zajistit, aby byly
odvětrávány přes vhodný prací a čistící systém
e. zabránit míchání odpadů nebo jiných proudů, které obsahují kovy a komplexotvorná činidla ve
stejném okamžiku (viz Část 4.3.1.3).
73. kromě obecných ukazatelů uvedených pro odpadní vodu u BAT č. 56 musí být stanoveny i ukazatele
pro fyzikálně-chemické čištění odpadních vod. Několik odkazů je uvedeno v závěrečných
poznámkách Kapitoly 7.
74. použití následujících technik pro neutralizační proces (viz Část 4.3.1.3)
a. zajistit, aby byly používány obvyklé metody měření
b. odděleně akumulovat neutralizovanou odpadní vodu
c. provádět konečnou kontrolu neutralizované odpadní vody poté, co uplyne dostatečný čas
akumulace.
523
75. aplikovat následující techniky podporující srážení kovů při procesech čištění (viz Část 4.3.1.4):
a. upravit pH na bod minimální rozpustnosti, v němž se kovy budou srážet
b. zabránění vstupu komplexotvorných činidel, chromanů a kyanidů
c. zabránění přístupu organickým materiálům, které mohou rušit srážení, do procesu
d. umožnit, aby byl výsledný zpracovaný odpad pročištěn dekantací, pokud je to možné, a/nebo
připojit další odvodňovacího zařízení
e. jsou-li přítomna komplexotvorná činidla, používat sulfidové srážení. Tato technika může zvýšit
koncentrace sulfidů v čištěné odpadní vodě.
76. použít následující techniky rozrážení emulzí (viz Část 4.3.1.5):
a. testovat přítomnost kyanidů v emulzích, které mají být čištěny. Jsou-li kyanidy přítomny, je nutné
emulzi nejprve předčistit
b. provést simulované laboratorní testy.
77. použít následující techniky oxidace/redukce (viz Část 4.3.1.6):
a. snižovat emise do ovzduší vznikající z oxidace/redukce
b. zavést bezpečnostní opatření a detektory plynu (např. vhodné pro detekci HCN, H2S, NOx).
78. aplikovat následující techniky na odpadní vody obsahující kyanidy (viz Část 4.3.1.7):
a. odstranění všech kyanidů oxidací
b. přidání nadbytečného množství hydroxidu sodného za účelem zabránění poklesu pH
c. zabránění smíchání kyanidových odpadů s kyselými sloučeninami
d. monitoring vývoje reakce, pomocí elektrických potenciálů
79. použít následující techniky na odpadní vody obsahující sloučeniny chrómu (VI) (viz Část 4.3.1.8):
a. zabránit smíchání odpadů s Cr (VI) s ostatními odpady
b. redukce Cr (VI) na Cr (III)
c. vysrážení trojmocného kovu.
80. použít následující techniky na odpadní vody obsahující dusitany (viz Část 4.3.1.9):
a. zabránit smíchání dusitanových odpadů s ostatními odpady
b. kontrola a zabránění vzniku dusných dýmů během zpracování dusitanů oxidací/acidifikací.
81. použít následující techniky na odpadní vody obsahující čpavek (viz Část 4.3.1.11):
a. použití dvoj-kolonového systému vypuzování vzduchem s kyselou pračkou na odpady s roztoky
čpavku do 20 % hmotn.
b. regenerace čpavku v pračkách a jeho navrácení do procesu před stupeň usazování
c. odstranění čpavku odstraněného v plynné fázi praním odpadu kyselinou sírovou za vzniku síranu
amonného
d. rozšířit všechna vzorkování vzduchu v komínech nebo prostorách tlakové filtrace tak, aby toto
vzorkování pokrývalo i VOC unikající při filtraci a odvodnění (viz Část 4.3:1.12)
82. napojit vzdušný prostor nad procesy filtrace a odvodňování na hlavní systém omezování emisí
z provozovny (viz Část 4.3.1.12)
83. do kalu a čištěných odpadních vod přidávat flokulanty, a tak urychlit proces sedimentace a napomoci
další separaci pevných látek (viz Část 4.3.1.16 k některým omezením použitelnosti). Odpařování bez
použití flokulantů je lepší technika v těch případech, kdy je ekonomicky životaschopnější (viz Část
4.7.6.1)
524
84. použít rychlé čištění a parní nebo vysokotlaké vodní tryskové čištění filtračních otvorů prosévacích
procesů (viz Část 4.3.1.17).
Pro fyzikálně-chemické úpravy pevných odpadů BAT zahrnuje:
85. napomáhat nerozpustnosti amfoterních kovů, a snižovat vyluhování toxických rozpustných solí
vhodnou kombinací promývání vodou, odpařování, rekrystalizace a kyselé extrakce (viz Části 4.3.2.1,
4.3.2.8, 4.3.2.9), pokud je k úpravě pevných odpadů obsahujících nebezpečné sloučeniny používána
imobilizace za účelem skládkování
86. testovat vyluhovatelnost anorganických sloučenin pomocí standardních postupů loužení (CEN) a
použitím příslušné úrovně testování: základní charakterizace, test souladu nebo ověření na provozovně
(viz Část 4.3.2.2)
87. omezit příjem odpadů, které mají být upraveny solidifikací/imobilizací, pouze na odpady, které
neobsahují vysoké hladiny VOC, zapáchajících složek, pevných kyanidů, oxidačních činidel,
chelatačních činidel, odpady s vysokým TOC a příjem tlakových plynových lahví (viz Část 4.3.2.3)
88. pro nakládku/vykládku používat regulační a uzavírací techniky a uzavřené dopravníkové systémy (viz
Část 4.3.2.3)
89. zavést systém(y) omezování emisí pro zpracování proudu vzduchu i špičkových zátěží souvisejících
s nakládkou a vykládkou (viz Část 4.3.2.3)
90. před skládkováním odpadu použít přinejmenším solidifikaci, vitrifikaci, tavení nebo fúzi, v souladu
s technikami uvedenými v Částech 4.3.2.4 až 4.3.2.7.
Pro fyzikálně-chemické úpravy kontaminované zeminy BAT zahrnuje:
91. regulace rychlosti výkopových prací, velikosti nechráněné/odkryté plochy s kontaminovanou
zeminou, a doby, po kterou jsou hromady zeminy ponechány nepřikryté během výkopu a odstraňování
kontaminované zeminy (viz Část 4.3.2.10)
92. používat poloprovozní zkoušky pro určení vhodnosti aplikace určitého procesu a nejlepších
provozních podmínek jeho použití (viz Část 4.3.2.11)
93. na čištění plynů z termických úprav instalovat zařízení pro zachycování a omezování emisí, jako jsou
hořáky pro dodatečné spalování, termická oxidace, tkaninové filtry, aktivní uhlí nebo kondenzátory
(viz Část 4.3.2.11)
94. zaznamenávat účinnost dosaženou během procesu pro různé zredukované složky a také pro ty složky,
které nebyly procesem ovlivněny (viz Část 4.3.2.3)
Regenerace materiálů z odpadů
Pro rafinaci použitých olejů BAT zahrnuje:
95. provádět pečlivou kontrolu příchozích materiálů, zabezpečenou analytickým vybavením (podle
vhodnosti viskozimetrie, infračervená analytika, chromatografie a hmotnostní spektrometrie),
laboratořemi a dalšími zdroji
525
96. kontrolovat přinejmenším chlórovaná rozpouštědla a PCB (viz Části 4.1.1.1 a 4.4.1.2)
97. využívat kondenzace pro čištění plynné fáze z mžikové destilační jednotce (viz Část 4.6.8)
98. vést zpětné potrubí pro výpary ze vsádkových a vykládkových přepravníků, vedení všech odtahů na
termickou oxidaci/do spalovny, nebo instalovat adsorpci aktivním uhlím (viz Části 4.1.4.6, 4.6.7 a
4.6.14)
99. nasměrování odtahu na termickou oxidaci s čištěním odpadního plynu, jestliže jsou v odtahu přítomny
chlórované sloučeniny. Jsou-li chlórované sloučeniny přítomny ve vysokých koncentracích, pak se
jako nejvhodnější metoda preferuje kondenzace, po které následuje bazické praní a separace na
aktivním uhlí (viz Část 4.6)
100. využívání termické oxidace při 850 °C s dvousekundovou dobou zdržení pro odtah z vakuové
destilace (generátorů) nebo pro vzduch z procesních topných těles (viz Část 4.6)
101.
použití vysoce účinného vakuového systému (viz 4.4.1)
102. použití reziduí z vakuové destilace nebo tenkovrstvých odparek jako asfaltových produktů (viz
Část 4.4.1.15)
103. použití procesu opětovné regenerace použitého oleje, jenž může dosáhnout účinnosti vyšší než 65
% (na bázi suchého obsahu) (viz Části od 4.4.1.1 do 4.4.1.12)
104. dosáhnout následujících hodnot ukazatelů odpadní vody vypouštěné z regenerační jednotky (viz
Část 4.4.1.14):
Ukazatel odpadní vody
Koncentrace (ppm)
Uhlovodíky
<0.01 – 5
Fenoly
0.15 – 0.45
Pro další ukazatele odpadní vody viz obecná BAT č. 46
pomocí vhodné kombinace technik integrovaných do procesu, a/nebo primárního, sekundárního
biologického čištění a dočišťování (viz Části 4.4.1.14 a 4.7).
Pro čištění odpadních rozpouštědel BAT zahrnuje:
105. provádět pečlivou kontrolu příchozích materiálů zabezpečenou analytickým vybavením,
laboratořemi a dalšími zdroji
106.
odpařovat rezidua z destilačních kolon a regenerovat rozpouštědla (viz Část 4.4.2.4)
Pro regeneraci odpadních katalyzátorů BAT zahrnuje:
107. použití tkaninových filtrů pro snižování tuhých částic z kouřových plynů vzniklých během
regeneračního procesu (viz Části 4.4.3 a 4.6.5)
108.
použití systému snižování SOx (viz Část 4.4.3.3).
Pro regeneraci odpadního aktivního uhlí BAT zahrnuje:
526
109. zavést účinný postup kontroly kvality a tak zjistit, že provozovatel může rozlišovat mezi uhlím
použitým na pitnou vodu nebo potravinářským uhlím, a ostatním spotřebovaným uhlím (tzv.
„průmyslovým uhlím“) (viz Část 4.4.4.2)
110. požadovat od zákazníků písemné záruky, v nichž bude označeno, na co bylo aktivní uhlí
používáno (viz Část 4.1.2.3 a související BAT č. 12.c)
111. používat nepřímo vyhřívanou pec pro průmyslové uhlí – lze namítnout, že toto by mohlo být
stejně tak použito pro uhlí na pitnou vodu. Limity kapacity a koroze ovšem vedou k tomu, že lze
použít pouze násobná topeniště nebo přímo vyhřívané rotační pece (viz Část 4.4.4.1)
112. používat dohořívací zařízení s minimální teplotou 1 100 °C, dobou zdržení dvě sekundy a 6 %
přebytek kyslíku při regeneraci průmyslového uhlí, u něhož lze předpokládat přítomnost refrakčních
halogenových nebo jinak termicky odolných látek. V ostatních případech jsou dostačují méně náročné
tepelné podmínky (viz Část 4.4.4.2)
113. použít dohořívací zařízení s minimální teplotou 850 oC, s dobou zdržení 2 sekundy a 6% nadbytkem
kyslíku pro aktivní uhlí používané pro pitnou vodu a potravinářské účely (viz Část 4.2.2.2)
114. pro čištění odpadního plynu aplikovat kolonu sestávající ze sekcí rychlého zchlazení a/nebo
Venturiho nebo vodní pračky, po nichž následuje sací ventilátor (viz Část 4.4.4.2)
115. používat při praní žíravé roztoky nebo uhličitan sodný a neutralizovat tak kyselé plyny u zařízení na
regeneraci průmyslového uhlí (viz Část 4.4.4.2)
116. provozovat čistírnu odpadních vod zahrnující příslušnou kombinaci flokulace, usazování, filtrace a
úpravy pH při čištění uhlí používaného pro pitnou vodu. Pro odtoky z průmyslového uhlí je dodatečné
čištění (např. hydroxidové vysrážení kovů, sulfidové vysrážení) také považováno za BAT (viz Část
4.4.4.3)
Příprava odpadu na využití jako paliva
Pro přípravu odpadu na využití jako paliva BAT zahrnuje:
117. udržování blízkého styku se spotřebitelem paliva z odpadu, aby proběhlo vhodné předávání znalostí o
složení paliva z odpadu (viz Část 4.5.1)
118. zavést systém zajištění kvality, a tak zaručit vlastnosti vyráběného paliva z odpadu (viz Část 4.5.1)
119. vyrábět různé druhy paliva z odpadu podle typu spotřebitele (např. cementové pece, různé
elektrárny), podle druhu pece (např. roštové pálení, přívod paliva vháněním), a podle druhu odpadu
využitého na výrobu paliva (např. nebezpečný odpad, tuhý komunální odpad) (viz Část 4.5.2)
120. tam, kde je palivo vyráběno z nebezpečného odpadu, použití aktivního uhlí k čištění málo
kontaminované vody a termického čištění pro vysoce kontaminované vody (viz Část 4.5.6 a 4.7). V tomto
kontextu se pojem termické čištění vztahuje na jakéhokoliv termické čištění uvedené v Části 4.7.6 nebo
spalování, které není v rozsahu tohoto dokumentu
121. z bezpečnostních důvodů zajistit správné dodržování pravidel týkajících se elektrostatických a
hořlavých rizik tam, kde je palivo vyráběno z nebezpečného odpadu (viz Části 4.1.2.7 a 4.1.7)
Pro přípravu pevných paliv z odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné BAT zahrnuje:
527
122. vizuálně dohlížet a kontrolovat příchozí odpad a třídit objemné kovové a nekovové části. Účelem je
chránit zařízení před mechanickým poškozením (viz Části 4.1.1.3 a související BAT č. 8.e)
123. používat magnetické separátory železných a neželezných kovů. Účelem je chránit stroje na
granulování a splnit požadavky konečného spotřebitele (viz Části 4.5.3.3 a 4.5.3.4)
124. použít techniku NIR na třídění plastů. Účelem je snížit organický chlór a některé kovy, které jsou
součástí plastů (viz Část 4.5.3.10)
125. použití kombinace drtících systémů a granulačních strojů vhodné pro přípravu paliva specifické
velikosti (viz Části 4.5.3.1 a 4.5.3.12)
Pro některá zařízení připravující pevná paliva z odpadů, které byly separovány již u zdroje, použití
některých nebo všech výše uvedených technik nemusí být pro dosažení souladu s BAT nutné (viz Část
4.5.3.1)
Pro přípravu pevných paliv z nebezpečného odpadu BAT zahrnuje:
126. vzít v úvahu rizika emisí a vznícení v případě, kdy jsou nutné operace sušení nebo zahřívání (viz Část
4.1.2.7 a 4.5.4.1)
127. vzít v úvahu provádění operací míchání a mísení v uzavřených prostorech s vhodnou regulací
atmosféry (viz Části 4.1.4.5, 4.5.4.1 a 4.6)
128. použití tkaninových filtrů pro snížení emisí tuhých částic (viz Část 4.6.2.6)
Pro přípravu kapalných paliv z nebezpečného odpadu BAT zahrnuje:
129. použití tepelných výměníků mimo nádobu, je-li nutné zahřívání kapalného paliva (Část 4.5.4.1)
130. upravit obsah suspendovaných látek tak, aby se zajistila homogenita kapalného paliva (viz Část
4.5.4.1)
528
6
NOVĚ VYVÍJENÉ TECHNIKY
Nově vyvíjené techniky jsou v tomto dokumentu pojaty jako nové techniky, které ještě nebyly použity
v žádném průmyslovém odvětví na komerční bázi. Kapitola uvádí ty techniky, které se mohou v blízké
budoucnosti objevit a mohou být v odvětví zpracování odpadu použity.
[5, Concawe, 1996], [36, Viscolube, 2002], [30, Eklund, et al., 1997], [41, UK, 1991], [81, VDI and Dechema,
2002], [90, Rogut, 2003], [101, Greenpeace, 1998], [122, Eucopro, 2003], [132, UBA, 2003], [141, Magistrelli, et
al., 2002], [150, TWG, 2004], [152, TWG, 2004], [154, UNEP, 2004]
On-line analýza
Popis
Technika on-line analýzy je jedna z nejnovějších technik vyvíjených v oblasti analýz a zajištění kvality.
Lze ji použít na všechny aplikace pro přípravu regenerovaných pevných paliv.
On-line analýza se používá pro rozdrcené a/nebo nedrcené materiály s automatickým odstraňováním
materiálů, které nejsou v souladu s kritérii kvality, např. kritérii pro regenerovaná pevná paliva, zejména
tam, kde dochází k překračování hodnot obsahu chlóru a/nebo bromu.
Technika působení je založena na nové rentgenové fluorescenční analýze, která je velmi rychlá, takže za
hodinu lze analyzovat a/nebo detekovat velké množství drceného nebo nedrceného materiálu (záleží na
technické výkonnosti a účelu) a je možné automaticky omezit překročení nominálního vstupu.
Konfigurace měřící jednotky a analyzéru je přímo nad dopravníkem. Tok materiálu je co nejvíce
rovnoměrný a je směrován přímo pod měřící jednotku a/nebo analyzér a tam je analyzován a/nebo měřen.
Je-li překročena limitní hodnota, je elektronicky vyslán signál (digitální nebo analogový). Analyzovaný
materiál je pak automaticky odstraněn (mechanicky, hydraulicky, pneumaticky, elektrostaticky nebo
magneticky) softwarovou a/nebo elektronickou jednotkou. Měřící jednotku a/nebo analyzér lze vybavit
jednou nebo více rentgenovými lampami nebo jedním či více detektory.
Pro dodatečné zajištění kontroly a kvality materiálového vstupu lze použít i ruční jednotku. Ruční
jednotka je také založena na metodě rentgenové fluorescence a může být užita zvláště pro analýzu a/nebo
detekci chlóru, bromu nebo těžkých kovů.
Tímto nástrojem lze analyzovat a detekovat tyto prvky (záleží na vybavení a softwaru): Cl, Br, Cd, Hg,
Pb, As, Se, Ni, Sb, Cu, Ba, Cr, Sn, Mo, Zn, Sr, Fe, Co, Ti, V, Rb, Ir, Pt, Au, Ag, Pd, Nb, W, Bi, Mn, Ta,
Zr, Hf, Re.
Provozní údaje
Nástroj je vyvinut pro dosažení nejvyšší kvality analýzy za nejtěžších podmínek přístupu (nečistoty, déšť,
prach nejsou problémem!). Nejrychlejší elektronická zařízení dosahují kvality analýzy jako laboratoř, bez
ohledu na místo, měření, materiál, standardy nebo kalibrace.
Použitelnost
529
Nástroj se nyní jeví jako nejrychlejší a nejpřesnější ruční analytický nástroj pro prakticky všechny
recyklované kovy, plasty, dřevo, sklo, zeminu, odpad, kaly, neželezné kovy.
[150, TWG, 2004]
Trvání biologické degradace v MBT procesech
Minimální doby trvání biologické degradace za účelem dosažení souladu s kritérii pro skládkování
s dostatečnou provozní spolehlivostí budou určeny budoucími zkušenostmi s novými optimalizovanými
MBT zařízeními.
Imobilizace chloridů těžkých kovů
Metoda pro stabilizaci odpadu s těžkými kovy vzniklého při procesu vitrifikace popílku je založena na
dávkové konverzi chloridů těžkých kovů pomocí dihydrogenfosforečnanu amonného (NH4H2PO4).
Konverze chloridů těžkých kovů na fosforečnan a jeho imobilizace v matrici fosfátového skla.
Stabilizace odpadu ze zpracování odpadního plynu síranem železnatým
Popis
Stabilizace zahrnuje pět kroků, během nichž je pevný materiál nejprve smíchán s roztokem FeSO4 a pak
provzdušněn atmosférickým vzduchem při poměru kapalné fáze ku tuhé fázi 3 l/kg tak, aby došlo k
oxidaci Fe(II) na Fe(III) a vysrážení železitých oxidů. Tento krok dále zahrnuje extrakci rozpustných solí.
pH suspenze je udržováno na hodnotě 10 – 11 po dobu 0,5 – 1 hodinu, a tak je umožněno rozpuštěným
těžkým kovům navázat se na vysrážené oxidy železa. Čtvrtým krokem procesu je odvodnění a na konec
proběhne vymývání, kdy je vyměněna zbývající voda a odstraněny zbývající soli. Konečný stabilizovaný
produkt má obsah vody okolo 50 %.
Hlavní výhodou tohoto stabilizačního procesu jsou zlepšené vlastnosti při louhování konečného produktu.
Vlastnosti louhování odpadu na výstupu se ukazují být velice dobré, a očekává se, že slabé uvolňování
těžkých kovů může probíhat po delší dobu, neboť oxidy železa mohou přetrvat geologické časové rámce.
Schopnost výstupního odpadu vytvářet znečištění je docela detailně zdokumentována a předpokládá se, že
výstupní odpad bude méně náchylný k fyzickému rozkladu než cementem stmelené a stabilizované
produkty, neboť většina solí je z něj odstraněna. Proces stabilizuje odpady ze zpracování odpadního plynu
a obvykle má mnohem lepší vlastnosti pro louhování, než cementem stabilizované produkty. Proces
redukuje množství výstupního odpadu o asi 10 % váhy sušiny.
Dosud nebyly představeny žádné způsoby opětovného využití, ovšem navrhuje se, že výstupní odpad lze
po termickém čištění ve spalovací komoře spalovny použít na stavbu silnic. Na toto téma jsou nyní
zaměřeny výzkumné aktivity.
Proces vede ke vzniku odpadní vody s vyšším obsahem solí a relativně nízkými koncentracemi kovů,
neboť Fe(II) je přítomno při extrakci. Odpadní voda může být ve většině případů po jednoduchém
vyčištění vypouštěna do mořského recipientu nebo může být deionizována krystalizací.
530
Provozní údaje
Proces byl představen v rozsahu pilotního provozu dávkového zařízení na 200 kg váhy sušiny. Parametry,
jako spotřeba vody, míchání vody a materiálů, míra oxidace Fe(II), doba reakce, pH a množství aditiva na
úpravu pH, byly optimalizovány. Bylo prokázáno, že proces je robustní vzhledem k vlastnostem vstupního
odpadu, ačkoliv nastaly určité variace parametrů procesu. Obvykle jsou při procesu dosahovány
následující hodnoty na 1 tunu vstupního odpadu: 10 – 50 kg Fe, 20 – 50 minut provzdušňování, 30 – 60
minut doba reakce, H2SO4 nebo FeSO4 jako pH upravující aditiva, optimální pH 10 – 11 a spotřeba vody
3 – 4 m3. Současná konfigurace odvodňování čištěného materiálu je založena na tlakové deskové a rámové
filtraci.
Použitelnost
Stabilizační jednotku lze zavést jako integrovanou součást spalovny, může ale být také centralizovaným
čistícím zařízením, v němž jsou zpracovávána rezidua z několika spaloven. Technika byla představena na
polosuchém odpadu ze zpracování odpadních plynů i na samotném volném prachu a na volném prachu
kombinovaném s kalem z mokré pračky (Bambergský produkt) – vždy s dobrými výsledky.
Ekonomie
Náklady na čištění jsou odhadovány na přibližně 65 EUR/t při kapacitě zařízení 20 000 t/rok včetně
investičních nákladů.
Hlavním důvodem pro zavedení této technologie jsou velmi dobré vlastnosti při vyluhování výstupního
odpadu a skutečnost, že se předpokládá, že budou tyto vlastnosti po dlouhé období přetrvávat.
Proces byl demonstrován v rozsahu pilotního provozu, nicméně byl konstruován v plném rozsahu. Nebyla
zatím zavedena žádná zařízení v plném rozsahu.
[124, Iswa, 2003]
Stabilizace odpadu ze zpracování odpadního plynu oxidem uhličitým a kyselinou
fosforečnou
Technický popis
Jako chemická činidla jsou používány CO2 a H3PO4. Proces sestává ze dvou kroků, kdy je vstupní odpad
nejprve promýván za poměru kapalné fáze ku tuhé fázi 3 l/kg, aby byly extrahovány rozpustné soli. Poté
je materiál odvodněn a opět promýván na tlakových deskových a rámových filtrech při poměru kapalné
fáze ku tuhé fázi 3 l/kg. Rezidua jsou pak opětovně suspendována a je přidán CO2 a/nebo H3PO4. Po 1 –
1.5 hodině probíhají stabilizační reakce při poklesu pH a další hodinu probíhají za udržování pH okolo 7.
Nakonec jsou rezidua znovu odvodněna a promyta v tlakovém filtru při poměru 3 l/kg. Finální produkt má
obsah vody okolo 50 %. Použití CO2 a H3PO4 jako stabilizačních činidel zajišťuje, že těžké kovy jsou
vázané v uhličitanech nebo fosforečnanech.
Ukazuje se, že produkt má vyluhovací vlastnosti stejně dobré, jako při tzv. Ferrox stabilizaci. Uhličitany a
fosforečnany kovů mají obecně nízkou rozpustnost, a vlastnosti vyluhování výstupního odpadu se po
dlouhá období nemění. Schopnost výstupního odpadu tvořit znečištění je docela detailně zdokumentována
a fyzikální rozklad tohoto odpadu bude pravděpodobně méně významný, než v případě stabilizace
cementem, neboť je většina solí odstraněna. Výstupní odpad má mnohem lepší vlastnosti při vyluhování,
než odpad za použití cementu. Při procesu je sníženo množství materiálu o 15 % váhy sušiny.
531
Dosud nebyly představeny žádné cesty opětovného využití. Proces vede po první odvodňovací fázi ke
vzniku odpadní vody. Všechny ostatní procesní vody jsou v procesu recyklovány. Odpadní voda musí být
vyčištěna od rozpuštěných těžkých kovů ve standardní jednotce, např. úpravou pH a přidáním TMT.
Informace z provozu
Proces byl představen v rozsahu pilotního provozu dávkového zařízení na 200 kg váhy sušiny. Parametry,
jako spotřeba vody, míchání vody a pevných materiálů, množství CO2 a H3PO4, doba reakce, pH a úprava
pH byly optimalizovány. Bylo prokázáno, že proces je robustní vzhledem k vlastnostem vstupního
odpadu, ačkoliv nastaly určité variace parametrů procesu. V závislosti na složení vstupního odpadu byly
použity buď CO2, nebo H3PO4 nebo obojí. Bylo ukázáno, že odpadní plyn lze využít jako zdroj CO2. Na 1
tunu vstupního odpadu jsou zpravidla dosahovány parametry: 5- 20 kg CO2, 0 – 40 kg H3PO4 a 3 m3 H2O.
Použitelnost techniky
Stabilizační jednotka může být instalována jako integrovaná součást spalovny, ale může fungovat i jako
centralizované čistící zařízení pro rezidua z několika spaloven. Technika byla představena na polosuchém
odpadu ze zpracování odpadních plynů i na samotném volném prachu a na volném prachu v kombinaci
s kalem z mokré pračky (Bambergský produkt) – vždy s dobrými výsledky.
Ekonomie
Náklady stabilizace jsou odhadovány na 80 EUR/t při kapacitě zařízení 20 000 t/rok, včetně investičních
nákladů.
Hlavním důvodem pro zavedení této technologie jsou velmi dobré vlastnosti výstupního odpadu při
vyluhování a skutečnost, že se předpokládá, že budou tyto vlastnosti po dlouhé období přetrvávat.
Proces byl demonstrován v rozsahu pilotního provozu, nicméně byl konstruován v plném rozsahu. Nebyla
zatím zavedena žádná zařízení v plném rozsahu.
[124, Iswa, 2003], [152, TWG, 2004]
Nově vyvíjené techniky extrakce půdních výparů při sanaci půdy
Byly na pilotní úrovni testovány přístupy jako mikrovlny, radiové frekvence či elektrické vyhřívání.
Žádné výsledky plného rozsahu nejsou ještě dostupné.
Fytoextrakce kovů z půdy
V oblasti environmentální rekultivace biologickými procesy se metodice známé jako fytoremediace
(sanace pomocí rostlin) dostalo od odborníků z terénu rostoucí pozornosti. Fytoremediace zahrnuje různé
techniky používané na čištění jak půdy, tak vody. U půdy kontaminované kovy představuje fytoextrakce
z pohledu environmentálního jedno z nejlepších řešení. Touto technikou dochází k absorpci kovů a jejich
přenesení z půdy do rostlin, které lze sklízet.
Čištění odpadu kontaminovaného POP
532
Tento typ odpadu je ve skutečnosti nejčastěji zpracováván spalováním. Tabulka 6.1 uvádí jiné, vyvíjené
techniky.
Technika
Bazická katalytická
dechlorace
Katalytická
hydrogenace
Elektrochemická
oxidace
Komentář
Organické sloučeniny chlóru reagují se zásaditým polyethylen glykol etherem a/nebo
hydroxylovanou sloučeninou, která vyžaduje další zpracování, a solí. Dioxiny byly
zaznamenány jako rezidua procesu. Účinnost destrukce není vysoká
Organické sloučeniny chlóru reagují s vodíkem za přítomnosti ušlechtilých kovů jako
katalyzátorů. Výsledkem je kyselina chlorovodíková a lehké uhlovodíky.
Za nízkých teplot a atmosférického tlaku elektrochemicky vyrobené oxydanty reagují
s organickými sloučeninami chlóru a za vysoké účinnosti rozkladu vzniká oxid uhličitý,
voda a anorganické ionty. Všechny emise a rezidua lze zachytit na analýzu a opětovné
využití, je-li to potřebné.
Pro vznik oxidačních látek na anodě v kyselém roztoku, obvykle kyseliny dusičné, je
používána elektrochemická buňka. Tyto oxydanty a kyselina pak napadají jakékoliv
organické sloučeniny, většinu z nich za nízké teploty (<80 °C) a atmosférického tlaku
přeměňují na oxid uhličitý, vodu a anorganické ionty. Sloučeniny, které takto nebyly
rozloženy, zahrnují alifatické a aromatické uhlovodíky, fenoly, organofosfáty a organické
sloučeniny síry, a chlorované alifatické a aromatické sloučeniny.
Nebyly k dispozici údaje o koncentracích v plynných, kapalných a pevných reziduích
dioxinů a ostatních POP potenciálně vznikajících při procesu.
Není známé žádné využití v průmyslu.
Oxidace elektronovým
paprskem
Cerem
zprostředkovaná
elektrochemická
oxidace
Stříbrem
zprostředkovaná
elektrochemická
oxidace
Tavený kov
Tavená sůl
Fotokatalýza
Technika využívá elektrochemické buňky pro vznik aktivního oxydantu Cer (IV) na
anodě, reaktor kapalné fáze pro primární destrukci organických látek, reaktor plynné fáze
pro rozklad fugitivních emisí z kapalného reaktoru a pračku kyselého plynu pro odstranění
kyselých plynů před jejich vypuštěním do ovzduší. Proces probíhá za nízké teploty (90 –
95 °C) a atmosférického tlaku
Stříbro (II) je použito pro oxidaci organických odpadů. Reakce probíhají
v elektrochemickém článku podobného typu, jenž je užíván v sektoru chlor-alkalických
látek. Proces probíhá za nízké teploty (~90 °C) a atmosférického tlaku.
Organické sloučeniny chlóru a jiný materiál se oxidují v nádrži s taveným kovem, vzniká
vodík, oxid uhelnatý, keramická struska a kovové vedlejší produkty.
V současnosti jsou v USA projektovány provozy pro čtyři zákazníky.
Organické sloučeniny chlóru a jiný materiál se oxidují v nádrži s tavenou solí, vzniká oxid
uhličitý, voda, molekulární dusík, molekulární kyslík a neutrální soli. Účinnost rozkladu
může být vysoká. Technika je vhodná pro rozklad pesticidů, už ne tolik pro čištění
kontaminované zeminy.
Využívá světlo pro aktivaci katalyzátoru, jenž oxiduje/redukuje sloučeniny. Lze rozložit
řadu sloučenin. Vhodné pro kapalné a plynné odpady.
Ultrafialová oxidace
Tabulka 6.1: Vyvíjené techniky rozkladu POP
[101, Greenpeace, 1998], [150, TWG, 2004], [154, UNEP, 2004]
533
Nově vyvíjené techniky zpracování odpadního oleje
V současnosti probíhá na celém světě mnoho aktivit zaměřených na zlepšení stávajících a vývoj nových
technologií recyklace oleje. Následující tabulka shrnuje vyvíjené techniky:
Technika
FILEA proces
od C.E.A.
MRD extrakce
rozpouštědly
Nová
technologie
Meinken
Probex Proces
ROBYSTM
Proces
Nadkritická
zpracování
Komentář
Filtrace s nadkritickým CO2
Extrakce produktu vakuové destilace použitého oleje vzniklého na tenkovrstvé odparce (TFE) za
vysoké hospodárnosti a selektivnosti rozpouštědla (např. NMP). Technologie je zcela
bezodpadová, s vysokou účinností a flexibilitou a výrobou základových olejů vysoké kvality.
Jejich hlavní výhody jsou:
•
kvantitativní redukce PNA na úroveň nedosažitelnou jinými rafinačními technologiemi
(úroveň ppb)
•
úplná retence vysoce hodnotných složek syntetického základového oleje, přítomných
stále častěji v použitých olejích, vede k vysoké kvalitě produkovaných základových olejů.
Očekává se, že jednotka bude v Německu v provozu od března 2005
Byl vyvinut nový proces využívající nové absorbenty ve vakuových destilátech. Katalytický
absorbent bude zřejmě aktivní jíl. Není známo žádné průmyslové použití
Katalytické krakování a stabilizace při výrobě nafty
Technologie se vztahuje k odasfaltování a frakční destilaci. Vzhledem ke standardním montáži
PDA jednotky se pre-flash a hydrozpracování nemění.
•
Nadkritické odasfaltování: asfaltová frakce je extrakcí lehkými uhlovodíky (C2/C3)
oddělena za nadkritických podmínek. Čištěný olej je oddělen od extrakčního media a destilován
v běžné koloně za vakuových podmínek.
•
Nadkritická frakční destilace: čištěný olej z jednotky nadkritického odasfaltování,
smíchán s extrakčním mediem, je přímo rozdělen na dvě a více částí tím, že se mění fyzikální
podmínky směsi.
Obě technologie snižují investiční a provozní náklady ve srovnání se standardními PDA
technologiemi (1 a 2 etapy).
Byly realizovány dva nezávislé pilotní projekty.
Tabulka 6.2: Vyvíjené technologie zpracování odpadních olejů
[5, Concawe, 1996], [36, Viscolube, 2002], [150, TWG, 2004]
Regenerace aktivního uhlí
Etapa vývoje
Technologie regenerace aktivního uhlí
Biologická regenerace použitého aktivního uhlí
Oxidační regenerace
V současnosti v etapě výzkumu a rozvoje
V současnosti v etapě výzkumu a rozvoje
Nové techniky omezování znečištění – snižování emisí
Absorbér s cirkulačním fluidním ložem
Elektrokatalytická oxidace oxidu siřičitého (ELCOX proces)
Elektrochemické procesy
Ozařování odpadního plynu
Vstřik metanolu
534
Tabulka 6.3: Vyvíjené techniky, které lze použít na regeneraci aktivního uhlí
[41, UK, 1991], [150, TWG, 2004]
Příprava pevných paliv ze směsí organických látek a vody
Proces sestává z přípravy paliva použitelného v cementářských pecích a spočívá ve smíchání organovodních směsí s vápenným hydrátem porézní struktury. Organické látky jsou zachyceny a výsledný
produkt je používán jako surový materiál v cementářském průmyslu. Technika dovoluje zpracovat
nemocniční odpad, komunální odpad, nebezpečný odpad, odpadní chemické látky a průmyslový a
komerční odpad neklasifikovaný jako nebezpečený.
Vyvíjené techniky úpravy nebezpečných odpadů pro regeneraci energie
Nové adsorbenty pro přípravu pevného paliva z nebezpečného odpadu. Neustále probíhá výzkum dalších
adsorbentů, jimiž by bylo lze nahradit čerstvé piliny.
Krakování polymerních materiálů
Kapalná nebo plynná paliva jako lehké oleje nebo těžké topné oleje lze nahradit tak, že se nejprve krakují
odpadní polymery na kapaliny nebo plyn. Úsilí v tomto poli většinou nepokročilo dále než na pilotní testy.
535
7
ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY
Již od prvního setkání bylo obtížné nalézt společný názor členů technické pracovní skupiny (TWG) na to,
jaké činnosti zpracování odpadů budou zahrnuty do tohoto dokumentu. Rozdílné pohledy, co by mělo a co
by nemělo být zahrnuto, ztížily celý proces a pravděpodobně omezily další rozvinutí kapitoly o BAT (viz
„Doporučení pro budoucí práci“ níže).
Byly předloženy názory, že dokument by měl zahrnovat všechna zařízení na zpracování odpadů, která
nyní existují v odpadovém hospodářství. Tyto názory jsou založeny na třech důvodech: za prvé technické
charakteristiky doplňkových procesů zpracování jsou velmi podobné (ne-li shodné) těm procesům, které
zde uvedené jsou. Za druhé, zde neuvedené činnosti mohou získat na konkurenceschopnosti, neboť jim
může být dovolen provoz za méně přísných environmentálních standardů, než jak jsou požadovány podle
BAT. Za třetí to může být interpretováno tak, že jelikož tyto činnosti zde nejsou zahrnuty, nelze pro ně
stanovit žádné BAT a tudíž je nelze provozovat za BAT podmínek. Rozsah tohoto dokumentu by neměl
být vykládán jako pokus o interpretaci Směrnice IPPC nebo jakékoliv jiné odpadové legislativy.
Příloha I Směrnice IPPC uvádí seznam zařízení, která spadají pod působnost Směrnice. Zařízení jsou
odvozena z kódů R/D (recovery/disposal – regenerace/likvidace), jak jsou uvedeny v rámcové Směrnici o
odpadech (75/442/EEC). Přesto je obtížné rozlišovat mezi R a D kódy, neboť velmi úzce souvisí. Např.
existují způsoby zpracování odpadu, které nejsou zahrnuty, pokud je „R“ prováděno na určitých odpadech
(např. aerobní digesce za účelem produkce kompostu), ale naopak jsou zahrnuty, pokud je prováděno
zpracování „D“ (např. aerobní digesce za účelem skládkování). Tato sporná otázka bude komplikovat
implementaci Směrnice na určitá zařízení na zpracování odpadů a může vytvářet tržní konflikty, neboť
některá zařízení budou muset mít IPPC povolení, zatímco jiná ne.
Někteří čtenáři zkoušeli interpretovat strukturu dokumentu jako nástroj pro rozlišení mezi některými R a
D kódy. Jedním příkladem tohoto může být interpretace kódů R1, R9 a D10 pro zpracování odpadních
olejů. Existují dvě základní možnosti (viz Část 2.4.1) zpracování odpadních olejů. Jednou je opětovná
rafinace odpadních olejů (obsažena v Části 2.4.1 v sekci regenerace materiálů) a druhou je zpracování
odpadních olejů za účelem výroby materiálu, jenž bude použit hlavně jako palivo. Druhá možnost
v některých případech vede ke vzniku materiálů, které lze použít jako absorbenty naftalenu při čištění
odpadního plynu z koksových pecí, olej pro slévárenské formy nebo flotační olej. Tyto procesy
zpracování jsou zahrnuty do Části 2.5.2.4, která pojednává o použití odpadů jako paliv. Je nutno zdůraznit,
že dokument v žádném případě neinterpretuje legislativu.
Příloha I Směrnice IPPC dále činí rozdíl mezi zpracováním nebezpečného a ostatního odpadu. Tato otázka
představuje další problém při určování rozsahu i struktury tohoto dokumentu. Jeden a ten samý typ
zařízení zpracovávající nebezpečný odpad je zahrnut, ovšem pokud by zpracovával ostatní odpad, pak už
by zahrnut nebyl.
Některé informace, o kterých se má za to, že nespadají do rozsahu tohoto dokumentu, byly začleněny,
zatímco jiné poskytnuté informace nebyly zahrnuty vůbec (např. kompostování). Aby se autoři vyhnuli
zmatení, považovali za vhodné zachovat informace o těchto otázkách, které byly v druhém návrhu
dokumentu, ale zároveň zamezit tomu, aby byly tyto informace začleněny do Kapitol 1 až 3. Příkladem je
zpracování strusky (popela ze dna pecí) pro využití jako stavebního materiálu v Části 2.3.3.15. Bylo
odsouhlaseno, že některé poskytnuté informace budou revidovány některými členy TWG po druhém
setkání členů TWG. TWG však nebyla schopna dodržet termín odsouhlasený na setkání, takže tyto
informace nejsou v tomto dokumentu k dispozici. Informace se týkaly mořící kyseliny a čištění odpadních
vod, termického čištění kalu obsahujícího olej, termického čištění kontaminované zeminy, čištění drti
určené k otryskávání a čištění asfaltu obsahujícího dehet.
536
Některé informace s komentáři byly podány k druhému návrhu dokumentu (viz část Časový harmonogram
práce). V důsledku toho nebyl dostatek času pro úplnou odbornou revizi. Znamená to, že některé techniky
v Kapitole 4 (např. Části 4.1.4.11, 4.3.1.1, 4.3.1.19, 4.3.1.20, 4.3.1.21, 4.3.2.16, 4.3.3.3, 4.4.1.12, 4.4.2.1,
4.4.2.5, 4.5.2, 4.5.4.3) nebyly řádně revidovány a zhodnoceny, zda jsou prvky BAT pro tento sektor.
Nicméně některé z těchto nových informací byly do dokumentu nyní zařazeny. Některé tyto informace
nebyly pravděpodobně poskytnuty v rámci celého procesu dříve, protože chyběl jasný názor na rozsah
práce. Informace, které jsou zařazeny do této kategorie, jsou vybrané informace poskytnuté z Nizozemí,
Německa a od rady CEFIC.
Průmyslový sektor IPPC je silně regulován a terminologie se mezi zeměmi EU liší. Navíc existují mezi
zeměmi různé výklady znění, zejména co se týče určení, zda jde o Regeneraci nebo Likvidaci. Při řešení
těchto problémů hraje významnou roli Glosář tohoto dokumentu. Informuje uživatele o tom, v jakém
smyslu je každé problematické slovo vykládáno pracovní skupinou a jak je v dokumentu používáno.
Glosář by neměl být považován za interpretaci legislativy a je možné, že nebude v souladu s některými
definicemi v národní legislativě. Dokument usiluje o používání „neutrálních“ slov, protože byly
zaznamenány obtíže s výkladem. Záměrem je vyhnout se diskusím týkajícím se odpadů – např. co je
odpad a co již ne, co je regenerace a co likvidace, co je nebezpečný odpad a co ne.
Techniky analyzované v tomto dokumentu jsou nejvýznamnějšími technikami v odvětví, jakkoliv jsou
omezeny na informace, které byly o nich poskytnuty (což je případ všech ostatních dokumentů BREF).
Časový harmonogram práce
Práce na dokumentu začaly s prvním plenárním setkáním TWG v únoru 2002. První návrh byl zveřejněn
v březnu 2003 a v lednu 2004 následoval návrh druhý. Konečné plenární setkání proběhlo ve dvou
zasedáních v září a říjnu 2004. Poté byl dokument dokončen. Všechny části konečného dokumentu byly
zrevidovány pracovní skupinou (TWG).
Zdroje informací
Při přípravě dokumentu bylo využito více než 150 položek informací. Jako hlavní zdroj informací bylo
použito několik zpráv z průmyslu a úřadů členských států, a ty pomohly při vzniku návrhů. Některé
informace byly zpracovány čistě při přípravě dokumentu. Pouze tři členské státy aktivně podávaly
dokumentaci. Ostatní státy informace podávaly pouze při zasílání komentářů ke dvěma návrhům. Zprávy
se zaměřovaly hlavně na konkrétní procesy zpracování odpadu a některé se týkaly jenom určitých druhů
odpadů.
Vedle těchto informací bylo provedeno 35 návštěv provozoven v zemích EU (Rakousko, Belgie, Finsko,
Francie, Německo, Itálie, Nizozemí a Španělsko), 10 setkání s regulačními orgány a s dodavateli
technologií a bylo navštíveno šest konferencí. Formální konzultace k návrhům dokumentu vedly
k podávání nových a dodatečných informací a k ověřování informací již předložených.
Ohledně analýzy poskytnutých informací je nutné zdůraznit, že zejména v případech konkrétních procesů
zpracování mají hlavní informace původ u jediného zdroje. To vedlo k tomu, že některé části dokumentu
se jeví jako reprezentativní texty jedné země nebo jako dílčí názor některých členů TWG. Několik členů
TWG k tomu vzneslo námitky, neboť některé závěry jsou založené na příliš málo informacích nebo
nedostatečně reprezentují celý sektor za EU. Závěry týkající se BAT však mohly být učiněny pouze u
poskytnutých informací a na základě expertního posouzení členy pracovní skupiny TWG.
Celkem v TWG pracovalo 110 expertů, 52 z členských zemí EU, 47 z průmyslu, dva z nevládních
environmentálních organizací, dva z nečlenských zemí a sedm z různých agentur Evropské komise. Přesto
537
byla účast na druhém setkání TWG vzhledem k celkovému počtu členů TWG nízká. Některé členské státy
se rozhodly nezúčastnit se na finálním setkáni.
Míra dosaženého konsenzu
Závěry práce byly přijaty na konečném plenárním jednání v září – říjnu 2004 a byla dosažena vysoká míra
konsenzu. Závěry ke všem BAT, jak jsou uvedeny v tomto dokumentu, byly odsouhlaseny v plné míře. Je
nutné zdůraznit, že zde byl nesouhlas od zástupců průmyslu (kromě jedné průmyslové asociace) a jednoho
členského státu týkající se rozsahu dokumentu (viz také první odstavce kapitoly Závěrečné poznámky).
Požadují, aby rozsah dokumentu byl rozšířen tak, že se bude zabývat celým odvětvím zpracování dopadu
bez ohledu na to, zda proces zpracování spadá pod IPPC či ne. Jejich názor byl založen na vývoji
v odpadovém hospodářství, k němuž došlo od vyhlášení Směrnic o odpadech a IPPC, a na pokřivení trhu,
které může nastat kvůli tomu, že je začleněna jenom část odvětví. Zařízení na kompostování byla zmíněna
jako dobrý ilustrativní příklad výše uvedených námitek.
Doporučení pro budoucí práci
Výměna informací a výsledek této výměny, tj. tento dokument, představují důležitý krok směrem
k dosažení integrované prevence a omezování znečišťování z odvětví zpracování odpadů. U některých
témat jsou však informace neúplné a to neumožňuje dosažení závěrů ohledně BAT. V důsledku toho je
považováno za důležité zaměřit se při revizi dokumentu na tato témata. Budoucí práce by se mohla účelně
zaměřit na sběr následujících informací:
1. vyjasnění a rozšíření rozsahu, aby byla zahrnuta většina, ne-li všechny činnosti spadající do
zpracování odpadů. Bylo by vhodné specifikovat zařízení, která mají spadat pod IPPC, a omezit
použití R/D kódů (regenerace/likvidace) i odkazy na nebezpečný a ostatní odpad. Lze zdůraznit
některé procesy zpracování odpadu, které mohou být dobrými kandidáty na rozšíření rozsahu
dokumentu – kompostování, materiály s ukončenou životností (včetně vozidel, ledniček,
elektronického odpadu, katodových lamp, přípravy skla, flourescenční látky obsahující rtuť, baterií,
vypínačů) a zpracování strusky ze spalovacích procesů (např. ze spaloven) např. na stavební materiál.
V důsledku rozhodnutí omezit rozsah dokumentu zde nejsou uvedeny specifické BAT pro tyto
procesy. Je nutno poznamenat, že tyto procesy jsou relativně podobné těm, které zde zahrnuty jsou.
2. sanace na místě kontaminace zde není zahrnuta, neboť se má za to, že nespadá do IPPC. Bylo
navrženo, aby bylo vyjasněno, zda tato sanace má být zahrnuta do tohoto dokumentu.
3. dokument nedává žádné pokyny k tomu, jak posuzovat „ředění“. Je nutné provést lepší analýzu toho,
co se chápe pod pojmem „ředění“, protože to může mít značný dopad na ostatní politiky odpadového
hospodářství. Současně by však mělo být určeno, zda je možné takový pokyn v rámci Směrnice o
IPPC poskytnout, protože jak bylo zmíněno v kapitole Rozsah, IPPC se zaměřuje na zařízení a nikoli
na celý řetězec odpadového hospodářství. Je možné, že při analýze „ředění“ bude nutné brát v úvahu
skutečnosti mimo rozsah IPPC.
4. je nedostatek informací o současných úrovních spotřeby a emisí a výkonnosti technik, které lze
hodnotit při stanovování BAT. Platí to obecně pro celý dokument. Navrhuje se tedy shromáždit tyto
údaje a zpracovat lepší základní dokument a rozšířit kapitolu o BAT.
5. dokument neobsahuje emisní úrovně spojené s použitím BAT při fyzikálně-chemickém čištění
odpadní vody. Tyto odpadní toky dosahují v Evropě nejvyšších úrovní, přesto je tu mezera ve
zjišťování hodnot dosahovaných při těchto čištěních. Počet obecných ukazatelů odpadní vody (tj.
CHSK, BSK a těžké kovy) zjištěných pro tento sektor je pro tuto konkrétní činnost čištění považován
za nedostatečný.
538
6. byl zjištěn nedostatek informací o některých tématech dokumentu, což někdy vedlo k omezení závěrů
ohledně BAT. Tato témata jsou:
• sanační čištění mimo místo kontaminace
• míchání a mísení. Téma bylo označeno za velmi důležité, ale není ještě náležitě rozvinuto.
Kapitola o BAT postrádá další závěry k této otázce.
• úrovně emisí při použití bioplynu jako paliva (v dokumentu BREF LCP jsou k dispozici
nějaké informace pro zařízení s příkonem více než 50 MWth)
• úrovně emisí odpadní vody z biologických úprav
• úrovně emisí dioxinu, oxidu dusného a rtuti do ovzduší z mechanicko-biologických úprav.
Jeden členský stát považoval za důležité začlenit ukazatel dioxinu do tabulky BAT č. 70,
Kapitola 5
• rozklad POP. Basilejská úmluva předkládá technické pokyny pro environmentálně příznivý
management odpadu sestávajícího z PCB, PCT a PBB, obsahujícího tyto látky nebo
kontaminovaného těmito látkami
• zpracování odpadu obsahujícího rtuť
• zpracování azbestu
• regenerace složek z technik omezování znečišťování.
Navrhovaná témata budoucích projektů vědy a výzkumu
Výměna informací také ukázala oblasti, kde lze prostřednictvím vědy a výzkumu objevit nové užitečné
znalosti. Týká se to následujících témat:
•
•
studie založené na způsobu definování ředění
vyjasnění rozdílu mezi regenerací a likvidací odpadu, definování, kdy je regenerace
dokončena a kdy se z odpadu stává obchodovatelný výrobek.
Evropská komise zahajuje a prostřednictvím svých RTD programů podporuje sérii projektů, které se
zabývají čistými technologiemi, vyvíjenými technologiemi čištění odpadních toků a recyklace a
strategiemi managementu. Tyto projekty mohou být užitečné pro budoucí revize dokumentu BREF.
Čtenáři jsou tímto vyzváni k podávání informací o případných výsledcích výzkumu, které jsou relevantní
v rozsahu tohoto dokumentu, a to úřadu EIPPCB (viz také předmluva tohoto dokumentu).
539
REFERENCE
4
Langenkamp, H. (1997). "Workshop on co-incineration" Workshop on co-incineration,
October 9-10, 1997, Belgirate (NO), Itálie, EUR 18068 EN.
5
Concawe (1996). "Collection and disposal of used lubricant oil", Concawe, 5/96.
6
Silver Springs Oil Recovery Inc. (2000). "Regenerate used oils into basestocks or
thermally crack them to fuels", Silver Springs Oil Recovery Inc., Calgary, Kanada.
7
Monier, V. a Labouze, E. (2001). "Critical Review of Existing Studies and Life Cycle
Analysis on the Regeneration and Incineration of Waste Oils", EC-DG Env, Taylor Nelson
Sofres and Bio Intelligence Service.
8
Krajenbrink, G. W.; Temmink, H. M. G.; Zeevalkink, J. A. a Frankenhaeuser, M. (1999).
"Fuel and energy recovery", DGTren.
10
ANPA and ONR (2001). "Rapporto Rifiuti 2001", ANPA (Agenzia Nazionale per la
Protezione dell'Ambiente) and ONR (Osservatorio Nazionale sui Rifiuti).
11
Jacobs, A. and Dijkmans, R. (2001). "BAT Treatment of Waste Oil", VITO, ISBN 90 382
0211 3.
12
Birr-Pedersen, K. (2001). "Waste oil case study and cost-effectiveness analysis", Danish
Environmental Protection Agency, M 126-0329.
13
Marshall, G.; Andrews, S.; Carter, M. and Dispain, G. (1999). "A CPSS for Waste Oil An EA Discussion Paper", Environment Australia, Department of the Environment and
Heritage.
14
Ministry for the Environment (2000). "Used Oil Recovery, Reuse and Disposal in New
Zealand", Ministry for the Environment,, ISBN 0-478-24008-2.
15
Pennsylvania Department of Environmental Protection (2001). "Don't mix solvents with
waste oil", Pennsylvania Department of Environmental Protection, Bureau of Land
Recycling & Waste management.
16
ÖWAV Working Commitee (2002). "Position Paper of the ÖWAV Working Committee
"Thermal Treatment". Distinction Criteria of Thermal Recovery - Disposal", ÖWAV
Working Commitee.
17
Eunomia Research & Consulting (2002). "Financing of Municipal Solid Waste
Management", Eunomia, Cowi, Ecolas, Gua, LDK, TN Sofres, Tecnoma, OekoInstitute.V., Scuola Agraria del Parco di Monza, Jaakko Pöyry Infra, IVL, MC O'Sullivan
& Co..
19
Brodersen, J.; Crowe, M.; Jacobsen, H. and Tsotsos, D. (2002). "Hazardous waste
generation in EEA Member States. Comparability of classification systems andquantities",
EEA, ISBN 92-9167-408-7.
540
21
Langenkamp, H. and Nieman, H. (2001). "Draft CEN Report. Solid Recovered Fuel. Part I
and II", Evropský výbor pro standardizaci, CR XXX:2001.
29
UK Environment Agency (1996). "Cleaning and regeneration of carbon", English
Environment Agency, IPC Guidance Note, S2 5.03
30
Eklund, B.; Thompson, P.; Inglis, A.; Wheeless, W., et al. (1997). "Air emission from the
treatment of soils contaminated with petroleum fuels and other substances", USA EPA,
EPA-600/R-97-116, říjen 1997.
31
Greenpeace (2001). "How to comply with the Landfill Directive without incineration: A
Greenpeace blueprint", Greenpeace, říjen 2001.
32
DETR and DTI (2001). "Household Waste Management in the UK. Some examples of
current practice", ETSU.
33
ETSU (1998). "An Introduction to Household waste management", DTI, Altener EC
programme, březen 1998.
36
Viscolube (2002). "Reports and documents provided during the visit of the installation on
11 June 2002", Viscolube SpA.
37
Woodward-Clyde (2000). "Assessment of the effects of combustion of waste oil, and
health effects associated with the use of waste oil as a dust suppressant", Woodward Clyde, AA25080036.
39
Militon, C.; Becaud, K.; Cousin, A. and Heyberger, A. (2000). "Les centres collectifs
d'élimination et de valorisation énergétique de déchets industriels dangereaux", Ademe, 286817-559-7.
40
Militon, C. and Becaud, K. (1998). "Valorisation of industrial hazardous and nonhazardous
waste in collective centers (Valorisation matiere de dechets industriels dangereux et nondangereux en centres collectifs)", ADEME, ISBN 2-86817-365-9.
41
UK, H. (1991). "Pollution Control for Chemical Recovery Processes", UK Department of
the Environment, DoE/HMIP/RR/92/029.
42
UK, H. (1995). "Pollution Control from Waste recovery Processes: Activated Carbon
regeneration, Solvent recovery, Oil recovery and re-refining, ion exchange resin
regeneration", Department of the Environment- HMIP, DOE/HMIP/RR/96/028.
46
Szabo (2002). "Information compiled on the experience of Lafarge cement on the
coincineration of waste in cement kilns", Lafarge Ciments.
50
Scori (2002). "Pre-treatment platform and regroupment of hazardous industrial waste",
Scori.
51
Inertec; dechets, F. and Sita (2002). "Information on pre-treatment of hazardous waste
before landfilling", TERIS.
541
52
Ecodeco (2002). "Compilation of information provided on waste treatment activities",
Ecodeco.
53
LaGrega, M. D.; Buckingham, P. L. and Evans, J. C. (1994). "Hazardous waste
management", McGraw-Hill, Inc, 0-07-019552-8.
54
Vrancken, K.; Torfs, R.; Linden, A. V. d.; Vercaemst, P. and Geuzens, P. (2001).
"Evaluation of MSW rest fraction and non-specific category II waste treatment scenarios",
Vito.
55
UK EA (2001). "Guidance for the recovery and disposal of hazardous and nonhazardous
waste (other than by incineration and landfill)", UK Environmental Agency, SEPA, IPPC
S5.06.
56
Babtie Group Ltd (2002). "Environment Agency pollution inventory. Guidance for
reporting emissions from waste management operations", UK Environment Agency.
57
EIPPCB (2001). "Reference document on Best Available Techniques for the Cement and
Lime production", EIPPCB, IPTS, JRC, EC.
58
CEFIC (2002). "Waste plastics Incineration & Energy recovery, Draft Nr. 3",
APMECEFIC.
59
Hogg, D.; Favoino, E.; Nielsen, N.; Thompson, J., et al. (2002). "Economic analysis of
options for managing biodegradable municipal waste - Final report", EC report.
60
Azkona, A. and Tsotsos, D. (2000). "Information about waste management facilities in
EEA member countries", European Environment Agency, Technical report No 43.
61
Weibenbach, T. (2001). "Waste management facilities", European Environment Agency,
Technical report No 65.
62
EIPPCB (2003). "Reference document on Best Available Techniques for Large Volume
Inorganic Chemicals - Acids, Amonia and Fertilisers", EIPPCB, IPTS, JRC, EC.
63
EIPPCB (2002). "Reference document on BAT for Common Waste water and Waste Gas
Treatments and Management Systems in the Chemical Industry", EIPPCB, IPTS, JRC, EC.
64
EIPPCB (2003). "Reference document on BAT for Large Combustion Plants", EIPPCB,
IPTS, JRC, EC.
65
EEA (2003). "Bulk emission factors for off-road transport running on diesel", The
European Environment Agency, http://eionet.eea.eu.int/aegb/cap08/b810_8.htm.
66
TWG (2003). "Questionnaires on Waste Treatments", European Commission.
67
DETR (2001). "UK Waste Oils Market", Lubrizol Corporation.
68
EIPPCB (2003). "Reference document on Monitoring systems", EIPPCB, IPTS, JRC, EC.
542
69
Schaltegger, S. and Wagner, M. (2002). "Umweltmanagement in deutschen Unternehmen der aktuelle Stand der Praxis".
70
UNI/ASU (1997). "Umweltmanagementbefragung - Öko-Audit in der mittelständischen
Praxis - Evaluierung und Ansätze
für eine
Effizienzsteigerung von
Umweltmanagementsystemen in der Praxis", Unternehmerinstitut / Arbeitsgemeinschaft
Selbständiger Unternehmer.
71
IAF (2003). "Costs of external accreditation systems", International Accreditation Forum,
http://www.iaf.nu.
72
EC (2001). "Regulation (EC) No 761/2001 of the European parliament and of the council
allowing voluntary participation by organisations in a Community ecomanagement and
audit scheme (EMAS) , (OJ L 114, 24/4/2001)", European Commission,
http://europa.eu.int/comm/environment/emas/index_en.htm.
73
ISO (1996). "EN ISO 14001:1996", International Standard
http://www.iso.ch/iso/en/iso9000-14000/iso14000/iso14000index.html
http://www.tc207.org).
74
ENDS (2002). “EU to ban nonylphenols and chromium cement", Environment Daily,
22/08/02.
75
UNECE "UNECE Task force on Emission Inventories", UN.
76
EEA (2003). "CORINAIR90 inventory", European
http://www.aeat.co.uk/netcen/ corinair/corinair.html.
77
Klemisch, H. and Holger, R. (2002). "Umweltmanagementsysteme in kleinen und
mittleren Unternehmen - Befunde bisheriger Umsetzung", KNI Papers 01 / 02, January
2002, p 15.
78
Clausen, J.; Keil, M. and Jungwirth, M. (2002). "The State of EMAS in the EU. EcoManagement as a Tool for Sustainable Development - Literature Study", Institute for
Ecological Economy Research (Berlin) and Ecologic - Institute for International and
European Environmental Policy (Berlin).
80
Petts, J. and Eduljee, G. (1994). "Environmental impact assessment for waste treatment
and disposal facilities", 0-471-94112-3.
81
VDI and Dechema (2002). "The Future of Waste Management in Europe".83 Indaver
(2002). "Brochure of services provided by the company".
86
TWG (2003). "Comments from TWG to the First Draft".
89
Germany, U. (2003). "Slag treatment facilities", UBA Germany.
90
Rogut, S. (2003). "FuelCal waste processing technology", Multichem Eko.
91
Syke (2003). "Information provided during visit to Finland", Syke.
Organisation,
and
Environment
Agency,
543
92
EEA (2002). "Review of selected waste streams: Sewage sludge, construction and
demolition waste, waste oils, waste from coal-fired power plants and biodegradable
municipal waste", European Environment Agency.
94
USA DoE (2002). "ARI technologies Asbestos Destruction", National Energy Technology
Laboratory (NETL), Tech ID 3114.
95
RAC/CP (2003). "Regional plan for reduction by 20% by 2007 of the generation of
hazardous waste from industrial installations in the MAP countries", EC - Mediterranean
Action Plan.
96
Straetmans, B. (2003). "Lubricants of the future. The future of re-refining", Sita.
99
Fons-Esteve, J.; Tarvainen, T.; Schmidt-Tomé, P.; Wepner, M. and Schamann, M. (2002).
"Expert meeting on indicators for soil contamination", Sevilla.
100
UNEP (2000). "Survey of currently available non-incineration PCB destruction
technologies", UN.
101
Greenpeace (1998). "Technical criteria for the destruction of stockpiled persistent organic
pollutants", Greenpeace, ISBN 90-73361-47-8.
113
COWI A/S (2002). "Heavy metals in Waste", European Commission, DGENV. E3, Project
ENV.E.3/ETU/2000/0058.
114
Hogg, D. (2001). "Costs for municipal waste management in the EU", Eunomia.
116
Irish EPA (2003). "Draft BAT guidance notes for the waste sector: waste treatment
activities", Irish EPA.
117
DG Env (2001). "Biological treatment of biowaste. Second Draft", EC.
119
Watco (2002). "Information provided during the installation visit in Belgium", Sita.
120
Prantner (2002). "Catalytic air treatment systems", Prantner.
121
Schmidt, W. and Institute for environmental and waste management (2002). "Reference
document on best demonstrated available techniques in waste treatments.
Chemical/Physical treatment plants", BDE - AGS.
122
Eucopro (2003). "Hazardous waste preparation for energy recovery", Eucopro.
123
Perseo, P. (2003). "Soil washing. Technology description", FEAD.
124
Iswa (2003). "APC residue management. An overview of important management options",
Iswa.
125
Ruiz, C. (2002). "Document on good environmental practices in the catalyst recovery
sector", EIPPCB.
544
126
Pretz; Khoury; Uepping; Glorius and Tubergen (2003). "BREF "Waste treatment". Solid
recovered fuels", RWTH-Aachen I.A.R., European Recovered Fuel Organisation (Erfo).
127
Oteiza, J. M. (2002). "Information on the production of waste in Spain", TWG, personal
communication.
128
Ribi, J. (2003). "Information collected about the WT market in Malta", Ministry for
resources and Infrastructure. Works Division.
129
Cruz-Gomez, M. J. (2002). "Draft document on good environmental practices in the waste
solvent recovery sector", EIPPCB.
130
UBA (2003). "German comments to the draft BREF on Waste Treatments. Treatment of
waste solvents", UBA, Ecologic.
131
UBA (2003). "German comments to the Draft BREF on Waste Treatments. General waste
management", UBA, Ecologic.
132
UBA (2003). "German comments to the Draft BREF on Waste Treatments. Mechanical
biological treatments", UBA, Ecologic.
134
UBA (2003). "German comments to the Draft BREF on Waste Treatments. Waste water
management", UBA, Ecologic.
135
UBA (2003). "German comments to the Draft BREF on Waste Treatments.
Physicochemical treatments", UBA, Ecologic.
136
Straetmans, B. (2003). "Stabilisation/Solidification", Sita.
138
Lanfranchi, B. (2003). "Biological treatment of polluted soil", FNADE.
139
UBA (2003). "German comments to the Draft BREF on Waste Treatments. Waste oil",
UBA, Ecologic.
141
Magistrelli, P.; Bregante, M.; Robertis, S. d.; Martella, L. and Paganetto, A. (2002).
"Decontamination of metal polluted soils by phytoextraction", CNR.
144
TWG (2002). "Note for the clarification of the scope of regeneration of sulphuric acid for
the BREF on waste treatments, waste incineration, and large volume inorganic chemicals",
TWG.
146
Galambos, L. and McCann, M. (2003). "Photographic processing hazards", Silver-Select
Kft.
147
UBA (2003). "German proposals to the first draft BREF on Waste Treatments. Proposals
for BAT for BREF Chapter 5", UBA, Ecologic.
150
TWG (2004). "Comments to the second draft of the WT BREF".
151
EIPPCB (2003). "Reference document on BAT on Emissions from Storage", IPTS.
545
152
TWG (2004). "2nd plenary TWG meeting on Waste Treatments", Sevilla, Oct-Nov 2004.
153
TWG (2005). "Comments from TWG to Executive summary, concluding remarks and
second draft of chapter 5".
154
UNEP (2004). "Technical guidelines for environmentally sound management of wastes
consisting of, containing or contaminated with polychlorinated biphenyls, polychlorinated
terphenyls or polybrominated biphenyls", United Nations Environmental protection.
156
VROM (2004). "Dutch fact sheets for the waste treatment industries", Ministry of
Housing, Spatial Planning and the Environment. Directorate for Chemicals, Waste,
Radiation protection. Department of hazardous waste.
157
UBA (2004). "Annexes to German comments to the 2nd BREF on waste treatments",
Umweltbundesamt.
546
GLOSÁŘ
Glosář dokumentu obsahuje symboly a zkratky, které byly Technickou pracovní skupinou (TWG)
označeny za výrazy, které mají pro různé čtenáře různé význam. Je-li v dokumentu používáno nějaké
slovo, doporučuje se použít tento glosář. Důvodem, proč jsou zde termíny zařazeny, je poskytnutí náležité
pomoci. Kvůli jedinečnosti tohoto průmyslového odvětví (obzvláště ve vztahu k výkladu legislativy),
dospěla TWG k závěru, že bude přínostné tyto termíny začlenit. Přesto by neměly být definice brány jako
výklad jakékoliv legislativy, a mají tudíž platnost pouze jako pomoc čtenáři dokumentu.
Odvětví IPPC je značně regulované a používaná terminologie se mezi státy EU liší. Navíc slovo stejného
znění má v různých zemích různé výklady, zejména pokud se týkají označení regenerace (recovery) a
likvidace (disposal). TWG se pokusila uplatnit tři pravidla výběru slov, jež je nutné používat v tomto
dokumentu. Tato pravidla jsou:
•
•
•
vnější konvence. Určitá slova používaná v dokumentu jsou používána ve stejném smyslu, jaký
mají např. v legislativě EU. V takovém případě je znění převzato ve stejném znění, jaké uvádí
stávající legislativa. Tato varianta není vždy uplatnitelná, neboť dochází k různými výkladům a
nepřesnému smyslu určitých slov.
BREF konvence. Pravidlo BREF konvence obvykle usiluje o to vyhnout se používání obtížných
slov s různými významy pro různé uživatele. Tato slova jsou vysvětlena v Glosáři a v tomto
dokumentu jsou pak používána. Tato kategorie zahrnuje „waste IN“ (vstupí odpad), „waste OUT“
(výstupní odpad), „output“ (výstup, produkt), apod.
respektovat znění podle zdroje informací. Protože došlo k potížím s výkladem informací
poskytnutých pracovní skupinou (TWG), je někdy nemožné správně „přeložit“ stejná slova do
slov používaných legislativou. V některých případech mají různé země jiný výklad stejného slova,
a proto je pro EIPPCB obtížné takové znění změnit. Např. „product“, „material“, „chemical“,
„recovery“, „disposal“, atd. V těchto případech EIPPCB respektuje znění požité v poskytnutých
informacích.
547
AD
Symboly
~
€
A
AD
ADR
ADR
APME TEC
APME TEC
AOX
API
AOX
API
AT4
AT4
Méně či více. Přibližně
Euro, EUR (evropská měna)
More or less. Approximately
Euro, EUR (European currency)
Anaerobní digesce
Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě
nebezpečných věcí
Asociace výrobců plastických hmot v Evropě,
Technické centrum
Adsorbovatelné organicky vázané halogeny
Americký ropný institut
Respirační aktivita po čtyřech dnech (měřena v mg
O2/g celkové pevné látky)
Anaerobic digestion
European agreement concerning the international
carriage of dangerous goods by road
Association of Plastic Manufacturers in Europe,
Technical Centre
Adsorbable organically bound halogens
American Petroleum Institute
Respiratory activity after four days (measured in mg
O2/gram of total solid)
Brightstock
BREF
Užito pro biologické procesy, které přirozeně probíhají
s biomasou v atmosféře, většinou aerobně. V některých
zemích je pojem definován slovem "hnití/tlení"
V dokumentu použito ve smyslu míchání kapalných a
polokapalných odpadů
Biochemická spotřeba kyslíku
Pevná residua spalovacích procesů. V dokumentu
použito jako synonymum "struska ze spalování"
Frakce maziv
Referenční dokument o BAT
BTEX
Benzen, toluen, etylbenzen (fenyletan) a xyleny
Used for the biological processes that naturally occur
on biomass in the atmosphere, mostly aerobic. In some
countries the term ‘rotting’ is used to define this term
Used in this document as mixing liquid or semi-liquid
wastes
Biochemical oxygen demand
Solid residues from the combustion processes. Used in
this document as a synonym for ‘combustion slags’.
Fraction of lubricant
BAT reference document
Benzene, toluene, ethylbenzene (phenylethane) and
xylenes
Ohrazení
Bund
Ohrazení souboru nádrží (či ochranná hráz) je navržena
tak, aby pojmula rozsáhlá rozlití, která jsou způsobena
např. protržením pláště nebo značným přeplněním.
Ohrazení sestává ze stěny okolo vnějšího prostoru
nádrže(í), která v případě nežádoucího rozlití zachytí
jakýkoliv produkt. Ohrazení je obvykle zbudováno z
náležitě zhutněné půdy nebo zpevněno betonem. Objem
je obvykle dimenzován tak, aby pojmul obsah největší
nádrže v hranicích ohrazení. Pro více informací viz
BREF Skladování
A tank farm bund (or dike) is designed to contain large
spills, such as that caused by a shell rupture or a large
overfill. The bund consists of a wall around the outside
of the tank (or tanks) to contain any product in the
unlikely event of a spill. The bund is typically
constructed of well compacted earth or reinforced
concrete. The volume is normally sized to
accommodate the contents of the largest tank within
the bund. For more information see Storage BREF
CEN
C
CEN
Evropský výbor pro normalizaci
European committee for normalisation
B
Biologická degradace
Biological
degradation
Mísení
Blending
BSK
Struska (popel ze dna,
ložový popel)
Těžká složka ropy
BREF
BOD
BTEX
Bottom ash
548
CFC
CHP
CHSK
CFC
CHP
COD
chlorofluorouhlovodíky
kogenerační výroba tepla a elektrické energie
chemická spotřeba kyslíku
Conradson Carbon = Concarbon. Metoda stanovení
zbytkového uhlíku (vyjádřeného v hmot. %). Měření
tendence organické sloučeniny vytvářet koks.
Termín použitý při destilování pro pojmenování
různých destilačních frakcí, k jejichž vzniku dochází
Uhlovodík s x uhlíky
Chlorofluorocarbons
Co-generation of heat and power
Chemical oxygen demand
Concarbon: measurement of the carbon residue
(expressed in w/w-%). Measurement of the tendency of
an organic compound to form coke
Term used in distillation, fractionation to name the
different distillation fractions that are obtained
Hydrocarbon with x number of carbons
Conradson
Conradson
Frakce
Cuts
Cx
Cx
D
D
D
Likvidace. Definováno rámcovou Směrnicí EC o
odpadech
Rozpuštěná vzdušná floatace
Hydrogenační proces s přímým kontaktem (u
odpadních olejů)
dichlormethan
Disposal (codes given by EC legislation to disposal
treatments)
Dissolved air flotation
DAF
DAF
DCH
DCH
DCM
DCM
Difúzní emise
Diffuse
emissions
Digestát
Digestate
DIN
DIN
Odbavení
Dispatch
Likvidace
Disposal
Pevné residuum anaerobní digesce
Německý normalizační institut (Deutsches Institut für
Normung) je německá národní ogranizace pro
standardizaci
Odbavení a odeslání výstupního odpadu na následné
zpracování nebo zákazníkovi
Definováno rámcovou Směrnicí EC o odpadech
DM
DM
Hmota po vysušení vlhkého obsahu
DRE
DRE
Účinnost rozkladu a odstraňování. Vyhodnocovány jsou
pouze komínové emise, žádné další úniky ani rezidua
DS
DS
Obsah sušiny. Hmotnost materiálu, jenž zůstane po
vysušení standardní testovací metodou
Dichloro methane
Emissions arising from direct contact of volatile or
light dusty substances with the environment under
normal operating circumstances (see Monitoring
BREF)
Solid residue after anaerobic digestion
Deutsches Institut für Normung (DIN, the German
Institute for Standardization) is a German national
organization for standardization
Delivery of the waste OUT to the following activity or
customer
Defined by EC Waste Framework Directive
Dry matter. The matter after drying of its moisture
content
Destruction and removal efficiency. It takes into
account only stack emissions with no consideration of
other releases and residues
dry solids (content). The mass of a material remaining
after drying by the standard method of test
EK
EDTA
EMS
E
EC
EDTA
EMS
Evropská komise
Ethylendiamintetraoctová kyselina
Systém enviromentálního managementu
European Commission
Ethylene diamine tetraacetic acid
Environmental management systems
Emise vznikající přímým kontaktem těkavých nebo
lehkých prašných látek s prostředím za normálních
provozních podmínek (viz BREF Principy monitoringu)
Direct contact hydrogenation process of waste oils
549
EOP
EOP
eq.
EU
eq.
EU
EU+
EU+
EUR
EUR
EWL
EWL
Koncové techniky. Obvykle používány jako
synonymum technik pro omezování znečišťování
ekvivalent (např. eq surové ropy)
Evropská unie
Evropská unie + země EFTA (Evropské sdružení
volného obchodu) + kandidátské země
Euro, EUR (evropská měna)
Evropský katalog (seznam) odpadů podle evropské
rámcové Směrnice o odpadech
End-of-pipe technique. Typically used as a synonym
for ‘abatement technique’
Equivalent (i.e. eq. crude oil)
European Union
European Union + EFTA (European Free Trade
Association) countries + Candidate countries
Euro, EUR, (European currency)
European Waste List from the European Waste
Framework Directive
Čištění (zpracování) odpadního plynu. Techniky
omezování (např. ostraňování tuhých částic, SOx, NOx)
obvykle používané pro čištění odpadních plynů ze
spalovacích procesů
Odpad z čištění (zpracování) odpadního plynu.
Vztahuje se k odpadu vzniklému při číštění odpadního
plynu ze spalovacích procesů a v dokumentu je
považován za "vstupní odpad". Význam termínu je
odlišný od "rezidua z čištění odpaního plynu" níže.
Více informací viz Část 8.3.7
Residua (zbytky) z čištění odpadního plynu. Vztahuje
se k reziduím vzniklým při čištění odpadního plynu
prováděném v zařízeních na zpracování odpadu. Je
nutné rozlišovat od "odpadu z čištění (zpracování)
odpadního plynu" výše
plamenový ionizační detektor, plamenově ionizační
detektor
Flue-gas treatments. Abatement techniques (e.g.
particulate abatement, SOx abatement, NOx
abatement) typically used for the cleaning of the fluegases generated after combustion processes
Refers to the waste generated in the flue-gas treatment
of combustion processes and it is considered as a
‘waste IN’ in this document. Please note that this term
is used with a different meaning to ‘FGT residue’
referred to below. For more information see Section
8.3.7
F
FGT
FGT
Odpad z FGT
FGT waste
Rezidua (zbytky) FGT
FGT residue
FID
FID
Fugitivní emise
G GB21
GAC
GE
GNP
Fugitive
emissions
G GB21
GAC
GE
GNP
H
Emise způsobené netěsnostíi/úniky ze zařízení. Emise
do ŽP vznikající postupnou ztrátou těsnosti částí
zařízení s určitou látkou (plynnou či kapalnou);
zpravidla to může být způsobeno rozdíly tlaku a
výslednými úniky. Příkladem těchto emisí mohu být
úniky z přírub, čerpadel či zaizolovaných částí
zařízení... (viz BREF Principy monitoringu)
Anaerobní vznik plynu
Granulované aktivní uhlí
Německá pachová jednotka
GNP a.s.
Refers to the residues generated when flue-gas
treatment is applied to WT installations. Please note
that this term is used to differenciate from ‘FGT
waste’as noted above
Flame ionization detector
Emission caused by non-tight equipment/leak:
emission into the environment resulting from a gradual
loss of tightness from a piece of equipment designed to
contain an enclosed fluid (gaseous or liquid), basically
caused by a difference of pressure and a resulting leak.
Examples of fugitive emissions: leak from a flange, a
pump, a sealed or tightened equipment… (see
Monitoring BREF)
Anaerobic gas production
Granular activated carbon
German odour unit
Great Northern Processing Inc.
550
H&S
HC
HCFC
HF
HMIP
HRT
IBC
IEF
IFP
H&S
HC
HCFC
HF
HMIP
HRT
I
IBC
IEF
IFP
IRR
IRR
L/S
L
L/S
Drobný laboratorní
odpad
Lab smalls
LDAR
LDAR
LHV
LHV
Lehká frakce
Light ends
Kapalné palivo z
odpadu
LPG
LSHV (h-1)
Liquid waste fuel
Zdravotní (hygienický) a bezpečnostní program
Uhlovodíky
Hydrogenchlorfluorované uhlovodíky
Hydrofinishing
Inspekce Jejího Veličenstva pro oblast znečištění
Doba hydraulické retence (zdržení)
Health and Safety programme
Hydrocarbons
Hydrogen chloro fluoro carbons
Hydrofinishing
Her Majesty’s Inspectorate of Pollution (UK)
Hydraulic retention time
Přechodná velkoobjemová nádrž
Fórum výměny informací (viz Předmluva)
Francouzký ropný intitut
Vnitřní výnosnost (vnítřní míra výnosu - ekonomický
koncept)
Intermediate bulk container
Information Exchange Forum (see Preface)
Institute Français du Petrole
Poměr kapalné ku pevné fázi
Termín obvykle používaný k definování odpadu, jenž
pochází z laboratoří. Obvykle malého množství a velmi
proměnlivého složení
Systém detekce a nápravy úniků. Program aplikovaný
na snížení fugitivních emisí. Více informací v Části
4.6.2
(nízká) výhřevnost
Termín používaný při destilaci, vzniku frakcí, k
pojmenování lehkých těkavých složek, které vznikají
v horní části kolon
Kapalné nebo polokapalné palivo připravené z odpadu.
Obvykle připravené z nebezpečného odpadu
Kapalný ropný plyn
Rychlost kapaliny v prostoru za hodinu
Liquid/solid ratio
Term typically used to define the waste that comes
from laboratories. Typically in small quantities and
very variable in composition
Leak detection and repair system. Programe applied to
reduce fugitive emissions. More information in Section
4.6.2
Low heat value
Term used in distillations, fractionation to name the
light volatile components that end up at the top of the
columns
Liquid or semi-liquid fuel prepared from waste.
Typically prepared from hazardous waste
liquefied petroleum gas
Liquid hourly space velocity
Milion
Mechanicko-biologické zpracování (úpravy)
Methylethylketon
Methylisobutylketon
V dokumentu používáno pro mísení pevného odpadu.
Emise nemetanových VOC
Million (106)
Mechanical biological treatment
Methyl ethylketone
Methyl isobutyl ketone
Used in this document as put together solid waste
Non-methane VOC emissions
Member State (One of the 25 Member States of the
EU)
Municipal solid waste
M
MBT
MEK
MIBK
Mísení
NMVOC
LPG
LSHV (h-1)
M
M
MBT
MEK
MIBK
Mixing
NMVOC
Členský stát
MS
Členský stát (jedna z 25 členských zemí EU)
TKO
MSW
N
Tuhý komunální odpad
Internal rate of return (Economic concept)
551
n.a.
n/a
ndM
NF
NIR
n.a.
n/a
ndM
NF
NIR
NPV
NPV
NTA
NTA
O
ouE
ouE
Výstup
Output
PAG
PAU
PBB
PCB
PCB/PCT
P
PAG
PAH
PBB
PCB
PCB/PCT
PCDD/PCDF
PCDD/PCDF
PDA
PDA
PF
PF
Ph-c
Ph-c
PM
PMx
POP
PM
PMx
POP
Není dostupné (k dispozici)
Netýká se
Analytická metoda
Nanofiltrace
Technika blízké infračervené spektroskopie
Čistá hodnota návratnosti (obvykle "čistá současná
hodnota")
Kyselina nitrilooctová
Evropská pachová jednotka. Definována evropskou
normou EN13725 jako množství pachových látek, které
odpařeno do 1 m3 neutrálního plynu za normálních
podmínek (teplota 273,15 K, tlak 101,325 kPa) vyvolá
u testujících pozorovatelů stejný smyslový vjem, jako
123 µg n-butanolu, rozptýleného v objemu 1 m3
neutrálního plynu za normálních podmínek (CEN
TC264) (Evropská referenční pachová hmotnost EROM).
Zahrnuje výstupní odpad (hlavní výstup) a další druhy
pevných reziduí (zbytků), emisí, odpadní vody, atd.
vzniklé při zpracování odpadu
Polyalkylenglykol
Polycyklické aromatické uhlovodíky
Polybromovaný bifenyl
Polychlorovaný bifenyl
Polychlorované bifenyly a terfenyly
polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD),
polychlorované dibenzofurany (PCDF)
Propanová deasfaltace (pro odpadní oleje)
Před-vzplanutí, pre-flash (obvykle používáno pro
odpadní oleje)
Fyzikálně-chemické úpravy. Obvykle v dokumentu
používno pro zpracování odpadních vod nebo pevného
odpadu
Tuhé částice
Tuhé částice menší než x mikronů
Persistentní organické znečišťující látky
Not available
Not applicable
Analytical method
Nanofiltration
Near-infrarred spectroscopy technique
Net payback value
Nitrilotriacetic acid
European Odour Unit. The amount of odorant(s) that,
when evaporated into one cubic metre of neutral gas at
standard conditions, elicits a physiological response
from a panel (detection threshold) equivalent to that
elicited by one European Reference Odour Mass
(EROM), evaporated in one cubic metre of neutral gas
at standard conditions (CEN TC264)
Includes the waste OUT (main output) and the other
types of solid residues, emissions, waste water, etc
produced during a waste treatment
Polyalkylene glycol
Polycyclic aromatic hydrocarbons
Polybrominated biphenyl
Polychlorinated biphenyl
Polychlorinated biphenyls and terphenyls
Polychlorinated dibenzodioxins and polychlorinated
dibenzofurans
Propane de-asphalting (for waste oils)
Preflash (typically used for waste oils)
Physico-chemical treatment. Typically used in this
document for treatment of waste waters or solid waste
Particulate matter
Particulate matter of less than x microns
Persistant organic pollutant
552
ppm
ppm
ppmv
ppmv
Odpad vzniklý v
procesu
Process
generated waste
Částí v milionu (mg/kg, blízký ekvivalent mg/l v
případě vyjařování koncentrací ve vodě)
Části v milionu vztažené k objemu (litr na litr)
Nepoužitelný odpad (např. odpadní vápenec, kaly ze
skladovacích nádrží, usazeniny) vzniká provozem
procesu a liší se od cílového výstupního odpadu. Důvod
pro rozlišování mezi odpady spočívá v tom, že výstupní
odpad může být použit pro různé účely, zatímco odpad
vzniklý v procesu je obvykle nepoužitelný. Více
informací viz úvod Kapitoly 3 a Obrázek 3.1
Parts per million (mg/kg. Closely equivalent to mg/l in
cases of concentration in water)
parts per million refered to volume (litre per litre)
The non-usable waste (e.g. waste lime, bottoms of
storage tanks, sludges) is generated by the
process/operations and is different from the target
waste OUT. The reason for differentiating between the
wastes is that the waste OUT may be used for different
purposes, but process generated waste is typically not
re-used. See the introduction to chapter 3 and Figure
3.1 for more information.
R
R
R
R/D
R&D
R/D
R&D
RDF
RDF
Recyklace
Recycle
Regenerace (opětovné
využití)
Recovery
Redox
Redox
REF
Rafinérie
REF
Refinery
Regenerace/rekuperace
Regeneration
Sanace
Remediation
Regenerace (kódy stanovené legislativou EC pro
způsoby regenerace)
Regenerace a likvidace
Výzkum a vývoj
Palivo odvozené z odpadků. RDF (druh pevného paliva
z odpadu) musí splňovat určité standardy
V dokumentu používáno ve dvou významech: za prvé
znamená recyklaci určité části odpadu v jiném
průmyslovém odvětví, za druhé znamená recyklaci
odpadu v zařízení na zpracování odpadu. Druhý
význam je v tomto dokumentu používán nejčastěji
Definované rámcovou Směrnicí EC o odpadech. V
dokumentu používáno také jako regenerace materiálu
z odpadu nebo jeho části
Nejzákladnějšími chemickými reakcemi jsou oxidačně
redukční reakce. Pojem redox zahrnuje všechny
procesy, v nichž mění atomy svá oxidační čísla
(oxidační stav)
Regenerovaná paliva
Rafinerie minerálních olejů (viz BREF Rafinerie)
V dokumentu používáno pro zpracování kapalných
nebo pevných odpadů s rekuperací/obnovou většiny
odpadního materiálu. Existuje však výjimka, kdy
"opětovná rafinace" znamená regeneraci odpadního
oleje přeměnou na základový olej
Obecný termín používaný v dokumentu pro zpracování
kontaminované zeminy
Recovery (codes given by EC legislation to recovery
treatments)
Recovery and Disposal
Research and Development
Refuse derive fuel. The RDF (a type of solid waste
fuel) do have certain standards.
Used in this document with two meanings: One means
the recycling of some part of the waste to another
industrial sector and the other means recycling within
the WT installation. The latter one is most commonly
used in this document
Defined by EC waste framework Directive. Also used
in this document as the treatment for the recovery of or
part of material from the waste
The most fundamental reactions in chemistry are the
redox processes. The term redox process accounts for
all processes in which atoms have their oxidation
number (oxidation state) changed.
Recovered fuels
Mineral oil refinery (see Refinery BREF)
Used in this document for the treatment of liquid and
solid waste for recovery of the majority of the waste
material. However, one exception exists because the
term ‘re-refining’ is used in the case of regeneration of
waste oil to be reconverted to base oils.
Generic term used in this document to refer to
treatment of contaminated soil
553
Opětovná rafinace
Re-refining
RO
RO
V dokumentu používáno pro zpracování odpadního
oleje za účelem jeho přemeny na základový olej
Reverzní osmóza
RTD
RTD
Výzkum, technologie a vývoj. Výzkumné programy ES
Used in this document for the treatments carried out to
waste oil to be transformed to base oil
Reverse osmosis
Research, Technology and Development. EC research
programmes
S
SCR
SCR
Jednotka PDA
Selectopropane
Struska
Slag
SNCR
SNCR
Solidifikace
Solidification
Druhotné palivo
Secondary fuel
Pevné palivo z odpadu
Solid waste fuel
Specifikace
Specification
SRF
SRF
t/r
TCE
TCT
T
t/yr
TCE
TCT
TDA
TDA
TEQ
TEQ
TFE
TFE
Stanice pro
přenos/přesun
Transfer station
Selektivní katalytická redukce. Technologie
katalytického omezování emisí NOx
Jednotka propanové deasfaltizace (PDA)
Pevné reziduum ze spalovacích procesů. Nejčastěji je v
dokumentu používán termín "popel ze dna kotle" nebo
„struska“.
Selektivní nekatalytická redukce. Nekatalytická
technologie omezování emisí NOx
Zpracování odpadu, které ke změně fyzikálních
vlastností odpadu využívá aditiva (viz kapitola 2.3.3.5)
Druhotné (sekundární) palivo. Termín v dokumentu
používaný pro jakýkoliv druh paliva (bez ohledu na to,
zda byl připraven z odpadu nebo ne), které se používá
jako náhrada primárního paliva užívaného ve
spalovacím zařízení
Může být připravené z nebezpečného i ostatního
odpadu
Fyzikálně-chemické hodnoty týkající se určitých látek
(např. mazacích olejů) stanovené legislativou
Pevné regenerované palivo. SRF (druh pevného paliva
z odpadu) musí splňovat určité standardy
Selective catalytic reduction. Catalytic control
technology applied to reduction of NOx emissions
PDA unit
Solid residues from combustion processes. The term
‘bottom ash’ is the most frequently used term in this
document
Selective non-catalytic reduction. Non-catalytic control
technology applied to reduction of NOx emissions
Treatment that uses additives to change the physical
properties of the waste (see Section 2.3.3.5)
t/r. Tuny za rok
Trichlorethylen
Termické krakování
Termická deasfaltizace (technika používaná pro
zpracování odpadních olejů)
Ekvivalent toxicity. Jednotka používaná pro vyjádření
PCDD a PCDF
Odpařování na tenké vrstvě (technika používaná pro
zpracování odpadních olejů)
V dokumentu používáno pro zařízení shromažďování a
skladování
Tonnes per year
Trichloroethylene
Thermal cracking treatment
Thermal de-asphalting (technique used for the
treatment of waste oils)
Term used in this document as any type of fuel whether
(prepared from waste or not) that it is used to
supplement the primary fuel used in a combustion
facility
Solid fuel prepared from waste. It can be prepared from
hazardous or nonhazardous waste
Physico-chemical values given in legislation to certain
compounds (e.g. lubricant oils)
Solid recovered fuel. The SRF (a type of solid waste
fuel) meets certain standards
Toxicity equivalent. Unit used for PCDD and PCDFs
Thin film evaporation (technique used for the treatment
of waste oils)
Used throughout this document to include bulking and
storage activities
554
TOC
TPH
TOC
TPH
TRI
TRI
TS
TS
TWG
TWG
UK
U
UK
Použitý olej
Used oil
USAEPA
USAEPA
US DOE
US DOE
V
Nepoužitý olej
Virgin oil
VOC
VOC
vs.
vs.
W
Hmotn. %
w/w-%
Odpad kontaminovaný
PCB a dioxiny
Waste
contaminated
with PCBs and
dioxins
Palivo z odpadu
Waste fuel
Odpadní olej
Waste oil
Celkový organický uhlík
Celkové ropné uhlovodíky
Registr toxických úniků z USA
(http://www.epa.gov/tri/)
Celkový pevný obsah
Technická pracovní skupina - Zpracování odpadů
(členy jsou experti z členských států, ze sektoru
zpracování odpadu, environmentálních nevládních
organizací, skupine je koordinována z EIPPCB)
Total organic carbon
Total petroleum hydrocarbons
Toxic release inventory from US
(http://www.epa.gov/tri/)
Total solid content
Technical Working Group for Waste Treatments
(composed of experts from Member States, Waste
Treatment industries, Environmental NGO and
coordinated by EIPPCB)
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Zahrnuje pouze ty oleje, které vznikají použitím
mazacích olejů
Agentury ochrany životního prostředí Spojených států
amerických
Ministerstvo energetiky Spojených států amerických
United Kingdom
Includes only those oils which arise from the use of
lubricating oils
Čerstvý, nepoužitý olej. Mazací olej, jenž ještě nebyl
použit
Těkavé organické látky / sloučeniny. Obvykle měřeny
jako objemové množství uhlíku, jednotky obj. %
objemového zlomku (např. Y obj.% znamená Y litrů
sloučeniny X na 100 litrů plynu)
versus
procentní část hmotnostního zlomku (např. hmotn. %
znamená kg látky X na 100 kg materiálu)
Ve Sdělení COM (2001) 593 je uveden BREF
Zpracování odpadu jako dokument, jenž zahrnuje také
zpracování tohoto druhu odpadu. Termín je používán ve
stejném smyslu, jako v legislativě
Termín je v dokumentu obecně používán ve smyslu
jakéholikov druhu odpadu nebo hmoty připravené z
odpadu, která se používá jako palivo jakéhokoliv
spalovacího procesu. Pokrývá pojmy jako "SRF" a
"druhotné palivo" užívané někde jinde.
Zahrnuje použité oleje a ostatní regenerované oleje z
drenážních systémů, skladování paliv, rafinerií, atd.
Environmental Protection Agency of the US
US department of Energy
Lubricant oil which has not yet been used
Volatile organic compounds. Typically measured as
mass of carbon vol-% volume by volume ratio (e.g. Y
vol-% means Y litres of compound X per 100 litres of
gas)
versus
percentage by weight ratio (e.g. w/w-% means kg of X
per 100 kg ofmaterial)
WT BREF is mentioned in COM (2001) 593 to include
also the treatment of such type of waste. This term is
used with the same meaning as in this legislation
This term is used in this document to generally refer to
any type of waste or prepared material from waste that
is used as fuel in any combustion process. It embraces
terms such as ‘SRF’ and ‘secondary fuel’ used
elsewhere
Includes used oils and other recovered oils from
drainage systems, fuel storage, refineries, etc.
555
Waste IN
Odpad, jenž je možné zpracovat v zařízení na
zpracování odpadu. Pro další vysvětlení viz úvod
Kapitoly 3
Výstupní odpad (Odpad
na výstupu)
Waste OUT
Vztahuje se na výstupní odpad (odpad nebo produkt) ze
zařízení na zpracování odpadu. V dokumentu je
odlišován od odpadu z procesu. Pro další vysvětlení viz
úvod Kapitoly 3
Bílé zboží
White goods
Vstupní odpad (Odpad
na vstupu)
Držitel odpadu
Waste holder
Provozovatel
zpracování odpadu
Waste operator
Původce odpadu
Waste producer
Přeprava odpadu
Waste transfer
Zpracování odpadu
Waste treatment
WI
WI
WO
WT
WWT
WWTP
WO
WT
WWT
WWTP
Velké domácí spotřebiče, které jsou obvykle na
povrchu upraveny bílým lakováním (glazurou,
emailem), jako jsou ledničky, pračky, atd.
Zařízení, z něhož je odpad přijímán. Někdy je jím v
případě neexistence zprostředkovatele mezi původcem
odpadu a zařízením na zpracování odpadu právě
zařízení původce odpadu (podle znění Směrnice
91/156/EES se držitelem rozumí původce odpadu nebo
fyzická nebo právnická osoba, která má odpad ve svém
držení, pozn. překl.)
Waste that can be treated in a waste treatment
installation. For a further explanation, consult the
introduction to Chapter 3
Relates to the waste output (being a waste or a product)
of a waste treatment facility. However, in this
document it is differentiated from process related
waste. For a further explanation, consult the
introduction to Chapter 3
Large household appliances that are typically finished
in white enamel such as refrigerators, washing
machines, etc.
Installation from where the waste is received.
Sometimes this installation is the waste producer if no
intermediate is between the waste treatment facility
and the waste producer. Sometimes this installation is
the waste transfer facility
Podnik, jenž provozuje zařízení na zpracování odpadu
Company that runs the waste treatment installation
Zařízení, v němž vzniká odpad. Odpad je pak předán
odpadovému hospodáři nebo smluvnímu zpracovateli
odpadu
Přeprava (přemisťování) odpadu. Zařízení určená
hlavně na sběr různých druhů odpadů za účelem
zvýšení jeho množství a přepravu na další zpracování
Jakékoliv zařízení, v němž je prováděno zpracování
odpadu zahrnuté do rozsahu dokumentu
Spalování odpadu (odkazy obvykle do BREFu
Spalovny)
Odpadní olej
Zpracování odpadu
Čištění odpadních vod
Čistírna odpadních vod
Installation where waste is produced. The waste is then
delivered to a waste manager or a waste treatment
provider
Installations mainly dedicated to collect different types
of waste in order to increase its quantity and send it for
treatment
Any of the installations that perform a waste treatments
covered by the scope of this document
Waste incineration (typically referred to in the WI
BREF)
Waste oil
Waste treatment(s)
Waste water treatment
Waste water treatment plant
556
Název země
EU-25 země EU
Accession countries
Ostatní země
Belgie
Česká republika
Dánsko
Německo
Estonsko
Řecko
Španělsko
Francie
Irsko
Itálie
Kypr
Lotyšsko
Litva
Lucembursko
Maďarsko
Malta
Holandsko
Rakousko
Polsko
Portugalsko
Slovinsko
Slovensko
Finsko
Švédsko
Spojené království
Bulharsko
Rumunsko
Turecko
Austrálie
Kanada
Island
Japonsko
Nový Zéland
Norsko
Švýcarsko
Spojené státy americké
Zkratka
BE
CZ
DK
DE
EE
EL
ES
FR
IE
IT
CY
LV
LT
LU
HU
MT
NL
AT
PL
PT
SI
SK
FI
SE
UK
BG
RO
TR
AU
CA
IS
JP
NZ
NO
CH
US
Měna
Kód ISO
EUR
CZK
DKK
EUR
EEK
EUR
EUR
EUR
EUR
EUR
CYP
LVL
LTL
EUR
HUF
MTL
EUR
EUR
PLN
EUR
SIT
SKK
EUR
SEK
GBP
BGN
ROL
TRL
AUD
CAD
ISK
JPY
NZD
NOK
CHF
USD
Tabulka 0.1: Kódy a měny zemí
Pozn.: Informace z http://eur-op.eu.int/code/en/en-5000500.htm
557
8
PŘÍLOHY
Pro doplnění informací v tomto dokumentu byly zpracovány čtyři přílohy, z nichž každá se vztahuje ke
specifickému tématu, tj.:
Příloha I. Environmentální legislativa a hodnoty emisních limitů uplatněných v odvětví zpracování odpadu
Příloha II. Dotazník použitý ke sběru environmentálních informací o evropských zařízeních na zpracování
odpadů
Příloha III. Druhy odpadů a produkce odpadů v EU
Příloha IV. Systémy zajištění kvality pro druhotné regenerované palivo
558
Příloha I. Environmentální legislativa a hodnoty emisních limitů
uplatněných v odvětví zpracování odpadu
[5, Concawe, 1996], [6, Silver Springs Oil Recovery Inc., 2000], [7, Monier and Labouze, 2001], [36, Viscolube,
2002], [37, Woodward-Clyde, 2000], [55, UK EA, 2001], [86, TWG, 2003], [95, RAC/CP, 2003], [126, Pretz, et
al., 2003], [150, TWG, 2004]
8.1.1 Směrnice o odpadech
Tabulka 8.1 uvádí klasifikaci činností zpracování odpadu. Tato klasifikace je podle těchto údajů
používána pro několik účelů (např. statistiky, údaje o exportu odpadu). Tabulka obsahuje také příklady
druhů zařízení, které mohu spadat pod každý druh činnosti. Tyto příklady ovšem nepředstavují žádnou
definici pojmů. Připouští se, že některé z těchto definic mohou být technicky nejednoznačné, nicméně
korespondují se stávajícími legislativními definicemi, které nejsou v tomto dokumentu zahrnuty.
D1
D2
D3
D4
D5
D6
D7
D8
D9
ZPŮSOBY lIKVIDACE (D-disposal)
ODPADŮ
Ukládání na povrch nebo pod úroveň
povrchu země (např. skládkování apod.)
Úprava půdními procesy (např. biologický
rozklad kapalných odpadů nebo kalů v půdě
apod.)
Hlubinná injektáž (např. injektáž
čerpatelných odpadů do vrtů, solných komor
nebo jiných přírodních úložišť apod.)
Ukládání do povrchových nádrží (např.
vypouštění kapalných odpadů nebo kalů do
prohlubní, nádrží nebo lagun apod.)
Ukládání do speciálně technicky
provedených skládek (např. ukládání do
utěsněných oddělených prostor, které jsou
uzavřeny a izolovány navzájem i od vnějšího
prostředí apod.)
Vypouštění do vodních těles s výjimkou
moří a oceánů
Vypouštění do moří a oceánů, včetně
ukládání do mořského dna
Biologická úprava jinde v této příloze
nespecifikovaná, jejímž konečným
produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které
se odstraňují některým ze způsobů
označených D1 až D12
Fyzikálně-chemická úprava jinde v této
příloze nespecifikovaná, jejímž konečným
produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které
se odstraňují některým ze způsobů
označených D1 až D12 (např. odpařování,
sušení, kalcinace apod.)
D10
Spalování na pevnině
D11
Spalování na moři
Trvalé uložení (např. uložení kontejnerů v
dole apod.)
D12
Skládkování nebezpečných odpadů: obvykle využito ke
skládkování nebezpečného odpadu třetích osob.
Monoskládkování: tehdy, kdy je skládkován pouze jeden druh
odpadu. Obvykle je-li skládkováno více druhů odpadů, je
prováděna segregace.
Činnosti, které pro zpracování odpadu využívají biologický
proces nebo mikroorganismy.
Činnosti prováděné ke zpracování odpadu před likvidací,
prostřednictvím fyzikálně-chemických procesů nebo jejich
kombinace. Mezi činnosti patří stabilizace, dehydratace
(odvodnění), solidifikace, sterilizace, autokláv, desinfekce
nemocničního odpadu, atd.
Činnosti rozkladu odpadu spalováním, kdy hlavním cílem je
zničení odpadu bez ohledu na výrobu energie
559
D13
D14
D15
Mísení nebo směšování před odesláním na
některý ze způsobů označených D1 až D12
Opětovné zabalení před odesláním na
některý ze způsobů označených D1 až D13
Skladování před jakoukoli operací
označenou D1 až D14 (s výjimkou
dočasného skladování na místě vzniku před
sběrem)
ZPŮSOBY REGENERACE (R)
ODPADŮ
R1
Použití jako paliva nebo jiným způsobem k
výrobě energie
R2
Zpětné získávání/regenerace rozpouštědel
R3
Recyklace/zpětné získávání organických
látek, které se nepoužívají jako rozpouštědla
(včetně kompostování a dalších biologických
transformačních procesů)
R4
Recyklace/zpětné získávání kovů a sloučenin
kovů
R5
Recyklace/zpětné získávání jiných
anorganických materiálů
R6
Regenerace kyselin nebo zásad
R7
Získávání složek používaných ke snižování
znečištění
R8
Získávání složek z katalyzátorů
R9
R10
R11
R12
R13
Rafinace olejů nebo jiné opětovné použití
olejů
Úprava půdními procesy, která je přínosem
pro zemědělství nebo životní prostředí
Použití odpadů získaných některým ze
způsobů R1 až R10
Výměna odpadů pro odeslání na kteroukoli
operaci označenou R1 až R11
Skladování odpadů až do využití některým
ze způsobů R1 až R12 (s výjimkou
dočasného skladování na místě vzniku před
sběrem)
Velká spalovací zařízení, cementové a vápencové pece,
zařízení keramického průmyslu nebo podobná zařízení (např.
kogenerace).
Činnosti zaměření na regeneraci rozpouštědel bez ohledu na
druh použitého procesu
Činnosti zaměřené na regeneraci např. plastických nádob,
chladících plynů, hořlavin. Zahrnuje také činnosti čištění.
Činnosti opětovného využití odpadu kontaminovaného PCB.
Činnosti zaměřené na recyklaci kovových odpadů nebo
opětovné zpracování kovů a kovových sloučenin. Odpad, jako
struska, kovové prášky, kovové nádoby, olověné baterie,
měděné dráty, rtuť z baterií, zářivky, odpadové kovy, kovové
soli z metalurgických procesů. Zahrnout lze také vozidla,
ledničky na konci životnosti a tonery. Dále lze zahrnout i
činnosti čištění prováděné před recyklací kovových nádob.
Činnosti zaměřené na recyklaci anorganických materiálů,
které nejsou kovové, nebo opětovné zpracování
anorganického materiálu z odpadu (např. minerály ze
stavebního a demoličního odpadu, flokulační (vločkovací)
činidla z kyselin (chlorid železitý)).
Činnosti zaměřené na regeneraci kyselin nebo zásad bez
ohledu na aplikovaný proces.
Činnosti zaměřené na získávání např. kovových nebo
keramických složek z katalyzátorů
Činnosti zaměřené na regeneraci odpadních olejů
Tabulka 8.1: Druhy zařízení na zpracování odpadu a příklady zařízení, která jsou zahrnuta do
všech různých způsobů zpracování
Přílohy IIA a IIB Směrnice Rady 91/156/ES (pozn. překl.: kategorie jsou v BREF uvedeny v platném znění
ROZHODNUTÍ KOMISE ze dne 24. května 1996, kterou se přizpůsobují přílohy IIA a IIB Směrnice Rady
75/442/EHS o odpadech)
560
8.1.2 Legislativa EU uplatněná na odpadní oleje
Směrnice
75/439/EEC
75/442/EEC
87/101/EEC
89/369/EEC
89/429/EEC
91/156/EEC
91/689/EEC
91/689/EEC
91/692/EEC
92/12/EEC
92/81/EEC
92/82/EEC
92/108/EEC
94/62/EC
94/67/EC
96/61/EC
2000/76/EC
Název
SMĚRNICE RADY ze dne 16. června 1975 o nakládání s odpadními oleji (75/439/EHS)
SMĚRNICE RADY ze dne 15. července 1975 o odpadech (75/442/EHS)
SMĚRNICE RADY ze dne 22. prosince 1986, kterou se mění směrnice 75/439/EHS o nakládání s
odpadními oleji (87/101/EHS)
SMĚRNICE RADY ze dne 8. června 1989 o předcházení znečišťování ovzduší z nových spaloven
komunálního odpadu (89/369/EHS)
SMĚRNICE RADY ze dne 21. června 1989 o snižování znečišťování ovzduší ze stávajících
spaloven komunálního odpadu (89/429/EHS)
SMĚRNICE RADY ze dne 18. března 1991, kterou se mění směrnice 75/442/EHS o odpadech
(91/156/EHS)
SMĚRNICE RADY ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (91/689/EHS)
Odkaz na seznam nebezpečných odpadů – článek 1, odstavec 4 Směrnice 91/689/EHS
SMĚRNICE RADY ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o
provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí (91/692/EHS)
SMĚRNICE RADY 92/12/EHS o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících
spotřební dani (část o minerálních olejích)
Harmonizace spotřebních daní z minerálních olejů – pozbyla účinnosti (viz:
http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=CS&numdoc
=31992L0081&model=guichett)
Sazby spotřebních daní z minerálních olejů – pozbyla účinnosti (viz:
http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=CS&numdoc
=31992L0082&model=guichett)
SMĚRNICE RADY ze dne 14. prosince 1992, kterou se mění směrnice 92/12/EHS o obecné úpravě,
držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani a směrnice 92/81/EHS
(92/108/EHS)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech
(94/62/ES)
SMĚRNICE RADY ze dne 16. prosince 1994 o spalování nebezpečných odpadů (94/67/ES)
SMĚRNICE RADY ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (96/61/ES)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů (2000/76/ES)
Pozn. překl: některé názvy jsou v dokumentu BREF uvedeny nepřesně (např. 75/442/EEC, 89/369/EEC,
89/429/EEC, 91/156/EEC, 91/692/EEC, 92/12/EEC, 96/61/EC.
Tabulka 8.2: Účinné Směrnice Evropských společenství týkající se odpadních olejů
[36, Viscolube, 2002], [150, TWG, 2004]
8.1.3 Ostatní odpadová legislativa EU
Existují různé typy legislativy, jež jsou důležité pro držitele odpadových produktů, a které je nutné pro
zpracování odpadu znát. Některé nejdůležitější předpisy jsou shrnuty v Tabulce 8.3:
Reference
94/62/EEC
2000/53/EC
Název
Regulace odpadového odvětví
Směrnice o obalech a obalových odpadech - PWD
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o
vozidlech s ukončenou životností - ELV, End of Life Vehicle Directive
561
2002/96/EC
2000/2037/EC
1999/31/EC
2000/76/EC
2000/532/EC
67/548/EEC
1999/45/EC
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o
odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ)
(v originálním dokumentu BREF je uveden odkaz na Návrh Směrnice OEEZ - Electrical &
Electronics - WEEE, Proposal for a Directive on Waste Electrical and Electronic Equipment)
Regulace průřezová
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000
o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu
SMĚRNICE RADY 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů
Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů (2000/76/ES)
ROZHODNUTÍ KOMISE ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje Rozhodnutí 94/3/ES, kterým
se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a
Rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst.
4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Oznámeno pod číslem K(2000) 1147)
(Text s významem pro EHP) (2000/532/ES)
SMĚRNICE RADY ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících
se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (67/548/EHS)
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o
sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a
označování nebezpečných přípravků
SMĚRNICE RADY 1999/13/ES ze dne 11. března 1999 o omezování emisí těkavých organických
sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v
některých zařízeních (99/13/ES)
SMĚRNICE RADY 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů
SMĚRNICE RADY 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s
přítomností nebezpečných látek (Seveso)
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou
se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky
Bezpečnost průmyslových činností, VawS (s.a.), jiné...
Tabulka 8.3: Legislativa EU týkající se zařízení zpracování odpadů
8.1.4
Legislativa vybraných zemí EU
8.1.4.1 Francie
Francie převzala hlavní evropské předpisy o nakládání s nebezpečným odpadem. Nedávno byla přijata
Vyhláška (2002 – 540), kterou se přijímá klasifikace nebezpečných odpadů podle nové evropské
legislativy (ROZHODNUTÍ KOMISE 2000/532/EC) [95, RAC/CP, 2003].
8.1.4.2 Německo
Legislativu uplatňovanou v Německu na zpracování odpadu lze shrnout do následujících právních
předpisů:
•
•
•
•
•
technické instrukce pro nakládání s odpady (Technische Anleitung zur Lagerung,
chemisch/physikalischen, biologischen Behanlung, Verbrennung und Ablagerung von besonders
überwachungsbedürftigen Abfällen – TA Abfall)
nařízení o environmentálně příznivém skladování odpadů z lidských příbytků a o zařízení na
úpravy biologického odpadu z 20. února 2001
nařízení o požadavcích na vypouštění odpadní vody do vodních útvarů z 15. října 2002
TA Luft
30. BImSchV.
562
Požadavky na čištění odpadní vody jsou uvedeny v: Příloha 23 „Zařízení na biologické úpravy odpadu“ a
Příloha 27 „Úprava odpadů chemickými a fyzikálními procesy (fyzikálně-chemická zařízení) a zpracování
odpadního oleje“ Nařízení o požadavcích na vypouštění odpadní vody do vodních útvarů z 15. října 2002
Vypouštění nebo mísení odpadních vod
Fyzikálně-chemická zařízení v Německu podléhají kontrole jak v oblasti odpadů, tak i v oblasti nakládání
s vodami. Odpadní vodu je dovoleno vypouštět do vodních těles, pouze pokud procesní odpadní voda a
čištění odpadního vzduchu v zařízeních mechanicky-aerobních biologických úprav nemohou být zcela
využity v interních procesech zařízení.
Podle nařízení je vzniklá odpadní voda často využívána v procesu čištění odpadního vzduchu, např. při
zvlhčování biofiltru nebo v provozu biologické pračky. V některých případech je použita v chladících
procesech nebo pro otevřené odpařování. Kvůli malým objemům odpadní vody jsou uplatňovány hlavně
techniky filtrace.
Hodnoty emisních limitů ze zařízení MBT
Hodnoty emisních limitů
Jednotky
Denní průměry (kontinuální měření):
Celkový prach
10
mg/m3
Organické látky stanovené jako celkový uhlík
20
mg/m3
Půlhodinové průměry (kontinuální měření):
Celkový prach
30
mg/m3
40
mg/m3
1
Měsíční průměry, stanovené jako hmotnostní poměry :
Oxid dusný
100
g/t
55
g/t
Jednorázová měření
Zápach
500
GE/m3
Dioxiny/furany (celková hodnota)
0.1
ng/m3
1
Gram TOC nebo N2O na tunu zpracovaného odpadu
Poznámka k 5 % obsahu kyslíku. Referenční hodnota kyslíku se jeví jako nepraktická, neboť odpadní plyn ze
zařízení MBT má obsah kyslíku podobný atmosférickému obsahu. Nedostatečná přesnost měření kyslíku způsobuje
značné nejistoty ve výpočtu referenčního obsahu. Lepší alternativou prevence rozptylových účinků je kombinace
zátěžových limitů a limitů koncentrace.
Table 8.4: Německé limitní hodnoty emisí uplatňované pro zařízení MBT
[150, TWG, 2004]
8.1.4.3 Řecko
Ačkoliv je v Řecku Národní plán pro nebezpečné odpady stále ve fázi zpracovávání, je již zaveden systém
nakládání s průmyslovým a nebezpečným odpadem. Nejvýznamnější regulace týkající se nakládání
s průmyslovým odpadem jsou:
•
•
•
•
•
Zákon 1650/86 o ochraně životního prostředí
Zákon 3010/02 o ochraně životního prostředí
CMD 69728/96 o nakládání s pevnými odpady
CMD 114218/97 o technických specifikacích pro nakládání s pevnými odpady
CMD 113944/97 Národní plán pro nakládání s pevnými a nebezpečnými odpady
563
Předpisy specifické pro nakládání s nebezpečným průmyslovým odpadem jsou následující:
•
•
•
•
•
•
CMD 72751/85 a CMD 19396/97 o nakládání s nebezpečným odpadem
CMD 98012/97 o nakládání s použitými oleji
CMD 73537/95 o olověných bateriích a CMD 19817/00 o bateriích
CMD 8243/91 o odpadu s asbestem a CMD 7589/00 o PCB/PCT
CMD 2487/99 o prevenci znečišťování ze spalování nebezpečného odpadu
8.1.4.4 Itálie
Právní rámec pro nakládání s průmyslovým a nebezpečným odpadem je v Itálii dobře připraven.
Národní rámcový zákon o odpadech byl vyhlášen v roce 1997 (právní vyhláška 22/87) a transponoval
evropskou rámcovou směrnici o odpadech (75/442/EEC), směrnici o nebezpečných odpadech (91/689/EC)
a směrnici o obalech a obalových odpadech (94/62/EC) (73).
Zákon 22/97 zavádí integrovanou politiku nakládání s odpady, jak je nastavena evropskou hierarchií:
minimalizace a prevence vzniku odpadu u zdroje je následována opětovným využitím s jeho třemi
dimenzemi – opětovné použití, recyklace a využití energie, a nakonec bezpečné odstranění odpadu. Tento
zákon v Itálii představuje reformu v oblasti nakládání s odpady. Podporuje čisté technologie, eko-značku,
certifikační systém EMAS, integrované sítě zařízení na využívání a odstraňování odpadu a dobrovolné
dohody mezi veřejnou správou a hospodářskými subjekty směřující k vytvoření reálných příležitostí pro
recyklaci odpadů.
Odpady jsou klasifikovány podle evropského seznamu (katalogu) odpadů (Rozhodnutí 2000/532/EC).
Informační systém o odpadech vychází z Národního registru odpadů, jenž byl poprvé zřízen na základě
zákona v roce 1994 a byl zrevidován v roce 1998.
V nedávné době byla právní vyhláškou z 13. ledna 2003 transponována Směrnice 99/31/EC, jíž jsou
ustanoveny technické a provozní nástroje lepšího managementu skládkování a zavedena opatření a
postupy minimalizující dopady na životní prostředí a účinky na lidské zdraví. Směrnice 2000/53/EC o
vozidlech s ukončenou životností je do italské legislativy transponována.
Tabulka 8.5 uvádí hodnoty emisních limitů stanovených pro rafinerie odpadních olejů.
Parametr ovzduší Hodnoty emisních limitů Jednotky
Teplota vlečky
150
ºC
TZL (PM)
30
mg/Nm3
Těžké kovy
5
mg/Nm3
TOC
10
mg/Nm3
HCl
10
mg/Nm3
HF
3
mg/Nm3
HBr
HCN
0,5
mg/Nm3
P
5
mg/Nm3
PAU
0,05
mg/Nm3
PCDD + PCDF
0,01
µg/Nm3
TCDD + TCDF
0,05
µg/Nm3
PCB + PCN + PCT
0,1
mg/Nm3
Poznámky: Hodnoty jsou vztaženy k 10 % obsahu O2
564
Tabulka 8.5: Hodnoty emisních limitů do ovzduší pro rafinerie odpadních olejů
[36, Viscolube, 2002]
Ukazatel vody
Teplota
Kyselost
COD
Fenoly
NH4 +
P (celkový)
Anionické tenzidy
Neanionické tenzidy
Celkové tenzidy
Al
Fe
Barva
Suspendované částice
Hodnoty emisních limitů
25
5,5/9,5
160
0,5
15
10
2
1
2
Nepozorovatelná
80
Jednotky
ºC
pH
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
Tabulka 8.6: Hodnoty emisních limitů pro vodu vypouštěnou z rafinerií odpadních olejů
[36, Viscolube, 2002]
8.1.4.5 Španělsko
Ve Španělsku byl připraven právní rámec nakládání s průmyslovými a nebezpečnými odpady.
Nejvýznamnější regulace nebezpečného odpadu jsou následující:
•
•
•
•
•
Zákon 10/98 z 21. dubna, o odpadech
Vyhláška 833/1988 z 20. července, jíž je prováděn Zákon 20/1986, o nebezpečných odpadech
(změněna královskou vyhláškou 952/1997)
Nařízení MAM/304/2002 o klasifikaci nebezpečných odpadů
Národní plán pro nebezpečné odpady (1995 - 2000)
Národní plán pro nebezpečné odpady (2002 - 2008) (právě v přípravě).
Jsou zavedeny specifické regulace nakládání s použitými oleji, PCB, PCT a bateriemi.
8.1.4.6 Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Anglie a Wales
PPC Regulations (Anglie a Wales) 2000
(prevence a omezováni znečištění)
Waste Management Licensing
Regulations SI 1994 1056
(povolování nakládání s odpady)
Skotsko
PPC (Scotland) Regulations
2000; SI 200/323 (prevence a
omezování znečištění)
Waste Management Licensing
Regulations SI:1994 1056
(povolování nakládání s odpady)
Severní Irsko (NI)
Žádný ekvivalent v NI
565
The Water Resources Act 1991
(zákon o vodních zdrojích)
SI 1989 No 317: Clean Air, The Air
Quality Standards Regulations 1989
(čisté ovzduší, standardy kvality ovzduší)
SI 1997 No 3043: Environmental
Protection, The Air Quality Regulations
1997
(ochrana životního prostředí, standardy
kvality ovzduší)
SI 1989 č. 2286 a 1998 č. 389 the Surface
Water (Dangerous Substances
Classification) Regulations. (Values for
List II substances are contained in SI
1997/2560 and SI 1998/389)
(povrchové vody, klasifikace
nebezpečných látek)
SI 1991/1597: Bathing Waters
(Classification) Regs.
(vody ke koupání)
SI 1992/1331 and Direction 1997 Surface
Waters (Fishlife) (Classification) Regs.
(povrchové vody – ochrana ryb)
SI1997/1332 Surface Waters (Shellfish)
(Classification) Regs.
(povrchové vody – ochrana korýšů)
COPA 1974 (S30A-30E equiv to
Part III WRA91) Natural
Heritage (Skotsko) Act
1991(Part II equiv to Part I
WRA91)
(ekvivalenty v částech zákona o
národním dědictví)
SI 1989/317: Clean Air, The Air
Quality Standards Regulations
1989
(standardy kvality ovzduší)
SSI 2000/97 The Air Quality
(Skotsko) Regs
SI 1990/126 Surface Water
(Dangerous Substances)
(Classification) (Scotland) Regs
SI 1991/1609 Bathing Waters
(Classification) (Skotsko) Regs
(vody ke koupání)
SI 1997/2471 Surface Waters
(Fishlife) (Classification) Regs
SI1994/2716 Conservation (Natural
Habitats etc) Regulations 1994
(ochrana přírody a druhů)
SI 1997/2470 Surface Waters
(Shellfish) (Classification) Regs
(povrchové vody – ochrana
korýšů)
SI 1994/2716 Conservation
(Natural Habitats etc) Regs
Control of Major Accident Hazards
Regulations 1999 (COMAH)
(závažné havárie)
SI 1999/743 Control of Major
Accident Hazards Regs
Special Waste Regulations 1996
(zvláštní, nebezpečný odpad)
The Water (NI) Order 1999
(nařízení o vodách)
The Air Quality Standards
Regulations (Severní Irsko) 1990.
Statutory Rules of Northern Ireland
1990 No 145
Žádný ekvivalent v NI
Surface Waters (Dangerous
Substances) (Classification)
Regulations 1998. Statutory Rules
of Northern Ireland 1998 No 397 SI
1991/1597:
The Quality of Bathing Water
Regulations (NI) 1993
(vody ke koupání)
The Surface Water (Fishlife)
(Classification) Regulations (NI)
1997
The Surface Water (Shellfish)
(Classification) Regulations (NI)
1997
(povrchové vody – ochrana korýšů)
Conservation (Natural Habitats etc)
Regulations (Northern Ireland)
1995
Control of Major Accident Hazard
Regulations (Northern Ireland)
2000
The Special Waste Regulations
(Northern Ireland) 1998
(zvláštní, nebezpečný odpad)
Tabulka 8.7: Britská legislativa o odpadech
[55, UK EA, 2001]
8.1.4.7 Belgie
Od ledna 1999 je ve vlámském regionu v zařízeních na mísení asfaltu zakázáno spalování použitých olejů
[11, Jacobs and Dijkmans, 2001].
566
8.1.4.8 Nizozemí
V Nizozemí byla vyhlášena legislativa k rizikovému používání materiálů v zemědělství a k rozptylu
toxických látek, zvláště pak těžkých kovů, v životním prostředí a plodinách. Jsou stanoveny standardy
použití anaerobní digesce na zemědělské půdě. Uvedeny jsou ve Vyhlášce o kvalitě a použití jiných
organických hnojiv: Cd <1,25 mg/kg, Cr <75 mg/kg, Cu <75 mg/kg, Hg <0,75 mg/kg, Ni <30 mg/kg,
Pb <100 mg/kg, Zn <300 mg/kg, As <15 mg/kg (koncentrace v mg/kg sušiny).
8.1.4.9
Rakousko
Hodnoty emisních limitů pro zařízení MBT
Parametry
Hodnota emisního limitu
Jednotky
1. organické látky, jako celkový uhlík
půlhodinové průměry
40
mg/m3
denní průměry
mg/m3
20
1
hmotnostní poměr
g/t odpadu
100
2. oxid dusičitý (as NO2)2
půlhodinové průměry
150
mg/m3
denní průměry
100
mg/m3
3. čpavek
20
mg/m3
3
4. dioxiny/furany (2-, 3-, 7-, 8-TCDD-ekvivalent (I- 0,1
ng/m3
TEF))
5. celkový prach
10
mg/m3
6. zápach
500
GE/m3
4
7. jiné parametry
1
viz Část 7.2.2.2, odstavec 2 dokumentu ‘MBA-Richtlinie’.
2
pokud použitá technika čištění odpadního plynu zabraňuje vzniku oxidu dusičného
3
pokud použitá technika čištění odpadního plynu zabraňuje vzniku polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů
(PCDD) a/nebo dibenzofuranů (PCDF)
4
závisí na technologii zpracování a druhu odpadu, pravděpodobnost emisí skleníkových plynů (např.
N2O) musí být zohledněna, a emise musí být limitovány. Proto jsou v rakouském zákoně o odpadovém
hospodářství speciální ustanovení pro IPPC zařízení.
V tabulce jsou úrovně emisí ze zařízení MBT vztaženy k koncentraci kyslíku 5 %.
Tabulka 8.8: Rakouské hodnoty emisních limitů ze zařízení MBT
[150, TWG, 2004]
Pozn.: Hodnoty emisních limitů podle rakouského dokumentu ‘MBA-Richtlinie’ (Guideline for the
mechanical-biological treatment of wastes, 2002, Republic of Austria, Federal Ministry of
Agriculture, Forestry, Environment and Water Management, Band 2/2002, March 2002)
8.1.5 Odpadová legislativa některých ostatních zemí
Kanada
V Kanadě se musí použité oleje obsahující více jak 2 ppm PCB odstranit ve spalovnách.
567
USA
Americká Agentura ochrany životního prostředí (US EPA) zavedla předpisy v rámci „Standardů pro
nakládání s použitými oleji“. Podle těchto předpisů je spalování použitých olejů podrobeno komplexní
procesní kontrole, pakliže nelze prokázat, že použité oleje spadají do nastavených specifikací týkajících se
úrovně kontaminace. Dokument USEPA, United States Code of Federal Regulations, CFR64 Part 279,
United States used oil Specification podává specifikace odpadu, jenž není považován za nebezpečný.
Tabulka 8.9 uvádí specifikace odpadu, jenž není klasifikován jako nebezpečný.
Sloučenina
Arsen
Kadmium
Chrom
Olovo
Celkové halogeny
Maximální hodnota v mg/kg
5
2
10
100
4 000
Tabulka 8.9: Specifikace odpadu neklasifikovatelného jako nebezpečný
US EPA
568
8.2
Příloha II. Dotazník použitý pro sběr environmentálních informací o
evropských zařízeních na zpracování odpadů
ÚČEL DOTAZNÍKU
Dotazník je vyžádán Technikou pracovní skupinou pro sektor zpracování odpadu (TWG – WT) a jeho
cílem je standardizace informací potřebných pro sestavení dokumentu BREF - Zpracování odpadu
JAKÝ BUDE OSUD SDĚLENÝCH INFORMACÍ?
Sebrané informace budou použity pouze pro účely dokumentu BREF - Zpracování odpadu
JAK BUDOU ZPRACOVÁNY DŮVĚRNÉ INFORMACE?
Důvěrné údaje budou úřadem EIPPCB náležitě zpracovány a nebudou v dokumentu BREF otevřeně
diskutovány
NEDISPONUJI VŠEMI POŽADOVANÝMI INFORMACEMI
Částečné informace jsou také důležité, neboť je rovněž významné zjistit, které informace nejsou dostupné
KTERÉ BUŇKY MUSÍM VYPLNIT?
Ty, které jsou otevřené pro zápis, a ty, které jsou zbarveny modře
NÁSLEDUJÍCÍ OBRÁZEK SHRNUJE, JAKÝM ZPŮSOBEM PRO ÚČELY SPRÁVNÉHO
VYPLNĚNÍ DOTAZNÍKU NAHLÍŽET NA VAŠE ZAŘÍZENÍ
VSTUPY
Posuzované zařízení na zpracování odpadu
VÝSTUPY
Osoba vyplňující dotazník
Jméno
e-mail
Tato informace bude použita pouze pokud bude třeba jakékoli další objasnění.
VYTVOŘIL: Miquel A. Aguado-Monsonet (EIPPCB), [email protected]
Po vyplnění prosím zašlete: Miqueli A. Aguado-Monsonetovi (EIPPCB), [email protected]
OBECNÉ INFORMACE O ZAŘÍZENÍ
1
2
3
4
5
6
Země
Provozovatel
Název a místo zařízení
Zařízení v provozu od
Údaje uvedené v tomto
dotazníku odpovídají
roku......
Další poznámky
569
TENTO PRACOVNÍ LIST OBSAHUJE ÚDAJE O VSTUPECH DO ZAŘÍZENÍ
ZPRACOVANÝ ODPAD
Množství odpadu zpracovaného za
referenční rok
Druh odpadu
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
VSTUPY POMOCNÝCH MATERIÁLŮ
Druh spotřebovaného paliva
Spotřeba paliva
Spotřeba elektrické energie
Spotřeba tepelné energie
Voda
Chlazení
JINÉ VSTUPY (např. chemické látky)
Počet kódů
nebezpečných
odpadu, které
byly
zpracovány
v t/r
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
Roční procentní podíl
každého druhu odpadu
%
0
(fosilní palivo (plynnné, kapalné, pevné), a odpad (např. RDF))
MJ/rok
MWh/rok
MWh/rok
m3/rok
MJ/rok
t/rok
570
PRACOVNÍ LIST OBSAHUJE STRUČNÝ POPIS ZAŘÍZENÍ A PROVÁDĚNÝCH ČINNOSTÍ/PROCESŮ
DRUH ZAŘÍZENÍ
výroba paliva z odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný
výroba paliva z nebezpečného odpadu
mechniké/biologické úpravy odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný
anaerboní digesce
zpracování spotřebovaných katalyzátorů
zpracování reziduí z čištění odpadního plynu a zpracování popelů
zpracování odpadních olejů
zpracování odpadních rozpouštědel
fyzikálně-chemické úpravy směsí a emulzí oleje a vody
čištění kontaminované zeminy
STRUČNÉ SHRNUTÍ ZAŘÍZENÍ
(Prosíme, uveďte seznam procesů/činností, které jsou na zařízení prováděny (pozn. skladování je již zahrnuto).
Prosíme, aby jste v následujícím pracovním listě uvedli tokové údaje o provozovaném procesu.
Počet
Poznámky
1 Skladování plynu
2 Skladování kapalin
3 Skladování pevných materiálů (včetně odpadů)
4
5
6
účinnost
poz
základ
Typ používaného systému
omezování
nám
účinnosti
znečišťování
ky
A1 suchý elektrostatický odlučovač
částice
A2 morký eletrostatický odlučovač
částice
A3 cyklón
částice
A4 rychlé chlazení
A5 tkaninový filtr
částice
A6 tkaninový filtr se vstřikem aktivního uhlí
částice
A7 kyselá mokrá vypírka
A8 zásaditá mokrá pračka
A9 dodatečný systém praní
A10 suchá pračka se vstřikem vápence
A11 neselektivní katalytická redukce
NOx
A12 selektivní katalytická redukce na NOx
NOx
A13 selektivní katalytická redukce na NOx a dioxiny
A14 filtr s aktivním uhlím (trvalý)
A15 spalovač VOC
VOC
A16 biofiltr
A17
Plánujete zavést jakoukoliv další techniku omezování emisí do ovzduší (v horizontu 2 let?)
Pokud ano, prosíme, upřesněte jakou.
571
ZAŘÍZENÍ NA ČIŠTĚNÍ ODPADNÍ VODY (ČOV)
Vzniká na vašem zařízení odpadní voda?
Pokud ano, prosím odpovězte níže
Je odpadní voda vzniklá na vaše zařízení čištěná v ČOV?
Pokud ano, prosím odpovězte níže
ČOV čistí pouze odpadní vodu vzniklou na vašem zařízení
Celková účinnost
%
V hodnotách TOC
%
Typ čištění použitý v ČOV
ČOV
Poznámky
W1
sedimentace
W2
neutralizace
W3
chemické čištění s ....
W4
separace emulzí
W5
filtrace
W6
odvodňování
W7
tlaková filtrace
W8
iontová výměna
W9
flokulace
W10
Plánujete zavést jakoukoliv další techniku čištění vod (v horizontu 2 let?)
Pokud ano, prosíme, upřesněte jakou.
ZDE VLOŽTE OBRAZ TOKOVÉHO SCHÉMATU ZAŘÍZENÍ
572
PRACOVNÍ LIST OBSAHUJE OTÁZKY O AKTUÁLNÍCH EMISÍCH ZE ZAŘÍZENÍ
PRODUKTY
Pozn.
EMISE DO
OVZDUŠÍ
Ukazatel
Vzniklé zplodiny
Obsah kyslíku
použitý pro údaje
níže
Doba průměrování
CO2
Prach
SO2
NOx
N2O
TOC
CO2
HCl
HF
celkové kovy
Hg
Cd+Tl
PAU
PCB
Chlorbenzeny
PCDD/PCDF
CFC
Zápach
Hluk
Název produktů s kladnou tržní cenou
Produkce produktu za rok (t/r)
Elektrická energie (MWh/r)
Tepelná energie (MWh/r)
C: kontinuální, D: jednorázové, IM: nepřímé měření, E: odhad
C: Continuous, D: Discontinuous, IM: Indirect measurement, E: estimated
Pokud není emisní ukazatel pro proces platný, uveďte v tabulce N/A. Pokud jste si vědomi, že k
určitým emisím dochází, ale neznáte přesné údaje, prosíme, ponechte buňku prázdnou.
Typ měření
(C, D, IM, E)
Koncentrace Jednotky
Zatížení Jednotky
Nm3/r
%
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
mg/Nm3
(ngTEQ/Nm3)
mg/Nm3
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
g/r
kg/r
Pozn. N znamená normální podmínky (0 °C a 1 atm). Prosíme, uveďte údaje pro suché podmínky.
573
EMISE DO VODY
Ukazatel
Doba průměrování
Objem vzniklé odpadní vody
SL (suspendovaná pevná fáze - sušená při
105 oC)
TOC (celkový organický uhlík)
BSK5 (biologická spotřeba kyslíku za 5
dnů)
CHSK (chemická spotřeba kyslíku za 2
hodiny)
Uhlovodíky
Fenoly
AOX
BTX
Celkový dusik (jako N)
Dusitany N (NO2-N)
CN (volné)
Sulfidy (volné)
F celkový
P celkový
Kovy celkové
Al (mg/l)
Fe (mg/l)
As
Cr celkový
Cr (VI)
Cu
Hg
Ni
Pb
Zn
(C, D, IM, E)
Koncentrace
Jednotky
Zatížení Jednotky
m3/r
mg/l
kg/r
mg/l
kg/r
mg/l
kg/r
mg/l
kg/r
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
mg/l
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
kg/r
574
REZIDUA VZNIKLÁ V PRŮBĚHU PROCESU
Rezidua vzniklá během procesu
Množství reziduí (t/r)
Složení
Osud látek
Prosíme, abyste do pracovního listu zahrnuli techniky, které používáte nebo které budete používat v blízké
budoucnosti, a považujete je za dobrou environmentální praxi (GEP - good environmental practises). Ke
každé technice uveďte následující informace
Informace
Popis
Provozní údaje
Použitelnost
Ekonomie
575
8.3 Příloha III. – Druhy odpadů a produkce odpadů v EU
[7, Monier and Labouze, 2001], [39, Militon, et al., 2000], [40, Militon and Becaud, 1998], [41, UK, 1991], [42,
UK, 1995], [53, LaGrega, et al., 1994], [56, Babtie Group Ltd, 2002], [86, TWG, 2003], [100, UNEP, 2000],
[121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002], [122, Eucopro, 2003] [124, Iswa,
2003], [125, Ruiz, 2002], [126, Pretz, et al., 2003], [150, TWG, 2004].
V Příloze jsou shrnuty druhy odpadů produkované v EU a jejich evropská klasifikace, je uveden i přehled
produkce odpadů za jednotlivé členské země EU a vybraných zemí mimo EU. Jak bylo uvedeno
v Kapitole 1, zařízení na zpracování odpadu jsou navržena za účelem nakládání s odpady. Odpad je
vstupem (v ostatních odvětvích je nazýván surovým materiálem) do těchto zařízení. Při pohledu na
odpadové odvětví jako celek je vidět, že se značně liší fyzikálně-chemické vlastnosti těchto vstupů.
Odpady mohou být kapalné nebo pevné (např. z pohledu fyzikálního), organické nebo anorganické (z
pohledu chemického).
Evropská rámcová směrnice o odpadech klasifikuje odpady podle činností, kterými odpady vznikají. Je
tak vytvořen seznam druhů odpadu:
Kód EU
(EWL)
Skupiny odpadů uvedené v evropské odpadové legislativě (EWL)
Opad z geologického průzkumu, těžby, úpravy a dalšího fyzikálního a chemického zpracování nerostů
a kamene
Odpad z prvovýroby v zemědělství, zahradnictví, myslivosti, rybářství a pěstování vodních kultur a z
02
výroby a zpracování potravin
03
Opad ze zpracování dřeva a výroby papíru, lepenky, celulosy, desek a nábytku
04
Opad z kožedělného, kožešnického a textilního průmyslu
05
Opad ze zpracování ropy, čištění zemního plynu a z pyrolytického zpracování uhlí
06
Opad z anorganických chemických procesů
07
Opad z organických chemických procesů
Opad z výroby, zpracování, distribuce a používání (dále VZDP) nátěrových hmot (barev, laků a
08
smaltů), lepidel, těsnicích materiálů a tiskařských barev
09
Odpad z fotografického průmyslu
10
Anorganický odpad z tepelných procesů
Anorganický odpad obsahující kovy ze zpracování kovů a povrchové úpravy kovů a z
11
hydrometalurgie neželezných kovů
12
Opad z tváření a obrábění kovů a plastů
13
Odpad z olejů (kromě pokrmových olejů, kapitoly 05 a 12)
14
Odpad z organických látek užívaných jako rozpouštědla (kromě kapitol 07 a 08)
15
Odpadní obaly; absorpční činidla, čisticí tkaniny, filtrační materiály a ochranné oděvy jinak neurčené
16
Odpad jinde v tomto seznamu neuvedený
17
Stavební a demoliční odpad (včetně odpadů z výstavby silnic)
Odpad ze zdravotnictví a veterinární péče nebo z výzkumu s nimi souvisejícího (s výjimkou
18
kuchyňských odpadů a odpadů ze stravovacích zařízení, které se zdravotnictvím bezprostředně
nesouvisejí)
Odpad ze zařízení na zpracování odpadu, z čističek odpadních vod pro čištění těchto vod mimo místo
19
jejich vzniku a z vodárenství
Komunální odpad a podobný komerční, průmyslový odpad a odpad z úřadů, včetně složek z
20
odděleného sběru
Pozn.: EWL znamená evropský katalog (seznam) odpadů (European Waste List)
01
Tabulka 8.10: Evropská klasifikace odpadů
Rozhodnutí Rady 2000/532/ES
576
Následující tabulky (8.11 až 8.13) uvádějí data o odpadech v Evropě podle množství odpadu vzniklého
v členských zemích a vybraných jiných evropských zemích za každou z výše uvedených kategorií. Je
nutné uvést, že odpad se shodnými fyzikálně-chemickými vlastnostmi může být zařazen s různými kódy.
577
Tabulka 8.11: Množství odpadu vzniklého v evropských zemích podle kategorie
Pozn.: Údaje jsou v kilotunách za rok. H: nebezpečný, N: neklasifikovaný jako nebezpečný
Tabulka 8.12: Procentní podíl kategorií odpadů vzniklých v evropských zemích
Pozn.: Údaje jsou v procentech za rok. Hrubé dílčí sumy (SUB TOTAL) se vztahují k procentním podílům nebezpečného a ostatního
odpadu vzniklého v každé zemi.
[10, ANPA and ONR, 2001], [19, Brodersen, et al., 2002], [21, Langenkamp and Nieman, 2001], [86, TWG, 2003], [127, Oteiza, 2002], [150, TWG, 2004]
578
Belgie
Dánsko
Francie
Německo
Řecko
Irsko
Itálie
Lucembursko
Nizozemí
Portugalsko
Španělsko
Velká
Británie
Komunální
odpad
3,5
2,4
1,7
19,5
3,1
1,1
17,3
0,17
6,9
2,4
12,5
Průmyslový
odpad
27
2,4
50
61
4,3
1,6
40
1,3
6,7
0,7
5,1
Odpad ze
zemědělství
53
400
0,09
22
30
86
0,2
45
Odpad
z těžby
7,1
10
9,5
3,9
1,9
57
0,1
3,9
18
Odpad z
demolicí
0,7
1,5
12
0,2
34
4
7,7
-
Kanalizační
kaly
0,7
1,3
0,6
1,7
0,6
3,5
0,02
0,3
10
Nebezpečný
odpad
0,9
0,1
3
6
0,4
0,02
3,8
0,004
1,5
0,16
1,7
35
70
250
25
32
1
4,5
760
150
14
32
10
275,0 a
312
63
26
58
2
6,6
Spojené státy
209
americké
Japonsko
48
Jednotkami jsou miliony tun
a
zahrnuje odpadní vodu
Tabulka 8.13: Odhadované množství odpadu vzniklého ve vybraných zemích
OECD (1991) a Department of the Environment (1992) in [80, Petts and Eduljee, 1994]
Následující části obsahují konkrétnější informace, klasifikované podle druhu odpadu. Ne všechny druhy
odpadu jsou zahrnuty, neboť pro některá odvětví je dostupných málo informací nebo vůbec žádná.
8.3.1 Tuhý komunální odpad (TKO)
Tabulka 8.14 uvádí hrubý souhrn různých složek TKO v členských zemích a současně celkovou produkci
TKO v některých evropských zemích.
Země
Rakousko
Belgie
Česká
republika
Kypr
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Německo
Řecko
Maďarsko
Irsko
Itálie
Lucembursko
Nizozemí
Polsko
Papír
Textilie
Plasty
Sklo
Kovy
670
63
340
284
166
Biologicky rozložitelné
odpady
750
29%
Ostatní
Celkem
236
2509
5014
3200
505
560
536
6250
122
94
42
923
36%
894
750
2750
116
3250
53
1000
662
7250
32%
29%
735
3750
640
144
272
144
160
1568
49%
272
3300
36
1785
4
230
1050
15
395
900
13
445
450
5
230
6450
83
2630
43%
44%
38%
2850
33
1220
370
2580
2102
25000
40017
3200
4300
1503
15000
189
6935
11800
579
Portugalsko
1074
154
503
254
109
1627
Slovinsko
Španělsko
3025
689
1511
984
589
6303
Švédsko
1408
64
224
256
64
960
Velká Británie
7400
400
2000 1800 1400
3800
Norsko
Údaje jsou v kilotunách a jsou uvedeny za roky v intervalu 1993 až 1997
36%
811
44%
25%
19%
1195
224
3200
4532
1020
14296
3200
20000
2722
Tabulka 8.14: Tuhý komunální odpad a jeho složení v zemích EU a jiných evropských zemích
[59, Hogg, et al., 2002], [92, EEA, 2002], [150, TWG, 2004]
Tabulka 8.15 uvádí údaje o přítomnost kovů v tuhém komunálním odpadu.
Kov
Cd
Cr
Obsažen následkem použití
plastická barviva, baterie
barvy, barviva v umělých hmotách, textilní barviva a kožedělné přípravky
Tabulka 8.15: Kovy v pevném komunálním odpadu
[113, COWI A/S, 2002]
8.3.2 Kontaminované vody
Tabulka 8.16 uvádí množství kontaminované vody produkované ve Francii
Druh odpadní vody
Směs vody, uhlovodíků a sedimentu
Množství (kt/rok)
10
Tabulka 8.16: Množství znečištěné vody produkované ve Francii
[40, Militon and Becaud, 1998]
Tabulka 8.17 popisuje úsilí vynaložené na snížení množství odpadu, ilustrované na statistikách německé
spolkové země Severní Porýní – Vestfálsko
Správní okres země NRW
v roce 1990
Množství odpadu (m3/rok)
odhadované množství pro rok 2005
odhad roku 19941
odhad roku 19962
204000
102600
66000
35300
251200
140700
206000
98700
69500
59600
796700
436900
76 %
42 %
Arnsberg
278300
Detmold
78300
Düsseldorf
337800
Cologne
264400
Münster
83400
Celkem
1042200
Vyhodnocení
100 %
NRW: Severní Porýní - Vestfálsko
1
Strategický koncept pro zvláštní likvidaci odpadů v NRW, 4. vydání, 1994, WAZ Press, Duisburg
2
Strategický koncept pro zvláštní likvidaci odpadů v NRW, 5. vydání, 1996, WAZ Press, Duisburg
Tabulka 8.17: Odpad zpracovaný ve fyzikálně-chemických zařízeních v Severním Porýní –
Vestfálsku (Německo) v roce 1990 a množství odhadované pro rok 2005
[121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002], [150, TWG, 2004]
580
Změny v odhadovaných množstvích odpadů, které mají být zpracovány ve fyzikálně-chemických
zařízeních, naznačují, která opatření jsou nejúspěšnější pro dosahování účinných redukcí množství
odpadu. Opatření sestávají z kroků integrovaných do produkce i opatření na zlepšení výrobních procesů,
zejména ohledně pomocných látek a aditiv.
I přes tato opatření je nadále nutné řešit problém vzniku odpadu v produkčním procesu. Snížení množství
odpadu může ovšem často vést k nutnosti vystavět mnohem dražší techniky pro zpracování. Fyzikálněchemická zařízení se těmto změnám neustále přizpůsobují technicky, operačně a organizačně.
8.3.3
Splaškové kaly
Tabulky 8.18 a 8.19 uvádějí množství splaškových kalů vzniklých ve vybraných evropských zemích a
průměrné složení splaškového kalu za celou Evropu.
Země
Množství (kt sušiny)
Rakousko
211,9
Belgie
113
Dánsko
200
Finsko
158
Francie
878
Německo
2661
Řecko
86
Irsko
43
Itálie
Lucembursko
13
Nizozemí
349
Portugalsko
239
Španělsko
787
Švédsko
236*
Velká Británie
1193
Norsko
93
Údaje jsou za rok 1998, vyjma *, které jsou za rok 1995
Tabulka 8.18: Množství splaškových kalů produkovaných ve vybraných evropských zemích
[92, EEA, 2002], [150, TWG, 2004]
Složka
N
P
Cd
Cr
Cu
Hg
Ni
Pb
Zn
Koncentrace (mg/kg sušiny)
3500 – 46000
10400 – 45000
0.7 – 3.8
16 – 840
220 – 641
0.6 – 4
8 – 85
20 – 325
290 – 2580
Tabulka 8.19: Intervaly kontaminace ve splaškovém kalu
[92, EEA, 2002]
8.3.4 Odpadní kyseliny a zásady
581
Evropský katalog (seznam) odpadů uvádí několik odpadních kyselin a zásad (např. kyseliny sírová,
chlorovodíková, fluorovodíková, fosforečná, dusičná, nebo hydroxid vápenatý, soda a čpavek). HF není
regenerována, ale pouze neutralizována. Zásady nejsou obvykle regenerovány, zpravidla jsou
neutralizovány. Výjimku může představovat regenerace tzv. černého louhu v průmyslu papíru a celulózy
(jenž je řešen v dokumentu BREF - Papírenství).
8.3.5 Odpadní adsorbenty
Adsorpce znečišťujících látek na aktivním uhlí, dřevěném uhlí a ionexových pryskyřicích je po mnoho let
běžnou technikou odstraňování kontaminace (např. CHSK, POP, anorganických látek) z odpadní vody a
plynných emisí. Aktivní uhlí se také používá pro odstraňování VOC z plynných emisí (např. z výroby
pesticidů). Regenerace spotřebovaného uhlí byla nejprve omezena na technologie termické reaktivace.
Pryskyřice byly používány selektivně v případech, kdy je regenerace a opětovné využití organických
kontaminantů důležitým cílem, nebo kde kontaminace dosahují významně vysokých koncentrací.
Pryskyřice lze použít také pro odstraňování a regeneraci anorganických složek (např. odstraňování barvy
v cukrovarnickém průmyslu, v průmyslu barvíren a průmyslu papírenském, pro odstraňování fenolu,
zpracování nových antibiotik, pro přípravu vysoce čisté vody). Dřevěné uhlí se především používá jako
palivo. Je-li dřevěné uhlí rozloženo spalovacím procesem, obvykle není reaktivováno.
8.3.6 Odpadní katalyzátory
Při výrobě anorganických a organických chemických látek, v ropných technologiích, při zpracování
syntetických plynných a kapalných paliv, při omezování znečišťování nebo při přeměně energií jsou
značně využívány katalytické metody. Některé příklady použití katalyzátorů jsou uvedeny v tabulce 8.20.
Průmyslové odvětví
Výroba anorganických
chemických látek
Výroba organických chemických
látek
Rafinace ropy
Techniky omezování
znečišťování
Příklad
Vodík, čpavek, kyselina sírová, atd.
Organická syntéza, hydrogenace, dehydrogenace, kyselinou katalyzované
dehydrační reakce, oxychlorace
Reformování, odsiřování, hydro-krakování, krakování, izomerizace,
hydrofinishing mazacích olejů
Snižování NOx v SCR, čištění odpadního plynu ze spalování
Table 8.20: Průmyslové sektory, v nichž se používají katalyzátory
[125, Ruiz, 2002]
Druh sloučenin používaných jako katalyzátory závisí na procesu, přičemž kovy, oxidy kovů a kyseliny
jsou nejpoužívanějšími látkami, jak je uvedeno v Tabulce 8.21.
Význam
Kovy
Patří mezi nejvýznamnější a jsou
v průmyslu široce používány jako
složky katalyzátorů
Oxidy kovů
Běžné nosiče katalyzátorů a
katalyzátory
Sulfidy kovů
Kyseliny
Izolanty, které vykazují přechod od
základních vlastností k amfoterním a
vlastnostem kyselin
Příklady
Ag, Au, a kovy platinové skupiny, přechodné kovy: Fe,
Co, Ni, Mo, Ru, Rh, Pd, W, Re, Os, Ir a Pt; nepřechodné
kovy: Cu, Zn, As, Se, Ag, Cd, Sn, Sb, Te, Au, Hg, Pb a
Bi.
Al2O3, SiO2- Al2O3, V2O5, ZnO, NiO, MoO3, CoO,
WO3.
MoS2, WS2
Na2O, MgO, Al2O3, SiO2, a P2O5
582
Zásady
Multifunkční
katalyzátory
Měniče iontů
Organokovové
komplexy
Ostatní
Omezené průmyslové využití
Ba(OH)2, Ca(OH)2, Na
Bi2O3, MoO3
Octan Co, aminy, benzoil peroxid, atd.
Tabulka 8.21: Přehled druhů katalyzátorů používaných pro průmyslové účely
[125, Ruiz, 2002]
Teoreticky zůstávají katalyzátory po použití beze změny. Katalyzátor ovšem může ztratit svoji aktivitu
deaktivací (např. toxikací látkami, jak je např. P, S, As, Se, Te, Bi, C), zanesením nebo slinutím/spečením
a narušením aktivních center katalyzátorů. V důsledku toho jsou odpadní katalyzátory složeny hlavně ze
shodných materiálů, jako původní katalyzátor, ale jsou navíc kontaminované dodatečnými složkami.
8.3.7
Odpad ze spalovacích procesů
Odpady ze spalování vznikají spalováním uhlí, (těžkých) kapalných paliv nebo odpadu ve velkých
spalovacích zařízení, průmyslových topných tělesech a kotlích a ve spalovnách. Spalovacím procesem
dochází ke vzniku dvou druhů odpadů. Jedním z nich je popel ze dna kotle (struska) vzniklý ve spalovací
komoře, a druhým je odpad z čištění odpadního plynu (někdy je nazýván jako zbytek z omezování emisí
do ovzduší), jenž je v Evropě regulován legislativou pro nebezpečné odpady. Odpad ze zpracování
odpadního plynu může vznikat při jakémkoliv spalovacím procesu (např. spalovny, velká spalovací
zařízení, průmyslové kotle) a je obvykle před opětovným využitím nebo skládkováním čištěn a upravován.
Pojem „zbytek z omezování emisí do ovzduší“ (air pollution control residuum) je v literatuře používán
s mírně odlišnými významy: přesněji řečeno, pojem zahrnuje pouze pevná rezidua (tj. kal a sádra
z mokrých systémů, a nadbytečná činidla a produkty reakcí ze suchých/polosuchých systémů), jež vznikla
při minimalizaci emisí kyselých složek odpadního plynu. Podle této definice by popílek neměl být
zahrnut. Z pohledu managementu jsou ovšem tato pevná rezidua (popílek, jenž je hlavní složkou, podle
množství nejdůležitější, a v některých členských státech dokonce i popel ze dna kotle) obvykle zpracována
kombinovaně (zejména v suchých a polosuchých systémech).
Odpad ze zpracování odpadního plynu je pojímán tak, že zahrnuje všechny druhy pevných reziduí
vzniklých při nebo po regeneraci tepla. To zahrnuje popílek, popel ze dna kotlů, přebytečný vápenec,
produkty reakcí (suchých/polosuchých), kal z pračky a sádru (mokrou). Na oddělené zpracování kalu a
sádry není kladen žádný zvláštní důraz, neboť objemy jsou vzhledem k množství popílku malé. Tabulky
8.22 a 8.23 ukazují, kolik bylo vyprodukováno odpadu v uhelných elektrárnách a celkově v některých
evropských zemích.
Země
Rakousko
Belgie
Dánsko
Finsko
Francie
Německo
Řecko
Irsko
Itálie
334,5
Struska a popel ze
dna
24,9
1158
152
Popílek
74,5
Ostatní produkty čištění
plynu
2
374
100
Sádra
Kal
Celkem1
0,3
436,2
1135
1784
1274
2100
25310
n.a.
1840 - 1940
10
872
10080
182
4
3
2
450
1063
583
Lucembursko
Nizozemí
1525
Portugalsko
272
30
302
Španělsko
531
531
Švédsko
600
Velká Británie
5100
1400
6500
Norsko
Údaje v kt/rok se týkají let 1993 až 1999 podle země. Údaje obsahují jak popel (ze dna kotle a polétavý), tak rezidua
z čištění odpadního plynu (sádra)
1
Týká se odpadu z elektráren
Tabulka 8.22: Odpad z uhelných elektráren
[40, Militon and Becaud, 1998], [92, EEA, 2002], [95, RAC/CP, 2003]
Údaje v kt
Země
Rakousko
Rezidua
Odpady
Belgie
Rezidua
Odpady
Dánsko
Rezidua
Odpady
Německo
Rezidua
Odpady
Francie
Rezidua
Odpady
Maďarsko
Rezidua
Odpady
Itálie
Rezidua
Odpady
Nizozemí
Rezidua
Odpady
Norsko
Rezidua
Odpady
Portugalsko
Rezidua
Odpady
Španělsko
Rezidua
Odpady
Švédsko
Rezidua
Odpady
Velká Británie Rezidua
Odpady
Švýcarsko
Rezidua
Odpady
Rezidua
Celkem
Odpady
Druh systému FGT
Suchý/polosuchý Mokrý Nespecfikováno
0
8,1
0
0
450
0
2,7
0
4,4
90,1
0
101,2
26,6
30,9
5,1
745,6
1348,8
234,6
284,4
377,4
13,2
3807
10027
247
83,2
122,4
5,9
551,7
1971,4
121,6
11,1
0
0
352,2
0
0
0
0
50,2
0
0
1109,4
0
54
30,4
0
1492
887
0,4
3,4
0
17,5
126,7
0
27,4
0
0
321,8
0
0
58,8
0
0
817,9
0
0
43
29
14,8
699,8
901,8
327,4
30,9
0
0
1074,1
0
0
0
65,7
0
0
2462,6
0
396,3
530,3
148
6266,2
12819,5
3787,9
Celkem
8,1
450
7,1
191,3
62,6
2329
675
14081
211,5
2644,7
11,1
352,2
50,2
1109,4
84,4
2379
3,8
144,2
27,4
321,8
58,8
817,9
86,8
1929
30,9
1074,1
65,7
2462,6
1074,6
22873,6
Tabulka 8.23: Množství odpadu ze zpracování odpadního plynu ve vybraných evropských zemích
[124, Iswa, 2003], [152, TWG, 2004]
Přehled hlavních složek pevného odpadu ze zpracování odpadního plynu je uveden v Tabulce 8.24.
Pevná složka
Suchý/polosuchý systém
Mokrý systém
584
Popílek/ popel z
kotle
Nadbytečná činidla,
produkty reakce
Vždy
Vždy
Vždy: může být smíchán s popílkem,
obsahovat soli Cl a/nebo sádru
-
Sorbent dioxinu
Možný: obvykle zahrnut
Kal
-
Sádra
Zahrnut v produktech reakce
Soli chloru
Zarhnuty v produktech reakce,
v některých případech je možná
regenerace
Možný: obvykle zpracován odděleně nebo znovu
využit jako neutralizační činidlo v čistírně
odpadních vod
Vždy: někdy smíchán s popílkem / popelem ze
dna (Bamberg model)
Je získán, pokud nedochází ke kapalným
odtokům: zpracován odděleně, je-li zamýšlena
regenerace
Jsou získány, pokud nedochází ke kapalným
odtokům, v některých případech je možná
regenerace
Tabulka 8.24: Hlavní složky odpadu ze zpracování odpadního plynu
[124, Iswa, 2003], [150, TWG, 2004]
8.3.8 Odpadní olej
Odpadní olej (WO) je termín definovaný evropskými právními předpisy jako jakýkoli minerální mazací
nebo průmyslový olej, jenž pozbyl vlastností pro spotřebu, ke které byl původně určen, a obzvláště jsou
jím použité oleje do spalovacích motorů, převodové oleje, minerální mazací oleje, turbínové oleje a
hydraulické oleje (Směrnice Rady 85/101/EEC). Odpadní oleje jsou evropskou legislativou klasifikovány
jako nebezpečný odpad a musí být bezpečným způsobem shromážděny a musí s nimi být bezpečně
nakládáno. Odpadní olej kontaminovaný více než 50 ppm PCB do této kategorie nespadá, neboť je
upraven jinou EU legislativou.
Odpadní oleje zahrnují širokou škálu hmot, jejichž další rozlišování se provádí podle jejich předchozího
použití za různých podmínek. V tomto dokumentu termín „použitý olej“ znamená pouze ty odpadní oleje,
které vznikly použitím mazacích olejů. Uniklé oleje zachycené z drenážních systémů, rafinerií, provozů na
skladování paliv, a další, jsou jiným druhem odpadního oleje. Tyto mohou skončit v systémech sběru
použitého oleje, v nichž mohou zhoršit hodnotu použitého oleje. Olejové filtry a karburátorové filtry
obsahují okolo 30 % uhlovodíků.
Použité oleje lze rozčlenit na základě tržních kritérií následovně:
•
(černé) motorové oleje: představují více než 70 % použitých olejů. Potenciálně největším zdrojem
použitých olejů je využívání vozidel, a jsou jím zejména motorové oleje
•
černé průmyslové oleje: představují okolo 5 % použitých olejů
•
lehké průmyslové oleje: představují okolo 25 % použitých olejů. Jsou relativně čisté a jejich tržní
hodnota je vysoká. Trh s nimi je velmi specifický a nezávislý na klasických dodávkových cestách
regenerace.
Složení použitého oleje je působením různých faktorů stále komplikovanější:
• rostoucí používání dispergovadel, esterů a polyalfaolefinů, jimiž je zvyšována životnost oleje. Ve
výsledku se ovšem výsledný odpadní olej stává složitějším a časem i špinavějším
• progresivní nahrazování běžných minerálních automaziv „syntetickými“ produkty, které zlepšují
vlastnosti oleje. Zatímco některé z těchto syntetických produktů lze spolu s minerálními oleji
regenerovat, jiné (např. založené na bázi esterů) nejsou pro regeneraci tak vhodné, neboť
v přítomnosti žíravin (které se při regeneraci často používají) a ve fázi hydrofinishingu nejsou
tolik stabilní.
585
Malá část základového oleje (méně než 2 % celkové spotřeby) pochází ze zemědělských zdrojů a vyrábí
se buď ze slunečnic nebo řepky olejné. Tato biologická maziva se používají v procesech, kde jejich
vlastnosti představují skutečnou výhodu, zejména:
•
jsou snadno biologicky rozložitelné. Toto je vlastnost důležitá v případech, kdy při jejich
používání (těžba dřeva motorovými pilami, lodě, řezné oleje, apod.) dochází k únikům maziv do
složky životního prostředí např. půdy nebo vody
•
mají např. vysoký index viskozity a nízkou těkavost.
Osud 1,1 milionů tun použitých olejů vzniklých v Evropě v roce 1993 nebyl zachycen. Toto množství
představuje přibližně 20 % celkového trhu s nepoužitými mazacími oleji. Následující Obrázek 8.1
ukazuje, že množství regenerovaného odpadního oleje v EU vzrostlo na asi 50 %. V roce 1995 Australská
průmyslová komise [13, Marshall, et al., 1999] odhadovala, že ze všech odpadních olejů dostupných na
světě bylo shromážděno pouze 44 %.
Obrázek 8.1: Spotřebované základové oleje a použité oleje vzniklé v EU
[7, Monier and Labouze, 2001]
Více informací o množství oleje sebraného ve všech členských zemích a k otázkám týkajícím se trhu
s odpadními oleji lze nalézt v [7, Monier and Labouze, 2001]. Více informací o typologiíi maziv a
různých druzích odpadního oleje je uvedeno níže.
Maziva a odpadní oleje
Tabulka 8.25 uvádí podrobnosti o
•
typologie maziv a rozdělení spotřeby maziv podle této typologie
•
průměrný poměr vzniklého odpadního oleje pro každou kategorii spotřeby maziv
•
druh odpadního oleje, černých olejů (z motorů nebo průmyslu), lehkých olejů, vzniklých pro
každý druh.
586
Spotřeba maziv
Kategorie
Motorové
oleje
Převodové
oleje
Tuky
Oleje pro
zpracování
kovů
Vysoce
rafinované
oleje
Ostatní
oleje
Aplikace
Motorové oleje pro
osobní vozidla
První olejové
náplně osobních
vozidel
Motorové oleje pro
obchodní vozidla
První olejové
náplně komerčních
vozidel
Víceúčelové
dieselové oleje
Motorové oleje –
dvoudobé motory
Ostatní motorové
oleje
Kapaliny do
automatických
převodovek
Automobilové
převodové oleje
Průmyslové
převodové oleje
Hydraulické
převodové oleje
Oleje na absorpci
otřesů
Automobilové tuky
Průmyslové tuky
Oleje na chlazení izolační a
teplonosné
Čisté oleje pro
zpracování kovů
Rozpustné oleje pro
zpracování kovů
Výrobky prevence
koroze
Turbínové oleje
%
spotřeby
Snížení tření
mezi
pohyblivými
částmi motorů
2098
42%
59%
1238
Černé
oleje
Omezit
opotřebení
součástí
převodovek a
omezení oxidace
a koroze
1149
23%
24%
276
Černé
oleje
Snížení tření
mezi
pohyblivými
částmi motorů
150
3%
27%
40
Černé
oleje
Při zpracování
kovů na mazání
a chlazení jak
nástrojů, tak
zpracovávaných
kovů
350
7%
0%
0
Ztraceny
150
3%
48%
72
Lehké
oleje
400
8%
61%
244
Použití
Elektrické oleje
Kompresorové oleje
Mazadla strojů
Odpadní olej
Odp.
Poměr (olej
olej
spotřebovaný/odp.
1999
olej vzniklý)
(kt)
Spotřeba
v Evropě
- 1999
(kt)
Omezit
opotřebení
Druh
odp.
oleje
Černé
oleje
587
Ostatní oleje nelubrikační účely
Procesní
oleje
součástí
převodovek a
ložisek, a
omezení oxidace
a koroze
Procesní oleje
Technické bílé oleje
Zdravotnické bílé
oleje
CELKEM
699
14%
77%
538
4996
100%
50 % v průměru
2408
Lehké
oleje
Tabulka 8.25: Odpadní mazací olej, jenž je možné v EU sbírat
Konečná spotřeba
Prodej 1999 (t)
Benzínové a dieselové motory
249488
Zemědělské motory
15000
Ostatní motory
7288
Lodní motory
37728
Letecké a turbínové oleje
2214
Celkem motorové oleje
311718
Hydraulické a převodové
96352
Jiné převodové oleje
53815
Celkem převodové oleje
150167
Celkové tuky
11815
Celkem oleje pro zpracování kovů
35548
Turbínové a elektrické oleje
27070
Mazadla strojů
15219
Nemazivé průmyslové oleje
11792
Ostatní průmyslové oleje
10939
Celkem ostatní oleje
65020
Celkem procesní oleje
129908
Dodávky na směšování
86151
Celkem všechna maziva
790327
1
Odhady vycházejí ze studie CONCAWE WQ/STF-26
% regenerovatelného1
65
65
0
25
50
80
80
95
50
10
20
50
(49,4)
Potenciálně ke sběru (t)
162167
9750
0
9432
1107
182456
77082
43052
120134
1177
7110
25717
7610
1179
2188
36693
0
43075
390646
Tabulka 8.26: Odhad množství odpadních olejů, které lze sbírat ve Velké Británii (v tunách)
8.3.9 Odpadní rozpouštědla
V dokumentu je termínem „odpadní rozpouštědlo“ míněn všechen odpad z organických látek používaných
jako rozpouštědla, včetně těch, které se používají v procesech organické chemie a při výrobě, zpracování a
distribuci těch látek, které se používají jako nátěrové hmoty (barvy, laky a smalty), lepidla, těsnící
materiály a tiskařská barviva.
Země
ES
FR
IT
Roční produkce (kt/r)
800
Zpracovaných (kt/r)
127
90,7
58.3
Tabulka 8.27: Produkce rozpouštědel a zpracování odpadních rozpouštědel
[40, Militon and Becaud, 1998], [95, RAC/CP, 2003]
588
8.3.10
Odpadní plasty
Plasty jsou hlavně organické polymery s různým složením. Typickými polymery je polystyren (PS),
polyethylen tereftalát (PET), polypropylen (PP), polyurethan (PU), polyakronitril-butadien-styren (ABS),
polykarbonát (PC), polyamidy (PA), polybutylen tereftalát (PBT), polyethylen (PE), polyvinyl chlorid
(PVC), atd. Odpadní plasty lze rozčlenit podle druhu užití – viz níže:
Odvětví
Obaly
Automobilový pr.
Elektrická zařízení
Elektronika
Stavebnictví
Zemědělství (filmy)
Polymery obsažené v odpadních plastech
PE, PP, PS, PET, atd.
PP, PU, ABS, atd.
PS, ABS, PP, atd.
PC, PA, PBT, atd..
Pěny: PU, PS, Mix PS, atd.
Potrubí: PE, PVC, atd.
PE
Table 8.28: Odpadní plasty
[58, CEFIC, 2002], [150, TWG, 2004]
Požadavky pro každý druh použití se značně liší a volba plastu je činěna uživatelem, obvykle výrobcem
finálních produktů na základě nákladové efektivnosti. Tabulka 8.29 uvádí příklady kovů, které jsou
přítomny v plastech.
Kov
Pb
Cd
Cr (Cr (III) a
Cr (VI))
Použití
PVC stabilizátor
Barvivo v plastech
Stabilizátory (např.
PVC)
Barvivo
Komentář
Okolo 0.7 – 2 % Pb jako stabilizátoru mnoha druhů tuhého PVC pro
venkovní užití
Chroman olova pro žluté a červené barvy obsahuje 64 % olova
Okolo 0,2 % až maximálně 0,5 % kadmia je používáno jako stabilizátoru
tuhého PVC pro veknovní použití (okenní profily, obklady).
Barvy a barviva
Tabulka 8.29: Přítomnost kovů v plastech
[113, COWI A/S, 2002], [150, TWG, 2004]
8.3.11 Odpadní dřevo
Kontaminované dřevo může vzniknout z elektrických a telefonních sloupů, sloupů železničních, a ze
všeho dřeva, které je zpracováno na venkovní použití. Tento druh dřeva je obvykle upraven a některé části
výrobku mohou obsahovat kovy. Úpravy, které podstupuje, jsou založeny na kreosotu a pentachlorfenolu,
kovových solích, síranu měďnatém, CFK úpravě (Cu, F, Cr úprava), CCB úpravě (Cu, Cr, B úprava nebo
CCA úpravě (Cu, Cr, As úprava). Tabulka 8.3 uvádí data o množství tohoto druhu odpadu vzniklého
v jednom členském státě (Francie).
Druh kontaminovaného dřeva
Dřevo upravené kreosotem
Dřevo upravené CCA
Množství odpadu vzniklého za rok
(m3/rok)
(t/r)
150000
75000
80000
40000
Tabulka 8.30: Množství vzniklého kontaminovaného dřeva
[40, Militon and Becaud, 1998]
589
8.3.12 Kyanidové odpady
Kyanidové odpady obvykle vznikají jako roztoky, které byly použity pro širokou škálu činností
v průmyslu elektrolytického pokovování, např. pro čištění, odmašťování, dále v tiskařských a
elektrolytických roztocích. Tento odpad většinou sestává z pevných nebo kapalných kyanidových solí.
Kyanidové odpady také vznikají jako roztavené pevné materiály v nádržích nebo v blokových formách,
kde byly roztavené soli používány pro účely tepelného zpracování.
V posledních letech významně poklesl objem vzniklých kyanidových odpadů, zejména díky nahrazení
čistících prostředků na kyanidové bázi činidly povrchově aktivními a také využíváním elektrolytických
roztoků pyrofosforečnanu měďnatého namísto kyanidu měďnatého.
8.3.13 Ostatní anorganický odpad
Odpad s obsahem stříbra vzniká při zpracování filmů, v menší míře také v odvětví zakázkových výrob a
ve stomatologii, ze které pochází také odpad obsahující rtuť.
8.3.14 Odpad ze žáruvzdorných keramických hmot
Úroveň kontaminace žáruvzdorných keramických hmot záleží na jejich použití. Např. je známo, že
keramické hmoty použité při spalování těžkých paliv obsahují kadmium, vanad, nikl, a síru a že síra je
přítomna také v žáruvzdorných keramických hmotách použitích v petrochemickém průmyslu. Množství
odpadu vzniklého za rok ve Francii je 200 kt [40, Militon and Becaud, 1998].
8.3.15 Nebezpečný stavební a demoliční odpad
Tabulka 8.31 uvádí množství nebezpečného odpadu vzniklého v některých evropských zemích ve
stavebnictví a při demolicích.
Země
Množství (kt)
AU
8,4
DE
490,0
DK
8,4
EL
0,9*
ES (Region Katalánsko)
185,5
IE
159,0
Údaje jsou za rok 1996 s výjimkou DE, kde data jsou za rok 1993
* Údaje se týkají pouze asbestu
Tabulka 8.31: Množství nebezpečného odpadu vzniklého v některých evropských zemích ve
stavebnictví a při demolicích
[92, EEA, 2002], [95, RAC/CP, 2003]
8.3.16 Odpad kontaminovaný PCB
Odpady obsahující PCB jsou např. elektrické transformátory, kondenzátory, transformátorové oleje a
odpadní oleje (odpadní olej obsahující více než 50 ppm PCB je evropskou legislativou považován za
zvláštní odpad, jenž nelze zpracovávat stejným způsobem jako odpadní oleje). Některé běžně se
vyskytující materiály mohou být také znečištěny PCB (např. zemina, stavební hmoty, odpadní oděvy,
590
vytěžená hlušina, a další). Obvykle je možné je dekontaminovat pomocí rozpouštědel, přičemž výsledná
směs rozpouštědla a PCB pak může být zpracována.
Použití PCB lze rozdělit do tří kategorií:
Uzavřené aplikace
Jak název naznačuje, uzavřené aplikace jsou takové, kdy jsou PCB uzavřeny a nemohou při běžném
použití unikat. Nejvýznamnějšími příklady jsou transformátory a kondenzátory, které jsou utěsněnými
elektrickými zařízeními. Kromě havárií (požár, mechanické poškození, atd.) zůstávají PCB pro životní
prostředí bezpečné, přinejmenším do konce životnosti zařízení, v němž jsou uzavřeny.
Částečně uzavřené aplikace
V těchto případech jde o použití oleje s obsahem PCB jako média, např. jako média tepelného přenosu,
nebo jako hydraulického média v čerpadlech nebo ve spínačích. Pohyb média znamená existenci
spojovacích a těsnících součástí zařízení, čímž vzniká možnost, že z těchto součástí může při běžném
provozu dojít k úniku malých množství kapaliny.
Otevřené aplikace
Při otevřené aplikaci jsou PCB zpravidla začleněny do složení látky, obvykle v malém nebo velmi malém
množství. Takovými produkty mohou být maziva, lepidla, barvy, barviva, atd. PCB se mohou v závislosti
na použití velmi rozptýlit, a je ve skutečnosti nemožné je zničit. Řešení problému spočívá již ve výrobě
těchto látek, tj. zakázat používání PCB v těchto výrobcích, což již bylo v mnoha zemích samozřejmě
provedeno, ačkoli se mnoho dříve vyrobených výrobků stále může používat.
Tato klasifikace je užitečná, neboť ukazuje pravděpodobnost, s níž může dojít k úniku PCB, záměrnému či
nedbalostnímu, jenž by vedl k problému s kontaminací PCB.
591
8.4 Příloha IV. Systém zajištění kvality sekundárního regenerovaného
paliva (SRF)
[126, Pretz, et al., 2003]
Existuje několik iniciativ, které specifikují a zavádějí systémy zajištění kvality pevných paliv z odpadu
(např. SRF). Lze je rozdělit na iniciativy založené buď na široké evropské úrovni nebo na národní úrovni.
Některé z nich byly popsány v Části 3.5.4.4.
Systémy zajištění kvality
Část popisu nejlepší dostupné techniky se zabývá logistikou zpracování SRF. Volbou a využitím
zvláštních odpadních hmot zajišťuje výrobce SRF vlastní způsob zajištění kvality. Systémy zajištění
kvality již existují a další regulace se právě vyvíjejí.
V minulosti se SRF vyrábělo hlavně z odpadů souvisejících s určitým procesem, např. z jednotlivých
dávek, se kterými se snadněji manipulovalo, neboť měly stálou kvalitu. Dnes se vysoce energetické frakce
tuhého komunálního odpadu a jiné odpadové směsi také využívají pro výrobu SRF, což zvyšuje naléhavou
potřebu systému zajištění kvality. Cílem systému zajištění kvality pro SRF je dosažení a zajištění stálých
vlastností, zvýšení přijatelnosti SRF u konečných uživatelů a u povolujících úřadů. Požadavky se soustředí
hlavně na kvalitu produktu. Následující části představují výsledky průzkumu existujících systémů zajištění
kvality a pokračující vývoj.
RAL
Na počátku roku 1999 německá společnost Bundesgütegemeinschaft für Sekundärbrennstoffe e.V. (BGS
e.V.) iniciovala vznik značení kvality GZ 724. Značka je udělována výrobcům SRF, kteří splní určité
požadavky na kvalitu a shodu. Původě aplikované standardy se vztahují na cementářský průmysl a výrobu
energie, kde SRF musí splnit kritéria stanovená v Přílohách 1 a 2 normy GZ 724. Příloha 1 uvádí seznam
povolených odpadů, jež lze použit jako bázi pro SRF. V Příloze 2 jsou uvedeny hodnoty, které je nutno
dosáhnout. Tyto hodnoty jsou uvedeny v Tabulce 8.32. Kontroly jsou prováděny ve dvou fázích - jak při
schvalování, tak při dohledu.
Fáze 1:
Podle určitých standardů jsou analyzovány tři vzorky odebrané nezávislým kontrolorem a sedm vzorků
odebraných ze souboru vzorků prováděných v rámci vnitřního monitoringu. Pro obsah těžkých kovů:
• nesmí medián deseti vzorků překročit povolené mediány podle Tabulky 8.32
• hodnoty 80. percentilu podle Tabulky 8.32 nesmí být překročeny u osmi z deseti vzorků (uplatnění
pravidla „čtyři z pěti“).
Fáze 2:
Pokud ve fázi 1 není dosaženo souladu s pravidly pro medián nebo „čtyři z pěti“, je vybráno deset dalších
vzorků ze souboru vzorků prováděných v rámci vnitřního monitoringu a ty jsou otestovány vzhledem
k parametru, jenž nebyl splněn. Analýza postupuje podle stejné procedury, jež je použita ve fázi 1:
• hodnoty mediánu 20 vzorků nesmí překročit povolené mediány podle Tabulky 8.32 a
• hodnoty 80. percentilu podle Tabulky 8.32 nesmí být překročeny u 16 z 20 vzorků (uplatnění pravidla
„čtyři z pěti“).
Dále je nutné zaznamenat následující parametry: výhřevnost, vlhkost, obsah popela a obsah chlóru.
Hodnoty by neměly být považovány za ostré meze. Podmínky jsou splněny, pokud jsou čtyři z pěti
překročených výsledků stále pod 80. percentilem. K překročení výsledků při analýze odpadu často dochází
a tato pravidla jsou specifická podle vlastností odpadů. Použitá doporučená hodnota je medián vzhledem
592
ke zřejmým nízkým koncentracím v odpadu. Obsahy těžkých kovů jsou stanovené podle testovacích
metod DIN nebo DIN EN ISO. Použita je digesční metoda s lučavkou královskou v uzavřeném
mikrovlnném systému.
Obsah těžkých kovů 4)
medián (mg/kg suš.)
80. percentil (mg/kg suš.)
Kadmium
4
9
Rtuť
0,6
1,2
Thalium
1
2
Arsen
5
13
Kobalt
6
12
Nikl
251) 802)
501) 1602)
Selen
3
5
Tellur
3
5
Antimon
25
60
Olovo
70 1) 190 2)
200 1)
1)
2)
Chróm
40 125
120 1) 250 2)
1)
2)
Měď
120 350
-3) -3)
1)
2)
Mangan
50 250
100 1)500 2)
Vanad
10
25
Cín
30
70
Berylium
0,5
2
1)
pro pevné regenerované palivo z odpadu pocházejícího z konkrétní produkce
2)
pro pevné regenerované palivo pocházející z frakcí komunálního odpadu s vysokým energetickým obsahem
3)
Zakázáno, dokud není vytvořena bezpečná databáze zpracování paliv
4)
Uvedené obsahy těžkých kovů jsou platné do hodnot výhřevnosti NCVsuš. 16 MJ/kg pro vysoce energetické frakce
komunálního odpadu a až 20 MJ/kg pro odpad z konkrétní výroby. Pro nižší hodnoty výhřevnosti musí být uvedené
hodnoty náležitě sníženy, zvýšení není dovolené.
Tabulka 8.32: Obsahy těžkých kovů, jež je nutné splnit podle BGS
[126, Pretz, et al., 2003]
BGS e.V. dále požaduje, aby žadatel prošel procedurou schvalování (první kontrola) a zavedl proceduru
monitoringu, která zahrnuje jak vnitřní monitoring, tak nezávislou kontrolu. Je také připraven plán
opětovných kontrol. Příloha 2 normy GZ 724 dále definuje postupy vzorkování, včetně všech analytických
zkoušek a předpisů.
Procedura uznání (schválení) žadatele (první kontrola)
Žadatel o značku kvality musí projít procedurou schvalování. První kontrola je provedena nestranným
inspekčním institutem, jenž vyhodnocuje použité techniky, pracovníky a zařízení. SRF musí splňovat
pravidla uvedená v Příloze 2. Žadatel dále musí doložit praktické a odborné znalosti, spolehlivost a úřední
povolení k provozu zařízení. Musí prokázat, že je schopen provádět neustálý vnitřní monitoring. Části
jeho interního monitoringu se mohou po dohodě s BGS smluvně objednat u nestranného inspekčního
institutu, který pak ovšem nemůže provádět nezávislé kontroly.
Interní monitoring
Interní monitoring se soustředí na regulaci výrobního procesu a je prováděn buď samotným podnikem,
nebo je nasmlouván výše uvedeným způsobem. Musí být dokumentován vstup materiálu, a to pomocí
hmotnostní bilance podle evropského katalogu (seznamu) odpadů (EWL), např. i dodatečným uvedením
hmotnosti, původu, fyzikálně-chemických ukazatelů a výstupu vyrobeného jako SRF. Vyrobený SRF
musí být schválen v souladu s požadavky Přílohy 2.
593
Nezávislá kontrola
Nezávislá kontrola je prováděna určeným inspekčním institutem, který jmenuje BGS e.V. Institut
kontroluje kvalitu vyrobeného SRF a provádí revizi dokumentace interního monitoringu. Vyhodnoceny
jsou i personální podmínky zjištěné v etapě schvalování. Intervaly monitoringu závisí na množství SRF
vyrobeného za rok.
Opakované kontroly
Opakované kontroly jsou prováděny za období čtyř týdnů, pokud v rámci nezávislé kontroly kontrolor
zjistí jakékoliv nedostatky v zajištění kvality. Pokud je opakovaná kontrola neúspěšná, má se za to, že
podnik neuspěl u celé nezávislé kontroly. Další postup je popsán v instrukcích k udělování známky kvality
BGS.
BGS e.V. může žadatele penalizovat v závislosti na nesplněných požadavcích. Může jít o výstrahu nebo
dokonce zrušení práv používat značku.
SFS 5875
Finský systém likvidace odpadů je založen na odděleném sběru odpadů pro recyklaci a pro výrobu SRF.
Různé tuhé odpady jsou využívány ve finských kotlích s vysokými technickými standardy, čímž je
zajištěna vysoce účinná výroba energie za nízkých úrovní emisí. Využití SRF ve finských vícepalivových
kotlích je považováno za velmi výhodné. Předpisy se zaměřují na oddělený sběr suchých, tuhých, vysoce
energetických frakcí nebo na suché zpracování vysoce energetických frakcí komunálního odpadu.
Předpisy definují operace a požadavky na kontrolu výroby SRF. Odkazují se na celý řetězec odpadového
hospodářství od opětovného využívání odpadního papíru až po likvidaci. Pro každou část řetězce a
likvidace standardy vyžadují osobu, která bude mít odpovědnost za monitoring technických a
kvalitativních požadavků.
Podobně jako při standardizaci podle BGS e.V., i přílohy finského standardu definují pevné požadavky na
prahové hodnoty těžkých kovů, stejně jako rámec analýz, vzorkování, atd. Prahy je nutné stanovit a
dodržovat. Stejně je nutné dodržovat předpisy týkající se smluv.
Činnost kontroly
Plnění standardů musí být podloženo smlouvami a specifikacemi dodávek mezi příslušnými skupinami
v rámci likvidačního řetězce. Ve standardu nejsou nově definována pravidla interního monitoringu,
nezávislé kontroly ani schvalovacích procedur. Proto je nutné sledovat předpisy standardizačního institutu.
Požadavky a třídy kvality
Ve srovnání se standardem BGS je finský standard rozdělen na tři třídy kvality. Pro zařazování SRF je ve
Finsku analyzováno sedm prvků. Limitní hodnoty jsou u těžkých kovů stanoveny pro kadmium a rtuť.
Klasifikace do jedné třídy dále vyžaduje analýzu obsahu chlóru, síry, dusíku, draslíku a sodíku. Tabulka
8.33 uvádí kritéria klasifikace do tříd kvality. Pro třídu kvality I (1) není dovolen obsah kovového hliníku,
ale hliník je přijatelný v limitech přesnosti (na dvě desetinná místa). Obsah kovového hliníku v SRF
kvalitativní třídy II (2) je již snížen tříděním a dalšími kroky zpracování. Pro SRF kvalitativní třídy III (3)
je nutné upravit obsah kovového hliníku odděleně. Uvedené prahy se vztahují k SRF o objemu 1 000 m3
nebo k objemu, jenž je vyprodukován nebo distribuován za jeden měsíc.
Parametr
Chlór
Síra
Dusík
Draslík a sodík
Jednotka
hmotn. %
hmotn. %
hmotn. %
hmotn. %
I
<0,15
<0,2
<1,0
<0,2
Třídy kvality
II
<0,5
<0,3
<1,5
<0,4
III
<1,5
<0,5
<2,5
<0,5
594
Hliník (kovový)
hmotn. %
-1)
-2)
-3)
Rtuť
mg/kg
<0,1
<0,2
<0,5
Kadmium
mg/kg
<1,0
<4,0
<5,0
1)
Kovový hliník není povolen, ale je akceptován v rámci limitů přesnosti
oznamování.
2)
Kovový hliník je minimalizován separací u zdroje a v procesu výroby paliva.
3)
Obsah kovového hliníku je prověřován odděleně.
Table 8.33: Třídy kvality podle SFS 5875/13/
[126, Pretz, et al., 2003]
Kvalita SRF je zpravidla specifikována výše uvedenou Tabulkou 8.33. Druhou možností stanovení
vlastností SRF je fixace na obsah a množství parametrů. Množství parametrů může vyžadovat další
prahové hodnoty a vlastnosti rozšiřující definované třídy kvality. Analýza fyzikálně-chemických ukazatelů
je prováděna podle ISO standardů.
CEN/BT/TF 118
V dubnu 2000 byla založena tematická pracovní skupina pro pevná regenerovaná paliva „The CEN Task
Force 118 ‘Solid Recovered Fuels’. Byla založena s cílem připravit technickou zprávu o výrobě a využití
SRF v EU a připravit pracovní program, z něhož bude vycházet budoucí evropský standard. Evropský
klasifikační model bude založen na vlastnostech SRF, zdrojovém materiálu a původu. Zpráva dospěla
k závěru, že je opravdu nutné připravit evropský standard. Mandát k přípravě technických specifikací
zaměřených na použití SRF pro regeneraci energie při spalování odpadu nebo kombinovaném spalování
byl udělen skupině CEN. Dále jí byl udělen mandát k převedení tohoto souboru technických specifikací
do evropských standardů.
ÖG SET
Ve společném projektu ‘Österreichische Gütegemeinschaft für Sekundärenergieträger (ÖG
SET)’ byl vypracován koncept zajištění kvality. Práce byly zahájeny v květnu 2001 a ukončeny v květnu
2003. Výsledek by měl být východiskem pro značku, která je podobná značení podle BGS.
Ostatní
Vnitřní systémy zajištění kvality již existují, např. systém zajištění kvality využívaný společností
Trienekens AG, jejímž následníkem je společnost RWE Umwelt AG. Tabulka 8.34 představuje přehled
tohoto systému.
Procesní krok
Původ (původce odpadu,
zařízení na třídění,
mechanicko-biologické
zpracování)
Zařízení na zpracování
(vstupy)
Zařízení na zpracování
(výstup)
Cementové pece a výroba
energie
Opatření
Sběr odpadů, zabránění nečistotám, smluvní
dohody o povolené kvalitě odpadů,
deklarativní analýza, dokumentace
odstraněných množství
(Pravidelné) vzorkování a analýza, záložní
vzorkování, dokumentace vstupu a
zpracovaných množství
Pravidelné vzorkování a analýza, záložní
vzorkování, dokumentace množství na
vstupu
Pravidelné vzorkování a analýza, záložní
vzorkování, dokumentace množství na
vstupu
Dodatečná opatření
Instruktážní kurzy pro původce
odpadů, periodické kontroly v
zařízeních původců odpadu prováděné
zpracovatelem odpadu
Pravidelné vzorkování a analýza
výstupních hmot externím úředním
odborníkem
Tabulka 8.34: Systém zajištění kvality společnosti RWE Umwelt AG
595
[126, Pretz, et al., 2003]
Porovnání systémů zajištění kvality
Předpisy německé BGS by měla doplňovat vnitřní systém zajištění kvality. Pravidla podle RAL-GZ 724
jsou dokončením systému ISO 9000 a jsou specifická pro SRF. Finský předpis je zacílen na začlenění
stávajících systémů a otevírá možnost uzavřít o kvalitě SRF dohodu mezi výrobcem a spotřebitelem. BGS
e.V. definuje dvě třídy, zatímco finský systém rozlišuje tři různé třídy kvality. Pro novou EU regulaci bylo
rozhodnuto o rozšíření tříd kvality. Výsledkem může být klasifikační systém popsaný v Tabulce 8.35,
s dodatečnými parametry pro palivovou technologii a konstrukci procesu.
Parametr
NCV
H2O
Chlor
Popel
Hg
Cd
Suma As, Co, Cr, Cu, Mn, Ni, Pb, Sb, V
Biogenní část
Kódování sloupců
Jednotky A B C ..... X
MJ/kg
% o.s.
% o.s.
% o.s.
mg/MJ
mg/MJ
mg/MJ
% o.s.
Tabulka 8.35: Klasifikační systém
[126, Pretz, et al., 2003]
Standard BGS požaduje dokumentaci obsahu chlóru, zatímco finský standard definuje prahy pro každou
třídu kvality.
Finský standard se oproti německé značce kvality GZ 724 nejspíš uplatňuje v praxi méně. Ve srovnání
s německou značkou kvality je přístup finského standardu zcela odlišný. Německý systém je založen na
rozsáhlém souboru dat a bere na zřetel celý řetězec procesů. Finský standard reguluje vysoce energetické
frakce vytvořené ze separovaného sebraného odpadu a definuje postupy a požadavky na kontrolu kvality
SRF.
596

BREF WTI-CAST E

Transkript

Podobné dokumenty

vědci vyfotili astrální parazity lidí

Využití recirkulační technologie pro inkubaci jiker a odchov hybrida

Katalog BRALO Cz

BREF WTI-CAST A

BREF WTI-CAST C

Pracovní verze překladu BREF Spalování odpadů (PDF

Oleje pro osobni automobily Mobil 1 ESP Formula 5W-30

háčky a karabinky

OP Doprava - Operační program Doprava

energetická účinnost

Zde si stáhněte PDF soubor - Čtenář

Příručka 2006/1 - Zakládání, průběh a řízení kompostovacího procesu

ZÁKLADY CHEMICKÝCH TECHNOLOGIÍ

zpravodaj-uga-04-10-2007, 2550.306 kb

Odborný životopis