Biochemie 3 enzymy
Transkript
ENZYMY Obsah • Reakční kinetika, enzymy jako biokatalyzátory • Rozdělení enzymů a jejich třídy, názvosloví • Kofaktory, koenzymy a prostetické skupiny • Aktivní místo, katalytické místo • Mechanismus působení (příklad serinových proteináz) • Praktické aspekty – klinické a technologické aplikace, termostabilní enzymy Historie poznávání enzymů • 1810 J.L. Gay Lussaca počátek výzkumu fermentace – kvasinky rozkládají cukr na CO2 a ethanol • 1835 Berzelius – katalýza, usnadnění reakce, snížení Ea, transitní stavy • 1860 Pasteur – fermentace je katalyzovány látkami, tuto schopnost však nelze oddělit od živých buněk, které jsou vybaveny tzv. životní sílou vis vitalis • J. Liebig – fermenty jsou schopny katalyzovat tyto reakce i mimo živou buňku – spor s Pasteurem • 1878 W. Kühn – „enzym“ en zyme – v kvasnicích • 1894 E. Fisher hypotéza zámku a klíče – glykolytické enzymy rozlišují stereoizomery cukrů. Chemické složení enzymů –potvrzeno až začátkem 20. století. • 1897 Eduard a Hans Büchnerovi – tyto reakce je schopen katalyzovat i samotný extrakt kvasinek • 1926 Summer – bílkovinná povaha enzymů – ureasa • 1963 první AK sekvence enzymu – hovězí pankreatické ribonukleasy A • 1965 struktura lysozymu pomocí rentgenostrukturní analýzy Enzymy • Enzymy jsou katalyzátory biologických systémů umožňující chemické přeměny. Umožňují také transformaci jednoho druhu energie na druhý. • Pro enzymy je charakteristická katalytická síla a specifita. • Katalytická síla enzymu je definována jako poměr rychlosti reakce katalyzované enzymem a rychlosti reakce nekatalyzované. • Katalýza se uskutečňuje v místě molekuly enzymu nazvaném aktivní místo. • Látka jejíž přeměnu enzym katalyzuje se nazývá substrát. • Téměř všechny známé enzymy jsou proteiny (RNA jsou pravděpodobně nejranější katalyzátory - ribozymy). Příklady enzymů porovnání rychlostních konstant spontánní a katalyzované reakce a katalytické síly Enzym Poločas života (neenzym. reakce) Nekatalyzovaná reakce (knoncat s-1) Katalysovaná reakce (kcat s-1) Poměr (kcat/knoncat) Orotidinmonofosfátdekarboxylasa 78 000 000 let 2,8 x 10-16 39 1,4 x 1017 Stafylokokální nukleasa 130 000 let 1,7 x 10-13 95 5,6 x 1014 AMP nukleosidasa 69 000 let 1,0 x 10-11 60 6,0 x 1012 Karboxypeptidasa A 7,3 let 3,0 x 10-5 578 1,9 x 1011 Ketosteroidisomerasa 7 týdnů 1,7 x 10-7 66 000 3,9 x 1011 Triosafosfátisomerasa 1,9 dnů 4,3 x 10-6 4 300 1,0 x 109 Chorismátmutasa 7,4 hodin 2,6 x 10-5 50 1,9 x 106 Karbonáthydratasa 5 vteřin 1,3 x 10-1 1 x 106 7,7 x 106 Globulární bílkoviny – enzymy • Katalytická funkce bílkovin • Většina reakcí RNA – ribozymy • Katalyticky účinné RNA - T. R. Cech a S. Altmann, Nobelova cena 1989 • Několik speciálních reakcí Chemické katalyzátory • látky urychlující chemické reakce • nemění přitom rovnováhy chemických reakcí • snižují aktivační energii • „nemění“ se při reakci Biokatalyzátory - enzymy • urychlují ustanovení rovnováhy chemické reakce • neovlivňují rovnovážnou konstantu • jsou specifické ve smyslu katalyzované reakce (specifita účinku) a ve smyslu výběru substrátu (substrátová specifita) • snižují aktivační energii reakce, tvoří komplex se substrátem • rychlost musí být přesně regulována podle potřeb organismu Principy enzymové katalýzy Princip katalýzy Rozklad peroxidu vodíku Biokatalyzátory liší od běžných chemických katalyzátorů 1) Vyšší reakční rychlostí 2) Mírnějšími podmínkami reakce – T, pH, tlak 3) Vyšší specifitou 4) Schopností regulace Vlastnosti enzymů • Bílkovina mající schopnost a přeměnit je na produkty vázat reaktanty (substráty) • K tomu dochází v tzv. aktivním místě (centru) • Struktura aktivního centra umožňuje specifickou interakci a vazbu s omezeným výběrem substrátů •K tomu má vhodný geometrický tvar a rozložení reaktivních skupin – chemické interakce – architektura • Specificita enzymů – klíčová vlastnost ‐ Substrátová specifity ‐ Reakční specifita (specifita účinku) Specificita enzymů pyruvát laktát 200 000x hůře u živočichů u bakterií Model interakce substrátu s enzymem • Zámku a klíče • Indukovaného přizpůsobení, postupné změny konformace Třídění klasifikace IUB – 1961, 6 tříd podle typu katalyzované reakce 1. třída oxidoreduktasy – oxidačně redukční reakce – nejpočetnější třída - laktátdehydrogenasa 2. třída transferasy – přenos skupin - aspartátaminotransferasa 3. třída hydrolázy – hydrolyticky (za účast H2O) štěpí vazby – početná skupina - ureasa 4. třída lyasy – nehydrolyticky (bez účast H2O) štěpí vazby, eliminace i adice - karbonátdehydratasa 5. třída izomerasy – intramolekulární přesuny atomů či skupin glukosa-6-fosfátizomerasa 6. třída ligasy – vznik energeticky náročných vazeb nejčastěji za spotřeby ATP - asparaginsyntethasa Názvosloví enzymů Triviální • Názvy souvisely s místem výskytu nebo funkcí – ptyalin (sliny), trypsin, pepsin, starý žlutý enzym Jednoduché • Název substrátu nebo reakce + koncovka –asa: amylasa, ureasa, oxidasa, hydrolasa, transaminasa Systematické názvosloví • Odráží reakční specificitu – základ systematického třídění Regulérní • Substráty:produkty-reakce, typické pro jednotlivé třídy • L-Glu:NAD+-oxidoreduktasa (deaminující) Zjednodušené • Substrát + reakce + -asa • glukosa-6-fosfátdehydrogenasa Názvosloví enzymů - tvorba Třída / % zastoupení Tvorba názvu Příklad systematického názvu EC 1. Oxidoreduktasy Donor:akceptor25,6 oxidoreduktasa (S)-malát:NAD+-oxidoreduktasa EC 2. Transferasy 27,6 Donor:akceptorpřenášená skupinatransferasa ATP:glycerol-3-fosfotransferasa EC 3. Hydrolasy 22,9 Substrát hydrolasy, Adenosinaminohydrolasa odstraňovaná substrátová Triacylglycerolacylhydrolasa skupina-hydrolasa EC 4. Lyasy 13,1 Substrát, odstraňovaná substrátová skupina ATP-difosfolyasa EC 5. Isomerasy 5,3 1.Substrát-isomerasa 2.Substrát-racemasa 3.Substrát-epimerasa 4.Substrát-mutasa Xylosa-ketolisomerasa Alaninracemasa Glukosaepimerasa Methylmalonyl-CoA-mutasa EC 6. Ligasy 5,5 1.molekula-2.molekula spojení ligasou Alanyl:tRNA ligasa (AMP) Pyruvát:CO2-ligasa(ADP) Třídění klasifikace http://www.chem.qmul.ac.uk/iubmb/enzyme/index.html EC a.b.c.d Např. alkohol:NAD:oxidoreduktasa (alkoholdehydrogenasa) EC 1.1.1.1 EC 1 – oxidoreduktasy EC 1.1. – skupina CHOH EC 1.1.1. – kofaktor NAD EC 1.1.1.1 – číslo uvnitř skupiny Třídění klasifikace Struktura enzymů Jednoduché enzymy – složené pouze z proteinu • globulární protein • enzymy monomerní, tvořené jedinou podjednotkou • oligomerní, tvořené z více podjednotek Složené enzymy – obsahují též nebílkovinou složku – kofaktor vázanou na bílkovinnou součást apoenzym (apoprotein – bílkovina) APOENZYM + KOFAKTOR HOLOENZYM • Organická skupina či sloučenina ‐ Pevně (většinou kovalentně) vázaná – prostetická skupina (širší význam) – odstranění – ztráta aktivity - na téže enzymové bílkovině, je pevně vázáná ‐ Volně vázaná – koenzym – vratně disociuje – disociuje z dané enzymové bílkoviny a může se regenerovat v jiné enzymové reakci - druhý substrát Koenzym x prostetická skupina Kovový ion – metaloenzymy Typy kofaktorů • Rozdělení podle reakcí ‐ Někdy spadají do více skupin (THF - tetrahydrofolát) ‐ Kofaktory 1. oxidoreduktas 2. transferas 3. isomeras, ligas, lyas • Jako prekurzory slouží vitaminy ‐ Většinou, někdy jiné esenciální složky ‐ Možnost syntézy z neesenciálních prekurzorů – hem • Relativita pojmu ‐ Kofaktor x druhý substrát (ATP) ‐ Vazba kovů ‐ Produkty přeměny aminoacylů – PQQ Kofaktory oxidoreduktas Nikotinamidové kofaktory • Koenzymy • Prekurzor niacin • Pyrimidinové kofaktory • Disociabilní • 2e- redukce • Přenos H• NADH - katabolické dráhy →respirace • NADPH – redukční činidlo při biosyntézách • Změna spektra • A340 = f(c) Oxidovaná forma O Redukovaná forma H H + NH2 + H NH2 + 2 [H ] Nikotinamid + N O CH2 H D-Ribosa N O R H H OH OH OH NH2 O P OH O O P O N N OH N N CH2 Adenosin O H H H OH OH OX X = H Nikotinamidadenindinukleotid (NAD+) X = PO32- Nikotinamidadenindinukleotidfofát (NADP+) O Warburgův optický test OH H3C + C H H Ethanol NAD+ O ADH H3C C H + Acetaldehyd NADH + H+ Flavinové kofaktory • Prekurzor riboflavin • Izoaloxazinová skupina • Cukerný alkohol ribitol • Prostetické skupiny • Dva 1e- kroky • Semichinony, radikály (zdroj ROS) • Změna A nevýrazná • Žlutá (ox) x leukoforma (red) Redukce FAD (Mechanismus shodný s flavinmononukleotidem (FMN)) H H H3C O H3C N N H3C H C H H C OH H C OH H C OH H2C P O O O P 6 N 9a 5a 10 5 N 10a 4a 4 N O N CH2 3 N H O N H H R H3C N H3C N N O O H O O 2 Flavinadenindinukleotid (FAD) (oxidovaná nebo chinonová forma) N H - 1 H N - 9 H NH2 O O H3C O N H 8 7a 7 Reaktivní místa NH 8a R H H H OH OH H N H H O FADH (radikálová nebo semichinonová forma) H H3C O N H3C N H H N N R Oxidovaná forma (FAD) H + O + 2 H + H H3C N H3C N N R H N 2 e- H H O Redukovaná forma (FADH2) H O H R H H3C N N H3C N H H O N H O FADH2 (redukovaná nebo hydrochinonová forma) Další kofaktory oxidoreduktas Kys. lipoová • Vitamin • Vázán amidicky na apoprotein • Odtud lipoamid [ Ubichinon, CoQ • Volná interakce • UQ-5n, CoQn, n = 6 – 10 • Semichinony, radikály, ROS Ferredoxinové typy • Nehemově vázané Fe, FeS proteiny • Klastry Fe-S různé struktury Hemově vázané Fe • Různé substituenty, též lipofilní • Různý způsob vazeb GSH • Detoxikace, GSH peroxidasa x reduktasa • Též přenos skupin, xenobiotika S k.lipoová O O + 2 [H] C OH C OH - 2 [H] S HS SH ubichinon O O H3CO CH3 +2e -2e ]n H H3CO O -1e - +1e - +1e O - ]n H [ ferredoxiny Cys Cys S Fe S Fe S S S Cys Cys hem HC N CH N Fe N HC N CH glutathion 2 GSH - 2 [H] + 2 [H] - O -1e CH3 H3CO [ H3CO H3CO S CH3 H3CO - . O - - GSSG - - ]n H Další kofaktory oxidoreduktas Plastochinon • Obdoba UQ • Fotosyntéza • Redukce 2 x 1e- Další kofaktory oxidoreduktas Naftochinony • Vitaminy K • Speciální funkce • Tvroba karboxyGlu • Srážení krve Další kofaktory oxidoreduktas Fe-S klastry • příklady prostetických skupin bílkovin feredoxinového typu Další kofaktory oxidoreduktas Přeměněné AK • Prostetické skupiny • Bílkovinný původ Pyrolochinolinochinon PQQ TOPAchinon TrihydrOxyPhenylAlanin Kofaktory transferas Koenzym A, CoA, CoASH • Vyznačena struktura složeného nukleotidu s reaktivní SH skupinou na konci. • Pantothenát – vitamin B5. cysteamin pantothein -alanin Reaktivní skupina pantothenová kyselina pantoová kyselina H HS NH N O OH NH O O O H3C CH3 P O - O O P O N O H Thioesterová vazba s vysokým obsahem energie. Acetyl CoA + H2O = acetát + CoA + H+ D Go´ = - 31, 4 kJ/mol R H H H OH ADP O O C N O H Pantothenát N H - OH -Merkaptoethylamin NH2 S Acyl CoA CoA H3C C S Acetyl CoA CoA Lipoová kyselina Lipoamid isopeptidová vazba lipoové kyseliny na vedlejší řetězec apoenzymu (Lys) s vyznačením reaktivní disulfidové vazby O H N H Postranní řetězec lysinu S S OH HN O H O Lipoová kyselina H S Přenos acetylu z acetyldihydrolipoamidu na CoA Reaktivní disulfidová vazba SH Koenzym A + H3C S H O Acetyllipoamid Lipoamid O HS CoA S CoA S R HS CH3 + HS H Acetyl CoA R Dihydrolipoamid Další kofaktory transferas Biotin • Vitamin B • Vázán na Lys enzymu • Aktivní karboxyl Kys. listová THF – tetrahydrofolát • Z folátu • Disociabilní • Aktivní 1C metabolity • Syntézy nukleotidů – bazí TPP – tiaminpyrofosfát • Aktivní aldehydy (2C) • Prostetická skupina Další kofaktory transferas ATP • Přenos aktivních skupin • Aktivace metabolitů • Reakce s R-OH ‐ Voda – hydrolýza ‐ Sacharidy, bílkoviny ‐ Kinasy • Reakce s Met ‐ Aktivní metyl • Reakce s R-OH ‐ Přenos PP, Rib-5P na P-Rib-PP • Reakce s R-COOH ‐ Aktivace acylů, aminoacylů • Reakce se síranem ‐ Aktivní kys. sírová Další kofaktory transferas ATP Fosfoesterová NH2 vazba Fosfoanhydridové • ATP urychluje řadu metabolických reakcí při kterých dochází k jeho hydrolýze. • Chemická energie ATP se uplatňuje při aktivním transportu, může se převést na mechanickou práci (svaly), na světlo (bioluminiscence), elektrickou energii a teplo. vazby O O - P O - O O P - O O O P - biosyntetických reakcí přenosem fosfátu, difosfátu, adenosylu a adenylu na druhé metabolity. N N O CH2 O H O H H OH OH OH Adenosin AMP • ATP se účastní řady N N ADP ATP Vitamíny Vitaminy jako prekurzory kofaktorů • Výskyt – vlastnosti (polarita) • Rozpustné ve vodě – polární • Rozpustné v tucích – nepolární • Hledisko dietetické • Korelace struktur s kofaktory • Některé jsou spíše metabolity (askorbát) • Podrobnější přehled cs.wikipedia.org/wiki/Vitamín Vitamíny Kofaktor Funkce, reakce Onemocnění B1 thiamin Thiamindifosfát Přenos aldehydické skupiny Beri-beri B2 riboflavin FMN, FAD Oxidačně redukční Dermatis B2 nikotinová kyselina NAD+.NADP+ Oxidačně redukční Pelagra B2 kyselina pantothenová CoA Přenos acylové skupiny Hypertense B2 kyselina listová Tetrahydrofolát Přenos C1 skupiny Megaloblastická anemie B6 pyridoxin Pyridoxalfosfát Přenos aminoskupiny Deprese B12 kobalamin Kobalamin izomerace Chudokrevnost H biotin Biocytin Přenos –COOH skupiny Není známo C kyselina askorbová Kyselina askorbová Hydroxylace donor vodíku Skorbut Energetika enzymových reakcí • Změna volné (Gibbsovy) energie je termodynamická funkce vedoucí k pochopení katalytického účinku enzymů. 1. Reakce probíhá samovolně, když má D G negativní znaménko. 2. Systém je v rovnováze, když je DG = 0. 3. Reakce neprobíhá samovolně, když je DG pozitivní. Musí být dodána volná energie. • Negativní DG neznamená, že proběhne dostatečně reakce rychle. Rychlost reakce závisí na volné aktivační energii DG*. Standardní volná energie a její vztah k rovnovážné konstantě reakce. A + B C + D DG = DGo + RT ln [C] [D] / [A] [B] • DGo= změna standardní volné energie (standardní podmínky: všechny reaktanty jsou přítomny v koncentracích 1,0 M) • DGo´= změna standardní volné energie v biochemii: standardní stav pH = 7. Aktivita H+ a vody je rovna 1. Keq´ = [C] [D] / [A] [B] DGo´ = - 2, 303 RT log10 Keq´ Keq´ = 10- DGo´ / (2, 303 RT) Při 25oC, po zjednodušení: Keq´ = 10- DG o´ / 1, 36 Chemické reakce Vztah mezi rovnovážnou konstantou a ΔG Enzymy snižují aktivační energii – volnou energii aktivace Přechodový stav, S Volná energie DG (nekatalyzovaná) DG (katalyzovaná) Substrát DG reakce Produkt Směr reakce Vyjadřování katalytické účinnosti enzymů Vyjádření množství (koncentrace) enzymů • jak čistých, tak v komplexní proteinové směsi • hmotnostním, látkovým a katalytickým množstvím (koncentrací) • účinnost enzymu - aktivity - odvozena od rychlosti enzymové reakce – jako množství přeměněného substrátu či vzniklého produktu za časovou jednotku. Tato rychlost (dc/dt) se stanovuje vhodnými metodami, s výhodou fotometricky Rychlost reakce Určující charakteristika • dc/dt Enzymové jednotky Aktivita enzymu = rychlost enzymem katalysované reakce Stanovení počáteční rychlosti v0 1. Smluvní jednotky – např. u amylasy - množství enzymu, které rozštěpilo za 30 min při 40 oC dané množství škrobu, aby ten nedával reakci s jodem 2. Mezinárodní jednotka (IU) množství enzymu, které katalysuje přeměnu 1 mmolu substrátu (tvorby produktu) za 1 minutu při 30°C (za optimálních podmínek, pufr, pH, koncentrace substrátu, kofaktor) 3. Jednotka SI (rok 1973) katal (kat) množství enzymu, které katalysuje přeměnu 1 molu substrátu (tvorby produktu) za 1 sekundu při 30°C (za optimálních podmínek, pufr, pH, koncentrace substrátu, kofaktor). Používají se mkat (10-6 kat) a nkat (10-9 kat). 1 kat = 1 mol/s = 6,107 IU 1 IU = 16,67 nkat Vyjadřování katalytické účinnosti enzymů Specifická aktivita • aktivita vztažená na celkové množství (koncentraci) vztažného parametru( bílkoviny) – např. nkat/mg Číslo přeměny • látkové množství substrátu (mol) přeměněné molem enzymu za časovou jednotku (s) – k [s-1] Aktivita se měří za optimálních podmínek – teplota, pH a iontová síla roztoku. Metody stanovení aktivity enzymu • Stanovení změny [P] nebo [S] v čase: –dc/dt • Výhodnější [P], ale záleží na možnostech metody • Spektrální – absorpční, fluorescenční aj., chemické, elektrochemické (amperometrie), enzymové (spřažené reakce) POZOR - vliv prostředí Spektrofotometrické stanovení aktivity enzymů Warburgův optický test Stanovení glukosy Vliv prostředí na rychlost enzymové reakce Optimální podmínky • In vivo – fysiologické prostředí • In vitro – napodobení fyziologických podmínek Vliv pH • Většina enzymů je aktivní pouze v úzkém rozmezí pH. Spočívá to ve vlivu pH na kombinaci faktorů: A) Vazba substrátu na enzym B) Stav ionizace substrátu C) Ionizační stavy vedlejších řetězců aminokyselin v aktivním místě • Většina enzymových reakcí vytváří zvonovou křivku závislosti reakční rychlosti na pH. • Hodnotu pH, při které dochází k nejvyšší rychlosti enzymové reakce nazýváme pH optimum. Vliv pH Vliv teploty • Teplotní stabilita enzymů závisí na řadě faktorů jako je pH, iontová síla prostředí a přítomnost nebo nepřítomnost ligandů. • Substráty obecně • Nízkomolekulární chrání enzymy před tepelnou denaturací. enzymy s jednoduchým polypeptidovým řetězcem obsahující disulfidové vazby, jsou obvykle teplotně stabilnější než vysokomolekulární oligomerní enzymy. • Obecně, se zvyšující se teplotou roste aktivita enzymů. • Enzymy jsou proteiny, u kterých se terciární a kvarterní struktura udržuje slabými interakcemi jako jsou vodíkové vazby, iontové interakce atd. • Závislost rychlosti na teplotě obvykle vykazuje vrchol, který označujeme jak teplotní optimum. • Při dalším zvyšování teploty obvykle dochází k denaturaci proteinu. • Pro práci s enzymy je doporučována IUB teplota 30 oC. Vliv teploty Kinetika enzymové reakce Časový průběh enzymové reakce – prestacionární a stacionární stav Rovnice Michaelise a Mentenové Kinetický popis aktivity enzymu • Reakční rychlost vo se obvykle vyjadřuje jako počet molů produktu vytvořených za sekundu. Podmínky pro odvození kinetické rovnice Michaelise a Mentenové • Tvorba komplexu enzym-substrát [ES]. • Měříme počáteční rychlost vo, kdy se nenahromadilo takové množství produktu, že by ovlivňovalo zpětnou reakci. • Ustálený stav – koncentrace [ES] se nemění i když koncentrace substrátu a produktu se mění. Rychlost tvorby [ES] je shodná s rychlostí rozpadu [ES]. Leonor Michaelis (1875-1949) Maud Menten (1879-1960) E + S k1 k2 ES kcat E + P Ustálený stav Tvorba [ES] = Rozpad [ES] [ET] = [E] + [ES] k1 [E][S] = k2 [ES] + kcat [ES] [E] = [ET] - [ES] k1 ([ET] - [ES]) [E] = k2 [ES] + kcat [ES] [S]= k1 [ET] [S] - k1 [ES] [S] = k2 [ES] + kcat [ES] k1 [ET] [S] = k2 [ES] + kcat [ES] + k1 [ES] [S] k1 [ET] [S] = [ES] (k2 + kcat + k1 [S]) k1 [ET] [S] [ET] [S] [ET] [S] = [ES] = = (k2 + kcat + k1 [S]) (k2 + kcat + k1 [S]) (k2 + kcat) / k1 + [S] [ES] = k1 [ET] [S] k1 Km = (k2 + kcat) / k1 Km + [S] dP/dt = vO = kcat [ES] dP/dt = vO = vO = Vlim [S] Km + [S] kcat [ET] [S] Km + [S] Vlim = kcat [ET] Rovnice Michaelise a Mentenové v0 = f([S]) Rovnice Michaelise-Mentenové - hyperbolický průběh Vlim Vlim . [S] v0 = ---------------KmM + [S] Speciální případy [S] ◄ KM [S] ► KM [S] = KM Počáteční reakční rychlost [vO] Vlim Vlim / 2 Km Koncentrace substrátu [S] v0 = Vlim / 2 Stanovení kinetických parametrů Linearizace tzv. vynesení dle Lineweavera a Burka 1/v0 = 1/f([S]) Vlim [S] vO = 1 vO 1 vO 1 vO Rovnice Michaelise a Mentenové Km + [S] = = = Km + [S] Vlim [S] Km Vlim [S] Km Vlim [S] + + [S] Vlim [S] 1 Sklon = Km /Vlim Vlim Průsečík = 1/Vlim Dvojnásobně reciproká rovnice Lineweavera a Burka Stanovení kinetických parametrů Dvojnásobně reciproké vynesení 1 / vo proti 1 / [S] dle Lineweavera a Burka 1 / vo = KM / Vlim . 1 / [S] + 1 / Vlim 1 / [vO] Sklon = Km / Vlim Průsečík = -1/Km Průsečík = -1/Vlim 0 1 / [S] Význam konstant KM je mírou afinity substrátu k enzymu • KM = (k2 + kcat ) / k1 je vztah mezi KM a rychlostními konstantami enzymové reakce ve smyslu rovnice Michaelise a Mentenové. • Formálně disociační konstantou komplexu [ES] • Není závislá na katalytickém množství (aktivitě enzymu) v pokusu, pokud pracujeme v oblasti lineární závislosti v na [E] • Lze ji tabelovat a užít jako srovnávací parametr • Mění se s externími parametry (pH, iontová síla…) • Liší se pro různé substráty téhož enzymu • Kosubstráty – NAD+ apod. (LDH) • Vztah k metabolickým hotovostem – „pool“. Koncentrace substrátu, při které je substrátem obsazena polovina aktivních míst enzymu. Odpovídá koncentraci substrátu in vivo. Význam konstant KM je mírou afinity substrátu k enzymu • V případě, že k2 je mnohem větší než kcat to znamená, že ES komplex disociuje na E a S mnohem rychleji, než se tvoří produkt. • Vztah se zjednoduší na KM = k2 / k1. Disociační konstanta komplexu ES je: KES = [E] [S] / [ES] = k2 / k1 • Jinými slovy: KM je v tomto případě rovno disociační konstantě komplexu ES. • Vysoké hodnoty KM ukazují na slabou afinitu substrátu k enzymu, a naopak nízké hodnoty na vysokou afinitu. Hodnoty KM některých vybraných enzymů a substrátů Enzym Substrát KM ( mM.L-1) Trypsin N-Benzoyl-Arg ethyester 3000 Pyruvátkarboxylasa Pyruvát HCO3ATP 400 1000 60 Penicillinasa Benzylpenicilin 50 Karbonátanhydratasa CO2 8 000 -Galaktosidasa Laktosa 4000 Hexokinasa D-Glukosa ATP 32 1200 Glukokinasa D-Glukosa ATP 340 250 Význam konstant Vlim je ukazatelem aktivity enzymu, • Závisí na katalytickém množství enzymu v experimentu • Dá se užít k vyjádření katalytické účinnosti a čistoty enzymu. V těchto případech se vypočítá tzv. specifická aktivita jako poměr Vlim a množství enzymu (typicky v mg bílkoviny neznáme-li jeho Mr nebo pracujeme se směsí – homogenát, krevní sérum apod.) • Známe-li látkové množství enzymu, pak specifickou aktivitu vztaženou na látkové množství enzymu nazýváme číslem přeměny (TN): Vlim / [E] [mol.s-1/mol] = TN [s-1] = kcat [s-1] Obvyklá chyba studentů • Uvažují, že rychlostní konstanta kcat nemůže být větší než k1 neboť by to znamenalo, že se komplex ES se rozpadá rychleji než se tvoří. • Pozor: konstanty mají různé jednotky a proto nemohou být srovnávány !! • Konstanta k1 má jednotky M-1. s-1 nebo (min)-1, konstanta kcat má jednotky s-1 nebo min-1. • Nejsou to rychlosti, ale rychlostní konstanty prvního a druhého řádu !!! • Rychlost tvorby [ES] je k1 [E][S] • Rychlost rozpadu [ES] na E + P je kcat[ES]. Může nastat stav, kdy kcat >>k2 !!! V tom případě se KM redukuje na kcat / k1 !!! Číslo přeměny enzymu • Definujeme jako počet molekul substrátu převedených na produkt enzymovou molekulou za časovou jednotku při plné saturaci enzymu substrátem. • Nazývá se také katalytická konstanta kcat. Enzym Číslo přeměny enzymu Karbonáthydratasa 600 000 3-ketosteroidisomerasa 280 000 Acetylcholinesterasa 25 000 Penicilinasa 2 000 Laktatdehydrogenasy 1 000 Chymotrypsin 100 DNApolymerasa 15 Lysozym 0,5 Konstanta specificity • Kinetická dokonalost enzymové aktivity poměr kcat / KM • kcat (vyšší – účinnější katalýza) a KM (nižší – větší afinita enzymu k substrátu) • Spolehlivější ukazatel substrátové specificity – preference substrátů •V případě, že koncentrace substrátu je mnohem vyšší než KM rychlost enzymové reakce je dána kcat, což je číslo přeměny • Za fyziologických podmínek enzym nebývá substrátem nasycen. Poměr [S] / KM je mezi 0,01 až 1,0. • Za situace, kdy je [S] < < KM je rychlost enzymové reakce mnohem menší než kcat, protože je mnoho aktivních míst neobsazeno Konstanta specificity • Existuje nějaké číselné měřítko, které by charakterizovalo enzym za podmínek v buňce? • Pomocí tohoto kriteria můžeme porovnávat preferenci enzymu pro různé substráty. • Horním limitem je rychlost difúze substrátu do aktivního místa enzymu. Ester aminokyseliny Vedlejší řetězec kcat /KM (s-1M-1) Glycin -H 1,3 x 10-1 Valin isopropyl 2,0 Norvalin n-propyl 3,6 x 102 Norleucin n-butyl 3,0 x 103 Fenylalanin benzyl 1,0 x 105 Nejdokonalejším substrátem je fenylalanin L-norleucin a L-norvalin - neproteinogenní -aminokyseliny COO H C H2 + H2 C CH3 C H2 NH3 COO H C H2 + NH3 H2 C CH3 Enzymy, pro které je hodnota kcat / KM blízko difúzí kontrolované rychlosti vstupu substrátu do aktivního místa Enzym kcat / KM (s-1M-1) Acetylcholinesterasa 1,6 x 108 Karbonátanhydratasa 8,3 x 107 Katalasa 4,0 x 107 Fumarasa 1, 6 x 108 Triosafosfátisomerasa 2,4 x 108 -Laktamasa 1,0 x 108 Superoxiddismutasa 7,0 x 109 Dvousubstrátové reakce Sekvenční - náhodný mechanismus (bi – bi) • nezáleží na tom, který z obou substrátů se váže jako první na enzym • příklad: kreatinkinasa ATP Kreatin Fosfokreatin ADP Enzyme Enzyme E (kreatin) (ATP) Kreatin ATP E (fosfokreatin) (ADP) ADP Fosfokreatin Dvousubstrátové reakce Sekvenční - uspořádaný mechanismus (bi – bi) • substráty se váží do aktivního místa v určitém pořadí • příklad: alkoholdehydrogenasa, laktátdehydrogenasa (nejdříve se váže koenzym NADH a poté druhý substrát) NADH Pyruvát Enzyme E (NADH) (pyruvát) Laktát NAD+ E (laktát) (NAD+) Enzyme Dvousubstrátové reakce Pingpongový mechanismus • enzym přechází mezi dvěma stálými formami • po vazbě prvního substrátu se tvoří substituovaný enzymový meziprodukt - modifikovaný enzym • první produkt se uvolní a poté se váže na modifikovaný enzym druhý substrát a odštěpí se druhý produkt • příklad: aspartátaminotransferasa Aspartát Oxaloacetát E (aspartát) (E-NH3+ ) (oxaloacetát) Enzyme -Oxoglutarát (E-NH+ ) 3 (oxaloacetát) (E-NH+ ) 3 (-oxoglutarát) Glutamát Enzyme E (glutamát) Regulační aspekty Michaelisovská kinetika • vliv [S] na rychlost Alosterické enzymy • • oligomerní • neřídí se kinetikou Michaelise a Mentenové. kooperativita - efektivní regulace Aspartáttranskarbomoylasa (ATCasa) • ATCasa katalyzuje první krok biosyntézy pyrimidinových nukleotidů. • ATCasa je inhibována produktem – cytidintrifosfátem (CTP). • Tento typ inhibice se nazývá – zpětnovazebná inhibice nebo inhibice konečným produktem. Vždy je inhibován první reakční krok. • CTP je strukturně odlišný od substrátu a váže se proto na jiné místo enzymu než substrát. Taková místa se nazývají allosterická (z řečtiny allos jiná a steros struktura, místo). • ATCasa je složena ze dvou katalytických podjednotek (každá obsahuje tři řetězce) a tří regulačních podjednotek (každá obsahuje dva řetězce). • ATP je allosterický aktivátor, CTP je allosterický inhibitor. Modulace rychlosti enzymové reakce Metabolický význam – in situ • Regulace metabolismu Studium metabolismu – in vitro • Objasnění mechanizmu působení enzymů • Součást regulací jako celku Způsoby – účinek metabolitů, modifikace apoenzymu • Modulátory, efektory • Positivní – aktivátory • Negativní - inhibitory Inhibice enzymové aktivity Typy inhibitorů Ireversibilní • Vážou se pevně a nevratně. Blokují nevratně enzymovou aktivitu tím, že vytváří s enzymem velmi pevný kovalentní komplex enzym – inhibitor Reversibilní • Interagují s enzymem vratně • Dají se odstranit např. dialýzou, gelovou chromatografií • Typy reversibilních inhibicí ‐ Kompetitivní ‐ Nekompetitivní ‐ Akompetitivní Ireverzibilní inhibice CH3 H CH3 OH Ser + F O CH3 H CH3 O O P O O H CH3 CH3 DIPF Acetylcholinesterasa H O + P F - + + H O CH3 CH3 Inaktivovaný enzym Příklad: Inhibice cholinesterasy a proteinas diisopropylfluorfosfátem, který se kovalentně váže na Ser v aktivním místě nebo • • Organofosfáty, těžké kovy Lze využít jako modifikační činidla pro studium aktivního centra Ireverzibilní inhibice • SH-inhibitory - inaktivace cysteinového řetězce enzymu jodacetamidem O O SH Cys + I C H2 C NH2 S C H2 C Jodacetamid Enzym Inaktivovaný enzym • Alkylační činidla, rtuťnaté sloučeniny (PCMB) NH2 + I - + + H Reverzibilní inhibice Kompetitivní • Inhibitor se váže do aktivního místa • Strukturní podobnost se substrátem • Soutěžení inhibitoru se substrátem Nekompetitivní • Inhibitor se váže jinak • Substrát neovlivní vazbu inhibitoru Akompetitivní • Inhibitor se váže na komplex ES Alosterická • Vazba na jinou podjednotku Schéma kompetitivní inhibice Kompetitivní inhibice Klasická kompetitivní inhibice S I Enzym S Enzym I Enzym Neklasická kompetitivní inhibice S S Enzym I Enzym I Enzym Buďto vstoupí substrát do aktivního místa enzymu a zamezí vstupu inhibitoru nebo naopak. Kompetitivní inhibice Kompetitivní inhibitor • Reaguje s volným enzymem a soutěží se substrátem • Vazné místo v aktivním centru • Může se navázat pouze na volný enzym •V reakční směsi se pak vyskytuje mimo E, S a ES ještě EI (komplex enzym-inhibitor), který se tvoří vratně mezi volným enzymem a inhibitorem • Zvýšení KM (zdánlivá hodnota) • Vlim se nemění Kompetitivní inhibice Grafické vyjádření této závislosti vidíme na vynesení dle Lineweavera a Burka Kompetitivní inhibice Inhibice SDH malonátem • Jantaran (sukcinát) je substrátem enzymu sukcinátdehydrogenasy (vzniká fumarát) (enzym citátového cyklu) • Malonát je kompetitivním inhibitorem SDH (nelze ho dehydrogenovat) • Strukturní podobnost, někdy bývá méně názorná (el. hustoty) • Určení typu inhibice kineticky - COO HC CH2 - Sukcinátdehydrogenasa OOC CH2 - COO CH + 2 H - COO Sukcinát Fumarát - COO CH2 - COO Malonát Kompetitivní inhibitor E + I EI Ki = [E] [I] / [EI] Potlačení intoxikace ethylenglykolem – ethanolem Tvorba oxalové kyseliny z ethylenglykolu je inhibována ethanolem: H2C OH Alkoholdehydrogenasa H2C OH Inhibováno ethanolem Ethylenglykol HO + CH2 CH3 Ethanol O H C H2C COOH OH Aldehyd COOH Ethandiová kyselina, oxaláty Schéma nekompetitivní inhibice Nekompetitivní inhibice S S Enzym I Enzym I Enzym I S Enzym Nekompetitivní inhibice • • Inhibitor není podobný substrátu Váže se jak na volný E tak na komplex ES • Vytváří komplex EI • [EI] nezávisí na [S], ale pouze [I] • Vlim se snižuje • KM se nemění Nekompetitivní inhibice Grafická analýza dle Lineweavera a Burka Kompetitivní a nekompetitivní inhibice Kompetitivní a nekompetitivní inhibice Oranžová – nekompetice Zelená - kompetice Schéma akompetitivní inhibice Akompetitivní inhibice S S Enzym I Enzym I S Enzym Akompetitivní inhibice Stejné množství substrátu a inhibitoru: E + S ES + I 30 Akompetitivní inhibice E + P 1/vi = Km Vlim [S] + ( 1 Vlim 1+ [I] Ki ) 1 / [vO] 20 EIS Nadbytek substrátu: S S S E + S S + S I S Bez inhibice 1/vO = 10 ES Km Vlim [S] + 1 Vlim ESI Km se mění Vlim se mění Nadbytek substrátu neovlivní reakci. ES + I Nemění se sklon ESI Ki = [ES] [I] / [ESI] 0 100 200 300 1 / [S], M-1 400 500 Tabulka typů inhibice a příslušných konstant Inhibice Kompetitivní I se váže jen na E Nekompetitivní I se váže jak na E tak na ES Akompetitivní I se váže jen na ES Konstanty Roste KM, Vlim se nemění Klesá Vlim, KM se nemění Klesá Vlim a KM Poměr Vlim / KM se nemění Isoenzymy Stejná aktivita • Liší se apoenzym • Podjednotkové složení • Kinetické odlišnosti • Úloha stáří organismu • Orgánová specificita Příklad LDH Zymogeny - proenzymy • Neaktivní formy • Posttranslační modifikace • Význam – proteasy Organizace enzymů Efektivita reakcí • katabolické – jednodušší • anabolické – význam organizovanosti Typy • enzymy volně rozpuštěné (cytoplasma – glykolýza) • multienzymové komplexy (zvl. pro anabolické pochody – syntéza MK, ale i katabolické pochody – využití energie) • membránově vázané enzymy (organizovanost, vektoriální průběh reakcí – využití energie – oxidační a fotosyntetická fosforylace) Praktické využití enzymů Průmyslové využití • Prací prostředky • Krmivářství • Potravinářství • Farmacie Lékařství • Diagnostika - analytický nástroj • Terapie - substituční, podpůrná, speciální Bioanalytická chemie • Stanovení substrátů • Stanovení inhibitorů Enzymová katalýza v organické chemii • Stereoselektivita, kombinace metod Patobiochemie - vrozené enzymatické defekty • Známé stovky metabolických vrozených vad – incidence je 1 případ na 4000-5000 živě narozených dětí • Příznaky se objevují obvykle několik dnů – týdnů po porodu •Kumulace substrátů enzymu ajejich prekurzorů •Vznik produktů vedlejšími reakcemi Patobiochemie – diagnostika serových enzymů • Aktivita enzymů v seru nízká - poškození buněk vede ke zvýšení aktivity enzymů v séru → sérová diagnostika Orgánová distribuce enzymů LDH laktátdehydrogenasa AST aspartátaminotransaminasa ALT alaninaminotransaminasa CK kreatininkinasa HBDH hydroxybutyrátdehydrogenasa GLDH glutamátdehydrogenasa GGT g-glutamyltransferasa Patobiochemie – cíle působení léků
Podobné dokumenty
Metabolismus aminokyselin
• U eukaryotních buněk působí při degradaci také proces
spotřebovávající ATP a zahrnující ubiquitin.
• Ubiquitin je monomerní protein obsahující 76 aminokyselin.
Z jeho názvu plyne jeho všudypřítom...
Biosyntéza NK - Biotrend
Dále je do molekuly inkorporován purinový atom N3. Vstupuje ve formě Gln a
energii dodá štěpení ATP ADP + Pi. Reakce je katalyzována enzymem FGAM
bi opr spect - Biotechnologická společnost
konektivita udává celkový počet vztahů mezi jednotlivými proměnnými. Každá z proměnných je reprezentována řetězcem o délce 10 nukleotidů a může nabývat
pouze dvou hodnot – pravda (T), pokud se řetě...
úloha 1. - Ústav biochemie a experimentální onkologie
Důkaz katalasy a pseudoperoxidasová reakce
Katalasa je hemový enzym, přítomný ve většině aerobních buněk. V lidském organismu
je její aktivita nejvyšší v hepatocytech a erythrocytech. Na subcelulár...
OXIDATIVNČ STRES: LOKALIZACE TVORBY AKTIVNČCH FOREM
kyselin. Vzniklé peroxideriváty podléhají autokatalytické
degradaci, při které dochází ke tvorbě radikálů iniciujících
řetězové reakce peroxidace lipidů20.
Do skupiny enzymů redukující molekulární ...
CH - Základy biochemie
uvolněná volná energie se ukládá do redukovaných koenzymů NADH a
FADH2. Produktem jednoho cyklu jsou dvě molekuly CO2, tři NADH,
jedna FADH2 a jedna makroergická sloučenina GTP (=ATP).
Sled těchto ...
âESKÁ SPOLEâNOST PRO BIOCHEMII A MOLEKULÁRNÍ
23 posterů od studentů z České republiky,
Rakouska a Německa. Bohužel studenti
z ostatních členských zemí FEBS se nepřihlásili, přestože jsme jednotlivé společnosti
několikrát o to žádali.
Skripta pro řešení početních, odvozovacích a logických úloh
koncentraci AMP a GMP v roztoku, jestliže pro AMP je ε při 260 = 15.4 x 103 M-1.cm-1, ε
při 280 = 2.5 x 103 M-1.cm-1. Pro GMP ε při 260= 11.7 x 103 M-1.cm-1, ε při 280 = 7.7 x
103 M -1.cm-1.
3. Nap...
3 Proteosynteza
následnou vazbu velké podjednotky
• Elongace: probíhá syntéza peptidových vazeb mezi
tRNA navázanými v akceptorovém místě (A)
peptidylovém místě (P) ribosomu
• Terminace nastává při dosažení "stop"...
Kapitoly z bioorganické chemie (OCH/KBCH)
léčbě nemocí používány léčiva přírodního původu. Jednalo se o produkty z rostlin,
živočichů, hub, ale i o anorganické sloučeniny, u kterých se empiricky zjistilo, že zmírňují
symptomy chorob, proti...