AND 115 - Jethro Tull
Transkript
AND 115 Takže zase znovu ahoj! – říká Dave Rees ve druhé polovině dalšího „dvojčísla“ pravidelného nepravidelníku pro závisláky na flétnovém rocku… Právě se ozval Martin Barre s finálním seznamem skladeb nového alba Order Of Play. Toto je patrně obrázek z bookletu: Kromě „živě“ nahraných studiových skladeb nahrála sestava také čistě studiovou skladbu, která nebude na albu, ale patrně vyjde jako singl. Není jasné, zda půjde o opravdový singl, nebo jeden z těch nesmyslných neuchopitelných kyberprostorových záležitostí ke stažení… Ve studiu se také nedávno činil Florian Opahle, jako producent i jako hudebník, a to prací na novém albu Resaid: Acoustic Adventures (Znovu řečeno: Akustická dobrodružství), vydaném 1. srpna 2014. Detaily na www.resaid.de, k dispozici na amazon.de. Možná jste slyšeli o tom, že Ian Anderson nahrává svou verzi „A Wee Deoch an’ Doris“ Harryho Laudera. Jde o skladbu, o které se nám Ian před časem zmínil a kterou přispěl k projektu Petera Johna Vettese – ke kolekci skotské muziky z větší části skotských hudebníků. Ian byl nakloněn vydání před skotským referendem o nezávislosti, ale PJV zjevně nechce být viděn jako politický aktivista, takže musíme počkat na vydání do konce roku. Ian napsal k písni nová slova, „která by dávala smysl bez ohledu na výsledek referenda.“ Následují recenze a fotky Martina Webba z 2 koncertů: IAN ANDERSON PLAYS THE BEST OF JETHRO TULL Sala Palatului, Buckurešť 20. června 2014 Proč Bukurešť? Webb tam ještě nebyl, a překvapila ho kulturní vyspělost a architektonická krása města… Plakáty lákaly velkými písmeny na Jethro Tull a malými na Iana Andersona; Webb je přesvědčen, že většina posluchačů žila v domnění, že poslouchá JT. I když je fakt, že Florian Opahle má svůj styl a nehraje vše přesně podle Martina notu po notě, a v Aqualungu má dokonce své vlastní nové sólo, byl to koncert JT se vším všudy kromě jména… Hrálo se bez Ryana O’Donnella (měl povinnosti jinde), a tak si Anderson označil některé skladby značkou „No V2“, což byla pomůcka k zapamatování, že „Není druhý vokalista“, a že tedy musí IA vše odezpívat sám… I když David Goodier mu asistoval s pomocnými vokály a ve With You There To Help Me dokonce i shlavní vokální linkou… První polovina byla smršť, neb zvukař Mike Downs vytvořil opravdu heavy-rockový zvuk. Ani nerušily žádné zadní projekce. Jedinou trochu aktustickou písní byla Mother Goose, a i ta byla uprostřed pěkně tvrdá. „Víte co, kdo je zvědavý na nanicovaté rádoby umělecké na prd chytrolínské progresivní hraní, když se nabízí monstrózní verze Nothing Is Easy aSweet Dream??“ptá se žertem David Webb. A dodává: „No, řeknu Vám, že vlastně i Doggerland a Enter The Uninvited se více než pěkně zařadily do klasického materiálu Tull“… Pro Davida Webba měl koncert i ten význam, že teď má na kontě o jednu zemi více, kde viděl hrát JT/IA, než David Rees (skóre je 19:18), navíc ho uspokojuje fakt, že byl na koncertě ve Wembley v roce 1974 na představení A Passion Play, zatímco Rees tam chyběl… IAN ANDERSON PLAYS THE BEST OF JETHRO TULL Sohail Castle, Fuengirola, Španělsko 10. července 2014 Takže vzůru do slunného Španělska a do Fuengiroly nedaleko Malagy. Hrad Sohail Castle vznikl v roce 956, i když současná podoba pochází „až“ z 12. století od Almoravidů. Koncert na hradě z dvanáctého století co by kamenem dohodil od moře? Tam Webb prostě musel být… Bohužel, místní populace nesdílela jeho nadšení a po dvou úspěšných koncertech ve Španělsku zde počet návštěvníků zklamal. To vedlo Iana k pozdravu: "Hola! Díky, že jste přišli. Příště vezměte i kamarády.“ Přičetl vinu nedostatečné místní propagaci. Jak řekl později, je prý sám vždy ochoten „pracovat do sedření těla“ (anglicky „work my bollocks off"„pracovat do sedření kulí“) ve smyslu propagace v tisku a jinde, ale promotér Fuengirola odmítl jeho nabídku, přestože kapela Chicago utrpěla stejný neúspěch o týden dříve. Podle Webba je hrad prostě moc vysoko na kopci… Kapela byla zpět v plné sestavě, jak vtipně jmenuje Webb: Ryan O'Donnell, John O'Hara, Florian O'Pahle, David O'Goodier and Scott O'Hammond. I zde šlo o tvrdý zvuk, Ian dokonce uvedl píseň Nothing Is Easy jako „tu, kterou mohli klidně nahrát Status Quo“. Opět bez zadních projekcí, jen stará dobrá světelná show. A opět si ty tři písně z Homo Erraticus stály dobře vedle výběru The Best Of Jethro Tull. A to je to, co se dnes nejvíc blíží koncertu Jethro Tull. Jasně, Florian hraje spoustu muziky jinak, než Martin Barre, ale tak to má být – nemělo by smysl, aby byl jen pouhou kopií Martina Barre. A pravda, Ryan je netullovským benjamínkem, ale jeho pomocné vokály a živé scénické figury představení dobře doplňují. A s Ianem skákajícím na jedné noze a častujícím nás flétnou na klasických věcech Tull, je to všechno sakra blízké skutečné/předchozím JT! Ianovi už je 67. Předvádět tak energické vystoupení a mistrovství v této fázi života je pěkně neobvyklé, a Webb je skutečně vděčen za Ianovo neutuchající nadšení a nasazení. A my určitě také… Dále následují recenze nahrávek: IN STONE CIRCLES – The Music Of Ian Anderson And Other Joys Gary Stroutos & Gary Rollins (www.garystroutos.com) Nahrávka ‘world music’ na EMI umělce Gary Stroutose – hraje na množství převážně dřevěných fléten, s obzvláštním zájmem o hudbu Severoamerických indiánů. Je taky velkým fandou Jethro Tull. S kytaristou Gary Rollinsem nahrál kolekci „akustických“ písní Iana Andersona spolu se svými vlastními kompozicemi plus jedním kusem od Matta Molloye z Chieftains. Výsledkem je sbírka příjemných folkově znějících skladeb s hezkou flétnou a klávesovým ozvláštněním andersonovské akustické kytary. Stroutosův hlas nemá daleko k Ianovu, nicméně postrádá hřejivost a expresivnost Andersona před rokem 1985. Vcelku jde o mnohem víc, než jen trubutové album. Skladby: Dun Ringill / For Michael Collins, Jeffrey And Me / Broadford Bazaar / Slipstream / Stones of Callanish / Thick As A Brick / Up The ‘Pool / St John’s Loch / Seal Cove / Sea Joy Lament / Window Of The Soul / Sossity: You’re A Woman / In A Stone Circle / Look Into The Sun / Nursie JETHRO TULL Live In Switzerland 2003 Let Them Eat Vinyl LETV173LP (3xLP) (2014) Troj-LP kopíruje nahrávku Live In Montreux 2003 CD z roku 2007, DVD and Blu-Ray a dvoj- LP z roku 2009. Takže kdo by si to znovu kupoval? Jsou pro to dva důvody: Za prvé atraktivní obal a fotky. Za druhé rozšířený obsah. Všech 19 skladeb, které dříve byly omezeny na počet 14. JETHRO TULL THIS WAS Parlophone /Chrysalis Records 0825646307807 (2 June 2014) S rozkládacím obalem, který zvenčí vypadá přesně jako ten váš z roku 1968, ale není pomačkaný, nemá oslí uši a fleky od piva. Je to stereo verze mixu z roku 2008 na 180g vinylu. Ho, ho, milovníci vinylu. Recenze koncertu ANNY PHOEBE Kings Place, Londýn, 6. června 2014 Ten večer nebyl zrovna vzorovou ukázkou umění naší houslové čarodějky. Nóbl sál Kings Place otevřený roce 2008, a jeho klientela je povznesena nad starý dobrý upocený rock’n’roll. Je to tak, Francesco Lucidi – italský bubeník, zhmotnění „šílence“, mi po vystoupení řekl, že kapela již při zvukové zkoušce pocítila jisté intelektuálské vibrace prostředí a hráči se cítili celý večer trochu stísněně ze snobismu velké části obecenstva. A Anna sama – oděna v luxusní černé večerní róbě s třpytivou čelenkou – se taky přiznala, že byla z nějakého důvodu jaksi nervosní. Ve výsledku pak se svou kapelou prošla výběrem skladeb hlavně z aktuálního alba Between The Shadow & The Soul s viditelným provedením ve stylu klasického koncertu, ale také s citelným nedostatkem jejich obvyklého rock’n’rollového nasazení. Tón udal krásný otvírák Shadow, a pak Anna uvedla skladbu Mordant Deception bez flétny sdělením, že ji před chvílí poslal Ian Anderson SMS s omluvou, že se nedostane na koncert, ale přeje jí hodně štěstí…. Večer to byl vkusný, ale bezzubý. Kdybych sem ale přišel „z ulice“ a nevěděl, kdo Anna Phoebe je, byl bych uchvácen, jak se to stalo příteli mé dcery, který viděl Annu poprvé. Všechno je relativní, jak vykládal Bertík Einsteinů všem v hospodě. Ale velkou recenzi pro noviny si nechám na příště, až nám Anna „nakope zadky“ a nebude muset udržovat dekorum. Martin Webb OHLÉDNUTÍ ZA A PASSION PLAY S odvoláním na úžasnou novou nahrávku A Passion Play – An Extended Performance, nenadešel snad nejvhodnější čas zaměřit se na věci, které jsou záhadou pro mladší fandy Tull? Prostě, proč proboha všechen ten rozruch? A Passion Play je nejlepší deskou, jaká kdy byla nahrána. To není jen můj názor, jde o vědecky dokázaný fakt. Nejfajnovější album všech dob nahrané neskvělejší existující kapelou v době svého absolutního vrcholu sil. Tak jak to, že vznikly kontroverze, které rozdělují fanoušky? Vím, že mnoho fandů smýšlí stejně jako já, ale spoustě to prostě nedochází. Je těžké si dnes představit ten poprask, který provázel původní vydání v roce 1973. V tu dobu byli Tull VELKOU novinkou, jednou z nejlepších a nejpopulárnějších kapel na světě. Titulky na následujících stránkách byly na úvodních stranách, ne jen tak nějaké sloupky odsunuté dovnitř listu. Ve vzduchu bylo velké očekávání, a následně velké zklamání poté, co deska vyšla. Ano, album bylo ztrháno kritiky, a to i těmi (jako byl Chris Welch), kteří původně Jethro Tull obdivovali a fandili jim. Ale byla nahrávka skutečně tak špatná, aby se začalo psát o tom, že “TULL KONČÍ (TULL QUIT)”? Čteme-li tyto recenze znova, musíme uznat, že šlo o zásah do Ianovy hrdosti a sebevědomí, ale proč hned oznamovat konec Tull? Ian samozřejmě později vyvracel tyto pohádky a tvrdil, že autorem smyšlenek byl přehnaně horlivý novinář (nyní se ukázalo, že šlo o spornou dohodu mezi Chrisem Ellisem a vydavatelem Melody Makeru Rayem Colemanem), ale šrám již nešlo odstranit. Je známo, že A Passion Play byla vypuštěna ze všech živých představení Tull na ČTYŘICET let! Ti z oddaných fandů Tull, kteří oceňují génia A Passion Play samozřejmě hýčkají nově vyšlý box, brilantní remix Stevena Wilsona plus kompletní album Chateau album, které je téměř tak dobré, jako APP. Pomyslel jsem si dokonce, že je škoda, že kapela nedokončila opuštěné album, ale pokud by tak učinili, neměli bychom dnes místo něj APP! Jaká hrozné pomyšlení. Slyšel jsem, že 5.1 mix je neuvěřitelný, – tak dobrý, že jsem v pokušení investovat do nové technologie! Záběry baleríny z koncertů jsou bezva, hlavně pro ty, kdo je nikdy neviděli. A přiložená kniha je prostě úžasná. Pokud jste jedním z nevěřících Tomášů, nebo jste APP zatím ignorovali kvůli historickým negativním článkům, tak ji prostě MUSÍTE zkusit. Dokonce i Ian připustil, že na ní jsou poměrně dobré části. Níže najdete nějaké novinové zprávy z roku 1973. David Rees
Podobné dokumenty
Česká poezie v letech 1945
- představitel Skupiny 42
- básník, výtvarník, překladatel
- shromažďoval kolem sebe řadu umělců- scházeli se v kavárně Slavie u tzv. kolářova stoluv rohu
- * koláže- do nich píše svou poezii, pros...
MECHANICKÉ VLASTNOSTI a REOLOGIE Elasticita
Vnější jádro
Viskózní chování – střižné vlny neprocházejí
A New Day - Jethro Tull
slovo ohledně opětovného propojení s Ianem a Jethro Tull. No, snad poslední slovo!
Martin Driver píše o srazu italských fanoušků „Itullian Convention“, najdete recenze
koncertu Martina Barre a prvn...
Maroko
Pohnutou historii zřejmě připomínají i hroby před hradbami tohoto obávaného pirátského hnízda. Přenocovali
jsme na hotelu v Rabatu.
6.den Stylově po dálnici jsme přijeli do moderního velkoměsta, Ca...
Normanská dynastie
nejmladším synem rodiny, očekávalo se, že se bude věnovat církevní kariéře, díky čemuž
dostal hlubší vzdělání, než bylo v té době obvyklé. Byl prvním normanským králem na
anglickém trůnu, který hov...