Žalostný příběh o Meluzíně1 Žalostný příběh o Meluzíně aneb proč
Transkript
Žalostný příběh o Meluzíně1 Žalostný příběh o Meluzíně aneb proč se vyplatí dodržet slovo Mladý těšínský kníže jménem Bolko se chtěl oženit, jak si přála jeho matka Monika. Co z toho, když si Bolko nikterak nemohl najít svou milovanou. Na zámek přijížděli na námluvy svatové – poslanci z dalekých krajů – a vychvalovali do nebes ctnosti a přednosti svých princezen. Jim samotným na oplátku představovali Bolka takto: „Ani svatý Florián není takový fešák jako kníže Bolko!“ a přitom ukazovali přes okno na náměstí, na kterém stála takzvaná čistírna, neboli zásobník na vodu, uprostřed kterého byl sloup a na sloupě pak svatý Florián (neobratně vytesaný z kamene), vylévající vodu z kbelíku. Nos měl ohrnutý vzhůru a nohy křivé. „Bolko je tak hezký, jak onen svatý Jiří, který se pokouší setřást draka ze sloupu,“ – tu svat ukazoval na svatého Jiřího, který mířil oštěpem do rozevřené dračí tlamy. Nepomohly lichotky a nakrucování, nepomohly barvičky a kanárkovo štěbetání ani koulení očima a záletné úsměvy. Kníže Bolko se zdál být netečným ke všemu. Začal vyprávět o počasí a že dnes svítí slunce a to že je dobře, protože obilí zraje na poli, a když prší, tak to není dobře, protože pak seno zmokne a koně nemají co žrát. Každá princezna jen zírala údivem: „Co to mele?“ „Nechtěla byste si se mnou zahrát knoflíky, urozená slečno?“ říkával. A jelikož to žádná neuměla, tak se dále šířil o blahodárném účinku sušených švestek a o tom, že je třeba dávat pozor, aby nebyly červivé. Ech... Když odjela poslední princezna, sice krásného jména Ondryna, ale se šilhajícíma očima, matka Monika řekla: „Žádná se ti nelíbí? Mně se také žádná nezamlouvá, bylo jich jedenáct. A jedenáctkrát jsem položila metlu na prahu komnaty. Žádná ji nezvedla. Tak co teď?“ Nezbylo jim, než čekat na dvanáctou princeznu. A dočkali se – přiběhli strážnici ze zámecké věže a oznámili, že se od Těšína k zámku blíží nějaký významný průvod. Hoří totiž hranice na Javorovém, Čantoryji, Stožku a na Beraním vrchu, které tímto oznamují, že mnoho lidí táhne podél Beskyd na Těšín. příloha Nakonec si všimli, že v obklopení hrbatých zvířat, podobajících se koním či drakům, pochoduje velký bílý živočich s ohromnýma ušima, který má místo nosu dlouhý chobot. A mává tímto chobotem doleva, doprava a občas na něm hlasitě zatroubí. Otevřeli bránu a všichni uviděli, jak se tudy tlačí podivní hrbáči, a mezi nimi i to kruté zvíře mávaje chobotem. Sedí na nich nějací zvláštní lidé, podobající se cikánům a hovořící podivnou řečí, v pestrém strakatém oděvu. Tento průvod vede Turek či dokonce černoch na koni a na bílém těžkém zavalitém zvířeti se dvěma ohromnými tesáky, s odstávajícíma ušima a tím dlouhým chobotem místo nosu, se houpe ze strany na stranu ověšěno drahocennými koberci něco jako altán nebo gloriet. Mezi koberci vykukuje překrásná dívka... Fix laudon! První se vzpamatoval kostelník Petržela, s kotlíkem svěcené vody a kropáčem v ruce. Najednou předzpíval beraním hlasem: Tří králové monarchové východní kraj opouštějí… Pak už se všechno seběhlo rychle. Černoch v turbanu, utkaném z perel velkých jako slepičí vejce, sesedl z koně a poprosil vybraným způsobem o nocleh pro princeznu Meluzínu, která je unavená z cesty. Hostitelé okouzlení krásou dívky souhlasili, jelikož ihned věděli, že jen a jen ona se stane kněžnou těšínského zámku. Zatímco Těšíňané, nevycházející z údivu, se přátelili s návštěvníky, hosté se střapatými černými hlavami a tvářemi lupičů, zato s holubím srdcem, ukazovali bílé zuby a smáli se zpívaje veselé žalmy, zatímco se jejich zvířata koupala v Olze. Hrbáči pili vodu a ten s odstávajícíma ušima se poléval vodou po hřbetě a stříkal na přihlížející. Zámořští dvořané, tábořící u Olzy dřepě nebo sedíc zkřižmo na polštářích u ohně, zpívali plačtivě a táhle jakési žalostné žalmy. „Prosí o vodu. Prosí Allaha o vodu. Tam, odkud přicházíme, není voda. Oni zde přece nezůstanou, oni se tam vrátí. Je tam hodně slunce, ale málo vody. Budou se vracet písčitou krajinou... Já jsem vyrostla v bílém zděném alcazaru, v bílém zděném zámku, kde byl dostatek vody. Všude byly fontány. Voda zvonila jako zvoní dnes v Olze. Zámek stál na vysoké skále dodatek Žalostný příběh o Meluzíně2 a dole pod zámkem bylo bílé město. Zámek chránily vysoké zubaté valy, brána byla zlacená, na zdech byly vytesány mramorové krajky podobající se čepcům těšínských měšťanek.“ Zanecháme zamyšlenou Meluzínu a přistoupíme k varhaníkovi, který se teď nadmul, jak topřísluší moudrému člověku, který jedl chleba z nejedné pece a ví, zač je toho loket: „To zvířes chobotem, lidičky, to je elefant čili Loxodonta Africana, neboli Elephas Maximus a prodloužený nos má za svou chamtivost a zlodějství... Protože když svatý Noe posbíral všechna zvířata na svou archu, jelikož se Olza vylila a byla velká povodeň a celý svět zatopila, tak tehdy chtěl tento elefant na oné arše ukrást svatému Noemovi jelito, které si smažil na pánvi. Svatý Noe se šel podívat, zda už Olza klesá, a tehdy slon prostrčil svůj frňák škvírou ve dveřích a jal se potahovat, potahovat. A že jelítko krásně voní, proto vytahoval svůj frňák a vytahoval, až mu z něho vznikl chobot. A ti hrbatí, to jsou velbloudi čili Camelidae, a hrby mají takové veliké, poněvadž v nich nosí lidské hříchy. A to ještě není všechno,“ dodal rozhodně varhaník. „Pamatujte, lidé zlatí, jestli budete litovat groše pro mou duchovní osobu, jestli budete obelhávat na váze, jestli budete dolévat vodu do mléka, může vám stejný hrb vyrůst na zádech. ukázala býti mořskou pannou, kouzlo zmizelo a s ním i jeho milovaná manželka. Bolko umřel z žalu, jeho matka se utrápila k smrti, jejich děti umřely také, ač nebylo psáno, zda soužením. A samotná Meluzína, i když už je to stovky let, unáší se s větrem za temných nocí a pláče hledaje své tři děti… Bylo to potřeba? na motivy Gustawa Morcinka Nasza Księgarnia 1966 A zatímco měšťané poslouchali s otevřenými ústy, na zámku se děly ještě prapodivnější věci – kníže Bolko se zasnoubil s Meluzínou! Takovou svatbu, jak je Těšín Těšínem, ještě nikdo neviděl. Tak krásný pár ještě nikdo nespatřil. Nikdo také nevěděl, že nevěsta vymohla na ženichovi zvláštní slib. Tak tedy – uprostřed zámeckého parku měla vzniknout, pouze pro ni, malá glorietka s vodou a v té se měla každou sobotu koupat o samotě, nikým nerušena. Měly tyto koupele v mramorovém bazénku vybudovaném zamilovaným Bolkem a naplněném až po okraj krystalickou čerstvou vodou něco společného s historkami o nedostatku vody na poušti? Anebo je to bratření s tajemnými sílami, zrada nebo ještě něco horšího? Poznal to časem Bolko, když podlehl nutkání své matky a porušil slib daný své ženě – Meluzína se příloha dodatek
Podobné dokumenty
Inteligentní konstrukce - Informační a vzdělávací centrum
• Elektrostrikce je závislost
deformace feroelektrického
materiálu na velikosti působícího
elektrického pole. Je to vlastnost
všech dielektrických materiálů, ale
pouze u některých keramických
mater...
První část knihy k projektu Pokoj 127 - "Příručka"
„Po několika měsících jsem se přestěhoval do menšího pokoje. Přišel jsem
tam spolu s jedenácti dalšími kluky, se kterými jsme se k sobě dobře hodili a stali se dobrými přáteli. Většina pokojů v Ter...
Ahoj kamarádi, taky u vás tak mrzne, jako tady v lese? No, že se
Kdepak! „Pruďas“, milí kamarádi, to je kopec ze všech kopců
nejkopcovatější. Kopec na kterém i mravencům kloužou nohy.
Takový vám je to kopec. A aby toho nebylo málo, široký je jenom
pár metrů. Sot...
NEWSLETTER – listopad 2014
Spojených státech, Ha Long ve Vietnamu nebo
Mont Saint-Michel ve Francii.
Poloostrov Samaná objevil Kryštof Kolumbus 12.
ledna 1493 během své druhé plavby po
Karibiku. Toto místo láká rok od roku s...