Anotace ke knize "Adorno. moderna a negativita (M. Hauser) (Růžička)
Transkript
Anotace ke knize "Adorno: moderna a negativita (M. Hauser) Autor: Jiří Růžička, Téma: ANOTACE, Vydáno dne: 26. 10. 2006 HAUSER Michael. Adorno: moderna a negativita, Filosofia, Praha 2005, stran 230, ISBN 80-7007-223-7. Theodor Adorno je filosof, který v českých zemích rozhodně netrpí přemírou komentářů. I proto lze jen uvítat vydanou disertaci politického filosofa Michaela Hausera, která se tento pomyslný dluh pokouší alespoň částečně splatit. (V úplnosti k tomu ale nedojde dříve, než budou do češtiny přeloženy alespoň nejzásadnější Adornovy práce. Zatím je dispozici pouze jediná, „Estetická teorie“ (1997)). Absence Adorna v Čechách má však nepochybně i své politické pozadí. Adorno totiž chce být marxistickým filosofem, svým způsobem. Je vcelku pochopitelné, že celkové společenské klima devadesátých let marxismu příliš nepřálo, to samé se dalo říci i o naladění politické filosofie ve světovém měřítku. Především její radikálněji uvažující křídlo si však velmi brzo uvědomilo, že pro analýzu pozdního kapitalismu a jeho neblahých efektů je Marx nepostradatelný. Paralelně s jeho znovuobjevováním probíhal i revival různých marxistických škol. Klíčovou roli mezi nimi pak hrála tzv. Kritická teorie raného a středního období, jejímž je Theodor Adorno nesporně nejvýznamnějším představitelem – jeho „Dialektika osvícenství“(1944, s Maxem Horkheimerem) a „Negativní dialektika“ (1966) patří dnes již ke klasickým dílům politické filosofie a radikálního kritického myšlení vůbec. Lze také říci, že to byla právě (bezmála tradiční) absence radikálně kritického myšlení - které se samozřejmě Kritickou teorií zdaleka nevyčerpává - , jež v českém kontextu umožnila takřka bezproblémové etablování různých politických směrů, vyplňující ideologické vakuum po zavržené stalinistické verzi marxismu-leninismu. Škála těchto (v českém kontextu) nových názorů na správné uspořádání polis měla však jednoho společného jmenovatele – liberalismus, resp. různé formy liberální demokracie, a to v podobách od konzervativní (stoupenci F. Hayeka, M. Friedmana etc.) přes levicově liberální (J. Rawls) a komunitaristické (M. Walzer) až po „kritické“ (poslední etapa frankfurtské Kritické teorie – J. Habermas, A. Honneth). Z hlediska stoupenců radikálně kritického myšlení je ale všem těmto přístupům, zvláště těm levicovějším, společný také dvojí deficit: jednak přílišný formalismus, který je dědictvím Kantovým, jednak rezignace na konceptualizaci politické ekonomie, která je v současné době spojena s dvěma komplementárními pohyby – depolitizací ekonomické teorie a ekonomizací politična jako takového. Adornova filosofie v podání Michaela Hausera je myšlením, které se těmto dvěma „neduhům“ nejen vyhýbá, ale především může účinně sloužit jako nástroj jejich kritiky. Odtud plyne jedno pozitivum Hauserovy knihy. Druhé by spočívalo ve snaze kriticky se vyrovnat s dosavadními interpretacemi Adornovy filosofie. V první řadě se Hauser staví proti habermasovskému výkladu Adorna jakožto filosofa nedůvěřivého k „projektu osvícenství a moderny“, upadajícího do bezmocného, žalujícího gesta konzervativního postoje. V druhé řadě se snaží vytrhnout Adorna z výkladových osidel postmoderny, která vzhlíží k Adornovi a jako myslitele plurality, de-centrovanosti, singularity v opozici vůči totalitnímu nároku Rozumu. Hauserovou intencí je totiž vykládat Adorna z něho samého a nikoliv skrze jiné autory nebo směry. Klíčem k Adornovu myšlenkovému odkazu se mu přitom stává pojem non-identického, jakožto rozporu mezi předmětem a pojmem. Pokud je podle Adorna myšlení identifikací, rozum postupuje tak, že ono non-identické směňuje prostřednictvím pojmů na identické, vlastní. Tento non-identický moment ale myšlení není schopno samo ze sebe reflektovat, i když by si na to rádo činilo nárok. Pojmové myšlení pak nutně ztrácí vztah k reálným podmínkám, ve kterých vzniklo a zůstává odtrženo od reality. Již zde vidíme, jakým způsobem je možné znovu uvést na scénu historický materialismus, který se pokouší promyslet právě tyto existenční podmínky myšlení. Adornova negativní dialektika pak bude ten způsob kritiky pojmového myšlení, které toto myšlení bude neustále upomínat na onen nutně potlačovaný non-identický moment. Bude sloužit jako radikální reflexe Rozumu samotného. Hauserova kniha může jistě dobře posloužit jako uvedení do základních myšlenkových koncepcí Theodora Adorna. Jakkoli Hauser vychází především z „Dialektiky osvícenství“ a „Negativní dialektiky“, v pozadí nezůstávají ani Adornovy estetické názory. Nicméně, Hausera zajímá především politický rozměr Adornovy filosofie a právě z tohoto důvodu neplní anotovaná kniha pouze roli „úvodu do studia“, ale prezentuje Adornův přístup jako stále účinný nástroj kritické reflexe současné doby.
Podobné dokumenty
George Bush napravuje svou reputaci ZÁKON
všech lidí a zajišovat, aby nad všemi osobami vládla spravedlnost.
Věřím, že kdyby existoval národ založený
na těchto základech, panoval by v něm řád,
v myšlení i v jednání. Myslím, že vláda takov...
ve formátu PDF
že evoluce představuje konstitutivní součást jeho díla, bez jejíž interpretace není možné porozumět Hayekovu systému
idejí. Tato interpretace je nosná i vzhledem ke kontextu vztahu evoluce a sociál...
Sociologie masové komunikace
škola (Adorno, Horkheimer)
Adornova kritika kulturního průmyslu: „populární umění se stává
pouhým představitelem společnosti, spíše než katalyzátorem
změn ve společnosti“ Adorno, T. Philosophy of M...
Otrava mobilními telefony - Měření elektrosmogu a zón
milionů cyklů za vteřinu), pohybuje se příliš rychle, aby ji tělo detekovalo. Tělo prostě nedokáže
rozpoznat rádiovou vlnu pohybující se touto rychlostí, a tím se tato vlna pohybuje neviditelně
těl...
KAP/BYR Stát a byrokracie
Cílem kurzu je představit studentům možnosti konceptualizace státu jako
jednoho ze základních problémů politických věd a teorie mezinárodních vztahů,
představit možnosti jeho uchopení jako instituc...