journal 4/2011
Transkript
journal 4/2011
JOURNAL LAFARGE CEMENT 4/2011 obsah str. 6–9 str. 16–17 str. 22–23 LAFARGE CEMENT JOURNAL číslo 4/2011, ročník 8 vychází 4x ročně, toto číslo vychází 27. 12. 2011 vydavatel: Lafarge Cement, a. s., 411 12 Čížkovice čp. 27 IČ: 14867494 tel.: 416 577 111 fax: 416 577 600 www.lafarge.cz evidenční číslo: MK ČR E 16461 redakční rada: Ing. Michal Liška, Mgr. Milena Hucanová šéfredaktorka: Blanka Stehlíková – C.N.A. fotografie na titulu: most nazvaný Gaohai Bridge v jihozápadní Číně, mediatéka Lafarge fotografie uvnitř časopisu: archiv Lafarge Cement, a. s., fototéka Skupiny Lafarge, Svaz podnikatelů ve stavebnictví, Ing. Alexandr Butovič, Ph.D., SATRA spol. s r. o., Ing. Jan Jašek, Skanska a. s., závod Prefa, provozovna Štětí, ABF – Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Ing. Michal Drahorád, Ph.D., doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc, Wikipedie, archiv Blanky Stehlíkové, www.skandinavskydum.cz, www.greatbuildings.com, www.artmuseum.cz, www.jonnyscuola.blogspot.com, www.docomomo-fi.com, www.mimoa.eu, www.geolocation.ws, AMP arquitectos design: Luděk Dolejší Tento časopis je neprodejný, distribuci zajišťuje vydavatel. str. 12–13 str. 14–15 Aktuality Lafarge aktuálně 1–3 Téma Václav Matyáš: Situace ve stavebnictví se nelepší 4–5 Technologie Tunelový komplex Blanka – sanační opatření při ražbě pod Vltavou 6–9 Materiály Těžký barytomagnetitový beton 10–11 Referenční stavba Beton pro nízkoenergetické bydlení 12–13 Zajímavá stavba Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň 14–15 Ekologie Budoucnost rekultivací: Spontánní sukcese, nebo klasická rekultivace? 16–17 Stavebnictví a EU OPPI: investicemi proti krizi 18–19 Konstrukce mostů Betonové obloukové mosty 1. díl 20–21 Stopy architektury Skandinávská stopa 22–23 Betonové unikáty Kámen, beton a lidská práce vytvořily unikátní architekturu 24–27 Svět Lafarge Nové možnosti pro udržitelné stavebnictví 28–29 Summary str. 24–27 29 úvodník Vážení přátelé, mottem minulého úvodníku se stalo: „Strašák, hrozba či prostě jenom ‚jiná‘ paliva?“ Od té doby se otázka, jak to vlastně s alternativními palivy je, přeměnila ve žhavé mediální téma. Někteří novináři se předháněli v senzačních odhaleních a s kritikou, mnohdy zcela nezasvěcenou, se k nim přidávali hlavně někteří politici. O technologie používané při výrobě cementu a jejich vliv na životní prostředí se začala zajímat i veřejnost. A to je dobrá zpráva. Uspořádali jsme mimořádnou spalovací zkoušku s autorizovaným měřením emisí akreditovanou laboratoří, vytvořili jsme monitorovací skupinu, v níž byli zastoupeni nejen zástupci orgánů státní správy, ale i občanských a ekologických iniciativ a médií. Ta měla možnost přesvědčit se a dohlédnout na to, že měření probíhá přesně podle velmi přísných evropských a českých norem. Její výsledky zveřejníme. Naše podnikání je zcela transparentní a vůbec se nebráníme ještě větší otevřenosti. Několikahodinové dizkuse se členy monitorovací skupiny nás přivedly k námětům, jak dále vylepšit komunikaci s naším okolím a ještě více zlepšit informovanost veřejnosti. Cementárnu jsme v tomto roce doslova otevřeli pro veřejnost – proběhlo šest standardních dnů otevřených dveří, vždy s jedním nosným tématem, souvisejícím s ekologií. Účast byla celkem vysoká, z některých okolních obcí dokonce přišla téměř celá zastupitelstva. Poté, co vypukla „kauza Geobal 4“, jsme se rozhodli umožnit všem kritikům a hlavně co nejširší veřejnosti návštěvu cementárny s jediným cílem. Každý čtvrtek od 16 hodin jsou naši odborníci připraveni ukázat jim, co to vlastně ten „strašák, hrozba či jenom jiné palivo“ ve skutečnosti je, jak se skladuje, jak se s ním manipuluje, případně kde a jak se monitorují emise, kterých se všichni tak obávají. Stačilo se jen on-line zaregistrovat na našem webu, anebo dokonce prostě jen přijít. Připravovali jsme se na velký nával zájemců… První čtvrtek jich přišlo osm, z toho dvě děti, další čtvrtek pět. A tak se sami sebe ptáme, jak to s tím zájmem a obavami ve skutečnosti je? Stát se zavázal k likvidaci ekologických zátěží. Cementárny jsou celosvětově uznávaným místem k jejich ekologicky nejšetrnější likvidaci bez vzniku dalších odpadů. Z mnoha stran slyšíme, že je to špatně. Ano, to je legitimní názor, který je možná podmíněn nedostatečnou informovaností. Myslím však, že by kritici měli přijít s návrhem alternativního řešení. Pro mě osobně je nejsmutnější jedno zjištění – hodně lidí je ochotno souhlasit s nutností likvidace odpadů i těch nebezpečných. Jsou ochotni souhlasit nejen s tím, že je to nutné, ale i dokonce s tím, že energetické využití nebezpečných odpadů, třeba kalů z ostravských lagun, v cementárně je pro jejich likvidaci ideální. A navíc se při tom nemusejí vytěžit desítky tisíc tun hnědého uhlí. Ale hlavně ať se to neděje u nás, hlavně ať NÁS s tím nikdo neobtěžuje. A to i za tu cenu, že jiní lidé, včetně dětí, na druhém konci republiky léta strádají. Vidíte, tak jsem se zase dostal k tématu, ke kterému jsem se původně už nechtěl vracet. Doufám, že vám zbytek Journalu přinese mnohé nové a zajímavé informace. Všichni napjatě očekáváme, kam se stavebnictví bude ubírat v příštím roce. Odhady letošních prodejů cementu v ČR by naznačovaly, že situace ve srovnání s minulým rokem není tak strašná. Očekáváme zhruba stejné objemy. Máme však mnoho údajů a signálů, že se mění struktura spotřeby. Prudce se snižuje spotřeba cementu u veřejných investic. A to nevěstí nic dobrého. Nicméně i těžké období je třeba překonat. A snažit se alespoň ztráty minimalizovat. Na závěr mi dovolte, abych vám na sklonku dalšího obtížného ročního maratonu poděkoval za spolupráci. Jsme velmi rádi, že máme se všemi našimi zákazníky vytvořeny vztahy založené na vzájemné důvěře a spolupráci. Přeji vám i nám všem, abychom po náročném roce našli čas na odpočinek v kruhu rodinném a na regeneraci sil třeba výstupem na nějaký kopec, ze kterého bude krásný pohled na zasněženou a prosluněnou krajinu. Váš Ivan Mareš, Generální ředitel a předseda představenstva 2011 | LC JOURNAL | 1 Zimní opravy 2012 Přejezd drtiče a přesun pasovky v lomu Od posledního přemístění drtiče v lomu uběhne v lednu příštího roku již 11 let. Během této doby se těžba suroviny dostala od drtiče tak daleko, že se přesun materiálu od těžební stěny k drtiči našimi dampry stal nerentabilní. Vyplatí se tedy přesunout drtič i s pasovou dopravou blíž k místu těžby. Ve výběrovém řízení bylo nutné rozhodnout, zda bude postaven pas úplně nový nebo budeme přemísťovat jen stávající pasové dopravníky. Vítězná varianta je kombinací obojího. Nakonec byla tedy zvolena varianta přemístění stávajících dopravníků PD1 a PD1A a zkrácení dopravníku PD2, který vede z lomu až do závodu. Dopravník PD1 bude prodloužen cca o 250 m a zároveň bude krátká část přemosťovat komunikaci na skládku popelo- vin v lomu. Na tento dopravník bude padat nadrcená surovina z drtiče. Z PD1 bude surovina putovat na PD1A. Celá trasa těchto dvou dopravníků bude dlouhá 1260 metrů a povede souběžně se skládkou SONO Siřejovice. Tato trasa bude kolmo navazovat na dopravník PD2, který bude pouze zkrácen přibližně o 270 m. Na něm se surovina dostane až k nám do závodu. V současné době probíhá výroba nově dodávaných dílů na prodloužení pasovky, ocelových konstrukcí pro přemostění příjezdové cesty na skládku popelovin. Most by měl být dokončen před koncem roku 2011. Hlavní pracovní nápor potom bude probíhat od ledna až do poloviny února, kdy by měl být ohlášen konec prací, provedeny zkoušky a spuštění přemístěné pasové dopravy do provozu. Investiční náklady na tuto akci představují 25 mil. Kč. Zimní opravy jsou naplánované v období od Vánoc do poloviny února. Nejdražší akcí, která bude v této zimní odstávce provedena, bude oprava elektroodlučovače. Musíme vyměnit tzv. „vysokonapěťové a usazovací elektrody“, plus oklepy ve druhé a třetí sekci filtru. Původně jsme tuto opravu plánovali až na rok 2013, ale při podrobnější prohlídce jsme museli konstatovat, že stav elektrod není takový, abychom mohli filtr provozovat bez jakýchkoliv poruch celý rok 2012. Celkem bude vyměněno zhruba 100 tun oceli jen uvnitř filtru. Navíc také společně s Výzkumným ústavem v Radvanicích a panem Ing. Ivičičem pracujeme na snížení počtu výpadků elektrofiltru. V rotační peci budeme muset nahradit zhruba polovinu vyzdívky, dále je naplánována výměna vtokových segmentů, výměna obvodových vstupních segmentů a výměna výstupních segmentů. Benefice Již druhý ročník divadelní benefice ochotnických souborů uspořádala Poradna pro náhradní rodinnou péči v Litoměřicích, Hynkovo hravé divadlo, o. s., a Městská kulturní zařízení Litoměřice. Představení sedmi ochotnických souborů a pásma s Marthou Issovou v hlavní roli zhlédlo bezmála šest stovek diváků. Všichni herci, profesionálové i ochotníci, hráli bez nároku na honorář. Výtěžek z prodaných vstupenek činil rekordních 2 | LC JOURNAL | 2011 56 400 Kč a poputuje dětem v osvojení a v pěstounské péči. Konkrétně pomůže dětem z těchto rodin financovat mimoškolní aktivity vedoucí k rozvoji jejich talentu, např. poplatek členství ve sportovních oddílech či uměleckých školách, pomůže dětem pořídit si vlastní hudební nástroje, malířské potřeby apod. Projekt Poradny pro náhradní rodinou péči je realizován s finanční podporou Lafarge Cement, a. s. Tím však výčet zdaleka nekončí, proběhne také výměna kladiv v drtiči suroviny v lomu a opraveny budou shrnovacího stroje v zásobárně suroviny. Další mimořádnou opravou je výměna ozubených kol v převodovkách surovinového mlýna a v jedné převodovce cementového mlýna. Tu druhou na cementovém mlýně jsme přesunuli až na příští rok. Rekonstrukci potřebuje také chladič slínku, ale nebude to oprava nijak zásadní. V neposlední řadě je nutno zmínit Horomill, náš druhý cementový mlýn, ve kterém nám praskla v červnu tohoto roku hřídel mlecího válce. Nová hřídel by měla z Francie dorazit v únoru 2012 a hned poté ji nainstalujeme. Samozřejmě, že se bude opravovat i na expedici či vykládce, ale na těchto zařízeních neproběhne tentokrát nic mimořádného, alespoň co se týče finančního objemu za opravy. aktuality Lafarge Restrukturalizace Skupiny Lafarge Lafarge Cement opět nejlepší výrobce stavebnin V dalším, tentokrát čtvrtém, ročníku soutěže Nejlepší výrobce stavebnin roku se Lafarge Cement, a. s., opět probojovala na nejvyšší příčky, když zvítězila v kategorii nad 150 zaměstnanců. Vítězové v této kategorii byli tři bez určení pořadí – Lafarge Cement, a. s., Wienerberger a. s. a Best, a. s. Soutěž je určena pro malé (do 150 zaměstnanců) i velké (nad 150 zaměstnanců) producenty stavebních hmot s cílem představit progresivní výrobní provozy průmyslu stavebních hmot v České republice a jejich výrobky. Hodnotí se především schopnost firem vybudovat si pozici na trhu, popřípadě ji obhájit, moderní výroba a plnění systémů jakosti a v neposlední řadě také snahy výrobců v oblasti udržitelného rozvoje ve stavebnictví. Porota v první fázi soutěže vyhodnotila přihlášené firmy, z nichž se devět nejlepších v každé kategorii zúčastnilo vyhlášení výsledků soutěže, které proběhlo dne 26. 9. 2011 v Park hotelu Průhonice, za účasti tajemníka Svazu podnikatelů ve stavebnictví Ing. Michaela Smoly, MBA, zástupců MPO Ing. Pavlíny Janikové a Ing. Pavla Malinského, zástupce ÚRS PRAHA, a. s., Ing. Františka Glazara, ředitele a mediálního partnera časopisu Stavebnictví. Z této soutěžní etapy vzešla nominace tří nejlepších firem. Soutěž vyvrcholila na Slavnostním setkání podnikatelů v Senátu Parlamentu ČR v rámci dnů Stavitelství a architektury dne 3. 10. 2011, kde vítězové převzali ocenění. „Naše nejvyšší ocenění opět potvrdilo, že patříme ke špičkovým provozům s nejkvalitnějšími produkty v České republice a že naše výroba je ohleduplná a šetrná k životnímu prostředí a přitom moderní a úsporná. Na druhou stranu vidíme v tomto ocenění také závazek, který nám staví vysokou laťku, pokud se chceme udržet mezi nejlepšími i nadále,“ dodal k významnému ocenění Ing. Michal Liška, obchodní ředitel. Soutěž vyhlašuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve spolupráci se Svazem podnikatelů ve stavebnictví České republiky, ÚRS Praha, a. s., a časopisem Stavebnictví. Skupina se po fázi geografické expanze a konsolidace trhu zaměřila na hlavní obchodní aktivity – výrobu cementu, kameniva a betonu –, se snahou o inovaci produktů, služeb a řešení, jako hlavním motorem pro odlišení od konkurence a pro celkový růst společnosti. S ohledem na další úspěšný růst spustila Skupina projekt Extra Mile, který zdůrazní zaměření na potřeby trhu a zákazníků a upevní pozici klíčového hráče na trhu trvale udržitelné výroby stavebních materiálů. Současně dojde k restrukturalizaci řízení společnosti s cílem postupně eliminovat rozdělení na regiony. Nově bude struktura založená na jednotlivých zemích, celkem 42 zemí a seskupení zemí (tzv. klastry), s odpovědnostmi generálních ředitelů jednotlivých zemí rozšířené na všechny aktivity v oblasti výroby cementu, kameniva a betonu. Jako první krok budou jmenováni projektoví manažeři, kteří budou definovat příslušnou organizaci pro danou zemi před tím, než se začátkem roku 2012 stanou GŘ pro tuto zemi. Mimo to se změní také struktura a odpovědnosti výkonného výboru. Hydromedia™ přetváří beton Nový produkt Skupiny Lafarge nazvaný Hydromedia™, který je výsledkem dvouletého výzkumu, se dostane na stavební trh v roce 2012. Nový beton svými vlastnostmi odpovídá požadavkům na management vody v městských aglomeracích, a přináší tak řadu benefitů pro životní prostředí. Hydromedia™ absorbuje vodu a napomáhá jejímu přirozenému průniku do země a tím doplňování podzemních zásob. Při přívalových deštích zabraňuje přeplňování kanalizační sítě, a tak snižuje riziko záplav. V neposlední řadě redukuje akumulaci vody na silnicích a chodnících, což v praxi znamená bezpečnější jízdu, chůzi a parkování pro obyvatele měst. Další velkou výhodou nového betonu Lafarge je snadné ukládání a větší pevnost než u jejích předchůdců. Zdraví – Skupina slaví 10 let závazků Když v roce 2001 Skupina expandovala na africký kontinent, odstartovala dlouhodobý program ochrany zdraví jako svůj prioritní závazek. Zatímco zpočátku se Skupina soustřeďovala především na vymýcení HIV/AIDS v Africe, v roce 2003 začala prosazovat lokální přístup. Postupně bylo vypracována pětice zásad komplexního Zdravotního programu: prevence, informace, princip nediskriminace, přístup k léčbě a vyšetření. Úmrtnost mezi africkými zaměstnanci se snížila o 50 %. Společně se zaváděním Politiky Zdraví & Bezpečnosti mezi všemi zaměstnanci a spolupracovníky Skupiny se podařilo v roce 2006 prosadit „Rules“ (Pravidla) a nyní je ochrana zdraví a bezpečnost součástí všech činností Skupiny. Princip ochrany zdraví a bezpečnost při práci se stal prioritním závazkem – principem společnosti. 2011 | LC JOURNAL | 3 téma Václav Matyáš: Situace ve stavebnictví se nelepší Stavební produkce ve třetím čtvrtletí letošního roku poklesla, což potvrzuje dosavadní trend oboru. Ekonomické vyhlídky Evropy jsou mírně řečeno znepokojující, vláda si dělá starosti, jak bude přepracovávat v lednu rozpočet. Jaké jsou obavy a naděje českého stavebnictví, se tentokrát ptáme Ing. Václava Matyáše, prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR. Ing. Václav Matyáš, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR úbytě. Dalším obrovským problémem je nepřipravenost projektů, v tomto bodě se byrokracie vůbec nezměnila. Podle nejnovějších údajů ČSÚ poklesla stavební produkce ve 3. kvartále meziročně o 8,4 %, přitom produkce pozemního stavitelství klesla o 5,3 %. Jak hodnotíte aktuální situaci ve stavebním sektoru? Stavebnictví se propadá od roku 2008 a objem stavební produkce je rok od roku nižší. Ve srovnání s rokem 2008, který tvořil závěr konjunkturního období, dosahuje letošní pokles přibližně 15 % a vypadá to, že dosáhneme až k 20%. To by znamenalo úbytek 100 miliard ve finančním objemu stavebních prací za 4 roky. Navzdory Programovému prohlášení vlády ČR i Strategii konkurenceschop- 4 | LC JOURNAL | 2011 nosti ČR stát letos vyčlenil na rozvoj dopravní infrastruktury o 35 miliard méně. Dopady tohoto rozhodnutí jsou zdrcující a Česká republika se stává dopravně-logistickou periferií Evropy. Omezení investic má samozřejmě vliv na zaměstnanost, a to nejen ve stavebnictví, ale kvůli multiplikačnímu efektu také na omezení návazného průmyslu a služeb. To je zejména v době krize velmi varovné. Dodavatelské firmy nastavily kapacity, aby odpovídaly schváleným vládním koncepcím, které však nebyly naplněny. Navíc byla zrušena i většina podpůrných programů pro bytovou výstavbu. Programy Nový panel a Zelená úsporám zmírají na Jak ovlivní stagnace dopravních staveb čerpání bruselských dotací? Pokud bude schválen okleštěný rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, který jde do druhého čtení, nebude zahájena žádná nová velká dopravní stavba. Tím bude vážně ohroženo čerpání prostředků ze strukturálních fondů, konkrétně jde o operační program Doprava I a Doprava II. Není pochyb o tom, že evropských financí nebude napříště tolik, co teď. Dobudování dálniční sítě brzdí také nepřipravenost projektů. Investorská příprava u dopravních staveb se pohybuje mezi devíti až třinácti lety. V tomto bodě kulminuje dlouhodobá neschopnost zainteresovaných subjektů snížit byrokratickou zátěž a troufám si tvrdit, že v Česku jsme „bruselštější než Brusel“. Teprve letos jsme se dočkali novely zákona o veřejných zakázkách a čekáme netrpělivě na novelu stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. Ani zde nejsme přílišnými optimisty, že by se podařilo prosadit všechny potřebné připomínky pro stavební praxi. Pokračuje nemravné vyhazování investičních peněz například při přípravě pozemků pro dopravní infrastrukturu, kde se obo- Variantní scénáře vývoje stavební produkce 2008–2012 protikrizová realistická restriktivní Vývoj stavební produkce v meziročních indexech k roku 2008 100 % vyhoví evropským požadavkům na snižování energetické náročnosti budov, ale tím se úřady zatím vůbec nezabývají. 95 % 90 % 85 % 80 % 75 % 70 % 65 % 60 % 2008 2009 2010 2011 2012 Skutečnost roku 2010 (87,6 %) se přiblížila prognóze podle realistické varianty (87,0 %); očekávaná skutečnost roku 2011 se posouvá k restriktivní variantě (79 %)Prognóza roku 2012 se bude přibližovat restriktivní variantě (70–73 %) Prognóza vývoje roku 2011 2008 2009 2010 2011 očekávaná skutečnost říjen–prosinec Index stavební produkce (vztaženo k počátečnímu roku 2008) 110,0 105,0 100,0 95,0 90,0 85,0 80,0 75,0 70,0 65,0 I. II. III . IV . V. VI . 60,0 hatila řada spekulantů díky legislativním „dírám“ a změnám v pozemkové politice. Pokud by vyvlastňovací zákon fungoval podle navrhovaných změn, úspora jen na Pražském okruhu by mohla dosáhnout až pěti miliard korun. Nestavební náklady se u velkých liniových staveb pohybují až na 30 % z celkové ceny stavebního díla. Existují tedy nějaké reálné možnosti, jak dopravní stavby nejen zlevnit, ale jak najít další nové finanční zdroje? Jestliže uvážíme rozvoj technologií i tlak na „zelené“ stavění, je jasné, že cesty, jak dosahovat úspor, se vždy najdou. Nyní konkrétně spolupracujeme s ministerstvem dopravy na tzv. objektivizaci projektů, což vlastně znamená, že se ČR bude zaměřovat daleko víc na funkčnost staveb, že bude například zvažovat četnost nájezdových a sjezdových připojení u dálnic. Neméně důležité je vtáhnout soukromé subjekty do financování dopravní infrastruktury. Už před rokem jsme spolu se Sdružením pro výstavbu silnic připravili materiál nazvaný Alternativní formy financování dopravní infrastruktury, který se zaměřil nejen na PPP projekty (Public Private Partnership projekty – partnerství veřejného a soukromého sektoru za účelem zajištění VI I. VI II. IX . X. XI . XI I. financování, výstavby, obnovení, správy či údržby veřejné infrastruktury nebo poskytování veřejné služby – pozn. red.), ale především na vstup bankovního sektoru. Bohužel zatím nedošlo k viditelnému posunu, nepodařilo se překonat bariéru, kdy PPP projekty jsou ministerstvem financí zatím kvalifikovány jako položky zvyšující státní dluh. V září poklesl počet dokončených bytů o 41,5 %, jaké jsou predikce tohoto stavebního sektoru do budoucnosti? Statistika skutečně uvádí, že počet dokončených bytů celkově poklesl, ale také to, že klesá i počet zahájených bytů. Nepochybné je, že i bytová výstavba se propadá. Před čtyřmi roky jsme se přiblížili ke 40 000 dokončených bytů ročně, což odpovídalo tuzemským potřebám. K úrovni bydlení ve vyspělejší Evropě se přibližujeme jen velmi pomalu. Bohužel brutální přiškrcení například stavebního spoření a dalších podpor bytovou výstavbu rdousí, čemuž přispívá i nedostatek peněz soukromých investorů. V Evropě jsme v počtu bytů na 1000 obyvatel v poslední třetině. Alarmující je také stáří bytového fondu, který potřebuje nadále revitalizovat. Navíc se stát zavázal, že do roku 2020 Jak může Svaz podnikatelů ve stavebnictví v této nelehké době pomáhat sektoru na nohy? Na úrovni veřejné správy nemá stavebnictví prakticky žádné zastoupení, z kompetenčního zákona patříme pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale teprve letos tam byl po několikaleté prodlevě znovu zřízen odbor, který připojil stavebnictví k hornictví. Vzhledem k tomu, že stavebnictví spadá celkem pod pět ministerstev, iniciovali jsme vznik Poradního sboru premiéra pro stavební průmysl, který je složený ze stavbařů, zástupců NERV i akademické obce a zástupců ministerstev, který by měl fungovat jako koordinační institut. Pracuje na závažných tématech, vyplývajících z kritického stavu současného vývoje stavebnictví. Neobejdeme se bez objektivního pojmenování stavu věcí, hledání řešení v cenách staveb a příčin korupce ve veřejných zakázkách. Podstatné je řešení nedostatků v legislativě, otázky certifikace, trvale udržitelného stavění, a především koncepce rozvoje investiční výstavby. Zatím však vláda výsledky naší práce ignoruje a naše doporučení nebere v úvahu. Proto jsem vyzval pana premiéra Nečase k osobní účasti na jednání Poradního sboru a doufám, že se nakonec uskuteční. Nahradit deficit není jednoduché a je potřeba zajistit systémovou stabilizaci finančních zdrojů. Investorská příprava dopravní infrastruktury je běh na dlouhou trať, především kvůli zajištění území, kde jsou nejen složité výkupy pozemků, četná odvolání, ale i nátlak nevládních organizací, ekologických aktivistů či spekulace s pozemky. Nezbytný je minimálně střednědobý plán a zajištěné financování prostřednictvím vládou schválených koncepcí. Na harmonogramy výstavby musí navazovat financování. Chceme nyní spolu s ministerstvem dopravy redefinovat dopravní koncepci a základní charakteristiky infrastrukturní výstavby, jako je státní expertiza, vstupy soukromého kapitálu a tvorba národních zdrojů pro spolufinancování evropských projektů. Budeme apelovat na stát, aby se ujal role dobrého hospodáře. Samozřejmě víme, že to bude mít svůj dopad i na stavebnictví v otázce organizační struktury, zaměstnanosti a efektivity produkce. -red- 2011 | LC JOURNAL | 5 Fotografie čelby kaloty severního tunelu v sanované oblasti Tunelový komplex Blanka – sanační opatření při ražbě pod Vltavou Tunelový komplex Blanka tvoří velmi důležitou součást Městského okruhu (MO) v Praze, který společně se silničním okruhem kolem Prahy (SOKP) a spojnicovými radiálami budou tvořit ucelený systém hlavní komunikační sítě hlavního města. Tunelový komplex Blanka je budován v rámci výstavby severozápadní části Městského okruhu. Jeho celková délka činí 6382 m a doplní již provozovanou část okruhu délky cca 17 km s tunely Zlíchovským, Mrázovkou a Strahovským. Po zprovoznění celé stavby, které je předpokládáno v dubnu 2014, bude tunel mezi Špejcharem a Pelc Tyrolkou nejdelším silničním tunelem v České republice a jedním z nejdelších městských tunelů v Evropě. Základní popis tunelů Ražený tunel Královská obora (dílčí část tunelového komplexu Blanka) je navržen 6 | LC JOURNAL | 2011 délky cca 2230 m. Na trojském nábřeží začíná jako dvoupruhový a dále v úseku pod Letnou pokračuje jako třípruhový (stoupací a připojovací pruhy). Plocha výrubu dvoupruhového tunelu je cca 125 m2 a třípruhového cca 172,6 m2. Při realizaci se od počátku projektové přípravy očekávalo několik kritických míst. Prvním obtížným úsekem ražby byl podchod řeky Vltavy. Jde o historicky v pořadí již třetí dopravní tunel vyražený v Praze pod korytem řeky Vltavy (po výstavbě traťových tunelů metra tras A a B). Ražba tunelu Královská obora začala v červenci 2007 z portálu Troja a velmi brzy se dostala pod samotné koryto řeky Vltavy. Zde i přes vzájemnou vzdálenost tunelů cca 18 m byla každá z tunelových trub ražena ve zcela odlišném geologickém prostředí. Severní tunelová trouba (STT) v rozpukaných jemnozrnných skaleckých křemencích a Jižní tunelová trouba (JTT) v písčitých až drobových břidlicích dobrotivského souvrství. Inženýrsko-geologické poměry Skalní podloží, ve kterém se nachází tunel Královská obora, tvoří ordovické sedimentární horniny náležící do klasického geologického útvaru Barrandienu. Jedná se vesměs o písčité či jílovité břidlice a jemnozrnné křemence (popřípadě technologie křemenné pískovce). Při ražbě bylo postupně zastiženo souvrství dobrotivské, libeňské a letenské. Pro technické potřeby je výhodnější hodnocení litologické. Nezávisle na stratigrafickém zařazení můžeme vyčlenit skupiny hornin s podobnými podmínkami vzniku, a tedy i s obdobným petrografickým složením. Horninový masiv skalního podloží byl v geologické minulosti nejprve varisky zvrásněn a následně pak rozlámán podél zlomových linií. Trasa tunelů prochází značně proměnlivým horninovým prostředím s různým stupněm tektonického porušení s vysokou mírou zvodnění nadložních kvartérních sedimentů a s minimálním skalním nadložím. Výsledky geotechnického průzkumu pod Vltavou V rámci podrobného geotechnického průzkumu byly pod Vltavou v obou tunelových troubách realizovány průzkumné štoly. Ražbu průzkumné štoly i v severním tunelu si vynutily zjištěné, odlišné ge- ologické podmínky. V jižním tunelu průzkumná štola ověřila, že ražba tunelů zde bude prováděna v písčitých a drobových břidlicích, třídy R3 (ČSN 721001), lavicovitě vrstevnatých s hustotou diskontinuit střední. Puklinová propustnost tohoto horninového masivu lze charakterizovat koeficientem filtrace cca k = 10-7 m . s-1. Naopak v tunelu severním byly pod Vltavou zastiženy skalecké jemnozrnné křemence, zdravé až navětralé s rezavými povlaky oxidů železa, třídy R2 (ČSN 721001), lavicovitě vrstevnaté s vložkami prachovitých břidlic. Celkově (i dle zkušeností) je toto horninové prostředí více propustné, neboť křemence jsou křehčí a pukliny mívají otevřenější. Puklinovou propustnost tohoto horninového masivu lze charakterizovat koeficientem filtrace cca k = 10-5 m . s-1. Pod řekou Vltavou byly prokázány laboratorními a „In situ“ zkouškami poměrně příznivé geomechanické vlastnosti horninového masivu, které by neměly způsobovat zvýšené deformace nosného systému primárního ostění. Podélny geologický řez tunelem Špejchar – Pelc Tyrolka, z něhož jsou patrné geologické poměry celého raženého tunelu Královská obora U obou tunelů byla orientace hlavního systému diskontinuit – vrstevnatosti paralelní se směrem ražby pod Vltavou. To znamená, že hlavní pukliny byly 60 ° ukloněné na JV a rovnoběžné s osou ražby pod Vltavou. Při ražbě průzkumných štol pod Vltavou byly vždy s postupem ražby realizovány bezpečnostní jádrové předvrty, ze kterých byl mimo jiné měřen i přítok a tlak podzemní vody. Pod korytem Vltavy přítoky z předvrtů vykazovaly přítok až 4 l . s-1. Obzvlášť v prostředí skaleckých křemenců byla obava ze zvýšených přítoků do budoucích tunelů. Navíc dle posuzovaných a porovnávaných chemismů podzemní vody ze štol a z povrchové vody Vltavy se ověřilo, že v místě říčního toku Vltavy, obě zvodně – jak ordovická ve skalním podloží, tak i kvartérní v terasových sedimentech, výrazně komunikují. V souladu s tímto tvrzením byly i výsledky piezometrického měření tlaku vody z předvrtů, které potvrzovaly tlak vodního sloupce odpovídajícího úrovni vody ve Vltavě. Velmi zajímavé informace byly získány i z podrobného měření přítoků do průzkumné štoly (l/s) a jejich porovnání s nadmořskou výškou hladiny ve Vltavě (m n. m.) pod trojským jezem. Přestože se jedná o zcela odlišné veličiny, v místě Situace podchodu pod vodními toky 2011 | LC JOURNAL | 7 technologie Graf 1 – Bilance čerpaného množství vody Úspěšnost sanačních injektáží se projeví zejména snížením přítoku podzemní vody (zde do průzkumné štoly). Nepřímo lze kvalitu ověřit i pomocí presiometrických zkoušek ve vrtech. Presiometr je zařízení sloužící ke stanovení přetvárných parametrů zkoumaného prostředí. Zkoušky provedené z průzkumné štoly, potvrdily výrazné zvýšení tuhosti horninového masivu (více než o 140 %). Došlo tedy jednak k vyplnění a jednak k sevření rozevřených puklin horninového masivu, což mělo za následek výrazné snížení přítoků podzemní vody. průchodu štoly pod Vltavou byla zaznamenána jednoznačná souvislost s množstvím protékající vody ve Vltavě a přítoky do štoly. Zvýšení průtoku v řece vedlo k významnému zvýšení čerpaného množství. Tyto výsledky jsou patrné z výše uvedeného grafu. Na základě výše uvedených zkušeností byly pro následnou ražbu dvoupruhových tunelů očekávány přítoky podzemní vody do nevystrojeného výrubu až 40 l/s (první dílčí výrub tunelu (kalota) je cca 20x větší než průzkumná štola). Primární ostění ze stříkaného betonu je i v případě použití organizovaných svodů v takových podmínkách v podstatě nerealizovatelné. Vysoký přítok podzemní vody by způsoboval vyplavování jemných částic (zejména cementu) a výsledné parametry ostění s četnými „kavernami“ by nezajišťovaly projektovanou únosnost. Z těchto důvodů byla v zadávací dokumentaci stavby (ZDS) pro tento úsek (především v severním tunelu) navržena sanační opatření. Navržená sanační opatření Ačkoliv zkušenosti z prvních metrů ražeb pod nábřežím ukazovaly na nižší zvodnění (značnou roli zde sehrála právě průzkumná štola, která okolní horninové prostředí již částečně odvodnila), bylo s ohledem na bezpečnost práce a rychlost postupu ražeb rozhodnuto o provedení sanačních opatření pod Vltavou. Pro obě tunelové trouby byl určen úsek délky cca 100 m, kde přítoky do průzkumné štoly byly největší a kde byly v předstihu před ražbou tunelů provedeny z průzkumné štoly sanační injektáže na bázi jílocementu. Jejich cílem bylo v okolí výrubu kaloty vytvořit ochrannou obálku o mocnosti cca 2,5 m, která by zajistila výrazné omezení přítoku do ná- 8 | LC JOURNAL | 2011 sledného nevystrojeného výrubu tunelu. Byl navržen systém radiálních vějířů tvořených 21 vrty délek 7,0 až 9,2 m o vzájemných vzdálenostech vějířů v podélném směru 1,5 m. Vrty průměru 75 mm byly prováděny rotačně-příklepovým způsobem pomocí strojní vrtačky HBM 12k/Ny-ZS. Následně byly do vrtů vloženy plastové trubky s injekčními otvory překrytými gumovými manžetami po vzdálenosti cca 500 mm a zality cementovou zálivkou. Po jejím zatvrdnutí byla prováděna vzestupná jílocementová injektáž, směsí s následujícími parametry: POMĚR C/V 1/1 SLOŽENÍ 1 m3 OBJEMOVÁ HMOTNOST C B V kg kg kg kg/l 750 15 750 1,51 Technologie ražení pod vodním tokem Ražba obou tunelových trub probíhala pomocí nové rakouské tunelovací metody (NRTM) s použitím trhacích prací. Pro dvoupruhové tunely bylo zvoleno horizontální členění výrubu na kalotu, opěří a dno. Výška skalního nadloží mezi vrcholem výrubu a dnem Vltavy nepřekračovala 14 m. Pro podchod vodního toku byla navržena samostatná technologická třída 3H zohledňující kvalitu horninového prostředí a nebezpečí průvalu vod nebo zvodnělých materiálů. VISKOZITA s 32–35 DEKANTACE % obj./hod 1 2 3 2 - PEVNOST V TLAKU 7 28 MPa 10 Tab. č.1 Parametry injekční směsi Nejvyšší přípustný injekční tlak byl 2 MPa. Injektáž ve vrtu probíhala postupně po jednotlivých etážích (vždy 1 manžeta) pomocí dvojitého obturátoru (zařízení umožňující injektovat vždy jen ve vybrané části vrtu). Geometrické schéma a rozsah provádění sanačních injektáží v příčném řezu je patrný z obrázku č. 1. Principem tohoto řešení bylo vyplnění diskontinuit (ploch porušení základního horninového materiálu) v horninovém prostředí a tím zvýšení těsnosti. Současně s tím došlo i ke zlepšení jeho přetvárných a pevnostních parametrů. Na stejném principu, jen s použitím výrazně vyšších tlaků, funguje i tzv. klakáž, kdy při injektáži dochází i k rozrušení původního materiálu a jeho spojení pevnějším tmelem. Realizace podzemního díla probíhala s následujícími parametry vystrojení výrubu: • tloušťka primárního ostění 250 mm, • délka záběru 1,0 m • 8 ks hydraulických svorníků délky 4,0 m v každém záběru. Zkrácená délka záběru a další bezpečnostní opatření u technologické třídy 3, definována jako 3H, byly voleny s ohledem na co možná nejmenší možnost rozevření puklin v okolí výrubu při použití trhacích prací a tím zmenšení pravděpodobnosti vyšších přítoků do výrubu. Při návrhu vystrojení výrubu pro tento úsek bylo využito observační metody. Vzhledem k malé deformační odezvě účinků ražeb v předchozím úseku nebyly definovány žádné zvláštní požadavky na uzavírání profilu tunelu. Souprava na provádění presiometrických zkoušek Závěr Dnes, po dokončení ražeb, je možné konstatovat, že obě průzkumné štoly výrazně přispěly ke zlepšení podmínek ražeb pod Vltavou. Kromě získaných průzkumných poznatků jednak markantně odvodnily ordovickou zvodeň ve skalním podloží a jednak z nich byla provedena sanační injektáž, která zamezila větším přítokům podzemní vody do tunelu. Prů- zkumná štola se též potvrdila jako výrazný stabilizační prvek v čele výrubu. Provedení sanačních opatření bylo v horninovém prostředí písčitých břidlic a jemnozrnných křemenců úspěšné. Ražba proběhla bez zvláštních komplikací s minimálními přítoky podzemní vody nepřesahující na čelbě 2 l/s. Při realizaci sanačních prací byla opětovně zaznamenána komunikace mezi přítoky do průzkumné štoly a Vltavou. Při vrtání injektážních vrtů z průzkumných štol (červenec–září 2007) byla u některých vrtů zastižena voda, jejíž teplota byla znatelně vyšší než u ostatních. S velkou pravděpodobností se tedy jednalo o zastižení průběžných puklin, v nichž podzemní voda komunikovala s nadložní zvodní kvartérní, potažmo s Vltavou, která protéká nad daným úsekem ražeb. Po úspěšném podchodu obou tunelů pod Vltavou se ukázala jako velmi užitečná úzká spolupráce projektanta a inženýrského geologa, a to při analýze daných geologických podmínek pro tunelování a následné volbě přiměřené technologie pro ražbu tunelů pod vodním tokem. Jednalo se především o systémovou realizaci sanačních injektáží před ražbou tunelů a definování nové modifikované technologické třídy NRTM, která respektovala zvýšená rizika vyplývající z ražby pod vodním tokem. Ing. Alexandr Butovič, Ph.D., SATRA spol. s r. o., e-mail: [email protected] RNDr. Radovan Chmelař, Ph.D., PUDIS, a. s., e-mail: [email protected] Obr. 1 – Příčný řez, tlaková (těsnicí) injektáž pod Vltavou 2011 | LC JOURNAL | 9 materiály Těžký barytomagnetitový beton Pro úspěšné léčení onkologických onemocnění je v současné době budována řada radioterapeutických zařízení, která k léčení zhoubných nádorů využívají zdroje ionizujícího záření – lineární urychlovače – s energií fotonového záření do 20 MeV a vysokým dávkovým příkonem ionizujícího záření. Přejímka těžkého betonu na stavbě, měření radiačním hustoměrem Výrobna těžkého betonu Růst energie a dávkového příkonu ionizujícího záření umožňuje na jedné straně zkvalitnění léčebných účinků, na druhé straně vyvolává požadavky na vyšší kvalitu stínicích konstrukcí lineárních urychlovačů. Jedním z takových zařízení je i Onkologické centrum Fakultní nemocnice v Plzni. Návrh konstrukce stínění z těžkého barytomagnetitového betonu Stínicí konstrukce mají zajistit, aby v okolí lineárních urychlovačů nedošlo k nežádoucímu ozáření personálu, tak i ostatních lidí pohybujících se v blíz- 10 | LC JOURNAL | 2011 kosti zdroje vysokoenergetického záření. Obecně platí, že čím větší je objemová hmotnost materiálu, tím jsou lepší jeho stínicí vlastnosti. S rostoucí objemovou hmotností materiálu však významně roste i jeho cena. Při návrhu stavební konstrukce, která má mít funkci ochrany proti působení ionizujícího záření, lze volit mezi vysokou objemovou hmotností materiálu nebo tloušťkou stavební konstrukce. Úspory nákladů lze dosáhnout znalostí vhodných vstupních materiálů pro výrobu těžkého betonu. V praxi se těžké betony vyrábějí nejčastěji o objemové hmotnosti 2900–3500 kg . m-3. Těžké betony se používají především pro ty části konstrukce stínění, na které dopadá primární svazek záření a které by byly oproti ostatním částem konstrukce stínění nepřiměřeně rozměrné. Materiálové báze Pro výrobu těžkých betonů se používá řada přírodních materiálů až po materiály průmyslově upravené. Výběr materiálu (složek betonu) je nutné řešit ve spolupráci s odborníkem, který je odpovědný za návrh konstrukce stínění. V oblastech Česka a Slovenska se pro výrobu těžkých betonů o objemové hmotnosti do 3000 kg . m-3 používá jako hlavní složka betonu například barytové Doprava těžkého betonu čerpadlem kamenivo s deklarovanou měrnou hmotností minimálně 3700 kg . m-3. Barytové kamenivo bývá dodáváno nejčastěji ve frakcích 0–4 mm a 6–30 mm. Někdy bývá hrubá frakce nedobře vytříděna a má proměnlivý obsah síranu barnatého (BaSO4). Dalšími vhodnými materiály pro výrobu těžkých betonů jsou horniny s obsahem železné rudy. Vysoký obsah železa (Fe) může být v řadě realizací na závadu z důvodu možnosti vzniku sekundárního gama-záření. Pro konkrétní případ konstrukce stínění ve FN Plzeň byla navržena a schválena objemová hmotnost těžkého betonu minimálně 2950 kg . m-3 ve vysušeném stavu. Skladba kameniva byla kombinací převažujícího množství drobného barytového kameniva a nižšího množství hrubého těžkého kameniva se zvýšeným obsahem železné rudy. Složení těžkého betonu Návrh složení těžkého betonu, který provedla společnost QUALIFORM SLOVAKIA s. r. o., vychází především Použité podklady: 1. Jan Jašek – Návrh TB 3350 pro konstrukci stínění ve FN Ostrava 2. Jan Jašek – TP pro výrobu TB3200 Onkologické centrum v Poznani 3. Jan Jašek – Speciální betony (Sborník konference BETÓN2009, Štrbské Pleso) 4. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 5700 pro stavbu ICU Vráble 5. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 3560 pro stavbu Jaderné elektrárny Mochovce 6. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 2600 pro stavbu PET CENTRUM Řež u Prahy 7. Jan Jašek – Speciální betony – ochrana proti ionizujícímu záření (časopis BETON 6/2009) Ukládka a zpracování těžkého betonu z vlastností vstupních materiálů, požadavků na objemovou hmotnost a mechanických vlastností betonu. Základními technologickými požadavky objednatele betonu byla nutnost přepravy betonu čerpadlem a snadná zpracovatelnost v konstrukci při eliminaci nebezpečí segregace hrubého kameniva – zajištění homogenity betonu v konstrukci. Současně bylo nutno minimalizovat náchylnost betonu k nadměrnému smršťování. V rámci návrhu složení těžkého betonu byly provedeny průkazní zkoušky, které prokázaly, že beton v konstrukci dosáhne při dodržení technologického postupu požadovaných technických parametrů. Výroba, zpracování a ošetřování těžkého betonu Výrobu a dopravu těžkého betonu na stavbu zajišťovala betonárna společnosti BERGER BETON spol. s r.o. Těžký beton byl dopravován autodomíchávači, které přepravovaly dávky po 5 m3. Do bednění byl těžký beton ukládán čerpadlem betonové směsi s ramenem dlouhým 42,5 m ve vrstvách tloušťky maximálně 400 mm. Pro hutnění betonu byly použity ponorné vysokofrekvenční vibrátory. Zvýšená pozornost byla věnována pracovním spárám, které projektant řešil zalomením. Po zatuhnutí byl beton udržován ve vlhkém stavu kropením vodou až do dosažení 70% návrhové pevnosti v tlaku. Ukládka těžkého betonu do stropní konstrukce VUT Brno, stavební fakulty, středisko radiační defektoskopie, • kontrolu celého procesu výroby těžkých betonů formou autorského dozoru QUALIFORM SLOVAKIA s. r. o. – organizační složka v ČR. Ekonomika Při výběru materiálů pro výrobu těžkých betonů pro tuto stavbu bylo nutné kromě předepsané kvality vzít v úvahu také hledisko ekonomické. Proto bylo rozhodnuto řešit betony stínění jako barytomagnetitové, které se již dříve osvědčily i na jiných stavbách. Kontrola kvality Kontrola kvality podle technologického předpisu zahrnovala především: • kvalitativní přejímku a kontrolu skladování složek betonu, • kontrolní zkoušky betonu na vzorcích odebraných na betonárně, a na místě ukládky v předepsané četnosti, • kontrolu hutnění těžkého betonu v každé vrstvě radiačním hutnoměrem (typ HIX), kterou prováděli pracovníci Závěr Návrh technologie těžkých betonů, výběr vhodných materiálů, výroba betonu, zpracování ve stavební konstrukci pro zajištění potřebné kvality konstrukce stínění vyžaduje mimořádnou pozornost. Vzhledem k absenci vhodných materiálů na území ČR je nutné brát v úvahu i hledisko ekonomické. Ing. Jan Jašek, Ing. Jan Jašek ml. 2011 | LC JOURNAL | 11 referenční stavba Obytný komplex Milíčovský háj vyrůstá na pomezí přírodního parku Milíčovský les a sídliště Jižní Město v Praze 11 Beton pro nízkoenergetické bydlení Na pražském Jižním Městě, v posledních letech znovu oživeném panelovém velkosídlišti ze 70. a 80. let, vzniká nový obytný soubor zcela moderního ražení. Železobetonové prefabrikáty na stavbu dodává Skanska a. s., závod Prefa, provozovna Štětí. Na pomezí sídliště, luk a přírodní památky Milíčovský les staví developerská společnost Skanska přívětivé, téměř komorní bydlení pro 2200 lidí. Nové sídliště vyrůstá ve dvou územních celcích Milíčovský háj jih a východ. V obou částech bude dohromady 750 bytů. Ty jsou umístěny v bytových domech a viladomech. Nejmenší byt je 1 + kk o rozloze 35 m2, největší zasahuje plochu 113 m2 v dispozici 5 + kk. mezi sousedícím, o dvě generace starším sídlištěm. Spoluprací autorů projektu z architektonického ateliéru Qarta Architektura s předními odborníky na energetickou náročnost budov se podařilo vyvinout architektonicky a technicky velmi zdařilé domy. Ty v sobě spojují komfort a kvalitu současného bydlení se zásadami nízkoenergetické výstavby. Do balkonů cementy Lafarge Energeticky šetrná architektura Jednou z nejdůležitějších charakteristik, která nové soubory řadí k moderní architektuře, je energetická kategorie budov. Obytné domy mají energetický štítek obálky budovy B – úsporná, viladomy jsou nízkoenergetické, mají průkaz ENB-B úsporná budova, energetický štítek obálky budovy B – úsporná. V současné době je energeticky šetrná architektura standardem, zde však zdůrazňuje kontrast 12 | LC JOURNAL | 2011 Na energetických úsporách domů se výrazně podílela i zvláštní konstrukce a provedení balkonů. Jsou z lehkého betonu a závod Prefa společnosti Skanska je pro projekt Milíčovský háj, část východ, vyráběla na zakázku. Jedná se o celkem 354 ks betonových prefabrikátů několika typů balkonů, zpravidla tvaru písmene L. Balkonové prefabrikáty jsou kotveny ke konstrukci budovy pomocí ocelových ISO nosníků, které zabraňují vzniku tepel- Všechny viditelné plochy jsou provedeny v kvalitě pohledového betonu. Každý balkon se skládá z několika prefabrikátů, na které byl kladen velký důraz na přesnost při jejich výrobě Fotografie z přípravy prefabrikátů na místě výstavby Skanska a. s., závod Prefa, vyrobila na stavbu Milíčovský háj – východ celkem 354 ks betonových prefabrikátů několika typů balkonů, zpravidla tvaru písmene L Balkonové prefabrikáty jsou kotveny ke konstrukci budovy pomocí ocelových ISO nosníků, které zabraňují vzniku tepelných mostů, aby se nezhoršily tepelně izolační vlastnosti budovy ných mostů a nezhoršují tak tepelně izolační vlastnosti budovy. Zajímavostí je použití dvou druhů betonů na jednom prefabrikátu. Balkonová deska je provedena z betonu C 25/30-XC4-XF3. Deska zábradlí, s tloušťkou 80 mm, je vyrobena z lehkého betonu Liapor LC 25/28-SCC s objemovou hmotností 1800 kg/m3. Do prefabrikátů vyrobených v provozovně Štětí závodu Prefa Skanska a. s. byl použit cement z Lafarge Cement, a. s. Frakce kameniva je ¼ (Liapor granulometrie 1–4 mm), směs lehkého betonu obsahuje speciální stabilizační přísadu, která fixuje částice kameniva a zabraňuje vyplouvání pórovitého kameniva k povrchu při betonáži. Všechny viditelné plochy jsou provedeny v kvalitě pohledového betonu. Každý balkon se skládá z několika prefabrikátů, na které byl kladen velký důraz na přesnost při jejich výrobě. Balkony ovšem plní také funkci estetickou. Podobně jako terasy, jež byly navrženy u některých bytů jako alternativa balkonů a z nichž největší měří úctyhodných 173 m2, narušují fádní hmotu domů a zajímavě člení fasádu do rytmických frází. Koncept projektu Údaje o stavbě Název stavby: Milíčov východ – I. Etapa, objekt A, B, C, D, E Investor: Skanska a. s., divize Reality Projektant: QARTA ARCHITEKTURA Dodavatel hrubé stavby: Skanska a. s., závod Monolitické konstrukce Dodavatel betonových prefabrikátů: Skanska a. s., závod Prefa, provozovna Štětí Začátek stavby: 1/2011 Ukončení stavby: 5/2012 Východní část projektu zahrnuje celkem osm domů. Domy jsou příčně rozmístěny podél slepě zakončených komunikací obytné zóny a jsou barevně odlišeny tak, že budou vytvářet vzhledově samostatný celek. Střídají se zde základní barvy hnědá a světle krémová. Domy vedle sebe využívají vždy stejné barevné schéma a sousední dvojice je potom řešena inverzně. Z celkového počtu objektů východní části Milíčovského háje vzniknou v první etapě čtyři bytové domy s s více než 130 byty. Dva objekty jsou čtyřpodlažní, jeden je „nastaven“ ustupujícím pátým podlažím a jeden dům je koncipován jako třípodlažní. Ke každému bytu patří balkon nebo terasa, sklepní kóje umístěná většinou v podzemním podlaží a stání pro automobily, která jsou rovněž umístěna pod zemí. Další čtyři bytové domy vzniknou ve 2. etapě projektu. Provedení bytů bude podobné, přičemž dva domy jsou pětipodlažní a dva třípodlažní. Záměrem je snižovat zástavbu směrem k přírodní památce Milíčovský les. Zázemí obytného komplexu Jižní část projektu Milíčovský háj zahrnuje celkem 19 domů. Jednotícím principem je využití tří barev – bílé, šedé a červené, jejichž prostřídáním je dosaženo rozdílnosti v jednotlivostech a zároveň soudržnosti výrazu areálu jako celku. Toto barevné schéma navazuje na již dokončovanou část sever. Bytové domy jsou navrženy jako čtyřpodlažní a pětipodlažní, viladomy v jižní řadě budou třípodlažní a celkově budou drobnější a nižší. Některé ještě budou doplněné o ustupující podlaží s terasami. Samozřejmostí koncepce projektu je dopravní a technická infrastruktura, zastávka MHD přímo v areálu a množství zeleně – jen v části jih a východ bude vysazeno přes čtyři stovky stromů, dalších 35 stromů bude vysazeno na území Prahy 11. Středem území směrem od severu k jihu probíhá pás zeleně, je to parková plocha s cyklostezkou a chodníky. Ta propojí původní zástavbu s Milíčovským vrchem a dále s přírodní památkou Milíčovský les a rybníky. -red- 2011 | LC JOURNAL | 13 zajímavá stavba Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň Letošního kola soutěže Stavba roku se opět zúčastnilo mnoho zajímavých staveb, získat ocenění proto nebylo vůbec jednoduché. Mezi vyvolené se dostalo i Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň. Stavba je monolitickým skeletem se dvěma podzemními a šesti nadzemními podlažími, na jehož stavbu bylo hojně využito barytových betonů. Nominace na titul Stavba roku byla udělena za vytvoření soudobého nemocničního pavilonu se zřetelem ke složitosti zdravotně-technologického uspořádání Stavba Onkologického centra byla navržena a realizována jako monolitický skelet založený na základové desce, v podzemní části s monolitickými obvodovými stěnami, v nadzemní vyzděný. Severní strana objektu je zaříznuta do terénu dvěma podzemními podlažími, která na jižní části objektu tvoří plnohodnotnou nadzemní část vystupující z terénu. Dále stavbu v podzemí tvoří ještě třetí podzemní podlaží, jež komunikačně spojuje tento nový pavilon s ostatními pavilony nemocnice. V podzemí, které je prosvětleno pěti atrii, jsou vyšetřovny i pracoviště s novou zdravotnickou technologií, např. terapeutický RTG, magnetická rezonance, CT simulátor či tři lineární urychlovače. Právě pracoviště, resp. stavební prostory pro lineární urychlovače, byly stavebně realizovány z barytových betonů nestandardních tlouštěk, a to hlavně díky jejich stínícím vlastnostem. Těžký beton jako bariéra záření Těžké – barytomagnetitové betony byly použity pro výstavbu monolitického bunkru ozařoven. Ten se skládá ze čtyř 14 | LC JOURNAL | 2011 kobek, každá o rozměru 8 x 10 m. Kobky, které jsou vybaveny lineárními urychlovači, tvoří největší pracoviště svého druhu v České republice. Kobky jsou navrženy jako stěnový systém zastropený deskami. Jedná se o masivní konstrukce – stěny, stropy i podlahy mají tloušťku od 0,6 m až do 1,8 m a jsou zhotoveny ze železobetonu o objemové hmotnosti 2250 kg/m3. Část konstrukce stěn a stropů v pásmu ozáření je zhotovena ze speciálního barytomagnetitovéhového betonu tloušťky 1,9 m. Ochrana betonovou konstrukcí slouží k zamezení průniku ionizujícího záření a k zajištění splnění hygienických norem v oblasti hygieny záření. Komplikovanost zpracování betonu Barytové betony si na stavbě vyžadovaly mimořádnou pozornost. S ohledem na to, že jejich objemová hmotnost je 3000 kg/m3, bylo náročné nejen jejich zpracování, ale byly těžší i pro míchání na betonárně či v autodomíchávači a podstatně hůře se zpracovávaly v bednění. Také doprava barytového betonu Střecha nad prvním podzemním podlažím slouží jako odpočinková ozeleněná zóna s lavičkami a pochozími chodníky z exotického dřeva čerpadly byla někdy problémová a nešla zcela hladce jako u běžných betonů, nicméně nedošlo k závažnějším komplikacím. Zpracování betonu se provádělo po vrstvách výšky 30 cm výkonnými ponornými vibrátory, které zajistily kompaktní uložení betonu. Maximální denní výkony byly kolem 230 m3 uloženého barytomagnetitového betonu. Při jeho ukládání a zpracování v bednění musel být vždy přítomný specialista, který radiační sondou prováděl kontrolu kvality betonu, Dále je objekt opatřen novými komunikacemi pro vozidla i pěší a parkovacími plochami pro návštěvníky. Příjemné prostředí dotvářejí rozlehlé ozeleněné plochy s nově vysazenými stromy. Pavilon je napojen na areálový přívod vody, kanalizaci, rozvod stlačeného vzduchu, přípojku tepla a další technologické rozvody. Součástí projektu byla i modernizace stávajícího energocentra, včetně výměny dieselagregátu za nový. Špičkové parametry Fakultní nemocnice Plzeň má v současné době jako jediné pracoviště v Plzeňském a Karlovarském kraji statut Komplexního onkologického centra, uznaného Českou onkologickou společností a MinisterV podzemí, které je prosvětleno pěti atrii, jsou vyšetřovny i pracoviště s novou zdravotnickou technologií, např. terapeutický RTG, magnetická rezonance, CT simulátor či tři lineární urychlovače Severní strana objektu je zaříznuta do terénu dvěma podzemními podlažími, která na jižní části objektu tvoří plnohodnotnou nadzemní část vystupující z terénu Pohled do interiéru onkologického centra Údaje o stavbě Název stavby: Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň Autor: Sdružení K4 a. s. – LT PROJEKT a. s., K4 a. s.: Zdena Němcová, Jan Lacina, Jana Kuřitková, LT PROJEKT: Martin Foral Dodavatel: Skanska a. s., divize Pozemní stavitelství, závod Čechy Investor: Fakultní nemocnice Plzeň Doba výstavby: 18. 11. 2008 – 15. 11. 2010 Slavnostní odhalení plakety soutěže STAVBA ROKU 2011 CENA PŘEDSEDY SENÁTU PARLAMENTU ČR proběhlo 2. 11. 2011 především jeho konzistenci a objemovou hmotnost. Beton musel mít požadované parametry i po vytvrdnutí, aby zajistil ochranu okolního prostředí před ionizujícím zářením. Koncepce nového pavilonu Pět nadzemních podlaží je kromě vstupu a technologického zázemí koncipováno jako lůžková část s klasickým umístěním centrální chodby a pokojů po jejím boku. Tyto pokoje mají celkovou kapacitu až 90 pacientů. Jídelna a návštěvní místnosti jsou situovány do jižní části stavby s krásným výhledem na panorama Plzně. Střecha nad prvním podzemním podlažím slouží jako odpočinková ozeleněná zóna s lavičkami a pochozími chodníky z exotického dřeva. Stejnou povrchovou úpravu má i šikmá střecha nad přednáškovým sálem. Objekt obsluhují čtyři výtahy, z nichž dva jsou součástí evakuačního plánu. Spolu s nimi by k případné evakuaci sloužila také dvě úniková schodiště. stvem zdravotnictví ČR. Je koncipováno jako mezioborové pracoviště, takže nemocnice může garantovat kvalitní a odbornou péči o pacienty s onkologickým onemocněním v plném rozsahu. Zajištěna je tedy léčba jak chirurgická, tak léčba chemoterapií a radioterapií. Nechybí ani následná rehabilitace a ambulantní péče. Nový pavilon se nachází v severovýchodní části areálu Fakultní nemocnice v blízkosti severní vrátnice. Vyrostl na dosud nezastavěném, mírně svažitém pozemku v areálu nemocnice a s ostatními objekty je spojen podzemní spojovací chodbou. Realizace celého projektu byla umožněna díky významné dotaci z Evropské unie, která z Evropského fondu pro regionální rozvoj poskytla prostřednictvím Integrovaného operačního programu částku ve výši 82 milionů korun (85 % nákladů). Zbylých 15 % bylo uhrazeno Ministerstvem zdravotnictví ČR ze státního rozpočtu. -red- 2011 | LC JOURNAL | 15 ekologie Ostrov lesnické rekultivace na dosud nerekultivované Litovské výsypce na Sokolovsku. Foto Sokolovská uhelná, J. Klimaj Budoucnost rekultivací: Spontánní sukcese, nebo klasická rekultivace? V minulém čísle Journalu jsme různé aspekty klasické rekultivace a spontánní sukcese vytěžených lomů a dolů probírali s docentem Janem Frouzem, který je předním teoretikem na poli rekultivací. Tentokrát se naopak ptáme odborníka z praxe, geologa Sokolovské uhelné, RNDr. Petra Rojíka, Ph.D. Myslíte, že je pro přírodu i pro člověka lepší rekultivace klasickými způsoby, nebo se jako progresivnější jeví spontánní sukcese? Pokud by někdo znal přesnou odpověď na tuto otázku, byl by to kandidát na Nobelovu cenu. V naší republice, zejména v podkrušnohorských uhelných pánvích, máme vzácnou možnost sledovat výsledky rekultivací provedených již od roku 1908. Rekultivovaná území po stovce let odhalují různé přístupy a školy a také úspěchy i neúspěchy. Možnost pozorovat výsledky rekultivací po tak dlouhé době nám závidí půlka světa. Česká rekultivační škola se vyvinula po druhé světové válce v dlouhém procesu hledání a pochopitelně i tápání. P. Rojík. Foto: P. Bokr 16 | LC JOURNAL | 2011 Jak česká rekultivační škola vznikla? Skupina odborníků z teoretické fronty se spojila s mnoha praktiky, kteří pracovali v revírech těžby uhlí, rud a nerud, a tak vznikla živá komunita, v jejímž středu stojí např. Ing. Konstantin Dimitrovský a Ing. Stanislav Štýs, DrSc. Jsou to nadšenci, kteří se cítí spojeni s Podkrušnohořím a nelitují času ani peněz. Vyjížděli z tehdejšího socialistického Československa do ciziny, aby se podívali, jak to dělají jinde. Měli za úkol zrekultivovat a ozelenit Sokolovsko a Mostecko, které byly zdevastované v důsledku dvousetleté těžby hnědého uhlí na ohromné ploše. A měli to udělat tak, aby krajina splnila funkce, které od ní lidé očekávali. Bylo to grandiózní zadání, které do té doby ve střední Evropě nikdo neřešil. Jak se odborná skupina rekultivátorů s tímto posláním vyrovnávala? Z počátku se zcela nedařilo oživit krajinu, vysazovat a udržet životaschopné sazenice stromů z místních druhů, které se rodily v lesních školkách, tak se odborníci pustili i do zahraničních terénů, aby zís- kali různé druhy odolných dřevin z evropských zemí. Byli nuceni vysazovat rostliny i do syrového substrátu nerekultivované země, tedy bez rozprostřené orniční vrstvy, a zkoušet, jak a kde se který druh uchytí. Tato zkušenost vyústila v nádherný, konkrétní případ v krajině u Sokolova, a to je rekultivační arboretum Antonín (nazvané podle uhelné sloje). Když se dnes na výsypku Antonín podíváme z letadla, vidíme, že je jakoby rozparcelovaná do paprsků. Každý segment se skládá z různých druhů stromů, jak původně českých, tak i dovezených. Rekultivační arboretum má fantastickou vypovídací schopnost, kterou jezdí okukovat rekultivátoři z ciziny a učit se z ní. Skupina odborníků, kteří jsou dnes již v důchodovém věku, tak vlastně vymyslela know-how, na které je právem hrdá a které je z části aplikovatelné i v jiných Praktici z tradiční rekultivační školy se cítí být tlačeni do kouta a nesouhlasí, že by dělali všechno špatně. Naopak sledují na výsypkách nové studijní plochy, které si tam vybojovali zastánci spontánní sukcese, a odhalují její slabiny. Zdůrazňují, že lpění na maximální pestrosti rostlinných a živočišných druhů nesmí omezit lidi, kteří žijí v okolních sídlištích a potřebují nacházet práci v produkčních plochách krajiny. Každé město potřebuje zázemí, nějaké okolí, kde se pěstují zemědělské plodiny, chovají se hospodářská zvířata, lidé mohou vyrábět zboží, využívat volný čas, věnovat se rekreaci, sportu a zábavě. Praxe také ukazuje, že na sukcesních plochách se každým rokem mění složení rostlin a živočichů. Okolí mokřadů přerůstá lesem, který stíní ekosystém, takže se druhová pestrost vzácných brouků, mo- český právní systém nedovoluje těžebním firmám, aby si svobodně zvolily metodu zahlazování následků těžby. Jinými slovy, pozemek, který je před zahájením těžby nerostných surovin součástí zemědělského nebo lesního půdního fondu, musí být po skončení rekultivace opět navrácen stejnému fondu. I praktici, kteří inklinují ke klasické rekultivační škole, si uvědomují, že vrátit v dnešní době do krajiny stejnou výměru polí jako před zahájením těžby je docela problém, protože pro zemědělské produkty není dostatečný odbyt. I když praxe volá po změně využití pozemků, rigidní zákony to ještě znemožňují. Myslím, že cesta je někde uprostřed, v kombinaci obou přístupů. Nevidím problém, aby se menší členité plochy v kulturní krajině, např. bývalé kamenolomy a pískovny, nemohly proměnit na oázy Čedičové varhany v Krušných horách – opuštěný, vzorně renaturovaný lom a přřírodní památka. Foto: P. Rojík Lesopark Antonín u Sokolova. Foto: Sokolovská uhelná, J. Klimaj Ptáci a geologická rezervace v nerekultivované části lomu Silvestr u Sokolova. Foto: P. Rojík zemích. Důraz se přitom klade na produkční schopnost rekultivovaných ploch, např. pro zemědělství a lesnictví, v hustě osídlených průmyslových aglomeracích. týlů, obojživelníků, vodní fauny a flóry časem snižuje a některé druhy mizí úplně. přírody, kde budeme obdivovat pestrost geologických útvarů a biologických druhů. Ale plochy o velikosti desítek čtverečních kilometrů uprostřed průmyslových aglomerací, např. pod Krušnými horami, nemůžeme nechat „jen tak“, bez ohledu na člověka. Tam bychom měli preferovat na většině plochy hospodářské funkce krajiny a jen část ploch ponechat pro řízenou sukcesi, a přitom se trvale učit z vědeckého výzkumu obojího a navrhovat změny legislativy. Tak třeba v Německu vytěžená území po těžbě rud, nerud a uhlí podléhají tzv. renaturaci. To znamená, že těžaři část ploch ponechají spontánní nebo řízené sukcesi a část cíleně rekultivují. Stojí to zlomek peněz ve srovnání s celoplošnými sanacemi a rekultivacemi u nás. A to, že výsledky jsou pozitivní, potvrzuje spokojenost místních obyvatel, jak jsem se osobně přesvědčil při opakovaných návštěvách. Také naši předkové v Čechách a na Moravě se v době, kdy ještě neplatila rekultivační povinnost, chovali s úctou ke krajině a vzorně renaturovali spoustu lomů a dolů. -red- Jak se na přístup klasické rekultivační školy dívají mladší odborné kruhy? Odpůrci klasiků, často jsou to lidé generačně mladší, jsou většinou zastánci spontánní sukcese a výsledky tradiční rekultivační školy tak trochu podceňují. Argumentují tím, že území po těžbě uhlí jsou při sanaci tvarována do geometrických, fádních ploch, kde se střídají rozsáhlé roviny s pravidelně zkosenými svahy. Jen zřídka uvidíme sníženiny s jezírky a mokřady nebo vyvýšeniny se stěnami, homolemi a kamenitými výčnělky. Také složení lesních porostů, které se vysazují v pravidelném sponu 1 x 1 m, bývá často fádní, s malým počtem druhů. Kritici také napadají zastoupení introdukovaných, cizokrajných dřevin, které do naší krajiny původem nepatří. Porosty blížící se monokulturám jsou náchylné k nemocem i škůdcům a nepřispívají k ekologické stabilitě krajiny. Co si o obou dosti protichůdných přístupech myslíte jako praktik a odborník s vlastní zkušeností i jako pozorovatel zkušeností zahraničních? Mám pocit, že oba rekultivační náhledy jsou do jisté míry generační věc. Domnívám se, že spontánní sukcese není jediný možný směr. Jsem pro sukcesi, ale takovou, které člověk pomáhá managementovými zásahy, aby nevyhynuly chráněné druhy rostlin a živočichů, aby některé druhy nezardousily všechny ostatní. Divoká, volná konkurence mezi druhy na čerstvě osídlovaných plochách totiž může mít za následek, že agresivnější rostlina vytěsní všechny ostatní. Příkladem jsou jednotvárné porosty trávy třtiny chloupkaté. Další hledisko, které bych rád vypíchl, je česká legislativa. Ta totiž vynalézavost při rekultivaci svazuje. Mezi úředníky státní správy a samospráv jsou již tolerantnější lidé, kteří vidí, že by bylo dobré vyslyšet argumenty zastánců spontánní sukcese. Jenže 2011 | LC JOURNAL | 17 stavebnictví a EU Noční snímek výrobního závodu OPPI: investicemi proti krizi Když se před léty připravovaly dotační programy pro podporu z evropských fondů pro období 2007 až 2013, málokdo zřejmě počítal s příchodem hospodářské krize, natož dvou. Státní rozpočet i rozpočty místních samospráv nyní mají potíže se spolufinancováním projektů. U soukromých subjektů a podnikatelů se o podobných problémech zatím mnoho nehovoří. Naopak, jen v letošním roce získají podnikatelé z Evropských dotací od Ministerstva průmyslu a obchodu přes deset miliard korun. Na účty českých podnikatelů zamířilo k poslednímu listopadovému dni za rok 2011 přesně 9,6 miliardy korun. Tyto peníze jsou rozdělovány z Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI), který administruje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) prostřednictvím své agentury CzechInvest. Dohromady už bylo z tohoto programu vyplaceno 25 miliard korun z celkem nabízených 90 miliard korun. Výrobce nábytku z Libčic rozšiřuje výrobu Jedním ze zajímavých stavebních projektů, které se díky dotacím z OPPI uskutečnily, je rozšíření výrobních prostor nábytkářské společnosti Lugi s. r. o. z Libčic, povltavské obce severně od Prahy. K realizaci firma zvolila rekonstrukci nevyužívaných skladů v bývalém areálu libčické šroubárny. Ve skutečnosti šlo ale o likvidaci starých, nevyhovujících objektů v brownfieldu a výstavbu nové budovy na jejich místě. „Dotační podmínky nám umožňovaly v případě nutnosti a kvůli nevyhovujícímu stavu staré budovy zbourat a postavit budovu novou, což jsme využili,“ vysvětlil jednatel společnosti Michal Peřina. „Nejprve jsme si mysleli, že by se původní budovy daly opravit a využít, ale pak se ukázaly jako nepoužitelné. Byly to nevábné, prkenné haly obalené plechem.“ Z podnikatelského hlediska není nezajímavé, že do investice do nové výrobní 18 | LC JOURNAL | 2011 haly se společnost pustila v době prohlubující se hospodářské krize, která se nejvýrazněji projevila ve stavebnictví a v silném propadu výstavby nových bytů. „Pro rozvoj naší firmy bylo rozšíření provozu nutností. Naše podnikání však nevykazuje takové zisky, abychom si mohli tuto investici v tak krátkém horizontu dovolit. Uskutečnili bychom ji stejně (o čemž vypovídá nákup nemovitosti před podáním žádosti) i bez dotačního titulu, ale realizace by trvala mnohem déle. Dotace nám skutečně pomáhají v rozvoji konkurenceschopnosti. Proto také máme dost zakázek i v době krize,“ vysvětluje M. Peřina. Standard, ale trošku jinak V každém případě v Libčicích vznikla stavba, která se tak úplně nepodobá běžným výrobním halám, které lze potkávat v logistických centrech a průmyslových zónách podél dálnic a na předměstí velkých aglomerací. Projektem haly byla pověřena pražská kancelář ABM architekti. „Zadáním bylo navrhnout jednoduchou a cenově přijatelnou halu při využití technologií standardních halových konstrukčních systémů. Objekt ale neměl působit utilitárně, nejedná se jen o výrobní halu, ale také o reprezentativní sídlo firmy LUGI, která vyrábí zakázkový nábytek z masivu,“ říká architekt Lukáš Lipert ze společnosti ABM architekti. „Nejdříve vznikl koncept návrhu, který vycházel z požadavků investora, potom probíhala diskuse s dodavatelem nosného systému, který pro náš atypický tvar hledal řešení za použití systémových prvků ze svého sortimentu.“ Hala zaujímá bezmála 5000 m3 obestavěného prostoru. Konstrukci tvoří systémo- Detail opláštění haly z trapézového plechu Výrobní hala truhlárny je pravidelného půdorysu obdélníku se dvěmi nadzemními podlažími vé tenkostěnné ocelové nosníky, střešní příhradové nosníky jsou uloženy v podélné ose haly. To bylo pro dodavatele atypické řešení, nosníky jsou dimenzovány na delší rozpon. Konstrukce je založena na pilotech, obvodový plášť je sendvičový, tvoří jej minerální vata s trapézovým plechem. Stejně je řešena střecha. Okna v objektu jsou bezrámová, zasklená dvojskly. „Z konstrukčního hlediska běžného řešení haly, kde jsou nosné rámy v příčném směru haly, se v tomto případě jedná o 50 m širokou, ale jen 18 m dlouhou halu. Štítové stěny jsou delší než boční stěny haly,“ podotýká L. Lipert. Výrobní hala truhlárny je pravidelného půdorysu obdélníku se dvěmi nadzemními podlažími. Svou podélnou osou je orientována ve směru sever – jih, respektuje tak tvar pozemku. Střecha haly je dvakrát zalomená a spádovaná v podélné ose haly. Opláštění a zastřešení haly je z trapézového plechu se systémovým zateplením. „Provozně je objekt řešen jako průchozí z jihu na sever, zásobování materiálem je z jihu, hotové výrobky jsou expedovány severním vstupem. Zásobování bude probíhat najetím zásobovacího vozu do sekčních vrat, tak aby materiál nebyl vystaven nepřízni počasí a aby manipulace probíhala nad chemicky odolnou podlahou interiéru haly,“ vysvětluje architekt Lipert. Hala je dvoupodlažní, první nadzemní podlaží je výrobním prostorem truhlárny se strojovnou, pracovnou povrchové úpravy, sušárnou, skladem, skladem kování a WC. Druhé nadzemní podlaží je zřízeno jen ve střední části haly v ploše zhruba 253 m2. Zde jsou administrativa a zázemí zaměstnanců. Z východní strany objektu haly jsou umístěna přidružená technická zařízení: odtah pilin, VZT a vyzdívaná kotelna. Kotelna je samostatný objekt propojený s halou topným kanálem uloženým v zemi. Hala je vytápěna biomasou, konkrétně štěpkami. Protože hala také reprezentuje výrobce, byla věnována zvýšená pozornost venkovním úpravám. Venkovní plochy byly zpevněny, parkoviště pro zákazníky a návštěvníky je vydlážděno zámkovou dlažbou. Exteriér bude doplněn vzorky z produkce společnosti a plynule tak naváže na výkladní skříně reprezentativních prostor. Východní strana pozemku s parkováním pro zaměstnance je v prostoru mezi parkovacími stáními ozeleněna. Investiční náklady dosáhly 22,6 mil. korun, z toho 13,6 mil. korun kryly dotace z OPPI, programu Nemovitosti. Část investice byla financována úvěrem od Komerční banky. Realizace proběhla velmi rychle. „První práce začaly hned po schválení dotace, tedy v srpnu 2009, a rok nato jsme se již stěhovali,“ říká Michal Peřina. … a to není všechno Firma LUGI zakoupila v areálu ještě jeden objekt. Jde o třípatrovou cihlovou stavbu z dvacátých let, ve které by po rekonstrukci chtěla zřídit ateliér a sklady. I na tento záměr si firma zpracovala projekt a podala žádost o dotaci, opět v programu Nemovitosti. -red- 2011 | LC JOURNAL | 19 konstrukce mostů Most přes Vltavu u Podolska Betonové obloukové mosty 1. díl Oblouk je jedním z nejdéle používaných systémů pro výstavbu mostů. Princip fungování oblouku umožňuje návrh subtilních a ekonomických konstrukcí, které jsou schopny překlenout i velmi velká rozpětí. Jednoduchost a elegance vlastní konstrukce oblouku podtržená jeho navenek jasným statickým působením dodává výslednému dílu navíc i vysokou estetickou hodnotu. Dřevěná skruž pro most přes Lužnici v Bechyni Plougastel Bridge – zaplavování skruže na pontonech Historie Oblouk, resp. klenba, jako konstrukční schéma pro překlenutí volných prostor je znám již z dob mezopotámské civilizace, přičemž první klenby jsou doloženy již v období okolo 3300 př. n. l. Objev oblouku a jeho působení je přitom tím zajímavější, že nemá běžný přírodní vzor, jako je tomu například u konstrukcí trámových. Vlastní myšlenka překlenutí volného prostoru pomocí jednoduché 20 | LC JOURNAL | 2011 konstrukce sestavené, v případě klasické klenby, z jednotlivých stejných prvků téměř libovolné velikosti je jednoduchá a přitom geniální. Základní princip fungování oblouku je založen na tlakovém působení materiálu při přenosu svislých zatížení konstrukce do jejích podpěr, a to v důsledku zakřivení střednice konstrukce, což umožňuje použití materiálů s velmi nízkou pevností v tahu (kámen, beton). Estetické vyznění obloukové mostní konstrukce je přitom velmi příznivé, protože při správném návrhu tvoří vlastní konstrukce oblouku spolu s mostovkou a případnými pilíři vyvážený systém respektující tok vnitřních sil. Obloukové mosty z prostého betonu První most z prostého betonu byl postaven v letech 1812–1822 přes řeku Dordogne ve městě Souillac pod vedením Louise Vicata, francouzského inženýra, který se zabýval výzkumem vlastností hydraulických pojiv a jako první zveřejnil v roce 1817 teorii hydratace. V Čechách byl prvním silničním betonovým mostem most přes Rokytku v Praze-Libni s rozpětím cca 13 m, který stojí na Elznicově náměstí a dopravě slouží dodnes. Postavil jej roku 1896 inženýr Antonín Los za pouhých 35 dní. V Praze následovaly například mosty Mánesův a Hlávkův, Pont la Caille, Francie Most Edvarda Beneše přes Vltavu ve Štěchovicích kde jsou z prostého betonu vybudovány trojkloubové oblouky hlavních polí. Největším a nejznámějším obloukovým mostem z prostého betonu je bezesporu Pont la Caille postavený v letech 1924–1928 Albertem Caquotem. Most s rozpětím 137,5 m je světovým unikátem a slouží silniční dopravě dodnes. Nástup železobetonu Vynález železobetonu (Monier – 1867) přinesl v oblasti obloukových mostů možnost provádění subtilnějších konstrukcí odolávajících většímu rozsahu ohybových namáhání vznikajících zejména v důsledku pohyblivého zatížení na mostě. Do konce 19. století bylo postaveno již kolem tří set obloukových mostů ze železového betonu o rozpětí až 40 m. Významný pokrok v oblasti mostního stavitelství znamenaly zejména mosty přes Isar v Grünwaldu (70 m) a most Gmündertorbel (79 m) navržené Emilem Mörschem a také velmi smělý most Risorgimento přes Tiberu v Římě (100 m) od Francoise Hennebiquea z roku 1910. Pro obloukové mosty se využívalo i tzv. Melanovy soustavy, kde byla nosná výztuž nahrazena tuhými ocelovými profily (válcovanými nebo nýtovanými), které sloužily zároveň jako podpora pro bednění oblouku. Touto metodou byly jako první postaveny např. mosty ve Steyru (1898) a Dračí most v Lublani (1901). Zlatá éra klasických obloukových mostů V letech 1926–1928 byl v Bechyni vybudován známý „duhový“ most o rozpětí 90 m převádějící přes hluboké údolí Lužnice (cca 60 m) silnici a železniční trať. Nosná konstrukce je zde tvořena dvě- ma samostatnými obloukovými nosníky (pasy) spojenými masivními ztužidly. V roce 1930 byl postaven Eugénem Freyssinetem obloukový most o třech polích kračovala. V roce 1943 byly dokončeny například mosty Sandö (264 m) a náš nejznámější obloukový most v Podolsku (150 m), který získal v roce 1937 na v Plougastelu o rozpětí 176 m, při jehož výstavbě byla opakovaně použita jedna oblouková samonosná skruž. Při instalaci skruže bylo na tomto mostě využito přílivu a odlivu, přičemž skruž byla přepravována na pontonech. Do oblasti obloukových mostů se nesmazatelným způsobem zapsal v předválečném období svými mosty také Robert Maillart (např. most Salginatobel, 90 m). Naprostá většina obloukových mostů se v tomto období budovala na pevné skruži, jejímž hlavním materiálem bylo dřevo, později nahrazované ocelovými trubkami a systémovými prvky pro skruže. Pro mosty menších rozpětí se však začínají uplatňovat železobetonové trámové konstrukce, které hlavně díky nižším stavebním nákladům postupně obloukové mosty vytlačovaly do oblasti větších rozpětí. Snaha o použití obloukových mostů i v rovinatém terénu vedla k výstavbě mostů s dolní, popř. mezilehlou mostovkou. Mostovka přitom může být na oblouku pouze zavěšena nebo do něj může být vetknuta, potom mostovka působí jako táhlo a zachycuje vodorovnou sílu z oblouku. U nás byl postaven první takový most v Hořepníku (Stanislav Bechyně, 1913) a několik mostů např. přes Jizeru a také most Edvarda Beneše přes Vltavu ve Štěchovicích z roku 1939 s rozpětím 114 m, jehož oblouky jsou duté a mají proměnný průřez. Období druhé světové války obecně znamenalo pro stavebnictví útlum, v případě mostních konstrukcí však výstavba díky jejich strategickému významu po- světové výstavě v Paříži zlatou medaili a byl nazván „Le beau pont de l’Europe“ (Krásný most Evropy). V roce 1945 se na tomto mostě mimo jiné potkaly armády USA a SSSR. Z tohoto období je třeba se také zmínit o obloukových mostech budovaných v rámci výstavby dálnice Praha–Brno (Píšť – 90 m, zatopený most Borovsko, 100 m), jejichž výstavba byla po dobu války pozastavena, a jejich předchůdci, mostu v Táboře (82 m) s konstrukcemi oblouku spolupůsobícího s mostovkou. Válkou byla ovlivněna i výstavba dálničního mostu Šmejkalka u Senohrab (120 m) a železničního obloukového mostu v Dolních Loučkách, jehož výstavba započala roku 1939 a byla dokončena roku 1953. Původní projekt mostu byl přepracován s ohledem na co nejmenší spotřebu oceli a hlavní oblouk byl následně budován na skruži, pro kterou bylo použito 162 000 m ocelových trubek. Ing. Michal Drahorád, Ph.D., doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc. Literatura: J. Stráský, Betonové mosty, ČKAIT, 2001 V. Hrdoušek, V. Kukaň, R. Šafář, Betonové obloukové mosty, Stavební listy 9/2005 M. Kalný, Obloukové mosty – inspirace a výzvy, Beton TKS 5/2008 firemní materiály a webové prezentace 2011 | LC JOURNAL | 21 V roce 1932 Arne Jacobsen navrhoval mobiliář pro Bellevue Sea Bath severně od Kodaně Skandinávská stopa V době, kdy byl svět evropské architektury měněn nástupem moderny a posléze nutností rychle, levně a účelně řešit po válce nastalé problémy, ve Skandinávii se tento proces odehrával s poněkud odlišným průběhem i výsledkem. Již ve 30. letech tu byla moderní architektura interpretována s větší volností výrazu než ve většině přísné Evropy. Také po válce tato tendence převažovala – skandinávská architektura našla svůj styl, silně těžící z blízkosti přírody. Švédsko – Gunnar Asplund V díle Švéda Gunnara Asplunda je patrný uvědomělý přechod od tradiční, klasicizující architektury k modernímu internacionálnímu stylu. Symbolem tohoto posunu budiž jeho předválečné stavby: V tradičním stylu vystavěná Městská knihovna ve Stockholmu, přísná a cihlová, o pár let později postavené zcela odlišně pojaté ocelovo-skleněné a přitom hravě barevné pavilony pro stockholmskou výstavu. Osobité smýšlení potvrdil projektem stockholmského lesního krematoria. Jde o soubor několika pavilonů a spojení mezi nimi na stockoholmském hřbitově, který je architekturou i krajinářským počinem (1940). Dánsko – Arne Jacobsen Arne Jacobsen proslul jako architekt i designér. Některé z jeho prací určitě znáte, aniž byste si byli vědomi, že byl autorem právě on. Jde především o slavné židle 22 | LC JOURNAL | 2011 –Series 7, The Ant a Egg chair. O Jacobsenovi se vypráví, že byl „nejistým návrhářem“, období zaujaté práce střídal s radostmi života, obklopen ničím nebo přírodou. Zřejmě se mu to vše dařilo dobře skloubit, protože dánskou architekturu i design zásadně ovlivňoval více než půl století. Kromě slavného nábytku v jeho odkazu najdeme také nejednu významnou stavbu – uveďme Kolej sv. Kateřiny v Oxfordu nebo půvabné malé řadové domky v Søholmu. Finsko – Alvar Aalto Prostřednictvím Alvara Aalta pronikla ve 30. letech do Finska ozvěna tehdy se rodící moderní architektury. V té době projektuje protituberkulózní sanatorium v Paimiu ve Finsku (1933). Tento funkcionalistický betonový objekt nemalých rozměrů působí nezvykle měkce. K tomu dojmu napomáhá oblé zakončení kompozice, ale především fakt, že se zde krajina stává součástí návrhu – dům rezignuje na tupou racionální pravidelnost a uprostřed březového háje se obrací k slunci otevřenými velkorysými terasami. Toto vybočení na jih dobře ukazuje, že expresivní formy Aaltovy architektury jsou vždy výsledkem hledání praktického účelu a pochopení místních podmínek. V tomto duchu vzniká v rozlehlé zahradě na jihu Finska také vila Mairea, jeden z nejobdivovanějších funkcionalistických rodinných domů 20. století. Poválečná obnova Po rusko-finské válce zastává architekt funkci v úřadu pro poválečnou obnovu a rozvoj měst, účastní se regenerace zdevastovaného města Rovaniemi. V té době utíká z Rusy zabrané Karelie mnoho Finů a jsou zakládána nová městečka. Jedním takovým je i město Säynätsalo, ve kterém Aalto navrhuje nové městské centrum (1949). Skromně pojatý komplex budov, zahrnující prostory městské správy, knihovnu a městskou vybavenost, koncipoval jako sérii malých červených cihlových boxů, uspořádaných kolem dvora. Na mírném svahu, který dodává souboru prostorovou zajímavost, vzniká lidsky velice příjemné prostředí. Dojem umocňují vzrostlé borovice. Zdařilé využití široké škály materiálů, které ukazuje další Aaltovu dovednost – přináší bohaté smyslové zážitky. Tesařská konstrukce střech odkazuje na finskou tradici použití dřeva ve stavitelství, cílené střídání podlahových stopy architektury Literatura: Dějiny architektury, kolektiv autorů, Odeon, 1993 Architektura 20. století, Peter Gössel, Taschen, 2006 Architektura 20. století, Marry Hollingsworth, Columbus, 1993 Moderní architektura: Kritické dějiny, Kenneth Frampton, Academia, 2004 Aalto, 10 selected houses, Alvaro Siza, Carlos Machado and Rue Nishizawa, Yutaka Saito, 2007 Alvar Aalto, Richard Weston, Phaidon, 1997 Bílé fasády honosné Haly Finlandia Aaltovo Sanatorium v Paimio Jacobsenovy řadové domky v Søholmu krytin dle funkcí prostoru přináší nebývale promyšlené akustické efekty. Výsledkem je pokorná, přístupná veřejná architektura, která by mohla jít příkladem mnoha jiným, na první pohled grandiózním projektům s podobnou náplní. Hala Finlandia Měřítkový kontrast a architektův vlastní zápas s monumentalitou pak ztělesňuje poslední Aaltova realizace v Helsinkách – koncertní a kongresová hala Finlandia. Velkolepá stavba na břehu řeky Töölö je jen zárodkem projektu daleko velkorysejších rozměrů. Stavba, vznikající mezi lety 1961–1970, je střepem Aaltova urbanistického plánu jádra Helsinek. Výtvarně působivé kompozici kubických objektů, z nichž však každý sleduje svůj účel, vévodí vysoká, šikmo zaříznutá věž. (Výrazné převýšení této věže bylo výsled- Jacobsenovy skicy židle Swan chair, připomínající ladné křivky labutí kem pokusu o mimořádné akustické kvality sálu – vzorem tu byly gotické katedrály –, bohužel v praxi se tento experiment příliš neosvědčil.) Mohutná stavba svítí, obložená bílým mramorem. Jeho použití, kterým jako by protiřečil některým svým principům, založeným na respektu k přírodě, bylo umělci nejednou vyčítáno. Pravděpodobným vysvětlením jeho použití je Aaltova celoživotní láska ke středomořským krajům a jejich architektuře. Blízkost přírodě, použití přírodních materiálů a lidský rozměr – právě tyto znaky charakterizují architekturu Alvara Aalta. Vyvaroval se puritánství funkcionalismu a byl vlastně prorokem ve své profesi – téma poválečné diskuze o vývoji moderní architektury od její jednostrannosti a racionalismu směrem „zpět ku člověku“ se ho týkalo již od počátků jeho tvorby. Asplundovo lesní krematorium Jeho chápání lidstva jako součásti složité a krásné přírody se může zdát vizionářské zvláště v dnešní době, kdy je otázka soužití člověka a jeho prostředí palčivě aktuální. Anna Kašíková 2011 | LC JOURNAL | 23 betonové unikáty Kámen, beton a lidská práce vytvořily unikátní architekturu Tradiční představy Evropana o sídle vlády nějaké země, ať už by to měla být velká koloniální mocnost nebo malé knížectví, berou za své na Kanárských ostrovech. Státnost, dějiny, historický nebo současný význam státu či národa, jenž ta která vláda vede a které bývají do sídel vlád tak či onak vtisknuty, zde nehrají žádnou roli. Vláda Kanárských ostrovů si v hlavním městě Santa Cruz na Tenerife, největším z ostrovů tvořících souostroví, nechala vystavět sídlo z kamene, betonu a dřeva, které jako by bylo pokračováním původní sopečné činnosti této oblasti. Jedná se o objekt, jenž by snad mohl být i sochařským výrazem pro vulkán, stavbu, která jakoby sama z nitra země vyvřela, zkameněla, proměnila se v součást krajiny a zvala lidi dál: Pojďte tu se mnou a ve mně žít. 24 | LC JOURNAL | 2011 Neobyčejná, nevšední, neobvyklá… Budovu, z vnějšího pohledu plnou ostrých hran, brutálních nástaveb, agresivních rohů a jiných geometricky přesných nepravostí a překvapení, nekryje a tedy ani nezjemňuje žádná fasáda s omítkou a důmyslným barevným tónováním. Naopak, od prvního pohledu návštěvníka ujišťuje: Jsem surová, vznosná, vlídná a drsná jako tahle země, ber nebo nech být. Celkový záběr vládní budovy na Kanárských ostrovech. Kanárské ostrovy ležící v blízkosti Afriky mezi evropským a americkým kontinentem představují strategickou atlantickou křižovatku těchto tří světadílů. Ostrovy jsou obdařeny výborným podnebím a jsou nesmírně bohaté na zemědělství a rybolov. Krajina je zde jedinečná, a proto také za posledních padesát let drasticky pozměněná vlivem přílivu turistů ské hradby. To vše je komponováno do jasného geometrického celku. Samotná budova předsednictva vlády je umístěna v západní části náměstí. Působí zde jako organizovaně nakupené množství kamenů obklopujících nádvoří budovy Casa Hamilton, jedno z nejlepších děl dřevěné architektury vytvořených na Kanárských ostrovech v osmnáctém století. Konstrukce budovy Objem a prostory budovy jsou definovány nosnou konstrukcí. Hmota je proniknuta dvěma axiálními dutinami: centrálním kráterem a horizontálním průchodem skrz. Tyto osy se protínají ve shluku návštěv- níků, v transparentních výhledech, ve vzájemně propojených patrech, v dopadajícím světle a přirozené ventilaci, která vzniká v obnoveném nádvoří. První patro slouží jako jediná vertikálně strukturovaná plocha. Voštinové betonové stěny, které rozdělují administrativní využití plochy, utváří velké nosníky držící dolní a horní stropy. V horním patře, kde se uskutečňují slavnostní ceremoniály, je recepční místnost prodloužena do stromy lemované terasy nad salonkem, zatímco zasedací sál má výhled na hory Cordillera Anaga. Sociální zařízení budovy jsou umístěna na střeše a jsou vytvořena betonovými stěnami vyčnívajícími z ústředního jádra vertikálně uspořádaných prostor pro služby a komunikace, které převyšují budovu. Kámen, beton a dřevo jsou materiály, které pomocí různých kombinací vyjadřují charakter obkladu budovy. Na vnější straně jsou všechny velké objemy konstruovány obložením z drsného řezaného čediče. Ostatně, s tímto záměrem architekti sídlo vlády koncipovali. Autorský ateliér AMP arquitectos čerpá z mnoha zdrojů v souvislosti s krajinou a místní kulturou Tenerife a Kanárských ostrovů, kde jeho členové žijí a pracují. Pevná, robustní konstrukce stavby je základním předpokladem architektury na ostrově, který sám vznikl a prosperuje díky vulkanické činnosti. Základní stavební materiály, kámen a dřevo v co nejméně pozměněné podobě, doplňuje beton, opět použit jako surový materiál bez příkras. Ovšem ve zdejším kontextu nabídl beton jako stavební materiál architektům široké možnosti experimentování a nacházení nových možností, jichž autoři bohatě využili. Nepravidelnost a dynamičnost projektu se pak stala rozšířením a odrazem členitých podob krajiny ostrova. Jasný geometrický celek Vládní budova svou hmotou koresponduje s historickou městskou částí, v níž se nachází a kam rovněž patří San Telmo Hermitage a kasárny Carlos. Scenérii dotvářejí porosty fíkovníků, historické uspořádání cest, náměstí a původní městVoštinové betonové stěny utváří velké nosníky držící dolní a horní stropy 2011 | LC JOURNAL | 25 betonové unikáty Řešení interiérů V důležitých interiérových prostorách jsou jako obklad použity kameny různých zbarvení a struktur, kameny z různých ostrovů (kámen z ostrova Tindaya de Fuerteventura v salonku, červený kámen z La Gomera v recepci). Studio AMP arquitectos spolupracovalo s výtvarnými umělci z ostrovů. Jejich díla jsou do budovy zakomponována a výrazně zvedají parametry jednotlivých prostor. Tento záměr architektů nakonec plně zapadá do jejich koncepce hledání, nacházení a plného využívání místních zdrojů jak inspirace, tak materiálu a práce. Konec konců, život na ostrově k takovému přístupu přímo vybízí. Vládní stavbu by odborník „z kontinentu“ nutně hodnotil jako „low-tech“, jejíž podstatou je materiál a lidská práce. Samo studio AMP k tomu říká: „Znovuobjevení a přehodnocení řemeslné práce pocházející z tradičních stavebních metod podporuje zapojení více pracovníků na stavebních pracích, z čehož pramení i nový přínos pro celý projekt. Toto vedlo ke společné účasti, vzájemnému výzkumu a učebnímu procesu založenému na předchozích pokusech.“ 26 | LC JOURNAL | 2011 I v noci působí budova impozantně. Rozměry prezidentské budovy korespondují s pozadím hor Cordillera Anaga ohraničujících město na severovýchodě. Tato oblast se nachází v historické městské části a pojímá San Telmo Hermitage, kasárny Carlos a porosty fíkovníků. Historické uspořádání cest, náměstí a původních městských hradeb je zesíleno využitím balvanů a linií z kamenů, přičemž jsou tyto integrovány do geometrie celku Další stavby AMP arquitectos Felipe Artengo Rufino a José María Rodriguez-Pastrana Malagón, architekti, kteří se pod názvem AMP sdružují, tím odkazují na své dřívější realizace, které vzbudily nemalý rozruch. Jedná se především o kulturní centrum v Santa Cruz, jež vzniklo recyklací starých ropných tankerů, a městský bazén v Berlíně vybudovaný z vysloužilé nákladní plošiny na přepravu uhlí. Jejich práci s krajinou, z níž objekty a stavby AMP vycházejí, dotvářejí i a souznějí s ní, to zase dokumentuje městské koupaliště v San Miguel na Tenerife, kde na útesu vytvořili tvarovanou betonovou křivku, do které se v různých intervalech nalévá a vylévá voda z oceánu. Touto „živou a akční“ stavbou zapluli i do vod moderního umění – land artu – a potvrdili koncepční přístup práce a souznění s místní krajinou. Vládní budova v Santa Cruz tento jejich tvůrčí směr jen potvrzuje. Studio AMP arquitectos začalo pracovat v roce 1981. S jeho dvěma nynějšími autory zpočátku spolupracoval ještě Fernando Menis, který roku 2004 studio opustil a založil vlastní kancelář Menis Arquitectos. Zásadní díla AMP začala vznikat na konci devadesátých let minulého a na počátku tohoto století. Jsou to vedle již zmíněného prezidentského sídla např. gymnázium Rafaela Arozareny v Orotavě (2004) či budova konferenčního centra Magma Art (2006) na jihu Tenerife. Všestrannost týmu AMP dosvědčuje i stavba atletického stadionu v Tenerife (2006), který svým tvarem kráteru odkazuje na přírodní ráz krajiny ostrova. Využívá stávající terénní podmínky a svou existencí dodává svému prostředí novou kvalitu. -redFota v článku: © AMP arquitectos 2011 | LC JOURNAL | 27 svět Lafarge Nové možnosti pro udržitelné stavebnictví Demografická situace, která se očekává v roce 2050 a jež je charakteristická růstem populace a silnou urbanizací, výrazně ovlivní i způsob stavění. Potřeby lidí jak v bydlení, tak v infrastruktuře se v příštích desetiletích výrazně zvýší. Urbanizace, která se dnes dotýká všech zemí, přináší zároveň problém zachování životního prostředí v kontextu dnes tolik diskutovaných klimatických změn. Kromě nových možností, jak používat tradiční materiály, Lafarge vyvíjí také materiály zcela nové. Zároveň s oslavami 20. výročí otevření Technologického střediska Lafarge byl završen projekt Aether. Jedná se o vývoj nového způsobu vypalování slínku, jež sníží energetickou náročnost až o 30 procent ve srovnání s klasickým portlandským cementem. Přitom vlastnosti nového materiálu jsou srovnatelné a jeho výroba si vyžádá jen malé změny výrobního procesu. Projekt Aether získal v roce 2010 podporu Evropské unie. V Lafarge Technology Center pracuje 500 zaměstnanců, z toho je 250 výzkumníků 28 | LC JOURNAL | 2011 Nutností se stává naučit se stavět více, lépe a s nižšími negativními dopady na životní prostředí. Skupina Lafarge jako přední světový výrobce stavebních materiálů se na tyto výzvy důsledně orientuje. Hledá cesty ke zlepšení kvality betonu, vždyť beton je ve světě nejvíce využívaný materiál. Má výjimečné tepelné vlastnosti, díky nimž je možné snižovat potřebu vytápění i chlazení budov. Kromě toho jej lze recyklovat a také vyrábět v místě užití, takže odpadá problém dopravy. Ve srovnání s jinými stavebními materiály zanechává beton velice příznivou uhlíkovou a energetickou stopu. Díky těmto vlastnostem se stává materiálem, jenž je schopen vyhovět zároveň rostoucím požadavkům na výstavbu s parametry udržitelného rozvoje. Největší výhodou betonu je ale jeho schopnost inovací. Využití těchto možností je předmětem intenzivního výzkumu Skupiny Lafarge. Snaží se vyvinout english summary a nabídnout taková řešení, která by vyhověla ekonomickým, společenským i environmentálním požadavkům. Hledá partnerství a postupně rozvíjí spolupráci se všemi subjekty činnými ve stavebním průmyslu. Zároveň Skupina Lafarge důsledně na trhu propaguje vysoce efektivní betony, které představují výrazný pokrok v technologii. Především jde o materiály a procesy, které nezvyšují emise oxidu uhličitého, zlepšují energetické parametry budov a architektům nabízejí široké možnosti inovací. V důsledku takové stavby vykazují nižší náklady pro jejich konečné uživatele. Za příklad takové inovace a spolupráce může sloužit rekonstrukce a rozšíření Muzea moderního umění v severofrancouzském městě Lille. Muzeum bylo vystavěno v roce 1983 a je považováno za historickou památku. Rekonstrukce a rozšíření muzea bylo svěřeno architektce Manuelle Gautrandové. Jako stavební materiál použila beton Ductal®. „Technické charakteristiky Ductalu® nám umožnily vytvořit lehkou mřížovou konstrukci s hladkým a elegantním zakončením,“ říká Gautrandová. Panely z Ductalu® jsou silné jen 7 až 9 cm, což je sotva třetina tloušťky tradičního betonového panelu. Tím se také konstrukce stala lehčí a usnadnily se instalace. Podobně plodná byla spolupráce s architektonickým studiem Arte Charpentier při návrhu výzkumného a vývojového centra společnosti Essilor, jež se specializuje na oční lékařství. „Díky Lafarge jsme objevili multiefektivní beton, o jehož použití bychom jinak neuvažovali. Jednoduše nám vysvětlili, jak může tento materiál vyhovět našim požadavkům,“ říká Jean-Francois Méchain, projektový ředitel Arte Charpentier. Lafarge také důsledně podporuje mladé architekty a snaží se povzbudit jejich tvůrčí, inovativní potenciál. V roce 2004 se spojil s Univerzitou architektury a urbanismu Iona Minca v Bukurešti v Rumunsku. Podporuje zde kreativní, inovativní a trvale udržitelné způsoby stavění. Poskytuje škole nejen finanční pomoc, ale dodává i cement na jí pořádané tvůrčí workshopy. Snaží se rovněž zvýšit reputaci této rumunské školy v zahraničí. Spolupráce s francouzskou stavební společností Maisons Bernard Jambert vyústila v konstrukci nízkoenergetického betonového domu pro rodinné bydlení. Energetická spotřeba prvního Jambert-Lafargeova domu, jenž byl dokončen v listopadu 2010, za pouhých deset měsíců, činí 48 kWh na metr čtvereční za rok. -redZdroj: Crescendo Hydromedia™ is the latest result of the Group’s research, embodying Lafarge’s response to the water management challenges facing cities. Easier to place, more consistent in its performance than its predecessors and offering many environmental benefits, Hydromedia™ is due to be launched in several countries by 2012. High rainfall, impermeability of surfaces and increased consumption – climate change and increasing urbanization at a global level are disrupting the natural water cycle and increasing pressure on storm water management systems, that are often aging as well as under capacity. p. 3 Building industry is declining in growth since 2008 and the volume of construction output is reducing from year to year. Construction output fell in the 3rd quarter by 8,4%, according to the latest data of Czech bureau of statistics. The state restricts investment in transport infrastructure. Association of Building Entrepreneurs initiated the establishment of the Premier’s Advisory Board for the construction industry, which is composed of constructors, representatives of NERV (National Economic Governmental Council) and the academic community. It is designed as major coordinating institute, which works on most pressing issues arising from the current critical state of the construction sector and will assist in resolving a difficult situation in the field. p. 4–5 Excavated tunnels of the Prague City circle (the Construction no. 0079 Špejchar – PelcTyrolka) cross through very complicated geotechnical conditions. At the excavation from Troja portal it is 4-times underpassed watercourse (Vltava and Shipping canal). Article on the pages 6–9 describes experiences from the rock grouting works for the South and North tunnel tube under Vltava River and describes technical solutions of grouting works based on rock grouting from the exploration gallery. p. 6–9 At the Prague South Town, a new modern residential complex Miličovský háj is growing up. Precast reinforced concrete elements for building supplies Skanska a. s., concern Prefa, plant Štětí. The energy-saving houses are significantly involved in the special construction and design of balconies. An interesting feature is the use of two types of prefabricated concrete in one element. Balcony plate is made of concrete C 25/30-XC4-XF3. Plate rails, with a thickness of 80 mm are made of lightweight concrete Liapor LC 25/28-SCC. For the prefabricated elements manufactured in the plant Štětí was used cement from Lafarge Cement Joint Stock Company. p. 12–13 Arc is one of the most used systems for the construction of bridges. The operating principle of the arc design allows the subtle and economic structures that are able to overcome very large range. Simplicity and elegance of its own design arc underlines its outwardly clear static effects and adds extra work resulting in high aesthetic value. First of plain concrete bridge was built in 1812–1822 on the River Dordogne in Souillac led by Louis Vicat, a French engineer. The first concrete road bridge in the Czech Republic was the one over Rokytka River in Libeň in Prague. The largest and most famous arched bridge of plain concrete is the Pont la Caille that was built in 1924–1928 by Albert Caquot. p. 20–21 Nové autobusové nádraží v Thiais (Francie), které bylo postaveno z Ductalu® 2011 | LC JOURNAL | 29 Lafarge Cement, a. s., opět oceněna Lafarge Cement, a. s. 411 12 Čížkovice čp. 27 tel.: 416 577 111 www.lafarge.cz
Podobné dokumenty
LAFARGE CEMENT
okamžitě vzpomenou na osmdesátá léta a na Ostravsko, na Teplice
a vlastně na celou severočeskou uhelnou pánev a její inverzní „smogovou
deku“, na zákazy vycházení a děti, které nemohly dýchat. A v ...
Doba Seniorů 3/2013
době jsou poradny na osmi místech ČR
a jsou pro starobní důchodce samozřejmě
bezplatné. Vzhledem k tomu, že na jejich
provoz dostala RSČR výrazně méně peněz,
než žádala, je situace značně napjatá a...
Studijní text - THD - Vysoké učení technické v Brně
Výroba stavebních hmot není v tomto ohledu žádnou výjimkou, ba naopak vzhledem
k „velkotonážní“ produkci nejrůznějších typů materiálů (především na silikátové bázi) je stále
třeba postupovat kupřed...