Př. 1. Je dána rovnice sinx - x +2=0. • Najděte interval délky 1, v
Transkript
A9 Př. 1. Je dána rovnice sin x − x + 2 = 0. • Najděte interval délky 1, v němž leží kořen rovnice. • Metodou půlení intervalů tento interval zužte až na interval délky 0,25. • Pak kořen najděte s přesností ε = 0,001 Newtonovou metodou (podmínky konvergence ověřovat nemusíte). Počítejte v radiánech, ne ve stupních! Řešení: Rovnici lze upravit na sin x = x − 2. Nakreslíme-li do jednoho obrázku grafy funkcí y = sin x a y = x − 2, vidíme, že kořen leží v intervalu h2, 3i. 1 xk+1 = xk − x –1 1 Půlení intervalů: a b s f (a) f (b) f (s) 2 3 2,5 + − + 2,5 3 2,75 + − − 2,5 2,75 + − Kořen je v intervalu h2,5; 2,75i. Newtonova metoda: 2 3 sin xk − xk + 2 cos xk − 1 Zvolíme-li např. x0 = 2,5: x1 = 2,555 x2 = 2,554 x3 = 2,554 –1 y –2 Kořen je přibližně 2,554. Př. 2. Gauss-Seidelovou metodou řešte soustavu rovnic 10x + 2y − z = 25 3x + 20y − 4z = −10 −2x + y − 8z = 15 Ověřte, že je splněna podmínka konvergence metody – rozepište! Vyjděte z bodu (x0 , y0 , z0 ) = (0; 0; 0) a proveďte 2 kroky. Řešení: Podmínka konvergence je splněna, protože matice soustavy je řádkově diagonálně dominantní: |10| > |2| + | − 1|, |20| > |3| + | − 4|, Budeme dosazovat do iteračních vztahů 1 (25 − 2yk + zk ) xk+1 = 10 1 yk+1 = 20 (−10 − 3xk+1 + 4zk ) zk+1 = − 81 (15 + 2xk+1 − yk+1 ) | − 8| > | − 2| + |1|. Vyjde: k xk yk zk 0 0 0 0 1 2,5 -0,875 -2,6094 2 2,4141 -1,3840 -2,6515 Př. 3. Jsou uzly x0 = −2, x1 = 0, x2 = 2, x3 = 3 ekvidistantní? Najděte Newtonův interpolační polynom s těmito uzly, který aproximuje funkci f (x) = x3 . x2 + 1 Řešení: Uzly nejsou ekvidistantní, rozestup mezi x2 a x3 je jiný než např. mezi x1 a x2 . Musíme proto použít obecný tvar Newtonova interpolačního polynomu. Tabulka poměrných diferencí: xi -2 − 85 0 2 3 fi = −1,6 0 8 5 27 10 = 1,6 4 5 4 5 11 10 = 0,8 = 0,8 0 1 10 1 50 = 0,02 = 0,1 = 1,1 = 2,7 Interpolační polynom: P3 (x) = −1,6 + 0,8(x + 2) + 0,02(x + 2)x(x − 2) B9 Př. 1. Je dána rovnice 2ex + x − 4 = 0. • Najděte interval délky 1, v němž leží kořen rovnice. • Metodou půlení intervalů tento interval zužte až na interval délky 0,25. • Pak kořen najděte s přesností ε = 0,001 Newtonovou metodou (podmínky konvergence ověřovat nemusíte). Řešení: . Rovnici lze upravit na ex = −x+4 2 Nakreslíme-li do jednoho obrázku grafy funkcí y = ex a y = (−x + 4)/2, vidíme, že kořen leží v intervalu h0, 1i. 5 Půlení intervalů: a b s f (a) f (b) f (s) 0 1 0,5 − + − 0,5 1 0,75 − + + 0,5 0,75 − + Kořen je v intervalu h0,5; 0,75i. Newtonova metoda: 4 xk+1 = xk − 3 2exk + xk − 4 2exk + 1 Zvolíme-li např. x0 = 0,5: y 2 x1 = 0,547 x2 = 0,546 x3 = 0,546 1 –2 –1 0 1 2 3 4 x Kořen je přibližně 0,546. Př. 2. Jacobiho metodou řešte soustavu rovnic 10x − 3y + 2z = 35 −2x + 8y − z = −16 5x − 2y − 20z = 30 Ověřte, že je splněna podmínka konvergence metody – rozepište! Vyjděte z bodu (x0 , y0 , z0 ) = (2; −2; −1) a proveďte 2 kroky. Řešení: Podmínka konvergence je splněna, protože matice soustavy je řádkově diagonálně dominantní: |10| > | − 3| + |2|, |8| > | − 2| + | − 1|, Budeme dosazovat do iteračních vztahů 1 (35 + 3yk − 2zk ) xk+1 = 10 1 yk+1 = 8 (−16 + 2xk + zk ) 1 zk+1 = − 20 (30 − 5xk + 2yk ) | − 20| > |5| + | − 2|. Vyjde: k xk yk zk 0 2 -2 -1 1 3,1 -1,625 -0,8 2 3,1725 -1,325 -0,5625 Př. 3. Jsou uzly x0 = −1, x1 = 0, x2 = 1, x3 = 3 ekvidistantní? Najděte Newtonův interpolační polynom s těmito uzly, který aproximuje funkci f (x) = x2 x . − 10 Řešení: Uzly nejsou ekvidistantní, rozestup mezi x2 a x3 je jiný než např. mezi x1 a x2 . Musíme proto použít obecný tvar Newtonova interpolačního polynomu. Tabulka poměrných diferencí: xi -1 0 1 3 fi . = 0,1111 . . − 19 = −0,1111 0 − 19 = −0,1111 . . 0 − 19 = −0,1111 − 49 = −0,4444 . . − 19 = −0,1111 − 13 = −1,4444 9 1 9 −3 Interpolační polynom: P3 (x) = 1 9 − 19 (x + 1) − 91 (x + 1)x(x − 1) C9 Př. 1. Je dána rovnice sin x + x − 2 = 0. • Najděte interval délky 1, v němž leží kořen rovnice. • Metodou půlení intervalů tento interval zužte až na interval délky 0,25. • Pak kořen najděte s přesností ε = 0,001 Newtonovou metodou (podmínky konvergence ověřovat nemusíte). Počítejte v radiánech, ne ve stupních! Řešení: Rovnici lze upravit na sin x = −x + 2. Nakreslíme-li do jednoho obrázku grafy funkcí y = sin x a y = −x + 2, vidíme, že kořen leží v intervalu h1, 2i. 2 Půlení intervalů: a b s f (a) f (b) f (s) 1 2 1,5 − + + 1 1,5 1,25 − + + 1 1,25 − + Kořen je v intervalu h1; 1,25i. Newtonova metoda: xk+1 = xk − y 1 sin xk + xk − 2 cos xk + 1 Zvolíme-li např. x0 = 1: 0 –1 1 2 x1 = 1,103 x2 = 1,106 x3 = 1,106 3 x –1 Kořen je přibližně 1,106. Př. 2. Gauss-Seidelovou metodou řešte soustavu rovnic 20x − 2y + z = 40 4x − 10y = 25 x − 2y + 5z = −20 Ověřte, že je splněna podmínka konvergence metody – rozepište! Vyjděte z bodu (x0 , y0 , z0 ) = (0; 0; 0) a proveďte 2 kroky. Řešení: Podmínka konvergence je splněna, protože matice soustavy je řádkově diagonálně dominantní: |20| > | − 2| + |1|, | − 10| > |4| + |0|, Budeme dosazovat do iteračních vztahů 1 (40 + 2yk − zk ) xk+1 = 20 1 yk+1 = − 10 (25 − 4xk+1 ) zk+1 = 15 (−20 − xk+1 + 2yk+1 ) |5| > |1| + | − 2|. Vyjde: k xk 0 0 1 2 2 2,084 yk zk 0 0 -1,7 -5,08 -1,6664 -5,0837 Př. 3. Jsou uzly x0 = −1, x1 = 0, x2 = 1, x3 = 4 ekvidistantní? Najděte Newtonův interpolační polynom s těmito uzly, který aproximuje funkci f (x) = x3 . x2 + 4 Řešení: Uzly nejsou ekvidistantní, rozestup mezi x2 a x3 je jiný než např. mezi x1 a x2 . Musíme proto použít obecný tvar Newtonova interpolačního polynomu. Tabulka poměrných diferencí: xi -1 − 15 0 1 4 fi = −0,2 0 1 5 16 5 = 0,2 1 5 1 5 = 0,2 = 0,2 0 1 5 1 25 = 0,04 = 0,2 1 = 3,2 Interpolační polynom: P3 (x) = −0,2 + 0,2(x + 1) + 0,04(x + 1)x(x − 1) D9 Př. 1. Je dána rovnice ex − 2x − 4 = 0. • Najděte interval délky 1, v němž leží záporný kořen rovnice. • Metodou půlení intervalů tento interval zužte až na interval délky 0,25. • Pak kořen najděte s přesností ε = 0,001 Newtonovou metodou (podmínky konvergence ověřovat nemusíte). Řešení: Rovnici lze upravit na ex = 2x + 4. Nakreslíme-li do jednoho obrázku grafy funkcí y = ex a y = 2x + 4, vidíme, že záporný kořen leží v intervalu h−2, −1i. 5 4 Půlení intervalů: a b s f (a) -2 -1 -1,5 + -2 -1,5 -1,75 + -2 -1,75 + Kořen je v intervalu h−2; Newtonova metoda: xk+1 = xk − 3 f (b) f (s) − − − − − −1,75i. exk − 2xk − 4 exk − 2 y Zvolíme-li např. x0 = 0,5: 2 x1 = −1,927 x2 = −1,927 1 Kořen je přibližně -1,927. –2 –1 1 2 x Př. 2. Jacobiho metodou řešte soustavu rovnic 5x + y − 2z = −15 3x − 20y + 4z = 40 2x − y + 10z = 30 Ověřte, že je splněna podmínka konvergence metody – rozepište! Vyjděte z bodu (x0 , y0 , z0 ) = (−3; −2; 3) a proveďte 2 kroky. Řešení: Podmínka konvergence je splněna, protože matice soustavy je řádkově diagonálně dominantní: |5| > |1| + | − 2|, | − 20| > |3| + |4|, Budeme dosazovat do iteračních vztahů xk+1 = 15 (−15 − yk + 2zk ) 1 yk+1 = − 20 (40 − 3xk − 4zk ) 1 zk+1 = 10 (30 − 2xk + yk ) |10| > |2| + | − 1|. Vyjde: k xk yk zk 0 -3 -2 3 1 -1,4 -1,85 3,4 2 -1,27 -1,53 3,095 Př. 3. Jsou uzly x0 = −2, x1 = 0, x2 = 2, x3 = 3 ekvidistantní? Najděte Newtonův interpolační polynom s těmito uzly, který aproximuje funkci f (x) = x2 x . +1 Řešení: Uzly nejsou ekvidistantní, rozestup mezi x2 a x3 je jiný než např. mezi x1 a x2 . Musíme proto použít obecný tvar Newtonova interpolačního polynomu. Tabulka poměrných diferencí: xi -2 − 25 0 2 3 fi = −0,4 0 2 5 3 10 = 0,4 1 5 1 5 1 − 10 = 0,2 0 = 0,2 1 − 10 = −0,1 1 = −0,02 − 50 = −0,1 = 0,3 Interpolační polynom: P3 (x) = −0,4 + 0,2(x + 2) − 0,02(x + 2)x(x − 2) A 10 Př. 1. Je dána rovnice ex + 2x − 6 = 0. • Najděte interval délky 1, v němž leží kořen rovnice. • Metodou půlení intervalů tento interval zužte až na interval délky 0,25. • Pak kořen najděte s přesností ε = 0,001 Newtonovou metodou (podmínky konvergence ověřovat nemusíte). Řešení: Rovnici lze upravit na ex = −2x + 6. Nakreslíme-li do jednoho obrázku grafy funkcí y = ex a y = −2x + 6, vidíme, že kořen leží v intervalu h1, 2i. 6 5 Půlení intervalů: a b s f (a) f (b) f (s) 1 2 1,5 − + + 1 1,5 1,25 − + − 1,25 1,5 − + Kořen je v intervalu h1, 25; 1,5i. Newtonova metoda: 4 xk+1 = xk − y 3 exk + 2xk − 6 exk + 2 Zvolíme-li např. x0 = 1,25: x1 = 1,252 x2 = 1,252 2 1 Kořen je přibližně 1,252. –2 –1 0 1 2 3 x Př. 2. Jacobiho metodou řešte soustavu rovnic 20x − 2y + z = 40 4x − 10y = 25 x − 2y + 5z = −20 Ověřte, že je splněna podmínka konvergence metody – rozepište! Vyjděte z bodu (x0 , y0 , z0 ) = (2; −2; −4) a proveďte 2 kroky. Řešení: Podmínka konvergence je splněna, protože matice soustavy je řádkově diagonálně dominantní: |20| > | − 2| + |1|, | − 10| > |4| + |0|, Budeme dosazovat do iteračních vztahů 1 xk+1 = 20 (40 + 2yk − zk ) 1 yk+1 = − 10 (25 − 4xk ) zk+1 = 15 (−20 − xk + 2yk ) |5| > |1| + | − 2|. Vyjde: k xk yk zk 0 2 -2 -4 1 2 -1,7 -5,2 2 2,09 -1,7 -5,08 Př. 3. Jsou uzly x0 = −1, x1 = 0, x2 = 1, x3 = 3 ekvidistantní? Najděte Newtonův interpolační polynom s těmito uzly, který aproximuje funkci f (x) = x2 x . +1 Řešení: Uzly nejsou ekvidistantní, rozestup mezi x2 a x3 je jiný než např. mezi x1 a x2 . Musíme proto použít obecný tvar Newtonova interpolačního polynomu. Tabulka poměrných diferencí: xi -1 − 12 0 1 3 fi = −0,5 0 1 2 3 10 = 0,5 1 2 1 2 1 − 10 = 0,5 0 = 0,5 − 51 = −0,2 1 = −0,05 − 20 = −0,1 = 0,3 Interpolační polynom: P3 (x) = −0,5 + 0,5(x + 1) − 0,05(x + 1)x(x − 1) B 10 Př. 1. Je dána rovnice sin x − 2x + 4 = 0. • Najděte interval délky 1, v němž leží kořen rovnice. • Metodou půlení intervalů tento interval zužte až na interval délky 0,25. • Pak kořen najděte s přesností ε = 0,001 Newtonovou metodou (podmínky konvergence ověřovat nemusíte). Počítejte v radiánech, ne ve stupních! Řešení: Rovnici lze upravit na sin x = 2x − 4. Nakreslíme-li do jednoho obrázku grafy funkcí y = sin x a y = 2x − 4, vidíme, že kořen leží v intervalu h2, 3i. 1 –1 1 x 2 3 4 Půlení intervalů: a b s f (a) f (b) f (s) 2 3 2,5 + − − 2 2,5 2,25 + − + 2,25 2,5 + − Kořen je v intervalu h2, 25; 2,5i. Newtonova metoda: 0 xk+1 = xk − sin xk − 2xk + 4 cos xk − 2 –1 Zvolíme-li např. x0 = 2,25: –2 x1 = 2,356 x2 = 2,354 x3 = 2,354 y –3 Kořen je přibližně 2,354. –4 Př. 2. Gauss-Seidelovou metodou řešte soustavu rovnic 5x + y − 2z = −15 3x − 20y + 4z = 40 2x − y + 10z = 30 Ověřte, že je splněna podmínka konvergence metody – rozepište! Vyjděte z bodu (x0 , y0 , z0 ) = (0; 0; 0) a proveďte 2 kroky. Řešení: Podmínka konvergence je splněna, protože matice soustavy je řádkově diagonálně dominantní: |5| > |1| + | − 2|, | − 20| > |3| + |4|, Budeme dosazovat do iteračních vztahů xk+1 = 51 (−15 − yk + 2zk ) 1 yk+1 = − 20 (40 − 3xk+1 − 4zk ) 1 zk+1 = 10 (30 − 2xk+1 + yk+1 ) |10| > |2| + | − 1|. Vyjde: k xk yk zk 0 0 0 0 1 -3 -2,45 3,355 2 -1,168 -1,5042 3,0832 Př. 3. Jsou uzly x0 = −1, x1 = 0, x2 = 1, x3 = 4 ekvidistantní? Najděte Newtonův interpolační polynom s těmito uzly, který aproximuje funkci f (x) = x2 x . +4 Řešení: Uzly nejsou ekvidistantní, rozestup mezi x2 a x3 je jiný než např. mezi x1 a x2 . Musíme proto použít obecný tvar Newtonova interpolačního polynomu. Tabulka poměrných diferencí: xi -1 − 15 0 1 4 fi = −0,2 0 1 5 1 5 = 0,2 1 5 1 5 = 0,2 0 1 = −0,01 − 100 1 = 0,2 − 20 = −0,05 0 = 0,2 Interpolační polynom: P3 (x) = −0,2 + 0,2(x + 1) − 0,01(x + 1)x(x − 1) C 10 Př. 1. Je dána rovnice 2ex − x − 4 = 0. • Najděte interval délky 1, v němž leží kladný kořen rovnice. • Metodou půlení intervalů tento interval zužte až na interval délky 0,25. • Pak kořen najděte s přesností ε = 0,001 Newtonovou metodou (podmínky konvergence ověřovat nemusíte). Řešení: Rovnici lze upravit na ex = x+4 . 2 Nakreslíme-li do jednoho obrázku grafy funkcí y = ex a y = (x + 4)/2, vidíme, že kořen leží v intervalu h0, 1i (nebo h0,5; 1,5i ). 4 xk+1 = xk − 3 2 Půlení intervalů: a b s f (a) f (b) f (s) 0 1 0,5 − + − 0,5 1 0,75 − + − 0,75 1 − + Kořen je v intervalu h0, 75; 1i. Newtonova metoda: Zvolíme-li např. x0 = 1: y x1 = 0,902 x2 = 0,895 x3 = 0,895 1 –4 –3 –2 –1 0 2exk − xk − 4 2exk − 1 1 x 2 Kořen je přibližně 0,895. Př. 2. Jacobiho metodou řešte soustavu rovnic 10x + 2y − z = 25 3x + 20y − 4z = −10 −2x + y − 8z = 15 Ověřte, že je splněna podmínka konvergence metody – rozepište! Vyjděte z bodu (x0 , y0 , z0 ) = (2; −1; −2) a proveďte 2 kroky. Řešení: Podmínka konvergence je splněna, protože matice soustavy je řádkově diagonálně dominantní: |10| > |2| + | − 1|, |20| > |3| + | − 4|, Budeme dosazovat do iteračních vztahů 1 (25 − 2yk + zk ) xk+1 = 10 1 yk+1 = 20 (−10 − 3xk + 4zk ) zk+1 = − 18 (15 + 2xk − yk ) | − 8| > | − 2| + |1|. Vyjde: k xk yk zk 0 2 -1 -2 1 2,5 -1,2 -2,5 2 2,49 -1,375 -2,65 Př. 3. Jsou uzly x0 = −2, x1 = 0, x2 = 2, x3 = 3 ekvidistantní? Najděte Newtonův interpolační polynom s těmito uzly, který aproximuje funkci f (x) = x2 x . − 10 Řešení: Uzly nejsou ekvidistantní, rozestup mezi x2 a x3 je jiný než např. mezi x1 a x2 . Musíme proto použít obecný tvar Newtonova interpolačního polynomu. Tabulka poměrných diferencí: xi -2 1 3 0 2 3 − 13 fi . = 0,3333 . . − 61 = −0,1667 0 − 16 = −0,1667 . . − 61 = −0,1667 − 56 = −0,8333 0 . = −0,3333 − 38 = −2,6667 −3 Interpolační polynom: P3 (x) = 1 3 − 16 (x + 2) − 61 (x + 2)x(x − 2) D 10 Př. 1. Je dána rovnice sin x + 2x − 4 = 0. • Najděte interval délky 1, v němž leží kořen rovnice. • Metodou půlení intervalů tento interval zužte až na interval délky 0,25. • Pak kořen najděte s přesností ε = 0,001 Newtonovou metodou (podmínky konvergence ověřovat nemusíte). Počítejte v radiánech, ne ve stupních! Řešení: Rovnici lze upravit na sin x = −2x + 4. Nakreslíme-li do jednoho obrázku grafy funkcí y = sin x a y = −2x + 4, vidíme, že kořen leží v intervalu h1, 2i. 4 3 Půlení intervalů: a b s f (a) f (b) f (s) 1 2 1,5 − + − 1,5 2 1,75 − + + 1,5 1,75 − + Kořen je v intervalu h1, 5; 1,75i. Newtonova metoda: xk+1 = xk − y 2 sin xk + 2xk − 4 cos xk + 2 Zvolíme-li např. x0 = 1,5: 1 –1 0 x1 = 1,501 x2 = 1,501 1 2 3 4 x Kořen je přibližně 1,501. –1 Př. 2. Gauss-Seidelovou metodou řešte soustavu rovnic 10x − 3y + 2z = 35 −2x + 8y − z = −16 5x − 2y − 20z = 30 Ověřte, že je splněna podmínka konvergence metody – rozepište! Vyjděte z bodu (x0 , y0 , z0 ) = (0; 0; 0) a proveďte 2 kroky. Řešení: Podmínka konvergence je splněna, protože matice soustavy je řádkově diagonálně dominantní: |10| > | − 3| + |2|, |8| > | − 2| + | − 1|, Budeme dosazovat do iteračních vztahů 1 (35 + 3yk − 2zk ) xk+1 = 10 yk+1 = 18 (−16 + 2xk+1 + zk ) 1 zk+1 = − 20 (30 − 5xk+1 + 2yk+1 ) | − 20| > |5| + | − 2|. Vyjde: k xk yk zk 0 0 0 0 1 3,5 -1,125 -0,5125 2 3,265 -1,2478 -0,5590 Př. 3. Jsou uzly x0 = −1, x1 = 0, x2 = 1, x3 = 3 ekvidistantní? Najděte Newtonův interpolační polynom s těmito uzly, který aproximuje funkci f (x) = x3 . x2 + 1 Řešení: Uzly nejsou ekvidistantní, rozestup mezi x2 a x3 je jiný než např. mezi x1 a x2 . Musíme proto použít obecný tvar Newtonova interpolačního polynomu. Tabulka poměrných diferencí: xi -1 − 12 0 1 3 fi = −0,5 0 1 2 27 10 = 0,5 1 2 1 2 11 10 = 0,5 = 0,5 0 1 5 1 20 = 0,05 = 0,2 = 1,1 = 2,7 Interpolační polynom: P3 (x) = −0,5 + 0,5(x + 1) + 0,05(x + 1)x(x − 1)
Podobné dokumenty
2013/2014 - Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová
Vietnam – 2 žáci
Vietnam – 1 student
Žádné zvláštní komplikace se začleňováním jsme dosud nezaznamenali.
Novinky Elektro lumen
Nabízíme komplexní sortiment a služby v oblasti dodávek a realizací technického osvětlení. Jsme profesionální firmou zaměřenou na náročného
zákazníka, který vyžaduje a oceňuje vysokou úroveň služeb...
Ojnice - M-Line
CA50E SALIENT 14T/14T, CA50ED SALIENT 14T/14T, CE50E JOG 27V/27V, CG50E JOG 2JA/2JA, CY50 JOG 3KJ/3KJ, CY50H JOG 3KJ/3KJ,
YG50D JOG 3YJ/3YJ, YG50EX JOG 3YK/3YK, YG50Z JOG 3YK/3KJ, YG50ZR JOG 3YK/3Y...
BETON_1-10_KonzolyII
V praxi se při návrhu zavěšených konzol často používá jiný
model (obr. 8) [12], který vychází z předpokládaného průběhu poruchové trhliny. Předpokládá se, že poruchová trhlina
vychází z taženého ro...