Seminar UZP - Pivokonský
Transkript
Interakce a stabilita koloidních částic při úpravě vody Martin Pivokonský Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i., Pod Paťankou 30/5, 166 12 Praha 6 Tel.: 233 109 068 E-mail: [email protected] Seminář ÚŽP, PřF UK 1.12.2010 15:30 Úprava vody Úprava vody Koloidní disperze Koloidní disperze = heterogenní systémy složené z několika fází – jednotlivé dispergované částice nejsou volné molekuly, ale shluky mnoha molekul, kterým lze přisoudit veškeré termodynamické vlastnosti fáze – vznik fázového rozhraní je podmíněn nerozpustností (velmi malou rozpustností) jedné fáze ve druhé Koloidy – vlastnosti: vysoký stupeň disperzity, rozptyl světla, opalescence (Tyndallův jev), pomalá difúze, malý osmotický tlak, možná dialýza, agregátní nestálost, Brownův pohyb, obvykle elektroforetické vlastnosti – často mezi koloidy řazeny i pravé roztoky vysokomolekulárních látek - ALE částice v nich obsažené se neskládají z množství malých molekul – jsou to jednotlivé molekuly Koloidní disperze 1) hydrofobní koloidy – nemají schopnost molekulárně interagovat s vodou (např. pomocí vodíkové vazby) => mají ostře vymezené fázové rozhraní – jsou tvořeny převážně anorganickými látkami, nevznikají samovolně a bez dodatečné stabilizace jsou termodynamicky nestálé 2) hydrofilní koloidy Koloidy – mohou molekulárně interagovat s vodou, fázové rozhraní je rozprostřeno do větších šířek – většinou jsou tvořeny vysokomolekulárními organickými látkami, vznikají samovolným rozpouštěním a jsou termodynamicky stabilní – často se označují jako „koloidní roztoky“ 3) asociativní (micelární) koloidy 4) gely Koloidní látky ve vodách jílové minerály (hlinitokřemičitany), amorfní oxid křemičitý, hydratované oxidy kovů (hydrolyzovaná destabilizační činidla) mikroorganismy (řasy, sinice) huminové látky, polysacharidy, proteiny Koloidy AFM snímek huminových kyselin nanesených na povrch slídy pomocí „spin-coating“ SEM snímek huminových částic na 100-nm Nuclepore filtru Copyright Forschungszentrum Dresden Koloidní látky ve vodách Koloidy částice kaolínu Copyright Max-Planck-Institut für Polymerforschung, Mainz Copyright Dentisse, Inc., Indiana kaučukové částice Koloidní látky ve vodách Richardson, W. D., Mills, A. D., Dilworth, S. M., Laskey, R. A. and Dingwall, C. (1988): Cell 52, 655–664. Copyright Cell Press Copyright http://toxics.usgs.gov/ Koloidy proteiny a koloidní částice hydratovaný oxid železitý Stabilita koloidů Kinetická (sedimentační) stabilita = schopnost disperzní soustavy uchovávat rovnoměrné rozdělení částic v celém objemu = odolnost částic vůči působení gravitačního nebo odstředivého pole při nezměněném stupni disperzity hrubé disperze (nízký stupeň disperzity) = kineticky nestálé, sedimentují analytické disperze (vysoký s. d.) = kineticky vysoce stálé, nesedimentují koloidní disperze = přechodné, leží mezi dvěma výše uvedenými extrémy Agregátní stabilita = schopnost disperzního systému zachovávat stupeň své disperzity = schopnost odolávat procesům, které vedou ke vzájemnému spojování ve větší kineticky nestálé agregáty Stabilita – určena povahou interakcí mezi koloidními částicemi při jejich srážkách • převažují-li přitažlivé síly → částice agregují do větších celků • převažují-li odpudivé síly → systém zůstává v dispergovaném stavu Interakce mezi částicemi 1) nekovalentní interakce Interakce van der Waalsovy síly elektrická dvojvrstva hydrofobní efekt hydratační efekt interakce s polymery → stérické interakce → polymerní můstky → depleční interakce 2) chemická (kovalentní) vazba van der Waalsovy síly = univerzální přitažlivé síly krátkého dosahu působící mezi všemi atomy, molekulami, ionty, koloidními částicemi i makroskopickými objekty – vyplývají ze tří typů interakcí dipól-dipól: • Keesomovy-van der Waalsovy (orientační) síly = interakce mezi polárními molekulami, tj. dvěma permanentními dipóly • Debyeovy-van der Waalsovy (indukční) síly – permanentní dipól indukuje opačný dipól v druhé molekule Interakce • Londonovy-van der Waalsovy (disperzní) síly = interakce indukovaný dipól – indukovaný dipól – působí mezi všemi atomy a molekulami včetně neutrálních (např. CO2) – – nulový průměrný dipólový moment, ale nenulový okamžitý dipólový moment vyplývající z nesymetrického uspořádání elektronů kolem jádra van der Waalsovy síly energie vdW interakcí = nepřímo úměrná šesté mocnině vzdálenosti částic (molekul, atomů) E ( h) = − α ij = 1 (4πε 0 )2 α ij h6 E(h) = potenciální energie interakce h = vzdálenost mezi dvěma molekulami αij = Londonova konstanta záporné znaménko => přitažlivé síly pi2 p 2j 3α 0iα 0 j hPν iν j 2 2 + pi α 0 j + p j α 0 i + ( ) 2 ν i + ν j 3k BT Interakce ε0 = permitivita vakua, pi, pj = molekulární dipólové momenty, kB = Boltzmannova konstanta, T = teplota, α0i a α0j = elektrické polarizovatelnosti, hP = Planckova konstanta, νi a νj = absorpční frekvence kvantifikace vdW interakcí – dva teoretické přístupy: Hamaker – mikroskopický přístup Lifshitz – makroskopický přístup van der Waalsovy síly - Hamaker Hamakerův přístup – předpoklad: přitažlivá síla mezi dvěma částicemi (každá se skládá z mnoha atomů) je suma interakcí mezi každými dvěma atomy v těchto částicích energie interakce na jednotku plochy (!) mezi 2 rovinnými povrchy z různých materiálů vzdálenými délku h ve vakuu A12 E a ( h) = − 12πh 2 A12 = Hamakerova konstanta s použitím Derjaguinovy aproximace byly odvozeny vztahy pro celkovou interakční energii [J] mezi dalšími objekty plocha – koule Interakce E ( h) = − A12 a 6h dvě různé koule aa A E (h) = − 1 2 12 a1 + a2 6h dvě stejné koule E ( h) = − A12 a 12h dva různé válce E ( h) = − A12 a1a2 6h van der Waalsovy síly - Hamaker určení Hamakerovy konstanty A11 = π N α11 2 A12 = π N 1 N 2α 12 2 1 2 zjednodušeně A12 = ( A11 A22 ) 1 2 A11, A22 = Hamakerova konstanta pro interakci dvou stejných materiálů ve vakuu A12 = Hamakerova konstanta pro interakci dvou různých materiálů ve vakuu N1 a N2 = počet molekul na jednotku objemu ve dvou různých materiálech α12 = Londonova konstanta pro interakci molekul z materiálů 1 a 2 interakce dvou rozdílných fází (materiálů 1 a 2) v kapalině (vodě) (3) Interakce A132 = A12 + A33 − A13 − A23 interakce dvou identických fází (1) v kapalině (vodě) (3) ( A131 ≈ A 1/ 2 11 ) 1/ 2 2 33 −A van der Waalsovy síly - Lifshitz Lifshitzův přístup – atomová struktura koloidů není uvažována; pevné látky a kapaliny jsou brány jako kontinuální media; obecné výrazy pro interakční energii i nadále platí, mění se jen způsob určení Hamakerovy konstanty interakce dvou různých, resp. stejných, materiálů (1,2) ve vakuu 27 hPν 1ν 2 n12 − 1 n22 − 1 2 2 A12 = 32 (ν 1 + ν 2 ) n1 + 2 n2 + 2 n12 − 1 27 A11 = hPν 1 2 64 n1 + 2 2 pokud ν1 ~ ν2 => A12 = geometrický průměr A11 a A22 A12 ≈ A11 A22 interakce dvou pevných látek (1,1) v daném mediu (3) – zjednodušeně: Interakce 2 A131 = Aν =0 + Aν >0 ( ( ) ) ε1 − ε 3 3hPν e n12 − n32 3 + = k B T 2 2 3/ 2 ε ε 4 + 16 2 n + n 1 3 1 3 kB = Boltzmannova konstanta T = absolutní teplota 2 ε1,3 = permitivita pevné fáze a oddělujícího media νe = absorpční frekvence atomu (frekvence oběhu elektronu) n1,2,3 = indexy lomu pevných fází a oddělujícího media vdW síly – Hamaker vs. Lifshitz Hamaker - příklad: CCl4 α ~ 150.10-78 J.m-6 (Londonova konstanta) N = 0,6.1028 m-3 (počet částic na jednotku objemu) A = π 2 N 2α Hamakerovy konstanty většiny kondenzovaných fází leží v rozsahu (0,4 – 4).10-19 J => A ~ 5,3.10-20 J Lifshitz – příklad: CCl4 ε1 = 2,24; ε3 = 1 (permitivita) νe = 2,7.1015 s-1 (absorpční frekvence) n1 = 1,460; n3 = 1 (index lomu) Interakce 2 A131 = Aν =0 + Aν >0 => A ~ 5,16.10-20 J kB = 1,38.10-23 J.K-1 hP = 6,626.10-34 J.s T = 293,15 K (20 °C) ( ( ) ) ε1 − ε 3 3hPν e n12 − n32 3 + = k B T 3/ 2 4 16 2 n12 + n32 ε1 + ε 3 2 van der Waalsovy síly - retardace Keesomovy a Debyeovy interakce = elektrostatické povahy Londonovy interakce = elektromagnetické povahy => podléhají relativistickému efektu retardace („zpožďování“) Geometrie dvě plochy dvě plochy Interakce plocha – koule Výraz pro energii vzájemné interakce A E a (h) = − 12πh 2 A 5,32h E ( h) = − 1 + λ 12πh 2 Aa E ( h) = − 6h (1) −1 Podmínky neretardované, nekonečná tloušťka (2) retardované, pouze L-vdW (3) neretardované, DA, h<<a (4) retardované, pouze L-vdW, DA, h<<a −1 plocha – koule A a 14h E ( h) = − 1 + λ 6h dvě koule aa E ( h) = − 1 2 a1 + a 2 A 6h (5) neretardované, DA, h<<a dvě koule aa E ( h) = − 1 2 a1 + a 2 A 5,32h λ 1 − ln1 + λ 6 h 5 , 32 h (6) retardované, pouze L-vdW, DA, h<<a Elektrická dvojvrstva povrchový náboj (především hydrofobních) částic – vyrovnáván ekvivalentním množstvím opačně nabitých iontů (protiiontů) náboj koloidní částice + obal protiiontů = tzv. elektrická dvojvrstva Interakce Sternův model elektrické dvojvrstvy: – Sternova vrstva = k povrchu těsně přiléhající vrstva protiiontů, pohybují se s koloidní částicí – difúzní vrstva = ionty ve větší vzdálenosti od částice, pohybují se nezávisle na pohybu koloidní částice – jejich distribuce je ovlivněna elektrostatickými silami a náhodným tepelným pohybem – pohybové rozhraní – odděluje Sternovu a difúzní vrstvu – vykazuje tzv. elektrokinetický potenciál (ζ-potenciál) Interakce Elektrická dvojvrstva DLVO teorie Derjaguin a Landau (1941) + Verwey a Overbeek (1948) – popisuje koagulaci (destabilizaci) nabitých koloidních částic stabilizovaných elektrickou dvojvrstvou pomocí elektrolytů opačného náboje = bilance vzájemného působení přitažlivých van der Waalsových a odpudivých elektrostatických sil E = E el + (− E vdW ) Interakční energie Interakce mezi kulovitými částicemi εζ 2 h A⋅ a E=2 ⋅ exp − − l 424 43 l 12 πh { 14 E Eel vdW mezi dvěma rovinnými povrchy εζ 2 A h E=2 ⋅ exp − − 2 l l 12 π h 1 2 3 1442443 Eel EvdW DLVO teorie – průběh interakční energie – kromě vzdálenosti koloidních částic h závislý i na iontové síle roztoku (koncentraci elektrolytu) Interakce Obr. Průběh celkové interakční energie (E) – jednotlivé stavy koagulace hydrofobních koloidů a) koagulace částic v tzv. hlubokém minimu (M1) – stabilní agregáty b) koagulace navíc v tzv. mělkém minimu (M2) – slabé agregáty c) koagulační práh (= nejmenší koncentrace elektrolytu protiiontů schopná vyvolat koagulaci) d) nestabilní (agregující) suspenze Hydrofobní efekt Copyright Wiley-VCH Verlag Interakce – hydrofobní částice ve vodě – neposkytují vazebné místo pro vodíkovou vazbu => brání přirozené tendenci vody se strukturně uspořádávat => entropicky nevýhodná orientace molekul vody – pro snížení celkové volné energie systému – migrace molekul vody z blízkosti hydrofobních částic do volného objemu (neomezené možnosti pro vznik vodíkových vazeb + nižší volná energie) – vzniká přitažlivá „síla“ mezi hydrofobními povrchy Obr. SEM snímky nanokrychliček stříbra s různým počtem hydrofobních stěn Hydratační efekt – vzniká, pokud jsou molekuly vody silně vázány k povrchu obsahujícímu hydrofilní skupiny (tj. iontové, amfiontové nebo H-vazebné skupiny) Interakce – hydratační interakce je určena energií potřebnou k porušení sítě vodíkových vazeb a/nebo k dehydrataci dvou povrchů při jejich vzájemném přiblížení Copyright UC Berkeley, Teresa Head-Gordon's Lab Obr. Model hydratace proteinů Interakce s polymery Stérické interakce Interakce - způsobeny polymery, které se silně adsorbují (fyzikálně nebo chemicky) na povrchu koloidních částic a současně jsou rozpustné v disperzním prostředí dobré rozpouštědlo - preferovány kontakty mezi segmenty polymerů a molekulami rozpouštědla špatné rozpouštědlo – preference vzájemných kontaktů mezi segmenty polymerních řetězců Vliv adsorpce polymerů na průběh potenciálových křivek interakčních energií (E) dvou hydrofobních částic v „dobrém“ a „špatném“ r o z p o u š t ě d l e . Interakce s polymery Polymerní můstky (polymer bridging) Interakce – polymer se adsorbuje zároveň na dvě (nebo více) koloidní částice – spojení částic pomocí tzv. polymerního můstku => mohou agregovat i částice, které se primárně odpuzují podmínky tvorby můstků: – optimální množství polymeru – příliš nízké koncentrace – nedostatek polymeru – vysoké koncentrace => stérická stabilizace – dostatečně velký volný povrch částice – přiměřený rozměr polymerních můstků (překlenutí vzdálenosti, na kterou působí mezičásticové odpudivé síly) Interakce s polymery Depleční interakce Interakce – vznik pokud jsou koloidní částice v roztoku polymeru, který se na povrchy částic neadsorbuje nebo je jimi odpuzován (non-adsorbing polymer) – příčiny vzniku nebyly dosud uspokojivě objasněny – zjednodušený model: pokud h >> Dg (průměr molekuly polymeru) => nulová výsledná síla pokud h < Dg => vytěsňování polymeru z mezery (prostoru) mezi částicemi => snížení osmotického tlaku v mezeře vzhledem k okolnímu prostoru => rozdíl osmotických tlaků „odsává“ molekuly rozpouštědla z mezery – vzniká přitažlivá síla (dosah přibližně roven poloměru polymeru Rg ) Mechanismy destabilizace Mechanismy destabilizace Mezi částicemi mohou působit přitažlivé nebo odpudivé síly: ly – stabilizovaný systém – převažují odpudivé síly (např. elektrická dvojvrstva, stérické interakce, hydratace) – destabilizace = taková změna systému, kdy se začnou projevovat (převládat) přitažlivé síly (např. vdW síly, hydrofobní efekty, tvorba polymerních můstků) – při přiblížení (setkání) částic pak může docházet k agregaci – různé mechanismy závisí na: na • typu použitého činidla (soli Al/Fe vs. polymer) • charakteru znečišťujících příměsí (především hydrofilní vs. hydrofobní, kladně/záporně nabité vs. neutrální) MECHANISMY: potlačení elektrické dvojvrstvy adsorpce a nábojová neutralizace zachycování částic nečistot ve sraženině (enmeshment) destabilizace polymery Potlačení elektrické dvojvrstvy Mechanismy destabilizace – dosahováno zvýšením iontové síly roztoku přidáním indiferentního elektrolytu (vliv koncentrace i mocenství iontu – SchulzeovoSchulzeovo-Hardyho pravidlo) princip: – přídavek indiferentního elektrolytu => nárůst adsorpce protiiontů do Sternovy vrstvy => nárůst jejího náboje => zmenšení objemu difúzní vrstvy => snížení celkové tloušťky elektrické dvojvrstvy – pokud je iontová síla elektrolytu dostatečně velká => energetická bariéra může být eliminována úplně – koncentrace elektrolytu umožňující úplné potlačení elektrické dvojvrstvy, kdy dochází k rychlé koagulaci = tzv. kritická koagulační koncentrace (= koagulační práh) Adsorpce a nábojová neutralizace – mnoho koloidních částic v surové vodě – při běžném pH – negativní náboj => elektrostatické interakce – přitahování kladně nabitých produktů hydrolýzy Al/Fe solí = tzv. specifická adsorpce Mechanismy destabilizace – náboj povrchu koloidu – postupně neutralizován => snižování energetické bariéry na hranici dosahu vdW sil => destabilizace – další zvyšování dávky + další adsorpce => koloidní částice získávají kladný náboj => opětovné zvýšení energetické bariéry => restabilizace – dávky > rozpustnost amorfních hydroxidů Al a Fe – zachycování částic nečistot ve sraženině = = tzv. enmeshment Enmeshment = zachycování částic nečistot ve sraženině (též „sweep coagulation“) (při použití vysokých dávek hydrolyzujících činidel) Mechanismy destabilizace výhoda: tento způsob „destabilizace“ nezávisí na typu nečistoty (bakterie, jíly, organické látky aj.) nevýhoda: velká produkce kalu tvořeného především amorfními hydratovanými oxidy kovů Rychlost srážení roste s rostoucí koncentrací koloidních částic v surové vodě, tj. s rostoucím zákalem (koloidní částice = precipitační jádra) Destabilizace polymery – kombinace různých mechanismů, z nichž jeden může převládat – vždy – adsorpce polymeru na koloidní částici (pomocí elektrostatických, vdW, hydrofobních aj. sil) Mechanismy destabilizace 1) polymer a koloid = opačně nabité => elektrostatická adsorpce a) elektrostatický „patch“ model – nízké koncentrace polymeru – adsorpce polymeru pouze na část povrchu (patch) opačně nabité koloidní částice – pokud nábojová hustota polymeru > koloidu => místo s polymerem (patch) – opačný náboj než zbytek koloidu – další elektrostatická interakce s opačně nabitým koloidem (neobsahuje polymer) => spojování částic ve větší celky b) nábojová neutralizace – stechiometrický poměr nábojů koloidu a polymeru (nadbytek polymeru – restabilizace = důsledek opětovného získání náboje nebo stérických efektů) 2) tvorba polymerních můstků (= polymer bridging) – především v případě neiontových polymerů (viz dříve) Úprava vody - terminologie Tvorba suspenze – dva na sebe navazující kroky: destabilizace koloidních částic agregace již destabilizovaných částic ve větší (odstranitelné) agregáty ! neshoda v terminologii – často používány termíny koagulace a flokulace – různé konvence v jejich použití: Úprava vody koloidní chemie: koagulace = destabilizace částic jednoduchými solemi nebo nábojovou neutralizací – vznikají malé husté agregáty (coagula) flokulace – dominantním mechanizmem je tvorba polymerních můstků – větší agregáty (flocs) s více otevřenou strukturou úprava vody: koagulace = destabilizace dávkováním vhodných činidel flokulace = tvorba agregátů dosahovaná mícháním česká literatura: koagulace = celý proces tvorby suspenze při úpravě vody = nesprávné !!!! Výzkum Vliv chemických a fyzikálních parametrů na destabilizaci a agregaci, měření a popis vlastností tvořených agregátů, vliv hydrodynamických sil na vlastnosti agregátů, rheologie disperzních soustav Výzkum Charakteristika AOM (Algal Organic Matter) a jejich vliv na interakce koloidních částic při destabilizaci a agregaci, popis vzájemných interakcí hydrofobních a hydrofilních koloidů, studium mechanismů destabilizace hydrofilních koloidů Mechanismy adsorpce organických látek a mikropolutantů na aktivním uhlí a jiných sorbentech, kompetitivní působení přírodních organických látek (NOM, AOM) na tento proces
Podobné dokumenty
Složení a vlastnosti přírodních vod
– vznik fázového rozhraní je podmíněn nerozpustností (velmi malou
rozpustností) jedné fáze ve druhé
– vlastnosti: vysoký stupeň disperzity, rozptyl světla, opalescence
(Tyndallův jev), pomalá dif...
Interakce mezi částicemi, destabilizace, sklenicová
optimální dávka (Do) - umožňuje maximální snížení obsahu sledovaného
parametru (Al/Fe, DOC, zákal, atd.)
- vede k potlačení energetické bariéry a k účinné
destabilizaci znečišťujících příměsí
oblas...
Fyzika biopolymerů
2. U zakřivených povrchů mají vody okolo sebe přibližně stejně vodíkových vazeb, ale
jejich rozmístění je omezené - snížení počtu možných kofigurací = entropický
charakter
přechod při poloměru zakř...
Zpráva o činnosti za rok 2002
Řešení silně nelineárních soustav s náhodnými geometrickými a fyzikálními imperfekcemi
s lokálními přeskoky rovnováhy – přímé řešení na základě bayesovských odhadů (B).
Metodika analýzy nestacionár...
Integrální transformace T. Kozubek, M. Lampart
trigonometrické řady (1.8) a to na základě funkce f (t), která je jejím součtem.
K řešení tohoto problému použijeme ortogonality systému funkcí z Příkladu
10 (str. 44) na intervalu [−π, π], tj. int...
politické vedy / political sciences
souboj označili za „asymetrický“ a použitou metodu boje za „nekonvenční“. K
takovýmto konfliktům obecně dochází tehdy, když vojenské kapacity jedné ze
stran výrazně zaostávají za druhou stranou. V ...
ibuprofen rekrystalizační rozpouštědlo
- dipól-indukovaný dipól (Debyeovy síly)
- dipól-dipól interakce (Keesomovy síly)
Článek v PDF ke stažení
elektrostatických prostředků adsorbujícími polymery nebo zavedením náboje na povrch částice, například upravením pH. Jestliže
odpudivá síla převýší přitažlivou sílu, pak by výsledkem měl být
stabil...
Struktura látek
Všechny tři výše uvedené interakce se uplatňují v různé míře, avšak
většinou převládají Londonovy disperzní síly nad ostatními, pro
nepolární uhlovodíky dokonce dosahují až 100%.
Van der Waalsova ...
Zadn prce - Pokročilé sanační technologie a procesy
Obr.2: a) elektrostatická stabilizace, b) stérická stabilizace koloidů kovů...................16
Obr.3 Železná nanočástic typ Nanofer 25S, výrobce NanoIron s.r.o. ..........................24