vodohospodářské stavby
Transkript
2011 Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR 05/11 stavebnictví časopis MK ČR E 17014 Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs vodohospodářské stavby o bnovená premiéra TBM v České republice F ukušima I v kontextu jaderné renesance cena 68 Kč www.casopisstavebnictvi.cz DŮM, KTERÝ VYHŘEJETE VLASTNÍM TĚLEM DOMY ZE SYSTÉMU YTONG MAJÍ VÝJIMEČNÉ VLASTNOSTI Ytong Lambda pro úsporné domy, Ytong Theta pro nízkoenergetické domy bez zateplení nebo bezkonkurenční řešení Ytong Multipor pro pasivní domy, které vyhřejete vlastním tělem. www.ytong.cz TEPLO JE ŽIVOT Vážení čtenáři, směrnice Evropské unie o energ e t i c ké n á r o č n o s t i b u d o v (2010/31/EU) je pro nemalou část stavební veřejnosti strašákem, před kterým zavírá oči a zacpává si uši. Velká část z této nemalé části má transpozici této směrnice do českého právního rámce v popisu práce. Do spolupráce na osvětově nátlakové akci se proto pustily čtyři nevládní organizace – Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Česká rada pro šetrné budovy, Hospodářská komora České republiky a Centrum pasivního domu. Výsledkem jejich diskuze na Stavebních veletrzích v Brně je memorandum, které aktuálně uvádíme na straně 10. Je však zajímavé, že se k propagaci nutnosti přesné a včasné transpozice a implementace směrnice 2010/31/EU takto razantně nehlásí více zájmových skupin z oblasti stavebnictví. V dlouhodobém horizontu totiž nevidím lepší příležitost k „nakopnutí“ stavebního průmyslu než tento typicky hysterický unijní apel z oblasti snižování energetické náročnosti všeho. A zdaleka to není příležitost jen pro výrobce materiálů snižujících energetickou náročnost stavby – tedy pro, pejorativně řečeno, „zateplovací lobby“. Směrnice o požadované energické náročnosti budov sice hovoří dost vágně, ale přece jen natolik přesně, aby bylo již dnes jasné, že bude úplně jedno, zdali bude stavba energeticky „marnivá“, či v pasivním standardu. Jde o to, z jakých (obnovitelných) zdrojů bude budova energii čerpat, kde se tyto (obnovitelné) zdroje energie budou nacházet a jaká technologie k tomu bude použita. Tento fakt podstatně rozšiřuje potenciál důsledků implementace směrnice 2010/31/EU pro uplatnění výrobců stavebních hmot, materiálů a technologií, dodavatelů stavebních prací, o projektové činnosti nemluvě. V tomto ohledu trochu nechápu nerozhodný postoj České komory architektů. Časopis Stavebnictví se každopádně hodlá pustit do pravidelné a dlouhodobé informační činnosti o vývoji transpozice a implementace výše tolikrát zmíněné směrnice. Květnovým tématem čísla jsou vodohospodářské stavby a článkům nejen rozsahem vévodí text Josefa Podzimka, dlouholetého bojovníka za dokončení (před více než sto lety započatého!) projektu vodního koridoru Dunaj– Odra–Labe. Komplex staveb nemusí být při využití „evropských peněz“ zdaleka tak nákladný, jak by se mohlo na první pohled zdát, a jeho užitečnost pro Českou republiku je neoddiskutovatelná. Přesto jej již několik desetiletí provází investiční marnost. Škoda, že nejsme tak bohatou zemí, jakou musí být nesporně Turecko, které vyhlásilo evropský vodohospodářský projekt století – Průplav Istanbul, jenž má být paralelní s Bosporskou úžinou a rozetnout tak svými čtyřiceti kilometry délky Istanbul na dva poloostrovy a jeden ostrov. inzerce editorial Zateplovací systémy Cemix THERM Slušivé a funkční řešení pro Váš dům Úspora nákladů na energie Zvýšení komfortu bydlení Oživení vzhledu fasády Hodně štěstí přeje Jan Táborský šéfredaktor [email protected] LB Cemix, s.r.o. Tel.: +420 387 925 275 Fax: +420 387 925 214 E-mail: [email protected] www.cemix.cz stavebnictví 05/11 3 obsah 6–7 17–20 Ohlédnutí za Stavebními veletrhy 2011 Pod povrchem Prahy opět pracuje TBM V letošním ročníku Stavebních veletrhů Brno posílili vystavovatelskou účast dovozci stavebních strojů. K celkově zdařilé akci pomohl obsáhlý odborný doprovodný program. Na konci šedesátých let byly při stavbě trasy metra C použity jednoduché razicí štíty sovětské provenience. V součastnosti začíná ražba trasy metra V.A za pomoci nejmodernějších strojů TBM. 74–76 22–24 ■ Jak změní Fukušima I jadernou energetiku? Stavba vodovodu jako zjevení Přes téměř hysterické reakce některých zemí na vážnou havárii reaktoru jaderné elektrárny Fukušima I je potřeba ve vývoji jaderné energetiky pokračovat. Japonské neštěstí může tomuto vývoji hodně napomoci. Stavební objekty Vodovodu Čechtínsko působí v kontextu běžných staveb tohoto typu jako z jiné planety. Armaturní šachta věrně připomíná vynořující se ponorku, vstup do vodojemu je ocelový jehlan. POROTHERM DŮM BRICK AWARD V první polovině dubna byl pod názvem POROTHERM DŮM BRICK AWARD 2011–2012 vyhlášen 13. ročník veřejné anonymní soutěže architektonických studií POROTHERM DŮM na téma Energeticky efektivní dům se skládanou střechou a 7. ročník přehlídkové neanonymní jednokolové soutěže realizovaných staveb Cihla v 21. století. Další informace: www.komunikace-profit.cz, www.porotherm.cz. 4 stavebnictví stavebnictví05/11 05/11 Oprava (příloha Stavební výrobek -technologie roku 2010, 04/11) V příloze dubnového čísla Stavební výrobek-technologie roku 2010 bylo nesprávně uvedeno umístění výrobku firmy Sika CZ, s.r.o. SikaRoof MTC – tekutá membrána pro tvorbu hydroizolačního pláště. Výrobek získal stříbrnou medaili a ne bronzovou, jak bylo uvedeno. Redakce se omlouvá. květen inzerce 05/11 3 editorial 4 obsah aktuality 6 Stavební veletrhy Brno 2011 8Stavba Jihomoravského kraje 2010 10 Memorandum ke směrnici 2010/31/EU 11PRESTA jižní Čechy byla úspěšná 12 Fasáda roku 2010 13 Výsledky soutěže REVIT OPEN 2010 stavba roku 14 Komfortní bydlení „v podzemí“ geotechnika 17TBM opět v Praze, ale tentokrát trochu jinak havárie jaderné elektrárny 22Vývoj jaderné energetiky a havárie v japonské elektrárně Fukušima I téma: vodohospodářské stavby 25 Navigare necesse est, vivere non necesse Ing. Josef Podzimek 35 Financování vodních cest v toku času Ing. Petr Forman 38 Vltavská vodní cesta: Nová plavební komora České Vrbné Ing. Olgerd Pukl 4 2 Pohyblivý most v přístavu České Vrbné Ing. Pavel Ryjáček, Ph.D. 46 Vltavská vodní cesta: Plavební komora Hluboká n. Vl. – Vodní dílo Hněvkovice Ing. Radek Veselý 51 Dokončení vltavské vodní cesty v úseku Vodní dílo Hněvkovice – Týn nad Vltavou Ing. Miroslav Bokiš 56 Šikmé lodní zdvihadlo Orlík Prof. Ing. Vojtěch Dynybyl, Ph.D. 60 Komplexní řešení záměru Plavební stupeň Děčín RNDr. Jan Hodovský 6 4 Bratislava – protipovodňová ochrana Ing. Jaroslav Sabo cena ČKAIT 2010 68Přístavba Wellness dómu v areálu hotelu Holiday Inn v Brně 71Ekodukt z obloukových dřevěných nosníků realizace 74Vodovod Čechtínsko a „kult vody“ reakce 78Jak to bylo s projektem Čabárny? svět stavbařů 8316. konferencia statikov v Piešťanoch Statika stavieb 2011 85 infoservis 90 v příštím čísle foto na titulní straně: Velín plavební komory VD Hněvkovice, Tomáš Malý stavebnictví 05/11 5 Stavební veletrhy Brno text a foto: redakce ▲ V roce 2011 se Stavebních veletrhů Brno zúčastnily také dovozci stavebních strojů Stavební veletrhy Brno 2011 Ve dnech 12.–16. 4. 2011 se v Brně na výstavišti konaly Stavební veletrhy Brno – největší přehlídka stavebních oborů ve střední Evropě. O vysoké prestiži veletrhů svědčí zájem o účast na všech akcích, pořádaných v jejich rámci: 16. mezinárodním stavebním veletrhu IBF, 12. mezinárodním veletrhu technických zařízení budov SHK, Mezinárodním veletrhu bydlení MOBITEX i na specializovaném veletrhu investic, podnikání a rozvoje v regionech URBIS INVEST a Mezinárodním veletrhu komunálních technologií a služeb URBIS TECHNOLOGIE. V rámci veletrhu, jehož mottem byla témata energeticky úsporného stavění, prezentovaná pod souhrnným názvem Green Building, proběhla řada setkání, obchodních jednání i doprovodných akcí včetně prezentací, tiskových konferencí, soutěží, odborných konferencí a seminářů. ■ V předvečer zahájení se konala tradiční Ouvertura Stavebních veletrhů Brno 2011, jejímž programem provázel Ing. Svatopluk Zídek, pre- 6 stavebnictví 05/11 zident ČSSI. Na programu večera, kde vystoupily přední osobnosti příslušných organizacím a oborů, byla například problematika městského inženýrství jako součásti integrovaného přístupu k rozvoji měst, vernisáž výstavy diplomových prací absolventů VŠB-TU Ostrava nebo představení publikace ČKAIT Městské inženýrství – Stavební kniha 2011. ■ Po dvou letech, kdy se stavební stroje prezentovaly na veletrzích v Paříži a Mnichově, se na volných plochách výstaviště objevila stavební mechanizace prakticky všech lídrů v oboru stavebních strojů, které tak vytvořily největší expozici ve střední a východní Evropě, na níž nechyběla řada novinek a technologických zlepšení. ■ První den veletrhu navštívil brněnské výstaviště prezident České republiky Václav Klaus a krátce se setkal s hlavními představiteli českého stavebnictví v čele s prezidentem SPS v ČR Václavem Matyášem, který ho doprovázel při prohlídce expozic. ■ Krajská hospodářská komora jižní Moravy a SPS v ČR pořádaly dne 12. 4. Mezinárodní konferenci na téma Dopravní infrastruktura a krize. Je řešením PPP? Konference řešila strategii státu při financování potřebné infrastruktury i konkrétní projekty PPP včetně problémů, které s těmito projekty v ČR souvisejí. Zapojení soukromých finančních prostředků je vhodný alternativní zdroj financování, nikoliv však jediný. ■ Společnost pro techniku prostředí – Územní centrum Brno pořádalo týž den odborný seminář na téma Systémy TZB pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Vystoupili na něm přední odborníci oboru. ■ SPS v ČR pořádal dne 13. 4. pravidelnou tiskovou konferenci, hodnotící situaci českého stavebnictví v uplynulém roce. „Kromě zastavení staveb byla prakticky zastavena i příprava nových. Od poloviny roku 2009 se nevypisují žádné nové zakázky projektové a inženýrské přípravy, projektové firmy pouze dokončují nasmlouvané zakázky. Předpoklad využití projektových kapacit pro rok 2011 je 30 %. Příprava liniových staveb trvá 7,5–13 roků, je proto jisté, že až se ekonomika zvedne, nebo až si vláda uvědomí, že zastavení investic není správná cesta boje proti krizi, a bude chtít pokračovat v budování dopravní infrastruktury, zjistíme s hrůzou, že nemáme kde stavět. Nedobudování dopravní sítě bude znamenat ztrátu silné stránky naší republiky v zajištění koupěschopnosti, kterou je geografická poloha, předurčující Českou republiku pro roli tranzitní země,“ charakterizoval opatření vlády, popírající vlastní usnesení i programová prohlášení, Václav Matyáš, prezident SPS v ČR, a dále uvedl: „Veřejné finance v České republice v rámci EU nejsou podle statistiky Eurostatu v tak špatném stavu, aby byl důvod k drastickým, kontraproduktivním opatřením. ČR byla v rámci EU výší schodku na 13. místě (Lucembursko 0,7 %, ČR 5,8 %, Řecko 15,4 %), výší dluhu na 6. místě (Estonsko 7,2 %, ČR 35,3 %, Řecko 125,8 %) a nárůstem dluhu na 13. místě (ČR 35 %, Irsko 445 %). Není důvod k pasivitě české vlády. Prováděné škrty nejsou v souladu s rozhodnutím summitů k politice EU, vedou mimo jiné k devastaci oboru stavebnictví. Za současné situace by žádost EIB o úvěr na vlastní zdroje (za obdobných podmínek, jako má Slovensko) jistě byla na místě.“ ■ Michal Petrman, managing partner společnosti Deloitte Regional, ve svém vystoupení uvedl, jaké podmínky vytváří pro stavební firmy vláda v Nizozemsku: „Stát garantuje minimální výši investic na deset let dopředu a firmy tomu přizpůsobí své plány.“ Protikladem je situace u nás, kde ani programové prohlášení vlády ze srpna 2010, ani usnesení vlády z roku 2005 o rozvoji dopravní infrastruktury do roku 2013 neplatí. U firem, které byly připraveny svými kapacitami na tyto dokumenty reagovat, muselo dojít k propouštění zaměstnanců a prodeji strojů a zařízení, což dokumentuje skutečnost, že jen v loňském roce odešlo ze stavebnictví přes třicet tisíc pracovníků. Jedním z pozitivních kroků státu v poslední době je zřízení poradního orgánu pro stavebnictví, kde za účasti zástupců NERVu, akademické obce a stavebních firem bude poprvé řešena problematika stavebnictví komplexně. Společnost Deloitte Regional dále formulovala Koncept 6P představující souhrn hlavních charakteristik, které by měla mít politika státu v rámci veřejných investic. Jedná se o: - potřebnost (stavět jen to, co je nezbytné); - přiměřenost (stavět to, co má „návratnost“, co si mohu dovolit); - plynulost/plánovatelnost (na straně investora – transparentní plán, co a kdy stavět, na straně firem umět plánovat kapacity); - průhlednost (veškerých výběrových řízení, plánů; nezávislá kontrola zakázek); - partnerství (hledání nových forem spolupráce); - profinancovatelnost (určení priorit z hlediska státu). ■ Dne 13. 4. pořádala Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) tiskovou konferenci, jejímž obsahem se stala aktuální témata oboru stavebnictví. „V dnešní době se na českém stavebním trhu používá řada metod pro stanovení ceny za projektové práce. Veškerý tento pomocný software, který slouží stavebním inženýrům a jehož úkolem je tvorba ceny projektu, je poskytován převážně soukromými subjekty. Ohodnocení stejných projektových úkonů se tak v různých metodách výrazně liší, což může u veřejnosti v určitých případech vyvolávat dojem ,předražení‘ stavebních prací. ČKAIT proto doporučuje vládě ČR všeobecné zavedení povinného sazebníku, a to zejména pro stavby v režimu PPP a pro zakázky vypisované státem,“ konstatoval předseda ČK AIT, Ing. Pavel Křeček, ve svém vystoupení na téma Honoráře a ceny stavebních prací a pokračoval: „ČKAIT ve spolupráci s Českou komorou architektů připravuje a chce předložit veřejnosti standardy stavebních výkonů, jasně definujících podmínky dodávky mezi dodavatelem projektu a jeho odběratelem, které plynou ze stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Zavedením standardizace by dále nemohlo docházet k dodatečným požadavkům na vícepráce ve veřejných soutěžích, protože by byl jasně definován předmět plnění. Absence závazných honorářových řádů a sazebníků se týká také realizací dodávek a montáží stavebních prací. Jediným objektivním vodítkem pro zhodnocení provedených staveb v České republice tak v současnosti zůstává přehled vydávaný Ministerstvem pro místní rozvoj a materiály vydávané Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR.“ ■ Prof. Ing. Karel Kabele, CSc., v rámci svého příspěvku na téma Budovy s téměř nulovou spotřebou energie upozornil na novou evropskou směrnici o energetické náročnosti budov (směrnice 31/2010/ EU z 19. 5. 2010), která nahradila předešlou stejnojmennou směrnici. Mottem nové směrnice je cíl 20-20-20, vyjadřující záměr dosáhnout v roce 2020 snížení spotřeby energie o 20 %, snížení emisí skleníkových plynů o 20 % a zvýšení obnovitelných zdrojů na 20 % celkové výroby v Evropě v porovnání s rokem 1990. Ke konkrétním krokům patří požadavky na navrhování a stavbu budov s téměř nulovou spotřebou energie. „Do 31. 12. 2020 budou všechny nové budovy odpovídat této kategorii. Pro nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci platí tento požadavek k 31. 12. 2018,“ uvedl profesor Kabele. ■ ČKAIT upřesnila své cíle pro nadcházející období. Patří mezi ně: – aktivní spolupráce při tvorbě národních předpisů a jejich vzájemná kompatibilita; – dosažení jednoznačnosti formulace a výkladu úprav právních předpisů, technických norem a metodik vydávaných k této směrnici; – z ajištění informovanosti autorizovaných osob v této problematice a jejich příprava na nové požadavky při navrhování a provádění budov. ■ Dalším tématem TK ČKAIT představovalo Bezbariérové užívání staveb, jehož součástí byla i informace o nabídce kanceláří Komory v Praze a Ostravě poskytovat pravidelné konzultace v oblasti bezbariérového řešení staveb. ■ Od 13. 4 do 15. 4. se v rámci veletrhu konalo tradiční 16. mezinárodní sympozium MOSTY 2011, jehož účastníci se seznámili s nejnovějšími poznatky souvisejícími s mosty pozemních komunikací a nádražními mosty v ČR i v zahraničí. ■ Jihomoravské stavební společenství při Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR pod záštitou Jihomoravského kraje vyhlásilo dne 13. 4. výsledky soutěže Stavba Jihomoravského kraje ve čtyřech kategoriích. V kategorii Stavby občanské vybavenosti se stala vítězem stavba Víceúčelový objekt – novostavba v proluce Orlí, Divadelní, Benešova v Brně. V kategorii Bytové stavby zvítězila stavba Dům s pečovatelskou službou Komín, Vavřinecká 13, v Brně; v kategorii Průmyslové stavby a technologické stavby si vítězství odnesla stavba VFU Brno – jedná se o novostavbu Kliniky chorob prasat. V kategorii Dopravní a inženýrské stavby se vítězstvím může pyšnit stavba ČD Brno, 1. část odstavného nádraží, 1. etapa. ■ Dne 14. 4. se konal seminář Výstavba, podpora a užívání energeticky úsporných budov, zabývající se legislativou, architekturou, inspiracemi ze zahraničí, technologiemi i zkušenostmi uživatelů pasivních domů. ■ Ve dnech 12.–16. 4. probíhalo na volných plochách Mistrovství ČR s mezinárodní účastí SOD žáků oboru vzdělání klempíř, pokrývač a tesař, Soutěž Učeň instalatér 2011 s mezinárodní účastí a Soutěž znalostí a dovedností žáků v oboru Mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov. ■ ▼ Veletržní stánek časopisu Stavebnictví stavebnictví 05/11 7 Stavba JmK text: redakce foto: archiv JmSS Stavba Jihomoravského kraje 2010 Součástí Stavebních veletrhů Brno 2011 bylo slavnostní vyhlášení výsledků soutěže Stavba Jihomoravského kraje 2010. Soutěž se koná pod patronací Jihomoravského kraje, vyhlašovatelem je Jihomoravské společenství při Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR, spoluorganizátorem Veletrhy Brno, a.s. Kromě cen, které v uvedených kategoriích udělila odborná porota na základě výběru z přihlášených staveb dokončených na území Jihomoravského kraje v roce 2010, byla přihlašovateli předána i cena časopisu Stavebnictví, který je hlavním mediálním partnerem soutěže. Zároveň byly oceněny nejlepší projekty studentů Fakulty stavební a Fakulty architektury VUT v Brně. ■ Výsledky ■ Stavby občanské vybavenosti Víceúčelový objekt – novostavba v proluce Orlí – Divadelní – Benešova v Brně Přihlašovatel: MAGNUM City Center, s.r.o. Investor: MAGNUM City Center, s.r.o. Zhotovitel: SAJ spol. s.r.o. – stavební část, KELLER – speciální zakládání spol. s r.o. Projektant: gen. projektant – Hladík & Chalivopulos, architekt – Ing. arch. Boris Hála, interiér – Ing. arch. Jiří Vlček ■ Bytové stavby Dům s pečovatelskou službou Komín, Vavřinecká 13 Přihlašovatel: Statutární město Brno ▼ Víceúčelový objekt – novostavba v proluce Orlí – Divadelní – Benešova v Brně Investor: Statutární město Brno Zhotovitel: FRAMA, spol. s r.o. Projektant: Atelier Habina, s.r.o. ■ Průmyslové stavby a technologické stavby VFU v Brně – novostavba Kliniky chorob prasat Přihlašovatel: IMOS Brno, a.s. Investor: VFU v Brně Zhotovitel: IMOS Brno, a.s. Projektant: PROJECT BUILDING, s.r.o. ■ Dopravní a inženýrské stavby ČD Brno – 1. část odstavného nádraží, I. etapa Přihlašovatel: OHL ŽS, a.s. Investor: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace Zhotovitel: Sdružení „Brněnský drak“; OHL ŽS, a.s.; Skanska a.s. Projektant: SUDOP Brno, spol. s r.o. ■ Rekonstrukce staveb a objektů Wellness Kuřim – Rekonstrukce a dostavba krytého bazénu v Kuřimi Přihlašovatel: město Kuřim Investor: město Kuřim Zhotovitel: IMOS Brno, a.s. Projektant: TIPRO projekt, s.r.o. Čestné uznání: Obnova Jurkovičovy vily, stálá expozice díla Dušana Samo Jurkoviče, Brno – Žabovřesky Přihlašovatel: IMOS Brno, a.s. Investor: Moravská galerie v Brně Zhotovitel: IMOS Brno, a.s. Projektant: Ing. Petr Všetečka ■ Vodohospodářské a ekologické stavby 8 stavebnictví 05/11 Šatavsko – Kanalizace A ČOV Přihlašovatel: VHS Brno, a.s. Investor: Šatavsko – dobrovolný svazek obcí Zhotovitel: VHS Brno, a.s. Projektant: AQUA PROCON s.r.o. ■ Cena časopisu Stavebnictví Labyrint pod Zelným trhem – zpřístupnění Brněnského podzemí – soubor staveb Přihlašovatel: IMOS Brno, a.s. Investor: Statutární město Brno Zhotovitel: Sdružení pro zpřístupnění Brněnského podzemí IMOS Brno, a.s.; FIRESTA FIŠER, rekonstrukce, stavby a.s. Projektant: IMOS Brno, a.s. ■ Stavby mimo území JMK Obchodní a logistické centrum firmy Ptáček – správa a.s., Praha – Jinočany Přihlašovatel: Arch. Design, s.r.o. Investor: Ptáček – správa a.s. Zhotovitel: GEMO Olomouc, spol. s r.o. Projektant: Arch. Design, s.r.o. International School of Prague, škola, Praha 6 Přihlašovatel: Arch. Design, s.r.o. Investor: International School of Prague, s.r.o. Zhotovitel: Trigema Building a.s. Projektant: Arch. Design, s.r.o. Hlavní lůžková budova v Nemocnici Pelhřimov Přihlašovatel: Skanska a.s., divize Pozemní stavitelství, závod Brno Investor: kraj Vysočina Zhotovitel: Sdružení Skanska a.s.; PSJ, a.s. Projektant: Atelier Penta, v.o.s. ▲ Dům s pečovatelskou službou Komín ▲ Wellness Kuřim – Rekonstrukce a dostavba krytého bazénu v Kuřimi ▲ VFU v Brně – novostavba Kliniky chorob prasat ▲ ČD Brno – 1. část odstavného nádraží, I. etapa ▲ Obnova Jurkovičovy vily, stálá expozice díla Dušana Samo Jurkoviče ▲ Labyrint pod Zelným trhem inzerce Dvojnásobně výkonné zateplení Zateplovací systém Baumit XS 022 Nápady s budoucností Nápad stavebnictví 05/11 9 memorandum text: redakce Memorandum ke směrnici 2010/31/EU Nevládní organizace stavebního průmyslu, jmenovitě Česká rada pro šetrné budovy, Hospodářská komora České republiky, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a Centrum pasivního domu se v průběhu zasedání na letošních Stavebních veletrzích v Brně shodly na společném memorandu (znění níže) k evropské směrnici o energetické náročnosti budov (2010/31/EU). investice a tím usnadnit komunikaci požadavků vůči veřejnosti a podnikatelům. Proto doporučujeme stanovit rozhodné datum uplatnění požadavků tak, aby se vztahovalo k úkonu ze strany investora, ne ze strany správního úřadu. Evropská směrnice o energetické náročnosti budov (2010/31/ EU) stanovuje rámec pro zvyšování energetických standardů budov a realizaci úspor energie v tomto sektoru. Členské státy ji musí transponovat do národní legislativy do poloviny roku 2012 a implementovat jednotlivá ustanovení v postupných krocích do konce dekády. 6. Realizace energeticky úsporných opatření nesmí u budov, kterých se to týká, ohrozit historický kulturní význam budov samotných ani vystavěného prostředí, kterého jsou budovy součástí. My níže podepsaní zástupci profesních asociací, komor a dalších organizací jsme se po odborné diskusi shodli na následujících závěrech, které předkládáme k další debatě veřejné správě a odborné i laické veřejnosti: 1. Zvyšování energetických standardů českých budov, ať už stávajících nebo novostaveb, vnímáme jako příležitost pro modernizaci stavebnictví. Úspornější budovy mohou české společnosti přinést stovky miliard korun1. Při prudším růstu cen energie přínosy exponenciálně rostou. Úsporné budovy tedy znamenají zajištění svých vlastníků či provozovatelů proti zvyšujícím se cenám energie a jejím nestabilním dodávkám. Státu pak zajistí zvýšenou energetickou bezpečnost, nižší dovozní a tím geopolitickou závislost. Zároveň umožní snížit objem investic do budování energetických zdrojů a infrastruktury. Přínosem je také nižší environmentální dopad provozu budov. 2. Pro předvídatelnost podnikatelského prostředí a další rozvoj trhu pro české firmy doporučujeme harmonogram s požadavky na energetický standard novostaveb a obnovu stávajících budov nastavit již nyní, a to v postupných krocích vedoucích u novostaveb v souladu se směrnicí 2010/31/EU až k budovám s téměř nulovou spotřebou v roce 2020 (v případě nových budov financovaných z veřejných prostředků či obývaných veřejnými institucemi již od roku 2018). Tento harmonogram musí respektovat uplatnění principu nákladově optimálních požadavků a využití dostupných technologií. První krok by měl být nastaven již v horizontu příštích let v souladu se směrnicí. 3. Požadavky na energetickou náročnost při obnově budov musí minimalizovat riziko zablokování části potenciálu úspor energie na období dalších desítek let, které by vzniklo provedením nedostatečných opatření. Pro dílčí obnovu budov pak musí být požadavky stanoveny takovým způsobem, aby mohlo být v následujícím kroku dosaženo požadavků pro celkovou obnovu budovy. Je ale důležité, aby tyto povinnosti byly stanoveny tak, že neomezí rychlost obnovy fondu budov. 4. Upozorňujeme, že je nutné zamezit riziku zmaření již vynaložených prostředků pro přípravu 5. Při realizaci energeticky úsporných opatření je nezbytné dbát na zajištění či zlepšení kvality vnitřního prostředí. 7. Pro přechod na lepší energetické standardy a překonání bariéry počátečních investičních nákladů by měl stát stavebníkům nabídnout asistenci v podobě podpůrného finančního nástroje. Programy Zelená úsporám, Nový panel a OPŽP 3.2 vytvořily či udržely přes 25 tisíc pracovních míst. Tato pracovní místa jsou přitom rovnoměrně rozložena do všech regionů a celého spektra velikosti firem v hodnotovém řetězci. Tyto programy byly vyhodnoceny jako důležité protikrizové a pro-růstové mechanismy. Mohou být také využity inovativní finanční nástroje či jejich kombinace (nízko úročené půjčky z revolvingového fondu, odečitatelná položka z daně z nemovitosti či příjmů vlastníků nemovitostí, podpora hypoték jen za podmínky dosažení určitého energetického standardu budov nebo další). 8. Shodli jsme se, že přechod k energeticky úspornějším budovám je nutné doprovodit informační kampaní pro širokou veřejnost a také důsledným vzděláváním architektů, inženýrů, techniků a realizačních firem. K tomuto je možné využít evropské fondy. Zajištění dostatečné odborné kapacity je nezbytným předpokladem úspěšného dosažení požadovaného výsledku. Zúčastněné asociace a komory deklarují vůli k plné součinnosti při zajištění tohoto úkolu u svých členů. Hlavní tah a koordinaci však musí zajistit státní správa. 9. Vnímáme důležitost role průkazu energetické náročnosti budov jako marketingového nástroje pro informovanost stran při výstavbě, prodeji a pronájmu budov či jejich částí o výši ročních nákladů na energii. Vítáme rozšíření povinnosti jeho zpracování a zveřejnění tak, jak je definuje v jednotlivých krocích směrnice. 10. Potenciál úspor energie v budovách je značný2 a měl by být, vzhledem ke svým mnohočetným přínosům, adekvátně zapracováván při formulaci všech relevantních národních politik a strategií (hospodářské, energetické, rozvoje bydlení, územního rozvoje, architektury a kultury stavění, ochrany klimatu, životního prostředí a dalších). 11. Státní správě nabízíme také plnou asistenci při přípravě potřebné právní úpravy a finančních nástrojů. Věříme, že pokračování tohoto dialogu přispěje ke kvalitnímu nastavení a širokému přijetí jednotlivých kroků směřujících k modernizaci českých budov holistickým způsobem, při respektování kulturních i ostatních souvislostí. ■ Memorandum podepsali: Ing. Pavel Křeček, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě; Ing. Petr Vogel, předseda představenstva České rady pro šetrné budovy; Petr Kužel, MBA, prezident Hospodářské komory České republiky; Ing. Jan Bárta, ředitel Centra pasivního domu. Dle studie Miroslava Zámečníka zpracované pro iniciativu Šance pro budovy, prosinec 2010, je to 223 miliard Kč při konzervativním předpokladu 3% reálného růstu cen energie a životnosti opatření 25 let. Při 6% reálném růstu cen energie by to pak bylo 725 miliard Kč. 2 Odhady hovoří až o 175 PJ na konečné spotřebě energie (Porsenna, 2008). 1 10 stavebnictví 05/11 presta text: Ing. Alena Korešová, Ing. Jiří Baloun foto: archiv soutěže PRESTA jižní Čechy byla úspěšná Po dvou letech opět proběhla v Jihočeském kraji soutěžních přehlídka staveb o titul PRESTA – prestižní stavba jižních Čech. Jedná se již o tradiční akci, letošní ročník byl šestý v pořadí. Záštitu nad soutěžní přehlídkou PRESTA převzal hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola. Do letošního ročníku soutěže bylo přihlášeno 62 staveb dokončených v letech 2008–2010, které byly rozděleny do 5 soutěžních kategorií: Občanské a průmyslové stavby, Rodinné domy a bytové stavby, Vodohospodářské a ekologické stavby, Dopravní a ostatní inženýrské stavby, Ostatní stavby – infrastruktura měst a obcí. ■ V kategorii Občanské a průmyslové stavby získala titul PRESTA Městská knihovna v Soběslavi – záchrana gotického hradu – projektovaná českobudějovickým Ateliérem Kročák. Hlavní cena byla udělena za využití šance záchrany zchátralého gotického hradu a nalezení nové funkce historického objektu a jeho začlenění do živoucího organizmu města. Dílo mimořádné kvality vzniklo zřízením nových prostor pro městskou knihovnu – prostory byly vestavěny do vnitřních prostor hradu, kde se sousedním kulturním domem vytvořily logicky ucelené informační, kulturní a vzdělávací centrum města Soběslav. ■ V kategorii Rodinné domy a bytové stavby nebyl titul PRESTA udělen. ■ V kategorii Vodohospodářské a ekologické stavby získal titul PRESTA rozdělovací objekt Novořecké splavy na Lužnici, jehož stavebníkem byl státní podnik Povodí Vltavy. Ocenění bylo uděleno za přínos stavby ke zlepšení ochrany území před povodněmi. Dílo zvětšuje možnosti rozdělování průtoku řeky Lužnice mezi Starou ▼ Městská knihovna v Soběslavi – záchrana gotického hradu a Novou řeku a jejího následného převodu do Nežárky. Své umístění v 1. zóně chráněné krajinné oblasti Třeboňsko stavba respektuje zachováním dispozičního řešení původního objektu. Technologické zařízení je umístěno v podzemí objektu a stavba tak nepřevyšuje okolní terén. ■ V kategorii Dopravní a ostatní inženýrské stavby získala titul PRESTA stavba Silnice R4, Mirotice–Třebkov, jejímž zhotovitelem byla firma STRABAG a.s., OZ České Budějovice, Oblast jih, PJ Písek. Hlavní cena byla udělena za kvalitní a ekonomicky optimální provedení stavby velkého rozsahu. Stavba oddělila dálkovou a místní obslužnou dopravu za současného zvýšení cestovní rychlosti. V rámci stavby bylo vybudováno také 9 mostních objektů. Nové šířkové uspořádání zlepšilo směrové a sklonové poměry a bylo zajištěno bezkolizní křížení se silnicemi třetí třídy a účelovými komunikacemi. ■ V kategorii Ostatní stavby – infrastruktura měst a obcí získala titul PRESTA odpočinková zóna KOMORA v Táboře, jejímž investorem bylo Město Tábor. Toto ocenění bylo uděleno za celkové řešení sportovně-relaxačního centra a odpočinkové zóny. Centrum se nachází v údolí řeky Lužnice a snaží se o maximální souznění s okolní krajinou. Nosným prvkem je asfaltový cyklookruh určený nejen pro vrcholové závody, ale především pro celoroční využití obyvateli města. Významnou součástí je objekt s celoročním provozem, kde je umístěna restaurace, tiskové středisko, sauna a zázemí pro sportovní akce. ■ Cenu časopisu Stavebnictví získalo dokončení vltavské vodní cesty v úseku VD Hněvkovice–Týn nad Vltavou (dobudování plavební komory vodního díla Hněvkovice). ■ Za inspirativní řešení výstavby v obcích byla udělena cena hejtmana Jihočeského kraje INSPIRA. Hejtman Jiří Zimola se toto ocenění rozhodl udělit městu Soběslav za stavbu městské knihovny v Soběslavi – záchrana gotického hradu. ■ ▼ Rozdělovací objekt Novořecké splavy na Lužnici ▼ Silnice R4, Mirotice–Třebkov stavebnictví 05/11 11 fasáda roku text: redakce Fasáda roku 2010 V první polovině dubna proběhlo v Hudebním divadle Karlín slavnostní vyhlášení vítězů prestižní soutěže Fasáda roku 2010. V hlavních kategoriích Novostavba a Rekonstrukce bylo oceněno vždy po třech stavbách. Navíc odborná porota udělila zvláštní cenu v kategoriích Rodinný dům a Rekonstrukce bytového domu. Svého favorita vybrali i zástupci mediálních partnerů, kteří ocenili novou budovu Onkologického centra při Fakultní nemocnici v Plzni – Lochotíně. Zvláštní pozornost si v letošním ročníku vysloužilo i Kongresové centrum Zlín, které si odneslo cenu ředitele společnosti Baumit, Ing. Pavla Meda. Celkem se v letošním ročníku sešlo rekordních 206 staveb. „Přihlášené stavby vnímáme jako přesné zrcadlo trhu v uplynulých dvou letech. Zaznamenali jsme obrovský propad novostaveb bytových, ale i rodinných domů, naopak stoupl počet staveb v kategorii Rekonstrukce, což je zřejmým dopadem dotačního programu Zelená úsporám,“ komentuje průběh 11. ročníku Ing. Pavel Med. Nepoměr obou hlavních kategorií byl skutečně výjimečný. Z dvou set přihlášených staveb připadaly na novostavby necelé čtyři desítky. O vítězích ve dvou hlavních kategoriích a o dvou mimořádných oceněních rozhodovala porota složená ze stavebních odborníků, které předsedal prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc. Dalšími členy poroty byli: Ing. arch. Iva Poslušná, Ph.D., z brněnského VUT; doc. Ing. Pavel Svoboda, CSc. z pražského ČVUT; Ing. Tomáš Chromý, člen ČKAIT; Ing. Pavel Štěpán, viceprezident ČSSI; Ing. arch. akad. arch. Vladimír Štulc a Ing. Pavel Med, ředitel společnosti Baumit, spol. s r.o. V porotě mediálních partnerů zasedali: Mgr. Jitka Korčeková z vydavatelství Economia, PhDr. Matěj Šišolák z firmy Jaga Media, Mgr. Antonín Gottwald z vydavatelství BusinessMedia, s.r.o., a Mgr. Jan Táborský ze společnosti EXPO DATA spol. s r.o. ■ ■ Kategorie Novostavba 1. místo a zvláštní cena v kategorii Rodinný dům Rodinný dům v Modřanech ▼ Administrativní centrum TRINITI, Brno Projektant: Ing. arch. Vojtěch Čáp; Ing. arch. Klára Čápová; Ing. Roman Vejmelka Zhotovitel fasády: FOUKAL, s.r.o. Investor: soukromý investor 2. místo Administrativní centrum TRINITI, Brno Projektant: Architekti Hrůša & spol., Ateliér Brno, s.r.o. Zhotovitel fasády: Porr (Česko) a.s. Investor: Dominikánská, s.r.o. 3. místo Bytové domy, ulice Pod valem/ Dragounská, Praha 15 – Štěrboholy Projektant: Ing. arch. Tomáš Gajdošík Zhotovitel fasády: P. H. A., akciová společnost Investor: BOŽÍ DAR a.s. ■ Kategorie Rekonstrukce 1. místo Městské divadlo, Mladá Boleslav Projektant: Ing. arch. Tomáš Šantavý Zhotovitel fasády: STATUS a.s. Investor: Statutární město Mladá Boleslav ▲ Městské divadlo, Mladá Boleslav ▼ Poliklinika Opatovská, Praha 4 12 stavebnictví 05/11 foto: archiv Baumit, s.r.o. 2. místo a zvláštní cena v kategorii Bytový dům Rekonstrukce BD, areál Kasárny, Uherské Hradiště Projektant: Ing. Jaroslav Křivánek Zhotovitel fasády: Porr (Česko) a.s. Investor: DAJAK, s.r.o. 3. místo Poliklinika Opatovská, Praha 4 Projektant: Ing. Zdeněk Havlina; Ing. arch. Tomáš Horský; Ing. arch. Patrik Hoffman Zhotovitel fasády: KASTEN spol. s r.o. Investor: Medifin a.s. ■ Zvláštní ocenění Cena ředitele společnosti Kongresové centrum Zlín Projektant: AI-DESIGN, s.r.o. Zhotovitel fasády: Sdružení PSG-International a.s. a Metrostav a.s. Investor: Statutární město Zlín ■ Cena mediálních partnerů Onkologické centrum, FN Plzeň – Lochotín Projektant: K4 a.s. Zhotovitel fasády: Skanska a.s.; ATIZ, spol. s r.o. Investor: F akultní nemocnice, Plzeň revit open text: redakce foto: archiv Autodesk Výsledky soutěže REVIT OPEN 2010 Společnost Autodesk společně s Kabinetem modelového projektování Fakulty architektury ČVUT (MOLAB) vyhlásili vítěze 4. ročníku soutěže REVIT OPEN. V rámci letošního ročníku zvítězili studenti Zuzana Retterová a Bořek Němec z Fakulty architektury ČVUT v Praze. tace byly již tradičně vytvářeny v softwarových řešeních firmy Autodesk. Projekt v Revit Architecture pak měl navíc možnost získat od poroty bonus. „V Autodesku celosvětově podporujeme studenty v přípravě na jejich budoucí povolání,“ říká Patrik Minks, předseda poroty soutěže REVIT OPEN a obchodní manažer pro oblast stavebních řešení ve firmě Autodesk. „Nástroje, které studenti pro své návrhy použili, jsou součástí softwarového řešení BIM (informačního modelu budovy), který usnadňuje náročný způsob práce a spolupráce řady profesí – od návrhu a jeho simulací, vizualizací, přes výstavbu až po provoz budovy.“ ▼ Vítězný návrh studentů z Fakulty architektury ČVUT v Praze inzerce TE MÍ ŮŽE T M Í ZA 23 900 Kč be KOM ÍN Více informací o soutěži a on-line katalog prací lze nalézt na www.revitopen.cz. ▲ Návrh studentů z FAST VUT v Brně, druhé místo I PLUS NYN UN Výsledky REVIT OPEN 2010 Zvítězili studenti Zuzana Retterová a Bořek Němec z Fakulty architektury ČVUT v Praze. Na druhém místě se umístili studenti Radek Trojan a Vratislav Zíka z FAST VUT s poněkud praktičtějším řešením a FA VUT v Brně a třetí místo obsadil Bc. Vojtěch Miler z FA ČVUT v Praze. Zvláštní cenu MOLABu, Kabinetu modelového projektování FA ČVUT, obdrželi za nápadité řešení: Bc. Martina Svobodová, Bc. Jan Císař, Bc. Kateřina Frejlachová z FA ČVUT v Praze a Natália Javorská, Stanislav Bažant z FA ČVUTv Praze. ■ PH zD Vítězní studenti navrhli koncepčně vynikající bydlení pro člověka, který programově bydlí sám – tzv. „single“, je mladý, ekonomicky zajištěný, žije aktivním životem a má pozitivní přístup k ekologii. Soutěž byla již tradičně vypsána pro studenty a čerstvé absolventy vysokých škol s architektonickým nebo stavebním zaměřením v České republice a Slovenské republice a zahraniční studenty studující v ČR na stipendium. Mottem letošního ročníku soutěže o singles byl výrok MUDr. Zbyňka Mlčocha: „Jsou mladí, zdraví, pohlední, úspěšní. A žijí sami. Nejen, že se jim nechce do vdavek a ženění, odmítají také soužití ‘na hromádce‘. Jsou single. Jsou nezadaní a vyhovuje jim to.“ Tématem soutěže REVIT OPEN 2010 bylo navrhnout bydlení pro singles; zadání však nedefinovalo formu ani rozsah stavby. Vedlejším tématem byl pohled mladých lidí na problematiku singles. Pozemek byl situován konkrétně na střechu existujícího panelového domu v Oldřichově ulici v Liberci. Navrhované bydlení však mělo být zajímavé nejen pro singles. Mělo též za úkol nabídnout současným obyvatelům domu výhody, které by je přiměly nástavbu povolit. Studenti měli tyto výhody ve svém návrhu specifikovat. V návrhu objektu bylo zapotřebí zohlednit minimální provozní náklady a minimální provozní zátěž pro životní prostředí. Studie 3D modelů, vizualizace i dokumen- stavebnictví 05/11 13 stavba roku text: doc. Ing. arch. Michal Hlaváček foto: Filip Šlapal ▲ Bytové jednotky řadových domů skupiny F v Horních Počernicích Komfortní bydlení „v podzemí“ V Horních Počernicích (městská část v obvodu Prahy 9) byly díky intenzivní spolupráci developerské firmy a architektonického a projekčního ateliéru od roku 2008 vybudovány desítky bytů ve vícepodlažních bytových domech a řada solitérních nebo řadových domů, z nichž nejvýraznějšími jsou domy budované „podzemním“ způsobem. V soutěži Stavba roku 2010 postoupila realizace nízkoenergetických domů z této lokality do II. kola. Navrhované i realizované stavby v Horních Počernicích jsou zaměřeny na kvalitní současnou architekturu, dispoziční řešení, která odpovídají modernímu životnímu stylu, maximálně využívají přírodní kontext; investiční a provozní náklady jsou nízké a preferují bezúdržbovost a kvalitní materiálové a technické řešení. Logickým důsledkem této snahy 14 stavebnictví 05/11 je odklon od využívání klasických energetických zdrojů, tj. plynu a elektřiny, a zaměření se na obnovitelné nebo netradiční zdroje, tedy především různé typy tepelných čerpadel, případně rozličné druhy využívání solární energie. Nejvýraznějšími typovými představiteli těchto tendencí a snah jsou různé druhy a velikosti takzvaných „podzemních domů“. Koncepce řešení „podzemního bydlení“ Název může vyvolávat zkratovou představu o sibiřských zemljankách, skutečnost je však jiná. Jedná se o stavby, které maximálně využívají orientaci a otevřenost ke slunečným stranám, přičemž z návětrných, neslunečných stran a shora je kryje masivní vrstva zeminy a rostlinný porost. Jsou tak chráněny přirozenou cestou proti zbytečnému ochlazování nebo teplotním výkyvům. Ve většině případů zasazení do terénu využívá svažitého území nebo terénních vln. Mimo uvedených výhod proto navíc dochází k tomu, že životní prostor obyvatel domů je mnohem intimnější a chrání je lépe proti možnému agresivnímu životnímu ruchu ve veřejně užívaných prostorách, a to i v případě, že se vlastní objekty nacházejí ve stísněnějších podmínkách nebo na menších parcelách. „Podzemní“ řešení vyžaduje samozřejmě i zcela jiný přístup k dispozičnímu uspořádání. To je principiálně založeno na otevřenosti obytných prostor směrem do exteriérů a uzavřenosti pomocných funkcí a tím jejich odsunutí do zadní, „podzemní a neosvětlené“ zóny domů. Tyto dispozice jsou relativně jednoduché u menších domů. V případě větších nároků na velikost bytů nebo domů by se dispozice příliš natahovala do délky ve směru osluněné fasády, kterou do sebe dům vstřebává sluneční energii. Z toho důvodu jsou v těchto případech prostory řazeny do více než dvou vrstev za sebou. V zadních, „podzemních“ vrstvách je pak nutné řešit přirozené osvětlení jiným, netradičním způsobem. Nejčastější metodou je využívání světlovodů různé velikosti. Tento systém poskytuje potřebný dostatek denního osvětlení, má však některé nevýhody. Jednou z nich je druh světla. Přestože se jedná o světlo denní a „sluneční“, průchod světelným tubusem zapříčiňuje, že světlo přichází o svůj „přírodní“ charakter. Je jakoby „bezpohlavní“, ztrácí svoji „šťávu“. To vyvolává ještě jeden efekt, který může působit negativně – uživatel takto osvětlených místností je v podstatě připraven o kontakt s exteriérem. Světlo z tubusu je totiž tak inertní, že podle jeho intenzity nebo barvy téměř nelze odhadnout denní čas nebo venkovní počasí. Poněkud lepší řešení osvětlení interiérů „podzemních domů“ představují různé druhy světlíků, které kontakt s exteriérem zprostředkovávají lépe. Z těchto důvodů vyvinuli autoři architektonických návrhů počernických „podzemních“ domů integraci „mikroatrií“ nebo zimních „mikrozahrad“ do dispozic domů. Kolem těchto částečně exteriérových a částečně interiérových prvků se pak pracuje s těmi prostorami domu, které již nebylo možné přičlenit k fasádě. Uvedené uspořádání nabízí intenzivní kontakt s exteriérem a dává interiérům neopakovatelný a unikátní charakter související navíc s tvořivostí autora nebo uživatele při vlastním pojetí atrií. haly totiž bylo umístěno schodiště spojující vstupní prostor na střeše a „podzemní“ interiér domu. Hala měla navíc také funkci zmíněného osvětlovacího prvku. Při preciznějším vyhodnocení terénní konfigurace se však ukázalo, že toto řešení by bylo příliš komplikované a vzhledem k relativně malé velikosti jednotlivých domů osvětlení interiéru bohatě zajišťují prosklené fasády orientované na jih. Proto bylo od této verze upuštěno. Finální verze návrhu představuje jednopodlaž- ní řadové domy, chráněné vrstvou vegetací osázené zeminy. K jednotliv ým řadov ým jed notkám je přístup ze společného podzemního koridoru navazujícího jak na společné pěší vstupy, tak na společné centrální podzemní garáže celého areálu. Každá z pěti podzemních řadových jednotek obsahuje tři obytné místnosti stupňovitě sledující šikmou linii pozemku směřujícího k jihu. Obytnými jednotkami je míněn obývací pokoj s jídelnou a dvě ložnice, dětská a rodičovská. Rodičovská ložnice má své vlastní sociálně hygienické zázemí, zatímco dětská využívá koupelnu „veřejně“ přístupnou z prostoru zbytku bytové jednotky. Koupelny a technické zázemí domu se nacházejí ve „druhé vrstvě“ dispozice směrem od osvětlené fasády. Vzhledem ke své velikosti a funkci jsou osvětlovány pouze světlovody. Každá řadová jednotka má před obytnými prostory zahradu s jižní orientací a střešní zahradu v rozsahu celého půdorysu jednotky. inzerce Architektonické řešení domů skupiny F V Horních Počernicích je v současné době již přes rok dokončena rozsáhlejší výstavba (tzv. Horní Počernice II), jejíž součástí je i realizace skupiny bytových domů a pěti řadových domků (pracovní název „skupina F“), využívajících principů „podzemního stavění“. Domy skupiny F lze považovat v mnohém za atypické. Především se nejedná o solitérní podzemní domy, ale o kompaktní jednotku složenou z pěti řadových domů. Prvotní studie počítala se stavbou domů s dvoupodlažním řešením. V této verzi dvoupodlažní vstupní a jídelní hala předpokládala vazbu na garážové stání, umístěné na ozeleněné střeše každé ze základních bytových řadových jednotek. Do jídelní Inzerce_SME_125x185_Inzenyr.indd 1 15.4.11 14:50 stavebnictví 05/11 15 Obě zahrady propojuje venkovní schodiště. Architektonicky se domy prezentují pouze odskakovanou fasádou a výrazně barevnými „kšilty“ nad prosklenými fasádami, které v létě chrání před příliš intenzivním slunečním zářením. V zimě naopak nízké a málo intenzivní sluneční záření vpouštějí hluboko do dispozice domů. Toto řešení nabízí moderní ekologické bydlení v souznění s přírodou. Architektonicko-energetický koncept domu zaručuje příjemné mikroklima uvnitř bytových jednotek ve všech ročních obdobích, nízké provozní náklady na provoz i údržbu domu a pocit bezpečí pro své obyvatele. Velké prosklené plochy obrácené na jih do vlastní předzahrádky bohatě prosvětlují všechny obytné místnosti. Domy mají k dispozici vlastní parkovací stání a sklepní kóje. Do celkové koncepce domů je zahrnut i prostor před zahradami, který bude v budoucnosti využit jako intenzivní ozeleněný park. (Jedná se o nezastavitelné ochranné pásmo vodovodu z Káraného.) Interiéry jednotlivých domů byly řešeny v kooperaci s uživateli. V některých případech bylo využito netradičních ekologických materiálů, jako hliněné omítky apod. nadsvětlík sáž pa na tel id í úkl pn e l sk oje í k nadsvětlík pn e l sk oje í k pn kle í s koje n ep skl e 10 í koj n ep l k s oje 08 k 03 ko 09 01 02 07 06 04 05 předzahrádka Stavební řešení domů skupiny F Domy jsou založeny na standardních pásech a železobetonové základové desce. Nosnou konstrukci tvoří příčně umístěné železobetonové stěny a stropní železobetonová deska. Příčky mezi byty jsou z keramických tvárnic, jsou akustické, 300 mm silné. Izolace proti vodě je řešena bentonitovými pásy. Pro zateplení posloužil extrudovaný polystyren, okenní stěny jsou provedeny v trojskle s rámy v kombinaci dřevo a hliník. Místnosti vytápí centrální „kotelna“, jejímž zdrojem je tepelné čerpadlo země–voda. Byty mají podlahové topení, doplněné regulačním systémem VBX (větrací a rekuperační jednotka řízeného větrání) s nasávacími otvory ve fasádách. Zdravotně technická 16 stavebnictví 05/11 ▲ Typická řadová jednotka – legenda místnosti 1.NP (01 – obývací pokoj, 02 – kuchyňský kout, 03 – koridor, 04 – pokoj, 05 – ložnice, 06 – koupelna, 07 – koupelna, 08 – šatna, 09 – komora, 10 – zádveří instalace a elektrorozvody jsou řešeny standardně, kanalizace je přečerpávaná do veřejné kanalizační sítě. Střechu kryje 0,6 m zeminy s vegetací. ■ Základní údaje o stavbě Název stavby: Podzemní nízkoenergetické domy, Horní Počernice II, skupina F Investor: Konhefr HP, s.r.o. Architektonický návrh: Hlaváček & partner, s.r.o. doc. Ing. arch. Michal Hlaváček, Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ing. arch. Václav Kruliš Projektant: Iv plan, s.r.o. Statika: STACON s.r.o, Ing. Tomáš Penk Zhotovitel: Konhefr, stavby a interiéry, s.r.o. Stavbyvedoucí: Ing. Miloslav Málek Doba výstavby: 09/2008–11/2009 Stavba splňuje podmínky zařazení do kategorie nízkoenergetických staveb. Energetický štítek k těmto domům nebyl vystaven, neboť stavební povolení bylo vydáno v roce 2008. geotechnika text: Ing. Ermín Stehlík, Ing. Štefan Ivor ▲ Obr. 1. Mechanizovaný štít pro ražbu trasy metra na trase A, 1983 TBM opět v Praze, ale tentokrát trochu jinak Při prodloužení provozního úseku trasy pražského metra V.A byla pro ražbu traťových tunelů zvolena technologie ražby pomocí plnoprofilových razicích strojů, tzv. TBM (Tunnel Boring Machine), které pro dané podmínky umožňují použití nejrychlejší a zároveň nejšetrnější metody výstavby tunelů v městských aglomeracích. Z historie výstavby metra v Praze V Praze byly od roku 1967 na všech linkách metra vyraženy desítky kilometrů traťových tunelů. Zpočátku byla jejich výstavba, probíhalo tehdy ručně, z plošin uvnitř štítu. V případě průchodu nesoudržnými materiály se čelba zapažila klasickým dřevěným pažením a postupovalo se postupným odtěžováním materiálu a přepažovaním stěny. Takového foto: Ing. Štefan Ivor, archiv Metrostav a.s. postupu se například muselo použít při ražbě prvního tunelu pražského metra na staveništi Štětkova ulice na Pankráci, kde byly při ražbě zachyceny tekuté písky (hlavním stavbyvedoucím tam byl otec spoluautora tohoto článku, Ing. Ermín Stehlík). V tu dobu představoval unikátní řešení této situace přesun štítu bez jeho demontáže, jak zachycuje dobová fotografie (obr. 2). Když se výstavba metra na trase A dostala do větších hloubek se skalním podložím, začala se ve větším měřítku prosazovat tzv. prstencová metoda, kdy po trhacích pracích materiál odtěžil malý kolejový nakladač a ve vzniklém prostoru došlo pomocí erektoru ke smontování dalšího prstence ostění. Tento prstenec opatřili pracovníci cihlovým čílkem a injektovali za něj cementovou maltu. Při této metodě byl záběr dopředu ražen bez jakéhokoliv předchozího zajištění, spoléhalo se plně na to, že vystřelený prostor se udrží kompaktní až do doby smontování a zainjektování prstence. Rozpojovaní nebo vrtání horniny probíhalo opět ručně, z plošin erektoru. V osmdesátých letech minulého století byly při výstavbě traťových tunelů metra použity dva plně mechanizované sovětské štíty (podle dnešní terminologie se jednalo o systém TBM), které razily traťové tunely trasy A pod Vltavou (obr. 1). Jednalo se o štíty s plnoprofilovou řeznou hlavou ▼ Obr. 3. Instalace štítu při výstavbě trasy metra C, 1968 zejména na první trase C, řešena s využitím jednoduchých otevřených štítů, ve kterých bylo pomocí erektorů (zařízení pro montáž segmentového ostění) montováno nejdříve litinové a později betonové segmentové ostění. Rozpojování horniny na čelbě tunelu ▼ Obr. 2. Přeprava nedemontovaného štítu při výstavbě trasy metra C, 1968 stavebnictví 05/11 17 3 4 7 2 1 2 3 4 5 6 7 1 6 řezná hlava tlaková, odtěžovací komora tlaková přepážka tlačné válce šnekový dopravník erektor pro montáž segmentů segmentové ostění 5 ▲ Obr. 4. Schéma TBM-EPBM o průměru 6 m, kdy za štítem bylo instalováno lité betonové ostění. Protože se beton presoval pomocí tlačných lisů štítového komplexu, byl tento typ ostění pojmenován „pres-beton“. I když štíty nebyly navrženy pro pražské podmínky a s jejich provozem byla spojena řada potíží a nákladů, byla s nimi úspěšně vyražena trasa traťových tunelů od Klárova k Můstku, tedy v oblasti Starého Města, pod cennou historickou zástavbou. Hlavním stavbyvedoucím byl tehdy inženýr Jindřich Hess, pozdější generální ředitel firmy Metrostav a.s. Během ražeb nedošlo k žádnému poškození historických památek a tunely úspěšně přečkaly i zaplavení vodou při povodních v roce 2002. TBM v praxi Největším problémem při výstavbě tunelů v městských aglomeracích je kromě zajištění bezpečné ražby (bez propadů) minimalizace poklesů v důsledku ražení tunelů. V podstatě tunely nelze razit bez poklesů terénu, ale volbou vhodné technologie je možné velikost těchto poklesů snížit. Pro minimalizaci poklesů při výstavbě traťových tunelů pod zástavbou v oblasti pražských Petřin, Veleslavína a Červeného vrchu a pod Evropskou třídou s tramvajovým a automobilovým provozem zvolil zhotovitel špičkovou technologii TBM s využitím nejmodernějších 18 stavebnictví 05/11 razicích strojů (obr. 4). V úseku metra V.A jsou nasazeny dva stroje systému TBM, v tomto případě se jedná o tzv. zeminové štíty (Earth Pressure Balance Machine – dále EPBM), vyrobené firmou Herrenknecht GmBH z Německa. Při použití razicího komplexu TBM-EPBM se kontinuálně podpírá prostředí, ve kterém se razí. V čelbě tunelu je to jednak řezná hlava (1), v případě potřeby je možné čelbu plně podepírat zeminou/horninou, která vyplňuje přední tlakovou odtěžovací komoru stroje (2), tvořenou tlakovou přepážkou (3). Hornina se rozřezává na drobné kousky a navíc se upravuje přidáváním vody a přísad tak, aby vznikla hmota vhodné konzistence. Ta pak podepírá čelbu a zároveň umožňuje odtěžování pomo cí šnekového dopravníku (5). Šnekový dopravník představuje zařízení, kterým se materiál těží a přes který je možné regulovat tlak v odtěžovací komoře. Materiál z něj zachycuje pásový dopravník na stroji, ze kterého se přesypává na tunelový pásový dopravník. P řední tlaková (odtěžovací ) komora je plná v případě, kdy stroj pracuje v tzv. režimu close mode, což bude použito např. pro podchod zástavby v lokalitě Červený vrch a při ražbách pod Evropskou třídou. Tlak v komoře musí odpovídat vnějšímu zatížení způsobenému zeminou/horninou a případně tlakem vody. Tímto způsobem se minimalizují poklesy na povrchu, které při ražbách nevyhnutelně vznikají. Prostředí, ve kterém se razí, je dále podepíráno štíty po celém obvodu výrubu. Přední štít je se zadním spojen teleskopicky. V zadní části štítu je pomocí ukladače ostění, tzv. erektoru (6), montováno železobetonové segmentové ostění (7). Erektor má vakuový úchyt, rovněž tak i pomocný jeřáb, kterým se segmenty skládají na segmentový dopravník ve dně závěsu. Od smontovaného ostění se celý štít odtlačuje při posunu vpřed během řezání pomocí 16 párů tlačných válců (4). Dalším prvkem, který minimalizuje poklesy, je injektáž za segmentové ostění, která se rovněž provádí kontinuálně během posunu TBM-EPBM. Tím lze zabránit rozvolňování prostředí a následným poklesům terénu. Pro injektáž byl zvolen systém tzv. dvoukomponentní injektáže, při které je z míchacího centra na povrchu čerpán potrubím komponent A (cement, bentonit, přísady) do zásobníku na závěsu. Ten se následně smíchá s komponentem B (vodní sklo), čerpaným ze zásobníku na závěsu TBM-EPBM. Injektáž probíhá přes potrubí zabudované v obálce zadního štítu. Pro případy nenadálých situací při ražbě a nutných technologických přestávek má stroj nainstalováno zařízení pro čerpání bentonitu za plášť štítu a do čelby, opět za účelem zabránění poklesům a rozvolnění prostředí. Instalovaný systém se skládá ze zásobníku na bentonit, tlakového čerpadla a příslušných rozvodů. Při odstávce razicího stroje je v případě potřeby systém aktivován a bentonitová směs je ze zásobníku čerpána přes otvory ve štítu do prostoru mezí štít a výrub a také před řeznou hlavu. Čerpadlo pomocí osazených senzorů udržuje v systému stálý nastavený tlak. Pro možnost ověření geologických a hydrologických poměrů před čelbou tunelu jsou stroje TBM-EPBM pro projekt metra V.A vybaveny vrtačkou Diamec 232 pro provádění průzkumných předvrtů, které mají sloužit pro ověření podmínek před strojem a také umožňují sanační práce (injektáž). Vrtačku je možné v krátkém čase nainstalovat na erektor, který je schopen obsáhnout celý obvod štítu. Celkem je po obvodu celého štítu rozmístěno 8 otvorů, v profilu řezné hlavy se pak nacházejí 2 otvory; všechny otvory jsou osazeny tlakovými uzávěry pro zabránění vniknutí vody do štítu. Vlastní štít obsahuje kromě hlavní hnací jednotky, motorů a pístů, instalovanou přepouštěcí tlakovou komoru, která umožňuje vstup do přední tlakové komory štítu v případě, kdy je tato pod tlakem vyšším, než je atmosférický tlak. V tomto případě může přes přepouštěcí komoru vstoupit obsluha a probíhat doprava materiálu, zejména pro kontrolu a výměnu řezných nástrojů. Celý komplex razicího stroje tvoří zmiňovaný štít a dále závěs, který sestává ze 7 plošin a jedné mostové části, na kterých je umístěno celé energetické a hydraulické zázemí TBM, zásobníky a čerpadla na injektáž, bentonitové hospodářství, řídicí kabina a další komponenty. Informační systém Při ražbě pomocí razicích komplexů TBM-EPBM je důležité koordinovat všechny procesy, které jsou na sobě závislé, zejména objem těžby s postupem stroje a montáž segmentů s kontinuální injektáží za ostění. K tomu přistupuje potřeba sladit všechny aktivity tak, aby byly zajištěny minimální poklesy na povrchu. Aby bylo možné mít tyto procesy pod kontrolou, zdokumentované a s možností kontinuálního řízení všech procesů, budou oba razicí komplexy vybaveny systémem od firmy VMT, který je znám pod názvem CBP (Controlled Boring Process) – řidicí a informační systém pro ražbu tunelů pomocí TBM.. Systém kontinuálně sbírá a vyhodnocuje všechna dostupná data a předává je v přehledných výkazech a zprávách na displejích, ať už přímo na razicím stroji nebo v kancelářích oprávněných zaměstnanců. Systém rovněž spouští varovné signály v případě překročení předem nastavených parametrů jak pro stroj, tak např. pro poklesy na zástavbě, pokud ▲ Obr. 5. Mapa prodloužení metra v úseku V.A je rovněž sledována kontinuálně. Takto je možné při relativně r ychlých postupech razicích strojů zajistit bezpečnou ražbu s rychlou reakcí a minimálními dopady na povrch. Pomocné technologie Pásová doprava umožňuje kontinuálně odtěžovat materiál, čímž nedochází k cyklickým přestávkám, jako tomu je u původně uvažované kolejové dopravy. Celý systém dodala firma H+E Logistik, u které je stejně jako u firmy VMT spoluvlastníkem firma Herrenknecht GmbH. Pásová doprava bude při první fázi ražeb z Vypichu končit u stávající ▼ Tab. 1. Základní technické parametry stroje TBM-EPBM Typ stroje Instalovaný výkon Délka včetně závěsu Váha včetně závěsu Průměr štítu Počet tlačných válců Celková tlačná síla Hlavní pohon Otáčky Nominální krouticí moment Segmentové ostění Vnitřní průměr prstence Vnější průměr prstence Délka prstence Hmotnost běžného segmentu TBM-EPBM – zeminový štít 1850 kVA 102 m 800 t 6050 mm 2x16 39 000 kN Hydraulický, výk. 1200 kW 4 otáčky/minutu 4400 kN 5 + 1 segmentů v prstenci 5300 mm 5800 mm 1500 mm cca 3000 kg šachty na Vypichu. Po vyražení tunelů za stavební jámu v prostoru Červeného vrchu (staveniště E2) bude veškerá logistika řešena přes tuto jámu. Místo dříve používané kolejové dopravy bude pro dopravu na stavbě úseku V.A zvolena kolová doprava, pomocí multifunkčních tzv. MSV vozidel. Jedná se o dlouhá a úzká kolová vozidla, která jsou schopna projet závěsem T BM a do pravit dopředu segmenty pro montáž ostění a další potřebné materiály. Trasa pro TBM-EPBM Oba komplexy TBM-EPBM budou na úseku metra V.A razit traťové tunely ze staveniště v blízkosti obory Hvězda. Čeká je zhruba 4000 m ražeb a 600 m přetažení přes hotové výruby stanic. Startovací místo pro oba komplexy TBM-EPBM je z 32 m hluboké šachty průměru 22 m, situované na zařízení staveniště na Vypichu, pod tramvajovou točkou (obr. 6, 7). Vzhledem k délce celého komplexu je pro montáž kromě šachty využita i část dvoukolejného tunelu ze šachty směrem ke stanici Motol, ve kterém jsou připraveny 4 plošiny závěsu (z celkového počtu 7 plošin) a zařízení pro pásovou dopravu. Na opačnou stranu šachty jsou vyraženy dva krátké tunely (10 m), s železobetonovými kolébkami ve dně, po kterých jsou štíty dotlačeny k čelbě tunelu. Tyto startovací tunely jsou vyraženy směrem ke stanici Petřiny a slouží pro zasunutí štítu při montáži. Po zasunutí štítu jsou smontovány opěrné rámy umožňující rozjezd štítu. Následně jsou do šachty spuštěny a na dně šachty zkompletovány jedna plošina a tzv. mostová část na celkový počet 5 plošin (obr. 8). Na povrchu zůstávají kompletní dvě poslední plošiny, provizorně připojené k celému komplexu. Ty budou do šachty spuštěny tehdy, až se celý komplex s pěti plošinami zarazí do potřebné vzdálenosti. První metry tunelu začal razit první komplex TBM-EPBM zvaný „Tonda“ v polovině dubna, druhý stroj „Adéla“ projde obdobným systémem montáže s tříměsíčním odstupem. Až se oba stroje dostanou po cca 500 m ke stanici Petřiny, měly by je zde čekat již vyražené boční výruby budoucího profilu stanice, přes které budou oba stroje protaženy a na konci stanice opět restartovány pro cca 1 km dlouhou ražbu ke stanici Veleslavín. V závislosti na připravenosti stanice budou oba stroje částečně vyraženou stanicí protaženy, nebo vyrazí tzv. pilot-tunely, ktestavebnictví 05/11 19 ▲ Obr. 7. Spouštění plošiny závěsu do šachty Vypich, druhá fáze ▲ Obr. 6. Spouštění plošiny závěsu do šachty Vypich, první fáze ré budou později přestrojeny na staniční profily. Za stanicí Veleslavín čeká na razicí stroj zhruba 150 m ražby do otevřené stavební jámy E2 (obr. 9), která je již vyhloubena v prostoru bývalé tramvajové točky v oblasti Červeného vrchu. Po protažení touto jámou a zaražením stroje na délku cca 100 m bude celá logistika přesunuta ze šachty Vypich do jámy E2. Bude se jednat zejména o odtěžování pásovými dopravníky, zásobování segmenty, injektážní směsí, chlazení atd. Tím se uvolní tunely a stanice v daném úseku, takže bude možné přistoupit k dokončovacím pracím. Po vyjetí z jámy E2 bude pokračovat ražba pod výškovou zástavbou na Červeném vrchu a po cca 650 m dojedou stroje do jednolodní stanice Červený vrch, kterou budou opět protaženy. Za stanicí začnou ražbu posledního a nejdelšího úseku pod Evropskou třídou, v délce 1760 m. Po proražení do prostoru koncových kolejí stanice 20 stavebnictví 05/11 Dejvická budou oba razicí stroje TBM -EPBM demontovány a díly přepraveny buď stávajícími tunely metra, nebo zpět přes nově vybudované tunely do jámy E2. Při protahování stanicemi a jámou E2 budou prováděny potřebné kontroly, opravy a výměny zejména řezných nástrojů. O průběhu ražby i architektuře stanic trasy V.A přinese časopis Stavebnictví aktuální informace v dalších číslech. Budoucí ražby pomocí TBM Protože se předpokládá, že zakoupená kompletní technologie TBM se všemi pomocnými technologiemi a zařízeními bude při ražbě traťových tunelů metra efektivní, rychlá a šetrná vůči zástavbě a městskému prostředí, lze předpokládat, že její využití bude možné rovněž při výstavbě dalších úseků metra již v blízké budoucnosti. ■ ▲ Obr. 8. Montáž TBM-EPBM v šachtě a komoře ▲ Obr. 9. Stavební jáma E2 Základní údaje o stavbě Název stavby: Výstavba metra V.A (Dejvická–Motol), stavební část Objednatel: Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. Zhotovitel: Ú č astníc i S dru žení metro V.A (Dejvická – Motol): Metrostav a.s (vedoucí účastník) a HOCHTIEF CZ a.s. Vedoucí projektu: Ing. David Cyroň Hlavní stavbyvedoucí: Ing. Štefan Ivor Termíny stavby: 1/2010–8/2014 havárie jaderné elektrárny text: prof. Ing. František Hrdlička, CSc. grafické podklady: archiv autora Vývoj jaderné energetiky a havárie v japonské elektrárně Fukušima I Existuje mnoho studií očekávaného vývoje počtu obyvatel Země, ekonomického růstu a s tím související spotřeby energie ve světě. V souhrnu se dá konstatovat, že pokud nenastanou zásadní změny v oblasti energetiky, dojde do roku 2050 (oproti roku 2007) k následujícím změnám, viz tab. 1. Důsledkem nárůstu poptávky bude napjatá situace v dodávkách ropy a posléze zemního plynu, dojde tedy k příklonu ke zbývajícím primárním zdrojům energie – uhlí, obnovitelným zdrojům energie (OZE) a jaderné energetice. Celosvětová politika se snaží zabránit klimatickým změnám snížením emisí CO2 na úroveň 13,5 Gt CO2ekv do roku 2050. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) proto průběžně analyzuje scénáře nasazení nových technologií tak, aby došlo ke snížení znečištění ovzduší skleníkovými plyny oproti roku 2007 o 50 %. Tohoto cíle lze pravděpodobně dosáhnout zejména snížením znečištění ovzduší oxidem uhličitým (CO2) ve všech oblastech energetiky. Znamená to posun k jaderné energetice, k zachycení a oddělenému uložení nebo využití oxidu uhličitého (CCS) a k obnovitelným zdrojům (OZE), zejména ve výrobě elektřiny. Přímé nasazení málo znečišťujících technologií v ostatních oblastech konečné spotřeby je obtížné, a proto jej musí doprovázet postupné nahrazování konečné spotřeby v těchto oblastech elektřinou nebo bezuhlíkovým nosičem energie, jako je např. vodík. Jako doplněk sem patří také ověřování účinných a dostupných řešení, zejména vzhledem k jejich využití v rozvojových zemích a v regionech velkých zemí s velkým a rostoucím užitím energie (Brazílie, Rusko, Indie, Čína). Japonsko patří se svými 54 reaktory a firmami TOSCHIBA nebo HITACHI jednak k zemím, které významně využívají jadernou energetiku, jednak představuje zemi s pokročilou technologií, uplatnitelnou i v eventuální „jaderné renesanci“. Z předchozích úvah je zcela zřejmé, že všechny potenciální scénáře rozvoje světové energetiky do roku 2050 dle OECD s jadernou energetikou zcela určitě počítaly, ať už v menší, větší nebo velké míře. ▲ Obr. 1. Jaderná elektrárna Fukušima I Havárie v japonské elektrárně Fukušima I Současná havárie v elektrárně Fukušima I vyvolala novou vlnu odporu proti jaderné energetice a zcela určitě vyvolá další dlouhou diskuzi o budoucnosti světové energetiky obecně. Pokusím se shrnout dostupné údaje o průběhu havárie v elektrárně Fukušima I – včetně údajů z tisku i z těch, které se běžně neobjevují a jsou známy jen v odborných kruzích. Jaderná elektrárna Fukušima I Japonsko bylo postiženo zemětřesením blížícím se stupni 9 Richterovy stupnice (celý Japon- ský ostrov Honšů se posunul o 2,5 m), s epicentrem blízko jaderné elektrárny Fukušima. Jaderná elektrárna (pro pořádek uvádím, že jedna z nejstarších v Japonsku) zemětřesení přestála bez podstatných škod. Reaktory byly po zemětřesení bezpečně odstaveny zasunutím havarijních tyčí do aktivní zóny reaktoru. Došlo však k úplnému výpadku proudu – blackout postihl téměř polovinu Japonska. Začaly pracovat záložní dieselagregáty, které zásobují proudem chladicí zařízení reaktorů, které byly odstaveny (došlo k zasunutí havarijních tyčí). Následovala tsunami (snad výšky 10,5 m – tedy údajně tisíciletá). Ochranná hráz byla vysoká jen 6,5 m (odolná stoleté tsunami). Ta odnesla tanky s palivem pro ▼ Tab. 1. Předpověď vývoje energetického sektoru ve světě Vývoj jaderné energetiky ve světě Obyvatelstvo Hrubý domácí produkt (HDP) HDP v rovnosti kupní síly Spotřeba primárních energetických zdrojů Celková konečná spotřeba energie Spotřeba elektřiny Spotřeba elektřiny – podle scénáře Mezinárodní energetické agentury (Blue Map IEA) Emise skleníkových plynů Emise skleníkových plynů podle scénáře Mezinárodní energetické agentury (Blue Map IEA) 22 stavebnictví 05/11 1971 3700 GUSD2000 GUSD2000 PJ PJ PJ TWh PJ TWh Gt CO2ekv Gt CO2ekv 229 910 2007 6609 40 482 63 866 503 253 346 918 61 196 16 999 61 196 16 999 27 2030 8309 81 775 129 012 696 696 2050 9150 136 638 215 565 924 432 40 153 603 42 667 133 013 36 948 57 27 40 13,5 ▲ Obr. 6. Následky výbuchů vodíku s porušením hermetičnosti obálky u bloku 3 ▲ Obr. 2. Schematická mapa Japonska s vyznačením epicentra zemětřesení blízko jaderné elektrárny Fukušima ▲ Obr. 3. Mapa s rozmístěním jaderných elektráren v Japonsku dieselagregáty, které přestaly pracovat. Zahynulo a bylo nezvěstných cca 25 000 Japonců. K dispozici zůstalo časově omezené vnitřní chlazení (barbotážní nádrže), které fungovalo ještě dalších 6 hodin. Na obrázku 4 je znázorněn zbytkový tepelný výkon reaktorů po odstavení. Je zřejmé, že funkční chlazení vyřešilo pouze špičku zbytkového tepelného výkonu, ale nikoliv dochlazení reaktorů. Pro eventuální porovnání s černobylským reaktorem lze uvést, že pravděpodobný tepelný výkon tohoto reaktoru v okamžiku tzv. rychlé chemické reakce (havárie bez spuštění havarijních tyčí) dosáhl špičky více než 10 000 MW (řádově spíše více). Už z tohoto údaje je zřejmé, že obě havárie nelze jednoduše porovnávat. Pracovníkům firmy TEPCO se dařilo náhradním způsobem chladit reaktory, k čemuž dokonce používali mořskou vodou (běžně se chladí odsolenou vodou, ale odsolovací zařízení přestalo fungovat jako první), pravděpodobně však zapomněli na chlazení vyhořelého paliva u reaktoru. To je skladováno vně ochranné obálky (pozn. autora: reaktory VVER 1000 v Temelíně jsou jedny z mála, které mají ▼ Obr. 7. Následky výbuchů vodíku s porušením hermetičnosti obálky u bloku 3 ▲ Obr. 4. Zbytkový tepelný výkon reaktorů po odstavení ▼ Obr. 5. Následky výbuchů vodíku s porušením hermetičnosti obálky u bloku 3 stavebnictví 05/11 23 ▲ Obr. 9. Varné reaktory (typ BWR – Boiling Water Reactor), provozní schéma ▲ Obr. 8. Pro srovnání – snímek havarovaného reaktoru RBMK v Černobylu ▲ Obr. 10. Reaktory tlakovodní (PWR, VVER), provozní schéma bazén s vyhořelým palivem umístěný přímo v kontejnmentu, tedy v ochranné obálce). První výbuch vodíku nastal u reaktoru č. 1. Mnohem významnější však byl výbuch u reaktoru č. 3, který pracuje s palivem MOX (směs izotopů plutonia a uranu, ze kterých eventuální úniky radioaktivity tvoří významné izotopy s dlouhou dobou rozpadu ve srovnání s radioizotopy pouze z uranového paliva). Pravděpodobně nefungovaly rekombinátory vodíku zabraňující vodíkovým výbuchům. Důvodem mohla být absence dodávky elektrického proudu, kterou se podařilo obnovit až po téměř 7 dnech, ačkoliv dostupné napojení bylo pouhé 2 km. Opět nesmíme zapomínat na děsivé zpustošení pobřeží vlnou tsunami. Následky výbuchů vodíku s porušením hermetičnosti obálky u bloku 3 jsou vidět na obrázcích. Na snímku 8 je pro srovnání uveden snímek havarovaného reaktoru RBMK v Černobylu. Tento reaktor neměl ani tlakovou Fukušima, stejně jako v deseti dalších ze sedmnácti japonských jaderných elektráren (celkem s 54 reaktory), pracují varné reaktory (typ BWR – Boiling Water Reactor). Je to druhý nejčastěji používaný typ reaktoru. Na světě je jich v provozu 94, kromě Japonska fungují také v USA, Německu, Rusku, Číně, Indii a Mexiku. Nejčastěji používané reaktory jsou reaktory tlakovodní (PWR, VVER) – těch je 264, mezi nimi i ty české v Dukovanech a Temelíně. Ze schematických obrázků je zřejmý zásadní rozdíl mezi varným a tlakovodním reaktorem. Varný reaktor je jednookruhový – s kontaminovaným pracovním médiem (voda, pára). Tlakovodní reaktor je dvouokruhový, kde pracovní médium vně kontejnmentu není kontaminováno. I v tomto konstrukčním rozdílu obou typů reaktorů lze spatřovat část pravděpodobných potíží ve Fukušimě, s nutností odvádět do moře radioaktivní vodu. 24 stavebnictví 05/11 nádobu reaktoru, ani ochranný kontejnment. Navíc byly palivové články uloženy v grafitových kanálech, které umocnily výbuch při extrémním nárůstu teploty. Z výše uvedeného je zřejmé, že katastrofa v jaderné elektrárně Fukušima I je v porovnání s Černobylem nesrovnatelně menší, přesto je hodnocení významnosti havárie na reaktorech 1 a 2 ohodnoceno „5“ a na reaktoru 3 ohodnoceno „7“, což je nejvyšší stupeň hodnocení významnosti havárie jaderné elektrárny. Srovnávání japonské havárie jaderné elektrárny Fukušima s Černobylem neznamená podceňování nebezpečí. Je konstatováním pokroku v bezpečnosti v oblasti jaderné energetiky. Nejpoužívanější současné jaderné reaktory Na světě je cca 480 funkčních reaktorů. V jaderné elektrárně Závěr Žádná technologie v energetice není bez potenciálního nebezpečí. Tím spíše ne v jaderné energetice. Každá havárie je však především nutné poučení do budoucnosti. Poučení, aby pravděpodobnost možného rizika havárie byla ještě menší než dosud a eventuální následky havárie také. Při srovnávání havárií v Černobylu a ve Fukušimě můžeme konstatovat, že toto poučení funguje. ■ Podklady: [1] Strategická agenda energetiky, Technologická platforma udržitelná energetika [2] 11. energetický kongres Praha, prezentace předsedkyně SÚJB Ing. Dany Drábové, CSc. Autor: prof. Ing. František Hrdlička, CSc., děkan Fakulty strojní ČVUT v Praze E-mail: [email protected] vodohospodářské stavby text: Josef Podzimek foto: archiv autora, Vodní cesty a plavba ▲ Obr. 1. Mapa vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe Navigare necesse est, vivere non necesse Ing. Josef Podzimek Fakulta inženýrského stavitelství – obor vodohospodářský (1962). V roce 1965 ředitel závodu Dolní Vltava, 1970–1990 vedoucí vodohospodářského a technického rozvoje Povodí Vltavy s.p. V roce 1989 generálním ředitelem Ekotrans Moravia a.s. pro propagaci a postupnou realizaci vodní cesty D–O–L. V roce 1994 převzal v restituci rodinnou firmu v Třešti. Je společníkem firem „Podzimek“, operujících v oblasti stavebnictví, strojírenství, dřevovýroby a obchodu na území ČR. V roce 2008 obdržel Státní vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti hospodářské. E-mail: [email protected] Česká republika je jedinou zemí z 27 států Evropské unie, která není přímo nebo kvalitní vodní cestou připojena na moře. Postupně se tak dostáváme do ekonomické pasti, neboť naprosto platí slova amerického analytika a politologa George Friedmana: „Námořní státy jsou vždy bohatší než jejich vnitrozemští sousedé, i když jsou si ve všech ostatních věcech rovny“. Ale nezoufejme, máme přeci vodní koridor Dunaj–Odra–Labe. ▼ Obr. 2. Vodocestný zákon z roku 1901 Výrok Navigare necesse est, vivere non necesse, který v překladu zní „Plouti jest nutno, žíti není nutno,“ vykřikl roku 56 př. Kr. římský vojevůdce Gnaeus Pompeius, jehož úkolem bylo zajišťovat zásobování Říma, a odrazil s loďmi s nákladem obilí za bouře na moře. stavebnictví 05/11 25 Stavba vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe (D–O–L) byla uzákoněna už v roce 1901. Nejde tedy o nový projekt, ale pouze o jeho dokončení. Stavba byla zahájena v roce 1904, s navrhovanou dobou výstavby 20 let. Plány však byly přerušeny první i druhou světovou válkou, obdobím budování socializmu a nerozhodností politické reprezentace za posledních 20 let. 110 let práce na vodním koridoru D–O–L Bylo vydáno celkem 9 zákonů, 9 nařízení a vyhlášek, 16 usnesení vlády a 3 rezoluce EU (obr. 2). V přístupové smlouvě České republiky do Evropské unie najdeme mapu, ve které se s průplavem D–O–L počítá. Za Rakousko-Uherska bylo vybudováno celkem 6 plavebních objektů na přístupové labské větvi (obr. 3, 4). Za první Československé republiky pokračovaly splavňovací práce na řece Labi, Odře a Moravě, kde bylo vybudováno celkem 16 nových vodních děl (obr. 5, 6, 7). Těsně před druhou světovou válkou započaly práce na vlastním průplavu na rakouské a polské straně. Přesto, že tyto práce byly v roce 1943 zastaveny, pokračovala výstavba 2 plavebních stupňů na Labi (obr. 8). Po druhé světové válce byly dokončeny další 2 plavební stupně na Labi a Moravě (obr. 9). V období budování socializmu bylo postaveno 7 nových plavebních stupňů na Labi, Odře a Moravě (obr. 10, 11). Souběžně bylo modernizováno 6 plavebních stupňů na Labi v rámci nárůstu lodní dopravy pro zásobování uhlí do chvaletické elektrárny (obr. 12). ■ tedy konstatovat, že na vodním koridoru D–O–L se od vydání vodocestLze ného zákona v roce 1901 plynule pracovalo po dobu téměř 90 let a pouze za posledních 20 let se nepostavil ani jeden nový plavební stupeň. Doposud bylo zbudováno celkem 39 nových nebo rekonstruovaných vodních děl. Současné ekonomické ztráty z jejich nevyužívání nebo minimálního využívání jsou pro Českou republiku obrovské. Vltavská vodní cesta Ač tato vodní cesta není přímou součástí vodního koridoru D–O–L, je mimořádně důležitá pro napojení hl. města Prahy na významný námořní přístav v Hamburku. Splavňovací práce započaly za Rakousko-Uherska, kdy byly postaveny 4 plavební stupně. Vltavskou vodní cestu do Prahy ukončila za první republiky výstavba zbývajících dvou plavebních stupňů. Vltavská vodní cesta pro nákladní dopravu pak byla prodloužena směrem proti proudu výstavbou VD Vrané nad Vltavou v roce 1936 a VD Štěchovice v roce 1945. Pak následovalo období budování energetických vodních děl Slapy, Kamýk a Orlík se „zárodkem“ plavebních zařízení pro 300t lodě. Dokončení těchto plavebních zařízení s výjimkou plavební komory na Kamýku bylo zastaveno (obr. 13). Ředitelství pro stavbu vodních cest K realizaci vodocestného zákona z roku 1901 bylo pověřeno ministerstvo obchodu, které 11. 10. 1901 zřídilo Ředitelství pro stavbu vodních cest ve Vídni (1902) s expoziturami v Praze (1903), Krakově (1905) a Přerově (1907). V roce 1902 byl též ustaven Poradní sbor pro vodní cesty. Jeho 20 členů jmenovaly zemské výbory, které se podílely na výstavbě vodních cest. V té době byla zahájena i velká odborná publikační činnost v čele s profesorem Antonínem Smrčkem, Ing. Josefem Bartovským a dalšími odborníky. Současně byla vydávána odborná periodika: Střední Labe upravené a splavněné (1902–1910), Výroční zprávy komise pro kanalizování řek Vltavy a Labe v Čechách (1896–1926) a samostatný časopis Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe (1941–1950). Ředitelství pro stavbu vodních cest plnilo svou funkci nepřetržitě téměř půl století. Zrušeno bylo v roce 1949. 26 stavebnictví 05/11 Renesance vodních cest v Československu Toto označení používal profesor Jaroslav Čábelka při hodnocení období výstavby chvaletické vodní cesty a modernizace vltavské vodní cesty. Bylo to období mimořádného technického a realizačního vzepětí příznivců plavby. Jak říkal Ernest Hemingway: „K létání nestačí křídla, ale musí být i vhodná startovací dráha“. Ironií osudu nevznikla startovací dráha moudrým a progresivním rozhodnutím vládnoucích kruhů, ale v důsledku dvou na sobě nezávislých negativních faktorů: Železnice nebyla schopna zajistit do nově budované chvaletické elektrárny přepravu 4 mil. t uhlí ročně. Jediným ekonomickým řešením byla vodní doprava na Labi. Zastaralé hradlové jezy na dolní Vltavě dožívaly a havárie jezu Trója po nárazu uvolněných člunů v roce 1974, protržení jezu v Klecanech (1977) a následně protržení jezu Libčice odstartovalo modernizaci hradlových jezů (obr. 14). V té době jsem zastával funkci ředitele závodu Dolní Vltava, tj. v úseku Mělník–VD Orlík. Po roce 1968 bylo jasné, že tuto funkci ředitele jako nestraník a člověk s málo kladným vztahem k lidově demokratickému zřízení (tak zněl oficiální název) nemohu zastávat. Ředitel podniku Povodí Vltavy Ing. Jan Chytráček, skvělý technik i velmi slušný muž, pochopil, že nesmí zastavit technický rozvoj, který v tomto oboru na závodě Dolní Vltava samovolně vznikal, a zřídil proto samostatný útvar vodohospodářského a technického rozvoje Povodí Vltavy. Postupně mi dovolil útvar rozšířit o několik mimořádně kvalitních techniků z řad podniku (Ing. Libor Záruba, Ing. Josef Záruba, CSc.) i o nové absolventy Stavební fakulty ČVUT, které doporučili vysokoškolští profesoři (Ing. Petr Forman, Ing. Jan Nárovec, Ing. Miroslav Němec a další). Přijetím Jindřicha Suka, kterého z funkce ústředního ředitele ČTK vyhodili po dubnovém plénu ÚV KSČ současně s Alexandrem Dubčekem (1969), byla zahájena éra výrazné informační funkce útvaru. V roce 1976 začal vycházet odborný časopis Povodí Vltavy se zaměřením na rozvoj vodních cest. Byl tak dobře koncipován, že po určité odmlce a změně názvu (Vodní cesty a plavba) vychází dodnes. Vyvrcholením informační činnosti bylo od roku 1973 pravidelné pořádání odborných konferencí pod názvem Dny nové techniky Povodí Vltavy. Jejich hlavní náplní byla prezentace velkého množství nových technických řešení, která vznikala v technickém rozvoji Povodí Vltavy. Těchto pět konferencí, které byly organizovány souběžně s konferencemi Plavební dny, dotvářelo odborný kolorit období Renesance vodních cest v Československu. Plavební dny Počátkem sedmdesátých let minulého století (1971), ještě pod euforií šedesátých let, byl dán základ ke konání konferencí s mezinárodní účastí plavebních a vodocestných odborníků tehdejšího Československa s účastí sousedních států, zejména Polska. Odborným garantem těchto setkání, pro které byl přijat název Plavební dny, byla tehdejší československá sekce Stálého mezinárodního sdružení plavebních kongresů (AIPCN/PIANC). Plavební dny se původně konaly v jednoletém období střídavě na území České republiky a Slovenské republiky. Později došlo k prodloužení období na dvouleté a v letošním roce se konají již 26. plavební dny ve dnech 13.–15. září 2011 v Ústí nad Labem. Technický rozvoj Povodí Vltavy Činnost týmu technického rozvoje (1970–1990) se i s odstupem času jeví jako opravdu mnohotvárná a rozsáhlá. Nejvíce jsme pracovali na moderních ocelových jezových konstrukcích. ▲ Obr. 3. Hradlový jez v Dolních Beřkovicích v zimě (1907) ▲ Obr. 4. Sklápění hradlového jezu (Dolní Beřkovice 11. 3. 1908) ▲ Obr. 5. Zdymadlo Přelouč na Labi, vybudované v letech 1921–1927 ▲ Obr. 6. Masarykovo zdymadlo u Střekova na Labi, dokončené v roce 1936 ▲ Obr. 7. Vodní dílo Spytihněv na řece Moravě je vhodné pro vodní koridor D–O–L (1938) ▲ Obr. 8. Zdymadlo Hradištko na Labi, dokončené v roce 1944 ▼ Obr. 9. Zdymadlo Velký Osek na Labi (1940–1952) ▼ Obr. 10. Jez na Odře ve Lhotce, dokončený v roce 1967 stavebnictví 05/11 27 Podpírané jezové klapky Jako první byly navrženy, modelově odzkoušeny, vyprojektovány a realizovány podpírané jezové klapky. Postupně vznikaly hlavně na Vltavě, a to na jezech Trója v Praze (1975) (obr. 15), Klecany (1981), Helmovský jez v Praze (1984), Vraňany (1984), Libčice (1988), Modřany (1988). Celkem je na Vltavě, Labi, Ohři a Trnávce 39 typizovaných podpíraných klapek se 78 typovými hydraulickými válci. Dobré zkušenosti z výstavby i provozu nás inspirovaly k úplné prefabrikaci těchto konstrukcí. Ocelová hradicí konstrukce, včetně hydraulických pohyblivých mechanizmů, těsnění a bočních štítů, byla smontována jako celek ve výrobním závodě a jako balík dopravena na staveniště, kde byla osazena a zabetonována. Tyto balené klapky v počtu 9 kusů můžete najít na 4 jezech v České republice, a to na Mži v Plzni, na dvou jezech na Úhlavě a na Labi ve Veletově (obr. 16). Pak ještě 2 zcela autonomní klapky na převádění nezámrzného průtoku plavební komorou. Jezy, ale i plavební komory na Vltavě byly v šedesátých letech 20. století již za svým fyzickým i technickým zenitem. V rámci modernizace plavebních komor byly proto postupně rozpracovány a realizovány různé konstrukce plavebních komor a zvláště jejich technologických částí. Nejdříve jsme zdokonalovali poklopová vrata, která původně navrhl profesor Jaroslav Čábelka. Ta byla osazena celkem na 8 plavebních komorách (obr. 17). Dále jsme vyvinuli a realizovali horní klapková vrata pro přímé nebo kombinované plnění, která jsou dodnes v provozu na 8 plavebních komorách. Následovala dolní vzpěrná vrata pro kombinované prázdnění a plnění ■ komory, kterých bylo instalováno celkem 7. Technickým vyvrcholením byla membránová vzpěrná vrata plavebních komor. Tuto zajímavou konstrukci, která využívá tažené ocelové membrány namísto původních klasických konstrukcí, jsme využili na spodních vratech plavební komory v Praze na Štvanici (1977). Po 20 letech byly tažené membrány instalovány při prvním návrhu membránových protipovodňových mobilních hrazení pro území hl. m. Prahy. Realizace se tato myšlenka dočkala až po dalších 10 letech při protipovodňovém hrazení paláce Žofín v Praze u Národního divadla. Bezpečnost provozu plavebních komor Když jsme dokončili vývoj hradicích konstrukcí jezů a plavebních komor, soustředili jsme se na bezpečnost provozu plavebních komor. Byla vyvinuta, odzkoušena a realizována dynamická ochrana vrat plavebních komor (obr. 18), která chrání vrata plavebních komor před nárazem vjíždějících lodí. Pro případ, že přesto dojde k jejich poškození, ale i kvůli možnosti rychlé a přerušované jiné opravy plavební komory byla vyvinuta náhradní vrata plavebních komor (obr. 19). Aby bylo možno náhradní vrata dopravit po vodě na místo jejich osazení, vznikla nosná loď náhradních vrat plavebních komor. K usměrnění a bezpečnému vplouvání lodí do plavební komory byla vypracována pružná svodidla plavebních komor. Tato moderní svodidla se nacházejí téměř na všech rekonstruovaných labsko-vltavských plavebních komorách. Speciální plovoucí mechanizmy Vodní cesty jsou specifickým prostředím, na kterém se velmi dobře uplatní speciální plovoucí mechanizmy. V té době vznikly například: ■ loď pro měření hloubek (vyměřovací loď) Valentýna, která byla v provozu v letech 1973–1989; ■ vyměřovací loď Valentýna II. měří plavební hloubky na labsko-vltavské vodní cestě již 22 let (1989–2011) (obr. 20); ■ těžký plovoucí jeřáb. Těžký plovoucí jeřáb, na rozdíl od vyměřovacích lodí, se nikdy nedočkal realizace. Výroba sice byla několikrát „na spadnutí“, naposledy v roce 2000, kdy Ministerstvo dopravy uvolnilo v rámci akce Praha – evropské město kultury finanční prostředky na stavbu divadelní lodě bratří Formanů, jež měla být později přestavěna na těžký plovoucí jeřáb. Divadelní loď 28 stavebnictví 05/11 realizovalo seskupení firem Podzimek, k přestavbě na těžký plovoucí jeřáb však nikdy nedošlo (obr. 21). Mezi plovoucí mechanizmy, které jsme vyvinuli a realizovali, patří i čerpací prám. Snad stojí za zmínku, že tři kusy čerpacích prámů si od podniku Povodí zapůjčily v roce 1997 Strojírny Podzimek a úspěšně je nasadily na odčerpávání vody po stoleté velké vodě na Moravě v okolí Uherského Hradiště. Strojírny Podzimek pak v roce 2002 dodaly čerpací prám III. generace pro potřeby Povodí Moravy. Obnova malých vodních elektráren Stroje pro malé vodní elektrárny bylo nutné po letech zapomnění znovu „objevit“ a také bylo třeba reagovat na nutnost co nejnižších investičních nákladů. První Kaplanovy turbíny v kolenovém provedení vznikly spoluprací mezi ČKD Blansko a technickým rozvojem Povodí Vltavy. Nejzajímavějšího uplatnění asi došly o mnoho let později při modernizaci elektrárny na Štvanici, kde se naplno projevila erudice a odvaha Ing. Libora Záruby. Dále je nutné připomenout pilířové elektrárny, které měly být festivalem skvělé myšlenkové práce doc. Slávka Holaty a Ing. Libora Záruby. Návrh pilířové elektrárny v letech 1981 a 1982 vznikl pro jezy Modřany a Klecany. Bohužel silné vnější vlivy zabránily realizaci tohoto zajímavého technického řešení. Později malé vodní elektrárny břehového typu byly na Vltavě realizovány v Modřanech, Tróji, Klecanech, Libčicích a Vraňanech. Snažili jsme se v rámci úspor investičních nákladů malé vodní elektrárny stále zjednodušovat. Proto byla navržena první přelévaná elektrárna (opět stroje bez budovy, které při velké vodě mohou být zatopeny) u jezu v Klecanech (obr. 22). Tu později nahradila břehová elektrárna většího výkonu. Absolutním vyvrcholením snahy o maximální zjednodušení stavební části malých vodních elektráren se staly plovoucí elektrárny. Dopracovali jsme se k nim, jak bylo již zmíněno, postupně. Nejdříve jsme turbíny umístili do pilíře (pilířové elektrárny), pak jsme stroje zabezpečili tak, aby je voda mohla zatopit (přelévané elektrárny), poté jsme odstranili stavbu úplně a turbíny s generátory jsme umístili do lodě (plovoucí elektrárny), obr. 23. Takové elektrárny byly vyrobeny dvě. Princip plovoucí elektrárny pak využili v různých modifikacích i někteří další konstruktéři a výrobci, zvláště Sigma Lutín. První pokus o PPP projekt vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe Ještě před rokem 1989 jsme cítili, že na labsko-vltavské vodní cestě je téměř vše dokončeno a je třeba pokročit dále. Věřili jsme, že musíme najít novou energickou sílu, která by měla dostatek ekonomického zázemí a moudrého pohledu na budování vodních cest. Po vzájemných konzultacích s tehdy úspěšným podnikatelským subjektem JZD Slušovice jsme se dohodli na založení nové akciové společnosti na podporu a rozvoj vodních cest v Československu. Na zakládající valnou hromadu Ekotrans Moravia a.s. (1989) přišlo mnoho zájemců a celkem 64 organizací ji na místě založilo. Hlavními zakládajícími organizacemi, zdaleka však ne rozhodujícími, bylo JZD Slušovice a Vítkovické železárny s.p. Mezi významné akcionáře společnosti ETM patřily Závody ťažkého strojarstva, Vodní zdroje Praha, Průmstav Praha, Správa radiokomunikací Praha, Třinecké železárny, Sigma Lutín, Zakládání staveb Praha, Štěrkovny a pískovny Brno, Sigma Olomouc a další. Je třeba si tento fakt připomenout, aby vynikla pozdější zcela absurdní kampaň proti této mladé organizaci, která měla hlavní náplň zakotvenou v zakládací listině – propagaci, přípravu a výstavbu průplavu D–O–L. Mezi zakládající členy patřilo i Povodí Vltavy a Povodí Moravy. Celý technický rozvoj Povodí Vltavy přešel v roce 1990 do nově založené akciové společnosti. Již pak ▲ Obr. 11. Zdymadlo Štětí na Labi bylo dokončeno v roce 1970 ▲ Obr. 12. Zdymadlo Týnec nad Labem (1975) ▲ Obr. 13. Vodní dílo Orlík s lodním výtahem pro sportovní plavbu a nedokončeným šikmým lodním výtahem pro 300t lodě (foto: Emil Trokšiar) ▲ Obr. 14. Havárie hradlového jezu Trója na Vltavě v roce 1974 ▼ Obr. 17. Horní klapková vrata pro kombinované plnění a převádění velkých vod na plavební komoře v Českých Kopistech na Labi ▲ Obr. 15. Moderní jez na Vltavě v Tróji s podpíranými jezovými klapkami byl dokončen v roce 1980 ▼ Obr. 16. Na jezu Veletov na Labi bylo postupně osazeno 7 balených jezových klapek (1975) stavebnictví 05/11 29 nikdy nebyl obnoven. Valná hromada začátkem roku 1994 pod tíhou velmi nepříjemné kampaně proti této myšlence odhlasovala, aby byl ze stanov vypuštěn odstavec o propagaci, přípravě a budování vodních cest v ČR. Bylo jasné, že můj hlavní důvod, proč jsem akciovou společnost pomáhal zakládat a proč jsem jí věnoval pět let svého produktivního života, končí. Po dobu existence akciové společnosti byly napsány stovky článků proti průplavu a proti samotné existenci této organizace. Téměř nikdo se tohoto projektu neodvážil zastat. V té době jsem se začal plně věnovat rodinným firmám seskupení Podzimek, které jsme v rámci restituce postupně získali zpět. Toto období útlumu činnosti na vodních cestách v ČR jsme využili na Slovensku. Po havárii ukrajinského remorkéru v plavební komoře VD Gabčíkovo (1993) se následně „rozletěla“ spodní desková vrata. Dodávka nových vrat byla svěřena ČKD Blansko. Následně Vodohospodářská výstavba Bratislava, jako provozovatel VD Gabčíkovo, rozhodla, že obě plavební komory opatří havarijním uzávěrem, aby do budoucna zabránila dlouhé plavební odstávce, která v letech 1993–1994 ochromila mezinárodní plavbu na Dunaji. Výběrové řízení vyhrál návrh, který vypracovaly Vodní cesty a.s. za mimořádné technické pomoci předních českých odborníků. Jako havarijní uzávěr horního ohlaví plavebních komor byly použity podpírané jezové klapky šířky 3 m (2x17), výšky 5 m a hmotnosti 2x56 t v obou komorách (obr. 24). Tyto největší podpírané klapky v Evropě vyrobily a namontovaly Strojírny Podzimek s.r.o. a Mavel s.r.o. (1994). Tato vrata se pak několikrát osvědčila při převádění povodňového průtoku na Dunaji. ■ Plavební a vodocestné sdružení Počátkem devadesátých let minulého století, konkrétně v roce 1994 po rozdělení bývalého Československa, bylo zřízeno České plavební a vodocestné sdružení v České republice a Slovenský plavebný kongres na Slovensku. Obě sdružení jsou odborná apolitická seskupení plavebních a vodocestných odborníků sdružující fyzické a právnické osoby, reprezentující odborníky z oblasti vnitrozemské plavby, vodního hospodářství a stavitelství, lodního průmyslu, plavebního provozu, vědeckovýzkumné základny, vysokých škol stavebního a dopravního charakteru a státní správy. Původní myšlenka zachování kontaktu na Mezinárodní plavební sdružení PIANC je v České republice uchována úzkou vazbou mezi českou sekcí ve sdružení PIANC a Českým plavebním a vodocestným sdružením, které je kolektivním členem této nejprestižnější světové plavební organizace s více než 125letou tradicí. Po změně politických i hospodářských podmínek počátkem devadesátých let bylo možno rozšířit i činnost tohoto sdružení na zpracovávání odborných stanovisek k problémům přípravy, výstavby a provozu vodních cest a plavby, na rozvíjení nejnovějších odborných znalostí z oboru plavby a vodních cest mezi odborníky v oboru i v oborech příbuzných a pokračování v pořádání celostátních odborných konferencí s mezinárodní účastí. Tradice konání Plavebních dní byla po dohodě nově vzniklých organizací obou států zachována. Nadace vodních cest – Plavba a vodní cesty Činnost Ekotrans Moravia a.s. skončila v roce 1994. V témže roce byla založena Nadace vodních cest, která pokračuje v propagaci rozvoje vodních cest v České republice se zvláštním zřetelem na prosazení vodního koridoru D–O–L. V roce 2001 se nadace transformovala do nově založené obecně prospěšné společnosti Plavba a vodní cesty. Její hlavní náplní je vydávání časopisu Vodní cesty a plavba. Toto periodikum je pokračovatelem časopisu Povodí Vltavy a vychází od roku 1992. Příští rok tedy bude tento jediný odborný časopis v republice, který systematicky propaguje vodní cesty v ČR i v zahraničí, slavit 20. výročí založení. V posledních letech Plavba a vodní cesty o.p.s. organizuje putovní výstavu Vodní koridor D–O–L. 30 stavebnictví 05/11 Výstavy navštívilo několik tisíc zájemců z řad odborníků i veřejnosti. Vždy byly zahajovány předními krajskými i regionálními politiky, rektory, děkany a profesory vysokých škol i vysokými úředníky ministerstev a Státní plavební správy. Při těchto výstavách si nejvíce uvědomujeme, jak neuvěřitelně neinformovaná je naše veřejnost. Hlavní osvětovou atrakcí je plavební mapa České republiky velikosti 11x7 m umístěná na podlaze (obr. 1). Navazujeme tak, aniž bychom to věděli, na snahu Jana Antonína Bati darovat v roce 1937 prezidentovi republiky Edvardu Benešovi model průplavu D–O–L velikosti 13x6 m. Prezidentská kancelář tehdy model odmítla a požádala o menší velikosti 2,6x1,2 m. Jan Antonín Baťa tuto akci rázně ukončil slovy: „Zmenšením je naprosto nezřetelný.“ Doufám, že naše o.p.s. bude úspěšnější se snahou umístit mapu průplavu D–O–L ve vestibulu ministerstva dopravy, Parlamentu či Senátu ČR. Ředitelství vodních cest ČR Období let 1990–2008 lze označit za období stagnace rozvoje vodních cest České republiky. Podniky Povodí sice průběžně opravovaly a modernizovaly některé dílčí objekty (obr. 25), ale přesto ve srovnání s historickým vývojem výstavby a celkové modernizace labsko-vltavské vodní cesty i ve srovnání s výstavbou vodních cest v Evropě a světě nelze hovořit o rozvoji plavby a vodních cest. Naděje nastala až 1. dubna 1998, kdy z rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR bylo zřízeno Ředitelství vodních cest České republiky (ŘVC ČR). Tato organizační složka státu tak navazuje na tradici prvorepublikového Ředitelství pro stavbu vodních cest. Jím realizované projekty financuje Státní fond dopravní infrastruktury. V letech 2004–2006 bylo využito i podpory EU prostřednictvím operačního programu Infrastruktura a v současné době až do roku 2013 budou na některé projekty čerpány prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím operačního programu Doprava. Kvůli různým obstrukcím ze strany ekologických iniciativ se nepostavil ani jeden nový plavební stupeň na Labi, Vltavě, Odře a Moravě. ŘVC proto soustředilo svou pozornost na přístavy, překladiště, zdvihání mostů pro zvýšení podjezdných výšek a bagrovací práce pro zvětšení plavebních hloubek. Významným počinem pro rozvoj plavby se stala nová servisní loď na Vltavě v Praze. V rámci této zakázky byl rekonstruován tlačný remorkér a tlačná vana na speciální soulodí. Toto první „ekologické plavidlo“, které zásobuje pohonnými hmotami celou vltavskou flotilu v Praze, zároveň odebírá splaškové a nádní vody z lodí a dodává jim pitnou vodu, je prvním plavidlem tohoto druhu v České republice (obr. 26). Kompletní rekonstrukci včetně nové technologie zajistily Strojírny Podzimek a P&S pro Ředitelství vodních cest Praha. V období stagnace „velké plavby“ soustředilo ŘVC ČR svoji pozornost na Baťův kanál a dokončení splavnosti horní Vltavy do Budějovic. Baťův kanál neboli vodní cesta Otrokovice–Rohatec V roce 1995 byla znovu otevřena pro rekreační plavbu vodní cesta, kterou inicioval a vybudoval J. A. Baťa (1938). Pro zvýšení atraktivity a bezpečnosti Baťova kanálu realizuje ŘVC ČR celou řadu staveb. Tohoto cíle bylo již téměř dosaženo výstavbou 8 přístavišť pro osobní lodě, 19 vývazišť, zastávek plavidel a dokončením automatického ovládání plavebních komor. Dále se připravuje prodloužení vodní cesty směrem na sever po Kroměříž a na jih po Hodonín. Dokončení vltavské vodní cesty do Českých Budějovic Jde o první nadechnutí po 20 letech útlumu rozvoje vodních cest v České republice. Tento projekt je rozdělen na tři základní úseky: ▲ Obr. 18. Zkouška dynamické ochrany na plavební komoře v Praze – Modřanech ▲ Obr. 19. Náhradní vrata na plavební komoře na Labi ve Veletově ▲ Obr. 20. Vyměřovací loď Valentýna II. ▲ Obr. 21. Plovoucí divadlo bratří Formanů ▼ Obr. 23. Dvě plovoucí malé vodní elektrárny v malé plavební komoře na Vltavě v Hoříně ▲ Obr. 22. Přelévaná malá vodní elektrárna na Vltavě v Klecanech ▼O br. 24. Největší podpírané klapky v horním ohlaví plavebních komor vodního díla Gabčíkovo stavebnictví 05/11 31 ▲ Obr. 25. Modernizace plavebních komor v Roudnici n./Labem v roce 2003 ▲ Obr. 26. První ekologické plavidlo na Vltavě v Praze ■ ▲ Obr. 27. Sportovní přístav a vodní dílo České Vrbné ▲ Obr. 28. Plavební komora Hněvkovice ▲O br. 29. Protipovodňové hrazení membránového typu chrání palác Žofín na Vltavě v Praze ▲ Obr. 30. Tabulový protipovodňový uzávěr na Čertovce v Praze ▼ Obr. 31. Vizualizace plavebního stupně Děčín na Labi ▼ Obr. 32. Vizualizace plavebního stupně Přelouč II na Labi 32 stavebnictví 05/11 ■ I. úsek: České Budějovice – Hluboká nad Vltavou; ■ II. úsek: Hluboká nad Vltavou – vodní dílo Hněvkovice; ■ III. úsek: vodní dílo Hněvkovice – Týn nad Vltavou. Práce jsou značnou měrou hrazeny z fondu EU s termínem výstavby v letech 2008–2013. Po dokončení a při využití již hotového vodního díla Kořensko s plavební komorou bude horní Vltava splavná z Českých Budějovic až po vodní dílo Orlík. Bylo dokončeno vodní dílo České Vrbné, včetně nového přístavu pro sportovní lodě (obr. 27), a plavební komora Hněvkovice (obr. 28). Na stavbě se podílejí velké stavební podniky (Metrostav a.s., Eurovia a.s., Hochtief a.s., SMP CZ, a.s.) a jako subdodavatelé technologie pak Strojírny Podzimek, P&S a.s. a Povodí Vltavy s.p. Plně je zde využito zkušeností z výstavby podpíraných jezových klapek a vrat plavebních komor na dolní Vltavě. K úplnému splavnění horní Vltavy z Českých Budějovic do Prahy bude opět chybět lodní zdvihadlo na VD Orlík a VD Slapy. Chci věřit, že tyto stavby plynule navážou a že se tak po více než 50 letech splní sen nestora vodního hospodářství Ing. Libora Záruby, který obě zdvihadla projektoval, a ač se dožil zasloužených 95 let, realizace svých projektů se nedočkal. Protipovodňová opatření na vodní cestě Trochu jiný vývoj měla v tomto období výstavba protipovodňových opatření na splavných tocích. Tento impulz, jak již v našich krajích bývá zvykem, podnítily opět katastrofy. Byla to mimořádná povodeň na moravských řekách v roce 1997 a na Vltavě v roce 2002. Nebudu se zabývat zemními hrázemi a jinými definitivními protipovodňovými opatřeními, která v té době šla mimo nás. Naopak velmi intenzivně jsme byli vtaženi do technického a dodavatelského tříbení názorů na mobilní protipovodňové hrazení. V technickém rozvoji Povodí Vltavy bylo vyvinuto již v roce 1980 hradlové protipovodňové hrazení pro nábřeží mezi Národním divadlem a Novotného lávkou v Praze, které bylo před rokem 1990 stavebně realizováno. To mělo v plné míře využívat typová hradidla ČKD Blansko pro plavební komory. Jejich dodávka pak byla zastavena. Po povodních na Moravě (1997) bylo jasné, že se bude Praha ve velkém stylu chránit před velkou vodou. Ve hře byla dvě technická řešení. Ekosystém s využitím hliníkových hradidel a systém Seskupení Podzimek a Vodních cest a.s. s využitím nerezových membrán. Investor NVP Praha dal přednost hradidlovému mobilnímu hrazení. Systému membránovému dal přednost investor Městského úřadu Praha 1 pro dílčí ochránění Paláce Žofín na ostrově u Národního divadla. Bylo tak postaveno první a zatím jediné mobilní protipovodňové hrazení pro jeden významný objekt se skladováním na místě samém (obr. 29). Následně byly v Praze instalovány dva největší protipovodňové uzávěry. Jedna výsuvná tabulová vrata na Čertovce (obr. 30), která pro dodavatele Zakládání staveb a.s. dodaly Strojírny Podzimek, a dvoje protipovodňová vzpěrná vrata v Praze – Libni na Rokytce. Plavební stupeň Přelouč a Děčín Tyto dvě stavby jsou v poslední době nejvíce sledované. Jsou totiž důležité pro zlepšení plavebních podmínek na dolním Labi a k umožnění plavebního spojení mezi přístavem Hamburk a přístavem Pardubice (obr. 31, 32). O těchto dvou plavebních stupních bylo už popsáno tolik papíru, uděláno mnoho studií a projektů včetně mimořádně podrobných modelových výzkumů ve VÚV v Praze – Podbabě, že se omezím pouze na svou osobní vzpomínku. Když jsem nastoupil po vysoké škole v roce 1961 u podniku Labe – Vltava (předchůdce Povodí Labe a Povodí Vltavy) jako úsekový technik (mistr) v trati Kolín–Smiřice, velmi jsem se podivoval, proč na celém středním Labi od Mělníka po Pardubice chybí uprostřed jeden plavební stupeň. Tehdy se jmenoval Semín, nyní Přelouč II. Zeptal jsem se proto tehdejšího vedoucího jezného v Srnojedech (nad Přeloučí), proč tu jeden stupeň chybí. Odpověď zněla: „To byla chytrost našich dědů, kteří věřili, že jejich děti či vnuci nemohou být tak hloupí, aby ten jeden stupeň nedodělali“. A vidíte, mohou. Nedávno jsme měli sraz absolventů ČVUT stavební fakulty 50 let po promoci a plavební stupeň je stále v diskuzi, přestože již dva ministři životního prostředí tomuto dílu udělili výjimku. Snad se dočká naše generace. Větší podpora politiků vodnímu koridoru Dunaj–Odra–Labe Tento optimistický slogan pro příznivce tohoto projektu, věřte, nevěřte, pochází z materiálu Netechnické obtíže v přípravě VRT (vysokorychlostní železnice). Pouze jsem vyměnil hanlivé slovo „kanál“ za „vodní koridor“ a vypustil poslední slova „než VRT“. Autorem silných slov typu „silný a úspěšný lobbing silniční a vodní dopravy“ je Ing. Petr Šlégr, bývalý náměstek ministra dopravy za Stranu zelených. Tato prezentace končí slovy „Lidé mají železnici rádi – nesmí zůstat u nostalgie“. Poprvé mám pocit, že nad vodní dopravou vysvítá slunce. Pouze dodám, že lidé mají vodní cesty také rádi, dokonce si mohou u vody postavit stan a projíždějící nákladní loď ani neuslyší, zatímco projíždějící vysokorychlostní vlak pro osobní dopravu jim prorazí bubínky. Vodní koridor ochrání lidi před povodněmi a přivede jim do suchých oblastí jižní Moravy vodu z Dunaje. Po hladině vodních cest mohou plout plachetnice, přiláká vodní turisty, lidé se mohou koupat nebo si postavit podél vodního koridoru překrásné rodinné domky s výhledem na zapadající slunce nad hladinou vody. Vodní koridor může vodou zásobovat lužní lesy i pobřežní mělké zóny, zemědělská pole i průmysl. Vodní ptáci zde mohou hnízdit, aniž by se lekli projíždějícího vlaku na VRT. A lodě vodními šrouby okysličí vodu pro ryby i další vodní živočichy. A to přitom nemám nic proti železnici ani VRT, které jsou také důležité. Dílo nezačínáme, dílo dokončujeme Tento souhrn osobních zkušeností se pokusím zakončit formulací do několika obecných závěrů a doporučení. ■ Vodní koridor D–O–L není nová stavba, ale pouze čeká po 110 letech budování na své dokončení (obr. 33). ■ Vodní koridor D–O–L představuje základní a jediný nadnárodní – evropský projekt pro udržitelný rozvoj této země, který pro nás a naše potomky přinese vodu, pomůže nám ochránit od největších povodní, zajistí nám ekologickou, konkurenceschopnou nákladní dopravu i dopravu rekreační, zvýší energetickou i ekonomickou bezpečnost státu. ■ Vodní koridor D–O–L reprezentuje nejkomplexnější projekt, který nám umožní žádat peníze z Fondu soudržnosti EU ve výši až 85 % z předpokládaných nákladů 8 mld. eur a zajistí tak zaměstnanost dle doby výstavby (10–23 let) pro 39 600 až 79 200 pracovníků. ■ Vodní koridor D–O–L neznamená stavbou gigantickou, ale při dotaci z fondů EU zcela reálnou, a to ve výši cca 800 miliónů Kč/rok (dle zvoleného scénáře výstavby). ■ Vodní koridor D–O–L je pro naši zemi jediným způsobem, jak se napojit nejekologičtější a nejekonomičtější dopravou na tři námořní přístavy a zastavit tím hospodářský propad plynoucí z faktu, že jsme jediná země z 27 států EU, která není přímo nebo kvalitní vodní cestou nepřímo napojena na moře. Přitom naším rodinným stříbrem je Moravská brána – nejnižší místo v Evropě mezi rozvodím Dunaje a Odry. Při výměně názorů o vlivu tohoto projektu na přírodu se opřeme o výrok F. M. Dostojevského: „Když někdo řekne, že miluje přírodu, nemusí ještě proto nenávidět lidi.“ ■ Vodní koridor D–O–L nám umožní zhodnotit ohromné investice vybudované za posledních 110 let na našich řekách, stejně tak jako technickou přípravu, která je na nejvyšší úrovni v Evropě. stavebnictví 05/11 33 english synopsis Navigare necesse est, vivere non necesse ▲ Obr. 33. Mapa vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe (zdroj: Euromapping) ■ Vodní koridor D–O–L potřebuje vizionáře. Tato doba však těmto „bláznům“ nepřeje. Změňme proto taktiku a pověřme tímto projektem vysokého evropského úředníka. Prosaďme funkci Evropského koordinátora pro výstavbu vodního koridoru D–O–L. Zatím Evropská komise ustanovila 9 koordinátorů pro některé složitější infrastrukturní projekty, které současně mají výrazně nadnárodní charakter (síť TEN-T). Lze například jmenovat Ing. Pavla Teličku jako evropského koordinátora pro Priority Project No. 27 Rail Baltica Warsaw–Kaunas–Riga–Tallin–Helsinki nebo právě v oblasti vodních cest Karlu Peijs, koordinátorku pro Priority Project No. 18 Rhin/ Meuse–Main–Danube a No. 30 Inland waterway Seine–Scheldt. ■ Vodní koridor D–O–L potřebuje silný impulz k jeho prosazení. Ale tím je právě hospodářská krize a energetická bezpečnost státu. ■ Vodní koridor D–O–L potřebuje svou konkrétní strategii a právní předpisy. Musíme mít vlastní názor a ne se stále ptát sousedních zemí, zda ten průplav máme chtít. Vzpomeňme si na otroka z pera Karla Čapka: „Já bych ■ ledacos dovedl, jen kdyby mě někdo poručil“. Závěrem je třeba uvést, že všechna zmíněná činnost vedoucí k popularitě a modernizaci vodních cest, by se neuskutečnila bez iniciativy a podpory řady bezejmenných zastánců vodní dopravy a vodních cest z oblasti vysokých škol, vědeckovýzkumné a projektové základny a státní správy. ■ Czech Republic is the only one of the 27 European Union member countries which is not connected to the sea either directly or through a quality waterway although the solution would be to finish the Danube–Oder–Elbe (D–O–E) water corridor the implementation of which was enacted as early as in 1901. The construction started in 1904 with the expected construction period of 20 years. However, the plans were interrupted by the first and second World Wars, the period of building socialism and by the inability of the political representatives of the last 20 years to take a decision. klíčová slova: vodní koridor Dunaj–Odra–Labe (D–O–L), Vltavská vodní cesta, Ředitelství vodních cest ČR, plavební komory, podpírané jezové klapky, malé vodní elektrárny, Nadace vodních cest – Plavba a vodní cesty, Baťův kanál, vodní dílo Přelouč a vodní dílo Děčín, protipovodňová ochrana keywords: Danube–Oder–Elbe (D–O–E) water corridor, Vltava waterway, Czech Waterways Directorate, navigation locks, supported weir gates, small hydro power plants, Waterway Foundation – Navigation and Waterways, Bata Canal, navigation lock Přelouč and lock and dam Děčín navigation lock, flood protection odborné posouzení článku: doc. Ing. Pavel Jurášek, CSc. Fakulta dopravní ČVUT, Praha inzerce Vodicí stěny a dopravní zábrany CITY BLOC. Zkrášlí obec či město a ochrání zdraví i majetek. Na křižovatkách, v blízkosti přechodů pro chodce, na parkovištích jsou betonové vodicí stěny a dopravní zábrany CITY BLOC vidět stále víc. Černožlutým zbarvením upozorňují na místa, kde je žádoucí zvýšená pozornost a opatrnost jak řidičů, tak ostatních účastníků dopravního provozu. Jsou koncipovány jako stavebnice, jejich montáž je proto velmi jednoduchá. Osazují se přímo na komunikaci. Jednotlivé dílce jsou vybaveny táhlem a volným zámkem, takže po propojení zasunutými spojkami vytvoří článkový řetěz, který v napnutém stavu vytvoří deformační zónu, kterou auto neprolomí. Vodicí stěny a zábrany systému CITY BLOC jsou určeny k použití tam, kde je na městských či obecních komunikacích rychlost vozidel omezena na 50 km/hod a kde je prioritou ochrana chodců. Vzhledem k vysoké účinnosti je jejich použití velmi vhodné při oddělení jízdních drah na objížďkách, při odklonu dopravy při pracích na vozovce, mohou ochránit chodce na zvlášť dopravně expono- vaných místech, jako jsou tramvajové, autobusové a trolejbusové zastávky, mohou funkčně oddělit stezky pro pěší a cyklisty od vozovek, omezit parkování před přechody. Výhodně jsou využívány při výstavbě kruhových objezdů. Obce a města systém CITY BLOC velmi oceňují. Pomáhá nejen zvýšit bezpečnost na městských komunikacích, ale také přispívá ke zkrášlení obcí jako součást městského mobiliáře, protože prvky systému CITY BLOC lze, díky univerzální skladbě, použít např. pro ohraničení částí městské zeleně, vymezení parkovacích zón, apod. Možností je mnohem víc. Výroba betonových vodících stěn CITY BLOC je dozorována LGA Norimberk, BPS Linec a TZÚS Praha. Od roku 2002 je zaveden certifikát ISO 9001. Kontakt: MABA Prefa, s.r.o., 391 81 Veselí nad Lužnicí, čtvrť J. Hybeše 549 tel. 381 207 022, 602 184 098 fax: 381 207 075 E-mail: [email protected], [email protected]; www.mabaprefa.cz 34 stavebnictví 05/11 vodohospodářské stavby text: Petr Forman foto: archiv autora Financování vodních cest v toku času Ing. Petr Forman Absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor vodní stavby a vodní hospodářství. Do roku 1990 působil v útvaru technického rozvoje Povodí Vltavy, v 90. letech vedl projektovou firmu Vodní cesty a.s. Byl 1. náměstkem ministra dopravy (1998) a náměstkem ministra pro místní rozvoj (2003–2004). Člen Vědecké rady Fakulty dopravní ČVUT, člen o.p.s. Plavba a vodní cesty, člen Dopravní komise HK ČR, člen AMSP. E-mail: [email protected] Splavné řeky a vodní cesty mají svá specifika, kterými se odlišují od ostatní dopravní infrastruktury. Právě pro svoji specifičnost a mnohoúčelovost je voda již od dob římských veřejným statkem, a to platí dodnes. Například dnes platný zákon č. 273/2010 Sb., o vodách, uvádí: Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují… K plavbě po českých tocích dokonce ani není podle současného zákona zapotřebí žádného povolení. Citujme opět zákon č. 273/2010: K užívání povrchových vod k plavbě a k odběru vody potřebné k provozu plavidel není třeba povolení vodoprávního úřadu. Specifické postavení mají nejen vody samotné, ale i stavby na nich, tedy vodní stavby. Zpravidla plní více úkolů najednou – a právě v tom je jejich síla (jsou mnohoúčelové, tedy násobně užitečné) i slabost (je těžké všechny účely v čase a místě zkoordinovat). Když k tomu připočteme, že vodním cestám dnes rozumí všichni, je často neštěstí hotové. Přeháním? Nikoli. Jak často čteme slogan: „Přizpůsobte lodě řekám, ne řeky lodím!“. Jako by se jeho autoři či obhájci neučili ve škole Archimédovu zákonu. Napadne snad někoho přizpůsobit automobily lesním stezkám, nebo předepsat vlakům ve složitějších terénech o něco menší rozchod kolejnic? Předevčírem (ve světě) Plavba je přirozený proces a provází lidstvo od nepaměti. I vodní cesty mají dlouhou historii. Například průplav mezi deltou Nilu a Rudým mořem vznikl před téměř 4000 lety. Nejstarší trvale užívanou trasou je asi Císařský průplav v Číně, totiž 2500 let. A například spojení Rýn–Dunaj začal budovat Karel Veliký roku 793, Karel IV. zase zahájil práce na propojení Vltavy s Dunajem (1375). Všechny takové počiny byly vždy financovány „vrchností“, protože vždy šlo o posílení obchodu, a tím i hospodářského a politického významu země. ▲ Obr. 1. Splavné řeky a vodní cesty mají svá specifika, kterými se odlišují od ostatní dopravní infrastruktury. Ilustrační foto. Včera (na území dnešní České republiky) Tzv. navigační patent Marie Terezie z roku 1777 stanovil prioritu plavby před ostatním využitím řek, vyhlásil splavné řeky za majetek státu a zaručil veřejné financování. Mimochodem – pokus o realizaci průplavu Dunaj– Odra ze soukromých zdrojů (1873) neuspěl, veřejné zdroje ovšem v té době stačila pohltit železnice. Rok 1896 přinesl zřízení Komise k provedení kanalisace Vltavy a Labe v Čechách, a také společné státní a zemské financování. Díky tomu máme dodnes labsko-vltavskou vodní cestu. Vodocestný zákon Právě před 110 lety (18. 6. 1901) přišel převratný říšský zákon č. 69, tzv. zákon vodocestný. Jím bylo rozhodnuto o výstavbě průplavu dunajskooderského s připojením k Labi a Visle, jakož i průplavu dunajsko-vltavského. Zřízeno bylo i Ředitelství pro stavbu vodních cest. Tento zákon však zejména pamatoval i na soustavné a udržitelné financování (stát, země, garantované obligace). Dodnes je vzrušující četbou, jak zasvěceně tento zákon projednávali tehdejší poslanci (diskuze lze vyhledat na stránkách archivu Parlamentu ČR). Československo ČSR vodocestný zákon zařadila do svých právních předpisů – bez spojení Dunaj–Vltava, zato nově se slovenskou Tisou. Pro upřesnění financování pak sloužil zákon č. 50/1931. Ten ustanovil státní fond, dotovaný dílem každoročním státním příspěvkem, dílem daní „z vodní síly“. Fond mohl přijmout i státem garantované půjčky. Mezitím a dodnes v Evropě Ve 20. století se v Evropě pochopitelně stavěly poněkud jiné vodní cesty než ve století devatenáctém. „Lídrem“ se stali technici v Německu, Belgii a Nizozemí, kde vznikla a dodnes vzniká řada velmi pozoruhodných vodocestných počinů. Průplav prince Alberta, lodní zdvihadla Strépy-Thieu či Ronquiére (Belgie), modernizace Mittellandkanalu (2000), zdvihadla Rothensee a Niederfinnow, Elbe-Seiten-Kanal, průplav Rýn–Mohan– Dunaj (1992) či nová vodní cesta Seina-Nord, to jsou skutečné pojmy. Včera v Evropě Masový rozvoj vodních cest „vypukl“ v Británii a následně ve Francii v 1. polovině 19. století. Vznikly jich tisíce kilometrů (jen v Británii 7500 km!), na nich pak tisíce plavebních komor a stovky průplavních tunelů a mostů. Také tyto investice byly především veřejné, podporovaly hospodářský rozvoj. Československo po únoru 1948 Radikálním zlomem bylo zrušení zákonem ustanovených fondů, stejně tak i Ředitelství vodních cest. Orientace země na východ stavebnictví 05/11 35 ▲ Obr. 2. Výkony nákladní dopravy v EU (mil. tkm/rok) ▲ Obr. 3. Procentní podíl jednotlivých druhů doprav v EU ▲ Obr. 4. Kumulované jednotkové škody na životním prostředí ▲ Obr. 5. Měrné investice na dopravní infrastrukturu v EU ■ a pokřivené ekonomické vazby vodní dopravě nepřály. Významnější výjimkou byla jen tzv. chvaletická relace, tedy doprava uhlí do východočeské elektrárny. Důvodem však nebylo „prozření“, nýbrž nutnost – nepostačující kapacita železnice. Ale (nejenom) díky tomu se vodocestné stavitelství v té době dostalo na vysokou evropskou úroveň. Dílčí pokus o zobecnění Je patrné, že výstavbě vodních cest se dařilo jen tehdy, bylo-li splněno několik předpokladů: ■ existuje jasný cíl, záměr; ■ existují jasné a stabilní zákony; ■ existuje jasné, stabilní a udržitelné financování. A kdy naopak vše vázlo? Ve všech ostatních situacích, tedy když chyběl jasně formulovaný cíl, když nebyly po ruce jasné zákonné normy na podporu takového cíle, a samozřejmě i tehdy, když nebyla promyšlena strategie financování. Dnes v ČR Pozornost věnovaná vodním cestám je v ČR nepochopitelně nízká, ačkoliv u vnitrokontinentálního státu, který nemá přímý přístup k moři, by tomu mělo být přesně naopak. Podařilo se sice obnovit Ředitelství vodních cest (1998), ale návrat k racionálnímu, prozíravému a stabilnímu rozvoji se stále nekoná. Obecné nepravdy a omyly „Vodní doprava je minulost“ Tento výrok není pravdivý. V roce 2003 byl v Evropě podíl vnitrozemské plavby 5,78 %, v roce 2008 již 7,31 % – 1/3 výkonů všestranně podporované železnice (obr. 3). 36 stavebnictví 05/11 „Vše zvládne silnice a železnice“ Je to nejen ekonomický nerozum, ale leckde i technická nepravda. Například v labském koridoru je mezi Děčínem a Drážďanami kapacita železnice prakticky vyčerpána. Silnicemi a železnicemi například nelze zajistit alternativní přepravu zkapalněného zemního plynu nebo ropy. Dopravou loděmi tyto suroviny přepravit lze, a proto se skutečně velká množství těchto surovin v Evropě tímto způsobem přepravují. „Vodní doprava nemá ekonomický význam“ Uveďme konkrétní příklad: i nekvalitní Labská vodní cesta vytváří (velmi nevítanou, a proto všestranně zatracovanou) konkurenci pro spolkové dráhy DB a nutí je snižovat tarify pro přepravu mezi ČR a Hamburkem. Má to vliv asi na 50 % přeprav (cca 6 mil. t/rok). Standardní tarif se u nich snižuje z obvyklých 1425 Kč/t na 800 Kč/t; to znamená úsporu kolem 3,75 mld. Kč/rok. Obdobně na silnici se u cca 30 % přeprav (4 mil. t/rok) tarify snižují z 1035 Kč/t na 900 Kč/t, což přináší roční úsporu kolem 0,54 mld. Kč. Celkově tedy naši exportéři a importéři ušetří díky existenci Labské vodní cesty téměř 4,3 mld. Kč/rok! Připomeňme, že se tak děje díky existenci zatím jediné české vodní cesty, a to ještě vodní cesty s nedokonalými parametry. Není se tedy co divit, že německé dráhy by byly raději, kdyby Labe plavbě nesloužilo. Ať je to jakkoliv, neměli bychom tomu nahrávat – naše zájmy jsou přesně opačné. Spíše bychom měli hledět tento prospěch pro českou ekonomiku zvýšit – zkvalitněním Labe a hlavně zřízením dalších napojení země na evropské námořní přístavy prostřednictvím vodních cest. „Vodní cesty škodí životnímu prostředí“ Tato nepravda je zneužívána nejvíce. Každou stavbu lze vyprojektovat a postavit dobře a ohleduplně, nebo špatně a bezohledně. Příklad průplavu Rýn–Mohan–Dunaj, který ohleduplně prochází dokonce chráněnou krajinnou oblastí, je velmi inspirujícím příkladem. V chráněném údolí Altmühlu se nejen zachovaly všechny vzácné druhy fauny a flóry, ale po výstavbě průplavu se tam vrátily i druhy, které tu již desítky a stovky let nežily. A to díky tomu, že se tu podařilo nastolit spolupráci techniků a profesních ekologů. Stojí za to se na toto místo podívat, nachází se jen kousek od bavorských hranic. Pokud to zatím takto nejde, je to naše škoda. A jak je tomu s provozováním plavby? Všechny relevantní výzkumy jasně říkají, že vodní doprava je vůči životnímu prostředí nejvlídnější. Je to logické – má nejnižší spotřebu energie, nejnižší hlučnost, nejnižší nároky na zábor území, nejméně znečišťuje povrchové i podzemní vody, protože má nejméně havárií; ze stejného důvodu má na svědomí také nejméně smrtelných nehod a úrazů. Nejlépe tyto parametry shrnují výzkumy německého institutu PLANCO Consulting GmbH, které byly zpracovány na objednávku Spolkových drah (obr. 5). „Vodní cesty jsou drahé“ Jedná se o další nepravdu. Celoevropské srovnání ročních investic a ročních přepravních výkonů hovoří jasně. Tento poměr je u vodních cest pouhých 9 eur / 1000 tunokilometrů, u silnic 12 eur / 1000 tkm a u železnice propastných 64 eur / 1000 tkm (obr. 4). A přitom vodní cesty nejsou určeny jen pro dopravu, ale i pro ochranu před povodněmi, hospodaření s vodou, rekreaci, a také pro krásu. Financování zítra Budeme-li považovat za srozumitelný cíl zlepšení plavebních poměrů na Labi, zejména vodní koridor Dunaj–Odra–Labe, musíme se ptát po příslušném zákonu a způsobu financování. Zákonem je jistě například Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 661/2010/EU, o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě, Evropská dohoda o hlavních vodních cestách mezinárodního významu (AGN) a další evropské dokumenty. Zdrojem financování takového vpravdě evropského projektu by mohl být evropský Fond soudržnosti, který může poskytovat až 85 % nákladů. Jestliže tedy náklady první etapy vodního koridoru D–O–L činí 1,66 mld. eur, pak se při cca desetileté výstavbě jedná o 0,166 mld. eur/rok; 15 % z národních zdrojů činí 0,0249 mld. eur/rok, tedy asi 800 mil. Kč. Odpadá tím i poslední obecně oblíbený omyl, že „na tak velkou stavbu nemáme finance“. Můžeme je mít, ale vyžaduje to snahu, „tah na branku“. Stačí chtít. Začít bychom měli hledáním spojenců v Evropě, aktivním ovlivňováním evropského rozpočtu po roce 2014, a hlavně urychleným vypracováním komplexní Studie proveditelnosti. Co je třeba učinit ■ Rozhodnout se, že evropský projekt vodního koridoru D–O–L bereme vážně, totiž jako významnou příležitost pro posílení mezinárodního postavení ČR. ■ Přestat se ptát sousedů na to, co máme dělat nebo chtít. Je třeba ptát se především sebe. Pro naše sousedy je projekt sice také důležitý, ale méně než pro ČR. ■ Co nejrychleji započít práce na kvalitní a hluboké Studii proveditelnosti, jak k tomu vyzývá například Rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1473 (2005) nebo též například Usnesení vlády ČR č. 929/2009. K financování takové studie je třeba pokusit se využít evropského nástroje JASPERS – nejen jako zdroje peněz, ale hlavně pro spolupráci s Evropskou investiční bankou, která pak kvalitní projekty projednává s Evropskou komisí při rozhodování o financování jejich realizace. ■ Souběžně jednat o posílení Fondu soudržnosti v rámci tzv. kohezní politiky EU, jako dlouhodobého zdroje pro financování dopravní infrastruktury, včetně vodního koridoru D–O–L. ■ V souvislosti s tím vyjednat zařazení vodního koridoru D–O–L mezi prioritní projekty (CORE) evropské dopravní sítě TEN – T, protože zatím je vlivem naší pasivity jen jedním z řady. Prioritních projektů je v současné době 30. ■ Pokusit se o ustanovení evropského koordinátora pro tento projekt (těch je zatím devět), protože tak se bude lépe organizovat spolupráce zemí, kterých se projekt týká. ■ Samozřejmostí je ustanovit i koordinátora na národní úrovni – projekt se týká několika rezortů a bariéry mezi nimi je nutné efektivně překonávat. ■ Vynaložit všechny síly na to, aby se dosavadní nesmiřitelný postoj mezi tzv. „technokraty a tzv. environmentalisty“ změnil na tvořivou spolupráci odborníků všech zaměření, kteří budou hledat místo výroku „proč to nejde“ postup „aby to šlo“ – tak jako třeba v bavorském Altmühlu na průplavu Rýn–Mohan–Dunaj. Závěr Jak je nutné postupovat Nejprve si alespoň částečně shrňme „proč“, tedy proč bychom se měli snažit o vybudování vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe: ■ ČR je vnitrozemským státem a nemá kvalitní přístup k námořním přístavům; to zemi výrazně hendikepuje; ■ český export a import je každoročně zatěžkán mnohamiliardovými částkami na přepravních nákladech; to představuje pro zemi s výrazně proexportní ekonomikou zbytečné zatížení, které pociťujeme všichni – na cenách i na celkovém hospodářském výkonu; ■ vodní koridor D–O–L má řadu dalších pozitivních účinků – zaměstnanost, omezení vlivu velkých vod, možnost zlepšení vodohospodářské bilance, výrobu elektrické energie a zlepšení stability sítě, podporu turizmu, zvýšení hodnoty pozemků atd.; ■ dosáhneme-li evropského financování, jedná se o významný přísun financí do republiky; ■ vodní cesty reprezentují nenahraditelnou alternativní cestu pro přepravu energetických surovin (ropa, plyn, ale i uhlí) z jiných teritorií a jinými cestami; to znamená samozřejmě významný prvek při posilování energetické bezpečnosti státu; totéž se týká i jiných strategických surovin; ■ postavení ČR v Evropě se realizací D–O–L posílí, navíc z „věčného kverulanta“ se staneme někým, kdo Evropě naopak něco přináší; ■ protože i Evropa toto propojení potřebuje, a to jak po ekonomické, tak i ekologické stránce – všechny evropské dokumenty volají po přesunu přeprav na železniční a vodní dopravu a právě v infrastruktuře vodní dopravy zeje ve střední Evropě velmi závažná nika; ■ z řady dalších důvodů. Realizací všech těchto kroků totiž dáme vzniknout situaci, kdy se dostaneme do podobného stavu, jako naši předci v době přijetí vodocestného zákona z roku 1901, nebo zákona č. 50/1931 za 1. republiky: budeme mít jasný záměr, srozumitelné zákonné pozadí a také jasné a stabilní financování. Snad se tedy přiblížíme splacení dlouhotrvajícího dluhu. Situace je následující – moře nemáme, což nezměníme. Nemáme k němu však ani kvalitní přístup – a to bychom změnit mohli a měli. ■ english synopsis Financing of Waterway in the Course of Time Attention given to waterways in the Czech Republic is quite feable at the moment although a country inside the continent, without a direct access to the sea, should do the contrary. To change the current status there needs to be a clear plan, comprehensible legal background and transparent and stable financing. klíčová slova: vodní koridor Dunaj–Odra–Labe, Fond soudržnost, kohezní politika EU keywords: water corridor, Danube–Odra–Labe EU cohesion policy odborné posouzení článku: doc. Ing. Pavel Jurášek, CSc. Fakulta dopravní ČVUT, Praha stavebnictví 05/11 37 vodohospodářské stavby text: Olgerd Pukl foto: archiv autora, ŘVC ČR, Vodní cesty a plavba ■ ▲ Obr. 1. Stavební objekty vodního díla České Vrbné Vltavská vodní cesta: Nová plavební komora České Vrbné Ing. Olgerd Pukl Absolvent Stavební fakulty ČVUT v Praze, obor Vodní hospodářství a vodní stavby. Působil ve firmách Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a.s. (1988–1994), Povodí Vltavy, a.s. (1994–2000). Od roku 2000 pracuje ve firmě Navimor – Invest S. A. organizační složka, kde v současnosti působí na pozici technického ředitele. Autorizovaný inženýr v oboru vodohospodářské stavby. E-mail: [email protected] Jedním z kroků k dokončení splavnění hornovltavské vodní cesty v úseku České Budějovice– Týn nad Vltavou je v současnosti dokončená plavební komora u jezu v Českém Vrbném nedaleko centra jihočeské metropole. Výstavba plavební komory přímo navázala na modernizaci jezu v Českém Vrbném včetně dokončení prohrábek řečiště pro potřeby zajištění 38 stavebnictví 05/11 dostatečné plavební hloubky. Spolu s vybudovaným ochranným přístavem v nadjezí završila celkovou přeměnu vodního stupně v komplexní vodohospodářské dílo. Stavba plavební komory České Vrbné je součástí celkového projektu Dokončení vltavské vodní cesty v úseku České Budějovice–Týn nad Vltavou. Tento projekt je rozdělen na tři základní úseky. I. úsek je tvořen trasou České Budějovice–Hluboká nad Vltavou, II. úsek trasou Hluboká nad Vltavou–vodní dílo Hněvkovice a III. úsek představuje trasa vodní dílo Hněvkovice –Týn nad Vltavou. Stavby, které jsou součástí tohoto projektu, byly zařazeny do Harmonogramu výstavby dopravní infrastruktury v letech 2008–2013, schváleného vládou České republiky usnesením č. 1062 ze dne 19. září 2007. Projekt zahrnuje celkem 33 km nové vodní cesty. Po spojení s dnes již funkční vodní cestou přes provozovanou plavební komoru vodního díla Kořensko nedaleko soutoku řek Vltavy a Lužnice bude zajištěna splavnost Vltavy od Českých Budějovic až po vodní dílo Orlík v délce 93 km. Vodní stupeň České Vrbné je součástí I. úseku dlouhého 8,9 km a nachází se mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou nad Vltavou. Jez České Vrbné Výstavba nové plavební komory bezprostředně navázala na již dokončenou modernizaci jezu v profilu České Vrbné. Původní jez o dvou polích se středovým dělicím pilířem byl do provozu uveden v roce 1968. Na svou dobu nabízel unikátní vzdouvací zařízení, železobetonové sektorové uzávěry, sklopné do tlačných komor ve spodní stavbě. Tyto těžkopádné vzdouvací uzávěry při modernizaci jezu, dokončené v roce 2009, nahradily podpírané duté ocelové klapky šířky 22,5 m s hrazenou výškou 3 m. Nové hradicí konstrukce jsou spolehlivější v případě udržování plavební hladiny. Zlepší také manipulaci na jezu při povodňových stavech, v zimním období pak průchodnost ledochodů. Nová plavební komora Nová plavební komora je umístěna u pravého břehu řeky Vltavy, bezprostředně vedle pravého jezového pilíře. Dispozičně je vysunuta do horní vody tak, že se dolní ohlaví plavební komory nachází na úrovni jezového tělesa. Osa plavební komory je kolmá na osu jezu. Na levém břehu je přímo u jezu přičleněna stávající malá vodní elektrárna. Plavební komora byla navržena jako železobetonový polorám, jehož dimenze odpovídá spádu 7 m. Ten je nutné překonat na vodním stupni České Vrbné. Plavební komora má tyto užitné rozměry: šířka 6 m, délka 45 m a hloubka nad záporníkem minimálně 3 m. Odpovídají požadavkům I. třídy klasifikace vodních cest. Celé plavební zařízení je navrženo pro plavidla o nosnosti do 300 t s návrhovými rozměry: délka 44 m a šířka 5,5 m. Vlastní plavební komoru tvoří šest samostatných dilatačních celků. Jedná se o blok horního ohlaví, tři dilatační bloky plavební komory, blok dolního ohlaví a dilatační blok vývaru pod dolními vraty. Celková délka plavební komory včetně horního a dolního ohlaví je 93,6 m. Plavební komora je vybavena typovými úvaznými prvky (pacholata, plovoucí trny) a nikami s žebříky. Horní hranu zdí i svislé hrany žebříkových nik tvoří typové opancéřování. Obě ohlaví plavební komory mají svislé drážky pro provizorní hrazení vodorovnými hradidly. Plnění plavební komory z horní vody probíhá přes krátký obtok na pravé straně horního ohlaví. V pravé zdi horního ohlaví jsou umístěna dvě vtoková okna o rozměrech 2x1,5 m, oddělená pilířem a opatřená česlemi. Za vtokovými česlemi jsou osazeny drážky provizorního hrazení, za kterými se obě vtokové větve spojují v jeden profil obtokového kanálu o průřezu 2x1,5 m. Obtok přehrazuje stavidlový uzávěr umístěný v jeho spodní části. Vyústění obtoku vede do tlumicí komory pod záporníkem u dna plavební komory pod horním ohlavím. V horním ohlaví jsou osazena klapková vrata ovládaná z pravého břehu. Mezi stavidlovou šachtou horního obtoku a stěnou plavební komory se nalézá strojovna horních klapkových vrat, kde je instalován hydraulický agregát společný pro pohon vrat a stavidla obtoku. Do strojovny je zatažena prodloužená trouba klapkových vrat. Na ni je nasazena ovládací páka, která prostřednictvím šikmého hydraulického servoválce zajišťuje jejich pohyb. V dolním ohlaví slouží jako uzávěr desková vrata se svislou osou otáčení v pravé zdi plavební komory. Dolní desková vrata mají ve spodní části dva otvory pro přímé prázdnění plavební komory. Jedná se o hrazené stavidlové uzávěry poháněné hydraulickými servoválci osazenými přímo na vratech. V pravé zdi dolního ohlaví je vrátňový výklenek hluboký 1,1 m a dlouhý 7,7 m, který slouží k ukrytí vrat v otevřené poloze. V úrovni maximální provozní hladiny se v pravé zdi dolního ohlaví opět nachází výklenek. Na tomto místě je také osazen hydraulický pohon dolních vrat. Na dolní ohlaví plavební komory navazuje blok vývaru s dvěma řadami rozrážečů. Tlumí energii vody vytékající z prázdnících otvorů dolních vrat. V horní úrovni bloku vývaru přes plavební komoru prochází betonová lávka. Zajišťuje přístup z pravého břehu řeky na jezovou lávku a následně na levý břeh. Na levé straně dolního ohlaví mezi pravým jezovým polem a plavební komorou je situován nový velín. Do velína nové plavební komory je umístěn řídicí systém celého vodního díla České Vrbné (plavební komora a modernizovaný jez), který mimo jiné řeší návaznost na levobřežní malou vodní elektrárnu a nově vybudovaný ochranný přístav na levém břehu v nadjezí. Horní a dolní rejda Na konstrukci nové plavební komory v horní vodě navazují konstrukce horní rejdy a obdobně v dolní vodě konstrukce dolní rejdy. Horní a dolní rejda umožňují bezproblémové vplutí a vyplutí plavidel do a z plavební komory jak v horní, tak i v dolní vodě v bezprostřední blízkosti jezu. Obě rejdy jsou vybaveny typovými úvaznými prvky pro stání plavidel, která čekají na proplavení a splňují svými parametry požadavky pro I. třídu dle klasifikace vodních cest, stejně jako samotná nová plavební komora. ▼ Obr. 2. Plavební komora a jez České Vrbné stavebnictví 05/11 39 ▲ Obr. 3. Nový velín. Pohled z pravého břehu. ▲ Obr. 4. Pohled na plavební komoru z horního ohlaví ■ ▲ Obr. 5. Pohled z horní rejdy ▲ Obr. 6. Pohled z dolní rejdy ▲ Obr. 7. Horní ohlaví. Klapková vrata. ▲ Obr. 8. Dolní ohlaví. Desková vrata v otevřené poloze. ▼ Obr. 9. Dolní rejda ▼ Obr. 10. Horní rejda 40 stavebnictví 05/11 Horní rejda osově navazuje na plavební komoru. Vymezuje ji na levé straně betonová dělicí zeď délky 62,5 m, přímo napojená na levou zeď plavební komory. V horní části dělicí zdi jsou zřízena tři průtočná okna pro omezení nepříznivého vlivu proudění při plavbě plavidel. Na pravém břehu rejdu vymezuje nábřežní zeď tvořená kotvenou štětovnicovou stěnou délky 120 m, zavázanou do břehu s betonovou korunou ve funkci převázky. Na štětovnicovou stěnu v horní části navazuje opevnění břehu provedené rovnaninou z lomového kamene s napojením na stávající opevnění pravého břehu řeky. Horní rejda je při pravém břehu vybavena schody pro vodáky a čekacím stáním pro malá plavidla a pro návrhové plavidlo. Dolní rejda obdobně navazuje na osu plavební komory a na levé straně ji vymezuje betonová dělicí zeď. Ta se napojuje na původní zeď pod jezem a v odklonu 1:4 se na délku 36 m oddaluje od osy plavební dráhy. Návazně na délku 60 m pokračuje dělicí zeď souběžně s osou plavební dráhy ve vzdálenosti 12 m od osy dolní rejdy. Touto dispozicí bylo vytvořeno čekací stání pro návrhové plavidlo právě při dělicí zdi. V blízkosti dolního ohlaví plavební komory nalezneme opět v dělící zdi tři průtočná okna pro omezení nepříznivého vlivu proudění při plavbě plavidel. Na pravém břehu rejdu vymezuje nábřežní zeď tvořená kotvenou štětovnicovou stěnou délky cca 130 m, zavázanou do břehu s betonovou korunou ve funkci převázky. V blízkosti vývaru pod dolním ohlavím je odsazením nábřežní zdi 4 m od osy plavební dráhy v délce 20 m vytvořeno čekací stání pro malá plavidla a v dolní části rejdy narazíme opět při pravém břehu na schody pro vodáky. Napojení na stávající opevnění pravého břehu je také realizováno rovnaninou z lomového kamene. Členění stavby Závěr Dokončení výstavby nové plavební komory v Českém Vrbném a její uvedení do provozu v roce 2011, spolu s ostatními stavbami I. úseku projektu Dokončení vltavské vodní cesty v úseku České Budějovice–Týn nad Vltavou, umožní historické zahájení plavby na této části toku horní Vltavy. V závěru roku 2010 byly zahájeny práce na stavbách II. úseku výstavbou nové plavební komory u jezu v Hluboké nad Vltavou. ■ Základní údaje o stavbě Název stavby:Plavební komora České Vrbné včetně horní a dolní rejdy Objednatel:Česká republika – Ředitelství vodních cest České republiky Budoucí provozovatel: Povodí Vltavy, státní podnik Projektant: Hydroprojekt CZ a.s. Zhotovitel: Sdružení firem České Vrbné – plavební komora: Metrostav a.s., NAVIMOR-INVEST S. A. organizační složka Dodavatel technologie: Strojírny Podzimek, s.r.o. Realizace: 04/2009–03/2011 Náklady: 353 mil. Kč včetně DPH Projekt je z 85 % spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím Operačního programu Doprava, oblast podpory 6.2 Rozvoj a modernizace vnitrozemských vodních cest sítě TEN-T a mimo TEN-T. Realizace projektu výstavby nové plavební komory České Vrbné byla rozdělena na 6 stavebních objektů včetně návazných podobjektů a 8 provozních souborů. Stavební objekty ■ SO 01 Plavební komora - SO 01.1 Plavební komora - SO 01.2 Lávka ■ SO 02 Horní rejda ■ SO 03 Dolní rejda ■ SO 04 Velín - SO 04.1 Velín - SO 04.2 Přípojka vodovodu - SO 04.3 Kanalizace - SO 04.4 Vytápění klimatizace ■ SO 05 Komunikace - SO 05.1 Komunikace a zpevněné plochy - SO 05.2 Oplocení ■ SO 06 Elektrostavební objekty - SO 06.1 Přípojka NN - SO 06.2 Elektroinstalační rozvody - SO 06.3 Signalizace, kamerový systém, EZS, EPS, komunikace - SO 06.4 Osvětlení - SO 06.5 Přeložka telefonního kabelu Provozní soubory ■ PS 01 Horní ohlaví – Dutá ocelová klapka ■ PS 02 Hrazení krátkého obtoku, stavidlo ■ PS 03 Dolní ohlaví – Jednovrátňová desková vrata s otvorem pro stavidlo ■ PS 04 Vystrojení plavební komory ■ PS 05 Provizorní hrazení, horní ohlaví ■ PS 06 Provizorní hrazení, dolní ohlaví ■ PS 07 Motorové rozvody, napájení ■ PS 08 Řídicí systém english synopsis Vltava Waterway: A New Lock in České Vrbné The objective of the project of making the Upper Vltava navigable is to make the waterway navigable for leisure navigation on a large area linking it with the Orlík dam lake, which will significantly enhance tourist potential with the entire Orlík dam lake on the rivers Vltava and Otava. In future (after finishing navigation facilities on Orlík and Slapy) there will be a continuous waterway on the river Vltava connected with the network of European waterways through the river Labe. One the steps to finish the navigability of the Upper Vltava waterway in the part České Budějovice–Týn nad Vltavou is the recently accomplished lock at the weir České Vrbné close to the city centre of the South Bohemian metropolis. The construction of the lock followed the renovation of the weir in České Vrbné, including deeping of the river bed necessary to get sufficient navigation depth, accomplishing thus along with the harbour of refuge at the back of the weir the entire transformation into a comprehensive water work. klíčová slova: Vltavská vodní cesta, I. úsek České Budějovice–Hluboká nad Vltavou, plavební komora České Vrbné keywords: Vltava waterway, stage I České Budějovice–Hluboká nad Vltavou, České Vrbné lock odborné posouzení článku: Ing. Martin Vavřička Ředitelství vodních cest ČR samostatný odborný referent oddělení rozvoje stavebnictví 05/11 41 vodohospodářské stavby text: Pavel Ryjáček grafické podklady: VPÚ DECO PRAHA a.s. ■ ▲ Obr. 1. Pohled na dokončený most z přístavu České Vrbné Pohyblivý most v přístavu České Vrbné Ing. Pavel Ryjáček, Ph.D. Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor Konstrukce a dopravní stavby, absolvoval v roce 2000. V současné době pracuje jako vedoucí projektant ve firmě VPÚ DECO PRAHA a.s., kde se věnuje projektování mostních staveb. Autorizovaný inženýr v oboru Mosty a inženýrské konstrukce. E-mail: [email protected] Spoluautoři: Ing. Vojtěch Kolínský E-mail: [email protected] Ing. Pavel Očadlík E-mail: [email protected] 42 stavebnictví 05/11 Příspěvek představuje stavbu silničního pohyblivého mostu, který byl vybudován v novém ochranném přístavu České Vrbné v blízkosti Českých Budějovic. Most zajišťuje podjezdnou výšku až 5,25 m, při zachování přijatelného sklonu na komunikaci, která je rovněž frekventovanou cyklotrasou a plní významnou rekreační funkci. Velký důraz byl kladen také na celkové estetické ztvárnění mostu, jako nové, netradiční dominanty území. ▲ Obr. 2. Podélný řez novým mostem, základní horizontální a poloha zvednutá Význam mostu Nový silniční most (obr. 1) byl vybudován jako součást stavby ochranného přístavu České Vrbné pro přemostění vjezdového objektu. Přístav poskytuje ochranu dvěma návrhovým plavidlům dle 1. klasifikační třídy v případě nepříznivých hydrologických stavů na řece. V běžném provozu slouží pro stání až 23 sportovních plavidel a pro servisní služby (tankování PHM, vody, odběr odpadů apod.) poskytované sportovním i osobním lodím. Přístav se nachází na levém břehu Vltavy a je ze tří stran vymezen liniemi ochranné hráze Vltavy, korytem vodáckého kanálu divoké vody a cyklostezkou České Budějovice–Hluboká nad Vltavou. Území tvoří zatravněné pozemky povrchu navážky v původním korytě Vltavy. V blízkosti se nachází pohyblivý jez České Vrbné z 60. let minulého století. Ochranu přístavu zajišťuje možnost ohradit vjezd proti návrhové hladině Q100 pomocí strojně pohybovatelných deskových vrat. Aby byla pro lodě zabezpečena dostatečná podjezdná výška vjezdu do přístavu 5,25 m a zároveň byly zajištěny přijatelné sklonové poměry na komunikaci, která slouží zároveň jako cyklotrasa, bylo pro přemostění třeba navrhnout pohyblivou mostní konstrukci (obr. 3). Jako optimální varianta byl zvolen jednostranně sklopný most s protizávažím. Technické řešení jednotlivých částí mostu Nový most je s ohledem na dosažení přijatelné hmotnosti navržen jako ocelová svařovaná konstrukce. Důležitou součástí návrhu bylo i řešení strojních a hydraulických prvků a rovněž prvků zabezpečení mostu. Na mostě je navržena komunikace MO1k 4/4/30, světlá šířka mezi obrubami je 4,0 m. ▼ Obr. 3. Nový silniční most byl vybudován jako součást stavby ochranného přístavu České Vrbné pro přemostění vjezdového objektu ▲ Obr. 4. Příčný řez nosnou konstrukcí Hlavní nosná konstrukce Hlavní nosná konstrukce mostu je ocelová, o délce 10,7 m. Mostovku z důvodu vylehčení tvoří ocelový přímopojížděný plech tl. 15 mm, podporovaný dvojicí hlavních nosníků výšky 0,6 m (obr. 2, 4). Mostovka je dále vyztužena příčníky a podélnými výztuhami. Celková šířka mostu je 5,2 m; stavební výška mostu činí 0,6 m. Nosná konstrukce mostu je uložena na atypická čepová ložiska na opěře O1 (obr. 5). Její druhý konec je jednak zavěšen na ocelová táhla, ale také uložen na ložiska tvořená kontaktní plochou z nerezové oceli. Proti případným záporným reakcím konec mostu zajišťuje elektricky ovládaný čepový zámek. Mostní závěry jsou ocelové, z nekorodující oceli. Na úložném prahu opěry O1 je osazena dvojice hydraulických válců. Ty jsou napojeny na mostní konstrukci zajišťující zdvih mostního pole (obr. 9). Otáčení se odehrává kolem centrálního čepu, připevněného k opěře a vystlaného kluzným materiálem pro zamezení „skřípání“. Na opěře mezi čepy je umístěn hydraulický agregát se zásobníkem ekologického oleje. stavebnictví 05/11 43 Pylony a vahadla Na opěře O1 se nacházejí ocelové konstrukce pylonů, tvořené komorovým nosníkem rozměrů 0,4x0,8 m a výšky 8,4; respektive 7,0 m. Pylony jsou do opěry ukotveny pomocí přivařené patní desky připevněné do betonu chemickými kotvami (obr. 2, 5). Na pylonech je v kluzné čepové objímce uložena konstrukce vahadla. Vahadlo je, stejně jako pylony, navrženo jako ocelový komorový nosník. Jeho průřez má šířku 0,3 m a proměnné výšky od 0,7 do 0,3 m. Delší část vahadla nad mostní konstrukcí slouží k zavěšení ocelových táhel. Směrem od mostu je na kratší části vahadla zavěšeno v ocelové objímce železobetonové protizávaží. Elektrotechnické prvky mostu Vzhledem k pohyblivému charakteru mostu je na mostní konstrukci a v její blízkosti osazena řada zabezpečovacích prvků. Otevírání a zavírání mostu bude řízeno dálkově z velínu plavební komory. V současnosti se u pylonu nachází ovládací pult, který umožňuje přímé ovládání zdvihu. Pohyb lze řídit elektronicky s pomocí snímače pohybu na válcích. Na předpolí jsou osazeny tři kamery, nastavené tak, aby byla zajištěna viditelnost na most i předpolí. Před opěrami lze narazit na elektricky ovládané závory a semafory, které při otvírání mostu kromě červeného světla vydávají akustický varovný signál. Elektromechanický zámek na zdvíhaném konci mostu u koncového příčníku zajišťuje polohu mostu ve sklopené poloze proti případnému nadzdvižení. ■ každé straně mostu je osazen plavební znak C.2. Průjezdní výška je Na omezena (2,9 m), určují ji 2 světla prům. 300 mm žluté barvy, složená z LED diod. Tato světla povolují vjezd pod mostem vždy jen z jedné strany, a to pro sklopenou polohu mostu. Lodní provoz dále ovládá světelná signalizace červenými a zelenými světly na stožárech před vjezdem do přístavu a uvnitř přístavu. Na obou koncích mostu se nachází závora se svislými záclonkami, která před sklopením mostu uzavře prostor na mostě proti vstupu nepovolaných osob. Každá závora má návěstidlo, používané pro signalizaci výjezdu vozidel HZS, jedná se konkrétně o dvojici červených návěstidel průměru 200 mm s kontrastním rámem. Zvedání sklopného mostu zabezpečuje hydraulický pohon. V běžném provozním režimu se most zvedne a zůstává ve zvednuté poloze pouze na dobu nezbytně nutnou pro proplutí plavidel do/z přístavu. Jinak setrvává ve výchozí horizontální poloze, fixované elektrickým zámkem. Hydraulický pohon zohledňuje bezpečnostní hledisko. Je navržen tak, aby bezpečně fixoval konstrukci mostu ve zdvižené poloze, a to i v případě destrukce některé části hydraulického potrubního rozvodu. Nouzové spuštění mostu hydraulický systém samozřejmě umožňuje. Zdvih mostu zabezpečují dva přímočaré hydromotory, umístěné po stranách mostní konstrukce (2x Æ 160 / Æ 110 – cca 1140 mm) se zabudovanými kontinuálními snímači polohy. Hydraulický agregát je s těmito prvky propojen prostřednictvím vysokotlakého potrubního rozvodu. Celkový instalovaný příkon je P = 19,75 kW. Pro zabezpečení mostu jsou navrženy celkem tři dohledové kamery. Z toho jsou dvě umístěny na pylonu mostu, jedna kamera je na sloupu návěstidla. Pro zabezpečení provozu mostu (varování osob) je dále navržen tlakový reproduktor, napojený přes interkom na plavební komoru. Most má rovněž slavnostní osvětlení, které zdůrazňuje jeho pohyblivou funkci. Osvětlení rovněž pomůže zabezpečení mostu proti případnému vandalizmu. Průběh výstavby Výstavba mostu probíhala v období od 05/2010 do 11/2010. Stavba byla zahájena realizací poměrně komplikované spodní stavby, která musela umožnit umístění velkého množství elektrotechnického a hydraulického vybavení pro most. 44 stavebnictví 05/11 ▲ Obr. 5. Pohled na hlavní čepová ložiska na úložném prahu ▲ Obr. 6. Plnění protizávaží betonem a vyvažování mostu ▲ Obr. 7. Statická zatěžovací zkouška ▼ Obr. 8. Simulace zatížení větrem při otevírání mostu přídavným závažím ▲ Obr. 9. Pohled na hydraulické válce a agregát ▲ Obr. 11. Pohled na sklopený most Závěr ▲ Obr. 10. Pohled na zabezpečení mostu Nosnou konstrukci vyrobila mostárna firmy Metrostav a.s. Konstrukce byla vcelku přepravena na staveniště a za pomoci mobilního jeřábu osazena na ložiska. Pylony a vahadlo se vzhledem k rozměrům přepravovaly samostatně a kompletovaly na staveništi. Montáž komplikovaly velmi přísné požadavky na přesnost osazení. Jednalo se zejména o osazení pohyblivých čepových prvků. Bylo nutno dodržet jejich polohu a souosost. Díky pečlivé montáži se tyto požadavky podařilo dodržet. Následně se realizovala montáž ostatních částí mostu, zejména hydraulického systému a jeho ovládání. Montáž mostu byla dokončena 30. 10. 2010. Zkoušení mostu před uvedením do provozu Vzhledem k výjimečnosti mostní konstrukce se před uvedením mostu do provozu uskutečnilo velké množství zkoušek. Mimo standardní statickou zatěžovací zkoušku byla rovněž provedena statická zatěžovací zkouška (přejezdy nákladním vozidlem o různých rychlostech přes normovou překážku) (obr. 7). Cílem bylo mimo určení dynamického součinitele i ověření případných nepříznivých vibrací mostu. Důvodem k této zkoušce je poměrně nízký přítlak na zdvihaném konci (na rozdíl od běžných konstrukcí), který je trvale odlehčován vahadlem. Zjištěné výsledky však s ohledem na parametry testování plně vyhovovaly potřebným parametrům. Dále proběhla zkouška, která simulovala zatížení větrem na most při jeho zdvihu a spouštění (obr. 8). Zatížení hydraulických válců je totiž silně závislé na směru a rychlosti působení větru. Toto zatížení se pohybuje od tlakových sil až k tahovým. Simulace probíhala zavěšováním železobetonového závaží na konec mostu (simulace větru zavírajícího most) a na vahadlo (simulace větru otevírajícího most). V obou těchto případech byla ověřena funkčnost mostu. Po provedení těchto zkoušek uvedla firma most do zkušebního provozu v délce trvání 1 měsíce, ve kterém docházelo k jeho pravidelnému zdvihání za různých klimatických podmínek (teplota, rychlost větru). V rámci zkušebního provozu se testovalo rovněž ovládání mostu za mimořádných a nouzových podmínek. Zkušební provoz byl ukončen 30. 11. 2010. V současné době probíhá kolaudační řízení pro uvedení mostu do provozu. Celá stavba představuje komplexní řešení vztahů silniční a vodní dopravní cesty s použitím technologie zvedání mostního pole, která dosud nebyla na území České republiky aplikována. Řešení umožnilo sladit požadavky obou druhů dopravy a vztahů k sousedním areálům. Výstavba mostu byla součástí investiční akce Dokončení vltavské vodní cesty v úseku České Budějovice–Hluboká nad Vltavou, jejímž investorem je Ředitelství vodních cest ČR. Je financována Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím Operačního programu Doprava a z prostředků Státního fondu dopravní infrastruktury. ■ Základní údaje o stavbě Investor: Ředitelství vodních cest ČR Projektant mostu: VPÚ DECO PRAHA a.s. Generální zhotovitel mostu a ochranného přístavu: HOCHTIEF CZ a.s. Výrobce ocelové konstrukce mostu: Metrostav a.s., divize 7 Dodavatel hydraulického systému: HYTOS Ostrava-Vítkovice s.r.o. Dodavatel řízení a ovládání mostu: Argo Automatizace, s.r.o. english synopsis Bascule Bridge in the Harbour České Vrbné The paper describes a new road bascule bridge, which was built in the new harbour of refuge České Vrbné. The bascule bridge enables ships to pass under the bridge up to height of 5.25 m, while the slope of the road and the bicycle track stays acceptable. A great accent was also given on the global aesthetical design of the bridge, as the new dominant in the area. klíčová slova: plavební komora České Vrbné, ochranný přístav, silniční pohyblivý most keywords: lock České Vrbné, harbour of refuge, road bascule bridge odborné posouzení článku: Ing. Jan Bukovský, Ph.D. Ředitelství vodních cest ČR vedoucí oddělení rozvoje stavebnictví 05/11 45 vodohospodářské stavby text: Radek Veselý, Michaela Kohoutková grafické podklady: Hydroprojekt CZ a.s. ▲ Obr. 1. Situace objektů II. etapy ■ Vltavská vodní cesta: Plavební komora Hluboká n. Vl. – Vodní dílo Hněvkovice Ing. Radek Veselý Absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, směr Vodní hospodářství a vodní stavby, v roce 2005. Od roku 2005 pracuje jako projektant hydrotechnických staveb ve společnosti Hydroprojekt CZ a.s. Je autorizovaným inženýrem pro stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství. E-mail: [email protected] Spoluautor: Ing. Michaela Kohoutková E-mail: [email protected] Rekreační plavba na dopravně významných vodních cestách je důležitým ekonomickým fenoménem v celé Evropě a slouží jako cíl trávení volného času. V České republice se tyto aktivity rozvíjejí zatím pouze na Baťově kanále na Moravě. Projekt splavnění horní Vltavy má za cíl vybudovat vodní cestu pro primárně rekreační plavbu v malebné části Jihočeského kraje. 46 stavebnictví 05/11 V současné době se realizuje již druhá etapa rozsáhlého projektu Splavnění horní Vltavy výstavbou úseku Jez Hluboká nad Vltavou – vodní dílo Hněvkovice. Projekt, jehož investorem je Ředitelství vodních cest České republiky, se řadí k největším investicím do vodní dopravy v posledních letech. Jeho záměrem je především posílit rekreační plavbu v tomto malebném regionu. Cílem celého projektu splavnění horní Vltavy je pak zajištění splavnosti vodní cesty pro rekreační plavbu na rozsáhlém území, a to plavebním napojením na nádrž vodního díla Orlík, což významně rozšíří turistický potenciál o celou Orlickou nádrž na Vltavě a Otavě. V budoucnu (po dokončení ▼ Obr. 3. Podélný řez plavební komorou Hluboká nad Vltavou Horní rejda Plavební komora Stávající jezová konstrukce Dolní rejda ▲ Obr. 2. Vizualizace plavební komory Hluboká nad Vltavou plavebních zařízení na Orlíku a Slapech) pak vznikne souvislá vltavská vodní cesta, napojená díky Labi na celou síť evropských vodních cest. Tento článek má za cíl seznámit čtenáře s druhou etapou projektu se zaměřením na aktuální výstavbu plavební komory Hluboká nad Vltavou a zajištění hloubek ve zdrži Vodního díla Hněvkovice. Historie Vltavské vodní cesty Řeka Vltava historicky patří přirozeným vodním cestám. Vodní doprava je na tomto toku provozována od dávných dob zejména pro plavbu dřeva ze šumavských lesů, ale i jiných surovin a výrobků, zejména soli, vosku a medu. Za zmínku stojí nařízení císaře Karla IV., aby všechny jezy na Vltavě od Budějovic byly opatřeny „niemčinami“, vraty 20 loktů (tj. 12 m) širokými, a aby tyto propusty byly každoročně udržovány v pořádku [1]. Historický význam vodní cesty dokládá založení zvláštního orgánu „přísežných mlynářů zemských“ roku 1346, jejichž úkolem bylo dohlížet na plnění těchto nařízení. Tento úřad měl osm členů, kteří byli nejvyššími soudci ve věcech vody a při každoročních plavebních projížďkách po Vltavě a Labi až k státním hranicím byli provázeni i pacholky se sekyrami pro případné rozsudky smrti [2]. K přerušení Vltavské vodní cesty došlo výstavbou velkých hydroenergetických děl Vltavské kaskády, kdy se v rámci technického řešení počítalo se zachováním plavby, avšak v rámci úspor nákladů nebyly na řadě z nich plavební objekty dobudovány. V současné době je státem, zastupovaným investorem – Ředitelstvím vodních cest České republiky – vynakládáno velké úsilí na obnovení hornovltavské vodní cesty pro rekreační plavbu. Jednotlivé akce jsou tak financovány ze Státního fondu dopravní infrastruktury a fondů Evropské unie prostřednictvím Operačního programu Doprava. Je zřejmé, že časy od vlády Otce vlasti dávno minuly a cesta k realizaci tohoto záměru vede výrazně klikatější cestou než pouhým nařízením panovníka, resp. vlády. I přesto splavnění Vltavy naplňuje znění platného zákona. Předmětný úsek Vltavské vodní cesty je podle zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, zařazen mezi využívané dopravně významné vodní cesty s parametry I. třídy dle mezinárodní klasifikace vodních cest. stavebnictví 05/11 47 ■ ▲ Obr. 4. Příčný řez plavební komorou Hluboká nad Vltavou v ose jezu Technické parametry Vltavské vodní cesty Splavnění horního úseku Vltavy je etapově rozděleno do tří na sebe navazujících částí: ■ I. úsek České Budějovice–Hluboká nad Vltavou; ■ II. úsek Hluboká nad Vltavou–Vodní dílo Hněvkovice; ■ III. úsek: Vodní dílo Hněvkovice–Týn nad Vltavou. ▲ Obr. 5. Původní vorová propust ▼ Obr. 6. Prohrábky pod jezem Hluboká nad Vltavou Parametry I. třídy dle mezinárodní klasifikace Parametry plavební dráhy Plavební hloubka 2,7 (marže 0,5 m), Plavební hloubka v aktuální etapě 1,6 m (marže 0,3 m) výstavby Šířka plavební dráhy 20 m Poloměr oblouku 400 m Parametry plavební komory Délka 45 m Šířka 6m Hloubka nad záporníkem 3m ▲ Tab. 1. Parametry I. třídy dle mezinárodní klasifikace V celém řešeném úseku je plavební hloubka s ohledem na prioritně sledované rekreační využití vodní cesty zajišťována v této fázi prozatím místo na ponor 2,2 m s bezpečnostní marží 0,5 m na ponor 1,3 m s marží 0,3 m; tedy na celkovou hloubku 1,6 m. První úsek byl realizován v jednotlivých etapách v letech 2008–2011, kdy se předpokládá v květnu tohoto roku uvedení posledního článku „řetězu“ vodní cesty, objektu plavební komory České Vrbné, do provozu. Tím bude dokončen celý úsek v délce 8,9 km ještě před 48 stavebnictví 05/11 Užitná délka plavební komory Šířka Hloubka vody nad záporníky Hloubka vody v korytě V první etapě bude prohrábka prováděna na Spád PK Orientační doba plnění plavební komory Orientační doba prázdnění plavební komory Provozní hladina jezu Hluboká nad Vltavou 45 m 6m min. 3,0 m 2,7 m (2,2 m ponor + 0,5 m marže), 1,6 m (1,3 m ponor + 0,3 m marže) maximální 3,15 m minimální 0,35 m 4 min. 18 s 5 min. 9 s 371,75 m n. m., tolerance +/– 0,3 m ▲ Tab. 2. Technické parametry vodního díla a plánované plavební komory zahájením letní sezony 2011. Navazující úsek Hluboká nad Vltavou–Vodní dílo Hněvkovice o celkové délce 10,92 km zahrnuje výstavbu plavební komory Hluboká nad Vltavou a zajištění plavebních hloubek v horní části zdrže VD Hněvkovice. Posledním úsekem, který propojí České Budějovice se zdrží vodního díla Orlík, je úsek Vodní dílo Hněvkovice–Týn nad Vltavou, jehož součástí je již realizované vystrojení plavební komory vodního díla Hněvkovice, modernizace pevného jezu, výstavba plavební komory Hněvkovice a zajištění plavebních hloubek ve zdržích jezu Hněvkovice a VD Kořensko i v mezilehlém úseku Týn nad Vltavou–jez Hněvkovice. Výstavba Plavební komory Hluboká nad Vltavou Výstavba plavebního stupně Hluboká byla zahájena v prosinci 2010. Zhotovitelem je sdružení společností Metrostav a.s., a SMP CZ, a.s., investorem Ředitelství vodních cest České republiky a generálním projektantem Hydroprojekt CZ a.s. Stavba je financována z prostředků Státního fondu dopravní infrastruktury. Plavební komora na jezu Hluboká nad Vltavou je soustavou objektů, které lze charakterizovat zjednodušenou objektovou skladbou: ■ plavební komora; ■ horní rejda; ■ dolní rejda; ■ velín; ■ přeložky IS a ostatní vyvolané investice. Projektové řešení plavební komory Hluboká provázely již od samého počátku problémy, které vyplývaly ze stávajících podmínek staveniště. Jednalo se jak o architektonickou exponovanost, tak i stísněné prostorové poměry na staveništi a technický stav stávajících konstrukcí, zejména pravobřežního pilíře jezu. Na levém břehu se na kopci rozkládá státní zámek Hluboká, který tvoří přirozenou dominantu lokality a který také přináší zvýšené požadavky respektování pohledového řešení nově budovaných konstrukcí plavebního stupně. Jez má tři pole šířky 20 m hrazené dvěma tabulemi. Objekt plavební komory se nalézá na pravém břehu Vltavy v místě původní vorové propusti, v těsné blízkosti jezové konstrukce. Ve výčtu pamětihodností v bezprostřední blízkosti stavby nelze opomenout pomník Záviše z Falknštejna, který se nalézá v těsné blízkosti staveniště dolní rejdy. Stavba je dále omezena stávající linií aleje vzrostlých stromů a požadavkem zachovat cyklostezku vedenou po koruně pravobřežní hráze. Prostor stavby se nachází ve VKP Hluboká a v nadregionálním biokoridoru Vltavy. Plavební komora (PK) Objekt komory se nachází v horní vodě jezu. Osa jezové konstrukce je kolmá na osu komory a prochází prostorem dolního ohlaví, takže konstrukce je v maximální možné míře pohledově skryta. V předchozích stupních projektové dokumentace se uvažovalo o různých umístěních PK i různých technologických vybaveních PK (např. jiný typ horních vrat PK). Nakonec bylo rozhodnuto o vybudování plavební komory na pravém břehu s horními klapkovými vraty a dolními deskovými vraty, stejně jako na plavební komoře České Vrbné. Plavební komora je navržena tak, aby šlo převádět povodňové průtoky. Celková délka PK včetně horního a dolního ohlaví činí 86,5 m. Plavební komora je navržena jako železobetonový polorám, založený plošně. Celá komora bude zakládána ve stavební jámě, pažené vrtanými pilotami průměru 900 mm s kotvením ve dvou úrovních, v kombinaci s nasazenými jímkami. Koruna zdí PK je navržena na stejnou úroveň jako plato provozního areálu na pravém břehu v areálu PK. Tato výška koresponduje se stávající korunou protipovodňové hráze. Šířka zdí plavební komory se pohybuje od 2 do 2,5 m. V horním a dolním ohlaví v prostoru obtoku a vrat jsou zdi přiměřeně silnější. Ve svislých stěnách komory budou osazeny pevné a pohyblivé vázací trny, v zapuštěných nikách žebříky. V horním a dolním ohlaví, před vlastním vplutím do komory, jsou před oběma uzávěry (klapkou a vraty) umístěny drážky provizorního hrazení a vodočetná lať. V horním ohlaví jsou navržena klapková vrata s dimenzí na zadržení Q5, k plnění plavební komory pak krátký obtok na pravé straně horního ohlaví. Výsledný návrh je optimalizován pomocí matematického modelu a na základě zkušeností z fyzikálního modelování a výstavby plavební komory České Vrbné. Všechny modelové výzkumy provedlo pracoviště katedry hydrotechniky Fakulty stavební ČVUT v Praze pod vedením doc. Dr. Ing. Pavla Fošumpaura. Výsledky tohoto pracoviště přispěly ke zmenšení jednotlivých konstrukcí a ke snížení investičních nákladů stavby. Nátok vody do obtoku je o dvou polích 2x1,5 m oddělených pilířem. Ve vtokové hraně obtoku se nacházejí hrubé česle a za nimi drážky provizorního hrazení pod společným poklopem. Za drážkami provizorního hrazení obtok klesá na úroveň dna komory. Obtok přehrazuje stavidlový uzávěr o rozměrech 2x1,5 m, umístěný ve spodní části obtoku. V dolním ohlaví jsou navržena jako uzávěr desková vrata s otvorem a hrazenými stavidlovými uzávěry pro přímé prázdnění PK. Úroveň dolního záporníku je 3 m pod min. plavební hladinou. Na pravé stěně bude proveden vrátňový výklenek pro ukrytí dolních vrat v otevřené poloze. V úrovni nad provozní hladinou bude v pravé zdi proveden výklenek pro osazení pohybovacího mechanizmu pro ovládání vrat. Prostor dolního ohlaví bude přemostěn novou lávkou, napojenou na stávající lávku vedoucí přes jez. Lávka je navržena jako železobetonová a architektonicky bude respektovat stávající lávku přes jezovou konstrukci. Na pravém břehu stojí nový pilíř lávky, z něhož bude provedena pochůzná rampa na pravý břeh. V pravobřežním pilíři lávky bude umístěn agregát pro ovládání dolních deskových vrat plavební komory, který tak bude umístěn nad úrovní hladiny stoleté vody. V rámci projektové přípravy provedla firma stavebně technický průzkum stávajících konstrukcí, který prokázal velmi špatnou kvalitu betonových konstrukcí pod svrchními partiemi pravého jezového pilíře i nízkou pevnost podloží v základové spáře pilíře. Jelikož je PK situována do těsné blízkosti jezového pilíře a základová spára nové konstrukce je výrazně zahloubena pod úrovní základové spáry jezové konstrukce, je nutné pilíř před zahájením výstavby PK podchytit injektáží základových konstrukcí pilíře a horninového prostředí. Po dobu výstavby pak bude prováděno měření deformací stávajících konstrukcí. Horní rejda Horní rejda navazuje na horní ohlaví plavební komory. Na levé straně ji vymezuje betonová dělicí zeď délky 59,1 m a šířky 1,2 m. Výstavba dělicí zdi bude probíhat pod ochranou nasazené dvojité částečně zaberaněné jímky ze štětovnic vyplněné štěrkopískem. Na návodním konci dělící zdi jsou navržena tři průtočná okna, která slouží k zajištění lepší manévrovatelnosti a bezpečnosti plavidel při vjezdu do komory omezením příčného proudění, kdy proud vody tlačený lodí bude z velké většiny usměrněn okny na jez a ne do rejdy a plavební komory. Na břehové straně se rejda proti proudu vody rozšiřuje v odklonu 1:4 od osy rejdy až na šířku 14,5 m od hrany dělicí zdi horní rejdy. stavebnictví 05/11 49 Nábřežní zeď tvoří stěna z vrtaných pilot o průměru 900 mm, zakončená betonovou převázkou. Stabilitu stěny zajišťuje její vetknutí do podloží a kotvení zemními kotvami. Čekací stání pro návrhové plavidlo se nachází na začátku horní rejdy (směrem od horního ohlaví plavební komory), za koncem rozšíření rejdy. Čekací stání má délku 45 m, šířku 6,5 m a je vybaveno pevnými úvaznými prvky (pacholaty) umístěnými ve dvou úrovních v nikách. Vázací prvky budou kotveny v betonových základech 2,1x1,6x2,25 m. Zajišťovat je budou do břehu dvě tyčové kotvy. Čekací stání je dále vybaveno žebříkem umístěným v nice nábřežní zdi, který vede až ke dnu horní rejdy. Čekací stání pro malá plavidla se nachází ve vzdálenosti 20 m směrem proti proudu od stání pro návrhové plavidlo. Čekací stání má 3 tyčové úvazné prvky, kotvené v betonových základech 2,1x1,6x3,2 m. Zajišťovat je budou do břehu dvě tyčové kotvy. V nice nábřežní zdi bude osazen žebřík, který bude končit 1 m pod minimální plavební hladinou. U tohoto čekacího stání je navržena i možnost napojení lodi na zdroj elektrické energie. Stěny horní i dolní rejdy jsou obloženy lomovým kamenem a jsou chráněny proti nárazu lodě kombinací opeření ze svislých dubových trámců osazených ve vzdálenostech 5 m (stání pro návrhové plavidlo), opeřením z vodorovných dubových trámců tvořících plnou dřevěnou plochu (stání pro malé plavidlo) a opeřením třemi vodorovnými štětovnicemi (prostor od stání pro návrhové plavidlo směrem k plavební komoře). Požadovanou hloubku 1,6 m a šířku plavební dráhy min. 20 m zajistí prohrábka dna koryta vodního toku v délce 3,3 km zdrže VD Hněvkovice. Začátek úpravy se nachází v ř. km 229,0 v podjezí jezu Hluboká nad Vltavou navázáním prostoru mezi dělicí zdí plánované PK a levým břehem na stávající vývar jezu. Úprava končí v ř. km 225,8 – v lokalitě zvané Černá louka. Stavba zahrnuje i instalaci plavebního značení a kilometráže vltavské vodní cesty. Dále bude vybudována usměrňovací hrázka v délce 791 m za účelem oddělení plavební dráhy od prostoru mělčin a ostrůvků v konci vzdutí vodní nádrže Hněvkovice, které se nalézají na úseku v ř. km 226,2–226,9. Koruna hrázky o šířce 3 m bude na kótě 369,50 m n. m., tj. na úrovni hladiny držené po většinu dní v roce. Výška hrázky byla takto volena záměrně, aby byla po většinu dní v roce přelévána. Sklon svahů hrázky bude činit 1:2,5. Hrázka bude odsazena 4 m od pravého okraje plavební dráhy a bude vyznačena bójemi. Na stavbu hrázky se použije materiál z prohrábek. Poslední stavbou tohoto záměru představuje stání pro osobní lodní dopravu Hluboká nad Vltavou–Hamry. Ve vzdálenosti 160 m od silničního mostu vznikne plovoucí molo s bezbariérovým přístupem, které bude fungovat jako zastávka pro linkovou plavbu. ■ Dolní rejda Dolní rejda vznikne odtěžením zeminy na pravém břehu pod jezem. Rejdu vymezuje na levé straně betonová dělicí zeď, na pravé straně pilotová stěna, u níž bude umístěno čekací stání pro malá plavidla a čekací stání pro návrhové plavidlo. Dolní rejda navazuje na dolní ohlaví a vývar plavební komory rozšířením do pravého břehu ve sklonu 1:4 z 6 m na 14,5 m. Jako první se nachází ve směru toku vody stání pro návrhové plavidlo, dále pod zaústěním Opatovické strouhy do Vltavy je umístěno čekací stání pro malá plavidla. Za čekacím stáním pro malá plavidla bude linie dolní rejdy zavázána do stávajícího břehu. Zaústění Opatovické strouhy je vyvedeno pod úroveň minimální hladiny. Dělicí zeď vedoucí souběžně s osou plavební dráhy je navržena v délce 75,65 m a šířce 1,2 m. Výstavba zdi proběhne pod ochranou dvojité jímky shodného uspořádání jako u objektu horní rejdy. Pravobřežní zeď dolní rejdy se bude skládat z předvrtávaných pilot kotvených do pravého břehu, zakončených na horní hraně betonovou převázkou. Zavázání břehové pilotové stěny do upravovaného šikmého břehu směrem po toku vznikne přisypáním kuželu zeminy u stěny rejdy, čímž se vytvoří přechod mezi svislou stěnou zdí a navazujícím šikmým břehem.Upravený břeh na konci rejdy a přísypový kužel zeminy bude opevněn kamennou dlažbou. Doufejme, že realizací této části stavby neustane snaha a zejména realizace splavnění celého úseku Vltavy z Českých Budějovic až do Prahy a dál po Vltavě a Labi do Evropy a že současné projektové úsilí na překonání dalších překážek neskončí pouze jako jeden z mnoha návrhů dokončení Vltavské vodní cesty v archivech. Na závěr bych rád poděkoval za úsilí Ředitelství vodních cest České republiky a rozloučil se heslem této společnosti „Po vodě – ekologicky, levně a v pohodě“. ■ Velín Velín je zpracován a pojat jako architektonické dílo, které bude tvořit dominantu navrhované plavební komory, ale zároveň bude sloužit k řízení proplavování lodí a celého vodního díla. Nosná konstrukce objektu je navržena jako monolitický železobetonový a ocelový kombinovaný nosný systém – skelet s nosnými sloupy a stěnami.Základy velínu jsou součástí objektu plavební komory. Velíny plavebních komor jsou v rámci celého projektu splavnění horní Vltavy architektonicky sjednoceny. Závěr Použitá literatura: [1] Kredba, M. a kol.: Vltavská kaskáda, MLVH Praha 1969 [2] Podzimek, J. a kol.: Povodí Vltavy, Pragopress pro Povodí Vltavy, 1970 [3] DSP akce Dokončení Vltavské vodní cesty v úseku Hluboká nad Vltavou – VD Hněvkovice, Plavební komora Hluboká na Vltavou, Hydroprojekt CZ, a.s. [4] Zajištění plavebních hloubek ve zdrži VD Hněvkovice, DSP, Pöyry Environment a.s. english synopsis Vltava Waterway: Hluboká n. Vl. Lock – Hněvkovice Waterworks The objective of the article is to acquaint readers with the second part of the project of making the Upper Vltava navigable focussing on the current construction of the lock in Hluboká nad Vltavou and deeping the navigation basin at Hněvkovice Waterworks. klíčová slova: vodní dílo Hněvkovice, plavební komora Hluboká nad Vltavou, Zajištění plavebních hloubek ve zdrži VD Hněvkovice Stavba byla zahájena v prosinci roku 2010 společně se stavbou plavební komory. Zhotovitelem je sdružení společností Metrostav a.s. a SMP CZ, a.s., investorem Ředitelství vodních cest České republiky a generálním projektantem Pöyry Environment a.s. 50 stavebnictví 05/11 keywords: Hněvkovice Waterworks, Hluboká nad Vltavou lock odborné posouzení článku: Ing. Martin Vavřička Ředitelství vodních cest ČR samostatný odborný referent oddělení rozvoje vodohospodářské stavby text: Miroslav Bokiš, Radek Veselý, Milan Černý grafické podklady: zúčastněné organizace ▲ Obr. 1. Vizualizace plavebního stupně jezu Hněvkovice – letecký pohled (zdroj: Pöyry Environment a.s.) Dokončení vltavské vodní cesty v úseku Vodní dílo Hněvkovice – Týn nad Vltavou Ing. Miroslav Bokiš Vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor vodní hospodářství a vodní stavby. Působí jako projektant pražské pobočky Pöyry Environment a.s. Autorizovaný inženýr pro stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství. E-mail: [email protected] Spoluautoři: Ing. Radek Veselý E-mail: [email protected] Ing. Milan Černý, CSc. E-mail: [email protected] díla Hněvkovice a městem Týn nad Vltavou. Tento chybějící článek souvislé vodní cesty umožní nejen tolik žádoucí rekreační plavbu, ale také pozitivně ovlivní odtokové poměry a zvýší povodňovou ochranu přilehlých pozemků. Rekreační lodní doprava po ucelené části vodní cesty umožní rozšíření turistického potenciálu lokality s řadou pozitivních vazeb. Po dokončení této etapy, které se očekává během roku 2013, bude možné plout po řece Vltavě z Českých Budějovic až na vodní nádrž Orlík. V současnosti se pracuje na projektové přípravě lodních ▼ Obr. 2. Situace III. etapy splavnění Vltavy (zdroj: ŘVC ČR) Nedílnou součástí právě realizovaného projektu Ředitelství vodních cest ČR, v rámci splavnění Vltavy mezi městy České Budějovice a Týn nad Vltavou, je závěrečná III. etapa. Jedná se o úsek, který obnoví splavnost Vltavy mezi zdrží vodního stavebnictví 05/11 51 zdvihadel na vodních dílech Orlík a Slapy. V budoucnu, po realizaci těchto plavebních zařízení, vznikne kompletní souvislá vodní cesta napojená díky Labi na evropskou síť vodních cest. Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím Operačního programu Doprava, oblast podpory 6.2 Rozvoj a modernizace vnitrozemských vodních cest sítě TEN-T a mimo TEN-T. Stavební činnost III. úseku Stavební činnost III. úseku je v délce přibližně 4,5 km a projekt se skládá ze souboru po proudu navazujících staveb: ■ Vystrojení plavební komory vodního díla Hněvkovice; ■ Stavba horní rejdy plavední komory vodního díla Hněvkovice; ■ Úprava dolní rejdy plavební komory vodního díla Hněvkovice; ■ Zajištění plavební hloubky ve zdrži jezu Hněvkovice; ■ Plavební komora u jezu Hněvkovice a Modernizace jezu Hněvkovice; ■ Zajištění plavební hloubky ve zdrži vodního díla Kořensko. Vystrojení plavební komory vodního díla Hněvkovice Vodní ■ dílo Hněvkovice představuje nejvýznamnější stávající vodní stavbu na celém zájmovém úseku splavnění horní Vltavy. Tato stavba byla spolu s vodním dílem Kořensko vybudována v letech 1986–1991 a patří tak k nejnovějším stupňům Vltavské kaskády. Hlavním účelem soustavy VD Hněvkovice a VD Kořensko je zabezpečení technologické vody pro Jadernou elektrárnu Temelín (JETE). Vodní dílo tvoří tížná betonová hráz se třemi korunovými přelivy šířky 12 m, které jsou hrazeny 7m vysokými segmentovými uzávěry. Součástí přípravy vodního díla byla stavba plavební komory pro lodě do nosnosti 300 t, navržená v pravobřežním zavázání. V rámci výstavby byla zrealizována pouze hrubá stavba plavební komory, bez jejího vystrojení. K tomu došlo až v rámci třetího úseku projektu splavnění hornovltavské vodní cesty, Dokončení vltavské vodní cesty v úseku VD Hněvkovice–Týn nad Vltavou. Výškové poměry plavebního stupně VD Hněvkovice: ■ Horní ohlaví maximální hladina v nádrži cílová 371,60 m n. m. maximální plavební hladina současná 370,10 m n. m. minimální plavební hladina 368,90 m n. m. úroveň záporníku 361,60 m n. m. hladina stálého nadržení 364,60 m n. m. ■ Dolní ohlaví minimální plavební hladina 354,79 m n. m. úroveň záporníku 351,70 m n. m. ■ Spád PK maximální cílová 16,81 m maximální současná 15,31 m minimální 14,11 m ■ Orientační doba plnění a prázdnění plavební komory 12 až 18 min. Stavební část vystrojení plavební komory obsahovala výstavbu nového velínu pro řízení jak vodohospodářského, tak i plavebního provozu a poměrně rozsáhlé stavební úpravy pro instalaci technologické části. Horní ohlaví je hrazeno jednokřídlovými deskovými vraty, dolní ohlaví pak stavidlovými opěrnými vraty. Při vystrojení plavební komory nebylo možno v plném rozsahu splnit současné bezpečnostní 52 stavebnictví 05/11 ▲ Obr. 3. Velín nově vystrojené plavební komory VD Hněvkovice (zdroj: ŘVC ČR) požadavky, zejména v otázce únikových žebříků v plavební komoře, které nejsou oproti současné praxi realizovány jako boční, v nice, ale jsou rovnoběžné s osou PK. Zřejmým důvodem je nemožnost realizace tak zásadních zásahů do stávající konstrukce vodního díla I. kategorie při plném provozu. Koncepce vodní dopravy v době původní výstavby předpokládala zrušení stávajícího pevného jezu v obci Hněvkovice a provedení prohrábky plavební kynety v korytě řeky od zdrže VD Kořensko až do budoucí dolní rejdy pod plavební komorou VD Hněvkovice. Z této koncepce vycházelo provedení dna plavební komory Hněvkovice. Podle současné koncepce splavnění tohoto úseku Vltavy se počítá se zachováním jezové zdrže stávajícího historického jezu v obci Hněvkovice, čímž se minimální plavební hladina pod VD Hněvkovice zvýší na kótu 354,79 m n. m. Tato změna byla promítnuta do technického řešení zvýšením dna plavební komory minimálně o 2,10 m, tj. na kótu 351,70 m n. m., což s sebou přineslo i zmenšení hradicí výšky dolních vrat z 12,50 m na 10,40 m s odpovídajícím snížením jejích zatížení vodním tlakem a tím i jejich hmotnosti včetně hmotnosti jejich bočního vedení a nároků na jejich pohon. Obdobně byly zkráceny i další zařízení ve stěnách komory – žebříky, plovoucí i pevné vázací trny. Výstavba úspěšně proběhla v letech 2009–2010, s následným zahájením zkušebního provozu. Předpokládaný termín kolaudace je květen 2011. Stavba získala Čestné uznání v VI. ročníku soutěžní přehlídky stavebních realizací v Jihočeském kraji PRESTA Jižní Čechy a Cenu časopisu Stavebnictví (pozn. redakce). Úprava dolní rejdy plavební komory vodního díla Hněvkovice Výstavbou nábřežní zdi s čekacími stáními plavidel a postupným zajištěním plavebních hloubek v dotčeném prostoru dojde k vytvoření dolní rejdy plavební komory. Generálním projektantem byla společnost Transconsult, s.r.o. Nábřežní zeď, tvořící rozhodující objekt navrhované stavby, je navržena v přímém prodloužení stávající nábřežní zdi plavební komory. Délka nové zdi je 146 m (20 m čekací stání pro malá plavidla; 10 m manipulační prostor; 45 m čekací stání pro plavidla vodní cesty I. třídy; 71 m výjezd plavidel z plavební komory). Situování čekacího stání pro návrhové plavidlo vodní cesty I. třídy ve vzdálenosti 71 m od dolního ohlaví plavební komory umožňuje vytvoření plavební dráhy na výjezdu z komory o poloměru 400 m v souladu s vyhláškou č. 222/1995 Sb. Tuto nábřežní zeď doplňuje „nízká“ opěrná nábřežní zeď v délce 25,17 m na poproudním konci, zajišťující stabilitu stávající účelové komunikace (užití pro sportovní plavbu). Plavební komora u jezu Hněvkovice a Modernizace jezu Hněvkovice Cílem výstavby plavební komory je překonat stupeň tvořený stávajícím historickým lomeným jezem (1919) a vytvořit spojením dvou zdrží souvislou vodní cestu. Proplavení umožní novostavba plavební komory a modernizace jezu spolu se stavebními a obslužnými součástmi plavebního stupně, jejíž dokončení a uvedení do provozu se předpokládá v roce 2013. Generálním projektantem byla společnost Pöyry Environment a.s. ▲ Obr. 4. Stávající stav dolní rejdy plavební komory (zdroj: Transconsult, s.r.o.) ▲ Obr. 5. Návrh řešení dolní rejdy plavební komory (zdroj: Transconsult, s.r.o.) Konstrukčně jsou zdi navrženy jako opěrné pilotové stěny, převázané železobetonovými úhlovými zdmi. V návaznosti na plavební komoru je využita stávající tížná zeď v délce 25 m, která se pro účely dolní rejdy upraví. Horní hrana nábřežní zdi je navržena v úrovni 357,80 m n. m. (Bpv), tj. cca v úrovni Q5 (357,73 m n. m.). Horní hrana „nízké“ zdi je navržena v poměrné výšce 356,26÷354,21 m n. m. Celková délka zdí vytvářejících dolní rejdu je (146,0+25,17) = 171,17 m. Čekací stání jsou vybavena vázacími prvky (úvazné trny a tyče), výstupními žebříky, zdroji pro napájení plavidel, sdělovacím, monitorovacím a informačním zařízením, osvětlovacími stožáry a vodočetnou latí. Návrh konstrukce nábřežních zdí je proveden na cílový stav plavební hloubky 2,70 m (výhled). V rámci stavby bude v prostoru dolní rejdy provedena prohrábka koryta Vltavy na úroveň 353,20 m n. m., daná úrovní minimální plavební hladiny ve zdrži jezu Hněvkovice 354,80 m n. m. a požadavkem na zajištění minimální plavební hloubky 1,60 m. Součástí stavby je objekt příjezdové komunikace, řešící novou pobřežní komunikaci v úrovni koruny nábřežní zdi a současně navazující úpravu stávající účelové komunikace v areálu vodního díla. Výstavba nábřežní zdi bude probíhat v dočasné ochranné jímce, provedené v korytě Vltavy. Jímka je navržena jako sypaná hrázka, těsněná štětovnicovou stěnou s jílocementovou výplní. Zajištění plavební hloubky ve zdrži jezu Hněvkovice Současná úroveň dna mezi VD Hněvkovice a jezem Hněvkovice ve vztahu k minimální plavební hladině, která je dána přelivnou hranou pevného jezu (354,80 m n. m.), je pro plavbu nedostatečná. Z tohoto důvodu jsou navrženy lokální úpravy dna v konci vzdutí v prostoru dolní rejdy VD Hněvkovice. Plavební komora umožní lodím do nosnosti 300 t a plavidlům vyhovujícím provozu na vodních cestách I. třídy překonat stupeň tvořený jezem v ř. km 208,95 v obou směrech. Komora je přímá a je vysunuta do horní vody jezové zdrže pro minimalizaci pohledových ploch. Zbývající pohledové plochy jsou obložené kamenem. Užitné rozměry plavební komory činí: šířka 6,0 m, délka 45,0 m a minimální hloubka vody nad záporníkem 3,0 m při minimální hladině. Plavební zařízení je tak navrženo pro plavidla s rozměry až 5,4 m šířky a 44,0 m délky. Celková délka plavební komory včetně horního a dolního ohlaví činí 81,0 m. Výškové poměry: ■ Maximální plavební hladina v horní vodě 355,30 m n. m. ■ Minimální plavební hladina v horní vodě 354,80 m n. m. ■ Maximální dolní plavební hladina v dolní vodě 354,00 m n. m. ■ Minimální dolní plavební hladina v dolní vodě 352,40 m n. m. ■ Plato plavební komory 356,30 a 355,00 m n. m. ■ Spád hladiny v rozsahu 2,40 až 1,30 m ■ Orientační doba plnění a prázdnění 7 min. Plavební komoru tvoří železobetonová polorámová konstrukce založená na skalním podloží. Tělo konstrukce se dělí na šest těsně dilatovaných bloků. Plato komory je převýšeno 1 m nad maximální plavební hladinu. V horním ohlaví plavební komory je navržen klapkový uzávěr poháněný hydromotorem umístěným v suché šachtě. Klapka je délky 6,0 m a hradí výšku až 4,1 m. Bude-li během provozu potřeba, lze využít plavební komoru díky konstrukci klapkových vrat k převádění povodňových průtoků. Plnění plavební komory zajišťuje pravostranný krátký obtok s provizorním hrazením, česlemi a stavidlovým uzávěrem. V dolním ohlaví jsou navržena jednokřídlá desková vrata vysoká 6,5 m se dvěma otvory pro přímé prázdnění plavební komory. K hrazení otvorů prázdnění slouží stavidlové uzávěry poháněné hydraulickými servoválci osazenými přímo na vratech. Konstrukce vrat je opřena do výklenku ve zdech dolního ohlaví. Vystrojení plavební komory tvoří žebříky, vázací prvky, osvětlení, plavební značení a celá řada elektroobjektů. Na levé zdi plavení komory je navržen objekt velínu, jako řídicí centrála celého vodního díla. Tento objekt je napojen vodovodní a telefonní přípojkou, přípojkou nízkého napětí a je odkanalizován. Modernizaci jezu tvoří především nové klapkové jezové pole o světlosti 12,0 m, které nahradí vedle plavební komory pevnou část stávajícího jezu. Tento objekt bude umožňovat hladinovou manipulaci horní zdrže, převádění povodní a ledů. Pohyblivý jezový uzávěr tvoří troubová klapka osazená na spodní stavbě jezového tělesa. Spodní stavba má tvar Jamborova prahu. Klapkou je pohybováno jednostranně ze šachty umístěné ve zdi plavební komory tvořící levobřežní pilíř jezu. Vodní skok bude stabilizován ve vývaru. stavebnictví 05/11 53 ▲ Obr. 6. Vizualizace plavebního stupně – pohled z levého břehu (zdroj: Pöyry Environment a.s.) ▲ Obr. 7. Vizualizace plavebního stupně – jezové pole (zdroj: Pöyry Environment a.s.) Úprava podjezí je tvořena stabilizací historické části jezu těžkým kamenným záhozem, prvky prahů a dělicích zídek, které zajistí efektivní využití malé vodní elektrárny pravého břehu. V navazujícím podjezí bude urovnáno dno na jednotnou optimalizovanou úroveň 352,40 m n. m. Prohrábky horní a dolní rejdy a navazující plavební dráhy zajistí plavební hloubky, lepší odtokové poměry a průchody povodní. Již zmíněná požadovaná minimální hloubka je pro rekreační plavbu 1,6 m. Levobřežní koridor vinoucí se vlevo, podél plavební komory, umožní převádění povodňových průtoků a migraci vodních živočichů. V budoucnu se předpokládá využití tohoto koridoru pro vodní sporty. ■ Tento objekt je tvořen kamenem opevněným vlnícím se korytem, v horní části vybaveným nátokovým objektem sloužícím pro regulaci průtoku. Vlastní koryto koridoru tvoří soustava vzájemně prostřídaných skluzů (úseky s větším podélným sklonem dna) a uklidňovacích odpočinkových lagun. Čekací stání plavidel v horní i dolní vodě umožní bezpečné vyvázání plavidel čekajících na proplavení. Horní čekací stání pro velká (návrhová) plavidla umožní výstup cestujících výletních lodí. Obslužná komunikace vedená po levém břehu zabezpečí přístup vozidel údržby a záchranných sborů či přístup a pohyb pěších podél toku. funkci rozčleněných břehových partií, rekonstrukce brodu a plavební značení nové vodní cesty. Generálním projektantem byla společnost Vodohospodářský rozvoj a výstavba a.s. Prohrábka dna zahrnuje prohloubení koryta Vltavy v úseku, kde nejsou dostatečné plavební hloubky od minimální plavební hladiny. Počítá se s požadovanou minimální hloubkou I. etapy splavnění 1,6 m. Tato hloubka je redukovaným parametrem vodní cesty I. třídy pro rekreační plavbu. Minimální plavební hladina ve zdrži VD Kořensko je na úrovni 352,40 m n. m. a je dána manipulací na VD Kořensko. Z vyhodnocení úrovně dna vyplývá, že rozsah úpravy je nutný v říčním km 205,9 až 208,7; tj. v délce 2,8 km. Prostorové uspořádání prohrábky se vztahuje k optimální plavební dráze v souladu s podmínkou minimalizace zásahů do dna a břehů vodního toku při dodržení příslušných parametrů třídy vodní cesty. Návrhové parametry plavební dráhy jsou dány zákonem č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, resp. prováděcí vyhláškou č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí. Pro rekreační plavbu našeho významu bylo přistoupeno k redukovanému parametru minimální hloubky v plavební dráze na zmiňovaných 1,6 m (1,3 m ponor návrhového plavidla; 0,3 m marže). Niveleta úpravy dna je na úrovni 350,80 m n. m. a vychází z minimální plavební hladiny (352,40 m n. m.) bez vlivu hydrodynamického vzdutí. Minimální šířka plavební dráhy činí 20 m (v ponoru návrhového plavidla). Rozšíření plavební dráhy v obloucích udává délka návrhového plavidla a poloměr oblouku plavební dráhy. Návrh plavební dráhy respektuje minimální poloměr oblouku této třídy vodní cesty, který je 400 m. V závislosti na morfologii a geologii dna byly navrženy dva základní vzorové příčné řezy úpravy. V místech velké mocnosti prohrábky je navržena úprava formou redukované prohrábky, tzn. na minimální šířku plavební dráhy s rozšířením v obloucích a sklonem v okrajích 1:3. Zajištění plavební hloubky ve zdrži vodního díla Kořensko Přírodní dno koryta řeky Vltavy pod jezem Hněvkovice je nutno prohloubit tak, aby byla zajištěna minimální plavební hloubka v celé zdrži vodního díla Kořensko. Se samotnou prohrábkou dna souvisí i další inženýrské objekty, jako je úprava stávajících pravobřežních lagun pro klidový režim ryb, zřízení bočních hrázek pro ekologickou ▼ Obr. 8. Podélný řez jezovým polem 54 stavebnictví 05/11 ▲ Obr. 9. Hluboká prohrábka minimální šířky plavební dráhy (zdroj Pöyry Environment a.s.) ▲ Obr. 10. Malá mocnost prohrábky rozšířené plavební dráhy (zdroj Pöyry Environment a.s.) záhozovou patou. Na levém břehu bude nově zřízena část panelového sjezdu do upraveného koryta. Plavební značení nové části vodní cesty bude tvořeno znaky kilometráže a signalizace pro řízení plavby v úseku ř. km 205,00– 208,70. ■ ▲ Obr. 11. Situace lagun (zdroj Pöyry Environment a.s.) Tato forma úpravy se týká říčního km 208,70 až 207,47. V místech, kde minimální plavební hladina zaklesne do profilu prohrábky, bude provedeno „vyplážování“. Jedná se o plošnou úpravu štěrkových náplavů břehů ve sklonu k plavební dráze. Tyto mírné břehy mají příznivý vliv na břehové organizmy. V místech menší mocnosti prohrábky je navržena úprava formou rozšířeného profilu. Profil prohrábky plavební dráhy více respektuje stávající tvar koryta. Sklon okrajů prohrábky plavební dráhy je navržen přibližně ve sklonu 1:10. Tato forma úpravy se týká říčního km 207,47 až 205,90. Z vyhodnocení kubatur zemních prací vyplývá, že bude třeba vytěžit a přemístit 39 000 m3 zemních a horninových materiálů. Stávající pravobřežní laguny v ř. km 206,87 až 207,65 budou upraveny tak, aby bylo zachováno vhodné prostředí pro život ryb a jejich klidový režim. Jde převážně o prohloubení odtěžením sedimentu a zajištění vhodného proplachu. V laguně A, nacházející se výše po toku, bude zřízen v čele hrázky lichoběžníkový průleh zajišťující proplach. Ve vyústění bude odtěžen sediment. Laguna s označením B, nacházející se níže po toku, bude prodloužena proti toku o cca 25 m. Stávající betonové potrubí v čele laguny nahradí regulovatelný proplach tvořený trubním, česlemi chráněným nátokem s vřetenovým šoupětem. V prostoru vyústění laguny do toku bude postaven objekt hraditelný dlužemi. Doplní jej násyp z lomového kamene na úroveň hráze laguny; tj. 352,90 m n. m. Takto „uzavřená“ laguna poslouží jako dočasná přirozená rybí sádka. Realizací bočních hrázek dojde k rozčlenění břehových partií, čímž vzniknou vhodná místa pro úkryt a rozmnožování ryb. Hrázky se budou nacházet ve dvou lokalitách předmětného úseku tak, aby nebránily plavebnímu provozu a nezhoršovaly odtokové poměry. Jsou koncipovány tak, aby v prostoru mezi nimi a břehem vznikly klidové zóny bez přímého říčního proudění a zároveň byl tento prostor chráněn před účinky vln plujících plavidel. Hrázky tvoří těžký kamenný násyp s korunou hráze na úrovni maximální plavební hladiny + 0,1 m. Svahy hrázek budou sypány ve sklonu cca 1:2. Šířka hrázek v koruně bude 2–3 m. Rekonstrukce stávajícího vojenského brodu v ř. km 207,89 spočívá v odstranění silničních panelů umístěných v korytě v délce cca 66 m napříč tokem a rekonstrukci levého a pravého břehu. Sjezd pravého břehu nahradí břehové opevnění ve formě kamenné rovnaniny se Použitá literatura: [1] Dokončení vltavské vodní cesty v úseku VD Hněvkovice – Týn nad Vltavou, Vystrojení plavební komory VD Hněvkovice, RDS, Hydroprojekt 2008 [2] Broža, V. a kol.: Přehrady Čech, Moravy a Slezska, Knihy 555, 2009 [3] Podzimek, J. a kol.: Povodí Vltavy, Praha 1970 [4] Dolní rejda plavební komory VD Hněvkovice, Transconsult, s.r.o., Hradec Králové, ZDS, červenec 2010 [5] Zajištění plavebních hloubek ve zdrži jezu Hněvkovice, Transconsult, s.r.o., Hradec Králové, ZDS, červenec 2010 [6] Plavební komora u jezu Hněvkovice, Modernizace jezu Hněvkovice, Pöyry Environment a.s., DSP, září 2010 [7] Vizualizace, Plavební komora u jezu Hněvkovice, Modernizace jezu Hněvkovice, Pöyry Environment a.s., září 2010 [8] Zajištění plavebních hloubek ve zdrži VD Kořensko, Vodohospodářský rozvoj a výstavba a.s., DSP, květen 2010 [9] Vyhodnocení plavebních hloubek ve zdržích VD Kořensko a jezu Hněvkovice, Pöyry Environment a.s., studie, květen 2009 english synopsis Completion of the Vltava Waterway in the Part Hněvkovice Waterworks – Týn nad Vltavou An integral part of the project currently implemented by the Czech Waterways Headquarters, making the river Vltava navigable between České Budějovice and Týn nad Vltavou, is the final third stage. It is a part making the Vltava navigable between the navigation basin of Hněvkovice Waterworks and Týn nad Vltavou. This missing part of a continuous waterway will facilitate leisure navigation people want so much but will also have a positive effect on the outflow and improve flood control on adjacent land plots. klíčová slova: Vltavská vodní cesta, III. úsek – vodní dílo Hněvkovice – Týn nad Vltavou, plavební komora Hněvkovice, jezové pole, plavební hladina, vodní dílo Kořensko keywords: Vltava waterway, part III – Hněvkovice Waterworks – Týn nad Vltavou, Hněvkovice lock, sluice way, navigation level, Kořensko Waterworks odborné posouzení článku: Ing. Martin Vavřička Ředitelství vodních cest ČR samostatný odborný referent oddělení rozvoje stavebnictví 05/11 55 vodohospodářské stavby text: Vojtěch Dynybyl, Pavel Malý, Michael Trnka grafické podklady: archiv autorů I V ■ ▲ Obr. 1. Šikmé lodní zdvihadlo Orlík Šikmé lodní zdvihadlo Orlík Prof. Ing. Vojtěch Dynybyl, Ph.D. Fakultu strojní ČVUT v Praze v oboru Automatizace a robotizace technologických procesů absolvoval v roce 1987. V roce 2010 byl jmenován profesorem pro obor Konstrukční a procesní inženýrství. V současné době je vedoucím Ústavu konstruování a částí strojů na Fakultě strojní ČVUT v Praze. E-mail: [email protected] Spoluautoři: Ing. Pavel Malý E-mail: [email protected] Ing. Michael Trnka, CSc. E-mail: [email protected] Překonávání překážek, jako jsou například přehrady, je možné při plavbě lodí řešit nejrůznějšími způsoby. Vedle plavebních komor jsou z historie známa lodní zdvihadla, která byla a jsou provozována především na vodních kanálech vybudovaných na celé řadě míst. 56 stavebnictví 05/11 Lodě jsou přepravovány samostatně, nebo ve vodních nádržích. Šikmá lodní zdvihadla umožňují přepravu lodí mezi horní a dolní hladinou po nakloněné rovině. Na přehradě Orlík bylo takové zařízení plánováno již při stavbě přehrady. To dosvědčuje existující, na pravém břehu vybetonovaný žlab s kolejnicemi a ozubnicí. V průběhu minulých desetiletí byly navrženy různé varianty technického řešení zdvihadla Orlík. Tento článek popisuje návrh, který vznikl pro investora – Ředitelství vodních cest ČR – na podzim roku 2010 ve spolupráci projektové kanceláře VPÚ Deco a.s., Fakulty strojní ČVUT a firmy Pöyry Environment a.s. Potřeba řešení pomocí aplikace protizávaží byla znovu oživena výsledkem projektu, který využíval k pohonu zdvihadla elektropřevodovek o velmi vysokém výkonu. Použití protizávaží má tedy snížit provozní náklady zdvihadla, zjednodušit zatížení dráhy zdvihadla a soustředit zatížení do jedné omezené a přesně definované oblasti vodního díla. Popisované řešení využívá námět [1], který poskytl projektant Ing. Záruba, jako jeden z mnoha svých návrhů. Jednou z myšlenek námětu je umístit protizávaží na bocích vedle dráhy vany. Návrh je patrný z vlastnoručního nákresu (obr. 3.) Ing. Záruby, který byl převzat z [1]. Oproti uvedenému námětu používá předkládané řešení k zavěšení vany zdvihadla a protizávaží lana a soustřeďuje veškeré zatížení rovnoběžné s rovinou dráhy do bloku 1 lodního zdvihadla (horní vjezdový blok). Tomuto zatížení blok vzdoruje jednak svou vlastní tíhou a také s pomocí přikotvení ke skalnímu masivu. Na kolejovou dráhu pak ▲ Obr. 2. Šikmé lodní zdvihadlo Orlík působí pouze síly kolmé k její rovině, návrh úprav dráhy může být tedy jednodušší. Toto řešení současně umožní využít žlab lodního zdvihadla pro případné převádění katastrofálních povodní. Specialitou lodních zdvihadel, která jsou projektována pro přehrady na Vltavě, je skutečnost, že tato řeka je vodohospodářsky a energeticky využívána, a proto nejsou dojezdové hladiny zdvihadla v horní a dolní stanici konstantní. Mění se nejen v průběhu ročních období či podle průtoku, ale v dolní stanici také rychle v závislosti na aktuálním provozu elektráren (lze očekávat změnu hladiny až 1,2 m během čtyř minut). Horní hladina kolísá mezi úrovněmi 351,10–347,60 m n. m. a dolní hladina kolísá mezi úrovněmi 284,60–282,10 m n. m. Z tohoto důvodu bylo jako optimální zvoleno řešení, při kterém bude v dolní stanici přepravní vana zajíždět do vody a v horní stanici bude těsnit k bočnímu štítu a do dna pohyblivým těsnícím štítem. Poloha vany v dolní stanici bude stanovena podle okamžitého provozního stavu vodní elektrárny Orlík. Konstrukce vany je navržena tak, aby umožňovala bezpečné vplutí i vyplutí plavidla i při náhlé změně úrovně hladiny a přitom při jízdě vany byla neustále stejná hladina vody ve vaně, a tedy stálé zatížení konstrukcí. Poloha v horní stanici bude dána polohou hladiny ve zdrži VD Orlík. Z výše uvedených důvodů lze pohyb vany po nakloněné rovině rozdělit do čtyř provozních stavů, které jsou uvedeny v tabulce 1. ▲ Obr. 3. Jednou z myšlenek námětu je umístit protizávaží na bocích vedle dráhy vany. Návrh je patrný z vlastnoručního nákresu Ing. Záruby. ▲ Obr. 4. Bokorys koncepčního schématu zdvihadla Provozní stav (1) Jízda vany nahoru (2) Jízda vany dolů (3) Zanořování vany (4) Vynořování vany ▲ Tab. 1. Čtyři provozní stavy pohybu vany po nakloněné rovině První a druhý provozní stav je pohybem na suchu, třetí a čtvrtý je pohybem ve vodě dolní stanice. To komplikuje pohyb zdvihadla, protože vztlaková síla při zanořování a vynořování není konstantní a navíc způsobí rozvážení soustavy vana – protizávaží. Proto byla navržena koncepce samostatného pohonného mechanizmu pro provozní stravy 1 a 2 a samostatného pohonného mechanizmu pro provozní stavy 3 a 4. Na obr. 4. je bokorys koncepčního schématu lanového stroje pro pohyb zdvihadla v provozních stavech 1 a 2. Lanový stroj má kladkový převod 1. Na obr. 5 vidíme půdorys podle obr. 4. Zobrazuje uspořádání vany, protizávaží a kladek lanového stroje pro pohyb zdvihadla v provozních stavech 1 a 2. Funkce se opírá o princip přenosu potřebných sil pomocí tření mezi lanem a hnací kladkou zdvihadla. ▲ Obr. 5. Pohled P – uspořádání vany, protizávaží a kladek lanového stroje ▼ Obr. 6. Koncepce mechanizmu protizávaží pro zanořování a vynořování vany stavebnictví 05/11 57 f = 0,11 pro lano mazané při zrychlování; f = 0,1 pro lano mazané v drážce tvaru dle normy. U jiné kombinace materiálů – hliník, ocelové lano: f = 0,3-0,4 (0,7). ▲ Obr. 7. Prostorové zobrazení Eulerova vztahu pro zvolené rozmezí součinitele tření 0,05 až 0,4 a úhel opásání 180–260° Pro provozní stavy 3 a 4 byl navržen mechanizmus, který bude pohybovat protizávažím po jeho dráze pomocí Gallových řetězů. Koncepce je uvedena na obr. 6. Mechanizmus s Gallovými řetězy má svoje místo mezi koly protizávaží. Pomocí uchopovací tyče, připravené u dolní kladky při příjezdu protizávaží, zdvihá nebo brzdí protizávaží při zanořování nebo vynořování vany v době, kdy působí na vanu vztlaková síla. Tato koncepce, využívající dvou odlišných pohonných mechanizmů, umožňuje minimalizovat nutné příkony elektromechanických pohonů. Funkce lanového stroje podle navržené koncepce závisí na přenosu ■ mezi lanem a hnanou kladkou. Tento princip, běžně používaný sil u lanovek, vyžaduje potřebné předpětí v laně, které v případě zdvihadla zajišťuje pouze síla od hmotnosti vany a protizávaží. Potřebná síla přiváděná na lano slouží ke krytí ztrát vznikajících při pojíždění podvozků. Přenos síly se opírá o Eulerův vztah pro vláknové tření: T1/T2= eφf (1) kde: T1 je síla v jednom vlákně; T2 je síla v druhém vlákně; φ je úhel opásání hnací kladky; f je součinitel tření mezi kladkou a lanem. Na obr. 7 je prostorové zobrazení Eulerova vztahu pro zvolené rozmezí součinitele tření 0,05 až 0,4 a úhel opásání 180–260°. Hodnoty poměru T 1/T 2 v závislosti na f a φ jsou uspořádány v tabulce 2: φ [°] 180 200 220 240 260 f [-]/ φ [rad] 3,142 3,491 3,840 4,189 4,538 0,00 0,05 0,10 0,15 0,20 0,25 0,30 0,35 0,40 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,17 1,19 1,21 1,23 1,25 1,37 1,42 1,47 1,52 1,57 1,60 1,69 1,78 1,87 1,98 1,87 2,01 2,16 2,31 2,48 2,19 2,39 2,61 2,85 3,11 2,57 2,85 3,16 3,51 3,90 3,00 3,39 3,83 4,33 4,90 3,51 4,04 4,65 5,34 6,14 ▲ Tab. 2. Uspořádání hodnot poměru T1/T2 v závislosti na f a φ Z literatury plyne, že velikost součinitele tření f závisí na: ■ použitých materiálech kladek; ■ dynamice pohybu; ■ mazání lana (nutná ochrana a snížení opotřebení). Pro použitelné materiály litina a ocelové lano jsou hodnoty součinitele tření f: f = 0,2–0,3 pro nemazané lano, rovnoměrný pohyb; 58 stavebnictví 05/11 Další možností je zvýšení tření pomocí klínové drážky v kladce. Tuto možnost uvádí literatura. Velikost f odvozuje, nedoporučuje však tuto možnost využít z důvodu značného opotřebení kladky i lana. Z uvedeného plyne, že je nutno použít řez prostorovým grafem Eulerova vztahu v místě f = 0,1. Tuto hodnotu lze s jistotou realizovat na lanovém stroji zdvihadla. Potřebného poměru T1/T2 je nutno dosáhnout úhlem opásání φ. Byl zvolen úhel opásání 220°, pro který je poměr T1/T2 = 1,47 a na základě prostorových možností v horní části dráhy zdvihadla byly navrženy tyto rozměry kladek: Ø Dh = 5,9 m (průměr hnací kladky); Ø Dk = 4 m (průměr převáděcí kladky). Pro tyto průměry bylo dosaženo úhlu opásání φ = 229°. V tabulce 3 jsou uvedeny očekávané hodnoty poměru T1/T2 pro součinitele tření 0,08; 0,1 a 0,12, kterých lze v provozu dosáhnout. F T1/T2 0,08 1,37 Pro úhel opásání 229° 0,10 0,12 0,15 1,49 1,61 1,82 0,20 2,24 ▲ Tab. 3. Očekávané hodnoty poměru T1/T2 pro součinitele tření 0,08; 0,1 a 0,12, kterých lze v provozu dosáhnout Je-li síla G sin 22° rovna předpětí na obou stranách lana, kde G je síla od hmotnosti vany, resp. protizávaží, 22° je úhel sklonu kolejové dráhy a síla F je silou, která musí působit v jednom z vláken, aby byly překonány pasivní odpory a soustava se pohybovala, lze stanovit poměr T1/T2 pro každý provozní stav a následně bezpečnost přenosu vůči číslu eφf = 1,49; který je na lanovém stroji reálně dosažitelný. Stav F T1/T2 k (1) 416,62 1,100 1,354 (2) 408,28 1,098 1,356 (3) 2668,85 1,643 0,90665 (4) 2131,00 1,514 0,98432 ▲ Tab. 4. Provozní stavy 1 a 2 lze bezpečně zajistit navrženým lanovým strojem. Provozní stavy 3 a 4 musí být zajištěny jiným mechanizmem. Z tabulky 4 je zřejmé, že provozní stavy 1 a 2 lze bezpečně zajistit navrženým lanovým strojem. Provozní stavy 3 a 4 musí být zajištěny jiným mechanizmem. Pro výpočet výkonů byly použity síly F uvedené v předchozí tabulce. Rychlost pojezdu v provozních stavech 1 a 2 byla navržena v = 0,2 ms-1 a v provozních stavech 3 a 4 v = 0,04 ms-1. V následující tabulce 5 jsou uvedeny výkony potřebné k provozu zdvihadla v jednotlivých provozních režimech. Výkon: P1 P2 P3 P4 83,323 81,657 106,746 85,241 kW kW kW kW Provozní stav (1) jízda vany nahoru (2) jízda vany dolů (3) zanořování vany (4) vynořování vany ▲ Tab. 5. Výkony potřebné k provozu zdvihadla v jednotlivých provozních režimech Obr. 8 uvádí provozní cyklus jízdy z horní stanice do dolní. Celková doba jízdy vany je 19,8 min. K tomu bude třeba připočítat další operační časy plynoucí z činností zdvihadla v horní nebo dolní stanici, nicméně je možné konstatovat, že lze zajistit dobu cyklu pro plavení kratší než 60 minut. poškozených dílů by souběžně s návrhem konstrukce zdvihadla měly být navrhovány vhodné montážní přípravky a doplňky. Dále by měla být konstrukce navrhována na vhodné montážní celky o hmotnostech respektujících manipulační možnosti při montáži zařízení a jeho kontrolách a údržbě. Pro tyto účely by měla být uzpůsobena i stavební část zdvihadla tak, aby montážní a údržbové přípravky nacházely oporu na vhodných místech stavební konstrukce. Respektováním těchto doporučení dojde k úsporám při údržbě a kontrolách strojní části zdvihadla a zamezí se komplikacím při montáži zdvihadla. ■ ▲ Obr. 8. Definice provozního cyklu jízdy z horní stanice do dolní Doporučení pro detailní konstrukci zdvihadla Zdvihadlo bude v zimním období odstaveno z provozu. Pro toto období bude vhodné zajistit vanu bez vody v horní stanici. Nejvhodnější a nejjednodušší způsob, jak vanu vyprázdnit, je nezavírat v dolní stanici vrata vany a vytáhnout ji do horní stanice bez vody. Opětovné naplnění vany před zahájením provozu je nejjednodušší provést tak, že ji z parkovací polohy spustíme do dolní stanice s otevřenými vraty a naplníme ji vodou. Protože vana bez vody má jinou hmotnost než vana při provozu, lze navrhnout protizávaží jako dvojdílné. Jeden díl bude svou hmotností odpovídat hmotnosti vany bez vody, druhý díl protizávaží bude odpovídat hmotnosti vody ve vaně. Tyto dva díly by mohly fungovat jako samostatné vozy, které lze rozpojit. Manipulace s vanou bez vody by probíhala tak, že část protizávaží odpovídající hmotnosti vody by se odpojila a aretovala v horní stanici na konstrukci a zbylá část protizávaží by umožnila vytažení prázdné vany do parkovací polohy v horní stanici. Pro tu část závaží, která nebude v dolní stanici při odstavení zdvihadla v provozu, by mohly být vybudovány vhodné „garáže“, aby nedocházelo ke zbytečnému poškození zařízení vlivem zimních povětrnostních podmínek. Strojní konstrukce vany zdvihadla bude tvořena hmotnostně mohutnými prvky, které budou vyžadovat v době životnosti zdvihadla údržbu, kontroly a podobně. Protože je vana zdvihadla umístěna na šikmou dráhu, která prochází pod horní stanicí vlastním tělesem hráze, a v celé trase pod hrází je dráha obtížně přístupná pro jakýkoli mechanizmus, provádějí se kontroly a údržby strojních částí zdvihadla v prostoru horní stanice. Zde je k dispozici příjezdová komunikace, prostor zázemí vodního díla a dále manipulační portálový jeřáb. V případě pokračování přípravy investiční akce je nutno respektovat požadavky na údržbu a kontroly. Pro údržbu, kontroly a případné výměny Použitá literatura: [1]Hák, Z.: Technické zajímavosti našich vodních nádrží a říčních cest, Praha 1997 [2]Cvekl, Z., Janovský, L., Podivínský, V., Talácko, J.: Teorie dopravních a manipulačních zařízení, 1984, ČVUT Praha [3]Dražan, F., Kupka, L. kol.:Jeřáby, technický průvodce 13, 1968, SNTL Praha [4]Remta, F.: Visuté lanové dráhy, SNTL, Praha 1953 Janovský, L.: Výtahy a eskalátory I, Vydavatelství ČVUT, Praha 1971 Pöyry Environment a.s.: Lodní zdvihadlo Slapy, DÚR, 2010 english synopsis Orlík Sloping High-lift Lock In the past decades various alternatives appeared for the technical solution of the Orlík high-lift lock. The article describes a project designed for the investor – Czech Waterways Headquarters in autumn 2010 in co-operation with the design office VPÚ Deco a.s., Faculty of Mechanical Engineering ČVUT and Pöyry Environment a.s. The design in question is based on the outline [1] provided by designer Ing. Záruba as one of his numerous suggestions. One of the ideas herein is to place counter weights at the sides next to the basin track. The design appears on Ing. Záruba´s own drawing (picture 3) taken from [1]. klíčová slova: šikmé lodní zdvihadlo Orlík, aplikace protizávaží keywords: Orlík sloping high-lift lock, application of counter weights inzerce stavebnictví 05/11 59 vodohospodářské stavby text: Jan Hodovský foto: WELL Consulting, s.r.o., Pöyry Environment, a.s. I V ■ ▲ Obr. 1. Navržená úprava zaústění Ploučnice do Labe (zdroj: WELL Consulting, s.r.o.) Komplexní řešení záměru Plavební stupeň Děčín RNDr. Jan Hodovský Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Poté postupně pracoval jako hydrobiolog, vedoucí odboru a ředitel úseku na Zemědělské vodohospodářské správě. Od roku 2005 vykonával pozici ředitele Odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí ČR. Od roku 2008 dodnes je živnostníkem a jednatelem společnosti WELL Consulting, s.r.o., a věnuje se odborným projektům v oblasti ochrany životního prostředí. Zastupuje MD ČR ve skupině WG on RIVERS v Bruselu. E-mail: [email protected] 60 stavebnictví 05/11 Vodní doprava je v České republice provozována především na labsko-vltavské vodní cestě, kde však její efektivitu významně omezují nedostatečné plavební podmínky na regulovaném úseku českého dolního Labe. V letech 2000 až 2009 nebyl ponor 1,40 m v úseku Střekov–státní hranice ČR/SRN zajištěn průměrně po 153 dní v roce. Ponor 1,40 m je přitom pro českou plavbu hranicí rentability. Nejlepším způsobem podpory vodní dopravy v ČR je tedy zvýšení spolehlivosti jediné mezinárodní vodní cesty, která spojuje ČR se Severním mořem. Na německé straně byly na Labi téměř dokončeny regulační úpravy, které splavnost zlepšují natolik, že v úseku mezi státní hranicí a Drážďany zajistí plavební hloubku 1,50 m a dále až po Geesthacht hloubku 1,60 m při GlW 89* [1]. (V profilu státní hranice odpovídá průtoku 132 m3/s-1 v hraničním profilu pod ústím Kamenice a koresponduje tedy přibližně s Q345d, který zde činí 118 m3/s-1). Je tedy logickým a nezbytným krokem dosáhnout minimálně srovnatelných parametrů i na české straně. Klíčové je přitom zejména napojení ČR pomocí vodní cesty na námořní přístavy a rozvinutou síť vnitrozemských vodních cest v západní Evropě. Z toho důvodu rozhodla vláda ČR svým usnesením č. 337/2005 o realizaci jednoho plavebního stupně u Děčína, který naplní tento účel. Po předložení dokumentace EIA k záměru Plavební stupeň Děčín se zmiňovaný projekt stal ostře sledovaným a intenzivně diskutovaným tématem. Zadání projektu Projekt Plavebního stupně Děčín má za cíl zajistit stabilní plavební podmínky na Labi ze SRN až do prvních českých přístavů v Děčíně, tj. z ř. km 726,60 na státní hranici až po ř. km 746,20 v Děčíně – Boleticích. Parametry jsou definovány jako ponor 1,40 m nejméně po 345 dnů v průměrně vodném roce (tj. 110 m3/s ve vodočetném profilu Ústí n. L.), ponor 2,20 m nejméně po 180 dnů v průměrně vodném roce (tj. 236 m3/s ve vodočetném profilu Ústí n. L.), počítá se s marží 0,50 m, největší rozměry plavidel a sestav činí 135x11,5 m a šířka plavební dráhy v přímém úseku v úrovni ponoru lodí je 50 m. Varianty řešení V rámci dokumentace EIA byly nejprve vyhodnoceny všechny v minulosti zvažované nebo předkládané varianty zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku Boletice–státní hranice ČR/SRN. Při hodnocení dříve předkládaných a zvažovaných variant byly vzaty v potaz i varianty navrhované ve zjišťovacím řízení. Ty spočívaly např. ve využití nízkoponorových lodí, laterálních plavebních kanálů (nazývaných autory neodborně „by-passy“) a regulačních úprav s jednosměrnými úseky vodní cesty. Jak prokázala řada konkrétních výpočtů a expertních posudků, nepředstavují však tyto návrhy reálné řešení problematického úseku vodní cesty. Nízkoponorové lodě jsou totiž ekonomicky nerentabilní a jejich využití za vyšších vodních stavů má omezené možnosti, navíc současné labské lodě jsou již hydrologickému režimu Labe dostatečně přizpůsobeny a žádné zázračné řešení se na tomto poli čekat rozhodně nedá [2]. Řešení pomocí „by-passů“, navrhované v rámci zjišťovacího řízení, řada odborníků vyhodnotila jako technicky nesmyslné a ekologicky velmi problematické. Z vyjádření technického ředitele Povodí Labe s.p. lze citovat: „Souhrnně musím k materiálu konstatovat, že předložené texty a schematické kresby ... jsou velmi neodbornou fikcí. ... naprosto ignoruje další technické i ekologické souvislosti, rozsáhlé a komplikované vyvolané investice a je zcela evidentní, že autor buď postrádá elementární znalosti z oblasti hydrauliky proudění vody v přirozených korytech toků, nebo se této tématice záměrně vyhýbá.“ [3] Řešení dotčeného úseku výhradně regulačními úpravami (podobně jako v Německu) není možné zejména vzhledem k vysokému (oproti Německu téměř dvojnásobnému) podélnému sklonu dna Labe mezi Boleticemi a Dolním Žlebem [4], [5], který ilustruje obr. 2. Celkem odborníci v rámci příslušné kapitoly dokumentace EIA kriteriální analýzou probrali na dvě desítky alternativních způsobů řešení. Žádné z nich však nebylo shledáno technicky proveditelné či z environmentálního hlediska alespoň srovnatelně šetrné, jako se ukázala varianta 1B. V celém rozsahu dokumentace EIA proto byly probrány tři varianty: ■ varianta 1 – Plavební stupeň Děčín; ■ varianta 1B – Plavební stupeň Děčín se zmírňujícími a revitalizačními opatřeními; ■ varianta 0, představující zachování současného stavu. ▲ Obr. 2. Podélný sklon Labe v ČR a SRN (zdroj: WELL Consulting, s.r.o.) Vybraná varianta 1B – Plavební stupeň Děčín se zmírňujícími a revitalizačními opatřeními Tato varianta je založena na interdisciplinárním přístupu, který do záměru v roce 2006 vnesl Ing. Ivan Dejmal. Spolupráce projektantů s odborníky z přírodovědné oblasti přinesla řešení, které umožňuje potřebné zlepšení plavebních podmínek a zároveň v nejvyšší možné míře respektuje i zájmy ochrany přírody. Došlo tak k optimalizaci ve smyslu zmírnění potenciálních negativních vlivů na životní prostředí a dotčené zájmy ochrany přírody a krajiny. Zároveň tato varianta jako nedílná součást záměru obsahuje revitalizační opatření, která zajistí, že realizace záměru bude dokonce pozitivním přínosem pro příbřežní a nivní společenstva v dotčené oblasti. Tento směr vývoje se jevil nezbytný s ohledem na právní předpisy v oblasti ochrany vod i ochrany přírody a krajiny. Zároveň je plně v souladu s vývojem problematiky na úrovni EU. Stále intenzivněji se tedy prosazuje koncept integrovaného plánování, který má generovat právě projekty respektující princip win-win. Při projektování varianty byly využity i zkušenosti získané díky účasti zástupců společnosti WELL Consulting na jednání v rámci projektu PLATINA a Pracovní skupiny pro řeky, kde pod patronátem Evropské komise probíhá intenzivní diskuze na téma řešení potenciálních konfliktů mezi rozvojem infrastruktury vnitrozemské vodní dopravy a ochranou přírody a krajiny. Plavební stupeň Děčín ve variantě 1B tvoří pohyblivý jez šířky 3x40 m, umístěný v ř. km 737,12. Tím je zajištěno vzdutí na nominální hladině 124,50 m n. m., při sezónním kolísání až +0,50 m. Na levém břehu je navržena plavební komora užitných rozměrů 200x24 m, s horní a dolní rejdou a čekacími stáními. Na pravém břehu bude stát malá vodní elektrárna o výkonu 7,9 MW, s průměrnou roční produkcí elektrické energie 46,9 GWh a maximální hltností 250 m3/s. Potřebnou migrační prostupnost zajistí pravobřežní akvatický a terestrický koridor, rybí galerie u vodní elektrárny, levobřežní technický rybí přechod a levobřežní terestrický koridor. Před vlastním hodnocením záměru Plavební stupeň Děčín (PS Děčín) je vhodné uvést několik technických údajů, které záměr charakterizují a jsou díky dezinformační kampani příznivců železniční dopravy širokou veřejností často vnímány zkresleně. PS Děčín je přirovnáván k VD Střekov, přestože tato vodní díla vykazují svým rozsahem značné rozdíly, a v důsledku jsou tedy naprosto odlišná, stejně jako jejich vlivy na životní prostředí, ▼ Tab. 1. Srovnání parametrů VD Střekov a PS Děčín Parametry Délka vzdutí [km] Objem zdrže [mil./m3] Rozdíl mezi horní a dolní hladinou [m] Plavební stupeň Děčín 9,1 5,0 Vodní dílo Střekov 19,8 16,1 5,1 9,8 stavebnictví 05/11 61 přírodu a krajinu. Následující tabulka 1 uvádí rozdíl hladin, objem zdrže a délku vzdutí těchto vodních děl při nominální hladině a Q345d. Jde tedy o maximální hodnoty – při zvyšování průtoků by však v případě PS Děčín docházelo k postupnému vyhrazování jezových polí a tím i ke snižování rozdílu mezi horní a dolní hladinou až po úplné vyhrazení. Podstatným vlivem každého příčného objektu je narušení říčního kontinua. V případě jezů je možné tento vliv zmírnit vybudováním účinného rybího přechodu a manipulací na jezových polích. Jak ukazují např. pozorování prováděná na jezu Geesthacht v Německu nedaleko ústí Labe do Severního moře, lze rybí přechody navrhnout tak, aby migraci ryb umožnily v dostatečné míře. Podél PS Děčín je navržen velkorysý rybí přechod přírodního kanálového typu (by-pass). Tímto akvatickým biokoridorem by mělo protékat 10 m3/s-1, což je průtok srovnatelný například s řekou Ploučnicí před jejím ústím do Labe. Tento kanálový rybí přechod doplňují další dva technické rybí přechody. Celkem jsou rybám k dispozici čtyři vstupy do rybích přechodů umožňující překonání plavebního stupně za různých průtoků. Ověření funkčnosti jednotlivých částí biokoridoru bylo zajištěno pomocí fyzikálního modelu v měřítku 1:20 ve Výzkumném ústavu vodohospodářském TGM a expertního posouzení výsledků tohoto modelového výzkumu dvěma renomovanými ichtyology [12], [13]. PS Děčín nepočítá prakticky s žádným zásobním objemem a navržená MVE bude fungovat v průběžném režimu. Proto PS Děčín neovlivní odtokové poměry a tím ani průtoky na německém Labi. Jezová zdrž PS Děčín bude průtočná s dobou zdržení za nízkých průtoků jen málo přesahující ■ hodin. PS Děčín částečně ovlivní hydrologické charakteristiky vodních 10 útvarů vymezených na českém dolním Labi. V úseku toku ovlivněném hydrostatickým vzdutím plavebního stupně (ř. km přibližně 746–737,12) dojde ke snížení rychlosti proudu, které se projeví zejména v období nízkých průtoků. V důsledku toho lze očekávat, že se přesunou reofilní druhy ryb a bezobratlí bentičtí živočichové z části nadjezí plavebního stupně do volně proudících úseků pod plavební stupeň nebo výše proti proudu. Charakteristiky proudění v jezové zdrži PS Děčín zkoumal matematický model typu 2D [6], na základě jehož výsledků byly sestrojeny grafy (obr. 3), které ukazují srovnání rychlostí proudu v ose toku při průtoku Q180d za současného stavu a po výstavbě PS Děčín. Z grafů je patrné, že rychlost proudu ve zdrži se na délce cca 6 km sníží, nicméně jezová zdrž PS Děčín nebude mít charakter stojaté vody. Charakteristika proudění ve zdrži PS Děčín je důležitá i z hlediska plaveninového a splaveninového režimu. Fyzikální model prokázal, že k významnějšímu chodu splavenin dochází až při povodňových průtocích, kdy má být jez již plně vyhrazen, a průchodu splavenin nebude nic bránit. Při nižších průtocích tokem odtékají pouze jemné částice, které ve vzdutí PS Děčín budou částečně sedimentovat. Při vyšších průtocích se však několikrát ročně opět dostanou do vznosu. Nebude tedy docházet k jejich akumulaci nad jezem [7] ani k významnějšímu nárůstu koncentrací při vyšších průtocích. Celkový chod splavenin tak nebude PS Děčín významně narušen. V podstatě celá oblast vzdutí PS Děčín se nachází v intravilánu města Děčín. Budou tedy dotčena zejména levobřežní lužní společenstva v oblasti Prostředního Žlebu, štěrkové náplavy v oblasti ústí Ploučnice do Labe a biotopy charakteru štěrkových náplavů až obnaženého říčního dna na vnějším břehu přístavní hráze v Rozbělesích. Navrhovaná zmírňující a revitalizační opatření v úseku toku ovlivněném vzdutím spočívají v úpravách břehových partií řeky ve vybraných lokalitách a v oblasti ústí Ploučnice v širším území. V oblasti nad horní rejdou PS Děčín, při ústí Ploučnice a Jílovského potoka a nad Křešicemi je navrhováno celkové snížení terénu, zmírnění sklonů břehů a výsadba lužních porostů. Například v oblasti ústí Ploučnice do Labe bude odtěžena až 7,5 m mocná vrstva antropogenní navážky, která zde byla na původní říční lavice uložena při stavbě Nového mostu. Terén na revitalizovaných územích bude zvlněný a budou zde vytvořeny tůně sloužící jako životní prostředí pro řadu organizmů a příhodná místa pro rozmnožování obojživelníků. Při břehové linii se odkryjí pláže tvořící prostředí vhodné pro vzácné druhy rostlin a živočichů. Plánuje se i rozšíření litorální zóny a vytvoření míst s mělkou klidnou vodou, včetně lagun propojených s tokem. Navržená revitalizační opatření by měla dostatečně vyvážit zásahy do výše zmíněných lokalit. Pro podporu navržených lužních porostů i štěrkopísčitých náplavů se počítá s řízeným kolísáním výšky hladiny na jezu mezi kótami 124,5 m n. m. a 125 m n. m. v ročním cyklu. Při vytváření varianty 1B byl vzat v potaz i vliv záměru na průchod povodní. Matematický i fyzikální model prokázal, že nebude docházet ke zvyšování hladin v zastavěné části Děčína ani při katastrofální povodni. Při povodních méně než stoletých by dokonce mělo v intravilánu města dojít k poklesu povodňových hladin díky snížení drsnosti břehů v oblasti vzdutí [6], [7]. Lze také očekávat pozitivní vliv plavebního stupně při zvládání zimních povodní. Jako problematické se však jevilo zaústění Ploučnice do Labe, kde by vlivem zpětného vzdutí mohlo docházet k nepříznivé situaci zejména z hlediska chodu ledů a splavenin. Proto bylo navrženo odlehčovací koryto Ploučnice nad Novým mostem, jehož funkčnost a pozitivní vliv na průchod povodní Ploučnicí ověřil matematický model 1D i 2D [8]. V úseku toku pod plavebním stupněm budou cílové plavební hloubky dosaženy kombinací úpravy trasování plavební dráhy, prohrábky a výstavby koncentračních staveb (břehových výhonů). Toto řešení zajistí minimální změny úrovně hladiny toku v podjezí oproti stávajícímu stavu (v úseku toku těsně pod dolní rejdou dojde ke snížení hladiny při Q345d maximálně o 200 mm) a tím i minimální změny úrovně hladiny podzemních vod v přilehlém území. Realizací úprav dojde k zajištění plavebních podmínek v plavební dráze a zároveň při březích vzniknou mělkovodní zóny umožňující zvýšení biodiverzity toku. Projekt navrhuje variabilní zpracování jednotlivých koncentračních staveb lišících se v objemu štěrkopísčité výplně, výšce břehového výhonu v místě navázání na břeh a rozsahu a sklonu vnějšího límce. Variabilita je navržena tak, aby podpořila biotopy a refugia v litorální zóně a za účelem iniciace štěrkopísčitých říčních náplavů. Jedním z požadavků dokumentace EIA je to, aby autochtonní materiál z prohrábek úplně překryl břehové výhony. Funkčnost navržených úprav lze předpokládat ve střednědobém horizontu také na základě toho, že řada cenných biotopů se v daném úseku toku vyvinula na historických koncentračních stavbách, realizovaných bez ohledu na jejich ekologické vlastnosti. ▼ Obr. 3. Srovnání rychlostí proudu v úseku Boletice–PS Děčín před výstavbou a po výstavbě záměru ( zdroj: WELL Consulting, s.r.o. na základě výstupů DHI Hydroinform a.s.) 62 stavebnictví 05/11 ▲ Obr. 4. Břehy nad Dolním Žlebem bez výhonů (zdroj: Pöyry Environment, a.s.) ▲ Obr. 5. Břehy nad Dolním Žlebem po realizaci výhonů (zdroj: Pöyry Environment, a.s.) Všechna zmírňující a revitalizační opatření budou po realizaci záměru monitorována, v pravidelných cyklech vyhodnocována a případně upravována. Tak bude zajištěna maximální funkčnost realizovaných opatření. [5]Rogge Marine Consulting: Assessment of the Possibility to Improve the Elbe Navigation in the Stretch of Ústí n. L. – Strekov – State Border, Bremerhaven: 1996 [6]Jiřinec, P., Bastlová, K.: Výpočet hydraulických charakteristik při plavebních a povodňových průtocích pro Plavební stupeň Děčín – var. 1a, Praha: DHI Hydroinform a.s., 2010 [7]Gabriel, P., Libý, J.: Výzkum plavebního stupně Děčín na hydraulickém modelu s pohyblivým dnem, Praha: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i., 2006 [8]Pöyry Environment: Koncepční řešení úpravy ústí Ploučnice do Labe v rámci akce Plavební stupeň Děčín, Praha: Ředitelství vodních cest ČR, 2010 [9]Šikula, T., et al.: Dokumentace vlivů záměru na životní prostředí dle § 8 zákona č. 100/2001 Sb. – Plavební stupeň Děčín, Brno: WELL Consulting, 2010 [10]Pöyry Environment: Plavební stupeň Děčín – variantní návrhy, Praha: Ředitelství vodních cest ČR, 2010 [11]Pöyry Environment: Plavební stupeň Děčín – varianty návrhů zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku pl. km 90 až státní hranice, Praha: Ředitelství vodních cest ČR, 2007 [12]Jurajda, P.: Posudek Závěrečné zprávy studie Hydraulický výzkum biokoridoru na modelu v měřítku 1:20, Plavební stupeň Děčín – varianta 1a, Brno: 2010 [13] Slavík, O.: Oponentní posudek na hydraulický výzkum biokoridoru na modelu v měřítku 1:20 Plavební stupeň Děčín – varianta 1a, Praha: 2010 Závěr Varianta 1 byla vyhodnocena jako nevhodná z hlediska vlivu na životní prostředí, protože má významné negativní vlivy na faunu, flóru i ekosystémy v dotčeném území, významný negativní vliv na celistvost EVL Labské údolí i negativní vliv na povrchové a podzemní vody a krajinu. Varianta 0, tedy nerealizace záměru, je z hlediska životního prostředí přímo v dotčeném území nejméně konfliktní. Neřeší však problematické úzké hrdlo vodní cesty, klíčové pro napojení ČR na severomořské přístavy prostřednictvím vodní dopravy. To by mohlo mít významné negativní dopady na ochranu klimatu a životní prostředí především v širším dotčeném území a na území SRN v souvislosti s vyššími externalitami při přepravě nákladů pomocí silniční a železniční dopravy. Tato zvýšená rizika se projevují zejména v oblasti ochrany vod a veřejného zdraví. Zároveň je nutno dodat, že současný stav biotopů na březích Labe dlouhodobě degraduje masivní výskyt invazních druhů rostlin a historicky intenzivní využívání nivy Labe lidmi. Z těchto důvodů s sebou nese nulová varianta v souhrnu více negativních vlivů na životní prostředí než varianta 1B. Hodnocení vlivů záměru Plavební stupeň Děčín na životní prostředí prokázalo, že varianta 1B – Plavební stupeň Děčín – se zmírňujícími a revitalizačními opatřeními je za podmínky realizace všech opatření navržených v dokumentaci EIA únosná jak pro obyvatelstvo, tak pro životní prostředí. Nemá významné vlivy na soustavu Natura 2000 a zpracovatel dokumentace EIA je doporučil k realizaci. ■ Použitá literatura: [1]Společné prohlášení úmyslu o spolupráci a dopravních cílech a opatřeních na labské vodní cestě až do plavebního stupně Geesthacht u Hamburku Ministerstva dopravy ČR a Spolkového ministerstva dopravy, výstavby a bydlení SRN ze dne 31. 7. 2006, Berlín, Praha: Spolkové ministerstvo výstavby, dopravy a bydlení SRN a Ministerstvo dopravy ČR, 2006 [2]Přibyl, S., Raba, M.: Expertiza technických možností řešení nízkoponorových plavidel pro labskou vodní cestu, Děčín: Ředitelství vodních cest ČR, 2006 [3]Gabriel, P.: Expertní posouzení alternativních forem řešení zlepšení plavebních podmínek v zájmové oblasti plavebního stupně Děčín, Praha: 2006 [4]Gabriel, P.: Zlepšování splavnosti Labe v úseku Ústí n. Labem – Střekov – státní hranice, Praha: ČVUT, Fakulta stavební, katedra hydrotechniky, 1994 english synopsis Comprehensive Solution of Děčín Navigation Section Water traffic in the Czech Republic is operated primarily on the Labe-Vltava waterway, the efficiency of which is nonetheless considerably limited by insufficient navigation conditions on the regulated part of the Czech Lower Labe. The key aspect, however, is to connect the Czech Republic with sea harbours and the extensive network of inland waterways in Western Europe through a waterway. Therefore, the Czech government adopted Decree no. 337/2005 regarding implementation of a navigation section near Děčín, for the afore-mentioned purpose. Having presented EIA documentation regarding the Děčín navigation section the project became a closely watched and intensely discussed topic. klíčová slova: labsko-vltavská vodní cesta, řeka Labe, Plavební stupeň Děčín keywords: the Labe-Vltava waterway, the river Labe, Děčín navigation section stavebnictví 05/11 63 vodohospodářské stavby text: Jaroslav Sabo foto: archiv autora Bratislava – protipovodňová ochrana Ing. Jaroslav Sabo Absolvoval Stavebnú fakultu STU v Bratislave, smer Vodné stavby a vodné hospodárstvo. Od roku 2000 pracuje v Slovenskom vodohospodárskom podniku, š.p., Odštepný závod Bratislava, od roku 2005 pracuje ako vedúci odboru inžinierskych činností, ktorého úlohou je príprava a realizácia investičných projektov. E-mail: [email protected] Za posledných 500 rokov sa na Dunaji vyskytlo 100 ničivých povodní. Štatisticky sa teda vyskytne 1 povodeň za každých 5 rokov. Za najväčšie z pohľadu výšky vodnej hladiny a prietoku sú ■ považované povodne z rokov 1954 a 2002, kedy Dunaj dosiahol výšku 9,84, resp. 9,91 m. Medzi najničivejšie povodne patrí povodeň z roku 1965 s hladinou 9,17 m a prietokom 9224 m3/s, ktorá spôsobila pretrhnutie ochranných hrádzí Dunaja pri obciach Čičov a Patince. Vzniknuté škody boli vtedy vyčíslené na približne 18 miliárd Kčs (Československých korún), čo by dnes predstavovalo viac ako 900 miliónov eur. Povodne na rieke Dunaj v marci a auguste 2002 (9,91 m na vodočte v Bratislave) významne urýchlili proces vytvorenia koncepcie protipovodňovej ochrany, ktorý sa rozbehol na základe povodne na rieke Dunaj v roku 1991 a predovšetkým na základe povodne na rieke Morava v roku 1997. Povodeň v auguste 2002 jasne demonštrovala nedostatočnú protipovodňovú ochranu mesta Bratislava. Preukázalo sa, že preliatie, resp. pretrhnutie, existujúcej ľavostrannej protipovodňovej línie Dunaja by nespôsobilo iba zaplavenie významnej časti Bratislavy (vrátane priemyselnej zóny), ale aj podstatnej časti Žitného ostrova a Podunajskej nížiny v oblasti Malého Dunaja. Pretrhnutie pravostrannej hrádze rieky Dunaj by spôsobilo podobné škody ako na jeho ľavom brehu. Najväčšia obývaná mestská časť Petržalka (asi 150 000 obyvateľov) by bola zaplavená vo veľkom rozsahu, siahajúcom až na územie Rakúska a Maďarska. Nedostatočná protipovodňová ochrana sa zistila aj v úseku Gabčíkovo–Sap (ľavostranná hrádza odpadného kanála VD Gabčíkovo), nie však z pohľadu výškovej úrovne ochrannej línie, ale z pohľadu nestability geologického podložia a veľkej filtračnej rýchlosti podzemnej vody. Tieto skutočnosti boli dôvodom, prečo správca vodného toku, Slovenský vodohospodársky podnik, š. p., opakovane žiadal o vyriešenie naliehavého povodňového ohrozenia mesta Bratislava v rámci navrhovaného investičného programu. Nedostatok finančných prostriedkov však ohrozoval implementáciu Programu protipovodňovej ochrany SR do roku 2010. Ten bol schválený uznesením vlády z 19. januára 2000 a aktualizovaný uznesením vlády č. 25 z roku 2003. Ako jednou 64 stavebnictví 05/11 z potenciálnych možností, ako zabezpečiť implementáciu programu, sa ukázala možnosť čerpania fondov z programov EU. Príprava a realizácia projektu Rozhodnutiu zabezpečiť adekvátnu ochranu mesta Bratislava lokálnymi brehovými protipovodňovými opatreniami predchádzalo dôkladné poznanie súčasného stavu ohrozenia a možností ochrany proti nemu. Vybudovanie systémového komplexného protipovodňového opatrenia v podmienkach intravilánov tohto mesta znamená v konečnom výsledku vybudovanie dostatočne vysokej neprerušovanej ochrannej protipovodňovej brehovej línie pevného aj mobilného charakteru tak, aby takzvaná návrhová povodeň neškodne pretiekla záujmovým územím mesta a bezpečne odtiekla do nižšie položených, menej významne ohrozených území. Jeho nutnou súčasťou je aj zabezpečovacia činnosť počas povodňových stavov, nakoľko niektoré prvky protipovodňovej ochrany majú spomínaný mobilný charakter. V minulosti však určité pevné časti tejto brehovej línie mesta už boli z rôznych dôvodov vybudované. Dnes sú viac či menej funkčné, dostačujúce a lokálne vyhovujú len pre prevedenie povodňového prietoku zodpovedajúcemu štatisticky významovej hodnote Q20 až Q80. Projektové práce na vybudovanie systémových komplexných protipovodňových opatrení v meste Bratislava sa prakticky začali v máji roku 2004. Po predložení žiadosti o poskytnutie pomoci na projekt Bratislava – protipovodňová ochrana nasledovalo jej detailné posudzovanie odbornými špecialistami Európskej komisie (EK). Európska komisia o poskytnutí pomoci na projekt Bratislava – protipovodňová ochrana z Kohézneho fondu rozhodla v decembri 2005. Podľa rozhodnutia boli výdavky týkajúce sa projektu oprávnené do 31. 12. 2010. Miera pomoci EÚ poskytnutej na projekt predstavovala 85 % oprávnených nákladov, pričom maximálna čiastka pomoci bola 26 552 936 eur. Štátny rozpočet SR sa podieľa na spolufinancovaní 10 % a 5 % z oprávnených nákladov projektu je hradených zo zdrojov Slovenského vodohospodárskeho podniku, š. p. Projektová príprava pokračovala spracovaním projektovej dokumentácie pre územné rozhodnutie pre jednotlivé úseky (Aktivity). V júni 2006 už boli vydané územné rozhodnutia na všetky Aktivity a prakticky okamžite bol odštartovaný proces verejného obstarávania. Ako prvé bolo realizované verejné obstarávanie na dodávateľa služieb stavebného dozoru, čoho výsledkom bolo dňa 5. 9. 2006 podpísanie zmluvy so združením Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a. s., Praha, Vodohospodárska výstavba, š. p., Bratislava, a Finenvico, s.r.o., Bratislava. Verejná súťaž na dodávku projektových a stavebných prác vyvrcholila podpísaním zmluvy o dielo (podľa zmluvných podmienok Žltý FIDIC pre stavebné a inžinierske diela projektované zhotoviteľom) s víťazným uchádzačom, Váhostav – SK, a.s. Žilina dňa 24. 1. 2007. Práce zhotoviteľa začali vypracovaním projektovej dokumentácie, vybavovaním stavebných povolení a následne boli začaté stavebné práce na Aktivite č. 8 a postupne aj na ostatných Aktivitách. V novembri 2009 si zhotoviteľ uplatnil nárok na predľženie lehoty výstavby s ohľadom na výskyt okolností, brániacich postupu prác podľa zmluvy o dielo (povodeň v lete 2009 zatopila staveniská v Devíne a Devínskej Novej Vsi). Stavebný dozor so súhlasom objednávateľa nárok zhotoviteľa akceptoval a lehota výstavby bola predľžená o 83 dní (na 1178 dní), tj. do 30. 4. 2010. Posledné práce boli dokončené na Aktivite č. 6b v mestskej časti Devínska Nová Ves – za Mlákou – a na Aktivite č. 3b Zaústenie Čierneho potoka k 30. 4. 2010. Po dokončení jednotlivých Aktivít boli vydané čiastkové preberacie protokoly podľa slovenských zákonov. Práce boli prevzaté dňa 27. 5. 2010 Preberacím protokolom podľa FIDIC (Taking over certificate). Nedorobky a nedostatky uvedené v preberacích protokoloch boli odstránené v stanovených termínoch. Všetky vady zistené počas lehoty na oznámenie vád (180 dní od dokončenia prác) boli do konca tejto lehoty, tj. do 27. 10. 2010 odstránené. Celkové investičné výdavky projektu boli 33 245 920,42 eur, z toho stavebné práce 27 091 291,48 eur. V súčasnosti sú ukončené kolaudačné konania a vydané kolaudačné rozhodnutia jednotlivých Aktivít. Vybudované objekty protipovodňovej ochrany už počas zvýšených vodných stavov v roku 2010 ochránili Devín a Devínsku Novú Ves pred zaplavením časti ich intravilánov a poškodením majetku občanov. Základné informácie o projekte Hlavné ciele projektu: ■ primeraná ochrana dotknutého obyvateľstva pred povodňami v záujmovom území; ■ predchádzanie vzniku ekonomických škôd v záujmovom území, vrátane hlavného mesta Bratislavy a obcí na Žitnom ostrove; ■ predchádzanie vzniku environmentálnych škôd v záujmovom území, vrátane ochrany; ■ ochrana zdrojov pitnej vody a poľnohospodárskej pôdy pred kontamináciou. Projekt je umiestnený v juhozápadnej časti Slovenska na hranici s Rakúskom a Maďarskom. Projektové územie zahŕňa hlavné mesto Bratislavu s jej mestskými časťami Devínom a Devínskou Novou Vsou a územie medzi obcami Gabčíkovo a Sap na Žitnom ostrove. Projekt rieši medzery a nedostatočne chránené úseky Dunajského protipovodňového systému na Slovenskom území, ktorý bol vybudovaný na ochranu Bratislavy a rozsiahleho územia západoslovenského regiónu s výnimkou Štúrova. Vysoké prietoky rieky Dunaj počas povodní, morfológia terénu a porušenie protipovodňového systému môžu mať katastrofálne následky, ako je zaplavenie 383 km2 zastavaného mestského územia a 2000 km2 poľnohospodárskej pôdy, čo by priamo postihlo 490 000 obyvateľov. Realizáciou projektu bola zabezpečená rekonštrukcia časti jestvujúcich a výstavba nových protipovodňových línií: hrádzí, protipovodňových múrikov a mobilných prvkov na ľavom a pravom brehu rieky Dunaj, ľavom brehu rieky Morava a ľavostrannej ochrannej hrádzi odpadového kanála VD Gabčíkovo. Zrealizované konštrukcie na rieke Dunaj sú dimenzované na prietok zodpovedajúci Q1000 = 13 500 m3/s okrem konštrukcií v Karlovej Vsi a Devíne, ktoré sú navrhované na prietok zodpovedajúci Q100 = 11 000 m3/s. Ochranné línie na rieke Morava zamerané na ochranu pred spätným vzdutím vodami Dunaja sú dimenzované na kombinovaný prietok Dunaja Q100 = 11 000 m3/s a prietok Moravy Q30 = 1040 m3/s. Bezpečnostné prevýšenie protipovodňových konštrukcií je 0,5 m. Projekt bol rozdelený na nasledovné aktivity: ■ Aktivita 1 Úsek Dunaja v rkm 1866,400 ~ 1869,300 Prístavný most – most Apollo (ľavý breh) - Protipovodňová ochrana je realizovaná na povodňový prietok v Dunaji Q1000 = 13 500 m3/s-1 + 0,50 m prevýšenia. - Kóta návrhovej hladiny: 138,30 m n. m. až 138,90 m n. m. - Kóta ochrany: 138,80 m n. m až 139,40 m n. m v pozdľžnom sklone. - Celková dľžka ochrannej línie je 683,52 m. Ochranná línia je tvorená protipovodňovým železobetónovým múrikom výšky cca 1,3 m s preinjektovaným podložím do hĺbky cca. 4,5 m. ■ Aktivita 2 Úsek Dunaja v rkm 1868,140 ~ 1869,100 Starý most – Nový most (ľavý breh) - Protipovodňová línia je zrealizovaná na povodňový prietok v Dunaji Q1000 = 13 500 m3/s-1 + 0,50 m prevýšenia. - Kóta návrhovej hladiny: 139,85 m n. m. až 140,45 m n. m. - Kóta ochrany: 140,35 m n. m. až 140,95 m n. m. v pozdľžnom sklone. - Celková dľžka ochrannej línie je 1013,48 m. Pôvodný protipovodňový múrik bol nahradený novým. Ochranná línia je realizovaná v dvoch výškových úrovniach. Konštrukciu ochrany tvorí nábrežný protipovodňový múrik výšky cca 1,2 m nad úrovňou promenádneho chodníka. Múrik je vybavený zabetónovanými prvkami na osadenie mobilného hradenia výšky cca. 1,4 m. Múrik je založený na pilótach dotesnených tryskovou injektážou. ■ Aktivita 3 Úsek Dunaja v rkm 1871,346 ~ 1872,446 Zaústenie Vydrice a Čierneho potoka (ľavý breh) 3A. Časť úseku – Zaústenie Vydrice do Dunaja - Protipovodňová ochrana je realizovaná na povodňový prietok v Dunaji Q100 = 11 000 m3/s-1 + 0,50 m prevýšenia. - Kóta návrhovej hladiny: 140,40 m n. m. - Kóta ochrany: 140,90 m n. m. - Celková dľžka ochrannej línie: 466,67 m. Protipovodňovú líniu tvorí železobetónový múrik a kombinácia múrika s nadstaviteľným mobilným hradením. Podložie ochrannej línie je zabezpečené podzemným tesniacim prvkom (injektážou). 3B. Časť úseku – Zaústenie Čierneho potoka do ramena Dunaja - Ochrana pre Uzatvárací objekt je navrhnutá na povodňový prietok v Dunaji Q1000 = 13 500 m3/s-1 + 0,50 m prevýšenia. - Kóta návrhovej hladiny: 142,40 m n. m. - Kóta ochrany: 142,90 m n. m. Na zabránenie spätného nátoku vôd Dunaja do Čierneho potoka počas povodňových stavov na Dunaji bol na vyústení Čierneho potoka vybudovaný uzatvárací objekt s možnosťou osadenia prenosných čerpadiel (kapacita 200 l/s) na prečerpávanie vnútorných vôd v čase povodňových stavov. - Pre objekty vodárne je ochrana zrealizovaná na povodňový prietok v Dunaji Q100 = 11 000 m3/s-1 + 0,50 m prevýšenia. - Kóta návrhovej hladiny: 140,55 m n. m. - Kóta ochrany: 141,05 m n. m. Na ochranu objektu čerpacej stanice vodárne v Karlovej Vsi bol vybudovaný protipovodňový múrik v kombinácii s mobilným hradením. Celková dľžka ochrannej línie je 120,65 m. Utesnenie podložia bolo realizované injektážou z úrovne základu múrika. ■ Aktivita 4 Úsek Dunaja v rkm 1878,640 ~ 1880,140 Mestská časť Devín – Slovanské nábrežie (ľavý breh) - Protipovodňová línia je realizovaná na povodňový prietok v Dunaji Q100 = 11 000 m3/s-1 + 0,50 m prevýšenie. - Kóta návrhovej hladiny: 142,50 m n. m. až 142,70 m n. m. - Kóta ochrany: 143,00 m n. m. až 143,20 m n. m. - Celková dľžka ochrannej línie je 798,57 m. Časť ochrannej línie pri Devínskej ceste je tvorená protipovodňovým múrikom na plnú výšku ochrany. V pokračovaní pozdľž Slovanského nábrežia je vybudovaná zemná hrádza a na jej korune sú zabudované prahy pre osadenie mobilného hradenia. Koniec úseku pri prístavisku je realizovaný ako železobetónový múrik s prestupmi hradenými mobilným hradením. V podloží múrikov bola zrealizovaná podzemná tesniaca clona, pod hrádzou bola vybudovaná kopaná podzemná tesniaca stena. stavebnictví 05/11 65 ▲ Aktivita 1: Prístavný most – most Apollo (ľavý breh) ■ ▲ Aktivita 3: Zaústenie Vydrice a Čierneho potoka (ľavý breh) ▲ Aktivita 2: Starý most – Nový most (ľavý breh) ▲ Aktivita 4: Mestská časť Devín – Slovanské nábrežie (ľavý breh) ▲ Aktivita 5: Mestská časť Devín ▲ Aktivita 6: Mestská časť Devínska Nová Ves ▲ Aktivita 7: Starý most – ochranná hrádza Petržalka-Wollfsthal v MČ Petržalka (pravý breh) ▼ Aktivita 8: Zvýšenie bezpečnosti ľavostrannej hrádze odpadového kanála VD Gabčíkovo (extravilán obcí Gabčíkovo a Sap) ▼ Aktivita 9: Meracie zariadenie na meranie prietoku, rýchlosti prúdenia, morfológie riečneho koryta a spracovanie údajov vrátane plavidla 66 stavebnictví 05/11 ■ Aktivita 5 Úsek Moravy v rkm 0,150 ~ 0,950 Mestská časť Devín - Ochrana je realizovaná na prietok Q30 na Morave pri vplyve vzdutia povodňového prietoku v Dunaji Q100 = 11 000 m3/s-1 + 0,50 m prevýšenie. - Kóta návrhovej hladiny: 142,90 m n. m. - Kóta ochrany: 143,40 m n. m. - Celková dľžka ochrannej línie je 690,46 m. Ochranná línia začína protipovodňovým múrikom zaviazaným do skalného brala pod hradom Devín kombinovaným s mobilným hradením. V pokračovaní línie je na múrik napojená zemná hrádza s možnosťou nadstavenia mobilným hradením, resp. na plnú výšku ochrany. Zvislý tesniaci prvok je v úseku pod múrikom realizovaný ako injekčná clona a pod hrádzou ako kopaná podzemná tesniaca stena. ■ Aktivita 6 Úsek Moravy v rkm 3,200 ~ 6,000 Mestská časť Devínska Nová Ves 6A. Časť úseku v rkm 3,200 až 3,850 – Slovinec - Protipovodňová ochrana je realizovaná na povodňový prietok v Morave Q30 pri vplyve vzdutia Dunaja pri prietoku Q100 = 11 000 m3/s-1 + 0,50 m prevýšenie. - Kóta návrhovej hladiny: 143,00 m n. m. - Kóta ochrany: 143,50 m n. m. - Celková dľžka ochrany je 463 m. Ochrannú líniu tvorí protipovodňový železobetónový múrik s komunikačnými otvormi, ktoré sú počas povodňových stavov hradené mobilným hradením výšky cca 1 m. Podložie je utesnené zvislým tesniacim prvkom. 6B. Časť úseku v rkm 3,850 až 6,000 - Ochrana je zrealizovaná na povodňový prietok v Morave Q30 pri vplyve vzdutia Dunaja pri prietoku Q100 = 11 000 m3/s-1 + 0,50 m prevýšenie. - Kóta návrhovej hladiny: 143,00 m n. m. - Kóta ochrany: 143,50 m n. m. - Celková dľžka ochrannej línie je 1427,14 m. Protipovodňová ochrana je realizovaná ako zemná hrádza na celú výšku ochrany (výška hrádze 1,15 až 4 m) s korunou šírky 3,5 m. Na začiatku je napojená na skalné bralo, pokračuje križovaním potoka Mláka, na ktorom je v rámci projektu vybudovaný uzatvárací objekt s čerpacou stanicou. Zemná hrádza ďalej pokračuje popri miestnej komunikácii až po koniec úseku napojením do vyššieho terénu. Uzatvárací objekt je dimenzovaný na gravitačné prevedenie prietokov potoka Mláka až do 13 m3/s-1. Počas povodňových stavov sa objekt uzatvorí pomocou stavidla a potok Mláka sa prečerpáva pomocou piatich čerpadiel s kapacitou 4 m3/s-1. ■ Aktivita 7 Úsek Dunaja v rkm 1868,100 ~ 1869,200; Starý most – ochranná hrádza Petržalka-Wollfsthal v MČ Petržalka (pravý breh) - Protipovodňová ochrana je realizovaná na povodňový prietok v Dunaji Q1000 = 13 000 m3/s-1 bez prevýšenia, s možnosťou provizórneho nadvýšenia s požadovanou bezpečnosťou. - Kóta návrhovej hladiny a ochrany: 139,92 m n. m. až 140,50 m n. m. - Celková dľžka ochrannej línie je 1209,61 m. Ochranná línia je tvorená protipovodňovým múrikom prevyšujúcim súčasný terén (korunu Viedenskej cesty) o 1,0 m. Pri divadle Aréna, kde tvorí zároveň aj oporný múr, je výška protipovodňového múrika cca 2,5 m. Šírka koruny múru je 0,6 m. Súčasťou protipovodňovej línie sú aj mobilné protipovodňové zábrany zabezpečujúce komunikačné otvory počas povodňových stavov v dľžke cca 270 m. Protipovodňový múrik je založený na pilótach, ktoré spľňajú aj tesniacu funkciu. ■ Aktivita 8 Zvýšenie bezpečnosti ľavostrannej hrádze odpadového kanála VD Gabčíkovo (extravilán obcí Gabčíkovo a Sap) V rámci aktivity bola zrealizovaná vibrovaná podzemná tesniaca stena na návodnej päte hrádze a utesnenie návodného svahu hrádze tesniacou fóliou. - Hľbka podzemnej tesniacej steny: 13,4 m. - Tesniaca fólia: cca 111 013 m2. - Celková dľžka ochrannej línie je 8074 m. V miestach prestupov podzemných inžinierskych sietí a pri objektoch bolo podložie doinjektované klasickou injektážou. ■ Aktivita 9 Meracie zariadenie na meranie prietoku, rýchlosti prúdenia, morfológie riečneho koryta a spracovanie údajov vrátane plavidla V rámci tejto aktivity bolo v roku 2008 zhotoviteľom dodané plavidlo Targa 25.1 s echolotom Survey Echo Sounder System na sledovanie morfologických zmien koryta toku a zariadenie ADCP s príslušenstvom Rio Grande na meranie rýchlostí prúdenia (prietokov). ■ Použitá literatúra: [1] Hronec, Š. a kol.: Povodeň na Dunaji v roku 1965, Bratislava: PALLAS 1969 [2]Projektová dokumentácia stavby Bratislava – protipovodňová ochrana english synopsis Bratislava – Flood Control Project The flood control project is located in the South-Western part of Slovakia, at the border with Austria and Hungary. The project covers the capital Bratislava and its parts Devín and Devínská Nová Ves, and the area between the municipalities Gabčíkovo and Sap at Žitný Isle. klíčová slova: Projekt protipovodňovej ochrany mesta Bratislava, Dunajský protipovodňový systém keywords: Bratislava flood control project, the Danube flood control system inzerce stavebnictví 05/11 67 cena ČKAIT 2010 text a grafické podklady: Ing. Jiří Skyva ■ ▲ Přístavba Wellness dómu v areálu hotelu Holiday Inn v Brně (vizualizace) Přístavba Wellness dómu v areálu hotelu Holiday Inn v Brně Oceněný inženýrský návrh Cenou ČKAIT 2010 za sedmý ročník soutěže Cena Inženýrské Komory návrh: Přístavba Wellness dómu v areálu hotelu Holiday Inn v Brně Přihlašovatel: Ing. Jiří Skyva Autorský kolektiv ve složení: Ing. arch. Ladislav Vlachynský, Ing. arch. Luboš Kaplan, Ing. Petr Uhmann, Bc. David FirbaIng, Miloslav Schneider, Jaroslav Herzán Firma: I.K.Skyva, spol. s r.o. Návrh přístavby hotelu Holiday Inn stojícího v bezprostřední blízkosti areálu brněnských veletrhů rozšiřuje nabídku hotelu o služby wellness. Stavba je charakteristická zejména svým tvarem – složitou geodetickou strukturou vepsanou do kulové plochy. 68 stavebnictví 05/11 Architektonický návrh V roce 2008 jsme byli investorem – společností Brno Inn, a.s., pověřeni zpracováním projektu přístavby hotelu Holiday Inn. Brněnské výstaviště má plno skvělých staveb, před jejichž tvůrci cítíme hluboký respekt. Ovšem jediný prostor mezi exhibicí práce (i ubytování v Holiday Inn je většinou služební) by se měl odlišovat. Kontinuita bude zachována v obdobném konstrukčním řešení jako např. pavilon Z – ocelová prutová konstrukce. Dá se zde najít i ironický odkaz na bruselské Atomium. Přesto má dům ve svém zrodu vetknut neuvěřitelný kontrast mezi exteriérem a vnitřním pojetím. Zatímco navenek se prezentuje vysoce leštěným, racionálně uspořádaným obkladem, uvnitř je plný měkkých, organických a dramaticky až iracionálně působících prostor, jež na sebe plynule navazují, tečou a vlní se. Rozdíl mezi podlahou stěnou a stropem se stírá, návštěvník se cítí jako v ulitě a vrací se k archetypálním prožitkům. Vnitřní prostředí bude ,,vystláno“ přírodními materiály jako ptačí hnízdo – prostředí neformální a uvolněné. Dóm je logicky situován mezi stávajícím hotelem a parkovacím domem v místě, kde se prostor nejvíce rozšiřuje. Umožňuje optickou i funkční prostupnost parteru a krátké spojení s hotelem. Wellness dóm působí mezi standardně řešenými budovami jako výrazný akcent a je vnímán i z větší vzdálenosti ze všech okolních komunikací. Otevřené či zavřené ,,oko“ vzbuzuje zvědavost – samo zavírání a otvírání se může stát zajímavou podívanou. Tvar stavby Tvar objektu, pro zjednodušení uváděný jako koule, je ve skutečnosti poměrně složitá geodetická struktura vepsaná do kulové plochy. Nosný systém odpovídající tvarem kulové ploše je skořepinová konstrukce, která je však při daných rozměrech a zatížení a s ohledem na finanční dostupnost v podstatě nerealizovatelná. Proto nosná konstrukce byla směrována do oblasti prutových prvků a hledání jejich vhodného geometrického uspořádání. Pro strukturu kulové plochy Wellness dómu bylo využito duality ikosaedru a dodekaedru a jejich vzájemným složením do soustředné kulové plochy a propojením vrcholů vznikla trojúhelníková struktura podpůrné ocelové konstrukce. Toto je čistá architektonická představa o geometrické struktuře nosné konstrukce, která však je použita pro podepření opláštění jako podružný nosný systém, který zajišťuje stabilitu hlavních nosných prvků. Vhodnost použití sférických ploch je především v oblasti zastřešení, kde nedochází k přenosu významných koncentrovaných zatížení a struktura mřížoviny není v zásadní míře narušena významnými prostupy. V případě objektu Wellness dómu je hlavní zatížení, představované stropními konstrukcemi a bazény, přenášeno poměrně dlouhými rovinnými prvky do pláště s naprosto nerovnoměrným rozdělením jak v samotném patře, tak v různých podlažích. Požadavek na minimalizaci konstrukční výšky pater vede k přenosu významných ohybových momentů ze stropů do pláště, a tedy k nekorektnímu namáhání geodetické struktury. Proto postupným hledáním vhodného tvaru, konstrukčního řešení a architektonických požadavků vyplynul hybridní systém nosné konstrukce v kombinaci poledníkového nosného systému s tuhým svislým osovým jádrem a doplňujícím nosným systémem opláštění se ztužující funkcí. Statické schéma Základním nosným systémem je středový svislý tubus výtahové šachty, který je navržen jako členěný prut sestavený ze čtyř sloupů, které jsou v jednotlivých patrech propojeny zakruženou příčlí tuhou na kroucení, z níž se paprskovitě rozbíhají stropní příčle podepřené na druhém konci na polednících. Na tubus je navázáno 10 poledníků, do kterých jsou vetknuty příčle stropů. Příčle druhého a třetího podlaží jsou vzájemně propleteny diagonálami a svislicemi a vytvářejí tuhý vějíř, do nějž jsou vzepřeny podpůrné sloupy přicházející pod libovolnými úhly. Podporujících sloupů je celkem 15, žádný není svislý, většina sloupů je ve dvojicích. Sloupy jsou podepřeny na pilotách, dvojice sloupů vzepřené proti sobě jsou v uložení doplněny táhly pro omezení namáhání pilot vodorovnými účinky. Stropní konstrukce jsou monolitické železobetonové desky spřažené se stropními příčlemi a doplněné výměnami pro prostupy. Konstrukce opláštění navazuje na poledníky a vytváří již tvarovou strukturu geodetické sítě, na kterou je na trny ve vrcholech sférických trojúhelníků ukotven plášť z nerezového plechu, tvarovaný do podružné sférické sítě ohýbáním. Ze severovýchodní strany je pravidelná struktura kulové plochy narušena prosvětlovacím „okem“ o průměru 10,0 m. Jedná se o prosklenou plochu na ocelové předepjaté vzpínadlové konstrukci paprskovitě se rozbíhající ze středové lucerny. Otvor pro prosvětlení je přes celkem ▲ Řez stavbou Wellness dómu ▲ Modelování nosných konstrucí stavby tři patra konstrukce nad velkým bazénem. Narušením struktury dvou poledníků dochází k poměrně výraznému poklesu tuhosti uzavřené nosné kulové konstrukce, což generuje významné momentové namáhání. Přitom tuhost konstrukce jako celku byla po celou dobu projektování jedním z nejzávažnějších parametrů s ohledem na bazénovou technologii, která vyžaduje maximální posuny do 2 mm. Modelování nosných konstrukcí Projektování nosných konstrukcí probíhalo paralelně na software Tekla Structures a výpočet v systému Scia Engineer. Původní přání, o předávání dat mezi oběma modeláři, brzy ztroskotalo na složitosti konstrukce a jejím postupném vývoji. Předávání dat u jednodušších konstrukcí už je možné bez větších problémů, ale pro konstrukci, která je z převážně křivočarých prvků, jež nejsou identické, přenos dat selhával. Po několika pokusech se ukázalo jako účelnější postupovat bez provázání a nutné konstrukční a dispoziční změny v nosné konstrukci promítat ve statickém programu s určitou dávkou inženýrského odhadu o jejich vlivu na celkovou únosnost a stabilitu konstrukce. Přesto bez 3D modeláře v obou programech by návrh a statické řešení této konstrukce nebyl vůbec možný. stavebnictví 05/11 69 ▲ Pohled na Lulovou plochu přístavby hotelu Holiday Inn v Brně (vizualizace) příčlí. S postupným sestavováním spodní třetiny konstrukce budou doplňovány trvalé sloupy. Po dokončení této fáze se předpokládá s odstraněním bárky a dokončením poledníků a příčlí horní části. Teprve po kompletním dokončení nosné ocelové konstrukce bude přistoupeno k betonování spřažených stropů. Charakteristika stavby Zastavěná plocha: Obestavěný prostor: Podlažní plocha: Náklady: 7 m2 7613 m3 1190 m2 90 mil. Kč ■ Charakteristika nosné OK Váha OK: 258 000 kg Objem betonu C30/37: 195 m3 Výztuž do betonu 10505(R): 15 600 kg Spřahovací trny: 8000 ks ▲ Pohled z interiéru stavby (vizualizace) Založení stavby Založení je v bezprostřední blízkosti řeky Svratky s hladinou podzemní vody 3,0 m pod terénem. Únosné štěrkopísčité podloží je od úrovně 3,0 m pod terénem. V tomto prostředí je založení převáženě navrženo z velkoprůměrových vrtaných pilot hloubky až 12 m o průměru 900 mm a 1200 mm. Tři sloupy jsou založeny na skupinách mikropilot, jedná se o sloupy nejblíže fasádě hotelu, kde vzhledem k mělké poloze akumulační jímky nebylo možné počítat s vrtáním těžkou soupravou. Piloty mají nabetonované hlavice pro uložení sloupů. Montáž ocelové konstrukce Montáž ocelové konstrukce tvaru kulové plochy je zásadním problémem. Požadavky na přesnost jsou výjimečné jak z hlediska výroby, tak montáže. Hlavní nosné prvky se stýkají v momentových přípojích bez možnosti rektifikace, tolerance v osazení prvků jsou minimální a vzhledem k uzavřené symetrii konstrukce je nemožné konstrukci vnutit „vůli“ bez výrazného podružného namáhání. Zároveň vliv průběhu oslunění v době montáže vede k nutnosti provádět některé úkony výhradně v noci či ve dnech bez slunečního svitu. Základním montážním přípravkem je rozkročená montážní bárka pod středovým tubusem, která rektifikuje výškové osazení tubusu po dobu montáže, než budou sestaveny dolní části poledníků do úrovně třetího podlaží, včetně příhradových vějířů a stropních 70 stavebnictví 05/11 Závěr Projektové práce na Wellness Dómu byly přerušeny v polovině roku 2009 ve fázi vydávání dílenské dokumentace. Stavební záměr vznikal na přelomu roku 2007/2008, studie se navrhovaly v průběhu roku 2008 a skutečně projektovat se začalo na přelomu let 2008/2009. Jak je z výčtu patrné, stavební záměr se nesl na vlně vrcholící konjunktury, ovšem projektové dokončení padlo do doby hlubokého propadu celosvětové ekonomiky se zásadním vlivem na oblast výstavnictví a cestovního ruchu. Přestože stavba nebyla ještě zcela odložena, není stanoven nový harmonogram pro její oživení. ■ Základní údaje o stavbě Generální projektant: Atelier A90, s.r.o. Ing. arch. Ladislav Vlachynský Spolupráce: Ing. arch. Luboš Kaplan, Ing. Petr Uhmann, Bc. David Firbas Statika ocelové k-ce:Ing. Jiří Skyva, Ing. Miloslav Schneider, Jaroslav Herzán, I.K.Skyva, spol. s r.o. Zakládání: Ing. Radek Benc, Topgeo, s.r.o. Vzduchotechnika: Ing. Petr Auf, AZ Klima s.r.o. Požární ochrana: Ing. Jana Gálová ZTI: Ing. Švestka, VHS Atelier, s.r.o. Bazénová technologie: Petr Klinkovský, Centroprojekt a.s. Bazén: Berndorf Baderbau, s.r.o. Vytápění: Ing. Vlastimil Smolka Elektro: Ing. Valášek, Plyko s.r.o. Měření a regulace: Ing. Jaroslav Macíček EPS, ZSE: Ing. Miroslav Rek, R.M.Elektro, s.r.o. Zeleň: Ing. Daniel Petr cena ČKAIT 2010 text: Ing. Vladimír Brejcha, FEng. foto: archiv autora ▲ Stavba ekoduktu s aplikací obloukových lepených dřevěných nosníků na stavbě slovenské dálnice D1 Mengusovce–Jánovce Ekodukt z obloukových dřevěných nosníků Oceněný inženýrský návrh: Cena ČKAIT 2010 za návrh a realizaci ekoduktu s aplikací obloukových lepených dřevěných nosníků na stavbě slovenské dálnice D1 Mengusovce– Jánovce, III. etapa, objekt C 231 Účastník: Ing. Vladimír Brejcha, FEng., OK ČKAIT Praha Autorský kolektiv ve složení: Ing. Vladimír Brejcha, FEng.; Ing. Rastislav Kán; Ing. Roman Lenner; Ing. Jiří Jachan; Ing. Marek Foglar, Ph.D.; prof. Ing. Vladimír Křístek, DrSc., FEng. Firma: SMP CZ, a.s. Pilotní návrh ekoduktu s aplikací obloukových lepených dřevěných nosníků byl realizován na stavbě slovenské dálnice D1 Mengusovce–Jánovce, III. etapa, objekt C 231, v roce 2008. Projekt vznikl ve spolupráci s projektovou kanceláří Valbek. Snahou autorů návrhu bylo snížit náklady oproti železobetonové variantě. Dalším přínosem daného řešení je rychlost výstavby a minimalizace doby záboru staveniště. Ten se omezuje na dny, kdy je hlavní nosná konstrukce montována mobilními jeřáby. Stavba se nachází v extravilánu, v zářezu hlubokém přes 8 m, a umožňuje pohyb zvěře mezi přilehlými zemědělskými oblastmi. Pro případný přejezd zemědělské techniky zde zároveň vede polní cesta. Konstrukční řešení a realizace stavby Ekochod byl navržen jako tříkloubový oblouk z nosníků vyrobených z lepeného lamelového dřeva. Oblouk o rozpětí 36 m a vzepětí 9 m je založen na dvou plošných základech o půdorysu 4,5 a 42,3 m a výšce 3 m. Horní plocha základu je kolmá proti oblouku. Je osazena ocelovými klouby pro uložení nosné konstrukce. Nosníky vyrobila a smontovala firma C.B. s.r.o., která má zkušenosti s výrobou a montáží mostků a lávek z lepeného lamelového dřeva. Nejprve byly namontovány vnitřní tříkloubové nosníky a následně atypické krajní římsové dvoukloubové nosníky. Mezi tyto nosníky byly vloženy příčníky. Na závěr byl zrealizován záklop oblouku z řeziva a byly dokončeny římsy. Tím vznikla plocha pro izolaci mostu. Izolace stavby Izolace dřevěného ekochodu byla navržena tak, aby byla se zajistila jeho dlouholetá životnost. Musela být splněna tato kritéria: ■ dokonalá ochrana před vniknutím vody do konstrukce; ■ umožnit „dýchání“ dřevěné konstrukce; ■ odolnost proti prorůstání kořenu z povrchové vegetace. stavebnictví 05/11 71 ▲ Podélný řez stavbou ekoduktu Položením izolace byla pověřena firma IZOMEX, která zvolila aplikaci dvou nezávislých izolačních systémů následovně: ■ První izolační systém tvoří dvouvrstvá izolace modifikovaných asfaltových izolačních pásů s kombinací nosných vložek z polyesterového rouna a sklotkaniny. Vyrobila je česká firma Dehtochema Bitumat, s.r.o., Skloelast Extra a Polyelast Extra. Tento systém byl mechanicky fixován k povrchu konstrukce a byl podložen účinnou mikroventilační vrstvou z prostorové textilie, která umožní dřevěné konstrukci „dýchat“. ■ ▲ První izolační systém je dvouvrstvá izolace modifikovaných asfaltových izolačních pásů s kombinací nosných vložek z polyesterového rouna a sklotkaniny ■ Pojistný izolační systém a současně ochrana izolace před případným prorůstáním kořínků rostlin pak tvoří fólie z měkčeného PVC vyrobená švýcarskou firmou SIKA. Součást tohoto volně kladeného systému tvoří separační a ochranná podkladní netkaná textilie, sloužící jako ochrana izolačního systému před poškozením během provádění zásypu. ▲ Montáž vnitřního trojkloubového nosníku ▼ Pojistný izolační systém a současně ochranu izolace před případným prorůstáním kořínků rostlin tvoří fólie z měkčeného PVC Zásyp stavby Aby se maximálně snížil vodorovný tlak zásypu na dřevěný oblouk, rozhodl dodavatel stavby SMP CZ, a.s., použít jako zásypový materiál Liapor Ø 8/16, sypaný po vrstvách výšky 0,7 m s přisypáním zeminou výšky 0,3 m, aby bylo možno provést dokonalé hutnění, které by vyloučilo drcení liaporových kuliček. Pravidla pro ukládání a hutnění Liaporu zpracoval pro dodavatele Ing. Vítězslav Herle, CSc., z firmy SG Geotechnika. Firma Lias Vintířov zajistila dodávku materiálu ve velkoprostorových vozech přímo na stavbu. Vzhledem k tomu, že by při provádění zásypu mohlo dojít ke zvýšení vzepětí oblouku a porušení jeho křivky, zatížil dodavatel vrchol dřevěného oblouku trvalým zatížením hubeného betonu o hmotnosti 200 t. Závěr Tento projekt dřevěného ekochodu, první ve Slovenské republice, podtrhuje elegantní kulisa Vysokých Tater. Představuje velmi zajímavé řešení pro projektanty a dodavatele podobných staveb. Při uplatnění progresivních technologií při zásypu a izolaci objektu vzniklo dílo, které si jistě zaslouží následování. ■ 72 stavebnictví 05/11 inzerce Novinky Pipelife Czech s.r.o. pro vodní hospodářství Společnost Pipelife Czech s.r.o. patří mezi nejstarší české výrobce plastových potrubí a v současnosti je jejich největším výrobcem v ČR. Získala pověst spolehlivého dodavatele kvalitních výrobků. V oblasti inženýrských sítí pokrývá Pipelife ucelený sortiment od kanalizačních a vodovodních trubek přes drenáže a kabelové chráničky až k trubkám plynovým. Zvláště bohatá je nabídka v oblasti kanalizačních systémů: trubky z polypropylenu nebo PVC, v kruhových tuhostech 4 – 8 – 10 – 12 nebo 16 kN/m2, se stěnami hladkými nebo strukturovanými. Představme si nyní novinky. V oblasti kanalizačních potrubí jsou to především 2 systémy hladkých plnostěnných trubek. Jejich stěny jsou z poctivého kompaktního materiálu a neobsahují žádnou pěnovou strukturu. Oba systémy nabízí i tvarovky o velké kruhové tuhosti. První systém nese název Quantum SN 12®. Je z PVC směsi, která výrazně zlepšuje vlastnosti běžného PVC. Červenohnědé trubky Quantum proto odolávají silným nárazům i při bodu mrazu a podle normy mohou nést označení sněhovou vločkou, což povoluje jejich pokládku i při minus 10°C. Naformovaná trubní hrdla jsou opatřena těsněním s plastovou výztuží a aby se ztížila záměna trub, jsou základní údaje uvedeny i na vnitřním popisu trub. Vysoká kruhová tuhost předurčuje Quantum SN 12® pro místa s velkými nároky na potrubí. Trubní stěna je vysoce odolná proti vtlačení kamene i proti opotřebení, dovolená rychlost splašků je daleko nad požadavky normy – až 12 m/s. Další novinky přináší osvědčený třívrstvý systém PP Master. Ten se na našem trhu používá již dlouhou dobu, zvláště pro náročné aplikace. Nyní nabízí PP Master kromě kruhové tuhosti SN 12 i provedení SN 10 (dříve SN 8). PP Master využívá vysoké houževnatosti polypropylenu a díky promyšlené sendvičové konstrukci překonává nároky všech evropských norem. Vnější tmavohnědá vrstva je účinně stabilizována proti vlivu UV záření, aby ani delší skla- dování na stavbě neovlivnilo kvalitu trub. Vnitřní světlá vrstva ulehčuje práci kontrolní kameře. Naformovaná trubní hrdla s prodlouženou zaváděcí zónou jsou opatřena osvědčeným těsněním, to je však nyní opatřeno ještě podpůrným kroužkem a nelze ho při montáži vysunout. Další novinkou je zavedení vnitřního popisu. PP Master je ve třídě SN 12 vhodný i pro velmi problémové geologické podmínky, SN 10 umožní zlevnit stavby v místech s nižšími statickými nároky. Pokládku PP Master lze provádět za mrazu (značení sněhovou vločkou). Vysoká odolnost proti abrazi dovoluje rychlost splašků až 15 m/s. Moderní materiál PE 100RC vykazuje ve srovnání s klasickým PE 100 až padesátinásobně vyšší odolnost proti šíření poruch /praskání/ a proti bodovému zatížení. Trubky z tohoto materiálu nejsou citlivé na kvalitu obsypu. Trubku SUPERpipe z PE 100RC lze obsypávat většinou materiálů pocházejících z výkopu, což přináší úspory za písek a jeho transport. Systém SUPERpipe je vhodný také pro méně náročné bezvýkopové metody pokládky. Plastový vodovod uložený v hrubém štěrku? – Nyní je to možné!! ROBUST SUPERpipe je trubka SUPERpipe, opatřená dodatečnou velmi tvrdou a hladkou ochrannou vrstvou z PP, která účinně chrání základní trubku i integrovaný signalizační vodič a snižuje zatahovací síly. Robust SUPERpipe lze pokládat do všech druhů zemin a použít při všech metodách bezvýkopové pokládky. V místech, kde je zapotřebí shromažďovat a řízeně vsakovat dešťovou vodu, se uplatní nový certifikovaný vsakovací systém STORMBOX. Dá se považovat za systém přírodě blízký. Díky promyšlené konstrukci patří stavební jednotky (boxy) tohoto systému mezi nejpevnější na trhu, přitom ovšem mají menší hmotnost a větší jímací kapacitu než konkurenční výrobky. Základním prvkem stavebnicového systému STORMBOX je vsakovací box o objemu 216 l, s využitelným objemem 206 litrů. Je vyroben z houževnatého polypropylenu. Výška boxu je pouhých 30 cm, což dovolí použití i v místech s relativně vysokou hladinou podzemní vody (vzdálenost dna vsakovací galerie a maximální hladiny podzemní vody musí být 1 metr). Provedení umožňuje kontrolu a čištění všemi směry. Boxy se dají skládat na sebe, spodní uzavírá podkladová deska. Spojují se pomocí plastových klipů, čímž vzniká pevná prostorová struktura. Při montáži se celá konstrukce obalí geotextilií, tj. filtračním materiálem ze syntetických vláken, který brání znečištění vnitřního prostoru zeminou; pro vytvoření zemního zásobníku se obalí nepropustnou fólií. K systému jsou nabízeny i tvarovky pro odvětrání a kontrolní a usazovací šachty. Pipelife Czech, s.r.o. Kučovaniny 1778, 765 02 Otrokovice Tel.: 577 111 211, fax: 577 111 227 e-mail: [email protected] www.pipelife.cz realizace text: Zdeněk Látal foto: Tomáš Malý, autor ▲ Armaturní šachta ponorka Vodovod Čechtínsko a „kult vody“ Okres Třebíč je zásoben pitnou vodou ze tří hlavních zdrojů. Z východního směru se jedná o historicky nejstarší zdroj – prameniště Heraltice. Z jižního směru jde o zdroj Vodní nádrž Vranov – úpravna vody Střítež v okrese Znojmo. Ze severního směru z okresu Žďár nad Sázavou jde o Vodní nádrž Mostiště – úpravna vody Mostiště. Na vodovodní přivaděče od těchto zdrojů, oblastní vodovodní systémy, se napojuje velké množství skupinových vodovodů, které rozvádějí vodu prakticky do celého okresu včetně města Třebíče. Mimo tyto zdroje existují i místní vodovodní systémy zásobující lokality okresu Třebíč nenapojené na výše uvedené zdroje, a jsou také obce zásobené bez veřejných 74 stavebnictví 05/11 vodovodů z vlastních zdrojů pro každou nemovitost. Tyto zdroje však nevykazují dobrou kvalitu pitné vody a v hydrologicky suchých obdobích se potýkají i s potřebnou vydatností. Takovou oblastí, která byla ještě donedávna nenapojená na hlavní výše popsané vodovodní zdroje, byla severozápadní část okresu Třebíč, kde se problematika dodávky kvalitní pitné vody projevovala již dlouhodobě, a to jak z hlediska kvality, tak i z hlediska množství. Odstranění této problematiky v dodávce kvalitní pitné vody, a tím zajištění rozvoje oblasti a především zdraví obyvatelstva, bylo úkolem nového vodovodního systému – Vodovod Čechtínsko. Cílem stavby Vodovod Čechtínsko tak bylo zajistit zásobení obcí Horní Vilémovice, Benetice, Čechtín, Kouty a Chlum kvalitní pitnou vodou s tím, že kapacita tohoto vodovodního systému bude taková, aby navržený systém mohl být rozšířen jižním směrem – směr obec Červená Lhota, ale také směrem severním s možností propojení na stávající vodovodní systémy této oblasti. Zdrojem vody pro Vodovod Čechtínsko je oblastní vodovod Mostiště – Třebíč (voda z úpravny vody Mostiště), který probíhá při východní straně řešené oblasti. V lokalitě obce Rudíkov byla zrušena stávající přerušovací šachta tlaku ve směru Třebíč, která byla nahrazena novou armaturní šachtou, v níž se nachází prostor pro čerpací techniku Vodovod Čechtínsko. V této nové armaturní šachtě dochází k redukci tlaku pro směr Třebíč, dále pro zásobení obce Rudíkov, odbočení skupinového vodovodu Budišov bez redukce tlaku a odbočení přímého nátoku na čerpací techniku Vodovod Čechtínsko. Tato nová armaturní šachta byla navržena v rámci stavby Vodovod Čechtínsko, ale realizována byla v rámci stavby Pitná voda, která svou prioritou předběhla stavbu Vodovod Čechtínsko. Vzhledem k tvaru ▲ Trubní vodojem pyramida, foto: Tomáš Malý ▼ Výkres části zámečnického výrobku pro vodojem pyramida ▲ Ideový prostorový návrh pyramidy nadzemní vstupní části do podzemní armaturní šachty ve tvaru „ponorky” se vžil název Armaturní šachta Rudíkov – ponorka. V rámci stavby Vodovod Čechtínsko byla tato šachta vybavena příslušnou čerpací technikou o kapacitě Qčerpané =10l/s v konfiguraci vertikálních čerpadel 1+1. Vodovod Čechtínsko Jde o skupinový vodovod pro zásobení výše jmenovaných obcí kvalitní pitnou vodou. Systém navrženého skupinového vodovodu je otevřený s možností postupného rozšiřování do sousedních lokalit. stavebnictví 05/11 75 ▲ Armaturní šachta ponorka – čerpací technika směr VDJ pyramida, foto: Tomáš Malý Jde o liniovou stavbu s novou koncepcí zásobené oblasti, s novým pohledem na architektonické řešení nadzemních částí objektů a s návrhem prostorové prefabrikace armaturních šachet – tj. dodávkou kompletní šachty včetně trubního a elektrického vystrojení na stavbu. Prvním objektem je Armaturní šachta Rudíkov – ponorka, kde je umístěna čerpací technika pro skupinový vodovod. Řešení nadzemní vstupní části armaturní šachty vychází z myšlenky vynoření se v zemi skrytého oblastního vodovodního přivaděče Mostiště – Třebíč. A pokud se jedná o vodu, tak se vynořit může pouze „ponorka”. Dalším objektem je výtlačný řad, který dopravuje vodu do centrálního vodojemu celé zásobené oblasti – Vodojemu Centr – pyramida. Jde o trubní dvoukomorový vodojem o objemu 2x125 m3. Vodojem je sestaven ze sklolaminátových trub HOBAS o průměru trub 2,40 m včetně vlastní armaturní komory vodojemu. Vstupní část do armaturní komory je řešena ve tvaru ocelového jehlanu obecně vnímaného jako „pyramida”, odkud je odvozen druhotný název vodojemu. Vlastní vodojem má v kategorii trubních vodojemů několik novinek technického řešení – průtočné nádrže, společný objekt bezpečnostního přelivu a větrání nádrží zabezpečený proti jakékoliv kontaminaci pitné vody, vypouštění nádrží přes odběrná zásobovací potrubí a v neposlední řadě možnost jednoduchého zvětšení akumulačních objemů, ale také armaturní komory. Volba použití trubního vodojemu byla zvolena především proto, aby byly minimalizovány negativní účinky stavby 76 stavebnictví 05/11 na nedotčenou krajinu, rychlost výstavby bez použití mokrých procesů, minimalizace zemních prací a celé lokality staveniště. Vodojem je umístěn na nejvyšším místě zásobené oblasti a jeho funkce je ve své podstatě vodojem přerušující, neboť Qčerpané je větší než Qh oblasti a taktéž vetší než Qm + Qpožární za předpokladu jednoho možného požáru. Z tohoto důvodu mohla být velikost akumulace vodojemu potřebná pro zásobenou oblast potlačena na minimum, což umožnilo vzhledem k cenové náročnosti tohoto vodojemu jeho návrh a realizaci. Z vodojemu vychází centrální zásobovací řad, který prochází celou zásobenou oblastí a jsou na něj napojeny jednotlivé odbočky – zásobovací řady jednotlivých obcí. V místech odbočení jsou plastové armaturní šachty vystrojené šoupátky, měřením spotřeby vody centrálně pro zásobenou obec, redukčním ventilem upravujícím hydrostatický a hydrodynamický tlak oproti max. hladině VDJ Centr – pyramida a kohoutem pro odběr vzorků vody. Obce Horní Vilémovice, Benetice a Věstoňovice mají novou rozvodnou vodovodní síť včetně odbočení pro domovní přípojky. Obce Čechtín, Kouty a Chlum mají svou vlastní rozvodnou vodovodní síť, takže jsou pouze napojeny – stávající zdroje vody těchto obcí jsou od systému Vodovod Čechtínsko odpojeny a budou sloužit odděleně pro zásobení zemědělských družstev apod. Závěr Realizovaný skupinový Vodovod Čechtínsko také oživuje myšlenku ▲ VDJ pyramida, vstupní část s průnikem trubní armaturní komory, závaží ukazuje na rébus, foto: Tomáš Malý „kultu vody”, která v dávné minulosti každý významný vodovod provázela. Vodovody končily okrasnými kašnami, fontánami apod., aby si obyvatelstvo vody vážilo a připomínalo jeho stavbu a důležitost pro život. Ve VDJ Centr – pyramida je v těžišti podlahy vstupní části osazena deska s rébusem, o jehož rozluštění se mohou pokusit i návštěvníci. ■ ▲ Rébus ve VDJ pyramida Základní údaje o stavbě Název stavby: Vodovod Čechtínsko Investor: Vodovody a kanalizace, Třebíč Svazek obcí se sídlem v Třebíči Projektant: L design Brno, Zdeněk Látal Pratis Brno, Ing. Milan Zámečník Zhotovitel: SYNER VHS Vysočina, a.s. Jihlava Dozor stavby: Ing. Lubomír Horák, VAS, a.s. div., Třebíč Martin Otruba, VaK DSO Třebíč Výrobce pyramidy: Lorika, Tomáš Wágner, Bořitov Dodavatel trub: HOBAS CZ, spol. s r.o. Celkové investiční náklady: 50 725 tis. Kč Z toho dotace MZe ČR: 22 367 tis. Kč Realizace: 2007–2009 reakce Jak to bylo s projektem Čabárny? K projektu Centra ekologické výchovy, kladenské „Čabárny“ (článek Centrum ekologické výchovy mezi haldami, časopis Stavebnictví, číslo 02/11, str. 8–12, autor Ing. arch. Jan Červený), jsem se dostal díky tomu, že jsem byl osloven profesorem Janem Tywoniakem z pražské techniky, kterému byly známé moje předchozí kritické výhrady ke konceptu Sluňákova, často prezentované na přednáškách o moderních dřevostavbách. Stavba Sluňákova je příkladem nekorektního návrhu zejména dřevěných konstrukcí opláštění, pro které jsou charakteristické systémové tepelné mosty, předimenzování nosných prvků a rovněž doslova „slabikář“ porušení zásad konstrukční ochrany dřeva. Již z tohoto důvodu je evidentní, že jsou uváděné hodnoty měrné potřeby tepla 26 kWh/m2/rok nereálné. Relevantní údaje spotřeby tepla dle mých znalostí nebyly dodnes publikovány, autorem stavby je ateliér Projektil. Profesor Tywoniak, který pro Sluňákov zpracoval stavebně energetický koncept, mě na jaře roku 2008 oslovil s cílem pomoci při rozpracovaném návrhu Čabárny, kde snad tušil obdobné problémy. V tomto kontextu hozenou rukavici nešlo nezvednout! Seznámil jsem se s projektovou dokumentací ve fázi, kdy bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí. 78 stavebnictví 05/11 Návrh byl z hlediska konstrukčního i dispozičního řešení komplikovaný, objem nekompaktní, prosklené plochy a návrh dispozice neodpovídaly orientaci vůči světovým stranám. Ambice byla přiblížit se standardu pasivního domu, jak na prvním jednání jeho autor zmiňoval. Přestože mi pan architekt Červený nabídl autorskou spolupráci, dohodli jsme se alespoň na minimálním rozsahu optimalizace konstrukčního řešení, a to v situaci, kdy zásadní korekce podstaty díla byly již nereálné. Při dvou následujících schůzkách jsem naskicoval koncepty všech rozhodujících konstrukčních detailů dřevěné části, které v měřítku dopracovala a překreslila Kateřina Sojková. Pro zpracování výrobní dokumentace jsem doporučil zkušeného absolventa volyňské školy Víta Přibyla, statiku zpracoval Václav Jandáček. Tomuto týmu se, myslím, podařilo alespoň obálku budovy optimalizovat s cílem dosáhnout co nejlepšího energeticky úsporného standardu. Návrh se rodil bez variantního řešení, stavebně energetického konceptu a průběžného výpočtového ověření. (Je nepochybné, že i v této ztížené situaci, zajímavých výhledů na severozápad, bylo možno koncipovat stavbu tak, aby na standard pasivního domu dosáhla). Jak jsem se u pana Červeného ujišťoval, dodnes nebyla spočítána projektovaná měrná spotřeba tepla, budeme se proto těšit na výsledky měření v rámci provozu stavby. To však nebrání představitelům města Kladna vydávat stavbu za pasivní. Zajímavé jsou publikované údaje o dosažených cenových relacích stavby, pokud se budeme zamýšlet nad kubíkovou cenou realizace areálu přepočtenou na hlavní objekt Čabárny. Některé odborné portály i časopisy uvádějí 12 200 Kč/m3 (cenová úroveň roku 2009, např. asb-portal.cz, při nákladech 60 mil. Kč). Na stránkách Státního fondu životního prostředí jsou uvedeny celkové náklady 50,2 mil. Kč, (tj. 10 200 Kč/m3). Autor stavby převzal údaje od realizační firmy Skanska a.s., závod 02, tj. 8000 Kč/m3 za areál, čistý objekt centra potom 6600 Kč/m3. To je skvělý výsledek při porovnání se starším centrem Veronika, mimochodem realizovaným stejným zhotovitelem stavby. Na tomto příkladu jsem chtěl ilustrovat, nakolik je těžké dobrat se k relevantním údajům a jak jsou problematická tvrzení o tom, že pasivní domy jsou mnohem dražší než běžná (dodávám standardně velmi nekvalitní) výstavba. A nezbývá mi, než se opět vrátit k evidentně předraženému, snad nízkoenergetickému Sluňákovu, kde byl dosažen velmi problematický výsledek (10 600 Kč/m3, cenová úroveň roku 2006). Další srovnatelnou stavbou je zmíněné pasivní centrum Veronika v Hostětíně, pod kuratelou sdružení Veronika, kdy autorem projektu byl jeden z guru pasivních domů, rakouský architekt Georg W. Reinberg (pouze 6500 Kč/m3!, cenová úroveň roku 2006). Aktuálně se rodící projekt (údajně pasivního) ekologického centra pro nadaci Partnerství, na úrovni projektu pro provedení stavby, dosud vykazuje čisté investiční náklady přesahující opět hranici 10 000 Kč/ m3. Asi nepřekvapí autorství – ateliér Projektil. Obvyklou cenovou relací velkých veřejných staveb již realizovaných v pasivním standardu v sousedním Rakousku je přitom 1100–1500 eur/m2 užitné plochy. Budeme-li násobit částku aktuálním kurzem, měla by se většina developerů či samospráv alespoň zastydět). Přes uvedená problémová místa oceňuji, že architekt Červený „za pět minut dvanáct“ přijal do týmu zkušenější kolegy a v zájmu energeticky úsporné architektury a dobré pověsti moderních dřevostaveb se podařilo leccos zachránit. Na rozdíl od jiných to považuji za velmi zodpovědné chování, které vyžaduje silnou osobnost. Součástí dobového koloritu je však fakt, že pan architekt dodnes není autorizován. Poučením je, že energeticky vysoce úsporné stavby nelze navrhovat bez předchozích encyklopedických znalostí, zkušeností a kompetencí v oblasti pasivních domů. Klíčem k úspěchu je potom systémový, holistický přístup. V obecné rovině by bylo zázrakem, pokud by mladý začínající architekt či ateliér, pro který bude tento typ stavby prvotinou, vyprodukoval projekt takové budovy příkladně. Rozhodující (ne)kvalita se rodí již při konceptu studie, fakticky od první skicy. Pochybení v konceptu nejde již žádnými prostředky v dalších fázích projektování napravit. To je ostatně specifikum energeticky úsporných staveb, které jsou ve své podstatě samostatným oborem. Bohužel si tuto skutečnost dosud tuzemští investoři ke své škodě neuvědomují. Cenové relace takových „referenčních“ staveb jsou potom nezřídka užívány odpůrci pasivních domů s argumentem, že se jedná o velmi drahé stavby. K zamyšlení vede rovněž okolnost, že veřejnou zakázku získala projektová kancelář, která v tomto oboru neměla žádnou předchozí referenci. Je proto otázkou, nakolik efektivně a ekonomicky jsou vynakládány prostředky z „osy 7“ Státního fondu životního prostředí. ■ Autor reakce: Ing. arch Josef Smola, místopředseda rady občanského sdružení Centrum pasivního domu Na druhou stranu… K názoru Ing. arch. Josefa Smoly na projekt kladenské Čabárny (Centrum ekologické výchovy mezi haldami, časopis Stavebnictví, číslo 02/11, str. 8–12) připojil odpověď i jeho autor Ing. arch. Jan Červený. Názoru pana architekta Smoly rozumím. Souhlasím, že reference by měly být kritériem v udělování zakázek tvůrčího charakteru. V tomto případě se současně jedná o jakousi technickou „kvalifikaci“, danou předchozími zkušenostmi. Na druhou stranu není možné, aby všechny významné „nízkoenergetické“ zakázky zpracovával rovnou pan architekt Smola nebo malá hrstka ateliérů, které mají v referencích podobnou stavbu. Je třeba, aby i ostatní měli možnost nějak získat zkušenosti. Spolupráce se zkušenějšími spolupracovníky mi připadá jako nejpřirozenější a nejzodpovědnější přístup. Kritika pana kolegy Smoly však směřuje k údajnému pochybení v základním dispozičním a hmotovém rozvrhu, kterého se nezúčastnil. V této fázi jsme výhled do údolí zcela záměrně upřednostnili před základními principy orientace otevřených a uzavřených ploch vůči světovým stranám. Ambicí nebyl pasivní dům za každou cenu. Cílem bylo dosáhnout co nejlepšího tepelně technického výsledku, jaký umožní tyto ztížené podmínky v podobě severního svahu. Myslím, že výhled do údolí u dobrého oběda je pro návštěvníky důležitější než hodnota měrné potřeby tepla na vytápění objektu a že architek- tura (ani u budovy tohoto typu) by se neměla zvrhnout v honbu za čísly. Na druhou stranu nesouhlasím ani s tím, když architekti otázky úsporného stavění ignorují jako něco, co jim komplikuje život a narušuje estetické cítění. Budovy se někdy zbytečně dělí na „nízkoenergetické“, u kterých jde hlavně o úsporné stavění, a „obyčejné“, u kterých o ně nejde vůbec. Což je chyba. Ekologické stavění je zkrátka jedno z nejdůležitějších hledisek, se kterými musí architekt – obtěžkán svým svědomím a bez jednoznačných návodů – pracovat. Nic víc a nic míň. Panu Smolovi děkuji za přínosnou spolupráci a následně i podněty k přemýšlení. ■ Autor odpovědi: Ing. arch. Jan Červený P.S. Kubíková cena stavby je 6600 Kč/m3. inzerce Building KnowLEDge Tour 2011 – příležitost pro stavebníky i investory Zažijte budoucnost s nejnovějšími technologiemi a produkty pro osvětlení a řízení inteligentních budov – Building KnowLEDge Tour 2011. Specializovaná výstava o nejmodernějších technologiích pro „inteligentní“ budovy spojená s workshopy a diskuzními fóry se uskuteční již 12. května 2011 na pražském Výstavišti v Holešovicích od 12.30 hodin. Pro účast zdarma je nutné se zaregistrovat na adrese www.osram.cz/tour. Celoevropské turné společností OSRAM a Siemens se zaměří na nejnovější LED technologie osvětlení ve velkoplošných kancelářích, plánování osvětlení v předváděcích místnostech nebo realizaci inteligentních technologií a automatizaci provozu budov. Inovativní technologie osvětlení ve stavebnictví nabídne všem od elektroinstalatérů, projektantů, architektů nebo odborníků na řídicí a osvětlovací systémy jasný přehled o tom, co přinášejí nové LED technologie v kombinaci s inteligentní správou budov. Fascinující kombinace inspirace a poznání bude prezentována v ukázkových sektorech maloobchodu, administrativních a pohostinských službách. Sektor kanceláří představí řízení osvětlení v závislosti na denním světle a přítomnosti osob v různých režimech pro konferenční místnosti, kanceláře, chodby nebo garáže. Sektor obchodů se zaměří na osvětlení podbarvující určitou náladu pro prezentaci produktů, osvětlení výkladů s proměnlivými světelnými scenériemi nebo atraktivní nasvícení prodejních regálů. Sektor pohostinství nahlédne na barevně dynamické světelné aplikace v restauracích, barech, wellness centrech a dalších reprezentačních prostorech. Zaostřeno na budoucnost Building KnowLEDge Tour se soustředí na otázky trendů v osvětlovací technice a správě budov. Výstava je koncipována do tří oblastí. První bude tvořena interaktivní výstavou produktů OSRAM a Siemens s ukázkou praktických aplikací. Druhou část budou tvořit informační odborná fóra na téma „LED technologie“, design osvětlení využívajícího LED, inteligentní technologie v budovách a standardy plánování světelných systémů a řízení provozu budov. Třetí, nejlákavější částí bude procházka magickou „LED kostkou“, která návštěvníkům umožní prožívat světlo doslova všemi smysly. Ukázky opravdu inteligentního ovládání Se systémy řízení osvětlení lze navodit jak dojem denního světla, a to za využití různých teplot bílé barvy, tak nastavit různá barevná schémata osvětlení interiérů. V případě využití snímačů pohybu lze intenzitu osvětlení upravovat v závislosti na výskytu osob v daném prostoru. Inteligentní ovládání osvětlení může ušetřit spoustu energie, přispět ke snížení emisí CO2 a vytvořit ideální pracovní podmínky s co nejlepším osvětlením. stavebnictví 05/11 79 inzerce CEMFLOW® Když potřebujete řešit podlahu i do prostoru s možným nárůstem vlhkosti Tento článek společnosti Českomoravský beton vyšel již v čísle 04/11, ovšem ne ve své finální podobě, za což nese vinu redakce časopisu Stavebnictví. Redakce se společnosti Českomoravský beton omlouvá. Současné trendy ve výstavbě si vyžadují nové přístupy v technologiích při zvyšování kvality budoucího bydlení. Není to tak dávno, kdy se ve většině projektů rodinných a bytových domů, ale také administrativních budov, škol, hotelů i obchodních center objevovalo v konstrukcích podlah označení betonová mazanina. Místo toho dnes najdeme na stejném místě častěji označení anhydritový potěr, anhydrit nebo známý ANHYMENT®. Tyto lité samonivelační potěry mají mnoho výhod, ale nejsou vhodné do všech prostor objektů. Skupina Českomoravský beton, člen HeidelbergCement Group, proto uvedla v roce 2009 na trh litý cementový potěr CEMFLOW®. Betonové mazaniny Již samotné označení betonová mazanina vytváří v člověku asociace s něčím technicky nepříliš zdařilým. Betonová mazanina je směs cementu, kameniva a vody, která se vyrábí buď přímo na staveništi v běžné stavební míchačce, nebo na betonárně, jako průmyslově vyráběný cementový potěr. Namíchaná směs se nasype do prostoru realizované podlahové konstrukce a nejčastěji ručně se uhladí do požadované roviny. Aby bylo možné správné stanovení výšek, je nutné, aby vyrobený potěr byl ve stupni konzistence S1, tedy zavlhlý. Omezené množství vody však způsobí nedostatečnou hydratační reakci cementu a výsledné pevnostní charakte- ristiky jsou nízké. Je tedy nutné umístit do potěru ještě dodatečnou výztuž – ocelovou kari síť. Splnit požadavek ČSN 74 4505 na rovinatost povrchu podlahové konstrukce je při použití zavlhlé směsi nadlidský výkon. Obvykle je nutné povrch ještě vyrovnat vhodnou samonivelační hmotou. To přináší další finanční náklady. Co je ale největším problémem, je samotná realizace podlahy. Strojní zařízení, určená k dopravě směsi od míchačky u domu do jednotlivých místností v domě, mají jen omezený výkon a čerpání na větší vzdálenosti je obtížné a velmi pomalé. To je nevýhodné zejména na stavbách velkých obytných souborů a administrativních budov, kde je často potřeba dopravit potěr i na vzdálenost dvou set a více metrů. Proto nás uvedené skutečnosti vedly k tomu, že jako jeden z předních výrobců stavebních hmot v ČR jsme začali hledat alternativní výrobky s lepšími parametry a aplikačními vlastnostmi v této oblasti. Anhydritové potěry Skupina Českomoravský beton uvedla před deseti lety na trh známý litý samonivelační potěr na bázi síranu vápenatého ANHYMENT®. Jak už mnozí ví, jedná se o homogenní, vysoce tekutou směs na bázi síranu vápenatého (CaSO4) se samonivelačním účinkem, vyráběnou na centrální výrobně – maltárně nebo na unikátních mobilních technologických zařízeních. Na stavbu se již namíchaná tekutá směs dováží autodomíchávačem, kde se dále čerpá speciálním dieselovým čerpadlem. Díky vysokému výkonu může být realizovaná podlaha vzdálena až 200 metrů od čerpadla. Stavebník také velmi ocení, že při realizaci není potřeba přípojka elektrické energie a vody na staveništi a celý systém dodávky, čerpání a zpracování je operativní a rychlý. Standardní doba provádění Graf CEMFLOW – vývoj vlhkosti Doprava a čerpání litého cementového potěru CEMFLOW® Aplikace - lití cementového potěru CEMFLOW® Nivelace, zpracování tekuté směsi - barevný CEMFLOW® Graf CEMFLOW – porovnání smrštění 9 8 7 smrštěnímikrostrainy volná vlhkost vzorku 6 5 4 3 EASYCRETESF potěrP400 CEMFLOW 2 1 80 0 stavebnictví 05/11 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 40 47 54 61 stáří vzorku stářívzorku lité podlahy v běžném rodinném domku je přibližně 2 hodiny, na velkých stavbách je možné nalít až 1500 m2 podlah za den. Tento způsob realizace podlah tak přináší investorům i stavebním firmám nemalé finanční úspory. Tekutá směs navíc zajišťuje nejen snadnou manipulaci a zpracování, ale také dostatečnou homogenitu směsi, možnost přesně deklarovat pevnostní parametry potěru a perfektní rovinatost povrchu. To vede k tomu, že v porovnání s betonovou mazaninou je ANHYMENT® možné aplikovat v menších tloušťkách, bez dodatečných ocelových výztuží a bez vyrovnávání povrchu stěrkovými hmotami. Nízké hodnoty smrštění umožňují provádět dilatační spáry jen v omezeném množství. Směs má také například vynikající zatékavost kolem trubek podlahového topení, a proto dochází k rychlému a stejnoměrnému přenosu tepla v podlahovém topení. Realizace podlahové konstrukce je díky uvedeným skutečnostem několikanásobně rychlejší a přitom ji lze pořídit za velmi příznivou cenu. Přes všechny své výhody, které vedly k masivnímu rozšíření Anhymentu, však není možné jeho použití v prostorech s možným nárůstem vlhkosti. Těmito prostory mohou být různé vstupní vestibuly, bazény, sauny, velkokuchyně, sprchy, sklepy, atd. V takových případech je nutné použít vhodný cementový výrobek. Konvenční cementový potěr Litý cementový potěr CEMFLOW® Při odborné ukládce a dodržení doporučených zásad se mohou odběratelé těšit z perfektně rovného povrchu a potěru s parametry splňujícími přísné požadavky platných norem. CEMFLOW® Dosáhnout samonivelačních vlastností cementového potěru je velmi složité. Mnoho výrobců se ve snaze nabídnout samonivelační cementový potěr uchyluje k výrobě a distribuci potěru, jehož tekutosti je dosahováno přidáním většího množství vody, což spolu s nevhodným složením směsi vede ve svém důsledku k vysokým hodnotám smrštění. Nalitá podlaha sice vypadá po nalití krásně rovná, ale po několika dnech téměř vždy dochází k výrazné tvorbě trhlin a deformací miskovitého tvaru (zvedání rohů potěru). Nezřídka se tyto deformace objeví i několik týdnů či měsíců po nalití. Přímé škody, které takto vznikají, jsou jen zlomkem škod, které vznikají stavební firmě, která díky tomu nedodrží termín předání díla. Litý cementový potěr CEMFLOW® je jiný. Díky unikátní receptuře je objemově stálý, s maximální hodnotou smrštění 0,5 mm/m, při zachování vysoké tekutosti směsi. Zjednodušeně řečeno, CEMFLOW® v sobě spojuje aplikační výhody Anhymentu s výhodami cementových výrobků. Dalšími výhodami jsou zejména možnost použití v prostorech s možným nárůstem vlhkosti, ale také možnost pokládat nášlapné vrstvy dříve než v případě anhydritových potěrů. ČSN 74 4505 totiž stanovuje maximální dovolenou vlhkost potěru před pokládkou nášlapných vrstev. Například pod paropropustné podlahoviny (např. koberec) je hodnota vlhkosti, v případě potěru na bázi síranu vápenatého, maximálně 1 %. V případě cementových potěrů je to však maximálně 5 %. Zatímco v případě anhydritových potěrů je uvedené hodnoty dosahováno přibližně po 30 dnech, v závislosti na tloušťce potěru a zejména na klimatických podmínkách a systému větrání na stavbě, je nejvyšší dovolené vlhkosti 5 % u CEMFLOW® dosahováno při srovnatelných klimatických podmínkách již po 7–14 dnech. To CEMFLOW® předurčuje k použití nejen ve vlhkých prostorách, ale také v ostatních běžných podlahových konstrukcích při výstavbě bytových a administrativních budov či rodinných domů, kdy se často stavbaři dostávají do kolize s dílčími termíny předání díla a úspora času v řádu až desítek dní pro ně má velký význam. Další výhodou CEMFLOW® je také možnost aplikovat na jeho povrch lité úpravy povrchu, jako např. lité teraco a speciální nátěry. Samotná realizace podlah z CEMFLOW® je pak stejně jednoduchá jako realizace podlahy Anhymentem. Není třeba dodatečných ocelových výztuží, není třeba stěrkování povrchu, při čerpání nepotřebujete elektřinu ani vodu. Nejčastěji aplikovaná tloušťka je 50 mm. Stále je však důležité mít na paměti, že se jedná o výrobek na bázi cementu, který má určité hodnoty smrštění. Ty jsou sice výrazně menší než hodnoty smrštění běžných cementových potěrů, jak ukazuje graf, ale stále jsou o něco větší než hodnoty smrštění litých potěrů na bázi síranu vápenatého. Z tohoto důvodu je nutné dodržet maximální rastr dilatačních celků 6x6 metrů a maximální poměr stran 4:1. Technické detaily jsou samozřejmě k dispozici v platném technickém listě, nebo u obchodních zástupců skupiny Českomoravský beton. Budoucnost patří CEMFLOW® Na vývoji CEMFLOW® pracoval více než dva roky tým inženýrů ze skupiny Českomoravský beton v úzké spolupráci s kolegy z německé centrály HeidelbergCement Group. Produkt byl v České republice uveden na trh na počátku roku 2009. Své využití najde v podlahách, kde je díky zvýšené vlhkosti nutné použít právě cementový výrobek. Ukazuje se však, že mnoho stavebníků oceňuje nejen rychlost realizace a univerzálnost použití CEMFLOW®, ale zejména zrychlení pokládky nášlapných vrstev a tím celkové zkrácení doby výstavby. To jsou důvody, proč mnoho firem volí CEMFLOW® stále častěji. Zajímavě se jeví také technologický systém, jedná se o technologii, kdy se povrch CEMFLOW® obrousí až na přísadové zrno a napustí se transparentním bezbarvým krystalizačním denzifikátorem povrchu. V případě zájmu lze povrch namořit vodním lazurovacím mořidlem na barvu dle vzorníku. Vznikne tak otěruvzdorný vysoce dekorativní povrch s přirozenou strukturou betonu v řezu, což je velmi zajímavé pro moderní architektonická řešení. V budoucnu může tento systém řešení dokonce nahradit používání dlažeb či litých finálních stěrek. To přinese stavebníkům významné časové i finanční úspory. Tato ojedinělá technologie byla použita například při rekonstrukci prostor pro Ústav designu Fakulty architektury ČVUT či Bílkovy vily na pražských Hradčanech. Jsme přesvědčeni, že CEMFLOW® je, díky svým parametrům a široké možnosti použití, produktem budoucnosti a bude uplatňován na stále větším počtu staveb, čemuž nasvědčuje i vývoj v zahraničí. Nás o tom přesvědčuje rychle rostoucí množství již realizovaných zakázek a velký zájem projektantů a stavebních firem. Více informací a možnosti využití litého cementového potěru CEMFLOW® a dalších speciálních produktů naleznete na www.lite-smesi.cz CEMFLOW ® je možné použít i do vlhkých prostor Pohledový CEMFLOW ® – broušený povrch CEMFLOW® (barevný) ideální řešení pro garážové prostory stavebnictví 05/11 81 inzerce Baumit XS 022 – dvojnásobně výkonné zateplení Stavebnictví žije již pěknou řádku let v „době zateplovací“. Stovky výrobců po celé Evropě již několik desítek let intenzivně vylepšují své zateplovací systémy a jejich jednotlivé komponenty. Zdálo by se, že v oblasti zateplení už není příliš co objevovat, a přesto… Společnost Baumit letos v ČR zavádí do prodeje unikátní kontaktní zateplovací systém s názvem Baumit XS 022, který má téměř dvakrát vyšší izolační schopnosti než běžné zateplovací systémy z polystyrenu nebo minerální vlny. Díky použití speciálních izolačních desek z modifikované fenolické pěny (PIR) tento zateplovací systém vykazuje o 40 % vyšší izolační schopnost než běžné systémy s izolací z EPS nebo minerální vlny. Při stejné tloušťce tedy zateplení dosahuje výrazně vyšších izolačních účinků a vyšších energetických úspor u zateplené stavby. To systém předurčuje pro použití u budov s maximálními požadavky na tepelně izolační parametry obvodových konstrukcí, jako jsou pasivní a nízkoenergetické domy. Nejštíhlejší zateplení Další rozsáhlé použití nabízí systém v případech, kdy je nutné dosáhnout předepsaných izolačních schopností s minimální tloušťkou zateplení. Jedná se zejména o rekonstrukce staveb a jejich částí, u nichž je přílišné zvyšování tloušťky stěny nemožné nebo nežádoucí z architektonických či dispozičních důvodu. Typickým příkladem je například zateplení lodžií nebo balkónových a střešních konzol, střešních vikýřů, atik nebo sklepních prostor. Podobně 82 stavebnictví 05/11 dokáže tento systém elegantně vyřešit i složité detaily a tradiční tepelné mosty, u kterých jsou běžné izolace nedostatečné. Jedinečný souhrn vlastností Moderní zateplení XS 022 spojuje některé výhody minerálních i polystyrenových izolací. Velkou předností systému je jeho vysoká odolnost vůči ohni. Fenolické pěny jsou nehořlavé, nestékají, nesublimují a neuvolňují při požáru kouř a jedovaté plyny. Pevnost a mechanická odolnost je přitom srovnatelná se zateplením z EPS. Sílu zateplení je možné volit po dvou centimetrech od 2 do 20 cm podobně jako u běžných izolací. Střední součinitel tepelné vodivosti λ tohoto výjimečného materiálu je 0,022 W/mK. Tato hodnota není stejná u všech tloušťek zateplení. Zatímco u desek tloušťky 2 cm je nutné počítat s λ = 0,024 W/mK, u tloušťky 3 a 4 cm je λ = 0,023 W/m a u tloušťek od 5 cm dosahuje součinitel λ dokonce hodnoty 0,021 W/ mK. Díky těmto impozantním vlastnostem překročí pouhých 6 cm tohoto zateplení hodnoty součinitele prostupu tepla požadované normou pro bytové stavby (U = 0,30 W/(m2K), 9 cm překoná hodnoty doporučované a 15 cm dosáhne parametry pro obvodové stěny pasivních domů. Nápady s budoucností Zateplovací systém Baumit XS 022 je důkazem toho, že technický vývoj se v žádném oboru nezastaví. Stojí za ním rozsáhlé zkušenosti z praxe i nekonečné hodiny vývoje. Jeho výstupem jsou řešení, která často významně zjednodušují a vylepšují dosud používané metody a postupy. Popisovaná novinka v sortimentu značky Baumit je výrobkem, který jasně naznačuje budoucí vývoj v oblasti energetických úspor. Systém dnes patří mezi prémiové stavební technologie, čemuž odpovídá i jeho vyšší pořizovací cena. Ale již dnes se uplatní na mnoha stavbách, kde běžné zateplovací systémy svými parametry nevystačí. Společnost Baumit patří k lídrům na evropském trhu v segmentu zateplovacích systémů a suchých maltových a omítkových směsí. Značka Baumit se vyznačuje kvalitou a uceleným sortimentem výrobků. Díky inovaci a neustálému technologickému vývoji, který reflektuje nejrůznější požadavky zákazníků, patří značka Baumit ke špičce ve svém oboru. Výrobky Baumit jsou rozšířeny ve 28 zemích Evropy a v Číně. V České republice působí Baumit, spol. s r.o., od roku 1992. Ve třech závodech v České republice vyrábí Baumit stavební hmoty za dodržení těch nejpřísnějších evropských požadavků pro oblast užití „fasády – omítky – potěry“ v širokém uplatnění od sanace objektů v památkové péči až po výstavbu moderních staveb, nízkoenergetických a pasivních domů. svět stavbařů 16. konferencia statikov v Piešťanoch Statika stavieb 2011 V dňoch 17.–18. marca 2011 sa konala už tradičná 16. konferencia statikov v najvýznamnejšom slovenskom kúpeľnom meste Piešťany. Usporiadateľmi tejto konferencie boli Spolok statikov Slovenska, odborná sekcie statiky SKSI a Asociácia civilných inžinierov Slovenska. Hlavnými témami konferencie boli tieto aktuálne okruhy problémov: ■ navrhovanie a modelovanie nosných konštrukcií stavieb; ■ statické výpočty; ■ stavebné a statické prieskumy; ■ zakladanie stavieb; ■ úpravy panelových domov; ■ inžinier a právo; ■ eurokódy na Slovensku a v zahraničí. Konferenciu, ktorej organizačným garantom bol Ing. Ján Kyseľ a odbornými garantmi prof. Ján Hudák a doc. Štefan Gramblička, otvoril predseda Spolku statikov Slovenska Ing. Jozef Kurimský. Pri otvorení konferencie vyzdvihol význam odborného stretávania sa statikov v záujme zvýšenia odbornej úrovne a kvality ich práce, ako ukladá zákon o autorizovaných inžinieroch. V úvodnom príspevku konferencie Pôsobenie statikov vo výstavbe a ich spoločenská prestíž poukázal Ing. J. Kyseľ na vznik a vývoj profesii statika, ktorá je spolu s architektom najdôležitejšou pri navrhovaní stavebných diel. Analyzoval pôsobenie statikov ako príslušníkov stavu, hovoril o stavovskej hrdosti, dôs- tojnosti a stavovských princípoch. V ďalšej časti sa venoval celoživotnému vzdelávaniu ako tiež oceneniu práce statikov. V bloku venovanom navrhovaniu a modelovaniu nosných konštrukcií stavieb odzneli zaujímavé príspevky od prof. J. Králika (Ochrana budov pred explóziami z pohľadu medzinárodných štandardov), Ing. M. Bellovej (Požiarna odolnosť betónových konštrukcií podľa európskej normy), doc. M. Čabráka o navrhovaní murovaných konštrukcií, doc. Š. Grambličku o priehyboch monolitických železobetónových dosiek, Ing. V. Borzoviča o prostom betóne namáhanom excentrickou silou, Ing. J. Dojčáka o dimenzovaní betónových dosiek s oceľovými vláknami a Ing. B. Bohunického o výpočte prierezových charakteristík železobetónového prierezu s trhlinou. Podrobnú informáciu o situácii v zavádzaní eurokódov v Českej republike ako tiež v ostatných členských štátoch CEN predniesol Ing. Bohumil Rusek z Českej republiky. Problematike vystužovania zemných konštrukcií sa venuje príspevok Ing. J. Kuzmu. Statikou a stabilitou sendvičových panelov sa ▲ Účastníci konferencie, foto, Ing. M. Nevický, PhD. zaoberala prednáška Ing. P. Špánika a prof. J. Ravingera. Špecifiká návrhu plávajúcich podláh zo statického hľadiska analyzoval príspevok doc. F. Hájeka a Ing. V. Borzoviča. Z oblasti posudzovania panelových a montovaných konštrukcií boli príspevky doc. Ing. I. Harvana a Ing. M. Čaprndu. Veľmi aktuálnym problémom posudzovania základových konštrukcií panelových domov pri ich dodatočných rekonštrukciách a nadstavbách sa zaoberal príspevok prof. J. Hullu a doc. Ing. I. Harvana. Dreveným priehradovým konštrukciám boli venované príspevky Ing. F. Lužicu a spoločný príspevok autorov (Bc. I. Julínek, Ing. J. Sandanus, Ing. K. Sogel a Ing. M. Slivanský). Aktuálne právne problémy pri príprave, projektovaní a výstavbe stavieb uviedol vo svojom vystúpení Ing. M. Nevický. Z oblasti konkrétnych realizácií stavieb boli príspevky Ing. Hassan AlHusseina a doc. S. Priganca o oceľovom komíne a spolu s Ing. V. Paľkom o výstavbe 400 kV vedenia. Analýze oceľovej konštrukcie podpierajúce zdvíhacie zariadenia sa zaoberal príspevok prof. J. Hudáka. Výstavbu cestného zaveseného mosta v Nitre prezentoval Ing. J. Repa. Sanáciou železobetónovej konštrukcie vápenky sa zaoberal príspevok Ing. V. Kozakoviča. Na konferencii bolo prezentovaných tiež veľa príspevkov k aplikácii nových technológií, materiálov, softvérov a výrobkov pre nosné konštrukcie stavieb. Z príspevkov na konferencii Statika stavieb 2011 bol vydaný obsiahly 268 stranový zborník. Konferencie sa zúčastnilo viac ako 120 odborníkov, z toho 110 autorizovaných inžinierov pre statiku z celého Slovenska, 10 zahraničných odborníkov a významný hostia zo zahraničia – prezident Českého svazu stavebních inženýrů Ing. Svatopluk Zídek – čestný člen ACIS, predseda autorizačnej komisie Malopoľskej inžinierskej komory dr.-inž. Zygmunt Rawicki z Krakowa, exprezident Maďarskej inžinierskej komory Dr. Gábor Kováts a súčasný podpredseda Maďarskej inžinierskej komory Ing. Csaba Holló. ■ Autor: doc. Ing. Štefan Gramblička, PhD. inzerce stavebnictví 05/11 83 inzerce Retence srážkových vod v objektech z plastových bloků Máte obavu ze zanášení spla- • Druhá konfigurace byla tvořena bloky AS-NIDAPLAST, 2400x1200x520 mm, ve veninami? V rámci řešení bezpečného odvedení srážkových vod v případě velkých až extrémních srážek již dnes není žádnou novinkou budování podzemních akumulačních objektů pomocí plastových bloků. Tento způsob budování podzemních retenčních nádrží však často vyvolává u rozhodujících osob obavy z možnosti nekontrolovatelného zanášení takovéto nádrže sedimenty. Z poměrně velké nabídky různých typů bloků lze volit pouze ze dvou základních systémů: 1. Retenční nádrž z bloků s nátokem přímo do bloků (bez spodní rozváděcí drenáže) 2. Retenční nádrž z bloků se spodní rozváděcí drenáží Z těchto dvou systémů se lze výše uvedeným problémům vniknutí znečištění vyhnout u systému se spodní drenáží. Většina znečišťujících látek je touto drenáží odvedena dále do kanalizace a není zadržována v blocích. Tento fakt ověřila nezávislá studie, kterou provedli na Univerzitě v Sheffieldu (GB) na oddělení stavebnin a konstrukcí. Studie měla za cíl studovat chování různých typů znečištění v retenčních nádržích srážkových vod vytvořených plastovými bloky. Testovány byly právě již zmíněné konfigurace osazení a typů bloků – bez drenáže a s drenáží. Testy proběhly na zkušebních nádržích o rozměrech 3,6x1,8x1,2 m vybavených nátokovým a odtokovým potrubím s regulovaným nátokem 7 l/s. • První konfiguraci tvořila nádrž ze 160 bloků ve 4 vrstvách, na sobě vždy 8x5 beden. ▼ Obr. 1. Zkušební instalace bez drenáže 2 vrstvách uložených na loži ze štěrku mocnosti 40 cm s drenážním potrubím Ø 225 mm. ▲ Obr. 3. Konfigurace bez drenáže ▲ Obr. 2. Zkušební instalace s drenáží pod bloky AS-NIDAPLAST Byly studovány tři různé faktory v ustáleném režimu proudění 7 l/s: 1. trasovací látka s měřením koncentrace fluorescenční látky 2. voda s pískem zrnitosti do 75 mikronů v koncentraci 75 % 3. stav průtoku s velkým odpadem (plastové sáčky) Výsledky měření – V prvním případě vody s trasovací látkou bylo zmapováno proudění vody v nádrži, což dokazuje neuspořádané proudění v blocích nádrže. – Druhý režim nátoku se sedimentující látkou (jemný písek) měl prověřit náchylnost obou konfigurací nádrže na zanášení sedimenty. Bylo prokázáno, že běžně se vyskytující sedimenty v dešťových vodách jsou ze systému AS-NIDAPLAST se spodní drenáží téměř 100% vynášeny ze systému retence, takže nevzniká riziko zanášení a kolmatace. Oproti tomu v systému přímo natékaných bloků bez spodní drenáže zůstává 75 % sedimentů uvnitř systému, což indikuje vážné riziko zanášení a kolmatace nádrže v průběhu provozu. – Posledním simulovaným režimem byl průtok velkého znečištění reprezentovaného plastovými sáčky ze supermarketů, což opět odpovídá reálnému režimu. Zjistilo se, že v konfiguraci AS-NIDAPLAST bloky se spodní drenáží dokáží 84 stavebnictví 05/11 ▲ Obr. 4. Konfigurace systému AS-NIDAPLAST s drenáží takovéto znečištění udržet v kanalizaci a všechny sáčky byly ze systému vyplaveny. U konfigurace s přímým nátokem do bloků však všechny sáčky zůstaly uvízlé uvnitř bloků (jsou zachyceny na prvním bloku). Závěr Studie Univerzity v Sheffieldu (GB) jednoznačně ověřila, že konfigurace bloků AS-NIDAPLAST se spodní drenáží je provozně spolehlivější a bezpečnější než konfigurace nádrže s přímo natékanými bloky. Současně bylo zjištěno, že u nádrží se spodní drenáží hrozí jen velmi minimální riziko zanášení jemnými sedimenty a téměř nulové riziko ucpání nádrže velkým znečištěním typu plastový sáček. Ing. Oldřich Pírek ASIO, spol.s r.o. POB 56, Tuřanka 1 627 00 Brno Tel.: 548 428 111 E-mail: [email protected] www.asio.cz infoservis Veletrhy a výstavy 11.–15. 5. 2011 HOBBY 2011 20. ročník výstavy – hobby, dům, byt a zahrada, stavebnictví, ekologie, modelářství České Budějovice, Výstaviště, Husova třída 523 E-mail: [email protected] 13.–15. 5. 2011 PROSTĚJOVSKÝ VELETRH 2. ročník veletrhu stavebnictví, bytového zařízení a automobilů Prostějov, Zimní stadion E-mail: [email protected] 14.–15. 5. 2011 VELETRH BYDLENÍ A VOLNÉHO ČASU NA VYSOČINĚ 10. ročník prezentace oborů v oblasti bydlení, výstavby, volného času, výživy Žďár nad Sázavou, Dům kultury E-mail: [email protected] 16.–21. 5. 2011 CONSTRUMAT 2011 17. mezinárodní veletrh stavebnictví Španělsko, Barcelona, Gran Via Exhibition Centre E-mail: [email protected] www.construmat.com 19.–22. 5. 2011 DŮM A ZAHRADA LIBEREC Velká stavební výstava Liberec, Výstaviště E-mail: [email protected] 20.–22. 5. 2011 FRÝDECKO-MÍSTECKÝ VELETRH 5. ročník veletrhu stavebnictví, bytového zařízení, zahradnictví a hobby Frýdek- Místek, Víceúčelová hala E-mail: [email protected] 24.–26. 5. 2011 WATENVI Mezinárodní vodohospodářský a ekologický veletrh Brno Výstaviště BVV E-mail: [email protected]/watenvi www. bvv.cz/watenvi 24.–26. 5. 2011 VOD-KA 17. mezinárodní vodohospodářská výstava v rámci veletrhu WATENVI Brno Výstaviště BVV E-mail: [email protected]/vodka www. bvv.cz/vodka 27.–29. 5. 2011 OPAVSKÝ VELETRH 2011 8. ročník veletrhu stavebnictví, bytového zařízení a interiérů Opava, Hala Opava E-mail: [email protected] Odborné semináře a konference 5. 5. 2011 Komplexní řešení energeticky úsporných budov Odborný seminář Brno, Areál BVV, Pavilon A3, sál Morava E-mail: [email protected] www.psmcz.cz 9.–10. 5. 2011 AutoCAD pokročilý Školení Praha 3, Abeceda PC, Domažlická 1053/15 E-mail: [email protected] 9.–12. 5. 2011 AutoCAD 3D modelování Školení Kolín, Kutnohorská 40, Abeceda PC, E-mail: [email protected] 10. 5. 2011 Česká komora lehkých obvodových plášťů 4. národní konference ČKLOP Praha 9, Clarion Congress Hotel Prague, Freyova 33 E-mail: [email protected] 11. 5. 2011 Požární uzávěry a klapky – vlastnosti a chování za běžného provozu a při požáru Odborný seminář Praha 9, Hospodářská komora ČR, Freyova 27 E-mail: [email protected] www.psmcz.cz 11. 5. 2011 Materiály pro dřevostavbu Odborný seminář Hradec Králové, Kongresové centrum Aldis, Eliščin sál, Eliščino nábřeží 375 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz Problematika povolování a ohlašování staveb Odborný seminář Praha 8, Hotel Čechie, U Sluncové 618 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz 11.–13. 5. 2011 AutoCAD LT pokročilý Školení Praha 3, Abeceda PC, Domažlická 1053/15 E-mail: [email protected] 11.–13. 5. 2011 Mix – Revit Architecture 2011 Základní školení Ostrava, CAD Studio, Nemocniční 987/12 E-mail: [email protected] 12.–13. 5. 2011 Navrhování pasivních domů – Závěr Školení Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, ABF, Václavské nám. 31 E-mail: [email protected] 11. 5. 2011 Jak postupovat při využití suterénů historických budov Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 12. 5. 2011 Hydroizolace – provádění, odvodnění domu, vysušování staveb, vady a poruchy Odborný seminář Brno, NSC, Areál BVV (mezi branami 9A a 9B) Bauerova 10 E-mail: [email protected] 11. 5. 2011 Stavební zákon č. 183/2006 Sb. 16.–18. 5. 2011 Příprava k autorizaci inženýrů inzerce ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ JUDr. Věra Stránská a JUDr. Jiří Kadlec 118 00 Praha 1, Josefská 6/34 tel.: 257 532 431 e-mail: [email protected] poskytuje právní služby ve stavebním právu, autorském právu a dalších oborech. stavebnictví 05/11 85 a techniků činných ve výstavbě Kurz Praha 2, Gradua-CEGOS, Karlovo nám. 7 E-mail: [email protected] 16.–18. 5. 2011 AutoCAD 3D základní Školení Praha 3, Abeceda PC, Domažlická 1053/15 E-mail: [email protected] 16.–18. 5. 2011 Mix – Revit Architecture 2011 Základní školení Brno, CAD Studio, Sochorova 23 E-mail: [email protected] 17. 5. 2011 Materiály pro dřevostavbu Odborný seminář Hradec Králové, Kongresové centrum Aldis, Eliščin sál, Eliščino nábřeží 375 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz 17. 5. 2011 Autodesk – nové nástroje řady 2012 pro projektanty a architekty Roadshow Praha 8, Hotel Čechie, U Sluncové 618 E-mail: [email protected] 18. 5. 2011 Hrubá stavba energeticky úsporného domu Odborný seminář Most, Hotel Cascade, Radniční 3 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz 18. 5. 2011 Autodesk – nové nástroje řady 2012 pro projektanty a architekty Roadshow Brno, ATC- zasedačka Paříž Sochorova 23 E-mail: [email protected] 18. 5. 2011 Svět podlahovin 2011 Odborný seminář Brno, NSC, Areál BVV (mezi branami 9A a 9B) Bauerova 10 E-mail: [email protected] 18.–20. 5. 2011 Odborná způsobilost k zajišťování úkolů v prevenci rizik Třídenní konzultační kurz pro přípravu ke zkoušce Praha 1, VÚBP, v.v.i., Jeruzalémská 9 E- mail: neumannova@ vubp praha.cz 18.–20. 5. 2011 AutoCAD a AutoCAD LT – 2011 Základní školení České Budějovice Tylova 153/17 E-mail: [email protected] 19. 5. 2011 Stavební zákon – územní řízení a stavební řád Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 23.– 25. 5. 2011 AutoCAD středně pokročilý Školení Praha 3, Abeceda PC, Domažlická 1053/15 E-mail:[email protected] 23.–26. 5. 2011 AutoCAD základní Školení Kolín, AbecedaPC E-mail:[email protected] 23.– 25. 5. 2011 MIX – AutoCAD Architecture 2011 Základní školení České Budějovice, Tylova 153/17 E-mail: [email protected] 24. 5. 2011 Autodesk – nové GIS nástroje řady 2012 Roadshow Praha 8, Hotel Čechie, U Sluncové 618 E-mail: [email protected] 24.–25. 5. 2011 Konference bezpečnostního managementu VIII. ročník mezinárodní konference Praha 6, Hotel Pyramida, Bělohorská 24 E-mail: [email protected] 30. 5.– 2. 6. 2011 AutoCAD základní Školení Praha 3, Abeceda PC, Domažlická 1053/15 E-mail: [email protected] 31. 5. 2011 Role architekta a projektanta při plánování nízkoenergetických a pasivních staveb Odborný seminář Brno, NSC, Areál BVV (mezi branami 9A a 9B) Bauerova 10 E-mail: [email protected] 2. 6. 2011 Automatizace v budovách, inteligentní domy Odborný seminář Brno, NSC, Areál BVV (mezi branami 9A a 9B) Bauerova 10 E-mail: [email protected] inzerce Pořadatelé: Regionální stavební sdružení Karlovy Vary Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků, oblastní kancelář Karlovy Vary HLASUJTE Český svaz stavebních inženýrů, oblastní pobočka Karlovy Vary Svaz podnikatelů ve stavebnictví Karlovarská oblast Krajská rada výstavby Karlovarského kraje a vyhrajte hodnotné ceny < > pro nejlepší stavbu Karlovarského kraje > podpořte ohrožené památky Karlovarska STAVBY KARLOVARSKÉHO KRAJE Dny stavitelství a architektury Karlovarského kraje 2011 Generální partner: > podpořte dostavbu rychlostní silnice R6 www.stavbykarlovarska.cz > na webu: více informací • hlasování • soutěž • 11. ročník soutěže „Stavby Karlovarského kraje“ » 15. května - 3. června 2011 • 15. ročník soutěže Středních průmyslových škol stavebních » 2. - 3. června 2011 • 16. ročník mezinárodní konference „Městské inženýrství“ » 2. - 3. června 2011 • nově „Osobnost stavitelství Karlovarského kraje“ • Společenský večer s vyhlášením výsledků a předáním cen v Karlovarském městském divadle » 3. června 2011 • Dny otevřených dveří na stavbách a školách v Karlovarském kraji » září - říjen 2011 Hlavní partneři: Partneři: Mediální partneři: Realizace: T U V E J P K&C 86 stavebnictví 05/11 stavebnictví 05/11 87 inzerce Implementace ERP systému v PRODECO, a.s. zvítězila v soutěži Microsoft Awards 2011 Prestižní cenu Microsoft Awards 2011 v kategorii Microsoft Dynamics ERP získala implementace komplexního informačního systému ve společnosti PRODECO, a.s. Odborná komise, složená z představitelů společnosti Microsoft a expertů z jednotlivých oblastí, hodnotila již potřinácté nejlepší IT projekty realizované certifikovanými partnery Microsoftu a ocenila řešení, která významně snižují provozní náklady a zvyšují efektivitu celé organizace. V rámci projektu PRODECO byl implementován nejenom informační systém Microsoft Dynamics NAV s oborovým řešením pro projektově řízené společnosti BIZ4BuildIn od Navisys, ale také Microsoft SharePoint s aktivní vazbou do informačního systému. Společnost PRODECO, a.s., je inženýrskododavatelská společnost orientovaná na dodávky a služby zákazníkům především na povrchových dolech a v tepelných elektrárnách. Požadavkem na nový informační systém bylo pokrytí klíčových procesů ve společnosti v rámci jednoho informačního systému. Dřívější systém neumožňoval jednoduše získávat informace pro řízení a vyhodnocování zakázek, vč. přímé vazby do účetnictví a řízení cash flow. Zpracování podkladů bylo pracné a vznikal tak prostor pro potenciální chyby vlivem lidského faktoru. Komplexní řešení – řízení zakázek, cash flow a controlling Hlavní důraz byl kladen na pokrytí celého procesu řízení zakázky – od poptávky, přes kalkulaci nabídky až po vlastní realizaci a záruční opravy. Důležitou součástí řešení je také využití výstupů projektového řízení pro finanční řízení společnosti. Díky napojení řešení BIZ4BuildIn na standardní finanční moduly Microsoft Dynamics NAV lze generovat celkový výhled cash flow společnosti, zahrnující jak zakázkové cash flow, tak ostatní finanční toky opakujících se či jednorázových plateb. Automatizace většiny procesů souvisejících s měsíčními závěrkovými operacemi výrazně snížila celkový čas na jejich zpracování a omezila možnost vzniku potenciálních chyb vlivem lidského faktoru. 88 stavebnictví 05/11 Společnost PRODECO má nyní k dispozici robustní informační systém, který je nezbytným předpokladem konkurenceschopnosti firmy a jejího dalšího růstu. Oborové řešení BIZ4BuildIn se zde ukazuje jako efektivní nástroj pro řízení zakázek, který umožňuje projektovým manažerům a managementu přehled nad zakázkami v reálném čase. Mohou tak kontrolovat nejenom včasné dodržování termínů zakázek, ale především udržovat jejich ziskovost. Popis produktů ERP systém Microsoft Dynamics NAV pomáhá řídit všechny zásadní podnikové procesy, zejména v oblastech financí, vztahů se zákazníky, odběratelsko-dodavatelských vztahů a výroby. Oborové řešení BIZ4BuildIn od společnosti Navisys pokrývá především oblasti řízení projektů, obchodních procesů, podnikové ekonomiky a manažerského rozhodování. Je to unikátní oborové řešení pro společnosti, které využívají výhod projektového řízení. Pokrývá všechny klíčové procesy od kontraktačního řízení, přes přípravu a realizaci zakázky až po řízení cash flow a controlling. Samozřejmostí je grafické plánování či integrace s intranetovým portálem. Součástí řešení je i ucelená správa a evidence všech potřebných dokumentů přímo v informačním systému, výhodou je také integrace s produkty třetích stran, především s Microsoft Office, Microsoft Project nebo specializovanými kalkulačními softwary. Hlavními přínosy jsou přehledně a rychle dostupné informace pro všechny uživatele, komplexní zpracování zakázky od správy kontaktů až po finální reporty, podpora projektového a finančního řízení podniku. Zásadním přínosem je automatizace procesů, která výrazně omezuje chybovost a zvyšuje produktivitu. Společnost NAVISYS s.r.o. je dodavatelem komplexního informačního systému Microsoft Dynamics NAV a oborových řešení. Společnost patří mezi TOP 10 nejúspěšnějších partnerů Microsoft Dynamics NAV v ČR. Společnost disponuje týmem profesionálů se zkušenostmi v oblasti produktů Dynamics NAV i z průmyslových odvětví, do kterých směřují její produkty a služby. V roce 2009 se stala společnost NAVISYS členem klubu PRESIDENT‘S CLUB, čímž se zařadila mezi 284 nejlepších partnerů na světě. Více informací na www.navisys.cz. inzerce WATENVI představí novinky i nejnovější legislativu Novela zákona o vodách reaguje na vývoj ve vodním hospodářství Jedním z hlavních témat doprovodného programu bude novela zákona o vodách. Pro oblast vodního hospodářství novela přinesla několik zásadních změn, a to zejména úpravu plánování v oblasti vod, posílení zásobování obyvatelstva pitnou vodou, řešení srážkových vod a zneškodňování odpadních vod. „Pro obor vodovodů a kanalizací je zásadní změnou posílení významu zásobování obyvatelstva pitnou vodou, které se podařilo prosadit na roveň ochrany vodních ekosystémů. Tato změna zajistila legalizaci odběrů vody z vodních zdrojů při zajištění zásobování obyvatelstva v mimořádných situacích a možnost regulace nakládání s vodami v případě využití vodních zdrojů vymezených v plánech rozvoje vodovodů a kanalizací. Další významnou změnou je nový pohled na hospodaření se srážkovými vodami,“ uvedl Ing. Barák, předseda představenstva SOVAK ČR. Vodní zákon obsahuje také obecnou povinnost pro stavebníky zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění srážkových vod v souladu se stavebním zákonem. Ten stanovuje kritéria pro vymezení stavebního pozemku tak, aby bylo vyřešeno vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné užití. ních odpadů, přičemž z tohoto množství bylo vyrobeno okolo 18 tis. MWh elektřiny a téměř 2,3 mil. GJ tepla. Vyrobená elektřina by dokázala pokrýt roční potřebu zhruba 50 000 domácností a vyrobené teplo 8 500 domácností. Energetickým využitím odpadů tak bylo ušetřeno například až 200 tisíc tun hnědého uhlí, které by odhadem naplnilo 4 000 železničních vagónů a celá souprava by vytvořila souvislou kolonu z Prahy do Mladé Boleslavi. V Evropě provozuje nejvíce spaloven komunálních odpadů Francie, v roce 2007 to bylo 130 zařízení. Na WATENVI vše o legislativě v odpadovém hospodářství Nejnovější informace o vývoji legislativy v oblasti odpadového hospodářství bude hlavním tématem semináře, který se uskuteční v rámci Mezinárodního vodohospodářského a ekologického veletrhu WATENVI. Ten se na brněnském výstavišti bude konat ve dnech 24.–26. května 2011. Blok přednášek připravilo Ministerstvo životního prostředí ČR a Centrum pro hospodaření s odpady CeHO-VÚV TGM, v.v.i., na první den veletrhu a uskuteční se 24. května od 10 hodin v pavilonu P, v přednáškovém sále P4. Zahájí jej přednáška ředitelky odboru odpadů MŽP RNDr. Zdenky Bubeníkové o novele zákona o odpadech, jež reaguje na povinnost České republiky transponovat do prosince 2010 novou rámcovou směrnici Evropského parlamentu a Rady (ES) z listopadu 2008 o odpadech a zrušení některých směrnic. Novela má umožnit zlepšit celý systém odpadového hospodářství v ČR, které se zaměřuje na materiálové a surovinové úspory. Vystavovatelé a doprovodný program opět v pavilonu P Letošní ročník Mezinárodního vodohospodářského a ekologického veletrhu WATENVI se uskuteční na brněnském výstavišti od 24. do 26. května 2011 v prostorách moderního pavilonu P. Tento vysoce odborný veletrh zahrnuje dva veletržní projekty Mezinárodní vodohospodářskou výstavu Vodovody-Kanalizace, jejíž pořadatelem je Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky (SOVAK ČR), a Mezinárodní veletrh techniky pro tvorbu a ochranu životního prostředí Envibrno. Zajímavé údaje o energetickém využívání odpadů Odpadové hospodářství preferuje využití odpadů před jeho odstraňováním. V roce 2009 bylo energeticky využito přes 250 tisíc tun komunál- Více informací na www.watenvi.cz 2011 17. mezinárodní vodohospodářská výstava 17. mezinárodní veletrh techniky pro tvorbu a ochranu životního prostředí Veletržní témata • Vodní hospodářství ití odpadů • Zpracování a využ chnologie • Environmentální te 24.–26. 5. 2011 Brno – Výstaviště www.watenvi.cz Pořadatel výstavy VODOVODY – KANALIZACE 2011 stavebnictví 05/11 89 v příštím čísle 06–07/11 Příspěvky červnového dvojčísla jsou zaměřeny na oblast betonových konstrukcí. Bude představeno architektonické a konstrukční řešení stavby obchodního domu Kotva nebo například s ohledem na velký výkon stroje mimořádná konstrukce základu turbosoustrojí v Elektrárně Ledvice. Ze zahraničních realizací se čtenáři také mohou seznámit s řešením staveb přehrad v iráckém Kurdistánu. červen–červenec Ročník V Číslo: 05/2011 Cena: 68 Kč vč. DPH Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno IČ: 44960751 Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 Tel.: +420 227 090 500 Fax: +420 227 090 614 E-mail: [email protected] www.casopisstavebnictvi.cz Číslo 06–07/11 vychází 7. června ediční plán 2011 Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR časopis předplatné Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský Tel.: +420 602 542 402 E-mail: [email protected] Celoroční předplatné (sleva 20 %): 544 Kč včetně DPH, balného a poštovného Redaktor: Petr Zázvorka Tel.: +420 728 867 448 E-mail: [email protected] Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, 648 03 Brno (IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) Jana Jaskulková Tel.: +420 541 159 369 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] ■ ediční plán 2011 www.casopisstavebnictvi.cz pozice na trhu Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR časopis Redaktor odborné části: Ing. Hana Dušková Tel.: +420 227 090 500 Mobil: +420 725 560 166 E-mail: [email protected] Inzertní oddělení: Manažer obchodu: Daniel Doležal Tel.: +420 602 233 475 E-mail: [email protected] Jana Jaskulková Tel.: +420 541 159 369 E-mail: [email protected] Hana Kovářová Tel.: +420 602 738 832 E-mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová, doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D. Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl Tel.: +420 541 159 374 E-mail: [email protected] Předplatné: Jana Jaskulková Tel.: +420 541 159 369 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Tisk: Česká Unigrafie, a.s. pozice na trhu časopis Stavebnictví je členem Seznamu recenzovaných periodik vydávaných v České republice* *seznam zřizuje Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR www.casopisstavebnictvi.cz Kontakt pro zaslání edičního plánu 2011 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě: Jana Jaskulková tel.: +420 541 159 369, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected] 90 stavebnictví 05/11 Náklad: 32 400 výtisků Povoleno: MK ČR E 17014 ISSN 1802-2030 EAN 977180220300501 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa © Stavebnictví All rights reserved EXPO DATA spol. s r.o. Odborné posouzení Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. O tom, které články budou odborně posouzeny, rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých příspěvcích posudky recenzentů. Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů. VYPISOVATELÉ: NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ, MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY, SVAZ PODNIKATELŮ VE STAVEBNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE, ECONOMIA, a. s., ČASOPIS STAVITEL Partnerská záštita: ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ 19. ROČNÍK SOUTĚŽE STAVBA ROKU VYHLÁŠEN UZÁVĚRKA PŘIHLÁŠEK 31. 5. 2011 Novinkou letošního ročníku soutěže Stavba roku 2011 je nová kategorie Stavba roku v zahraničí. Soutěž je určena pro stavby mimo území České republiky s tím, že česká firma je alespoň jedním partnerem: investorem stavby, zpracovatelem projektu, dodavatelem stavby, příp. dodavatelem materiálu či vybavení stavby, který se svým exportem na stavbě významně podílí. LETOS P O P RV É N OVO U K ATE S TOUTO GORIÍ Soutěž je vypsána pod záštitou: předsedy Senátu Parlamentu ČR ministra životního prostředí ČR ministra pro místní rozvoj ČR ministra kultury ČR ministra dopravy ČR primátora hlavního města Prahy Soutěžní podmínky, přihlášku a registraci do soutěže naleznete na: www.stavbaroku.cz Partner: Vyhodnocení soutěže je zařazeno do Dnů stavitelství a architektury organizovaných SIA ČR – Radou výstavby Hlavní mediální partner: Mediální partneři: 20 L E T 1991—2011 SVĚT STAVEBNICTVÍ NA DOTEK ERP systémy Řízení stavebních zakázek RTS DATA – ceny stavebních prací Stavební informace Organizování veřejných zakázek RTS a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz e: [email protected], t: +420 545 120 211, f: +420 545 120 210
Podobné dokumenty
Cestovatelský deník AP Cestovatelský deník AP BALKAN TRIP
poháněný Dominikovým zapáleným lýtkem vydává na
zběsilou stíhací jízdu, kterou však brzy musíme vzdát.
Důvod je jasný, Dominikem lapidárně vyjádřený: „Jsme
moc těžký, musíme vyhodit ty zadaný.“ Naš...
oprava a obnova staveb
případem havárie podhledů v základní škole v Litovli. Nicméně hlavními
příčinami této havárie bylo počasí a úspory na nesprávném místě.
mostní stavby - Časopis stavebnictví
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
požární bezpečnost staveb
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
english synopsis - Časopis stavebnictví
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
Zpravodaj nemocnice srpen 2014
častěji opravováno. To jsou dva hlavní
důvody pro pořízení nového přístroje.“
Jedním z oddělení, které dostalo nové
vybavení, je i rehabilitace. Bylo to potřeba?
Josef Řihák: „Ano. Péči zdejší reh...