ZDE - Physiodog

Fyzioterapie
Z bolavého psa aktivní sporťák
Po resekci kyčlí běhá agility!
Z bolavého psa
aktivní sporťák
Bree, mladá černá fenka plemene,
o kterém jsem si do té doby myslela, že je obřím huňatým psem
(aneb jak snadno lze zaměnit názvy pyrenejský ovčák a pyrenejský horský pes), mě nepřestávala
od první návštěvy v rehabilitaci
překvapovat. Se svou majitelkou
nejistým a zvláštně houpavým
krokem vešla do ordinace. Chvíli
se tvářila, že bude kamarádská,
ale při prvním pokusu o kontakt
a nenápadné prohmatání mi jasně dala najevo, že takové osahávání mi nebude tolerovat.
l Pomyslela jsem si, že sežrat se nenechám
a na chvíli jsem se fence přestala věnovat.
Prohodila jsem s majitelkou pár úvodních frází
a pak se zeptala, co je vlastně přivádí. S úsměvem mi odpověděla, že s fenkou běhá agility, že
je po oboustranné resekci kyčelních kloubů, a že
by byla ráda, kdybych se na ni podívala, že její
pohyb není to pravé ořechové. Po pravdě, do té
doby jsem se setkala s mnoha psy, kteří podstoupili resekci kyčelního kloubu, ale nikdy ne
obou. Je to ne zcela běžné řešení, které, jak jsem
se později dozvěděla, bylo nezbytné provést,
a to ve velmi krátkém časovém úseku.
„Agility je náš život“
Ujistila jsem se, zda jsem slyšela správně, že
Bree, která nemá ani jednu kyčel, běhá agility.
Dostalo se mi odpovědi, že samozřejmě ano.
Případ
z praxe
zovala další metody včetně balančních cvičení,
masáží, mobilizace páteře a kloubů a dalších.
Z bolavé a nevrlé Bree se pomalu stávala milá
a aktivní fenka, která se učila pohybovat novým
způsobem, bez bolesti a bez omezení v pohybu.
Nejraději ze všeho měla masáže, a jakmile viděla, že připravuji deku, už se vrhala na bok.
I přes mé počáteční pochybnosti se Bree opravdu na parkúr vrátila. Pánevní končetiny se podařilo perfektně nasvalit, záda byla uvolněná
a postupné zvyšování zátěže přivedlo fenku
do skvělé fyzické kondice, která dovolila pomalý
návrat k tréninkům a časem i k závodům. Děkuji majitelce Bree, Ivě Suchardové, za důvěru, se
kterou mi svěřila do péče svého psího parťáka.
Osobně si myslím, že jsme všechny tři udělaly
obrovský kus práce, a to jak fyzický, tak i psychický.
Bc. Kateřina Plačková ■
Foto: R. Franěk, I. Suchardová
Po resekci kyčlí běhá agility!
Bree byla jako štěňátko přibližně do čtyř měsíců úplně normální, aktivní,
plná energie. Zhruba od čtvrtého měsíce jsem začala pozorovat, že bývá
po procházce lehce nevrlá a unavenější. Pravda, nevěnovala jsem tomu
přílišnou pozornost, neboť jsem se domnívala, že prostě malé štěně je unavené a chce odpočívat, vždyť po krátkém odpočinku bývalo vše zase v naprostém pořádku…
Pyrenejský ovčák s dlouhou srstí v obličeji
Griotte Girl z Tylenu Moravia („Bree“), nar.
6. 11. 2011. Výška 41 cm, hmotnost 12 kg.
Bree, pyrenejský ovčák,
ortopedický pacient.
Diagnóza: oboustranná
resekce kyčelních kloubů.
Rehabilitace: od 26. 4. 2013.
„Agi je náš život, bez něj nemůžeme být a máme
to dovolené,“ odpověděla mi majitelka. Dalo mi
dost práce ji přesvědčit, že po dobu rehabilitace
by bylo velmi vhodné agility vypustit a plně se
věnovat rekonvalescenci. Slíbila, že to vydrží dva
měsíce, víc ani den.
Začala se hrbit
ních oblastí se zvýšeným svalovým napětím
a výraznou bolestivostí. Na páteři bylo několik
blokád obratlů. K tomu všemu Bree v prvních
návštěvách nehodlala spolupracovat a snažila
se mě zbavit po svém. Trvalo delší dobu, než
jsem si získala její důvěru a mohla s ní aktivně
pracovat.
Fenka byla „jeden velký problém“
Nakonec trvala intenzivní rehabilitační práce
asi pět měsíců a dodnes s Bree v rehabilitaci
pracujeme, i když teď už nepravidelně. Před
i po operacích si fenka vytrpěla mnoho bolesti. To mělo za následek velké množství sekundárních problémů, které se na těle malé Bree
po operacích vytvořily. Pravá pánevní končetina
byla velmi citlivá a zatuhlá v kolenním kloubu.
V oblasti hřbetu vzniklo mnoho kompenzač-
na možné i nemožné choroby, ale vše bylo negativní. Po velmi náročném víkendu jsme Bree
na pár dní hospitalizovali a po kontrolním RTG,
který ukázal neuvěřitelné zhoršení, jsme se rozhodli nečekat a pustit se do operací hned.
Po rehabilitaci jako vyměněná
Správné nasvalení pánevních končetin je v případě resekce kyčelního kloubu zásadní. Svalový
korzet udržuje kost stabilní. Aquaterapie byla
z počátku rehabilitačního plánu stěžejní metodou, která sehrála velkou roli nejen ve tvorbě
svalů, ale i v učení Bree novému pohybovému
vzorci a v odstranění špatných pohybových návyků. Postupně jsem do rehabilitační práce zařa-
Kolem pátého měsíce se Bree začala hrbit
a chodit se zádí trošku podsazenou. Vím, že nyní
se zkušenostmi, které mám, bych to považovala
za jasnou známku toho, že něco není v pořádku, ale tenkrát jsem si říkala, že se prostě vyvíjí
a roste trošku nepravidelně a že se jistě vše brzy
srovná. Nesrovnalo. V polovině května jsme
strávili úžasný víkend u vodní nádrže, kde Bree
hodně plavala a lítala s pejsky. V pondělí ráno
se ale nemohla téměř postavit na zadní nohy.
Šokující diagnóza
Okamžitě jsme vyrazili na veterinární kliniku,
kde jsme udělali RTG. Diagnóza byla otřesná:
dysplazie kyčelního kloubu nejvyššího stupně, artróza v pokročilém stadiu, zánět okostice. Překvapený byl i náš ošetřující veterinář.
U takto mladého psa její výšky a váhy se to
opravdu jen tak nevidí. Návrh léčby byl vyčkat měsíc – dva, než se ukončí vývoj a poté
provést oboustrannou resekci kyčelních hlavic
a s odstupem dvou – tří měsíců zahájit rekonvalescenci každé nohy. Nasadili jsme léky proti
bolesti a klidový režim. Samozřejmě jsem vše
konzultovala ještě na dvou klinikách, kde mi
ovšem diagnózu i způsob léčby odsouhlasili
a potvrdili. Nezbývalo než počkat.
Bree se asi po osmi dnech po vyšetření začaly
objevovat veliké bolesti. Léky nezabíraly a Bree
téměř přestala chodit, jíst i pít, pouze ležela
a stále neuvěřitelně bolestivě kňučela. Seděla
jsem u ní a plakala, neboť sledovat její utrpení bylo pro mě neúnosné. Denně jsme jezdily
na kliniku, nasazovaly se nové a nové léky, ale
téměř nic nezabíralo. Zdálo se nepravděpodobné, že až taková bolest může pocházet právě
jen z kyčlí. Po dohodě jsme udělaly mnoho testů
Díky rehabilitaci se fenka zbavila obtíží, osvalila se a dostala se do výborné fyzické i psychické kondice.
www.pespritelcloveka.cz
www.pespritelcloveka.cz
i po práci, balanční techniky, kondiční přípravu
a ještě mnoho dalšího Bree v Katčiných rukách
podstoupila a návštěvu od návštěvy se viditelně lepšila. Uvolňovala se, přestala být agresivní, přestala mít bolesti a kvetla před očima
nejen fyzicky, ale i psychicky.
Operace a nová naděje
15. května 2012 byla nemoc diagnostikována,
13. června 2012 byla operována první pravá
noha a 3. července 2012 byla operována levá
noha. Nikdy bych nevěřila, že to zvládneme,
neuměla jsem si ani představit, jak bude Bree
chodit bez kyčlí, jak ustojí operace takto rychle
po sobě, zda bude vůbec bojovat o svůj život…
Ale Bree je opravdu typický pyrenejský ovčák.
Po první operaci, kdy se jí částečně ulevilo
od nekonečné bolesti, se rozhodla mi ukázat,
že ona žít chce a bude. Po operaci druhé nohy
jsem viděla, že bolest téměř zmizela, a že to
prostě zvládneme.
Absolutní klidový režim
Pomalu jsme se začali vracet do života. Jenže s mnoha omezeními: žádní psí kamarádi
(jelikož každý špatný pohyb či skok na záda
by mohl mít fatální následky), žádné běhání
na volno, chůze, … ano, pro půlroční štěně
opravdové peklo na zemi.
Přes zimu jsme se již dle doporučení veterináře
mohly věnovat všem aktivitám, ale Bree pohyb
se mi stále nezdál úplně ideální, vyhýbala se
dotyku, byla nevrlá a agresivní. Ortopedicky
bylo vše v pořádku, takže jsem se rozhodla vyzkoušet fyzioterapii.
Člověk míní, osud mění
2
Fyzioterapie
Rehabilitace uzdravuje na duchu
i na těle
Začal koloběh rehabilitací, učení základních
věcí jako je chůze – k čemuž jsme využívali
podvodní chodící pás, strečink a pomalé procházky na vodítku. Jak se ukázalo, bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. Díky
Katce Plačkové a našim návštěvám u ní jsem
si začala uvědomovat důležitost péče o pohybový aparát psa. Masáže, uvolňování psa před
Aby toho nebylo málo…
Rok po operaci jsme udělali Bree kontrolní
CT a bohužel se objevil ještě nečekaný nález
na páteři: osteofyt (kostní výrůstek) zasahující
lehce nad nervová centra. Zda poroste, či ne,
ukáže čas. Rozhodně se tomu ale nepoddáváme a užíváme si společného života plnými
doušky. Po pěti měsících intenzivní fyzioterapie
jsme se s Bree pomalu mohly začít vracet k agility, které obě milujeme a naplňuje nás. I když
se může zdát šílené, že se psem po oboustranné resekci děláme tento sport, rozhodně se
ukázalo, že to není nemožné. A i když já vím,
že Bree se nikdy nezvládne vyrovnat zdravým
týmům, ona to neví… Na parkúru je prostě tím
nejlepším, nejrychlejším a nejúžasnějším psem
– tento pocit se jí vždy snažím předat a podpořit její sebevědomí. V mých očích takovým
psem totiž Bree doopravdy je. Neuvěřitelná
bojovnice, úžasná osobnost a pes s velkým P.
A naše plány?
Bree jsem pořídila malou pyrenní sestřičku,
která vnesla do našeho života spoustu aktivit
a radosti. Budeme dále rehabilitovat, běhat
agility, v létě podnikneme spoustu akcí s psími i lidskými kamarády, podíváme se konečně
k ovečkám a vyzkoušíme si pasení, které jsme
zatím neměly dovolené. Prostě se pokusíme
užít si života plnými doušky, co nejvíce to půjde, protože Bree si to doopravdy zaslouží.
Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří nás s Bree
na naší cestě provázeli a provázejí a podporují
nás, nejvíce pak určitě mojí rodině – děkuji za vše.
A pro vás ostatní bych měla také jeden vzkaz:
Nikdy to nevzdávejte. Váš pes za to prostě stojí.
Iva Suchardová ■
Foto: autorka, K. Vybíralová
3