k náhledu zde

Představujeme je
3. díl
Dnes již velmi zkušená flyballová závodnice Eva
Havlová začínala s nácvikem flyballu současně
se mnou. Pravidelně jsme se vídaly na trénincích
v Letňanech a poté spolu řadu let závodily v družstvu. A stejně tak jako já jsem tehdy cvičila flyball
s kernteriérem, tedy s plemenem pro flyball poněkud netypickým, Eva dělala totéž, jen s plemenem
podstatně větším, s beauceronem.
Obranářky na startu
Berta si zvykla i na atmosféru turnajů.
Universální „voják“
I když měla vždy slabost pro teriéry, chtěla psa universálního, aby s ním mohla dělat všechno, a také
aby místo hlubokých nor na zahradě tu zahradu
raději ohlídal. Moc se jí líbil Sorbon z Angeliky, a to
nejdříve ani netušila, že to není dobrman, ale francouzský ovčák – beauceron. Poté, co se náhodně
setkala s otcem své první feny, psem Eastwod Clint
Fedar, bylo rozhodnuto a počkala si na Beatu z Lhotecké linie, doma zvanou Berta.
S Bertou se Eva nejprve začala věnovat TARTu a následně pak sportovní kynologii, takže i její pozdější
flyballové začátky byly trochu těžší, protože fenka
měla tendence hlídat ji i její batoh. To se ale muselo změnit, zvláště, když spolu začaly jezdit po flyballových turnajích, kde se vyskytovalo mnoho lidí
a hlavně dětí, které si chtěly psa pohladit.
Zvyk je železná košile
Při nácviku flyballu Berta neměla žádné problémy
a na box přešla stejně rychle jako například border
kolie. Nejvíce problémů se vyskytlo až na prvních
turnajích, kde pes musí „rozdýchat“ druhého psa
na dráze soupeře. To Bertu rozhodilo vždycky nejvíc, ale postupně si zvykla na ryk i jiné psy, jídlo
vedle dráhy apod. A zvykla si také na nabíječku
Álu a to tak moc, že když byla se svým družstvem
Fífa běhá jako startovní pes.
www.pespritelcloveka.cz
Flyball
na turnaji v Rakousku a nabíjel jí někdo jiný, zaběhla se v prvním běhu pro jistotu podívat na dráhu
soupeřů, jestli se tam Ála náhodou nevyskytuje.
Když se chce, všechno jde
Dnes Berta pomalu odchází do psího důchodu
a věnuje se už jen obedience. Na flyballové dráze
ji vystřídala její dcera, Evina druhá fenka Ave Fahave zvaná Fífa. Ta v minulém roce zaběhla skvělý
čas 4,31 sekundy a stala se naší nejrychlejší beauceronkou vůbec. Je jí pět let a jelikož je zároveň
výborná stopařka a obranářka, Eva by s ní chtěla
zkusit složit ještě další zkoušku a to ZVV3. To v případě flyballových tréninků a turnajů už nejde moc
skloubit dohromady, a tak i Fífa brzy pomalu odejde do flyballového důchodu. I tak mají obě Eviny
flyballačky složeno dohromady dvacet osm zkoušek z výkonu, které ale musely zvládnout mimo
flyballovou sezónu.
Pohodoví „zabijáci“
Eva o sobě vždy tvrdila, že není soutěživý typ, a že
se tomuto sportu věnuje jen proto, že baví její psy.
I přesto se se svými beauceronkami zúčastnila
všech mistrovství republiky a jednoho mistrovství
Evropy ve flyballu. Díky tomu poznala hodně skvělých lidí a hodně lidí poznalo do té doby neznámého beaucerona. Představy některých lidí o tomto
plemeni byly poněkud zkreslené. Vždy, když se obě
beauceronky sešly na nějakém flyballovém turna-
ji, začali jí někteří říkat „ti tvoji zabijáci“, ačkoliv
čubiny nikdy žádného psa na dráze nekontaktovaly.
A říkali to až do té doby, kdy se jednou po otočce
na boxu Bertě zakousl do stehna parson russell teriér z vedlejší dráhy a vydržel na ní viset až do cíle,
aniž by mu Berta cokoliv udělala. Na druhou fenku
zase vyrukovala v cíli labradorka, kterou Fífa s klidem závodníka ignorovala a vůbec nic se nestalo. Pak konečně utichly hlášky typu „drž si ty svý
zabijáky“. Beauceron dokázal, že je spolehlivý pes,
který když pracuje (i na flyballu), dělá to s ovčáckou
spolehlivostí.
Rekordy padají na turnajích
Možná, že bude pár lidí nesouhlasit, ale Eva je toho
názoru, že pes pozná závodní atmosféru a ví, co je
to závodit. Vždyť nejlepší časy ve flyballu vznikají
právě na turnajích, protože tam je pes-závodník daleko víc vzrušený a nedočkavý než při tréninku. Eva
tuto situaci popisuje dokonale vlastní zkušeností:
„Moje Fífa běhá jako startovní pes. Když ji přivádím na start, skáče a štěká. Musím ji ale nechat,
ona je tu závodník. Pak se postavíme do postoje
a já se nad ni sehnu. Levou rukou ji držím za postroj
a pravou objímám hrudník. Fífa se zklidní a já jen
cítím, jak se celá chvěje. Rozhodčí pískne a startov-
Od boxu běží Fífa stejně rychle jako k němu.
ní světla EJS se rozsvítí. Fífa se zapře do postroje
a už se nechvěje, je jen celá napružená. Druhé světlo, pouštím... a Fífa vybíhá. Dobíhá k boxu, skáče
na něj, odpaluje míček, chytá ho a otáčí se. Na první
překážce kontroluje očkem pozici soupeřova psa. Je
rychlá i cestou zpět s míčkem. Nepřežvykuje a v cíli
běží ještě hodně daleko za vytyčený prostor. Tam se
otáčí a ještě jednou kontroluje soupeřova psa. Chce
si užít svůj triumf. Chválím ji a snažím se ji odchytit.
Poslušnost z obedience tady nefunguje. Musím se
natáhnout a zachytit ji v klusu. Odebírám jí tenisák
a štěkající ji vláčím opět na start na svoji značku.
A čekám na další běh s beauceronem, kterého
tenhle sport moc baví.“
Diana Vyskočilová ■
Foto: J. Havel
11