Využití minerálních látek ve výživě koní
Transkript
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství VYUŽITÍ MINERÁLNÍCH LÁTEK VE VÝŽIVĚ KONÍ Bakalářská práce Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala: prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Eva Baštová 2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití minerálních látek ve výživě koní vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Podpis …………………… 3 Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu své bakalářské práce panu profesoru Ladislavu Zemanovi za odbornou pomoc a konzultace k problematice v oblasti minerální výživy koní. 4 OBSAH 1 ÚVOD.................................................................................................................................5 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................................................6 2.1 MINERÁLNÍ LÁTKY ......................................................................................................6 2.2 VÝŽIVNÝ STAV ............................................................................................................9 2.2.1 Hodnocení výživného stavu podle Carroll C.L. and Huntington P.J. (Body Condition Scoring and Weight Estimation of Horses)......................................................11 2.2.2 Hennekeho systém hodnocení výživného stavu koní .............................................13 3 CÍL ...................................................................................................................................23 3.1 MINERÁLNÍ VÝŽIVA KONÍ ..........................................................................................24 3.1.1 Vápník a fosfor......................................................................................................24 3.1.1.1 Vápník............................................................................................................25 3.1.1.2 Fosfor .............................................................................................................28 3.1.2 Sodík a chlor .........................................................................................................30 3.1.2.1 Sodík ..............................................................................................................30 3.1.2.2 Chlor ..............................................................................................................31 3.1.3 Draslík ..................................................................................................................33 3.1.4 Hořčík ...................................................................................................................36 3.1.5 Síra........................................................................................................................38 3.1.6 Železo ....................................................................................................................39 3.1.7 Měď .......................................................................................................................41 3.1.8 Zinek......................................................................................................................43 3.1.9 Mangan .................................................................................................................45 3.1.10 Selen..................................................................................................................46 3.1.11 Kobalt................................................................................................................49 3.1.12 Jód.....................................................................................................................50 4 PŘÍLOHA........................................................................................................................51 5 SOUHRN .........................................................................................................................57 6 ZÁVĚR ............................................................................................................................57 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...........................................................................58 7.1 7.2 MINERÁLNÍ LÁTKY ....................................................................................................58 HODNOCENÍ VÝŽIVNÉHO STAVU ................................................................................59 5 1 Úvod V současnosti spočívá užitek koně především ve využití jeho pohybu pod sedlem, popř. tažné síly. Vlivem automobilismu a mechanizace v zemědělství se stavy koní značně snížily (viz příloha tab. 2 a 3) a v poválečné době se využití koní přesunulo do celospolečenské a kulturní sféry, kde je rozhodující sportovní a rekreační ježdění. Dnes je kůň spíše módní záležitostí než nezbytností. Je určený pro vyžití lidí ve sportu a volném čase. Jedním z mnoha faktorů, které se podílejí na výkonnosti koně je správná výživa. Ta by měla být adekvátní k požadované práci. Protože kůň je nepřežvýkavý býložravec, má specifické požadavky na výživu. Vedle obsahu energie, dusíkatých látek a vlákniny, musíme dbát na vyvážený poměr minerálních látek a vitamínů v krmné dávce. Pro nejobjektivnější stanovení a vyhodnocení jednotlivých minerálních látek v těle koně je optimální výživný stav. Na ten má také vliv správný poměr a množství mikro a makroprvků. V literárním přehledu nastiňuji proto také metody hodnocení výživného stavu koní. 6 2 Literární přehled 2.1 Minerální látky Podle ZEMANA a kol., 2006 jsou minerální látky v živočišném organismu zastoupeny v množství 3 – 5 % tělní hmoty a mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů, a tím i na zdraví, dlouhověkost a reprodukci zvířat. Minerální látky dělíme na makroprvky a mikroprvky. K makroprvkům patří vápník, fosfor, sodík, draslík, hořčík, síra a chlór. Tyto prvky se podílejí na udržování vnitřního prostředí organismu nebo jsou přímo součástí tkání (vápník, fosfor a hořčík v kostech). Je důležité, aby kůň denně dostal přiměřené množství těchto prvků, ale zároveň musí být ve správném vzájemném poměru. Mikroprvky neboli stopové prvky jsou v těle koně potřebné jen v omezeném množství, ale ani ony zde nesmí chybět. Kůň je musí získávat z krmiva, běžná krmná dávka jich většinou obsahuje dostatek, pokud tomu tak není, lze je dodat formou minerálních směsí. Hříbata mají ve srovnání s dospělými koňmi vyšší požadavky na stopové prvky. K mikroprvkům řadíme železo, měď, zinek, mangan, selen, kobalt, jód. Požadavky na minerály a vitamíny se zvyšují, aby mohly podporovat uzdravování a zotavování koně. V rekonvalescenci je doporučeno krmit na 125 % NRC (National Research Council) standard (požadavky na výživu). Při zraněních kostí, koně potřebují vyvážené množství vápníku, fosforu, mědi, zinku, hořčíku a křemíku, které jsou extrémně důležité pro podporu uzdravování a stavbu kostí. Po kolice vitamíny skupiny B a antioxidanty A, C, E a selen. Elektrolyty – sodík, chlor, hořčík a draslík jsou velmi důležité pro uzdravování při dehydrataci po operaci a potřebují být doplněny, aby podpořily svalovou funkci a všechny ostatní orgány. Při zátěži či za horkého počasí, kdy se kůň potí, dochází k úbytku elektrolytů. Vnitřně mohou být tyto ztráty zčásti kompenzovány, např. uvolněním z trávicího traktu, ale také úsporami zmenšením mimobuněčného tekutinového prostoru nebo uvolněním z tkání. Některé minerální látky na sebe působí podpůrně (synergicky), jiné zase protichůdně (antagonisticky). 7 Obr. 1: Synergické působení 8 Obr. 2: Antagonistické působení 9 2.2 Výživný stav Bodové hodnocení výživného stavu koní je subjektivní metoda hodnotící úroveň tělesné kondice (množství uloženého tuku) a stanovení číselných bodů k usnadnění porovnání koní. Je nezávislá na váze, velikosti nebo tvaru koně. Je to efektivní cesta, jak koni zajistit optimální přísun energie na udržení správné váhy. Mnoho chovatelů nerozpozná významné odchylky ve váze koní nebo rozdíly související s věkem nebo plemenem. To často zapříčiňuje překrmování nebo nedostatečné krmení. Jsou 2 metody, běžně používané, které hodnotí výživný stav. První se vyvinula v Austrálii Carroll and Huntington (1988) a používá škálu od 0 do 5, kde 0 je velmi hubený a 5 velmi tlustý. Druhý systém vznikl při výzkumech na Texas A&M University, USA (Don Henneke, 1983); původně pro chovné klisny, poté se však začal používat také pro jiné druhy hospodářských zvířat. Je založen na posuzování vrstvy tuku na šesti hlavních partiích na koni, na kterých je nejvíce patrné ukládání nebo ztráty tuku. Těchto šest částí tvoří krk, kohoutek, ramena, žebra, bedra a kořen ocasu. Při používání Hennekeho systému by mělo vždy dojít k fyzickému kontaktu s těmito částmi a způsob dotyku je důležitý, abychom správně odhadli vrstvu tuku. Každou tuto část ohodnotíme zvlášť, body poté sečteme a spočítáme průměr. Ideální výživný stav pro chovné a sportovní koně podle Hennekeho systému hodnocení Klisny Pro nelaktující klisny v reprodukčním cyklu je nejlepší udržovat výživný stav 5 a více. Zabřeznutí a březost probíhá obtížněji, když výživný stav klesne pod tuto úroveň. Přibírání na váze je pro klisnu v laktaci velmi obtížné. Většina klisen během laktace prodělá malou až střední ztrátu na váze. Abychom po porodu zajistili výživný stav 5 a více, měla by se klisna hřebit ve výživném stavu 6 a více. Tohoto stupně obezity by klisna měla dosáhnout v prvních osmi měsících březosti, protože v posledním trimestru je trávicí kapacita značně zmenšená. Hřebci Nebyl prokázán vztah mezi reprodukčním cyklem a výživným stavem hřebců. Nicméně, extrémně hubená (méně než 2) nebo extrémně tučná (více než 8) výživná kondice je nezdravá. Někteří hřebci jsou během připouštěcí sezony příliš aktivní. To má za následek značné snížení váhy. Tito hřebci by měli být před sezonou ve výživném stavu 6 až 7, aby nebyli v sezoně příliš hubení. 10 Sportovní a chovní koně – předpokládaný výživný stav pro různé disciplíny 4 – 5: vytrvalost, polo, práce s dobytkem 4 – 6: hřebci (mimo sezonu), klusácké dostihy 5 – 7: klasické dostihy (plnokrevníci), hunter, parkur, plemeník 6 – 8: drezura, Quarter horse, Show hack 7 – 8: pony, březí klisna Přejato z knihy Feeding and Nutrition, The Making of a Champion, John Kohnke, 1992, strana 165, Birubi Pacific. 11 2.2.1 Hodnocení výživného stavu podle Carroll C.L. and Huntington P.J. (Body Condition Scoring and Weight Estimation of Horses) Tab. 1: Výživný stav koní výživný stav krk kohoutek hřbet & bedra žebra záď vyčnívající kostra lehce hmatatelná- žádná 3 hroty obratle kořen kosti lehce každé žebro je 0 Velmi snadno ocasu a svalová plošinka hmatatelné snadno hmatatelné hubený v místě, kde krk hmatatelné kyčelní přechází v ramena kost trnový výběžek snadno kosti můžeme můžeme nahmatat – tenká hmatatelný pokryta tenkou kosti můžeme nahmatat postranní svalová plošinka vrstvou tuku, stále 1 Hubený cítit kyčelní výběžky pokryty snadno hmatatelná v místě, kde krk kosti přechází v ramena tenkou vrstvou tuku tuk přes trnový výběžek,nemůžeme kyčle tuk uložen kosti překryté přes kohoutek závislé na tvaru vidět žebra, ale překryté 2 Přiměřený tukem můžeme je tukem nahmatat nemůžeme krk plynule krk zaobluje vrstva tuku přes hřbet je rovný nahmatat 3 Dobrý přechází v ramena kohoutek žebra kyčle nemůžeme tuk uložen podél kohoutek houbovitý tuk přes mediální rýha nahmatat 4 Tlustý krku vyplněn tukem a mezi žebry kyčle hluboká mediální tukové vypouklý tuk tukové „kapsy“ 5 Velmi tlustý vypouklý tuk rýha „kapsy“ 12 Obr. 3: Bederní obratel – ventrální pohled, naznačující z boku linie jednotlivých výživných stavů (hodnocení podle Caroll C. L. a Huntington P. J.) 13 2.2.2 Hennekeho systém hodnocení výživného stavu koní Obr. 4 1 extrémně vyhublý, slabý 2 velmi hubený 3 hubený 4 mírně hubený 5 přiměřený 6 přiměřený až tlustý 7 tlustý 8 obézní, vypasený 9 extrémně vypasený 14 1 EXTRÉMNĚ VYHUBLÝ, SLABÝ: Zvíře je extrémně vyhublé, nemá žádnou tukovou tkáň. Kosti jsou zřetelné a výrazně vyčnívají. Mezi hýžděmi je značný prostor. Obr. 5: Obr. 6: 15 2 VELMI HUBENÝ: Kůň je vyhublý. Kosti jsou znatelné. Nepatrná vrstva tuku překrývá trnové výběžky. Příčné výběžky bederních obratlů jsou na omak zakulacené. Obr. 7: Obr. 8: 16 3 HUBENÝ: Krk, kohoutek a ramena jsou zdůrazněné. Kořen ocasu vyčnívá, ale jednotlivé obratle nejsou viditelné. Kyčelní hrboly se zdají být oblé, ale snadno rozeznatelné. Trnové výběžky lehce rozeznatelné. Slabá vrstva tuku zakrývá žebra. Žebra jsou lehce rozeznatelná. Obr. 9: Obr. 10: 17 4 MÍRNĚ HUBENÝ: Oblasti krku, kohoutku a ramen nejsou zjevně hubené. Kolem kořene ocasu může být hmatatelný tuk. Kyčelní hrboly nejsou rozeznatelné. Rozeznatelný nepatrný obrys žeber. Obr. 11: Obr. 12: 18 5 PŘIMĚŘENÝ, OPTIMÁLNÍ: Krk se plynule napojuje na tělo. Kohoutek se zdá být zaoblený přes trnové výběžky. Hřbet je rovný. Tuk kolem kořene ocasu začíná být houbovitý. Žebra nejsou viditelně rozeznatelná, ale jsou snadno nahmatatelná. Obr. 13: Obr. 14: 19 6 PŘIMĚŘENÝ AŽ TLUSTÝ: V oblasti krku, kohoutku a za rameny se začíná ukládat tuk. Tuk kolem kořene ocasu na omak měkký. Tuk přes žebra na omak houbovitý. Může se začít objevovat mírná mediální rýha. Znatelné ukládání tuku mezi hýžděmi. Obr. 15: Obr. 16: Obr. 17: 20 7 TLUSTÝ: Na krku, kohoutku a za rameny je uložen tuk. Tuk kolem kořene ocasu na omak měkký. Jednotlivá žebra mohou být nahmatána, ale již je patrné vyplnění tukem mezi žebry. Může se objevit mediální rýha. Obr. 18: Obr. 19: Obr. 20: 21 8 OBÉZNÍ, VYPASENÝ: Nápadné tloustnutí krku. Oblast kolem kohoutku je vyplněna tukem. Tuk kolem kořene ocasu velmi měkký. Žebra jsou obtížně hmatatelná. Mediální rýha je výrazná. Značné množství tuku je uloženo z vnitřní strany hýždí. Obr. 21: Obr. 23: Obr. 22: Obr. 24: 22 9 EXTRÉMNĚ VYPASENÝ: V oblasti krku, kohoutku a ramen je viditelný vypouklý tuk. Vypouklý tuk kolem kořene ocasu a tuk podél vnitřních hýždí se mohou o sebe třít. Mediální rýha je velmi zřetelná. Slabina je vyplněná tukem. Obr. 25: Obr. 26: 23 Z literárního přehledu je patrné, že vztahem mezi příjmem minerálních látek a hodnocením výživného stavu koní se zabývalo velmi málo autorů a bylo by vhodné tuto problematiku doplnit o další sledování. 3 Cíl Cílem bakalářské práce je posoudit kvalitu a význam jednotlivých minerálních prvků pro koně, jejich zastoupení v krmných dávkách a vliv na zdravotní a výživný stav koní. Makrominerální prvky slouží především jako stavební živiny. Stopové prvky (např. železo, měď, mangan, jod) koně využívají v enzymech, metoloenzymech a nebo v jiných typech proteinů, nezbytných pro život zvířat 24 3.1 Minerální výživa koní V následujícím textu posoudíme význam jednotlivých prvků pro koně a jejich vliv na výživný a zdravotní stav koní. 3.1.1 Vápník a fosfor Vápník a fosfor jsou DŮLEŽITÉ: prvky pro zdravé zuby a kosti. Poměr těchto dvou látek je důležitý a měl by být mezi 1,5 : 1 a 2:1 (poměr Ca : P v krmné dávce koně by neměl nikdy klesnout pod 1 : 1 a přesáhnout 3 : 1). Nerovnováha s příliš mnoho fosforem může způsobit osteodystropii, kdy kosti jsou příliš slabé a šlachy se mohou oddělit od kostí. Kromě toho jsou oba nepostradatelnými pro krevní oběh, přenos nervových vzruchů ke svalovým vláknům a pro přeměnu energie ve svalech. Denní potřeba vápníku a fosforu je spočítána pro zvířata s přísunem energie pro záchovu, podle nevyhnutelných ztrát trusem a močí a se zřetelem ke zhodnocení obou prvků organismem. Pracující koně mají zvýšenou potřebu obou prvků vzhledem k jejich vylučování potem a – v důsledku vyššího přísunu krmiva – také trusem. U gravidních klisen v poslední třetině březosti znatelně stoupá potřeba vápníku a fosforu, jak se mineralizuje kostra hříběte v děloze. Výrazný nárůst této potřeby se projevuje také u klisen kojících v důsledku výdeje minerálních látek mlékem. Obsah vápníku a fosforu v mléce klisny je nejvyšší během 1. měsíce laktace, načež postupně rovnoměrně klesá. Celkový nárok na příjem Ca a P v krmné dávce se proto dále nezvyšuje, navzdory většímu množství vyloučeného mléka. Už u novorozených hříbat dosahují vysoké koncentrace podle pokračujícího vývoje kostry a její vysoké mineralizace. S přibývajícím věkem se jejich relativní podíl na celkové tělesné hmotnosti snižuje v důsledku zvyšování podílu tuku. U hříbat v 1. roce života je potřeba vápníku a fosforu/kg živé hmotnosti zvlášť vysoká. Absolutní hodnoty potřeby zmíněných prvků se s věkem nijak výrazně nemění, neboť jejich klesající potřeba pro tvorbu kostry je vyvážena potřebou pro záchovu, která naopak stoupá. 25 Vápenatofosforečné minerální přísady pícní vápno - obsahuje vápník a fosfor kostní moučka – vyrábí se z odtučněných a odolejovaných kostí, které jsou rozemleté na moučku a sterilizované; v 1 kg moučky je: 250 - 300 g P2O5 kostní šrot - sterilizovaný sušený mletý výrobek ze stejného materiálu jako kostní moučka, pro koně méně vhodný, protože není dost jemný 3.1.1.1 Vápník Je velmi důležitou minerální složkou organizmu. Má vliv na správnou funkci regulačních mechanizmů. Je nepostradatelný při mnoha procesech, např. pro nervosvalový převod, činnost svalů, správný vývoj kostí, procesy srážlivosti krve, pro aktivaci některých enzymů, pro propustnost membrán. Vápník se nachází v organizmu v množství silně překračujícím význam kteréhokoliv jiného prvku. Kůň má v těle asi 7 kg vápníku z toho 99 % v kostech, zbytek se nachází v plazmě, tkáňovém moku a v měkkých tkáních. Na vápníku závisí činnost mnoha enzymů, fungování svalů, hojení ran, hormonální přenos podráždění, síla kostí, klidná vyrovnaná povaha, pravidelná činnost srdce, správné srážení krve, zdravé zuby. Vápník umožňuje přenášení nervových impulsů, je zodpovědný za kontraktilitu svalových vláken, hraje velkou roli v regulaci práce srdce, má protialergické působení. Vápník se resorbuje převážně v tenkém střevě. Resorpce probíhá jako aktivní proces a ovlivňuje ji dostatečná acidita střevního obsahu, hladina vitamínu D, obsah fosfátů, nebo oxalátů v krmivech a parathormon. Resorbovaný vápník se vylučují především výkaly a močí. Zvýšené vylučování vápníku močí je indikátorem dekalcifikace kostí. Resorbovaný vápník se také vylučuje některými živočišnými produkty např. mlékem. (KUDRNA, 1998). Vápník je obsažen v malém množství i v krvi. Jeho množství v krevním oběhu je regulováno parathormonem (zvýšení) a kalcitoninem (snížení), ale ne tak přesně, jak je tomu u jiných druhů zvířat. Při nedostatku vápníku v krvi se jeho hladina kompenzuje mobilizací rezerv uložených v kostech. Při nadměrném přísunu vápníku může jeho hladina v krvi stoupnout na několik hodin po nakrmení až na 145 mg/l. Převážná většina přebytečného vápníku je z organismu vyloučena přes ledviny močí. Potřeba vápníku stoupá při poměru Ca : P < 1 a při vyšším obsahu kyseliny šťavelové (> 2 % v sušině) a kyseliny fytinové v krmivu.(MEYER a COENEN, 2003) Zásobení vápníkem lze odečíst z hladiny Ca v plazmě jen podmíněně. Extrémní nadbytek však 2 až 3 hod. po krmení vede k dočasné hyperkalcemii. Vhodnější je posouzení renální exkrece Ca s přihlédnutím k vylučování kreatinu. (MEYER a COENEN, 2003) 26 Vápník je v zelených krmivech nejvíce obsažen v jetelovinách, v zelené řepce, luskovinách, řepkovém listě a v trávách. Z ostatních krmiv obsahuje mnoho vápníku především rybí a masová moučka, mléko, sušené cukrovarské řízky a melasa. Podle MEYERA a COENENA, 2003 závisí zásobení vápníkem také na jeho obsahu v seně. Při obsahu 3 g a méně na kg je absolutní přísun na spodní hranici potřeby a poměr Ca/P pod 1:1. S narůstající přísadou ovsa (u koní s těžkou prací) je poměr vždy méně příznivý (užší). Proto je třeba při výběru doplňkové krmné směsi dbát zvláště na obsah Ca a P. Celkovou bilanci vápníku v organismu příliš nezlepší ani pití vody obohacené tímto prvkem (0,2 g Ca/l). Dostatečný přísun vápníku zajistí krmení senem leguminóz (jetel, vojtěška, vičenec) v množství přes 2 kg denně. Nedostatek Při širokém uplatnění mineralizovaných doplňkových krmiv by deficit Ca měl být výjimkou. Největší riziko je při výlučném odchovu na mladé, na trávu bohaté pastvě bez možnosti přikrmování. Naopak nadměrný přísun vápníku je téměř vyloučen. K prvním symptomům akutního nedostatku Ca či nadbytku P patří proměnlivé kulhání, tj. kulhání, které přechází z jedné končetiny na jinou. U pokročilé demineralizace kosti vzniká pod okosticí bolest při napětí tahem, kterou se kůň snaží zmírnit střídavým odlehčováním jedné končetiny. Při deficitu se mohou objevit např. křeče ve svalech, bolesti kloubů, zpomalení pulzu, krvácení, lekavost, poruchy chůze, zvýšená lámavost kostí, osteoporóza, osteomalacie, při nedostatku vitamínu D rachitida. V důsledku nedostatku vápníku dochází vlivem působení parathormonu nejdříve k metabolickému odvápňování kostní tkáně (endogenní zásobení organismu vápníkem). S pokračujícím deficitem vápníku přecházejí odvápňovací procesy také na funkční kostní tkáň. Částečně demineralizovaná kostra lebky (horní čelist) se následkem tlaku zubů vyboulí, takže hlava zvířete vypadá větší. Jestliže je v dietě nadměrné množství aniontů (P, Cl, S) v porovnání s kationty (Ca, Mg, K, Na), může dojít k dlouhodobému vylučování vápníku z kostí a postupně k jejich odvápňování (acidifikační účinek krmiva bohatého na anionty). Optimální poměr mezi nejdůležitějšími kationty (Na, K) a anionty (Cl) v krmné dávce (Na + K – Cl) se pohybuje v rozmezí 0,2 – 0,3 ekvivalentu na kg sušiny krmiva. Ekvivalenty uvedených prvků jsou dány jako jejich obsah v g/kg sušiny krmiva, dělený jejich ekvivalentní hmotností (Na = 23, K = 27 39, Cl = 35), která v případě jednomocných prvků odpovídá jejich atomové hmotnosti. (MEYER a COENEN, 2003) Na kostech končetin jsou při nedostatku postiženy především zóny bezprostředně pod okosticí, které jsou demineralizovány a částečně nahrazovány pojivovou tkání. Na místech úponů šlach a vazů namáhaných tahem vzniká bolestivý proces, který se navenek projevuje kulháním, ztuhlostí a nejistou chůzí. Pokud nevyvážený přísun minerálních látek trvá déle, objevuje se oslabení a zánět kostí, při vážnějších potížích také natržení šlach a zlomeniny kostí. U rostoucích hříbat se nedostatek vápníku (spolu nebo bez přebytku fosforu) projevuje zvlášť nepříznivě. Kromě slábnutí, křivení a zánětů kostí končetin se objevují i změny tvaru hlavy. Nedostatek Ca (o 50 % potřeby) snížil porodní hmotnosti hříbat o 15 %. (MEYER a COENEN, 2003) Přechodné poruchy regulace hladiny vápníku v krevní plazmě (hypokalcemie) se příležitostně objevují při stresových stavech (rozrušení, transport, velká tělesná námaha) nebo při zvýšeném metabolismu vápníku (březost, laktace). Projevují se neklidem, svalovými křečemi, ataxiemi, případně tetaniemi. Nadbytek Při přebytku vápníku a současném nedostatku fosforu dochází k lámavosti kostí, rachitidě. Nadbytek Ca snižuje využití hořčíku, manganu, železa a zinku. Přebytek vápníku koně snášejí do určité míry (překročení normy 2 – 3 násobně) bez problémů, pokud mají dostatek ostatních minerálních prvků (hořčík, mangan, železo, zinek). Předávkování vápníkem stimuluje jeho vylučování ledvinami (riziko tvorby močových kamenů). Vápník v půdě Pro posouzení potřeby vápníku musí být stanovena hodnota pH půdy, která by měla být na písčité půdě 5 - 5,5, na hlinitých a jílovitých půdách 6 - 6,5 a na bažinaté půdě asi 4,5. Zásobení půdy vápníkem se provádí vápenatým hnojivem nebo chybí-li také hořčík, tak vápenatohořečnatým hnojivem. Kyselé půdy je třeba vápnit zpravidla každé 3 - 4 roky (100 150 kg/ha), nejúčinnější je to na podzim či na počátku zimy. Na slabě kyselých půdách postačí velmi často dusík s obsahem vápníku nebo fosforečná hnojiva. (MEYER a COENEN, 2003) 28 Vápenaté minerální krmné přísady krmný vápenec - neměl by se používat hrubě rozemletý, jinak může poškodit sliznici střeva plavená křída - při nedostatku vápníku v krmné dávce např. při krmení senem špatné jakosti; připravuje se vymýváním mleté křídy vodou = čistý uhličitan vápenatý (99% CaCO3) lasturové mléko - u nás málo známé; jde o jemně rozemletý grit z lastur vodních živočichů, využitelnost Ca pro koně je z tohoto produktu nízká chlorid vápenatý (CaCl2) - v organismu prohlubuje acidózu - fyziologicky působí kysele 3.1.1.2 Fosfor Fosfor se vyskytuje v každé buňce organismu. Převážně se však nachází v kostech a zubech. Z celkového množství fosforu (cca 4 kg) připadá naprostá většina (80 %) na kostru, zbytek se nachází v měkkých tkáních a v krvi. V krvi se nachází převážně v erytrocytech. "Působí ve formě hydrogenfosforečnanů a dihydrogenfosforečnanů jako pufrační systém, který udržuje pH v rozmezí 7,35 – 7,45." (NEDOMA, KOUTNÍK, HRDLIČKA, 2001) Fosfor je také součástí mnoha organických sloučenin - fosfoproteidů, nukleoproteidů, fosfolipidů, ATP, ADP a dalších. Spotřeba stoupá se zvýšeným energetickým výdejem. Důležitý je dostatek vitamínu D, který ovlivňuje jeho metabolismus. (DRAŽAN, 2000) Fosfor má velkou úlohu při skladování a transportu energie. Fosfor se resorbuje zvláště v tenkém střevě. Vstřebává se jako anorganický fosfát. Přebytek iontů vápníku, hořčíku a hliníku v krmné dávce tvoří ve střevech nerozpustné a neresorbovatelné fosfáty. Je vylučován výkaly a močí, na rozdíl od vápníku závisí vylučování fosforu močí na jeho množství v krmné dávce. (KUDRNA, 1998). Příjem dostatečného množství fosforu je při běžném krmení zpravidla zajištěn. Koně na rozdíl od mnohých jiných druhů zvířat tráví i fytinfosfor, který v krmných dávkách tvořených pouze z obilovin a produktů z obilí (otruby) představuje až 75 % celkového množství fosforu. "Nejvyšší obsah fosforu mají však rybí moučky. Nejméně fosforu obsahují okopaniny. Mezi používanými fosforečnými solemi jsou nejvhodnější ortofosfáty." (SOMMER, 1982). Potřeba fosforu stoupá hlavně při nadměrném přísunu bílkovin, kdy dochází ke zvýšenému vylučování fosforu ledvinami a močí. Hladina fosforu v těle se určuje obtížně. Po nadměrném zásobení při současně adekvátním nebo nízkém přísunu Ca se plazmatické hodnoty pro anorganický fosfor zpravidla pohybují při horní hranici, při nedostatečném zásobení ve spodním pásmu normy nebo níže. Při změnách krevní hladiny je třeba přitom přihlížet také ke stáří. Extrémní nadbytek u P je v každém případě poznatelný při analýze moči. (MEYER a COENEN, 2003) 29 Nedostatek Projevy nedostatku jsou stavy slabosti, poruchy ve stavbě kostní hmoty (lámavost kostí), nepravidelné dýchání, únava, nervové poruchy, deprese růstu, zhoršení příjmu potravy. Se skromnější nabídkou fosforu se setkáváme na pastvách, kde převažují odkvetlé, přetrvávající porosty, nebo při jednostranném krmení slámou, hlízami a kořínky. Nadbytek Přebytek fosforu bývá způsoben například překrmováním obilnými zbytky, hlavně otrubami. Fosfor v půdě Dávka fosforu se řídí podle stupně zásobení půdy. Při obsahu 30 mg P2O5/100g půdy a více není hnojení třeba. Pro zachování dostatečného množství fosforu v půdě je potřeba asi 40 kg P/ha, na půdách chudých na fosfor je to i více. Fosfor je nejlepší aplikovat v pozdním podzimu nebo brzy zjara. (MEYER a COENEN, 2003) 30 3.1.2 Sodík a chlor Sodík a chlor jsou nepostradatelné k udržení osmotického tlaku v mimobuněčných tekutinách a pro metabolismus vody. Regulují poměr kyselin a zásad. Potřeba sodíku a chloru u pracujících koní je proměnlivá (kvůli vyplavování potem), a proto ji nelze zcela pokrýt běžnými krmivy. Proto musí mít koně stále k dispozici minerální krmnou přísadu v podobě lizu. Koním, kteří intenzivně pracují (hodně se potí), se do krmiva může přidávat kamenná sůl. Při volném přístupu koní k soli lze pozorovat, že zvířata ji požírají více, než by odpovídalo jejich potřebě, a že mezi jednotlivými zvířaty existují v tomto směru významné rozdíly. Při intenzivnějším pohybu potřeba obou prvků významně stoupá kvůli jejich intenzivním ztrátám potem (za hodinu se v 10 ml potu vyloučí přibližně 30 mg Na a 55 mg Cl/kg ž. hm.), a sice proporcionálně k celkové zátěži, neboť ani množství potu ani obsah elektrolytů v potu neklesá. Protože uvolnění chloridů potem je téměř dvakrát tak vysoké než u sodíku, vzniká nejdříve nedostatek tohoto prvku. Zjevný pokles obsahu Cl v plazmě, který závisí na době a výši příjmu Cl před zátěží a trvání zátěže je doprovázen paralelním nárůstem hodnoty pH krve. (MEYER a COENEN, 2003) 3.1.2.1 Sodík Sodík je nejdůležitější kationt v tělesné acidobazické rovnováze. Kromě udržování správného osmotického tlaku hraje sodík rovněž úlohu v zachování správné vzrušivosti svalů a propustnosti buněčných membrán. Sodík a draslík řídí hospodaření s elektrolyty a mají vliv na acidobazickou rovnováhu organizmu, hrají roli při převodu vzruchů ze všech nervových buněk. Asi 40% celkového množství sodíku je vázáno v kostech, ale je těžko mobilizovatelný. Poměrně vysoká koncentrace sodíku je ve svalech a v játrech. Zvířata získávají sodík hlavně ve formě NaCl. (KUDRNA, 1998) Pro záchovu stačí koni denní dávka 20 mg Na/kg živé hmotnosti, která pokryje nevyhnutelné ztráty. Potřeba sodíku březích klisen a hříbat jen mírně převyšuje úroveň potřebnou pro záchovu, neboť jak nově se tvořící tkáně, tak mléko obsahují sodík i chlor jen v nepatrném množství. (MEYER a COENEN, 2003) Příjem sodíku bývá u koní často nedostatečný i pro potřeby záchovy, neboť mnoho krmiv ho obsahuje jen nepatrné množství. Obsah sodíku v zeleném krmení, stejně jako v seně nebo 31 v siláži, se pohybuje často pod hranicí 0,5 g/kg, někdy dokonce až 0,2 g/kg sušiny. Také obiloviny i další krmiva pocházející z obilí mají obsah sodíku velmi nízký. Větší množství sodíku obsahují jen krmná řepa a krmiva z ní pocházející, jako melasa. (MEYER a COENEN, 2003) Nedostatek Nedostatek sodíku, ale i chloru se projevuje především u jezdeckých koní, při intenzivním vylučování obou prvků potem, při ztrátě většího množství krve nebo při průjmu. Chronický nedostatek sodíku (nebo chloru) může vést ke snížené chuti k jídlu a příjmu vody, dehydrataci a tendenci lízat předměty, které jsou slané, jako zpocená výstroj nebo lidi. Jednostranný nedostatek sodíku se může objevit i u koní na pastvě. Jeho projevy jsou: olizování předmětů, případně požírání zeminy na pastvě, nechutenství, úbytek hmotnosti, suchá kůže, pokles krevní osmolarity, snížená výkonnost, či zahušťování obsahu střev. Nadbytek Nadměrný příjem sodíku se příležitostně objevuje u mladých nebo nezkušených koní po předložení dobytčího lizu nebo volné soli. Vede ke zvýšenému příjmu vody, močení, průjmu, poškození ledvin, nedostatečné činnosti trávicích žláz, pocitu únavy. Při nedostatku vody v extrémních případech až k nervovým poruchám. Sodík v půdě Obsah sodíku v půdě je relativně nízký a v rostlinách velmi kolísá. Nízký obsah sodíku mají zrniny, extrahované šroty a brambory. Vysoký obsah sodíku mají živočišné moučky, kvasnice, řepa a řepné skrojky (SOMMER, 1982). 3.1.2.2 Chlor U chloru se navzdory relativně nízkým endogenním ztrátám (kolem 5 mg Cl/kg ž. hm. denně) a vyššímu stupni zhodnocení doporučuje přísun 80 mg Cl/kg ž. hm. denně. Menší množství Cl se v závislosti na složení krmné dávky může negativně projevit na acidobazické rovnováze a ovlivnit nežádoucím směrem pH krve. Zelené krmení i seno obsahují zpravidla přes 6 g Cl/kg sušiny. (MEYER a COENEN, 2003) 32 Nedostatek Extrémní nedostatek chloru se dá poznat podle poklesu hladiny v plazmě. Analýzy moči mohou být docela nápomocné k revizi zásobení organismu. 33 3.1.3 Draslík Draslík je důležitý elektrolyt potřebný na udržení acidobazické rovnováhy v buňkách a vnitřní tlak kapalin. V těle dospělého koně je zhruba 1000 g draslíku. 90 % je uloženo v intracelulárních prostorách, především ve svalové tkání. Draslík je nezbytný nejen pro regulaci osmotického tlaku buněk, ale také jako aktivátor řady enzymů podílejících se na glykolýze i na oxidativní fosforylaci. Denní potřeba draslíku pro záchovu se pohybuje kolem hodnoty 50 mg/kg ž. hm. Během březosti se nezvyšuje téměř vůbec, při laktaci a v době růstu jen mírně. K jejímu výraznému nárůstu dochází u pracujících koní, a to kvůli vylučování draslíku potem a močí. Na to je třeba dbát také v horkém počasí, kdy se koně více potí. Obsah draslíku v krmivu musí přibližně odpovídat obsahu vápníku, to znamená pohybovat se v rozmezí 4 – 6 g/kg sušiny krmiva. V běžných krmivech je draslík vždy přítomen. Když koně ztrácejí větší množství draslíku potem, jsou nutné dávky až 10 g/kg živé hmotnosti denně. I této hodnoty je však dosaženo ve většině krmných dávek obsahujících objemná krmiva. Jadrné krmivo obsahuje 5 – 10 g, kdežto objemná krmiva 10 – 30 g/kg sušiny.(MEYER a COENEN, 2003) Denní potřeba draslíku pro záchovu se pohybuje kolem hodnoty 50 mg/kg ž. hm. Během březosti se nezvyšuje téměř vůbec, při laktaci a v době růstu jen mírně. K jejímu výraznému nárůstu dochází u pracujících koní, a to kvůli vylučování draslíku potem a močí. (MEYER a COENEN, 2003) Nedostatek Primární nedostatek draslíku se projevuje sníženou chutí k žrádlu a oslabením svalu. U koní vystavených velké zátěži, kteří ztrácejí velké množství draslíku potem, může dojít až k hypokalémii. Na začátku pohybu se draslík vyplavuje ze svalových buněk do krevní plazmy (zvýšené prokrvení svalstva), takže jeho množství v plazmě zpočátku stoupne, ale současně se zvyšuje jeho vylučování ledvinami. Po skončení práce se draslík vrací z plazmy zpět do buněk a jeho hladina v krvi klesne výrazně pod normál, zejména tehdy, vznikne-li velký intracelulární draslíkový deficit, který nový draslík přiváděný po vstřebání z trávicího ústrojí nestačí pokrýt. Dočasná hypokalémie může působit negativně na činnost srdce. Také při déle trvajícím chronickém průjmu vzniká nebezpečí draslíkového deficitu, a tím poruch acidobazické rovnováhy. 34 Nadbytek Nadměrné množství draslíku (po pastvě na intenzivně hnojené pastvině nebo po příliš vysokém podílu melasy v krmné dávce) koně zpravidla tolerují. Teprve při jeho extrémně vysokých dávkách (přes 500 mg/kg ž. hm. denně) stoupá spotřeba vody a množství vylučované moči.(MEYER a COENEN, 2003) Draslík v půdě Hnojení draslíkem se řídí rovněž obsahem draslíku v půdě (směrná hodnota: 15 - 25 mg/K2O/100 g půdy) či v rostlině (směrná hodnota nejvýš 2,5 % sušiny). Hnojí se brzy zjara nebo na podzim, popř. v kombinaci draslík-hořčík (40 - 60 kg K2O/ha). Na místech pokrytých výkaly je přebytečné. (MEYER a COENEN, 2003) Draslíkové nebezpečí - Hyperkalemická periodická paralýza (Hyperkalemic Periodic Paralysis, HYPP) HYPP je vrozená genetická vada. Dodnes byla zaznamenána pouze u potomků hřebce plemene American Quarter Horse IMPRESSIVE (#0767246). AQHA (American Quarter Horse Association) uznává jedině tato zařízení provádějící HYPP test: University of California at Davis, Shelterwood Laboratory, Mann Equitest Lab in Guelph, Ontario, Vita-Tech Canada Inc., Markham, Ontario and NSW Agriculture. Možné výsledky testů na HYPP jsou tyto: N/N (negativní), N/H (může být nositel, ale vada se nemusí nikdy projevit), H/H (100% positivní). Při křížení s H/H vzniká téměř 100% možnost pro potomka, že bude afektován HYPP. Koně s HYPP mají poruchu v transportu elektrolytů přes póry buněčných membrán. Typy molekul a způsob, jak pronikají přes buňku, určují svalovou kontrakci a význam. Tito koně mají zděděný defektní gen a nemůžou správně kontrolovat hladinu různých elektrolytů v buňkách. Některé elektrolyty pronikají ven, když nemají a jiné zase vstupují, když nejsou žádané. Sodíkové kanálky u takto postižených koní nefungují správně a jsou propustné. Když se v krvi zvýší hladina draslíku v důsledku výživy nebo výkonu, tyto defektní kanálky pustí draslík do buňky, kde se zvýší jeho hladina, někdy velmi nebezpečně. Svaly začnou být příliš vzrušivé a může nastat spontánní svalová akce nebo kontrakce. Třas a cukání u koní s HYPP ukazuje zvýšení draslíku. Koně s HYPP můžou mít i mírnější příznaky. Silné pocení může být počáteční příznak, obvykle následovaný cukáním nebo vlnou třesení nebo chvění. Postižení koně zeslábnou, 35 mají řídké výkaly a jejich svaly, ačkoli jsou předrážděné, jsou měkké a uvolněné. Tito koně mohou dýchat velmi nahlas a těžce, pokud jsou postiženy jejich svaly v krku nebo hrtanu. Někdy koně s HYPP zkolabují a nemohou vstát. Příhody mohou trvat od pár minut až do několika hodin. V těžkých případech koně zkolabují a ochrnutí dýchacích svalů může způsobit smrt. Při slabém záchvatu experti doporučují opatrně provádět nebo lonžovat. Tito koně by měli být krmeni lehkým Karo sirupem nebo suchým obilím obsahujícím oves, kukuřici nebo ječmen. Tyto komponenty obsahují glukózu, která stimuluje produkci inzulínu, který podporuje absorpci draslíku. Podávání glukózových produktů zmenší nebo zastaví příhodu. Další důležitý produkt, který se používá při péči o HYPP koně je močopudný Acetazolamide. Acetazolamide je draslík vypuzující diuretikum, protože nutí tělo močí odstraňovat velké množství draslíku. Tento lék dále redukuje množství draslíku a snižuje možnost svalových abnormalit a vážných záchvatů. Léčba vážnějších záchvatů vyžaduje pomoc veterináře a měla by zahrnovat nitrožilní injekce uhličitanu sodného, glukonátu vápenatého a dextrózy. Všechny tyto látky pomáhají stabilizovat membrány svalových buněk a snižují hladinu draslíku v krvi. Pro bezproblémové soužití s tímto genetickým defektem je nutno přizpůsobit management koně této nemoci, tzn. dietu, léčbu, pohyb atd. Koním s HYPP prospěje omezení příjmu draslíku snížením stresu a úpravou krmné dávky. Draslík by neměl překročit 1 % v celkové krmné dávce. Krmení obilních směsí s nízkým obsahem melasy a zkrmování píce s obsahem draslíku do 1,5 % napomáhají snížit hladinu tohoto prvku. 36 3.1.4 Hořčík Je přítomen ve všech tkáních a je jedním z hlavních kationtů v organismu. Podílí se na metabolických procesech. Hraje důležitou úlohu v procesu svalového stahu (současně i srdečního svalu), udržuje normální srdeční rytmus. Má vliv na nervově-svalovou dráždivost (je antagonistou vápníku). Má také pozitivní vliv na krevní srážlivost. Stimuluje mechanizmy obranyschopnosti organizmu, má vliv na správný vývoj kostního aparátu a také uklidňuje. Vitamín B6 (pyridoxin) usnadňuje vstřebávání hořčíku ze zažívacího traktu. Hořčík je nutný pro správný metabolizmus vápníku a vitamínu C. Ovlivňuje metabolismus sodíku, draslíku a vápníku. (KOŘÍNEK, 2005) Hořčík je intracelulární iont. 60 % hořčíku v těle je vázáno v kostře v krystalu apatitu, zatímco 20 % je ve svalech. V záchovné krmné dávce stačí cca 18 mg/kg živé hmotnosti denně. Malé množství hořčíku je vylučováno potem, proto mají jezdečtí koně zvýšenou potřebu tohoto prvku. Příjem hořčíku (převážně organicky vázaného) až do množství 45 mg/kg hmotnosti zvířete denně podle dosavadních pozorování nevede k žádnému zlepšení fyzických schopností. Během březosti stačí přidávat malé množství hořčíku navíc. Naproti tomu markantní zvýšení potřeby nastává během laktace a během růstu. Potřebné množství hořčíku je zajištěno ve většině krmných dávek běžně používaných v praxi, zejména když krmná dávka obsahuje obilná zrna, další produkty po zpracování obilí a seno leguminóz. (MEYER a COENEN, 2003) Nedostatek Nedostatek hořčíku lze očekávat pouze při pastvě na intenzivně hnojených plochách s travními monokulturami. Zásoba ve svalech se zdá být jako primární tkáň postižená při nízkém příjmu hořčíku. Protože většina hořčíku v těle je pevně vázaná v apatitu, tato rezerva hořčíku nemůže být využívána při nízkém příjmu hořčíku. Proto kůň musí čerpat svou denní potřebu hořčíku z krmné dávky. Ale protože vápník a hořčík jsou si chemicky podobné, oba ionty používají v těle stejný transportní mechanismus a příjem. Nazýváme to konkurenční působení. A protože je vápník regulován hormony a vitamínem D, tak hořčík vždy odejde jako poražený. Z tohoto můžeme vyvodit dvě teze. Nedostatek hořčíku může vzniknout při nízkém příjmu hořčíku nebo když je příjem vápníku vysoký a příjem hořčíku nízký. 37 Klinický obraz je velmi proměnlivý, ale jeden symptom je vždy stejný. Kůň je nesnášenlivý k práci kvůli svalové únavě. Jiné symptomy, které se obvykle objevují zahrnují přecitlivělost kůže, svalový třes, prudký temperament při tréninku, chromost a paréza zadních nohou. Kůň stojí a nemůže se hýbat nebo leží a nemůže se zvednout. Diagnóza nedostatku hořčíku je složitá, protože hořčík v séru pouze svědčí o současném příjmu hořčíku a neříká nám nic o hořčíku obsaženém ve svalech. Když je po delší dobu snížený příjem hořčíku, tělo se snaží nízký příjem kompenzovat a zastaví vylučování hořčíku močí. Když se toto děje, hořčík v séru je normální až vyšší i přes snížený obsah ve svalech a snížený denní příjem. Hořčík v moči je o něco lepší ukazatel deficience hořčíku, protože nízká hladina hořčíku v moči nám říká, že je snížený příjem hořčíku. Nejlepší způsob přesné diagnózy je přes svalovou biopsii a analýzu koncentrace hořčíku ve svalové tkáni. Jsou dva způsoby, jak zlepšit obsah hořčíku ve svalech. Zaprvé, zvýšit denní příjem hořčíku. Docílíme toho přidáním pár gramů oxidu hořečnatého do krmné dávky. V tu samou dobu, jestli je to možné, snížíme příjem vápníku (pokud je nadměrný). Je zjištěno, že poměr vápníku a hořčíku 1,5 – 2,0 : 1 je ideální pro denní příjem, s vyšší hodnotou pro záchovu a nižší pro intenzivní práci. Kvocient doporučený NRC je 2,6 – 2,7 : 1. Nadbytek Předávkování hořčíkem (do 3 – 4 násobného překročení normy) nevede k žádným nepříznivým důsledkům. V kombinaci s přebytkem fosforu vzniká riziko tvorby střevních a močových kamenů. Hořčík v půdě V rostlinách je obsah hořčíku velmi rozdílný a závisí na vegetačním stádiu a druhu půdy. Mladé rostliny mají vyšší obsah hořčíku. V mokrých rocích je např. obsah hořčíku v travách nižší. Vysoký obsah hořčíku mají olejniny, extrahované šroty a otruby, naproti tomu brambory mají nízký obsah a řepa přiměřený obsah hořčíku. (SOMMER, 1982). 38 3.1.5 Síra V živých organismech je síra součástí zejména sirných aminokyselin (cystin, cystein, methionin), fytoncidů a silic. Sirné aminokyseliny v bílkovinách mají důležitou úlohu při stabilizaci jejich struktury, uplatňují se při činnosti enzymů a detoxikačních pochodech. Síra je důležitá pro syntézu biotinu, thiaminu, insulínu a chondroitin sulfátu (stavební kámen synoviální tekutiny a chrupavky). Pokud je síra koním podána v organicky stravitelné formě (například jako sloučenina metylsulfonylmetan, zkráceně MSM) může navíc pomoci organismu i v dalších ohledech. Má antioxidační a antitoxikační účinky, pomáhá z těla koně vyloučit škodlivé látky, váže na sebe i polychlorované bifenyly nebo kyanid. Síra do jisté míry také ulevuje od bolesti (poranění, rekonvalescence, záněty pohybového aparátu). Pozorování dokonce prokázala zlepšenou výkonnost, kvalitnější srst i rohovinu. „Živočichové přijímají síru v redukované podobě jako –SH nebo –S-S- skupiny a vylučují ji převážně v podobě oxidované, zejm. jako sírany nebo v esterech.“ (NEDOMA, KOUTNÍK, HRDLIČKA, 2001) Síra se vstřebává v tenkém střevě. Síra se v přírodě vyskytuje v mnoha zdrojích, ale není stabilní a při zpracování se rozkládá (např. vojtěška nazeleno má síry dost, ale po usušení téměř žádnou). 39 3.1.6 Železo Železo je součástí mnoha enzymů a sloučenin bílkovin s kovy, které se účastní na oxidačně-redukčních pochodech (slouží jako katalyzátor oxidačních pochodů). Je nepostradatelné pro tvorbu červeného krevního a svalového barviva (hemoglobinu a myoglobinu). Z celkového množství železa v organismu koně (0,07 g/kg ž. hm.) připadá přibližně 60 % na hemoglobin a 20 % na myoglobin. Část železa je bezprostředně využívána k produkci hemoglobinu, zbytek se hromadí hlavně v játrech a slezině nebo v jiných orgánech. Na železe závisí působení enzymů, stav červených krvinek, buněčné dýchání, správná činnost srdce, procesy buněčného dělení, hormonální změny, rozvoj svalů, stav imunitního systému, či zásobování buněk kyslíkem. Vzhledem k roli v organismu, kterou je především tvorba krve, má železo největší význam pro hříbata. Novorozená hříbata mají vzhledem k relativně velkému objemu krve a vyšší hodnotě hematokritu určité omezené zásoby železa v krvi (celkem se v krvi hříbat nachází 80 % celkového množství železa přítomného v organismu), takže nízký příjem železa mlékem může být zpočátku kompenzován těmito rezervami. (MEYER a COENEN, 2003) Pro rychle rostoucí hříbata se doporučuje dávka 50 mg železa na 1 kg krmné dávky/den. (NRH, 1978) Zásobení dospělých koní železem v požadovaném množství nečiní problém, neboť běžně používaná krmiva obsahují více železa, než jsou hodnoty jeho normované potřeby. Přitom je železo v mnoha krmivech (obilná zrna, zadina, olejné pokrutiny) obsaženo převážně ve formě fytátu, ve které je pro koně těžko využitelné. Vstřebávání a také metabolická funkce železa souvisí s působením jiných prvků. Využití železa brzdí fosfor. Také při vysokém obsahu manganu v krmivu klesá absorpce železa. Maximální snesitelná dávka železa v krmné dávce dospělých koní je 1000 mg/kg sušiny. Vyšší dávky železa (např. při silné kontaminaci trávy na pastvě zeminou) mohou nepříznivě ovlivnit využití fosforu, případně také mědi, manganu a zinku. (MEYER a COENEN, 2003) Zvýšená potřeba železa se objevuje po ztrátě většího množství krve (poranění, střevní parazité) a při začínajícím tréninku (zvýšení počtu červených krvinek). Jelikož železo se vylučuje také v potu, je zvýšená potřeba i u silně se potících koní. (MEYER a COENEN, 2003) 40 Nedostatek Nedostatek železa se může vyskytnout u dostihových koní, u koní zamořených parazity a u předčasně narozených hříbat. Projevy deficitu jsou stavy slabosti a dušnosti, anemie. Nedostatek železa vyvolává hlavně nedokrevnost a následující poškození sliznic. To je následně svázáno s porušením vstřebávání dalších složek potravin. Všeobecným projevem nedostatku železa je omezení růstu a vyčerpání organizmu Anémie z nedostatku železa je u koní ojedinělá. Mnohem častěji je zapříčiněna nedostatkem mědi nebo vitamínu B-12. Nedostatek železa se může projevit v krevním obraze (hematokrit, obsah hemoglobinu), avšak tento indikátor není specifický, neboť se musí vzít v úvahu i ostatní příčiny poruch krevního obrazu (infekce, paraziti, jiný nedostatek živin). Jistější výpovědi se dosáhnou stanovením hladiny Fe v séru, kritické hodnoty jsou < 100 mikrog/l. (MEYER a COENEN, 2003) 41 3.1.7 Měď Základní úloha mědi v organismu je svázána s její účastí v různých enzymech, které se účastní v oxidačně-redukčních procesech. Nejčastěji se jedná o antagonismus mezi mědí a zinkem, kterým se vysvětluje mnoho projevů, které se vážou k nedostatku mědi. Kromě toho měď spolu se zinkem působí proti poškození, která jsou vyvolána volnými kyslíkovými radikály. Protože měď působí jako katalyzátor při tvorbě hemoglobinu, ovlivňuje také vstřebávání železa. Je také nepostradatelná pro tvorbu nervové a pojivové tkáně, krve, pigmentu a správný vývoj kostí. Měď ovlivňuje i reprodukci u klisen. Studie z Nového Zélandu ukázaly, že březí klisny, které dostávaly měď, měly hříbata s nižším výskytem vývojových ortopedických vad. Měď se vstřebává v žaludku a tenkém střevě. Vylučuje se prostřednictvím žluče a výkaly. (DUŠEK, 1999) Obsah mědi v krmné dávce by se měl pohybovat u odstavených hříbat a chovných klisen kolem 10, u ostatních koní v rozmezí 8 – 10 mg/kg sušiny krmiva. Protože mléko klisen je na měď poměrně chudé, je v doplňkovém krmivu pro kojená hříbata její obsah vyšší (25 mg/kg), aby množství tohoto prvku přijaté celkem v krmné dávce bylo kolem 10 mg/kg sušiny krmiva.(MEYER a COENEN, 2003) Hladina mědi v krevní plazmě poukazuje na karence jen při extrémním a dlouhodobém nedostatku. Post mortem může obsah Cu v játrech podat jisté informace o nedostatku i o přebytku. Nedostatek U březích klisen při nízkém příjmu dochází k nedostatečnému ukládání mědi v játrech plodu, což zvyšuje riziko nedostatku po porodu, protože v mléce je mědi málo. Nedostatek mědi může u hříbat vést k anémii a k problémům s kostmi a klouby (otoky, osteochondróza). Nedostatek mědi může někdy způsobit mdlou a matnou srst; černí koně jsou s nádechem do červena. Nadbytek Dlouhodobé požívání potravy s vyšším množstvím mědi je svázáno s rizikem chronické otravy. Tím jsou zvláště ohrožena mladá zvířata. Nejčastějšími projevy přebytku mědi mohou být poškození jater a ledvin, poruchy psychiky. 42 Tolerance koní vůči nadměrnému množství mědi se zdá být vysoká. Obsah 800 mg Cu na kg sušiny krmiva je tolerovatelný několik měsíců. Přesto by se chovatel měl dávek přesahujících 50 mg/kg suš. vyvarovat. (MEYER a COENEN, 2003) 43 3.1.8 Zinek Plní mnoho základních funkcí v organizmu. Je potřebný pro zdravou kůži, kosti, kopyta a pojivovou tkáň. Jako součást různých enzymů (nebo jejich aktivátorů) se podílí na metabolizmu bílkovin a cukrů. Jeho vstřebávání organizmem je velmi různé, závisí na jakosti stravy a interakci mezi zinkem a jinými prvky. Zinek hraje také určitou úlohu ve fungování reprodukčních orgánů, zvláště u hřebců, má také detoxikační účinky (antagonista kadmia a olova). Zinek je nezbytný pro syntézu bílkovin, je důležitou součástí trávicích enzymů, podporuje imunitní systém. Zinek se podílí na udržování rovnováhy jiných stopových prvků, jako manganu, hořčíku, selenu a mědi. Užitečné působení zinku v organizmu spočívá kromě všeobecného zlepšení metabolizmu také v urychleném hojení ran, zvláště při poraněních kůže. Pokud 1 kg sušiny krmiva obsahuje kolem 35 mg zinku, je potřeba zinku pro koně saturována. Při vyšším obsahu kyseliny fytinové v krmivu (obilná zrna, zadina) a při vyšších dávkách vápníku a mědi je třeba počítat i se zvýšenou potřebou zinku. Potřeba zinku je tedy při běžném způsobu krmení zpravidla zajištěna. (MEYER a COENEN, 2003) Tolerance dospělých koní vůči vysokým dávkám zinku v dietě je velká (do 500 mg/kg suš.). Rostoucí hříbata jsou vnímavější a reagují na sekundární nedostatek mědi příznaky (kontraktury šlach, osteochondrózy). Také březí klisny by zinku neměly dostávat zbytečně mnoho, ani mít možnost ho nekontrolovaně přijímat (nebezpečí jeho ukládání v příliš velkém množství v játrech plodu). Nedostatek Při deficitu zinku jsou prvními projevy ztráta chuti k jídlu, zhoršení plodnosti, nedostatečné vyzrávání pohlavních znaků, nemoci kůže, nedostatek pigmentu, náchylnost k infekci, porucha pohybu, prodloužené hojení ran, zhoršení kopytní rohoviny. Při nedostatku zinku se objevuje zpomalení růstu. Nedostatek může vzniknout i při zkrmování velkých dávek vápníku. Nadbytek Nadměrné užívání zinku může mít vedlejší účinky. Škodlivost zinku se váže hlavně na druhotný deficit mědi a nevyvolává specifické příznaky. Akutní otrava zinkem způsobí slabost a nedokrevnost. Přebytek tohoto kovu v organismech zvířat je považován za jednu 44 z příčin vzniku nádorových změn. Jeho nadbytek u březích klisen vede ke zjevnému zvýšení jaterních hodnot u plodu. 45 3.1.9 Mangan Mangan je potřebný pro vývoj chrupavek a pro správné využití ostatních stopových prvků. Je součást některých enzymů nebo aktivuje jejich činnost, zasahuje do metabolismu bílkovin a glycidů, jako katalyzátor se podílí na trávení tuků. Je významný při syntéze vitamínů, hemoglobinu, má kladný vliv na růst, vývoj a rozmnožování (vliv na funkci vaječníků). Mangan patří k antioxidantům. Jeho přítomnost je nezbytná pro metabolismus vitamínu B1 a vitamínu E. Mangan zesiluje účinek hořčíku v kostech. Zásobení organismu manganem je většinou krmnou dávkou zajištěno. Obsah manganu v zeleném krmení a v seně jen málokdy klesne pod hranici 30 mg/kg sušiny. Nižší hodnoty byly naměřeny jen na vápenatých půdách s vysokou hodnotou pH a na lehkých písčitých půdách, silně provápněných a přirozeně chudých na mangan. Vojtěškové seno obsahuje zpravidla méně manganu než seno travní. (MEYER a COENEN, 2003) Nedostatek Nedostatek může způsobit deformace chrupavek a kostí u rostoucích hříbat. Nadbytek Příliš velké množství manganu v zeleném krmení (600 – 1200 mg/kg suš.) přispívá ke vzniku anémie, zřejmě v důsledku snížení schopnosti vstřebávat želeno. (MEYER a COENEN, 2003) Přebytek také negativně působí na nervovou soustavu. 46 3.1.10 Selen Nezbytná součást organizmů vyskytující se ve všech buňkách. Je velmi důležitý pro činnost imunitního systému. Spolu s vitaminem E chrání buněčné stěny před škodlivými peroxidy. Vitamin E jako antioxidant brzdí tvorbu peroxidů a selen inaktivuje jejich enzym glutathionperoxidázu. Selen je nutný pro správný růst, plodnost a předcházení různým nemocem, hraje důležitou úlohu v předávání nervových impulsů v centrálním nervovém systému, chrání před svalovou dystrofyí a nekrózou srdce. Nejvíce selenu obsahují játra, ledviny a slinivka. Obsah selenu v krmivech významně kolísá v závislosti na vlastnostech půdy (nižší hodnoty jsou na půdách písčitých, slatinných, s podložím ze zvětralé žuly a naplavenin), intenzitě hnojení, průmyslových imisí, vegetačním stadiu v době sklizně a způsobu uchování. Vysoký obsah selenu (až 3 mg/kg) má například lněné semeno, naopak v ovsu pěstovaném na půdách chudých na selen je jeho obsah obzvlášť nízký. Sušením krmiva při vysokých teplotách může obsah selenu poklesnout částečnou přeměnou selenu na těkavý selenovodík. Extrémně nízké množství selenu bylo zjištěno například v sušeném odstředěném mléku nebo v sušených kvasnicích. Potřeba selenu pro dospělého koně se udává v rozmezí 0,1 – 0,12 mg/kg sušiny krmiva. (MEYER a COENEN, 2003) Nedostatek Deficit selenu oslabuje obranyschopnost organismu (zejm. u plodu a novorozených hříbat). U hříbat se můžou projevit degenerativní změny na srdeční svalovině a na kostře. Ty se projevují bolestmi svalů, strnulou chůzí, malátností. Ve vážnějších případech hříbata umírají na celkovou slabost. Další projevy nedostatku mohou být svalové potíže, lomivost kopytní rohoviny, příznaky stárnutí, náchylnost k infekcím, poruchy vidění, časté nachlazení. Při nedostatku selenu se koním podávají lizy nebo minerální krmné doplňky obsahující selen. Lze jej také podávat injekčně (př. při nemoci) Nadbytek Selen je ve velkém množství velmi toxický. Tolerance koní vůči nadbytku selenu je nízká. Při množství od 2 g Se/kg sušiny krmiva se musí počítat s chronickou otravou, která se projevuje kroužkovitým zaškrcením kopyt, 47 vyzouváním kopyt, vypadáváním žíní z hřívy a ocasu a nespecifickou malátností; příčinou je absence síry při tvorbě keratinu. Po orálním příjmu 12 a více g selenitu (tj. cca 6 mg Se/kg ž. hm.) denně byly pozorovány akutní příznaky otravy (koliky, pocení). (MEYER a COENEN, 2003) Vliv zdroje selenu na stravitelnost a zadržování selenu v těle u dostihových koní V roce 1998 byla provedena studie, která měla zhodnotit stravitelnost a zadržování selenu ze seleničitanu sodného a z o selen obohaceného doplňkového kvasnicového krmiva. Patrné vstřebání seleničitanu činilo v průměru 51,1 % a u selenových kvasnic 57,3 %. Největší rozdíl ve stravitelnosti selenu byl v důsledku zvýšené absorpce selenu, protože tu nebyl rozdíl v průměrném denním vylučování selenu močí mezi těmito dvěmi doplňkovými zdroji. V dalším případě vylučování selenu v seleničité skupině bylo podstatně vyšší než během dní, kdy se selen nepodával. Ke shodnému navýšení však nedošlo ve skupině selenových kvasnic. Ve srovnání se seleničitanem bylo vylučování selenu močí nižší ve skupině Se-kvasnic. V plazmě a celé krvi se zvedla hladina selenu po užití. Červené krvinky byly stejné mezi oběma testovanými skupinami a je zde tendence ke snížení hladiny selenu po užití. Hladina selenu v plazmě zůstala zvýšená v obou případech 4 hodiny po užití. 24 hodin po užití se hladina selenu u seleničitanu vrátila na úroveň jako před užitím, zatímco selen ze Se-kvasnic zůstal zvýšený. V této době je hladina selenu po Se-kvasnicích vyšší. Zvýšené vylučování selenu močí v seleničité skupině naznačuje, že potřeba selenu pro závodní koně by měla záviset na zdroji selenu a frekvenci užívání. Jsou zapotřebí další výzkumy na vyčíslení potřeby selenu pro koně s rozdílnou intenzitou práce a určit, jak forma podání selenu ovlivní antioxidační status. 48 Graf 1: Graf 2: 49 3.1.11 Kobalt Slouží při aktivaci některých enzymů, které se zúčastňují látkové přeměny, a tím působí na růst hříbat, ovlivňuje reprodukční ukazatele u hřebců a klisen. Kobalt tvoří středový atom struktury vitamínu B-12, který se tvoří v trávícím ústrojí pomocí mikroorganismů. Je proto důležitý pro jeho syntézu. Potřeba kobaltu pro dospělého koně (cca 0,1 mg/kg suš. krmiva) je zpravidla zajištěna běžným krmením. Jen v mladých rostlinách rostoucích na silně zvětralých písčitých, žulových nebo rulových půdách se obsah kobaltu někdy pohybuje pod udanou minimální hodnotou. (MEYER a COENEN, 2003) Nedostatek Nedostatek kobaltu vede k nedostatku vitamínu B-12, který se nemůže tvořit v dostatečném množství. To vyvolává anémii, změny na kůži, či pozastavení růstu. Nemoci způsobené nedostatkem kobaltu nebyly u koní zatím popsány. 50 3.1.12 Jód Jód je součást hormonů štítné žlázy, které regulují metabolismus a růst. Z celkového množství jódu v organismu (asi 40 mg jódu/100 kg ž. hm.) je 90 % uloženo ve štítné žláze. Množství jódu potřebného pro dospělého koně je cca 0,2 mg/kg sušiny krmiva. Chovné klisny a jezdečtí koně mají potřebu vyšší. Jód se vstřebává v tenkém střevě, ale může i ve sliznici, žaludku a kůži. Vylučuje se slinami, sekrety žaludku a tenkého střeva, močí a mlékem. Jako krmné doplňky se doporučují jódované soli a krmiva obsahující vyšší množství jódu (moučka z mořských řas, rybí moučky, dobytčí jódovaná sůl, minerální krmiva). Když solný liz leží na pastvině delší dobu, jód, který je v něm přítomen v podobně snadno rozložitelného jodidu draselného, rychle vyprchá. Vnější plochy lizu, které koně olizují, proto obsahují již jen stopy jódu. Proto je lepší přidávat do soli jodičnan draselný, který se nerozkládá tak snadno jako jodid. K posouzení zásobení jódem může být použit jod vázaný na protein v plazmě. Hodnoty nižší než 15 – 25 µg/l svědčí o nedostatečném zásobení, rovněž jako celkový obsah jodu < 10 µg/l. (MEYER a COENEN, 2003) Nedostatek Deficit jódu může být primárně způsoben nízkým obsahem tohoto prvku v krmivu nebo sekundárně přítomností látek v krmivu, které brzdí tvorbu hormonů štítné žlázy. K těm patří jednomocné ionty podobné jodidům, například thiozyanáty nebo izothiozyanáty (v brukvovitých rostlinách, jeteli plazivém) především však dusičnany. Jejich negativní účinek se dá kompenzovat dodáním jódu. Primární i sekundární nedostatek jódu se u dospělých koní projevuje nejdříve tvorbou strumy (zvětšená štítná žláza), a v pokročilejším stadiu nechutenstvím, letargií a vypadáváním srsti. Klisnám s nedostatkem jódu se mohou narodit mrtvá hříbata nebo hříbata velmi slabá a neschopná sát. Zapříčiňuje poruchy nervové soustavy a vývoje kostí u hříbat. Klisny s nedostatkem jódu mají nepravidelný reprodukční cyklus. Březím klisnám by se neměla podávat řepka ani krmiva z ní pocházející. 51 4 Příloha Tab. 2: Hospodářská zvířata, v tis. kusů Rok Koně Skot Prasata Ovce a berani Drůbež 1921 386 3 043 1 563 217 . 1933 411 3 229 2 158 48 . 1938 389 3 521 2 751 49 . 1946 450 3 147 1 779 223 8 305 1950 400 3 077 2 911 203 14 166 1960 236 2 987 3 499 228 18 658 1970 75 2 940 3 169 271 23 763 1980 25 3 429 4 797 290 31 926 1990 27 3 506 4 790 430 31 981 1995 18 2 030 3 867 165 26 688 2000 24 1 574 3 688 84 30 784 2003 20 1 428 3 127 116 25 494 Tab. 3: Stavy koní v roce 2004 a 2005 Stavy koní (v kusech) Koně a hříbata celkem Jihomoravský kraj Česká republika 2004 2005 2004 2005 1257 1325 20371 20561 52 Obr.27: Potravní pyramida u koní Obr. 28: Fetální růst hříběte 53 Tab. 4: Obsah minerálních látek v těle novorozeného hříběte a dospělého koně (na 1 kg ž. hm.) Ca (g) P (g) Na (g) K (g) Cl (g) Fe Cu (mg) (mg) Zn (mg) Novorozený 18,2 9,7 1,9 1,9 2,0 120 5 42 Dospělý 15 7,5 1,6 2,1 1,2 70 3,5 36 (ROBB et al. 1972; SCHRYVER et al. 1974; MEYER a AHLSWEDE 1976) Tab. 5: Voda a elektrolyty v organismu koně Voda (g) Na (mg) Cl (mg) K (mg) 650 1600 1170 2100 svalstvo 43 10 20 70 kostra 3 50 14 5 krev 11 13 13 3 kůže 8 9 17 3 12 – 24 21 13 10 17 1 19 7 Celkem/kg Podíl v %: obsah žaludku a střev ostatní tkáně cca (COENEN 1992; MEYER 1996) Tab. 6: Složení potu Složení potu g/l mg/l Sodík 3,1 Fosfor <10 Draslík 1,6 Zinek 11 Chlor 5,5 Železo 5 Vápník 0,12 Měď 0,3 Hořčík 0,05 Selen stopy 54 Tab. 7: Normální hodnoty pro obsahy makroprvků a stopových prvků v plazmě/séru koně mg/l mmol/l 110 - 130 2,8 – 3,3 železo 700 – 2000 60 – 80 1,9 – 2,6 měď 500 – 1500 3 – 6 měs. 50 – 70 1,6 – 2,3 6 – 12 měs. 50 – 60 1,6 – 1,9 zinek 600 – 1200 1 – 3 roky 40 – 60 1,3 – 1,9 > 3 roky 30 – 50 1,0 – 1,6 selen hořčík 18 – 24 0,75 – 1,0 dospělá zv. sodík 3200 139 hříbata 70 – 90 draslík 140 3,5 jód celkem 50 – 120 3500 - 3700 100 - 104 vápník µg/l fosfor, anorg. hříbě do 3 m. chlor 100 – 250 vázaný na bílkovinu 15 - 25 Tab. 8: Obsah minerálních látek v kobylím mléku v závislosti na průběhu laktace Stadium Ca P Mg Na K Cl Cu Zn Fe Se (g) (g) (g) (g) (g) (g) (mg) (mg) (mg) (mg) mlezivo 0,9 0,80 0,500 0,60 1,40 1,00 1,00 6,0 1,3 0,04 1. – 4. 1,2 0,73 0,090 0,23 0,70 0,35 0,35 2,5 0,9 0,01 5. – 8. 1,0 0,60 0,060 0,19 0,50 0,30 0,26 2,0 0,7 9. – 21. 0,8 0,50 0,045 0,15 0,40 0,30 0,20 1,8 0,5 laktace týdny (SAKAR et al. 1953; NEUHAUS 1960; ULLREY et al. 1966; GEH 1994; CSAPO et al. 1994; CSAPO-KISS et al. 1994) 0,00 5 55 Tab. 9: Doporučené zásobení minerálními látkami u koní s rozdílným výkonem (500 kg ž. hm. g/den) Ca P Mg Na K Cl 25 15 10 10 25 40 malá 26 15 11 27 35 67 střední 27 15 11 39 42 86 těžká 28 15 12 62 55 123 9. – 11. 39 26 11 12 28 45 3. měsíc 55 42 19 14 36 45 3. – 6. 34 26 4 5 10 16 7. – 12. 39 21 6 7 14 29 13. – 18. 28 19 7 8 18 29 19. – 24. 27 18 8 9 21 33 25. – 36. 27 17 9 9 23 36 Záchova, v dospělosti Práce Březost, měsíc Laktace Růst, měsíc Tab. 10: Doporučené zásobení koní stopovými prvky mg/100 kg ž. hm./den mg/kg sušiny krmiva1) záchova, práce chovní koně, hříbata 70 100 180 Měď 8 – 10 10 – 15 15 – 20 Zinek 35 50 90 Mangan 40 60 100 Kobalt 0,1 0,15 0,25 Jód 0,2 0,3 0,5 0,1 – 0,2 0,15 0,3 Železo Selen 1) celková dávka; průměr příjmu sušiny (kg/100 kg. ž. hm./den) s 1,5 kg (záchova) až 2,5 kg (chov) (GEH 1994, modifikováno) 56 Tab. 11: Průměrný obsah min. látek v různých skupinách rostlin (g/kg sušiny) Ca Mg P Na 4–6 1–2 2–3 1–2 Jeteloviny 14 - 16 3,5 – 4 3,5 – 4 0,5 – 2 Byliny 16 - 19 5 3-4 1,5 Trávy Tab. 12: Průměrné využití stopových prvků přijatých v krmivu a endogenní ztráty Využití Endogenní ztráty (mg/kg ž. hm./den) Ca P Mg Na K Cl 601) 402) 40 90 80 100 30 12 7 18 40 2-5 1) při větším množství přijatého P je využití Ca nižší 2) stravitelnost anorganických sloučenin P je vyšší, stravitelnost kyseliny fytinové nižší (SCHRYVER a HINTZ 1972; GÜRER 1985; MEYER 1986; COENEN 1992) 57 5 Souhrn Cílem této bakalářské práce bylo stručné shrnutí všech nejdůležitějších minerálních látek, které jsou ve větším či menším množství zastoupeny v těle koně. V tomto přehledu se zabývám významem a potřebou jednotlivých prvků v těle, některými nemocemi způsobenými jejich nedostatkem nebo nadbytkem, synergickým a antagonistickým působením mezi těmito prvky. 6 Závěr Ve své práci jsem se zabývala především hodnocením vlivu makrominerálních a stopových prvků na celkový zdravotní a výživný stav koní. Bylo by zřejmě vhodné zabývat se detailněji vlivem přídavku minerálních premixů na posouzení výživného stavu koní. 58 7 Seznam použité literatury 7.1 Minerální látky MEYER, H. - COENEN, M.: Krmení koní – současné trendy ve výživě, 2003, Vyd. Ikar, Praha, 254 s. DUŠEK, J. a kol.: Chov koní, 1999, Vyd. Nakladatelství Brázda, Praha, 360 s. ZEMAN, L. a kol.:, Výživa a krmení hospodářských zvířat, 2006, Vyd. Nakladatelství Profi Press, s.r.o., Praha, 360 s., ISBN 80-86726-17-7 KOŘÍNEK, D.: Neviditelné látky s viditelným účinkem. Jezdectví, září 2005, s. 74 – 77 NEDOMA, J. – KOUTNÍK, V. – HRDLIČKA, P.: Anorganická a analytická chemie, 2001, 236 s., ISBN 80-7157-549-6 PETLAN, M.: Změny pravidel AQHA v oblasti HYPP, 2003, Dostupné 14.3. 2006 <www.czqha.cz/zpravy.php?id=136> DRAŽAN, Jaroslav MVDr.: Co potřebuje kůň v krmné dávce?, 2000, VFU Brno Veterinární fakulta Ústav chovu, plemenitby zvířat a genetiky, Dostupné 28.2. 2006 <www.equichannel.cz> LEČÍKOVÁ, S.: Síra – pekelně dobrá, 2004, Dostupné 28.2. 2006 <www.equichannel.cz> ADAMS, Martin Ph.D.: A pinch of salt, 2001, Dostupné 14.3. 2006 <www.manepoints.com/articles/articles01/0701salt.shtml> NASH, David.: The Nutritional Needs of Recuperating and Sick Horses, 2004, Dostupné 14.3. 2006 <www.equinecentre.com.au/health_nutrition.shtml> SPANGFORS, P.: Some aspects of feeding endurance horses, 2000, str. 348, 349, Dostupné 14.3. 2006 <www.ker.com/library/advances/143.pdf> 59 KENNETH, L. - MARCELLA, D.V.M.: Potassium peril, 2003, Chattahoochee Equine Center in Canton, Ga., Dostupné 14.3. 2006 <www.manepoints.com/articles/0203_potassium_peril.shtml> PAGAN, J. - KARNEZOS, P. - KENNEDY, M. - CURRIER, T. – HOEKSTRA, K.: Effect of seleniumsource on seleniumdigestibility andretention in exercised Thoroughbreds, 1999, Kentucky Equine Research, Inc., Alltech, Inc., Nicholasville, KY, Dostupné 14.3. 2006 <www.ker.com/library> 7.2 Hodnocení výživného stavu LAWRENCE, L.A.: Nutrient Requirements and Balancing Rations for Horses, 1996, Virginia State University, Dostupné 13.3. 2006 < www.ext.vt.edu/pubs/horse > GARLINGHOUSE, Susan Evans, DVM.: How to Condition Score Horses, 1999, Equine Nutrition and Research Geek, Dostupné 13.3. 2006 www.shady-acres.com/susan/conditionscore.shtml BURWASH, Les - WARREN, L. K.: Body Condition Scoring Your Horse, 2002, Alberta Agriculture, Food and Rural Development, Dostupné 13.3. 2006 <www1.agric.gov.ab.ca> ECKER, HUBER, DRISCOLL, Body Conditioning Scoring: A useful skill for horse owners, Equine Research Centre, Guelph, Ontario, Dostupné 13.3. 2006 <www.equiworld.net/uk> Body Condition Scoring System, The Horse Report, číslo 3, červenec 2003, University of California, Center for Equine Health, Dostupné 13.3. 2006 <www.vetmed.ucdavis.edu> WRIGHT, B. - RIETVELD, G. – LAWLIS, P.: Body Condition Scoring of Horses, 1998, Ministry of Agriculture, Food and Rural Affairs, Ontario, Dostupné 13.3. 2006 <www.omafra.gov.on.ca/english/livestock/horses/facts> 60 WOOD, C. H. (Department of Animal Sciences, College of Agriculture, Cooperative Extension Service, University of Kentucky).: Body Condition Scoring for Your Horse, Equine Facts, Maine Farm Bureau Horse Industry Council, Dostupné 13.3. 2006 <www.umext.maine.edu/onlinepubs> Henneke Body Condition Scoring System, 2003, Lone Star Equine Rescue/Habitat for Horses, Dostupné 13.3. 2006 <www.lser.org/Henneke.htm> Identifying Neglect Through Body Scoring, Kansas State University Research and Extension Equine Division, Equine Rescue, Dostupné 13.3 2006 <www.equinerescue.com/idneglect.html> POTTER, Gary (Department of Animal Sciences, Equine Section, Texas A & M University).: Henneke et al. Body Condition Scoring System, 2000, Dostupné <www.draftresource.com> 13.3. 2006 61 ANOTACE BAŠTOVÁ, E.: Využití minerálních látek ve výživě koní, MZLU v Brně, Bakalářská práce, Brno 2006, 62 s. Cílem této bakalářské práce bylo stručné shrnutí všech nejdůležitějších minerálních látek, které jsou ve větším či menším množství zastoupeny v těle koně. V tomto přehledu se zabývám významem a potřebou jednotlivých prvků v těle, některými nemocemi způsobenými jejich nedostatkem nebo nadbytkem, synergickým a antagonistickým působením mezi těmito prvky. Ve své práci jsem se zabývala především hodnocením vlivu makrominerálních a stopových prvků na celkový zdravotní a výživný stav koní. Bylo by zřejmě vhodné zabývat se detailněji vlivem přídavku minerálních premixů na posouzení výživného stavu koní. Klíčová slova: koně, minerálie, makroprvky, stopové prvky, výživný stav 62 ANNOTATION BAŠTOVÁ, E.: Utilization of Minerals in Nutrition of Horses, MZLU v Brně, Bachelor Work, Brno 2006, 62 s. My bachelor work is a brief conclusion of the most important mineral elements, which are more or less found in the body of a horse. This survey includes the importance and need of individual elements also some diseases that are caused by lack or overdose of these elements and their synergic and antagonistic effects as well. My work most of all evaluates the influence of macro mineral and trace elements in the global fitness and nutrition of horses. I suggest the investigation of the influence of mineral premix in assessment with the nutritional condition of horses should be more detailed. Keywords: horses, minerals, elements, trace elements, condition
Podobné dokumenty
Zasady_odchovu_hribat_z_pohledu_vyzivy.
BCS (angl. zkratka BCS=Body Condition Scoring). Můžeme ji odhadovat vizuálně tak, že
zhodnotíme úroveň zásobení podkožním tukem na vyznačených místech těla koně. Pokud
budeme sledovat individuální ...
Minerální výživa koní a stravitelnost minerálií
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav výživy zvířat a pícninářství
membránový potenciál
Jak se bude měnit MP pří zvyšování extracelulární koncentrace K+ ?
Vypočítejte pro [Kout] = 5, 10, 20, 30 a 50 mM
…předpokládejme [Kin] = 150 mM
5 mM …. -85.6 mV
10 mM ….–68.2 mV
20 mM … -50.7 mV
3...
katalog - OMS Svitavy
se při běžném stanovení vlákniny rozpustí v louhu. Ze zbytku se při stanovení vlákniny vždy musí extrahovat tuk a odečíst obsah popela.
Přiměřený obsah vlákniny v krmné dávce je životně důležitý pr...
Minerální výživa koní - vybrané stopové prvky
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav výživy zvířat a pícninářství
teorie - Střední škola dostihového sportu a jezdectví
výcviku, které musí odpovídat duševní a tělesné zdatnosti žáků, ale i výběru
koně vhodného pro výcvik. Požadavky výcviku jsou postupně zvyšovány od
lehkých k obtížnějším, od málo namáhavých k namáh...