1 Textové struktury
Transkript
1 Textové struktury Text a jeho struktura jsou především od 70. let minulého století předmětem zájmu lingvistické discipliny označované jako textová lingvistika. Textová lingvistika se dále rozčlenila na textovou sémantiku, jež se zabývá významem textů a jeho utvářením, textovou pragmatiku zkoumající funkce textů v mimojazykovém kontextu, textovou syntax, která zkoumá, jak je význam textu ztvárněn a textovou fonetiku, zabývající se fonetickými charakteristikami textů. Tematicky se textová lingvistika zčásti prolíná s psycholingvistikou, neboť obě disciplíny se zabývají otázkami souvisejícími s prostředky koherence a koheze textu, a také produkcí a interpretací textů a rovněž činiteli, které na tyto procesy působí. Tyto odlišné přístupy k textu se odrážejí mj. i v různých definicích textu. Některé definice jsou buď tak obecné, že téměř neumožňují spolehlivé rozlišení textových a netextových projevů, nebo příliš specifické, protože charakterizují texty pomocí pojmů přejatých z gramatiky, příp. různých sousedních oborů. Většina z nich se zakládá na tvrzení, že text je koherentní sled vět (K. Brinker1, 1971, 220n.) a skládá se z vět (textémů). Jak uvádí G. Helbig (1986), je však problematické prokázat, v čem spočívá tato koherence – např. H. Isenberg2 (1968, s. 4) definuje text jako sled vět, které jsou propojeny textačními prostředky, R. Harweg3 (1968, s. 148) jako sled jazykových jednotek konstituovaný nepřetržitým pronominálním zřetězováním, M. Pfütze4 (1970, s. 7) charakterizuje text jako smysluplnou (sémanticky) a účelnou (pragmaticky) množinu vět, mezi nimiž existují významové a funkční relace, tj. strukturovaný celek, který jako uzavřená jazyková jednotka odráží komplexní stav světa ve vědomí. E. Agricola5 (1969, s. 31) definuje text jako uspořádanou množinu vět, které utvářejí jedno téma. Pod pojmem text si většinou představíme soubor autorem pečlivě vybraných myšlenek, které jsou souvisle uspořádány. Klíčovým elementem v této koncepci textu z pohledu čtenáře i autora je struktura. Lingvisté a řečoví analytici identifikovali množství strukturních vzorců (modelů), s nimiž autoři pracují a které charakterizují celistvé texty. Jak 1 Brinker, K.: Aufgaben und Methoden der Textlinguistik. Kritischer Überblick über den Forschungsstand einer neuen linguistischen Teildisziplin. In: Wirkendes Wort 21/4/71: 217–237. 2 Isenberg, H. Überlegungen zur Texttheorie. In: ASG–Bericht Nr.2. Berlin 1968. 3 Harweg, R. Pronomina und Textkonstitution. München 1968. 4 Pfütze, M. Grundgedanken zu einer funktionalen Textlinguistik. In: Textlinguistik I, Dresden 1970. 5 Agricola, E. Semantische Beziehungen im Text und im System. Halle 1969. 1 se ukázalo, čtenář je víceméně závislý na těchto modelech tak, aby mohl identifikovat žánr textu, anticipovat jeho vývoj a integrovat jednotlivé části textu. Studie zkoumající porozumění textu potvrzují, že čtenáři rozumí a učí se mnohem snáze textům s dobře definovanou strukturou, která jasnými signály posunuje jednotlivé části textu. Přesto je třeba připomenout, že pořadí myšlenek má ve struktuře úlohu spíše sekundární. Naše představa o textu jako pevně uspořádaném sledu myšlenek je doposud značně upevněna omezeními standardních tištěných textů: text je nám předkládán v podobě, jež nás přiměje většinou ke čtení po pořádku, v našich podmínkách tedy od vrchu dolů a zleva doprava. Dnes jsou tato omezení prostředků odstraněna v souvislosti s rozvojem informačních technologií, proto někteří autoři předvídají dobu, kdy nejběžnější formy psané komunikace budou vytvořeny a šířeny elektronicky a spíše než v tradičním tvaru lineárních textů klasických knih budou on–line texty prezentovány v hypertextových podobách. Otevřenost a uzavřenost textu Lineární text bývá převážně viděn jako výraz uzavřenosti, zatímco hypertext představuje otevřenost. Otevřenost a uzavřenost jakéhokoliv typu textu spjata nikoliv s textem samotným, nýbrž pouze s osobou, která s textem manipuluje – ať už je to autor či čtenář – i lineární text, sestavený autorem se záměrem určitého uzavřeného celku, může ve čtenáři vyvolat řadu asociací k textům dalším. S problémem otevřenosti hypertextu však vyvstává otázka, spojená s hledáním objektu: pokud si představíme čtenáře, který se „noří“ skrze hyperlinky do dalších a dalších zdrojů a ustavičně se vzdaluje od úvodní stránky hypertextového čtení, zjistíme, že se tak dostává nejenom do jiných kontextů, odlišných od původního, ale nakonec i do docela jiných oblastí, které se vymykají předmětu zájmu, s nímž do hypertextové struktury vstoupil – jeho počáteční snaha tak nejednou končí ve značném chaosu. U uzavřeného lineárně uspořádaného textu zpravidla obtíže nevznikají při odkazování na prvky textu, o nichž se autor domnívá, že je čtenář nezná. (Pokud se autor článku, píšící např. o moderním umění domnívá, že čtenář např. nezná podrobnosti o konkrétním malíři, může vložit odkaz na jeho biografii, na galerii jeho děl apod.) Vážnější problém představují odkazy na teorie či fakta, o kterých autor musí předpokládat, že je čtenář zná. Každý odborný text, pokud to není učebnice, nabízí úzký výběr z řady teorií a hypotéz, které vedou k jednoznačnému závěrečnému vyústění. Čtenář by tedy při četbě takového textu měl znát 2 povinný souhrn ostatních teorií – není pro něj efektivní je „dohledávat“ během četby textu – tím se totiž text zbavuje jeho největší hodnoty – uzavřenosti. Textové struktury v éře počítačů S rozvojem počítačů se možnost pracovat s textem – jak ze strany autora, tak ze strany nakladatele či čtenáře – zmnohonásobila. V podobě hypertextu je dosaženo toho, o čem snili všichni humanitně orientovaní vzdělanci od počátku dějin – propojení veškerého poznání, knih a příběhů do jakési celosvětové knihovny, centrální nervové jednotky a zpřístupnění těchto informací všem. Hypertext ve srovnání s předchozími přístupy rozšiřuje možnosti čtenáře a nabízí větší počet možností interpretace textu. Ovšem schopnost pohybovat se v textu libovolně všemi směry, vystupovat z něho ven vyvolává někdy ve čtenáři iluzi, že je sám tvůrcem a že může ignorovat postup, který byl v klasické tištěné publikaci doporučen.¨ Vývoj nových technologií za poslední desetiletí způsobil významné změny i na poli humanitních věd. Tento zlom přišel s rozvojem elektronických textů, jejichž databáze přinášejí nové možnosti zacházení s texty ve vědeckém výzkumu i ve vzdělávání. Digitalizované texty zpracované různými programy lze nejen číst, ale také v nich vyhledávat jednotlivá slova nebo slovní řetězce, spouštět části textu či celý text a různě ho přeskupovat. Tímto se intelektuální práce, jež je orientována především textově, zjednodušuje ve fázi vyhledávání vhodných materiálů, čímž se otevírá větší prostor pro reinterpretaci a hodnocení textů. Intelektuální práce se stává poznáváním vzájemných vztahů mezi provázanými texty. 3 2 Hypertextová struktura Myšlenka hypertextu není spjata pouze s příchodem informačních technologií, a není tedy záležitostí ryze 20. století. Např. Bible se stala ještě před vznikem encyklopedií otevřeným systémem s velkým počtem vzájemných provázání a odkazů (i na sekundární literaturu). Na principu hypertextu pracují rovněž klasické encyklopedie, slovníky či prosté poznámky pod čarou v lineárním textu, kdy čtenář při vyhledávání čte obsah jednoho hesla a v rámci něj je odeslán k heslu jinému. Nejstarším příkladem „nelineární“ knihy je čínská Kniha proměn (I Ching) z období 1122 –1170 př.n.l. Skládá se z 64 hexagramů a symbolů, které byly vytvořeny binární kombinací 6 celých a rozdělených čar, které umožňují vygenerovat celkem 4096 textů. (D. Kera, 2000) Vedle toho se pak zejména v moderní literatuře objevuje ”implicitní hypertext” – klasickým a mnohokrát citovaným případem je Odysseus Jamese Joyce6. Trend ”hypertextuality” lze nalézt podle některých teoretiků i v současné beletrii, přičemž všem autorům hypertextů je společná snaha přesvědčit čtenáře, aby se nespokojil s přečtením knihy, ale aby si k ní vyhledával další informace. V českém prostředí pracuje v „klasické“ literatuře s myšlenkou hypertextu Michal Ajvaz, který ve svých novelách Bílí mravenci a Zenónovy paradoxy pracuje s mnoha úrovněmi textu nebo v básni Ponorná řeka ze sbírky Vražda v hotelu Intercontinental7 poukazuje na to, že každý verš v básni je součástí dlouhého horizontálního textu, který se na okamžik zviditelňuje, když prochází stránkou. Některé charakteristiky hypertextu však využívají i další média, o nichž se teoretici, kteří se zabývají hypertextem, nezmiňují – ať už je to kinoautomat nebo např. v 80. letech minulého století v českém prostředí známý televizní pořad Rozpaky kuchaře Svatopluka, kdy diváci volili pomocí hlasování, jakým směrem se bude započatý příběh dále rozvíjet8. Sean Cubitt9 v rozhovoru pro internetový časopis Živel10 zmiňuje také tzv. gamebook, ve kterém 6 James Joyce’s Ulysses in Hypermedia: http://publish.uwo.ca/~mgroden/ulysses/ Ajvaz, M.: Vražda v hotelu Intercontinental, Mladá Fronta, edice Ladění, Praha 1989, 48 s. 8 Způsob hlasování diváků byl na tehdejší dobu kuriózní – diváci hlasovali pomocí rozsvícení jakéhokoliv světelného spotřebiče v domácnosti pro potvrzení své volby (seriál probíhal v době totality a existence mobilních telefonů a možnost odesílat SMS zprávu byla ještě vzdálenou budoucností), což několikrát způsobilo problémy energetické společnosti… 9 Sean Cubitt je profesorem mediálních studií na University of Waikato na Novém Zélandu. Je autorem knih jako např. Digital Aesthetics (1998) nebo Simulation and Social Theory (2001), v nichž nabízí originální pohledy na rychle se měnící mediální prostředí moderních technologií. 10 http://www.zivel.cz/ 7 4 čtenář sám volí pokračování příběhu, dále grafickou úpravu novin, jež má také blízko k hypertextu, či mapu, která spojuje symboly, grafiku, slova a všemu dává určitou prostorovou organizaci, v níž je uživatel navigátorem. Definice hypertextu Definice hypertextu jakožto textové struktury není dosud zcela jednoznačná, neboť v praxi je pojem hypertext užíván jak pro způsob uspořádání textu, tak někdy i pro označení samotných dokumentů, které jsou na tomto principu vystavěny. Navíc, jak jsme již zmínili výše, hypertextovou strukturu nemusejí mít nutně pouze elektronické dokumenty, ačkoliv je to jeden z hlavních principů uspořádání WWW stránek v internetovém prostředí. Stejně jako obvyklý text jej lze číst, ukládat, prohledávat nebo měnit, navíc však umožňuje interakci s uživatelem. Existuje zde možnost okamžitého využití hyperlinků k vysvětlení méně známých výrazů. Stejně snadno se lze dostat k doplňujícím dokumentům na stejné téma, zdrojům informací nebo na jiné servery či databáze. T. 7elson11 (1960) definuje hypertext jako nesekvenční (nelineární) psaní – text, jenž odbočuje a dává čtenáři možnost volby. Ze zjednodušeného pohledu jde o skupinu textových bloků propojených různými spojeními a nabízejících čtenáři různé čtecí dráhy: "Well, by "hypertext" I mean non–sequential writing –– text that branches and allows choices to the reader, best read at an interactive screen. As popularly conceived, this is a series of text chunks connected by links which offer the reader different pathways.” (Definice T. Nelsona, cit. R. Koskimaa, 2000) Americký teoretik G. P. Landow (1998, s.9) chápe hypertext jako ideální formu textu, která je výsledkem vývoje všech předchozích textových médií. Stírá rozdíl mezi čtenářem a autorem, neboť hypertext nutně staví čtenáře do aktivní role. Přestává být pouhým konzumentem, neboť je nucen vytvářet vlastní uspořádání textu. J. Macek (2001, s.2) vidí hypertext jako „intertextový systém, který umožňuje čtenáři, aby si sám volil vlastní střed celého „čtení – psaní“, aby v rámci jednoho čtenářského 11 7elson, T. Computer Lib/Dream Machines, rev. ed. Tempus Books of Microsoft Press, Redmond, Washington, 1987, s. 29. 5 aktu a v rámci jednoho textového univerza konfrontoval třeba i protichůdné výpovědi a dokonce je sám doplňoval o výpovědi vlastní“. Podle Z. Uhlíře (2001) nelze hypertext ztotožňovat s pevnými hyperlinky, ty jsou pouze jednou z jeho složek. Samotný hypertext označuje za „komplexní komunikát odrážející síť mentálních asociací, je to tudíž souhra dvojího řádu dynamických asociací nad statickou externí pamětí: na jedné straně mentálních modelů a konceptualizací, jež jsou interní, na druhé straně informačního systému i informačně komunikačních technologií jako celku, jež jsou externí. Prezentuje mnohonásobně pohyblivý, fluentní svět“. Vývoj hypertextu Vynález písma a knihtisku představují dva nejvýznamnější přelomové momenty ve vývoji lidské komunikace a jazyka. Výsledkem interakce mezi vlastnostmi psané (a později tištěné) knihy a rozhodnutím společnosti, jak využít tyto vlastnosti, se stal přehledně uspořádaný, lineární, hierarchizovaný a relativně ukončený text. Vývoj od lineárního textu směrem k hypertextu je pak určen především překonáním klasické hierarchické struktury „autor – čtenář – text“, která čtenáři přisuzovala v podstatě pasivně konzumní roli, zatímco vznik otevřené struktury „uživatel – interaktivní médium“, jež charakterizuje většinu hypertextových a hypermediálních výtvorů12, nutí čtenáře k roli mnohem aktivnější (alespoň ve smyslu vytváření vlastního „čtecího pořádku“). Hypertext na rozdíl od lineárního textu umožňuje především propojení nepředstavitelného množství informací navzájem – tedy jeho užívání je úzce spjato s představou, jíž se zabývali někteří autoři již v minulém století – touha shromáždit a propojit veškeré vědění v rámci jedné obrovské knihovny se ostatně objevila v dějinách již mnohokrát. P. Lunenfeld ve svém průvodci po digitálním světě označuje tuto myšlenku za ”alexandrian 12 D. Kera (2000) ovšem zdůrazňuje i jinou, zásadní změnu, která více vystihuje povahu nových médií a naprosto mění navyklé způsoby psaní a čtení, a tou je vznik struktury „účastnící – participační a interaktivní prostředí“. Tento vztah charakterizuje čtení ve skupině, ve které výměna informací neprobíhá jenom po linii čtenář – text (autor), ale také čtenář – čtenář. Interaktivní povaha nových médií tím překonává tradiční vazbu čtenáře na text a posiluje vzájemnou spolupráci mezi čtenáři při čtení či výměně textů a poznámek na určité téma. „Kolaborativní technologie“ podle ní znamenají rozvinutí interaktivních možností hypertextových technologií a vytvoření zcela nového typu vztahů mezi člověkem a médiem (jedná se např. o různé diskusní skupiny, konferenční systémy, chaty ad.) Vývoj nových médií pravděpodobně směřuje právě k této “kolektivní” podobě kyberprostoru, kterou můžeme pozorovat v nejrůznějších oblastech. 6 dream”13. S myšlenkou vytvoření jednotného celosvětového prostředí schopného pojmout, logicky spojit a zpřístupnit všechny vědomosti lidstva přišel ve 20. letech anglický spisovatel vědecko–fantastických románů H.G.Wells. V jeho době byla ovšem tato představa utopií, i když se našli někteří nadšenci, kteří se pokoušeli vymyslet nástroj, který by mohl pomoci něco takového realizovat – k prvním patřil Vannevar Bush (1890–1974) Pracoval na Massachusettském institutu technologie ve 20. a 30. letech 20. stol. Již od konce 30. let se zabýval myšlenkou na vytvoření stroje, který by sám dokázal spojovat ty dokumenty, jež mají nějakou souvislost. Bush si uvědomoval, že současná vědecká práce v jakémkoliv oboru je poznamenána narůstajícím množstvím specializací, takže jediný pracovník není schopen se v tempu a množství, v jakém k němu přicházejí závěry jiných pracovníků, orientovat, natož si je zapamatovat. Bush proto hledal nové informační technologie, které by zjednodušily orientaci v oné záplavě dat. V článku As we may think14 přišel s myšlenkou přizpůsobit psané texty nelineárnosti lidského myšlení (Bush, 1945, s. 102). Bush se proslavil především svým fiktivním přístrojem "Memex", na němž dokázal jako první charakterizovat a popsat hypertextovou technologii. Obr. 1. Bushův Memex. 13 14 Cit. A. Zbiejczuk (2003, s. 16) (Jak bychom mohli myslet) 7 Podle Bushe hlavní nedostatek tehdejší vědecké komunikace spočíval v tom, že všechny lidské poznatky byly uměle řazeny abecedně nebo číselně. Z jedné položky bylo nutno se vrátit zpět do seznamu a vyhledávat znovu. Lidské myšlení však funguje jinak, neboť je založeno na asociacích myšlenek v síti nervových buněk a synapsí v mozku. Ty cesty v síti, které nejsou často využívány, mají tendenci vymizet. Lidská paměť není trvalá, její obsah se může měnit. Přístroj, který by pracoval na podobném principu jako lidský mozek, by po stisku několika tlačítek mohl pomoci. Bush nepředpokládal, že se někdy podaří plně uměle okopírovat procesy lidského uvažování, ale byl přesvědčen, že proces vyhledávání založený na asociacích může být zautomatizován, což umožní trvalé uchovávání a jasné vyhledávání informací. Většina informací pro Memex měla být prodávána na mikrofilmu připraveném pro vložení do přístroje – tímto způsobem mohou být na jednom místě shromážděny různé druhy knih, periodik či obrázků, mohou vzniknout nové druhy encyklopedií a slovníků s vzájemně propojenými hesly. Propojeny mohou být patenty, normy apod., což má velmi významný praktický dopad. (Např. ošetřující lékař může nahlédnout do studií o stejných nebo podobných případech a přímo je porovnat se záznamy pacienta.) Bush v dalším popisu zařízení na spojení jednotlivých textových položek (technicky adekvátně tehdejší době) zcela přesně předpověděl hypertextové principy. U spojení (linků) předpokládá několikeré odkazy na tutéž položku, přičemž spojení různých položek přirovnává k svázání do knihy. Bushovy představy o přímém propojení přístroje na lidské nervy se možná na svou dobu zdály přehnané, avšak dnes se již počítá s vývojem technologií i tímto směrem. Autor vychází z předpokladu, že lidské nervy i technika přenášejí informaci prostřednictvím elektrického signálu, tak proč by je nebylo možno vzájemně propojit?15 Taktéž prognózy o možném využití více smyslů při komunikaci s přístrojem se ukázaly jako realistické, neboť multimédia jsou dnes běžnou součástí informačních technologií. 15 Dnes je již možné vyměnit si datové informace např. podáním ruky: Na výstavě SiggiGraph 2003 předvedla japonská telekomunikační společnost prototyp nové technologie RedTacton, která dokáže prostřednictvím slabých elektrických polí na povrchu lidského těla přenášet data rychlostí až 10 Mbit/s. Tento prototyp dal vzniknout i novém pojmu v oblasti ICT: Human Area =etworking (HAN). Umožňuje datovou komunikaci bez ztrát při přenosu mezi libovolnými dvěma body těla i mezi těly, případně i mezi zemí a tělem, a to i přes boty či látku. Tak může dojít prostřednictvím jednoduchého sednutí si, opření se o stěnu či doteku stolu k navázání datového spojení – kusy nábytku či stěny se mohou stát snadno rozhraními pro okamžitý přenos dat, neboť RedTacton má být schopen přenášet data libovolným materiálem, který má dielektrické vlastnosti a je vodivý – to zahrnuje například vodu a další tekutiny, různé kovy, určité druhy plastů a sklo. (B. Hyánek, 2005) 8 Theodor 7elson Dalším, kdo se pokusil o realizaci nelineárního dokumentu, byl Theodor (Ted) 7elson. Jako student sociologie na Harvardu v roce 1960 absolvoval kurz využití počítačů a od té doby začal pracovat na realizaci nelineárního spojování dokumentů na počítačích. Je autorem projektu Xanadu16, který je v principu označován za předchůdce WWW, jako první použil termín hypertext. Pro nelineární dokumenty používá označení docuverse17, jímž označuje všechny texty v globální síti. První prakticky využitelný hypertextový systém (The Hypertext Editing System) vyvinul v roce 1967 Andries van Dam na Brown University, postupně začalo podobných aplikací přibývat (NoteCards, Intermedia, KMS). V roce 1978 byl na představen první multimediální hypertextový projekt, Aspen Movie Map, na jehož vývoji se podíleli např. Andrew Lippman nebo Michael 7aimark18. Po vzniku a obecném rozšíření počítačové sítě internet se toto prostředí stalo nejtypičtějším uživatelem hypertextových struktur. Nejrozšířenější internetová služba World Wide Web je původně hypertextovým systémem, který v roce 1991 vytvořil Tim Berners–Lee Narodil se v Londýně, je absolventem Oxfordské univerzity, později pracoval jako programátor ve švýcarském CERNu, kde vymyslel způsob, jakým by společenství fyziků mohlo mezi sebou jednoduše a efektivně sdílet informace mající převážně psanou (textovou) podobu. Berners–Lee přitom zcela záměrně nezabudoval do svého výtvoru schopnost práce s obrázky a dalšími „vymoženostmi" (např. multimedii), protože se obával zneužití takovýchto možností – například v tom smyslu, že někdo původní texty naskenoval jako rastrové obrázky, a zpřístupnil je prostřednictvím služby WWW, což by velmi zvýšilo nároky na přenosovou kapacitu pro čtení takovýchto dokumentů19. 16 http://www.xanadu.com/ http://ted.hyperland.com/ 18 http://www.orbit6.com/crisf/aspen.htm 19 O rozšíření schopností této služby tak, aby dokázala pracovat i s grafikou, se postarali až autoři programu NCSA Mosaic – Marc Andreesen a Erik Bina. Zmíněný program NCSA Mosaic se pak na dlouhou dobu stal prakticky synonymem pro službu WWW. 17 9 Myšlenku hypertextu použil tak, že původně lineární psané texty rozdělil na menší celky, kterým se obecně říká nody (uzly, angl. nodes) a dokumenty, v prostředí služby WWW označované jako stránky (angl. pages), a vzájemně je provázal hyperlinky – vazbami takového typu, které začínají na určitém místě výchozího dokumentu, a vedou na jiné místo téhož dokumentu nebo dokumentu jiného. Právě tyto odkazy pak jsou obdobami asociací, které vyvolávají lidské „přeskoky z myšlenky na myšlenku". V rámci služby WWW jsou tyto odkazy implementovány takovým způsobem, aby byly aktivní – stačí je zvolit a čtenář je přenesen na místo, kam odkaz směřuje. Jestliže tedy člověk při svém myšlení přeskakuje z jedné myšlenky na jinou myšlenku na základě asociací, v rámci hypertextu může přeskakovat z jednoho dokumentu na druhý prostřednictvím aktivních odkazů. V roce 1990 inicioval vznik HTML jazyka, zároveň navrhl i protokol pro jeho přenos v síti – http (HyperText Transfer Protocol). První internetové „místo“ bylo zpřístupněno online 6.8.1991 – byla to internetová stránka společnosti CERN – info.cern.ch. V roce 1994 Berners–Lee zakládá při Massachusettském institutu technologie v Bostonu konsorcium „celosvětové pavučiny“ – WWW consorcium (W3C), které začalo vydávat standardy pro provoz sítě, a to tak, aby mohly být adaptovány kýmkoliv pro vlastní potřebu. Douglas C. Engelbart Jeho jméno je spjato s vývojem první internetové sítě na světě. Narodil se v roce 1925 v Oregonu. Vystudoval elektrotechniku na oregonské státní univerzitě a inženýrství na UC Berkeley. Je považován za vynálezce počítačové myši, proslavil se propagací vztahu vzájemného vlivu člověka a počítače (vč. grafického uživatelského rozhraní). V 50. letech pracoval na první verzi internetu, později nazvané ARPANET. . 10 Vývoj hypertextu v datech20: Věk písma (ruční psaní knih) cca3000 př. n. l. : papyrusové svitky cca1700 př. n. l. : fonetická abeceda na Středním východě cca335 př. n. l. : Aristoteles – průzkum lidského poznání (znalostí) cca300 př. n. l. : Knihovna v Alexandrii – inovace – reference a anotace cca100: první knihy ve formě kodexů cca900: "Pohádky tisíce a jedné noci (1001 Arabian =ights)" – příběh v příběhu 1140: Gratianovo "Decretum" – shromažďuje a porovnává 3800 různých katolických textů c1300: Kabalisté a Ramon Llull přicházejí s textovou kombinatorikou Věk tisku (tištěné knihy) 1455: Gutenbergova Bible – používá pohyblivé typy cca1500: titulní stránka, předmluva vydavatele 1725: Vicova "=ew Science" – volá po univerzálním thesauru konceptů 1746–55: Samuel Johnson – Anglický slovník (Dictionary of English) 1759: Lawrence Sterne – "Tristram Shandy" – vytváří formu novely 1768: Encyclopedia Britannica – mapuje všechny dosavadní znalosti Věk elektrotechniky 1837: Morseova abeceda – digitalizace abecedy 1839: Panizzi – katalogizace kódů pro British Museum 1852: Rogetův „Thesaurus“ – digitalizace významu slov 1873: Dewey – desítková soustava 1890: Hollerit – počítače na bázi děrných štítků 1895: Vznik obrazovky (CRT – cathode–ray tube) 1940: První elektronické počítače v USA, Velké Británii a Německu Věk výkonných počítačů 1945: V. Bush navrhuje Memex 1948: Bardeen, Brattain a Shockley vytvářejí první tranzistor 20 Podle: Multimedia and Hypertext: The Internet and Beyond, přel. H. Marešová. Dostupné z URL:<http://www.sun.com/columns/jakob/mmhtbook.html> 11 1954: Skinnerův behaviorismus inspiruje vznik „programového učení“ 1957: projekt ARPA – formován jako reakce na Sputnik 1960: "Spacewar" – první videohra 1960: Donald Bitzer iniciuje projekt Plato – založený na vzdělávání pomocí počítače 1963: Doug Engelbart – "A Conceptual Framework" 1963: Quillian – základy umělé inteligence pro sémantickou síť 1963: standardizace 7–bitové digitalizované abecedy ASCII, první teletext 1964: McLuhan – "Understanding Media" – požadavek „globální vesnice“ (global village) 1965: Ted 7elson vymýšlí termín hypertext, Englebart vymýšlí počítačovou myš 1966: Cortazar – publikuje "Hopscotch" – novela s „multicestami“ – „multi– path“ 1968: Englebart – hypertextový systém „Augment/NLS" , Na Brownově Univerzitě vzniká systém pro vydávání hypertextu (The Hypertext Editing Systém a FRESS) – T. 7eslon a A. van Dam Věk „sítě“ – „7etwork“ (nová dimenze v lidské komunikaci) 1969: zprovoznění prvních uzlů sítě ARPANET; Ritchieho a Thompsonův operační systém UNIX 1969: na Brownově univerzitě vyvíjejí systém FRESS 1971: Intel 4004 mikroprocesor 1972: Tomlinson vymýšlí email 1974: Ted 7elson – "Computer Lib/Dream Machines" 1974: Cerf a Kahn navrhují protokol TCP 1974: Minsky vytváří rámce – 'frame' jako datovou strukturu pro umělou inteligenci 1976: Michael Shrayer píše elektrickou tužkou „Mikrověk“ 1977: osobní počítač Apple 1977: Unix distribuuje UUCP síťový kopírovací program 1978: Ward Christensen a Randy Suess vytvářejí privní elektronický konferenční systém (BBS – bulletin board systém) 12 1978: "Aspen Movie Map" – hypermediální videodisk 1979: Truscott a Bellovin vytvářejí první síťové zprávy (Usenet news) 1981: T. 7elson – "Literary Machines"– projekt Xanadu – centralizovaný hypertextový archiv 1981: Francouzský Telecom vytváří celostátní síť Minitel 1982: Netnews distribuují 500 zpráv denně, na 100 stranách v méně než 100 skupinách zpráv 1983: protokol TCP/IP nahrazuje NCP, je definován "internet" 1983: Randall Trigg získává PhD za hypertext "TEXTNET" na univerzitě v Marylandu Věk WYSIWYG 1984: Apple Macintosh vytváří WYSIWIG („what you see is what you get“) textový editor MacWrite 1984: Gibson – "Neuromancer" – vymýšlí termín „kybernetický svět“ (cyberspace) 1984: DNS – Domain Name Server, počet návštěvníků internetu překračuje 1000 1985: CD–ROMy; Windows 1.0, Adobe Postscript; 1986: síť NSFnet zpřístupňuje internet všem Věk hypertextu 1987: První konference o hypertextu – Hypertext '87 se koná v Severní Karolíně 1987: Conklin vydává "Hypertext: An Introduction and Survey" 1987: Počet návštěvníků internetu přerůstá 10.000; 1000 zpráv denně ve 300 skupinách 1989: Tim Berners–Lee navrhuje WWW (WorldWide Web) 1989: Počet návštěvníků internetu přerůstá 100.000; 4000 zpráv denně v 500 skupinách 1989: Autodesk financuje rozvoj projektu Xanadu 1989: LinkWay (IBM) a IRIS Intermedia 3.0 využívány komerčně 1990: Evropská konference o hypertextu – ECHT (European Conference on Hypertext) 1990: vznik jazyka HTML 1991: Franklin – Elektronická Bible 13 1991: Lindner a McCahill vyvíjejí komunikační protokol Gopher Věk WWW (globální hypertext) 1992: CERN spouští WWW 1992: Počet návštěvníků internetu přerůstá 100.000.000; 10.000 zpráv denně v 1000 skupinách 1992: Ed Krol – "Whole internet Guide" – stává se bestsellerem 1993: První mezinárodní workshop o hypertextu a hypermédiích (Int'l Wrkshp on Hypermedia & Hypertext Standards), Amsterodam 1993: vytvoření NCSA Mosaic 1.0 pro X Windows 1993: Konference vývojářů WWW v Cambridge; Konference o hypertextu v Seattlu 1994: Konference o WWW – Ženeva, Vancouver 1994: Clark a Andreessen formují Mosaic (–> Netscape) Věk 7etscape 1995: Počet návštěvníků internetu přerůstá 10 mil.; 250.000 zpráv denně v 10.000 skupinách 1995: vyhledávače WWW – Lycos, Yahoo 1995: Netscape IPO vysílán stratosféricky 1995: vytváření Java appletů 1995: vyhledávač Altavista (index obsahuje na 15 mil. stránek) Věk medializace od 1997: síťové počítače, Java, XML, PHP, FLASH atd. 14 Použitá literatura Výtah z rigorózní práce H. Marešové: K teorii a praxi hypertextu, Olomouc, Filozofická fakulta, 2001. 1. BAJER, M. Hypertext není novinkou: komentovaný výtah článku Vannevara Bushe "As we may think". Ikaros [online]. 1998, č. 10 [cit. 1998-11-30]. Dostupné na WWW: <http://ikaros.ff.cuni.cz/ikaros/1998/c10/vannevar.htm> 2. BARTHES, R. S/Z. Esej. (část knihy) [online]. Paris 1974. ISBN 0374521670. Dostupné na WWW: <http://www.amazon.com/gp/reader/0374521670/ref=sib_rdr_ex/0020164435-8384059?%5Fencoding=UTF8&p=S00G&j=0#reader-page> 3. BERNSTEIN, M. Patterns Of Hypertext. [online]. New York, 1998. Dostupné na WWW: <http://www.eastgate.com/patterns/Patterns3.html> 4. BIRKERTS, S. The Gutenberg Elegies. The Fate of Reading in an Electronic Age. [online]. Faber and Faber: Boston. 1994. Dostupné na WWW: <http://archives.obsus.com/obs/english/books/nn/#into> 5. BRDIČKA, B. Vliv technologií na rozvoj lidského myšlení. [online]. 1998. Dostupné na WWW: <http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/hmind/vlivtnam.htm> 6. BROWN, B. The Theory Of HyperText. Web=et Journal: Internet Technologies, Applications & Issues [online]. 6. 1. 2002. Dostupné na WWW: <http://www.ibilce.unesp.br/courseware/ma200/theory/theory.htm> 7. BUSH, V. As we may think. The Atlantic monthly [online]. 1945, vol. 176, July iss., s. 101-108. Dostupné na WWW: <http://www.theatlantic.com/unbound/flashbks/computer/bushf.htm> 8. DREXLER, K.E. Hypertext Publishing and the Evolution of Knowledge. Social Intelligence [online]. Vol. 1, No. 2, pp.87-120; 1995. Dostupné na WWW: <http://www.foresight.org/FI/Drexler.html > 9. ECO, U. Od internetu ke Gutenbergovi [online]. Glosy.info, duben 2005. [cit. 27. 06. 2005]. Dostupné na WWW: <http://glosy.info/index.php?show=37>. ISSN 1214-8857. 10. ECO, U. A Theory of Semiotics [online]., Indiana University Press, 1976, ISBN 0-25335955-4; Dostupné na WWW: <http://www.amazon.com/gp/reader/0253203988/ref=sib_dp_pt/102-56076064017763#reader-page, výběr> 15 11. FIŠEROVÁ, B. Text versus hypertext [online]. Dostu Dostupné na WWW: <http://www.iport.cz/politika/komentare/hypertext000413.html> 12. HAVEL, I. M. Jitro kyberkultury [online]. Praha 2002. Dostupné na WWW: <http://www.cts.cuni.cz/reports/2000/CTS-00-02.htm> 13. HORÁKOVÁ, J. Hypertext — Index a symbol postmoderního diskurzu. Toronto Slavic Quarterly [online]. č. 4, 2003. Dostupné na WWW: < http://www.utoronto.ca/slavic/tsq/01/toc.html> 14. HRBKOVÁ, L. =ástin vývoje dokumentu k hypertextu [online]. Praha 2001. Dostupné na WWW: <http://www.cuni.cz/~hrbkoval/hypertext/index.htm> 15. CHARNEY, D. The Impact of Hypertext on Processes of Reading and Writing. Literacy and Computers. New York, Modern Language Association, 1994, s.238-263 16. IVANOV, K. The search for a theory of hypermedia. Proceedings of the Information Systems Research Seminar in Scandinavia IRIS'18 [online]. UMEÅ (Sweden),1995, pp. 283-293. Dostupné na WWW: <http://www.informatik.umu.se/~kivanov/page6.html> 17. JEDLIČKOVÁ, P. Elektronické publikování. Ikaros [online]. č. 3, 1999. Dostupné na WWW: <http://ikaros.ff.cuni.cz/ikaros/1999/c03/cis_pj.htm> 18. JONÁK Z. Svoboda čtenáře – smrt autora. Ikaros [online]. 2000. Dostupné na WWW: <http://ikaros.ff.cuni.cz/ikaros/2000/> 19. JONÁK, Z. Otevřené problémy efektivního využití hypertextu v knihovnictví. Ikaros [online]. č. 4, 2000. Dostupné na WWW: <http://ikaros.ff.cuni.cz/ikaros/2000/c04/hyper.htm> 20. KOSKIMAA, R. Digital Literature: From Text to Hypertext and Beyond [online]. Jyväskylä. 2000. Dostupné na WWW: <<http://www.cc.jyu.fi/~koskimaa/thesis/thesis.shtml> 21. LANDOW, G. P. Hypertext and Critical Theory. Hypertextual Derrida, Poststructuralist Nelson? Biograph 6 [online]. 1998, s. 9 – 21. Dostupné na WWW: <http://www.press.jhu.edu/press/books/landow/theory.html> 22. LANDOW, G. P. Hypertext. The convergence of contemporary critical theory and technology [online]. Johns Hopkins University Press 1995. Not in print version. Dostupné na WWW: <http://www.press.jhu.edu/press/books/landow/htov.html> 23. LUCO, A. Hypersign. English 111 [online]. 1999. Dostupné na WWW: <http://65.107.211.206/cpace/theory/luco/Hypersign.html> 24. MACEK, J. Digitální média a ideál svobody [online]. 2001. Dostupné na WWW: <http://www.sedmagenerace.cz/index.html > 16 25. MAREŠOVÁ, H., MAREŠ, J. Kognitivní funkce a struktura textu. Vztah langue a parole v perspektivě "interaktivního obratu" v lingvistickém zkoumání. Sborník příspěvků z 3. mezinárodní konference Setkání mladých lingvistů. FF UP Olomouc. 2004. ISBN 80-2440838-4, s. 262-269 26. MAREŠOVÁ, H. Hypertext ve výuce českého jazyka. Tradiční a netradiční metody a formy práce ve výuce českého jazyka na základní škole. Sborník z konference KČJL PedF UP, Olomouc, 2005, v tisku. 27. MCGANN, J. The Rationale of Hypertext [online]. 1995. Dostupné na WWW: <http://jefferson.village.virginia.edu/public/jjm2f/rationale.html> 28. MCHOUL A., ROE, P. Hypertext and reading cognition [online]. School of Humanities, Murdoch University, Murdoch, Australia. 16. 8. 1996. Dostupné na WWW: <http://wwwmcc.murdoch.edu.au/ReadingRoom/VID/cognition.html> 29. MCLUHAN, M. The Gutenberg Galaxy [online]. 1962. Dostupné na WWW: <http://home.debitel.net/user/RMittelstaedt/Media/Galaxy.htm> 30. MCLUHAN, M. Understanding Media [online]. 1964. Dostupné na WWW: <http://heim.ifi.uio.no/~gisle/overload/mcluhan/um.html> 31. MIALL, D. S. Reading and Writing Hypertext [online]. University of Alberta. Edmonton, Alberta, Canada. 1997. Dostupné na WWW: <http://www.ualberta.ca/~dmiall/hypread.htm> 32. PAPÍK, R. Vyhledávání informací II. Uživatelské rozhraní a vlivy oboru „humancomputer interaction“. =árodní knihovna – knihovnická revue [online]. 2001, č. 2, s. 8190, ISSN 1212-0678. Dostupné na WWW: 33. RYDER, M. Hypertext [online]. University of Colorado, Denver, 1. 3. 2003. Dostupné na WWW: <http://carbon.cudenver.edu/~mryder/itc_data/hypertext.html> 34. UHLÍŘ, Z. Hypertext a otazníky nad jeho metodologií, Ikaros [online]. č. 1, 2000. Dostupné na WWW: <http://ikaros.ff.cuni.cz/ikaros/2000/c01/hypertext.htm> 17
Podobné dokumenty
Obsah 1 Úvod - Dočasná stránka pro skripta
vyvinout za celou dosavadní evoluci. Součástí tohoto vývoje se staly počítače. Zařízení určená ke zpracování
informací, bez kterých by současné lidstvo nemohlo existovat.
Cílem těchto skript je sez...
Bonový KATALOG
Kompresmetr pro diesel motory - sada
Kompresmetr pro diesel motory používající vstřikovací a žhavící jednotky BOSCH, včetně dlouhých adaptérů žhavicích
jednotek pro COMMON RAIL (CR). Nářadí je kons...
Obsah 1 Úvod .........................................................
vyvinout za celou dosavadní evoluci. Součástí tohoto vývoje se staly počítače. Zařízení určená ke zpracování
informací, bez kterých by současné lidstvo nemohlo existovat.
Cílem těchto skript je sez...
KAP/NMP Nová média v politice
Cílem kurzu je představit studentům základní orientaci v disciplíně nová média v politice. V
úvodní části kurzu bude představen fenomén "nová média" v obecné rovině. Dále budou
prezentovány počátky...
MASMEDIÁLNA KOMUNIKÁCIA - Fakulta masmediálnej komunikácie
McLUHAN, M.: Jak porozumět médiím. Extenze člověka. Praha : Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80204-2409-9.
McROBBIE, A.: Aktuální témata kulturálních studií. Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7367-156-5.
M...
Alice Jedličková - Svět literatury
fikčních světů v Nabokovových prózách je však jednou z možných manifestací této ideje.
S východiskem Alexandrovova záměru nelze než souhlasit, nejen proto,
že jde o sice „standardizovanou“, ale lim...
program s anotacemi
Ladislava Říhová: Arnobius a Kristus: Pojetí Krista v Arnobiově spisu Adversus nationes
V českém prostředí poměrně málo známý latinsky píšící křesťanský autor Arnobius ze Sikky
je autorem jediného ...