emília vášáryová: „nedbám na to, jestli vypadám hezky.“

7. ČÍSLO / 21 . 4. 2016
FESTIVALOV Ý DENÍK
WWW.FESTIVALFINALE.CZ
EMÍLIA VÁŠÁRYOVÁ: „NEDBÁM
NA TO, JESTLI VYPADÁM HEZKY.“
ACTRESS EMÍLIA VAŠÁRYOVÁ:
„I DO NOT CARE WHETHER I LOOK
PRETT Y“
Stále krásná Emília Vášáryová je nejobsazovanější slovenskou herečkou v Česku. Na
Finále Plzeň byly uvedeny hned čtyři filmy,
v nichž se objevila. Za hlavní roli ve filmu
Eva Nová, který přijela na Finále osobně
uvést, nedávno získala cenu Slnko v sieti
(obdoba Českého lva, pozn. red.).
Na festivalu jsme uvedli čtyři filmy,
v nichž jste se objevila – Wilsonov, Doktor
Martin, Johančino tajemství a Eva Nová.
V Doktoru Martinovi jsem se objevila jen
v epizodě, ten seriál je tak postavený. Co
se týče filmu Wilsonov, připravoval jej můj
muž, který dělal kostýmy. Můj muž zemřel,
a protože se film točil v Bratislavě a Katka Bělíková, žačka mého muže, kostýmy
dokončovala, poprosili mě, zda bych se
ve filmu neobjevila jako vzpomínka na něj.
Johanku jsme točili narychlo, v pohádce
jsem ještě nikdy nehrála. Moje vnučka se
se shodou okolností taky jmenuje Johanka, tak jsem tu roli vzala. Zvláštní bylo, že
se premiéra odehrála v den jejích narozenin, to bylo takové milé. Film Eva Nová
s Markem Škopem jsme chystali tři roky,
to byla velká role, namáhavá. Předcházela jí dlouhá příprava, ale byla to příjemná
práce. Marek byl připravený a scény jsme
zkoušeli v divadle.
Co vás přimělo roli přijmout, jaká Eva je?
Je to obrovská role, s takovými rolemi mám
zkušenosti. V době, kdy mi ji Marko nabídl,
neměla jsem čas. Myslela jsem si, že přípravy skončily, ale pak za mnou Marek přišel znovu. V té době jsem hrála velkou roli
v Národním divadle ve hře Tracyho Lettse
August v Oklahomě (Léto v krajině indiánů
v ND, pozn. red.). Je to podobný typ role.
Měla jsem za sebou zkoušky, radili jsme
se s psychiatry, lékaři. Eva je kromě jiného
alkoholička, vrací se podruhé, potřetí do
života a moc chce. Ale to by bylo zjednodušení, není to jen o tom. Je to především
o vztahu matky a syna, kariéry a všeho, co
k tomu patří. O rodině, o tom, jaké důsledky mají činy, které děláme, abychom uspěli
a při tom zapomínáme, že druhým děláme
věci, které ničí vztahy. O těchto věcech ale
film nevypráví mentorským způsobem.
That is a similar part. I have been through
rehearsals, done my research with psychiatrists and doctors. Eva is abusing alcohol, keeps trying to come back to the normal life and she is trying really hard. I am
simplifying it, the part has so much more
to it. It is mostly about the mother-son relationship, career, everything that comes
with it. It is about family, consequences of
our sacrifices to success that make us do
harm to relationship with others. However, the movie is not preaching. We made
a movie for the audience.
Dělali jsme film pro lidi.
V jakém filmu byste chtěla žít, kdybyste si
mohla vybrat?
O tom jsem nepřemýšlela, ale mám ráda
20., 30. léta. Teď hraju v Bergmannově hře
Fanny a Alexander. To jsou 20., 30. léta,
nádherné kostýmy, úžasné dialogy geniálního autora. Mám nesmírnou radost, že
v tom hraju. Hraju herečku Sarah, matku
celého rodu. Bergman byl filmový režisér,
ale málo se o něm ví, že zakládal divadla,
byl jejich ředitelem, o divadle věděl všechno. Celá inscenace je oslavou divadla a já
mám radost, že jsem při tom. Je to krásná
doba a krásné kostýmy, které skryjí všechno, co je třeba, a vyzdvihnout všechno, co
tam ani není (smích).
Užíváte si, že vypadáte krásně, že?
Já na to nedbám, jestli vypadám hezky.
Ale všichni - i moje kolegyně, které jsou
úžasné - se cítíme dobře. Je to dobrá
doba.
V Evě Nové je to o něčem jiném…
Tam jsme hledali formu, jak dát trochu najevo, že Eva propásla dobu. Oblíká všechno, co nosila před dvaceti, dvaceti pěti
lety. Je to všechno jako ta její bída. Udělat ten krok, aby si jí někdo všimnul. Jinak
by ta role nebyla opravdová. Mě to bavilo,
nikdy se nedívám na to, jak vypadám. Kamerou se dá leccos zakrýt, ale pokud film
má ukázat pravdu a má být uvěřitelný, povrch jde stranou. Pravda je v něčem jiném,.
Je to psychologický film, který ale má svůj
humor.
Cítíte se být vzorem pro mladší hereckou
generaci?
V sobotu se u nás předávaly ceny Slnko
v sieti, já i můj mladý herecký kolega jsme
získali hereckou cenu. Ještě učím na škole
a moje studentky mi napsaly, že jsou moc
rády, že je učím. To mě moc potěšilo. Učím
mnoho talentovaných hereček a také jim
přeju úspěch.
Always beautiful, Emília Vášáryová is the
most popular Slovak actress in the Czech
www.festivalfinale.cz
republic. At Finále Plzeň you could watch
four movies with her. She was recently awarded the “Slnko v sieti” award for
a leading role in Eva Nová that she came
to personally introduce at Finále.
At our festival we screen four projects
that you appear in - movies The Wilson
City, Johančino tajemství, Eva Nová and
Doktor Martin TV series.
At Doktor Martin I only appeared in one
episode, that is the concept of the series.
The Wilson City was being contributed to
by my husband. He did the costume design. The movie was being filmed in Bratislava and after he died, costume designer
Katka Bělíková (a student of my late husband) who was now finishing costumes for
the film, asked me to appear in the movie
in the memory of my husband. Johančino tajemství was a fast film shoot. I have
never appeared in a fairy tale before. My
granddaughter is called Johanka as well
so I took the part. It was very nice that this
fairy tale premiered at Johanka’s birthday
by a coincidence. The movie Eva Nová we
have been preparing for four years with
Marek Škop. That was a big and difficult
role. It required a lot of preparation but
overall the work was nice. Marek was prepared, we rehearsed the scenes in a theatrical way.
What made you accept the part? Who is
Eva?
The part is immense and I have experience with such parts. I was preoccupied
with work at the time when Marek offered
the role to me. I thought they were done
casting the film but then he came to me
again. At that time I was playing a big
part in the play from Tracy Letts „August
in Oklahoma“ at the National theatre.
Which film you would like to live in, if you
could pick one?
I haven’t thought about it but I love 20s
and 30s. I am now in Bergman’s play
Fanny and Alexander. It is set in 20s and
30s. The costumes are beautiful, the dialogues exquisite as the author is genius.
I am overjoyed to be in that play. My part
is Sarah, actress and a mother of a clan.
Bergman was a film director but people
usually do not know that he also directed
in theatre and founded theatres. He knew
everything about theatre. The whole production is a celebration of the theatre
and I am happy to be there, too. What
a beautiful time period. The costumes
hide everything that needs to be hidden
and emphasize parts that are not even
there (laughs).
Do you enjoy looking beautiful?
I do not care whether I look pretty. However, all of us - me and my amazing colleagues - are feeling great. Those are
wonderful times.
In Eva Nová it is very different…
We were looking for a way to express
that Eva comes out of different times.
She wears clothes that are 20 years old.
Everything reflects her despair. She needs
to make a step to get noticed. Otherwise the part is not authentic. I enjoyed it.
I never care about the looks. Camera can
hide many things but if the movie is supposed to be authentic, who cares about
the surface? The truth lies elsewhere. This
is a psychological movie but there is still
some humor in it.
Do you feel like an idol for younger generation?
This Saturday, the „Slnko v sieti“ awards
were given out. I got one as well as my
young acting colleague. I still teach at uni
and my students wrote me: we are happy that you teach us! It warmed my heart.
We have many talented actresses, I wish
them success!
7. ČÍSLO / 21 . 4. 2016
FESTIVALOV Ý DENÍK
3 OTÁZKY PRO MARIOLU WIKTOR
3 QUESTIONS FOR MARIOLA WIKTOR
Mariola Wiktor je filmová novinářka a ředitelka Fóra evropské kinematografie Cinergia v Lodži.
.
Jak jste se zamilovala do filmu?
Studovala jsem divadelní katedru na Univerzitě v Lodži. Po několika letech jsem
odjela na stipendium do Ameriky, kde
jsem začala pracovat v televizi a dostala
příležitost dělat reportáže z amerických
filmových festivalů. Začala jsem při psaní vidět filmové obrazy a to podnítilo můj
Máte oblíbený žánr?
Mám ráda pomalé filmy. Pro některé diváky mohou být nudné či nesnesitelné,
ale mně připadají hypnotické. Tento žánr
jsem objevila díky Romanu Gutkovi, který
je jeho velkým propagátorem. Mým největším objevem je film „The Silent Light“
režiséra Carlose Reygadase.
Mariola Wiktor is a film journalist and
a director of Forum of European Cinema
Cinergia in Lodz.
How did you fall in love with cinema?
I studied theatrical department in University of Lodz but after a few years I got
scholarship and went to United States.
I started to work with TV and got an opportunity to report on film festivals in USA.
I started to see writing as a film image
which encouraged my interest in cinema.
After I came back to Poland, my newspaper send me to Cannes. Some friends
tell me: Mariola, you betrayed theatre for
cinema!
hlubší zájem o kinematografii. Po návratu
do Polska mě mé noviny vyslaly do Cannes. Přátelé mi žertem říkají: Mariolo, zradila jsi divadlo pro film!
Se kterým filmovým profesionálem pro
vás bylo nejvíce vzrušující dělat rozhovor?
Jednou jsem dělala rozhovor s Woodym
Allenem, byla to výjimečná příležitost.
Když pochopil, že jsem seriózní novinářka
a důkladně jsem se na rozhovor připravila, tak byl velmi otevřený. Také si pamatuji interview se Sylvesterem Stallonem.
Měla jsem na něj dost stereotypní náhled
jako na vyloženě akčního hrdinu. Dost mě
překvapil! Říkal, že si uvědomuje, že nebyl
příliš dobrý herec, ale teď se bude věnovat
spíš malbě a literatuře – mluvil o Dostojevském a Kafkovi. To byl úžasný zážitek.
Z médií máme určitý obraz celebrit, a až
v momentě, kdy se s nimi setkáme tváří
v tvář, můžeme objevit jejich vnitřní svět.
Who was the most exciting film professional that you have ever interviewed?
I did interview with Woody Allen once,
it was a rare opportunity. When he understood that I am well prepared and
a serious journalist, he opened up. I also
remember an interview with Sylvester
Stallone. I had a very stereotypical view of
him as a hero of action films. He surprised
me! He said that he is conscious that he
wasn’t a very good actor but now he
turned to the painting and literature – he
talked about Dostoyevski and Kafka. That
was amazing experience. We get the certain image of celebrities from the media
and only when you come face to face you
discover their inner self.
Do you have a favorite genre?
I like slow cinema. For some audience it
might be very boring and unbearable but
for me it is hypnotic. I discovered this kind
of cinema thanks to Roman Gutek who is
a great promoter of it. One of my biggest
discoveries was „The Silent Light“ by Carlos Reygadas.
WWW.FESTIVALFINALE.CZ
ANKETA / SURVEY
KTEROU FILMOVOU POSTAVU BYSTE CHTĚLI DOMŮ?
WHICH FILM CHARACTER WOULD YOU LIKE
TO HAVE AT HOME?
Alessandro de Rosa
skladatel / composer
Rozhodně Mistra Jodu! Jeho přítomnost
je uklidňující a tím mi připomíná mou babičku. Ona ale samozřejmě není zelená.
Master Yoda for sure! He is reassuring and
reminds me of my Grandma. Of course
she is not green.
Pokud si vstupenku koupíte před vyhlášením vítězů a později zjistíte, že už jste film
viděli, můžete ji vrátit - buď na místě, anebo v případě e-ticketu i online: stačí napsat
na [email protected]
Bezzubku z Jak vycvičit draka, protože je
to roztomilá bytost.
Toothless from How To Train Your Dragon,
because he is a cute creature
TIP NA FILM
THE MOVIE TIP
Trabantem do posledního dechu
Trabant – From Australia to Bangkok
Jeden z nejznámějších českých cestovatelů současnosti se v dalším pokračování
své cestovatelské série vydal trabantem
na svoji doposud nejnáročnější misi. „Pár
starých cvoků i několik nováčků“ utvořilo
posádku dvou žlutých trabantů, polského
Fiatu, čezety, jawy a dvou invalidních vozíků a vydalo se z Perthu přes Východní Timor, Indonésii a Malajsii až do Thajska. Do
party tentokrát přibyla i cestovatelka Dominiká Gawliczková, pro kterou speciálně
upravili ČZ 175. Změnila se i dramaturgie.
Další díl oblíbeného cestopisu stále nabízí
nádherné záběry, víc pozornosti se však
věnuje členům výpravy a jejich vztahům,
lokace a vozový park ustoupily do pozadí.
Více se také pracuje s kamerou a střihem,
a tak film působí méně autenticky než
jeho předchozí díly, jako by se čekalo na
ten nejlepší záběr. Nouze není ani o několik
dramatičtějších momentů. Velkou výzvou
pro tým bylo kromě pobytu dvou členů
výpravy v asijské nemocnici také překonat
nejdelší australskou stezku Great Central Road, tisícikilometrovou nezpevněnou
cestu napříč pustinou Centrální Austrálie.
One of the most known contemporary
Czech traveller now goes on his most demanding expedition with Trabant car so
far. Few old bards and some freshmen set
off on a six months trip from Perth, through
East Timor, Indonesia, Malaysia and Thailand in two yellow Trabant cars, a Polish
Fiat aka Maluch, on Cezeta and Jawa motorbikes and two wheelchairs. This time
a famous traveller Dominiká Gawliczková
joins the crew on her Cezeta 175, specially
made for her. Dramaturgy has changed,
too. The newest part of the travelogue still
blows your mind away by beautiful sceneries, but more attention is focused on the
members of the crew and the relations
among them, locations and rolling-stock
“took a back seat”. The filmmakers concentrate on the camera and editing, so
that the film leaves less authentic impression than the previous ones of the Přibáň´ s
series. The crew is supposed to be waiting
for the best shot. The movie is enriched by
few dramatic moments, two members of
the crew get to an Asian hospital and they
try to surpass the longest Australian path,
so called Great Central Road, a one thousand kilometres long unpaved road across
Central Australia.
VÍTĚZNÉ FILMY
THE WINNING MOVIES
Těšte se na projekce dvou vítězných filmů.
Vítěze kategorie celovečerních snímků uvidíte v Kinosále, vítěz kategorie dokumentárních snímků se bude promítat v sále
JoNáš.
Eva Dang
fotografka / photographer
Look forward to screenings of two winning
films. The winner of the feature film cathegory will be screened in Kinosál. You will
see the winning documentary in JoNáš.
In case you purchase the ticket before announcing the winners and find out that
you have already seen the movie, you can
return it – either in the ticket office or (if you
have e-ticket) online at [email protected]
Trabantem do posledního dechu
7. ČÍSLO / 21 . 4. 2016
FESTIVALOV Ý DENÍK
WWW.FESTIVALFINALE.CZ
NIKOL HEJLÍČKOVÁ ,
NÁVŠTĚVNICE FESTIVALU
NIKOL HEJLÍČKOVÁ,
A VISITOR OF FINALE PLZEN
Finále Plzeň přináší účastníkům pobavení
i hlubší emoce. Vede k zamyšlení a pozastavení se jak nad smyšlenými, tak skutečnými událostmi, postihujícími nejen filmové
hrdiny. Finále Plzeň je přehlídkou známých
i neznámých lidí - těch, bez kterých by festival nebyl. Tito lidé tvoří dvě strany téže
mince, přispívající do pokladničky kulturních pokladů. Mohla bych zmínit a vychválit mnoho z toho, co už zmíněno a vychváleno bylo. Ale to, čeho jsem si během těch
několika hodin účasti na festivalovém dění
nejvíc vědoma, je předmět, bez kterého
se neobejde žádný filmový divák. Židlička. Sedíte na židli a díváte se na promítaný
film. Sedíte. Sedíte. Sedíte. A tak si říkám,
jak tak sedím, že ta „židlička“ je vlastně velice užitečný a nedoceněný předmět. Jde
o předmět uvolňující ducha i tělo a umožňující plně zaměřit pozornost na děj pro-
bíhající na plátně. Jenomže taková židlička
má také svou záludnou stránku. Dokáže
člověka upozornit na svou maličkost, vyrušit ho z pohroužení do filmu, říkajíc: „Já
jsem ta, kdo ti umožňuje pohodlí. Všímej si
mě.“ Kdo by se divil tomu, že se tento staletími ověřený a vymazlený předmět hlásí ke slovu? To se pak z takového milého
posezení může stát i velké peklo, protože
vaše zadní část těla se snaží vzdorovat
pokušení podlehnout židličce. To se tělo
vzpíná a svíjí a vzpomíná na volný pohyb
na rozkvetlé louce. Proto bych chtěla vzdát
hold všem těm židličkářům, kteří nepodlehli. Nenechávají se vyvést z míry svéráznou povahou židliček. Jsou rádi unášeni na
vlnách filmového festivalu, protože zase
za rok, zase za rok si na žádné židličky nevzpomeneme, ale na lidi ano.
TIP REDAKCE
EDITOR’S TIP
Kvalita českých snímků se diskutuje. Dlouho, často a vášnivě. Češi prý nemají české
filmy rádi a chodí na ně do kina čím dál tím
méně, i když kina generují stále slušné zisky.
Herci jsou smutní, že kromě seriálů nemají
v čem hrát, režiséři naříkají, že sehnat peníze
na film je běh na dlouhou, občas až nekonečnou trať. Přesto se v kinech objeví hned
několik českých titulů měsíčně. Že podle
mnohých nestojí za návštěvu kina? Festival
Finále Plzeň je skvělou příležitostí dokázat,
že tomu tak není. Navíc, kde jinde dát šanci filmům, které vás možná nepřesvědčí na
první dobrou, ale vezmete je na milost na
festivalu, kde běží hned několik filmů najed-
černího filmu Finále 2012.
nou, a tak není problém případně utéct do
jiného sálu? Kde jinde dostanou příležitost
mladí, talentovaní tvůrci, kteří udělali díru
do světa, ale doma se o nich moc neví? Kde
jinde zhlédnete nejen české, ale i slovenské
filmy, které jako by měly do českých kin červenou? Jedna návštěva kina stěží přesvědčí, zapálení tvůrci, rozvášněné diskuze po
filmu a několik silných zážitků v řadě však
už něco znamenají. Na Finále navíc poznáme i tvorbu našich priateľov zo Slovenska,
kteří se mají posledních pár let čím pochlubit. O to smutnější je, že mnohdy utíkají od
fochu, protože na film shání peníze několik
let, stejně jako autorka vítězného celove-
Hlavní mediální
partner:
Festival finančně podpořili:
Finále Plzeň brings joy as well as deeper emotions to its visitors. It makes you
stop and think about fictional stories as
well as real ones. They don’t just happen
to film characters. Finále Plzeň is a parade of known and less-known people
– those who make the festival happen.
They are two sides of the same coin that
contributes to the money-box of cultural
treasures. I could mention and praise so
much more but it has already been mentioned and praised. The thing I have became aware of, after several hours at the
film festival, is that item that is essential
The quality of Czech films is being discussed – frequently and passionately.
Czech people are said not to like Czech
cinema. Less and less people come to
Czech cinemas. Despite that, they still
earn a considerable amount of money.
Acters are sad that they have nothing to
appear in except from TV series. Directors
complain that getting their film funded
is difficult, almost impossible. Despite all
this, there are several new Czech films
in the cinemas every month. Many consider them not worthy the ticket price. In
this context, Festival Finále Plzeň brings
a great oppostunity to prove them wrong!
Where else you can give another chance
to movies that did not impress you at the
for every viewer. A chair. You are sitting in
a chair and watching a film. You sit. And
sit. And sit. And I think to myself while
sitting: what a useful yet underappreciated item! It relaxes the spirit and body
and enables you to concentrate fully on
the screen. However, a chair can be quite
vicious. It can make you very aware of
its presence, disturb you from watching
a film, saying: „I am the one who makes
you comfortable! Notice me.“ Who would
be surprised that this item that has been
tested and bettered throughout centuries,
wants to be heard out? Here comes the
moment when sitting can bacome a real
hell on earth. Your bottom is trying to win
the fight with a chair. The body rears and
wriggles, reminding itself how beautiful it
was to roam freely on the meadow full of
flowers. That’s why I would like to honor all
the chair-people who did not give up. To
all of you who don’t lose your balance due
to odd nature of chairs. These people like
to be carried on the festival wave because
in one year, no one will remember the festival chair, yet everyone will remember the
people they have met.
first sight? At the film festival where multiple movies are screened at the same time
you can run away to watch a different
film. Where else do young authors, recognized internationally, get their chance
to prove themselves to a local audience?
Where else can you watch not only Czech
but also Slovak films that are not very
welcome in Czech cinemas? One cinema
visit hardly persuades someone. However, passionate filmmakers, heated discussions after screenings combined with
strong experiences can make a difference.
Finále introduces movies from our Slovak
friends who have a lot to be proud of in
the recent few years. How sad to think of
them leaving their profession for a more
stable job as it happened to the winner of
Festival Finále Plzeň in 2012.
Šéfredaktorka: Kristina Nedvědová, redakce: Anna Bobreková, Petra Vomelová, Karolína Krupková
Překlady: Anna Bobreková, Petra Vomelová, Hana Bělíková, jazyková korekce: Hana Bělíková
Grafika: Petr Růžek, šablona: Carton Clan
Filip Remunda s manželkou
Olats Otesoc
Jan Burian
Rozhovor s Mikem Reissem
Talkshow s Kamilem Filou
Finále je dog friendly festival
Delegace Divadla Sklep
Vaše redakce
7. ČÍSLO / 21 . 4. 2016
FESTIVALOV Ý DENÍK
WWW.FESTIVALFINALE.CZ
Váš poskytovatel
vodohospodářských služeb
www.vodarna.cz
25letZápadočeskéuniverzityvPlzni
Program oslav
16. března
27. dubna
11. května
12. května
24. června
1. července
9.–10. září
5. října 19. října
9. listopadu
Vyvěšenípraporůk25.výročínabudovyZČU
Běhsrektorem
Videomapping
PlzeňskérozhovoryII.„Člověkastroj:soužitínebosouboj?“
Vernisážvýstavy„Čtvrtáprůmyslovárevoluce“
Vernisážvýstavy„25letZČU“
Dnyvědyatechniky
Pivosrektorem
KoncertDanaBárty&Illustratosphere
Společenskývečerproabsolventyapartnery
www.zcu.cz/25let